MOABSKÝ KRÁL A POHANSKÝ VĚŠTEC 2 MOJ 22
Dušan Pirc, Spořilov 23.2.2008 Rád bych se s vámi zamyslel nad jedním z biblických příběhů, kde se mluví o oslu, oslátku nebo oslici. Dnes je to příběh o osudu proroka Bileáma, podle kraličtiny Baláma. Jaké je historické pozadí tohoto příběhu? Izraelci právě po čtyřiceti letech na poušti vstupují do Kanaanu .Nejprve bojovali a porazili krále Amorejců a Baschanského krále Oga, kteří jim odmítli nechat volný průchod svou zemí a napadli je. Nyní přitáhli do krajiny dnešního Jižního Jordánska blízko Mrtvého moře. Moábský král Balák je poděšen a hledá cestu, jak by Izraelce napadl a porazil. Bible o tom píše: „Moáb se velmi obával toho lidu, že je ho tak mnoho. Moáb měl z Izraelců hrůzu. Král Balák se rozhodne vyhledat pomoc proti Izraelcům u slavného a mocného věštce. Tato strategie byla v tehdejší době něčím běžným. Moderní archeologie objevila několik hliněných fragmentů z 2. tisíciletí př.Kr., na kterých byly napsány kletby proti různým kanaanským městům. Bylo normální, že si králové najímali slavné věštce a ti jim za peníze vytvářeli kletby proti jejich nepřátelům. Samotná postava věštce Baláma je i z historického hlediska velmi zajímavá. V r. 1967 byl při vykopávkách v chrámu Deir Alla v Jordánsku nalezen v omítce nápis, zaznamenávající noční vidění proroka jménem Balám. Díky tomuto nálezu se stal Balám pravděpodobně nejstarší doloženou postavou Bible. To dokládá, že tento příběh nejenže přináší svá podobenství, ale má i přesné určení v čase i místě. Kdo byl tedy tento věštec Balám, syn Beórův ? Názory na něj se rozchází. Nevíme, jestli to byl hadač, který četl znamení nebo čaroděj praktikující okultní vědy. Nevíme, zda byl geniálním prorokem nebo podvodníkem. O jeho nejednoznačnosti vypovídá i jeho jméno. V kraličtině je jeho jméno uváděno jako Balám, podle kterého vzniklo i starší české sloveso ‚balamutit‘. Právě na jeho postavě bych vám rád dnes ukázal, jak je důležité číst pozorně text a nedělat si rychle povrchní představu o tom, co čteme. Mám na vás otázku – znáte příběh o Balámovi? Otázka druhá – je Balám pozitivní nebo negativní postava? Pro ty, kdo tento příběh tolik neznají, pojďme zpět na začátek. Skončili jsme u toho, že král Balák posílá za prorokem Balámem vyslance a žádá ho, aby Izraelce proklel. Co na to odpoví Balám? Dává jim klasickou odpověď proroka – přespěte do zítřka a já vám pak řeknu, jak ke mně promluví Hospodin. Zdá se vám na této odpovědi něco zvláštního? Samozřejmě, ta jistota, s jakou jim Balám odpovídá. To zní, jako kdyby měl naprostou jistotu, že k němu Hospodin musí promluvit. Jako by to bylo ve firmě – počkejte chvilku, v noci se šéfa zeptám. Buď měl Balám s Hospodinem opravdu výjimečný vztah anebo byl zvyklý, že si přes noc něco vymyslel a jen proto, aby to vypadalo stylově, musel před diváky na odpověď čekat až do rána. Vždyť, když se mu nebude v noci nic zdát, tak se to dá vyložit i ve smyslu – kdo mlčí, souhlasí – tedy mohu jít. V noci k němu ovšem opravdu promlouvá Hospodin. Na Balámovu obranu tu musíme říci, že se v té chvíli nechová jako podvodník, který se s Hospodinem potkává poprvé. Poslušně plní příkaz, který od Hospodina dostává. Bůh mu řekl: „Nepůjdeš s nimi a neprokleješ ten lid, neboť je požehnaný!“
2 Celá tato událost nám může na první pohled připadat trochu zvláštní. Proč se Balám ptá na něco, co je jasné: Vždyť přece Hospodin si Izrael vybral a mnoha zázraky to doložil – tak jak by ho teď mohl nechat proklít a porazit? Je potřeba si uvědomit jednu věc.My dnes vnímáme fakt, že Izrael byl vybrán Hospodinem za vyvolený národ, jako něco samozřejmého. V té době to ale mohlo být viděno docela jinak. Dobře, mohl si říct Balám, Hospodin si vybral ten podivný národ Izraelců a vyvedl je z Egypta. Stará se o ně už více než 40 let, provázel je na poušti a teď je vede do Kanaanu. Ale je jeho věrnost trvalá nebo se mu po čase ti Židé zprotiví? Vždyť všichni ostatní bohové jsou vrtkaví a nestálí. Tak proč by i tento Hospodin své oblíbence nemohl za nějaký prohřešek zavrhnout? Ono už to tak několikrát skoro vypadalo – naposledy skoro nedávno, kdy na ně pro jejich reptání seslal hady, kteří jich mnoho zahubili. Z pohledu pozorovatele zvenku se mohlo snadno zdát, že pohár trpělivosti brzo přeteče a Izraelci pozbudou Hospodinovu ochranu docela. Když si tohle uvědomíme, tak už nám Balámovo jednání nepřipadá tak nelogické - jinými slovy se mohl Balám v noci také Hospodina ptát: „Opravdu Židy ještě ochraňuješ nebo už jich máš dost a já je mohu proklít?“ Balám dostává jednoznačnou odpověď a jednoznačně vyslancům odpovídá. Jak zní přesně jeho odpověď?Říká jim - odjeďte, Izraelci jsou požehnaný lid, s ním nic nesvedete? Ale kdepak, říká něco, co je mnohem víc nejednoznačné - říká: Vraťte se zpět! Hospodin odmítl pustit mne s vámi. Nepřipomíná vám ta věta něco? Žena, kterou jsi mi dal, za to může. Had mne podvedl, ten za to může. Hospodin mi to zakázal, ten za to může. Já osobně, říká těmito slovy Balák, bych celkem rád šel, ale to víte, nejvyšší je nejvyšší. Tomuhle jednání se v obchodě říká: hodit udičku. Vyslanci odcházejí a sdělují jeho odpověď králi Balákovi. A ten pochopil. Posílá tedy znovu velmože, ve větším počtu a váženější než ty předchozí. Co tu chybí v druhém popisu poselstva? Jasně, zmínka o odměně v rukou. Všimli jste se toho zvláštního spojení, které je tam ve verši 7 zdůrazněno? Vyslanci přišli s odměnou v rukou. Ne v truhle, ne na voze, pouze s tím, co se jim vešlo do rukou. Bible nezapomene tento fakt zdůraznit, protože je to pro pochopení dalšího textu důležité. Ti druzí zdánlivě přicházejí a nic nenesou. Přináší totiž něco lepšího – slibují jménem krále Balámovi, že si bude moci říci o co chce, jen když přijde. Král Balák tím jednoznačně pochopil naznačení, že to, co nesli první poslové, bylo málo. Věštec Balám na žádost druhého poselstva zajímavě reaguje. Co jim říká jako správný prorok? „Běžte domů. Již jednou jsem vám řekl, že Hospodin promluvil a jeho výrok je neměnný. I kdyby mi král Balák dal celý dům stříbra a zlata, nemohu přestoupit příkaz Hospodina ani v malém, ani ve velkém.“ Úplně tu scénu vidím, před věštcem stojí pohlaváři, vyslechnou si smutnou odpověď a zdrceně se obracejí na cestu zpět. V tom okamžiku, když už jsou téměř ve dveřích, jim Balám přes jejich záda říká: „Ale nakonec, když už jste tady – přespěte a já zvím, co bude dále Hospodin se mnou mluvit.“ (verš 19) Tomu se v obchodě říká ‚šponovat cenu‘. Ano, Hospodin to sice zakázal, ale já s ním ještě promluvím a uvidíme, co se dá dělat. To, co se děje pak, nám tento zdánlivě jednoduchý příběh výrazně komplikuje v pochopení. Hospodin, zdá se, na tuto hru přistupuje. V noci opravdu znovu Baláma navštěvuje a říká mu: „Když tě ti muži přišli pozvat, jdi s nimi, ale budeš dělat jen to, co ti
3 poručím.“ Hospodin s návrhem Baláma najednou souhlasí. Proč to? Opravdu ho Balám přesvědčil? Já myslím, že ne. Těžko lze předpokládat, že Hospodin mění svůj názor podle přání věštce, který se evidentně chce hmotně zabezpečit. Mnohem spíše zde můžeme vidět jeden biblický princip, který se často projevuje i v našich životech. Někdy nám Bůh řekne NE a my přesto trváme na svém. Pak nás Bůh nechává jít naší cestou, neznásilňuje naši svobodnou vůli, my ale musíme počítat s tím, že si neseme následky svých činů. Hospodin tu Balámovi neříká jdi a můžeš Izraelce proklít, jak to po tobě žádají. Hospodin tu říká: „Pokud chceš jdi, ale budeš dělat přesně to, co ti řeknu.“ Balám tedy ráno vstane, osedlá si sám svou oslici a vyráží s posly za králem Balákem. A tady se stane něco ještě zvláštnějšího. Přečtěme si verš 22: „I vzplanul Bůh hněvem, že jede a Hospodinův posel se mu postavil do cesty jako protivník. On pak jel na své oslici a byli s ním dva jeho mládenci.“ Co ten Bůh vlastně chce – nejprve říká nejezdi, pak mění strategii a říká jeď a ráno, když Balám udělá, co má, znovu vzplane Hospodin hněvem. Co tedy má Balám dělat? Co udělal zase špatně? Místo bližšího vysvětlení jsme pak hozeni rovnou do příběhu s Balámovou oslicí. Balám jede na oslici, když ta náhle uvidí Hospodinova posla, jak stojí na cestě s taseným mečem v ruce a proto uhne z cesty do pole a Balám ji bitím dožene zpět. Pak anděl zastoupí Balámovi cestu mezi vinicemi, kde byly zídky z obou stran. Oslice se přitiskne ke zdi, zmáčkne Balámovi nohu a ten ji opět bije. Pak se anděl postaví proti nim v soutěsce, kde nebylo možno uhnout napravo ani nalevo. Oslice si lehne na zem a Balám ji opět zbije. Tu Hospodin otevřel ústa oslicí a ona řekla Bileámovi: „Co jsem ti udělala, že mě již potřetí biješ?“ Bileám oslici odpověděl: „Protože si ze mne děláš blázny. Kdybych měl meč, tak bych tě už zabil.“ Oslice Bileámovi odpověděla: „Což nejsem tvá oslice, na níž jezdíš odjakživa až do dneška? Udělala jsem ti někdy něco takového?“ „Ne“, odpověděl jí na to. A v té chvíli mu Hospodin otevřel oči a on uviděl anděla, jak stojí na cestě s taseným mečem. Poklonil se a padl obličejem na zem. Vysvětlení zdánlivého rozporu mezi tím nechoď, běž a opět nechoď je třeba hledat v tom, co Balám měl, respektive neměl dělat. Vraťme se teď na začátek, k tomu, co říká Balám prvním vyslancům. Ráno jim sděluje, že Hospodin odmítl dát svolení, aby s nimi šel. Což je pravda, ale zamlčí jim proč. Neřekne jim, že důvodem je fakt, že Izrael je požehnaný a že ho proto nemůže proklít. Po druhém vidění už poslům říká přesně to, co mu Hospodin sdělil? – opět ne. Ráno poví poselstvu, že mluvil s Bohem, což je opět pravda, načež s nimi vyráží bez toho, aby jim řekl, že k cestě dostal pouze podmínečný souhlas. Tou podmínkou je to, že bude mluvit jen to, co mu řekne Hospodin. Nechává tak poselstvo v domnění, že napodruhé již požadované svolení k prokletí Izraelců dostal. Tím ovšem ve svém důsledku znesvěcuje Boží jméno, neboť později, když místo kletby žehná, jsou Balák i jeho lid přesvědčeni, že je podvedl Bůh a nikoliv Balám. Ten je možná sám přesvědčen o tom, že mu Bůh ustoupil, o čemž svědčí také hebrejská slova, použitá v tomto textu. Hebrejština zná dva termíny pro výraz ‚s nimi‘, která jsou zde použita v první a druhé Boží odpovědi Balámovi. Když Bůh říká na začátku ‚nechoď s nimi‘, je tam použito slovo IMAHEM, když později říká ‚jdi s nimi‘, je tam použito slovo ITAM. Tato dvě slova mají trochu jiný význam. IMAHEM znamená: Jdi s nimi mentálně stejně jako fyzicky podle jejich plánů. ITAM znamená: Jdi s nimi fyzicky, ale ne mentálně, neztotožňuj se s jejich
4 záměry a cíli. Bůh se na Baláma později zlobí, že s nimi vyrazil ne ITAM fyzicky, ale IMAHEM i mentálně – jinými slovy, ztotožnil se s jejich úmyslem proklít Izrael. Balám tedy spěchá za králem Balákem vykonat úkol, který ho proslaví a obohatí. Bůh se na něj rozhněvá a snaží se ho od tohoto úkolu odvrátit. Posílá mu do cesty anděla, který ho má na jeho cestě zastavit či mu znovu připomenout Boží příkaz z druhého vidění. A celé mu to ukazuje na příkladu zvířete. Účelem zázraku bylo ukázat Balámovi, že i běžné lidské funkce, např. řeč, jsou pod Boží kontrolou. Jestliže může i zvíře rozumně mluvit, pak jistě může být Balám přinucen říci to, co chce Bůh, anebo umlčen, pokud se bude vzpírat Boží vůli. Bůh chtěl, aby Balám pochopil, že stejně jako mohla oslice mluvit, protože to Hospodin dopustil, stejně tak i on může prorokovat jen proto, aby mohl říci to, co mu Bůh vloží do úst. Stejně tak chtěl Bůh příběhem s mluvícím oslíkem názorně ukázat moábským starším, kteří byli s nimi, že ten velký věštec Balám je jen pouhou hříčkou v rukou Božích. Vždyť on, slavný prorok Balám, který byl znám po Moábu a Midiánu, který znal tajemství požehnání i kletby, vidí méně, než jeho vlastní osel. V daném okamžiku je oslice větší prorok než Balám Jak za chvíli uvidíme, Balám se z této příhody poučí, ale myslím, že právě v tomto okamžiku pocítil k Izraelcům, kvůli nimž tuto urážku utržil, nepopsatelnou nenávist. Jak Balám reaguje na tento zázrak? Poté, co vidí anděla vyznává (verš 34): Zhřešil jsem. Nevěděl jsem, že ty ses mi postavil do cesty. Avšak, jestliže se ti to nelíbí, vrátím se zpátky. Balám, upřímně či neupřímně, těžko říci, nabízí, že tedy, bude-li Bůh chtít, vrátí se zpátky. Bůh ho nechává jít, ale ještě více zdůrazňuje, co mu řekl již ve druhém vidění (verš 35): Jdi s těmi muži, ale nebudeš mluvit nic než to, co já budu mluvit k tobě. Balám tedy šel s Balákovými velmoži. To, že se Balám z tohoto zážitku minimálně na čas poučil, je zřejmé z toho, co říká text dále. Balám dojede do Moábu. Tam už na něj nedočkavě čeká Balák a vyčítá mu, že se tak zdržel (verš36-37): Copak jsem pro tebe neposlal naléhavě a nezval tě? Proč jsi ke mně nepřišel? Což tě nejsem s to náležitě uctít? Slyšíte tam ty výčitky? A co na to Balám? Suše odpovídá (verš 38): Teď jsem k tobě přišel. Budu však vůbec s to něco promluvit? Budu moci mluvit jen to, co mi vloží do úst Bůh. To už není vůbec řeč sebevědomého věštce a obchodníka, který šponuje cenu. To je řeč někoho, kdo byl pořádně zpražen a opravdu neví, jak s ním Hospodin naloží. Co pak následovalo, je pro krále Baláka černou můrou. Třikrát vyvede Balák Baláma na návrší a třikrát po něm chce, aby mu Izraelce proklel. Místo požadované služby se dostává Izraelcům požehnání od Hospodina. Nakonec Balák vyhání Bileáma pryč a ten také odchází. Balám mu ještě nezapomene zopakovat, že ho varoval, že bude mluvit jen to, co mu Bůh řekne. Tím by mohl celý příběh skončit - více méně šťastným napravením pohanského proroka a poučením králi Balákovi, že proti Izraeli nic nesvede. Končí tady Balámův známý příběh? Žel, nekončí. Vím, že mnozí z Vás znají pokračování. Těm ostatním teď příběh dovyprávím. Nevím, jestli si Izraelci byli vědomi toho, co se nad nimi dělo a zda byli nějak přítomni těmto obřadům s pokusy o jejich prokletí. Spíše bych řekl, že ne. Vždyť Balák vždy záměrně vodil Baláma na místa, kde mohl vidět většinou jen zadní voj Izraelského vojska. To, co nezvládlo zlořečení, si ale Izraelci málem přivodili sami. Do jejich tábora začaly chodit Moábské ženy a zvaly muže k obětním hodům a tam s nimi smilnily a nutily je klanět
5 se Baal-peoru, pohanskému božstvu. Odpadnutí bylo veliké a jen rychlý zásah kněze Pinchase zabránil většímu neštěstí. I tak si tato pohroma vyžádala 24 tisíc mrtvých. Byl tento proces výsledkem, řekněme živelně přirozeného stavu, kdy vedle sebe táboří a žije velké množství lidí dvou národů a kultur nebo to byl nějaký plánovaný, rafinovaný způsob, jak odtrhnout Izrael od Hospodina, když to proklínání nevyšlo? Co myslíte? Ano, nebyla to náhoda. A kdo za tím stál? No jistě, náš starý, známý Balám. To, že to byla jeho práce, neobjevíte ve 24. ani 25. kapitole, která o těchto událostech pojednává. Proto jsem měl při psaní tohoto příběhu zato, že Balámův úkol skončil opravdu s posledním požehnáním Izraeli, po kterém se ve 25.verši píše: I vydal se Balám na cestu a vrátil se, odkud přišel. Rovněž Balák šel svou cestou . Až o pět kapitol dál, v textu, který následuje (kapitola 31), se píše o pomstě na Moábu za tuto ženskou věrolomnost. Ve verši 15 a 16 se dočteme: Vytkl jim: „Cože jste nechali naživu všechny ženy? Právě ony daly Izraelcům podnět k věrolomnosti vůči Hospodinu ve věci Peorově podle slov Bileámových, takže na pospolitost Hospodinovu dopadla pohroma.“ Tak vida! Balám nepochodil s prokletím, ale pro svou velkou nenávist vůči Izraeli, kvůli kterému byl tak ponížen, dává ještě Balákovi jednu radu. Řekl mu, že Bůh tohoto národa nenávidí nemorálnost a modloslužbu. Proto mu poradil, jak to udělat, aby na sebe Izraelci přivolali hněv Boží a tak se sami zahubili. A skoro mu to vyšlo. Konec Balámův se dá popsat jako „kdo s čím zachází, tím také schází“. Při pomstě vykonávané na Moábu byl i on zabit mečem (kap.31,8). „Zabili také midjánské krále Evího, Rekema, Súra, Chúra a Rebaa, pět midjánských králů, mimo ostatní skolené. I Bileáma, syna Beórova zabili mečem.“ Takže nakonec to, čím sám hrozil své oslici, se mu stalo osudným. Padl ostřím meče,
