mmm mmm mmimlira I ^ll ^ o'^4 (^ ^ ^^^«i ^^^

mi m

^"1

mmim

n

m

(Li

5^^^ oraoiiDO

mmw iO|

Iffioocon

fiJí

m

f4

I.

,1

>7^

mm

íTíí'

^^^

( ^ ^

o

mm (4

lil

jj

lil fii

Mia

ji

ii

maom ÉonÉ

ii

Ti ii

^

mmm

moi]K ébíííc

ji lí

ii Ti

jj

jj

JiiJL'

^^«i

ii

ÉnoffiT.

iliJ

1^1

>74

§§ v^

iiifiiimiiiiii ji

^

ii

i.

'^4

ia

Ht'íi

iív«

^ im :,r^

*

1^

il^im

iiimn

n

lira I ^ll§^

II

á mm

msm

I,

II

oicOiíco :i]coij n

n

^^4 s^:^^

glOulF;

t.1

>74 r

ill

I" I;

'i'

li

ajiig

iio;iigj

i

^

j..

^^
wim

l

mu

n ^4

^^^ .'.-I

P

mmm n mm

goyp

y

i5?^<

II

11

mm

^4

N

*

''i:'!! 1.'

ir9 Sv:

Ml IJ

9Úi

\mmmm mllm m M im m 1^ I

jyii

tk&i

jii-.li

S/,.,iL

il

li

mm

m,m

\:

'^4

m '^i

m

'^4

\^74 jUU-:'.,aJu

^"S?

M\ IM 7^^

|i

mm >74 M

INI INI i?' wM I

n

mm

iwmrm.

ii

^^m ^^^

^ÍCJOuO

n

i,

_

no ^^^ apjJuOO

^^^

m

^LJliJj

mM ^74 Ij

MQOjOO

jj

1^^^

f4

-imn

jQDQl

N

mm

m mm

,.:

mm ?

ji

jOlIjJDú

1^^^

VJí

m

]\

MiíM u m

>74

^ *

h

^13

'^i

^-jíg

4

i^^HOOlij

li

É^\

I

rr-r-nr

I

IM mm

11

li

W 1^ mm JI

é mm

i liiíniií ^ij.^ 11

(I

mmin

5^-^

Nlll^glIN «mn

iNiw

MM

][jD[

ly^

mimm INIIN IN N immm |^r,t]

IIN

Il

ill«Oli

iiá]O.JÉir

1^1

mm

_.„„

li li.ll l£JII

jpiii iia

íM mší )iM

ll£í

MM '^i

FRANTIŠKA PA1.ACKÉHII

SPISY DROBNÉ, USPOÁDALI A UVODV OPATILI

DR.

BOHUŠ RIEGER, DR. V.

J.

RED. FRANT. BÍLÝ

NOVÁEK.

V PRAZE.

BURSIK KNIHKUPECTVÍ

C.

K.

£SK£

UNIVERSITY


A

KOHOUT.

ESKÉ AKADEMIE CÍSAE

PRO VŽDY, SLOVESNOST

A

UMNÍ.

FRANTIŠKA JOSEFA

FIUXTIŠKA palackého'

SPISY DROBNÉ. DIL

SPISY

EI

A

Z

I.

OBORU POLITIKY.

L^PORADAL A ÚVODY OPATIL

D

R.

BOHUŠ

R

I

EGE

R.

519811 Z2.

3.

SI

V PRAZE.

bursik: & IHKUPCl

C

K.

ESKÉ

UNIVERSITY

A

is:oHOU"r.

ESKÉ AKADEMIE

cÍ-;aE FRANTIŠKA dOSEFA

PRO VÉDY, SLOVESNOST A UMnÍ.

Tiskl Alois Wiesner v F^raze

Pipomenutí k tomuto vydání. podnt

Letošní památka stých narozenin Františka Palackého zavdala

k novému vydání jeho drobných spis krasovdy,

Za základ

poptávka.

sám

do

pojal

také

(vyd.

emž

pi

lánky

eí

r.

do

1874),

oboru

dotýkající

a

pirozen

nmeckém

mimo

vbec

(vyd.

byla

pibral pak

1872);

r.

možnosti

dle

smyslu zaadil

národního

života

obzvlášt

lánky, které Palacký

ty

jazyku v Palackého »Gedenk-

shledal

to

v širším

politiky

se

eské,

a literatury

po nichž

politických,

pijal

svého »Radhostu«

dílu

III.

a

sbírky

které vyšly pouze v

ty,

blátter*

spisv

sbírku

totiž

díl,

I.

ei

oboru

z

Podepsaný uvázal se uspoádati pouze

historie a politiky.

jiné

i

tytýž

spolkového.

a

i

spisy,

nkteré

Zárove

uznal za dobré, pipojiti vysvtlující úvody (tištny jsou petitem), resp. i

krátkou

politické

lánk, ku prospchu kruh širších, od nichž dnes jisté vdomosti se požadují. Aby vedle tchto jednotlivých úvod

také celý

trest'

díl

opatil obecnou úvahou o Palackém jako politikovi, k tomu

podepsaný nepokládal

se zde za povolána,

náš ješt nikterak nejeví se býti

bute

Zvláštní díky

Mourkovi,

E.

pod ísly:

43

1,

a 46; též

Ve

že politický vývoj

zde vysloveny panu univ. profesoru

že

laskav do eštiny

7,

14

5,

tím více,

zakoneným.

— 20,

26 A,

B,

peložil spisy

27 A, 33

A

dr.

Václavu

nmecké uvedené 3—6, 39, 40,

ad

pehlédl . 26 C, D.

vydání spis historických uvázal se pan

dr.

Vojtch

J.

Nováek,

vydavatel korrespondence Palackého; ást literární a aesthetickou pevzal

pan

prof.

František

Bílý, editel reálky. Po pání nakladatelstva pak

nebudou nkteré drobné spisy Palackého a

znní do

této sbírky

zaadny;

v

(mén asové)

v celém obsahu

tom pípad však budou zevrubn

poznamenány.

V

Praze dne

2.

listopadu

1898.

Dr.

Bohuš Rieger.

Obsah (Spisy a ei z

dílu

1.

oboru

politiky.)

Stránka 1.

Pamtní

promnách eské

spis o

A) Spisy 2.

Politický aforismus o státu

3.

Co

jest

(1848)

(Výklad

konstituce?

1

—6

7

—

1848 a 1849.

let

z

ústavy zemské (1846)

bezna

prostonárodní, 17.

8-11

1848) 4.

Dv

5.

bezna 1848) A) Usnesení eského spisovatelstva 12; vatelv eských nmeckých 14. Navržené prohlášení eských stav (2.

6.

O pomru

prohlášení

svobody

spisovatelstva o užívání

tisku

(20. a 21.

13)

11

— 14

15

— 16

Usnesení spiso-

i

Cech

Frankfurta,

Rakouska k

i

Nmecké.

8.

Prohlášení k neslovanským (5.

.

(Psaní do

16 — 22

poátku kvtna 1848

Pražské události do

vanském sjezdu

.

1848)

11. dub.

7.

9. Manifest

íši

dub. 1848)

národm

.

...

eského Národního výboru o žádoucím s

korunou

eskou

Zpráva o povolání do ministerstva,

11.

Drobné

(6. kv.

podaná Národnímu

— 36 36 — 44

výboru (12. kvtna 1848)

12.

v Národním výboru

O nmecké

e

sady

pi

otázce 37.

eské zemské

zahájení

II.

O

ústavy

33

r.

14.

O

(12.

1848

jiných záležitostech 39; (zá43).

Slovanského sjezdu

13. Manifest prvního sjezdu Slovanského

ským

— 26

26 — 32

10.

I.

24 spojení

1848)

ei

— 24

v Rakousku o Slo-

kvt. 1848)

zemí Moravské a Slezské

23

(2.

k

ervna 1848)

národm

44 — 46

evrop-

ervna 1848)

Slovanském sjezdu v Praze (dopis Thunovi, 1848)

.

46 — 50 50 — 52

Stránka

O

1.

zrušení šlechty 54.

17.

2.

1848

r.

živnostník

pipuštní uherské deputace 56. rakouské (4. záí 1848) návrh ústavy První Po Vídeské revoluci íjnové (pamtní spis 24.

18.

Druhý návrh íšské ústavy

(leden 1849)

19.

ei

Kromíži

I.

52 — 56

.

O

55. 3.

16.

snme ve Vídni O podpoe Víde,

mluvená na íšském

15. Slova

v ústavním výboru v

.... íj.

(22. led.

—

57—64 64 — 68 68 — 74

1848)

ún.

3.

1849) Rozdlení íše na zem a skupiny 75. II. Obor píslušnosti íše a zemí 81. III. Práva koruny 85.

20.

Vynucené prohlášení

21.

Interpellace

22.

Osvdení poslancv eských

v

(o Bakuninu,

1849)

22. led.

Kromížského snmu

sezení

,

90—92

.

o volbách

93—97

do Frankfurta (23. ún. 1849)

íšském ve Vídni 23.

O

psobení svém na snmu v Kromíži r. 1848 a 1849

a

o

98

bez. 1849)

(21.

(21. prosince

let

z

i86i až 1865.

pomru Moravanv

haraburdí (o

24. Historické

110—120

1849)

B) Spisy

a

echv

;

121-127

leden 1861) 25.

Osvdení

k

volim

íjnový diplom 26.

ei

na

snm

zemský (25

a ústava únorová 127

snmovn

v panské

— 110

v Rakousku

rovnoprávnosti

národní

a

centralisaci

75—90

—

rady íšské

8.

1861

r.

— 132 .... 132 — 152

bez. 1861)

127

Obeslání íšské rady 132 — 3.

A) B)

O poslaneckých dietách O immunit len rady

(4.

.... snm zem-

ervna)

íšské

i

tralisaci

O

atd.

ei

na

snme

cen-

...

právu manském (28. záí)

Dovolená Palackého 27.

vcech Uherských, o

srpna)

127.

141

....

.

e

o

království

eského

snme r. 1861 poteb revise ádu

r.

1861 a 1863

.

147

152

— 171

152

— 154-

volebního \29. ledna

154-170

1863) Knihovna Šafaíkova od 1863, 171.

—

148 — 152

152.

A) Slova na P>)

— 135

136—141

ských (21. ervna) C) Proti návrhu adressy o

D)

133

170.

—

Tr[)ný odpor proti íšské

rad

hromad

28. Slovo pronesené ve valné

Svatoboru (17. kv.

172—176

1863) 29.

Odpov

30.

Nkolik otázek asových (1863 — 4) Úvod.

1.

O

II.

e

O

(8.

ervna 1863)

denníku »Národu« (27. pros. 1863)

demokratii

(6.

naší

doby

1864)

ún.

(1.

ve valném shromáždní Svatoboru (27.

.

.

1864)

list.

Zásada národní

Rakouského

— 181

203

— 208

209—267

Rakouského (1865) (Úvod 209.) I. Úloha mocnáství Rakouského

32. Idea státu

II.

176

181—203 181—186 186—193 193—203

ledna 1864)

Otázka Polská za

III.

31.

Boleslavanu, o Polské otázce

v historii 210.

rovnoprávnosti 217.

III.

Poteba

Jazyková otázka a rakouský parlamentarismus 230. V. íjnový diplom a únorovka centralismus 236. VI. Dualismus 243. VII. Federalismus 250. VIII. Provedení národní rovnoprávnosti státu

225. IV.

:

v

Rakousku

261.

C) Spisy 33.

ei

snme

na

záijový 268—269.

Patent

z

let

— 1876.

1865

—

eského r. 1865 6 doba Belcrediova do konce

království 1865,

O zemském archivu (25. list. 1865) oprav hradu Karlšteina (28. list. O B) A)

.

.

.

.

.

1865

.

ei

Drobné

r.

Politický vývoj

A)

1867

a

list.

pros.

(20.

1865)

.

.

C)

Pi

275 277

1866)

Petrohrad

a

(20.

kvt.

— 15.

ervna

285—288 Rukopisu Králodvorského (28. záí

slavnosti

288

1867) položení základního

divadlu (16.

D)

O

slavnosti

— 17.

kamene k Národnímu 288

kvt. 1868)

sedmdesátých narozenin

(14.

290 — 293

slavnosti

(28. a

29.

36. Slovo o národnosti

37.

e

Šternberkov

ervna 1868) Djiny (ze spisu;

a

Puchmajerov

293—295 husitismu a prof.

295—299

Konst. Ilofler, 1868)

pi

— 290

ervna

1868)

E) Pi

— 277 — 283

283—295

1868

1867)

Pi

— 273

od ledna do bezna 1867, 283—285.

V Moskv

li)

269

273—275

O Tšínském alumneum

34. Rozprava ve Svatoboru (18. 35.

— 277

a

22. led. 1866)

C)

268

1866,

SOleté památce založení INIusea (13.

ervna 1868)

299

— 307

Stránka

1869 A) Prohlášení o rozmluv s Beustem

38. Politické projevy z

1868

r.

a

308—319

.

ervence

(8,

308—311

1868) Základní zákony prosincové 1867 a

eská

deklarace 1868,

312—315.

B)

O

e

k

volim

v

Karlin

(22.

záí 1869j

petici proti roztržení polytechniky (1868) 318.

o

Husov

Také »eské« memorandum (1870)

40.

O

41.

Dva slovanské projevy A) Svoji k svému

Cech

sectví,

.

315

— 318

319

— 322

slavnosti (1869) 319.

39.

sporu

.

Pípitek

a

Nmc

eském

spisu o

(ze

djepi-

322—331

1871) z

r.

331

1871

vždy dle pravdy

a

^ B) Psaní Michailu Petrovii 1871)

(2.

ún. 1871)

a

— 333 — 332

Pogodinu (30. pros.

332—333 334—371

42. Doslov k Radhoštu (1872)

Doba Potockého 1870

331

Hohenwarta 1871 (fundamentální

lánky) 334—338.

— 375 376 — 383

^43. Rusové a eši (1873) 44.

Nkolik

45.

Drobné projevy

371

slov o náboženství a

A)

O

B) Na C)

r.

slavnosti

poslední

Jos.

Jungmanna

cest po

Pi otevení

47.

O

z

r.

1874

(z

roztržce v národu

Morav ;

ce. (1873) ervenci 1873)

(13, (v

Záhebské

university

Pímé volby do íš. rady 1873 1873, 387—9. 46. Doslov

víe (1873)

1873 a 1874

(íj.

trpný odpor proti

1874)

383—389 383—384 384

— 386

386 — 387

snmu

Gedenkblátter)

390—411

eském

411

(kvt. 1875)

48. Poslední veejná slova Palackého

(v

dubnu 1876)

.

.

426

— 426 — 428

I

.

Pamtní

promnách eské

spis o

Psaní hrabti

Bedichu Deymovi

(Gedeiikbláttcr, 133

Palacký

již

ústavy zemské. 1846.

— 142.)

dávno pracoval pro národní vzdlání svého

lidu;

ale poli-

psobení jeho poalo následkem panujícího absolutismu teprve r. 1843, a to ne u lidu, nýbrž naped u eských stav. Tito od r. 1842 hledli zemskému snmu znova vydobýti jeho práva aspo v tom rozsahu, jaký mla dle Obn. zízení zemského z r. 1627, a zvlášt sepsali znamenitou dedukci o právní nepetržitosti ústavních práv a svobod stav eských z r. 1847. Palacký byl již r. 1843 povolán, ve zvláštních pednáškách podati \ysoké šlecht potebné historické, státoprávní pouení; podobá se, že pipojoval k nmu také svoje politické úvahy. Dokladem této innosti je také dopis z r 1846, o nmž Palacký sám pipomenul toto: tické

r.

»Hrab Bedich Deym, rázný vdce už poátkem r. 1843 piml mne

1848,

stavu panského v

dom

zmnách,

které

knížete

stavovské opposice v

echách do

k tomu, abych vybraným

Karla Schwarzenberka

(f 1858)

lenm

pednášky

ústav eské od obnoveného nkteí z pedních šlechtic eských jím dali se pohnouti, aby mi prostedkem subskripce roních píspvk do r. 1848 nápomocni byli k zjednání a zamstnání mladších pomocník pi historiografii zemské, — jakož o tom již podána zpráva v mém konal o

se

udaly v zemské

Ferdinandova zízení zemského

z

r.

1627,

a

bohm. Geschichtschreibung« (v Praze 1871 str. 110 anásl."*. Proto nemohl jsem le jeho astým historickým otázkám ochotn vyhovovati, eho je píklad také [v dopisu z r. 1844 o djinách hrdelního soudnictví v echách, spise »Zur

Gedenkblatter, 127—8].

Palacký

liší

—

ve svém

Hrab Bedich Deym zemel psaní 3 doby zemské

ve Vídni 1853.

ústavy tak, že po prvotní

slovanské ústav, založené na právní rovnosti všeho obyvatelstva, následuje doba feudálního stavovského zízení (1253-1620), a od Ferdinanda II. doba

V bitv na Bílé hoe spatuje (ku podivu) úinek pokroilého ducha asu, který jako ve svtových djinách, tak v eských zárove s pokrokem civilisace spl k rostoucí centralisaci státních mocí, pomijí toho, že z druhé strany se stavovským feudalismem, který tu absolutismem státu absolutního.

i

—

byl poražen,

souvisely též náboženské, národní a státoprávní osudy veškeré

2

O promnách eské

1.

ústavy zemské (1846).

jakož také nevzpomíná, že v Anglii a v Uhrách ústavnost vyvinula se stavovských. Palacký pak pronáší svj politický

zem, pece

také na základech

as

moderních stavovské feudální zízení (nikoli úsudek v ten smysl, že za sama aristokracie) zstane již nemožným, že však také vysplá již centralisace státní moci napíšt dle zákona polarity nutn bude obmezována mocí veejného mínní, kteréž nynjší civilisace podporuje, a že zvlášt mocným v tomto novém smru Palacký peje initelem stane se zásada národnosti: si ku prospchu svého lidu vidt psobiti eskou šlechtu.

—

Vysoce urozený hrab!

Pede vírem rozuml

zmn

—

požádal jste

—

mne

ali jsem

Vám dobe

po-'

abych podal v krátkých a jasných obrysech vylíení

eské ústav ped Ferdinandem II. a po nm, a zejména pomru eských stav jak ke vlád tak k lidu, a sice tak struné, v

aby celek nepesahoval jednoho nebo dvou list kvartových. Dal jste mi tím nejtžší úkol, jenž mže uložen býti eskému historiVšak aspo se kovi a nevím, pokud mu budu moci vyhovti. ;

pokusím o

bych

nejlepší co dovedu.

pokud

se povinen

síly

Jakožto stavovský historiograf

staí vyhovti

požadavkm

a

cítil

otázkám

toho druhu, od kteréhokoli schopného (oprávnného) stavovského

lena by a o

eské

Vy

tím více pak, když

vyšly:

djepisectví jste

si

mi

je iníte, který o

mne

zjednal nehynoucí zásluhu subskripcí,

kterou jste u svých vznešených pátel zaídil.

srozumní celého

rozdílu staré od nové vtou, že ústední moc státu, která v Cechách ped Ferdinandem II. bývala malomocná, od Ferdinanda II. stala se píliš mocnou. Jen o to jde, aby tato

Klí,

který otvírá

ústavy eské,

lze

vta po všech Nechtje

v

úzkých

do

filosofie

píliš daleko

krátkou

podati

byla

vztazích

pokrok centralisace ve

jasn

mezích,

správn porozumna.

pojata a

této

stati

vymených,

musím pece všem djství svtovém djin,

upozorniti jest

zejmý

zabíhati

na

že

to,

a že iní

takoka jádro jeho obsahu. V pítmí nejstarších dob, tam kde teprve poíná všechen djepis, shledává se nesetné, skuten ne-

konené

množství a rozmanitost jednotlivých nevázaných a vespolek

neodvislých mocí, národ, stát, jazyk, náboženství,

mravv

a zvy-

kv,

ústav atd. Této mnohosti a rozmanitosti však víc a více ubývá každým stoletím, a sice tak, že bhem dob všude vytvarují se stedy gravitaní, které pozdji samy zas spadají v gravitaní

dosah tžišt ješt mocnjšího. Za našich dob

vc

dospla

již

tak

daleko, že všecky na zemi ješt jsoucí jednotlivé moci ústední lze

pehlédnouti a spoítati, v jedno utvaující

a

každý

ví

nebo

postup mezi národy

cítí,

že

sjednocující

a

pozemskými ješt daleko

o promnách eské

1

ústavy zemské (1846).

3

Tato centralisace s civilisací vbec jdou ruku konce. vespoln se podporují; obojí jest v podstat vítzstvím ducha nad hmotou, jediného a sjednocujícího rozumu nad neko-

nedospl

v ruce a

nenou

rozmanitostí vcí.

Tento základní rys všech djin shledáváme v djinách eských. tuto snaha ústední moci zjednati si vždy vyšší platnost, jest i

I

obsahem

zmn

nejdležitjších

rozeznati ti hlavní období:

Otakara

po naše dni. Ráz slovanské

Ovšem

pi tom

ped

náležel

úpln rovné

statk,

tolik

ddiným nájemníkm stával-li

naprosto

že

a všecky

také

že musil

a chovati

nkterý

ze

nebylo

ped zákonem

mly

už tenkrát byla v Cechách šlechta

ml

kdo

byl,

následovn

immunit a exemcí,

výsad,

že

II.

a stejn naprosto nebylo ni-

v Cechách,

všecky tídy národa byly tická práva.

bso lutismu, od Ferdinanda

a

záležel v tom,

praústavy

stav

rozdílu

politického

cem

ústavy. Obecn však možno tu slovanské pra ústavy od nejII. (r. 1253); 2. feudalismu od

dob do krále Otakara II. do Ferdinanda II.; 3.

starších

jakých

1.

své

:

ale šlechti-

polnosti pronajímati

zvlášt

služebnictvo,

veliké

rovná poli-

mnohých zemských

úad;

týž soud jako jeho nájemníci a služebnictvo, totiž

za-

jinak

ped

obecnou cúdu. Ješto pi málomocnosti tehdejších zbraní útoných pekonání jednotlivých odbojník bylo sice možné, ale pece nesnadné: ústední moc státu tenkrát ješt velmi slabá vzhledem k berním a k zákonodárství samozejm byla odkázána na dobrou vli

Všickni

národa.

poplatníci

t.

všickni

j.

pozemk

majetníci

poet snmovník podle výslovných Nebo jiného majetku starých svdectví asto dostoupil do tisíc. tehdejší neznala; velkého prmyslu ješt doba nežli pozemkového voláni bývali na

snm,

tak že

nebylo, a skrovný obchod,

nejistotou

beztoho stísnný, byl

silnic

vtším dílem v rukou Žid, kteí tenkrát od vlády pokládáni jsou za vely,

nadbytek

jejichžto

beze všeho

poadu

Pokusy na místo zavésti

nmecké

nýbrž také u

Otakara

ješt

dv

II.

staré

šlechty,

podpory

a jeho

století,

odebíral

po

libosti v

slovanské

každý

:

ano

hlavní

psobením

u duchovenstva

i

podstatou

dílo se

nežli feudalism ve

však

podailo;

ale

pi dvoe,

docházely ode teprve za krále

pece

a

uplynula

všech tvarech svých v Cechách

vyznauje nejprve uvedený politický rozdíl stanásledkem toho výsady, immunity a exemce všelikého druhu.

došel platnosti. Jej

vv,

as

práva v Cechách

rovnosti

tvary feudální, jsou velmi staré a nejen

eské

dávna ochotné

se

práva.

1*

4

O promnách eské

1.

V Nmecku

mr

a západní

Evrop

ústavy zemské (1846).

feudalism z historických po-

tento

se sám sebou, byl tam nezbytný a po mnohých dobrodjný; vytvoil se totiž z pudu sebezáchovám' u podmanitel, kteí se usadili uprosted pekonaného a podrobeného lidu podstata jeho záležela v podizování se pod spolenou hlavu vojenskou, jež bylo rozumn vypoteno na spolený prospch podmanitel a proto dobrovolné zárove skoro neobmezené (jako v rot loupežník každý jednotlivec neobmezené poslouchá rozkaz náelníkových nejsa proto pece jeho parohem) Do Cech penesena byvši, kde nebylo podmanitelv a pod(a do Polska) manných, soustava tato nezbytn musila na se vzíti ráz usurpace ze sobectví, a velkou aspo mrou pozbyt toho, co prvotn v po-

vyvinul

stránkách

i

;

a

i

mru

manu k lennímu pánu zásady

ve své zemi

vtší silou

;

že

pi tom

za to odpykal

dále

na základech

královskou

mstský

zídil také stav

Karel

životem.

syna a nástupce

aby tím

lenní,

Otakar

bylo ušlechtilého.

Otakarem

IV.

s

zavedl

opatil

politickými právy,

s

budoval

obezelostí

velikou

položených:

II

moc svou

neschopnost

ale

jeho

pak války husitské zpsobily optný a

Václava,

ješt vtší úpadek královské moci, nežli kdy býval ped tím. Pokusy krále Jiího z Podbrad o její optné povznesení se nezdaily; za jeho

nástupce

slabého

ponecháno jen

ným právm

Vladislava kolik

tolik vážnosti,

a

pomrm

dostalo

teprve tuto se podailo nakládati

krvav potlaovati vzpoury odebrati

a zteniti

také

z

z

smJouv

teba

už jen

ní

stín;

králi

aby novým výsad-

bylo,

stvrzení;

poddaným jako

šlecht

s

nevolníkem a

toho zhusta vznikající:

pokusy však

s

stavu

politickou

vnitní, jež vedla ke

svatováclavské

rukou stav privilegovaných

z

se nejvyššího

mšanskému

podnítily patnáctiletou válku

platné

zbyl

z

r.

1517.

Ze

za

panského, rytíského a

:

platnost,

známé a podnes

tch pomr mšanského

(prelátský zanikl ve válce husitské) spoívala nejen všecka zákono-

dárná

moc

a

vtší

ás

soudní moci, ale

rozumí se skoro samo sebou Ferdinandovi

podailo

I.

uvésti v jakousi

se

i

také

ás

Teprve na krvavém hluboce

pokleslou

moci výkonné,

snmu

1.

1547

moc královskou

rovnováhu se stavovskou.

Je zvykem pohlížeti na bitvu na Bílé Hoe (1620) pouze jako na poátek nové doby, zpsobený nahodilým úspchem zbraní, a

spatovati v

mrv

a

ní tudíž

rozvoj

poznati netoliko

:

jen

první

píinu

všech následujících po-

avšak myslící pítel djepisu pozná v

píinu, nýbrž také ú

i nek —

ní a

musí

úinek ducha asu

mezitím pokroilého, centralisace se vzdlaností ruku v ruce jdoucí.

o promnách eské

1.

ústavy zemské (1846).

5

Veliké pokroky mechaniky vysplé v posledních desítiletích stedo-

vku, ano

vytvoily nové páky a nové

tisk

i

vždy

cích,

poátky velkého obchodu svtového,

užívání stelného prachu,

víc

a

význam hmotné

ztenily

více

(na nížto se zakládal feudalism),

nemeškala

zemí

jich

jednotlivcovy

síly

moc ústední

a státní

a se vymaniti

užiti

ve spoleenských svaz-

síly

ve

vtšin stav

spolu[)sobení

ze

kde toho neuinila (jako ve sv. ímské íši a v Polšte), pi prvním mocném ústrku z vní sám sebou zahynul. tam stát Jakých prostedk Ferdinand II. užil, aby na vždy odstranil odpor stav, jenž pedkm jeho po tolik století byl na obtíž, nepotebuji feudálných

;

zde vykládati to

;

jsou zajisté dosti

domnní musím rozhodn stavovských práv a

zením

zemskému

privilejí,

neodpíraly, jakož

práva povolovati

bern

známy jako

které jeho

uznáním

i

chtl

byl

o jiných

ponechal

vcech

jen proto,

že

prakticky nemožno

ani nemluvíc

moderní

katolické

také

vrni a kteí se lenily

;

domnní

a právo

vyvrací

povolovati

do-

bern

doby bylo nejen odvážné a

by bylo bývalo

nemla po

s

ruce stálých vojsk ani

když pak už krutým potrestáním všech, kteí se

policie;

odboje úastnili, zpsobil uraziti

Jen

potvr-

obnovenému zízení

za tehdejší

také

ale

provésti,

nerozumné, ješto doba tehdejší

II.

velkodušným ke stavm; už

býti

odntí jeho

úspchy.

jejich

starodávného stavovského

množství klausulí, výhrad a podmínek toto statek,

i

že by Ferdinand

popíjati,

z

si

tolik nepátel,

stavy,

kteí

velké ásti za

(zejména už v osazení

zem

nesml

mu do

nho

se odvážit píliš

té chvíle

zstali vždy

obtovali; události také ne-

protestanty

sbhlém roku

1630)

obezele poítal kterou si, pane hrab, pidati ješt jednu poznámku, dobe mínnou. alespo prosím, abyste pijal laskav jako Je stará osvdená zásada, že každé panství musí býti udržováno týmiž

dkaz, Dovolím

podati

že

prostedky, kterými bylo zjednáno.

Ponvadž

tedy feudálním sta-

vm pvodn

podkladem byla hmotná pesila jednotlivcova a tento podklad pokrokem mechaniky a fysiky od té doby nenahraditeln domnívám se, že dsledn souditi musím., že feudálním zmizel stavm všech podmínek k dalšímu trvání za naší doby se nedo:

stává a vždycky nedostávati bude, a že tudy každý je ve staré

podob nebo

na

novo

uvésti v život

pokus udržeti musí

rozbiti se

Mluvím však výslovn o feu dáln ích stavech, nikoli vbec o aristokracii nebo tato je pirozeným výsledkem každého ádu spoleenského, který odedávna všude byl a také vždycky a

o nemožno.st.

;

všudy bývati bude. Ale práv proto, že skutená

vná aristokracie

6

1.

O promnách eské

ústavy zemské (1846).

nutným výsledkem každého stavu spoleenského, musí se také srovnávati s asovým spoleenským ádem každé doby. Dovolte, abych te ješt jednou se vrátil k centralisaci státní Tato zdá se, že za našeho vku nejenom dosáhla svého moci. vrcholu, nýbrž jej také již pekroila. Soudím tak z toho, že ústední moc státní již skoro jak se zdá, do nezmrnosti stupovaná, podle vného pirozeného zákona polarity také již v jsoucnost' probudila moc protivnou ješt silnjší, totiž moc veejného mínní; o skutené nad ústední moc státní pesvdují mne, již pesile této moci abych o jiných vbec známých událostech našich dn nemluvil, zvlášt dv vci: pedn, že další pokroky civilisace bývají ješt více na prospch veejného mínní, nežli na prospch ústední moci; a za druhé, že z lna veejného mínní týmž zákonem polarity zaíná se vyvíjeti nový mohutný initel djství svtového, princip národnosti, aby byl protiváhou proti zjednostejující moci centraChtíti naped urovati nkdejší výsledek tchto nových a lisace. ješt ne zcela vyvinutých initel, bylo by pošetilé klamání sebe; je

i

také to nenáleží k

mému pítomnému

Chtl jsem

úkolu.

spti k tomu, abych pipomenul, že samostatné feudálního

další vývoj

mocnostem mi vové,

vbec dospti k onch tí princip,

chtjí-li

o nkterý proti

tlesa stavovského

se jeví naprosto

z

veejnému mínní, nebo o která

rodnosti,

indifferentní.

tování nad tím,

telných

proti

Vy

zením k

trvalé

že ušlechtilé

dobrodincm

V

opíti státní

nebo o zásadu náse podává jako jaksi

toto proti oné,

mn

síly

Vám

velmi

asto

vyslovil jste poli-

obracejí se po úelích nedosaži-

na

pam

jejich platnost bývalou.

uvedl tento výklad se

eským stavm, tmto pánm Jsem

zem a svého národa srdce vden a oddán;

pirozeným zástupcm své

zemi a

se

moc

musejí

o ústední

ušlechtilé a vlastenecké snaze Vaší, znova opatiti

pánm stavm

kdybych

platnosti,

bu

totiž

tmto novodobním

že tedy eští páni sta-

tmto obma pólm

pane hrab ke

dovolte mi, abych

:

vi

nemožným,

jen do-

další trvání a živý

je

lid

z

celého

vidl dávati k

úspchu

a

se cestou,

ke spáse.

Praze 27. prosince 1846.

a

svým zvláštním

byl bych

která vede je tak

jako

šasten, jejich

Spisy

A.

z let 1848

1849.

Politický aforismus o státu (1848).

2.

{Radhost,

Dle nedopsané rationalistickém

stati z

úel

za

lil,

státu

25^—256)

Palacký zakládal své pojímání státu na

1848

r.

pirozeném právu

Kantovým pokládal

spoleník

a

Za píkladem bezpeí jednotlivých

a liberálním individualismu.

pedevším právo

a

stát pak rovná se spolenosti samé, (t. zv. stát pouze právní) nucením chrání svj obanský stav proti nejistotám stavu pírodního. Vzhledem k veliké úloze moci ve stát Palacký dovozoval dále, že v Evrop naproti pokroku svtové centralisace malé státy (jako echy) po dlouho obstáti nemohou, leda pomocí federace.

jeho

;

Tííerá mocí,

Nevím, kdo první pronesl tu vtu, jakožto výklad pontí o že prý

spolenost mocí chránná*,

»stát jest

dávati se vlastnosti,

do zpytování, má-li definice je-li

totiž více

než

ponvadž

z

nho

co

z

potebné logické ousená dopadná atd.

tato všecky

slovní,

je-li

dobe

Ale vyznati se musím, že výklad ten

i

se mi líbí z té

Nepouštje

se ani

spolenosti,

jakékoli bez její,

že tedy

také

i

do

praxi.

do mnohostranného rozbíraní pontí

chci jen obrátiti pozor na to, že není spolenosti

ouvazku právního, podstata

její

vztahujících se k jistému

ntí spolenosti

píiny,

plodného vyvodí se množství dleži-

jádra

tých pravd politických, platných co do theorie

o

státu,

ani nechci

již

potu

obsažen

jest

dohromady oudy

který drží

záleží v jisté

osob.

míe

Z toho

práv a povinností, následuje, že v po-

moment práva vbec,

a že tudíž

nahoe podaném o státu zahrnují se zjevn nejen oba hlavní psobcové jeho, právo totiž moc, ale ouel, pro kterýž se psobí, t. bezpeí všech spoleníkv neboli obanv.

ve výkladu

i

i

8

2.

Stát tedy

Politický aforismus o státu (1848).

vbec

tam vzniknouti a veliká, mocna

jen

malá nebo

lenost jakákoli,

trvati

mže, kde

jest chrániti,

a,

spo-

jak se

samo sebou rozumí, také uchrániti se naproti všem jiným bu osobám neb spolenostem. Nemá-li tedy který stát dosti moci ili odolati aby mohl doma udržeti a pojistiti vládu práva, síly, každému násilí z ciziny na se valícímu, pestává býti zvláštním i

i

státem, a

buto

rozpadá se na více státv neodvislých, aneb musí

podniknouti pod jinou vyšší jednotu

noty

mže

moblo

jí

se dotýkající.

sousedy

sob

Ve

starém

více

mén

i

oni

buto

i

ecku

i

síle

skrze

kterékoli

ve starém Slovansku

nemli

pokudkoli

initi

poali dotý-

ale

mohutnjší, ku p. tam Peršané,

ímané, zde Huni, Avarové, Karolingové podnikati

státní jed-

místa, jak totiž

svou vli a

rovnými; jakmile

kati se jich státové prostrannjší a

Macedoni,

silou

státv drobných,

množství

trvati

nežli se

asu

býti velmi rozliná, dle okolností

kde obec která staí odolati vlí a jiné obce,

Míra tedy

státní.

federaci

pod jednotu

atd.

musili

státní vyšší a

dokonce samostatný byt svj. I Cechy mohly uhájiti samostatnost a nezávislost svou, pokud obklíeny byly státy jim v síle více mén rovnými, jakové byly Polsko, Uhersko a Nmocnjší, aneb

ztratiti

mecko nespojené. se více a více, trvání

Za

naší

nedovoluje

doby

ale centralisace

netoliko utvoení

se,

svtová, ale ani

množící

dlouhého

státv nevelikých, zvlášt uprosted pevniny Europské (lánelv tento zstal nedopsaný.)

3.

Co 19.

,

jest konstituce?

Výklad prostonárodní [Pražské noviny z

etc. etc.

bezna

z

17.

IS-kS ;

bezna Radhost,

1848. III,

2—6).

Svobodné hnutí r. 1848 povolalo Palackého do politického života. Jak sám uvádí (v Doslovu k Radhoštu, III, 276), nesúastnil se ješt schze v lázni svatováclavské dne 11. bezna 1848; nemel podílu pi sepsání první a druhé Pražské petice (z 19. a 29. bezna), o kterých potom byly vydány kabinetní listy z 23. bezna a 8 dubna t. r. Mezitím císa Ferdinand následkem první i

Vídeské manifestem z 15. bezna 1848 slíbil svolati co nejdíve postav »se sesíleným zastoupením mšanstva a se zetetelem ke stávajícím provinciálním ústavám za úelem Námi uzavené konstituce vlasti«. Tu Palacký k žádosti nkolika pán hned 17. bezna

revoluce

slance všech provinciálních

Co

3.

bezna

jest konstituce? (17.

9

1848.)

ješt K. Havlíkem redigované, krátký výklad vc našemu lidu potud neznámá, a nejvíce vzhledem k tomu, aby lid neoekával z ní pro sebe hned nemírných výhod materiálních (doslov k Radhoštu, u. m.). Pi tom zasluhuje povšimnutí, jak Palacký patent o konstituci v íši uvádí v souvislost s ústavou zemskou (zejména proti výhrad moci zákonodárné dle Obn. zízení zemského) a jak napsal pro Pražské

z

Noviny,

protože

o konstituci,

byla

to

pojmu konstituce dovozuje

národní

také

rovnoprávnost

Cechy a

pro

Moravu.

Konstituce

(aneb po

esku mluv: ústava zemská)

zemské,

takové

právo

mocná

jakýkoli neustanovuje zákony

a

úedníky

zízení

a

svými,

ale povinen

všeobecného práva

týkajících se

zemské sám

jest ve všech i

poádku

jest

aneb

panovník

kteréhož

podlé

toliko s ministry

dležitjších vcech,

v zemi,

nejprv

sl}'šeti

Kratími slovy mže se íci, že kde panuje konstituce, tam moc zákonodárná spoívá v rukou netoliko panovníka úedníkv jeho výhradn, ale v rukou panovníka národu spolen. žádost a vli

celého

národu

a šetiti

jí.

i

i

Když tedy hlásiti

se ráil

nejmilostivjší císa a král náš, Ferdinand V, pro-

veejn,

eské

že v zemi

a v íši

uvedena bude konstituce, tedy tomu tak se

odekl dosavadního spsobu

svého,

Rakouské vbec

má rozumti,

že se

naizovati v zemi a vynášeti

zákony dle vlastního toliko uznání a oblíbení svého, a že slíbil a budoucn ped vynesením každého zákona ptáti se zavázal se zástupcv národních, dají- li také oni ve jménu národu své k tomu i

pivolení.

Lid náš eský, bohu díky

aby

neuml

všecku

!

již

není tak sprostý a nerozumný,

podlé výkladu tohoto pochopiti a

dležitost veliké

promny

uvážiti

spravedliv

Nejlaskavjší král a pán

této.

náš odekl se jedné ástky dosavadní plnomocnosti své, a to k do-

brému všech národv jemu poddaných, velmi vážná

rav od panuje

echové

i

více než

veHká

postoupil a vrátil

dležitá práva, kterých jsme

dvou

radost

my

v

echách

nám

zase

a v

Mo-

set let zbaveni byli a nepožívali více.

všude

ve

vlastech

našich, a všickni

Proto

hodní

Moravané vzdávají za to nejvelejší díky nejprve pánu tm ušlechtilým osobám, bohu, a potom králi a pánu svému, které jeho vli k tomu naklonily. Nabyli sme tedy arci nových a velice dležitých práv: ale rozumjme si dobe, a vzme to hned s poátku, že ádných poCelý rozdíl jenom na vinností svých proto nikoli zbaveni nejsme. a

i

tom se stanovuje, že dosavad mli sme práv málo a povinností mnoho, nyní pak pidáno jest nám práv, aby byla rovná váha mezi

10

Co

3.

bezna

jest konstituce? (17.

Na

právy a povinnostmi našimi.

1848.)

této rovné váze práv a povinností

obanská svoboda; kdo chce

spolu zakládá se

jen právo míti

despotou, kdo má otrokem.

bez povinnosti, ten chce býti

beze všeho práva, jest

jen povinnosti

Ve hrubém omylu

bylby ten, kdoby se domníval, ku p. že njaké tak íkaje milostivé léto pro všecky lenochy, hlupáky, marnotratce, odbojce a nepoádné lidi vbec. nikdy a nikde se dobe nepovede, ponvadž požehnání boží spoívá jen na vrné a rozumné piinlivosti a poádku. Dan napotom se platiti budou, protože zem naše a celá íše státi bez

skrze konstituci pišlo

Tm

i

nemže

nich

na

bude v tom, že budoucn doví

ale rozdíl

:

potebí

jich

jest,

kam

a

se djí,

že

úty

budou, a stavové naši ili zástupcové národní na

dati se

se národ,

veejn

o nich

snmu

to hledti budou,

aby zbyteného vydávání nikde nebylo a

danmi obtžován

nebyl nad míru a možnost svou.

nemohou

sklá-

na

aby

lid

Roboty, kde-

nebudou zrušeny naprosto, ponvadž jsou to dluhy na gruntech selských pvodní, starodávné a ádn sddné, a tudíž ástka jmní vrchnostenského, kteréhož jim odjímati právem nelze; žádati na vrchnostech, aby se zhola jen odekli všech robot, bylo by totéž, jako žádati na všech vitelích, aby jim dlužníci jejich nic platiti povinni nebyli, aneb žádati na sedlácích, aby výminky aneb jiné závazky na jejich gruntech, koli

s

jich

ješt

kterými je

bylo

právo

stává,

již

lacinji koupili, najednou pominuly;

právo

spravedlivé,

Ale konstituce tím prospje

ejn

býti a

lidí

lidu

jimiž

by v

aby vykupování se a stav selský

bohem

obma

vci

té z

ne-

již

dosavad robotnému, že brzy ve-

spsoby

o to jednáno bude, aby vyhledaly se

vedlivé,

to "by

poctivých a svobodomyslných.

slušné a spra-

stranám se vyhovlo a ulehilo*

roboty co nejspíše možná všude se vykonalo

povýšen byl na vyšší stupe svobody, cestou

ped

kdoby se ješt potom zdráhal, pán neboli poddaný, bude k tomu právn pinucen. Každý, kdo kivdu iní neb trpí, a každý bezprávce neb zloinec, bude budoucn souzen a trestán jako posavad ale soudové budou se konati veejn, aby každý pítomen býti a o spravedlnosti soudcv pesvditi se mohl. Vojsko pod konstitucí vždy v lidu vybírati se bude ale bude napotom všem rovné právo, a lidmi spravedlivou

i

i

;

:

i

:

bohatí

chudí

i

Úadové

úedníky

budou:

ale

šané

obané

a

mají

bez rozdílu

zemští a mstští

sami,

v a

stejným

všude jako

právem

ped

mstech a v obcích dchodové obecní

rekrutovati

se.

tím

vládnouti a íditi

voliti

sob budou m-

zpravováni a nakládáni

O

4.

užívání svobody tisku (20. a 21. bez. 1848).

11

budou všude dle žádosti celé obce. Bezbožné, nešlechetné a nepoádné vci vbec páchati, aneb mluviti, psáti a tiskem rozšiovati, nebude nikomu dovoleno, zapomene-li kdo n?. est svou tak, že ublíží bližnímu svému na cti, aneb že k nemu zlému lid navádti bude, neujde proto trestu spravedlivého ale co ádného a hodného jest, to každý svobodn a bez ostýchavosti napotom národu celému ve známost bude moci uvoditi, aniž pak potebí bude ekati na :

povolení censurní a policejní.

Ješt jiných vcí

kterými

množství,

jest veliké

lid

náš

skrze

prospchu hojn nabude, kterýchž ale všech ve pedbžném lánku tomto vyítati pro krátkost nemžeme. Jen na

konstituci

jedno ješt

chách a v míti

obrame pozor Morav: záleží

co se

týe

že

národnosti naší v Ce-

Nmec

napotom nebude

ped echem, že oba národové budou sob školách jazyku eskému jako nmeckému ádn

žádné pednosti

rovni, že ve

všech

uiti se bude,

eskou

i

lidu

dosavadní ta hatlanina kanceláská, která sice

bývati má, které ale pro nemotornost

ani sedlák, ba tuším ani

její

asto

ani

pánbh sám porozumti nemže,

docela zmizí, postoupíc místo

4.

eí

úedníci nebudou více mluviti a úadovati

nesrozumitelnou, že

ase

svj,

to v tom,

eštin

v

úedník brzkém

národní.

D\'e prohlášení spisovatelstv^a o užívání

s\'obody tisku. Svoboda

tisku,

nov

meným osvdením

nabytá zrušením censury, pozdravena v Praze piesk^^ch i nmeckých spisovateli^. Podnt ke spolené

schzi dal nmecký básník Karel Egon Ebert, jenž proto dorozuml se Palackým, Dne 18. bezna konána za Šafaíkova pedsedání v hotelu u Saského dvora schiize spisovatelv obojí národnosti ve vší svornosti, ale ku konenému usnesení nedošlo. Proto dne 20. bezna eští spisovatelé sešli se v Museum zvlášt a po delším jednání pijali konen jednohlasn návrh prohlášení, které jim pednesl Palacký mlo 4 odstavce, jež mly eliti také

jich s

;

proti zneužívání tisku. Viz A.

Potom dne pátelsky

21.

rokovali

bezna zase

v hostinci u arciknížete

pospolu

spisovatelé eští

Štpána dlouho, ale vždy nmetí. Pan Kuranda i

požádán o krátké sepsání výsledku porad, ale omlouval se rozilením; tu Palacký, jsa pak také požádán, napsal 2 hlavní odstavec z prohlášení ty hned s pochvalou pijaty, podpisoeských spisovatel po nmeku: byl

—

;

;

12

:

O

4.

užívání svobody tisku (20. a 21. bez. 1848).

vány a v obou jazycích uveejnny;

dodaten. Z Nmcii

Hartmann, Meissner, Kreutzberg a Polit.

Vermáchtniss,

nkteí nepítomní pipojili svá jména osvdení zejména Ebert, Kuranda,

podepsali spolené

6,

j.

Viz B. (Doslov k Radhoštu,

Gedenkblatter, 145-6;

Palacký vztahoval

erný

u.

276—7;

na pomry a politickou svobodu hned význam národnosti, již tehdáž uznával za

banskou

c

národní, a pedvídaje nastávající

III,

m.) i

potebu peovati o uznání zásady národní rovnoprávnosti (doslov k Radhoštu, III, 289). Protož oba akty pedevším obsahovaly osvdení a Cech na základ rovvšeho spisovatelstva pro shodu a svornost ného práva. Dále pijímal se i jistý politický program, zárove rakouský totiž hájení svazku koruny eské v rámci mocnáství Rakouského i eský: Nmci Pražští tenkráte ješt nestavli se proti tomuto programu, jenž také shodoval se s požadavky peticí beznových. Spolené prohlášení spisovatelstva bylo zprvu obecn vítáno; bylo také pobídkou nejv. purkrabí Rudolfu hrab. Stadiónoví, že dne 24. bezna vydal všeobecné vyzvání ke svornosti obou národních kmen v zemi. Pohíchu otázka obeslání parlamentu Frankprvní

Nmc

furtského zase záhy rozdvojila my.sli

jednot spisovatelské pak

eského

A. Usnesení

již

Nížepsaní spisovatelé eští, vlasti naší

vinnost, užiti

se

jí

skuten,

Nmc. K

zamýšlené Pražské

J—S; erný,

bezna

1848.

33—4'>-

uvažujíce, že

uvedením

svobody

ukládá se na každého vrného vlastence po-

mužn

a stal se

a

spisovatelstva v Praze dne 20

{Radhost, III,

tisku ve

ech

nedošlo.

snažn k tomu cíli, aby národ náš vzdlal ouastným v ouplné míe všech výhod z ní

a

vyplývajících

nemajíce nyní ješt platného zákona o tisku

kterýž teprv ode

vlády se oekává;

berouce již

ve první

sob za základ ve vci této všeobecné usnesení, které schzce literátv eských nmeckých dne 18 bezna i

se stalo

uznávajíce pi tom za dobré, upokojiti hned s poátku báze mnohých krajanv našich, aby nadužíváním snad práva ješt nezvyklého ani lid náš do scestností, ani právo samo do nebezpeí

uvozováno nebylo;

konen

za to majíce, že akoli zásady spravedlnosti, loyalnosti

rozumjí se samy sebou a pedpokládají se u každého muže svobodomyslného, nikomu pedce stydno býti nemže, pihlásiti se k nim veejn a dáti urité o nich pojištní: osvdujeme se veejn, že pi plném užívání svobody tisku a poestnosti

chceme vždy

šetiti pravidel následujících

;

;

4.

1.

O

užívání svobody tisku

aby svornost mezi dni

vlasti naší, tyto

(20.

a 21.

bez.

eským

obyvatelstvem

šastn se objevivší, nebyla na zásad ouplné rovnosti,

13

1848).

i

nmeckým

ve

rušena, nýbrž udr-

tak aby ani NmCechové ped Nmci nemli pednosti žádné protož horlení a domáhaní se strany eské, aby této rovnosti ve všem teprv skuten ouastni se stali, nebude za rušení té svornosti považováno žela se

cové

pevn,

a to

ped echy,

ani

aby spojení koruny eské s íší Rakouskou svazkem konstituní monarchie nebylo nikde a nikterak ani ve spor, ani v po2.

všemožn

chybnost uvozováno, nýbrž 3.

aby spisové bezbožní

náboženským a

hájeno;

a rouhaví,

dobrým mravm,

proti

upímo

elící

proti

citm

nezprznili nikdy literatury

naší národní; 4. aby soukromý život a jednání kteréhokoli obyvatele nebyly petásány veejn ve smyslu pohoršivém a na cti urážlivém, léby

soudm

spolu propadaly

Mimo

to,

dopouštla

se

našlaliby se

eho aby

se dbáti o to,

dostávalo;

což

vdom

z

i

a

obecnému

zemským. kde

jí

ode strany

nápodobn

oumysla

tudíž

tiskárna, jenžby

skutkem

a

vdom

proti kterémukoli z pravidel tchto, zavazujeme

dobrému vbec.

f František Palacký.

—

-

má

platiti

rozšiovali

Pavel Josef Šafaík.

žádného výdlku

naší

i

spisy

—

Jan Valer.

o knihkupcích,

závadné

Jirsík.

j P. Fr. Novotný.

více se ne-

—

—

kteížby

pravidlm tm,

Anton. Marek.

Hanka.

—

—

Jan Slav.

— Vilém D. Lambl. — — Vojtch Šafaík. — — Žák V. faktor. Vladivoj Tomek. V. f Jos. — — Vilém Kraus. MDr. Jan Spott. — f Fr. C. Kampelík. — — Jaroši. Pospíšil. t Karel Storch. f Fr. Schneider. — Karel — Vine. Vladislav Zap. — Vácslav Zírovnický. — f F. Vahal Vávra. — Josef Wenzig. Jan Pravoslav Koubek. — P. Frant. Er. Vocel. — ezá. — Fr. Doucha. — Vácslav Stulc. — — — — K. Havlíek. Fr. Petina. Antonín Musil. — f Fr. Hajniš. Václ. Reišel Kokoinský. — f Václav Seidl. Vácslav Vondra. — enský. — f K. Erben. — Karel Sabina. — f Kristián f F. Malý. — Stefan. Josef Franta Šumavský. — Dr. ejka. — — Josef — — Rirenšafr. Kaj. Tyl. ezníek. A. V. Josef f — — Karel V. Hof. Jireek. f Hynek Prosek. f Josef Procházka. — Dr. K. Tomíek. — Jos. Ržika. — Dr. Ant. StroTomíek.

— Václav

Krolmus

— Jos. ^

Kouba.

(?).

J.

-

J.

J.

J.

J.

14

O

4.

—

bach.

baron

užívání svobody tisku

Ev.

Jan

Krbec.

— Jan

Villani.

—

Vlek.

B. Usnesení spisovatelv

a 21, bez. 1848j.

— Drahotín Maria — Václav Koátko.*)

Otto Kropfel.

P.

—

(20.

Václav Frost.

eských nmeckých dne 21. bezna 1848. 3Q— 4.0 ; némecky: Gedenkbldttcr, 145—6; Schopf I, 66). eského jazyka, pojak nmeckého tak i

(Radhost, 111,9; erný,

Spisovatelé Pražští

i

výšeni jsouce v srdcích svých citem svobody, a svorností tyto dni

mezi

nmeckými

eskými vlasti naší na jevo vyšlou, bezna 1848 jednohlasn, prohláchtjí všemožn o to dbáti, aby šastná tato shoda

obyvateli

i

uzaveli ve schzce své dne 21. siti

veejn,

že

základ ouplné rovnosti, tak aby ani Nmci ped Cechy, ani Cechové ped Nmci nemli žádné pednosti. Proež také horlení a domáhání se strany eské, aby rovnosti takové ve všem teprv skuten ouast-

nebyla rušena, nýbrž

nou hájiti

pevn

nemá býti Dále osvdují se, se stala,

koruny

spojení

a stále zachovávána, a to sice na

za rušení svornosti považováno. že chtjí

eské

s

íši

slovem co nejmocnji písmem Rakouskou svazkem konstituní i

monarchie. Pavel

Josef

Šafaík,

pedsedající

—

Frant.

Palacký.

—

— Ignaz Kurandá. — Kreutzberg. — Dr Weiten— KoUner -Werdenau. — Karl Leiner. — Mos. weber. — Fr. Austerlitz. Landau. — Jan Slav. Tomíek. — A. Prav. Kaj. Tyl. — Malý. — Ulm. — Doucha. — Koubek. — Moritz Hartmann. — Dr. Ambros. — Ant. Marek. — Dr. Lukas. — Frant. Bezdka. — Ferd. B. iMikovec. — Karel Vladislav Zap. — Karel Storch. — Kristián Stefan. — Joh. Erasm. Vietz. — Lederer. — C. Slav. Liblinský. -- Dr Vocel. — Karel Sabina. — Hanka. — V. Slavomil Vávra. — Alfred Meiss— Vilém D Lambl. — Antonín Musil. — K. Havlíek. -Frant. ezá. — Karl Viktor Hansgirg. — Fr. Petina. — Jan Bedich Dambeck. — Edlenbach. — Dr. C. Jelínek. — Vácslav Schopf. — Vlád. Tomek. — F. A. Weber. — V Vondra. — Fr. Dr. Stank. — Vácslav Štulc. — Dr. ejka. — Frant. Sohaj. — — Josef Wenzig. — Josef Jireek. — Vácslav Reišel Kokoinský. — — — Rudolf Fr. Schneider. Otto Kropfel. Fr. Stuchlý Helbling von Hirzenfeld. — Hermin Jireek. Glaser. — Karl

Egon Ebert. Jul.

J.

J.

B.

Jos.

J.

J.

J.

ner.

J.

Jos.

P.

-

J.

*)

Pvodní podpisy zachovaly

se dvakráte,

pítomných a jako podpisy k pijatému chybí podpisy oznaené f, za to v ní uvedeno

stina

ale

rozdíln (snad jako liv jedné listin

prohlášení)

;

ještc posledních 6 jmen.

•

Navržené prohlášení stav

5.

5.

Navržené

I

mne mnozí

eský

sedovi

žádali,

n

S.j

:

»ilým hnutím duch,

národ, nemohli

mli na dále vi událostem denním. povdl. Domluviv se s nimi tudíž mínní abych jim své následující nártek prohlášení a pedložil jsem jej ped-

postaviti

jsem pro

sestavil

dubna

které po vyhlášení ústavy nedoteni zstati ani stavové tenMezi nimi mnoho a rozmanit rokováno jest o tom,

Pipomenutí Palackého

kterak by se

z 2.

1848.

r.

kráte ješt privilegovaní.

15

dub. 1848).

eských stav,

])r(^hla.scni

{Gcdenkblátlcr 14!

zachvátilo všechen

(2.

a zachovati

eského musea, hrabti

Josefu Mat. Thunovi,

který dotud

snaže se

po popularit, zvlášt se byl blýskal vulgárním liberalismem. Než jakmile »To nepodpíšu.* Pes to však jej peetl, ihned prohlásil velmi rozhodn: vzal si z toho podnt a piml vyšší eskou šlechtu k prohlášení jinému dubna) složenému od hrabte Viléma Wurmbranda, které mnohými krásnými slovy povdti dovedlo, co možná anebo tenkrát radno bylo, nejmén « (Gedenkbl. u. m.) Ve zmaeném nártku stavovského prohlášení (ped vydáním kab. listu z 8. dubna) Palacký vystupuje spíše jako moderní liberál, který neuznává poteby šetiti nepetržitosti historického práva. Nebo netoliko požaduje se

(dto. 3.

zde prozatímn oktrojování zákona volebního; ale co více ku podivu, jistou mrou opouští se pda vlastního státního zízení pro echy, když cis. patentu o konstituci íšské (jinak eeno císai resp. íši) pisuzuje se rozhodující moc

nad základními zákony eskými. Palacký v onch pohnutých dnech patrn pál si co nejspšnji odkliditi staré formy stavovské; jen když to se stane, vynic o tom. nepochyboval, že nová ústava zemská bude se již Naproti tomu eská šlechta pála si, aby nový snm zemský jevil se víjeti právním nástupcem starého, a nemusil pak snad své právní základy vyhledávati v novodobém íšském patentu z 15. bezna 1S4S. Proto prohlášení její z 3. dubna sice vítalo konstituci a pálo si svobodn volené zastoupení národní, podal ješt dosavadní snm stavovský, nicmén žádalo, aby návrhy o zástupci všech král. mst rozšíený, kdežto pak novému snmu mlo se zstavolba poslanc do íšského snmu dle viti všechno další zákonodárství reskriptu ke stavm z 18. bezna. i

pimen

nm i

t.

r.

Ponvadž

stavovské shromáždní

nemohlo

býti

opovdné

konáno, a ponvadž

na den 30. bezna

k zachování

klidu a po-

potebou, aby veejné mínní ve píin pravého smýšlení eských stav vzhledem k nejdležitjším otázkám okamžiku nebylo ponecháváno v pochybnostech, a tím mén aby svádno bylo na scestí: uzaveli jsme my podepsaní,

ádku

v zemi

nemajíce jiného

jeví

or<,fánu

ním jménem svým, názoru

se

nezbytnou

zákonitého, tímto prozatím prohlásiti vlast-

dobrovoln

ped

celým

svtem,

že

po našem

16

5.

Navržené prohlášení stav

(2.

dub. 1848).

1. obnovené zemské zízení vydané r. 1627 nkdy císaem Ferdinandem II. podstatou zrušeno jest konstituním patentem prohlášeným ve Vídni dne 15. bezna t. r. od J. V. našeho nejmilostivjšího císae a krále Ferdinanda V., a že tudy také pestalo býti státním základním zákonem pro Cechy;

2.

že

práva na

následovn také

onom

všeliká stavovská zízení, privileje a zvláštní

zemském

zízení

založená,

od

nynjška pokládati

za pestálá;

jest

3.

že na místo dosavadních

dob pimená

musí

zízení stavovských zavedena býti

ústava zemská, založená

na skutené repre-

sentaci národa; 4.

že

my

daleci jsouce toho,

abychom chtli pekážeti zbudona širokém základ, naopak

vání takovéto representace národní

pokud na nás 5.

že

co nejochotnji chceme podporovati;

jest,

práv

ji,

proto žádná frakce národa,

a jest

jakákoli, nikterak

o sob, než jen všecken národ na

snmu svobodn

stupci representovaný, jest povolán

uiniti platný návrh na ústavu

dob pimenou

(konstituci)

a o

nm

volenými zá-

se raditi; a

6. že tudy pedevším vláda má býti požádána, aby vydala co možná nejdíve prozatímní zákon volební, založený na representaci

národa

dob pimené.

Zveme všecky dosavadní své spolustavy, aby k tomuto našemu veejnému prohlášení podpisy svými pistoupili.

V

6. Psaní

Praze, dne

O

2.

dubna 1848.

ech

ponicru

do Frankfurta dne

i

11.

Rakouska k dubna

1S48

íši (k

Nmecké.

rukoum presidenta

Soirona pro výbor 50 osob.). [Ndr. Novi/iy

. lo a I2\ Schopf, bldttcr,

149— 15^;

II,

76 si; Radhost, III

cr/iý, Boj za právo 112,

l—ij;

Gedenk-

s/.)

svobodu Nmecka, snažení, aby na míst stá\ajíbyla státoprávn znovuzrízena Nmecká íše (jako spolkový stát), spsobily, že nmecký Bundestag koncem bezna 1848 usnesl se naíditi všude volby národních zástupc, aby mezi vládami a lidem ujednala se nová nmecká ústava. Vedl toho však shromáždní notábl ve Frankfurtu, t. zv. Vorparlament, na zaátku dubna samo usneslo se, že sejíti se Hnutí pro jednotu

cího mezinárodního

a

Bundu

6.

Psaní do Frankfurta dne

11.

dubna

17

184S.

má

»ústavodárné národní shromáždní*, volené bez censu; naídilo stái^' »výbor padesáti*, aby peoval o provedení a byl zatím radou shromáždní spolkovému: vlády nestavly se proti nmu. Také Palacký byl pozván do tohoto výboru. Práv byl pipravoval lánek proti heslu z Vídn šíenému: spatoval podizování -innigcr Anschluss an Deutschland«, ponvadž v

nm

Rakouska pod Nmecko; proto uznal pamtným spisem z 11. dubna 1S48. Palacký

v této proslulé

pomr

rický

koruny

eské

za

dobré odmítnouti pozvání úplným

odpovdi do Frankfurtu vytýká nejprve

Nmecku, její svrchovanost, a Potom vbec vykládá politickou

k

spolu

histo-

vlastní

ideu íše Rasamobytnost eského národa. kouské, jakožto ochranného sdružení menších rovnoprávných národností, a nutnost takového zvláštního svazku v zájmu samé lidskosti a vzdlanosti, jakož i v zájmu Evropy, tak aby tato íše stále trvala jako zvláštní svrchovaná Velkorusku (universální monarchii ruské, které se naproti Velkonmecku zvlášt Nmci strachovali). Konen vyslovuje mínní o spiisobu nového i

Nmecka

samého. Odmítaje tudíž národní pipojení Rakouska Cech pipouští pouze trvalý spolek obou stejnoadných, samostatných íší. Ve psaní do Frankfurtu leží vbec zárodek pozdjšího politického programu Palackého fon sám to pipomíná v Idei státu rakouského 18651; nebo zde sice vytkl historickou svrchovanost koruny eské, ale jinae vycházel hlavn od pirozeného rovného práva všech národních kmen v Rakousku, zvlášt rakouských Slovan, a již tehda myslil zízení k

nmu

i

jakožto samovraždu,

na jich associaci a federaci.

Odpov

vcí nových, spsobila Z úhrnného vyššího hlediska, jako pravý státní spis, celé veejnosti osvítila pomry a poteby doby; tím že pevn vytýila moderní poslání Rakouska, jeho vlastní raison étre, pispla platn k upevnní jeho i k zachování jeho celistvosti naproti hnutí velkonmeckému i maarskému, jež ob tehdáž hotovila se o mocnáství to se poPsaní Palackého podalo Vídeské vlád píinu k jistému ohrazení dliti. vlastní státní suverenity naproti píštím dekretm Frankfurtského parlamentu (ve Vid. nov. z 21. dubna); vedle toho výrok Palackého o humanitní nevyhnutelnosti rakouského státu podal prý také bánu Jelaiéovi heslo na prapory v l)oji proti Maarm. Spisem Palackého bylo povzneseno národní vdomí slovanské; také bylo proti bžným výtkám separatismu, panslavismu, rusismu chránno austroslavismem a vlastenectvím v pravd rakouským, práv na rozdíl od hnutí maarského a velkonmeckého. Nmci byli tím ovšem poboueni a namnoze vzali Palackého v nenávist. (Srov. i doslov k Radhoštu, III, 278, 289; ideu státu Rak., tamže 180.) Viz také íslo 11. sensaci

doma

i

Palackého, jakkoli nepodávala veskrze za hranicemi a stala se událostí.

P.

Dopis dne

6.

P.

dubna

1.

nové! prokázali est, že ste

t.,

kterýmžto

mne

ouastnil jednání Vašich, hlavn rychleji svolán ijyl

došel.

nmecký

[)ozvali

vysoce vážení pá-

do Frankfurta, abych se

smujících k tomu, aby co

parlament,

S radostným pekvapením

ste mi,

shledal

— nyní sem

v

nej-

práv mne poštou tom plné a platné 2

18

6.

Psaní do Frankfurta dne 11. dubna 1848.

dvry, kterou nejznamenitjší mužové íše Nmecké ve mé pokládati nepestávají: nebo povolávajíce mne ke snmu nmeckých vlastencv*, propouštjí mne sami z obviování, rovnž tak nespravedlivého, jakož opt opt na mne uvalovaného, že bych se kdy ukázal býti nepítelem Nmeckého národu. S upímsvdectví smýšlení »

i

ným

vdnosti v tom uznávaje vznešenou vlídnost spravedvýteného shromáždní tohoto, vidím se proto tím více býti povinen, odpovdíti jemu s otevenou dvrou, pímo bez ukrývání. Na pozvání Vaše, pánové nemohu ani sám osobou svou pijíti, ani na míst svém odeslati jiného » bezpeného vlastence.* Dovolte, abych Vám nyní co možné krátce pednesl .své toho dvody. Úel Vašeho shromáždní jest, na místo dosavadního svazku citem

i

livost

i

!

knížat

postaviti

uvésti ve

spsobem

skutenou i

nemohu ani

moc

a

národu, národ Nmecký

nmecké národnosti a íše Nmecké. Jakkoli

cit

sílu

práv

na kterémžto se zakládá, a

pocit,

nm.

nikterak úastniti se v

se jím býti necítím,

nní

Nmeckého

jednotu, utužiti

rozmnožiti

toto snažení ctím,

svazek

—a

za

vle, nechtli ste

Já nejsem

k

zajisté

sob

povolati

ctím

proto, že je

Nmec, aspo

pouhého potakae, nemajícího

mne

tímto

;

ani mí-

proež

musil

bu

city své zapírati a se petvaovati, anebo, bych ve Frankfurt kdyžby k tomu pišlo, hlasit odporovati. K prvnímu jsem píliš upímný a prostomluvný, ke druhému pak nejsem, dosti drzý a bezohledný; nemohu totiž sob toho pipustiti k srdci, abych protiv-

nými zvuky i

rušil

souhlas a svornost, kterouž pokládám za utšenou

žádoucí netoliko ve svém vlastním

dom,

ale

i

u souseda.

Jsem Cech rodu slovanského, se vším tím nemnohým, co mám na vždy ve službu svému národu. co mohu, oddal sem se zcela Tento národ malý sice jest, ale od jakživa zvláštní a sám o sol) v ve svazku knížat stávající; panovníci jeho úastnili se od nmeckých, národ ale sebe sám nikdy k národu Nmeckému nepoi

i

i

vk

ítal,

také

aniž

od jiných

poítán. Celé spojení a

Nmeckým

potom

s

kterém

eský

po všecka

zem eské

spolkem, bylo

národ, eští

Vc

století

nmu

kdy k

nejprve se svatou íší

byl

Nmeckou,

pouhé regále, kdy chtli vdti, aniž

od jakživa

stavové, sotva

skutenou vdí všickni nmetí znalci kdo ješt o tom pochybosvým asem k ouplné a zejmé jistot. vati, nabízím se, že ji pivedu 1 kdyby se zouplna za pravdu pijalo, že koruna eská kdy byla

toho

sob

djin tak

s

íší

všímali.

dobe

Nmeckou

jakživa odpírali),

tuto

jako já; a chtl-li by

ve svazku lenním

(emuž

ale publicisté

nemže žádnému skutenému

znalci

eští od-

djin

pijíti

6.

Psaní do Frankfurta dne

na mysl, aby, co se

dotýe

11.

dubna

pochyboval o

záležitostí vnitních,

zem

souverenit a svézákonnosti vlády a

kdejší

19

1848.

eské.

n-

Celému

svtu jest povdomé, že císaové Nmetí, co se této jich hodnosti dotýe, od jakživa s národem eským ani dosti málo initi nemli, že jim v Cechách ani nad Cechy nepíslušela moc ani zákonodární, ani soudní, ani exekutivní; že

zemmi

nepoítala se k žádnému

nevztahovalo

ni

atd.,

Nmeckou

národu

s

národem,

krajv nme-

panovníka

zem eské

nikoli za svazek

panovníkem. Žádá-li

s

svazek mezi knížaty nyní spojil

národem Nmeckým,

s

spojení

považováno býti musí,

i

ale za svazek

národ eský sám

se

desíti

celé dosavadní

že tudíž

pokládáno

kdo, aby nad tento dosavadní

ale

nkdejších

z

zem

spolu se svými korunními

k íšskému soudu komornímu nikdy se na

ckých, že píslušenství

s íší

nikdy nemli práva, vybírati ze

zem eská

vojsko neb jaké regalie, že

aspo

jest

toto

vždy

požadavek nový, nemající žádného historického základu právního,

jemuž

já

osob hovti oprávnna

o své

držím k tomu výslovného

i

se necítím,

pokud neob-

platného mandátu.

Druhá píina, která mi brání, porad Vašich býti ouasten, jest, úmyslech Vašich veposud o zámrech ejn se prohlásilo, nevyhnuteln smovati chcete budete k tomu, že podlé všeho toho, co

i

i

abyste navždy zemdlili,

samostatnou,

íši, jejížto

musí vcí velikou

ano

a

pívtivého

zachování,

;

Rakousko

uinili

celost

i

upevnní

jest

co íši a

býti

dležitou netoliko národu mého, ale celé Europy,

mn

i

tom

také v

krát-

sluchu.

Víte, pánové, která

šeho dílu svta

nemožným

vzdlanosti samé. Popejte

lidskosti a

kého

i

ba

víte,

mocnost

že tato

drží veškeren veliký

mocnost,

již

východ na-

nyní vzrostši u velikost

ohromnou, sama ze sebe a v sob každého desítiletí vtší mrou se sílí a zmáhá, nežli to díti se mže v zemích západních; že jsouc

svém nepístupna skoro každému outoku, stala se již dávno nebezpenou svým sousedm akoli majíc také na plnoci bránu otevenou, že vždy pece, pirozeným vedena pudem, zvlášt ve stedu

;

na

i

rozšiovati se hledí a hledti bude; že každý krok, kterýžby

jih

na této cest dále ješt

tím rychlejším

uinila

zploditi a založiti

ku pedu,

bhem ím

hrozí

universální monarchii,

dále t.

j.

nepehledné nevyslovitelné zlé, neštstí bez míry a hranic, jehož bych já, Slovan tlem duší, pro dobré lidské nemén tžce želel, by tato monarchie prohlašovala se za slovanskou. S touž kivdou, i

i

i

jako

mnozí

v

Nmcích v Ruších

za nepítele

Nmcv,

za nepítele

Rusv.

jmenují Nikoliv,

a

pokládají

pravím

to 2*

mne

hlasité

'20

6.

Psaní do Frankfurta dne 11. dubna 1848.

naopak, pozoruji s radostným zjevn, nejsem nepítel Ru:>v ouastenstvím každý krok, jejž tento veliký národ ve svých pirozených mezích ku pedu iní po dráze vzdlanosti: však ale že pi vší velé lásce k národu svému vždy ješt výše cením dobré vdecké, nežli dobré národní, z té píiny již pouhá možnost lidské i

;

i

Ruské nemá žádného odhodlanjšího protivmne; ne proto, žeby monarchie ta byla Ruská,

universální monarchie

níka ale

i

odprce,

nežli

žeby byla universální.

stran Europy, podél hranic íše Ruské, pebývají národové mnozí, pvodem, jazykem, djinami a mravem Slované, Rumuni, Maai a Nmci, o Recích, znamenit rozdílní, Turcích a Skipetaích ani nemluvíc, z nichžto žádný sám o sob není dosti mocen, aby pemocnému sousedu svému na východ odporovati mohl s prospchem po vše budoucí asy toto£ mohou jen tehdáž, když je svazek ouzký a pevný bude spojovati všecky v jedno. Pravá životní žíla tohoto potebného svazku národv jest Dunaj; oustední jeho moc nesmí se od eky této nikdy daleko Víte, že na jihovýchodní

—

;

uchylovati, má-li

skuten vbec

platná býti a zstati. Zajisté,

kdyby

Rakouského nebylo již od dávna, musili bychom v interessu Europy, ba humanity samé piiniti se co nejdíve, aby se utvoil.

státu

Pro volán

sme tento

ale vidli

jest,

od pírody a historie poEuropy ped asiatskými živly pro vidli sme jej v kritickém okamžení bez

býti záštitou

všelikého spsobu,

—

jenž

stát,

a strážcem

—

Proto pomoci a skoro bez rady ped návalem boue nastávající.? že v nešastném zaslepení již od dávna sám nepoznával skuteného právního mravního základu jsoucnosti své a jej zapíral: základní totiž pravidlo, aby všecky pod žezlem jeho sjednocené národnosti i

i

všecka vyznání víry požívaly vespolek ouplné rovnosti práva

národv na zemi nemá práva, nosti.

Právo

jesti

skutené právo

žádati,

aby

sebe sám obtoval, žádný není

k jeho

i

váž-

pírody žádný národ prospchu soused jeho ;

povinen, pro dobré souseda svého

sebe sám zapíti neb obtovati. Píroda nezná žádných ani panujících ani služebných

liných

národv

národv. Má-li svazek, který spojuje

v jeden politický

nesmí žádný národ

celek, býti

pevný a

více roztrvanlivý,

píiny, obávati se, že tímto spojením pijde statkv svých, naopak, každý musí míti jistou nadji, že v oustední moci nalezne ochranu záštitu ped možnými pechvaty sousedv pes áru rovnosti; potom se také každý piiní, opatiti oustední tuto inoc silou takovou, aby dotenou ochranu mohla s prospchem vykonávati. Jsem pesvdeni o nkterý

z

míti

nejdražších

i

!

Psaní do Frankfurta dne

6,

že

ješt nyní

ani

prohlásilo se

lodí,

drazn:

bh

však

ani

již

sacra ancora

tato

zjevn

i

upím,

21

hodinu déle neváhá

jesti

drahé, kýž se

Metternich

!

utonutí

ve hrozícím

provedeno bylo spolu ve všem

a

každé okamžení

ale

dubna 1848.

Rakouské není pozd, aby základní toto

v íši

spravedlnosti,

pravidlo

11.

tím pro

s

neklesl jen proto, že

byl nejvtší nepítel svobody, ale také proto, že byl nejlítjší, nej-

ouhlavnjší nepítel veškeré národnosti Slovanské v Rakousích. Pozvednu-li tedy zraku svého za hranice eské, pudí

rozené

historické

i

píiny

mne pi-

k tomu, abych neobracel jeho do Frank-

do Vídn, a tam abych hledal ono ústedí, ježto se k tomu hodí povoláno jest, aby ujistilo hájilo národu mého pokoj, svobodu a právo. Vaše snažení, pánové! zdá mi se ale nyní smovati k tomu, abyste toto ústedí, od jehožto moci a síly já ne samé

furta, ale i

jen

i

zem eské

záhubn

spásu oekávám, abyste je netoliko, jak sem

pravil,

dokonce zniili. Anebo domníváte-li se, že déle ješt bude trvati, když jemu zapovíte, aby ve stát Rakouský svých zemích ddiných neml žádného svého, spolené hlav Frankfurtské nepodlehlého vojska.? Domníváte-li se, že císa Rakouský potom ješt co souverain bude se moci udržeti, když na uložíte povinnost, aby všecky dležitjší zákony pijímal od Vašeho sboru, zemdlili, ale

i

i

i

a tímto i

spsobem aby

pirozené

zemské

instituce

ústavy spojených

samy

v

sob

se

íšského, jakož

pouhým

království staly se

A

když potom Uhry, jdouce po svém odtrhnou, anebo, což bez mála jedno jest, když

stínem bez podstaty a moci.?

pudu, od státu se

snmu

Rakouského

zvlášt

sestedí,

—

o rovnoprávnosti národní ve svých

-

budou

tyto Uhry,

hranicích

li

kteréž

niehož nechtjí v-

pi svobod a síle na asy budoucí.? Jenom spravedlivý jesti práv svobodným a silným. O dobrovolném Polákv ale spojení se Slovanv podunajských a Rumunv, ano samých, se státem takovým, jehož pravidlo jest, že teba nejprve býti Maarem, a potom teprve lovkem, není ani pomyšlení; tím dti, budou-li se moci zachovati

i

mén

pak o spojení se vynuceném. Pro spásu Europy,

smí klesnouti,

by

stala se

mstem

provinciálním

Vídni samé lidé takoví, kteí za hlavní Frankfurt,

musíme nad nimi

zvolati:

msto

Pane,

žádají

odpus

Víde

Jsou-li

!

sob

jim,

ne-

pak ve

míti

Váš

neb nevdí,

co chtjí

Konen ješt býti

úasten:

ze tetí

pokládám

píiny zpovati

totiž

se

musím, porad Vašich

všecky dosavadní

projekty, íši

N-

mecké dáti nové zízení na základ vle národní, u vykonávání za nemožné a na dlouhé asy za nestálé, nechcete-li se odhodlati ku

22

6.

Psaní do Frankfurta dne

pravému lékaskému prostedku volání

Nmecké

Všecky pedpisy, o

nž

života

— by

republiky,

dubna

11.

i

1848.

—

smrti,

míním

pro-

totiž

ona byla jen formou pechodní.

potud pokoušíno o rozdlení moci mezi

se

polovládnými knížaty a plnovládným národem, pivádjí mi na mysl theorie Phalansterv, které taktéž opírají se o základní pravidlo, že ti,

budou

dotyce,

jichž se

chovati jako cifry

se

žádné jiné platnosti vyhledávati

mínní mé

vykáže. Možné, že

—

pesvdení, toto

upímn

pesvdení mám

tohoto kompasu dáti

nebudou,

není dvodné,

skuten,

i

v

ruky, nechci- li v

v

potech, a že

jakou jim

že se

se vyznaje peji sám,

já z

nežli

theorie

mýlím ve svém

aby bylo

tak,

— ale

žádném okamžení nesmím bouích doby nynjší uto-

dotýe zízení republiky v íši Nmecké, vc tato leží zouplna mimo okres kompetence mé, tak že o ní nechci ani svého mínní pronésti. Ode hranic íše Rakouské dale musím každou myšlenku o republice již naped odhodlan razn zamítati. Pomyslete si íši Rakouskou rozdlenou na množství Co pak

nouti bez pomoci.

se

i

republik a republiek,

—

jaký to milý základ k universální Ruské

monarchii!

Konen

pak, abych

zavel obšírné, avšak jen

bžn

proho-

musím pesvdení své krátce v ten smysl vyjeviti, aby Rakousy (a spolu s nim.i Cechy) pipojily se

zené slovo své, že

kdo

žádá,

i

národn k íši Nmecké, požaduje od nich samovraždu, což nemá nižádného morálního ani politického smyslu; naopak ale že žádost,

aby se

Nmecko

pipojilo k íši Rakouské, totiž aby k státu

Rakouskému pod výše dotenými výminkami pistoupilo, má mnohem dvodnjší smysl. Pakli však ani toto není po národním po-

nmeckém, nezbývá nic, než aby ob mocnosti, íše Nmecká, vedle sebe rovnoprávn se ustrojily, svj dosvazek aby promnily ve vný spolek k obran ke vzdoe,

citu a smýšlení

Rakouská savadní

i

i

a bude-li v

tom

mezi sebou nosti, celosti

jich

obapolný zemský prospch, aby teba také zídily

jednotu i

celní.

Ke všem prostedkm, kteí

vyvinování se moci íše Rakouské, zvlášt k východu,

nejsou nebezpeni, chci každého

asu

rád podati

Pijmte, pánové! výjev upímné úcty

V

samostat-

Praze dne 11. dubna 1848.

i

pomocné ruky

oddanosti mé.

své.

:

7.

7.

po. kvt.

Pražské události do

1848.

23

Pražské události do poátku k\'tna 1848. TÓ3—5.)

(X^edenkblallcr,

Pipomenutí Palackého: „Ponvadž, následující dopis mému bývalému chvaln známému umlci hudebnímu Josefu Dessauerovi ve Vídni zas se mi dostal do rukou v originále, a ponvadž k osvtlení událostí asových r. 1848 mže pispti, podávám jej zde bez dalšího výkladu.* Srov. . 11.") píteli,

i

Milý starý píteli! ovzduší, že by asi

vcí, pokud se

vzíš tak hluboko ve

Žiješ a

marná práce

byla

nemžeš

rovatlý) parokruh, abys na vlastní co se

dje

toho odvážiti. Máš-li ješt jiskru se

mým

svatým

cích

Cech

uši slyšel

Nmcm

dvry

v

skutené provokace, nýbrž

oi vidl pokusu

se

v moji poestnost, spokoj

Cechách jsou nejen

zhola smyšleny a selhány; že zejména

Skutené

nakažený (zmo-

a na vlastní

všecky povídaky o násilných skut-

ujištním, že

proti

mravn

Také skuten nemám kdy, sám

v Praze.

lživém

Ti osvtliti pravý stav

chtít

odhodlati opustiti

hrub

vše,

co se

události obmezují se na ti

s

nadsazeny

naší strany nevyšly

stalo, že

ale

žádné

byla irá sebeobrana.

vci

ped tymi nedlemi poprvé objevily se nmecké 1. Když kokardy jakožto demonstrace mimoeského svazku státního, nkteí pražští studenti

co se

i

rozhodn

stalo, aniž

nmeckého

spolku

se beztaktnosti

té,

užito

aby

vyzvali jejich nositele,

pitom

fysického násilí;

2.

houfn do národního výboru že

studenta

pro hlavy

je odložili

—

když deputace

pijatá, dopustila

a charakteru

prázdnost'

povstného (eského prý renegata) vzala mezi sebe, studentstvo žádalo, aby toto jedno individuum po všech stránkách nezpsobilé bylo vyloueno; konen 3. když nmecký z národního výboru spolek t. e. konstituní v veejných schzí dopustil se nejvyzývavjších eí a útržkv o národním výboru a o Ceších vbec lidé naši konen pozbyli trplivosti, a dne 29. dubna dostavili se spolu do schze, kdež pi prvním vyzývavém míst v ei jali se

ad

syeti a pískati; když pak

Nmci

volali

»ven

s

tmi

lidmi!*, byla

vava ješt vtší, ale ke skuteným násilnostem nedošlo; však nmetí rekové od huby a od péra nad tím pozbyli rozvahy tak, že nkteí z nich oknem vyskákali. To byla morální porážka, které niím nelze odiniti; za to nyní tito lidé vynalézajíce nejzpozdilejší *)

Tento

list

nedatovaný

zaadn sem

v Gedenkbliittcr následuje za manifestem z 6

dle

doby dotyných

kvtna

t.

r.

událostí;

;

24

7.

lži

nmeckých

v

Pražské události do po. kvt. 1848.

novinách

hledí se

aspo

že hru svou u všech

už dávno a

rozhodn

Cechm

nezbývá

vyluují

každé

nic jiného nežli

My

nedstojným ádním.

nám

proti

Nmce mimoeské

;

póla

ztratili.

úzkostliv

novin, které

z

aby

mstíti,

nebo to dobe vdí, rozumných Cechonmc samých Pi zámezné beztaktnosti nmeckých

podráždili k nové kižácké výprav

»audiatur

dkladn

jsme na vše pipraveni

pokojné mysli, od nás útok na

Nmce

et altera pars,«

vším tím

opovrhovati

nevyjde,

:

bu

však zcela

my zstaneme

jako

obran. Já pro svou osobu jsem více divákem nežli hercem, ale nepomíjím žádné píležitosti napomínati ke k-idu, dorozumní a svornosti; a doufám také skuten, že pes všecko umlé štvaní klid v zemi se udrží. My jsme daleci toho, abychom žádali co jiného nežli úplnou rovnoprávnost národ koho bolí ztráta panství, ten jen sebe sám viní, že pro svobodu ješt je nedosplý. ode dávna

v

;

Bu

zdráv, milý starý píteli

svého dávno

a nezneuznávej

!

osvdeného P.

národm v Rakousku

Prohlášení k neslo vanským

8.

o Slovanském sjezdu, (Zpráva

o sjezdu slov.,

z

5.

kvtna 1848.

Cas. . mits. lS4S, II ; Ceni\\ Slov. sjezd v Praze

z

Boj za právo, 1S2

si.)

Ke

kmen

dni 31. kvtnal848 svolán do Prahy spolený sjezd všech slovanských Rakouska (Slované jiní mli býti pouze hosty), jenž mél dvojí hlavní

úel Slované rakouští chtli solidárními závazky zastati se celistvosti Rakouského mocnáství (osvdujíc zárove vrnost svou

vanosti

nebo

snaha Frankfurtského parlamentu, pivtliti

jakož

i

zem

neuherské k

a svrchodynastii!;

Nmecku,

souhlasné, skoro úplné odtrhování koruny Uherské od zemí ostatních

vedly netoliko k rozpadnutí Rakouska, ale zárove k roztržení a národní porobu, ne-li

k záhub slovanských

mla vbec slavn národ;

kmen

prohlášena

Nmc

pod panstvím a Maar. Mimo to zásada pirozené rovnoprávnosti všech

sjezd byl (jak dí Palacký v Idei státu Rak.,

který ex professo státu

býti

Rakouského.

veejn I

v této

ji

vytkl,

píin

a zvlášt

II)

prohlásil

první sbor ji

vzdlanc,

za moderní poslání

rakouští Slované chtli solidárn zaruiti

svj národní byt, po pípad aby Rakousko znovazídilo se jako federativní (spolkový) stát na základ rovnosti všech svých národ. Sjezd tedy nestavl se na pudu práva historického, nýbrž pirozeného; ideálem jeho byla kontigurace národ-

si

své konstituní svobody a i)ráva národnosti,

dosíci toho,

nostní, ethnografická.

8.

Prohlášení o Slovanském sjezdu

str.

25

1848).

kvtna. Uritjší prohlák neslovanským sepsáno bylo Palackým (Vlastní životopis,

První pozvání ke sjezdu vyšlo v Praze dne nm, které vydal pípravní výbor jakožto

šení o

obyvatelm

kvtna

(5.

íše, k upokojení jejich,

.

34; erný," Slov. sjezd, 12). Viz

12

1.

osvdení

— 14.

bratím našim v íši rase v Praze ku porad o spolených záležitostech našich, majíce pi tom také zení k povinnostem, ježto máme také k neslovanským našim krajanm, vidíme se býti pohnuty, o úmyslech a zásadách, ježto nás k tomu provolání k slovanským

Podepisujíce

kouské, aby dne 31. máje

zeteln

vedly, 1.

shromáždili

r.

t.

neukryt tímto

i

se pronésti.

Prohlašujeme se zjevn a svatosvat, že jsme

pevn

neod-

i

vratn odhodláni, k ddinému našemu, podle zásad konstituních nad námi panujícímu domu Habsbursko-Lotharinskému zdržeti bez vrnost,

starou

porušení

císaské íše Rakouské všemi všecka od

zachování celosti a samostatnosti

hájiti

i

nám možnými prostedky.

A

protož

zlomyslných snad na nás uvalovaná podezení nja-

lidí

kého separatismu, panslavismu, rusismu, a jakkoli ta hesla jinak ješt znjí, již naped od sebe odvalujeme tam, odkudž picházejí, totiž

do íše 2.

náš,

Prohlašujeme

se taktéž

že nikdy

svatosvat,

nebyl úmysl

kdy bude, abychom nkteré neslovanské národnosti

ani

aneb

žovali

a utrhaství.

lží

ji

potlaovali

;

ale

snažení

odjakživa

naše

ubli-

smovalo

aby se zásad ouplného stejného práva všech náRakouské zjednalo náležité uznání praktická platnost.

jediné k tomu,

rodností v íši 3.

i

Konen

prohlašujeme

se,

že jsme odhodláni,

práv,

ješto

nám podlé této nyní vyslovené zásady v život národním i státním náležejí, v ouplném jich obsahu pohledávati, je sob zachovávati i

ped každým

máždní iny,

nežli

žádost,

pij

odkud pij, hájiti a že proto shronemá v sob žádné jiné písrozumním se rozdlených pátelským abychom

outokem,

slovanské, ježto

zamýšlíme,

od sebe kmen dosáhli tohoto nám svatého nejpokojnjším spsobem.

cíle

spolu nejjistjším

i

Ponvadž tedy národní

samostatnost

i

sjednocení naše spolu

na dalším zachování celosti a samostatnosti císaské íše Rakouské, protož jest patrné, že celé toto naše podniknutí ve své záleží

nm

není žádné píiny, povahy zachovávací a že v proby spravedliví a svobodomyslní naši spoluobané kmene neslovanského mohli se dosti málo nepokojiti.

podstat

jest

i

V

Praze, dne

5.

máje 1848.

26

O

9.

Josef Matiáš

hrab

Vojtch hrab Deym.

—

—

Vocel.

—

(6.

kvtna

1848).

rytí

Jan

Neuberka,

z

Hanuš hrab Kolovrat-Krakovský. Bedich hrab Rummerskirch.

—

—

Šumavský.

—

pán Hildprandt.

Robert svob.

Franta

J.

—

Thunu.

z

Karel Maria svob. pán Villani.

Václav Hanka.

eské

spojení zemí koruny

Mat.

Fr-

Klácel.

— Václav Stank. — Karel Jaromír Erben. — lacký. — V. V. Tomek. — Václav Nebeský. — Med. Štulc.

dr.

Dr.

Fr. Ladislav Rieger.

9.

Manifest

—

—

lS—2S;

vSlezské s

povolen byl

—

korunou eskou,

máje 1848.

6.

Gedejikbliitter,

i5ó—ió_l; erný, Boj za právo, 1S3 si)

Úkolem jeho bylo pipravovati v echách zavedení

klad kabinetního jiné

Pa-

Fanta.

Teprve dne 10. dubna Palacký zvolen byl do Svatováclavského zízeného za píinou Pražských peticí. Tu však již nastávalo jeho s mimoádnou guberniální komisí, a výbor spojený, zasedající pod dáním zemského chefa, pezván Národním výborem; pozdji sekcí.

Václav

Frant.

Karel Vladislav Zap.

Moravské a dne

III,

—

Erazim

eského Národního výboru o žádoucím

spojení zemí

(Radhost,

J.

— —

výboru, spojení

pedseítal 12

ústavnosti na zá-

dubna 1848, kterýmžto království eskému mimo zákonodárný pro veškeré záležitosti zemské, ano vlastn

listu z 8.

snm

jakož i odpovdné nejvyšší úady v Praze se znaným oborem psobnosti. Palacký nabyl v Národním výboru závažného vlivu, zvlášt v sekci IX »pro pomry ech k zemím koruny eské, k Rakousku a k Nmeckému spolku*; v sekcích již také mnohostrann byly rozjímány zásady programu

ustavující,

federalistického.

V

peticích

(Doslov k Radhoštu,

Pražských

III

požadovalo

279).

se

Viz také ís

11.—

obnovení státoprávního svazku

Rakouského, a sice prostedkem spoleného jednch odpovdných úad ústedních v Praze. Vláda k tmto žádostem chovala se dosti odmítav; nicmén na Morav vznikly namnoze

koruny

snmu

obavy,

snmu z

23

eské uvnit mocnáství

a

že

by

zem mla

býti

podízena

a správy zemské, což bylo toliko

bezna, odmítaje požadavek

snm

echám

a snad

i

zbavena vlastního

nedorozumní. Zprvu kabinetní

list

zvláštní nejvyšší správy, prohlásil, že spo-

Moravu odporoval by zízení obou zemí a mohl by zemských stav. Stavové Moravští, byvše tudy vyzváni, aby o spojení s echy se vyslovili, dne 14. dubna docela^ odmítli každý politický svazek s echy, prohlašujíce Moravu za zemi od ech neodvislou, stojící pouze ve svazku s mocnástvím veškerým. Také kab. list z 8. dubna odkazoval otázku na píští íšský snm; pes to v Cechách spo-

lený

pro

echy

a

se povoliti pouze k žádosti obojích

9.

O

léhalo se na sliby

podaí

se pipojiti

spojení zemí koruny

eské

(6.

kvtna

27

1848).

se, že napotom ješté Moravu a Slezsko. Palacký, sám Moravan rodem, neopopro podobnou unii a vysvtliti Moravanm pravý význam

dané království samotnému a doufalo

menul osvditi se Pražských žádostí veejným prohlášením, kteréž Národní výbor pijal za

své.

echové a Moravané spolenou historii, a že Morava je (nikoli odvislou, nýbrž) stejn oprávnnou, koordinovanou ástí koruny eské, která pak jako taková v celku náleží ke svazku veškerého mocnáství Rakouského. Potom

V

tomto manifestu Palacký ukazuje pedevším, že

mají více než lOOOletou

opouštje

obrací se k budoucnosti. Shledává, že politická centralisace zásad národnosti; nemže jen z Vídn

historii,

nachází nutné meze, svoji protiváhu v

vyhovovati

potebám

zvláštním

a

pomrm

které jsou v Cechách

národa,

Morav jednostejné. Proto jeví se prospšno potebno, aby odpovdné úady ústední již povolené echám pro vnitní záležitosti nabyly platnosti i

na

i

úad

nevyluujíc ovšem trvání moravských

a moci pro celou korunu,

pro-

rovnž tak vývoj konstituní požaduje, aby snmy eských zemí za píinou shodného vnitního zákonodárství konaly spolené schze, buto plenární, nebo prostedkem delegací. — Úinky tohoto manivinciálních na

Morav

festu na

O

Morav

i

;

byly však vtšinou

pijetí manifestu

zmaeny

protivnými agitacemi.

Národním výborem dne

zprávu Nár. Novin (. 29):

»pedstoupil

p.

6.

kvtna

—

ješt dodati

lze

Palacký, pipomínaje,

kterak ve-

pobouení spsobila první i druhá petice Pražská v píin spojení Moravy a Slezska se zemí eskou, a že toto pohnutí dílem umle vzbuzováno bylo rozlinými spisy, ježto v té vci prošly. Sekce devátá N. V. že vzavši to ve své uvážení vidla za potebné, aby N. V. vydal od sebe veejné prohlášení, kterak tomuto spojení s Moravou rozumí, a jak je hodlá spsobiti. S poátku myslilo se jen na provolání k Moravanm, potom ale že od toho jest odstoupeno a forma veejného prohlášení pijata, protože i krom Moravy o té vci hlasy se ozývaly. Však do podrobností že ve spisu píliš zacházeti se nemohlo, nýbrž jen obecn o vcech musilo se mluviti. Na to pak etl svj obšírný list nejprve v jazyku nmeckém a potom p. Tomek na míst jeho také v jazyku eském.* liké

i

>Po petení

listu

uinil

p.

Ilaimerle návrh, aby se v

echy

nm

také zmínilo

dobu ješt trvá; však po nkterém rokování od toho jest odstoupeno, proto že by se nemile dotýkalo Moravan, nám pak že na tom záleží, abychom je pátelsky k sob

o svazku lenním, kterýž mezi jMoravou a

po

tu

Jedno však místo, kdežto se uinila zmínka o tom, že Nmci Rakousích po jiném pánu se ohlížejí, než po svém pirozeném domu císaském, na žádost pp. Schneidra, Ilaimerle, Borroše a nkterých jiných jest i tom ujiod p. Palackého opt vymazáno, aby nikdo nebyl tím uražen. šoval p. hrab Wurmbrand, že našel v Morav dokonce upímné klonní se k echm, ale toho spojení že se tam lekali, domnívajíce se, že by pišli o svou samostatnost; když ale snm eský v tom samém smyslu se prohlásí, se pijako to uinil p. Palacký, že nepochybuje, že Moravané k vinou. On že sob jedin peje, aby se v tom spisu též ukázaly prospchy, kteréby z toho spojení obma stranám picházely. Když ale pak na to p. hrabti bylo podotknuto, že již o tom ve spisu e, a na konci že by se nehodilo toho ješt jednou opakovati, upustil sám od svého návrhu

n^iklonili.

v

I

echm

-<

28

9.

O

eské

spojení zemí koruny

(6.

kvtna

1848).

K tomu dlužno pipomenouti (ze zachovaného protokolu), že Palacký na závadném míst nezamýšlel offensivního útoku, nýbrž vlastn prý chtl ohraditi se proti hojnému podezívání, že by Cechové chtli založiti zvláštní íši slovanskou a odtrhnouti se od Rakouska (kdežto spíše jiní Rakušané hešili proti nmu); místo ono škrtl, když Borrosch prohlásil, že sepsání je ^mistrovský kus dedukce-, urený pro »svt pozdjší* a tu prý malé vyi

nechání neuškodí.

Národní Výbor v Praze, mající porady pod pedsedáním presidenta vlády zemské, a tu úlohu, aby ku provedení zásad konsti-

tuních b.

v

Cechách na základ

na druhou Pražskou

r.

pedbžné

potebovati

bude,

kterým nejnovji otázka o

tím, a

snm

kterýchžto

návrhy,

býti má,

svolán

Slezskem doma

i

resoluce vydané dne

král.

potebné pípravy

petici inil

v cizin

konstitující,

—

sjednocení Cech pojímána byla,

dubna

jenž co nejdíve

pohnuta

vidí se

8.

a chystal

s

vyjeviti

spsobem

Moravou veejn

o

ní

své mínní, jak následuje.

Když ped nkolika nedlemi národ eský pozdvihl hlasu mezi mocnái dosáhl optného uznání práv nikdy nezastaralých národnosti své a pimených jim ústav politických, spomenuv si v dob rozhodné také na milé kmenovce své v Morav a Slezsku, pronesl u trnu svého, aby u nejdobrotivjšího a nejspravedlivjšího

obnovení a utužení svazku

panovníka svého také prosbu o

více

než tisíciletého mezi krajinami tmito. ^Slilerád

umti

dobou hledl také domluviti

byl by stejnou

se blíže s ^Moravany a Slezáky,

pro

a sroz-

a kterak spojení tako-

žádá, kdyby to pro kvapné tehdáž okolnosti a pro nedospsobných k tomu prostedkv jen bylo možné bývalo. Projevená však žádost tato echv, míti také napotom spolený s Moravany a Slezáky osud, a vstupujíc do nové epochy

vého

si

statek

života

národního nedliti se od nich, nýbrž bratrsky, jako za mi-

nulých

—

asv, opt

ouastni býti všech

nezaslouženým, že

dána, co nárok, ba osobování

rychle našli se žárlivosti,

dezení vzrostly

bu

lidé,

a strastí spolených,

kteí se

s

bh

sob

bu

snažili

ví

jaké suprematie. Velmi

z

malicherné provinciální

pro své jiné sympathie, aby každou

rozžehli v

až

slastí

osudem jak neoekávaným tak byla místy docela neprav rozumna a vyklá-

žádost tato, díme, potkala se

plamen

v demonstrace

uzavení penáhlená,

horoucí

náruživosti

;

a

hrozící,

kterých

každý

est obojích soukmenovcv, jakož obou zemí.

i

jiskiku po-

umle

vzbuzované

na míst nejednom nepodjatý pro

pokoj,

litovati

stala se

musí

pro

svornost a blaho

O

9.

pozdvihli

že

(6.

kvtna

29

1848).

to

stejn

naše sousedy

»Svoboda vati,

eské

nedorozumní! Když sme v Cechách ponejprv hlasu svého, abychom porazili systém nenávidný, nás

Nešastné

i

spojení zemí koruny

i

tlaivší,

bylo hlasit vysloveno

rovné právo všem!«

bychom, odporujíce sami sob,

heslo naše:

Jakž se mohl kdo domnítéto nabyté

svobody chtli moravskými

nadužíti k tomu, abychom, dobyli pednosti nad našimi

kmenovci, neb dokonce abychom

sob mli

jaké panství nad nimi

Jakž mohlo v žádosti po bratrské lásce a jednot spa-

osobovati!

teno býti sím nenávisti a nepátelství! Avšak k nemalé potše, ano ku pravé radosti své shledáváme že se neukázal celý národ Moravský a Slezský, nýbrž jen ás jeho podjata tímto nedorozumním, ponvadž se vždy nmožství hlasv ze všech krajin

tch zemí

vného

k uzavení

pesvdeni, neb delším

bratrsky k

nám ozývá

pátelského spolku nám

a

mnoho rukou Jsme také

se podává.

že se poet jejich sám od sebe bude množiti ase dosáhne pevahy, jak mile na místo

a v kratším

náruživého

[)obouení myslí nastoupí pokojné rozmýšlení a uvážení všech piložených

V

pomrv

a

prospchv obou

zemí.

prvním zápalu pobouených myslí

liná osvdení, petice

Nemžem

i

uzavení

proti

zjevila se v

páním od

Morav

roz-

nás proneseným.

nechcem dáti se do prohledání celého toho množství, nýbrž pestaneme na krátkém s našeho stanovišt osvtlení jednoho z nejdležitjších mezi tmito spisy, petice od moravských p. p. Stavv v Brn dne 14 dubna b. r. k Jeho c. kr. Milosti uinné. Myslíme, že každý nepodjatý pi závrce vedené z jednostranné historické indukce, že prý jest Morava »zem od Cech neodvislá, pináležící k celitému svazku Rakouského mocnáství*, pohešovati bude potebnou uritost a ouplnost. Ovšem není Morava nikoli zem od Cech odvislá, tedy snad nesvobodná, byvši od jakživa považována chována co stejnoadná, co stejn oprávnná ást jednoho, v historii pod jménem koruny eské estn známého celku. Tento celek, co takový, pináleží k celitému svazku Rakouského mocnáství; žádná ást nemíiže o své ujm od nho se oddliti, jestli zachovati chce vrnost, ped celým svtem tak asto zaslíbenou, bez poskvrny. Od více než tisíciletí stáli Moravané a Cechové, jakožto oudové jedné rodiny, vrn spolu ve všech promnách osudv; otevemež jen písmo slavných djin jejich, a tažme se, Ize-li moravské bez eských, a naopak, jen pomysliti neb jim rozumti.? Nahodily se asem arci také nesnáze a domácí rozbroje: ve kteréž rodin, ve které domácnosti by jich pak asem nebývalo? a

i

a

;

30

A

9.

O

(6.

kvtna

1848).

pokaždé vroucnjšímu porovnání a smíení?

neustoupily

zdaliž

eské

spojení zemí koruny

Zdaliž svorné jednání proti cizin

kdy

jimi bylo rušeno? Bylo-liby

šlechetné, rozpomínati se jen na neblahý svár a ne radji na ušle-

bychom toho žádným spsobem

Schvalovati

chtilou svornost?

vky

aby stavové moravští zásadu, po všecky

mohli,

ne-

uznávanou,

obnoveném zízení zemském ze dne 10 kvtna 1628 stvrSlezsko » vtlené zeHi« koruny eské, zenou, že jsou Morava ano

i

v

i

dobe

nyní uvádli ve spor; jist pamatují se ješt tak

na den 7 záí 1836, když ve jménu

opakujem

ku korun

Než

Morava není

to,

eské

zem

jako

i

my

své pítomni byli koru-

V

Ferdinanda

nování svého a našeho krále Nikoli,

zem

hrad

na

od Cech

Pražském.

odvislá, ale

ovšem

náležející.

nkterým

jestližeby

nebyla milá naše spolená

z

bratí na

milých

našich

historie, chtli-liby

Morav

považovati starodávní

positivn ouvazky jednoty za zcela zrušené nejnovjšími událostmi:

žádáme jich, aby ješt pomyslili na povede je tato zásada; bohdejž uvážili,

tož

to,

o

žádné

právo

historické

nemlo

býti

k jakým výsledkm

všecko tu jde, kdyžby

uznáváno.

Protož

popatme

zde, ne již na naši minulost, ale na naši obojstrannou budoucnost.

Snad že nám píiny

politické

s

obou stran uiní

to

píjemným

a

žádoucím, co djepis schváliti a spsobiti nepostail.

Jedna jista

pravé

podmiují

z

nejpednjších úloh každé zdravé

poznání a uvážení státní a

tch

ideí,

národní živobytí nynjšího

a

vku

Co takové spatujeme

vidlo k vyvinutí budoucnosti.

jest

doza-

smrv,

které

politiky

sklonv

a dávají praza jedno

cen-

s a c í ili soustedivost veejných mocí, ím dál tím více podporovanou pokroky mechaniky a ulehenými prostedky kommunikací, jakož vítznou sílou obecného mínní; za druhé zásadu národnosti, která oné prvnjší brzy napomáhá, brzy pekáží, vždy k tomu jsouc uena, aby jí vykazovala jisté meze. Obe tyto zásady došly za našich dnv vyšší ©úinnosti než kdy pedtím duch boží vane zejm v obou, ale nikdo neví, kde bude jich cíl

tr a

1 i

i

Itálii a Na konec, a žádný národ nevyhne se psobení jejich. mecko vidíme jimi práv nyní mocn podjaty a oteseny; pro nemžeme ani my douRakousko staly se již otázkou životní, fati, že bychom zstali od nich nedoteni. i

Kdokoli

tvrdí, že

my

mocnáství Rakouského, zaveden v blud. myslní;

víme

Nejsme

zajisté

v

ten

Cechách obmýšlíme odtrhnouti se od není pítel pravdy anebo jest

bu

k tomu ani dost nevrní ani dost nedo-

dobe,

že naše

zem,

ležící

u prosted evro-

9.

O

S[)ojení

eské

zemí koruny

pejské pevniny, nemohlaby ani sama o

kvtna

(6

sob

ani spolu s

obstáti na délku co stát docela

a Slezskem

31

lS48j.

neodvislý.

Moravou Osud náš

po tistaletém trvání nyní tím oužeji pipnut k našemu starému císaskému domu, ponvadž kivda, nám nkdy od Ferdinanda II uinná, dokonale napravena jest od Ferdinanda V. Zajisté, praHabsbursko-Lothrinský víme to radostn a hlasit, slavný neml nikde a nikdy vrnji oddaného národu, nežli práv nyní nás, jmenovit ode dnv našeho politického novorození. je

dm

A

však jakkoli celá naše

pipojena

rozluiteln

pece

z

toho

povahou

sobena.

mén

klade

moudré,

mla

ostatními

s

zajíti

centralisace nesmí nikde

zemmi

pominouti: k tomu

i

interessv

s

ano bylo-liby jen možné,

matsko, Tyroly a Hali

býti

dle docela

usp-

neobmezena,

tím

tak rozdílných ástí; zásada

z

pirozené

nevyhnutelné

jí

rozdílnosti materiálních

bu

snad

ve velkém Rakousku, složeném

národnosti

Je-li

žeby

nm

Rakouskému:

svou tuze obzvláštn, tuze samostatn

a historií

Politická

žádá býti neodvolateln a ne-

rodnému domu

nenásleduje,

nikoli

císaství docela splynouti, a v jest

zem

našemu

k

meze,

nepomníc na

i

bylo-liby snad

ní spojené.

spravovati

stejných

k.

p.

Cechy

zákonv

a Dal-

a pravidel?

aneb jen podobné, žeby jeden a týž centrální ouad, jeho jméno ministerium, koUegium nebo íšský snm, na všecky to

jisté,

tak rozdílné místní

zornost neb na

poteby

n bral

jednotlivých zemí obracel stejnou po-

nevyhnuteln potebí

stejný ohled? Není-li

aby se tento úkol rozdlil, ovšem pak ne rozkouskoval ? Ohlédneme-li se po pirozených základech státního a národního života v echách a v Morav, bude nám za tžké, nalézti v nich skutené rozdílnosti; píroda lovk jsou tak dokonce i

jména od sebe dlí. Naše pomry národnosti jsou v obou zemích ty samé: národ u vtším potu mluvící jedno stejné náeí slovanské, pomíchán živly nmeckými skoro stejnou mrou; stupe vzdlání na obou stranách sotva rozdílný, žádné pomry spoleenské neb mravy a zákony znamenit od sebe se lišící, žádné stejní,

že je jen

rzné

materiální interessy,

a obchodu, jící

prmysl

stejné

mén

a doplující. Školy a

správy zemské musejí

pomry

a

se potýkající než

vyuování, jakož

pimen ke

poteby orby, živností vzájemn se nahrazu-

i

zvláštním

celé

spoádání vnitní

pomrm

národnosti,

spsobu býti zízeny. Budou-li soustedny a zjednotváeny ve Vídni, správy zase všecky orgány národu zas tak jako našeho jest se obávati, že obzvláštní poteby pedtím nebudou nacházeti potebného uznání a ohledu, protože tedy v obou zemích dle stejného

!

9

.32

jen

O

spojení zemí koruny

porozumní

eské

(6.

kvtna

1S48).

jim stojí víc práce a sebe zapení, než se

pi vtším

potu ouedníkv obyejn dostává. Ve spravedlivém uvážení toho nám dobrotivý mocná náš povoliti ráil zízení vlastních odpovdných centrálních ouadv pro království eské v Praze s roz-

již

oborem

sáhlejším

innosti.

Spatujeme v tom znamenitý prospch

pro opatení a pojištní interessv netoliko naší

mocnáství, jehož jednota a moc zjednotváení celku,

již

skuten nemže

nýbrž na spravedlivém

porovnání jednotlivých

ástí.

Jednostranný

než

vlasti,

ocenní

smr

i

celého

spoívati na a

vzájemném

k oustednosti

tu uznávati v národnosti svou potebnou protiváhu. Co ale prospch pro nás, nemže pi té ouplné stejnosti duchovních hmotných prospchv býti škodlivé pro Moravu, O zrušení neb pošinutí tamjších provinciálních ouadv není a nebyla pi tom nikdy e, a nemohla býti, protože nám nepišlo na mysl, abychom

musí

i

jest i

chtli stenovati provinciální neodvislost Moravy.

Naše žádosti projevené o spojení všech eských korunních zemí smují zejména k tomu: 1. aby místo posavadních ouadv dvorských pro vnitní politickou správu, kteréž napotom nesrovnávají se s vyv-inutím našeho konstituního živobytí,

odpovdné

centrální

ouady, nejv. kabinetním listem dne 8. dubna b. r. království eskému s rozšíenjším oborem innosti již povolené, dostaly se zárove také Moravanm, a tak mly platnost pro všecky korunní zem eské; a 2. aby konstituní vyvinutí tchto zemí, jakož koen svj má v jediné, stejné národnosti, bylo také stejné, tedy aby

snmové

zemští,

jakožto napotom

nejdležitjší faktorové zákono-

plném srozumní. A jakžby tak initi mohli lépe, než periodickým, v plném potu, skrze obzvláš volené výbory spoleným se scházením } Jeho c. k. Milos nechtla v odpovdi na druhou Pražskou dárství vnitního,

jednali v

bu

peticí

rozhodnouti otázku o užším spojení eských korunních zemí

nýbrž odkázala s

bu

kterou

i

tato

ji

na další usrozumní se

výpov byla

v

echách

jemství, že národ náš daleký jest toho,

mravného

síran.

Obecná spokojenost,

pijata, jest tím vtší ruko-

aby chtl

užívati

njakého

nucení, doufaje žádoucího spojení také dojíti jen vzájem-

ným usrozumním

svobodným pesvdením. Pokojné uvážení strany výhod konen jist rozhodne. Pejeme si, aby svobodný národ Moravský práv nezmatený vlivy cizími vzal ped sebe toto uvážení, aby rozhodnul se svobodn a samostatn. Spojení naše nemohloby pro nás býti radostným, pro ob strany blahodjným, kdyby nemlo vzejíti a chováno býti láskou a dvrou spojených

s

tím pro

a

ob

10.

kvtna

Povolání do ministerstva, 12.

33

1848.

Zpráva o povolání do ministerstva, podaná Ná-

10.

rodnímu výboru dne

kvtna 1848.

12.

{Dle Havlikovýck Národních Novin, 33 a 34; Radhost, bldtter,

lós

— 7;

2Ó—30; Gcdenk-

III,

erný, Boj za frávo, 20 T

si.)

Palacký byl dne S. kvtna 1848 povolán do Vídn pevzít ministerstvo vyuování. Tu podal ministerskému pedsedovi bar. Piliersdorfovi zvláštní promemoria z 10. kvtna, na spsob politického vyznání, ve kterém prohlásil se rozhodným pívržencem zásad liberálních proti všeliké nesvobod a nerovnosti nejen obanské, politické, ale i národní, mimo to vlastencem stejn a nerozdíln rakouským i eským; zárove pak vytkl potebu toho, aby Rakousku dostalo se ústavy zcela zvláštní, svérodé, aby vedle mohutné ddiné monarchie a jednoty íšské trvala také rozliná provinciální zízení s dosti svobodnou samosprávou, a sice ve gruppách zemí složených dle národnosti (zárodek t. zv. ethnografické federace). Palacký podaného mu ministerstva

konen

nepijal, když Pillersdorf si netroufal rozhodn vystoupiti proti záparlamentu Frankfurtského. Ministerský pedseda byl naposled nepijetím Palackého potšen, a sice jak tento teprve pozdji blíže se dovdl,

mrm

obával se

již

ohrožen

(o

nastávajícího

odporu

Nmc

Uhr

a

povolání

proti

ministra

Ve

Vídni chystáno až vzbouení, a život Palackého byl tehdáž tom Doslov k Radhoštu, III, 279—280; Vlastní životopis, 34—5).

slovanského.

navrátiv se do Prahy, pišel nenadále do schze Nár. výboru podal tam níže (dle Nár. kvtna, kdež uvítán hímavým sláva Novin) položenou zprávu o svém nepijetí ministerstva, a sice nmecky, omluviv se naped, »jestli opt nmecky pednášeti bude, že všichni sice rozumjí nmecky, nevšichni esky, a že vc, kterou pednese, zcela po n-

Palacký

dne

12.

meku

:

se vyjednávala

Palacký:

i

;

«

Cítím

se zavázána,

zprávu o svém

podati

ízení ve

Vídni, tím více, že to snad

bude moci pispti k upokojení myslí

ložím to tak jednoduše, jak

to,

Dne

jsa zcela

máje dal mi pan zemský president

8.

Vy-

nepipraven, jen uiniti mohu.

vdt,

že jsem telegrafickou

Hned sem se odhodlal k odjezdu, a dne depeší do 9. máje k poledni stihnul sem do Vídn. První má cesta byla k tninisternímu presidentovi, Piliersdorfovi, který mne jak obyejn pívtiv pivítal, a doruil mi bez okolkv nejv. vlastnoruní billet na mne psaný povolán

Vídn.

v ten smysl, že Jeho Cis. Mst. peslyšev radu svého ministerium, uzavel povolati

hned,

mne do

ministerní rady za ministra vyuování.

jak se mi dalo.

kové postavení. neschopným.

První

Daleko

mj

Oteven sem

Ministr snažil se

cit

se

mne pemluvit.

bylo

mé

byl,

že

ctižádosti,

to

vyjádil,

Odpustíte

mysliti

nemožné,

že

Nevdl že k

kdy na

že

ta-

tomu jsem

se v to uvázati

mn,

jsem

nemohu.

zamlím, co 3

se

mne

34

týká osobn. z

Pravil

pi návrhu vycházelo hlavn

ministerium

že

mi,

184 8.

toho hledišt, aby byl do ministerium povolán muž

sob

který by v

vbec.

dvru

panovníka

echv,

dležitost

a jak

z

národu eského,

národu, aby tak

i

výslovn,

pravil

osvdila Slovanv

]Mnoho se jednalo, ministr pimlouval mi velmi, že sem se ko-

nen

odhodlal

emuž

léhali

spojoval

že uznává

vláda,

k

kvtna

Povolání do ministerstva, 12.

10.

vyprositi

na mne,

as

si

mi také, rozumí

rozmyšlenou

na

pivolil.

se,

pijal podávaný

abych

až

Mluvil

sem

ouad;

jen

s

do druhého

dne,

málo pátely, do-

nkteí

povídali,

že

Toho bych se byl nebál. Ale bral sem svdomí své na radu. Uvíte mi, že sem tu noc ztrávil beze spaní. Umínil sem, podati ministerstvu njaké politické vyznání, bude-li jim vhodné, a postaviti jako výminky mého pístupu. 'Mli sem za svou povinnost, sloužiti vlád, kdeby žádala pomoci mé, bybych život nasaditi ml, nikdy ale se zapením toho, co uznávám se musím,

pijav

pipravit na nkolik koiin.

jej,

i

To mne pimlo, abych

za pravé.

Mohu vám

je sdlit,

podal své

nedopouštje

promemoria

ministerstvu.

ekl sem

se tím žádné nešetrnosti.

o tom na konci našeho jednání Pillersdorfovi, a on uznal sám za dobré,

aby

se to vše na veejnost dalo.

Když sem

nemyshl sem ovšem

to psal,

na veejnost, byly to spíše výlevy srdce k ministerstvu.

Promemoria. Nebažím po vým.

srovnalost v

jiné

žádá

Poctivost

eích

i

le po té, abych byl a slul mužem poctipedevším otevenost a netajivost, ouplnou

cti,

skutcích; m.usíme mít

ení, a pak jednati podlé

nho.

Mám-li býti ministrem, musím je-li

mé

nezvratné

mám

naped pevné pesvd-

pesvdení, mé

pede

vším míti zení k tomu,

politické vyznání

jsem rozhodn

pimeno ouadu,

naléhám t. j. aby u veškerém život národním byda svoboda nejvyšším zákonem, pravidlem chci však svobodu tuto v té míe, aby silnou ve který se

na

uvázati. Já

liberální,

to,

;

vládu nejen

nevyluovala, nýbrž spíše

pevn

založiti a utužiti

máhala. Stará zásada poruníkování nesnáší se

jem národního

života

tak,

jako

nadpráví jedné tídy národu všech

zbytkv feudalismu

;

zachování

nade

mají-li

s

pirozeným vývo-

ddiných

privilegií a

Doléhám na zrušení pravá práva ubezpeena

druhou. býti

chránna, nesmjí se uvádti nadprávími v pochybnost jsou výminky od práva, tedy patrná bezpráví. i

po-

;

nebo tato

eho žádám jednotlivcm a tídám národu, toho peji také národnostem a zvláštním jimi utvoeným gruppám zemí. Rád bych jim povolil v zásad tolik samosprávy, kolik se koliv snášeti mže

Povolání do ministerstva,

10.

s

bezpeným

íšské

jednotné

ddiné

mohutné

trváním

doma

máhající uctivost

oustavy

kvtna

1848.

vládou vy-

s

musíme vedle

za to, že

voln nechat

pipustit a

35

monarchie,

Mám

za hranicí.

i

12.

se rozvíjeti více

od sebe se znan lišících oustav provinciálních tak že se tím obecná oustava všech zemí císaské íše státi musí zvláštním a osobním dílem sui generis, které nemá píkladu v djinách. Úloha dležitá, myslím ale, že ku provejest ovšem nejvýš nesnadná ;

i

dení nikoli nemožná.*)

Mám-li pinésti

dv

jakožto výminky,

vlastnosti

musím požadovati od

dvou

druhých

prospchem, musím

býti v ministerium s

se své strany

schopnost a dobrou vli;

jiných,

dvru

moc nebo

a

možnost ku provedení toho, co bych uznal za dobré. O své schopnosti nebo neschopnosti pomlím.

Co jistoty.

se tkne

mé

dobré vie, o

té

mohu

dáti

Interessy našeho pirozeného císaského

národu od

15.

bezna

b.

tém

oužeji spojeny, ba

nerozcházejí,

se

již

r.

identické.

nejnezávadnjší

domu

eského

a

nýbrž jsou

nej-

Svobodné Cechy nejsou možné

mocného a silného Rakouska, a naopak; a chceme-li ouel, malimusíme také chtíti prostedky k nmu, nehádajíce se o nebude zde žádná osobní obt tžká, chern v podrobnu. pokud se jen njak snáší s poctivostí ve svrchu naznaeném smyslu. bez

n

Mn

He

Vc

tí\to

je s

dvrou,

bych jako ministr požívati musel. nejnovjšího asu v skutku myslím, že záleží vlád samé na tom, abych které

se stala událostmi a smýšleními

tak povážlivou, že

vru

nebyl povolán do ministerium,

mé

aspo

bylo by nyní, daleko nad vlastní

nicemi bráno za

osvdení

neodhodláte

petásaným rozhodnouti

navždy zapuzujícím

eném osvdení

tomto okamžení.

pomru zcela

otázky

osvdením,

takovému.

To

se

za hra-

i

mi zdá pi

monarchie k otázkám nyní

nevhodné, ty

Povolání

svj význam, doma

vlády pro Slavismus.

posavadním ovšem nejasném ve Frankfurt

v

uritým

a

jestli

zárove

se

a všechnu

nejistotu

a ustanoviti se na chování

pim-

Nedá-li se toto poslední dovésti pro

nynjšek, pak musím za touto píinou, a jedin za touto píinou,

pednésti uritou žádost, aby se upustilo od mého

povolání do

ministerstva.

Ve

Vídni, dne 10 kvtna.

F. P.

*) V Nár, výboru Palacký perušil na tomto míst tení svého promcmoria a dodal: »etl jsem to také proto, že mi ministr ekl, že múj poliTo vzbudilo pochvalné hnutí tický náhled také jest náhled ministerstva.* v obecenstvu, naež Palacký etl dále.

r

36

Povolání do ministerstva,

10.

O

osvdení

mnou

vc

otázal,

opakovati ne-

sice

vci samé

Možná žeby

jinak.

vci ješt u vtší zmatek, myslím

zavedlo

pirozené cest pokojn rozhodne,

na

mne

sem, že pijde

celé ministerium ve

jenom o vasnosti že soudí

takové kvapné vystoupení ale že se

Odpovdl

pak dlouhé jednání, které

Nastalo

se srovnává,

1848.

Pillersdorf se

za možné.

mohu, které však vedlo k vyjádení, že se

kvtna

punkt se to rozešlo.

poslední tento

mám-li opravdu takové jen na odvahu.

12.

my

a sice jak

si

pejeme. Já sem se oupln pesvdil, že zásady v Cechách a jmenovité u N. Výboru zastoupené mají již nyní u všech rozvážlivých muž to

v Rakousku pevahu, tak že vítzství jejich

Nebezpeenství Nesnáze pro

ni,

ovšem pi obou

jest

pikloní-li se k našim

není pochybné.

již

alternativách. Vláda je v tísni.

oumyslm,

nesnáze, zstane-li na

cest nastoupené. Veliká vtšina vídeských poslancv bude Frankfurt

tak,

aby souverenita

i

celitost

Rakouska zstala neztenena.

Vznáším srdenou prosbu na všechny Cechy, kteí jsou tak

má

kladou na

a

jestli je

laskaví, že

njakou váhu. Vítzství naše není více pochybné, sami neuiníme pochybným. Naše vítzství jest morální, jestli slova

je svou vinou nepustíme, neujde

nad své protivníky, pak

lepší

jednati ve

vlastenci vším

je

nám. Pikroíme-li k nebezpeenství

!

násilí,

pak nejsme

— Prosím,

aby všichni

svým vlivem pracovali k tomu, abychom pestali na poa abychom se varovali všech násilných prostedkv,

kojném sjednávání,

le by pišlo

k nejhoršímu.

Na tom

proto že mi slov není pohotovu.

abychom

myslím,

Musíme

býti

To

násilím.

Stav

dobe

abychom,

hotovi,

mže

však se

vcí ve Vídni

smýšlejících

Schillinc^,

to

terrorismus.

ruce

položili

se

pozorují,

Pakli ale

závisí více, nežli

V do

tom mne také klína.

Si

vis

exaltují

my

den ke

bylo,

Ne-

para bellm. násilí

zahnali

pokojn.

není tuze potšitelným.

množí

vypovdíti,

potvrdili.

jiní

pacem,

kdyby toho teba

stát zcela

mohu

dni.

Poet

v našem smyslu

Ale jak mile

se více a více,

lidé,

jako dr.

a z toho jde vždy vtší

terrorismu tcrrorismem se

opeme, pijdem

o své morální vítzství.

Drobné

II.

ei

o

innosti Palackého

7.

a

v Národním výboru

r.

1848.

Národním \'ýboru r. 1S48 pouují nás (mimo nedostatené zprávy novin; nebylo zápis stenografických, a ze struných zasedacích protokol známy jsou posavad pouze ti z 1., 6. a 8. kvtna (které chovají se pi Pražském místodržitelstvu). Níže tedy podávají se toliko výpisy z Havlíkových ^Národních íslo

9.)

v

jenom krátké

novin*, a sice jednak;

a zhusta

;;

ei

li.

I.

II.

v Národním výboru

všeliká vyjádení Palackého souvislá

projevy o jiných

ostatní jeho

s

š9

184Š.

r.

otázkou nmeckou, jednak zvlášt

politických

a

ústavních

záležitostech.

I.

z 13. a 14. dubna jednalo se o stížHned v a 2. na protivenství za píinou nošení kokard velkonPražských meckých ferno-ervenozlatých), kteréžto prý oni nepokládají za demonstraci proti sbratenému národu eskému nebo za odluování se od státního svazku vbec a od ech zvlášt, nýbrž pouze za své národní odznaky. Rokování Palacký (viz 1). V koneném usnesení barva bílomimo jiné súastnil se

schzi Nár. výboru

1.

1.

Nmc

nosti

i

ervená prohlášena

za politický ústavní znak celého království

symbol bratrské rovnosti obou národních kmenu v zemi, znak ešství; a žádáno tudíž, aby odznaky pouze národní strany se nenosily. Na ten as Nmci žádosti té vyhovli.

eského

nikoli z

a za

za národní

jedné ani druhé

2. Dne 29. dubna 9. sekce a nkteí lenové 10. sekce Národního výboru mli schzi se leny padesátilenného výboru Frankfurtského, Wáchtrem a Kurandou, kteí pišli do Prahy dohodnout se o pipojení ech k Nmecku zde ovšem poznali, že Nár. výbor zatím již protestoval proti volbám do nmeckého parlamentu, a že snaha jejich zstane bez úspchu. Pes to rokováno zprvu mírn s deputací; Palacký promluvil nkolik slov (v. 2). Potom však vzbudil obecné rozhorlení jiný len výboru »padesáti«, dr. Schilling, rozený i

v Salcburku, který pišed také do

schze bez obalu

vyslovil se, že

Rakousko

musí se rozpadnouti, nezstane-li nmecké; že rakouští Nmci musí odtrhnouti se od takového Rakouska, ve kterém by Slované panovali; ti že své panství chtjí zaíti potlaením Maar, a idea svobody že u nich se nenajde za píinou svobody. echové musí spojiti se s Nmeckem, any echy a Praha beztoho jsou nmecké. Proti Schillingovi Palacký znova i všechno vzdlání také jiní. O celé schzi sestaven protokol, jenž pozdvihl svého hlasu (v. t.), dle usnesení Nár. výboru ze dne 6. kvtna dne 12. t. m. tiskem veejn vyhlášen (také Palacký za to se pimlouval, N Nov. . 29); viz erný, Boj za právo, str. 160 170, Schopf, Volksbewegung in Prag, III, str. 46 — 54. i

—

3.

Zatím deputace vyslaná Nár. výborem do

Vídn

toho nedosáhla, aby

volby do Frankfurtského parlamentu byly odloženy až do rozhodnutí

snmu.

iMinisterstvc

odpovdí

z

eského

dubna zachovalo vypsání voleb na ten se jich, ale také nikomu nesmlo v nich

29.

spsob, že mlo býti volno zdržeti býti bránno; ostatn ujišovalo, že obeslání tohoto parlamentu práv tak nemže prejudikovati ^-státoprávním pomrm ech, jako nkttré jiné ásti mocnáství.* Deputace Nár. výboru hned ve Vídni ohradila se proti následtéto odpovdi; protest ten schválen ve schzi N. v. z 4. kvtna, kdy

km

odpov ona uznána za nedostatenou, a usneseno žádati ministerstvo za zejmé prohlášení, že vší silou bude o to peo-

také po návrhu deváté sekce

vati,

aby jednáním

nmeckého parlamentu

ani v

nejmenším neutrpla svrcho-

vanost a celistvost mocnáství. Rokování o návrhu

9.

sekce súastnil se také

Palacký, jenž naproti vyjádení min. Pillersdorfa, že vypsáním voleb do Frankfurtu plní se

pouze povinnosti

shromáždní spolkového, (viz 3).

—

k trvajícímu posavad Bundu, podle usnesení

dovozoval, že

echy

nemají podobné povinno.si

38

il.

4.

Dne

(jenž rozdal

Reci v Národním výboru

kvtna

17.

r.

1848.

v Nár. výboru dr.

vystoupil

mezi pítomné tištnou

báse

:

Ad. Frankl

J.

Bohmen mein

Vídn

z

Vaterland), aby vy-

obou kmen v zemi, jako to již dne .15. t. m. uinila depui pál si, aby v tom smru Nár. výborem byly vydávány písemné lánky, ve kterýžto úkol Nár. výbor ovšem uvázati se nemohl. K hozýval k svornosti tace

msta Vídn;

rování Franklovu Palacký krátce

O

1.

odpovdl

(v.

nošení národních barev

4).

nmeckých.

(Dne 13. dubna.) Palacký pravil, že vidí v celém poínání tomto poliznamení národní nedorozumní. Nošení kokardy je znamená chu odtakové politické, a jako tické. Toto pítomné je trhnouti se od eské zem, a nikterak se trpti nemže. Pak etl odpov, jakou poslal Frankfurtskému stálému výboru na pozvání,

bu

bu

aby tam ©úastenství bral v Jednáních výboru. lánek p. P. byl s nesmírnou pochvalou pijat od celého výboru. (Nár. Nov. . 10.) (Dne bílá i

14.

Palacký;

dubna.)

Kdyby

byla

proti

tomu

barvou národní, nic bychom

Nmci

u nás

politické,

barvy zemské,

obma

lené, a tu tedy nesmíme vcházely. (Nár. Nov.

2.

národu

barvy svého

Jednání

s

.

barva

aby

jiné

i

nmecké

11.)

deputací Frankfurtskou dne 29. dubna.

nmeckým

slovanským; myšlénkou, na kteréž se císaství zakládá,

stejná vlastní

spo-

barvy u nás v obyej

Pan Palacký chce, aby se Rakousko nenazývalo ani ani

kdyby

to barvy

jsou

nosili; tak ale

národnostem eské

dopustiti,

naše erveno-

míti nemohli,

oprávnnost všech národností. Rakousko zaokrouhlený celek. (erný, 164.)

prý

jest

již

prý

jest

300

let

Palacký dkuje dru. Schillingovi za jeho zetelná slova, ale že je bolestné,

taková

takové smýšlení, že

mže, kde má

se

slova

slyšeti

Nmec

od Rakušana.

Nelidské

jest

nikde nechce zstati, kde panovati ne-

Slovanem jen

požívati

rovného práva.

Jestliže se

nmecký Rakušan pi všech tch prospchách, ježto jemu dosavadní skutené pomry poskytují, vždy pedce zpuje, vstoupiti ve svazek, kde stejné právo

ke zbablosti, kterou že on se

Nmci Nmci

jsou

píliš

jesti

Nmcm

musí každý pravý

dti že

platí,

Nmec,

to piznání se ke slabot,

dokonce nechce piítati. Styslyše taková slova.

prostosrdení, než aby takové

uznávali za své.

(erný,

167.)

A

však že

náhledy jakožto

ei

li.

3.

O

Národním výboru

v

pomru

státoprávním

184^

r

39

Cech k Nmecku, dne

4.

kvtna.

Pan Palacký promluvil o vyjádení se ministra vnitních záleposlm Národního výboru, že dle smluv mezi knížaty posud stávajících volení do parlamentu jest rozepsáno. Jaké jsou to smlouvy, kterými by Cechy vázány byly, aby úastenství braly v radd nmecké. Cechy nikdy nebývaly úastný jednání íšských žitostí

snm;

jen králové eští

pi

hlas

jíce

mezi Cechy a íší

Nmecku;

tány k

Nmecka

nikdy nic

píiny, aby

se

domem

Jiného

nebyly administrativn poí-

Roku 1708

do

král

s

vnitními záležitostmi

eský, císa Josef

kolleje kurfiršt v

ezn

brunšvickým, který uveden

byl,

vaha hlas protestantm (corpus evangelicorum); ale byl

její

pedešlý

pomr

smluvami

slavnými

hrazen, tak že se toto všecko

zem

samé

4.

Palacký:

Odpov Kdyby

on, Frankl, býval

strann pozoroval, sám dvojení dle byli,

stáli

že

by

se

pro

dne

tedy v

;

I.,

uinil to

nedostala

dal z té

pe-

korun eské

budoucnost vyMezi korunou

pomru

k

nme-

28.)

kvtna.

17.

v Praze a naše

kroky ne-

musel pesvditi, že nynjší roz-

svého není národní, ale politické. Cechové ne-

stanovišt dotýe, nikdy nesnášeliví; všecek zvení s heslem o Frankfurtu. By toho nebývalo, bychom, jako v beznu, vždy ješt sjednocení jako brati. A tak potud. Rozdvojení mezi námi jest politického spsobu: když

co se národního pišel

rozbroj

jest

pvodu

dru. Franklovi,

i

nic netýkalo.

eskou a ostatními zemmi rakouskými jest ckému spolku rozdíl veliký. (Nár. Nov. .

rakouský

íše; byl

kraji

nepatily, nemajíce

initi.

se jakožto kurfiršt uvésti

pomru k nmecké íši, mapomru nebylo nikdy

v jistém

k žádnému

nepatily

nmu

Cechy k

kraj, ale

stáli

nmeckého císae. nmeckou. Cechy

volení

i

tato politická

píina pomine,

svornost

opt

se navrátí. (Nár. Nov.

ís. 39.) 11.

1.

Dne

25.

(Pillersdorfova),

dubna 1848 byla v Pedlitavsku oktrojována íšská ústava kterážto vlastn snižovala zem na samosprávné korporace;

nepiznávala jim rozhodujícího úastenství v moci zákonodárné, a docela listu z 8. dubna t. r. Vzhledem k tomu dr, Rieger jménem 9. sekce dne 9. kvtna navrhl, aby Nár. výbor podal ohrazení proti této ústav; ale bylo tomu odporováno, že prý nesrovnalost s kabinetním listem z 8. dubna není ješt prokázána, že Když Trojan ukázal uvážení náleží 2. sekci (pro budoucí zízení zemské), a nedbala státoprávního postavení Cech na základ kabin,

j.

40

il.

na velikou neuritost lacký

ním

s

bach a

souhlasil,

pi

jiní,

emž

ei

lánk

v Národním výboru

r.

184S.

dotýkajících se provinciálních zízení, také Pa-

nicmén

byl pro odložení protestu, tak jako dr. Štro-

také zstalo,

(v.

1.).

K

Trojanovu návrhu Nár. výbor dne 15. kvtna usnesl se zvláštní deputací žádati za brzký píchod arcikn. Františka Josefa, jenž již od zaátku dubna byl uren za eského místodržitele, ale meškal ješt pi vojsku 2.

Radeckého v Itálii. Také Palacký souhlasil s tímto návrhem (v. 2.). Zvolena pak deputace, která mla se vypraviti pro arciknížete, jakmile jen dojde zpráva, že se vrátil. Palacký sám nepijal místo náhradníka v této deputaci, omlouvaje se pracemi pro Nár. výbor a Slovanský sjezd (srov. i N. N. . 37 — Po Trojanovi zase Rieger (dne 15. kvtna) navrhl, aby žádalo se za v Praze, které byly echám slíbeny kab. souasné zízení ústedních Proti tomu ozval se Matyáš hrab Thun, že je to sice listem z 8. dubna. žádoucí, ale prozatím nemožné, dokud nová eská konstituce není píštím

a 39).

úad

snmem

pijata a králem stvrzena. Palacký vyslovil úplný souhlas s Thunem; když rokování déle trvalo, mluvil znova proti návrhu (v. t.). Rieger vzal návrh svj zpt. .3. Ozbrojenou peticí v cis. hrad Vídeském bylo vynuceno povolení ústavodárného snmu íšského, o jediné komoe volené bez censu (dne

Tu zemský chef 16. kvtna), naež císa Ferdinand uchýlil se do Inšpruka. hrab Lev Thun rozhodl se nedbáti dále rozkaz Vídeského ministerstva, pokud by byly Vídeskou demokracií vynucené a elily proti právm eského království; zárove hrab Wurmbrand dne 19. kvtna pednesl Nár. výboru jménem 10. sekce návrh adressy oddanosti k panovníkovi, v níž jménem eského národa vyslovovala se nelibost nad Vídeskými bouemi a jich že císa neobrátil se do Prahy k vrným echm, kteí statk odhodláni jsou hájiti trnu a celistvosti mocnáství. Avšak Palacký pál si jiné znní (v. 3.). Po krátkém rokování byl sám akklamací zvolen k sepsání nové adressy a dle moci sob ponechané pibral si k tomu Mat. hr. Thuna a dr. Pinkasa (i Šafaíka.^); adressa takto poízená pijata s nepatrnou promnou jednoho slova jednomysln, a tudíž vypravena s ní deputace do Inšpruka ješt téhož dne. Adressa Nár. výboru z 19. dubna Palackým samým neb aspo tedy podává se zde, ponvadž byla sepsána Téhož dne Palacký podporoval návrh 10. sekce, dle jeho návodu (v. t.) pednesený hr. Wurmbrandem, aby zemský chef zatím ze své moci vyhlásil provisorní zákon o tisku, Nár výborem pipravený, tak aby stav bezzákonnosti Avšak hned potom vyšlo prozatímn naízení o tisku z Vídn. vzal za své.

následky,

i

lítost,

až do hrdel a

bu

—

O

1.

P.

íšské ústav Pillersdorfov (dne

Palacký

též

na to ukazoval;

má

4.

kvtna).

neb patent od

25.

snm

dubna

íšský zase aby nám to ubezpeiti není tedy bez píiny, že se obáváme, skráceno nebylo, co jsme již obdrželi a však že ovšem teprv budoucí snm kompetentní jest ku protestací, a nyní dost na tom, že se hned naped o tom mluvilo. Navrhnul tedy, aby se rokování

mluví o provinciálních zízeních, že

teprv budoucí

;

;

o tom pouze zanechalo. (Nár. Nov.

.

28).

ei

11.

O píchodu

2.

Národním výboru

v

Palacký

oznámil,

15.

za pobytí

že

JVt sám

že jeho

syn,

delší

chvíli

zaslíbený

arcikníže František Josef,

svého ve Vídni JVti

o této vci

pi

arci-

kteréž pí-

mluvil, a ujišoval,

dnech

z

Akoliv tedy

se odebere. i

složil,

ním

s

v málo

místodržící,

ech

a pak jist do

vrátí,

ústední vnitní

kvtna).

osobn

knížeti Františkovi Karlovi svou úctu ležitosti

41

místodržícího a zízení

arciknížete

správy v Praze (dne P.

1848.

r.

se na-

Itálie

jisté jest,

kdyby žádná deputací do Vídn

brzy místodržitelství nastoupí,

nicmén

že

nešla,

že jest z plné duše s návr-

Trojana srozumn, aby deputace vyslána byla, aby zárove vyslovila vdnost císai a císaskému domu za dobrodiní neoceni-

hem

p.

které

telné,

.

36.)

že nerádno

Palacký:

P.

na

nyní

již

;

Nov.

(Nár.

vyplývá.

zem

blaho

jest,

ordonancích

ministeriálních

echám

ustanovení

tohoto

z

—

vždy jen zakládati

ekalo

njaký as;

se

obecné dobré nevezme zkázu, když pokáme ješt nkolik msíc; delšího odkladu vc jist nevezme, jak se jednou snm o ni usnese;

spsobem bude

a tím

naizovati a

O

3.

P.

aby

snm

lépe poízeno, než aby

ministrové nyní

.

teprv jejich ustanovení zase mniti. (Nár. Nov.

adresse oddanosti císai do Inšpruka

Palacký projevil pání

mén

obsahovala

své,

(dne

19.

událostí

kratší, a

jako projevení urážela by

její

37).

kvtna).

aby tato adressa byla

onch

kritiky

národu eského. Vytýkal, že nkterá místa

dobe

mli

cit

nkteré

jmenovit vtší díl vídeského obyvatelstva, ponvadž pi poslední boui tam nejvtší pvodcové byli cizozemci smýšlející,

a emissai,

ncuje.

jichž se veliký

Také

že

radno

poet

není,

ve Vídni zdržuje a

vysloviti

pání,

ohnm

aby císa

s

pod-

dvorem

svým do Prahy se pesthoval, nýbrž lépe jest, že sídlo vzíti chce v Innsbrucku, ponvadž by se sic protivníkm našim, kterých mnoho máme, dal zase me do rukou neb nesvdomitá fakcí, která tyto vci vede, chopila by se nové píiny, rozšiovati povst, že jest ;

úmysl

náš, zíditi

by adressa

vrné

slovanskou íši na záhubu Rakouska.

nemla

oddanosti

nic

ech

(Znní adressy:) Vaše c. k. Milosti se po celém 15.

t.

jiného

!

království,

m. rozhlásily.

obsahovati,

než

Proež

že

hlavn osvdení

k císa.skému

domu

Vzkik hnvu

ozval se v Praze a rozlehl

když

se

události

a

svobodné

Vídeské

za

ústav.

dni 14. a

!

11.

42

ei

echové uvnit

v Národním výboru

nad tím

srdce svého

jimiž milovaný král a pán národy své

184S.

r.

že veliké dary,

dojati,

naskrz nenalezše

oblažil,

vd-

ného uznání, mohly za následek míti tak tžké perušení konstituní svobody proti hoejšku, sjednocují se v hlasu, jenž všechnch

horoucn

srdce

proniká, v hlasu:

Vše pro císae nj, jenž

a krále našeho Ferdinanda,

národm svým

ochotn udlil Vrné, stálé Cechy

práv

posýlají

ím

jest králi

muže

dvry

i

krev pro jejich

svdky

své jakožto

zapomenouti nechce a ne-

který nikdy

lásky a oddanosti národu,

zapomene,

statek

svobodné zízení, uznání národních

svému povinen.

Ze národ tento nemohl úasten býti štstí, aby V. Milost již aby inil proti každému protivenství, každému útoku pevnou ze okolo svého milovaného krále; litujeme nyní radostn uvítal u sebe,

ze srdce a za šastné

vjší jejich

pokládáme zdárné syny Tyrolu pro pízni-

los.

Nejen v lásce samé,

i

u vrnosti a udatnosti

o závod

jíti

se

statnými Tyrolany, kde se jedná o obranu krále a svobody, hotovi

jsme všichni za jeden muž. oblaženi byli bychom,

Vysoce

snm eský osobn

první

A

kdyby bylo možné, abychom

vidli otevený od

pvoda

této svobody.

nám šetrnost k svobodnému rozhodnutí se Vaší c. k. Milosti samé, bychom tuto žádost vyslovili, myslíme smti se tím jist nadíti, že slíbeného nám již arciknížete místodržícího co nedovoluje

nejdíve možná mezi sebou spatíme. Vaší Milosti vrní echové, zamítajíce od sebe všecko rozdvojení,

srovnávají se vespolek v lásce ke

a míní

pevn

státi

svému

králi a

ke své

vlasti,

zajedno se všemi, jež rakouská koruna císaská

v jeden veliký celek spoluje.

(esky

dle Nár.

Nov.

.

40;

erný,

Boj, str.

225;

nmecky

u Schopfa, Volksbewegung, IV, 46.) Po nových nepokojích ve Vídni hrab Lev Thun dne 29. kvtna s úedními pednosty Pražskými zídil Slennou prozatímnou vládní radu, která by spolu s ním s odpovdností rozhodovala ve vnitních záležitostech zemských, pesahujících meze psobnosti tehdejších zemskxxh úad, které by nicmér vyžadovaly neodkladného rozhodnutí v zemi. Také Palacký povolán do této zemské vládní rady. Souasn vyslána deputace do Inšpruku, aby vedle schválení tohoto opatení vymohla zízení odpovdné rady místodržitelské a svolání ustavujícího zemského snmu dle kabin, listu z 8. dubna, jemuž mlo dostati se nového uznání nehledíc na Pillcrsdorovu 4.

v

dorozumní

oktrojírku a na povolení ústavodárného

snmu

íšského.

ei

11.

Národním výboru

v

r.

43

1848.

Téhož dne (29. kvtna) 2. sekce Nár. výboru oznámila hlavní zásady píští zemské ústavy v echách, jak je pro píští snm pipravila. Jakkoli nepochybujeme, že Palacký jako pedseda této sekce ml pi tom znané úastenství, a byl asi mravním pvodcem nkterých zásad, nepodáváme zde znní jejich, ponvadž nelze jemu samému je pipsati (podává je erný, Boj za právo,

287—290).

str.

Dlužno pece pipomenouti shodu, která se jeví mezi tmito zásadami píští eské konstituce a osnovou íšské ústavy, kterou sepsal Palacký ped íjnovou revolucí Vídeskou (viz ís. 16.). Kdežto beznové petice, pokud pocházely od dr. Frant. Braunera, formulovaly pouze vlastní státoprávní zde program eský, a ostatn nepokoušely se píslušnost íše blíže vymeziti,

—

ze všeobecného hlediska rakouského a co

mistický pro

zem

veškerého mocnáství

288—9). íši

mly

náležeti záležitosti vojenské,

k tomu

finance,

jakož

i

mli

Dle toho

nin,

nebo místokrále

pouze 4 ministrové obchod a veejné práce;

mlo

politickou správu zemskou, a

vyuování, tetí pro

práce a

prmysl v

íšští:

práv obanském

íši, píslušeti

mlo

a

zemím.

pro válku, záležitosti zahra-

za lo v zemích po boku

odpovdných rad

býti 5

mocem íšským

zahranin, obchodní, potebné

výslovn vyhrazeno

býti

finance,

co náleží

o materiálnem

zákonodárství

trestním; vše pak, co nebylo

se,

pijímá se program federalistický i autono(srov. doslov k Radhoštu, III, 279,

mrou

zemským, a svou

vymuje

místodržitelských

:

námstka jeden pro

bezpenost a národní obranu, druhý pro kultus tvrtý pro zemské finance, pátý pro veejné

justici,

nejširším smyslu.

jednal o jedné ásti zásad píští zemské soustav zastupitelské, pokud šlo o silnjší zastoupení mst a o dvojkomornost zemského snmu, a v obou tchto otázkách Palacký hájil návrh druhé sekce. Melt jeden zemský poslanec volen býti v kraji na 20.000 obyv., kdežto mstm a místm pisouzeno po jednom poslanci, když mla více než 6000 obyv., po dvou pi více než lO.OOO obyv., Praze pak zvlášt 12 poslanc. Proti pednosti mst ped venkovem jako nespravedlivé výsad vystupoval mimo jiné Karel Havlíek; Palacký optn odpíral, jak ukazují pouze struné zmínky (v. t.), a velikou vtšinou byl pijat návrh sekce. Potom rokováno o návrhu, aby snem zemský složený pouze z volených poslanc sám ze svého stedu zizoval i volil zvláštní senát o 60 lenech; tím prý také význam snmu se povznese. I tomu odporoval K. Havlíek, opt bez úspchu. Pohíchu není bližších zápis o tomto rokování, tak že nezbývá než uvésti docela strunou zmínku Nár. Novin. O zmaení zemské konstituce a rozpuštní Nár. výboru viz pi . 14.

Dne

7.

ervna Národní výbor

konstituce, totiž o nové

—

4.

a)

O

Palacký: hatství, a

zastoupení že jest ve

mst

na

mstech

snme zemském více intelligence,

proto vtší váhu míti musí.

—

(7.

ervna).

prmyslu

a bo-

Nesmíme jedním skokem všechnu minulost zatíti a jako tazapotebí šetiti ponkud jest pece

bulam rasám uiniti, a že msta. (Nár. Nov. . 55.)

44

ei

11.

Národním výboru

v

1848.

r.

Jsou dva zpsoby, dle nichžto se zastoupení zem íditi mže: poet hlav a zvláštm' stavy. Sekce nechtla se ani dle jednoho ani dle druhého docela íditi, ale každému njakou platnost piznala.

.

(Nár. Nov.

b)

O

56.)

dvou komorách zemského

.

(Zpráva Nár. Nov.

abychom opatrnji bar.

Pe

Havlíek. zatím

Hauschild,

K.

u Národního výboru;

zahájení Slovanského

Sjezdu, v Praze

—

pi

o sjezdu slov. z

Viz ís. ustavily

V

8.

2.

a dlouhá,

ervna 1848.

as. . mus. i848,

sjezd v Praze

Když

pp. Ruppert,

dv komory ale pi co snm ekne, na to

dne {Zýráva

komory, aneb

posekáme.

e

12.

dv

mluvili pp. Palacký, Šebek, Strobach,

drazná

byla dosti

hlasování zvítzily si

ervna).

jednu komoru rokující ve dvou orgá-

komory

pro jednu komoru

Hildprandt;

(7.

Sekce navrhuje

56:)

mluvili,

dv

Pro

nech.

snmu

Radhost 111,31

Ií\

184S ; Boj za právo, zlí

ustanovený

as

se jeho ti sbory:

sešel

si.

—3

;

erný,

S/ov.

V, óó.)

Schoýf,

se první Slovanský s;ezd

v Praze.

polskorusínský a eskoslo-

jihoslovanský,

vanský, jednomysln zvolen za starostu celého sjezdu František Palacký. Vymínil píral

si

pomoc Safaíkovu, jenž byl praesidium sjezdu odpedsedu sboru eskoslovanského. Palacký zahájil plné sjezdu dne 2. ervna eí, ve které poukázal, že nov uvádná svorovnost jsou starobylý štp a ddictví Slovan, že svorností a brak tomu zvlášt

a zvolen byl za

jednání

boda a

trstvím ukážou se také vítznými, a že teprv

oni

stanou se pravými uiteli

rovnoprávnosti národ.

eho

naši

krásný sen ani za

otcové nikdy nenadali

tanulo na

velou tužbu vyjevovati sme

oblaženým

oím

ze všech široko

potu k nám do rodin .ství.

své,

Povolán

našim

sob

ruce

jejich,

netroufali,

vlastí

staroslavné Prahy,

vlí

si

mládí sotva jako

ped nedávnou

—

co skutek živoucí.

daleko rozlehlých

a podali jsa

staví již

co za

se,

srdci našem, co

k

'

aby tu

vnému

vlí Vaší,

ých

to

ješt

chvílí

den dnešní

Slované bratí se u

sešli

pihlásili se

valném k veliké

spolku lásky a bratr-

pánové moji

!

za starostu

velebného shromáždní tohoto, ze hlubokosti velého srdce

nemén

Zahájení slovanského sjezdu,

12.

ervna

2.

1848.

45

ouadu

svého vítám Vás všecky, jenžto z blízka do z pátelského sboru tohoto Vás bratí jihoslovanští, statní Illyrové, Chorvaté a Slavonci, Vás vyslanci hrdinného a zbožného národu Srbského, Vás, jenž pišli ste s obou stran Tater nebetyných, spolené to kolébky národu našeho, Slováci, nežli z povinnosti

neb

daleka

Rusíni

ste se

sešli

:

udatenstvím

a Poláci

rovn

nehodami

i

proslulí,

bratí od Moravy, a Vás, kteí se všech konin krásné

eské sem a svornosti,

nyní se

ste

nás na

spojuje

jenžto

Vás

vlasti naší

Jest to cit svobody, cit bratrské lásky

pospíšili.

si

i

míst tomto. Svoboda, kterou mezi námi, není štp

žiíme, není host nový a nebývalý

pinesený k nám naší, jest to

z ciziny: jest to

pvodní

strom samorostlý na domácí

a prvorodinné ddictví dávných

otcv

pd

našich.

Pravcí Slované byvše ped zákonem všichni sob rovni, a nebanikdy po panování nad jinými národy, rozumli tomuto ddictví od jakživa mnohem lépe, nežli mnozí za našeho vku chválení kmenové sousedv našich, jenž podnes tuším ješt svobody živše

i

bez panství chápati a pojímati neumjí. Nuže,

utež

se

napotom od

národv rozumti a šetiti se má. Ta jest hlavní úloha sjezdu našeho, abychom upamatovali pobouený za dnv tchto svt na prostikou ale vkovkou pravdu: »eho sob nechceš, jinému nei*, božský to pramen všeho práva nás, kterak rovnoprávnosti

—

i

Veliký národ, jakovýž

vší spravedlivosti.

jest náš,

nebylby nikdy

kdyby v sob sám byl se neroztrhnul, nerozptýlil, neodcizil se jeden druhému, nechodil každý po smru zvláštní a rzné politiky ale bylo toho tuším potebí, abychom poueni zkušeností mnohovkou ale trpkou, porozumli konen a dkladn tomu, eho nám jediné zapotebí jest. Že sme nyní opt dosáhli starého ddictví svého, že jsme opt a zstaneme navždy svobodni, za to dkovati máme pedevším probuzení svému lišil

se

pvodní

své volnosti,

:

a upamatováiií se

dkovati dovi, jenž

máme

i

v tom, co

jediné

spásu nésti

dobrotivému panovníku, císai

ochotn

máme

probíhá:

citu

mže;

za to

a králi Ferdinan-

svému pivinul práva poteby velému, jenž všechny žíly ve shro-

uznal a k srdci

naše; za to dkovati

máždní našem

nám

citu bratrské

i

lásky a svornosti!

Slovan

bude nepemožitelným, pokudkoli heslo spojené svobody a svornosti ozývati se bude v srdci jeho. Heslem takovým zakládá se v život národu našeho vk nový a skvlý: blaženi jsme my, kteí ke slavnosti zrození jeho zde spojili sme se. Já pak, znaje dávní nehody a strasti jeho, a prohlédaje okem jasným do veliké

jest a

budoucnosti národu

mn

celou duší milovaného, volám v nadšení,

!

46

12.

zárove muži

nebo

jsou

obliejem

Zahájení slovanského sjezdu,

»Nyní propouštíš

v evangelium:

vidly oi

mé

kteréž

spasení,

svta; svtlo

všeho

ervna

2.

k zjevení

si

1848.

sluhu svého, Pane;

nám ped kmene

pipravil

národm

a slávu

Slovanského!*

Pánové! mocí

ouadu od Vás

mn

sveného

prohlašuji a pro-

volávám Sjezd slovanský zde za otevený a poatý;

aby jednalo

povinnost jeho,

i

duchem svobody, duchem

se

v

nm

o dobro

i

zahajuji právo

vlasti

a národu

míru, ve jménu staroslavné

svornosti a

ln

svém chová, ve jménu národa eského, jenž srdeným ouastenstvím k jednání našemu prohledá, ve jménu Prahy

naší, jenž

velikého

k

nás v

kmene Slovanského,

odvkému svému Takž nám

bh

jenž od porad našich

posilu

pomáhej

13. Manifest pniíího

Sjezdu Slovanského k

evropským, dne (Zpráva

oekává

novorození!

o sjezdu slov.; Radliost III,

12. 34

národm

ervna 1848.

—37

;

Cer/iý,

Sjezd; Schop/,

V^ 92.)

Slovanský sjezd usnesl se vydati o svých zásadách a cílech manifest k evropským národm. V té píin projednány návrhy podané Frant. Zachem, dr. Karlem Libeltem a Michalem Bakuninem, naež všechna látka odevzdána dne 10. ervna starostovi Palackému, jenž tudíž manifest sepsal ten také dne 12. t. ra. byl ten a s nkterými zmnami pijat, nicmén závrená schze sjezdu, ve které ml býti vj^hiášen, byla zmaena svatodušními bouemi Pražskými, práv dne 12. t. m. vypuklými. Také další úmysly sjezdu byly tím pekaženy návrhem zstala adresa i petice k panovníkovi, akoli hlavní body její byly již pijaty; spolek i smlouva mezi rakousko-slovan;

:

skými národy více neprojednána. Dle manifestu Palackým sepsaného Slovanský sjezd prohlásil, že svoboda, rovnost a bratrství zase budou heslem Slovan; že jako jednotlivci, tak národové mají svá pirozená práva jakožto svobodní a rovní, a protož nutno uznávati také ješt zásadu rovnoprávnosti všech národností bez ohledu na jich politickou moc a velikost. Slované rakouští budou svého mocnáe žádati, aby Rakousko promnilo se ve spolek rovnoprávných národ, jak je to netoliko v zájmu jejich, ale svobody, osvty a lidskosti vbec; na každý pád vynasnaží se dosíci plného uznání téhož práva národnosti, jakého ve i

i

stát požívají Nmci a Maai, a k tomu dovolávají se podpory vzdlané Evropy. To je v krátkosti obsah sepsání Palackého. Manifest sám obsahuje však ješt dva

odstavce, jichž

autorství Palacký

sob

nepipisuje:

v

tch

13.

Manifest sjezdu slovanského,

ervna

12.

47

1848.

touží se o nápravu útisk, Icteré Slovanm trpti od Maar, v Nmecku a Turecku, a navrhuje se všeobecný evropský sjezd národ k vyjednávání všech mezinárodních otázek. Odstavce ty podávají se zde písmem menším.

píbh

Sjezd Slovanský v Praze jest i

mezi Slovany samými.

sme

se rozptýlení

oudové velikého kmene národiiv

2 rozlehlých krajin, vzali

pokojn

sob

nový jak v Europ, tak

nás jmenuje djepis,

co

Ponejprv,

abychom

sjeli

hojném potu

v

poznajíc se mezi sebou zase co bratí,

spolené své záležitosti. I dorozumli sme netoliko krásným svým od osmdesáti milionv mluveným jav poradu

souzvuným tlukotem srdcí svých, stejností duševprospchv. Pravda pímost, kteréž vedly veškera naše jednání, ustanovily nás na tom, abychom také vykli ped bohem ped svtem, co sme chtli a jakými zásadami sme ve zykem,

ních

ale

i

i

svých

i

i

svém jednání

se ídili.

Národové Románští a Germánští, druhdy slavní v Europ co mocní podmanitelé, pojistili od tisíciletí silou mee netoliko státní svou neodvislost, ale umli také vyhovti všelijak své panovanosti. Státní umní jejich, zakládajíc se hlavn na právu vtší síly, osobovalo svobodu toliko vyšším stavm, vládlo prostedkem privilegií, lidu pak neukládalo než samé povinnosti; teprv za nejnovjší doby podailo se moci veejného mínní, ozývající se co dech boží náhle po všech krajinách, vrátiti

Tomu

u nich

zrušiti

pouta feudalismu a na-

všecka

jednotlivcm zase nepromlitelná práva lovka i lidskosti. naproti u Slovanv, u kterýchž svoboda od jakživa milo-

ím mén

po panování a podmaování, u kterýchž touha po neodvislosti vždy pekážela kmen utvoení jakékoli vyšší oustední moci, upadal bhem po kmenu v odvislost politikou, která ped oima svta dávno již jak sluší jest odsouzena, zbaven jest posléze hrdinský národ Polanv, vána byla tím vroucnji,

jevilo se chtivosti

vkv

;

i

našich ušlechtilých bratí,

vanský zdálo

vždy v porob,

slouhové neopomíjeli upírati jemu až i

toto pošetilé

ohlasn k dosáhl

srdci

jejížto

Slo-

schopnost ke svobod. Než

slovem božím, mluvícím

ohromných pevratech doby

v

svt

pak ochotní

této;

duch

vítzství; kouzlo staré kletby zrušeno jest, stavba

stavla

kterouž

potmšilostí,

i

konen ped

mizí

každému

koneného

tisíciletá,

života,

domnní

celý veliký

své státní bytosti;

že octnul se na

se,

boí

se

i

hájila

ped oima

síla

surová ve

našima v sutiny

spolku se ;

erstvý

lstí

a

duch

vanoucí po širých nivách, tvoí nové svty; slovo svobodné>

skutek svobodný staly se

Utištný

Slovan

opt

konen

hlavy

své,

pravdou. plaší

Tu povztýiv dlouho

násilí

i

od

sebe a hlásí se

;

48

s

13.

kvtna

Manifest sjezdu slovanského, 12.

mocným drazem

1848.

potem,

o staré své ddictví, o svobodu. Silný

ješt silnjší vlí svou a nov nabytou bratrskou jednomyslností, zstává nicmén vren své pirozené povaze zásadám otcv svých: i

nežádá panování i

ani výboje,

žádá svobodu, jak pro sebe tak

ale

pro každého; žádá, aby ona všeobecn bez výminky uznána byla

co nejsvtjší v ošklivosti v bok;

lovka.

právo

máme

každé

zavrhujeme

všecka

my

Protož

pouhé

panství

privilegia

i

zavrhujeme a

Slované

síly,

stavící se

zákonm

jakož

nadpráví,

všecky

i

stavv; žádáme bez výminky rovnost ped zákopráv a povinností pro každého; kdežkoli mezi jeden parobek se rodí, tam neznají pravé svobody ješt

politické rozdíly

nem

stejnou

i

milliony

svoboda, rovnost

Ano, jest,

i

iiiíru

jako

A jeme

ped tisíciletím, my netoliko

tak

však

hlasv

lovk

svých

a

a

bratrství všech

i

ve státu žijících

dnes zase heslem naším.

pro jednotlivé

pedkládáme

osoby ve státu pozdvihu-

žádosti

Nemén

své.

svatý,

nám národ, s ouhrnkem duševních svých poteb a prospchv. By djepis piknul dokonalejší lidské vyvinutí nkterým národm ped jinými, vždy pedce ukazuje, že schopnost k vyvinování se tchto jiných národ nikoli není obmezena. Píroda neznajíc ani ušlechtilých ani neušlechtilých národv sama v sob, nepovolala nižádného

nežli

ve svém pirozeném

právu,

jest

i

i

nich ku panování nad druhými,

ani urila kterého k tomu, aby prostedek k jeho zvláštním ouelm stejné právo všech k nejušlechtilejší lidskosti jest zákon boží, jehožto žádný z nich bez trestu pestoupiti nesmí. Pohíchu však zdá se, že zákon takový za našich dnv není ješt ani u nejvzdz

ml

sloužiti

lanjších

druhému

národv uznán

jednotlivým

osobám

porunictví,

to

dm;

za

osobují

již

a

zachován

dobrovoln

ješt vždy osobují

sob

dle slušnosti;

se odekli,

sob

eho

vrchnosti

naproti totiž

a

naproti jednotlivým náro-

jménu svobody, neumjíce tuším Takto zdráhá se svobodný Britan uznati

panství ve

rozeznávati jich od sebe.

Ira za oupln sob rovnorodého, tak vyhrožuje Nmec mnohému kmenu slovanskému násilím, nebude-li chtíti pomoci ke stavb politické velikosti Nmecka, tak neostýchá se Maar, osobovati sob

Uhích. My Slované tupíme pretense, zamítáme je tím draznji, ím nepravji rouchem svobody se zastírají. A však vrni jsouce pirozené povaze své, a žádosti pomsty za minulé kivdy k sob nepipouštjíce, podáváme bratrskou ruku všem sousedním národm, samojedinému

naprosto

právo

všecky

národnosti

takovéto

v

i

kteí hotovi jsou zárove nám uznávati a

skuten

hájiti

ouplnou

13.

Manifest sjezdu slovanského, 12.

rovnoprávnost všech národností,

kvtna

1848.

49

bez ohledu politické moci a

veli-

kosti jejich.

Nápodobn haníme opovažuje nakládati

s

máme onu

také a v ošklivosti

zemmi

a národy jako

se

která se

politiku,

hmotou moci panovnické

bráti, mniti a dliti je dle libosti a chuti, bez ohledu na kmen mravy a náklonnosti národ, nevšímajíc sob jejich pirozenélio spo-

poddanou, jaz3'k,

jení,

jejich

oprávnné samostatnosti. Surová moc mee rozhodovala samopemožených do boje asto ani nepišlých, od nichž obyejn se nežádalo, než voják a penz k upevnní moci násilné, a leda

jediná osud jiného ani

pokrytské lichocení se k násilníku.

Zakládajíce se na pesvdení tom, že mohutný proud nynjší doby vyžaduje nové politické útvory, a že stát musí, ne-li v nových mezích, alespo na nových základech nov stavti se: uinili sme návrh císai Rakouskému, pod jehožto vládou konstituní u vtším potu žijeme, aby stát jeho císaský promnil se ve

spolek

národv rovnoprávných, jímžby

nemén

tchto potebám v

Spatujeme

takovémto spolku spásu netoliko nás samých, alebrž

osvty a lidskosti vbec, a lané Europy k uskutenní získati

dvujeme jeho.

národnosti své v Rakousích

Maarský

odhodláni,

kteréhož národ

pro-

Nmecký

spoléhajíce se pi tom na mocnou poddobré právo v každém opravdu svobodném srdci

požívají,

již

poru, která pro

vele

svobody,

nám pístupnými

všemi

státu,

i

ochotné pispní vzd-

se v

Na každý píbh jsme

stedky plné uznání téhož práva ve a

prohledalo se k rozdílným

k jednot mocnáství.

nežli

se prýštívá.

Nepátelm

národnosti naší podailo se podsiti Europu strašidlem poli-

tického panslavismu,

osvtu

jenž prý hrozí

získáno

a lidskost

samojediné postauje k

osvty

jest.

zaklení

nechceme

a lidskosti

svdomí znepokojenými

záhubou všemu, co kde pro svobodu,

My pak známe ono

se jím

tajiti

ped

kouzelné slovo,

které

ku prospchu svobody, národy tytýž i hryzením vlast-

strašidla toho,

a

slovo ono spravedlivost, spravedlivost ke slovanskému národu vbec k utlaeným jeho vtvem obzvlášt. Nmec chlubívá se, že nad jiné národy schopen a naklonn jest, uvažovati a ceniti spravedliv všecky zvláštní povahy jinonárodní: pejeme sob a žádáme, aby mluv o Slovanu nemohl v tom ze lži stihán býti. Pozdvihujeme rázn hlas svých za nešastné bratí naše Polány, jenž ošemetným násilím pivedeni jsou ního

i

:

i

o svou samostatnost

hích, tuto kletbu,

;

vyzývajíce

ddin

vlády,

aby napravily

konen

starý tento

spoléháme Evropy. Protestujeme také proti libovolnému trhání zemí, jakovéž za tchto zvlášt v Poznasku provésti se chce; oekáváme od vlády pruské saské, že upustí konen od dosavadního systematického odnárodování Slovanv v Lužici, v Poznani a v Prusku východním i západním; žádáme od uherského ministerium, aby bez odkladu pestalo se v

tom na soucit

tížící

na kabinentní

politice

jejich,

celé

dn

i

užívati

prostedkv

nelidských a násilných proti slovanským

kmenm

v

Uhích,

50

14.

O

slovanském sjezdu v Praze

(list

z

ce.

jmenovit Srbm, Chorvatm, Slovákm a Ru:-ínm,

i

1848).

abj'

národní

práva

doufáme konen, že necitná politika nebude již dlouho pekážeti slovanským bratím našim v Turecku, aby mohli národnosti své státn hovti a cestou pirozenou ji rozvíjeti. Kladouc tudíž slavný odpor proti skutkm tak nehodným, iníme to práv z dvry v dobroinné psobení svobody. Svoboda uiní národy, kteí posud panovali, spravedlivjšími, a dá jim porozumti, že kivda i pych nepináší hanbu tomu, kdo trpti musí, alebrž tomu, kdo jich se dopouští.

oupln pojištna

jim náležející co nejrychleji

byla;

i

i

my

a

nikoli nejslabší, opt na politickém návrh k obeslání všeobecného evropejského sjezdu národ na vyjednávání všech mezinárodních otázek; pesvdeni jsme zajisté, že národové svobodní snáze se usnesou, nežli placení diplomati. Kéžby návrh tento našel povšimnutí, prvé nežli zpátenická politika jedno-

Vystupujíce

djišti

Evropy,

tlivých

dvor

vistí

co nejmladší,

iníme

zase

tudíž

pivede k tomu, aby národové podnícení záštím

sami vespolek se

a nená-

hubili.

Ve jménu svobody,

národ

rovnosti a bratrství všech

Frant. Palacký, starosta sjezdu slovanského.

O

14.

slo\'anském sjezdu v Praze (1848).

(Dopis tehdejšímu presidentu

eské zemské

vlády, hrabti

Lvu

Thunovi.) ÍGedenkblátter, 167 -9.)

Vzbouení Pražské o svatodušních svátcích (od 12. ervna 1848) bezprostedn rozbilo Slovanský sjezd, ím splnilo se jen pání protivník strachujících se t. zv. panslavismu. Mimo to vbec zmaeno konání zemského snmu, který dle cis. resolucí práv v Inšpruku vydaných povolán byl vytvoiti novou eskou konstituci na základ kabinetního listu z 8. dubna t. r. Byla to pohroma, o níž alacký dí, že »neví o žádné události za naší pamti, kterážby mla byla následky osudnjší a škodnjší pro národ< (doslov k RadI

hoštu,

III

281

si.).

Palacký prvé ti dny hledl sice prostedkovati pokoj, ale potom upustil

od marného namáhání; moci, vystoupil již dne

prozatímn zemské vládní rady, nemající

z

náležité

Došlo k podrobení Prahy zbraní, a osudné následky za krátko se ukázaly. Tu také rozpuštn Národní výbor (26. ervna) i vládní rada; marn žádáno za svolání zemského snmu, jak ukazuje list Thunv k Palackému z 1. ervence (erný, Boj za právo, 331"). Národ eský

osoován

a

hyzdn pes

12.

t.

m.

loyalní

osvdení

svých

pravých

vdc,

také Pa-

ervna; tamže, 327). Slovanský sjezd podával k lomu ješt zvláštní záminku; Palacký sám líen cizím emissaem Marcelem Turánským jako velezrádný revolucioná (doslov k Radhoštu, III, 284—7; Vlastní životopis, 35 v. níže íslo 20.;. Když koncem ervna veejn bylo ohlášeno, že vydána bude historická zpráva o Slovanském sjezdu, hrab Lev Thun vyzval lackého

(z 30.

i

O

i4.

slovanském sjezdu v Praze

(list

z

cc.

51

1848).

Palackého jako starostu, aby pedložil protokoly sjezdu toho; zbylo však pouze nco neurovnaných listin, a Palacký použil tohoto vyzvání, aby krátce odmítl souvislost sjezdu s Pražskými bouemi a osvdil jeho nezávadné cíle.

Vysoce urozený hrab!

mn

Vyzvání od Vaší Excellence ke

.

6052, praes.

2.

vydanému (ddo

ervna,

29.

Vámi sdlil protokoly o zaslovanského sjezdu, nemohu vyhovti už z té

ervence\ abych

sedáních a usneseních

s

protokol vbec není, a také ani nebyly založeny. Pi shromáždní, které už z pedu rozhodlo se na tom, že jeho usnesení nebudou míti ani zákonodárné ani správní platnosti, a kde tedy všecko jednání mlo více ráz pátelských konferencí soukromých, zakládati formáln protokoly nebylo ani potebno ani úelno. Jen aby se umožnilo djinné vypsání tchto jednání, nkteí lenové dobrovoln podjali se práce zaznamenávati obsah a postup jejich. Bylo usneseno, že z tchto ješt nespoádaných zápis pozdji zvláštním výborem mají býti vyhotoveny jednoduché píiny,

zprávy:

protokolární

si

však

bylo

jimi všickni

zmaeno

lenové

sestavili

úplný pehled

nepokoji 12. ervna

byli rozplašeni a

vzal své papíry s sebou, tak že nyní

abychom

lati,

to

ponvadž

vypuklými,

každý

že vlastních

budeme

skoro

míti co

jednání konaných

d-

jak pro

obecenstvo, tak pro úastníky samy.

Ze slovanský sjezd s pražskými nepokoji ervnovými neml píinného, musí samo sebou na jevo vyjíti ze soudního

spojení

šetení

ádn

konaného.

naopak snad všecko trpl.

Nemohl

ztratiti,

Já sám se kloním k

z

skutku nic vytžiti,

násilného

jako že jím také vskutku nejvíce po-

domnní,

že neznámí

dosud (vídeští)

pvodcové onch politování hodných nepokoj podstatn pi tom také mli namíeno na násilné rozehnání sjezdu, akoli pedem musím vyznati, že na potvrzenou tohoto domnní mohu uvésti pouze morální pesvdení, nikoli však positivn skutky. Ovšem nevím, pokud bude náklonnosti, piznati mi platnost jako poctivému muži: pes to nerozpakuji se tímto slavn a na své estné slovo prohlásiti, že pokudkoli sahá moje vdomí, pi slovanském sjezdu o

niem

nebylo jednáno, o

niem

mluveno,

ba

na nic pomyšleno, co by se protivilo zásadám v prohlášení ze dne 5.

kvtna

vyskytlé

t.

o

r.

vysloveným, a že všecky povsti v nejnovjší

separatistických

nepátelských snahách

dob

rakouskému císaskému rodu nesíslným nesvdomitým onm k

nebo

náležejí

smyšlenkám, lžím a pomluvám, kterými

nmecká

žurnalistika,

4*

skoro

.52

15.

Slova na íš.

snme

ve Vídni

vesms bezcharakterní, nyní oplývá všude, kde vbec a o Ceších zvláš. Ponvadž zprávou, jež mne práv došla

r.

1848.

je

o

e

o Slovanech

onemocnní mé

jsem nucen bez odkladu se odebrati ke svá rodin do Lobkoprosím zárove svého pítele Safaíka, abys ebral tolik co možná

choti, vic,

bude papír ke slovanskému sjezdu se táhnoucích, by neurovnaných, a aby je odevzdal Vaší Excellenci, na blízkou, doufám, vrácenou. i

snme

Slova mlu\'ená na íšském

15.

ve

\'ídni

roku 1848. Když snahy o zavedení eské konstituce Pražskými bouemi byly zmaeny, echové, by s tžkým srdcem, vstoupili bez záruky a výhrady na (dualisticko-) centralistickou pdu Pedlitavského snmu íšského ve Vídni. Tento neml býti obesílán zemskými snmy; nýbrž dle cis. proklamace z 16. kvtna, maje pouze jedinou komoru, byl volen obyvatelstvem dle potu (bez censu ale nepímou volbou), a byla mu piznána povaha a moc snmu ústavodárného. Tu šlo o ústavu íšskou; na snme Pedlitavském záviselo, pokud v m.ezích íšské ústavy pizná jednotlivým zemím potebnou míru autonomie a samosprávy. Cechové doufali dosáhnouti zde aspo novovké politické a národní svobody; pistupujíce na všeobecný program federalistický, spoléhali na to, že na základ všeobecného volebního práva na íšském snme bude platn rozhodovati slovanská a autonomistická vtšina. Úspchy takto

oekávané však

se nedostavily.

Volby do íšského snmu vykonány v Cechách bez odporu, ale následkem Pražských bouí vesms teprve v ervenci r. 1848. Na echy pipadlo 90 ze 383 poslanc. Palacký byl zvolen na 6 místech; pijal mandát za Nové msto Pražské, a stihl do \'ídn dne 16. ervence. eští poslanci utvoili zde jádro Slovanského klubu, s nímž ásten pátelil se také klub polský. Paa stával se také stedem slovanské lacký uznáván za duševní hlavu

ech

pravice;

nicmén nevystupoval

práv jemu pipadal rakouské, k

emuž

jako

eník,

—

také z té

píiny

úkol nesnadnjší, pracovati o návrhu nové

pouhé

liberalistické horlení,

že

obvyklé dle výklad státního

slovníku Rotteckova a Welckerova, ovšem nestaovalo (Radhost, ten viz v ísle 16.

nikoli,

konstituce

III,

—

287).

Návrh

ervence 1848 zaaly pedchozí schze íšského snmu ve 18. t. m. zamítnuty námitky proti Pražským volbám, jež byly provedeny ve stavu obležení; ponvadž pak poet voleb verifikovaných k ádnému (202) dosáhl v\^šky pedepsané v prozatímném jednacím ustavení se íšského snmu, zaalo se hned jednati o volbu praesidia. Tu Palacký na íšském snme poprvé promluvil; bylo z eské strany volb odporováno, zvlášt dr. Riegrem, jenž k tomu poukazoval, že z ech následkem pozdních voleb sotva polovice poslanc teprv byla pítomna Palacký Již

Vídni.

V

dne

10.

šesté

dne

ád

;

15.

Slova na íš.

pak dával krátce na uváženou,

snme

ve Vídni

53

1848.

r.

anebo jen ti, by se mohlo státi, že by rozhodly hlasy tch, jichž volba pozdji nebude uznána za platnou (Verhandlungen des oesterr. Reichstages, I, str. 61). Volba praesidia pak vykonána dne 20. ervence, kdy pedsedou zvolen Schmitt z Vídn, prvým místopedsedou dr. Strobach z Prahy, jenž pak od 18. srpna byl pedsedou Hned potom dne 22. ervence arcikníže Jan jménem nepítomného císae slavn zahájil íšskx' snm eí,

jichž volba byla již uznána,

v níž

o svobodném

mluvil

zdali voliti mají všichni poslanci

jelikož

sbratení všech národností monarchie, o plné

zárove o úzkém svazku s Nmeckem. Jednání íšského snmu vlekla se neobyejn; rokováno nejvíc o jednacím (do 7. srpna), potom po celý msíc (do 7. záí) o Kudlichov rovnoprávnosti všech, ale

ád

návrhu na zrušení roboty a poddanského svazku, jenžto byl plnou snmovnou bezprostedn vzat do porady. Jednání ta nelze zde vesms blíže líiti; Palacký v té dob vbec nepronesl než nkolik v*"iinou formálných poznámek. Ze slov jeho bute uvedena ta, jež promluvil dne 22. srpna, když jednalo se o bezprostedné zrušení šlechty; snm tehda v odvodnném denním

poádku

vyslovil toliko

udlování šlechtických

pesvdení,

že ministerium

tak že otázka

titul,

šímu uvážení ústavního výboru

(viz

pod

1).

sadních otázkách

pi

hem Kauiovým

pijata zásada náhrady;

nebude navrhovati

další

zrušení šlechty ponechána dal-

Dne

31.

srpna hlasovalo se o zá-

zrušení poddanství, a ke všeobecné radosti byla

s

návr-

navrhl (k § 4. Kudliformulováno v ta slova: »Za nkterá tu Palacký

chova návrhu), aby usnesení bylo nov z tchto vyzdvižených bemen má se náhrada dáti, za nkterá nic,« i bylo to pijato (Verhandlungen etc. II, str 160); potom téhož dne vtšinou hlas stalo se již konené usnesení o náhrad za zrušené roboty a dávky pozem.kové, jak bylo pojato do zákona ze dne 7. záí 1848. Ostatn další poznámky Palackého rajdou se ve stenograf. protokolech (tak ve svazku I, str. 96, 98, 139, Dne 31. ervence ohlášeno, že Palacký byl 172, 174, 286; II, 27, 279, 312).

zvolen pedsedou v sedmém z 9 oddlení snmovny, temi leny z Cech do konstituního výboru.

a násl.

dne zvolen mezi

Slované tehdáž bezdky stali se hlavní podporou ministerstva Wessenbergova a Doblhoffova, které (již dne 8. ervence) bylo utvoeno na míst Pillersdorfova, a které aspo krásnými slovy ministra spravedlnosti, Alexandra Bacha, umlo se piznávati k zásad národní rovnoprávnosti. Tímto ministerstvem Palacký dne 2 záí volán podruhé za ministra vyuování, ale ani

nechtje vládu v nebezpené dob seslabiti, ježto jmenováním jeho uraženi byli by pešli do opposice. (Vlastní životopis, 36). V skutku pak nadcházely nepokojné asy, kdy demokrati Vídeští užili místních výtržností a rozilení v živnostnictvu, by nabyli zvlášt obnovením výboru bezpenosti voditi zase vrchu a svým nátlakem snm. Dne 13. záí žádáno, aby snm ihned usnesl se na mohli vládu státní bezúroné pjce 2 milion zlatých Vídeským živnostníkm; ale vtšina pijala návrh Pinkasv, aby žádost prve byla odevzdána finanní komisi k podání zprávy ve 24 hodinách. Také toho dne vymožená permanence íšského snmu nepomohla Vídeským demokratm dosíci vlastního jich cíle. Když dne 14. záí Palacký chtl v krátké osobní poznámce vysvtliti venepijal toho,

tentokráte

snad mnozí

Nmci

i

i

rejší i

své

pii)OJil

hla.sování,

nkolik

bylo

slov,

ab

mu dopuštno

mluviti

naproti velebení

Vídn

teprve

poadem eník,

ukázal též na Prahu (viz

2).

54

15.

Slova na íš.

snme

ve Vídni

r.

1848.

záí radikálové chtli prosaditi, aby do snmovny proti pipuštna deputace snmu uherského, která zde chtla dosáhnouti jejího souhlasu s jednáním svého snmu naproti Jihoslovanm Slovákm. Ti se byli chopili zbran k hájení celistvosti mocnáství a svých i národních práv; za to proti branné výprav Jelaiov ml Maarm pomáhati spolek s nmeckou demokracií Vídeskou, která souhlasila s roztržením Rakouského mocnáství, tak aby zem neuherské spíše dostaly se pod parlament Frankfurtský, a zlomena byla všecka moc Slovanstva po celém mocnáství. Slovanská pravice zámry ty však zmaila. Když nmecký poslanec Pražský Borrosch, mluv podruhé, vyslovil se, že s uherskou deputací hlásí se u snmu genius míru, mravnosti, humanity a svobody lidu, odpovídal mu nejprve Rieger; po Palacký rozhodn protestoval proti Borroschov ei,

Potom dne

jednacímu

ádu

19.

byla

nm

—

i

tento sice pokoušel se dostati slovo potetí, ale

marn;

pro veliké rozilení

schze byla na pl hodiny perušena (viz 3). Po další debat pak vtšinou hlas zamítnuto pipuštní uherské deputace; vyzvána pouze k podání písemnému. Ona pak ujistila se radji nadšenými sliby Vídeského lidu. Palacký také jinak ujal se Slovanstva v boji proti Maarm. Vláda ješt nespouštla se dvojí hry; protož dne 25, záí do Uher poslala generála hrabte Larnberka, aby pevzal velení nade vším vojskem, i chorvatským i uherským, a aby zjednal klid zbraní. Jelikož dal stíleti na dobrovolníky slovenské) a bán Jelai jal si stžovati u Palackého, tento vzav Riegra a Trojana za svdky, šel k ministru Bachovi ohlásit, že Slovanm, nemohou-li se u vlády dožádati rovného práva své národnosti, nic více nezáleží na zachování Rakouska nespravedlivého, a že napotom již umínili si kráeti svou cestou bez ohledu na vládu, sta se co sta. (Idea státu Rak. v Radhoštu, III, 181 si. Vlastní životopis, 36.) V záptí došlá zpráva o zavraždní hrabte Lamberka v Pešti (dne 27. záí) i další události teprve pohnuly vládu, že zjevn postavila se proti Uhrm a dne 3. íjna jmenovala Jelaie velitelem všeho vojska v Uhrách. Když pak vtšina íšského snmu zmaila obstrukci proti zákonu o vybírání berní, kterým by vláda opatila si prostedky k podporování Jelaie, spsobena ve Vídni dne 6. íjna revoluce, pi níž zavraždn byl ministr války Latour. Palackému jediné proto nehrozilo nebezpeí života, že náhodou práv meškal u své rodiny v Praze.

Ostatn

viz také ísla 17 a 22.

1.

Dne

22. srpna, o zrušení šlechty.

Palacký: Chtl jsem a

nepochybná

této zásady

chovu.

jest

vc

podotknouti pouze toto: Jakkoli prostá

ve své zásad,

pece

zase k ní pipojuje se všelicos,

Prosím

jen,

v provedení a použití

jako k návrhu

Kudli-

aby se pihlédlo k tomu, že se šlechtou zde

Rakousku spojena jsou ješt zvláštní zízení; máme na p. zímajoratv a fideikommissv a podobná jiná zízení šlechtická. Uvádím to jen Zruší-li se šlechta, musí padnouti tato zízení. proto, že k tomuto návrhu v praxi bude se moci pipojiti nkolik návrh specialných a že bychom jím snadno dostati se mohli do

v

zení

i

i

;

a

téhož

snem

Slova na íš.

15.

1848.

r.

55

snad ne tak spleteného labyrinthu pi plné porad, jako

pi návrhu Kudlichov. Proež

já

vzdána byla výboru ústavnímu. tages,

ve Vídni

Dne

2.

návrh, aby

vc

tato ode-

725.)

str.

I,

podám

(Verhandlun^^en des oest. Reichs-

záí, o

14.

podpoe Vídeských

Palacký: Nebyl bych

živnostník.

ei, ale když pokládám za svou povinnost, ponvadž se to také týká mne, prohlásiti, pro jsem vera nepovstal. Bylo to prost jen z formáln pochybnosti, protože jsem nechtl, aby snm v jednom a témže zasedání návrh poprvé obdržel a ihned

e

už

o

na

nm

ni

uvedena

otázku tuto pivedl k

byla,

— — —

rozhodoval.

Palacký: Vyžádal jsem val

jsem

si

slovo jen v osobní otázce; domní-

že snad zde jako v jiných parlamentech je dovoleno,

se,

promluviti o osobní

otázce

nahodilé

i

mimo adu zapsaných

obyejn

ník, protože na takovou náhodnou otázku nežli

dojde

ada

na

eníky

se

e-

zapomene,

zapsané.

to, na bez mého piinní pišla e, jednak vera jsem ovšem prohlásil se proti tomu nápíiny, abychom nedávali nebezpeného píkladu,

Chtl jsem jen vyložiti (objasniti)

vrhu, ale jen z té

;

by se v jednom a témže zasedání o dležitých návrzích nedovolozprávu, a hned také nestávalo usnesení, tak že by takoka všemi stadiemi prošel návrh zákona v jediném sedni. Myslím, že takový píklad je nebezpený pro naše parlamentární psobení, pro budoucnost, zvlášt kde se jedná, ekl bych, o otázku zásadní, kdy celý dosah návrhu okamžit není na snad. Nebof, pánové, valo podávati

to

pece

uznáte, že jako ve Vídni se žádá o

pomrv

stejných

jiná

msta

pjku

od

státu, že za

a jiné korporace o to žádati

mohou

ovšem je teba, abychom uvažovali otázku, abychom postaotázku: pokud pak stát je s to, aby takovým žádostem vyhovl Ostatn docela a naprosto budu hlasovati pro návrh kommisse,

proež vili

i

že

.?

jak dnes byl podán.

Jen ješt na nkteré poznámky, jež tu byly prohozeny, dovolil

nkteré protipoznámky.

bych

si

jaksi

jako zcela

uiniti

zvláštní

Postavení

vzhledem k otázce

naší

Vídn

líí se tu

svobody a

naší

ústavy. Vypadá to skoro tak, jakoby se chtlo žádati pro Víde, ekl bych, monopolium svobodného smýšlení; doufám že tomu tak není. Zejména musím v této píin jako poslanec msta Prahy za toto msto také prohlásiti, že ješt díve, nežli Víde, se pozdvihlo,

56

15.

Slova na íš.

aspo

a historicky

snm

na to váhu

ve Vídni

r.

pozdvižení

že

položiti,

1848.

Prahy ke

vídeského pozdvižení, dle hodnovrných zpráv, jichžto mi dostalo, ne malou mrou pisplo. (Verhandlungen etc,

zdaru

se II,

409, 415.)

Dne

3.

Palacký: Nemohu chápu

o pipuštní uherské deputace.

19. záí,

výmluvností závoditi se svými

abych

se jen slova,

proti tomu,

On

lega z Prahy, jaksi protestoval.

pedchdci;

co zde promluvil

ekl, že prý

mj

kol-

uherskou depu-

s

tací

zde objevil se genius svobody, genius mravnosti, genius huma-

nity

pedu nakl onu stranu, proti které opaku toho Borrosch (povstává chtje mluviti.) (Hlas z centra) Vy už jste mluvil dvakrát. Borrosch. Právo se hájiti mi náleží. Pedseda. Prosím, aby eník nebyl perušován; volnost

ped

Tím

námi.

už

z

tato deputace vystupuje, z

.

.

.

slova se musí udržeti.

Palacký

(pokrauje)

—

nou, nemravnou, nehumanní. a to tím více,

že

oznail

jako nesvobod-

tuto stranu

tomu musím

Proti

za ni protestovati,

všeho, co mi o pomrech oznámeno, tato aby obhájila své dobré právo, právo svobody

dle

strana se pozdvihla,

a rovnoprávnosti proti národnímu despotismu, který

zákonit

Te v

vládl.

nebudu

tuto chvíli

otázky; ale bude-li toho teba, vyhrazuji

Borrosch.

Já

mám

právo se

hájiti.

dosud v Uhrách do této

se dále pouštti si

slovo pro budoucnost.

(Rozilení, odpor v centru

a na pravici.)

To míek. svj

Vy

jste

už

Pedseda: eník má

pánové,

nic není

Borrosch tem a lomozem

odvodoval

jste

podejte proti

(chce ješt jednou

nmu

Borrosch. proti si.)

jest

vc, o které

se

mnou

njakém, který by poteboval

známo.

zde

(Obrácen jsa k Borroschovi

473

to

pravidla platí zásada, že každý

ujíti

v centru a na pravici se

Pedseda. Kdo

testuji

Z

mluviti dvakrát, a o útoku

mn

omluvy,

Prosím,

Pane Borroschi!

náleží jednati.

str.

dvakrát a

mluvil

návrh.

má :)

protest. Já

slovo; ale

mu

prudkým syko-

to pekazí.)

poádek.? Já jako pedseda! Nejste- li spokojen s mým jednáním, držeti

jednám v zájmu poádku.

Já tedy protestuji proti kivému obvinní a proodepení svého práva obrany. (Verhandlungen, II,

1

57

První návrh ústavy rak. (záí 1848).

16.

IVvní ná\rh ústavy rakouské (v záí

6.

(Gedeukblátter,

snm

1848).

i69—i 76.)

hned dne 31. ervence ustanovil po 3 poslancích z 10 guberniálních obvodii, následkem eho nmecký a centralistický živel nabyl ve výboru tom pevahy proti slovanské a autonomistické vtšin ve snmovn samé. Volba výboru provedena dne 1. srpna, a za echy zvolen Palacký s Pinkasem a Riegrem. Konstituní výbor potom zídil dv subkomise, jednu pro t. zv. základní práva lidu, druhou pro ústavní ústrojí íše. V této byli Palacký z Cech, Kaj. Mayer z Moravy, Šmolka z Halie, Goldmark z Rakous p. E., Gobbi íšský

ve

Vídni

30lenný výbor ústavní

a sice

Ustavující

se zvoliti

Terstu. Šmolka jako Polák a Goldmark jako radikál netroufali si podati žádného návrhu, Mayer omlouval se neprázdní, dr. Gobbi sice podal návrh ústavy, ale píliš všeobecný, nepispsobený svérodým pomríim Rakouska;

z

protož Palacký musil

sám opravdov ujmouti

se

Hlavní idey pojal

práce.

dne 5. srpna jasn ustanovil se o nutném rozdílu centrální moci íšské a mocí zem.ských) ale hotovou osnovu o 72 §§ sepsal teprve v msíci záí, naež již zaátkem íjna nacházel se na dovolené v Praze. Tou dobou návrh základních práv byl již v plném v^-boru ústavním projednán dosti

záhy

(již

;

(dne 26. záí).

Palacký sám pipomíná o své práci: »Tento návrh byl první ješt nejak jsem jej ve Vídni už ped revolucí dne 6. íjna 1848 napsal, ale pozdji ješt mnohonásobn doplnil a opravil. Pi práci o návrhu,

dokonený nártek,

pak v Kromíži celý SOlenný výbor ústavní zdlal hlavn na základ mnou postaveném (a který dne 15. bezna 1849 ml pijíti k prvnímu tení v íšském snme, kdyby toho vláda nebyla pedešla rozpuštním íšského

jejž

snmu a

dne

bezna)

7.

nemá zde le

kouska díve,

ml jsem jen nepatrné

nežli

si.

;

si

pedstavoval ustavení Ra-

mé názory pouením nebo odporem zvení

byly

pozm-

doslov k Radhoštu, III, 287 si., Polit. VerVlastní životopis 36.) Subkomise ústavního výboru na tento

nny.« (Gedenkblátter, 169; máchtnis, 14

úastenství. Celá sta tedy nechce

uvésti ve známost', kterak jsem

viz

i

první návrh Palackého nepistoupila.

—

Palacký ve svém návrhu sice pidržel se tehdejších bžných nauk a forem t. zv. parlamentární monarchie, která opouštjíc vlastní piincip monarchický na konec vycházela ze svrchovanosti lidu; proto též v podstat obmezoval na suspensivní i relativní veto (§ 59). Avšak z druhé strany Palackému nikterak nemohlo jít o šablonové napodobení centralistické ústavy francouzské a belgické; on chtl pro >^rznonárodní« Kakousko sestaviti konstiPalacký nezstal státi na eském proj^ramu tuci zcela zvláštní, svérodou. státoprávním, který obnoviti hledl historickou státní bytnost a povahu eské

mocnáe vlastn

koruny, a který

On

Pražskými bouemi práv se stroskotal.

as

tehdáž zraky

podizoval histopíštích; moderním potebám rický program esko-státoprávní modernímu a spolu širšímu, íšskému programu rakousko- federalistickému (pi em koruna eská snad ješt mohla, ale nemusila býti jedním celkem ve svazku Rakouska federativnihol své obracel ponejvíce k

:

i

58

16.

První návrh ústavy rak. (záí 184S)

Nejednou prohlásil se rozhodným federalistou; sám dí a dovozuje, že hned od prvopoátku, již od bezna r. 1848, klonil se k federalismu a sice v zájmu idey národnostní (doslov k Radhoštu, III, 288 si.). Výrazu toho však užíval ve zvláštním, nevlastním smyslu, jako autonomismu, ponvadž prý tu (dle výroku z 22. ledna 1849) v celku nejde o svrchované státy, nýbrž provincie již dávno spojené ddinou monarchií. Pes to základním východiskem pi státním konstituování Rakouska byla mu pece jen autonomie územk (v autonomii spatoval podstatu obanské svobody), mla pouze tam býti obmezována, kde jednota a moc celkové íše nezbytn toho žádají (srov. § 36). Pi tom však Palacký jevil zárove rostoucí náklonnost, autonomní územky spíše nov sestrojiti dle pirozeného práva národností, než na základ dosavadních historicko-politických pomr zemských. Nejvíce rozhodujícím jevil se mu v moderním Rakousku moment národnosti, národní rovnoprávnost, v níž spatoval zvlášt emancipaci Slovan Rumun zpod nadvlády a Maar Jedin tato národní idea navádla jej k federalismu (dle výroku z 28. led. 1849 byl by prý ve Francii centralistou) a proto byl také jen pro takové federativní zízení, které by rovnoprávnosti národ vyhovovalo (v Idei státu Rak. 1865, VII, na rozdíl od centralismu a dualismu, vedoucích k nmecké a maarské hegemonii, práv federalismus prohlásil za jedin spsobilý, uvésti zásadu rovného práva všech v úplnou platnost). Ostatn ve federalismu i autonomismu vidl zízení, na které by asem také Uhi mohli pistoupiti; tehdáž, v záí 1848, ovšem ješt trvala zvláštní ústava uherská, a protož ovšem první jeho návrh rakouské ústavy formáln vztahoval se pouze na zem neuherské, pozdjší Pedlitavsko. Palacký již v prvním svém návrhu lišil neuherské zem mocnáství ve i

i

i

Nmc

4

skupiny dle pevládající v nich národnosti

nomistického státního zízení nebral

je,

ani

(§

Nicmén

1).

za základ auto-

všechny historicky dané

zem,

nýbrž pouze 10 zemí a zemských skupin, jak byly dány stávajícími 10 guberniálními

ministra

obvody

(§ 3,

40, 63)

:

každý ten obvod

(po píp. místokrále), a v jeho

m)

úedním

dostati svého

sídle

mly

zemského

také konati se

zemské snmy, ítajíc jednoho poslance na 15.000 duší, ve vtších mstech na mén. (Zem koruny eské mly dle toho ovšem rozpadnouti se ve 2 celky zemské, vespolek nesouvislé.) Zemští ministi mli býti stejnoadnými kollegy íšských ministr (§ 42), a podobn také zemské snmy svými vlastními poslanci mly tvoiti snm íšský o jediné komoe, poítajíc jednoho i

poslance na 150.000 obyvatelstva

V

tchto smrech bylo

(§ 46).

dsledné budování ústavy zdola. Avšak druhé strany Palacký nezapomnl na organické spojení a soustední ástí v jeden celek, v jedinou nerozdílnou monarchii. Všechna vláda, necha užívá se v ní ministr íšských nebo zemských, vykonává se jménem císae; také zemští ministi, jsouce kollegy íšských, jsou odpovdni (netoliko zemskému> nýbrž i) íšskému snmu (§ 38, 42) íšští poslanci nesmji pijímati instrukcí a pokládají se jen za zástupce íše veškeré (§ 51). íše sama vbec upravuje to

z

obvody zemských vlád i ministerstev (§ 64). Snmu íšskému náleží také rozhodovati pípadné pochybnosti o kompetenci jednotlivých mocí ve státe (§ 62), navzájem brániti pehmatm moci íšské a zemské, také chrániti rovné rovnost jednotlivých zemí (§60; — vzhledem právo národností ve stát k tomu v § 56 fakultativn pipouští se zíditi v íšském snme smírí soud i

16.

59

První návrh ústavy rak. (záí 1848).

pro otázky sporné mezi národnostmi nebo provinciemi). íšskému snmu kopísluší pojednávati o záležitostech zemských ve pípad odepení

nen

snm

císaské sankce (§ 72). Ano, vbec celé ty základy zízení zemských a vlád upravovaly se zde konstitucí íšskou, ustavujícím snmem íšským; a mohly i na píšt kvalifikovanou vtšinou íšského snmu býti zmnny. Ovšem tak, jak Palacký tuto íšskou konstituci sestavil, byly 10 zemím a zemským skupinám ponechány (a dle znní § 36 ony ze své moci ponezejména politická správa zemská, justice, chávaly íši, eho potebovala)

—

zemské finance a »prmysl« v nejširším smyslu, vbec vše, cokoli nebylo zvlášt vyhrazeno íši (§ 70, 41). Kompetence íše byla nicmén nelze íci, že by rozsah její byl píliš tedy vymena taxativn skrovný: — vedle již uvedených obecných hledisk a zásad byly íši vyhrazeny záležitosti cis. domu, zahranin a vojenské, íšské finance, záležitosti obchodní a (z ásti) kommunikaní, také materiální zákonodárství civilní a kultus a vyuování,

;

i soudní organisace (§ 60—62). Pro tyto obory staili mimo ministerského pedsedu pouze 4 íšští ministi (§ 39). Naproti tomu pro vymení zemské autonomie bylo zvlášt dležito, že dle Palackého byla podporována odpovdnými zemskými orgány exekutivy. Pro jednotlivé obory zemské správy mlo císaem býti jmenováno 5 ministerských rad (po píp. ministr), od-

hrdelní,

povdných pouze zemskému snmu,

jako koUegium ministerské, jehož

ped-

sedou byl zemský ministr (§ 41 — 2); mimo to všeobecn lišeno od sebe úednictvo íšské a zemské (§ 43). Ostatn v prvním nártku Palackého možno postrádati bližších pedpis o nkterých stránkách ústavy, tak o právech mocnáových, o íšských ministrech, o moci soudní a branné a o financích (z ásti dotýkala se toho práva základní). — Zbývá ješt pipomenouti, že v rukopisném návrhu Pai lackého mocnáství nazváno bylo demokratickým, což pak zmnno ve výraz: (§ 36); že premier-ministr slul díve ministrem bez portefeuillu, pipsán, ale zase škrtnut šestý íšský ministr: »vnitra (pro zvláštní záležitosti)* (§ 39); že dle poznámky titul místokrálovský byli by

konstituní a že byl

vnitní

vedli zemští

že pro a

j.

ministi v Praze a

Lvov, po pípad

v Pešti a

Milán (§ 40); chef (§ 41)

rady v zemích zamýšlen byl název sekních

odpovdné

v.

Státní území a jeho rozdlení.

I.

§

1.

Zem

obvody rakouského

a

tato ústavní listina a) b) c)

má

státu celkového,

pro které

míti platnost základního zákona, jsou:

polské: Krakov, Hali, Bukovina,

eské: Cechy, Morava, Slezsko, nmecko-rakouské: Rakousy,

Salcpurk, Tiroly

s

Vor-

arlberkem. Štýrsko, d)

§

illyrské: Korutany, 2.

Hlavní

mimoádných

msto

pomrv

do jiného msta.

Krajina,

íše a sídlo

Pímoí, Dalmácie. je Víde.

ústední moci

ústední vláda

mže

býti

Za penesena také

:

60

První návrh ústavy rak. (záí 1848).

16

zemských vlád jsou Víde, Lvov, Brno, Lubla, Terst, Zader. 4 Hranice obvod zemských tmto sídlm vlády pidle§ ných mohou zmnny býti toliko íšským zákonem. § 5. Vnitní rozdlení obvod vládních na kraje, okresy a obce uspoádá se zvláštními zákony zemskými. Hlavní sídla

§ 3.

:

Praha, Linec, Inspruk, Hradec,

II,

(Paragrafy

Základní práva

6—35 obsaženy

lidu.

byly v elaborátu druhé subkommisse.)

Základové státního organismu.

III.

Všecky v § L jmenované z(;m a obvody iní nerozmocnáství ústavní (konstituní). Ze své samostatnosti a autonomie poskytují ústední moci jen to, co k bytu íše ili celkového státu uvnit silného a na venek mocného je nezbytn potebí Rozdlení jejich ve píin správní (administraní) uspoádá se zvláštními zákony se zením k zempisné poloze, k národnosti a k djinám. § 37. Úplná svrchovanost (suverenita) spoívá na celku íše: uvnit však je podmínna vespoln nezodpovdností císae a autonomií íšské rady, zemských snmv a obcí. § 38. Všecka vláda vykonává se jménem císaovým od zodpo§ 36.

dílné

vdných

ministr. Tito jsou

bu

íšští,

bu

zemští ministi.

§ 39. íšští ministi jsou

premier-ministr ili

íšský ministr zahraniních

3.

»

4.

»

5.

»

§ 40.

jejím

pedseda

L 2

»

války,

»

financí,

ministerstva,

záležitostí,

obchodu a veejných prací. každém hlavním sídle zemské vlády (§ »

V

zemský

ministr.

V

bývalých královstvích

mže

3) stojí v

také míti

ele titul

místokrále. § 41.

Každý

ministr

správy ke své ruce

zemský má pro jednotlivé odbory zemské

odpovdné

rady, a to:

L

ministerialního radu pro politickou správu zemskou,

2.

min. radu pro spravedlnost,

3.

»

*

pro vyuování a kultus,

4.

»

»

pro zemskou pokladnu a zemský úvr,

5.

»

»

pro

prmysl

v nejširším smyslu.

16,

(V obvodech vládních, kterc mají tito

radové míti § 42.

v

ele

místokrále,

mohou

ministr.)

titul

Zemský

61

První návrh ústavy rak. (záí 1848).

k

ministr

íšským

pomru

ke svým radám však v

je

pomru

v

koUegialném,

premiéra ili pedsedy minister-

Odpovtlen jest íšské rad skrze íšského pedsedu minizemskému snmu však osobn; jeho radové naproti tomu jsou odpovdni pouze snmu zemskému. § 43. Pro moc výkonnou jsou ve všech zemích, krajích a ského.

sterstva,

okresích zvláštní úedníci jak íšští, tak zemští, a

nich první pod-

z

ízeni jsou ministerstvu íšskému, druzí zemskému. § 44. Zízení stavovské ve všech zemích

Posavádní stavovské ústavy a fondy

mocnáství pestává.

pipadají

ve které se

zemi,

nacházejí.

íšský snm.

IV. § 45.

snm

íšský

V mimoádných

císa svolává

mže

pípadech

každoron

však íšský

na jae do

snm

Vídn.

zasedati také

na jiných místech a v jinou dobu.

snmy

všecky

snmu

Cleny íšského

§ 46.

zemské

jsou

poslanci,

(provinciální) celé

které

ustanovují

íše ze svého stedu a sice

vždy jednoho na 150 000 duší všeho obyvatelstva každé zem. § 47. ze svého

íšský stedu

snm

ustanovuje

si

sám svj jednací ád,

a volí

celé své pedsednictvo.

lenové íšského snmu obnovují se ze tetiny každý Nová volba celé komory dje se jen po pedchozím rozpuštní. Každý vystupující len mže býti na novo volen. § 49. Po vykonaném rozpuštní nebo odroení íšský snm nemá žádného dalšího jednání. § 48.

rok.

§ 50. Sezení

íšského

padech, o nichž on sám

snmu

jsou veejná.

rozhoduje,

mohou

však

Ve zvláštních pívýjimen konati

se také sezení tajná.

§ 51. jímati

lenové íšského

žádných

instrukcí, a

snmu nesmjí

zastupují íši,

nesmjí proto pi-

vykonávati hlasovací právo

le

osobn. § 52. Žádný len íšského snmu nesmí pro jakékoli vyjádení vykonané v innosti snmovní nikdy volán býti k zodpovídání. § 53. Žádný len íšského snmu po dobu trvání jeho a bez

výslovného jímajíc,

svolení

nesmí býti

jeho,

jediný

soudn

stíhán

pípad

pistižení

nebo zaten.

pi skutku

vy-

;

:

62

16.

šiny

K

54

§

len

První návrh ústavy rak. (záí 1848).

potebí

platnosti usnesení

jest

pítomnosti absolutní vt-

snmu a absolutní vtšiny hlas pítomných len. Návrhy zákon, kterými ústavní listina se dopluje, vynebo mní, vymáhají souhlas nejmén '/lo všech pítomných íšského

§ 55.

kládá,

len. § 56.

Pi vnitrozemských

mže

vincialných

vc

mezinárodních a mezipro-

žádost stran v íšském

se na

snmu,

rozhodím soudem,

rozhodovati

také

týká,

otázkách

jejž

jichžto se

strany

potem lenv ustanoví. Pi konání voleb musí dno k tmto stranám, aby byly pimen zastoupeny. § 57. íšský snm má právo stejným

1.

aby jemu pedkládány byly všecky

žádati,

tyto

býti hle-

listiny a

výklady

o všech záležitostech íšských; splnní tohoto požadavku nesmí se odepíti, 2.

než jen,

kdy

a

pokud toho zájem

státu

odroiti;

žádá,

pijímati petice a konati o nich jednání;

3.

ustanovovati vyšetující kommisse a dávati jim plnou moc;

4.

podávati adresy císai;

pedlohy

5.

žádati na ministrech

6.

navrhovati zákony o své

§ 58.

Každý návrh zákona

bžn

opovdn, a došel-li uplynutí nejmén osmi dní § 59.

újm

zvláštních

íšském

v

náležité

návrh zákon

snmu

podpory,

musí býti ped-

mže

býti teprve

po

vzat v jednání.

Každý pijatý návrh zákona musí pedložen

ke schválení (sankci).

a

a konati o nich jednání.

Dostane-li

se

mu

schválení,

býti císai

návrh

vstoupí

ihned jakožto zákon íšský v plnou platnost. Pakli sankce (schváse

lení)

odepe neb odroí,

týž

návrh

zákona v zasedání téhož

roku nesmí znova býti pedložen. beze býti

Pakli však návrh zákona v zasedání následujícího roku na

novo

snm

musí

zmny

se

Pijme-li

mu

pijme

a

opt

nedojde schválení, íšský

rozpuštn. jej

pak obnovená snmovna zase beze zmny, nesmí

císaské schválení více býti odepeno. ij

1.

60.

íšskému snmu

náleží se starati,

aby jednota a moc Rakouska jakožto celkového státu

ili

íše se udržela 2.

aby všecka práva jak

lidu tak

císaova zstala neztenená

a neporušená; 3.

aby stejné právo všech národností ve stát bylo chránno

a jednotlivým

zemím ped jinými nebyla dávána pednost'

a

píze;

;

První návrh ústavy rak. (záí 184S).

16,

aby nedly se pechmaty vlády íšské zemských ani naopak.

4.

vlád

íšskému snmu

§ 61.

v

63

obor psobnosti

náleží rozhodovati

výmn

jednotlivých ástí území íšského;

1

o pijímání a

2.

o svolování neb zákazech vstupu a

prchodu panovníka nebo nástupce trnu do

3.

o cestách

4.

o ustanovení vladastva v pípadech paragrafem

snm má

íšský

§ 62.

,

mezinárodního práva za

stát v

právo ve všech

cizích vojsk ciziny .

.

urených.

.

dležitých

otázkách

celku vésti rozhodující hlas

;

spolkm

obchodním smlouvám, jež by vláda uzavela neb uzaúmluvám o mír, dáti nebo odepíti schválení; chtla, jakož

a státním víti

i

i

dohled

vésti

na vojenství a jeho

suchu

na

užití

i

moi

na

sílu

;

poádati záležitosti celní, poštovní, íšské silniní a íšské berní; peovati o jednotu a rovnost penz, a vah zkoumati a ustanovovati každoroní hospodáství s apaíšské, povolovati rozpoet íšský vždy na rok, a civilní listu nážemi jednou na vždy pro celou dobu panování mocnáova dávati vlád plnou moc k uzavírání íšských pjek; ustanovovati pro vojska

stálého

vždy

urovati

mr

na rok

;

;

i

;

celou i

zákony

íši

trestní; a rozhodovati

livých

ásti

týkající se materiální

spravedlnosti civilní

pípadné pochybnosti o kompetenci jednot-

mocí ve stát. V.

Snmy

zemské.

Snmy

zemské svolává císa pravidelné na podzim do hlavních sídel zemských vlád v § 3 vyjmenovaných. V mimoádjinak zasedati. Jejich zasedání však nesmí ných pípadech mohou se stýkati se zasedáním íšského snmu. § 64. Do snmu volí se vždy za 15.000 duší obyvatelstva zemského po jednom poslanci pímo; ve mstech však, které mají 20.000 duší a nad to, po jednom poslanci na každých 10.000 duší. Zástupc zvláštních stav, sbor (korporací) nebo zájm není. Podrobná pravidla o zpsobách a podmínkách voleb každá zem má ij

63.

i

si

ustanoviti sama.

Každému snmu zemskému

§ 65.

písluší právo jedinému zkou-

mati a rozhodovati o platnosti voleb jeho

novuje jednací ád, a ze svého stedu

si

len. Také volí celé

§ 66. Státní úedníci volbou za poslance

vázání

z

povinností

úedních na dobu

si

sám

usta-

pedsednictvo.

zárove dosahují

zasedání.

Poslanci,

vy-

kteí

vstupují ve službu státní, tím vzdávají se svého práva poslaneckého, ale

mohou

se podrobiti nové

volb.

64

17.

Po Vid. revoluci íjnové

(1848).

Období zákonodárné každého snmu jest ustanoveno na ti léta, mže však rozpuštním býti zkráceno. Každé rozpuštní snmu íšského psobí zárove také rozzemských. Ale každý vystupující poslanec puštní všech 67.

§

snm

mže

znovu býti volen.

snmu

§ 68. Ustanovení

snmy

také pro

íšského v

49 — 54 a 56

47,

>;>;

platí

zemské.

Každý snm má právo žádati na vlád výklady (vysvto všech odvtvích zemské správy, petice pijímati a o nich

§ 69. lení)

snmu

i

íše, a uzavírati s nimi

§

podávati adressy

císai a

zemským snmm v obvodu smlouvy, pokud íši nejsou na škodu a zá-

íšskému, jakož

konm

kommisse,

vyšetující

zizovati

jednati,

dopisy jiným

íšským na závadu. V komipetenci zemského

snmu

70.

celkem

náleží zákono-

moc pro zemi ve všech tch odborech a odvtvích, nejsou výslovn pidleny moci íšské a snmu íšskému. dárná

Žádný zákon íšský nemže

§ 71.

ským. Zemské

snmy

sice proti

námitky íšskému

býti zrušen

usnesením íšského

které

zákonem zem-

snmu mohou

snmu

samému, ale tak, že se tím neruší ani nezastavuje platnost' a provádní onch usnesení. zemských pedkládají se císai § 72. Všecka usnesení k sankci a teprve tou dosahují plné zákonnité platnosti. lánky, kterým se sankce odepe, musejí se odkazovati íšskému snmu initi

snm

k náležitému projednání.

17.

Po \jdeské

(Pamtní

spis

revoluci íjnové (1848).

eských poslanc íšských k (Gedenkbláttcr,

Poslanci eští, kteí pro

ve Vídni

opustili,

ve dvou

nebezpeí

ministerstvu.)

l76- iSO) života po

osvdeních

6.

12. a 22.

z

íjnu 1S48 íšský íjna

t.

r.

snm

protestovali

snmu, který byl kusý a nepožíval nutné svobody a samostatnosti proti Vídeskému lidu, tak že také pekrauje svj úkol, zaal zasahati do exekutivy a bezdky s revolucí se spojoval. Pi tom však poslanci eští stále p-oproti

hlašovali se pro ústavní demokratickou monarchii a žádali, aby ústava vyšla

jen ze

svobodného dohodnutí nerozpustitelného ustavujícího

a konstituního

mocnáe; protož

snm

peložen (erný, Boj za právo, 426

si.,

na ten 442

si.).

as ml

V

skutku

snmu

íšského

Vídn jinam eským poslancm

býti z

17.

Po Vid. revoluci íjnové

65

(1848).

podailo se zdržeti dvr, který se byl uchýlil do Olomouce, od reakce. manifestem z 19. íjna optn zaruil národm udlená práva a svobody, i vyslovil pevnou vli, aby konstitující snm íšský dále na ústav pracoval a brzo k sankci ji pedložil potom reskriptem z 22. íjna snm ve Vídni odroen a svolán do Kromíže na den 15.; pozdji 22. listopadu. Toho dne íšský snm v skutku sešel se zase úplný v Kromíži, když zatím Víde dne 31. íina knížetem Windischgritzem byla dobyta.

Mocná

;

Kromíž

byla dvoru navržena Palackým. On také prve, než reskript íjna vešel ve veejnou známost (25. t. m. došel Vídeského snmu), pohnul eské poslance íšské v Praze k následující formálné žádosti za odz 22.

roení

snmu

pímými

do Kromíže, kterou sám

slovy osvtluje

sepsal.

Pamtní

snmu

vedluje jednání Cech, kterým opuštní Vídeského

Okamžik ode dávna musí býti otázka,

i

zdali

národ

zda spolek

s

bázní

má

býti

okamžik

osudný

neodvratn,

se

blíží

svobodný že pekazí

celkový

se ustaví ve

stát

zapisáhli,

obrození

oteven

ás

vystoupili na bojišt

Polákv

a

Nmc

již

a

výrok

domnlý žalá

pení jako

jižní

Slované

se

cítí

puzeni

zasaditi

útulku až do

me,

dovati

ve

me

další

tuto

živlové,

Maai,

již

kteí se

mén

více

jakož

i

veliká

i

který na dále chce

jich všech. Naproti

všickni

loyaln smýšlející svého

tohoto

tomu

Nmci

spoleného

statk. Nejprve ovšem zde bude rozho-

rozhodnutí nedopadne jinak nežli tžce zkoušené, a národ jí vrn neblahému klamu by se oddával, kdo by myslil, že

dynastie

ješt za našich

dobu.

Oni

ochran

se o zachování

a jest se nadíti,

ale

:

jenž

národové podunajští

zdali

dm staroslavný,

jakož

i

tento

podávají ruce, aby v neblahém zasle-

si

boili

hrdel

prospch vznešené

oddaných že

tch

osudu,

nkdy

Evropy na dlouhou

Rakouska, všickni

jen poskytovati klidné písteší k

západní a

vší

ili nic.

Vlachové a

:

—

nyní na vždy je rozbit,

v nejbližších dnech se ukáže,

Již

bylo vytýkáno.

tohoto jména, který železnou nutností

otázku rozhodne, bezpochyby ustanoví osudy

dobu.

mocnými,

oekávaný, ve kterém rozhodnuta ješt na dále v Evrop Rakousko,

držán pohromad, svobodou

byl

spis ten

dležitost tehdejší rozhodné doby; tím také ospra-

dn mže

To dovedou

na

udržeti

jen

dále

pohromad

stát

myšlenky

politické

i

na

nebo

národní.

Vzhledem k tomu, o

sob sám

je slab, a

že všickni

sob

mže

právní spojení jejich trvalé

rovnoprávnosti všech národ. Jen trvale zaruiti pokoj všech

poskytne

stejnou

;

uvolnní národové rakouští každý

své slabosti také

místo »

výhody, a

státo-

na základ úplné

stejné právo pro všecky*

jen veliký-li celek

záštitu a stejné

dobe vdom,

míti jen

mže

všem svým ástem žádnému nezpsobí 5

Po Vid. revoluci íjnové

17.

66

(1848).

nebezpeenství, také žádná ást nebude míti zájmu, aby se od

nho

oddlila.

snm

íšský ve Vídni spolen zaal byl politické nové budos veliké vtšiny úastenství oekávání a radostného za vání Rakouska krvavé povstání v srdci svého obyvatelstva, když dne 6. íjna 1848 íše odhalilo zámr spojených nepátel Rakouska, v divokém zouposledního, a když oblouzené Vídenské falství odvážiti se ješt obyvatelstvo zahnalo stavitele, neb aspo zmailo pokraování ve

Na tomto základ

ústavodárný

ministerstvem svobodomyslným

již

i

Nmcm lži

práv

;

že

to,

Maai

Slovanm,

a pomluvy, kterým Víderiáci už proto nemohli odolati, že

všeobecn

sdíleli

s

prodejným a nestoudným tiskem

Maary

záští

že ministerstvo, jež bylo z

vinno bylo

pes

bylo

v Uhrách bydlícím nechtjí povoliti stejných prostedkem a pákou bylo jednak podplácení,

fanatisováni jsouce

státi,

revoluce

Romanm

a

národních jinak

píinou

Vlastní

stavb.

zpátenických; zpupní

ze snah

i

sami skoro

ke Slovanm. Jen takto mohlo se nejsvobodomyslnjších rakouských,

Maai

naproti

tomu

národní svj despotismus líeni byli jako nositelé a zástupci,

ano jako muedníci politické svobody, a že pásmo jako makavé pece došlo

Attentatem dne jevo, že

Víde

lží

stejn hrubé

víry!

íjna spáchaným bohužel skutené vyšlo na

6.

povolání býti hlavním

mstem

ústavní íše,

nejvlastnjší zásadou životní jest úplná rovnoprávnost všech

jejížto

národ

as ješt vyhovovati nemže. Neštítila se užiti nejnásilnjprostedk, aby rozehnala vtšinu íšské rady sob nepíjemnou

na ten ších

a ministerstvo

kdo o

nm

vtšin

na této

soudí, zajisté

spoléhající;

nevystoupil

z

ministra,

kolejí

který, jakkoli

svých konstituních

Víde a Rakousko, bude muset stydti; jiní ministi a nkteí poslanci jen nejspšnjšímu útku dkují za zachránní života. Kdyby Vídenskému obyvatelstvu náleželo právo ustanovovati práv, zabili ale

i

s

kannibalismem, za njž ne pouze

celé století naše na vždy se

zásady, dle kterých

má

se zíditi a vykonávati vláda státu, nebylo

by vbec potebí íšského snmu a ministerstva; poslanci všech zení rakouských nemli by pilnjší práce nežli složiti mandáty založené jen na klamu, a podrobiti se svrchovanosti panující ve Vídni

auly a demokratického ústedního výboru. Zel že ve Vídni zstalá

snmu

výslovn aspo mlky tak svj úkol, ustavila se v nejvyšší výkonný úad ve smyslu a v zájmu auly a ústedního výboru. Bylo by krutým posmškem pravdy, kdyby kdo tvrdil, že

ást ústavodárného íšského uinila

skuten

tím,

že naprosto

ne-li

zneuznávajíc

17.

snmu

lenové íšského jednají

Po Vid. revoluci íjnové

svobodn

ode dne

6.

67

(1848).

íjna ve Vídni zasedající ješt

a nejsouce mýleni vlivy vnjšími, a že

zastupují vtšinu všeho lidu Rakouského.

Rozhodn

proti

tudy ješt

tomu

svdí

jedna vc ta, že pes uznání, kterého se jim dostalo jakožto úadu vládnímu, a pes klid a poádek, jímžto se honosila Víde pod jejich vedením, oni pece neuinili ani poátených opatení, aby vrazi Latourovi byli zateni a ped soud postaveni. Ci mohlo by koho napadnout tvrditi, že tak se nestalo z pvodu ješt mnohem horšího nežli z terrorismu vídeské lzy, totiž z pouhého už

nejvyššímu

nedostatku všeho citu pro spravedlnost?

Kdežto tedy takto metají se osud Rakouska, a nepátelé bez stedku, aby rozhodnutí obrátili užívání nejhoršího násilí, jednak

kovové

losy, jež mají

rozhodnouti

pokusu nezstavují žádného prove svj prospch; kdežto jednak nejdrzejší lež a podezívání v po chybnost uvádjí všecky zákonnité záruky svobody: všickni národové Rakouští pohlížejí s úzkostlivým nepokojem a v nejnapjatjším oekávání ke svým zvoleným zástupcm, z nichžto ást z Vídn, sídla vzpoury, byla rozehnána, druhá tam zstala, ale uvedena jest v nebezpeenství nucené spoluúasti v odboji nezkrocených mass lidu proti konstituní vlád. Má-li se dvra vbec tžce otesená vrátiti, má-li klid a poádek ve stát znovu zaveden býti, ústavodárný snm, v jehož ruce je složeno definitivn ustálení budoucí budovy státní, nesmí ani o den déle ponechán býti ve vynucené neinnosti na kterou jej strhly události 6. íjna. Ješto a na klamné dráze pak msto Víde, a už z pinucení, a dobrovoln se vrátí k poslušnosti, každým zpsobem na dlouhou dobu nezbytn propadlo moci branné,

a

politické

vášn

posledními

událostmi nejvýše roz-

vlnné skoro naprosto nemožnou iní poradu klidnou a nepedpojatou ukazuje se, že pokraovati tam v jednání ústavodárného :

snmu

íšského

jest

léhá na peložení

politickou nemožností, a nezbytná nutnost na-

snmu

na místo

Podepsaní lenové íšského

pesvdení jich všech, vdomí, s pímým prohlášením, vyslovují

jiné.

snmu

z Cech tyto myšlenky, jež uvádjí vysokému ministerstvu na že podle protestu svého ze dne

nebo se zachovati dle usnesení kolleg ve Vídni pozstalých ze dne 19. íjna, kterým mají byli nuceni se tam do 30. t. m. vrátiti. Naopak tímto pedkládají formálnou žádost', aby vysoké ministerstvo Jeho Velienstvu vylíilo 12.

íjna, nikterak nehodlají

uznati

naléhavou nutnost, leny ústavodárného lené svolati

na pokraování

porad,

snmu

ode dne

po vtší ásti rozptýíjna perušených,

6.

5*

Druhý návrh íšské ústavy

18.

68

msta Kromíže

bez odkladu do

na

(ieden 1849).

Morav

do

a to nejdéle

15.

K

tomu konci posíláme ze svého stedu poslance ke dvoru, s úkolem a plnou mocí uiniti ve Helferta Palackého a jmenu našem potebné kroky, aby slib udlený od J. Velienstva manifestem ze dne 19. záí k upokojení všech národ Rakouských listopadu

r.

t.

bez dalšího odkladu vstoupil v

V

platnost'.

Praze 24. íjna 1848.

(Následovaly podpisy.)

v

Druhý návrh íšské ústavy

8.

1

(leden

1849).

Práce ptilenné subkomise ústavního výboru pokroila vlastn teprve Kromíži. Již zaátkem listopadu 1848 Kajetán Mayer, pihh'žeje k návrhm

Palackého a Gobbia, sestavil ješt vlastní, a potom po sejití íšského snmu piioval se o dohodnutí subkomise. Výsledek porad teprve dne 13. ledna 1849 mohl býti oznámen celému výboru, a vlastn ani tenkráte nebylo úplné shody, tak že pak byly lithografovány a pedloženy ústavní osnovy dv:

Mayerova o 154 §§ a t. zv. osnova Palackého o 75 §§. Mayer totiž po poradách s Palackým a Gobbim ponkud se

názorm,

jejich

lithografovati,

naež

Mayer pijal

vání.

piblížil

subkomise, dal svj takto upravený návrh ústavní výbor vskutku pijal jej za základ svého rokohlavní rozdíly a vty z prvého návrhu Palackého, roz-

a jsa referentem

množil je zvlášt

ustanoveními

z

stickém smyslu (doslov k Radhoštu

základ všestranného dorozumní

III,

z

nártku

zmnil mnohé v

centrali-

konstituce

belgické

Alberta hrabte Nostice (ze záí 1848), avšak také

r.

1831 a

Vedle toho i Palacký sám na návrh nový, ve kterémž zejména

289).

sestavil

poznámkám Gobbiovým. Tento pedložen ústavnímu výboru, ale tam jednáno s ním jako s návrhem minoritním, akoli vlastn v subkomissi byl umluven; sluje také prost návrhem Palackého. Viz o tom vyjádení jeho pi

kapitole o ústední moci íšské pihlížel k

návrh

z 3.

byl

sice

také

lithografován

února 1849 (níže v ísle

19, líl

267 proti Springerovi, Gesch. Oest.

a

srov.

;

II,

Htlfert.

Tento druhý návrh Palackého ze zaátku kladu

z

lithografovaného

exempláe

Gesch. Oest. IV,

3,

str.

618, Protokolle, 78).

v jeho

r.

1849 podává se zde v

pozstalosti,

jenž

má

pe-

nadpis:

»Eigentlich vereinbar^er Entwurf der Funfer-Commission Gobbi-Mayer-Palacký, (íoldmark und Šmolka*. U Springra, Protokolle des Verfassungsausschusses im oest. Reichstage 1848 — 1849 jscu nkteré lánky roztroušené pod arou. Tento druhý návrh v podstat neliší se mnoho od prvního návrhu, jejž

záí 1848 pouze dle svých vlastních náhled. Zde teprve pedpisy o postavení císae a íšských ministr, pi em

byl Palacký sepsal v

podávají

.se

bližší

18.

patrn

Druhý návrh íšské ústavy (leden

píkladem belgické konstituce úpln vyloženo

za

archie parlamentární (viz §

mén

1,

12),

jest stanovisko

mon-

které jednostejn sdílel také Mayer; nic-

Palacký neobmezoval panovníka

usneseních. Za to tento návrh

69

1849j.

mlí

o

tolik, jak potom inil výbor ve svých íšském území a jeho rozdlení, jelikož

Palacký za nové situace v lednu 1849 byl již pesvden, že jedna a táž ústava musí míti platnost také pro Uhry, a patrn chystal se navrhnouti, aby však Mayer a Gobbi íše byla rozdlena ve skupiny dle národností, s

ím

nesouhlasili (viz návrh

z

ledna

23.

t

r.

v ísle 19,

I).

Kdežto Mayer navrhoval zastupitelstvo o dvou komorách, Palacký trval stále na íšském snme o jediné komce, volené zemskými snmy. Císa ml exekutivu opt vykonávati ministry íšskými a zemskými; tito však sluli zvlášt ministry-guvernéry. Po boku tchto mli rovnž býti odpovdní radové pro zemskou správu, toliko poet jejich stanoviti ponechávalo se teprve zákonm zemským; byl to návrh, se kterým Mayer nechtl souhlasiti, akoli pijímal zemské ministry-guvernéry

Mayer, nebylo tu

Pes

federalistickou strukturu

pedpis, tomu ským

z

Za to o zízení krajském, jaké navrhoval

ei. druhý návrh Palackého rovnž nepostrádal

nichž prosvítalo organické sestedbvání íše

býti na odpor, že

císa vykonává zemskou

Jen ta

vta zdá

spolen dotyné zem;

legislativu

—

se

se

zem-

než tuto ne jako císa, ale jakožto hlava snmem bez váhání pijal netoliko Mayer, ale potom i celý výbor Kromížský. Za to naopak co do kompetence Palacký inil ten formální ústupek, že ve druhém návrhu upouštl od generální klausule, že vše co není íši zvlášt

vtu

vyhrazeno, náležeti (§ 3

a

Ovšem

4).

má zemím. Nyní hledl

obojí

moc podrobn vymiti

že podíl ústední moci íšské zstal skoro týž

(s

vynechá-

ním organisace soud); mocem zemským byly tudíž výslovn zabezpeeny urité obory psobnosti, které prve pipadaly jim mocí klausule všeobecné. Vymení píslušnosti íše a zemí vbec vedlo k velikým zápasm stran v ústavním výboru; Mayerv návrh zajisté pidloval zemím mén, jmenovit vyluoval soudnictví se soudní správou a zákonodárství industriální, jinou psobnost pak pipouštl pouze v mezích zákon íšských. Srov. také íslo 19. (Bližší rozbor obou návrh Palackého podán ve lánku: Ústava Rakouska dle Palackého v 1. 1848—9, v Památníku Palackého.)

O vládních mocích vbec. §

v této

Všecky moci ústav ureným. 1.

§ 2.

vládní

smjí

se vykonávati

pouze

Moci vládní jsou co do obvodu psobnosti ili íšské moci vládní; a

zpsobem

dvojí:

a)

ústední

b)

zemské moci vládní jakožto výsledek práva sebevlády každé zemi piznaného.

V

obor psobnosti mocí ústedních ili íšských náležejí všecky pomry a ona odvtví veejné správy, která §

3.

bu

;

;

;

70

;

Druhý návrh íšské ústavy leden

1S.

i

a) týkají se íše jako jednotného celku, b)

nezbytn potebný jsou k udržení

;

1849).

nebo

státní jednoty

uvnit a

nebo konen c) které od zemských mocí samých jim se pikazují k zprostedkování neb odpomoci. Zvlášt náležejí výhradn a pouze v píslušnost moci íšské: 1. záležitosti císaského domu (rodu); 2. diplomatické a obchodní vztahy k cizozemsku moci

3.

státní

na venek

;

právo rozhodovati o válce a míru záležitosti vojenské a pevnostní;

4.

všecky

5.

lostvo válené a válené pístavy; poštovnictví, velké silnice pozemní a cesty vodní, železnice

6.

a telegrafy 7.

celnictví,

bán

a penžnictví; státní

monopoly, íšské finance

hospodáství íšské; zaruení a dozor nad platností základních práv

a veškeré 8.

lidu ve všech

ástech mocnáství; 9.

materiálna ást: spravedlnosti

civilní

i

hrdelní.

Zemská práva sebevlády obsahují ona odvtví veejných mocí, která bu nkteré zem výhradn se týkají, anebo v každé zemi dle jejích zvláštních pomr samostatn založeny a zvláš utváeny býti mohou "bez porušení jednoty íšské. § 4.

Zejména

náležejí v

ustanovení, jež

obor psobnosti mocí zemských v mezích jsou ústavou vbec a základními právy

vymena

zvláš

i

1.

zemská

2.

soudnictví a jeho adm.inistrace;

policie;

3.

vyuování

4.

správa

všech 5.

a kultus;

zemských ústav pro vdu a umní, jakož ústav humanitních, zdravotních a chudinských; všech

zákonodárství

zemdlské

a

prmyslnické;

zemské kommunikace silnic a prplav, regulace ek a jiné stavby vodní, pak všecky stavby veejné k úelm zemským 7. zemský rozpoet, zemské fondy a statky, zemský úvr; 8. záležitosti obecní (kommunalní; v zemi. § 5. Zákonodárnou moc íšskou vykonává císa spolen s íšským snmem; každé zemi zvlášt píslušnou zákonodárnou moc císa jakožto hlava zem spolen se snmem zemským. § 6. Právo navrhovati zákony písluší každému úastníku moci 6.

zákonodárné.

18.

Druhý návrh íšské ústavy (leden

71

1849).

Authenticky vykládati zákony náleží pouze moci zákono-

§ 7.

dárné.

Výkonná moc jak íšská tak zemská písluší pouze zodpovdnými ministry íšskými a zemskými.

§ 8.

císai

a vykonává se

celé íši dle stejných

Soudní m.oc musí se vykonávati v

§ 9.

zákon od soudc Obcím

nesesaditelných a

jménem

hlavy státu.

zaruuje sebeurování ve všech záležitostech, § které se dotýkají zájm výhradn obecních, a samospráva v nich v mezích íšského zákona obecního. 10.

se

I.

Ústední moc íšská-

Císa.

A.

dne

dle zásady sankce pragmatické ze

Koruna Rakouska je dubna 1713 ddiná v

11.

§

19.

dom

(rodu)

Habsbursko-Lotrin-

ském. § 12.

zákony §

Císa nemá

13.

le kterou mu pidluje

ústava a

posvátná a neporušitelná;

císa za

mioci jiné

mocí dané.

její

Osoba císaova

je

odpovdný. Císa po schválení (sankci) této listiny ústavní, a každý nástupce hned po svém nastoupení v panování složí písahu na ústavu ped shromáždným íšským snmem. § 15. Žádný vládní výkon císav nemá platnosti, není-li podepsán nkterým ministrem, který se tím sám jediný za iní odpovykonávání moci vládní není § 14.

vdným. § 16.

úady

Císa povolává

státní,

vede vrchní

a propouští své ministry, obsazuje všecky velení a rozhoduje o vojsku a

moci ná-

moní. zákony,

§ 17. Potvrzuje

vyhlašuje

je,

a

opatení

iní

nutná

aniž však kdy tyto zákony suspenduje nebo koho jednotliv od jejich plnní osvoboditi. 18. Císa vypovídá válku, uzavírá spolky, smlouvy míru a

k jejich provedení,

mže §

obchodní, a uvádí

je,

jakmile

to uiniti lze,

snmu piiuje k nim potebné Tajné lánky smlouvy s

na

vdomí íšského

výklady.

státní

nesmjí nikterak

býti v

odporu

veejnými. §

stát

19.

Obchodní

a všeliké jiné smlouvy, kterými se uvaluje na

bemeno, nebo jednotlivým

obanm

státním se ukládají po-

72

Druhý návrh íšské ústavy

18.

(leden 1849).

když dojdou souhlasu íšského

vinnosti, vcházejí v platnost teprve,

snmu. Císa beze

20.

ij

hlavou jiného vcházeti ve

státu,

výmnu

aniž z vlastního

snmu

které je potebí k usnesení o

nesmí zárove býti

anebo

státu co postupovati,

smí

tím

s

zmn

Císa má právo, íšský

21.

§

snmu

ástek zem,

jednotlivých

íšského

Souhlas

íšského

svolení

se

jsou-

vtšího rozsahu.

li

díti

formou,

tou

jen

ústavy.

snm

zahajovati a uzavírati,

jej

mimo ustanovený as svolávati, odroovati a rozpouštti. § 22. Odroení nesmí pekroiti dobu jednoho msíce a nesmí

také

období zasedacího beze svolení íšského

se za téhož

snmu

opa-

kovati.

Každé rozpuštní íšského snmu musí hned zárove býti naízením ke konání nových voleb v celé íši a to tak, aby skutené sestoupení nového snmu íšského nestalo se pozdji nežli ve tech msících ode dne rozpuštní poítajíc. § 23.

doprovázeno

§ 24. Císa má právo tresty od soudcv ustanovené odpouštti nebo zmírovati, vyjímajíc ustanovení týkající se ministr.

Císa udluje všecka veejná dstojenství,

§ 25.

a vyznamenání,

avšak tak,

že k

titule,

údlkm nemže

tmto

ády

pipojiti

jakékoli zvláštní právo. § 26.

Císa jediný má právo vykonávaje zákon peníze

raziti.

§ 27.

Po každém

civilní

nastoupení

u

vládu

ustanovuje

se

císaova na celou dobu jeho panování.

lista

Apanáže a výbavy len císaského domu ustanovují se od pípadu k pípadu zákonem. § 28. V pípad úmrtí císaova íšskému snmu náleží se shromážditi beze

snm

Je-li

eené

svolání v

dob ty týdnv

ode dne smrti poítajíc.

snmu

snad práv rozpuštn, a svolání nového

nemožno, nastupuje starý íšský

snm

až

v

dob

do shromáždní

nového ve své jednání na novo. § 29.

je po odbytém 18tém roce vku plnoíšský pi úmrtí císaov shromáždn, nástupce

Nástupce trnu

Není-li

letý.

snm

musí písahu na ústavu ných ministr. Pro

pípad jeho

složiti

prozatím

nezletilosti

nebo

písenm

v ruce

odpovd-

neschopnosti k osobnímu

panování ustanoví se zákonem íšským vladastvo. Nestalo-li

snm

volí

se

však

vladae sám.

toto za živobytí

nebožtíka

císae,

íšský

Druh\' návrh íšské ústavy (leden 1849).

18.

Vladastvo

§ 30.

Vlada

mže

vstupuje ve všecka

vloženo

práva

73

pouze na jednu osobu.

býti

císaská,

jakmile

složil

písahu

na ústavu. § 31.

by

Za vladastva nesmí se státi žádná zmna ústavy, kterou koruny tenila. Císa má právo, kdyby nebylo len dynastie náležit

se práva

§ 32.

k posloupnosti povolaných, jmenovati

trnu

nástupce

se svolením

íšského snmu.

íšští ministi.

B. § 33.

Vedení odpovdné vlády íšské

náleží ministerstvu íš-

skému. Jmenovati íšské ministry, ustanovovati jejich poet a rozdlovati

mezi

n

odbory

náleží jediné císai.

za všecky výkony a návrhy v úadování svém odpovdni. § 35. Žádný len císaského domu (^rodu) a nikdo, kdo není

§ 34. Ministi

rodil)''m státním

jsou

obanem

§ 36. Ministi

rakouským,

mají volný

na žádost' svou vždycky býti

tomnost ministr

býti ministrem.

pístup do íšského snmu a musí Také íšský snm mže pí-

slyšáni.

Hlasovací

žádati.

nemže

právo ministi mají však jen

zárove leny íšského snmu. Císa nemže žádným zpsobem, ani ústním

tenkráte, jsou-li § 37.

ním rozkazem ministra odpovdnosti

mohou dáni usnesením íšského snmu. § 38. Ministi

zbaviti.

býti v obžalobu

§ 39. Zloiny, pro které ministi

ani písem-

mohou

pouze císaem nebo býti obžalováni, jsou

porušení ústavy, zrada a podplácení (porušování penzi). § 40.

Císa

mže

ministru,

odsouzenému od nejvyššího soudního

dvoru íšského, milos udliti jen po žádosti samého íšského snmu. § 41. Podrobnjší ustanovení o pípadech, ve kterých v platnost vchází odpovdnost ministr, o ízení po podání žaloby a o trestech, jež se ukládati mají, vydána budou zvláštním zákonemC.

íšský snm.

§§ 42 - 57 srovnávají se s §§ 45 píslušnost íšského § 58.

V

ve všech

tch pomrech

byly v §

[3] ústavy.

— 60 ptvého návrhu snmu

a odvtvích

náleží

státní

(viz

íslo

16).

zákonodárná moc

správy,

které

vyteny

74

Druhý návrh íšské ústavy

18.

Vládní moci zemské.

II.

A.

V ele

§ 59.

(leden 1849).

O správ.

zem má

státi

odpovdný

tento také míti

titul

místokrále.

každé zvláštní

.správy

ministr-guvernér (gubernator).

V

bývalých královstvích

mže

odvtví zemské správy poet a obory psobení

§ 60. Ministru-guvernéru pro jednotlivá

odpovdní

jsou k ruce se

V tch také míti

zemích, v jejichžto ele je místokrál,

titul

§ 61,

k íšským v

radové, jejichžto

urují zvláštními zákony zemskými. tito

radové

mohou

ministr.

Ministra-guvernéra a jeho rady jmenuje císa. První jest

ministrm

pomru pedsedy

pomru

v

kollegiality,

ke svým radám však

ministerstva.

§ 62. Ministr-guvernér za

provádní zákon íšských

odpovden

nání ústední moci vládní

jest skrze

a za ko-

íšské ministerstvo

ním íšskému snmu za provádní zákon zemských a za konání zemské moci vládní odpovden zemskému snmu. a spolu

s

§ 63.

;

Zemský

guvernéra jakož

i

snm má

právo

dávati v obžalobu

ministra-

jeho rady. Odsuzovati je náleží íšskému soudu.

ústava ve všech zemích mocnáství pestává. Dosavadní stavovská práva, dluhy, ústavy a fondy pipadají vždy § 64, Stavovská

té zemi, které náleželi stavové.

B.

§§

65—72, pak 74 a 75

prvého návrhu

a 72

§ 73.

dárná

Zemské snm. y.

moc

V

(v.

píslušnost

srovnávají

se s §§

63—69, pak 71

íslo 16).*)

zemského

pro zemi ve všech

snmu

náleží v celku zákono-

tch odborech

a odvtvích,

které

v § [4] ústavy zejména byly uvedeny.

malé rozdíly: V § 65 (díve 63) není citován § Uv-á (díve 65) odpadla druhá veta, ponvadž sama vyplývala z § 71 (díve 68). Ze dvou odstavc § 67 prvého návrhu staly se dva §§ 69 a 70. V § 71 (díve 68) dotyné citované §§ zstaly bez ísla ijako v lithografii vbec §§ nejsou íslovány); také pipojena varianta: »§§ *)

Avšak jsou

djící sídla vlád.

V

tu tyto § 67

.

ústavní listiny používá se

i

ve

píin

zemských

snm*.

.

.

19.

19.

ei

Reci v

Krom.

výboru (od

22. led. 1849).

75

v ústavním výboru v Kromíži, od 22. ledna do 3. února

1849.

Konstituní výbor zaal své porady o ústav v Kromíži dne 22. ledna dne 4. bezna, kdy osnova ústavy byla jako celek ve tetím tení jednomysln pijata. íšský snm sám dne 6. bezna perušil své jednání o základních právech a ustanovil první tení ústavní osnovy na den 15. t. m.; avšak nedošlo k nmu, ponvadž již dne 7. t. m. snmovna byla vojskem uzavena a vyhlášen cis. manifest z 4. bezna 1849, kterým snm by! rozpuštn a oktrojována íšská ústava císaství Rakouského (t. zv. beznová, Stadiónová). Konstituní výbor Kromížský pijal za základ svých porad osnovu Kajetána Mayera, jednotliv však pihlížel též ke lánkm osnovy Palackého. úastnil se rokování, ale jen na poátku; již v prvém Tento také sám týdnu února, vida neúspch svých návrh u centralistické a nmecké vtšiny,, vystoupil z konstituního výboru, chystaje se tím více zásad svých hájiti v plném snmu, kde vlastn Slované a autonomisté tvoili vtšinu. Již dne 6. února bylo v íšském snme ohlášeno, že Palacký vzal si dovolenou na 8 dní, a téhož dne nastoupil místo jeho v úst?vním výboru dr. Strobach. (Radhost, III, 287—290, 215—6; Vlastní životopis, 37.) Za pítomnosti Palackého projednány ve výboru pouze ti pedmty: I. rozdlení íše na zem a skupiny, II. obor píslušnosti íše a zemí, III. práva koruny. Palackého podávají se zde podle: Protokolle des Verfassungsausschusses im 5sterr. Reichstage 1848 1849, jež vydal a úvodem opatil Antonín Springer (v Lipsku, S. Hirzel, 1885). 1849, a (beze všeho styku s ministerstvem) dokonal je

mn

ei

—

I.

Rozdlení íše na

zem

a skupiny.

Hned v prvé schzi výboru dne 22. ledna Palacký vyslovil se pro vejednotné Rakousko, tak že by íšská konstituce mla i na Uhry se vztahovati (1). Výboru scházela k tomu kompetence; nicmén uznávalo se, že liké

zení k Uhrám a dáti ústav takovou podobu, která by asem hoPi tom Pinkas poukázal na soustavu federativní, kdežto Brestel mínil, že zatím postaí míti ohled na Uhry pi ešení otázky, zdali íše má dliti se dle historických provincií anebo dle národností. On a Kautschitsch dávali pi Uhrách pednost dlení dle národnosti (i za píinou Slovák) a tudíž klonili se pijmouti je jednostejn i pro ostatní zem. Palacký pak prohlásil se za absolutního federalistu, ale v tom zvláštním smyslu, aby jednotlivým národnostem dostalo se dostatené vnitní autonomie v Rakousku prý všechny provincie ode dávna stojí pod ddinou monarchickou mocí, a nejsou iicodvislými státy, aby se mohlo mysliti na jejich federaci ve vlastním smyslu sluší míti dila se

i

jim.

;

slova

(2).

76

19.

ei

v

Krome. výboru

(od 22

ied.

I849i.

Výbor pak usnesl se rokovati o rozdlení státmho území. Referent Mayer vycházel z historického rozdlení provinciálního. Pinkas však mínil, že píliš malé provincie jsou anomálií, a že teba dle opportunity (prostední cestou mezi historickým a národním stanoviskem) utvoiti celky vtší, které by byly schopny vtší psobnosti a mohly si ve federaci držeti rovnováhu. Naproti tomu zase všelijak obhajována partikularistická samostatnost malých provincií. Kautschitsch potom podal návrh, kterým rozdlení provinciální namnoze mnil neb opravoval dle národnosti (dlením Cech, Halie, Štýrska, Tyrolska), avšak nedošel souhlasu. Tu konen Palacký dne 23. ledna vystoupil s návrhem,

aby

dsledkem nové zásady o rovnoprávnosti národní

Rakousku znamenala emancipaci Slovan a Valach) utvoily se »národn historické skupiny zemské« a dle poteby národní kraje. Dle toho slušelo Cechy rozdliti ve dv území dle národnosti, nicmén Palacký nepokládal to prakticky za dobe možné (3). (která v

i

i

návrhy Palackého potkaly se s odporem netoliko u nmeckých malých zemí, ale také u Polák, kteí Rusíny chtli pokládati za píslušníky svého národa. Vzhledem k tomu Brestel nyní navrhl, aby podržely se provincie dosavadní, avšak aby veliké dále dlily se na kraje, pokud možno nacionální; tak prý vyhoví se netoliko historickým a provinciálním zájmm, ale i rovnému právu národností. Palacký již sklamán znova drazn dovolával se poteby, konstituovati Rakousko dle poteb budoucnosti, která zásadu národní rovnoprávnosti pivede k vývoji obrovskému dotýkající se koruny eské a dovozoval politickou (4). Také ješt odrážel potebu aspo základ svého návrhu naproti absolutismu a centralismu (oi; Ale vše to nesporovnž opravoval ei o nenávisti Cech k (6). mohlo proti historickým, politickým, ano národním d^odm, které u vtšiny výboru rozhodly pro návrh Brestlv, jichž tlumoníkem uinil se také referent Mayer. Pro návrh Palackého hlasovalo dne 25. ledna 1849 z 28 len výboru pouze T (3 Cechové, 3 Slovinci a tyrolský Vlach). Usnesení VN^boru bylo pozdji ješt nco pozmnno, tak že konený návrh ústavy uvádl tyto íšské zem 1. království eské, 2. království Haliské a Vladimiské s Krakovem, 3. království Dalmatské, 4. arciknížectví Rakouské p. E., 5. arcikn. Rak. n. E., krom tvrti Innské, 6. vévodství Solnohradské se tvrtí Innskou, 7 vévodství Štýrské, 8. Korutanské, 9. Krajinské, 10. Slezské, 11. markrabství Moravské, 12. knížecí hrabství Tyrolské s Vorarlberském, 13. Pímoí, 14. Bukovinu. Proti návrhu Mayerovu stala se jen ta zmna, že Bukovina nebyla spojována s Halii.

Avšak

i

centraiist a zástupc

i

ei

Nmcm

i

:

Schze dne 1.

Palacký

zastoupeni,

chtíti se

dnem

spojiti s

1849.

pokládá za nutné také dorozumti se o tom, pro

koho ústava má nabyti jsou

22. ledna

a zdali

platnosti,

po

té,

zda pouze pro národy, kteí zde budou-li

námi, den tohoto spojení

naší ústavy, a jiná

má

býti navržena

nezastoupení

má

—

i

býti také proti

národové

úmrtním

tomu ústava

19.

má

již

ei

základ tak

v

Krom.

v

výboru (od

býti zaízena,

aby

22. led.

jí

77

1849).

také národové zde ne-

zastoupení pijmouti mohli.

On

pro svou osobu

druhého názoru; nebo že Rakousko, které by všickni méli

že je tohoto

chce ústavu pro jednotné veliké

v ústech a v srdcích; že tedy soudí, že býti

má

pomrm

také k

pi návrhu ústavy hledna

potebám národ

a

zde nezastoupených.

snmu íšského aby podána byla ústava pro národy zde zastoupené; ale ponvadž národové nezastoupení naším piinním s námi mají spojeni býti a zstati, a ponvadž zejména zem uherská s námi stejnou ústavu bude musiti pijmout, nebo dobrovoln že Že

jednak pravda, mandát

je sice

ústavodárného

že dán byl v ten ro/um,

ona vždy jen bude se hlásiti k ústav dívjší, že nadchází otázka^ kdo má právo tmto národm ústavu pedpisovati, zdali ministerstvo ili zástupci lidu. On že se domnívá, ministi že tohoto práva každým zpsobem nemají sami o sob, nanejvýše se zástupci lidu spolenj že tudíž zení k národm nezastoupeným nikterak není mimo dosah mandátu zástupc lidu. (Str. 9 — 10.) eí a cenných poznámek, jež se 2. Palacký: Ze mnohých staly, že vidí, že názory nejsou tak rzné, aby teba bylo zoufati nad dorozumním. Všickni eníci že se srovnávají v tom, že jeví se nutnost zení míti k pomrm národ zastoupených k nezastoupeným, zejména k národm koruny uherské. Více že také on ve svém návrhu nezamýšlel. Ostatn že mluví se mnoho o centralisací

On

a federací.

že jest

tento že je nevlastní,

rozhodný (absolutní) a že mže tuto brán

federalista

býti

;

avšak výraz

pouze ve vlastním

odvislými

O federaci totiž že dosud mluvívalo se pouze mezi nestáty. O takových že nemže v Rakousku býti ei, protože

provincie

neiní

významu

že jsou

(sic).

ode

stát

sebe

pro

dávna pod

se odlouiti

dosud žádná

Lombardii.

Mluví-li

se

suverénních.

Všecky provincie

ddinou z

mocí monarchickou a od této nich že pokusu neuinila mimo jedinou

tedy

tu

o federací,

že

sluší

to vykládati

všem národnostem doma povolilo, eho není poteba státu jako celku, aby v jednot byl uchován. Také on že nechce ústavy oktroyovati, ale že se ptá, mže-li zástupcm rakouským býti lhostejno, aby Uhry ve své dívjší podob byly obnoveny, aby tudíž dvma íšskými snmy zase byl položen zárodek budoucího rozkladu. Reorganisace Uher že je pro národy zastoupené otázkou životní. Rozhodnouti o této otázce že proto ovšem náleží k mandátu zástupcv. Ostatn Chorvatsko,

tak,

aby

Slavonie

se

a

Srbové

že

sob

své

dobré

právo

vybojovali

;

oni že

78

ei

19.

tudíž najisto

Krom.

výboru

22. led. 1849j.

''od

lze

pání tomu že co pece patrn

Také

ústavy žádné oktroyovati nedají.

si

Uhrm

neznáma, nýbrž už vyslovena.

že nejsou

nebude

v

jejich

naproti

ponechati práva obnoviti starou ústavu,

pání; jim tedy že bude ústava oktroyována Ale budou-li ústavou na roven postaveni národm zastoupeným, že k nim bude jen splnna první povinnost kesanské lásky k bližnímu. jest jejich

Vyjádení poslance Vacana, že státoprávní zásady nezávisejí na národnostech, že ovšem je správné; ale aby si nikdo jen netajil, že Slováci a Rumuni nikdy více nebudou chtít zasedati s Maary v jednom snm.u zemském. Práv proto že také bude potebí uznati za pravidlo zásadu vespolné konvenience od poslance Gobbia

Uhi

vyslovenou. Jakkoli tedy (Pal.) pipouští, že by

bu

aby také u nich

podlé

dle toho jak

principu se postupovalo,

nebo

historického

princip dlení zá-

se který

on

mohli žádati,

dle národnostního

pece pipojuje

se kladem má se jakého k návrhu, aby ministerstvo bylo požádáno o výklad, šetiti pomru národ zastoupených ke korunním zemím uherským.

uiní v zemích

zastoupených,

že

14—15.)

(Str.

Schze dne 3.

Palacký: Dosud

mluvilo se jen v

promluviti v zájmu

vincií;

já chci

nyní

bylo

dvod

hibtorických

z

23. ledna

;

1849.

/áj

mu

celku.

jednotlivých pro-

Rozdlení žádáno

dovolte mi, abych jako historik mluvil

pro sjednocení.

Svtem

vládne

smutný konec který

!)

V

loského roku do

národností;

S touto

zásadou

r.

íkají

síla,

jí

duch svta.

Ten už

(Hlas:

vzal

historickém rozvoji naší doby vynoil se princip, zasáhl v

1848

djiny Rakouska,

theoreticky

vyslovena

rovné právo

je to

prakticky

i

byl

popírán

Slovanv a Rumun Musíme ustrojiti Rakousko Rakousku to budiž nám myšlenkou

je

emancipace

v Rakousku, ale ješt není provedena. tak,

aby národové rádi

vdí. Rzné myšlénky

byli v

;

zde pronesené

mohou

se uspokojiti tenkráte,

vyhoví-li se djinám a národopisu a nalezne se terminus konvenience,

tedy uznají

li

se

národnostn

a pak jako Malou zemi není možná ted

historické skupiny zenií,

drobnjší národní oddíly íšské

kraje.

Kdo chtjí zstati sami, nechnie jich samých, a tch pohromad, kteí chtjí zstati pohromad. Zde zvlášt teba zení vytváení záležitostí vyuovacích a soudnictví. -obrátiti k novému uiniti velkou.

19.

ei

Krom.

v

výboru (od

Navrhuji následující skupiny zemí:

22. led

1.

vlašské

79

1849).

zem nmecko- rakouské, pro zem zde nezastou-

eské, 3. pené bylo by pak rozdlení: 6. v zem jihoslovanské, 7. maarské, 8. rumunské. K prvním pak poítám Rakousy nad a pod Enží, Štýrsko, Korutany, Salcpurk, nmecké Tiroly, Vorarlberk, pak nmecké ásti ech, Moravy a Slezska ke druhé eské ásti Cech, Moravy, polské, 4. illyrské,

2.

5.

;

;

ke tetí Hali, Krakov, Bukovinu a

Slezska a uherské Slovensko;

uherské Rusíny pi Karpatech Štýrska, Korutan, Krajinu

;

ke tvrté Slavonsko, slovanskou ást

Pím.oí; k páté vlašskou ást

a

Tirol,

k šesté Dalmácii, Charváty, Slavonii a Vojásti Uher a Sedmihrad, k osmé rusedmé maarské vodinu; k munské a valašské ásti Sedmihrad, Uher a Bukoviny.

Lombardii a Benátky

;

Nikterak nejsem

ech

proti

rozdlení

nmeckých

(Deutsch-Bóhmens und Czechiens)

možno, navrhoval bych znien,

nemže

echy jsou

je.

se rozdliti. (Hlas:

Podivil jsem se a dotklo

ekl, že národ

Rusín

rusové, jichžto

žije

v

;

a

eských ástí

kdyby jen prakticky bylo

kotlina, kotel

Ale pece

však aby nebyl

záplatovati.)

se*mne nemile, když Ziemialkowski

byl minulého roku vynalezen. Jsou to Malo-

Rusku nad deset milion.

Nemluví nijakým

náeím

ruským, které s Bulhary, Srby, tíd slovanských jazyk, jako jedné k Charváty a Slovinci náleží Poláci, echové, Vendové a Lužití Srbové ke druhé tíd náležejí. Rusíni jsou zvláštní národ, který teprve loského roku byl emanci-

žargonem

polštiny,

pován, a to snad

nýbrž

rozuml Ziemialkowski

vynalezením. Tento národ

dosud byl utiskován od vlády a od Polákv; nyní bohdá rozvine své znané schopnosti a bude dlati rychlé pokroky; bude míti úas v dobrodiní západoevropské vzdlanosti, a bude v ruce rakouské vlády pákou

dosah, uváží-li se jejich žijící.

(Str.

Také

v

rakouským nepátelm, co má nekonený p.sobení na soukmenovce jejich v Rusku

proti

Halii íšské kraje poslouží k uspokojení všech

kmenv.

26—27.)

Schze dne 4.

Palacký nemže

24. ledna

vysloviti,

jak

1849.

smutn

v duši

doten

se

mu

od nkterých eník jakoby nkteí v tomto shromáždní, jejichžto hlas pokládá skoro za výraz vtšiny snmovní, chtli Rakousko spíše destruovati nežli konstruovati, t. j. konstituovati, jakoby jednotné Rakousko

cítí

zdá,

názory

projevenými!

Skoro že

se

ei

19

80

v

Krom.

výboru (od

22. led. 1849).

aspo naším piinním v život vstoupiti nemlo. On že není v té míe mysli, aby každého eníka o sob vyvracel, aspo pro dnešek že se toho vzdává.

eníci

že vrhají

se na pole

aby tím zasteli

historické,

lec-

kterou choutku po odlouení, a že vybírají z djin také jen to, co se kterému práv hodí. On že rozumí historickému stanovisku jinak

djinám ped pergamenovými. Se zásadou

a že pednost' dává živým

mocn vystoupila zásada te už nikdy více nedá se

rovnoprávnosti všech národností a v ní že

emancipace slovanských národv a že odstriti

do pozadí. Jako Nmci a Vlaši že také Slované chtjí Že tato zásada si chce zjednati platnost' a projíti všemi

býti spojeni.

toho že

svými stadiemi, Již

v nejblíže píštích

dkaz

už

podávají

mnohé krvavé

zásada se rozvine

letech že tato

boje.

obrovsky,

musí pomýšleti, když jde o to, aby Rakousku byla dána ústava, která by hovla pítomnosti jako budoucnosti. On že své názory postavil se zením k celému mocnáství, a

a na to že se

pesvden,

že jest

nevezme-li se zení k tomuto principu, že Ra-

kousko vydáno bude

v rozpadnufí. (Str.

Schze dne Palacký: Vera

5.

25. ledna

34

— 35.)

1849.

zde padla slova, jakoby mluviti o

korun

Že musí upomenouti na to, že císa Ferdinand, jehožto povoláním íšský snm je shromáždn, protože byl za krále asi sám nco vdti musil o korun eské, za pítomnosti písahu korunní složiti eského korunován a musil zástupc Moravských a Slezských. Mluvilo-li se tedy o korun eské, že to pece není nijaká osobivost. Ferdinand písahal, že

eské

byla zrada na zemi nebo na státu.

nebude teniti práva koruny nýbrž množiti; to že také uinil, každým zpsobem aspo co uinil, že nemže se vykládati tak, jakoby koruna

eská

pestala

byla

býti.

On

že také

pipomíná, za jakých

podmínek echy obdržely organický zákon ješt díve, nežli se Ostatn (on) že lituje, sešel íšský snm, totiž zákon z 8. dubna. že se tu ozývají snahy po odlouení, aspo po oddlení a nikoli po sjednocení, zásady d vide i

snáze že

et

se pracuje

impera.

do

rukou

Bude-li

tajemství Metternichova,

se takto pracovati dále, že

pkná budova pro absolutismus ale ne pro svobodné Že upozoruje na to, ím menší jednotky se udlají, tím moc ústední bude operovati do všech smr; uinili se

zbuduje se národy.

že

ei

19.

v

Krom.

výboru (od

22. led.

81

1S49).

snm

krajských co náleží pikázati dobrém zdání zemským, že ústední moc a snmy krajské brzo se spojí, aby snmy zemské odstranily. Touto mrou že bude politického života zbaven lid, nebo tu že chtjí slovanský lid rozdliti v kraje a pidliti mu úkol, pi nmž se nikdy nebude moci v jednotu spojiti. Vera že povdno bylo duchapln, že s lidmi bez rozdílu velikosti jejich nakládati sluší dle stejných zásad. Stejn používaje téže zásady on že žádá, aby s malými provinciemi naloženo bylo stejn jako s velkými^ tedy na p. aby Slezsko rozdleno bylo ve ti kraje, nmecký, eský a polský. Konen že ješt jednou doporuuje, aby šeteno bylo jeho návrhu, pipomínaje, že naznauje pouze základy a nevyluuje princip konvenience. (Str. 36 37.) závislým na

snmm

—

6. Palacký: že echách je nenávist

faktum

opraviti

maisí

zde

vyslovené,

že

Když echy byly uvolnny, první pée nesla se k tomu, aby svornos byla upevnna. Velikým momentem v djinách ech že jest, kdy v beznu sbrav

Nmcv

tení

která od

ech

a

mezi

echy

v Praze

a

Nmci.

veejn

musejí náležeti

k

Je prý známo,

Nmecku,

To

že je

pvod

záští

od

té

doby

se neštítili býti nositeli tohoto hesla. z

že se íkalo,

echy

že

Cechové pinuteba, budou bude-li

to že se prý chce sjednotiti, a

že nemají práva býti samostatnými, že

vzniklého,

Tedy

nikoli z

ponvadž

Nmci

vdomí eského,

ciziny že vzešel rozkol. (Str. 44.)

II.

a co

listina,

nnieckých pedák byla podepsána, že je u nho schosvornos že potrvala do té chvíle, kdy neblahé

heslo Frankfurt se ozvalo.

nýbrž

prohlášeno;

Tato

vána.

ceni.

bylo

Obor píslušnosti íše a zemí.

Dne 28. ledna 1849 zaalo rokování o otázce, co náleží mocem íšským zemským (zákonodárným výkonným). Referent May er pokládal ústední i

zemské moci za výjimky, které tedy mly býti taxativn práv naopak byl toho mínní, že vše, co nebude výPalacký vymeny. slovn íši pikázáno, má zstati zemím; nicmén nebyl proti tomu, aby podala se definice mocí obojích (1). Když pak Pinkas dovolával se sice federace, ale pokládal za vhodné prozatímn vypoítati moci obojí, Palacký výslovn souhlasil podotýkaje, že v Rakousku, má-li býti jednotné, nutno hovti pirozeným zájmm národností, kdežto prý v jednorodé Francii sám by byl centralistou (1). Centralistická vtšina výboru usnesla se vypoítati naped práva moci zemské, potom teprve íšské, a tak, aby v pochyl>nosti platilo domnní pro píslušnost moci íšské. Pes to Palacký ješt následujícího dne pokusil se o zmnní tohoto poádku, ale marn (2)

moc

za pravidlo,

6

82

19.

ei

Krom.

v

výboru (od

22. led.

Ib49j.

Jednalo se tedy nejprve o obor samostatné psobnosti zemského zákonotu centralisté inili nkteré námitky. a

dárství dle § 91 osnovy Mayerovy,

i

Palacký sám vidl se nucena promluviti o právní povaze eských statk korunních (3). Potom dne 30. ledna pijat bez rokování § 92 vymující pív mezích všeobecných zákon íšských; Palacký slušnost zemských

snm

pouze podotkl, že proto proti nmu nemluví, že beztoho by zsial v menšin (Prot., str. 63). Nyní však na žádost Riegrovu rokováno ješt o jednotlivých odstavcích § 4 osnovy Palackého, které jednaly o psobnosti mocí zemských v ísle

(viz § 4

18}.

Když jednalo zákonodárství

se o

zemskou

ve zdravotnictví.

policii

Palacký

a

mimo

jiné Fischhof žádal

ústední

poukázal k rozdílnosti zemí

i

v té

na konec zemská policie byla pidlena aspo k obmezené psobnosti zemí. Potom sveden hlavní zápas o požadavek vlastního soudnictví a soudní správy, jenž odvodoval se zejména zájmy národní rovnoprávnosti; Palacký víc a více poznávaje zásadní protivu mezi sebou a vtšinou výboru

píin

(4);

dokonce bez ohledu, že již vidí, když vychází se jen ze stanoviska zemí malých a nevyhovuje se potebám vtších zemí, že práce výboru vbec bude marná (5). K tomu ovsem ozval se zase Lasser, že tedy nezbude nic jiného, než jíti do Frankfurtu. Požadavek autonomist byl pak naprosto zamítnut. Dne 31. ledna Palacký dožádal se aspo toho, aby zenrské ústavy pro umní a vdy byly ponechány píslušnosti zemí v mezích íšských záprohlásil

kon

(6i. Od zemského zákonodárství industriálního chtl již k uspoení debaty upustiti, ale Pinkas pijal požadavek ten za svj; když pak i Mayer

rozhodn proti nmu se vyslovil, Palacký odmítal náhled, že by moc zemská špatn prospívala zájmm prmyslu, a nemla dle pomrv o svá prmyslová odvtví peovati (7). Satyrická jeho poznámka dotkla se odprc; nicmén zemím nepiznán v tomto oboru vliv žádný. Konen Palacký ujal se také návrhu Ziemialkowského, aby zemím ponechalo se ukládání bern íšské na pipmlající (»); ale výbor usoudil, že míra pímých nepímých berní

n

i

v celé íši musí býti stejn stanovena.

Tím na ten as skonil zápas o zákonodárnou píslušnost zemí; pozdji po vystoupení Palackého z výboru byl ješt obnoven a konené znní §§ 114 až 116 ústavní osnovy Kromížské bylo autonomii zemské o nco píznivjší. Srov. Kromížská osnova íšské ústavy, v Osv 1898

Schze dne 1.

Palacký

mínní, že by nenáleží,

se

se

28.

ledna 1849.

zením ke svému

ústední moci vládní

že musí býti

;

ale

vypoítati

zemským mocím ureny výmrem, aby pak (Str.

— co

vládním.

k nim

Ob

v jednotlivých

49.)

s ním (Pinkasem) srozumn. Ve by byl centralistou, nebo tam že jsou pouze FranRakouský stát císaský že složen jest z rozliných ná-

prohlašuje, že jest

Francii, praví, že

couzi

mly

ponecháno

moci ostatn že mají býti pípadech tím snáze bylo rozhodovati.

Palacký

zvláštnímu návrhu vyslovuje

19.

Reci v

Krom.

výboru (od

22.

1849).

led.

83

rodností, a jen mocný svazek pirozených zájm každého kmene, nikoH nucení, že je bude moci držeti pohromad. Tento svazek že nyní teba jest uvázati, takto že poídí se Rakousko jednotné

—

naproti

nímu

pedešlému takoka dvojitému Rakousku,

východnímu.

a

Schze dne Palacký: Když

2.

totiž

západ-

52.)

(Str.

29. ledna

zpravodaj

1849.

peetl §91

zuje k tomu, že v tomto paragrafu je vztah k

návrhu,*) P. uka-

obecným zákonm

íšským, které by mly podmiovati obvod zákonodárné innosti mocí zemských. Z toho že jde, že pece se musí díve zaíti s výmrem moci ústední, aby se vdlo, jaké to jsou obecné zákony íšské v tomto paragrafu mínné. (Str. 54.)

Palacký

že musí vzhledem ke korunním statkm vdomí, co je právní stav otázky. V Cechách, jak známo, uzavením míru po ticítileté válce a vbec ádem zemským Ferdinanda II. že svoboda znan byla obmezena, ale pes to že koruna nesmla a neodvážila se rozhodovati o korunních statcích bez svolení stavv; ano toto právo stav obnoveným zízením zemským a majestátem a taktéž praxí že bylo potvrzeno. I sám císa Josef II. že toho šetil; nebo on že byl sice liberální despota, ale pece poctivý muž. Ješt když za císae Fran3.

eským

ípravíj,

pivésti na

i

tiška šlo o prodej

korunních statk, tehdejší císaský prokurátor

komorní že císai tomuto pedložil, že sám o tom bez souhlasu stav nemže rozhodovati. Tenkrát teprve že se stalo, že tento milý pán upadl v nemilost, a že nkolik korunních panství bylo prodáno. (Str.

61.)

Schze dne 4.

1849.**;

Palacký: Vezmte pak pece na p.

dárství pro

*j

30. ledna

§ 91

echy

a Dalmácii; žádáte, aby o

návrhu Mayerova

:

K

zdravotní zákono-

dalmatském zákono-

samostatné zákonodárné moci

snm

zem-

ských náležejí: 1. právo povolovati bern pro zemská vydání, 2. zemské kommunikace silnicemi a prplavy, splavnní ek a jiné stavby vodní, pak všechny veejné stavby k úelm zemským, 3. zákonodárství agrární, 4. úprava všech ústav humanitních, nemocnic a chudobinc, 5. vládnutí zemskými fondy a

zemskými a

8.

má

statky,

6.

zemský úvr,

7.

ustanovení roního rozpotu zemského

pijímání a zkoumání zemských út. *) § 92 Mayerova návrhu, o který nejprve dále podle ustanovení

šlo,

stanovil

:

Snm

zemský

dotyných všeobecných zákon íšských upravo6*

84

19.

ei

v

Krom.

dárst"í spolu pracoval také

výboru (od

eský

22. led.

znalec;

ale

18491.

jakou pak máte zá-

rozuml dalmatským pomrm lépe, nežli znalec vdecké však mají oba po ruce, k tomu

ruku, že tento by

dalmatský; obecné poklady

aby tyto

nem' potebí, (Str.

vyhrazovaly

se

záležitosti

moci

ústední.

65.)

Palacký:

5.

Pánové,

jsem

já

uinili jsme chybu, které už nelze napraviti;

debaty

íše; pravím

co jsme uinili usnesení o organisací

chvíle,

od

odstoupil

Vy

od

té

pímo,

vycházíte se stano-

my Cechové s jiného stanoviska. Takto se udlejme ústavu dorozumti nemžeme a naše dílo bude marné. pro celé Rakousko, anebo pro jeho ást'; já jsem myslil to první; praví se mi, že vláda tomu nechce; tu jsou dle mého názoru dv možse sjednotí všecky ásti pro jeden íšský snm, pak nenosti, bude plátno Vaše stanovisko nebo budeme míti více zemských neodvislých, pak zasedati budou vtší pro sebe. (Str. 72 — 3.) viska malých provincií,

Bu

bu

;

snm

Schze dne 6.

31. ledna

1849.

Palacký pipomenul, on že musí prohlásiti zemské vdu a umní za píslušné ke kompetenci mocí zem-

Poslanec

ústavy pro

ských, a páti

si

v zájmu dobré

vci

a

ku podnícení

ušlechtilé

ev-

vdecké pikázány byly zemským instancím. Tomuto pání že pece nikdo nebude podkládati choutku separaní. Akademie výtvarných umní, národní museum v Praze že odstoupením šlechty po dnech beznových ztratily velké píspvky a nezbytnou podporu hmotnou tyto ústavy že by musily zahynouti, kdyby budoucí eský snm se jich na dále neujal

nivosti

mezi provinciemi, aby všecky ústavy

;

(Str.

73.) 7.

Palacký: Nemohu

kteí dosud

tomu

se

dosti

nadiviti,

že

mužové,

svobody a demokracie, nyní dávají se cestou jinou. Za absolutismu rozum sídelního msta pokládán jest specificky za vyšší nežli rozum provinciální; práv tak podlé mínní dotených pán rozum íšského snmu má býti vyšší nežli

rozum

jevili

snmu

se jako hajitelé

zemského.

Mn

se zdá, jsou-li v provinciích jen ne-

snm

bude jen souhrn nejap. Protestuji proti tomuto rozumování. Výroba skla je na p. dležitý odbor zemského

japové,

váti: i

1.

že íšský

vyuování

a

národní

školství,

dohlídku k pobožným nadáním,

záležitosti, které

3.

záležitosti

2.

ády a

íšskými zákony pikazují

statuty obcí, se

snmm

kultu a církve, 4.

jakož

všechny ty vnitní

zemským.

Reci v

19.

Krom.

výboru (od

22.

85

1849j

led.

prmyslu eského kdyby ji Cechy chtly povznésti, ústední moc, pemlouvána jsouc živly nepátelskými, mohla by tomu pekážeti. ;

(Str.

75.) 8.

Palacký: Nesvobodné rakouské

bodnými,

chce

Záležitosti

popírati.

dosud mly kdy se staly svoúvru, pak zení

provincie

právo povolovati bern, právo, jež se jim nyní,

zemského

mohou

k tomu, že nkteré ásti pohromami živelními

býti

zbaveny

schopnosti placení, vymáhají toho, aby rozvrhování berní ponechalo se provinciím. (Str. 77.)

III

Práva koruny.

Konstituní výbor usnesl se nepozvati ministry do svýcii porad, jelikož dohodnutí s korunou má prý sestáli teprve po tetím tení konstituce; i piza krátké dokroil sám k rokování o kapitole jednající o císai, pi

em

volené Maverovy ujal se zpravodajství Palacký. Hledl nejprve dosíci toho, aby za základ vzal se jeho vlastní návrh, jelikož práv v subkomisi byl

umluven (1); akoli Gobbi [)OtvrdiI úplnou správnost zprávy Palackého, pece nadále pidrží se návrhu Mayerova. vtšina výboru rozhodla, že V kapitole o císai oba návrhy vtšinou práv se shodovaly (dle vzoru i

konstituce

trnu

(§

belgické z 1831). Palacký

15

Mayerv,

§ 11 jeho) byl

sám opsán

že

lánek o ddinosti

oktrojované

listiny ústavní z 25.

upozornil, z

aby se pijala ddinost znní: dle zásady i pravidla té sankce (otištna byla tehda v kalendái Austria na konené text Mayerv beze zmny (2). Potom k žádosti r. 1849), a pijat Palackého jednáno o § 32 Mayerovu (§ 12 jeho), v nmž vysloveno bylo stanovisko monarchie parlamentární. Palacký sám navrhl vhodnjší znní; pi-

dubna

1848.

Navrhovaly se rozliné opravy, také

ta,

»dle ustanovení^ (Bestimmungen) pragmatické sankce; ale Palacký hájil

jato, že

správa a

lackého,

a

moi

s jistou

(nz § 14 Pal.),

který

císai náležející

zmnou,

proti

císai

ukládal

ureny

jsou konstitucí «;, tedy dle Pa-

které se vyslovil

písahu na

(3).

listinu

Pi

§ 17.

Mayerovu po její

konstituní

»sankci«, položeno: po jejím »pijetí«, aniž Palacký jako referent co podotkl.

Pi

§ 18 Brestel navrhl dodatek,

že

ministerské kontrasignatury

výjimen

potebí není pi listu, kterým císa nkomu ukládá utvoení nového ministerstva, kdež pak pedseda íšského soudu potvrditi má pravost císaova podpisu; Palacký však odporoval tomu, a dodatek byl zamítnut (4). Pi § 19 Mayerovu (n: § 16 Palackého) pijato, že císa jmenuje a propouští ministry a obsazuje všecky úady státní )>avšak se zachováním pedpis ustanovených konstitucí a zákony«, kterýžto dodatek mohl znamenati obmezení panovníka v zájmu neodvislého soudnictví a zemské samosprávy (co do jmenování zemských píslušníku i rodák); Palacký hájil znní pvodní (5). Zárove proti jeho slovu piznáno císai prost jen »vrchní velení vojska a moci námoní*. Znní § 20 pijato dle § 17 návrhu Palackého, když proti opravám BrestloPalacký je hájil proti pídavkm Gobbiovým, jakož vým, aby se eklo, že cí a zákony ^sankcionuje* a vyhlašuje je *ve všech i

85

19.

eech vení

zemských*

rovnž

netrval

(6).

v

Krom.

Ve

píin

dle Palackého s

Naproti tomu

(7).

území, ale

ei

i

výboru (od

22. led.

1S49).

uzavírání spolkv a smluv pijata ustanovypuštním odstavce o láncích tajných, na nmž

Mayerv o zmnách íšského aby císa bez kvalifikovaného svolení

padl netoliko § 23

požadavek Palackého

(§ 20),

snmu nesml býti zárove hlavou jiného státu, což vztahovalo se na Nmecko (8). Na míst § 27 Mayerova pijat § 23 Palackého s dodatkem Biestlovým, že rozpuštní íšského snmu nesmí se ve lht jednoho roku optovati (9). Konen Palacký vyslovil se proti zmn, kterou Gobbi (dle § 79 belg. ústavy) navrhl, ale pozdji vzal zpt, toho smyslu, že dokud náíšského

trnu nebo vlada nevykoná písahu, ústavní moci panovníkovy vymá veškeré ministerstvo se spolupsobením plnoletého cis. prince Bžné poznámky pronesl Palacký nejblíže k nástupnictví povolaného (10 pi § 29 — 31 a 33 návrhu Mayerova; jmenovit pi § 25 svého návrhu

stupce

konávati

.

i

(o

hodnostech a vyznamenáních) 97—99).

mínil, že nesluší

kcrunu obmezovati v

lap-

paliích (Prot., str.

Z protokolu o schzi

z

4.

února a následující

z

5.

února 1849, ve které

ješt Palacký zastával úad zpravodajský, ale sotva. Po jeho vystoupení z výboru zásady jeho namnoze byly ješt eskými zástupci hájeny, tak jmenovit Riegrem ve píin jich odpovdných složení snmu íšského a zemských ministr-guvernér

jednalo se o íšských ministrech,

nelze poznati,

zdali

i

rad

(viz

Osvtu

1898).

Schze dne

Palacký

1.

2.

února 1849.

Mayera jakožto zpravomsíci srpnu min. roku v ptilenné

v nepítonmnosti zpravodaje

Když daj oznamuje toto kommissí debatovalo se o zásadách, o nichžto dnes je e, bylo uloženo, abych pedložil návrh. Když jsem tomu vynejprve :

v

již

mn

kommissí návrh pedložil, jenž po lenech cirkuloval, uzaaby každý z nás pti pedložil návrh, a tu dr. Gobbi

hovl

a

veno

jest,

—

na základ obou díve mnou a s Mayerem svj návrh zmínných návrh dr. Mayer pracov.il o tetím, který s námi obma sdlil poátkem listopadu. Po nkolika poradách námi temi konaných on sice ponkud ale dorozumv se na všecky strany piblížil se k našim názorm sdlil se

;

vidl jsem se pohnuta pedložiti návrh mezi námi umluvený, ve kterém jsem zvlášt v kapitole »0 íšské moci ústední* šetil poznámek dra Gobbiových. Šmolka a Goldmark žádného návrhu nepedložili. s

V

nejnovjší

dob

dr.

Mayer

dal litografovati

svj návrh

námi neumluvený.

Ptám se nyní, chcete-li vzíti za základ debaty jeho návrh, i ptilennou kommissí umluvený, také litografovaný, který

návrh

:

Krom.

Reci v

19.

výboru (od

nejeví se jako návrh minority,

tudíž nikterak

87

1849).

22. led.

nýbrž majority

její?

78—79.)

(Str.

K

2.

§

15 návrhu MayBrova'*")

výrazu »dle ustanovení* valo

nebo

;

Palacký

:

vyslovuje se proti

o pragmatické sankci že vyjedná-

mnoho let; dne 19. dubna 1713 že ješt dávno nebyla mnohem pozdjších usneseních snmv Uherského a

se

po

hotova,

eského

psobnost.

že vešla v

výrazu doteného,

Užije-li se tudíž

že se tím podpise nejen ona listina, nýbrž také ta ustanovení sankce,

(Str.

uinna

byla

která

nikoli

na vky,

nýbrž jen pro

Palacký jako

dotené zakládá

batováno, že na listin

nátky, Charvátsko, Slavonii a že musí ní

se také

i

indivisibiliter et inseparabiliter

3.

K

§

Aby

—

ustanovení,

poad

které se

posloupnosti

—

d-

souvislos zemí

že tudíž dosah tohoto paragrafu

tedy byl pijat, jak zde

stojí.

(Str.

80.)

Palacký navrhuje, aby se pemnil v kladný, a aby se eklo

32 návrhu Mayerova**):

záporný tvar tohoto paragrnfu »

svazky

celé

jednota mocnáství byla vyslovena

je velmi veliký.

bylo de-

že chce-li se o ní zde debatovati,

j.,

prodebatovati

nm

se rakouské právo na Be-

táhnou, že ostatn v této listin nejen

diné nýbrž

Práva a moci

ní

tehdejší.

zpravodaj ješt jednou upozoruje, že tento para-

graf z oktroyované listiny ústavní byl opsán, aniž o

k

dobu

79—80.)

vydanými.*

císai

Palacký

si

náležející

urují se ústavou a zákony podle

81.)

(Str.

peje,

píiny

aby mezivtí

zákon

týkající se

bylo po-

non nocent (že nadbytek moc výkonná; nechce-li se uznati žádný následující takový zákon, že by se mohlo nkdy pihoditi, že od administrace pod rouškou provádní zákona by mohlo býti lecos naízeno a tím císai takové právo na škodu práv lidu podstreno. Práv tak aby byla pijata také práva a moci císaovy, že to nikterak neškodí. (Str. 83.) drženo

už z té

quia superflua

není na škodu). Císai že se jedenkráte udílí

4.

K§

pídavku *)

18 návrhu Mayerova. ***)

Brestlovu)

:

On

jest

Palacký

(prohlašuje se proti

toho náhledu, že ministerstvo

práv

Císaská koruna Rakouská je dle zásady sankce pragmatické dubna 1713 ddiná v dom Habsbursko-Lotrinském. Rovná se doslova § 12 návrhu Palackého; v. íslo 18. § 18 Mayerv rovnal se § 15 Palackého až na malý rozdíl slovní. § 16:

ze dne 19. **)

***)

—

Také Mayerv § 16 rovnal se § 13 Palackého až na to, že tento pravil: »není odpovdný*, což také bylo pijato, kdežto Mayernavrhoval »je nezodpovdný<. Když pi tom žádalo se vypuštní slova >posvátný«, Palacký pipomenul, že :

ei

19.

88

Krom.

v

výboru (od

22. led. 1849j.

odepením spolupodpisu na jmenování nového by

valo

se v

ministerstva vydá-

odpovdnost, kdežto za spolupodpis takový nikterak

k zodpovídání potahováno býti nemže. Co se dotkne povolání nového uherského ministerstva císaem

Ferdinandem, k tomu kroku že byl pinucen, {^rotože staré uherské

odbojem proti nmu. však jmenování nového ministerstva beze

ministerstvo vystoupilo Chce-li se

signatury císai

vbec

úkladm dvorským nebo ;

umožuje pípad,

tím že se

na císae dorážela, aby nové,

rilla

vší

ponechati, že jsou tím všecky brány

stvo povolal a že by císa povolil, bez sterstva je propustil a nové dle libosti

Schze dne

3.

snad

lidu

mén

že

kontra-

oteveny by kama-

pející minister-

vdomí a vle sob sestavil.

starého mini(Str.

87.)

února 1849

Palacký hájí paragraf a pi5. K § 19 Mayerova návrhu. pomíná ke vzniku jeho, že povstal ze i. 65 belgické a ze II. ásti i. 11. Pillersdoríovy ústavy; prohlašuje se proti všem zmnám, kterak, nýbrž kdo má právo jmenovací. Poslední vta návrhu že není zbj- tena, ponvadž

ponvadž zde nejde

mže

císa

o rozhodnutí otázky

sice vrchní velení

penésti na generála, nikoli však roz-

moc nad vojskem pozemským

hodující

a

námoním.

K § 20 Mayerova návrhu.*) Palacký

6.

(Str. 90.)

podává zprávu o vzniku

tohoto paragrafu, že také je vzat ze i. 69 a 67 belgické ústavy, jen

aby v návrhu slovo

peje,

Palacký se domnívá, mínno nic jiného nežli

býti

»usnesení«

slovem

»

bylo vynecháno. potvrzuje*

že

si

(Str. 91.)

pece nemže

»sankcionuje* (schvaluje), on prohla-

pídavku Brestlovu nebo vyhlásí-li vláda Rumunm zákon nmecky, tož že ho práv nevyhlásila, proež že jest pídavek zbytený Gobbiv návrh že je zásadn správný, ale že nenáleží sem, kde se jen povšechn podává rámec práv císaových. šuje se proti

;

;

(Str.

91.)

K

7.

slovo to

§ 21,

22 a 24 Mayerova

vedení se

str.

83).

20 rovnal se § 17 Palackého

zákon

lánky 69

Palacký: Toto

jen moralnou neporušitelnost, a proto nalézá se také ve všech

znaí

ústavách evropských (Prot, *) §

návrhu.**)

initi nutná

opatení

s

tím rozdílem, že císai dával k pro-

»a usnesení*.

— V

protokolech uvádjí

a 75 belg. ústavy, což dlužno opraviti.

**) § 21 rovnal se

prvého odstavce § 18

doslova § 19 Palackého Pal. tím, že žádal

(v.

íslo 18); § 21

oznámení íšskému snmu,

lišil

se

od

r>jakmile

19.

Reci v

Krom.

bylo jen se

ustanovení pojato

národním; netrvám na

nm.

Palacký: Kdyby souhlasem snmu,

se

ale já

výboru (od

22.

zením ke

(Str.

89

1849).

led.

zvyklosti v právu mezi-

93.)

se pijalo,

smlouvy

že všecky

nejsem pro tento princip, který by se

jen jako chikana proti císaské moci;

se uzavírají

znní jakožto kratší; nám mohl vykládati

hlasuji pro Pillersdorfovo

o tajných

láncích už jsem

se vyslovil. (Str. 93.)

K

8.

23 Mayerova návrhu.*)

§

Palacký:

ptilenného výboru podobné ustanovení pomýšleno už

návrhu je výraz vtšiny to,

že na

o tomto paragrafu se ješt nedebatovalo.

Palacký: Ponvadž bilo, s

kdyby císa

mého

pak upozoruji na

v § 6 u Mayera, ale

(Str. 93.)

na naši ústavu velikým vlivem by

pso-

se stal hlavou jiné íše, naloženo s tím také jako

zmnou

každou

;

Paragraf 20tý

ústavy; námitky Brestlovy platí pro všecky pí-

zmna

pady, ve kterých od vtšiny

menšiny zmaena.

(Str.

ústavy by byla zamýšlena a od

94.)

K

§ 27 Mayerova návrhu.**) Palacký: § 23 mého návrhu znní umluvené podle vtšiny ptilenného výboru. Lhta obsahuje 9.

jest v

dly

mém

i

Mayerov návrhu

zárove

se

s

táž,

jen já chci,

rozpuštním starého

snmu

aby nové volby

íšského, aby snad

njakou eskamotáží vlády sestoupení snmovny nebylo odkládáno. (Str.

95.)

K

zmn

Gob34 Mayerova návrhu. ***) Palacký; Proti biov vzpírám se takoka zuby nehty to by bylo zneuznávati celo naše djiny, kdybychom rozenému císai chtli právo vládní prost 20 let aniž upírati. Toho nikdy nebylo, králové a císai vládli 10 byli korunováni jen v Cechách bylo obmezení, že král ped korunovací nesml vypisovati žádné zvláštní íšské bern; píklad 10.

§

;

—

;

Belgie se nehodí,

to dovolí

nebo tam

si

hledali

obecné dobré a bezpenost

státu*,

krále teprve,

když ústava

§ 24 tvoil u Pal.

druhý od-

stavec § 18. *)

§ 23: Postoupení

nebo

výmna nkteré

ásti íšského

území nebo

zem s íší mohou nastati pouze mocí zákona. Mayerv korunní zem do svazku této konstituce mže se státi pouze

spojení nové korunní

Pijetí nové mocí íšského zákona.

§ 6

**) § 27

:

V pípad

v nejbližších 60 dnech

dnech. § 20

Pal. viz

rozpuštní jedné neb obou komor musí nová volba zavedena a svolání komor státi se v dalších 30

býti

v ísle 18.

písaze nástupcov na ústavu prozatím do rukou ministrv 29. tvoil v návrhu Palackého jeden odstavec ***j § 34 o

i;

Prohlášení o Bakuninu (led

9.0

20.

byla už hotova.

Kdybychom

by nás to ve

ditovalo

byla odepena.

vší

1849).

co takého pojaH ve svj návrh, diskre-

Evrop,

Také zneuznává

a

s

pochvalou

úel tohoto

se

lidu

mu

by

paragrafu.

sankce

Ten

se

nese k tomu, aby kryl ministry; oni mají písahou býti ubezpeeni, že

mocná

Zdali pak je

v

uznává svou povinnos,

písaha

se složí v ruce

celkem lhostejno;

já

bych

že

nemá choutek

íšského

snmu i

absolutních.

v ruce ministr,

pednost tomu, aby

dal

se skládala

ruce ministr. (Str. 101.)

Vynucené prohlášení

20.

(Z piHlohy k Prager Zcitung

Koncem roku

z

Bakuninu,

(o ledna

26.

1849).

Gedciikbl.

lS-l-9\

Aufruf an die Slaven.

1848 vyšla brožurka:

ISi

— 4.)

Von einem

russischen Patrioten Michael Bakunin, Mitglied des Slaven-Congresses in Prag

nfKothen, 1848). Autor byl vlastn jen hostem Slov. sjezdu, jemuž podal které návrhy o manifestu k evropským národm (v. íslo 13); ml pak asi i

ruku ve svatodušním vzbouení. V brožurce žádal revoluci a federaci evropských republik a za zvláštní úkol pokládal práv zniení Rakouska, jakožto hlavní bašty evropské despotie; nutno prý nyní vysloviti se proti Windischgrátzovi V prvé polovici ledna 1849 redakce Novin Slovanské Lípy a pro Maary. (Karel Sabina) otiskla skoro celou brožuru ruského revolucionáe; a jakkoli lež smíšenou, na konci již musila pipojiti vysvtlení, že obsahuje pravdu pece úední noviny užily toho k ostrému nenávistnému osoování Cech vbec, také Palackého. Vzhledem k tomu Palacký dne 22. ledna byl nucen

—

i

podati osvdení zde podávané. Také dr. Klaudy v íš. snme dne 24. ledna podal interpellaci k ministerstvu, upomínaje je, aby již pedložilo akta o svatodušních událostech (erný u. m., 495 si); dne 3. bezna ministr Bach odpovídaje pedložil úední vypsání onch událostí, ale neuspokojil eské poslance a dr.

Brauner dne

6.

bezna novou

interpellaci žádal za

pedložení akt veške-

rých (erný, 549 — 555). Také Palacký sám chystal interpellaci v této píin, ale již k ní nedošlo následkem rozpuštní íšského snmu (Radhost III.

286— 7;.

Ode dávna veejných

jsa

zvyklý

mlením

zlomyslnjší, byl bych nedbal ani ze dne 19. ledna 1849

míené

z

žádán od

proti

mn

iiisinuací,

a

posudky o

pomíjeti

listech ob.^^ažené a sice jakékoli,

i

sob

nejpevrácenjší a v

»

Prager Zeitung*

nkterým mým koUegm

ve

nej-

ze

na-

podntu brožury Bakuninovy, kdybych nebyl býval pomuž, jejichžto hlas u mne mnoho platí, abych krátkými

Bakuninu

20. Prohlášení o

slovy o

tom veejn

mou

tak o

1849>

iled.

91

pi tom nejde

se pronesl a to tím více, že

ani

osobu, jako spíše o dobrou vc.

Slovanm- poznal jsem již o vánocích po obsahu a tendenci sice špatným, ale nikterak tak dležitým a tak nebezpeným, aby bylo teba krajany jich varovati. Mám ke zdravému rozumu našeho národa dvru, že se ani oblouditi ani zmásti (na scestí svésti) nedá sebe kiklavjší Bakuninovo

»

Provolání ke

min. roku, a shledal je

politickou matenicí (gallimathias

!).

Pana Bakunina pi sjezdu slovanském v Praze poznal jsem jako muže humánního a svobodomyslného. Obsah eené brožury

pesvduje,

mne

však

jevil

nebo od

lásku k lidem a

ponvadž

pozbyl všeho porozumní,

iny, že prý dle jeho

bu

osobování

»hloupé a drzé a pod.:

než spoliti se

budou.

—

si

nebo my jsme zachrániti

osvdí.

Hlavní

Ptám

a

pak

pedmt

úpln

nemáme

jiné

totiž ne, jací jsou,

nýbrž

se

vložiti

jich

proto

své jho«:

sob

proti

máme

býti

a

pes

to však radí,

svému

císai,

i

te

»

se k

;

titul

jakožto

onoho sjezdu

nám

zpozdilost?

hlásá, jest rozklad,

lenem slovanského

vlastn ani nebyl), a velebí tento

—

máme

»velkodušní«,

dobromyslnými

však, jejž pan Bakunin

svého života*

jací

»zbsilými nepátely našeho plemene?,

ností nazývá se na titulním listu

es

praví,

pilnjšího na práci

zrušení a zniení rakouského státu stj co stj. Se zvláštní

njší

ni

pí-

parlamentu* a >kletby

te nemáme

že uvidíme, jak

—

pro

z té

možnosti

její

to politická moudrost'

se, je

nyní blouzní jen že

rakouští Slované

Nmci

na nás

zastati

prý silnjší,

Maary

—

chtíti

s

se,

na nic nemyslila le na zhoubu Slo-

myslí, že

Maary

popílili

i

frankfurtského

—

Nazývá

upírá

že horuje jen pro :

nebo utištnými. Uznává, jak

politiku, jež

pece však s Nmci,

kteí »se opovážili

abychom

domnní my

býti utiskovateli

hodnou nmeckou

van*

tenkrát ne zcela pro-

Spíše zdá

pro revoluci a nikoli pro svobodu.

volby než

bu

své smýšlení

že

doby zmnil. Tenkrát zdálo se, blaho lidí, pro svobodu a právo

té

»

dsled-

sjezdu « yímžto

nejvtší a nejkrás-

tedy, který, jak

známo,

neznal dležitjšího a naléhavjšího úkolu, nežli aby zkázu Rakouska, hrozící

tenkrát

nejvíce

frankfurtsko-maarskými

plány,

odvrátil

spolením všech slovanských kmen íše císaské. Na djinách tohoto sjezdu ásten ovšem dosud leží hustý závoj, jejž teprve budoucnost bude moci pozdvihnouti jeho úely a snahy však od samého poátku nebyly nikomu tajemstvím, zvláš ješto jeho jednání a usnesení všecka uveejnna byla tiskem a kdo pozornou a rozumnou myslí stopoval veliké události r. 1848., tomu také nesnadno ujde, mnoho:

;

li

20. Prohlášení o

9.2

Bakuninu

fled.

1S49).

k zachování Rakouska jako velmoci v kritických okamžicích minulého roku pisply myšlenky oním sjezdem ve vdomí slovanských

národ jako

Ovšem lenové slovanského

vštípené.

nyní

mli

Rakousko

na mysli

noi^é,

sjezdu už tenkráte

pirozené,

spravedlivé,

národ pod ddiným mocným

spolek svobodných a stejnoprávných

císaem, a nikoli ohništ starého absolutismu, nikoli hnízdo reakce, nikoli eldorado byrokracie. Ze pan Bakunin proti takovým snahám na sjezde námitek a odporu neinil, bylo

možno dokázati z akt také Kdyby byl mluvil tenkrát jako

len

sjezdu,

jeho

z

i

nyní,

Poláky nevijímajíc,

denunciace v >Prager Zeitungu«

mohu tvrditi, le rozhorlení.

nmecká

ode dne

podnt k optnému vypuknutí v Slovanm a nám Cechm zvláš, nemohu vítaný

podala už

dkaz

více než dosti,

vedlivým a lidským

pak

musí

mne

zpsobem

plniti

spis pamtních. že by byl u všech

nestržil

jakož jest oekávati,

Jestliže nyní,

pípad poteby

by v

vlastních

19.

t.

jednohlasné a

nebudu

je naprosto

že

r.

vezme

haló

si

proti

nebo

neschopna spra-

v rakouském

že

I

se diviti;

Ovšem

oceniti cokoli slovanského.

podivením,

oné

žurnalistika z

ledna

vládním

list

komusi nejmenovanému bylo dovoleno oznaiti výstelky cizí monomužm, kteí namanie jako »chvály hodné piznání*

vi

prosto nemají k i

emu

loyalní politické

se piznati a jejichžto poctivé smýšlení, jakož

snahy jsou všemu svtu známy.

V

tom

je také

»piznání«, které však sotva kdo bude poítati ke »chvály hodným«. Zajisté, poctivý

muž nikdy

nesníží se na úkol lživého

Za chování Slovanské

má

tento

má

velké

lípy

mn

množství vlasteneckých

navždy je zabezpeena

;

ale také

denuncianta.

nenáleží odpovídati.

muž, kterým

Spolek

úplná úcta

takové leny, jejichžto názory

s mými, jak vbec známo, naprosto se nesrovnávají, ježto mi v politickém život už jedenkrát jak bubiny a výteníci, tak mínci*J jsou protivní. Bylo by sice nespravedlivo, ducha spolku

a zásady

i

mnohonásobn

zasloužilého

posuzovati

pouze

chování

podle

daktor spolkového listu. Ze však onino Bakuninovu svým tenám pedkládají, to já rovn nepokládám tak

dkaz

jejich

pevráceného smýšlení, jako

'

')

Kromíži, dne

(wie die Blase's

22. ledna

und

1849.

Spitze, so

velice za

spíše jejich radikální bez-

taktnosti.

V

re-

slátaninu

auch die Schmerle.")

~~

21.

2

23. února (Radhost

ún.

1S49).

snmu

93

dne

1849, o volbách do Frankfurta.

W, JS—^J;

Gedenkblditer, 1S4.—189;

221— 3 ; erný,

V,

Ani na snme Verhandlungen des

(23.

v sezení Kromížského

Interpellace

1.

do Frankfurta

Interpellace o volbách

Kromížském

Verhandl.

Baf, 5li

d.

óst.

Reichstages

.r/.)

Palacký nevystupoval jako

eník

(srov.

Také neúastnil se rokování plného anmu o základních právech obanských ve kterém od zaátku r. 1849 do 6. bezna projednáno bylo jen prvých 15 §§; pohíchu nelze podati zprávy, pokud mluvil o nich pedtím v ústavním výboru, ježto protokoly o tom dosavad nejsou známy (ani ve píin základních práv dle usnesení z 26. záží 1848 ve Vídni, ani dle usnesení z 21. pros. 18^8 v Kromíži). Toliko známo jest, že podal nebo spolupodepsal vota minoritní k § 1—3, 6, 10, 14, 18, 19, 25 a 29 základních práv osnovy Kromížské; o tom viz erného Boj za právo, str. 475— 488, 'srov. Osvtu 1898 str. 406 si. Toliko nmecká otázka pinutila Palackého k dtklivé interpellaci na Reichstages IV,

ost.

19,

23,

17().

—

snme Kromížském.

Zdálo se

aspo

otázku namnoze ochabl,

že u rakouských

již,

Nmc

podnt ke sporm

nedávala

zájem pro tuto stran. Z eské

Schvvarzenbergovo ve svém programu má býti státem jednotným, a že jeho státní organisace musí se prve dotvoiti, než bude lze s Nmeckem dohodstrany z 27.

bylo

list.

ministerstvo

že

vítáno,

1848 prohlásilo, že Rakousko

spolených pomrech státních. Pes to vláda nadále hledla zasvj vliv v Nmecku a chtla, aby pijalo zízení, kterého by se Ra-

nouti se o

chovati

kousko mohlo súastniti.

V not

ze

4.

února 1849 uznávala užší spojení a

pokud jednotlivé organické údy Nmecka zstanou zachovány toliko užší stát spolkový nebo prý jednotný není žádoucí a možný, obsahoval by v sob vylouení Rakouska, kteréž jest svazkem zemí nmeckých nenmeckých, byl by porušením toho postavení, které dle evropských smluv Rakousku náleží jakožto první nmecké jako evropské velmoci; císa prý nikdy nepodídí se pod ústední vládu vedenou jiným nmeckým panovníkem. Zárove vláda vypsala na rychlo doplovací volby do Franksjednocení

s

nmeckými

státy,

;

i

i

furtského parlamentu, kdekoli by se

pece

daly provésti;

chtla

tím posilniti

ve Frankfurt, a tudíž provésti zamýšlenou reformu Bundu (tak, aby se zídilo direktorium z mocnjších knížat a snmovna lidu, kdež by svoji stranu

v

obou Rakousko mlo pevahu). Následkem toho z nmecké strany podány dne

února 1849 dv interku krajským hejtmanm, aby bránili rozšiování základních práv vyhlášených ve Frankfurtu dne 28. pros. 1848. Naproti tomu (za nepítomnosti ministr) zase Palacký dne 23. února podal interpellaci netoliko píoti volbám do Frankfurtu (proti emu hned také Slov. Lípa se stavla), nýbrž proti nmecké politice vlády vbec. Úastenství ve zízení Nmecka prý se nesrovnává s integritou cis. pellace proti

not

z

4.

února, jakož

i

21.

proti Stadionovu cirkulái

volbách do Frankfurta

21. Interpellace o

94

ún. 18^9l.

(23.

snmu, který dle ústavních povolán jest ve spolku s panovníkem sám rozhodovati o státních osudech rakouských národ; a rovnž nedá se srovnati s rovným právem národností, ponvadž nová íše byla by iiárodn nmeckou a tedy utvrzovala by jen hegemonii i supremacii a pak stát-u;

nesrovnává se

koncessí (od

s existencí

bezna do ervna

konstitujícího

1848)

Nmc,

by také nedalo se brániti snahám panitalským nebo panslavistickým. Tato drazná interpellace vzbudila pozornost všeobecnou; pokládána státrí, která mže rozhodný míti vliv na postavení Rakouska i za listinu k Nmecku (tak Ostdeutsche Post). Ministerstvo již neodpovdlo; rozpuštní íšského snmu Kromížského dne 7. bezna 1849 bylo z nkterých stran pokládáno práv za odpov na interpellaci Palackého 'Radhost IlI, 290. jiné píiny, Gedenkbl. 189, Vlastní život. 37). Ovšem, že rozpuštní to mlo jako byl vítzný postup principu monarchického naproti všem vymoženostem revoluce, porážka Uhr a souvislá snaha o stát jednotný'; avšak také nmecká otázka mla pi tom svj podíl. V té píin dotaz Palackého nikterak neodvrátil vlády od jejího smru; ona hned po oktrojování jednotné ústavy císaství Rakouského z 4. bezna 1849 žádala, aby Nmecko pihlíželo k tomuto jedi

notnému státnímu svazku, z nhož prý nmecké provincie nelze vytrhnouti. Avšak požadavek spojiti celé to císaství bez rozdílu s Nmeckem práv naopak popudil malonmeckou vtšinu Frankfurtského snmu, kteráž odpo-

vdla

28. bezna t. r. volbou pruského krále Fridricha Viléma IV. za císae nmeckého; tím ovšem pece došlo k tomu, co ch'l Palacký: Rakousko již odlouilo se od chystaného spolkového státu Nmeckého, a nmecké snahy v tom smru byly zmaeny.

dne

ddiného

Dne 15. bezna 1848 vstoupilo císaství Rakouské do ady svobodných státv konstituních, ježto onoho dne J. Mst. císa Ferdinand národm Rakouským pojistil >konstituci vlasti*, šetíc zvláštních ústav provinciálních, a obecnému tomuto pojištní dal výraz uritý dne 8. dubna téhož roku nejprve pro království eské, pak ale v patentu ze dne 25. dubna pro vtší ást veškerého státu a jmenovit pro všechny zem v tomto snmu nyní zastoupené. Tím již propuštno bylo národm zemí tchto nepochybné právo, aby o budoucích svých osudech a o sjednání se se svým panovníkem sami rozhodovali, a aby od té doby neposlouchali jiného zákona, le ku kterému dali na cest ústavní dobrovolné své svolení. Dalšími patenty ze dne 16, máje, pak 1., 3., 6, ervna 1848 bylo ustanovení ústavy pospolité naší vlasti zcela ponecháno zástupjejím, a v úelu tom prohlášen první íšský snm Rakouský za ústavodárný, aby dílo od J. Msti »v základech zapoaté, moudrým a drazným spolupsobením poslancv této íše stalo se skutkem

cm

vyhovujícím

prospchm

jejím*,

meze pevahujícímu mínní

snm

povolán byl dne

6.

lidu

aniž

pi tom

Rakouského*.

>

kladeny

mly

býti

Ustavodárný tento

ervna 1848 do Vídn,

a

následkem po-

volbách do Frankfurta (23

21. Interpellace o

ún. 1849).

95

hodných událostí íjnových dále sem do Kromíže. Tento jedin tento snm íšský pedstavuje tedy » zákonn vyslovenou vli veškerenstva národv Rakouských*, s kterýmižto Jeho Cis. Milost prohlásil, že za jedno kráeli pevn odhodlán jest. Že mezi tím s jiné strany vypsány byly volby do parlamentu Frankfurtského, nemohlo (jakkoliv se tomu pro nejasnost úelu, pro by jinde lid ml býti zastupován, diviti bylo), patrn pece nic mniti v dobe opatených právních pomrech, jakož v kompetenci rokujícího zde snmu íšského. Hluboce o tomto jsouce pesvdeni,

litování

a

i

pipisovali jsme my, já totiž tak jako

mínní

vc

a spolukmenovci,

mého zmatkm,

úastníci

tuto tehdejším

politického a opominuli

jsme až doposud zúmysln, pivádti ji k ei ve vysokém tomto shromáždní, nechtíce rozmnožovati nazbyt mnohonásobné nesnáze vlády opominuli jsme toho tím více, když nynjší odpovdní rádcové koruny, uvazujíce se v úad svj, v první ei své k ústavoi

;

dárnému

snmu

konstituní

vydali

pochvaln pijaté osvdení,

monarchii,

jejížto

podstatu a

spoleném vykonávání moci zákonodárné zástupcv Rakouských*. všechny

zem

a

že

má

náleží*.

mla

býti veliké dílo,

že

»

chtjí

trvání

skrze

upímn

uznávají ve

mocnáe

a sbor

Zosnování nového svazku, jenž sjednotí

kmeny mocnáství

kteráž by spojovati

jisté

rozliné

u veliké

tleso

státní,

ústavy,

kmeny pi úplné rovnosti, to srozumní s národy

»kteréžto na vládu ve

prý teprv pak, až by omlazené Rakousko a omla-

Proto

Nmecko došly nových forem, bude možné uriti jejich vzájemné pomry mezinárodní. J. Mst. panující císa František Josef vstu-

zené

I.,

týká

celitosti

pípovdi tyto, jmenovit co se mocnáství a rovnoprávnosti všech národv. Avšak

nyní,

když

parlament Frankfurtský

puje na trn, opakoval a potvrdil

si

raznji osobuje

ím

déle tím zjevnji a

právo ustanovovati také o ústav Rakouska,

dkdyž

diplomatití jednatelé vlády Rakouské za hranicemi hlasit zvstují,

zmnila své náhledy v té vci, když tatáž vláda vypisuje volby do Frankfurta také v zemích tch, kde se vle národv vyslovila proti nim, když tatáž vláda v prohlášení svém dává nadji, že uzavení Frankfurtská sama o své ujm, bez odkázání jich na íšský snm Rakouský, pijímati chce, a v tom opt zaíná dlat rozdíl mezi zemmi nmeckými a nenmeckými, a když otázka tato již s jiné strany vysokého tohoto shromáždní byla zde k ei pivedena, nemohu opominouti, ve srozumní a podlé pání svých politických pátel, uchopiti se slova v záležitosti té, odpory tak kiklavými poád hloub se zaplétající, netoliko k vli svým

že vláda tato

i

96

-'1.

Interpellace o volbách

kommittentm i

do Frankfurta

(23. ún.

1849;.

Nmecka

vli celému

a zvláštní své vlasti, nýbrž k

celému Rakousku, a žádati o vyjasnní nkterých hlavních punktv

tohoto vyjednávání od slavného ministerstva.

Nejasná od jakživa otázka, kterak by se Rakousko pojiti

mlo

Nmecku,

k

Rakouského ze ješt spletenjší. mocí Nmeckou a

tím

dvojice

té

úzce pi-

asto jmenovanou notou kabinetu dne 4. února o nic jasnjší, ba naopak stala se Tolik jediné z ní vysvítati se zdá, že Rakousko chce býti a zárove nebýti. Jest mi žel odporu tohoto nestala se

ím

více,

vtší jsou nebezpeenství,

vzniknouti musejí nejen pro Rakousko, nýbrž

Spojení státní a splynutí Rakouska

s

i

která z

také pro

Nmeckem

ní

Nmecko.

nevedlo by, za to

mám, k niemu menšímu, než ke mravnímu porušení a zniení obou ponvadž by pak každý z nich ustanoven byl k tomu, aby

státv,

podkopával politické základy druhého. Idea, na kteréž

mže,

a prospívati

Rakouský úplná

jest

budoucn jedin pevn

stát

rovnost a rovnoprávnost

rodv, pod žezlem císae jeho po

celá století spojených.

spoívati

všech ná-

Výhradná

suprematie anebo nadvláda zvláštního nkterého kmene musela by

pi

se jednotný

zakládá

stát

Nmecký

výslovn na

národnosti, kteroužto jedinou chrániti, jednotiti,

vn

Tomu nmecké

delším trvání nevyhnuteln vytrhnouti stát z jeho veejí.

naproti

i

vnit povznésti povolán

jest.

síliti

a k veliké moci

Pijde-li sjednocení, bude

s

jedné

Nmcv

ochromeno vnucenou protiváhou 30 millionv Nenmcv; s druhé strany stalo by se dogma národní rovnoprávnosti v Rakousku jalovou frasí. Nmec se ovšem mže cítiti domácím v Rakousku, ale Slovan a Madar se nemže cítiti domácím strany usilování

v

Nmecku

;

nebo onen

stojí tu

tebas ne v popedí mnohonásobnými výhodami nadán svoboden,

ve spolku rovnoprávných bratí,

a

mohli vdomí,

staven, ;

tito

vždy

pece od osudu

pak sotva by se ubrániti

rodin státní pokládají se za pastorky. Rakousko chrániti má vážný svj vliv v Nmecku, aniž jej lehkomysln obtovati: avšak asová vlivu zevnitním nucením spsobeného bohdá již navždy zanikli, a politický jakož mravní vliv Rakouska na Nmecko bude ve spojení pouze národovém tím vtší a jistjší, ím mén vláda naše snahám o nové sebe zízení bude na závadu. Také koruna Rakouská sama o sob tak jest jasná skvlá, že jí není báti se nebo závidti lesku jakékoli jiné koruny na zemi. Kdyby se ostatn naše vláda ustanovila na tom, že by chtla oupln hovti pání nkolika Rakouských, by se stali úastnými politické nové stavby spolu-

Vím

sice,

že ve veliké

že

i

Nmc

i

Nmcv

22.

kmenovcv

Osvdení

o íš.

vn

svých

o obnovení Polsky, a pekážeti

skému sjezdu ? Avšak nechci

tu

se pouštti

mla,

97

(1849).

se

nedá pochopiti

krajanm mohla zbraovati, aby

jaké právo by

i

Kromíž.

Vid. a

hranic Rakouských,

kterak by Italským našim »costituente italica«,

snmu

neobesílali

zatracovati odvážné snahy

njakému snad budoucímu

všeslovan-

do rozebírání nekonené

té otázky,

pomr koruny eské k nkdejší íši Nmecké a spolku Nmeckému vytknul sem tuším již toho dost, abych blíže a nade vši pochybnost uril smysl a smr otázek, jež aniž chci nyní vykládati

;

jsem odhodlán pedložiti dnes ministerstvu.

srozumní

sterstvo o brzkou

pravda,

Je-li

1.

Nmecké

v

Dovoluji

druhy a pátely politickými,

se svými

odpov

27.

zmnilo náhledy své o otázce m.

list.

osvdené

r.

jednotou, a tudíž aby také stanula jediná nejvyšší stát

celý.!*

sjednocení

zem

s

J.

A

neuznává-li v rokujícím

Mstí.

zde zastoupené

dotenou

Z jaké píiny a

3.

nejvyšší zákonní

z

jakého

nim z

již

zeteln

moc zákonodárná

snmu íšském

ve

moc alespo pro

dvodu právního vypisují se nové onch zemích a krajinách,

parlamentu v

kteréž tak jako veliká vtšina Cech a

nazpt

zde

?

volby do Frankfurtského

proti

?

Uznává-li vláda posaváde za nutné, aby Rakousko bylo státní

2.

pro

tedy, ve

na otázky následující:

ministerstvo

že

programu dne

si

prositi vys. mini-

Moravy

a netajn projevily

nevoli a

nechu svou

Nechce-li spíše povolati

?

Frankfurta poslance, kteíž ustanoveni byli pouhými vol-

bami menšin a tudíž co do práva neplatn.? 4. Nechce-li vysoké ministerstvo pedložiti svým

asem íšskému snmu Rakouskému všechny akta papíry vztahující se na vyjednávání s novou Nmeckou centrální vládou a zvlášt pak, má-Ii úmysl, pomry tyto právní, nežli by vstoupily ve skutek, podrobiti pedbžné porad tohoto íšského snmu i

}

?

98

22.

2 2.

Osvdení

snmu

Vid. a

Kromíž.

Osvdení poslancv eských

snmu

na

o íš.

(1849).

o psobení

svém

íšském ve Vídni a v Kromíži roku 1848 a 1849.

(Radhost III 43—5S; Gedenkbl. 1S9—205; erný, Boj 59S

si.)

snmovna Kromížská

byla obsazena vojskem rozpuštn ustavující snm íšsko' (dne 16. ervna 1848 povolený', zprvu ve Vídni, potom v Kromíži zasedavší), i oktrojována »íšská ústava císaství Rakouského*, centralistická i unitárská pospolu Bylo to »ukonení revoluce*, násilné odstranní (i na Uhry se vztahující). snmu vynuceného Vídeskou šturmpeticí; avšak vítzství monarchie nebylo ješt úplné, a ústava oktrojovaná historicky ukázala se pak býti pouze pe-

Dne

a

cis.

7.

bezna

manifestem

1849

z 4.

z

rána

bezna

t.

r.

chodem k optnému absolutismu. Jen malý poet poslanc shodl se na jistém protestu proti rozpuštní íšského snmu ze dne 15. bezna (erný, 592 si.); potom 41 eských poslanc dne 21. bezna 1849 vydalo vbec generální osvdení o své pohuce na íšském snme ve Vídni a v Kromíži, které sepsal Palacký jakožto politický vdce jejich (podpisy u erného, 608 — 9.) národnosti vystoupil nový initel djinný moci vzdlanosti; naproti této malé kmeny a státy jsou nuceny k associaci a federaci; proto i Rakousko má býti státem federativním, založeným na spolení svobodných, rovnoprávných národ, nejsouc ani nmeckým, ani slovanským, ani maarským, ani románským. Ono má zstati ddiným mocnástvím, ale pijmouti též povahu státu konstitun demokratického; pod spoleným vrcholem monarchickým mají trvati také jisté moci zemské, svobodná samospráva národ rakouských. Proto nutno

Palacký vychází

z toho, že v

proti jednotící a centralisující

bylo vystupovati proti zvláštním octli se na íš. snme ve Vídni v

zámrm tžkém

Nmc

i

postavení,

Maar, ale

Poslanci eští

bezdky

shodovali

Wessenberga a Dobblhofa, a zvláš odpírali snahám anarchickým, jmenovit protirakouským živlm ve Vídni, s Uhry spoleným. Pi revoluci íjnové nebželo tak o politickou svobodu, jako o národní byt Slovan a trvání mocnáství; Cechové zastávali se dále svobody a vymohli se

s

ministerstvem

i

snmování v Kromíži

Za to tam, zstávajíce si dslední, musili záhy obraceti se spíše proti vládní reakci; § 1 základních práv (o pvodu státních mocí z lidu) podal prvou píinu k rozproti ministerstvu Schwarzenberga a Stadiona, které poru, k opposici prý poalo mniti se. Soustava federativní jest prý v Rakousku nutná již ná-

další

(srov.

i

íslo 15 a

17).

stejni a

ech

sledkem rozdílnosti národv a rovného jich práva nehledíc k dvodm zempisným, historickým a osvtovým již sama jazyková otázka vyluuje tak centralistické zízení, jaké zamýšlel ústavní výbor Kromížský a jaké ješt vtší mrou zavádí ústava oktrojovaná. Palacký koní odmítnutím výtek, které ;

Osvdení

22.

o íš.

snmu

Vid. a

Kromíž.

99

(1849).

cis. manifest z 4. bezna inil íšskému snmu, a skládá svou nadji v § 123 dané ústavy, dle nhož na píštím snme íšském možno bude jednoduchou vtšinou hlas provésti zmny dle poteb veškerého lidu rakouského.

Co leckdo

již

drahn asu mnozí

úsiln

skuten

sob

pál,

pedpovídali,

jiní

se obával, stalo se

konen pece

v

pochybnost

eho

málokdo oekával,

tím

pravdou

:

brali,

mén

kdo

první ústavo-

snm Rakouska rozpuštn jest mocí, bez ohledu na slovo ode dvou císav slavn dané, a národové Rakouští jsou netoliko dárný

sklamáni ve svých

spravedlivých

nástupci od nich zvolenými

nadjích,

nýbrž

i

nakládáno se

spsobem nehodným.

Nemohouce my, podepsaní nkdejší poslanci snmu íšského píhody této, jakožto neštstí pivedeného bez poteby na naši krásnou vlast, ano na celé mocnáství, máme za svou povinnost, zamítnouti od sebe všecku odpovdnost z

Cech, nelitovati hluboce

i

za to, a to tím více, všelijaké

dtky

na íšském

meckého

snme

ím

zasloužené, ježto se

netoliko od našich

nespravedlivjší jsou

nám djí

pro naše chování

protivníkv a

vbec, ale od ministerstva samého dne 4. bezna bžícího roku (1849).

tisku

puštní ze

ím mén

a obviování,

i

Dle pravidla ve všech

zemích,

které

jsou volení zástupcové lidu za svá ve

ústavu mají,

snmu

ásti

jisté

n-

v patentu roz-

uznaného,

pronesená zdání a za

bohu a svdomí svému odpovdni. výtené postavení mají toliko z dvry svých voliv, záleží na tom ovšem jim samým, aby si dvru tuto používání práva hlasu svého jediné

Ponvadž

ale toto

zejmým osvdením a výkladem píin svého chování. My pak tím více ponuknuti jsme, abychom se osvdili o politických

jistili

zásadách, zachovávaných od nás dsledn od poátku ského až do rozpuštní jeho, ím astji tyto zásady pi

duchosti a zejmosti své, jak

doma

tak

i

snmu vší

íš-

jedno-

vn, bez úmyslu nebo

zúmysln, bývaly na licho vykládány. Všecka naše politika byla nám takoka naped vytena jasným pojímáním spojitosti všech událostí a bedlivým uvažováním všech panujících pomrv. Jest nám jen vyznaiti tyto krátkými rysy, aby zásady ony vyplynuly z nich co pirozený výsledek samy od sebe. Mýlí se zajisté ti, kdo snahu národv, jevící se za našich dnv silou co den rostoucí, aby pojistili platnost národnosti své, považují a vyhlašují za

umle spsobené

a tudíž pomíjející rozjaení, za poblou-

ano za epidemickou jakousi nemoc ducha asu. Kdokoli prohlédne hloubji, nebude moci nespatovati v ní spíše skutek pro-

zení,

zetelnosti,

pirozený

totiž a

proto

nutný odpor naproti

psobení

•

100

Osvdení

22.

o íš.

snmu

Vid. a

novovké vše nivellující a zjednotváující lovenstva nezanikala rozmanitost jeho nosti, za naší

déjstva nový

doby

mocný

Kromíž.

vzdlanosti, aby v jednotfe

Se zásadou národvstoupil do svto-

docela.

kdy probuzenou,

více nežli

(1849)-

dotud sotva tušené psoVe všech pohybech pamtiveleinným, vedle národního, také

initel, jehož veliké

bení dovrší se teprv píštím stoletím.

hodného

1848 spatujeme

r.

sice

zbžný pohled na zem nejvíce poNmecko, Uhry, Polsko a Dánsko, objeví nám, že národní kladeny byly všude ješt nad politické; ano

politický a sociální: ale

živel

bouené,

i

Itálii,

interessy

Francouzsko ukázalo neoekávaným výsledkem svého volení presidenta, že Napoleonská sláva, lichotící národní chloub, vážena i

u lidu obecného vysoko

nade všecky theorie o republice a

soci-

Proež nelze to chváliti co moudré ani co spravedlivé, když nám poslancm eským, hájení svých národních poteb na íšském snmu zazleno jakožto malicherná strannost, an valný poet našich alismu.

mnohem

protivníkv ješt jakož

i

více se ídil národními

vdom nebo

uposléchali v tom,

protivníci naši sami.

nevdom,

Právem

pohnutkami

osobujeme

ale

;

my

hlasu ducha svtového,

sob pi tom

jsme nikdy a nikdež nehovli národnosti své na ujmu kterékolivk. Byli jsme se v otázce této postavili hned naped

tu chválu, že jiné

a

takoka

z

domova na stanovišt

vyšší,

s

nhož

nám

se

úplná

spravedlivost pro všecky objevila jakožto požadavek pirozený, jejž

popudy

náruživé

a výtržnosti

jednotlivcv mohly odstrkovati

sice,

nikdy ale vyvrátiti aneb udusiti.

íše Rakouská, a

nkdy

více

neb

toto skupení zemí a

mén

samostatných,

národv

velice rozdílných

udržována byla do bezna

pohromad jen vlí neobmezeného panovníka, opírající se moc brannou. Úvazek tento ukázal se býti konen nedostateným pro novou dobu a pro všecku budoucnost nebo jakmile celí národové chtjí, stávají se svobodnými. Aby Rakousko napotom1848

o

;

i

udrželo se

a

ješt pevnjší,

prospívalo, nežli byla

musí dle našeho zdání pispti spojidlo

pouhá hmotná moc. Nejsilnjší a nejstálejší pirozený pud a dobe pocho-

ze všech takových spojidel jest ale

prospch národv samých. Nejen pi jednotlivcích, ale pi národech pevládá pud a snaha k zachování sebe samého, ke svobodnému sebe rozhodování a k neobmezenému vývoji sil svých ve prospch svého duchovního hmotpený

vlastní

i

i

ného

blaha.

Pokroky mechaniky, spojené

s

rušící

všeliké

jednotící a centralisující

pomry asu

i

prostory,

mocí vzdlanosti vbec, iní

za-

Osvdení

22.

o íš.

snmu

Vid. a

Kromíž.

chování malých státv na Evropské pevnin

ím

101

(1849).

dále tím více ne-

možným. Malí národové jsou již k zachování svého státního bytu odkázáni k associaci, ili ku právu spolkovému, tak jako jednotlivci

pi

velikých podnicích.

Když pomyšlení na

Srbv

státní

samostatnost

Rumunv, Rusínv

jako

Maarv

Slovencv, ba

i

pi ústedivém psobení ducha svtového,

i

echv,

jako

Polákv vbec,

není více

než záludný

nabyla naproti tomu myšlenka o státním spojení tchto

sen,

denn

kmenv

vtší platnosti, pojištné a zvýšené netoliko positivním po-

pirozenou nutností. Kmenové tito, jsouce sami o sob nebezpeí postaveni, mohou jen dobrovolným spojením ve federativní jednot tak zmocnti, aby proti násilí všelikých a sebe mocnjších sousedv na východ i na západ s prospchem obstáti dáním, ale

i

a v

slabí

mohli.

Povoláni byvše,

abychom pispli ku

jakožto státu, a k ustanovení

by tento v

stát

i

pi tom

díle

mly

nás

hledati

Chtli jsme tedy nové Rakousko jmenovati se ani

nmeckým

nebo

;

ml

a

nalézati

ty

myšlenky,

vésti.

tivném, co stát spolkový, kterýž ve

románským

Rakouska

forem a výminek, pod kterými napotom byl jednotlivým celkem, mohli jsme jen

tchto pedeslaných nástinech

které

konstituování

onch

ani

vystaviti

na základ federa-

spsobu svém neml

slovanským,

ani

býti

neb

maarským

ani

práv spoívati na spolení svobodných

a

docela stejn oprávnných národv. Chtli jsme tomuto státu hned

od poátku co

ddinému

již

stávajícímu

mocnáství, pesvdeni

od positivného základu státu dále, nežli ku pojištní panství pravého a skuteného práva nutn jest potebí, nýbrž že i tato forma státu sama sebou nejvíce podává jsouce, nejen

že nesluší odchýliti se

jistoty pro stálé zachování celku.

nemli jsme na

mlo

suverenity, zvláštní a

snad

slovo

»federace«

obmezenjší, jehož

slova

Ponvadž pak

tím

samým od

prvá

mysli, žádati pro jednotlivé ásti tohoto celku plné

užívali

v ústech našich smysl

ovšem

jsme jen proto, že nebylo na

vhodnjšího k oznaení toho státního pomru,

jejž

mli

jsme na mysli.

Chtli pak jsme dále mocnáství konstitun demokratickému, ponvadž musíme žádati plné uznání práv lidskosti pro každého lovka, ponvadž stavové privilegovaní ve státu byli by ve zejmém i

odporu

myšlenkou nového Rakouska, se zásadou rovného práva všech. Mli jsme za to a máme posavad, že bude lépe, odíznouti

s

hlavní

celkem

pojednou a navždy, cokoli naproti

požadavkm

102

Osvdení

22.

o íš.

snmu

Vid. a

Kromíž.

(1849).

na dlouho udržeti ani vyhojiti se nedá, nežli dopouštti po asích amputace ástené, zvlášt ponvadž pi prvním onom spsobu všecky šávy v tlese státním dají se tím jistji uchrániti od nákazy kommunistické.

tmto

K

žádosti

našich

krajanv nmeckých, abychom

úastnili

se

také zbudování nového sjednoceného Nmecka, nemohli jsme piznámému snažení Maarv svditi z též píiny, pro kterou jsme i

musili postaviti se na odpor.

Zámrové obou tchto národv

byli

kdyby se jim bylo podailo dovésti jich, pak bylo Rakousko, jakému jsme my ku prospchu netoliko naší národnosti chtli, nemožným, a zásada stejného práva národv stala by se brzy pravým posmchem. Frankfurtský parlament, kterýž stavl svou politickou budovu pedn a výhradn na myšlence nmecké národnosti, podával sice kmenm nenmeckým v zemi Nmecké jistá práva: ale spsob, jak Nmci chovali se ve Sleswiku^ jak násiln roztrhli Poznasko, jak oplývaly ei jejich v kostele Svato-Pavelském nenávistí proti Slovanm, zejména pak proti Cechm, to vše podávalo výklad odstrašující na text onoho písma. Maai pak pýchou opojení pokládali uení o stejném právu národv od poátku za pouhý prý nesmysl. pravý opak našich;

Ponvadž

chtli jsme nové sjednocené Rakousko míti

nemén

mocné, nežli spravedlivé a svobodné, byla naše snaha od ústední moc íšská byla od mocí zemských, poátku, aby v aby bez ujmy spoleného vrchu monarchického, piln oddlena, rovnováha, aby jednak nejdokonalejší byla co zízena mezi obojími spolený sted ml v as poteby dostatenou moc, by vzpouzející

silné a

nm

i

oudy pidržel neb navrátil ke spolkové jejich povinnosti, jinak aby svobodné samospráv národv ve vcech nevadících jednot íše nebyly kladeny zbytené pekážky.

se

ale

Tyto zde krátce podotené zásady a náhledy byly duchovním jmním ne snad jednotlivých eských poslancv; byly více neb

mén

jasné,

slovanských

neb

více

mén

údv snmu

úpln

íšského

založeny z

ech

Pedešlá jednání v Národním Výboru

i

v

pesvdení

mnohých

z

všech

Moravy.

ve Slovanském Sjezdu v širokém kruhu náhledy uvdomila byla tyto v Praze rozšíila než se íšský snm ve Vídni sešel a z Cech již ped tím, prvé obeslán býti mohl; byly takoka obecným jmním eského národu, a

i

a zástupcové

jeho

byli

jisti,

že

zejmým

jich

hájením

vyhoví dokonale žádostem a potebám mandantv svých.

ve

snme

Osvdení

22.

snmu

o íš.

Vid. a

Kromíž.

103

(1849).

mocnáství Rakouského byl tém zoufalý, msíce ervence minulého roku (1848) ponejprv zaujali místa svá ve snmovn Vídeské. Italské zem císaské byly s velké ásti opanovány od nepítele, Uherské byly se skutkem odtrhly od jádra spoleného státu, císa byl se ze zemí pobouených utekl do vrného Tyrolska, námstek jeho šel za povoláním co správce íše Nmecké do Frankfurta, slabé ministerstvo veškerého

Stav

my

když jsme

v polovici

Pillersdorfovo bylo svrženo, a Dobblhofovi

nebylo

utvoiti

lze

sil-

demokratickému klubu, aule a výného, pokud Víde boru bezpenosti panovati nad sebou konen v nkterých korunních zemích jevily se docela odchylné snahy. Nejpovážlivjší byla vc, že veliká ást obyvatelv íše vlastn ani nechtla dalšímu bytu pobláznná Víde v tehdejším svém nelad zdála mocnáství, a chtla radji státi se pohraniním mstem budoucího jakéhosi se, že Nmecka, nežli zstati mocnou hlavou Rakouska omlazeného. >Inniger Anschluss an Deutschland« (pevné pipojení se k Nmecku) byla dávala toliko

;

i

kouzelná slova, ježto tehdáž opanovávala všechny mysli

neuml mlo,

ale

nesml

také

;

nikdo sice

skutkem vyvésti

to

se

nikdo zdvihnouti rozpakv proti tomu, ne-

pod hrzovládu chátry vždy po rvakách dychtivé. a chování docela svobodném nebylo pro

chtl-li upadnouti

O snmovním

tomu rozumti a

kterak

povdíti,

postavení

nás v okolnostech takových ani

ei.

Již ani

první a nejdležitjší

íšského snmu, o jeho podruí a píslušnosti, nesmli jsme dotýkati se z obávání, aby se v to nevložila hned otázka nmecká, z pedvídaného rozhodnutí jejího aby nepošlo násilné

ze všech otázek

i

rozehnání

snmu.

Když

sestavovalo

vládaly;

i

Wessenberg-Dobblhofovo,

náhledy a prospchy, které tehdáž ve Vídni

pe-

mohlo

se toto ministerstvo, dle složení svého, spíše

jme-

Vídeským jednoho dvrníka

novati

mužové

ministerstvo

se

nm

rozhodly o

nežli

Rakouským; neb nemlo mezi sebou

ze žádné

zem

íšské.

netoliko svobodomyslní, ale

i

Na

štstí však

dosti estní, že chtli

ani

byli tito

upímn

my do rukou jejich sveného. Ponvadž za tímže šli jsme úmyslem, nemohli jsme ovšem dlouho nesblížiti se podporovali jsme vládu úsiln a stále, kdykoliv odoláobapoln; vati bylo snahám a zásadám rozrývavým neboli anarchickým, jak zachování mocnáství,

i

i

uvnit tak

i

vn

snmovny, nedávajíce na

se v

tom mýliti ani nejjízliVídeské asopisectvo

vjšími

potupami,

kydalo.

inili jsme to dobrovoln, z vlastního

nebylo úmluvy

které

nás

tehdejší

pesvdení

aneb upsání mezi námi a ministerstvem,

;

nebo ba

ani

104

Osvdení

22.

o íš. snrnu Vid. a

nmu.

nejmenšího pokusu k v okamžení

Kromíž.

(1849).

Protož také nezbavili jsme se práva,

témuž ministerstvu, jakmile by bylo zradilo neb snad nastoupilo na cesty, ježto by

obrátiti se

proti

svobodu skuten dle našeho pesvdení byly vedly ke zlému.

Snm

pedn

íšský, akoliv byl

k ustano-

nemohl nicmén vyhnouti okolnostmi asovými. císae Ferdinanda I. do Vídn, o za-

vení a vzdlání ústavy pro veškeren se

a nejprve povolán

stát,

množství prací jiných, vnucených jemu návratu

o

Jednání

spchem

J.

Msti.

poteb

hražení finanních

státu a jiné,

mocnáství, tak jako

i

bylo nevyhnutelné

za pro-

upokojení všeho selského lidu zru-

Ze komora vzala byla nezralý návrh Kudlichv penáhlením ihned do plné porady, tím dokázala se více poteba zdrav uváženého jednacího ádu. To vše nevyhnuteln

šením roboty a poddanství.

mnoho asu,

žádalo z

liknavosti

jednotlivých

výitka

neb

slušn smýšleje nemohl zvlášt uvažujíc

mén

odborv. Tím

z jednání,

události

a nikdo

neinnosti,

mohla

se

kárati

snmu

rozliné

také

snmu

práce

íšskému dlati

kterých nevyhnutelnou potebu spsobily místné

Vídeské, jakož

nemén

i

pomry

Uherské.

ím

více

svj ve smyslu celého a sjednoprovésti, ím více spolupsobením

tehdejší ministerstvo pojímalo úkol

ceného Rakouska vlády a vtšiny

pdu

i

snažilo se jej

snmu

živlové protirakouští ve Vídni

právní pod sebou a

moc okolo

ve strojení bouí, kteréž byvše 23. srpna

i

13.

Vídeské potlaeny bez velké by nemly lepšího zdaru, kdyby pedurená

národní gardy

ministr Latour, byl nedal se vající z

ní

ad

svésti

vidli mizeti

sebe: tím pilnjšími

záí

obtíže,

ob

jevili

se

piinním vrné i

6.

jejich,

íjna byly

nešastný

ke zdánlivé neutralit a vyplý-

poloviatých prostedkv.

význam 6. íjna ve Vídni objevil se od té doby již Každý již ví, že tenkráte nejednalo se o vtší neb menší míru politické svobody, nýbrž o trvání mocnáství a o náš Vlastní

celému svtu. byt národní.

kdo nechtli Rakouska velikomocného, podali si tu vidlo za dobré, zakrývati ješt pravé heslo své. Avšak kdyby císa Ferdinand byl svolil k výsledku onoho dne a poddal se výminkám tehdejších vítzv, již potom nebylo velemoci Rakouské v Evrop; Uhry byly by se ustrojily de jure co zvláštní samostatná íše, a západní polovice mocnáství byla by pinucena pijímati zákony své ze Frankfurta. K takovému konci nesmli jsme my ani dle poslání ani dle pesvdení svého svoliti, Všichni,

ruce,

a

se

jim

i

22.

Osvdení

snmu

o íš.

Kromíž

Vid. a

105

(1849).

mocná o naši ústavnou svobodu veleStj CO stj; a ponvadž zasloužilý porozuml významu té doby, a rozhodný poslední boj mezi ním a vzpourou stal se byl nevyhnutelným, nemohli jsme ani okamžením rozmýšleti se, ku které stran pidati se, a s kým nám státi bylo. Akoliv více našich nejváženjších kollegv dne 6. íjna octlo se ve skuteném nebezpeí života, nebyla to pece v té míe ani tak hmotná hrzovláda, konaná od ozbrojené Vídeské chátry, i

co nás pinutilo, že uložen byl

abychom

snmu

Vídn

z

násilím

jako radji povdomí,

odešli,

smr, jehož jsme my

následovati ne-

mohli.

nemén

Jest

neslušné, že vláda v patentu

bezna dtku svou o chování

4.

snm, jako

nežli nespravedlivé,

bychom

že

se v

politití

onch dnv

byli za

ona protirakouská strana ve Vídni že

se

na

jí

konen i

ke

ím

dále lím patrnji znamenala,

celý osud

píze

stalým;

12.

svobody.

My

jsme

tehdejší

sob patent aspo o týden v

mla

užíti

této

ale také

ovšem nemohly veejným svým ohlá-

byli

íjna hned vláda

na;

svj na poslední

které

naped slavn ohradili kolivk spolenému ruení s kusým parlamentem šením ze dne

utekla se vlivu

následkem toho musila se

výminkám vítzovým; výminkám,

vydaiti se ve

vyítají,

svobodu. Když

ádné cest nepodaí panovati ve snmu, hmotnému násilí, aby aspo z venku nabyla

na rozhodnutí zbraní;

lístek,

nám

naši protivníci

opustili a zradili

podniklat hru odvážlivc, nasadivši

podrobiti

rozpuštcím ze dne

íjnu vztahuje na celý íšský

se proti

jakému-

poz-

ve Vídni

okolnosti, a to, co zavíral

dne 22. íjna (odroení a peložení snmu),

ohlásiti

díve. Ze toho neuinila, nýbrž spíše nás zapela, ba

snmu

íšského dala se v úední jednání, a byla tudíž mnohým loyalním údm píinou, že zstali ve Vídni, a tím z toho každý nepedpojatý sám revolucí mimodk podporovali dsledpozná, na í stran bylo tehdáž hledati vrnost, stálost nost. Taktéž každý soudný lovk snadno uváží, byli-li jsme my ti, s

úlomkem oním i

:

i

svobodu v nebezpeí,

kteí tehdáž uvedli

Neúchranný následek plod našeho

úsilí

jejich

jednání

manifest dne 19. íjna.

diktatura, tímto bylo

nezmnné

byl

protivníkové

byla vojenská

trvání ústavodárného

a

práv ústavných

zásad více ku prospchu.

rozhodne sám, co

naši.

ze dne 16. íjna,

patent

Oním naízena

pojištno; každý

dle toho

ili

z

snmu nov

toho bylo vývoji

Program ministerstva Schwarzenberg-Stadionova, jímž byl íšský snm v Kromíži takoka zahájen, potšil nejen nás, nýbrž naše i

protivníky na

snmu, ano všecky národy Rakouska. Kdyby

mini-

106

22.

Osvdení

snmu

o íš.

Vid. a

Kromíž.

1849).

pirozeném svobodomyslném duchu tohoto programu v ped, byl by spor jeho s vtšinou snmu stal se nemožným. Ale nová vláda nemeškala zmýliti dvru naši v upímnost a svobodomyslnost její. Dali jsme sice ješt osvdeními ponkud upokojiti se, a majíce pesvdení, že bez drazného vedení války v Itálii a v Uhích nelze bylo zachovati mocnáství, ani provésti stejné oprávnní také národv uherských, podali jsme ruky své k žádanému povolení kreditu na 80 millionv s obv

sterstvo

bylo

skuten kráelo

vyklou

oddaností:

základních

práv

(»

ale

Stadionovo

všechny moci

vyjádení dne

státní pocházejí

4. z

ledna

lidu«j

o §

1.

vyvedlo

z klamu o smyslu a smru, kterýmž ministerstvo co do ústavy íditi se chtlo. Kdyby byli ministi spokojili se vyknouti pání, aby vta theoretická, mohoucí od nevdomých a zlomyslných užívána, nepostavila se v elo základsnadno býti zle vykládána ních práv, bylo by se takové žádosti bezpochyby od vtšiny snmu vyhovlo: ale oni žádali naprosté pedmtné zapení vty, samé v sob zejmé, jíž podkládali smysl nepravý, a stavili kategorické veto proti neprohlášenému uznání jejímu. Ministerstvo dokázalo svým osvdením, že vznik a pvod státu ješt posavad hledá ve hmotné síle, že ku p. dobe zamené pálení z dl v bitv Blohorské 1620 považuje za svétjší pramen suverenity, nežli dobrou vli millionv svobodných obanv; také rušilo upímo svobodu i oprávnnost ústavodárného snmu íšského, jmouc se pedpisovati jemu, které a jaké zásady ml by zavrhovati naprosto, a za kterými nésti se v jednání svém. Takovémuto zdání a požadavku nám ne-

nás dokonale

i

i

vyhovti za píinou prospchu jak mocnáství, tak i obecpravdy samé od té chvíle opposiní naše poného dobrého, ba stavení proti ministerstvu bylo rozhodnuto; v jiných zemích, kde státní život ústavný dospl k vtší zralosti, bylo by spíše ministerbylo

lze

i

;

stvo pokládalo se jako stojící

v opposici,

ponvadž vtšina snmu

íšského nebyla ovšem na stran ministerstva.

Nicmén

uzaveli

jsme, po zralém uvážení všeho, theoretickou onu vtu, pipouštjící za nedostatku politického vzdlání a dobré

vle ovšem

i

a zlé užívání, vypustiti radji ze základních práv, zvlášt

mla

v jiné ásti ústavy nabyti

toho svého pravého upotebení. nost

i

možná,

vlastenectví, nežli

stát

položení do nových bouí,

sebou

se

rozumí.

výklad

ponvadž

praktitjšího znní a v celku bez

Mli jsme

za to, že žádala opatr-

vystíhati se ješt osudného boje,

uvrhnouti

zlý

v jeho

tehdejším

pokud bylo

málo ubezpeeném

k vli politickému axiomu, kterýž sám

Osvdení

22.

Z

toho,

jmenovit

eeno,

co tu

onch obviování

snmu

o íš.

objevuje se

ministerialní, nás

Kromíž.

piln

107

(1849).

sama sebou podstata doby asopisectvo, Ne my, ale ovšem mini-

již

kterými od

a osoování,

sterstvo bylo promnilo se;

Vid. a

stíhalo.

té

my

jsme zstali titíž, jak ve Vídni, tak tam pro sjednocené svobodné Rakousko jen že náš boj dotýkal onde více anarchie, zde více reakce, a ministi byli tam více našimi pirozenými spojenci, zde více našimi pirozenými protivníky. Také s tím každý nepedpojatý srovná se i

Kromíži, bojovavše

v

tu

i

;

snadno,

nebyla to

že

svoboda, jak jsme

anarchie a nejskvlejší kvítko

Avšak nebudeme zde baviti se dále pomry tmito, zastavíme ;;e jen ješt pi dvou zídlech inných nám dtek:

nty i

rozumli, nýbrž

jí

co dávalo reakci pod-

íjen,

6.

její,

my

vítané.

o postavení slovanského klubu v

Kromíži,

a o federativných našich

zásadách.

Veškeren íšský snm, vyjmouc málo nkolik údv, rozcházel

Kromíži,

se v

sledující

politických zásad a interessv,

klub centrum,

1.

klub Polský a

4.

rzných

dle

kluby:

levého

2.

Slovanský. Poslední tento, k

5.

vtší ást poslancv jazyka slovanského Korutan, Krajiny, byl

bez

odporu

centrum,

a Dalmatie,

Istrie

nejetnjší,

ten

Prvotním jeho jádrem

jakož

tudíž

poslanci

byli

z

i

eští;

nmuž

3.

v nálevice,

pináležela

Cech, Moravy, Štýrska,, i

tém

všichni Rusíni,

nejdležitjší ze i

všech.

povstal na takový

spsob, že po událostech íjnových loského roku také mnoho Slovanv pálo sob pijatu býti do klubu ped tím pouze eského. Vnitní jeho ústrojí a zízení nebylo od jiných klubv rozdílné, leda že snad bylo mén písné; o jakémkoli nucení ku pístupu neb zstání nemohlo nikde býti ani ei; rovnž tak málo o požadavku, aby kdo proti svému pesvdení hlasovati ml. Byli-li skuten mužové odchylného zdání ve spolku, tehdy sp-

jiných

sobena tím všestrannjší objasnní každé otázky v pedcházejícím

Pi

rokování klubovém.

klubu

již

naped

údové, kteí závazku,

V em

s

nežli

všech

prohlášeni

pedmtech, kteí za

nebyli

uzavením

otázky otevené a volné, nemli

vtšinou klubu hlasovati nechtli, žádného jiného aby hlasu jejich nepoítalo se.

oznámiti to naped,

tedy záležel onen v asopisech tolikrát petásaný

terrorismus

ve slovanském

klubu

.''

Mohlo-liž se

domnlý

svobodomyslnji

než se tu dalo? Ze jednohlasnost tohoto velkého spolku, napomáhaly spolené národní prospchy a dílem osobní

jednati,

k

níž

pátelství

i

mezi údy,

otázkách ve

snmu

—

také

jednohlasnost,

obyejn

která

pi nejdležitjších

bývala rozhodnou,

— nelíbila

se

108

22.

Osvdení

o íš.

snmu

politickým protivníkm našim,

pochopitelnjší

kik,

jejž oni

to

Vid. a

je

Kromíž.

(1849).

snadno pochopitelné;

ale tím

bude každému nepedpojatému onen nepátelský

proto zdvihali proti nám.

mén vydatné píiny k obviování a osoování zavdávaly stran asopisectva naše federativní zásady a snažení, abychom jim v ústav Rakouska spsobili prchod. Obyejn rozkiovali Ne

jisté

je jakožto strannické

zámry;

se však

nalézali

i

takoví protivníci,

úmysly státozrádné. Výitku, že bychom byli obmýšleli Rakousko oslabiti a od nho se odtrhnouti, zstavujeme po všem po tom, co za tento jeden rok od nás pedsebráno, psáno a mluveno, na její váze; psobí zajisté rozumu tch kteí za nimi vtili až

i

lidí, kteí ji zdvihají, ješt menší est, než jejich srdci. My považujeme federativní zízení Rakouska za nevyhnutelný a nutný násle-

dek velké

rozdílnosti

národv

jeho a zásady

úpln

stejného jejich

e

i

a mže-li tam stejné právo panovati skuten, kde celém ústrojí státu povýší se zátudy národnost jednoho úda v konem neb skutkem za panující.?' Nemá-liž proto potebná ovšem jedna ústední (když k tomu neutralné ku p. latinské neb francouzské užiti se nechce, neb nemže) obmezena býti práv jen na ten obor pedmtv jednacích, které nutn náležejí k jednot státu, naproti tomu pak vci jednoty této se netýkající pozstaveny Zdaliž nebudou správy zemské býti svéspráv jednotlivých údv.!*

práva.

e

dobe státi pod spoleným mocnáem, jako správa má ona politování hodná a nikdež neslýchaná vc, že

tak

údv

ústavodárného

snmu

ani

nerozumla ei, ve

íšská veliká

.-

i ást

kteréž se roko-

budoucn a na vždy.^ aneb snad má na odpor pii rozenému právu, jakož i positivn zásad stejného práva, do volebTut patrné, že již ního zákonu pijat býti také census jazyka valo, zstávati

.í"

Rakousku dvody nevývratnými k federaci, o motivech pocházejících z rozdílnosti zempisné polohy, djepisu, stupn vzdlanosti, mravv a náklonností ani nemluvíc. Jsme také pevn pesvdeni, že Rakousko nenabude míru a spokojenosti potebné k dalšímu zdaru svému, než až nešastné ony centralisaní snahy uvedeny budou na potebnou svou míru. Odkazujeme v té vci ke zkušenosti nejprve píštích let: opinionum commenta delet dies, naturae judicia coníirmat (smyšlenky lidského domnní ruší as, úsudky samé pírody stvrzuje).

sama jazyková otázka vede

Že tudíž

píin 7,

Kromížský

v

návrh ústavy,

pes

jinaké pednosti své, nás v této

neuspokojuje, nepotebujeme ani zvlášt opakovati.

našeho stedu se sice úastnili práce o

nm:

Nkteí lenové

názory jejich však,

podlé

22.

Osvdení

o íš.

snmu

Vid. a

Kromíž.

109

(1849).

zvláštního složení výboru k sepsání návrhu ústavy povolaného, zstaly v

men-

vci uzná už a priori, že malé provincie vzhledem ke své jinak budou vymovati svá pání a je spokojovati, nežli

šin. Každý znalec

autonomii

zcela

ím jsou menší, tím více hledti musí centralisovati, nejen pro náklad penžní, nýbrž také proto, aby pi své samospráv nepropadly snad patriciátu nkolika málo rodin své zem. nejvtší zem, echy a že tedy

velké;

Ob

mly dohromady

Hali

všeho v

Kromíži

zastoupeného sob inili absolutní vtšinu (90 107 =: 197 proti 383): v konstituním výboru však ob tyto zem dohromady mly jen 6 hlas, kdežto ostatní menší zem tam mly ne mén nežli 24 hlasy; a pece ve všech otázkách se rozhodovalo vtšinou hlas. Z toho plyne nutný závr, že eený návrh nikterak nebyl výrazem názor snmovny v její celistvosti; proež také nepochybn nadíti se více nežli

obyvatelstva rakouského,

polovici

jakož také poslanci jejich ve

snmu

už o

+

bylo

pi

generální

Dtka z i

v

debat podstatných jeho

zmn

rozpuštcím dne

patentu

a oprav.*)

liknavosti vyvracuje se nejen tím, což již svrchu

Kromíži

skutkem, že návrh ústavy byl v

snmu inná

bezna

4.

hotov

povdno, nýbrž ped 4. bez-

již

nem. Jest ovšem snáze, diktovati ústavu, než umlouvati se o ní se všemi, jichž se dotyce; neb obtíž práce nezáležela ve zhotovení

formuláv k tomu, nýbrž

v

poteb srozumní

všech jednotlivých ustanoveních. Ale toto jest obvinní, že prý íšský postavil se netoliko v

náství*,

nýbrž

i

mnohem ješt

snm

pímý odpor uvedení

proti

a srovnání se

povážlivjší než

»rozjímáními na poli theorie*^

»se »

pi

skutenými

pravidelného

pomry mocprávního

stavu

ve státu*. Musil by to býti opravdu docela zvláštní »stav právní «, kterýž >s rozjímáními na poli theorie* dokonce snášeti se nemohli

Nejspíš

stav,

který

by

se

neodvozoval

z

»theorie

práva«,

nýbrž

snad. A s takovými emi vystupuje ministerstvo proti ústavodárnému snmu Když se ze »skutkv« takovýmto spsobem dlá absolutní pramen práva, a když si vláda pozstavuje právo, ustanovovati naped význam pouze ze »skutkv«. Další význam

té

vty

jest

!

tchto skutkv jednostrann, to se tážem, možná-li jest ústava, možný- li snm íšský vbec pi takovýchto > skutcích < Nechceme se na ten as o to hádati, mla-li vláda skuten právo, rozpustiti snm ústavodárný. Rozpuštní jest skutkem, a právovyplývá dle smyslu patentu dne 4. bezna ze skutených pomrv samo sebou. I zdržujeme se všech dalších slov o tom spsobu, kterým první Rakouský snm byl rozpuštn djepis bude o Nedsledností^ souditi, nynjší vk již vynesl soud svj nad ním. .'

;

*)

nm

Tento kus pozdji pi podání byl vynechán, ponvadž nkteí poobsahu jeho úpln. (Gedenkbl., 203). Srov. . 3 8. a 19-

slanci neschvalovali

110

23.

O

centralisaci a nár. rovnoprávnosti (pros. 1849).

za kterou na štstí

dkovati

máme

tuším jen lepšímu temperamentu

nám paragrafem 123 vydané

ministrv, jest

našich

ústavní listiny

ješt podána vyhlídka na možnost vyhojení rozliných chorobných » skutených pomrech*. Doufejme, že toto zaslípouhým prostedkem odbytným. Snad potom bude theorie práva, pes jiné skutky, zase m.cci usazena býti ve své pirozené právo. Na každý spsob prosíme a zavazujeme všecky

stránek v našich bení

nemá

býti

i

naše nkdejší kommittenty, jakož

i

všecky vlastimilý a krajany co

skutených pomrech* asu pítomného pede vším jen tuto vyhlídku mli na zeteli. Neklamejme se o pravd, že nezávisí na vli tohoto neb onoho ministerstva, nýbrž jen na vli veškerého lidu Rakouského, zdali a jak dalece napotom máme býti a zstati svobodni. Ješt vždy nachází se nemalý poet obanejsnažnji, aby ve

nv

>

mezi námij kteí starodávní duchovní

a oblíbili, že svobodni býti ani nechtjí.

pedn

o

to,

objevila býti

mocné neb

aby se politická svoboda

dobrou

;

i

livreji

Snažme

tak

sob

se slovy

obvykli i

skutky

tmto spoluobanm

našim

pak nebude žádné ministerstvo na svt dosti aby nám toto dobré chtlo zadržovati neb

opovážlivé,

ztenovati. Rakousko, kteréž my, toto pedpokládajíce, radostn pozdravujeme co naše toto Rakousko co spolený stát, a mladistvý císa jeho jdou ješt mnohému tžkém.u pokušení v ústrety;

—

budou nám v nastávajících boulivých asích ukládati ješt mnohou tžkou obt. Podejme pak obezelou inností a pravým vlastenectvím jak vlád naší tak Europ skutený dkaz, že nepemožitelná moc a síla Rakouska pochází skuten od národu jeho V Praze dne 21. bezna 1849. i

I

23.

O

centralisaci

a národní ro\'noprá\'nosti

kousku, dne 21. pros. {Nár. Noviny 21. pros. 1S49 ;

v Ra-

1849.

Radhost III, 59—70; erný, Boj za právc. 6S5—692.)

Ku konci roku r. 1849 pomýšlelo se vydávati eský politický v jazyku nmeckém. Palacký k tomu cíli dne 2. pros. t. r. napsal úvodní pod názvem Union, nicht Centralisation, noch Foederation federalistický program eský býti pezván unionistickým, tak aby se ily námitky, jakoby šlo o vlastní federaci stát. Název >Union« byl :

—

denník

lánek ;

melt vyloupijat.

;

23.

O

111

centralisaci a nár. rovnoprávnosti (pros. 1849).

akoli jinae lánek Palackého u zakladatel denníku souhlasu nedošel.

On

sám praví o nm: »Jelikož Dr. Pinkas, jenž pi založení a vedení tohoto žurnálu (se svým pozdjším zetm Dr. Ant. Springrem) ml nejinnjší úas, obsah lánku nezcela schvaloval vzal jsem jej zpt, a pepracoval pozdji, :

k žádosti svého pítele Karla Havlíka, pro jeho Národní Noviny v eském jazyku, pod názvem »0 centralisaci a národní rovnoprávnosti v Rakousku*. Osudy jeho jsou známy. Vzbudil znanou pozornost, a ml za následek mimo

zápov

mé pod poskutené pronásledování. K tomuto asi pisplo též moje votum ve schzi mstských starších Pražských z 20. bezna 1851, kde radil jsem, aby návrh, podaný koryfey tehdejší stední strany nmecké, na jmenování ministerského pedsedy knížete Felixa Schwarzenberga estným mšanem Pražským odroen byl na tak dlouho, až by zrušení stavu výmineného podalo nám píležitost, uiniti to s vtší svobodou

jiné

konenou

licejní

Nár. Novin [19. ledna 1850] a postavení

dohlídku, která za krátko pešla ve

a slušností, beze všeho zdání servilismu« (Gedenkbl., 206; srov.

291; Vlastni životopis,

lánkem

Palackého

z

21.

prosince 1849 byl

federace na základ národnostním, jak vyslovil

v ústavním výboru

§ 123 oktrojované

i

Radhost

III,

37).

jej

Kromížském

ústavy (pipouštjícího

veejn

v celku (v.

.

zmny

již

19;

vyhlášen program díve v lednu t. r. byl též 18). Pod zástrou

snme

na nejprve píštím

íšském prostou vtšinou hlas) a zvlášt vzhledem k § 35 a 36 obracel se vbec proti základní povaze této ústavy, kterou oceoval pedevším ze stanoviska národního. Centralisace, na níž ona se zakládá, jest v s

ideou národnosti,

celé íše,

s

pímém

odporu

národní rovnoprávností, kterážto jest mravním základem

nezbytnou podmínkou

vší konstituce; šííc

vlastn nadvládu jednoho

jazyka ústedního v parlament a vyšší administraci, stává se až i smrteln nebezpenou národm, ponvadž jim odnímá volný byt a pohyb národní a politický.

Pod štítem jedné císaské exekutivy nutno národm dopáti dosta-

se báti o svou národnost. V zájmu jednoty íše mají centrální moci zstati záležitosti dvorské, zahranin, vojenské, obchodní, íšské kommunikaní a finanní (z ásti snad i zákonodárství právní) naproti tomu íšská ministerstva vnitra, justice a vyuování teba ne- li zrušiti, aspo tak obmeziti, aby záležitosti správní byly penechány zvláštním ministerstvm zemským neboli národním. Vbec potebí utvoiti nejmén 7 národních skupin zemských (díve 8), s tolikéž ministerstvy, kasaními soudy a snmy zemskými, tak aby vnitní záležitosti tchto skupin mohly se až do nejvyšší instance vyizovati v jazycích národních dle zásady rovnoprávnosti. Ministr zemský byl by pak zárove exponovaným ministrem íšským, a ml by pi sob odborné rady ministeriální pro všechnu správu zemskou. Zamýšlené zízení zvláštní rady íšské mohlo by býti vhodné. (Ostatn eský lánek Palackého byl sice rozšíením pvodního lánku nástky, které v eském nepicházejí; meckého, nicmén tento obsahuje srov. Gedenkblátter, 206—214). Palacký pozdvihl svého hlasu práv v dob postupující reakce, kdy hlas jeho pak vzbudil i pocentralisace vztahovala se vítzn též na Uhry zornost list zahraniných. Akoli návrhy jeho opouštly pdu pomr historických, potkávaly se nyní u národ mocnáství (z ásti též u Maar) — vyjí-

tené autonomie, aby nemuseli

:

i

;

majíc

Nmce —

s

vtším souhlasem, než prve

v

Kromíži

;

pedevším

vítány

112

23.

O

centralisaci a nár. rovnoprávnosti ^pros. 1849).

jednomysln, pokud

šlo o

odsudek

centralistické soustavy, kdežto co

rodnostního

spsobu

od Pinkasa,

Ritiersberga). Za to zase

pišel hlas Palackého

do ná-

federace ozývaly se ovšem nkteré námitky (tak u nás

Nmci

byli

poboueni, a zvlášt nevhod

vlád Bachov, práv když

chystala se upevniti ústavu

íšskou oktrojováním centralistických zízení zemských (z 30. pros. 1849). Proto sám státní podsekretá dr. Alexander Helfert obrátil se proti takovému otásání zákonných základ íše zvláštní brošurkou: »Oesterreich und die Nationalitáten. Ein ofienes Wort an Herrn Franz Palacký* (Wien, 1850'. Panenávisti (jak sám dí); užito lacký tehdáž upadl u vlády do nemilosti, ano hrozeb až u jeho manželky, tehdáž tžce nemocné, tak že Palack}- pro její i

upokojení

konen

tehda

slíbil

dále se neúastniti politických diskussí;

i

v-

výhradn svému povolání djepiseckému /"Vlastní životopis 37—8; Radhost III, 291 — 2). Ostatn potom formáln prohlášení absolutismu sylvestrovým patentem r. 1851 vbec bylo pekážkou volného mínní noval se odtud zase

politického.

Otázka o federaci aneb centralisaci zajímá již ode 20 msícv všech tch, kterým zízení a upevnní vlády konstituní

mysli

Rakousku leží na tebného asu, aby v

Snmu Kromížskému

srdci.

rozešil

ji

nenecháno po-

všestranným objasnním a doroz-

umním;

však ponvadž tam jen jedna polovice íše zastoupena nechceme škody odtud povstalé vážiti píliš vysoko. Vláda, oktrojovavši ústavu ze dne 4. bezna 1849, prohlásila se sama

byla,

skutkem pro

míe

centralisaci,

žurnalv v

íši,

souhlasí v

devším

záviseti

všecka

moc

vlastn

to jest

jejíhož více

neb

mén

v cizin

hlavní a životní otázka

zdárného rozešení pe-

veškeren prospch bude vnitní její pokoj, a tudíž v Europé vbec. V ohledu tomto nabývá otázka i

její

dležitosti

niní mužové

že

i

Všickni ale znatelé

píznivý.

hlas o ní nedosti

tom mnní,

íše Rakouské, od

i

nmeckých

zvlášt ale ve Vídni, tím vtší nespokojenost jevily

ozýval se nejeden

ta

tém

tomu všecky svobodné organy jinojazyné, ano

proti

i

ne sice naprosto, a však vždy u vysoké

provedenou. Proto chválena jest ode všech

celoeuropejské,

státní obracují

k

a není se ní

Ústava oktrojovaná založena volných, že v ní bez znamenité

emu

že

diviti,

zahra-

i

pozor svj. jest

na základech tak širokých a

promny

celku dají se

pedce

vše-

píhrady pestaviti a podstatné uvnit opravy provésti; což ohledem na § 123, který dopouští její ástenou promnu a tudíž liké

i

revisí

chválu

na nejprve píštím jí

piítati.

snmu

íšském,

A ponvadž promny

nemže

takové,

se jinak než za

díve

nežli

navrho-

vány budou cestou zákonodárnou, musejí zdrav rozmyšleny a všestrann uvažovány býti nebude ani nám bohdá ve zlé vykládáno, ;

když pedložíme obecenstvu myšlénky své o dležité vci

té.

Samo

23.

pak sebou

O

113

centralisaci a nár. rovnoprávnosti (pros. 1849).

máme-

se rozumí, že

li

navrhovati, co za lepší uznáváme,

pro

musí nám volno býti také dokazovati, sob zmny pejeme. v

ovšem dobré,

to není

em

K

orientování se na šírém

poli

vku

které úvahy o zvláštní povaze

tomto musíme pedeslati

n-

státu našeho. Cit národnosti

i

národv

dosti mocnou pákou života jmenovit u nás v echách jevil se takoka v popedí historie každého tém století, s výminkou toliko XVL za nynjší doby ale osobuje sob v celé stední Europ a XVIII. moc a psobení, jakovýchž neml ješt nikdy. Co XVI. a XVIL století byla idea církve a náboženství, to jest našemu vku idea

býval sice od jakživa u všech

veejného

státního;

i

;

národnosti. Pohled na nejnovjší djiny, zvlášt

pesvditi

vdomi

nepronikla ješt mysli a a státu našeho;

vždy

ale

nabyla

neodpíráme, již,

do

a expansí

do šíe

djstva

neustoupí díve

již

i

s

vku

mnohým osobám jest protivná: maarské pechvaty, takové síly zákonv svto-

že dle pirozených

hloubi,

všecka stadia pírodného v

že

tom

že idea tato

jest,

všech individuí

všech osob,

zvlášt skrze

1848, musí o

r.

Pravda

každého, kdokoli jen chce.

bh

djišt, než až vykoná

vyvíjení svého.

Ty

svj skrze

krajiny a osoby, zvlášt

Rakousku, které podnes v ohledu národním jsou netené aneb nebudou jimi ješt po desíti, po dvaceti nebo po ticeti

apathické, létech

;

následovn pohnoutky ve

které posavad

mnohým

Každý muž u

tím vtší dležitosti. se

tajiti

aneb

ji

dokonce

ano zpozdilé bylo by

vku

našeho,

nemly by

smr

a

celé sílení

brané

zapírati

vlády,

pomrv

národnosti,

jenž pravdou

ím

dále

vty

této

by chtl, vzel by v osudném klamu;

všecko stavení hrází proti tomuto proudu

již

výmysly i prostedky lidské proti nmu úinku, nežli foukání proti vtru, kterýmž jeho ani zmniti se nedá.

interessy církve a náboženství zápasili

Europy s obou

z

všeliké

lepšího

ani odvrátiti

O

státu,

dosti lehké býti se zdají, nabývají

skrze více než století velmi stran

sklonili

se

konen

ped vky

ukrutn k míru,

národové

krvav, až vy-

a t.

j.

k uznání a

šetení práv soupeových, ili k zásad rovnoprávnosti vbec. Má-li

podobnému dlouhotrvajícímu krve prolépoátek skuten stal se roku 1848.?' Doufáme, že

idea národnosti vésti ku vání,

jehožto

bohdá

nikoli,

protože

to,

k

emuž

delším a krvavjším boji vždy rovnoprávnosti národv,

anobrž

i

za základní

aspo

dogma

strany všecky musely by po sebe

pedce jednou u nás v

skloniti se,

Rakousku

již

t.

naped

v íši celé prohlášena jest.

zásada uznána,

Spory tudíž 8

;

114

23.

O

centralisaci a nár. rovnoprávnosti (pros. 1849).

mohou, kdyby zásada rovnoprávnosti de

jen o to ješt povstávati jure

uznaná

již

pijatá, de facto

i

nkde

rušena byla.

v Rakousku, ohledem na minulost, jiného nežli emancipace živlu slovanského a rumunského z nadvlády germanismu a maarismu? (o pomrech v Istrii, Dalmatsku a Halii, jakožto mén rozsáhlých, na tenkrát mleti mžeme). Nmci a Maai byli ped beznem 1848 národové panující v Rakousku, Slované a Rumuni národové služební; onino

Co

ale jest

nynjší panování zásady rovnoprávnosti

tedy utiskovatelé,

tito utiskovaní.

tedy, chtli-li onino

1848

dsledn

odíci se spolu

Pi

prohlášení konstituce v

beznu

svobod,

museli

skuten,

jak

nadvlády

potud

pravili,

bezprávn usurpované,

poddanými. Nmci akoli praxis za ní až podnes velmi Maai ale odepeli se toho jak ve praxi tak dalece pokulhává však nyní, jak vdomo, bolestn pykati musejí. v theorii, zaež Svoboda vbec jen tam možná jest, kde všickni úastníci spolenosti jakékoli požívají stejného práva, kde nikdo není rodilým pánem, nikdo rodilým otrokem druhého emuž však nikoli se nepíí, aby pro dosažení úelu spolenosti jedni stáli v ele, vedH

práv

jako

uinili

to

statkái

velicí

svého panství nad

ihned v theorii, ;

i

;

a poroueli, druzí následovali a vésti se dali

svobodném konstituním

státu platí

t.

j.

zákonové všem

poslouchali.

obanm

Ve

stejn

musí právo býti také druhému, aniž kdo ze zákonu a z práva obecného vylouen býti smí. Slovem, konstizásady všeho tuce jest jen provedení ve státu známé oné a

co jednomu právo

jest,

vné

práva

i

vší spravedlivosti

:

eho sob

nechceš, jinému

nei.

Každé jakékoli nadpráví, každá jakákoli výsada (Vorrecht, legium), každá jakákoli podrobenost, která neplyne z poteby dosažení úelu státního, tené vyjmutí z práva, tedy negace

—

pirozen

nejsou nic jiného,

práva,

t.

j.

a

privi-

nutn

než sku-

nepravost,

kivda,

bezpráví. Každá takováto výsada mže jen udržena býti ve státu násilí pak vede všude za právem uvedena sebou stav války, v nížto všecko pirozené právo se zapírá, mizí

pouhým

i

násilím, nikoli

;

a hyne.

vty tyto, samy v sob svtlé a bezodporné, na skutené pomry národ v Rakousku, nemžeme neseznati, že pi tolikeré rozlinosti národv tch, úplná jejich rovnoprávnost Obrátíce

nejen za neodbytnou výminku celé konstituce, ale

klad samé

íše

vbec

vlád germanismu ani

ei

považovati se musí;

a madiarismu nad Slovany a

býti nesmí.

Jinae

zajisté vypadli

i

za mravní zá-

tudíž že o jakési nad-

Rumuny

bychom

z

nikdy více oboru práva

23.

opt do

O

centralisaci a nár. rovnoprávnosti (pros.

1849).

J15

promnil by se nám opt ve tebas na oko dušenou. Je-li to vše pravda, co jsme dosavad pednesli, tedy otázka o centralisaci, kterou naše ministerium v Rakousku zavésti a upevniti se snaží, sama sebou rozhodnuta jest. Centralisace ta pro Rakousko již z té píiny se nehodí, ponvadž stojí ve pímém a nevyhnutelném odporu s mravním základem celé íše a konstituce, s rovnoprávností národv. Ministerium mluvívá sice také o rovnozádavy a kivdy,

stát násilný,

právnosti, ale povážíme-li

bychom

stát

právní

a pokoj ve válku,

formulovati

i

spsob, kterým

smysl jeho po

ji

pravd

provésti usiluje, museli

takto:

»

rovnoprávnost

nminy*. Je-li to ješt rovnoprávnost ? mže-li nadvláda taková jiným národm diktována býti pravšem a mimo násilí a mže-li násilím takovým upevnn všech národností v Rakousku,

s

nadvládím však

.f'

býti pokoj a stálost íše.^ ani písn na váhu bráti, pro ku p. v Uhersku nmecké úadování se zavádí; Uhry nacházejí se posud ve stavu váleném, a to není ádný stav konstituní. Ani na to píliš nyní doléhati nebudeme, pro úadm eským ped nkolika

Nechceme zde

nyní všude

msíci zapovzeno bylo, užívati mezi sebou jazyka eského; tento v každém ohledu neospravedlnitelný skutek zdá se, že cestou nekonstituní u vlády vylouzen byl, aniž bohdá u nových úadv bude míti pes ty meze, které ministerium samo pi platnost, an pesahuje své centralisaci stanovilo. Vezmme v úvahu jen pomry ty, které z ústavy dne 4. bezna nutn a nevyhnuteln plynouti mají. Paragrafem 35 a 36 té ústavy vázány jsou všecky vyšší nálodní snahy a všecken politický parlamentární život k jedinému centrum íše, k íšskému snmu nebo snmové zemští nemají než jistá » naízení* (Anordnungen) initi o vcech svých domácích mén dležitých. Následovn ono vše absorbující centrum buto stane se pravou smsicí u vže Babel, aneb jeden jediný jazyk (ku p. nmecký) pijat bude de facto za jazyk centrální. Tím ale skutkem vyloueni budou všickni ostatní jazykové zemští na vždycky ode všeho veejného parlamentárního života. I nebude ani na této rán dosti, ale vláda centrální, užívajíc téhož jazyka, vylouí nápodobn všecky ostatní jazyky ze všech oborv administrace vyšší. Takováto nerovnost nejen vyvrátí až do dna všecky ty liché ei o rovnoprávnosti národv, a postaví pouhý klam za mravní základ íše, ale stane se smrteln nebezpenou pro všecky ty národy, kteí krom Rakous buto ani nežijí, aneb aspo politického života vyvíjeti nemohou. Národ zajisté, ktei

;

i

116

23.

O

centralisaci a nár. rovnoprávnosti (pros. 1849).

rému každé národní

odato

kdežto

jest,

pohybování na vky míe jeho požívají,

politické a parlaraentární

sousedé v plné

zatím

—

takový národ propadl neuchranné díve neb pozdji zahynutí svému co národ, a proti smrti

smutném pádu i

Jihoslované a

takové není na

nacházeli by

se nejen

Rumuni; neb

svt

tito spokojiti se

i

V

léku,

Cechoslované a

takovémto

Maai,

ale

nechtjí a nemohou

tou nadjí, že as kmenovci jejich v Turecku pedejdou je píkladem

veejného života politického. Všickni tedy národové tito nemohou, by sebe radji chtli, svoliti k centralisaci dotené, ponvadž skutkem takovým podepsali by sami ortel smrti své a spáchali by samovraždu. Žádný poctivý representant národu svého nemohlby s dobrým svdomím podvoliti se v to na íšském snme; a kdyby uinil, nevíme, mohl-li by skutek takový právem místo míti; to lidského práva jelikož slibové a závazkové nemravní dle božského

a

i

i

za neplatné se uznávají.

Co tedy

jest initi,

možnosti se vyhovlo

.f*

aby nesnázem a rozpakm takovým dle

—

Pomoc

jest

aspo

tu,

velmi

v theorii,

ve praxi nikoli nemožná. Potebí-t zprosta pesaditi snadná; ale nkolik lánkv z paragrafu 36 do paragrafu 35 a ustrojiti dle toho celek ústavy. Potebí jest dopáti jednotlivým národm rakouským tolik autonomie, tolik svobodného politického pohybování, tolik vlastního parlamentárního života, kolik staí, aby bez ujmy i

jednoty

íšské

národv

rovnoprávnost

stala se

pravdou,

a kolik

potebí, aby odstranilo se nejen skutené nebezpeenství, ale

plodná tvárnost helotismu u jednch, panství u druhých.

i

bole-

Pokud-

národové budou míti píinu, báti se o národsvou, potud nebude v Rakousku nikdy spokojenost nosti a míru. A nebudou-li v tom ohledu dány garantie samým organismem státním, bude jist od ministerium nadarmo plýtváno chlácholivými emi; nedvra, mající od dávna tisícero podntv, všecky svazky vždy dále zmáhati se bude a hlodati veškerá držadla koli

i

oddanosti a lásky. Otázka, íšská-li

moc

sloužiti za

práv

co v Rakousku centrální,

ili

podstatnjšího a pramenitjšího jest^ moci zemské a národní, a má-li onano

míru tmto, ili naopak,

tak zbytená, zahálivá

i

— zdá

pohoršivá

se

nám

býti,

v

samém skutku

jako jiné podobné

ku p. o suverenit knížat aneb národv. Staviti zúmyslna tyto zásady proti sob, hledati v nich odpor a hádati se o pednost jedné nad druhou, nemže než vésti konen k nesmyslm a k nepravostem. Jako u lovka pi skuteném oddlení duše otázky,

O

23.

centralisaci a nár. rovnoprávnosti (pros. 1849).

117

tla nastává smrt, tak i v organismu státním, kdyby organické jeho prvky a zásady poaly potýkati se vespolek. Mezi tím, jakkoli naprosto nemožné jest, vytknouti v každém inu lovka, pokud úastnil se rozum ili duch, a pokud smyslnost ili tlo v jeho, úhrnkem pece rozeznání oboru duchovnosti a tlesnosti vbec nikoli tím se neruší. Diskrecí a dobré vle s obou stran tu v každém pádu potebí bude. -od

nm

Dle našeho mínní jednota íše Rakouské, má-li býti neklamná i

nezvratná, požaduje pro své centrum, ili pro >íši«

a naprosto, jen následující záležitosti a ili rodinu jeho

námoní;

;

2.

záležitosti

pedmty:

zahranin

;

3.

1.

vbec, nutn císae a

dm

vojenstvo pozemské

finance íšské; 5. záležitosti obchodu a tudíž 6. prostedky komunikaní v íši vbec. Dále ješt jest, ne naprosto potebné, alespo velmi žádoucí, aby to, co v jedné ásti íše za právo jest, ve druhé za kivdu považováno nebylo. i

organy

4.

i

ili

a

Z výkladu tohoto pozná každý nepodjatý innosti ili podruí moci centrální anebo

soudce, že

íšské

nikoli

my

oboru nechceme

meze nedostatené a úzké. Ministerstvy pro pedmty dotené potebnými byla by jednota íše tím dostatenji a stáleji upevnna stvrzena pojištna, kdyby tebas ku p. zásada ta výslovn urena byla, že nejen každá pevnost, ale každiké dlo, kterékoli u vnit hranic íše Rakouské se nachází, náleží výhradn do podruí moci klásti

i

i

i

centrální ili íšské.

mly by všecky ostatní záležitosti státní zemským Rakousku ponechány býti mocem a rozumí se, že pod ízením a štítem též ili autonomii národv, moci exekutivní, která v íši inná jest, a výhradn jen mocnái Podlé toho mohly a

snmm

a národní v

— i

ili panovníkovi písluší.

Nám

zajisté

ve sporu tomto nejde nikoli

o njaké obmezení moci a praerogativy panovníkovy, nýbrž naprosto jen o jiný

A

pimenjší

protož všecky ty

a pirozenjší

do oboru Kterak

lži

jejího.

obyejné dtky o

rýpalství a separatismu atd. vají,

mechanismus psobení

naší prý neloyalnosti, našem odkazujeme zase tam, odkud pichází-

a utrhání.

ale vlády

zemské v Rakousku mají organisovány

býti,

nkdy do sporu ani mezi sebou, ani s vládou centrální, to jest arci vc uvažování mnohem delšího, nežli lánkem novináským obsáhnouti se dá. My aspo nemohouce nyní do nho aby neupadaly

se pouštti,

chceme jen úhrnkem

o záležitosti

této.

a

povšechn naznaiti

zdání své

118

23.

O

Netajíme

centralisaci a nár. rovnoprávnosti (pros. 1849).

se, že

bychom

páli,

aby

ministeria, která nyní pp. Bach,

Schmerling a Thun ve Vídni zaujímají,

aspo

podruí svém obmezena

ve

bžná

jejich

ských

bu

ministeriích zem-

ízení odbývána byla ve zvláštních

národních. Každý vtší komplex aneb každá námlaby v ele veškeré adm.inistrace

neboli

rodní gruppa své jednoho

zemí korunních ministra,

jenžby kollegou

ministrv íšských

sice byl

mst

Vídenských, ale pebývalby ve hlavním

ili

bu

dokonce zrušena, zpsob, aby všecka

byla na ten

sob

zemí

pod-

pod sebou raddy ministerialní pro všecky vtve administrací zemských. Takových ministr museloby v celé íši maje

ízených,

býti

pi nejmén sedm,

vanské,

ské a

italianské;

7.

soudv

a sice pro

polskorusínské,

3.

vedle

4.

zem

maarské,

nich

tomu také

tuze na odpor

rumunské,

pak tolikéž

kassaních. Ml-liby ustanoven býti

ádn dvrné

nmecké,

1.

5.

nebyli.

2.

snmv

poet

Ministrové

eskoslo-

jihoslovan-

6.

zemských a

vtší,

my bychom

takoví,

dostávajíce

poradách a uzaveních

kollegv svých íšských, museli by arci v as poteby zajíždti také sami k nim do Vídn. Od té doby, co železné dráhy a telegrafy do všech mst hlavních se rozbíhají, zízení takové dalo by se provésti bez podstatných nesnází. Hlavní ale výhoda ze zízení takového plynula by ta,

že všecky

zprávy o

záležitosti

zemským, dalyby

státní a národní,

se odbývati až

stojící

do instance

rodních, a že zásada rovnoprávnosti

pod ministerium

nejvyšší v

národv pestala by

eech

ná-

tudíž býti

pouhým mámidlem. Síiti se zde dále o idei této nebudeme. Pro znatele a pro dobromyslné tenáe naznaili jsme ji bohdá již zeteln dosti; aniž pak my v podrobnostech mén podstatných (pi kterýchž toliko úel od nás vytknutý tak neb onak vždy pece dosíci se

svévoln s kýmkoli nesnaditi se chceme; co ale dávných nepátel našich se dotýe, víme, že kdybychom z pouhé upímnosti tebas i samu krev a duši svou ped nimi vylili, oni vždy pece dává),

bh

ví

z

jakých neplech a nešlechetností

nkterých

zvláštních

e

viniti

nás budou.

Proto

vci této byla zbytená. Jen punktv musíme nkolika slovy ješt se do-

zdá se nám, žeby další naše

o

i

tknouti.

touž

Pedevším pokládáme za vc velmi povážlivou, dliti jednu a vtev administrace veejné (ku p. vci školní) mezi vládu

íšskou a vlády zemské; tení mezi nimi bude nevyhnutelné, když jednakaždá bude chtíti rozšíiti obor podruí svého naproti druhé; naprosto potebí jest, aby každá vtev taková celá nerozdlená i

O

23.

centralisaci a nár. rovnoprávnosti (pros. 1849).

jedné moci toliko podízena byla. Ba hnutelné

jest,

i

119

tam, kde dlení arci nevy-

jmenovit v oboru finanním, páli bychom, aby ku bez výminky pod

p. všecky dan nepímé odevzdány byly celé a moc íšskou, dan pak pímé pod moci zemské,

—

arci že se zá-

vazkem k odvedení vymené ástky do kass íšských, jakož až sama da íšská, posavad bývalo. Jinae zajisté píplatek zemský považovány budou od kontribuentv za opus supererogationis, za bím mrzuté a zbytené, pi emž interesse státní v obou pípadnostech trpti bude. Jen takovýmto roztídním a isolováním

bu

(osamocením) jíti

pedmtv jednotlivých

uvarovati

a

bu

na

budoucnost

pede-

v ústrojí státním dá se

nebezpené

jejich

tení se mezi

sebou.

Uvažovali Jsme

centralisaci

rakouskou

posavad výhradn ze

stanovišt národního, proto že ono pro nás nejdležitjší

Pi-

jest.

pomeneme-li ale sob, kterak ve Francii, státu takm jednorodém a jednonárodním, mnozí z nejosvícenjších vlastencv jediné možnou spásu

nyní

jen

v jeho

decentralisování

pesvdíme

hledají,

se

ochotn, že vc ta má jiné stránky velmi dležité a nebezpená, do jichžto rozjímání však pouštti se zde nechceme. Nesmíme ostatn zamleti o zdání svén), že jakkoli již nyní potebné se vidí v Rakousku zízení zvláštní íšské rady dle §§ 96 98 ústavy oktrojované, poteba však taková stala by se i

—

mnohem vážnjší a pilnjší pi zízení ministerií zemských nahoe dotených. Rada ta, složená z mužv nejzkušenjších a nejváženjších u všech národv Rakouských, a záležející asi z rady

ješt

užší,

údv

totižto stále ve

všech

po

troušené

Vídni

i

mli dokonale vždy na

šetiti a poslouchati rady

té,

širší,

roz-

mla by za povinnost, sloužiti státní poteb jak ministrm, tak

dobrým zdáním svým v každé mocnái samému, a však pod výminkou, aby strové jeho

a rady

pebývajících,

—

krajinách,

aneb

i

císa pán

i

mini-

vli, dle vlastního uznání svého, nic.

mnohé prostedky napomohlo k jednot,

Toby pak stálosti

tuším nad jiné

a blahobytu íše,

utvrdilo by politiku její uvnit zevnit, aniž by vadilo a vaditi mlo zásadám konstituním a svobod národv rakouských. Konen ješt odpovdíti musíme na dtku, která odprcm i

centralisace v

Rakousku nejhojnji

a

obyejn

se inívá.

Praví se

drazná, a protož pedevším sestedná na jednom míst a v rukou jednch. My sice nevíme, bývá-li vždy silný ten, kdo se pouští do boje s pírodou a právem že ale v boji takovém konen vždy klesnouti musí, totiž,

že vláda rakouská

:

musí býti

silná a

120

23.

ei

totiž

o

Jest-li

centralisaci a nár. rovnoprávnosti (pros. 1849).

Zdá se však, že naši odprcové matou mimovoln rozliná pontí dohromady, mluvíce

nepochybujeme.

O tom v

O

své

snad

vlád silné, a mníce pod tím tomu tak, nechceme jim v tom

však za

to,

že

pohodlí

nenáleží

mezi

jen

vládu

odpírati

pední

pohodlnou. máme

naprosto

;

požadavky vlády

konstituní. Pohodlný, co do státního zízení, jest jen despotismus a barbarství; vlády osvícené a

svobodomyslné bývávaly od jakživa obanských, a protož

pilný v šetení tisícerých interessv státních a

nemohly

ani

nechtly vyhlašovati pohodlí svého za

organismu nad

V

jiné dležitjší.

Praze dne 21. prosince 1849.

vc

ve státním

Spisy

B.

z

let 1861

až

1865.

24. Historické haraburdí.

lánek

o

pomru Moravanv

a

echv,

z

11. a

16.

ledna 1861.

{Nár. Listy iSói . ii a ló ; Radhost I/I, 71—78).

Absolutismus pochoval také eskou publicistiku; v srpnu 1851 zastaven Slovan a v pros. t. r. Havlíek sám internován do Brixenu. Teprve nešastná válka v Itálii r. 1859 spolu s finanní tísní pinesla obrat, oznaený nejprve propuštním ministra Bacha, potom povoláním rozmnožené rady íšské (pa-

i

tentem

z 5.

pamtní eského teprve

bez.

1860).

Tu

také dne 18.

spis sepsaný dr. Riegrem,

vbec

pijat

národní a politické stesky

národa, se žádostí za povolení neodvislého denníku eského. Avšak

msícem íjnem zaal

konen

ervna 1860 panovníkem ochotné

tlumoící

vycházeti

as,

a až

novým rokem

1861 mohl

Grégr vydávati Národní listy, vlastní to politický orgán národní strany; program jejich (sepsaný Riegrem) byl spolu zase prvým politickým programem eským po vydání íjnového diplomu r. 1860 a z velké ásti opíral se o tento (v. íslo 25, 26, 27). Od založení Nár. List také Palacký nemeškal své náhledy nejednou zase projeviti lánky novináskými. Poprvé uinil tak hned v lednu 1861, kdy jakožto rodilý Moravan cítil povinnost vystoupiti proti novému soení na echy, které na Morav jako r. 1848 zase se zdvihalo (srov. íslo 9). Podnt dr. Julius

hrubý lánek eského odrodilce v Brnnských Neuigkeiten, o nmž pinesla dopis Prager Morgenpost, redigovaná Moravanem Ohéralem akoli pak lánek onen byl odmítán, pece dopis ten nepochybn vzhledem k tomu, že íjnovým diplomem byly slíbeny instituce srovnalé s vdomím práva historického, kladl váhu na zvláštní stanovisko Moravan, tak aby snad zavdal

;

echm

nenapadlo usilovati o obnovení svazku koruny eské. Palacký ukazuje hlavn k osvtovému a mravnímu významu historie pro národ a tudíž k poteb vdomí historického odmítá tvrzení, že by Moravané byli k historii tak netení a jí neznalí, že by ji hodlali odhoditi jako • historické haraburdí*, i pipomíná, že historie eská a moravská jsou od ;

24.

122

sebe

Historické haraburdí (leden 1861).

Ovšem

nerozdílný.

i

podle historie Morava podržela by domácí svéavšak to by nebránilo konání mimoádných

zákonnost a samosprávu zemskou zemí celé koruny eské.

;

snm

I.

Jakkoli nerad

nemnoho

chvil,

úastním

sporv novináských

se

—

oí mi zbývá, potebuji mého ješt potebnjším,

co za nezdravím

nebo tch a užívám

—

nemohu ku pracem jiným a dle zdání svého, djepisec národu co pospolu, ech pedce, i co Moravan a nerozdílného, mleti naprosto, v echách a po Morav jednoho když spor se dotýká domácího pomru Moravanv a echv mezi sebou, a když neistí živlové usilují zjevn mísiti do jedu svého i

i

co nejvíce.

Nedávno

Brn

vyšla v

brošurka pod titulem >Darstellung der

altstándischen Verfassung des Markgrafthums

Máhren von

Ritter

P.

—

o kteréž mohu chváliti von Chlumecký, Landesarchivsdirektor« s potšením a právem, že psána jest dkladností a úseností vzornou,

piznávám, co a jak v ní se obsahuje. Spis ten poíná slovy: »Markrabství Moravské, nkdy manství koruny eské, pod králem Jiím s pivolením stavv Moravských* (mohlo se íci »k žádosti a prosb* tchže stavv) »pivtleno jest na vky do téže koruny« atd. V postupu jednání doliuje se všude

akoli ne ke všemu naprosto

se

akoli Morava od jakživa požívala vlastního zízení svého a úplné samosprávy domácí, pánem zem. Moravské pedce nepestal až podnes býti král eský, co markrab Morav-

jasn

a

ský.

A

dostaten,

co tu

že

dvody uenými

z

minulosti se stvrzuje, to

i

za naší

ješt pamti spatiti mohli všickni tebas sebe neuenjší na vlastní oi své, když pi posledním korunování krále eského v msíci

záí 1836 pijela do Prahy slavná deputace stavv Moravských, aby tu piznali se k vrnému poslušenství panovníka svého. Proti tomu když ve zmnách a nejistotách pomrv zemských, histoježto charakterisují dobu nynjší, dovoláváno se z ech tytýž i

rického práva koruny eské, co minimum onch

koncessí, na kteréž

Rakouského slušn nastupovati lze, a odvkého spojení a nerozdílnosti obou zemí,

ve spolku všech zemí státu

když

i

eské

i

ozývají

kiky

dotýkáno se Moravské, a to skromností a jemností až se z

Moravy,

vedle

surové, kterýchžto

jiný, nežli

podncování

hlasv bratrských

jestli

pelíšenou

:

srdených, také

aspo úinek, nemže býti hnvu, rozbroje a bouí v národ

ne úel,

nenávisti a

tém a

24. Historické

haraburdí (leden 1861).

12a

pobrateném. Chorovodem neblahého tohoto poínání jest

dle došl
Brnnských novinách »Neuigaby popudil Moravany proti Cechm. Hlas ten, jakkoli hrubý a ryný, nepronikl až k nám do Prahy, aniž my bažíme po nm dosti jest, že sám p. Ohéralv

nás zpráv jakýsi bezejmenec, jenž v

vydal

keiten*

lánek na

zvláštní

to,

i

;

dopisovatel (ve Prager Morgenpost dne

jeho a

aby do noty

vadilo,

práv koruny

mu

an se

e

onu

To nicmén

se odítá.

jí

zníti

»ehrenfest,

až píliš zhusta

1453

zazpíval

o historickém

ani

pan Aleš Holický ze Šternberka sám,

echv,

manové

jíž

totiž že

zárove

ale že

na statcích a v mstech svých vždy

—

Vank

míním Bosko-

z

jist jakživ nepopíral nikdo,

r.

rozum

spisovateli ne-

und búndig*,

kraftvoll

vic

ani nebyli nikdy

Cechm

otepávanou, kterou pan

dokazovati pravdu,

jal se

dotenému

nepijal také kousku onoho krkavího zpvu,

jejich,

zdál

posléze

kterouž

své,

ledna) haní nezdvoilost

8.

Moravané nejsou

Cechm

úplné svobody atd.

požívali

Jiný byl

ovšem tuhých hádek mezi stavy eskými

a obsah tehdejších

a moravskými, do jehožto širšího výkladu zde pouštti se byloby nemístné; aniž konec jejich vypadl v ten smysl, žeby lahoditi mohl choutkám novomoravských tchto krkavcv. Ale zdaliž pak djiny esko-moravské neposkytují nám nic » estnjšího, draznjšího a jadrnjšího «, nežli jediný tento známý, a to ješt k tomu špatn známý, spor domácí? byla-H by to snad podstata obapolných poeských a moravských.? Ptám se, ve které dlouhotrvalé spo-

mrv

lenosti, a

by

byla pouze bratrská neb sesterská, nepovstávají tytýž

okamžité nedorozumní a neshody ukazuje v

pontí

bratí

z

i

}

A

na »rara fratrum concordia*,

bratrství leželo

—

pontí nesvornosti co podstatné jeho ástky?

pírody své mliby vždy

sousedy své proti

když známé latinské písloví z toho-li následuje, žeby

sob

brojiti

mezi sebou a

Propak vykopává

štváti

sebe

se ze

hrobu

minulosti vždy jen jediný ten kvítek smrdutý, a nikoli radji

onch

i

pikladv jasných

sob

vrn

v boji, ale a

i

vespolek.?'

skvlých na sta, kde Cechové Moravané stáli po boku a pedcházeli se o závod nejen hrdinstvím snahou o vzdlání sebe, o kvt a slávu spolené vlasti

národu svého?

a

i

zdali nekrváceli

toliko u vítzstvích

spolu v bitvách nesíslných, ne-

zázraných jako u Ústí

a Domažlic, ale

rážkách osudných, jako na Moravském poli a na Bílé arci,

že jest

i

v

Morav

i

v

Cechách

lidí

dosti,

co se za pravé liberály pokládají, kterým celá

ta

a to

i

hoe? i

v po-

Vím

mezi tmi,

naše historie

eská

moravská naprosto nevoní, a kteí všecky památky její nejen co neužitené jakési haraburdí rádi by do koutv povrhli navky^ i

:

24. Historické

124

tebas

ale

spálili

i

aby

a zniili,

podntu

bralo se více

haraburdí (leden 1861;.

a posily

:

z

ale

ti

pana Ctibora Tovaovského

autority

choutkám jejich nenemliby aspo dokládati se

nich proti

Cimburka,

z

teníka, jemuž rovných ba jen podobných urodila

vkv

rava od

jen velmi málo,

mohu, že octnuv

tvrditi

a o

náhodou

se

nmž

s

vlastence a výi

vychovala

dvodem

Mo-

podstatným

mezi námi nyní, nejen od-

asi

tch pánv, kteí nadužívají slov jeho ku popuCechm, ale bezpíkladnou svou energií stíhalby je

íkalby se všech zování proti

po

vlasti

i

své

nemenší horlivostí a opravdovostí,

s

ony kramáe, co

nežli Kristus

Pán

prznili svatyni jeho.

II.

Dopisovatel

pouuje

1861)

pán Ohéralv

nás, že

málo

na svou minulost

dbal

i

jest

Morgenpost,

(ve Prager

zemí na

na djiny

svt, kdeby

vlasti

8.

lid

své a tak velice

všeho historického sebevdomí, jako na Morav.

Januar

tak málo

Pvodn

lišil

se

morav-

ských rodin, se jmény v djinách proslulými, že zbylo jen málo; vtší díl velkých statkáv že záleží z cizozemcv, pošlých ze všech

konin svta,

nejen

Maarv

Nmcv

a

z

Hes,

z

Westfal,

z

Porejní

Francouzv, Belgianv, Portugalcv, Italianv, Rekv (a div že ne také Turkv, Tatarv a íanv), kterým na památkách a dobrém jménu nové vlasti málo prý záleží; mšané a prmyslníci že starají se jen o nynjší hmotné interessy své, a lid selský že nerozpomíná se leda na vpády Tatarv, Švédv a Prušákv, na bitvu u Slavkova a na Spilberk, že zažehnává ve zlém Jesuity, co pány nkdy nemilostivé, a císae Josefa II. v dobrém, co prvního svoboditele svého; to že je všecko. Pro nás Moravany, dí, má cenu jen co nyní se dje, dáváme se tomu, kdo nejlépe hoví potebám našim. Chtjí-li Cechové u nás vážnosti a platnosti nabyti, a zavrhou od sebe celé to historické haraburdí ale

atd.,

i

(historischen Plunder), a postaví se k nám, jak

Nechci sebe.

zapírati

Systém

ovšem, že toto líení

vládní, který

po

s

i

tch

poalo

líbí.

kousek pravdy do

národ jak v Cechách, tak v Morav, potkal se tam odporem vlasteneckých aspo Jesuitv a knží, jakoví byli i

Bohuslav Balbín, zde

i

se

ticetileté válce jal se odcizovati sa-

mému sob ^áhy

má

nám

a

Tomáš Pšina,

Jií Kruger, Jan

Beckovský

takových se nedostávalo. Teprv ve posledním

školství u nás v

obou zemích

bráti

a jiní století

na se tvárnost nadj-

njší: ale o vše jiné dbáno spíše, nežli o vzdlání se mládeže v ná-

:

24. Historické

125

haraburdí (leden 1861).

a procitlo-li kde povdomí této národnosti pedce, stalo se to ne skrze školy, ale navzdory psobení jejich, samou toliko vnitní energií zásady, kterouž aspo mnozí pokládají za spasitelnou a svatou. Procitnutí takové stalo se v Cechách díve což div, že Moravané nedospli ješt v citu nánežli na Morav rodnosti tam, kde podnes Cechové stojí. Ale chyba jest, že kousek pravdy, který vždy s kusem nepravdy spojen bývá, chce tu vydávati se za pravdu pouhou, holou a celou. Dopisovatel velmi špatný kompliment iní onm šlechtickým rodinám, které pisthovavše se dávno se všech konin s'-ta do Moravy, tu posavad ješt prý za cizince a nikoli za Moravany sami se považují, aneb aspo neten k tomu se mají, co nové jejich vlasti se dotýe. Posavad aspo mezi poctivými lidmi všude tak se rozumlo a smýšlelo, že kdokoli novou vlast sob volí, staré ipso facto se odíká, že úastná se iní všech interessv té spolenosti, do které vstupuje. Nechci však v tom smru šíiti slov, a tím mén vyvádti budu tam závrky nelibé, kdež praemissa. sama ponkud pochybnou se mi zdá býti. Kdo pak ku p. v nejnovjších ješt dobách pinesl vzácnjší vlasti své Moravské,

rodnosti a osobnosti své

:

;

i

i

i

i

i

ob

domnlý

nežli

Portugalec,

ostatn v každém množství nacházejí sprosté

sice,

hrab Sylva-Taroucca

ušlechtilý

se

dobí

i

zlí,

Že poekadlo

jest

.í*

ale pravdivé.

mén

mého aspo smyslu, znjí slova,^ kterých dopisovatel užívá o lidu Moravském vbec, když dí, že djin vlasti své ani nezná, ani znáti nedbá. Djiny národu považoJešt

pochlebn,

dle

vány bývají všude za nejdražší jeho ddictví; jsou pokladem zkušenosti, které

ctností jeho, a

nabyl na dráze života svého,

uitelem

výstrahou,

i

eho

zrcadlem ctností a ne-

se chápati a

eho

nechati

má jsou konen pamti rodinné, podávané od otcv k synm vnukm. Národ odlouený od djin pedkv svých podobá se ;

i

ubohému

nadarmo touží a poptává se po rodiích pramen slastí nžných vysechl jemu hned blahoinný podnt ke ctnostem obanským, k lásce

nalezenci,

jenž

a po rodin; nejen hojný

u porodu, ale

i

k obtem vlasteneckým, mže. Chra mne bh a

bez nichž

obecné dobré prospívati ne-

jakoby z tak nešastného nemohl ovšem vydaiti se lovk poctivý a dobrý oban kdo je zná, ptej a dovíš se, jak mnohem tíže jim bývá zápasiti, i

té

myšlénky,

dítte ale

aby neutonuli v kalu podlého sobectví a všeho, co dále se rodí.

Také skuten

i

pán Ohéralv

dopisovatel a

z

jiní

stejnomyslní odvolávají se vždy jen k interessm a píkladu

tohoto s

ním

nko-

126 lika

24. Historické

fabrikantv

a

haraburdí (leden 1861).

prmyslníkv moravských,

jako

k

njakému

vrcholu tužeb a innosti národní, nedbajíce pravdy hlásané netoliko

od Krista Pána, nýbrž od Mojžíše, že ne samým toliko chlebem živ bude lovk, ale že mu šetiti sluší také poteb života dui

chovního.

A

však holá nepravda

novala netenost k

djinám

jest,

že by v lidu

Dkaz

vlasti.

Moravském vbec pa-

na to je snadný: jednání

snmu

Moravského r. 1848 a ochotné od nho svolení prostedkv potebných ke zdárnjšímu vzdlávání historie vlastenské. Od té doby zvlášt co do shledávání pramenv historických Morava skvlým píkladem pedchází všecky jiné zem státu Rakouského, ahi Cech ovšem nevyjímaje, — jakož to celému svtu vzdlanému známo jest. Ustanoven za zvláštního historiografa zemského Moravan, kterýž sice bohužel osvdil se ponkud ve protieském duchu svém, ale dkazv ješt nepodal, ani kdy podá, žeby pravá tení hodná historie moravská bez eské aneb ovšem proti eské provésti se dala. A zdali sám ten známý spor o nkdejším bytu

—

i

i

neb nebytu posvátného Velehradu, jenž nedávno tak horliv všude rozléhal se po palácích chýšech rolnických, svdí o domnlé té i

Ba není se obávati, žeby kdy Moravané odsoudili djiny své mezi pouhé haraburdí, jak to dotený dopisovatel žádati se zdá; aspo vím, že, aby moderní Vandalové nedovedli zniiti všecky drahocenné památky minulosti, o to jist postará se tam ne sám toliko šlechetný rytí Chlumecký. Z pramene dosti vrohodného dovídám se práv, že první pvodce nového soení na Cechy v Morav, spisovatel doteného hrubého lánku v Brnnských »Neuigkeiten«, není ani rodilý netenosti lidu

?

Moravan, nýbrž odrodilý Cech, jeden ani jiskry citu národního, tudíž ani

z

oné chasy, která nemajíc

pravého

citu

nicemi všude plodí jen ostudu a hanbu jménu se tuším ten neplecha

kovým zavdí

se

i

chyte

i

hloup

pro est, za hra-

eskému. Domnívali

pospolu,

mocnostem, kterýchž heslo

že

chováním

pokládá býti

>

ta-

roz-

ptyluj a panuj*.

Jsou

i

takoví krkavci, kteí roztrušují o nás, že stojíce o jed-

notu a celost

snmy k

sob

nyní

koruny naší eské,

moravské,

do Prahy vtšího

ale

i

vládu

usilujeme

zemskou

v

prý

Brn,

zrušiti

a

netoliko

potáhnouti vše

Bohužel že žurnalistikou zvlášt Vídeskou vládnou

kteí ani pérem o nás zavaditi neumjí, aby nám nekivdili a nepipisovali samé bh ví jak hanebné úmysly. Kdo ale nedá se štváti a soudí vci s rozmyslem z

dílu ošemetníci,

25.

Osvdení

k

volim

(bezen

127

1861).

titi

musí v samém našem odvolávám' se k historii sparukojemství, že autonomie a samosprávy Morav bráti nechceme,

ana

jí

spravedlivým,

požívala po všecka století až posavad

nemén

;

návrh k tomu byl by

daleký našich úmyslv, nežli naší kompetence.

Ale

dobe

mimoádní snmové zemí celé koruny eské, jichžto nám poskytuje historie píkladv množství, kdykoli nastávaly národm poteby dležitjší. A však není úmysl

mohli by posloužiti také za naší pamti

náš, pojednávati o

vci

Osvdení

ke

25.

této

podrobnji

svým volim na

ze dne 25. (Radhost

snm

zemský,

bezna 1861. III,

"9—84)

Rozmnožená rada íšská (v níž nebylo žádného národního zástupce eského) vtšinou hlas požadovala autonomii pro jednotlivé zem, jakožto historicko-politické individuality. Panovník po pání vtšiny vskutku rozhodl se neodvolatelnjrm diplomem

z

20.

íjna 1860 zavésti instituce srovnalé jednak

vdomím

historického práva, jednak také s nerozdílným svazkem íšským. Tímto diplomem tedy otevíral se nám zase nový život ústavní, parlamentární, a sice na rozdíl od doby revoluní r. 1848—9 smrem více historickým, s

a

pouze na základ mocnáovy koncesse a oktrojírky. Ani tato pda nebyla nám píznivou, aspo ne, pokud za provedení diplomu mly se pokládati Schmerlingovy patenty

z 26.

íjnový diplom sám

února 1861.

stanovil obor

spolených

záležitostí

íše veškeré,

vyizovati se v jednotné rad íšské, do níž zemské snmy mly posílati své zástupce. Všeliké záležitosti, které nebyly vyhrazeny veškeré íši, zstati mly zemským snmm, ale s tím rozdílem, že v zemích koruny které tudíž

uherské

mly

mlo

se tak

státi

dle historické

ústavy,

v ostatních

zemích však

pouze dle zemských ád, které budou oktrojovány, a mimo to s výhradou, že v tchto zemích panovník bude moci nkteré záležitosti nadále odkazovati ke spolenému vyizování na rad íšské prostedkem zástupc tchto zemí. Ústava únorová pak pedevším (na rozdíl od veškeré i širší rady íšské) vytvoila užší radu íšskou, neuherskou, centralisticky jí pidlujíc veškeré zemí neuhersk^^ch autonomie tchto záležitosti, které nevyhradila

snmm

;

obmezena na míru nejskrovnjší. íšská rada mla míti dv komory: panskou (z virilist a len ddiných nebo doživotn jmenovaných) a poslaneckou, pi em snmy zemské byly povinny zástupce své do komory poslanecké voliti dle jistých okres a zájmových skupin; snmy samy zaízeny dle soustavy zastupování zájm a pedepsány jim umle vypotené volební ády.

byla tudíž

;

128

25.

Osvdení

volim

k

(bezen

1861}.

Tím spsobem v Cechách vbec nebylo lze mluviti o jaké nepetržipráva historického, ani o jakém eském právu státním. Nicmén národ eský i bez právní výhrady neb záruky prost obeslal nový snm zemský

tosti

Pi zahájení snmu dne 6. dubna 1861 nápouze proti nespravedlivému ádu volebnímu (protest ten podává A. Srb, Polia proti ádu jednacímu (zavedení kurií) tické djiny národa eského, str. 10). Pouze ást poslanc velkostatkáských, kteí dle starého zízení byli zemskými stavy, podali po konstituování snmu dne 10. dubna známé právní ohrazení ve prospch nepetržitosti eského práva státního (Srb u. m., str. 11); demokratické stanovisko tehdáž ješt bránilo národním poslancm chápati hned celý význam a dosah tohoto aktu (srov. lánek Palackého o demokracii v Radh. III, 138 9). Nicmén sblížení Jindicha Jaroslava hrabte Clam-Martinice s poslanci národními (prostednictvím Tomkovým naped s Riegrem, pak i s Palackým) v lednu 1861 pece již položilo základy k dalšímu vývoji programu historického práva státního u nás (v. i ís. 26 podle Schmerlingovy oktrojírky.

rodní poslanci

podali protest

;

—

.

—

snmu

vykonány u nás péí volebního výPalacký sám zvolen byl Mandátu za Nové msto Pražské vzdal se ku prospchu

Volby poslanc do nového boru, v jehož

ele

na tech místech.

byli

Rieger a Brauner.

Palacký,

rovnž vzdal se volby potomního Pražského purkmistra Františka Pštrossa za okres Strakonicko-Horažovický a podržel poslanectví za okres KarlínskoBrandýský, kde každé léto pebýval v Lobkovicích. Dvody tohoto rozhodnutí oznámil práv v osvdení zde podávaném politického programu zde nevykládá, toliko klade váhu na duchovní a mravní cenu vzkíšeného citu národnosti, a proto ve služb svého národa neodíká se vstoupiti zase do politického života, aby s jinými vlastenci usiloval o blaho koruny eské v íši Rakouské, nad níž dosud nezoufá. Politický program vyložen byl tehdáž vbec ve volebním provolání ze 7. bezna (z péra Riegrovai, kteréž vycházelo od íjnového diplomu a ústavy únorové, jakožto hlavní formy, kterou náleží ješt opraviti a plným obsahem opatiti, tak aby svou mrou dosáhlo se i nkter5'ch starodávných práv naší vlasti a >svaté koruny Ceské< (Srb, u. m. 6 7). Není tedy ovšem pochyby, že vdomí práva historického, o kterém mluvil sáip íjnový diplom, také psobilo u nás, i když ješt nepovznášela se k \'ýši bezprostedného, dsledného programu. ;

;

—

Vyzván jsa od J. Exc. pana místodržitele hrabte Forgáe> abych vyjádil se, od kterého z volicích okresv, co mne za poslance svého na snm zemský ustanoviti ráili, zvolení pijímám

odpovdl

jsem, že chci zstati poslancem okresu Karlínsko-Bran-

dejského, a že míním vydati laskavým volitelm o tom, co k takovému

mému

Mluvím tedy oteven vati

;

dvru

smíškové mého.

stíhati

a

srden, nemaje pi sob eho ukrýaniž dbám na to, co protivníci a v obsahu ve form osvdení

dvrou, budou opt

oplácím

svým vbec poet píinu.

se rozhodnutí dalo

i

i

Osvdení

25.

volim (bezen

k

129

1861}.

Kdyby

šlo vše dle žádosti srdce mého, varoval bych se hluku obtoval bych, cokoli mi zbývá živobytí, studiem pokojným, jako posavad, buto v komnat své, aneb v archivech domácích zahraniných. Již od mládí obrátil jsem všecky síly a snahy k tomu, abych posloužil národu svému k lepšímu se uvdomní o všem,

svta

i

i

eho

žádá duchovní a mravní jeho prospch;

znaje veškeru

dle-

momentu národního v novovkém živobytí Europy, staral s pátely svými pedevším o vzkíšení zase citu národnosti,

žitost

jsem se

co pravé matky obanských. Nesluší klamati se Národ bez pocitu národnosti podobá se lovku neznajícímu citu pro est;

co

hlavního

léku proti

egoismu všepožíravému,

vlastenectví a hojných ctností

mže

nebýti zlým,

srdce lidská,

vají

schopným

obtem

k velikým

a

inm,

klí ke všem

za kteréž dostalo se

mi

ježto rozehí-

obanský, málokdy

spolu blahobyt

zakládajíce

Tot

bývá.

psobení,

ale

:

mého mnoholetého

tajnostem

tolik lásky a

dvry

kolik nenávisti a pronásledování u druhých. Proto

již

r.

u jednch, 1848, když

národ náš poprvé zase volán byl na dráhu života politického, zvolen

sem

byl na šesti místech za poslance

do

nikde ani nezadav, a pijal jsem estný

vého

msta

vrátil

se

Pražského.

nám ruch

snmu íšského, sám toho úad ten co zástupce No-

Nyní pak, když pokynutím mocnáovým

snmovní podruhé,

a život

docházejí

mne

toli-

prosted národa ode všech stran, že by to byla híšná kdybych pedkládati chtl pohodlí své a libost svou potebám a žádostem jeho, kdybych odíkal se úastenství v zápasu nastávajícím onm vlastencm, kteí usilují o stálý blahobyt všech obyvatelv koruny eské v mocné a pokojné íši Rakouské. ke Uznávám, že netoliko minulost má práva svá, jak vbec, tak

kerá pání

z

nestatenost,

i

i

mn

zvlášt, nýbrž

Pátelé moji prostedkovati

i

nynjšek, co zárodek budoucnosti.

mne

postavili

mezi

volii

ke

elo výboru, jehož úkolem bylo spolenému dorozumní a ku po-

v

ádku, aby hlasové jejich ani nerozptylovali se píliš, ani nesoustedili zbyten na úzký obor nkolika jmen. Za píkladem všech podobných sborv uznali jsme my za potebí, aby mužové, kterýchž ve snmu pohešovati jsm.e nechtli, pro vtší jistotu aspo na dvou nebo prudká umle mocn ízená místech kandidováni byli i

agitace proti

nám

a

našincm

i

i

;

uvodila v pochybnost volebný zdar

pi jménech nejpopulárnjších. Já tudíž navržen jsem byl pro Nové msto Pražské, pro volicí okres Karlínsko-Brandýský. Poi

i

i

zdji, když

ražovském

jmenovaný od nás kandidát ustoupil

samodk, nabídnuto

v okresu

mn

i

Strakonicko-Ho-

toto místo, kteréhož 9

Osvdení

25.

130

volim

k

(bezen

1861).

neodepel jsem se, prav, že pijmu volbu tam, kde bude nejnepochybnjší; nedomníval jsem se nikdy tak stkvlých výsledkv, na více místech dostalo se úplné jednohlasnosti. že by nám

já

tém

i

mé

Zvolení ale

stalo se

na všech tech

místech v tak zákonném

poádku a s takovou pevahou hlasv, že nezstalo nikde ani nejmenší píiny ku pochybnosti. Jest mi nyní pedevším vyložiti dvody, pro které se vzdávám svého zvolení na Novém mst Pražském. Uznávám cítím hluboce všecku vážnost otázky této, lituji srden, že dvry tolikera ušlechtilých a vlasteneckých spoluobanv svých odíkali se a ji poni

kud v

musím.

sklamati

i

tom

hoden té

hlavního

cti,

kandidát,

býti

dvry

msta

vlasti naší,

vinen se dával, aniž troufal

které požíval jsem

té,

sob

kteréž vysoce

kdybych nepostavil se ped by protivníci moji hledali

že

mlky

jakobych sám

tu barvu,

se více

Vedle

Myslil jsem,

Novomstské co

volitele

vážím,

nepokojilo

1848 a 1849.

r.

býti spolurepresentantem

mne však ponkud ono

na-

ádu

dne 26. února 1861, ježto desíti poslancm Pražským nepovoluje než jediného kandidáta do rady íšské, ano sice všude jinde vypadá na 3—5 poslancv zemských po jednom ízení ve volebním

poslanci

íšském

;

jest to

jeden

onch proheškv

z

ád

proti

»justitia

do národnosti eské hojn oplývá. Bylo mi nelibé, vstoupením do kruhu onch desíti, státi se konkurrentem- a soupeem všech jich co do velebnosti do distributiva«, kterými volební

ten zvlášt co

byl-li jsem ponkud na váhách, rozhodnul jsem se když jsem nabyl známosti o volbách, které vyšly

íšské rady. Ale brzy na isto, z

obchodní komory Pražské.

že v

potu

jejich

kterýž náleží

as

zvoleným

Honosím

Byli jsme

se najisto nadali všichni,

ty volencv nebude nedostávati

bez odporu mezi

presidentem

pední

—

jejím,

se známostí, a pízní

její

se

jméno muže,

kapacity a byl také na

pan Frant.

muže toho rozumu

Pštros

mladší.

bystrého, povahy

a mním, že kdekoli rokuje se o dobro vlasti a tam chybti nemá vhlasná jeho rada. Proto hlavn Praze, abych dal spoluobanm svým píležitost, napra-

ušlechtilé a rázné,

msta

Prahy,

ustupuji v viti

chybu, které se dopustila

komora obchodní,

a poslati jej na

snm zemský. Ratež mi laskav odpustiti všickni píznivcové moji, že Vám psobím nepohodlí dvojího volení; neuinil bych toho, kdyby nejednalo se o vc dležitou a vážnou, o kterouž Vám nemenší pée jest, nežli nám. Však my poslancové Vaši, podrobujeme se v úad svém nepohodlím a nesnázem ješt mnohem rozmanitjším a tžším, nežli jest optovaná práce volební! Proež i

Osvdení

25.

k

volim

(bezen

131

1861).

—

sejdte se zase a dejte hlasy své muži, kteréhož znáte, aneb snad ani dosti neznáte: neb kolik Vás ví o tom ku p. že pan

drahn asu ped panem Maagrem a ministrem Plenerem dkladn odvodnném návrhu pozdvihl hlasu svého úadn, aby

Pštros v

na míst neúinných palliativv k odstranní finanních neestí propjena byla í.ši Rakouské konstituce ádná } Jednání toto zajímavé

asem svým spoluobanm našim zaniklo

i

A

obchodní komory,

v tajnostech

volno

libo jest, stavti

proslulému

když jiným p. Maagrovi

estné pomníky: my-li odmníme se p. Pštrosovi za podobnou zásluhu tím, že jej vylouíme napotom ze všeho veejného psobení ve vlasti Bylo mi tedy voliti mezi okresy Karlínsko- Brandejským a Strakonicko-Horažovským. Dle eí, kteréž nedávno ješt, neped-

.?

vídaje všech možností, byl jsem vedl, byl se

bych tuším povinen

volitelm Strakonicko-Horažovským,

pravda- li

totiž

slyším soukromí, že tam volen jsem byl jednohlasn: o

jest,

emž

dáti

co

úední

mne nedošla. Nicmén po dlouhém rozmítání všech okolrozhodnul jsem se pro Karlínsko- Brandejský okres z píin

zpráva ností

následujících

r.

1.

:

v okresu Brandejském, v Lobkovicích,

ádné

mívám od

2. od okresu Brandejského již 1848 obdržel a pijal jsem byl poslanectví do snmu zemského,

tidceti

kterýž

let

jak

ale,

své letní

známo

sídlo;

nedošel tehdáž k místu

jest,

3.

;

nikde ne-

mn

od úadv silnji, nežli v obou okresích tchto, a zvlášt Karlínském a volitelé moji, k jichžto získání sob já sám neuinil jsem ani kroku, dokázali skuten statenosti nevšední, odolavše k mému prospchu všem vnadám útokm jim strojeným; byla by to holá nevdnost, kdybych opomítal agitovalo

se tenkráte

proti

:

i

i

dvrou jejich

i

jejich a vydal

mým

je,

vlastním.

4.

posmch* protivníkm mne také jednohlasn, obdržel proti mn soupe

jakož praví, v Brandejští

»

zvolili

tch málo hlasv, které od Karlínských mj, nepadá do váhy podstatn. Proež oddávaje a

se

celému okresu

pánv Horažovsko Strakonických, aby mi ráili laskav prominouti vinu tu, že jsem sklamal jejich nadje, nemoha ovšem na dvé rozdliti sebe. hnvali se, nepestanu Já jist, tebas by oni na mne napotom pedce nikdy u vdné pamti chovati dvru a lásku, kterou voKarlínsko- Brandejskému,

nemohu

než skroušen prositi

i

lením

mým

mn

prokázali.

kohokoliv místo sebe,

ode sboru našeho v

té

Aniž

pak

le by chtli

osmluji

všimnouti

píin eeno

se navrhovati jim

sob

toho,

co jim

bude.

Nesmíme tajiti se tím, že nastávají nám dnové vážní, dnové zápasv tžkých a tém nekonených. Neprozetelným hospoda9*

ei

132

26.

ením uvedena íše

jižjiž

rokují o blízkém prý

snmovn

r.

1861.

tém

na kraj záhuby, a nepátelé

pádu

Pomoc

jejím.

zjevn

není nemožná, ale bude

neb ne všude pojí se síla hmotná se silou duchovní, do boje neuchranného pimísí se vždy vášní a pedsudkv drahn,

vždy nesnadná a

v panské

budou rozhledu jasnému

ježto brániti skládati

:

dvry

a pravému.

své v prozetelnost božskou

:

nepestávám

Já

povdt

ona

konen

my konce ani nepedvídali a mezi Za jedno aspo ruiti mohu: že nic pro

vždy k dobrému, tebas bychom tím

mnoho

trpti musili.

nieho žádati nebudu, ped bohem ped lidmi.

sebe sám hledati, a také pro vlast a národ nežli

k

O míe

emu má toho

právo

budou

i

spravedlivost rozcházeti

arci

volným o tom rozmlouváním a

20.

i

úsudkové:

a vyjednáváním

sporu a pibude míru a pokoje

V

se

doufejmež,

že

ubude nedorozumní

I

Praze dne 25. bezna 1861.

ei

V panské

snmovn

rady íšské

r.

1861.

Snm esk}" r. 1861 mimo jinou innost (viz íslo 27) vykonal volbu poslanc do íšské rady, svolané ke dni 29. dubna t. r. Z 54 míst ponecháno poslancm eskjTn pouze 20; Palack}'- sám nestal se lenem snmovny poslanecké, jelikož byl povolán za doživotního lena panské snmovny (sám jediný' Cech obanského pvodu). Tam stal se mluvím svého národa, ale za krátko, pesvdiv se o nezdaru svého úsilí, ješt téhož roku pestal inn se úastniti jednání této vyšší snmovny, a nikdy více do ní nepišel. Co do obeslání rady íšské snmem eským r. 1861 Palacký byl vbec v ele tch eských poslanc, kteí byli proti nmu; nicmén dal se ješt pesvditi, tak aby se stalo pro zachránní íše (zvlášt proti jejímu rozdvojení) a vlastn na zkušenou lepšího teprv dostavní ústavy. Protož na zemském snmu dne 18. dubna bylo od 81 eských poslanc podáno právní ohrazení v té píin (z péra Tomkova): — tu jednak uznávaly se spolené záležitosti íše veškeré dle íjnového diplomu, jednak pedpokládalo se, že týž diplom

uznal

též

nepomíjející

práva

království

eského;

i

vytýkalo

se,

že

patenty únorové namnoze odchýlily se od zásad tohoto diplomu. Právní po-

mry zem eské

zakládají

ádech zemských,

tak

prý se jak na starších smlouvách, výsadách a na slavném znovu stvrzení a rozšíení cis. Františkem Josefem; protož eskému snmu založenému na ústav a volebním Schmerlingov, a poslancm íšským od nho zvoleným v nižádném pípad nepísluší právo na tom co rušiti neb kiviti, a naped iní se ohrazení proti vší ujm práva, která by království eskému vzešla (v. A. Srb

ád

i

26. A.

e

v pan.

snmovn

133

o dietách '1861).

djiny nár. es. od 1861, str. 17 si.). Osvdení eské tedy nevychápouze a pesn ze stanoviska historického státního práva (jako inili Uhi, kteí nepijímali oktrojovaný íjnový diplom leda za prozatímný pechod k dalšímu obnovení své ústavy); vycházelo vlastn od íjnového diplomu, arci pokud možná v kombinaci s právem starším. Také potom program poslanc eských na rad íšské (dle sepsání Riegrova) byl pedevším spíše autonomistický, založený na rovném právu a postavení všech zemí a národ Rakouska (Srb, u. m. 22). K tomu cíli sice dovoláváno se i práva historickéhoi ale z ásti nesprávn, ponvadž historicky neslušelo mluviti o státoprávní rovnosti všech zemí (resp. též o rovnosti koruny eské neb Uherské s nkterou malou provincií). Bylo to asi ješt pevládání staršího programu federalistického, založeného vlastn na pirozeném rovném právu národností když historické rozdlení zemí potrvalo, applikováno pojímání takové i na n, jakožto na zvláštní autonomní osobnosti. Také Palacký v panské snmovn sám nezastupoval tak stanovisko státoprávní, jako spíše autonomistické, a zvlášt proti patentm únorovým dovolával se íjnového diplomu. Palacký poprvé promluvil ve 3. schzi panské snmovny dne 8. kvtna panovníkovu, jak byla na1861 proti adresse odpovídající na trnní vržena stranou Auerspergovou. Palacký nebyl zvolen do adressní komisse (propadnuv pi tetí, užší volb proti baronu Lichtenfelsovi). Snmovna pak Politické

zelo

;

—

e

pi jednání o navržené adresse dne mise (Comitésitzung), tak pouze zpravodaj Antonín

že

8.

kvtna

odstoupili

konstituovala se celá jako ko-

zapisovatelé a tsnopisci,

i

zvolen

hrab Auersperg, jenž byl zárove zpravodajem vlastní komise adressní. Když peetl návrh vtšiny, Hugo kníže Salm podal návrhy menšiny toho smyslu, aby na míst dík za instituce propjené íjnovým diplomem

a státními základními zákony únorovými vyslovily se díky

za zásady stanovené v diplomu a instituce na nich založené, jakož

za pro-

i

zákonech únorových zapoaté (angebahnt); dále aby se vypustil odstavec dík panské snmovny za její zvláštní postavení ústavní (verfassungsmássige Stellung). To Palackému nedostaovalo, i žádal aby mu byl dopán as k podání vlastního návrhu adressy v nkteré nejAvšak vešlo se hned v jednání o podaném návrhu, pi bližší schzi. zamítnuty veškeré opravy, které navrhl Lev hr. Thun. Když adressa v této

vádní

jejich v základních

em

schzi byla vyízena, zahájena zase ádná schze plenární; tu hrab Lev Thun žádal odklad do schze píští, ale vzbudil jen nepokoj ve snmovn, Snmovna pak in corpore a žádost jeho ani nedošla dostatené podpory. vtšina snmovny posladne 10. t. m. podala adressu panovníkovi. Rovnž Po híchu znní první ei necké pijala centralistickou adressu Giskrovu. Palackého v panské snmovn nám se nezachovalo; pouze zpráva o uvedené »Comitésitzung« iní o ní zmínku (viz 4. schzi z 11. kvtna 1861; Stenoi

—

graphische Protokolle des Herrenhauses des Reichsrathes,

A. (Stenogr.

e

ProlokolLe des Herrenhauses^

Poslanecká

lenm

o poslaneck3'^ch dietách, dne

as

Scss.

;

7.

Session,

ervna schirze,

str.

19).

1861. str.

4S— í^.)

rady dne 27. kvtna usnesla se, že jejím pítomnosti diety 10 zl. a náhrada cestovného po 1 zl.

snmovna íšské

písluší za

I.

4.

1.

:

26. A.

134

e

v pan.

snmovn

o dietách (1861).

každou míli vzdálenosti od sídla zemského snmu do Vídn pro cestu tam i zpt, a sice z fondu ureného k úhrad výdajii na íšské zastupitelstvo. Komise panské snmovny vtšinou souhlasila, pokládajíc za to, že snmovna z uherských zemí neobeslaná, a tudíž pouze za užší radu íšp>oslanecká skou považovaná — pece jest kompetentní opatiti si prostedky nutné k vyAvšak menšina komise pokládala ustanovení závíjení své ústavní innosti. sady o poslaneckých dietách za doplnní ústavních pedpisu, k emu prý potebí hlasování íšské rady veškeré (širšíj a vtšiny -'^ hlas; ostatn zemské snmy vtšinou opatily své poslance na radu íšskou ze zemských prostedk, a kde se tak nestalo, že staí prozatímn opatení vlády pro nynjší zasedání, aniž by bylo nutno sahati k upravení zákonnému. V plné schzi panské snmovny pro návrh menšiny mluvil hrab Lev Thun, po Palacký z ásti z jiných dvod; proti tomuto pak obrátil se zvlášt pedseda státní rady baron Lichtenfels uvádje, že poslanci íšští nejsou zástupci snm, nýbrž celé íše. Prostedkující návrh kardinála Schwarzenberga byl pijat návrh vtšiny; jako vc naléhavá vyízen také hned ve zamítnut, tetím tení. Tím zpsobem došlo k vydání íšského zákona o dietách a ce. stovném íšských poslanc ze dne 7. ervna 1861. za

—

nm

i

Palacký: Promluvím na

nž

odvodním, pro píin nežli byly ty,

jen zcela zkrátka a

pistupuji k návrhu minority

ásten

z

jiných

dotud ukazováno. Nejprve tu jde o princip. Mají se poslan-

cm

vbec platiti diety a náhrady ili nic Tu pravím rozhodn ano. Vždy ani není na vli ani snmovny poslancv ani snmovny panské tyto diety a náhrady povolovati }

nebo nepovolovati. diety tak

práv

dobe

Mj

jako

tak mají své

názor je

že všickni,

služné.

bu

slouží

se

ovšem

eklo

mají

že poslanci

ten,

kdo

státu,

vícekrát,

právo na

bu

církvi,

poslanci že

mohou sloužiti státu a lidu z vlastenectví, nežádajíce za to odmny. To myslím, že nemá žádné moci prkazné dokazuje to píliš mnoho, proež to nedokazuje nic dle známého

nejsou proletái, že

pravidla logiky.

Majíli se služby, jež se z obecného povolání ko-

nají státu, lidu,

jen konati z vlastenecké oddanosti, kdekoli to jen

možno, následovalo by

z

toho,

že

na p.

sloužiti

bezplatn, co žádati však nikde na

nepipadlo. Poslanci

snmovny

práv

panské; jsou

jsou lenové

w^posláni*,

úadníci

vysocí

kteí rodem také nejsou proletái, práv tak by

svt

státní,

byli zavázáni státu

žádnému

snmovny

lovku

poslanc, nikoli

vykonávají tedy

úední tunkci

penesenou; dostalo se jim úkolu, vykonávají tedy skuten delegovanou moc ve stát. To neiní rozdílu, že jejich delegace, jejich úkol vychází od lidu, nikoli od vlády.

Nuže tedy myslím, tak

dobe

mají

že

právo na

nemže

odmnu

býti popíráno, že poslanci

za

své funkce,

práv

jako kdo jiný

:

Re

26. A.

úad

jakýkoli

snmovn

ve stát zastává.

odmovati.?* Patrn

má

myslím, že

v pan.

kdo

ten,

pípad To jsou to snmy zemské. ?

jej

135

Nyní však jest otázka, kdo je má zpsobuje; kdo úkol dává, aby ten, kdo jej z moci delegované

tuto funkci

se starati o to,

na se bere, také mohl

o dietách (1861).

A

plniti.

kdo jsou úkoludárci zde

v

tomto

v širším smyslu národové, v užším smyslu jsou

Všickni zajisté poslanci jsou poslanci od

snm

zemských snm, vztažmo zemí samých, peovati o to, aby také úkol daný plniti mohli, a myslím snmy zemské že toho nemohou a nebudou od sebe odmítati. Vtšina tomu již dostála; o ty, kteí toho dosud neuinili, práv v návrhu zemských, a

menšiny

je

dostatek

s

aby

své moci,

ovšem

jest povinností

postaráno, a vláda, ministerstvo,

má

to ve

dodaten k tomu pimlo, a ponvadž vc zpsobem zálohy za n jednalo.

je

je

nutná, aby prozatím

Nebo

v poslední

instanci

je

to

zajisté

vždy

zem

nebo

lid,

potebný k tomu

který opatuje

náklad. Já tedy peji si už proto aby se tímto zpsobem jednalo, ponvadž pi tomto

tím snažnji,

zpsobem nepíjemná nepraviNávrh byl podán, jak známo, jakožto vniterná záležitost snmovny poslancv a vyloupl se jakožto návrh zákona finanního. návrhu zákona pihodila se každým

delnost.

Tu musím

íci, že

»amphora coepit

nemohu

se zbaviti slov básníkových, jenž praví

currente rota cur urceus exit.?«

institui,

Každým zpsobem dostáváme se tímto návrhem zákona k nemu, k emu práv s poátku vedení nebylo, totiž k zákonu finannímu, a už te se oteven íká, že jsme prozatím užší íšskou radou. Pokud já vím, aspo v mé vlasti eské nebylo voleno do užší

íšské rady, nýbrž do íšské rady vbec.

Nyní dostáváme

nž

nenadále a nepozorovan v postavení, na

se

jsme ani nepomyslili. íšská

celá

oprávnna, Ano, vážlivým

bohužel

;

rada a

my

musím

Povolujeme finanní zákon, k emu jen ústavou ode dne 26. února sama jest

jsme prohlášená se

piznati,

užší

mn

povážlivým se zením k

pímou

11 — 12

cestou,

íšská rada.

se toto jednání jeví velmi po-

nedve

—

národ

rakouských,

pro bych to neekl — ke let tolika zmnami prošla; ano nepjde-li nýbrž oklikami zdlají se zákony, nedvra

rozšíené

píliš

vlád, která od se tu

stávající

;

nedve

nabude nové potravy. Proto si peji, abychom se tomu vyhnuli, ponvadž je to možné; a má-li se nyní pistoupiti k otázkám zásadním, aby se to stalo pímo a nikoli oklikami proto hlasuji

tato

;

pro návrh menšiny.

136

B.

26. B.

e

e

v pan.

immunit

o

snmovn

len

Prot.

etc. ;

immunit poslanc

rady íšské

ervna

21. {Sten.

o

lo.

schze,

i

snm

(1861)

zemských, dne

1861.

jS—So, gz —3.)

str.

Také v jiném smru šlo o to, doplniti zízení íšské rady, resp ústavu vbec, akoli zákony dotyné vymykaly se z píslušnosti užší rady íšské. Vláda podala jí pedlohu zákona o nezodpovdnosti a nedotknutelnosti len zemských (t. o ochran jednak ped stíháním za hlasoíšské rady vání a vyjádení v povolání poslaneckém, jednak vbec ped zatením v dob zasedání snmovny). Poslanecká snmovna ve svém usnesení z 5. ervna pedlohu ješt doplnila, ale pedpisy zákona íšského nevztahovala na zemské poslance. Naproti tomu juridická komise panské snmovny za referátu barona i

snm

Lichtenfelsa hledla

pipustiti po

pípad

ízení pro snmovní vyjá-

trestní

dení poslanc (když by pedpisy jednacího ádu neukazovaly se dostatezemských. nými) mimo to celý návrh po centralisticku vztahován na leny V plné schzi panské snmovny dne 21. ervna Palacký první mluvil

snm

i

;

návrhu komise, pro návrh snmovny poslanecké, a sice z dvojího hlenaped liberálního, pak také autonomistického a národního. Vlastní vyšší cíl je prý sebezachování národností; autonomie je pouze prosti^edkem k tomu, nebo bez vlastního života parlamentárního hrozí národnostem národní smrt; proto nutno obmezovati centralisaci, kde není nezbytnou pro 1848 9). Hrab Lev jednotu a moc vší íše (myšlenky vyslovené již v píslušnosti) snmy zemské. Thun zase navrhl vypustiti z pedlohy (z Avšak vše to potkalo se u vtšiny s odporem jmenovit zpravodaj dovozoval výhradnou kompetenci užší rady íšské (dle § 11 únorovky), nikoli také zemských. Když šlo o poádek hlasování. Palacký musil teprve zvláštním rozhovorem u pedsedy Karla knížete Auersperga domáhati se toho, aby také pipustil návrh snmovny poslanecké (aspo jakožto návrh Palackým pijatý). Avšak po zamítnutí návrhu Thunova pijaty návrhy juridické komise (dne 22. ervna také ve 6. tení) návrh Palackého tím prost odpadl. Následkem nesouhlasného usnesení obou snmoven došlo pak k vydání zemzákona o poslanecké immunit netoliko len rady íšské, ale i proti

diska:

—

1.

dvod ;

snm

;

—

snm

ských teprve dne

3.

íjna 1861.

Dr. Palacký: Chtl jsem pednésti jen nkolik slov na odvodnnou svého rozhodnutí, pro hlasovati budu nikoli pro návrh kommisse,

nám

byl

vadž dle

nýbrž

pro návrh zákona a jeho

nezmnné

pijetí jak

podán snmovnou poslanc. Budu hlasovati pro to, ponmého názoru návrh kommisse je mén návrh opravy zájak

zdá obsahuje v

kona,

nežli že spíše

Nebo

bude-Ii po návrhu kommisse, každá

vbec

se prosloví, v celku

se

e,

sob

zamítnutí jeho.

která v íšské

rad

podizuje se pod zákonodárství trestní bojím se, že bude veta po pravé pípad tom tak jak jest, a v volnosti slova v íšské rad. Pravím po pravé volnosti slova, nebo ped špavolnos slova je vlastn všude pi každé spolenosti, i

;

e

B.

26.

v pan.

snmovn

o

immunit poslanc

137

(1861).

pokud se mluvilo po rozumu mínní. Ale pravá volnos slova záleží panující nauky a panujícího práv v tom, že se proti panujícímu mínní, proti panující nauce

nlskou

byla volnos slova,

inkvisicí

mže. Musím vyznati, že dávno už žádný akt dojem tak deprimující, jako práv zpráva naší kommisse. Ovívá mne z ní duch, který mne, nemohu za to, alespo velice rozladil. Zdá se mi, že kommisse v té vci nezachovala správného stanoviska. také mluviti smí a

na mne

neuinil

Když jsem aby

rala se,

shledal, kterak s tolika

bezpen

skuten na

úzkostlivostí snažila a sta-

každé

dosáhla

možnosti

trestního výrazu,

nemohl jsem se ani ubrániti otázce, je-li vskutku pedpokládání trestnosti v tomto pípad tak veliké, jde- li tu snad o muže, kterým zloin stal se zvykem, i snad radji o dvrníky lidu, o výkvt národa, o vynikající výteníky a

obecenstva

trest

ustanovila,

tu

.''

teba uvažovati každou možnost. Toho niv íšské rad, kterak nepopírám. Trestné slovo mže padnouti a já myslím., návrh jak nás došel od snmovny poslanc, že ne-

Ovšem íká

se,

že

i

vyluuje,

aby

skuten

trestuhodné

slovo

bylo

také

trestem

stiženo. nežli že na p. když vyjdu kámen (povtro) s nebe a mn na hlavu ven, spadne meteorový ale je pravdpodobnost: tohoto pípadu tak veliká, abych proto ml zkracovati svoje meškání pod širým nebem } Myslím však také, že zásady té užívati jest jen »cum grano salis«. Ale má-li se uvažovati každá možnost, musím vyznati, že velmi

Co pak

je více v

dosahu možnosti

nerad pohešuji úvahu možnosti toho pípadu, že by se pihoditi

od moci vládní; a o tento pípad shledávám, kommisse není s dostatek postaráno. Myslím ne pouze zneužití úadu a moci snad jen od vlády, ale tebas také od té strany, která práv má pevahu nebo jí dosáhne. Nepochybuji ani dost málo o poctivém úmyslu kommisse pi nártku jejího návrhu myslím však, že postavila se snad nechtjíc a nevdouc na stanovisko nepravé. Už tenkráte když se jednalo o pikázání této vci

mohlo

zneužití také

že v návrhu

;

k nkterému odboru této slavné snmovny, hlasoval jsem proti pikázání k odboru

právnickému,

protože jsem

výborn hodí k prozkoumání pi odboru Právník,

soudce

vbec

nezkoumá

se

domníval,

že se

politickém. tolik

spravedlnost'

nebo

úelnos zákon jemu náleží užiti stávajících zákon v nahodilých pípadech. To jest jeho povolání, a to jest jeho zvyk. Jiné je sta;

138

26. B.

e

zkoumá

tento

tiovisko politika;

snmovn

v pan.

soudci jen

nenáleží jako

(1861).

zákona, a já

správnost' a úelnost' postaviti na toto

myslím, íšská rada že musí se jí

immunit poslanc

o

druhé stanovisko;

daných zákon,

užití

nýbrž ona je

musí zkoumati. Vždy je povolána k revisi zákonodárství, k úasti, ke spolupsobení v zákonodárství. íšská rada tedy jakkoli rozmrem pro každou osobu velmi malým, ale pece rozhodn má podíl v suverenit, tedy v zákonodárství, stojí tedy takoka nad

—

nepravím nad zákonem pirozeným a mravním, ale zákonem nad zákonem positivným, jehožto úelnost práv má zkoumati, a práv pro svj jakkoli kvantitativn menší, pece kvalitativn nepopiratelný

má

v suverenit

podíl

pípad

také v tomto

býti

a nedotknutelná a v konání tohoto svého povolání

obyejnému soudu

protože

trestnímu,

práv

to je

nezodpovdná nemá podléhati píznak suvere-

proto myslím, že prost právnické stanovisko v této otázce A nyní bych pece také rád vdl, když už

nity, a

nebylo nejsprávnjší.

po návrhu kommisse zde

platí

zákonodárství

trestní,

které to trestní

zákonodárství trestní jest?

zákony v absolutních a v kon-

Není-liž rozdílu mezi trestními

stituních státech.^ a jsou-li trestní zákony platné v absolutistických konstituním ? Proto se také úpln

pimeny pomrm

státech

ptám, je to trestní zákonník

len

íšské rady se bude

pomr mlo mluvil

proti

z

r.

míti

1852, podle kterého trestnost

miti

Myslím, to že by

Dejme tomu,

své nesnáze nkteré.

nmeckého

organisaci

}

že

z

eí

za našich

nkdo

by na p.

(bundu)

spolku

i

politických

píin, pál by si njakou zmnu v ní, ano, nemohl- Hž by pak podízen býti paragrafu trestního zákona, který takové ei oznauje

ei

jako velezrádu.^

oznaeny jako

proti

vlád,

trestné; ale za

ve stát, je skoro

illusorní.

proti

tch

»

Osvobození

obecnosti

a pod. jsou laké

okolností kritika toho, co se

Pak musím

dení leccos nezdá býti zcela platné. v té

úadm íci,

Na p.

dje

že mi také v prove-

zde se praví:

dostalo by se také

tm lenm,

kteí snad svolání ani neuposlechli, anebo ze shromáždní se vzdálf a v jednání se neúastní.*

vrhu

To se mi zdá v pímém odporu s tím. co jest obsaženo v násnmovny poslanc, kde se praví: lenové íšské rady za »

hlasování a pod., jež

nemohou

se

stalo

v konáních

nemže

lání uinili

nikdy

myslím, své po-

by v konání toho svého povoneúastní-li se v jednání íšské rady,

se jim pihoditi, že

co trestuhodného, a

povolání,

Nuže tu, nemohou konati

býti voláni (potahováni) k zodpovídání.*

že lenové, kteí neuposlechli svolání, také volání,

jejich

26. B.

práv

Re

v pán.

snmovn

o

immunit poslanc

139

(1861).

také neiní to v konání svého povolání. Pak se mi zdá také

všelicos jiného nesprávno, na souhlasiti

jsem-li

s

návrhem

dobe

na

spraven,

p. zde

se praví:

osvobození od

vazba

pro dluhy

»Kommisse nemohla

vazby i

pro

dluhy.*

pi úadnících

Ale

státních

pi hodnostáích církevních zákonit je nepípustná z dvodu, sám sebou srozumitelný. Pro pak by mla býti pípustnou pi lenech íšské rady, a jen zde býti peinem, bezprávím.? Tak a

jenž je

bych mohl pronésti ješt leckterou námitku proti dvodm uvedeneuiním toho a pejdu jen ješt ke druhé ásti, podle které kommisse tento zákon si peje rozšíiti na leny zemských snm. Je mi nemilo, že nemžeme uiniti skoro ani kroku, abychom se

ným

;

i

nedostali na neblahé otázky kompetence, sporu centralisace

s

auto-

nomií a pod.

kommisse v této píin byla pestala na návrhu snmovny poslanc, aby nebyla hýbala etzem, který by snad opt mohl zpsobiti spor. Ode dávna byl bych si pál, aby

Pál bych

o tomto

aby

si,

pedmte

podle náležitých zásad bylo se

pedem

debato-

obou snmovnách, abychom se byli dorozumli. Je mnoho nedorozumní v tchto záležitostech, kterých nelze jinak zbýti, le když se podrobn rozebere otázka, a do té nyní zde zabrati .se nemohu. Avšak pece si dovolím poznámku, že centraHsace a autonomie valo v

úely, k nímžto se spje s obou stran; jsou prostedky k vyššímu úelu, a tento vyšší úel je pud sebejen záchovám' národností. Autonomisté chtjí autonomii, ponvadž doufají, že pak lépe uchovají svou národnost. Centralisté ? Nesmím jejich úmysl v této píin dále vysloviti, ale abych tak uinil aspo vzhledem k národu 'a zemi, ze kterých ani nejsou posledními

pocházím, musím íci: není to neústupnost, tvrdošíjnost a ješt

duch separatismu, doléhá- li

se

nejbohatší a nejobsáhlejší; je to pohnutka vyšší, a sice

jsem práv už naznail,

národ.

— Vyložím

zákonodárství do

mocnáství

bu

je to

se

pi

museti o nich jednat v

kterou

eském

pedmty

pomrech našeho mnohojazyném shromáždní

mnohojazyné debat, anebo naopak budou se musi pokládat za zkrácené.

a

ta,

pud sebezáchovám' v našem

to zcela krátce. Stáhnou-li se všecky

Vídn, bude

mén

na samosprávu co možná nejvtší,

zvláštních

všickni národové

vylouení

Debatuje-li se o všem toliko zde v centru, a nebudou-li zemské

o em jednati, le jak se posmšn eklo, o pípežích podobných ovšem také dležitých vcech, nemají žádného parla-

snmy mí a

140

e

26. B.

mentarního

snmovn

immunit poslanc

o

(1861).

A

to cítí každý pudem, teba toho jasn nekterému odat jest všechen pravý parlamentaké propadnouti musí smrti — národní smrti. života.

— že národ,

poznával

tární život,

marno,

to

Je

v pan.

dva národové vedle sebe, jeden užívá

jsou-li

eeno, života parlamentárního, druhý pak konená záhuba jeho je pouze otázkou píiny, ponvadž se to cítí, ponvadž se to pudem

všech výhod veejnosti, a jak z

toho je vylouen:

asu

—a

poznává,

z té

vzpíráme centralisaci povoliti

proto se

zbytno pro jednotu a

My

moc

více, nežli je ne-

státu.

chceme jednotu a moc Rakouska. Myslím, kdo naše zejména; r. 1848, vydá nám to svdectví, ale my také chceme, aby to, eho není nezbytn potebí k centralisaci, ponecháno bylo autonomii zemí a národ. A z této píiny byl bych si pál, aby vc radji byla zstala nedotena, neb aby debaty o ní aspo dkladnji byly vedeny. zajisté

mn

jednání pozoroval od

Konen byl beze

bychom

musím

také proto

zmny

páti, aby návrh zákona pijat od snmovny poslanc, ponvadž

si

tak, jak nás došel

se jinak zapletli ve spor se

ve kterém,

aspo

podle

mého

snmovnou poslanc, bychom

citu,

asi

ve spor,

nemli právo na své

stran.

Dr.

Palacký:

pane pedsedo,

Prosím,

Pedseda:

což není

má

movny poslanc také návrh, o kterém zde

návrh sn-

býti hlasováno.^

Není.

Palacký: Já' myslím, že se pece samo sebou rozumí, že také snmovny poslanc, jak byl pedložen, je návrh, o kterém se

návrh

má

hlasovati.

Pedseda:

Ale pece jen

tak,

jak v kommissí byl uradn,

nebo jinak by jej byla snmovna mohla beze všeho pijmouti, nevykávajíc teprve zprávy kommisse. Dr. Palacký: Já jsem navrhl, aby nártek pijat byl beze

zmny;

to jest tedy také návrh.

Pedseda: Musím

prositi,

chce-li

pan navrhovatel takový

písemn. Já eník použil, Pan eník zaal

návrh

vbec

podal

ne-

mohu

pijímati pozdji výklad slov, kterých pan

tak

jako že by

jako formálný uiniti, aby

mla

platiti

za

jej

skutený návrh.

a ekl, že o tom se vyslovuje,

pro

tím

nehlasuje pro návrh kommisse>

26. C.

e

proti adrcsse o

vcech

Uher.

(srp.

141

1861).

snmovny poslanc ale nedal znáti, že snmovny poslanc pijímá za svj, že jej podává jakožto

nýbrž pro návrh

;

návrh

návrh

samostatný.

Palacký: Nepokládal jsem

Dr. byl

výslovn uinil návrh

Pedseda:

Prosím,

rate mi

snmovny poslanc dá

o návrhu

to za

potebné, jinak bych

ten.

to

jasn

hlasovati

dát

znáti,

že

mám

jako o návrhu samo-

statném, ale nejinak nežli písemn.

Palacký:

Dr.

Zajisté, nejde-li to jinak.

Pedseda:

Ano, jinak to nejde. Prosím tedy, aby mi návrh byl podán písemn; ale každým zpsobem zpráva kommisse, ponvadž návrh mní, bude pedcházeti ped tímto návrhem. (Dr. Palacký

Pedseda:

podává svj návrh písemn.) Návrh dra. Palackého zní: » Slavný

snm

raiž

pedložený návrh snmovny poslanc má býti usnésti pijat v plném znní beze zmny. « To tedy na poádku hlasování, jak jsem díve už ml est' prohlásiti, pranic nemní, nebo návrh kommisse pedchází. že

se,

ec

C.

návrhu adressy o vcech Uherských, o centralisaci atd., dne 27. srpna 1861.

proti

{Stenogr. Prot.,

I.

Session

;

20. schiize, sir.

Listy I Sól . 237

\

1Ó3—5; Gedenkbl. 259—266; Nár. III, 85—91)*)

Radhost

tamnjší snm s naprostým odporem vzhledem k oktrojovanému diplomu íjnovému hájil právoplatnosti ústavy uherské a zákon r. 1848. První adressa jeho byla pro nepíslušnou formu, urážku král. práv a povinné úcty králi, reskriptem z 30. ervna odmítnuta. Dne 8. ervence pak podána panovníkovi adressa Deakova, kteráž naproti íjnovému diplomu stavla úplnou ústavní samostatnost Uher

V Uhrách ústava únorová se potkala

ji

ignoroval a

dle

zákon

možno

z

r.

1848,

t.

jednati pouze »od

zákonnou inauguraci

povdnou

;

i

zv.

osobní unii se

zemmi

ostatními, s nimiž prý

pípadu k pípadu*; vedle toho žádala prve vbec

a korunování

parlamentární vládu.

krále uherského,

územní

Naproti tomu král. reskript

celistvost, odz 21.

ervence

nového uher. kanclée), vycházeje od íjnového diplomu a únorovky, trval na revisi resp. zrušení zákon r. 1848 a na obeslání rady íšské pro záležitosti spolené; teprve po dohodnutí o tom ddiný král uherský bude moci jednati o své inauguraci. Pres to snm uherský v nové adresse Deakov (14. srpna odevzdané) trval na právoplatnosti všech požadavk pedešlé (za

*)

Podává se zde peklad Nár. List, Mourkem.

prof. V. E.

ale

pehlednutý

a

doplnný panem

142

26. C.

e

adressy, protestoval proti

za petržené.

Na

vcech

proti adresse o

rad

íšské, a

i

Uher. (srp. 1861).

ze své strany pokládal vyjednávání

to nejv. reskript z 21. srpna rozpustil

snm,

postavilo se na stanovisko, že uherská ústava byla revolucí

také fakticky odstranna, že tedy

mocná

a

cis.

právn

poselství

ztracena

dobrovoln a

s podmínkou, že Uhry zídí se na základ íjnového diplomu a únorového patentu. i

obnovil

ji

Ve všem tomto jednání vláda Schmerlingova hledala oporu v oddaných vtšinách obou snmoven kusé rady íšské. V poslanecké snmovn pouze C echové a Poláci opírali se tomu, a podobn uinil Palacký ve snmovn panské; u echíj 2ajisté rozhodovaly pi tom zájmy vlastních práv, autonomistický odpor proti centralistickému smru Schmerlingovu vbec. Panská snmovna osvdila svj souhlas, netoliko když ministr zahraniných

záležitostí

reskriptu (Palacký

dne

hrab Rechberg

uinil jí dne 2. ervence sdlení o prvním zstal sedti), ale i když Schroerling dne 23. ervence a

srpna sdlil

23.

pipojil výklad o

jí

ervence

reskripty z 21.

dvodech

a 21. srpna 1861;

posledního nejv. rozhodnutí

i

také

tu

o zásadách politiky

si ve schzi dne 17. ervence dovolenou do 24. srpna za píinou cest archivních ale když 7lenná komise dne 27. srpna pedložila návrh adressy panovníkovi u píležitosti rozpuštní snmu uherského, ve všeobecném rokování sám jediný pozdvihl hlasu svého proti navržené adresse, ponvadž by celá mla býti jinou.

vládní pro píští. Palacký nebyl pítomen, vyžádav

;

O vlastní otázce uherské lze prý tu uiniti pouze vyjádení vlastn soukromé, ponvadž bezprostední iny panovníkovy nepodléhají kritice a užší rada íšská ve vci není píslušnou. S tou výhradou Palacký vytýkal Uhrm, že z historického stanoviska odpírají všem novjším formám, kdežto by mli hledti také k budoucnosti, a vzhledem ke svtové centralisaci státn se pipojiti k vtšímu celku, tedy konfederovati se s Rakouskem. Také chválil, že panovník rozešení otázky oekává cestou pokojnou od srozumní svých národ; avšak naproti tomu nikterak nesouhlasil s trpkým znním adressy, národ uherský bezohledn odsuzujícím. Co do zásad píští politiky, již posuzo-

—

vati

snmovna

smru

byla oprávnna. Palacký vystoupil proti

vlády k rozhodné centralisaci,

zejm

prohlášenému

kterážto byla spolu germanisací, proti

únorovému patentu, jenžto byl také zdrojem politicko národního strannictví. Cechové prý v zamýšlené centralisaci spatují svou národní záhubu patent onen pijímali pouze v

zmní

dve

;

a nadji,

že se sejdou zástupci íše veškeré

jeho ustanovení, nyní však,

když toho nebude, nastává jen vláda vtšiny v poslanecké snmovn rady íšské. Pedseda panské snmovny kníže Karel Auersperg nedovolil Palackému v tom smru dále mluviti (Srov. o tom Gedenkblátter, 266.) V podrobném rokování také hrabti Lvu Thunovi nebylo dovoleno mluviti o sdlení ve píin píští politiky; návrh kardinála Schwarzenberga, který opraviti chtl místo mluvící o »setrvání na nastoupené, ústavní cest«, vtšinou byl a

skoro

výlun nmecké

(a centralistické)

.

.

.

zamítnut.

Jest

mi

líto,

že

nemohu

ve všem

sestavování této adressy, a že mi

dostným tónem, kterým že harmonii

této vys.

je proniknuta.

snmovny

sdíleti

nemožno

náhledy kommisse pi

souhlasiti ve

všem

s

ra-

Neslouží mi to ku potšení,

ruším zlozvukem

;

svdomí

však

26. C.

e

ukládá mi tuto povinnost, jak já k

jako

V.,

J.

jí

rozumím, povinnost práv tak

národm Rakouským,

k

143

1861).

("srp.

blaho

o jejichž

se

státní

povolán jsem.

raditi

pedmtem

Záležitost, která jest

svt o tom

celý

vcech Uher.

proti adresse o

ví,

této adressy,

dotýká

jakož

se,

životních interessv íše. Jak daleko sahá, nelze

okamžiku tomto ani vymiti. Také se necítím povolán, aniž mám chu, pouštti se do jejího objasování; úloha tato jest píliš veliká, tomuto asu a místu nepimená, ješt pak mén silám v

mým.

Mám

novník

zem, marn

teba nco se stanoviska mého naznaiti, jehož šetení snad ve prospch celku smím si páti a se nadíti. Pi císaském poselství, na nž odpovdti máme a kteréž jest tedy pedmtem této naší porady, jest teba obrátiti zetel k dvma vcem. Pedn jest to zpráva sama o sob, kterak J. V. nejmilostivjší císa a pán náš, jakožto ddic koruny Uherské a ddiný pavšak za

to,

že

se namáhal,

ským o podmínkách

aby se umluvil

pomrv

státních

se

snmem

Uher-

království Uherského.

píšt

Za

pi konání svém

druhé jsou to zásady

politiky, jimiž se

íditi bude, a kteréž

nám jsou podány v cis. poselství. snmovna pouštti nemže do podstatného

Zdá

se mi,

že se

rozbírání a uvažování první vci.

snmovny,

vys.

vláda

kteráž,

jak

to

Jest vzdálena právomocnosti této

optn

vysloveno,

íšská

jest užší

Uherská záležitost nepatí. Mimo to nesmí se spustiti s oka, že nám podává cis. poselství celou tu záležitost, celou tu událost, jakožto bezprostedné iny J. V., že dále každé podstatné rozbírání a uvažování pedpokládá právo kritiky, kteréž se však v konstituním život nikdy nespouští až k bezprovys. tato snmovna jakýs úsudek, stedním J. V. Vydá-li tedy hlas svj v této záležitosti, bude to míti jakožto hlas nejvýše postaveného sboru ve stát mimoádný mravní úinek, nepodá však rada,

k

jejíž

právomocnosti

inm

v záležitostech samých žádné jaksi více než

vc

mítko. A

soukromá vyjádení,

se své strany objasnil.

protože nejsou slova naše

budiž mi také popáno, abych

Nezapírám,

že elní státníci v

pi všelikém svém poínání

ídili se

dvody mén

Navzdor tomu však musím

šlechetnými.

Uhrách

pouze vlastenectvím a nikoliv se

pedce

namáhati, abych uhodl praktický výsledek, kterýž se jim jako

pání ped zraky

cíl

a

svou oní a nával jiných abych vše peetl a poznal, co o této otázce zde a tam do veejnosti se dostalo. Zdá se mi však, že jsem z toho pedce tolik známostí nabyl, abych si sml dovoliti vznášel.

prací nebyl jsem sice s to,

o tom slovo.

Pro chorobu

144

z

26. C.

e

vcech

proti adresse o

Duch svta jest také initelem nejmén psobících; on psobí a mocnji

Uher. (srp. 1861).

djin, a sice nikoliv snad jeden jeví se za našich

dnv

patrnji

Nejpatrnjší toho úinek

než druhdy.

jest, smím- li se zemkoule, veškerého lovenstva centralisace postupující, taková, že se k ní mají slabé pokusy našich ministerií co do obsahu, zasahání a trvalého psobení, skoro

a

tak vyjáditi, centralisace

celé

—

jako jednotlivé štace na železných dráhách ke vzdálenostem nebe-

ských tl od sebe. (Veselost.) Jeden

mén

tím

Oho

lost,

!

.

.

následkv toho

patrných

z

udržeti se

mže v Europ

také ten,

jest

ím

že

malých státv

trvání

.

.

dále,

(Vese-

.

.)

Pedseda:

aby

Prosím,

se

nekritisovalo, (k

eníku) rate

stedovku

dobe

pokraovati.

Palacký:

vati,

ím

že

pomry,

kteréž ve

velmi

Mám

za to, že se státníci Uherští

že

mli pístupu popáti

jí

tím více

dále,

—

pravdy této nemli vzdalo-

mli

;

uznati,

—

že jakož nyní

i

národy

i

ím

státy

tím více hledati

dál,

Uhry

musejí spásu v associaci, ve spolcích, ve federacích, a že tedy

práv

jako Cechy na píští osudem k tomu

tak,

pipojily k

státn

a

vše jednotlivé tratí hodnotu, že jako všecky

osoby a korporace, tak

se

po-

mohly, nyní se neudrží.

trvati

vtšímu

celku,

a

hnány

podrobily

se

jsou,

aby

podmínkám

tohoto vtšího celku. V té píin musím se vyznati, jsem se zármutkem shledal v uherských úvahách skoro samé

jsoucnosti že

negace, kteréž, jak známo,

nemohou žádný

stát

na delší

as

utvoiti

ani poádati.

Žádný zákonodárce, žádný státník nepovažuje za pedmt své pée pedevším minulost, alebrž budoucnost, a pakli že by mly formy minulosti výhradn platiti pro budoucnost, mohlo by se snadno státi, že by se mohlo summum jus formáln sebe obratnji vyvozené

summa

obrátiti v protivu, v

Nemže

tedy býti žádnou

injuria.

otázkou,

že v této vci,

sporu shledávám a shledati musím vtší právo

moudrost na stran prokázal

J.

dušnost k

a

zajisté

vlády

J.

V.

tomto

vtší státnickou

A skuten

záležitosti

veliko-

která povznesena jest nad všelikou chválu

bude jeden

V. Taktéž dovoluji

z

nejskvlejších si

zde vysloviti

okamžikv

mou

v djinách

nejvroucnjší díky za

že oekává konené rozešení této otázky J. V., pokojnou od lepšího náhledu a srozumní svých národv

vyslovení úmyslu

cestou

i

Uhrv.

vyjednávání v této

ve všelikém

Uhrm, initi

J.

V. a nikoliv na stran

v

e

26. C.

Mám

samých.

za

proti adresse o

vcech

že díky tyto

to,

145

Uher. (srp. 1861).

sdílím

vzdlaným

veškerým

s

svtem. že

Po tom tak zejmém vyjádení, zdá se mi, že mohu doufati, mne nikdo nebude míti za stranníka nebo dokonce za zastánce

Uhrv,

pakliže vyslovím, že

Už

hlasiti.

v

cis.

možno

tím spíše bylo laskavosti,

nemohu

znním návrhu

se

adressy sou-

poselství shledal jsem místy zaznívati tvrdost, které

ím

se vyhnouti,

kterouž byl

J.

více

liší

V. sám v této vci

již

se od mírnosti a osvdil. Z tohoto

mn

tak trpký, nelaskavý znní návrhu adresy zavívá ke duch k Uherskému národu, zdá se mi to býti takovým bezohledným, bezvýmineným zatracováním celého národa, že nemohu nijak s dobrým svdomím souhlasiti.

všeho

Do podrobného odvodnní píinu

nepodal se své strany

nechci už proto se

k vtšímu

pustiti,

ješt rozilení

proto spokojuji se ve vci této tím, že jsem, jak za to vodnil

obecn odchylné

k tomu

Co

této

Abych podal návrh na zmnu, rozumu mého celý

své mínní.

ml

se

by

týe vci

býti jiný.

druhé,

obsažena

kteráž

vylíení zásad politiky, kterouž se také

budou,

mám, od-

nevidím se také povolána, ježto dle

návrh mohl a

totiž

abych

myslí, a

jest

pedmt

snmovny Od doby,

v zákonodárství

zcela

tento,

každý pipustí,

jakož

poselství,

vlády íditi

právomocnosti

pimen.

co národové Rakouští s

jest v cis.

píšt iny

panovníkem,

od

aby psobili doby zdá se mi, že každé zemský snm, a sluje užší

povoláni jsou,

té

zákonné politické shromáždní, a sluje nebo širší íšská rada, nebo jakkoliv jinak, mže zásady politiky uvažovati, o nich usnesení initi, kterými se vláda ve svém konání

akoliv nemá se z toho dle mého náhledu nikterak odvádti, z tchto shromáždní povoláno a splnomocnno bylo, hlasovalo. aby jakýkoliv zákon navrhovalo, vypracovalo a o

ídí,

jakoby každé

nm

Ml

jsem už nkolikkráte píležitost, abych vyslovil s tohoto místa srdený svj zármutek nad tím, že práv o zásadách politiky, kterýmiž se má vláda ve svém konání íditi, nedovolilo a neumož-

Vím

nilo se

to

bylo

rád, žeby hned s poátku rokování v íšské rad. spsobilo mnohou obtíž, žeby to bylo pivedlo mnohé

rozilení myslí,

snad žeby to bylo

i

krisami vnitními hrozilo: než

odstraní-li se krisy, když se zabrání politickému rokování? vují

li

se

potom jako

strašidla

pi každé

Nerozšiuje-li se znepokojení myslí

píležitosti, jež se

Nezje-

naskytuje

.f*

10

e

26. C.

146

proti adresse o

Místo toho kdyby se bylo

dkladn

kdyby

porokovalo,

vcech Uher.

hned

s

(srp.

1861).

poátku o tom pedmte odchylující

se byly všeliké

náhledy

by se dle mého zdání mínní rozšíilo a objasnilo, eníci byli by se srozumli a pede vším bylo by se zamezilo to, co od té doby nejsmutnjší jest, urážlivé pod-

a

pání

proti

sob

domnlých

kládání

byly vdomosti

strannických a tím

rozšíily,

bem nepopudily mže.

bylo

postavily,

a neztrpily,

nebo by se zpsotakovým byly mysli

úmyslv by

se

jakož

a choutek,

se to

stalo

a

ješt více

státi

Než budiž tomu jakkoliv. Jest as, bychom pohledli skoumajícím zrakem na pedmt, o njž tu jde, totiž na zásady politiky, kterýmiž se vláda íditi bude.

musím íci, že po mém soud posud ze žádné úadní listiny nevynikl takovým zejmým spsobem rozhodný smr vlády k centralisaci, jako v této možná že proti úmyslu vys. vlády, pedce však nelze tu vc upíti, a ježto všem nenmeckým národm Ra-

A

tu

;

kouským

jest centralisace tolik

proto nelze ani tato

bona

budou

:

nic

vahou naznaiti, kam vc a mnozí jak rád, že se ozvou hlasové kteí totožnost tchto dvou zásad upírati

dostaten

Vím

dosahuje.

myslím

fide

však

—

mén

co germanisace (nepokoj v právo),

a s náležitou

—

vychází

z tisíce

tisíc

na den, až ji konen nebude možno zapíti. jest i rozdlování se v strany, spoívá to v není v

tom také nic Rakousku ?

Nuže, ptejme

zlého.

úkazv poád patrnji — Kde jest svoboda,

se,

lidské

pirozenosti, a

jak se tvoí celkem

strany v

Jsou to snad politické zásady, kteréž tu rozhodují Pohleme jen na vys. snmovnu poslaneckou íšské rady. Zdaliž se zde skupí strany dle politických zásad a názor, i snad jen dle národností.'' .?*

Zdaliž nejsou

Nmci skoro

bez výminky centralisté,

bez výminky proticentralisté

Nenmci

skoro

.?

Malá výminka se strany Rusínv, ta jak každému známo, zakládá se jedin na výjimeném, chorobném stavu jejich národnosti, což uvažovati (veliký nepokoj) nebylo by zde na míst. V Rakousku,

pokud stát trvá, jevila se sice národní píchylnost a odpornost, a bude také na vždy trvati (jednotlivá ó! ó! na právo): pedce však se mi zdá, že

nynjší politicko-národní strannictví datuje se teprv

pramen jeho, 26. únor, není píliš vzdálen. od nedávná, jakož Tím spsobem, jakým 26. únor platnosti a moci nabývá a resolucemi, a pozdjšími událostmi, množí se také tato píchylnost i

a odpornost.

— ;

2b. C.

Ml

jsem

e

vcech

proti adresse o

Uher.

moji

jaká se

zde obmýšlí.

co do národnosti

nemohou

Cechové,

rodáci,

ekl

že v

jsem,

nutn

parlamentarního ve Vídni

pokud

stejné starosti,

soustední všeho

svt

a

my

že ty stanovy

Ovšem

dvovati

býti

Cechách patent

že jeden jeho § usta-

promny

se slibují

promny, kdyby

ve

samo-

nemže

se jen

zástupcové celého Rakouska mocí tohoto patentu. Mohli

byli sešli

jsme

byl v

promnlivý, a že

jsou

jsme mohli tím více

není a

zmáhají se též u jiných

února pijat, a proto nalezl poslušnosti,

novuje,

života

jejich souhlas byl roven

já vím,

nenmeckých národv Rakouských. 26.

na

centralisací,

s

spatují a spatovati musejí záhubu

by proto

své, a že

souhlasiti

vražd, ku které pedce nikdo v celém

A

pro

jednou est, že jsem odsud dokazoval,

již

píklad

zavázán.

147

(srp. 1861).

míti nadji,

že se

zmní

nkterá naízení toho patentu

dle

práva a slušnosti. Jak se však okolnosti zatím zmnily a jak nám to oznámilo poselství císaské, nemže býti pro pítomnost žádné na-

dje, že se sejdou zde zástupcové celého Rakouska. Protož jest nynjší vtšina

aby pom.alu finanních

i

ídila

Pedseda: aby

se pidržel

Dr.

mocnáství,

celé

konstituních

slancv musím pece

atd.

íci, že její

Palacký:

a

A

pi

k tomu,

aby rozhodovala o zákonech úct k této snmovn po-

vší

vtšina je skoro

výlun nmeckou;

musím pana eníka pece upomenouti,

Já však

vci

snmovny poslancv urena

pešel k

pedmtu,

Já dokážu, že to k

o kterém se dnes jedná,

vci

náleží.

(Hlasy: k vci!

k vci!)

Pedseda: To

návrhu.

jsou

Prosím,

zstal pi vci,

abyste

smlé vývody odtud

tak že bych to nemohl pipustiti,

na vtšinu

t.

j.

pii

dnešním

snmovny poslanc,

v

tom ješt bylo pokra-

jest ta, že

jsem chtl dokázati, že domnívám,

kdyby

ováno. Dr.

Palacký:

Prosím,

vc

k této okolnosti v adresse mlo se že vskutku pece jsem u vci.

i

Pedseda: a nikoli o kritiku

eník

pihlížeti, a tak se

Prosím za omluvení. Dnes jde o kritiku návrhu, majority ve snmovn poslanecké, kterou pan

chtl konati. (Hlasy: Výborn; zcela správné!)

Dr.

Palacký: Pak musím

Pedseda: Dokonil

pan

mleti.

(eník

eník?

(Nikdo neodpovídá.)

usedá.)

10^

!

26. D.

14S

1).

e

e

o právu

o právu

manském (záí

manském, dne

(Sten. Prot., I.Session; 26. schze, sir.

1861).

28.

záí

1861.

2ó4—6\ Gcdenkblalte?; 266— 271; Nár. 92—96)*)

Listy 1861 . 2ÓS, Radhost III,

Vláda podala íšské rad pedlohu o vyvážení lén, a snmovna poslanecká usnesla se v té píin na návrhu zákona íšského za nepítomnosti (a Polák), kteí to pokládali za záležitost zemskou, i také byli doteni útoky proti korun eské a jejímu státnímu právu. V panské snmovn dne 27. záí 1861 vtšina zvláštní komise ad hoc svým zpravodajem práva i prospšnosti proti hrabtem Lvem Thunem vyslovila se z nucenému svobodní lén, souhlasíc pouze s tím, aby vykoupení podporovalo se tam, kde by svazek mana tížil (jako pi lénech rustikálních), a aby se stala zvláštní zákonná opatení v Lombardsko-Benátsku, kde z manské povahy vyplývala obecn škodlivá nejistota pozemkové držby

ech

dvod

Palacký, vyžádav

práv

si

dne

28.

t.

m. slovo, mluvil pro návrh vtšiny, a sice

se stanoviska svobodomyslnosti, kteréž

rozuml

jinak než

obyejní

hor-

feudálm; základ držby manské vidl v dobrovolných smlouvách, lišila se podstatn od pomr poddanských a nutného tudíž vyvážení

livci proti

tak že

e

Palapozemk. O lénech koruny eské zvlášt se nezmínil. Tentokráte ckého došla v panské snmovn pochvaly. Po pípad chtl hlasovati pro návrh knížete Vincence Auersperga, jenž rovnž v zásad zavrhoval imperativní zrušení manských svazk, avšak z dvod slušnosti žádal výjimkou, aby vláda, vyslechnouc zdání zemských snm, podala novou pedlohu o lénech v království Lombardsko-Benátském a o lénech selských. Panská snmovna však dle návrhu hrabte Hartiga uložila své komisi, aby (spolen s komisí juridickou) vc vzala znova v úvahu, pokud by návrh zákona mohl nabýti platnosti pro léna selská nebo v zemích, kde toho potebí v ^ájmu jistoty pozemkové držby, a kterak by se mlo zavésti dobrovolné zrušení manského svazku jak pi lénech, které mocná bezprostedn propjuje, tak i pi jiných. O vci jednalo se dále teprve r. 1862, kdy pak dne 17. pros. t. r. vydán zákon íšský o vyvážení statk manských.

jsem doufal, že nebudu nucen úastniti se debaty v této Avšak nkolikero vyjádení, ježto zde bylo podáno, zavdalo píinu, abych zmnil úmysl a si vyžádal slovo, by to bylo toliko k cíli tomu, abych odvodnil stanovisko své, názory své a dslednost svou v otázce této. Jsem totiž odhodlán, hlasovati za návrh vtšiny, akoliv s odvodnním jeho nejsem ve všech ástech srozumn lecos nemohu schvalovati, lecos tam pohešuji ale budsi Hrozilo se nám již velikou nemilostí ducha asu, jestli nepjdeme s proudem veejného mínní, a nerozkážeme-li, aby se zbytky ztrouchJiž

otázce.

mn

;

*)

1

;

zde podává se peklad Nár. List, ale pehlednutý a

prof. V. E.

Mourkem.

doplnný

p.

e

26. D.

o právu

manském

149

(záí 1861).

nivlé budovy, v níž se mnozí obyvatelé dosud dosti pohodln

neprodlen zbouraly a

mohu

Nuž,

asu

a

kteréž

že nejsem

lichotiti,

si

cítí,

odklidily.

protivníkem ducha

zrovna

oprávnných požadavkv jeho, a náležím mimo to k onm, v novjším ase ponkud nešetrn eskými národními blou-

znivci*) nazývati se zalíbilo. (Veselost.)

Mohl by bodomyslným

se

mne

ale

nkdo

léna, vasallové.?«

Nejsou-li to nejhorší a nejkiklavjší protivy všech

moderních jmen, jako

Ano ekne

mohu býti svoped jmény »feudalismus,

kterak že

tázati,

a národním, a nezdsiti se

(i

se

civilisace,

už je to

svoboda, osvta atd.

vlastn tištno

.''

mže

a

se ísti),

—

však o tom jsme se s feudály; nechci se blíže zmiovati. Jak známo, jsou mnohé veejné orgány lépe zpraveny o tom, co já sob peji, co iním a po se snažím, nežli já sám. (Veselost'.) Co se ale ekne, odpovím-li k tomu, že mi o feudalech v našem ase nieho ani známo není.? ano že já

a

pátelé moji

smluvili

em

tvrdím-li, že v

práv

moji

ase našem žádného

tak málo o

nm

manství více není, a že odprci

vdí, jako

já

sám

?

V povolání svém ml jsem za úlohu, abych dkladn proskoumal poátky a celý vývoj manství ve vlasti své prosím, aby se to, co podotýkám, za to bralo, že to platí o vlasti mé, a proto myslím, že jsem oprávnn, pronésti také o vci této

—

—

zdání své.

Rozumí se, nedím nic nového, pravím-li, že úelem lén bylo, aby na každé zavolání pohotov byla moc zbrojná, že tedy manství pvodn mla tutéž úlohu, kterou nyní vykonává stálé vojsko. Ponvadž ale ve stedovku, ve vku tchto lén, žádná konskripce a žádná rekrutýrka nebyla, jelikož se penžnictví a

nání

s

vkem

asu

tehdejšího

Úel tedy

Co

Každý

ví,

pozemky ke vlastnímu užívání. uruje pirozenost a bytost jeho. Otázkou

jest

že

úelem

a podstatou manství?

podstatou

zízení

majetku pozemkového nebo dotace,

manského nebyl

Mám-

pizná se

li

tedy za

mi, že na

to,

že podstata

mly. To

zízení

toho

již

jest

pod-

pominula,

p. do ctného eníka, pede mnou mluvivšího

(arcibiskupa Olomuckého),

*)

jakýsi druh

nýbrž bezprostedná hotovost'

vojenská, služby válené, kteréž se vykonávati stata.

v porov-

místo hotového platu

zízení toho

jest:

bern

naším nacházely v zárodku, dávaly se vojínm podlé

vedle

vdomí mého

(»die czechischen Nationalitátsschwindler.*)

nikdo nedomýšlel

e

26. D.

150

o právu

manském

(záí 1861).

že by byl ml táhnouti v ele vasallv svých ve skvlém brnní do Vlach na vojnu. (Veselos.) Tím zmizel, nebudu toho dále dose,

liovati, jak se íká,

spiritus ústavu tohoto již

ped vky,

pozemkv,

ílegma jeho zbylo, a ílegma toto jest držba

a toliko

spojená se

zvláštními výminkami.

A

nového a zvláštního, myslím pede, že rozdíl tento jest ponkud významný a dležitý, a že se nejedná více o manství, nýbrž toliko o zvláštní formu držby pozemkv ili statto není nic

aspo

káství. Držíme-li se rozdílu tohoto, zmizí

které na

nžné povahy

bh

vují

hrady

jaké

ví

upadají nad tím, že dosud

Táži

se,

Myslím,

vn

takového

mi každý pisvdí,

ze

stává.

Na

ústav tento

nucení

pi poátku

že ani

manství,

žádného nucení, smlouva služby, jak jest a jak jí

jmní nebude pda má se vymaniti,

bude, pokud lidé budou a pokud ve

Pravilo se ovšem,

V

grunt a

že

jevící se v manství,

nutný výsledek a doplnk

to jakýsi

na

nebylo

rozvinutí z pravidla

dobrovolná smlouva,

vaznost statku,

i

.^^

pi jeho dalším

než toliko

nco

em zakládá se nyní

úmluv

dobrovolné

ani

na

pedsta-

si

vzni (Veselos.) a do mdloby

úpícími

s

všecky deklamace,

iní dojem, ježto

živé fantasie

škodná

rovnosti.

a že zá-

pravilo se, že je

jest;

vymanní pozemkv.

ohledu tomto projevila komise náhledy,

kterých

nikterak

který

pozemkv bylo výjimen prolomil

pravidelný rozvoj života právního a donucením

zmnil práva sou-

Praví se v návrhu jejím

nesdílím.

skutkem, zvláštními

»

:

Vyvážení

pomry podmínným,

kromá*.

Tímto se však vyvážení pozemkv a celý skutek vydává za njaké bezpráví, za prolomení právního života bral jsem úastenství ;

svdomí mé nedlá té nejnespokojenosti, že jsem se v tom zúastnil, a nevysloviti se, že vyvážení gruntv v podntech jeho

v záležitosti této, a

menší výitky a

mohu

mám

jinak, než

tvrditi,

že mi

za zcela spravedlivé, za skutek spravedlnosti, že jsem je vždy

za takové

uji

mohu

si

ml

a míti budu.

ani žádati za to,

vým spsobem,

který

o úplné nutnosti a

Kdyby mi

— odvodnil by

provozováno a

bylo,

hrubého

snmovn

každého v této

pravd toho pesvdil, pedce násilí

tak

živly

se

nedv-

bych tento náhled svj tako-

práva

i

i

co jsem. ekl.

bych, že v poddanství, které ovšem od císae Josefa

smluv

—

bylo dovoleno,

II.

bezpráví,

kižovaly a

smísily,

mimo

ni

Dokázal

velmi

mírn

dobrovolných že

nedaly se

26

e

D.

od sebe odlouiti; stalo dlalo mnohé promny.

o právu

manském (záí

151

1861).

se smíšení toto staletým

processem a pro-

Nic není nepravdivjšího a nepravjšího, než náhled tch, kteí

pomr pánv

myslí, že

ím

typní, a sice

V a

Cechách

aspo

promny,

protože by to

se

pece

mohu

trvalo asi

pomry

Nikoliv!

mezi vrchnostmi dokázati, a nej-

takoka na konci

ani prosit o dovolení,

si

jaksi stereo-

strašnjší.

pomry

stoletím podstatn, jak

které se staly, staly se

netroufám

pravím,

poddaných ve stedovku byl

Morav mnily

a v

poddanými každým

horší

a

hloubji do stedovku, tím

abych

jejich.

Jak

to zde vylíil,

tvrt hodiny. Pirovnám-li držebnost,

díve mezi vrchnostmi a poddanými panovalo, nacházím v obsáhlých pomrech tchto vehni

jak m.anskými

podstatné rozdíly.

vázána

jest,

Nebo nemohu

tím, co

s

manském majetku

v

ani

pi po-

átku, ani v dalším vývoji jeho znamenati njakého bezpráví, jakého hrubého násilí; jsou to toliko smlouvy dobrovolné.

n-

Nyní ale jest otázkou, jakým právem mže se velitelsky zasado smluv tchto dobrovolných ? Jest snad konstituní svoboda dvodem k tomu } Vyznám se, že svobodu za nco jiného mám a jinak jí rozumím. Budiž mi dovoleno, abych povdl, že jsem od mládí svého ve svobodomyslném smýšlení vyrostl, že jsem byl vždy hati

pívržencem svobodomyslných zásad, v dobách v té píin mnohem horších nežli jsou nynjší. Za to mám, že od mladšího pokolení v ohledu tomto nemám emu piuovati se. i

Zdá jeho ást

se

mi

ale,

velice

že

mní

a

ne celé

pedce pode jménem

mladší pokolení,

podstatu svobody,

a že

veliká jejím,

snad bez vdomí, usiluje vlastn o panování a nevolnost, a že iní dle slov:

:ídominationem appetunt, id libertatem appellant«.

Nemohu »Ano, máš

to

býti

nikterak

s

svobodným,

chceš, nýbrž jak já

ti

právem

srovnati,

ale nikoliv tak,

to pedepíši.*

pedpisuje-li

kdo:

svobodným býti Zdá se mi, že tím

jak

(Souhlas.)

svoboda pestává, a v pomrech právních, platných ve spolenosti

obanské, tu neznám jiného mítka, pokud se co pipustiti mže, a pokud ne, nežli: 1. Neodporuje-li pomr tento pravidlm mravnosti

?

2.

Neprotiví-li se právu jiných

?

a 3. co s tímto souvisí, ne-

odporuje-li to nejvyššímu a poslednímu

úelu

státu

:

právní jistoty

Skoumám-li manskou držebnost v tchto tech punktech, pak vskutku nenahlížím, co by nás pinutiti mohlo, abychom v tomto ohledu velitelsky vystupovali a lidem svobodu nedávali, nýbrž jim ji spíše brali. (Hlasy: Velmi dobe.) Z té píiny, jak

všech?

:

27. A.

152

eeno, budu

snm

Slova na zemském

hlasovati za návrh vtšiny,

1861.

eventueln za návrh Jeho

(Výborn! Výborn!)

Jasn. knížete Vine. Auersperga.

Palacký, který pouze nerad

r.

stal se

lenem panské snmovny, záhy

po-

zstává vtšinou bez prospchu; stált tam, jak dí, jakožto esko-národní opponent píliš osamocen (Gedenkbl., 271, 266). Nechtje ztráceti asu drahého ke svému úkolu djepiseckému, vyžádal si již dne 30. záí 1861 dovolenou na neuritý as, a od té doby požíval jí až do své smrti. pozdji byl toho mínní, že by Také již pedtím koncem ervence t. r.,

znal, že jeho úsilí

i

poslancové eští mli opustiti poslaneckou snmovnu rady íšské, která pekraovala svou ústavní píslušnost, a na níž nebylo se nadíti žádného úspchu; 1863 v skutku zahájen u nás trpný odpor proti rad íšské. r. Pipiš Palackého snmovn panské z 30. záí 1861 znl

—

^Povinnostem svým jen v bydlišti

svém v

jako

eský mohu

historiograf

Abych povinností tchto

Praze.

dostáti

delší

náležit

dobu nedbal,

zdá se však mému svdomí tím mén dovoleno, ím více postupující vk a pibývající tlesné slabosti upomínají ke chvatu pi díle mém ješt nedokonaném, zvlášt ježto povolání toto je i podmínkou mých prostedk na živobytí.

Ponvadž pak konce

vysoké íšské rady dohlednouti není, a vidím se nucen v nejbližších dnech odjeti do Prahy, odhodlal jsem se nejposlušnji poprositi Vaši Jasnost a vysokou snmovnu panskou o udlení dovolené na neuritou dobu, naproti emuž

já také z jiných

zasedání

nahodilých

píin

opt ve slavné snmovn panské se objeviti pro pípad, že by vysoké praesidium moji pítomnost pi zvláštních sedních shledávalo naprosto nutnou, nebo že bych já sám se cítil nutkán, inn se úastniti v jednotlivých K tomu pak podotkl pedseda: »Shromáždní tuto dovolenou debatách*. se uvoluji

—

bez námitky udlí. Není-li poznámky,

mám

za to, že

se povoluje. (Nikdo se

nehlásí.) Povoluje se.«

27.

ei

na

snme

království

a A. Slova

Na zemském a pouze v kurii

snme eském

r.

1861

1863.

na (v.

eského

snme

ís. 25)

r.

1861.

echové mli

obcí venkovských vtšinu;

jen tetinu zástupc,

teprve vlivem Jind

hr.

Clam-

jednou ástí velkostatká. Protož hlasu národních poslanc chybla rozhodná váha. V prvním zasedání Palacký

Martinice ponenáhlu rostly pátelské styky

s

27. A.

zemském

Slova na

snm

r.

153

IS61.

Riegrem do 7lenné komise pro adressu, v níž snm, dne 12. dubna panovníkovi za povolání k úastenství v zákonodárství a ke t. r. své díky spolupsobení pi »dostavení ústavy íšské a zemské*. Tím spsobem bylo naznaeno aspo pání dalšího vývoje a pokroku. Za to tehdáž ješt jednomyslu byl pijat návrh kardinála kníž. Schwarzenberga, aby snm deputací poprosil panovníka, by se dal korunovati za krále eského; z kurie venkov, ské zvoleni do deputace Palacký, Rieger a Brauner, a již dne 14. dubna panovník slíbil deputaci, že prosb snmu vyhoví. Palacký na zemském snme 1861 neml žádné delší ei. Nehledíc k slovm promluveným pi verifikaci voleb (tak dne 10. dub. o Milevsku a Rychnov), ujal se slova (nmecky) ve 3. schzi dne 9. dubna, když nmecký poslanec Strache proti námitkám z eské strany hájil užívání slova »echisch« na míst »bohmisch« (což Nmci teprv od let 40. oblibovati si zaali). Tu Palacký po krátkém vyjádení (v. 1.) podal praesidiu návrh tak formulovaný: aby slovo >Ceche« a „echisch« v úedních publikacích snmu bylo nahrazováno slovy »B5hme« a ^bohmisch*, ostatn pak aby každému bylo na vli, užívati názvu, který se mu zdá nejvhodnjší. Také poslanci Hanischovi ješt odporoval krátkcu poznámkou (v. 1). Konen pijat návrh StefTensv, že v úední mluv snmu je se vyhýbati výrazm: Ceche, echisch, jelikož nkteí poPi volb poslanc na íšskou radu, jež z eské slanci cítí se tím uraženi. strany vykonána s protestem (viz ís. 26), jednalo se též o to, zdali snm použíti má svého zmocnní nejv. rozhodnutím z 31. bezna, aby zárove zvolil své náhradníky do rady íšské, akoli únorovka nic o tom nestanovila. Proti volb mluvil též hr. Ciam-Martinic, že jde o dležitou zmnu ústavní, a tu že není na míst initi podobné prozatímn opatení, které by pak rada íšská mla dodaten schvalovati také Palacký ve 12. schzi dne 20. dubna (nmecky) vyslovil se proti volb náhradník, protože si pál, aby snm svého krátkého asu užil k volb komisí pro návrhy nevyízené (v. 2). Vtšina snmu usnesla se tenkráte neužiti voleb náhradník (ostatn návrhy podané byly odkázány zemskému výboru za úastenství znalc). Jednacím ádem rady íšské z 31. ervence 1861 instituce náhradník pak byla vylouena. byl

zvolen

spolu

s

svolaný na základ íjnového diplomu a únorovky, vyslovil

—

;

1.

O

echisch (dne

užívání slova

Palacký: Pánové! Nechci debatu pádati a

ji

prodlužovati;

proto bez dalšího

*mimo tuto sí se

mu

líbí,

rodnost,

ml

dubna 1861),

o této nemilé otázce roz-

nýbrž spíše a radji

odvodnní

ji

zkrátiti; a

iním

návrh, aby se zde usneslo, by každý

na vli oznaovati národnost' tím jménem, které

aby však

eský

9.

zde,

jazyk na

kde se jedná

p.,

úedn

úedn

o

eskou

ná-

nebylo užíváno výrazu »e-

ponvadž podstatou dosud žádným diplomatickým užíváním není schválen, a ponvadž se beztoho rozumí, že chische

Sprache*,

nmecký

eský

(bohmisch)

a

rzné.

Mj

tedy nesahá dále,

návrh

(deutsch)

jazyk

jsou

ve

spolek

než jen na obmezení tohoto

27. B.

1-54

e

o revisi

ádu

volebního

(led.

1863).

oznaování v našich úedních protokoUech. V ostatním obyejném obecném život a v literatue mj každý na vli užívati onch jmen a výraz, jež se mu práv líbí. (Protokoly snm., str. 22). Palacký: Dovolím si jen zcela krátké podotknutí. Tu musím popírati, že by z r. 1615 bylo jaké usnesení >de lingua echica«. eští stavové v této dob a od staletí díve nikdy jinak nejednali z r. 1615 jest mi velmi dobe známo. dobe!*) »velm.i hlas: (Více Jest vydáno eským jazykem a úadn, nikoli jazykem latinským. Proto z tohoto usnesení snmovního naprosto nelze odvozovati dvod a dkaz. (Tamže str. 23.)

le esky. Usnesení snmovní

2.

O volb

náhradník do rady íšské (dne

20.

dubna 1861).

pan zemský maršálek zplnosnm zasedati dále pes zejtejší den, pak tento návrh na volbu náhradník je zcela nemožný, už pro as sám. Dnes sedíme už skoro 6 hodin, a zejtra máme už jen jedno sedni.

Palacký: mocnn, nechati

V

Není-li

zejtejším sedni

Jeho Exc.

mže

se pihoditi a

bezpochyby

se pihodí, že

budeme museti konati ješt dodatené volby do íšské rady. To Tato vc možná že snad zabere celý zejtejší den; jest jedno. potom, pánové, pamatujte pece na svou

vlast;

pro organisaci

zem

od nás posud velmi málo, nebo skoro docela nic. Návrhy, které tu byly uinny, aby pro jisté odbory byly jmenovány z našeho stedu kommisse, které by naped vypracovati mohly návrhy pro budoucí snm, ty mají, myslím, vitálnou dležitos; eský snm nachází se v tom, že sám jediný od osudného r. 1848 ješt nezastalo se

sedal, kdežto ostání

aspo

1848,

r.

zem

myslím,

Rakouského mocnáství dílem

že

také

r.

1849.

alespo nkteré

ne-li dnes,

organisovány byly; a už proto, není

dloužiti

B.

e

o

snmy

naprosto

konec debaty o

možno snm pronám nic jiného nezbývá. Natomto pedmte. (Prot. snm. str. 156.)

poteb

ádu

pes

vrhuji tedy

své

Jest

navržených kommissí zejtejšího dne,

nutno, aby

z

mly

zítejší den,

li

myslím, že

revise

(Stenografické zprávy, str.

volebního dne 29. ledna 1863.

21S-225; Radhost

III,

UJ—lló.)

nespraJiž r. 1861 stížnosti poslanc eských obracely se zvlášt proti vedlivému volebnímu ádu Schmerlingovu (srov. protest z 6. dubna, pilný návrh z 18. dubna t. r.) náprava jeho pokládala se takíkajíc za základ pro ;

2

7.

B.

e

o revisi

další

postup a vývoj ústavní.

alo

se teprv v lednu 1863,

ádu

volebního

Ve druhém zdálo

(led.

155

1863),

eského snmu, které zaase domáhati se opravy, zvlášt

zasedání

se na

když vzrostly nadje na podporu aspo menšiny v která se již zorganisovala ve dvou družných skupinách

kurii :

velkostatkáské,

Martinicové a Nosti-

cov. Také navádl k poinu § 54 volebního ádu, jenž v prvé period snmovní pipouštl zmny prostou vtšinou hlas (pozdji jen dvoutetinovou vtšinou za pítomnosti ^/^ poslanc). Proto Palacký dne 29. ledna jménem 67 soudruh podal návrh, aby zvláštní komise prozkoumala volební ád a navrhla

zmny potebné

k tomu, aby snmovní zastoupení se srovnávalo se

spravedlností a zvlášt se zásadami, které stanovil panovník ve dvou dodatcích k diplomu íjnovému.

Pi podání návrhu delší politickou

e.

ádu, aby kivdy v

Palacký, tehda

Na základ

již

stávající

65letý,

distributivní spravedlnosti byly

dostalo se rovného práva. Zastoupení

pronesl (esky) svou nej-

ústavy žádal za opravu volebního

napraveny

snmovní má prý

a

národu jeho

íditi se jednak

vbec

vnými

zásadami spravedlnosti, jednak zvlášt zásadami panovníkem samým vyslovenými, t. že poet poslanc íšských má mezi zem býti rozvržen pok jich rozsáhlosti, lidnatosti a poplatnosti, a že na zemských snmech mají býti zastoupeny všechny stavy a zájmy jedné každé zem. Zvlášt mohutným zájmem pak že jest národnost; ale oktrojovaný ád práv

mrn

pimen

nikterak neiní zadost národní statisticky dokazoval nestejné

dle

potu

obyvatelstva,

ale

i

rovnoprávnosti,

optn

prohlášené.

Palacký

mítko, zejmé kivdy naproti echm netoliko dle výšky dan; také pipomínal, že Cechové

ani v inteiligenci nejsou pozadu, vlastní silou

obecného národa povznesše se k innosti neobyejné. Dále vyvracel mínní, že proto nelze ponechati jejich pevahy, aby Nmci nebyli jimi utiskováni mínil, že povaha Slovan nebyla a není násilnou, nehledá kivdy a útisku jiných; národ eský vedl prý jen války ochranné, ani za husitských vítzství nežádaje nic jiného než rovné právo. Pak také jinak ješt vytýkány nesrovnalosti v oktrojovaném zastoupení. Na konec Palacký ješt zvlášt nmecky obrátil se k poslancm esky neznajícím jménem celého svého národa se stížností a žádostí za spravedlivost; spravedlivá oprava volebního ádu mla býti základem k pokojnému vývoji ústavnímu v Cechách i v Rakousku, mla ukázati, zdali ústavní pomry byly na základ stávajících institucí opravitelny ili nic.

echm ;

Návrh Palackého byl pikázán k úvaze 9lenné komisi, do

odprc

ech:

níž dle kurií

Vtšina tudíž dne 10. bezna 1861 navrhla, aby se pes návrh Palackého pešlo k dennímu poádku, jelikož prý nesmí se o volebním ádu tvrditi, že by se protivil obecným zásadám spravedlnosti nebo byl porušením zásad stanovených panovníkem v dodatku k íjnovému diplomu; potebuje prý sice nkterých oprav, ale k úplné revisi bude lze pikroiti až po zákonném zízení obcí a ohrazákladního zákona o íšském zastupitelstvu a po niení okresv, po

zvoleno 6

(z

Palacký, Rieger a Brauner).

zmn

píštím sítání lidu. Zpravodaj Herbst vbec mínil, že nejde o opravu volebního ádu, nýbrž o ústavu únorovou, aby snm oni prohlásil, že neodpovídá spravedlnosti. Marný byly ei eských eník, i Riegra jako zpravodaje menšiny. Návrh Palackého v téže schzi zamítnut 130 hlasy proti 78; i prostedkující návrh kardinála Schvvarzenberga, aby zemskému výboru bylo ulo-

e

27. B.

156

o revisi

ádu

volebního

1863).

(led.

ženo na zaátku píštího zasedání pedložiti potebné návrhy, padl 110 hlasy proti 98, i pijat návrh vtšiny. Cechové byli o jednu podstatnou zkušenost

na

pd

nové ústavy bohatší

Pánové!

—

z

mnohou nadji

—

Ze jmen podepsaných,

kdybychom

hojnji vypadla, toho,

a o

chudší.

která

nechvátali

byli

se

by byla mnohem zadáním návrhu

tchto jmen ráí slavná snmovna znamenati,

o dležitost velikou národa eskoslovanského ve

jedná

národ náš skrze poslance své seznává a

snmovním pán

císa

na mnoze kivda se

sám

míe;

v úplné

za

—

mu

volebním

praví, že

stala,

i

naší:

ádem

že spravedlnosti, které

všude pokládá, že se

pravidlo

že se tuto vlasti

jí

tu nešetilo

návrh náš zakládá se tedy na stížnostech a spolu

na žádostech.

Piznávám

moment národní v žádosti nehled k národvelmi mnoho dvodv, které k tomu cíli smují aby nkteré promny ve volebním snmovním

se,

že hlavní

vcí

jest

akoliv netajím a také bohdá provedu, že

této,

nosti nachází

se

a vyhledávají to,

i

ád

se staly.

Pánové! Zdráhal jsem se dlouho, pijmout úlohu

vci

eníka

v této

—

pál jsem sob, aby mysl bystejší a ústa výmluvnjší než moje propjila se ku provedení úkolu tohoto ale kollegové

—

moji

stáli

na tom,

na poli poteb píležitosti.

starce

—

abych

já,

Zdá chtli

se mi, že

jakožto jeden

propjil

národních,

k

se

z

dlníkv

nejstarších

poteb

národu

i

v této

pátelé moji, vzloživše úlohu takovou na

ubezpeiti spolu

i

sebe

i

vysokou snmovnu, že

vci má se jednati s drazem sice a s dkladem potebným, avšak zárove mírn a vážn, bez vášní a náruživostí, bez hluku a ovšem bez píkoí; musím prositi pátel svých,

v této nad míru dležité

i

aby za vdk pijmouti ráili, když úlohu na mne vzloženou provedu ne tak, jak bych sám ml a chtl, ale jen pokud síly mé staí. Pistupuji k vci samé. Nechci se zastavovati dlouho

o kompetenci

snmu

našeho ve vci

pi

otázce

té.

Pánové Za to mám, že ji máme z práva pirozeného z práva nebudu se mnoho šíiti o tom, ale pivedu jen na paragraf volebního ádu, kterýžto v originálu svém zní a všem pánm snmovníkm bezpochyby znám jest; § 54 praví: »V první periody snmovní se státi usnesení o nái

!

psaného

pam

;

dob

mže

vrzích na zmnu ustanovení tohoto ádu volebního absolutní vtšinou hlasv snmu zemského dle § 38

zemského ádu vbec

k

inní nález v zpsobného.*

27. B.

To mním, Ovšem v tom ale myslím, že

potebí

e

ádu

o revisi

pisvdí

se o celé

tomu, kdyby

potebí

držeti

jest

zapovídá

revisi

zdabh

na celém tom

jistého pravidla,

se

ústrojí,

—

vc

ta

zásady, aby

dle kterých

pravidel

a zásad.?

dvojí pramen, jeden pirozený,

V

druhý

té vci, positivní,

ani ne-

mohu mže. máme také

;

dokonale dle práva ústavy

zmn

promny

Paragraf ten

já tvrdit, že tato revise

A

volebního ádu,

dotený ani neporouí veškerého volebního ádu proež mžeme,

organicky se vyídila.

i

revisi

mnoho takových

že by neslušelo initi jednotlivé

se býti ukázalo,

a tak íkaje jednotlivé záplaty na ale že

157

1863).

(led.

aby se otázka o kompetenci rozhodla.

že postaí,

paragrafu nemluví

každý

volebního

a

státi se

pánové, psaný.

Pirozený pramen zakládá se na zásad práva spravedlnosti: »eho sob nechceš, nepej jinému !« — a já dkuji pánu bohu že tato pirozená zásada jím positivn vysloJ. V. císai pánu, vena jest. Nkolikráte již prohlásiti ráil, že má býti a panovati budoucn rovnost všech ped zákonem, a podobn rovnoprávnost všech národ v íši Rakouské. To jsou tak íkaje povšechné zásady a pravidla, kterých v této vci šetiti sluší. Máme ale také podrobnjší pravidla. kteráž prohlášena jsou spolu s diplomem íjnovým od J. V. ve dvou píi

i

—

pisech,

co se

má

se a

vjednom ke hr. Rechbergu, ministru záležitostí zahraniných^ týe rozdlení poslancv rady íšské na jednotlivé zem, že státi

v

pomru

ku prostoe,

ke množství dan, kteréž odvádjí.

téhož dne k tehdejšímu ministrovi

k

obyvatelstvu

Druhý pipiš

vnitních záležitostí;

v

je

nm

od se

císa pán takto vysloviti ráil: »Bude se vám pi tom íditi podlé toho,

aby na zemských snních všechny stavy a zájmy neboli

aby

tak

práva

a

zem

in-

pimeném

i)omru byly zastoupeny, svobody vrných stavv mých zemí pimen

teressy jedné každé

potebám nynjšího asu

v

se rozvinovaly a rozšíily a s

prospchem

celé íše se spojily.*

Máme

tedy zde

positivn

dv vci. Nejprve: Všechny stavy pimeném pomru zastoupeny

a zájmy neb interessy butež ve a to vše dle

pomrv

Co se týe o tom mnoho

mže

a

poteb našeho asu.

slova »stavv«, slov

šíil.

myslím, že nebude potebí, abych

Stavové

neb

stav

jest

arci

neurité

se vztahovati na všeliké pomry; mohlo by znamenkdejší stavy stedovké, neb tak eené stavy feudální, avšak mže se také vztahovati na pirozené stavy, které vždy byly a budou. Já myslím, že se musí rozumti na stavy pirozené, nebo se tam slovo, a

nati

e

27. B.

158

zárove

praví,

ádu

o revisi

pomrv

že se

volebního

(led. 1863).

poteb nynjšího asu má

a

šetiti,

a pihlížíme-li k tomu, že císa pán nkolikráte slavn prohlásil, kterak rovnost všech ped zákonem panovati má napotom v celé íši, nemohou se tedy rozumn stavové tak eení feudální, stedo-

ponvadž

vcí,

zakládali se na privilegiích a ne na rovnosti oby-

ti

ped

vatelstva a národa

Tedy patrno

zákonem.

mi zdá

se

rozumjí jen stavové pi-

že se

býti,

rození, jako stav obchodní, stav živnostenský, vojenský, duchovní atd.

druhé pravidlo, že mají všecky zájmy neb interessy Co jsou zájmy to jest slovo mnohosmyslné. býti zastoupeny neb interessy Co všechno v nich se zahrnuje! Je to každému na snad, a myslím, že nepotebuji o tom mnoho se šíiti; ale chci V zemích a íších, kde není rozdílných jen na jedno upozorniti. Dále

jest

—

i

;

.í*

národv, tam mezi zájmy neb

nemže

Tam

se poítati.

nemohou.

rzné

rozdílných

vbec,

že

tak

—

jsou

to

že

praví

mnozí:

»

Nikoliv,

rozmary podivínv,

to ráíte všichni

eeném

a íše národností

—

vdti

vcí

národnosti

interessy

—

Vždy

zem

kde jsou

ale,

nemže, Arci

místo.

libstky,

jsou jen

závra !«

tam jest souhlas vci tam ani vznik-

interessy v té

pánové, když se podívám na stav

zapírati

se

velmi dležité to

Jinak je to

myslím,

;

ani

není žádných sporv,

a jednota ve všem, a proto

nouti

tém

národnost

interessy

našich

zaujímají

národnost to

je

—

šílenost,

dost jsme se natli

frasí

»Nationalitáts-Schwindel!«

Inu, jestliže tato

nemoc

nkteré

zachvátila

z

našincv, doufám,

že všichni tak spravedliv smýšleti budete a že uznáte, že neštstí to neuchvátilo

jen jednu

se to týká jedné

i

porady se djí

strany s

druhé strany porady

1

když,

snm,

pánové,

jak

si

ve

stranu

druhé strany. v

shromáždní našem, nýbrž

A

že tedy, jestliže arci

eském shromáždní mšanské se djí v nmeckém tak zvaném

povážím,

jak

vlastn

s

že

jedné

besedy, kasinu.

organisován jest celý náš

poíná, nechci íci pi všech otázkách, ale pi mnohých tu myslím, že bylo by zpozdilé a bláhové zapírati,

a dležitých:

že

národnost jest

mohutný zájem,

že

to

jest

mohutný

interess

v zemi naší, a že tedy slova císae pána také na tyto interessy se vztahují.

Vím, že se

tu

dotýkám vci choulostivé

a

nerad to iním, ale

bychom jednou pedce promluvili o vci a možno-li, bychom této.^ Vždy musíme se dorozumti obapoln Mlením dorozumní se se dorozumli, když vždy mlet budeme pánové, není-li poteba,

;

.?

Re

27. B.

ádu

o revisi

volebního

(led.

159

1863).

Pomry a poteby našeho asu jsou pedevším, jak est ml nkolikráte íci: rovnost ped zákonem a rovnoprávnost národv. V obojím tom smru v íši naší již se vykonalo

nikdy nedocílí.

jsem

tu

již

mnoho nebo ješt

ped

se vykoná. Všichni uznáte, že co se

eeného

zákonem, zrušení tak

mnoho,

dobe

tak

je již

týe

rovnosti

feudalismu, akoliv to nebylo

jako dokonáno;

ale zrušení

nadpráví ná-

rodního, privilegia národního ješt se nedokonalo. Staly se

poátky,

jež

vdn

Nechci se

uznávám.e,

mnoho

již

nkteré

naprosto daleko jsme od

ale

o té vci

chci jen uvésti fakta, že

šíit,

rovnoprávnost národa také ve volebním ádu, který nás zde není

Pánové,

provedena.

abych

provedl

to

v

musím vás obtžovati nkolika poty o pomru jsou každému pístupny.

Mám

úední popis

obyvatelstva

vbec

z

roku

4,708.493.

jednotlivá ísla, kolik jest jich

slovanského;

prozkoumáme

Ve

spíše

to

jest

když

okresích

udává v Cechách vypoítat tak íkaje na

volební

a obyvatelstvo jejich poítat

volebních

národním ohledu, obyvatelstva, které

pvodu nmeckého

poznáme,

mst

a

svolal,

kterýžto

1857,

Tžko

cíle.

a kolik

pvodu

okresy jednotliv

budeme.

prmyslových

volebním

míst

vypadá v celém království v prmru na 11.666 obyvatelv jeden poslanec. Ve venkovských okresích v prmru na 49.081 duší jeden poslanec. Avšak když odmísíme volební okresy eské a nmecké, vypadne ve volebních okresích eských v prmru na jednoho poslance 12.020, a v nmeckých 10.315 duší; ve venkovských okresích eských 53.204, v nmeckých

ádem vymených

40.861 duší.

Ješt patrnji to bije do oí, když prohledáváme jednotlivé píklady a vyšetujeme, v kterých okresích jest obyvatelstvo pod

minimum

V mstských j.sem

vypoetl,

okresích pokládám

pánové

—

najdete

to

minimum na také

deset

tisíc,

v této knížce,

z

a tu

které

—

»politisches Taschenbuch«, která ponkud to také vzato jest vtšin tohoto shromáždní, tuším, známa jest, — tu jsem vypoetl, že v nmeckých okresích jsou pod tím minimum ku píkladu Liberec, kde jest jeden poslanec na 6.288 duší, v Hajd 6.776, v Rumv eské Líp a Litomburku 8.175, ve Šluknov 8.235, a tak Nechci to do podrobná všechno vyítati, ponvadž to jest icích. krom toho každému pístupno. Pod tím minimum mén najdeme i

ve smíšených

okresích mstských,

a

jsou,

jako Vimberk, vlastn

e

27. B.

160

nmecké

více

ve

:

ádu

o revisi

volebního Hed. 1863).

Vimperku pichází 8.517

duší na jednoho poslance,

Trutnov 9.230. Co se týe eských mstských okresv, nemáme než ti, které pod toto minimum padají, jest to Písek s 8.178 duší, Smíchov s 9.147 duší, Hradišt Mnichovo s 9.819. Když však vezmeme maximum duší v mstských okresích a skupinách, maximum v

—

nad 14

beru

na jednoho

duší

tisíc

nmeckých mstských

ve veškerých

poslance,

máme

Nmecký

jich

mnohem

Tu

více.

nenacházíme

tu

jedin

okresích ani jednoho;

jedno smíšené msto, Budjovice, vyniká okresích

—

s

14.811;

nejprv Pardubice

konen

Brod 14 346, Plze 14 269 a Praha

eských

ale v

14.359,

s

14.259 na

jednoho poslance. Tedy ráíte znamenati, že tu jest velká nesrovnalost, ale ješt vtší nesiovnalost panuje v okresích venkovských. Jak jsem pravil, pichází ve venkovských okresích v prmru na

snmu. minimum 30.000, tedy nacházíme v nmeckých venkovských okresích pt, které pod toto minimum padají: nejprve Jáchymov s 15.898 duší, pak Sluknov s 20 064, Rumburk V eských s 21.604, Žlutíce s 28.454 a Kraslice s 29.919 duší. okresích, pánové, nenacházíme pod tímto minimum ani jednoho! Naproti tomu, když uvážíme maximum okresv venkovských na jednoho poslance (maximum toto beru na 60.000), tu mám arci 49.081 duší jeden poslanec do

Vezmeme-

3 zcela

nmé'

li

nyní

ké okresy,

nad toto vystupují, a

které

Dín

sice

Zatec

msto) s 62 046 dušemi. Ve smíšených okresích, tedy eských nmeckých, již jich Nejvýše máme víc, je jich pt, a ty jsou s pevahou eské. stojí Nové msto nad Metují s 77.135, Nmecký Brod s 72.325, Litomyšiský okres s 70405, Budjovský s 66.588 a JindichoHradecký s 66.486. Ale nyní, pánové, když poítáme zcela eské s

77.705, Liberec

s

65.228,

(okres, ne

i

—

okresy, tu jich nacházíme 12

Máme

s

takovou pevahou.

pedevším okres Smíchovský, který ítá

93.740, pak Pelhimovský, který poítá 80.275, pak Rakovnický s 78.812, Táborský s 77.909, Jiínský s 70.012, Beznický s 67.846, Vysoké

Mýto

s

tu

65.304, Karlín

Kutná Hora

—

s

s

64.930, Kolín

61.531, Pardubice

Tu vidíte, pánové, ekne snad nkdo

s

jak nerovný jest

—

>to

63.143, Benešov

s

61.816,

té vci.

>Ale«

60.599.

s

není

prmr

pravé

v

mítko:

»vota<,

podle

starouherské právní maximy, >vota non numeranda sed pcnderanda*,

snad netoliko

poet

u vci

snad

této,

a

obyvatelstva, jest ta

nýbrž

i

velikost

na stran druhé?*

dan

rozhoduje

;

27. B.

Re

o revisi

ádu

volebního

161

(led. 1863).

I v tom ohledu dal jsem se již do poítání; dostal jsem do rukou úední pehled všech berniních okresv z roku 1860 (berniní okresy jak vdomo nedopadají všechny na \'olební, ponvadž poet jich jest 209). Poítal jsem to sám a seetl, že v tchto 209

1860 nebo pedepsáno bylo všech pímých pirážkami, jakož se to tak vede 16,656.569 zl. 23 kr.

okresích odvedlo se daní [ale

s

i

r.

)

Vdomo jest všem snmovníkm jmenovit z íšské rady, že ministerium úedn udalo je roku 1862 pro celé echy na 17,551.560 zl. vbec nemohu

Podlé toho a jako

o pravdivosti popisu,

kterého

veejnosti a veejnost sama

a

nemám píiny

a

mi dostalo;

se

vci

v té

pochybovati

konen podám

to

onch

16

Tedy

soudí.

dle

vypadá v Cechách v prmru pímých daní na jednu osobu 3 zl. 54 kr., to jest pro celé království eské. A nyní odmísil jsem 106 cele eských okresv berniných, 21 smíšených a cele nmeckých 80. Mimo to jsou ješt zvláštní berniné okresy v Praze a v Liberci. V eských tchto 106 okresích bylo duší 2,488.863 a platilo se daní pímých 9,648.113 zl. 76 kr. Ve

million

atd.

prmrn

smíšených 21 okresích bylo duší 561.569 a 1,707.366

zl.

58

V

kr.

80 zcela

pímých

1,496.589 a platilo se

pímých

platilo se

nmeckých

daní 4,076.692

okresích

bylo

82

Na

zl.

kr.

daní duší to ve

berniných okresích mstských v Praze 142.588 duší dan platících, domácích neb skuten pítomných, a dan obnášely 1,140.482 zl. 37 kr. V Liberci bylo duší 18.854 a daní pímých 83.913 zl. 70 kr. Nyní, pánové, bylo mi prmry z tchto zvláštních

ísel vyvádti;

bylo to obtížné,

a našel jsem,

hlavu 3

88

zl.

prmru

prmrn

a

!

Poet

poet zstal

3

zl.

na jednu

v Praze na jednu hlavu 7

Pánové

ten

tentýž.

okresích

této práci

i

vbec pipadá

na jednu

smíšených okresích pipadá daní pímých

v 21

kr.,

na jednu hlavu v

pipadá

eských 106

že v

než podrobil jsem se

zl.

4

kr.

99

;

že

se

i

;

okresích

daní

2

zl.

4

zl.

47

a v Liberci

kr.

mne samého pekvapil Myslím,

nmeckých

v 80

pímých

hlavu

72

kr.

kr.

poítal jsem znovu

tomu také

nebudete,

diviti

minima a maxima tchto pímých daní v jednotlivých okresích nmeckých a eských. Vybral jsem okresy na jednu pod 2 zlarými ve kterých minimum pímých daní když vám pedložím

též

—

—

hlavu pipadá. a

mezi eskými

Nmecké 1

Takových

zl.

kde

56 platí

kr.,

se

—

ty

našel jsem mezi

nmeckými

jen jediný.

okresy jsou:

Aš,

kde

platí se v

Kraslice iGraslitz), kde platí se 1

zl.

okresy deset

69

kr.,

1

Rochlice, kde se platí

zl.

66

1 zl.

prmru kr.,

69

kr.,

11

jen

Neydek, Jablo-

:

e

27. B.

162

nec (Gablonz)

ádu

o revisi

volebního

(led. 1863j.

zl. 75 kr., Králíky (Grulich) 1 zl. 79 kr., Písekde se platí 1 zl. 87 kr., Šluknov (Schluckenauj,

1

nice (Pressnitz),

kde se platí 1 zl. 91 kr. a konen Blatná (Platten), kde pijde eských okresv takových, toho 1 zl. 92 kr. na každou hlavu. spsobu, jest jen jeden, totiž okres Železnobrodský, kdežto hlava

—

prmru

platí v

1

na jednu hlavu;

tu

maximum

které toto

72

zl.

vezmme

Ale nyní

kr.

maximum, kde

zase

kde

6

zl.

10

konen

64

zl.

jedné hlavy,

prmrn

se

platí

6

s

zl.

kr.,

7

zl.

máme

tož

58

prmrn

platí

2

zl.

Pánové,

platí

se

platí

potom Libochovice, kde

kr.,

pak Louny, kde se

(Po-

se

nejprve okres Velvarský, kde

6

47 kde

zl.

kde se platí 6 zl. 47 kr., pak Mlník, potom Brandýs, kde se platí 6 zl. 8 kr. se platí 6

Podboany

kr.,

zl.

Ale když vezmeme okresy eské, v nichž

pes 6

a výše

zl.

30 kr., Stody (Stab), kdež Zatec, kde se platí 6 zl. 6 kr.

se platí 6

7 kr., a

zl.

6

najdeme ovšem z nmeckých okresv tyry, dosahují neb pevyšují. To jsou pedevším

Postoloprty (Postelberg), kde se platí 7

dersam),

platí se

se platí 6

konen

a

se platí

eský

dále

kr.,

Brod,

20

zl.

kr.,

Hluboká, kde

kr.

myslím,

pesvdí

že to

nebo

každého;

mluví

cifry

tou nejvtší a neodolatelnou výmluvností v takových vcech.

Následek toho uinila,

že

specimen

tžko viti, aby pouhá náhoda

že

je,

to byla

ba že jest to podivné

taková nesrovnalost se nachází,

justitiae distributivae.

Já za to mám, že nikdo, kdo spravedliv smýšlí, ani ve shromáždní tomto, ani vbec na svt, mn nezazlí, když pravím, že národ eský má píinu stžovat si, že se mu dokonalé spravedlnosti ve volebním ádu snmovním nedostalo, že není tak zastoupen na snme, jak by býti ml

Ale

mohl i

i

v v

ješt

obrátím

namítat. Praví se:

potu

i

intelligence,

podobných

ped oima eského

který

vzdlání, ísel,

»Dobe

daních.

v

jiném faktoru,

Zdali-že

osvty?*

ale dovoluji

Kdo

ji

tak,

znal

echové pak

dležitý

velmi

— Tu

mají

nemohu

arci

tyryceti

eská lety,

zná v nynjším jejím stavu, ten jist popírati

eském

zjevila se

též t.

j.

faktor

pinášet

již

obrátit pozor na to, co

Literatura

ped

ale

se

pevahu pevahu

mají tedy

jest ve státu,

pánové,

si,

nás všech se dje.

národa.

momentu, který by

zetel k jednomu

jest plod

jako

nemže,

já,

i

že v

duchovní ilost a innost až pekvapující.

pouze

kdo

ji

národu

Pánové

Re

B.

27.

o revisi

eská

Literatura

!

ádu

volebního

v posledních desíti letech zmohla se

lovka

takový stupe, který jist každého nepedpojatého

íia

divením naplniti

jakož

musí,

i

mne samého,

jsem byl psobil a psobím, pekvapuje.

vc

Máme

vidomá.

tolik

asopisv,

nkdy

jist

tato

konsumce, dje

i

ností

se

pouze

vdností uznávám

a s

a

z

v

zásluhy

mých nkdy dobro-

Lobkovic

vyznávám, co od dvou že

všichni

oni

provedeno

stalo se a

na roven.

ano ohromná, abych tak

let

i

Kinských a hrabat

se

jakož

s

i

vd-

od nkterých šlechetných

vlastencv mezi vyšší šlechtou v tom samém

pedce myslím,

máme

myslím, spravedliv

jiných na vyvinutí se literatury naší,

pijímám

a

ne vše chválím, co

ale které,

radostná,

dincv, hrabat ze Šternberka, knížat i

jest to

šíiti;

poteb,

tomto na poet nehojném dje se ve tídách jeho prostedních a nižších.

národ eském, Já nepopírám

Kolovrat

a

ob-

tom oboru

v

Nechci se

mohou všem jinojazyným novinám

Pánové, a celá ekl, produkce

—

do nkterých,

se vloudí

který

spisv, takoka ku každé

tolik

tolikero novin, a mezi nimi,

postaveny býti

z

163

1863).

(led.

mnou

smru

seznají,

že,

se stalo

vlastní silou tak íkaje obecního

jest

ale

:

co se stalo ná-

roda našeho

Tedy

za to

mám,

že ani

v

tomto ohledu nejsme pozadu

za

našimi sousedy, a nechci se pouštti do dalšího rozbírání, zdaliž ku

p. sedlák eský ve své meckým, nebo naopak sám rozsoudí.

.

A

tu,

intelligenci a .

.

zrunosti

To každému

na

stojí

snad

pozadu za

jest,

to

n-

každý

si

pánové, v takové nesrovnalosti, která posavad panuje ve

ádu snmovním, myslím, že spravedliv hlasu svého pozdvihuji ve prospch úplné rovnoprávnosti a tedy pro revisi volebního ádu našeho. Musím ješt na to povolebním

i

zornost v jiném ta

Ne

tomto shromáždní, ale v publikum neb v tak zvaných organech veejného mínní, asto se

obrátiti: lidu,

Nesmíme Cechm nechat jich pevahu (kterou ponvadž by nás utiskovali, a protož musíme my je

myšlénka pronáší:

tedy uznávají),

v

»

Takto íkají sami. A to, pánové, zakládá se na zdání kteí pravé svobodomyslnosti do sebe nemají, kteí svobody ani neznají, kteí myslí, když dva se sejdou, musí jeden podlehnout druhému, i jak sami íkají: Když utiskovati!*

mnoha

lidí,

dva se sejdou,

musí býti jeden

»Hammer«

(kladivem)

a

druhý

»Amboss« (kovadlinou).

smýšlení je alespo nám docela cize: my tomu jinae rozumíme. My tomu

Pánové! Tento náhled, toto

Slovanm

164

B.

27.

rozumíme tak

—

e

ádu

o revisi

myslím,

a

že

volebního

iled.

mžeme

to

1863).

též

dokázat,

—

že

umíme velmi dobe vedle sebe bydlet a neutiskovat druhého, že dovedeme dát každému, co je mu právem. K tomu cíli dovolte mi,

abych trošku

vbec

Jest

zajel

si

do

historie

spisovatel

pro magno latoque imperio,

dies plurimi his (Saxonibus)

pro

cara

Nmci

altima servitute

ac

libertate

který

již

když pravil, a Slovany vbec: »Transeunt

10. století vytknul,

Nmci

vykládaje povésti o bojích mezi

(Slavis)

a naší zvláš.

charakteristický ráz národa slovanského,

nmecký

jeden znamenitý

san

vbec

illis

varie certantibus.*

asu vnují na rozšíení a rozmnožení panství svého, použijí ho Slované tu šastn tu nešastn za drahou svobodu a zbavení se poroby bojujíce.«) Pánové! Slovo toto nmeckého spisovatele, a sice ve stedo(Kdežto

nejvíce

vku,

je velmi vážné

rodv

jak

dležité,

i

nmeckých

zstanu jen pi eské! Cechové nikdy

historií,

ospravedlnno celou

a

Pánové!

nevedli

komu z mimo Cechy.

ochranné, obranné války, aniž

dobývati

sob

král

z

Jan

panování

rodu

Abych

tak slovanských.

Liícemburského

:

stedk

i

výbojných,

našich

panovníkv napadlo, který to uinil, byl

Prvý,

ale

víte,

pipojeno

byl

že

ten

sice

eským

arci užil pro-

dílem násilných, aby rozšíil panování své; ale znamenité

že

to,

vždy jen

válek

králem, avšak srdcem nebyl Cech, nebyl Slovan;

jest

historií ná-

nezabíhal do jiných

akoliv na píklad Slezsko bezdky ku korun eské Lužice obojí sob zaliboza nedlouho i Slezsko

bylo,

i

eském,

valy tak v panování

že

si

a kolikráte u králv našich žádaly,

eské odloueny.*

.

.

Tedy

sousedv

svých, kteí

i

z

.

To mohu

»aby nikdy nebyly od koruny dokázat,

toho plyne dkaz,

historii.

milost pokládaly

to za velikou

to ví každý,

eský

že národ

kdo zná

neutiskoval

s ním státn spojeni byli. kde to ješt u vtší míe se ukázalo, doba náboženských rozbrojv a rozmíšek, doba husitské války. V této již nepevládal panovník, tu pevládal živel národní sám. echové tu povstali a bojovali jakožto národ, a co

Pišla doba,

bylo

úelem Pánové!

a protož

kterak

úsilí jejich.^!

Vdomo jest,

vítzství

celá

tak

že oni tehdáž

provázelo

íkaje

pedili

v

všecky jejich kroky.

stední

Evropa napínala

umní váleném,

Vdomo

jest,

po mnohá

léta

aby pokoila echy, které nazývala kacíe. všechny útoky umním váleným a svou obtovností vlasteneckou, a po každém vítzství podávali se ku pokoji. všechny

síly

echové

své,

odrazili

27. B.

e

o revisi

ádu

volebního

165

(led. 1863).

k narovnání, ano nežádali nic, než aby uznáni byli za rovné, za rovnoprávné. Ale ti, kteí poraženi byli, vždy volali: >Ne! Kdokoli mluví o pokoji

A

s

kacíi,

tak se obnovoval

konené

vystoupil

my

se

bu

sám

kací,

jest

bu

boj hrozný a krutý skrze

knz vždy jen

pítel

kacív!*

nkolik

let,

až

Prokop Holý aneb Veliký a pravil: Bratí!

Jestli válce,

nikdy se

nosti;

musíme zbran

obrann

nedomžeme nésti k

chovati budeme ve uznání své rovnopráv-

sousedm

našim, musíme

jim dáti zkusiti veškeré svízele a neesti války, potom snad budou ochotnjší, aby nám popáli, eho CeA tak se chové žádají, totiž uznání rovného práva! stalo. Neteba opakovati to, co ovšem krom toho je známo, že tu vítzství doprovázelo veškeré kroky echv. Jim

—

i

ale

nikdy na tom nezáleželo, aby njaké panování

v okolních zemích, akoliv brali nkteré ale

aby organisovali nkteré

panování

dan sob

sob

zavedli

na poteby válené, v

okolních

zemích,

na to ani nepomyslili; neleželo to v duchu národa. A protož jakmile se konen kesanstvo na sboru Basilejském sešlo a samo je prosilo, podávajíc jim rovnoprávnost, totiž uznání jich za

tedy

co rovnoprávní Cechové

kojili se s

upustili

ode

vší

další

kesany)

války;

spo-

tím a byl pokoj a byla svornost.

Pánové

!

To

jest

dležitý píklad a myslím, že

mže

každého

pesvditi, že to neleží v duchu národa našeho, aby se inil násilníkem komukoliv jinému, aby kivdil jiným národm. A proto potebná, a není se v tom ohledu myslím, že rovnoprávnost jest protivníkm od ní eho ani nyní ani pozdji dosavadním jejím obávati. A pak když budeme mít úplnou rovnoprávnost, mohu za to ruiti, že bude s naší strany pokoj, že bude svornost a láska mezi námi panovati, ale nikoli díve!! Nyní rád a ochotn opouštím pole národnosti, abych se obrátil také k tm úvahám, které krom národnosti k tomu vedou, aby slušná revise volebního ádu se pedsevzala. Neteba Vám, pánové, v té vci mnoho rozkládati. Ráíte všickni uznati, jak vlastn o pomru tom soudit. Já jen nkteré píklady, jak mi práv na mysli tanou, uvedu. Tak jest ku p. ve venkovských obcích taková nesrovnalost, že ve mnohé chudé obci soused, který platí 8 až 10 zl. v zámožnjších ale obcích, tebas platil 30, 40, daní, jest volitelem až 50 zl., Lemá ani práva voliti poslance; ano jde to tak daleko, že i

i

i

;

máme sedláky, — máme jich na sta, snad na platí dan nkolik set a více než 250 zl., a pedce i

tisíce

—

kteí

nemají ani pí-

166

mého volebního

e

o revisi

ádu

práva, kdežto

250

27. B.

volebního

1863).

(led.

minimum

ustanoveno jest co

zl.

Já myslím, že v tom jest veliká nespravedlnost,^ že zasluhuje to býti vzato v uvážení, aby se to ponkud vyrovnalo.

pro velkostatkáe.

Vezmeme-li

pedevším

má

pána

na

zetel

právo volební mst,

nebo

mstech

že ve

to,

pedce stavem

který

a živnostenský,

mst

skupení

obrátiti

jest,

stav

musím

emeslnický

a tudy dle slov císae

také zastoupen býti, že tento stav naprosto není zastoupen,

kivda jemu se dje, která uvážení zasluhuje. Mirno uvedu jeden píklad takové velké nesrovnalosti, když uvážíme obyvatelstvo msta Prahy a porovnáváme je s obyvatelstvem, msta a že tu tedy to

Liberce.

msta

Obyvatelstvo

potu

cv

duší

posílá 3 poslance

a

obyvatelstva vše

do

snmu

voliti.

Jiná nesrovnalost

vážili,

Tedy

i

jest v

musela by Praha více než 20 poslantu jest veliká nesrovnalost.

tom,

Uvádím ustanovení pro Prahu. Tu ších

má

tvrtí

Malá Strana

:

se praví, že

každá

Msto

Staré

okresv. pti nkdej-

volebních

se týká

co

2,

z

Nové Msto

2,

2 a Josefov 2 poslance.

poítalo roku 1857 43.813

duší,

tedy pišlo na

Nové Msto poítalo 64.836 duší, pijde na jednoho poslance pes 32.000 obyvatelv. Malá Strana

jednoho

poslance

pes

poítala 21.799 duší dala

2 poslance

Hradany

2,

Msto

Staré

a tu

voliti

ítá 142.588 duší obyvatelstvo msta Liberce ítá do snmu. Kdybychom podlé

jsem ekl,

jak

poslancv do snmu;

a posílá 10

18.854

Prahy,

hájiti,

ale

—

Hradany

poslanec na 2.800 osob.

21.000;

ta

pomru

by se dle

obyvatelstva

ješt

poítaly 5.601 duší; tu tedy pijde jeden

—

Josefov poítal 9.288 duší,

tu

dopadá

na jednoho poslance 4.644 duší. Pánové, tu

vodem by

je

také náramná nesrovnalost, a nevím,

se ospravedlniti dala

jakým

d-

I

—

co arci Já mním, že i toto potebuje jistého uvážení. Dále v zastupitelstva íšské se týe nepináleží, co dnešní otázky písn do

rad, musím pece na to upozorniti, jaký pomr panuje: kdežto ve venkovských a mstských okresích všude asi na 4 nebo 5 poslantuto na 10 poslancv cv zemských jen jeden íšský se klade

—

Pražských jen jeden,

Tedy, pánové, ten jeden poslanec Pražský v íšské rad zastupuje pímých daní, jak jsem ml již díve est íci, pes 1,140.000 zl, a

co ješt

nepímých

Myslím,

že

kladu následující

i

:

daní

mimo

to

I

.

.

.

do oí bije a zvlášt když vezmem ku píObchodní komory posílají do snmu zemského

to

;

B.

27.

e

ádu

o revisi

volebního

167

1863).

(led.

15 poslancv; z tchto patnácti 4 do íšské rady. Praha však z 10 poslancv jen jednoho! Jaký to divný pomr r! Pak co se týe také skupení velkostatká irského

mohu

a

ádu

které v

pístojnostech;

—

—

již

byla tu

e

o

mnohých

ne-

tomto se udaly

volebním v skupení

na to zejména upozornit, že to arci velmi obtížné

jest,

když mají volit, musejí dalekou cestu konat až do Prahy, nebo když svého plnomocenství užívají, musejí hledati lovka, který by je mohl pednésti, a tak, ponvadž jen jeden jednoho zastoupiti smí, se pihodilo, že nkolik plnomocenství zaslaže velkostatkái,

ných jak

íká »umrzlo«,

se

Myslím,

pímo

podati tu

že ani zadána býti nemohla.

by slušné bylo,

že

volební

plnomocníky,

nehledat teprv

aby

že

se

velkostatkám

povolilo

k volební komniissi v Praze a

lístky své

budou mnohem

zastoupeni

tím

vrnji než ádem nynjším. Pak

mám

ješt jedno,

co mi nápadné

Jest to, že všecky

jest.

zemských a jsou dosud v nich zapsány, že zastoupeny jsou ve velkostatkáském potu. A to je dobe. Ale pro pak jsou vyjmuta msta nkterá, že nesmjí se dát zastupovati, akoli mají celá panství v deskách zemských r které

statky,

byly v deskách

Pánové, to je také privilegium,

ale v

opaném

smyslu,

jim právo nedává, nýbrž ujímá, které by jim náleželo.

že se

*Quod

uni

aequum* (co jednomu právem, druhému budiž slušno) a pak mohlo by se ustanoviti nechci pedpisovati, ale mohlo by se zvýšiti tebas to minimum, které ustanoveno bylo na 250 zl. Jak jsem již pipomenul, máme na sta sedlákv, kteí mnohem více platí a nemají než ptistou ást jediného hlasu k volení volitelv. Tedy to jsou kiklavé nesrovnalosti, jaké jsem uvedl v píkladech, které skuten žádají, aby se ve vci té njaká pravda a spravedl-

justum,

alteri

—

—

nost konala a vynalezla.

—

Prosím za okamžitou pestávku k zotavení kolik

slov

promluviti

není tak známa.

(Po krátké

— —

pestávce

pánové, že také k

promluvím,

mého

kteí

mohl k

jsem

mluví

se,

abych ješt

jimž

eská

eník nmecky

dále):

e

nsnad

Dovolte,

onm lenm tohoto shromáždní nkolik slov snad eské ei nejsou dosti mocni, a výkladu

sledovati nemohli.

nosti, které

onm pánm,

již

Nemohu

se pustit

pednesl, nejvýše

mohu

opt

v tytéž podrob-

dotknouti se jednotli-

vých ástí. Jak v návrhu našem stojí, objasnil jsem naped zásady, na základ kterýchž revise volebního ádu zemského se pipustiti

mže,

a

hledl jsem pak poukázati k tomu, že

v zájmech,

které

!

168

CO

27. B.

mítko pi

pedepsány

Re

ádu

o revisi

volebního

zemského

vypracování

(led.

1863).

volebního

Zvlášt u nás nikdo, jenž upímné o vci smýšlí, že

moment

pec

i

proto

ádu od nebude

upírati,

takoka ovládá situaci, a teba ne ve velmi etných dležitých otázkách rozhoduje, a

ve

Vel.

J.

byly, zaujímá též zájem národnosti dležité stanovisko.

národnosti

nebylo

pravé,

ji

ignorovat

neb docela

zapírat;

všech,

by

že

že jest to

pomry národnosti náležejí k onm kde se vyžaduje, aby všeliké zájmy dle poteby J. nové doby veškerým spoleným a stejným právm pimeny byly. dležitý zájem, a že tedy také

pedpism

Vel.,

Podrobnými poty spolehlivými jsem dále dokázal, že ohledem potu obyvatelv ve vysokém tomto dom zastoupených, a ješt mén ohledem k výšce daní, ku které se pec také zetel vzíti k

nmecké obyvatelstvo v zemi ped eským nijaké pednosti nemá, že sob jsou rovni, a stává-li jakés nerovnosti, že vypadá ke škod nmecké ásti. To jsem dokázal ciframi, jež každý kontrolovat mže, kterých jsem sám nedlal, nýbrž jsem je od úadu musí,

obdržel. Dokázal jsem pak, že spravedlivost to vyžaduje,

aby tomuto zlému odpomoženo bylo. Dále jsem dokázal nepravost obávání od

mnohých

projeveného,

obyvatelstvu v zemi

nmecké,

že snad

se domnívají,

již

dostane

stejného

vyžadovat

bude

že

práva,

více

když se slovanskému to bude potlaovat dovolí

práva,

že

že

to protiví

si

pe-

chvatv. Dokázal jsem to

z

djepisem,

ásti

se

duchu

našeho obyvatelstva, že nieho jiného nezamýšlíme, než stejné právo všem, které též J. Vel. tak mnohokráte a tak slavn prohlásil.

Neobávám se, pánové, že zavrhnete mých soudruhv pedložený. Bylo by to protiústavní uzavení, a takové nemohu nikomu v tomto dom piísti, musím to zrovna íci — zloin od Vás spáchaný byl by to Neobávám se tedy zavrhnutí tohoto návrhu. Avšak obávám se, že

Chci se nyní piblížiti k vci. návrh ode

mne

a

—

rozliným spsobem pracovati mohlo o to, aby otázka tato a pojednání o ní odloženo bylo. Vím, že beati possidentes aby se skoumaly titule jejich pijde však na to, zdali nemilují, to beati possidentes jsou jimi též bona fide; a míním, když o tom nabudou pravého objasnní, že budou dosti spravedliví, aby též druhému jeho práva dopáli, že sob sami páti budou, aby jedenby

se

odroena

:

kráte spravedlnost docílena byla.

mnohému

stedn

obávání.

pijali,

následovalo by

Teba

dvry

nabyl jsem vzdor

byste, pánové, tento návrh dnes bezpro-

což ostatn z

Takové

dle

jednacího

ádu

není ješt možno,

toho, že v nejlepším pádu porada o

nm

by

za-

27. B.

e

o revisi

ádu

volebního

poíti mohla teprv ku konci letošního

169

(led. 1863).

zasedání

snmu, ponvadž

kommisse bude míti píliš mnoho co zkoušeti. Kdybyste však ke všemu ješt návrh odroili, jakýmikoliv prostedky, tož by, pánové vbec tomuto domu netoliko od eského obyvatelstva, ale mním Europy za zlé ano celé a nehodné pokládáno od od Rakouska, i

bylo.

Pánové telstva,

Máme ped

!

soudce povinen, aby

sebou stížnost takoka veškerého obyva-

Vyskytne-li se jakás žaloba, tu jest každý

celého národu.

nejmén

missi, která tuto

o

-initi

odvod-

žalobu vyšetoval, zdali jest

nna. Prozatím nežádáme od Vás

nic jiného, než abyste volili

kom-

má vyšetovati, a uzná- ji Kdyby v tomto ohledu se mlo odroovat neb

žalobu

ní návrh.

za spravedlivou,

li

odkládat jakýmikoliv prostedky, uvádím

Vám

na uváženou, že by

odroení inu spravedlnosti byl jen optný pídavek ke stávající nespravedlnosti. Jsem úpln pesvden, že toho nezaviníte. zde

Pánové,

ped

celý národ

Y

tomto ohledu

—

stojí

rnusím to

Vámi, jenž kojí se nadjí zajisté

jsem to

íci a pravil

již

—

ve Vaši spravedlivost.

nesklamete národ, a vynasnažíte

aby se

se,

nadje uskutenily. Netajme to sob, pánové! že kdybychom mli jedenkráte skutené píiny, považovati nadje své za zmaeny, že by podobný pád nastati mohl a nastal by také u množství,

tyto

národv v Rakousku, kteí stejný osud s námi sdíleti musejí. Vidím se nucena následkem toho poukázati k veliké dležitosti nynjšího okamžiku. Pánové! Jsou Vám známy nynjší pomry ústavní v Rakousku, neteba, abych o nich slov šíil. Známo Vám, že z ásti, ano z vtší ásti se jeví mnoho nespokojenosti s tmito pomry. Každý muž ve státu, jenž mysliti dovede, zajisté uzná, že, jiných

pomry pokojn

naše ústavní

mají-li se

a

mírn

že se

vyvinouti,

2a základ toho a za první krok považovati musí opravení volebního

ádu

;

dkaz,

klad

protož

hlasování

v záležitosti

pomry,

této v skutku

podá

a to netoliko v Cechách, na zá-

stávajících institucí jsou opravitelné ili nic.

Pánové tostí

dnešní

naše ústavní

zdali

!

Naše

Rakousko

vlast,

i

Cechy

pohlížejí

dnes

na nás a na výsledek našeho dnešního poínání.

dnes od nás, že každý

z

nás v tomto vysokém

svdomit. To jsem

dom

s

napnu-

Oekává

se

dostojí svaté

Vám

chtl jen krátkými slovy uvésti v pamt. Podotknouti ostatn ješt chci J. E. panu pedsedovi toto Když jsme náš návrh podali, nebyl nový jednací ád ješt pijat, nemohli jsme jej tedy také dle pedpisu jednacího ádu své povinnosti

:

pedložit.

Jednací

ád

od nás

provisorn

pijatý

v §

46

praví:

170

B.

27.

e

ádu

o revisi

volebního

fled.

1863).

»Toho dne obdrží nejprve navrhovatel slovo k odvodnní návrhu Na to zemský snm bez debaty uzave, zdali návrh ten se má pikázati oddlením neb kommissi, která již stává, neb která se teprv zvoliti má, neb zemskému výboru, zdali se má vzít bezsvého.

prostedn

pedbžnou

v

poradu, má-li se odroiti neb docela zav tomto spsobu upraven, potu údv kommisse. Taktéž sé dle

Návrh zde pedložený však není

mítnouti.*

zvlášt co se týká zvolení a

nového jednacího ádu nejednalo o to, aby se návrh již pijal a aby se již platn hlasovalo; dle mého mínní musí se dle o 46 zvláštní kommisse pro pedbžnou poradu zvolit, která pak teprv o pedmtu dotyném vysoké snmovn návrh uiní. A tak se sob peji, aby návrh mj v tom smyslu se rozuml a o

nm

í;

nm

tak jednalo.

V

témže zasedání ve 48. schzi dne 16. dubna 1863 pi zemském rozBrinz chtl zemskému výboru uložiti, aby si zjednal další zprávy zachování knihovny Šafaíkovy (f 26. ervna 1861), jež prý je na prodej a ovšem je dležitjší než sbírka rytin Hollarových, kterou zem tehdáž zakoupila. Po Brinzovi promluvil Palacký (nmecky) takto:

potu prof. za píinou

zemelého Safaíka jsem snad

^Jakožto dlouholetý pítel

kdo

jiný

snmovn

v této slavné

s

to,

lépe nežli

abych podal zprávu o jeho

lite-

rární pozstalosti.

vc

Jsem bohužel na se

mohu do

který obsahuje množství,

v oboru Jest

filologie si

nebyl odat.

zachován

—

ád. (Bravo

nevím,

se

ku pání

nebyl

odat

Výborn

!

splnno

;

unik,

—

mimo

smím-li, !

to

to že

obsahuje zvlášt

prof.

aby

Brinze, jí

se

tento

poklad

vlasti

prozraditi I)

—

páním pana

získati tento

gene-

poklad pro jeho

pání mé dokonemohu le vele pipojiti

tak bylo, bylo by tak,

nco

stalo,

by tento poklad

vlasti

byl zachován.

Snad by bylo možno,

zemskému výboru

aby

aby

že tento poklad vlasti bude asi

Výborn

Kdyby tomu

!)

páti,

kdyby však tomu nebylo

p.

a jak daleko

a historie vzácné a cenné vci.

každým zpsobem velice Mám ovšem jistou nadji, ale

pokud

pravda, že zesnulý nasebral poklad,,

je

ekl bych,

rálního velmistra Beera (^Bravo

nale

zcela nepipraven,

Ovšem

pouštti.

ní

tuto

bylo

kdyby slavné shromáždní

uloženo

uiniti

souhlasilo,

aby

njaká opatení v této vci.

Dále neodvažuji se initi návrh. « (Sten. zprávy,

str.

1721.)

27. B.

Re

o revisi

snm dle návrhu aby se o to postaral,

Potom výboru, cizena.

politika v

volebního

by Šafaíkova

r.

(led.

171

1863).

Lva Thuna) naídil zemskému

prof. Brinze la

—

Ostatn eská

ádu

bibliothéka

nebyla

od-

vlasti

1863 dospla k tomu, že za souhlasu

pobá-

i

dání Palackého byl nastoupen dlouholetý trpný odpor proti pedlitavské

rad

íšské (do 1879). Již v prvém zasedání rady íšské, které skonilo teprve dne 18. pros. 1862, národní poslanci eští sahali k ohrazením a k passivnímu odporu uvnit snmovny, zdržujíce se úastenství v nkterých záležitostech, zvlášt finanních, ku kterým za píslušnou pokládali pouze veškerou ili širší radu íšskou, nikoli stávající radu užší; nicmén radu tu ješt neopustili akoli hned v lét r. 1861 zaalo se na to pomýšleti). Doplovací volby do rady íšské byly na eském snme dne 21. bezna 1863 proti návrhu a žádosti

Cech

provedeny; ale když dne

17.

ervna

t.

zaínalo druhé zase-

r.

dání rady íšské, tu 11 národních poslanc poslalo na svém (z

péra Riegrova),

že

nemohou

míst

se jednání této

dále úastniti

ohrazení

rady,

dokud

nesejde se zastupitelstvo íše veškeré a dokud nedostane se jim jistoty,

rada íšská

šetiti

bude mezí ústavy veškeré.

Následkem toho poslanci

že ti

dne 15. ervence 1863 byli na íšské rad zbaveni svých mandát (dle zákona o jednacím ádu z 31. ervence 1861). Snm eský v kvtnu 1864 pak vykonal volbu znova (pi emž poslancové eští nevolili a Martinicova strana podala ohrazení proti zasahání užŠí rady íšské do oboru rady veškeré).

pdu, na které náš passivní odpor proti rad íšské pvodn nepodalo nám eské státní právo, jako spíše íjnový diplom (arci v jisté kombinaci s historickým právem) a namnoze únorovka sama. V ohrazení z 17. ervna 1863 (v. Srb, u. m., str. 41 47) pijímal se íjnový diplom, zejména ve píin spolených záležitostí íše veškeré; arci diplom ten nepokládal se za jediný pramen státního a veejného práva v Rakousku, tak aby snad rušil všechno historické právo ústavní základy resp. instituce byly jím jen z ásti dány nov, z ásti prý však vráceny národm se zetelem ke vdomí práva historického, a potud mly i dále se vyvíjeti. Ale práv jako se íjnový diplom pijímal a s historickým právem ve shodu uvádl (víc než tomu skuten bylo), rovnž tak odporovalo se ústav únorové, jelikož od diplomu podstatn se odchýlila pošinula meze moci íšské a zemské, nedbala prý historického práva a státoprávních eských zemí, jakož také pro Právní

zaal,

—

:

:

pomr

eský i

snm

zavedla

národn

starších ohrazení (zejména

kterak užší rada íšská

nespravedlivý z

18.

pes eské

ád

dub. 1861,

volební.

v.

íslo

Dovoláváno se v tom

26), a

protesty v odporu se

zvlášt vytýkáno,

samou ústavou úno-

rovou zasahala do píslušnosti zastupitelstva íše veškeré, kterak prakticky provádl se dualismus, nadvláda jednoho národa. Poslanci eští mohli prý své mandáty vykonávati jen tak jak je pijali ve smyslu ústavy veškeré, tedy ve smyslu ústavy únorové, pokud souhlasila s íjnovým diplomem,, s pragmatickou sankcí a s právními prameny, Jež byly tmito zarueny. i

172

Slovo ve Svatoboru

28.

Slovo pronesené

28.

kvtna

(17.

hromad Svatoboru

valné

\*e

1863).

dne 17. kvtna 18Ó3. {Radhost

III,

117—122).

Palack}' byl pvodcem spolku »Svatoborc, pro njž již v prosinci 1861 sepsal základní pravidla. Úkol spolku byl trojí: podporovati spisovatele pracující, pomáhati nuzným i jich rodinám, oslavovati památku spisovatel zesnulých (dle hesla: osvcuj, pomáhej, pamatuj). Po potvrzení stanov první valné shromáždní konalo se na radnici Pražské dne 17. kvt. 1862, a Palacký zvolen pedsedou, jímž zstával až do své resignace r. 1875. Na druhé valné hromad r. 1863 Palacký blíže vyložil nkteré své tužby co do pomru spisovatelstva k národu, jakož to uinil také roku následujícího (viz íslo 31,. Nejprve ukázal k národn-humanitní povaze Svatoboru na rozdíl od Matice eské, jež na poli nauk a písemnictví má pímo psobiti, kdežto oba ty ústavy mohly by asem jako odbory pipojiti se k ústavu vyššímu: Akademii. Potom kladl váhu na to, že jen spisovatelé dobí jsou záslužnými, kdežto

veejnými škdci; kdo je spisotom ovšem nemá rozhodovati žádná samospasitelná strana neb Konen Palacký koterie, nýbrž obecný cit vtšiny národních vzdlanc. pipomíná, že sice pomry nakladatelské, honoráe a j. zlepšily se, že však národa eského i napotom více než jinde vždy "u nevelikého a nebohatého ješt potebí bude nezištnosti, obtavé lásky, resignace spisovatelstva, za kterých jediné literatura naše povstala a dále se mže udržeti k rozumovému a mravnímu ušlechtní svého národa. špatní (tak jako špatný uitel) stávají se spíše vatel dobr\% o

Pánové!

tomu dnes práv

Jest

rok, co spolek náš u velikém

všech vlastencv úastenství a oekávání vstoupil do

tehdáž naše veejná schzka zvolení

editelstva

stanov

pijatých

povolali •svém,

jste

i

co

mne

mla

poradu,

nejzdárnji byli

na

za

kterak

úel by

zíditi

inou pekvapu

a

První

ustrojení se spolenosti,

innost se

estné toto

jsem ve srdci mnohé tužby

cítil

života.

mla. místo

a snahy,

naše

na základ

Již

tehdáž, když

ve

shromáždní

kteréž jen za pí-

okamžité rozilenosti neoctly se mi spolu na

ja-

Dovolíte, že nahradím dnes ponkud, co jsem zameškal, a pednesu aspo nkterou ástku onch myšlének, o které se Vámi podliti za povinnost sob kladu. Jest to šlechetný pocit, který svedl nás zde dohromady: jest

zyku. že s

vlastenecká

tídy

lidí,

pée

o materiální

blahobyt spisovatelstva eského,

té

kteí ve mrákotách minulosti první povztýili jasnou po-

kvtna

Slovo ve Svatoboru ^7.

28.

17a

1863).

chodni na dráze života našeho národního, aby vedli nás do domácího chrámu osvty. Uznalost a vdnost našeho národa za takové zásluhy vtlila se ve spolek Svatoboru, a uložila tomuto za pomrtvých, starati se o podporu všemožné ulevení strasti tch, kteréž nepestává stíhati krutá nouze a nemoc. Zdá se býti nejen píhodné, ale potebné, abychom ponkud uritji rozjímali a v úvahu brali úel Svatoboru od zakladatelv vytknutý, A tu pedevším naskytuje se nám ta základní známka povšechný ten ráz, že ústav náš, akoli s literáty a tudíž vedle oslavy

vinnost,

zasloužilých

nadjné innosti živých

a o

i

i

i

jak

literaturou,

s

pedce

není

ústav ani

ist,

že jej vaditi

alebrž

rární,

krásnou

dobroinné. Obracuje

vdeckou vbec initi má, pevahou svou vdecký ani lite-

tak ani

i

tak

sluší m.ezi

eené

ústavy a spolky

zení své popedn ne k dílu a plodm, ale k osobám spisovatelv, k vezdejšímu jejich bytu a životu, ku podporováni innosti, k ulehení nouze a k odmnám národním za zásluhy jejich. Jemu starati se jest ne tak o rozšíení a zvelebení nauk literatury samých v sob (akoli ovšem ani jich nevšímavým býti nesmí), jako radji o pomrný dle zajisté

i

blahobyt tch,

možnosti

nauk

sveno

eské:

jest

které uznává

Vzdlávání pole nauk

literatury.

i

i

má

tato

povolávati k životu a vynášeti

se

spolkové naši napomáhali

vzájemn,

a šíiti

mezi námi sám o sob.

krásochutný

vlastenetí

pravé a pední initele

literatury

sob

I

se

slušné sice

již

Matice tak

vdecký jest,

aby

vespolek a podporovali

aby vkraovali jeden do oboru innosti v duchovním, prospšným; nebo kdo psobení svému dává.

nikoli však,

býti

kdy zízen ústav

o jakéž

sob

na jevo zdárné

i

Ovšem bu-

rozsah pílišný, sám pekáží vnikání svému do hloubi. de-li

v

Matici

totiž

obor jak

druhého. Dlení práce jak ve hmotném oboru, tak ukazuje

samých

u nás za úkol ústavu a spolku jinému,

plody ducha národovcv našich vesms, tak

za i

v §

vyšší,

akademie pro

e

eskou,

a literaturu

28 našich stanov se iní zmínka, budou do

Svatobor co

odborové splynouti moci

ní

jak

pak myšlenkám o ustrojení se snah národních pi této vci bude moci dáti se vyšší vzlet obor rozšíenjší. To pedeslati zdálo se mi býti potebné, aby pedešlo se všelikému nedorozumní o psobení našem. i

;

a

i

i

Nemén

potebí nespouštti

eským

pedmtem pée

a

z

pocitu

mysli pravdy druhé

že nestaí aby kdo stal se tudíž hned psobnosti Svatoboru. Svatobor vzal vznik a

býti spisovatelem

pvod svj

zvláštní

s

:

jakýmkoli,

národní

vdnosti

za zásluhy

spisovatelstva

:

174

28.

Slovo ve Svatoboru

kvtna

(17.

1863)

eského: protož jen takoví spisovatelové mohou státi se pedmtem psobení Svatoboru, kteížto buto již získali sob skutené zásluhy o

literaturu a

svým

dvodem

s

asem

národ vbec, aneb od kterých zásluhy takové

oekávati

spisovatelem ješt není

Býti

se dají.

dobrým spisovatelem jest zásluhou. Pomr spisok národu neliší se v tom ohledu podstatn od pomru

zásluhou, ale býti vatelstva

V

školního uitelstva k lidu.

kává

srdce

klenot lidu,

nejdražší

náleží uitel špatný také

niím

se

kterým

že o tom,

Nezapírám, dávají

výklady,

se

práv

se

svence

snad vnadami svodí

obírá

svého

dle

;

koterie na

;

s

i

toho

i

aspo

bda

mysl,

i

na okamžení tomu

každému, kdo lichými

cesty pravdy a spravedlnosti

pravda

co jest

a že

v nedokonalosti všech lidských

lativným

nežli že

mysli vzrstajících pokolení, obmeš-

i

tedy vše, co nejvýtenéjšího do sebe má, spisovateli, s

neprohešoval,

více

ná-

k nejhorším

Také tená každý svuje srdce

k dobrému.

vésti

samé míe, jako dobrý uitel

té

leží k nejvtším dobrodincm, škdcm veejným, teba by

úmyslv

rozliné

co spravedlnost,

i

pontí o dobrém a

ádv

I

spisovateli

bývá více

mén

re-

vzdálen jsern toho, abych hesla kterékoliv strany aneb

i

svt mám,

pokládal za výhradné

mítko

pravdy

a

zásluhy

kdo spisovatelem dobrým, ili nic, a zámry, prostým citem vtšiny vzdlancv v národu rozhodnuta bývá. I nadji se, že editelstvo Svatoboru vždy sestaveno bude ze vzdlancv a výteníkv veške-

ale za to

bez ohledu

i

že otázka, jest-li

zásady

na stranné

rého národa, nikoli jedné toliko a kterékoli strany v

nm;

a

hoe

mn

samému nkdy ve hrob, kdyby ono mlo Cechm kdy octnouti se v moci jakékoli domnle samospasitelné koterie Takové neesti bh ráí odvrátiti od národu našeho. Tetí zdálo se mi potebné pipomenouti, že literatura naše národní, jak ji co den utšenji vzmáhati a zkvétati vidíme, a jak já pokroky její od více než tyidceti let lépe než kdo jiný stopovati mohu, stanuv záhy co nejblíže onoho stedišt, odkudž snahy takové hlavn vycházely, že pravím literatura ta zrodila se tém výhradn z pouhé lásky k národnosti naší, z obtavé pée, aby bylo by

i

I

—

aby

netoliko jazyk náš nezahynul,

ale

šímu stupni vzdlanosti, aby

neml

rodnost svou, nýbrž aby v

bok kteréhokoli národu Starali

a já

^le o

s

jsme

se,

více

hrdým elem,

náš

lid

povznesl

píiny

jak

sluší,

se k vyš-

stydti se za nápostaviti se

mohl

jiného.

pátelé moji, kteí

nauky

již

do hrobu mne pedešli,

aneb úely stranné jakékoliv

ne

o pravdy

a

rozumové

a mravní

povzbuzení a ušlechtní národu vbec,

nimi,

28.

Slovo ve Svatoboru

(17.

kvtna

175

1863).

že když jen národ náš sám v sob vzdlaným bude, pak usmyslí sob sám a porozumí také sám nejlépe pravým potebám v každé dob života svého. Pi tom nikomu z nás netanulo na mysli, požadovati aneb oekávati jaké odmny za takové úsilí v té nadji,

eho

a obti;

vše

dalo do

pdy

kazy

se

propadnouti

páli, bylo jen to,

si

aby

sím

naše nepa-

neúrodné. Mohl bych uvésti na jevo

a

tklivé o ušlechtilé

našich,

tak

jsme

nejemné

vné

chudob

d-

výteníkv

odvaze a resignací zemelých

a odíci se na vždy jak slávy

mzdy za vlastenecké poínání své. Obyejn neptával njakém honoráru nikdo, spokojen jsa, jen když našel vydapo i

všeliké

kterému pipláceti nebyl povinen. Neesti a vbec známo, první podnt nkdy k založení Matice eské. Od té doby ovšem okolnosti zmnily se valn vatele

pro dílo své,

nesnáze takové daly, jakož a

utšen;

u nás tytýž poínají nakladatelé sami hledati

již

spisovatele, a kdokoliv

schopen

jest, posloužiti

sob

pérem svým platn

k obecnému dobrému, nepotebuje více initi toho bezplatn a beze

mzdy.

K tomu

siti

s

nyní také Svatobor povinen bude piiniti

se, aby neb opravdu nadjní nemuseli zápabeznadjností, kdykoli krutá nemoc (ve smyslu nejširším) pe-

skutkem

spisovatelé

zasloužilí

bude ušlechtilému snažení a psobení jejich. Ale pi tom pi všem nemohu sice zdržeti se, abych neupomínal na známou zásadu, že každý plod a každé dílo lidské, každý ústav

kážeti a vaditi

a

ád

na

svt

v bytu svém

jen

touž

a že tedy

;

mocí,

kterou

povstal,

udržeti

se

mže

také literatura naše nepestává vymáhati

na psobitelích svých povždy téže nezištnosti, obtavosti a resignace,

poátku svého zmohla se. Sobcm všem, kteíž by chtli neumli by zapírati sebe samých, ani obtovati to, což jim nám nejdražšího jest, plody ducha svého, jediné ku prospchu a sláv národu svého: tm všem volati musíme kterou od

pipojiti se k nám, a i

napotom ješt, jako posavad: procul este profani! Opravdu, jakž pak by ubohý národ náš, neveliký a nebohatý jsa, a dostaten mohl odplatiti zásluhy njakého genia snad vyššího rodu, jehožto ctižádosti a psobnosti úzký bývá nkdy veškeren svt, kdyby nebylo takových duší na svt, kterým povdomí vykonané povinnosti milejší a dražší jest nade slávu a bohatství celého svta } A k tmto a takovým obracím já zení a slovo své pedevším i

pimen

i

i

v nadji, že

poet

jejich

mezi námi

pomrn

bude, nežli v jiných zemích a národech.

i

kdyby napotom na národu našeho roli ddiné nemli dlníci jiní, nežli námezdní! Národ náš pedstavuje

pro nás vyhlídka, pracovati

vtší jest a budoucn Ovšem smutná by to byla

176

29.

Odpov Boleslavanu,

o Polské otázce

(8.

erv.

1863).

Svatoboru co Mecenáš spisovatelstvu eskému, slibuje postakteí vrn a zdárné sloužiti rati se, aby ušlechtilí synové jeho, budou k obecnénTiU dobrému na poli tomto, asem svým aspo

se ve

ped

nezaslouženou bídou a nouzí

všemožn uchránni

byli

kanci Svatoboru, sloužíce literatue naší, povinni budou patiti

na

známých

dle

ni

pvce

slov

a myslitele

šlének a pání,

mn

kteréž ve

dále ve výkladu

vzbuzuje uvažování

ale

e-

napotom výteného, více

jako na bohyni Uranii, nežli snad jako na dojnou krávu.

Chtl bych pokraovati ješt

:

i

—

podobných myi poteb našich

oboru psobnosti, jejž na se vzala spolenost naše; chtl bych zejména poukázati ješt k výtenosti a dležitosti povolání spisovatelského vbec, a ku poteb spsobu, pipravovati se k nmu studiemi pilnými a dkladnými, to vše v nadji, že národních,

i

i

—

slova taková

mn,

poteb národních,

jakožto jednomu za

nikoli

—

z nejstarších

dlníkv

na poli

njakou snad pívaživost pokládána

nebudou ale hled k velikosti pedmtu, kterýžto krátkou eí odbýván býti nechce ani nemže, i ku pokroilé již chvíli, abych nenadužíval trplivosti Vaší, pánové odkládám vc tuto k budoucímu dá-Ii bh zase shromáždní našemu, a koním slovy, kterýmiž již od poátku oslovili jsme pátely a píznivce své v národu: > pomáhejme si sami, a bh pak popeje zdaru dílu :

i

!

i

šlechetnému.*

29.

Odpov

Boleslavanu, o Polské otázce

(8.

ervna

18Ó3).

{Nár. Listy lSó3, . 132, Radhost III,

123— 12S.)

Když koncem ledna 1861 v ruském Polsku vypuklo povstání

proti Rusku, všemi svými asopisy) dal se uchvátiti sympathií, ano nadšením pro Poláky. Obecný náhled svobodomvslný nemohl dobe pochopiti, že Palacký a Rieger ve stízlivé rozvaze mohli povstání polid

náš (podporován jsa v tom

smru

kládati za beznadjné a škodlivé, za žalostné pro celé Slovanstvo. »Boleslavanc, trnáctidenník vydávaný v Mladé Boleslavi knížetem Taxisem, nemeškal také použíti klepu ku píkrému útoku na osobu Palackého. Tento odpovídaje

nm

v Národních Listech prohlásil, že spásu Slovanstva vidí jen v samém, ve píštím vývoji jeho pirozených vloh a práv. nikoli jak se udávalo

—

—

«

29.

Boleslavanu o Polské otázce

ruském caru (by

jen v

i

osudném

pátelm

nicmén

boji,

(8.

erv.

177

1863).

vskutku byl osvoboditel nevolného tm, kdož vlastenecky obtují že povstání polské pišlo vhod pouze ne-

car Alexander

Dále pravil se míti soustrast'

lidu).

se v

Odpov

mínil,

úctu k

i

Slovanstva a prostým revolucionám;

štstí pro nás a zvlášt pro Poláky samé.

i

pokládal je za veliké ne-

Tito prý nezvítzí, leda

pisp-

s

ním evropských rusofob, a pak asi tito cizí pomocníci budou v Polsku mistrovati, a boje s Rusy nebudou tím u konce, kdežto zatím ostatní Slované budou ješt více podléhati Nmcm. Ostatn co do svobodomyslnosti Palacký pipomínal, že polská šlechta dosud nepeuje o své chlopy, a že též osobí si panství v ruském Kijev. Na výitku, že od r. 1848 se zmnil, odpovídal, že toliko že národové proti sob vespolek budou chovati již pozbyl klamné dvry, se spravedliv.

lánek Palackého jím užitými

:

»statení

popudil Poláky, kteí zvlášt páni dobrodzieji*

(v.

íslo

se

cítili

doteni slovy

Ale ani Rusové

30, III).

ruském carství jistý amalgam zásad mongolských a nmeckých (akoli prý snad nkdy podlehne vlivu zásad slovanských, a tudíž svobodomyslných). Moskevský slavista A. Hilferding otevevytýkal chování eské žurnalistiky ným listem k dr. Riegrovi v asopise Nár. Listy pinesly sic obšírnou odpov Riegrovu, ale list naproti Rusm Hilferdingv otiskly teprve pozdji polemikou proložený. S polonofilstvím Riegra, až i sám Julius pak zmáhalo se u nás i dále soení na Palackého Grégr, vyšed z vzení, uznal za dobré pokárati Nár. Listy, že nevystoupily Vskutku pak proti útokm, které nedaly se nikterak slušným spsobem. otázka polská stala se konen znaným podntem k veejné roztržce dvou nebyli spokojeni, že Palacký spatoval v

De

;

i

eských

stran (srov. íslo 30).

Boleslavan v posledním svém ísle ze dne 5. kvtna (má býti ervna 1863) lánkem úvodním, ve spsobu dopisu »z Prahy dne 1. ervna« oznamuje smýšlení mé o Polské otázce, kteréžto v soukromé rozmluv s jedním poslancem snmu eského pronesl 5.

jsem prý v tato slova: » Nevíte k Polákm škodí v Petrohrad. v

Ruském

caru.

Nevím,

stane- li se to ale,

bude

ani,

Já

jak

nám sympathie

vidím

spásu

projevené

Slovanstva jen

žehy Poláci mli zvítzili v nynjším

to

boji;

naším nejvtším neštstím.

do obšírné polemiky proti slovm tmto, pipomíná, kterak jsem se prý zmnil od r. 1848, a uí mne a celý svt, kterak lidé svobodomyslní o vci této smýšleti mají.

Potom dává

Myslil jsem, leží

na

se

že smýšlení

jev ped oima

mé

i

psobení osobní

stavováno býti melo; doufal jsem, že k nesíslným

osobu mou, kteréž od

tém ských,

r.

1848, a zvlášt zase od

novinách nmeckých, a již

dosti

dlouho

národu, než aby v takovémto svtle

nkdy

r.

ped-

tm útokm

na

1861, ve všech

také ve vládních eskoslovan-

takoka zevšednly, nepipojí

se

list,

který jen národností 12

178

a

Odpov

29.

Boleslavanu o Polské otázce

svobodomyslností dýchati sliboval

:

(8.

erv. 1863).

stalo se však, a to

beze vší

ode mne dané píiny. Já nikoli nepopírám k tomu práva Boleslavanu vždy on, jak známo, ve prospch a pokrok svobody peje sob povstávání hodn :

množení nesvornosti v národu našem. ale od Boleslavana jako od každého, kdo poctivým slouti pravdu, požadovati mohu a musím, jest, aby mluvil o

mnohých

ehož

tudíž

a

stran,

i

mn

chce,

aby nemnil a nepekrucoval slov mých a nepodkládal mi nepravdy. To však on iní; neb jeho zpráv lež a osoování v bohaté míe oplývá nad troškou pravdy.

Pedn vdomá eje formovati dle

pízn

Nmecké

vc, že já jakživ nikdy neml jsem obypispsobovati smýšlení a politické zásady své

a

jest

neb nepízn panující v jakékoli metropoli Slovanské, aneb ímské, a tudíž ani v Ruské, ani také v Rakouské.

Kdyby možné škody

mého mínní

z

mítkem

nerci hlavním, ale jakýmkoli se již octnul

dávno na

a jednání

mly

býti,

a pravidlem jeho, byl

jiné dráze, nežli

a

bych

po které kráím a kráeti

budu bohdá nepromnn, dokud neklesnu do hrobu. Nikdy netanulo mi na mysli, že bych spásu Slovanstva vidti

ml

v

Ruském

samém,

caru.

Já

spatoval od jakživa jen ve Slovanstvu

ji

pirozených,

vlohách a právech

v jeho

pro

ale

historické okolnosti ješt nedošlých úplného vyvinutí ani

Pvodní spsoby

staroslovanské

mn bohdá ješt lépe známy, caru, jak

sám

praví,

demokratie a svobody jsou

nežli Boleslavanu.

On spatuje v Ruském

úhlavního potlaovatele svobody*

»

njakou

se nikterak povolána, psáti

zvláštní platnosti.

:

já

necítím

apologii carství, o kterémž vím,

že v posledních stoletích stalo se jakýmsi

amalgamem

vládních zásad

nmeckých ale za to mám, že panovník, vrátivší mongolských ešt nedávno, navzdor nesnázem a pekážkám nesíslným, více než dvaceti millionm poddaných svých práva lidská, jim nkdy bezi

právn

odjatá,

:

—

že pravím

panovník takový není utlaovatelem,

naopak jest svoboditelem národu svého; a když skutek takový položíme na váhu vedle slov Boleslavanových arci svobodomyslných, — že tuším co do ceny své aspo vrovná se zásluhám Boleslavanovým. Ostatn nebudu a nechci já hájiti dnešní vlády Ruské, v jejichžto krocích pohešuji bohužel pedevším potebné ale že

dslednosti.

Pravda

jest,

že já

pokládám nynjší povstání Polské

neštstí, netoliko pro nás, ale zvlášt také pro Poláky. že v

tom

souhlasí se

mnou

za veliké

Mám

všickni rozvážliví lidé, nejen mezi

za

to,,

námi

:

29.

ale

Odpov

samém.

v Polšt

i

Boleslavanu, o Polské otázce

Slovanstva, pak

uením organv

soudu, dají se vésti

Ovšem od srdci

ba

pravdy i

své.

upímn

konen

Ví

i

samostatní

}

zachváceni jsouce

zavedeného,

jakkoli

jmní

síly,

bez

síle,

existuje I

udatnosti

i

životy

cizí

pomoci,

Europ vítzmá píiny

toliko v novinách, a

dejm.e tomu, že dle

Polákm ku

se

a statenosti v boji

rozhlášených po

díl

konen

cipují se

každém šlechetném

nm

sami o své

vtší

diplomatické.

pohrne

celá

z citu

nasazují v

já Polské

doby

Polských této

Europa

osudného,

že Poláci

svt (a

to celý

úely pouze

jest v

tm, kteí

nad vojsky Ruskými.

nikoli popírati nechci\ že ství

tšiti se z ny-

aby mi Boleslavan jmenoval toho Poláka, ježto

také,

by se kochal nadjí, zvítzí

neodvislá

vlasteneckého,

Rád bych

mohou

jejich,

ke všem

úcta

kteroukoli nutností do boje

avšak

nepátelé

Polském.

bojišti

této

soustrast,

a

instinktu

z

179

1863).

kteí nemajíce samostatné úvahy a vlastního

lidé,

njších výjevv na

revolucionái

Jen

erv.

(8.

pání Boleslavana

pomoci, a že oni tudíž eman-

ode vlády Ruské budou-li pak potom skuten mním, že budou pak míti as tolik pánv, kolik mli Já :

a

díve pomocníkv, Doba, v

níž

ne-

li

více.

by mohli tvoiti a udržeti se státové druhé aneb

tetí tídy v úplné neodvislosti a samostatnosti, za zmáhající se co

rok více centralisace svtové,

Dokali jsme

mohou

se

toho

i

dokonale

politiku

jest

my, že

aspo již

i

v

v Europ na vky ta tam. Europ samé provozovati

samostatnou,

ídící

se

pouze vlastními Rusko, a

interessy, jen mocnosti svtové, jakové jsou Anglie a státové,

dle

sebe mohutnjší,

i

smru onch

ovšem také v známo jest,

mocností.

politice

a

že

svolení Anglie,

První mocnost ale jest

vinutí svého,

moc

s

si

naší

podnikati

nic

vli

ani proti

svtová za

ponkud umle

ohledy a íditi se

Sekvan dilettantuje nevalným posavad prospchem;

on netroufá

ovšem tedy

bráti

Veliký mistr na

svtové, ale ani

již

pinuceni jsou

jiní

doby

jest

Anglie bez odporu

ustrojena, stojí na nejvyšším

a síla její dají se

vtšího bez

její.

miti

stupni roz-

již

a poítati, a ukázalo se

její na europské pevnin není a nemže býti bezprostedné a rozhodné, jak by si toho tuším sama pála. Naproti tomu Rusy jsou mocnost ustavená na pírodných základech, ješt nedosti rozvinutých, ale schopných vyvinutí a rozkvtu nekoneného, a doléhají tlem svým upímo na Europu co

nedávno, že psobení tak pímé,

;

veliina

nezmrná (incommensurable

Grosse)

spsobna

jest

12*

tedy

180

mocnost

matv

lidí,

stinktu a

ponkud

nepátelm

Slovanstva),

moment,

zvlášt za vlády

totiž

báze ped

carské absolutní,

její

ale

i

doteným

již

diplo-

kate-

(revolucionám

mže

pojiti se

I863y.

národv,

dvma

povstání Polského

z

erv.

(8.

mysli netoliko

Proto nezapírám, že ke

kteí tší se

veliký

tetí

Boleslavanu, o Polské otázce

tato postrašiti

samých.

goriem

i

Odpov

29.

in-

z

skuten

a pojí se

mocí Rusie, a probuzené již

rostoucí

tudíž snažení,

po vtší ásti Europy, postaviti njakou hrázi proti hrozícímu neobnovený stát Polský. Ale jisté jest, bezpeí, tebas by to byl že bude-li obnoveno Polsko tímto spsobem, budou mistrovati obnovitelé jeho, a ono stane se krvavým bojištm války v více než tidcetileté, z níž vystoupí samo konen ješt zpustléjší i

nm

nkdy

Neb tím nikdo rozumný vlast naše. kdy v boji tom pro národ a stát Ruský nesvornosti mezi carem a podnebezpeí opravdové, nebude v danými jeho, že nastanou noví Mininové a Požarští, a setrvají déle

a zmrzaenjší,

nežli

se nesmí, že nastane-li

tajiti

nm

v zápasu osudném, nežli statení páni dobrodzieji. Mezitím Poláci, opírajíce se voln nevoln o národy západní, a zvlášt o

koncesse, a

savad velmi

onch

Nmce, nebudou moci pi

vší

své sympathii

odolávati žádostem

tchto o

národy slovanskými (a

s

málo dokazovali), budou pinuceni,

jisté

do-

jí

pustiti je libovli

v koist.

mimovoln pedce nedotknul jsem

píliš daleko

Zabral jsem se

do oboru

vyšší poli-

ješt ani všech nejpodstatnjších píin, pro které pokládám nynjší boj Polský za beznadjný, a žalostný; musel bych psáti celou knihu, tudíž za nejvýše škodný

tiky, a

se

i

kdybych vysloviti se ml dostaten o všem, eho k tomu potebí, a k tomu ovšem nemám ani asu, ba ani chuti a povolání. ne Boleslavana, který Protož prosím vbec o shovívání se mnou, ale hojných pátel mých z bezohlednosti dlá si sám zásluhu, budoucn mleti budu ke strov národu, když jako posavad, tak na politické smýšlení a vyznání mé útokm, pojeným na mne

—

—

—

i

i

dobným tomuto. Jest ovšem,

krom

Polské,

i

jiných otázek dosti, o kterých já

do Mladé Boletam pravé demokratu

jiného jsem smýšlení, nežli Boleslavan; že však slavi

do školy choditi nechci, abych uil

tomu brání

a pravé svobodomyslnosti, šenost po delší život

hožto

hojn

strana Boleslavanova,

sob

mla

se tuším nauiti

by

netoliko léta má, ale

Tato

horující v

aspo

jest

samých

pokud ho bezdky

pramálo

vážívá,

nabytá.

se

již

ovšem

zku-

i

zboží, které-

ideálech,

obyejn

nenabyla sama. Ale

i

ona

vtší dslednosti v politických zá-

Nkolik

30.

otázek.

když

I.

svých;

a

co jen

opodál

aristokratismem

v

>Národu«

Cechách

sadách

jí

O

tak

181

(pros. 1863).

náramn

zapáchati se zdá,

oškliví se

mla

by

vše,

aspo

smuje- li povstání Polské jen pouze ke svoku panování, ku p. ve praruském Kiev.í* mají-Ii »chlopi« (sedláci) polští tak hojné píiny, lnouti ku pánm radji ke vlád.? svým, aneb a jsou-li pokoutné ony vraždy, ježto ptáti se a

bod,

povážiti,

a ne také

vdn

Varšav

tajná >národní« vláda ve

mák

jen o

mly

a chválí, asi

Trepov a Zablocký

Ruská sama potupila

1861), kteréž vláda

takovéto

hojn naizuje

tak

šlechetnjší, nežli scény á la

i

by uvažovati netoliko Boleslavan,

ale

(v

únoru

Ovšem otázky

potrestala.? i

jiné

asopisy

eské.

konen dotýe domnlé promny mého smýšlení, dodv slova. S jara 1848, když jsem psal známé psaní své Frankfurta, kojil jsem se ješt dvrou v konenou spravedliCo

se

ložím jen

do

národv osvobozených proti sob vespolek; po nabytých od doby zkušenostech byla by další dvra taková nebezpené klamání sebe; díve nadíti se jest, že vláda Ruská nezadlouho podvost

té

i

lehne vlivu zásad Slovanských, a tudíž svobodomyslných.

V

Praze,

30. I.

8.

ervna

Nkolik otázek asových (1863 O

Úvod. {Národ

Na

1863.

denníku »Národu«

z 29. pros.

—

4).

(27. pros. 1863).

1863; Radhost III, 129—134).

r. 1848) znenáhla pipravovalo se Ukazovalo se již pi rzných píležitostech, tak r. 1862 v otázce prozatímného divadla, r. 1863 v otázce polské, jakož v jednáních eského snmu (o volebním ád, obecním zákon a j.), zvlášt také co do pomru ke šlecht, s níž po delším odcizení byly znova styky navázány. Pes to tehda nedošlo ke zejmému rozdvojení mezi zemskými poslanci; také passivní politika proti íšské rad nebyla pedmtem sporu, nýbrž obecn se pijímala. Avšak v jiném smru koncem r. 1863 pece již nastával rozkol v publicistice. Národní Listy (sr. . 24) totiž zaaly projevovati své smýšlení nezávisle od trojice národních vdc: Palackého,

starších základech

rozdlení naší veejnosti na

(i

dle tradicí z

dv

strany.

i

—

Riegra a Braunera, také nehájily jich proti

konen

vidli se nuceni založiti

si

útokm

list jiných.

nový politický orgán:

Protož oni

»Národ<,

—

jenž

182

dne

30.

prosince

15.

osvdení listu,

Nkolik 1863

otázek.

zaal

jenž v podstat nelišil se

Nový

O

»Národuc

vj^cházeti

ípros. 1863).

redakcí

Šimáka, pinášeje i program

Frant.

píinách svého

Riegra a Palackého o

pocházely od Riegra.

I.

založení, jakož

od programu Nár. List však musil

list

si

z

proti Nár.

r.

1861, ježto

oba

Listm tžce pdy

dobývati.

Po založení Národa až do zastavení únorovky r. 1865 veden v u nás svj nový orgán, byl zase vtší mrou publicisticky inným, jmenovit podal v dvojí cyklus lánk: »Nkolik otázek asových* (1863 — 4) a »Ideu státu Rakouského* (1865). V prvém cyklu dosti živé spory; tu Palacký, podporuje

nm

pím

a

práv

rozcházel se stranou

rozhodn

shromažovala

své osobní stanovisko v otázkách, ve kterých se

vyjevil

>

Mladoech*

ili

»svobodomyslnou«, která tehdáž

se u demokratického knížete Rudolfa Taxisa, a v níž vynikal

i mezi poslanci) a pak nov Grégr s Národními Listy. Palacký naped jako úvodem (I) vyložil pomr k Nár. Listm, naež v dalších dvou láncích probral hlavní sporné otázky, které tehdáž dotýkaly se pomru ke šlecht (II) a k povstání pol-

zvlášt Sladkovský (od 1862 v Hlasu, od 1863 i

Julius

skému

(III).

—

Národní Listy, jež byly založeny a zkvetly zvlášt Riegrovým piinním, byly zevn napoád pokládány za orgán jeho a Palackého, i když v mnohých ohledech zastávaly již rozdílné smýšlení a pesvdení; šetrný výklad Riegrv o tom v ervnu 1863 nepijaly. Dosavadní národní vdcové však pokládali další politickou innost svoji za národní povinnost (akoli za tch byli by se jí radji odekli); proto když ani po propuštní Julia Grégra z jeho vazby po tiskovém processu nedošlo k narovnání, ne:htjíce dále od-

pomr

povídati za vedení Nár. List,

k osobám

založiti si

musili (dle slov Palackého)

Ten však

orgán nový.

pi

vší šetrnosti

byl pijat nepátelsky, a zakla-

datelé jeho sami odsuzováni jako odtrhlíci a zvlášt jako zpáteníci. Naproti

Palacký

dovolával se svobodomyslnosti

zastávati se své cti a svého

Požádán

jsa

od

pesvdení,

abych

redakce tchto listv,

aspo nkolika lánky,

—

tomu

druhé strany, aby i jiným dopála a neodsuzovala jich bez slyšení.

nerad

jakkoli

pouštím

i

se

pispl jí do sporv

já

—

nemohl jsem pedce odepíti žádosti té, an > Národ* má býti napotom organem politickým pátel mých, se mnou stejn smýšlejících, i tudíž mým také. Umínil jsem tedy podati v tchto novináských,

listech

úvahy své o nkterých otázkách, které

nyní do

popedí

se staví.

ke studiem a pracem

Abych

jinýn),

v

ale neujímal

kteréž

aspo

já

eském sob mnoho asu

asopisectvu

pro sebe za dleži-

potebnjší pokládám, nepustím se do dkladného rozjímání všech otázek tch samých v sob, ale spokojím se pouhým objevením osobního mého na zetele, a tytýž pipomenutím nkte-

tjší a

n

pomrv, na kteréž dle mého zdání vbec mén ohledu se bére, nežli vc sama požaduje. Tím doufám aspo posloužiti vzdáleným pátelm svým, aby v nekonených klevetách ježto nyní roznášejí se o mn a o píteli a zeti mém dr. Riegrovi rých okolností a

;

Nkolik

30.

tém

ve všech ode

od

I.

O

íNárodu-- (pros. 1863).

183

mohH pravdu narážkách a urážkách pouze osobdávna vtší ást listv nmeckých, a a íše naší,

vlasti

rozeznati

O

utrhání.

jakovýmiž oplývá ode

ních,

mezi

listech

a kritiku

lži

otázek.

eskými od nedávná zvlášt asopisy

W mám

vycházející pod aegidau pp. budu jak posavad, tak budoucn mleti vci takové znaí lépe povahu a mravy tch, od nežli tch, proti kterýmžto smují.

W

i

za to,

i

že

nichž pocházejí,

Akoli pak vím, že u nás neplatí zákon francouský, dle nhož každý lánek v novinách od svého spisovatele podepsán býti musí, nechci však ani te utíkati se ku právu anonymity. Od padesáti co jsem jako

let,

Týdenníku 1813

poal

študent

mi vždy

zejm

v

eech

mén

více

polemi-

k slovu svému a zakrývati se štítem anony-

Nechci však stanoviti pravidla pro nikoho jiného, pouštím

mity.

tom úplnou svobodu nebudu mniti obyeje v

pátelm

i

objasnní,

Riegrova k

»

s

mého

jakoby

stanoviska,

Národním listm*,

kommentárm, pro nás potu listv domácích

nepátelm svým

i

ale

:

sám

již

svého.

dnešní den a v této

Pro krátké p.

aspo

jaksi nestateností,

ckých, nestáti

(do Palkoviova

bych kdy do vezapením svého jména. Zdálo

ejnosti podal byl lánek jakýkoli se se

do tisku

psáti

v Prešpurku), nepamatuji se, že

pedmluv obmezím se na osobního pomru mého a

jenž

píinu k

dal

tolikerým

nevelmi lichotivým ani estným, ve velikém

zahraniných. Ukrutný jest proti sob, kdo nad svou ctí sám se zapomíná; my pak neznáme v chování svém nieho, co bychom zakrývati píinu mli. Ze >Národní listy* založeny a zvelebeny byly s poátku hlavn piinním p. Riegra, to vbec jest známo a ony samy nezapírají; že pak chtl v nich míti organ, jímž by zdání své o pravdách politických vbec vynášeti mohl, to tuším samo sebou se rozumí, aniž se tomu kdo diviti bude. Nastala však nezadlouho doba, kde smýšlení redakce » Národních listv* o vcech nkterých více mén

poalo

vážných

obyejn

kteréž

o kterých chodila

prvé

za

celé

jsme než

jménem

se

se

i

a

lišiti

rozcházeti

bývalo také smýšlení

od nás rznila,

i

pesvdením svým právo

majetnosti

ponkud tžce

naším, za které

chtli; neb v

také

ode

mé

;

smyšlení

pi spsobu

a nikoli naším.

»Nár. listv*

to nésti,

my mravn

že

z

nevyvodily

Riegrova,

jejich vynášení

My

postoupivše

dobré vle,

hlásaly

se

jí

nemohli

vci tak íkaje

odpovídati jsme nemohli a ne-

obecném domnní byly »Nár.

a ony samy nikdy jeho

p.

ona pak pi pravdách,

z

bludu.

listy*

organem naším,

Když pak

p.

Rieger

184

o

30.

neshod

Nkolik

O

I.

>Národuí

fpros.

1863)

msíci ervnu 1863, spsobem co možná nejpronésti se chtl, » Národní listy* odepely mu

takové, v

vbec

šetrnjším

k tomu místa u sebe. než alternativa politickém

otázek.

V

buto

:

vbec

takových okolnostech nezbývalo nám

nic

psobení v oboru veejn, abychom dále za nic ani

vzdáti a odíci se všeho

a ohlásiti to

i

mravn odpovdnými nebyli, aneb postarati se o jiný organ, jímž bychom mohli vlastní své smýšlení pedkládati národu. Kdyby svdomí naše bylo nám dovolilo následovati osobní své chuti, bezrozhodli se byli pochyby že bychom již dávno, p. Rieger já, pro pád první; mohn zajisté ruiti že ani on ani já, ovšem pak ani pítel náš dr. Brauner, nebažili jsme nikdy po tom, abychom byli aneb sluli »vdci národu«, jakž nás nkteí nazývati poali. Ovšem obtovali jsme od mládí vše, co nám bylo možného, služb toho národu, jehožto prospch všestranný nám byl vždy nade všecko i

i

est a sláva vlastní. Jist ale uiníme tak, a postoupíme ochotn že místa svého pánm tm,, kterým poínáme býti na závad, jakmile se jen pesvdíme, že obtí našich. Dokud národ náš nepotebuje a nežádá více snah však to se nestane, dle povinnosti své nesmíme ustávati ve snažení, kteréž, a si jest pravé nebo kivé samo v sob, vždy aspo upímné smuje k obecnému dobrému. žádoucí a dražší, nežli statek, život

i

i

Neukvapili

organ nový;

pak jsme

se

ve

pedsevzetí svém,

zdržoval nás od toho

zjednati

sob

sám ohled na dlouhou nesvo-

bodu majitele >Nár. listv*, dr. Julia Grégra, trpícího u vzení za samé politické vyznání, kteréž bylo a peu pres naše vlastní. Teprv po jeho na svobodu propuštní, když mnohá soukromá vyjednávání nevedla nás k cíli, a povdíno nám urit, že » Národ, to

listm*, jakož nyní se vedou, »est« nedovoluje,

jíti

za

pesvde-

ním jiným, nežli za jich vlastním, musili jsme uiniti krok, kteréha jsme si byli nikdy nepáli, a nenadali jsme se, že on nám tak náramn ve zlé vykládán bude, jakož se stalo skuten. Kterak pak

bychom

se byli domýšleti mohli, že

za svobodomyslné

téhož práva

—

jíti

na za

mén

£^o%]]v,

mužové, kteí vyhlašují se sami

nám

pesvdením

za

zlé

bráti

budou

vlastním, ne cizím,

užívání

— kteréhož

svobodomyslné pokládají, nepopírali jsme jim nikdy } Ci jen jim volno, initi násilí pesvdení našemu a žádati, abychom my kráeli vždy za nimi, když vyznávají, že jim est brání, jíti za námi } Úmysl náš uveden ve skutek se vším možným ušetením osob. Program » Národu* nepolemisoval proti nikomu; ohlašoval jen, že my,

jež oni za

Nkolik

30.

nový

otázek.

ady

chce vstoupiti v

list

O

I.

»Národu«

185

(pros. 1863).

dosavadních bojovníkv za práva

naše národní, tedy postaviti se po boku jejich. Jak bylo možné, vykládati ta slova tak, žeby chtl umoiti všecky tyto spolubojovníky

Nicmén

své.?

uvítán jest asi jako nepítel;

ztrhl se

kik

ne-

po celém táboru; agitováno a brojeno živ ve všech užíváno-li pitom vždy prostedkv poctikruzích po celé vlasti estných, to stj pi svdomí samých našich nových vých, zbraní odprcv. My jich proto nepoženeme k soudu. Ze pak nkteí mštaci a venkované, jichžto politický zrak nestaí dále, nežli pokud

slýchaný

;

»Nár.

jim posvítily se proti

my

nmecká,

žurnalistika

snahám »Nár.

tak málo se divíme, jako že

o

jejížto

k

spravedlivosti

i

celá

tém

národním

našim

dobe jako my poueny jsou, ukazuje ponkud na milost, jakožto nové po-

tak

listy*

píkladem uitelv svých osvdují

za

listy*,

nám, tomu

se býti hotova, pijmouti je

mocníky ve brojení proti nám. Ale co souditi, a nedím o dobré vli, alespo o rozumu a dslednosti nových bohužel našich protivníkv, když my, rozkiení » despote*, dovoHH jsme jim bez nesnáze, jakož to pedce odtrhnouti se od nás a jíti, kam se jim líbilo, oni pak, istí svobodomyslníci, obviskutek sám hlasit mluví, ují nás, že trháme se od nich a utíkáme se pod prapor zvláštní !

—

—

a vlastní.?

ili

nim

A

proti

?

pak

co jiného,

jest

když, jakž oni

pi

ta Boleslavská) stojí

ím

nich a národ

bychom

se byli provinili

ve sporu tomto

hlásají,

eský

pravda (ne

eho

pak mají

opustili

svobodu,

za nimi,

se obávati.?

Ale hích náš

pravdu a právo, a

záleží stali

rodu a chceme prodati

prý v tom,

se zpáteníky, jej

šlecht,

že

že jsme že jsme

zpronevili se ná-

libujeme

sob

v ideálech

feudalismu a ultramontanství, a toužíme po dobrodiní knutu

aspo

hlásá se,

jejich. Jest to

kratických,

1

Tak

ne sice v >Nár. listech*, ale v táboru pívržencv

tedy jen ohlas

ohn

posvátného v prsou

snažení,

jest jen ušlechtilé

svrhnouti se

práv demostolce a ztro-

aby neprznily více svatyn národu! Nepochybuji, že aspo dobromyslnjší mezi protivníky našimi,

modly

skotati

pro

horlíce

liché,

svobodu,

právo

i

spravedlivost,

neodepou

ani

nám

tém

odsouzeným onoho dobrodiní, kteréhož zloincm peje, abychom hájili sebe ped soudem národu zákon a vyložili, co vlastn na sporu jest mezi námi a jimi. Dosavad to

tžce obvinným

a

již

i

aspo nebylo možné, když »Nár. listy* nedaly nám mluviti, jak my jsme chtli, nýbrž jen jak »est« jejich jim pedpisovala. I akoli vím, že redakce »Nár. listv* není sob dosti povdomá vše-

186

Nkolik

30.

likých logických

že a

nám

i

otázek.

pesvdení

své,

demokracii

(led. 1864).

doufám pedce,

politických nedsledností svých,

za zlé bráti nebude,

když

protivu

my

i

zastávati

budeme est svou

svobodomyslnosti své ani nezape,

a že pravé

pímou

pipojujíc k ní

O

II.

nesnášelivost, ani v

její,

pochybnost

spolených nepátel našich, o kterýchž právem íci se mže: dominationem appetunt, dum libertatem appellant: baží po panování, když hlásí se o svobodu. neuvede

píkladem

za

Psáno dne 27 Dec. 1863.

II.

O

demokratii

{Národ 1S64 .

(z 6.

ledna

20. z S.

;

ledna 1864).

Radhost

III,

135—144).

V letech 60. pišlo u nás do mody, aby vlastenci pokládali se za demokraty, kteréžto slovo pipouští ovšem rzný smysl. Vzhledem k tomu Palacký prohlásil se býti vyznavaem té demokracie, která záleží jednak v úplné rovnosti všech ped soudem a zákonem (ve vylouení výsad a nadpraví, jako druhdy u Slovan), jednak v ústavním vlivu lidu i všech jeho spoleenských vrstev na zákonodárství,

— která

tudíž

možná

jest

i

krom

theorií

r.

1789, bez

zachováním netoliko monarchického vrcholu, ale i pirozených spoleenských rozdíl a vrstev ibez ponižování pirozen se tvoících vyšších tíd). V té píin práv pomr národa ke šlecht byl u nás pedmtem sporu, když t. zv. demokraté obraceli se proti šlecht celé jakožto stavu, zvlášt k tomu ukazujíce, že vtšina její ná-

nebo

radikalismu

socialistické tendence,

se

rodu se odcizila. Palacký nebyl pro politická privilegia šlechty; ale soudil, že po delším panování rovnosti ped zákonem estné její tituly a památky nebudou opravdovou závadou, jakož i že ona podrží ješt pirozený význam

ddiného

pokud opak má jim

velkostatkástva;

plniti

budou své povinnosti k národu,

pravdy býti vytýkán. Palacký pak zvlášt odporoval názoru, že ani šlechty nepotebujeme. Pipomínal, kterak nkteí šlechtici druhdy platn pispli k našemu národnímu vzkíšení, a jakkoli pozdjší doby r. 1838-60 nechválil (bylote chování šlechty po r. 1848 namnoze pro nho samého i urážlivé pece si pál, aby našemu národu byly

budou

zajisté

vítáni,

dle

>,

pomrn

získány všechny spoleenské vrstvy.

demokratie ve tenástvu eském lovkem vzdlaným, vzorným pravým vlastencem, musí pede vším se státi demo-

dnv

Za našich

pišlo zase do mody.

obanem

a

kratem, neb kdo

jméno

Kdo

chce býti

jím není, jest feudalistou, absolutistou, patolíza-

lem u šlechty a byrokratie, vrstev

národu

tenosti,

není

;

krom

otrokem vyšších

a

tyranem

nižších

demokratie není svobodomyslnosti, není

obtavosti,

denníkové eští v Praze

slovem není pravé humanity.

snažili

se v posledních létech

Dva

sta-

velcí

jako o závod

;

Nkolik

30.

odstojniti

menší

a

otázek.

O

II.

demokracii

mínní takové

šíiti

listové v Boleslavi, a

v

;

pidali

loni

187

(led. 1864).

k nim dva

se

teprv povztýili korouhev demokratie

ti

nebesm, a ozáili ji slávou nepomíjející. Co jest ve domnní tom pravého, co mylného a nepravého ? O tom chci pronésti nkolik slov, jak se mi práv namanou. Nejprv co nese slovo demokratie samo v sob.^ Jest ono složeno z dvou eckých slov djuog (lid, národ) a x^úrog (síla, moc, až k

panování) aneb XQaréco (sílou panuji), a

esku

dá se po

vláda, panování

ovládám, v moci své držím, vládnu, co lid o v lada

vyložiti

národa

lidu ili

neb

národo-

Ale panování

jistém smyslu).

(v

njaký pedmt, jemuž by se panovalo a jímž zajisté pánem, kdo nemá sluhy neb poddaného;

a vládnutí požadují

by

se vládlo; není

nevládne,

komu

bývá naproti

komu tem,

objektem

alebrž

potebuje

jí

a

znamená tedy veškerého

vládne

vlády,

podniká.

ji

v

že

tolik,

národu, a nikoli

njakého

zvláštního

již

a monarchii (jedinovlád)

v demokratii

lid

sob samému; nemén

a

jakživa demokratie stavena

(šlechtovlád)

kým

tedy panuje,

sám sebou

Od

nikdo není podízen.

aristokratii

patrno,

že

Patrno, že jen

r

lid

neprovozuje vlády

že

není

subjek-

sám, ale

že

Pravý a rozumný smysl demokratie

spolenost

ní

naped

státní

bu

vle

dle

ddin

ídí se dle

vle

lovka,

bu

jediného

ustanoveného a privilego-

vaného potu osob, stavv, korporací atp. V demokratii tedy celý národ a veškery vrstvy lidu spoleným usrozumním ukládají sob zákony, jimžto pak stejn podrobeni jsou rovnost

V i

ped zákonem

tomto

jsem a

jest

pedním

všickni bez výminky, a

podstatným požadavkem

i

jejím.

piznávám se já k zásadám demokratie, budu vždy rozhodným demokratem. pak smyslu

i

Ale v tomto smyslu nepojímána vždy demokratie ani za starodávna, ani za naší doby. Staí Rekové a bili

se býti

demokraty,

hojnou tídu

jaké zboží, celou

ímané nkdy

ale kupovali a prodávali lidstva,

vle,

také chlu-

pedce, jako

n-

kterou jmenovali otroky, a

které nepiznávali

ani jaké

A

ve soustátí severní Ameriky, vede (1864) strana,

dnv,

za našich

kteráž pikládá a krvavou válku a

kupiti mohla

demokratie

i

sob jméno hlavn v

»

umívá.

práva ve spolenosti

demokratie,

proto,

aby

i

po

již

dv

léta

cattle).

státní.

hroznou

napotom, jako posavad,

lidském dobytku* (human

tržiti

Když jméno

k takovýmto skutenostem pichýliti a pipojiti se dá,

uzná jist každý, že ono že není

ani

lhostejno,

má význam

dosti

roztažný a neuritý, a

v jakém a kterém smyslu se demokratii vyroz-

188

30.

O

Nkolik

otázek.

II.

národech Slovanských

O

již

demokracii

1864).

(led.

jeden z nejstarších spisovatelv^

kteí o domácím a státním jejich živobytí podávají zprávy, Prokop Cesarienský r. 552 po Kristu, poznamenal, že »od starodávna

svj

v demokratii život

nm

Nedlouho po že Slované,

vážíce

(ii^

drj^oxQaTia sx nukaiov ^lotsvovgi).

obyej, že

ten zvláštní

pátely neodsuzovali, jako

(r.

582

— 602),

nade všecko a nechtjíce nikomu

svobodu

si

mli

býti poddáni,

tráví*

svdil císa ecký Mauricius

jiní

i

národové, k

jim ukládali lhty, po jichž upršení mohli

zajaté ve válkách ne-

vné

buto

porob,

ale že

vyplatiti se

domv

aneb zstati mezi nimi co svobodní a pátelé. Takováto sv-

zase,

dectví dala

by

pozdjších spisovatelv, netoliko eckých, ale neb veškery djiny jiných, snadno zesternásobiti se

i

z

nmeckých národv slovanských ve stedovkosti jsou toho plny, že ddináporoba bývala Slovanm po celá století neznáma, pokud tomu i

i

;

i

právu

i

Nmcv,

radji bezpráví od svých nepátel a sousedv, nejvíce od

Shledáváme tu zase jiný druh demokratie, a sice takový, ku kterému se za naší doby bez rozpakv piznávati mžeme: neb tato demokratie uznávala právo lidskosti v každé lidské osob, netoliko ve vítzném a zámožném píteli, ale v poraženém a všeho postrádajícím nepíteli. Také srovnávala se výborn s naukou kesanskou, že všichni lidé, bez rozdílu stavu a Bylo to vše dosti pleti, jsou synové jednoho Otce na nebesích. pirozené v národu tichém a pokojném, nebažícím po panství ale emeslhledícím si svobody, a pokládajícím sob tžení rolnické vzdor jinae smýšlejínické za pravidlo života. Slované byli by, cím sousedm a nepátelm svým, mohli udržeti se ve svém spnepiuili

se.

i

i

i

i

sobu na vždy,

kdyby nebylo také pravdou

o nich císa Mauricius

uterque

alteri

vult

:

ommes

to,

co dále pronesl

contrarie inter se šunt animati, ne-

obsequi (všickni mezi sebou rozdíln smýšlejí,

—

pak neminem ferunt impekdo jiného poslouchati chce) (nesnesou vlády nií a neodio seque mutuo prosequuntur rantem, multi inter eos šunt reguli, neque a zase návidí se vespolek) aniž

—

inter se

svorní).

:

concordes (mnozí u nich jsou vládykové, aniž mezi sebou

—

echách odvká

Kterak zejména v

stupem dalismu,

Hóí^era

vkv

slovanská

demokratie po-

vždy více podléhati musela vnášenému odjinud feu-

— jednomu onch dobrodiní, za nž dle nauky Nmcm na vky vdni býti máme, — o tom Djiny z

prof.

ná-

eského mnou spisované dosti podrobného podávají nauení, budoucn podají ješt více. BedHvjší tenáové zpozorovali bez-

rodu a

:

Nkolik

30.

pochyby

již

otázek.

Václavem

demokracii

189

1864).

(led.

mnohých, v ohledu tom ovšem nevždy ptkách pod králi Otakarem ÍI., Janem v ohromném zbouení národu za válek

posléze

IV.,

husitských živly demokratické a

O

sami, kterak po

dosti jasných, rozbrojích a

a

II.

postavily se

poaly skuten panovati národu po

i

ozbrojené na bojišt,

celá léta zase, až uloženy

bitv u Lipan (1434). A konen vítzství pedce teprv pod panováním dobrého, krále Vladislava II., po nových více než slabého

do hrobu v osudné

feudalismu zdailo se u nás ale

nad

míru

—

1517) ptkách a rozbrojích, ukonených známou posavad smlouvou Svatováclavskou (24. íjna 1517), ana podržela pozdjších, až do naší platnost zákonnou, pes všecky boue

381etých ('1479

vkv

mimochodem, že podrobný Djin eských) mne práv nyní každo-

Budiž mi volno

doby (1848). tchto vcí výklad

V. dílu

(v

doložiti

denn

zamstnává. Když dne 10. dubna 1861 ve

teno bylo údv eské

slavné

osvdení

že uznávají

šlechty,

základech nových

a nikoli

snmu

se všech

království

eského pe-

pedních a nejosvícenjších

ochotn

snm

více feudálních),

ten

(a

uložený na

potomka

za

mn

i

ddice

snmv eských, byly pedpis snmovního jednacího ádu, tak poznamenání presidentovo, zapovídavší všelikou o tom debatu, na pekážku, že jsem nemluvil a neobrátil pozoru snmovny na to, kterak promnou tehdáž novou

všech starodávných

jen jak výslovný

i

neopustila se naprosto

návrat

ku politickému

pda

historická, nýbrž stal se jen

ústrojí

zem mnohem

staršímu,

ponkud

nežH bylo

prvovkému, kdežto ješt nebývalo v Cechách privilegovaných knížat, hrabat, baronv, rytív aneb

poslední, a tak íkaje

titulovaných a

papírových šlechticv, ale proto byli

již

pirození rozdílové pravých

šlechticv (lechv, velkostatkáv), a obecných zemanv nezemanv. Kdyby ty vci byly rozjímány a uvažovány podrobn, vyjevilo by se, že od r. 1848 navrátili jsme se, nedokonale sice, ale co do podi

staty jení s

skuten, opt do vku, kde národ panovníkem) ukládal

sob

celý

(ovšem že ve spo-

zákony sám, kde soud a právo

konaly se bez rozdílu všem stejn, kde panovala

zákonem, a všeliké immunity, výsady,

vesms

privilegie

i

rovnost

ped

milosti jednotli-

—

samá to dobrodiní ve smyslu byly ješt neznámy. Tu by se také ukázalo, kterak p. Hoflerov nepodemokratie pirozená utvoiti se a po vky trvati mže, hojn teprv chází z theorií ve Francii a v Nmcích od r. 1789 vymýšlených a od adeptv jejích ve vlasti naší horliv rozšiovaných; poznalo by se positivn a urit, kterak demokratie pravá vých jak osob

tak

i

korporací

—

a

i

190

Nkolik

30.

otázek.

II.

O

demokracii Hed. 1864).

s monarchickým vrcholem, s rozdíly, kteréž obstáti mže píroda uvodí jak nerovnými dary duchovními u jednotlivcv, tak právem ddinosti jmní u všech vrstev národu. Aneb potebí-li, aby pravá demokratie se zavedla, zrušiti zúmyslna násilím pirozené rozdíly tyto, jak tomu chtly za naší pamti školy socialistické ve Francii, po návodu hrabte St. Simona, Fouriera ponkud také Proudhona a jiných? Nauky takové, tebas nevedly upímo a nutn ku paradoxiem, jaková jsou rozkiená

dobe

i

i

i

i

i

i

slova »la propriété cest le vol«, plnou však dsledností provedené

vedou neuchrann ku kommunismu, jakožto poslednímu tento pak,

koncem

svému,

kdyby jen jedné generaci panovati ml, uvedl by ji neuchrann do zhovadilosti. Píiny toho neteba

zase

tuším vykládati

podrobn

jen mysliti umí.

Aspo mám

u nás

cíli

za to, že proti

nepotebí: sám sedlák

ani

horliti

domyslí se jich u nás každý,

:

práva vlastnictví, postavil

by

se proti

kdokoli

kommunismu co nauce požívaje odjakživa

náš,

hlasatelm takové nauky co

nejrozhodnji. První ve starožitnosti

uitel politiky,

na slovo vzatou, že jen tomu

budou

Platon,

bude

prpovd*

vynesl

kterým vládnouti

blaze,

pi tom na demokratii vbec,

Myslil-li

filosofové.

státu

vc

jest

ím

známjší bylo jeho neveliké zalíbení v soumním že nezbloudím, když ideální véké demokratii Athénské jeho sofokratii za vc od demokratie docela rozdílnou považovati budu. Ale tím vtším podivem dojat jsem byl nedávno, ta v » Národních listech* ode dne 19. prosince 1863, že » demokratie není lidovláda, nýbrž vláda osvty a vzdlanosti. « Vzdlanci a osvícenci tím pochybnjší,

;

v národu

ponvadž íci:

»

i

práv ti, na které Platon myslil ve své práv aoioroi (nejhodnjší), tedy mže

jsou

oni jsou

demokratie není lidovláda, nýbrž

jest aristokratie«

theorii;

se

a

právem

(vláda nej-

aneb » demokratie pekrucování pontí aspo v tom ohledu dávno uritých. pak dokáží »Nár. listy*, že aristokratie není také vláda osvty a vzdlanosti? Rozumování jejich zakládá se na tom, že demokratie zahrnuje do sebe vtší poet osob v národu, a tudíž že u vtším potu lidí najde se také hodnjších), dle smyslu publicisty »Nár. listv «,

jest sofokratie*.

Jest to divné matení a

ím

více

rozumu,

svtla

lidu,

tam

bývá

více

vle pospolu

;

i

dobré vle.

rozumu

i

i

Dle

mého

nerozumu, svtla

žádná tída lidstva

zdání i

ale,

kde

tmy, dobré

více i

zlé

nemá od pírody výhradného

monopolium rozumu dobré vle. » Národní listy* nedokázaly tedy více, nežli nedslednost svou logickou politickou, že lííce demoi

i

30.

kratii

Nkolik

otázek.

idey a ne dle

dle

O

II.

demokracii

porovnávají

skutenosti,

19t

1864).

(led.

ní aristokratii

s

dle skutenosti a ne dle idey. Ci snad idea aristokratie nedala by se líiti ješt skvleji a vnadnji, nežli idea demokratie.? i nynjší

skutenost ku p. aristokratie neboli šlechty eské napluje ideu

vbec

aristokratie

a doléhá na

kryje

ni,

ji

úpln?

Myslím, že ani

»Nár. Listy* tvrditi nebudou, že by leželo v idei a v podstat aristokratie,

aby nejen

odcizila se národu,

i

nepátelsky k

ale nevelmi

pohodlný,

Jest to velmi

chovala.

ale

nmu

se

spravedlivý ani šle-

spsob uvažování, když na váhu jedné strany kladou se jen momenty ideální, na druhou pak jen závaží skutené neblahé

chetný

reality.

Otázka o národu a šlecht stala se v poslední dob jablkem Eridiným mezi námi. Kdyby všecky listy naše, kteréž o ní mluvily, byly oboívaly

se

bu

vých osob,

vždy jen

vtšího

i

eské

na šlechtu co stav a tudíž

koli také

i

šlechty dle skutenosti, a ni-

šlechtu

by tuším mezi námi vzniklo nedorozumní

vc; my bychom protivníkv,

bychom

ale

nejen

byli souhlasili

pedcházeli

i

se snažili mírniti

bu jednotli-

na poblouzení a híchy

dílu

je

hnvy,

s

eskou vbec, nebylo

ani

stranní jaké o tuto

žalobami našich nových

píklady svými; na nejvýš byli nevždy nespravedlivé, berouce

a

nové, jimiž generace nyslušný ohled na okolnosti asové, staré njší není samojediná vinna. Ale zdání a pání nkterých šla, jakož vbec známo, mnohem dále, až dokroila vrcholu svého ne sice i

v >Nár. listech*, ale ku p. v ei nedávno držané od kandidáta do snmu, ne od nás chváleného, jenž mezi jinými dobrodiními, o nž se pro národ náš zasaditi volim svým sliboval, dle zprávy hodnovrné jmenoval také žádoucí zrušení prý šlechty vbec. Nechci tlaiti nežitu

takového;

demokratie, jak

zákonem, nám

eknu

tomu jen

proti

my jí rozumíme, skuten zaruená,

t.

již

j.

krátce,

že potrvá-li

rovnost všech

úplná

ped

jen skrze nkolikero generací^

vše co papírového jest ve šlecht, psané milosti, tituly a privilegie,

pokud vbec ješt mají jakou váhu ve sebou a nebude potebí svou,

komu,

totiž

na pouhou

nemže

se státi

rušiti jich,

boj proti a

tvoící,

se

pírod

smšný,

vzpírání se

t.

j.

bu

pestanou samy

aneb opadnou na pravou cenu

památku, kteráž neškodíc a neubližujíc nipedmtem spravedlivé zápovdi zákono-

dárné. Rozumí-li se ale šlechta v

rozen

státu,

každém

velikostatkáství

vku

a každé zemi pi-

ddiné:

tu jakož

každý

bláznový

bývá netoliko marný všecko brojení a dokonce híšný a zloinný, tak proti šlecht takové podobati se bude nadšenému sna-

ne-li

a škodlivý, i

ale

i

192

O

Nékolik otázek. H.

30.

demokracii

(led. 1864).

vhlasného rytíe smutné postavy, jehožto skutky ušlechtilé nám nedávno eským jazykem vykládati poal. Uite tabula rasa násilím tebas ješt dnes, a pozejtí již vyskytnou se opt rozdíly pirozené, pokudkoli nepodaí se vám vykoeniti, se zásadou ddiného jmní a s rozliným nadáním ducha u jedno-

žení dr.

Pichl

—

tlivcv, také veškeru civilisaci na zemi.

Program náš

nhož my

—

první,

neodstoupili

program

—

nikdy,

to

»

Národních listv «,

od

pronesl o šlecht naší slova ná-

práv estných, ale Nechceme šlecht odnímati titulv na základ pouhého rodu piznati jí nikdy nemžeme. S radostí uvítáme ji, když nedbajíc pouze na intersledující: privilegií

»

i

politických

essy své materiální,

použije

nejvznešenjšího práva svého k tomu,

aby innost svou, nestíženou materiálními nedostatky a výdlkovou prací, vnovala zcela a práv po šlechticku ke zvelebení národa svého a k opatrování politických jeho interessv. Pak zajisté s potšením poznáme v pánech našich pední syny národa, a s ochotnou radostí svíme se jejich vedení, kdekoli budou v ele kráeti politickým

vhlasem

a

obtavým

vlastenectvím.

My

ovšem,

a

se

nebo bez ní, budeme pokraovati neodvratn na cest hmotnému národu svého. « V nejiném ke zvelebení duševnímu smyslu vyslovil se i druhý program náš, postavený v ele » Národu*, jehožto jen konec zde uvedu; »My nepestaneme napomínati šlechty, šlechtou,

i

by konala povinnosti své k národu a kdekoli bude se vzdalovati aneb dokonce proti nmu brojiti, vystoupíme vždy bez rozpaku proti ní oste a zjevn, a však vždy dle pravdy a práva. ^ Kterak ve slovech tchto a jim podobných noví protivníci naši ;

jeho

mohou bona

spatovati

právm

fide úmysl,

aspo

straniti

šlecht proti

zájmm

nemohu. Ale tím nelibji dojímá mne hlas, jehož ve posledních tchto dnech bez míry a konce se doslýchám, že my prý » šlechty ani nepotebujeme, všecken pokrok náš národní v novjší dob že pochází jen od plea

bejcv se

národa, toho

nazvíce chudých,

nehodí*

dramatikv

atd.

a

lézati a líiti

—

já pochopiti

že krom toho k niemu dobrému návodem nkterých francouzských obyej vešlo v jistých koteriech, na-

bohái

jakož

romanopiscv

za

v

pravou šlechetnost jen ve kruzích

proletáských, ve

šibaly. Kde pak a zámožných o snahách ku pozvedení a zvelebení duchovnímu i mravnímu národu našeho, aspo za posledních 40 let, jest, tam já ponkud mluviti mohu, aspo tak dobe, jako kdokoli jiný: ale ohrazuji se jménem svým jménem zemelých již pátel a pomocníkv svých

výše postavených

bez

e

i

mála samé

i

30.

Nkolik

otázek.

Otázka Polská

III.

193

(ún. 1864).

proti domnní, že bychom my smýšlením a duchem takovým, jakový nyní u ^ás vrch bráti chce, byli mínili a mohli prokázati kdy národu svému službu podstatnou a platnou, a že bychom pi díle svém pomoci a spolupsobení od šlechty ovšem byli ani nemli, ani nepotebovali. Noví odprcové naši, pokud mi vdomo, nejsou ješt vesms vku tak dosplého, aby živou pamtí postihati mohli toho, ím nkdy šlechtici, ku píkladu hrabata František a Kašpar Rudolf Kinský, — Šternberk, knížata Isidor a August Lobkovic i

a

pomlím,

nkteí

posavad jsou na platn pispli ku prvnímu vzkíšení a šíení národního mezi námi vdomí a ciiu. Nezapírám, že pozdji (asi 1838 1860) bylo takového spolupsobení bohužel ovšem mén: ale polepší-li se vci tím, když obrátíme známé poekadlo »paupertas meretrix« zrovna na ruby, a když chováním nešetrným ba nezdvoilým budeme odvracovati od sebe napoád všecky zámožnjší tídy v národu, jakobychom spásu svou nalézali jen v proletariatu } Pochybuji vru, že by rozumnjší sedlák náš sám v tom jaké úastenství míti chtl; však by jeho stav, jemuž se též asto vyítá aristokratické choo jiných

živ,

více

nichž

z

i

až

—

—

i

vání k se

chalupníkm

mlo dsledn

baráníkm,

a

dále

takovým nechci vinen

jíti

musil

pijíti

k zrušení,

kdyby

smrem

býti,

takovým. Já aspo poblouzením a trvám v tom pesvdení, že národ

náš teprv tehdáž utvrdí byt svj na základ pevném, když veškery piznávati se budou vrstvy obyvatelstva ve pravém pomru k

nmu

Kéž pováží mladí

odprcové,

naši

nestojí v táboru šlechty, ale v táboru

více proti šlecht štváti

Dne

6.

III.

nás obou nepátelé onom, který jim na as nej-

že úhlavní

pomáhá.

ledna 1864.

Otázka Polská za naší doby

(Národ 168 4 . 44

z S.

(1.

února; Radhost

února III,

148

1864).

— /57.)

Nejvtší strannost a náruživost vzbudila u nás otázka polská. Proto se o ní podruhé ješt obšírnji, než uinil r. 1863 r. 1864 vyslovil (v. ís. 29). Pedevším pojednal o úelu polského povstání. Za takový pokládala se pouze svoboda proti carskému despotismu, boj proti caru, nikoli ruskému národu; on však vytýkal, že Polákm nešlo jen o svobodu, alebrž Palacký

o obnovení staré Polsky, potud, též

o panování v

sídlem

neli tak

pokud náležela Rusku sv.

t.

zv.

(s

jak byla

ped

první

dlbou

r.

1772,

aspo

pominutím Halie a Pozna.
zabraných,

pvodn

Vladimíra, kolébkou íše Ruské)

—

ruských krajích (i s Kijevem, dle práva historického, které 13

30.

194

Nkolik

otázek.

Otázka Polská

III.

(ún. 1864).

od Rus pokládalo se za historické bezpráví; proto také markr. Wielokdyž chtl spokojiti se autonomií pro území jazyka a pvodního státu polského, byl od nich prohlášen za zrádce. Rusíni jsou pece jen Malorusy, mají ruské náeí, a literatura slovanská nemá zbyten se drobiti; popolštná v.šak

polski,

ást' obyvatelstva zabraných

kraj

není demokratické pisuzovati

jí

mže

ovšem

již

své národnosti; ale

hájiti

proto panování, jakož také nestarati se dosti

—

Co do prostedk povstání Palacký litoval, že nebyl o emancipaci chlop. zachován otevený spsob boje v širém poli jako r. 1831, nýbrž užívalo i úkladných vražd, jakož i lží a pomluv, a tak neestnými prostedky poskvrnna vlastenecká hrdinnost. Jestliže pak se heší z obou stran, nemli by echové straniti pouze jedné a druhou urážeti, nýbrž býti jejich prostedníky. Dlba Polsky byla prý ovšem bezprávím; ale v jistém smru možno ji pirovnati k pevratu Blohorskému, pokud v obou pípadech úpadek ml své pirozené píiny ve starším porobení lidu. Tudíž potebí také vnitní regenerace národa, obecného vzdlání národního ducha a pravé svobody lidu. Konen Palacký omlouval se, že výrazem »statení dobrodzieji* ve lánku z r. 1863 (. 29) nechtl uraziti národ sbratený, který pro svou národní

—

ideu se obtuje.

Jakkoli

nerad,

musím pedce

i

nejchoulostivjší

za

nynjška dotknouti

otázky mezi námi, o sporu a boji mezi Poláky a Rusy,

ješt jednou, a to bohdá posledníkráte. Otázka tato více nežli která jiná vedla k rozdvojení myslí v národu našem; marné bylo by každé tajení aneb zakrývání toho skutku. Otázka ta stala se podntem a pedmtem náruživostí, kteréž nedopouštjí spravedlise

Máme

vého soudu. strannost

enthusiasty

pi tom sporu

mezi sebou, kterým

jest ohavností

ped bohem

již

sama ne-

ped

i

kdokoli není hned ochoten zastávati a chváliti ve všem všude svátné snahy Polákv*, toho nemine

hnv

jejich, a to

lidmi; »

po-

nejmenší co

velebitele ho potká, jsou nadávky zpáteníka, absolutisty, carofila Ruského tyranství. Proud tento stranný uchvátil již dávno vtšinu asopisv našich a že my, já milý pítel a ze mj dr. Rieger,. osmlili jsme se jednou, v ervnu 1863, varovati krajany své, aby pamatujíce pedevším na pomry a poteby vlastního kmene, neúastnili se náruživostí tch, ale sledovali žalostný boj ten mezi národy píbuznými s objektivností a nestranností, prohlašováni jsme ulinictví obralo od mnohých strany odporné až za zrádce, a i

i

;

i

i

si

nás za

v

moi

pedmt

obecného mínní, vycházeje z jistého stedu v cizin, donás vlnobitím dosti patrným jen že my, jak vbec,

sahuje tudíž tak

i

v této vci,

i

choutek a demonstrací svých. Strojný terrorismus

:

nedáme

Bez okorování volají z

s

pathosem:

carského

se unášeti vlnami jeho.

pikroím hned k »

Poláci

despotismu,

bojují

jádru vci.

pro svobodu,

to jest jediný a poslední

Naši pro cíl

odprcové

vybavení se jejich*,

—

a

Nkolik

30.

otázek.

Otázka Polská

III.

195

(ún. 1864).

ovšem, kdo jim svobody nepeje, není pítelem svobody vbec atd. Ano pokud by válili jen za vlastní svobodu, nechci ani já nikterak boje jich zatracovati, aniž jim popírám práva hájiti se v mezích vlastního práva.

Mn

svoboda

savad, že

jinému a dalšímu, ležícímu

»

sloužení

býti

Tentot

hlavní

zajisté za to, že

kde pak

druhé

s

pvodn

a

jest

a to

strany,

mnou

mezi

rozdíl

cíl

za hranicí práva, jenž jest

zabraných*,

Podolí a Ukrajin;

Volyni,

musí

již

eených

zejména v tak

a zdá se po-

nynjšího

prostedkem k

chce býti spolu

nýbrž že ona

boje Polského,

prvopoátku

zdálo se od

v.šak

není a nebyla jediný a poslední

ruských

panování

s

zemích,

tam

jedné,

vyluuje

obé

eskými Poláky

cíli

panování,

svobodu.

mám

našimi:

Polšt jen o svobodu, nebylo krveprolití potebí; ovšem pak nepo-

kdyby jednalo

se v

by k dosažení jí hrub ani píral bych Polákm k ní práva. Prozatím uvedu torní.

eená

Tak

ohlášení, kteráž

vesms,

ského

mezech

já,

vbec

Hali

i

své, jen

dva skutky noprvních

z

oznámila úmysl svj a národu Pol-

vydala,

zbran díve, než až Polska ve svých obnovena bude. Co to v sob nese, toho

lovku

tuším

tm

Poznasko

neteba.

vykládati

slovm pedce nechají

Rakouskem,

váliti ani s

pravdy

neodložiti

dán

nezadlouho

dkaz

na

národní vláda* Polská hned v jednom

1772 zase

r.

rozumnému zatím

»

ani s

výklad

se v pokoji,

Pruskem,

ale

Pravda

jest,

obmezující, že

že

nechtjí

Poláci

obrátiti

že

pro-

veškery

síly

Zde pak žádný Polák ani veejn árky od onoho programu. Skutek to

své výhradn jen proti Rusku.

ani soukromí neupouští ani vždy všeobecn známý, že Poláci nežádají doma toliko, t. v tak eené kongresovce, míti vlastní vládu svou Polskou, ale že toho

dotené aby této vlád podlé historického práva od provincie podrobeny, tedy » zabrané* mocí nkdy od Polákv Ruska odtrženy byly. Dosvduje toho druhý skutek notorní, domáhají

se,

i

i

že když

vlastenec Polský

prohlédaje k tomu, se nároku

autonomii a

pvodní

nad

jiné osvícený,

co možného

jest za

na kraje zabrané, a obmeziti vlasti ve

stát

markr.

Wielopolski,

našeho vku, chtl vzdáti patriotické

pée

své na

hranicech jejích užších, totiž pokud sahá jazyk

Polský,

prohlášen jest

ryn

za zrádce národu, a

bezpeen ped úkladnými vrahy. A tato tém všeobecná touha po dávném lesku, moci a sláv, po panování zase

nebyl ani na

chvíli

—

jména Polského v širokých a dalekých krajinách, že by sama v sob byla nešlechetná, ale na tom stojím, touhou po svobod toliko.

já

že

nepravím,

ona nen

13*

;

Nkolik

30.

196

otázek.

III.

Otázka Polská

fún. 1864).

Každý žák to ví, aneb aspo mže vdti, že onyno ti zem, od pVoly, Podolí a Ukrajina, a o jiných více pomlím,

—

nebyly a nejsou

svého

vodu

mstem

hlavním

Polské,

že zvlášt Ukrajina, se

ale

Kijevem na Dnpru, byla od poátku sídlem Ru-

pedkv a potomkv jeho, že ských panovníkv, sv. Vladimíra v Kijev vidí a vzývá každý Rus kolébku íše mohutné, a hotov i

jest brániti

tak jako

ji,

Jen neslýchaná

chána

dob na r.

i

potomkv

veškeru

delší

nkdy

as

1319 a

tém v té

násl.,

tak že pozdji,

v

matku Moskvu, do poslední krpje krve. djinách svta pohroma, pošlá od Cingis-

jeho, Asii a

zázran krátké pl Europy, mohla omráiti moc Ruskou

míe, že

mén

sousedé

i

doasné pevahy

dosáhli

sob

podmanivších

spojením Litvy

s

v

v

mohutní, jako Litvané

údlech

jejích oslablých,

Polskem, dostal se

i

staroslavný

krajin okolo Kijev pod moc Polskou. Navrácení tohoto msta, nho, k dávné íši, jeví se v oích každého Rusa jen co historická bezpráví. spravedlnost, a nikoli co kivda Když tedy Poláci mermomocí chtjí nejen svobodni býti doma, i

i

panovati v Kijev a jinde zase, potkávají se urážliv s národtuším ním a vlasteneckým citem Ruským, a budí jej nevyhnuteln vedou ne bez práva k odporu a k boji. Marné jest ujišovati, že válku jen proti caru, a nikoli proti národu Ruskému. Car jest dosavad v íši své pánem absolutným a nad jiné velikomocným: ale té moci nemá v žádné míe ani v žádné dob, aby darem dobrovolným postoupil Polákm kolébky íše své. Kdyby to uiniti chtl, a dáti jim do rukou zbran, jichž by oni tebas hned použiti mohli proti nmu zase, upadl by v kletbu národu svého.

ale

i

i

—

Z toho

již

ponkud

to bylo politické

ninoho-li

souditi jest,

pedvídavosti, moudrosti a opatrnosti, co vedlo Poláky do nynjšího

O

vražedného boje. revoluce jejich

provozují

pravidlo

tak

se

bývá

dobe

že

pomry

s

vždy jen zdar,

o mravní a právní v té vci bohužel,

nebudu

právu k revoluci

stránce

hora,

se

jako

nikoli

nebudu

i

pi tom

hádati

dola, a hlavní

s

mravnost. mluviti,

mezinárodní tvoí se až podnes

Protož ani

vda dobe

vbec

ne tak

zásadami mravními a právními, jako radji pouhou mocí a násilím.

Ale pvodové války, prvé než uvrhli národ svj v boj tak osudný a záhubný, mli aspo naped poítati a miti svdomit síly své a

síly

odporné;

a jestliže

nkterý

as

kochali

se

marnou nadjí,

ku pomoci jejich, mli aspo od té doby, co ze zkušenosti poznali klam svj, odíci se dašího úsilí, kteréž již nestaí dále, nežli že dráždí nepátely a množí jen domácí bídy že celá

Europa pohrne

se

Nkolik

30.

a neesti. Nikdo v

otázek.

Europ

III.

Otázka Polská

nepomýšlí více na nove kižácké tažení

pomrech

k obnovení Polského trnu. Šílenost jest v

sob

nedím zloin, dlati

197

(ún. 1864).

ješt dále

takových,

a

a stavti osudy tisícv

illuse,

jakovéhož

illuse. I kdybych neml žádné pro skuten takovým jejich nepítelem, za mne sob snad nkteí z nich pokládají, ješt litoval

bych jist

srden

ba millionv

na takové

dále

i

Poláky sympathie, a byl

tolik

asem

v boji

do hrobu kleslých, ana mezitím

dostižitelný, i

nadarmo proplýtvaných šlechetných obtí,

tolik

zmaených

sil

nerovném,

nadšení

tolik spanilého

ped

krásných nadjí

tolik

pro pelud ne-

pustne a národ sám chudne

vlast jejich

edne.

Vím

ovšem, co mi namítáno bude

tch tam

nách bydlí Poláci, a že také, jak a

kde

se

vbec

stických,

tam

vzali.

neplných

že

:

Jest jich, dle

10

i

v

»zabraných«

kraji-

Znám

a vím

opustiti nesluší.

procentv

to,

nejnovjších zpráv

veškerého

stati-

obyvatelstva

(v

Podolí as 13, ve Volyni as 12 a v Kijevsku4y2 procentu). Jsou to

s

vtšího

dílu

nkdejší domácí Rusové (Rusíni), ježto radou a pstoletích XVI., XVII. a XVIII. pokatoliili a daleko pi takovém psobení šetilo se práva Jak

sobením Jesuitv ve popolštili se. i

humanity, nechci zde

vypravovati, a

mohu, nacházel

vykládati

mli by

polští

i

To

historikové

;

jen

rozdíl

stupový

nieho nemní ve skutku

však

Poláci v maloruských

umjí

ruští

dobe vdti; pokud

psobení takovém mezi Cechy

se v

a mezi Rusy v XVII. století podstatný.

to

guberniech jsou

již

nyní

o

tom

já souditi

ve válce SOleté a nikoli

a stavu

vcn

nynjším:

skutení Poláci, a

mají úplné právo zachováni a neuráženi aniž zkracováni býti v národnosti své. Mají- liž ale proto také panovati.'' to jest otázka sporná.

Oni praví že ano, ponvadž jsou prý

s

vtšího

dílu šlechtici,

mšané,

úedníci, tedy honoratioi a intelligence. Ale tu jsme zase v neshod:

demokratv*, bohatcv panovala nad

jak pak se to snášeti bude se zásadami našich »ryzích

aby jakákoli

malá

menšina

ohromnou vtšinou? po svobod a Jest

musím.

i

a

také v tom jen pouhá

»posvátná snaha*

rovnosti.^

jiná

Nkteí

ješt námitka,

nejsou Rusové

protož že vláda

milá neb nemilá

kteréž

aspo bžn dotknouti se i Malorusové na Volyni,

Poláci ujišují, že Rusíni

Podolí a Ukrajin býti, a

jeli

pánv

jest.

buto

neboli

Polská,

Moskale, a nechtjí jimi

bu Moskevská,

jim

zárove

Ujišování toto ale nemá v žádném ohledu

dostatené váhy. Jazyk Maloruský jest vždy náeí ruské a nikoli polské, a má se ke spisovnému jazyku ruskému asi tak jako slo-

198

Nkolik

30.

otázek.

III.

Otázka Polská

(ún. 1864).

náeí k eskému, chorvatské k srbskému, tyrolácké k nmeckému, provencalské ke francouskému atd. Nikdo rozumný nepopírá práva kterémukoli náeí a podnáeí, užívánu býti také venské

ve knihách a v Hteratue:

aby

literatury drobily se

zdali ale jest to vc dobrá žádoucí, do nekonena (zvlášt kde k tomu není i

dostateného historického podkladu), to jest jiná otázka. Ped v Avinionu lidi uené, kteí horliv zasazovali léty poznal jsem se proti užívání obecné franiny, a chtli míti pro sebe zvláštní provencalskou literaturu ale národ v celé jižné Francii nechodí za stopami jejich. To samé platiti mže také o pomru mezi Velkoi

:

A

rusy a Malorusy.

jisto

vážnjšími a v

hlasy

a národní

nyní

však pro další rozbírání otázky této není zde jest, že Malorusové posud nikde aspo potu znaném neprohlásili se pro politické od Rusv, a ti Malorusové, ježto bojují snad

vždy

Tolik

místa.

odtržení

Rusm,

Poláky proti

s

Polsky

pesvdení

snahy* své hned a

Wielopolského,

pro obnovení

ale co Poláci

vn,

le by

že Poláci kompromittovali >posvátné

své,

když nespokojeni jsouce

priori,

k autonomii

také panování

»

a vyzvali

bu

Žádám

programem

s

svobod vnit pipožadovali hned tudíž boj nekonený a be^.nadjný,

a

se jim podailo, seslabiti velice, ba ponížiti

národ Ruský.

aneb zniiti celý

všecko, aneb nic'« tak mluvívají ovšem

hrdinové, ale nejastji dti.

Musím pak

i

kdežto dle zdání

jiné

mého

nemilé také

touhám po svobod.

vání k

a schopný vzdlanosti

—

stránky,

a

dotknouti

nerad,

aspo Míním

tu postavení a

jest Slovan,

pomr

sedláka

a protož jist uelivý

ovšem ve své míe.

pro

Ale

nechává

vždy ješt v onom zbdovaném stavu, do kterého híšná

vkv

tika

vláda

jej

tak

od

i

potebí,

minulých

uvrhla.^ žida.?"

máli

i

se,

pimíšena jest touha po pano-

Sedlák ten

(chlopa) Polského.

se

pod prapory maloruskými

staré.

Opakuji

nkdy

nebojují

Malé Rusi,

pro samostatnost politickou

poli-

chlubná a pravého vlastenectví prostá šlechto-

pro nedaí

se jeho

emancipace, jak od

Vtší vzdlanosti a innosti ducha pokroiti ku pedu. A mnoholi

se

pátia.

mu pedevším

jest

dje

pro školy

tení mezi rolníky.? Pro šlechetný nkdy dr. Marcinkowski v Poznausku nachází posavad tak málo následovatelv.? Kdyby šlechtici a honoratioi Polští aspo od té sedlské, pro vzbuzení chuti ke

doby, co je tuliti

se s

se k

stihla poslední státní

obecnému

lidu,

pohroma,

pozdvihnouti

ním v jedno národní tlo,

našli

jej

byli

chtli

ponkud

by nyní také

v

snížiti

k

sob

a pia

slíti

osudném svém

Nkolik

30.

otázek.

Otázka Polská

III.

19^

(ún. 1864).

svdí sám píklad sedlského lidu vzdlanjšího. Nezapírám, že mezi Polskými pány a paními nacházejí se píklady šlechetné pée o blaho a ušlechtní chlopv: ale jsou to vždy jen jednotlivé píklady, podporu

boji

v Poznasku,

a ne odpor, jakož

ponkud

již

i

—

nantes in gurgite vasto.

rari

vlastenci Polští

pedevším

nkteí

strkati

Poláci

K

Rusv

všecku

na

vinu

A

vládu

v

jen pipomenul;

Poznani.

rozjímati

ji

Ale

soudu,

budou

tu

i

a omlouvati se tím,

však bureaukratický organismus

nikdy tak vyvinut jako v Rakousku,

jako

raffinován

mého

by, dle

obraceti pozor svj. Vím, že

že jim vláda lidu vzdlávati nedala.

nebyl u

vci mli

této

dosti

bu,

že

do podrobná není a

nekuli tak

jsem

vci

o

nemže

té

zde býti

úmysl mj.

A

pi povstání Polském nemohu chváliti úele, pokud po »svobod« pimšováním choutky po »panování« se porušuje, tak ješt mnohem mén spízniti se mohu s prostedky, na kteréž k dosažení onoho úele se nastupuje. Kdyby Poláci, jako roku 1831, bojem oteveným v šírém poli jali se byli dobývati zase práv svých jakýchkoli, mohl by kdokoli ze všelikých jakož

touha

totiž

píin

a ve všelikém

smru

a nechváliti pedsevzetí jejich,

litovati

nemohl by nikdo popírati, statkv pro právo a pesvdení ale

nasazují

že

své, ideu

ve

svou

vší ;

životv a

cti

byla by to válka

jako válka, a sympathie neminuly by se toho, kdo by v

ní šlechet-

nji sob poínal. Ale oni pokalili a zprznili dílo své hned od poátku, když povolali novovkou sektu »hašišim« (politických assasinv, úkladných tajných vrahv), ku pomoci své, a když nezamítají

zbran lží co Ruského jest

ani nectné

svta vše zpráva

o vražedném

šlechetní

Poláci

s

a pomluv,

indignací

pravíce, že historie nezná ani

níkem úkladným vati,

;

aniž vyítati

odpor

a jim na

úkladu

v

jen

novinách

spravedlivou

ped

aby zohavih se staví.

se

Když ponejprv

vyskytla,

proti

tváí

ní

tu

nkteí

ohrazovali,

se

jednoho Poláka, jenž by byl vražedjiž nyní nebudou moci opako-

tak hrdého slova

Rusm,

že

takové

hanebnosti

na

n

vymýšlejí,

nepodezelých cestovatelv anglijest to pro mne samého žalostné, že národ nám Cechm mezi všemi nejblíže píbuzný povst svou, aspo co do vražd úkladných, až do nedávných let ješt nad Vru kdyby ctný jiné panenskou, zmrhal lehkovážn na vky. mj nkdy pítel, generál Skinecký, vstal z mrtvých a spatil promnu tu: jakož jsem znal istou a šlechetnou duši jeho, ruím za rhlo to, že by to již samé do hrobu jej hoem zase

jakož to patrno ze zpráv ckých.

Nechci

šíiti se

zajisté

o vci této

;

.

.

.

200

30.

Nkolik

Nemohu zamleti ohledu podrývá,

—

svt

pravím

otázek.

III.

také, že

kazí a

moí

celý svt,

Otázka Polská

nešastná slávu a

nevyjímaje

(ún. 1864).

ta sekta

banditská

v jiném

i

est jména Polského. ani

nepátel

Celý

Rusv

jich,

—

se právem a má v úct bezpíkladnou onu horlivost a obtavost vlasteneckou, onu hrdinnost, neohroženost a setrvalost, která v celoletém nyní zápasu s nepítelem pemocným vychází na

obdivuje

ponkud v nejistotu a v pochybnost, má nadšené samovli národu, a

jevo: ona však uvodí

mnoho-li mnoho-li

pipisovati se

té ctnosti

bezohlednému terrorismu od

O nepravd

ní

provozovanému.

od poátku k

a pomluvách, pojivších se

boji Pol-

skému, a kterak zakládány pravé fabriky na bulletiny o všestranném utrpení, moci a vítzstvích Polákv, o zhovadilém ukrutenství,

Rusv

porážkách

slabosti a

atd.,

strojeným zaplavovaly vtší tak

v

i

Cechách zvlášt

—o

díl

žurnalistiky

umle Europ vbec,

zbožím svým

fabriky, ježto

jak v

tom o všem, pospíchaje

ku

již

konci,

radji bych mlel, kdyby nebylo potebí obrátiti pozor tenástva eského k uvažování stupn vrohodnosti, kterou novinástvu

pomrech

v našich

a za

doby nynjší vbec piítati

Veliký

sluší.

dává se vždy slep voditi autoritou, a by to byla tebas jen autorita žurnálv, tvoitelv za našeho vku a pstounv obecného mínní; tito však bývají všickni více mén stranní, o cele ne-

dav

lidstva

stranných

vk

náš

neví a tuším

znáti a spravedliv býti žádá,

aby jen

ponkud

píležitost,

ani

musel by

vybavil se z klamu.

pouiti se o pravd

povst dlá u sebe

i

v cizin

té,

vdti nechce; kdo pravdu aspo všecky strany slyšeti^ My Cechové zvlášt máme

když povážíme, jakovou nám

žurnalistika

tém

nmecká

bez vý-

minky, spravedliv- li soudí o národních snahách našich, a pravdu-Ii

Zamlím

vždy hlásá o tom, co iníme aneb co zamýšlíme. a

eknu

jen o

o jiných

sob: jaková mravní ohyzda musel bych

já býti,

kdyby jen ást toho pravdou byla, co zvlášt židovsko-nmetí novináové a publicisté jak r. 1848 a násl. tak 1861 a násl. do svta hlásali! Proto ale, když novinástvo celé, aspo o pokud o stranách sob odporných referuje, pozbylo již dávna autority nade mnou, snadno jest pochopiti, že výminky ani u Polských žurnálv neiním. Známo jest, že pátelm povstání Polského i

mn

bylo vždy initi o proti

to,

aby po celém

utiskovatelm Ruským: a tu

svt již

zbudili nevoli a nenávist

a priori

domýšleti se bylo,

že barvy své radji nadsazovati nežli mírniti, aniž pak pravdu po-

vstí

nepátelm ostudných písn na váhy

to potvrdilo skutkem,

neteba tuším

bráti

vykládati.

budou;

Kdo

se

pakli se

cítí

oprav-

Nkolik

30.

nna

otázek.

Otázka Polská

III.

201

(ún. 1864).

nebude se ani nad tím rozpakovati, jemu odníti pomoc, již by nalezl Nepravím já, bh to chra, že by Poláci ve v sympatii Europy. všem byli vinni a Rusové nevinni; hešilo a heší se jist s obou Vždy sebe krotcí lovk stran, a jen sám bh ví, s které více. konen zdivoeti musí, vida se zevšad otoeného nepátely ukládajícími o jeho bezživobytí, když není ani na okamžení bezpeen, neíhá-li na v každém kout, za každým východem a vchodem, nepítele

zabíti

má-li ho

ve

cti

svého,

jeho

poraniti a

i

puma

dýka^ revolver aneb

k

mei

a

ohavnosti

se

páchají-li

násilí,

s

obou

stran

a

;

vzdali se práva, stžovati

válku zdvihli, nesmjí

si

stžovati, že

i

co

ti,

si

oba

nomu stranním zúmysla niím se neprovinil. násilné

jich hubí a požírá.

jediný

kdož

Ale proto

našinci vdouce,

se snažili, píliš

rozdlení Polsky v minulém

pochybu

pírati ani v

appellovali

jejich, a

hrubým jeddruhého, který proti nám aspo

urážejí

vedlnitelný attentat proti právu

to

diviti,

národním ohledu naši píbuzní a pátelé, na

bojující jsou v

míst co by mezi nimi prostedkovati

Že

první

na výrok

tím bolestnji nesl jsem to a nesu posavad, když že

emu

Protož není se

orsinská.

Ale

bráti nechci.

ptáti

skutek v djinách

bezprávný

nejsou plny attentatv podobných

}

Vždy

byl neospra-

století

národv, toho

já nikterak

musím,

se

svta,

ani za-

zdali jest

djiny

tyto

zdali

každá tuším válka nebývá

ádné provozování násilí, a podnes vítzové obyej vymovati poraženému na bojišti zákony a práva. Mnoho vy-

nic jiného nežli

mají

skytuje

se

božská snáší nost

i

je:

snahu,

rovati daly.

nost tuto;

bhu svta, rozumnému lovku

mrzkostí a nepravostí v vštípila

však

do srdce povin-

kudyby

pedvídati a mysliti o prostedcích,

Snad že snad že

v i

prozetelnost

a

se uva-

Polsku nepamatováno vždy dosti na povin-

o Polácích

íci

lze,

co

bohužel o nás

platí

nkdy eších: delicta majorm immeriti luunt. po dvakrát všichni okolní mocnái a národové prvníkrát odolali jsme byli celému takoka svtu, podruhé klesli jsme až klí k rozdílu tomu leží, jakož aspo k úplnému zniení svému mezi epochami za mám, obma, nepravé a nemoudré potlato já zákonným uvedením tlesné poroby r. 1487. obecného lidu, ení intelektuálním Porobením zajisté a z nho plynoucím mravním ponížením prostého lidu stalo se, že tento ztratil živé a inné úaI

proti

nám

spojili se

:

tém

;

i

stenství ve velikých

zájmech

celého

národu

—

a

o samostatnost, o nejvyšší zájmy celého národu, tu boj ten celý národ, ale toliko

hlavn

když nastal boj již

jen jedna tída

nepodstoupil

—

kteráž ne-

202

30.

mohla o

sob

Nkolik najíti

nadšením horoucí.

otázek.

tolik

Otázka Polská

III.

síly,

Nestal-ii

(ún. 1864).

co celek stejn

uvdomlý,

podobný hích

se

stejným

v Polsku

nikdy

r

Národové povyšují se a klesají vždy za píinami pirozenými a jest to vru zjev neobyejný, že mocná nkdy a kvetoucí íše dala se tak na isto roztrhati od sousedv svých. toucímu djiny národu Polského zvlášt od vku Sigmunda III. bije ím dále tím živji do oí ... a však tu není místa k opakování pravd smutných a již asto vyslovených. Než práv proto naléhá, zdá se rr;i, na pravé vlastence Polské poviímosl, postarati se díve o regeneraci národu svého uvnit, nežli mohou doufati, že povztýí zase zevnjší moc jeho. K úelu tak velikému je potebí spojiti v spolený zápas síly všech tíd národu. Zbývá tu mnoho initi. Jako nkdejší poblouzení nezízené vle národní, s jedné strany k osudnému »Nie;

pozvaíam«,

do

druhé k jesuitským pechvatm, vedlo neuchranné

s

nynjší

jedné strany k tajnostem revonepinese spásy, pokud neklestí luce, s druhé k ukramontanismu, se cesta pedevším k obecnému vzdlání ducha národního a k oné pravé

A

tak

propasti,

i

lnutí,

svobod, která umí ukládati sob potebné

však dosti

již

toho tím co pítel

dlá

Tuším

mince. v

více,

ím mén

Ovšem, má-

prvním

zvlášt k

meze sama.

o tom.

Jsem od loského roku žil.

s

li

jsem

i

rozhoení

že

;

lituji

bych to byl zaslou-

zakládati na stálém chválení všeho,

dobrého, nemohu a nechci dostáti k té vý-

že jedno

mém lánku

Polákv nepítel

povdom,

si

se pátelství

zlého ale,

rozhlášen co

o

neprozetelné slovo, ježto se vyskytlo

vcech polských

myslí proti

mn:

abych neopakoval tuze asto jména

(8.

ervna

pouze ze »

Poláci*,

1863),

pisplo

stilistických

užíval

píin,

jsem jednou

Castis omnia casta. Neml jsem ani by to mohlo za posmch, za urážku od kohokoli rozumíno býti; a jak mile na možnost takovou upozornn jsem S tímto byl, chtl jsem opraviti chybu svou, ano již bylo pozd. upímným vyznáním spojuji prosbu o prominutí poklésky mimovolné. Však ti, kdo mne znají, nemohli a nemli mne míti za schopna té podlosti, abych dlal si žert nebo posmch z národu sbrate-

názvu

opodál

»

statení dobrodzieji«.

tušení, že

ného, obtujícího se pro národní svou ideu, a zasluhujícího ušetení

a lásky naší

Dne

1.

i

v poblouzení svém.

února 1864.

Pozdji »Národ« (1864 . 170 a 171, z 6. a 7. ervence) pinesl také Palackému o vcech polskoruských, z Moskvy dne 28.

poslání Pogodinovo

Re

31.

ve Svatoboru

(27.

203

1864).

list.

s osvdením Palackého z Malce dne veejnosti a že ve všem s ním nesouhlasí. V té dob povstání polské bylo již udušeno. Ostatn již zde pipomenuto, že zaátkem dubna 1865 Pražské žurnály zaaly spolen „kížovou výpravu* proti »Národu'<, jenž od J. Ma-

•dubna resp. 26.

ervna

t.

10.

kvtna

pro

r.,

1864,

dává

zárove

je

—

bu

lého v

Nauném

emuž

dáván dále výklad takový, jakoby

oznaen

konservativn národní, svobodu a národ zapel Proti tomu Palacký a Rieger jakožto zakladatelé listu podali veejné osvdení z 10. dubna 1865 (Národ . 98, z 11. dub). Odmítajíce podobnou deSlovníku

nuncianci, prohlásili, že dle svého

bodomyslní,

že

i

»Národ«

jest

byl jakožto

pesvdení

jejich

e

zstali

skuten

orgánem a zastává

svobodomyslné a federalistické v tom smyslu, snmovních poslanc a dvrník eských. O snme zemském r. 1864 viz pi snme

31.

list

byl

již

a

vrn

politické

svo-

zásady

jak jim rozumí valná vtšina

1865 v ísle 33.

r.

ve valném shromáždní Svatoboru dne 27. listopadu

18Ó4.

(Národ, . 291; Nár. Listy, . 324.)

Nepestávaje na stanovách, ložil

k

též

prohlédaje

ale

i

k idei Svatoboru, Palacký

íslo 28) v následující valné hromad vydležitost spisovatelského povolání i potebu pípravy a studia

dle úmyslu vysloveného

nmu. — Národ eský

r.

1863

(v.

chce skrze Svatobor spojenými silami nahraditi

lite-

potebného mecenáše, aby odvdil se za kísitelskou a uitelskou vznešeným povoláním spisovatel jest, práci spisovatelstva. Avšak povinností aby byli duchovními budii a vdci národa na dráze ži /ota duchovního. Malý ratue

naší

i

národ náš, kterému na druhé tisíciletí je stýkati se s Nmci, mže v zápasu vítziti pouze pevahou ducha osvtou, duchovní i mravní statností a nadšením pro idey, to práv ukázalo se v dob husitské, a opak v dob blo-

svém

:

—

horské. Proto

i

dnes,

eských spisovatel

práv

za

píkladem našich buditel,

je z\láštní povinností

vynikati zase intelligencí a stateností mravní. Nestaí, aby

potebí více, nutno, plodili knihy a nedali národu zahynouti hladem duchovním ducha národa k vyšší, ušlechtilejší innosti než aby povznášeli ducha svého u soused, ali máme dobyti estného místa a uhájiti se do budoucnosti. K tomu však nutno jest jak o závodech pipravovati se opravdovým studiem i odbornou prací; bez nich ani uenec ani básník nedospjí a nedovedou k vyššímu pokroku. — Na konec Palacký stýskal sob, že kritika u nás psobívá více negativn než positivn; že na míst kritiky panské nebo soupeské potebí nám spíše kritiky družné ili kollegiální, t. poradné a zlepšující. Ostatn ze Svatoborských eí Palackého, z této z pedcházející (kterou •on sám zaadil mezi spisy z oboru politiky), zvlášt vysvítá, že Palacký ne;

i

i

204

31.

e

ve Svatoboru

(27.

list.

1864).

povyšoval politiku na úkol vlastn a jedin rozhodující, nýbrž že k vlastní vždy zárove práci národn-osvtovou, jakožto

politické innosti pojil a vázal

pravý základ zdaru snah politických.

Ze zprávy od p. jednatele p. úetního dnes pedste dosavadní smr a chod záležitostí spolku našeho se stránky jejich, abych tak ekl, materiální. Víte již, mnoho- li píspvkv a darv podáno nám ku podporám a k oslav spisovatelkterak jimi od editelstva nakládáno bylo. Vaše to stva našeho, jest, posouditi, zdali psobení sboru našeho bylo takové, jakovéž Pánové

i

!

nesené poznali

i

sob peje bylo, jest

upímný

a žádá

statuty našimi i

vymeno

a osvícený vlastenec,

jest.

bude, vytýkati to

i

jakovéž

také

již

nejen volno

korrektiv do rukou, ob-

dán vám také skutený a dostatený

ale

em,

vám tomto, shromáždní urit ve valném

Pochybeno- li v

novováním výroním jedné tetiny výboru,

po tech létech

a

i

ce-

lého editelstva.

Ale jakož

hmotný

ve

živoucí

snah,

v urité

lovenstva

a

lidský

život

bývá n:nohem prame-

nekonenjší sám o sob, nežli djinné jeho zjevy prostorou, a jakož tento a obmezené asem nepebraný pramen vždy nových myšlenek, louh

ukonené

a skutky,

a

záležitostech

duchovní, a pirozený jeho rozvoj,

i

nitjší, bohatší a

vn

všech

i

nemže nižádnou abstraktní formuli zmen, tudíž ani form takoka zamrazen a zaklet býti: tak ani stanovy,

psobnost nepostaí spolku našemu na vky, a on rozmanitých jeho poteb donucen bude hledati pokrokem života obnovy a doplku svého z idey, ze kteréž asem svým se zrodil. K této idei musíme obraceti zetel svj, co k vodicí hvzd na obloze psobnosti naší, abychom asem snad nevyšinuli se z dráhy, ani dosavadní

i

která jediná vede k žádoucímu

Dovolte tedy, pánové,

nám vytknutému

abych

já

co zvolený

cíli.

od vás

starosta

vámi rozjímáním pomru, ve kterém stojí psobení naše k idei, co vodicí hvzd spolku našeho, Z kterého pramene, pro kam jest mu smovati.^ Vdomo vám, a jak povstal Svatobor, bavil se s

i

pi novém zábesku svobody krajané a rodáci naši, poavše s útchou zase ocitovati se co národ, chtli osvditi vdnost tm, kterým nejvíce dkovati mli za zachování národnosti své. Uznáno

že

jest

hlasem všeobecným, že to

hynouti národu ušlechtilé

;

ale vzkísili

uznáno

jest,

jej

co nedali

za-

snahám jeho

cíle

byli spisovatelé eští,

zase

že literatura

a vytknuli stala se

nám pravou

Tato potebuje ke zdaru svému mecenášv ochotných a štdrých: a ponvadž ii nás

života národního.

studnicí

a žádá

všude

jich není po-

31.

Re

ve Svatoboru

(27.

205

1864).

list.

savad ve tídách spolenosti výše postavených, uvolil se národ sám nahraditi je spojenými silami a postaviti se na místo jejich. Stali se

tedy literatoi pedními buditeli, uiteli a

vdci národu

Úloha tato a povolání, ím vznešenjší, tím vyšší a svtjší nese a ukládá poestnjší jest a vinnosti a závazky. Otvírá se mi tu pole úvah opravdových nekonených však já dnes nehodlám dotknouti se všeho, co se tu naskytuje pilného a vážného. Ale nemohu zatajiti aspo nkolik

eského na dráze

duchovního.

života

tém

:

mn pednésti,

poznámek, ježto doufám, že dovolíte z nejstarších již dlníkv na

jednomu

kteréž

poli,

pánové, jakožto

nám všem

milé

jest a svaté.

Národ nevalný, a

náš jest jak

na druhé

již

njším o uhájení kterak

míst, jest

a to

tém

tak

na rozsáhlost sídel svých

i

mu

zápasiti se

vné

eská,

co

sousedem moc-

Vyložil jsem na jiném

a zachování bytu svého.

celá historie

ustaviné a

poet

na

tisíciletí jest

do hlavního obsahu svého,

stýkání a potýkání se Slovanství

Nmectvím,

s

oborech psobení lidského. Ví to již, tuším, osudném zápasu tom, akoli nerovni potem a silou

ve všech

každé dít, že

v

slavn: to však hmotnou, obstáli jsme nejednou nejen estn ale ješt na mále vešlo v obecnou známost a musí teprv snažn pipomínáno býti, že kdykoli jsme vítzili, dalo se to pokaždé více i

pevahou ducha,

nežli

mocí fysickou, a kdykoli jsme podléhali, že duchovní innosti, mravní state-

tím vinen býval vždy nedostatek nosti a odvahy.

Jsou

které

zázraky,

na omylu

velice

spsobili

ti,

kdo

pedkové

se domnívají,

naši

že

válené ony

nepokojích

v

husitských,

zbsilém zuení, bouchání a tískání rozsápaných bohužel od dávna vešlo v obyej), a ne radji v jaré nadšenosti ducha pro idey, ve mravní zachovalosti a vyšší osvt národu našeho. Naopak, když o dv st let pozdji v podobném zápasu klesli jsme až tém do hrobu, zavinili jsme to tím, že nepedivše vzdlaností ducha, ale rovnajíce se nepátelm více mravní hnilobou nežli dostatkem moci, apelovali jsme byli sami k mei a k násilí. V posledních dvou stoletích živoili jsme záležely v jakémsi

divochv

(jakož je líiti

jen tlesn,

duch v nás byl utajen; nebo

odíval se v roucho nás,

jakoby nás

svému, nali

mím

diví se

nco mimo a

již

ani

nám

a

vyskytoval-li se kde,

a ne své vlastní.

právo a slušnost.

plným právem

i

Svt proto zapomenul na nebylo; a když nyní opt hlásíme se k bytu zdá se mnohým lidem, jako bychom poí-

cizí

hlásiti

se

Že pak

mžeme

již

nyní

dobrým svdo-

o své místo v

ad

náro-

; ;

206

e

31.

dv,

za to

dkovati

ve Svatoboru

máme

ne tak

(27.

list.

1864).

potu svému

a síle hmotné, jako

radji moci duchovní a mravní statenosti tch,

uvdomní Kdyby

kteí nás pedešli

svém podnikání neohradili se pravou osvtou, pravým popoátku hned od byli krokem k lepšímu, skutenou obtavostí a bezouhonností charakteru^ tžkým byli by neodolali nesnázem a pekážkám nesíslným nebo jen tím donutili také nepíznivce své k uznání, že úmysly a skutky jejich byly šlechetné, jimžto neslušelo brániti mocí a náv národním procitnutí a

oni ve

i

Národní naše vzkíšení umožnilo se jen touto cestou. A jelikož dle známé maximy každá država jen tmi prostedky, kterými na spisovatele povstala, udržeti se mže v bytu svém: naléhá eské, co duchovní budie a vdce národu svého, povinnost, nejen vynikati a svítiti pravou osvtou, pokrokem, obtavostí a bezouhonsilím.

i

aby cnostmi ducha, intelligencí a mravní stapemáhali rozhodn všecky ty, kdo národnímu teností pedili a bytu našemu na odpor se staví, jej zteniti a zniiti usilují. Jen tehdáž ubezpeíme trvale budoucnost svou, když duchem vítziti ností, ale

i

snažiti

se,

odvkém

a vévoditi budem.e v

ženém.

Vím dobe,

spanilejších

mén jen

duchu eskému:

je-li

jest

úloha tato

bh

zárodkv

a

krev naše

ponkud

mén

pán

ulo-

vím

:

darv

ale

nej-

usedlá,

chladná, jest mysl za to jemnjší, ipernjší, svižnjší; potebí

vle

neohrožené a vytrvalé,

stálé,

Vždy

dala.

nesnadná

i

Uštdil

nemožná.

také, že není

nám

zápasu prozetelností boží

jak veliká

jsme to

již

ana

by rozumem

ped svtem,

dokázali jednou

že

vésti se

umíme

duchem pediti jiné národy, když jen celou vlí a snahou svou svobody potebí k dílu takovému o to se piiníme. Jest ovšem i

zkusili

jsme

to

dosti

pouta naše zmizela nitní a vlastenecké,

v

našem

již

úspch

vkv

minulých:

aspoii s vtší

když

vku aspo

trvání však a

za

se varují

Pánové jak

!

že

pekážek, že reakce jest sice možná, bude tím menší, ím vtší bude innost

její

i

v nejvtší

nesvobod do-

k výši žádoucí.

smysl a

úel

ei

mé i

jest jen ten,

nám zetel svj, Není dosti, abychom

o

abych pipomenul

mladšímu pokolení zvlášt, kteréž

teprv chystá se pistoupiti do sboru našeho,

snažiti.

sluší,

u nás

vrstevcm svým vbec, tak

obraceti jest

povážiti

pídechu podvratného, nemají

naše duchovní, a že šlechetní Galileiové vedli povznésti se

ale

ástky, že pravé snahy huma-

kam pedevším

a stále

vlastn a hlavn jsm.e povinni se

leda

plodili

knihy a nedali národu

svému zahynouti hladem duchovním. Vážnjší jest úloha naše povzneseme-li ducha svého a ducha národu našeho k vyšší a

ne-

:

ušle-

31.

e

ve Svatoboru

(27.

list.

207

1864).

u sou^^edv, nejen nedobudeme

si estpirozeného bytu svého. Proto jest povinností spisovatele eského, starati se, aby plody ducha jeho vnitní hodnotou a cenou svou nejen rovpovinnost jest naly se plodm cizojazyným, ale aby je pevýšily zvlášt mladších, aby záhy cviili a pipravovali se opravdov cizokrajnými na k jízd o závod se všemi výteníky domácími

chtilejší innosti, nežli jesr

ad národv,

ného místa v

neuhájíme

ale

konen

ani

;

i

nauném, tak krasoumném.. Obor nauk ovšem již tak se rozšíil, že smrtelnému lovku možné obsáhnouti je vesms a vniknouti spolu do hloubi: ale

poli jak

není

i

ím

kdo je lépe prostuduje, tím více najde všude mezer a nedostatkv nekonených, ježto žádají a ekají doplkv a svtla dalšího; neteba se obávati, že by kde a kdy pišel pozd bystro-

Také vštci krasocitnému naskytují píživot lidský v nekonené své rozmanitosti zajímavých duše roda otevených srdce záhybv dosti, má-li jen sám zjevv, tajných tu potebí: istý a ilý. Však smysl pro srdce jemné, zrak jest studií velikých a snažných: geniové rodí a naskytují se ovšem

umný

a pilný skoumatel.

i

i

n

i

jako drahokamy, ale jako a

i

nabývají lesku svého teprv

tito,

umlým

snažným broušením. Kdo také svdom nedostatkv

umí dostihati myslí svou ideálu, bývá

díla svého, kteréž by sebe vyte njším bylo, podrží na sob vždy známky nedokonalosti lidské; ba obyejný to bývá zjev, že stojí nkdo tím níže, ím výše sám bez opravdových, rozsáhlých a se staví v domnní svém. Slovem hlubokých studií nevydaí se za našeho vku ani uenec ani básník,

sob

:

jenž by posloužil národu k vyššímu pokroku. Svatobor náš

má tm,

vli odhodlanou, postrádají potebiní ných prostedkv zevnjších, nahrazovati tyto dle možnosti: penžitých sil kteréž jemu ve míe, napotom v té bude to a initi kteí majíce

i

nadání od boha,

i

i

i

od národu dostávati Co do druhého

se bude.

smru psobnosti naší, podpory totiž spisovarodin jejich, pihlásilo se nám, za telv potebných a nuzných nedlouhého posavad úadování našeho, žadatelv a ekatelv ve i

progresí

více

než aritmetické,

aniž

bylo

lze

ukojiti

všecky

nám

pednesené tužby. Že jsme umínili tajiti jména jejich ped veejAž ješt nabudeme širší ností, to potkalo se již s aprobací vaší. v oboru tomto zkušenosti, nevím, nenastane-li nám poteba, ustapedepsati v tom urité kategorie a meze. Budiž to proúvahám budoucím. Sotva však mohu zdržeti se,. zstaveno zatím abych nezastesknul sobe na neutšený jakýsi mezi námi smr kritiky.

noviti a

!

e

31.

208

vbec

Kritika bývá

jako ex tripode chválu

ve Svatoboru

spsobu

trojího i

1864j.

(27. list.

jedna panská vynáší

;

dvodu

hanu, neposkytujíc

ani pro

shry jedno

druhá kritika soupev, která hledí uvésti v nepotupu vše, co spsobili jiní; tetí konen kritika družná ili kolegiální, ježto znamenajíc poklésky a nedostatky, snaží se spolu raditi a ukazovati, kterak by skutkem napraviti se daly. Této poslední, vždy prospšné a žádoucí kritiky; bylo nám posavad jen málo slyšeti. A pece jest sob páti, aby nehynula mezi námi pro

ani

vážnost

druhé;

aneb

láska rodinná,

aby

i

ani

vdecká neb umlecká,

dobrá vle tch, kteí jmou se tvoiti

moena pouhou

nebyla

díla

negací bezplodnou,

aby duch koterie jakékoli netel se na stolici soudnou a nesnad prospchy ástek nad prospch veškerenstva. A co pravím o kritice literární, platí také ohledem na pedsevzetí a podnina Svatobor zvlášt. Jist bylo by velmi kání vlastenecká vbec a

ani

stavil

i

neutšené, kdyby mezi námi vrch

bráti

neiníce a nedovedše sami nieho,

ml

libují

obyej nkterých,

sob

v

ježto

pouhé negaci a

jest žáneplodnými uvodí jiné v rozpaky: úsudky nevhodnými nepodrýdoucí, aby aspo ti, kdo užiti míní dobrodiní Svatoboru, i

i

sami prospchu jeho v obecenstvu.

vali

Skoním, pánové Ze

nadjnou.

zprávy

!

dnešní

pán

pednes svj úvahou radostnjší

jednatelovy

a z listv

veejných

a

jest

vám již vdomo, že dostalo se Svatoboru v bhu tohoto léta píspvku nad obyej znamenitého a skvlého, a to od vlastence,

aspo

kterýž

sviv

všichni se

ten

ješt

kdo z

živobytí

za

svého

jmenován

nechce a nesmí

býti

nám dvma, Dru. Riegrovi a mn. Pánové! mnou snášeti se budete v upímném pání, aby

se jen

hodn

že

vlastenec

dlouho jmenován býti nemohl! Nehádejte mnoho,

ano tžko vám bude uhodnouti.

to jest,

vím

lidu a vlastenec

osvícený

inný, kterýž

i

Jest

ale

nikdy nestavil na odiv, a vedl mezi námi život

to

muž

pošlý

vlastenectví svého tichý,

tém

nepo-

Odevzdal nám, co nastádal ode tyidceti let, umíniv záhy posloužiti nkdy platn národu a literatue jeho. Zvláštní úel, kterému vnuje obt svou dle § 23 statut našich, snáší se doko-

zorovaný.

nale s

duchem

a

smrem

Svatoboru,

nm

Podrobné o píštím shromáždní našem.*)

jeho

innosti.

konen pesvdení povahy se z

rodí,

není

své,

Mn i

velevítaným

doplkem

podány budou

v nejprve

jest

bu vysloviti ješt ln mužové takové

jen dovoleno

že národu,

bohdá

i

zprávy

v jehož

nebude souzeno zahynouti

ady národv *)

(Týe

se Filipa

ermáka, dkana Libchovského.)

a zmizeti

32. Idea státu

Rakouského

209

(1865).

32. Idea státu Rakouského.

ada

8

lánk

v

»Národu«, od {Radhost

lánk

9.

III,

dubna do

16.

kvtna 1865.

158-^230).

nejvtším politickým spisem Palackého. On jím jejž ml za jedin spv Rakousku, a v nmž tudíž spatoval provedení pravé státní idey moderního Rakouska. Byl to program starý, založený již r. 1848 — 9, pouze v nkteré ásti pispsobený dob íjnového diplomu, resp. asové theorii o historicko-politické individualit zemí a zase hájenému programu historického státního práva eského. Východištm Palackého jest idea národnosti, pirozené a rovné právo národ. Obraceje pak tyto zásady na Rakousko, dovozuje, že moderní státní idea jeho záleží ve sdružení menších rovnoprávných národností pod jednou mocí ochrannou z idey té odvozuje dále ústavu federativní ve zvláštním rakouském smyslu, jako ústavu, která krom nutné jednoty íšské dopává volného autonomního vývoje jednotlivým národnostem (nikoli zemím). Takový je vlastní postup myšlenek Palackého; nicmén v praxi Palacký vidl se (po vydání íjnového diplomu) nucena, bezdky ustupovati od dsledného provedení tchto zásad, zejména od státotvorné moci samojediné národnosti: netrval dále na ethnografickém roztídní mocnáství (které theoreticky pece jen pokládal za nejpimenjší k úplnému provedení národní rovnoprávnosti); nýbrž pipouštl již autonomní zemské skupiny tak utvoené, aby pokud možná hovly pomrm národnostním, i historicko geografickým. (Ostatn stavl zemské resp. skupinové minirozdloval záležitosti íšské a zemské stry po bok íšských podobným spsobem, jako v I. 1848 — 9.) Tento cyklus

je

podrobn odvodnil a provedl program federalistický, sobilý k uskutenní úplné národní rovnoprávnosti

;

—

i

dedukci (konkrétobzvlášt nepináší), pece pipuštní soutže a kombinace historických tradicí s právem pirozeným poskytlo zde možnost vtší shody programu federalistického se stanoviskem práva historického, než tomu bylo dle návrh Palackého z r. 1848 a 1849 (srov. ísla 16, 18 a 19, 23). Dle toho také »zem nkdy koruny eské » mohly ve svých historických hranicích tvoiti jednu skupinu uvnit federativního Rakouska. Nicmén všechny skupiny byly by bez ohledu na právo historické mly ve federaci tatáž práva (a v tom zajisté jevilo se všeobecné stanovisko rakousko-fede-

Akoli tedy

ních

dvod

spis Palackého založen jest na filosofické

historických

ralistické, a nikoli

esko-státoprávní).

pomrm zemským mlo své dvody novém positivním základ ústavním, v íjnovém diplomu r. 1860 (srov. úvod . 25), — zvlášt když Palacký v diplomu tom vidl navzájem schváástené

piblížení k historickým

v

lení

programu

statné.

federalistického. Arci byly tu

Tak diplom pokládal

tické individuality

všech

tch

zemí,

(t.

jednotlivé

nkteré rozdíly více mén podmocnáství za historicko-poli-

zem

vlastn pijímal obvyklé rozdlení provinciální a rovnost neuherských, tedy ech jako Bukoviny), kdežto sou-

aspo

14

Idea státu Rak. (1865)

32.

210

lánek

I.

ode všech zemí, nýbrž nevyhnuteln pedpokládá utvoení nkolika zemsk>'ch skupin. Také není pochyby, že diplom jistou mrou pipouštl (jak Palacký sám praví, v. i. V) také vý-

stava federativní dle Palackého nevychází

klady centralistické a dualistické, tedy s federalismem neshodné. Pes to vše mínil Palacký, že diplom »v základ^ naídil ústavu federalistickou.

Náhled ten

ména

asi

vysvtluje se zvlášt politickou taktikou a logikou

íze-

naproti únorovce, která od diplomu se odchylovala); autonomisté jz.a-

odvolávali se vždy na všeobecné úmysly a zásady diplomu, na jeho ducha*, a následovn chtli uznávati pouze instituce srovnalé též s vdomím historického práva a s rozliností zemí. Naproti tomu takovýto výklad diplomu isté

ve smyslu federalismu a zárove práva historického (osvdení poslanc eských nejednou spatovala v íjnovém diplomu uznání eského státního práva) jeví se býti peceováním skuteného jeho významu, pokud právnicky xie-

konen rozhodující poátení motivy diplomu, nýbrž vlastní lánk (motivy pak jsou pomckou výkladu pi pochybnostech

pokládají se za

znní tí jeho

lánky ty pak sice podávají znanjší a jistou direktivou pro budoucnost). zemím míru zemské autonomie a zárove shody s historickým právem koruny uherské (a Uhi i to ješt odmítali), ale nedávají dostatené záruky zemských a spolu zemím neuherským vzhledem k oktrojování píštích

—

ád

k další

výhrad nkterých

pedmt

za záležitosti

spolené

(sr.

i. V.).

Ostatn spis Palackého ml pedevším povahu spíše theoretickou (nechtl konkrétn formulovati cesty praktické eské politiky). Byl psán na sklonku éry

Schmerlingovy a tu vzhledem k posavadnímu nezdaru únorovky chtl

pedevším varovati ped panujícím centralismem a již také hrozícím dualisa Maar ohrožovaly ideu spramem, kteréž plemennou hegemonií vedlivého moderního Rakouska. Ml práv jako protivu k tomu vystaviti

Nmc

soustavu federalistickou a vyložiti

národn rovnoprávného Pohíchu tento varovný

její

srovnalost se spekulativní ideou státu

mrou

a svou hlas byl

i

srovnalost

pehlušen

bhem

s

diplomem íjnovým.

událostí.

>Idea státu Rakouského* vyšla také ve zvláštním otisku (v Praze 1865, str.

86),

spolu se 2 pílohami:

lánkem

psaním do Frankfurtu

o centralisaci a národní rovnoprávnosti v

z

11.

Rakousku

dub. 1848 a se

z 21. pros.

1849.

Potom vydán také peklad nmecký; poízený redaktorem Vilémem Kienbergrem

:

Oesterreichs Staatsidee, von Dr. Franz Palacký (1866,

sám vzbudil znanou pozornost, ovšem

str.

98).

Spis

odpor u politických protivník; parallelu mezi Palackým a (již po polovici dubna 1865 Vid. Presse pinesla Deákem; v. Národ . 108).

V 1. lánku (z 9. dubna, Národ . 96 kouského v historii. Ochrana proti bezdky i

1

též

stopuje se

návalu

úloha mocnáství Ra-

Turk

(po pádu Caihradu) byla

tou první spolenou ideou, které stát Rakouský

stoleté trvání.

Avšak

s

záhy úloha tohoto státu

dkuje

své povstání

novou dobou vystupovaly i zájmy jiné. Však hned zaala se dvojiti; nebo císaové Habsburští, spolu-

32. Idea státu

ochrannou

jíce se s papeži, inili se

dánství, ale také proti

t.

lánek

Rak. a865).

rnocí katolicismu ne jen proti

—

do pevratu

lí.)

mohame-

církevní reformaci v 16. a 17. století; ano hájíce

zv.

zásadu autority také v souvislém oboru státním jímajíc jediné Josefa

211

I.

vbec

i

vdeckém, stávali se (vyduchu novovké osvty

záštitou reakce proti

Tu Rakousko

pestalo býti eldoradem hierarchie nadje v té píin byly by anachronismem: absolutismus jako feudalismus pežily se. Absolutismus starého spsobu pedbeznového stal se na trvalo nemožným, nejen následkem poteb finanních, ale i nepochybného pokroku novovkého ducha k svobod a humanit. Pomineme-li nyní otázku náboženskou (kde rovnoprávnost konfessí až

r.

1848.

již

a aristokracie, vojska a byrokracie, a další

již se pipouští), tedy ovšem moderní úloha Rakouska potkává se s rzným pojímáním hlavn v národním ohledu: zda-li ono má šíiti moc a kulturu nmeckou na východ, anebo uznávati rovnoprávnost národ ve smyslu humanity a pravého kesanství.

Komu

pemýšleti

tomu nebude zvláštní

lze

o djinách

jest

osudech

i

úel, své zvláštní urení

a povolání, ježto

notou a celkem a stanovilo také hned

obor tak

a tudíž

ústrojí jeho.'*

i

jenž potebuje k živobytí

—

uspoádání vnitního.^ a

národv

me

a jejž toliko ský,

svému aneb

je-li

(dle

drží

pedu

by a

Rakouského, stát ten jej

svj

inilo jed-

povšechn jak

njaký organismus

živý,

míry hmoty a moci a jejího to

pouhý konglomerát zemí jehož tvrce byla náhoda,

známého poekadla) šastné snoubcv úmluvy, dohromady? Jinými slovy: je-li stát Rakou-

jak v minulosti, tak

jisté idey, ježto

s

to

je-li

jisté

beze vnitního ladu a skladu,

meový aneb

zdar

státu

na dlouho vyhnouti se otázce: má-li

ukládajíc

—

i

mu

za

doby,

naší

nositelem

zvláštní poviímost,

a

zástupcem

iní se spolu zárukou

aneb visí-li toto také jen od náhody, od štdrosti pírody pi nadání ducha jeho panovníkv a vladav od mnivé pízn bohyn Bellony a od nestálých choutek národv domácích

jeho trvání

i

zahraniných

Na

}

mn

otázku takovou, pokud

pov jen

vdomo, dávána posavad

mén mystická, od jistého rodu pochlebníkv, zem knížetství Rakouského, tak krev dynastie

více

jak poloha

i

od-

jimžto

Habs-

do sebe jakési zvláštnosti výtené, zvoucí a opravující je ku panování nad svtem. Nebudu se zamstnávati vyvracováním domnní takového znaje se ponkud v djinách zemí tchto, nepozoroval jsem nikdy, že by nkdejší »deserta Bojorum<^ byla sama v sob jevila tajemnou jakousi moc pitahavou, aneb burské

zdály se míti

;

rod Habsburský

žeby slavný

jakou rod

áku

ten,

k tomu, co

jako

i

jiní,

mu

byl

ml

již

pineslo teprv

ku p. ve XIV. století

XVI.

století

Ovšem

že

veden byl prozetelností božskou ku panování 14*

32.

212

zemmi

nad

a

lánek

Idea státu Rak. a865j.

národy rozlinými:

I.

to však dalo se cestou

pirozenou,

psobením njakým snad polouzázraným.

a nikoli

Jest to

tém

vdoucnosti nynjšího

obecná vada

pokolení,

svj ohromné bylo nkdy Europy psobení východu v djinách jak lovenstva vbec, tak zvlášt. Vždy veliké pevraty svtové pišly nám všecky od východu, z Asie, pona od velikého sthování se národv až do usazení se vlády asiatské v zemích eckých, v kolébce naší civilisace. Pováží-li se, jak hrzoplodná bývala nkdy povstná onano >vagina

že

pi

uvažování

politických

útvorv doby

vždy jen k západu, a zapomíná

naší obrací zetel

jak

píliš,

i

gentium*, o níž za našeho že

vku

ani slechu není,

již

velikou

úlohu

nemén

a že provedli

více než tisíciletém

ped

sebou,

dležitou missí

konen

Však o

neškodnými.

této

vci

civilisaní,

osvt

i

pvod

svj,

také

Asie, totiž z násilného vtírání se

aspo prosteden,

živly,

pemohše

v boji'

kesansko-euro-

a uinivše je

navždy

se nebylo by zde na míst;

šíiti

chtl jsem jen poukázati k tomu, že z

nežli

všecky ony,

pejské od jakživa odporné, ba nepátelské

uznati,

vtším dílem Slované Romani a Germani

národové bydlící na východu Europy,

mli nemén

musí se

útvor státu Rakouského bral ruchu,

z velikého

národu

pocházevšího

a panství

Tureckého

do Evropy.

Koneným pádem nutnost, nežli se

postaviti proti

Turecké

1453 nastala byla

r.

byla první a hlavní

Europ

povodni hráz novou a pevnjší,

ukázala býti íše Byzantinská, od dávna

To

vlá.

Konstantinopole

píina ku

mravn

povstání

zpráchni-

íše Rakouské

ovšem tohoto jména ne hned užívala). Kdyby se bylo pomladému tehdáž Dušanovu dailo buto Rekm caihradským, carství Srbskému, bud konen Matiášov Korvinov íši Uherské, vyhnati Turky z Europy zase: jsemt jist, že by národové trojí dynastie, uherské, eské a rakouské, buto byli nikdy dobrovoln nespojili se, aneb aspo, žeby spojení jejich bylo nemlo trvání (kteráž

bu

stoletého.

vily

Vím, jak mnohé okolnosti a píhody, jak rozmanité chtíe stase na odpor utvoení a ustálení nové té íše: vím ale také,

že za

konený

zdar a vítzství dkovati bylo ne tak zásluhám jed-

notlivých osob (jijhž já

co

vk

ovšem

popírati nechci),

novjší nazývati zvykl silou

vcí

(la

jako radji tomu,

force des choses), ili

nutné. Však kdo nepáli domu Habsburskému, piioasto ku pomoci jeho, jakožto náelníka v boji proti spolenému nepíteli, hrozivšímu záhubou veškerému životu duchovnímu

poteb vali

se

i

32.

národv západních Europy vznášely

Idea státu Rak. (1865).

a

;

lánek

213

I.

když v kostelích kesanských celé

tém

se

prosby k bohu o požehnání a zdar zbraní

domu Habsburského,

bojovavších pod znamením svatého kíže proti

plmsíci, nabyly tím jak dynastie

panující,

tak

poddaných, zasvcení svého na dlouhé vky. Ochrana proti Turkm bylo tedy první i

povolání,

dle

nho mlo

nm

spolek zemí

spolené

jí

interesse

národy a panovníky íše Rakouské na popedn smovati snahy spolku státního,

poutalo

ježto

K nmu mly

vzájem.

i

co nejvíce možné zízeno býti ústrojí jeho vnitní;

a tak dím, první idea vznikajícího státu RakouZa více než dvoustoletého trvání jeho zapustilo spojení pod jednou dynastií tak hluboké koeny do života národv rznorodých, že odolati mohlo nehodám asovým, když onano idea tratiti moc a psobení poala své, an vk nový nové vždy pivodil interessy a poteby. Mezi mocnostmi západní Europy bývali papežové ímští vždy nejvrnjšími spojenci a pomocníky domu Rakouského v boji proti hrozící od Turkv pohrom. Píin a okolností vykládati neteba, jsou na snad pro každého. Ale pomr tento, nemén nežli španielské vychování panovníkv Rakouských, dal k tomu podnt, že mocnái obojí, císaové totiž i papežové, stáli vrn k sob, i když nastalo roztržení církve kesanské západní; ono pak nastalo, protože papežové zásadou autority javše se vymovati áru, kam a pokud vdoucnost a vle lidská kráeti by mla, usilovali udržeti, zastav

zraila

se,

ského.

i

viti

a tak íkaje

zamraziti je na

XV.

tom

stupni vývoje,

emuž

kteréhož do-

odhodlala se

kesanstva ást kráeti návodem rozumu svobodn dále, tebas ani

nevdlo

kam

byly v

sáhly

se,

naproti

století;

cesta

dovede.

valná

když

Proto

následovaly

o náboženství, jimižto západní Europa v XVI. a XVII. tána

byla,

zásad

z

panovníci

íma

rodu Habsburského

bylo

zmí-

se hlavními hájiteli

hlásaných.

Takto záhy poala strany

stali

ptky

století

mu

hájiti

se dvojiti úloha státu Rakouského: s jedné kesanstvo ped návalem mahomedánství,

druhé zamezovati pokrok tak zvané reformace církevní. Solidárvstátním, ba nost zásady autoritní v oboru jak církevním, tak s

i

i

Rakousko po celá století (vyjímaje krátkou dobu Josefínskou) uzamykalo a ohrazovalo se proti pokrokm ducha novovkého, jak v církvi a ve vlád civilní, tak ve deckém, nesla

to s sebou,

vzdlanosti

osvt vbec;

že

i

pokud

a co

a

viti

a jak

autoritou

vymovalo

se

každý smýšleti a chovati se mli

národm, ;

censura

214

Idea státu Rak. (1865).

32.

lánek

I.

aby rozum vle lidská nikde nevyšinuly Podstata hlavní známka systému takopedepsaných. se nezbujnl snad nebezpen, vého byla pouhá negace: aby duch držán jest ve všem písn na uzd; stromu vdoucnosti a psobnosti lidské nedáno vyvíjeti se a rsti dle pírody, ale jako nkdy v zahradách francouzských, jen pokud dovolovaly zahradníkovy provázky a klešt. Takto nadlouho svírán jsa duch, musel konen buto zakrsati a hynouti, aneb mocí svou vnitní protrhnouti vazby, vymaniti se a nastoupiti dráhu pokroku. Kterak pevrat takový udal se v Rakousku velikými bouemi roku 1848, jest ješt u všech vrstevníkv našich v živé pamti. Od té doby pestala onano nei

policie starala se o to,

i

kolejí

z

i

gace a reakce býti hlavním pravidlem

akoli za ministra vrátiti

se

k

Bacha zdálo

ní zase

;

nebo

se

vedle

i

vodítkem vlády Rakouské,

nkterý as, jakoby zásady

tato

autority (kteréž

chtla

ovšem

v každé jakékoli spolenosti lidské vždy a naprosto bývá potebí),

uvolnno bylo již zásad rozumu a vle psobení ducha novovké osvty stalo

lidské v té se bylo

i

tak

míe, a vliv mohutným,

do minulosti nemohl býti nežli zdánlivý a doasný toliko. Když tedy íše Rakouská pestala býti štítem ochranným jak proti Osmanstvu v sob zakrsalému a jen nesvorností vlád kesanproti duchu a zásadám ských podnes v bytu zdthovanému, tak osvty novoeuropejské, líeným a zamítaným v listin na slovo

že návrat

i

vzaté

doby nejnovjší: pestalo-li také a

povolání, jeho idea

i

ztratilo-li

se

zvláštní

i

jeho

úel, ježto ve skutek uvésti a vyplniti nynjší

Rakousko má, jen ono samojediné vyplniti mže.?' i nastala již ta doba, kde rznorodí národové Rakouští, nemajíce spoleného interesse ani spoleného úele, mají a budou starati se jen každý sám o sebe, a zstávati pospolu jen pokud kehkou železa mocí pohromad udržováni budou? i

Odpovdi na

hlas,

na otázku tuto za našeho

rozliné.

Mnozí, pemnozí,

vku

dávají se,

a

ne vždy

zvlášt cizozemci, zapírají na-

prosto jakékoli zvláštní povolání státu neboli íše Rakouské co jed-

ponvadž Rakousko po tak dlouhé asy okázalo se býti jen štítem reakce v Europ, proto zdá se jim, žeby dobe bylo, kdyby celek ten rozpadl se zase v pvodní své ástky. Jiní piznávají sice státu Rakouskému jisté zvláštní úely a povolání, ale rzní se v ustanovování a pojmenování jejich: jednm má Ranotného celku

:

a

kousko býti mocí ochrannou katolicismu jak vbec, tak zvlášt na východu Europy, kdežto jiní požadují od nho uznání rovnoprávnosti

všech

ádných náboženských

konfessí;

jedni

dávají

mu

za

32.

Úlohu,

moc

šíiti

a kulturu

povinnost, v nynjší ností probuzených,

se,

dob,

nmeckou kteráž

jest

i

215

I.

na východ,

nenevhodn

ln

uskuteniti v

Konen

všech národv. odíkající

lánek

Idea státu Rak. (1865).

sluje

jiní

ukládají za

dobou národ-

svém. zásadu rovnoprávnosti

strana,

nyní sice mlící avšak ne-

která považujíc vše, co teprv od roku 1848 se dalo,

oekává návratu do

za nešastné poblouzení, touží a

aby obnovily

absolutismu zase,

doby

se blahé

starých kolejí

víry a poslušenství,

kdežtoby dopáno bylo tu hierarchii, tu vysoké aristokratii, tu vojenským náelníkm, tu bureaukratii, provoditi vli svou pod štítem a

jménem panovníkovým. Rakousko

radem tchto tíd, ujmy, upírají k

Skoumejme

mlo

by

státi se

njakým Eldo-

ím

dále tím vtší

ježto trpíce v jiných zemích

nmu

zraky své, co ku poslednímu útoišti.

nejprv,

jaké vyhlídky

do budoucnosti

má

strana

posledn jmenovaná. Nelze zapírati, že jak nyní vci stojí, její tužby a nadje daly by se uskuteniti na as; nebylo by k tomu tuším více potebí, nežli pouhého kommanda s hry. Nicmén nevím, žeby našel se mezi státníky našeho vku, kdo by radil ku pokusu takovému. Nemyslím sice (nehled ani na svaté státoprávní závazky),

rad takové ve Vídni odpovdlo se tak, jako v povdlo se rad Polignacov; jsern pesvden, že ví se

žeby

Paíži odi

ve Vídni

dobe, kterak ku provedení a udržení toho skutku pedevším potebí bylo by známého Montecuculského nervus rerum gerendarum, který pi státním dluhu tímilliardovém, pi napnutých do výše již

tém

nesnesitelné

daních

a poplatcích,

a

pi roním

deficitu

50 až lOOmillionovém nesnadn dal by se zjednati. Avšak bez ohledu na moudrost neb nemoudrost státnickou dá se tvrditi, že starý onen patriarchální absolutismus, též jako feudalismus, již se pežili a stali se v Europ novovké naprosto nemožnými, any usychají ím dále tím valnji všecky koeny v život národv, jimiž nabývali síly životní. Ve veejném mínní veškerého vzdlaného svta stal se za naší doby pokrok nepopiratelný k lepšímu. Akoli dležitý a podstatný rozdíl mezi » svobodou* a > panováním* nezdá se ješt býti dosti na snad mnohým nejen osobám, ale celým národm, pedce již umlkají co den více onino filosofové, kteíž uili, že jako pontí dne, svtla tepla jen za protivou noci, tmy a chladu nabývají významu a obsahu svého, tak že ani svobody nemže býti tam, kde není poroby co protivy její, a že otroctví jednch jest musí býti pirozeným podkladem a podmínkou svobody druhých Ba chvála bohu dstojenství lovka nabylo za naší doby již tak všeobecného uznání, že již ku p. ve spolenosti i

i

i

i

!

32.

216

vzdlancv nikdo

lovk

lánek

Idea státu Rak. (1865).

by si co pouhá

netroufal

jakýkoli rodil se

opravdov

tvrditi

vc

a co majetek

ei

hordy ony blochv, kteréž zastávaly

ježto

meem

1.

žehy

in thesi,

nkoho takové

jiného; in praxi

dodlávají práv nyní (1865) v jižných krajinách Pravda ta, že lidé všickni, bez rozdílu plemen, vyznání a stavv, jsou synové jednoho otce na nebesích, jest jedna akoli ona i z nejušlechtilejších známek a stránek nauky kesanské v rukou,

Amerického

soustátí.

;

pijmutím do lna církve národv zpupných, loupežných a výbojných bez odeknutí se chtív pohanských, utrpla zatemnní více než tisícileté v myslech valné vtšiny kesanstva, pedce nedala se nikdy udusiti a umoiti cele, ale jako každé sím živé nepestávala podporou všelikých domáhati se zrstu vždy mocnjšího, nkdy i

sekt kacíských,

nejplatnji

až

jí

posléze

filosofie

dopomohla ku konenému skutenému

obecné panování

té pravdy, že v

a že

lovk

nikde není aniž

století

Vše-

vítzství.

celém pokolení lidském není pod-

statného rozdílu jiného, nežli co do sil,

francouzská XVIII.

stupn

mže

vyvinutí duševních jeho

pouhým nábytkem,

býti

do-

bytkem nebo majetkem jiného, ale že všude jest osobou, daenou od boha rozumem a vlí a odpovdnou mravn za všecko své panování této pravdy, pravím, nabylo v posledních chtní a inní tchto létech dležité sankce také na východu Europy, vymanním uvedením jiných velikých reform a osvobozením ruských mužíkv, ve smyslu novovké osvty do íše carovy, takže pedvídati jest

—

i

bezpochyby, že než mine jedna generace, národ Ruský, posud jen passivný, vystoupí co mocnost aktivná na

tém

djišt svtové,

Do podrobného

a

to-

vci odvodnní nemohu se zde pustiti, ano by mne odvedlo píliš od Chtl jsem jen dokázati, že tm, kdo ješt kochají se nadjí cíle. na návrat doby starého absolutismu a feudalismu, tratí se pod nove smyslu

hama

ím

staroslovanské

pda ím

demokratie.

této

dále tím valnji, a že formy tyto vládní stávají se

pouhým anachronismem, nenalézajícím více ni podpory ni života v duchu vku našeho. Chtl jsem dáti na srozumnou, že marná jest všeliká nadje na trvalý opt prospch starého absolutismu, pi zjevení a zmáhání se ducha novovkého kesanského pospolu; že absolutismus onen jen tam daiti se nedosplém na rozmže, kde panuje víra o lovenstvu umu a vli a potebujícím poruníkv s hry: že ale víra tato hyne vihled ve všech svta koninách, a že pro víru zemelou dále tím uritji

i

mezi lidmi nebývá více z mrtvých žeby uvedení absolutismu jiného

vn

vstání.

Proto však ješt nejistím,

spsobu

a ve

formách posavad

32.

Idea státu Rak. (1865).

lánek

217

II.

nemožným se bylo stalo ale další rozjímání již vci bylo by zde nemístné a Ješt bez praktické poteby. Jak nyní vci stojí, jsem aspo pesvden, že nenajde se ve Vídni

nevídaných také

:

této

státník

tak

by se pokusil o vytrhnutí

»genialní«, jenžto

až 1865 z života

národv rakouských

let

1848

a o pivštípení tohoto k roku

1847 zase v bývalé jeho podstat a form.

Tím

vyhlídky neboli chance tch,

ale klesají spolu také

Rakouskému

rádi

kteí

za úkol panování strany jedné

by nad druhými v ohledu církevním a národním, ukládali státu

nmecké. Jakož

t.

j.

panství

církve

kde není služebpanování jednoho živlu církevního neb národního dalo níka, tak by se uskutenili jen násilným podrobením ve službu živlv ostatních. Jestliže ale násilné podrobování jednotlivých osob fysických píí se proti citu spravedlivosti, ovládajícímu veejné mínní nového vku, musilo by podobné nakládání s osobami mravními, totižto spolky náboženskými a národy celými, urážeti tím více ducha hukatolické a národnosti

není pána,

i

manity a pravého kesanství, a dalo by se provésti jen tam a potud, kde a pokud osoby ty vedly by život duchovn tak otuplý, že

ku povdomí pirozeného práva svého vznésti se neumly. Jinae potebí bylo by k udržení prostedkv násilných pedevším opt onoho nervus rerum gerendarum, o kterémž víme, že se ha by

ani

státu

našemu

více nežli

ehokoli jiného nedostává.

v jiných Ale pomina zásady rovnoprávnosti církevní, kteréž Rakousku v státech mimo Rakousko ve stejné míe se upotebuje, i

i

samém

nevalný odpor

obrátím

se klade,

se

národní, ježto dotýká se státu našeho u vtší jiného, a stává se také

píinou

a

již

k rovnoprávnosti

míe, než kteréhokoli

pedmtem sporv

živjších a roz-

sáhlejších.

II.

lánek druhý (z 12. dubna, Národ . 99) pojednává o zásad národní rovnoprávnosti. Je prý tak stará, jako nauka práva pirozeného, akoli uznání svého domohla se teprve bhem dob. asem totiž pevládalo pojímání národ ve smyslu státním nebo feudálním, na ujmu rozeznávání národností ve smyslu genetickém (kmenovém a jazykovém). Zásada národnosti v tomto smyslu probudila se valn poprvé v boji národ proti Napoleonovi I. a vystoupila jako djinná mocnost teprve r. 1848. Tehdáž Slovanský sjezd v Praze prohlásil ve-

ejn

zásadu

povolání

pirozené rovnoprávnosti všech národ a vytkl

novovkého Rakouska

;

i

ji

za zvláštní

samo Vídeské ministerstvo aspo v

theorii

«

218 ji

uznávalo (až za

šíení kultury

lánek

Idea státu Rak. (1865).

32.

optného absolutismu

nmecké

zatlaila

ji

II.

v praxi neshodná zásada

na východ).

mezinárodní právo v genetickém smyslu) Zásada národnosti (a tím se v nové dob všude a mrou neobyejnou má v oekonomii všehomíra na vky podržeti svou úlohu: udržovati pirozenou rovnováhu proti pokroilé svtové centralisaci a uniformit. Národnosti jsou skutené reality, mravní a právní osobnosti, kteréž (nehledíc ke státm neb vládám) mají své vdomí a spolené zájmy, tudíž i své povinnosti a práva. Mají pirozenou povinnost a následovn i pirozené právo, vzdlávati svou mysl k ušlechtilejšímu životu duchovnímu, to pak není možno bez pstování vlastního jazyka. Toto pirozené a mravní pikázání pak nemže nižádným positivním pikái

vzmáhá

;

záním zbaveno býti své platnosti. Máli tedy Rakousko, jako stát rzných národ, býti státem právním, musí v theorii i v praxi uznávati zásadu národní rovnoprávnosti. Theoreticky byla popírána Uhry r. 1848 (ped pozdním usnesením v Segedin r. 1849). V praxi potkává se s odporem nejen ve kruzích vládních, ale ješt více u nkterých a Maar. Tmto však pipomíná se, jak národ samých, zvlášt u nesmírné obti pinesly zem eské na obranu Uher v 16. a 17. století, a kterak tam po staletí panovala dokonalá rovnoprávnost, pokud úedním a školním jazykem byla latina; nebezpeí že stihlo uherskou ústavu teprve, když základy ty byly opuštny. Obnovení úsilné maarisace po r. 1860 mže

Nmc

život celku zase ohroziti

Maai

:

pes

mohou

sice

své poínání

budoucnost svou nežli když pustí se do bellm contra omneš. tisícileté snahy panované naproti Slovanm omlouvati a

zastírati,

to

pojistí

nkterými pomry

sob lépe

Co do

Nmc,

zastírali

nejprv

spravedlností,

ovšem své šíením víry namnoze eufemismus pro panství, ti

kesanské, potom civilisace vbec; ale je to hubení národ, které nyní již jsou probudilé. ano i

Zásada rovnoprávnosti národv jest rovn tak stará, jako nauka pirozeného práva vbec prannen obojího jest ono vrchoprávo, pikázání totiž do srdce mravnost višt, z nhož plynou ;

i

i

lidského

hluboce vStípené

Stálo to

arci zápasy kruté a

v duši se v

lovka

vzkísila

i

:

>eho sob mnohovké,

roznítila se v té

nežli

božská tato jiskra

míe, že mohla

postaviti

rovnováhu a odolati pirozené také v lidstvu hovadnosti,

egoismu surovému a všepožírajícímu- Proto také

stalo se, že

t.

j.

právo

abych tak ekl, meziosobní, došlo díve uznání a platvšeobecné, nežli právo mezinárodní, ano pouhé hmotné násilí

soukromé, nosti

nei.

jinému

nechceš,

ili

rozhodovalo po národy.

V

vky

pokroku

djinný ten skutek, následek, století a

že

sebe a byl že

právo

považuje se

pvodn tudíž

s

vtšího

vku

vtšího

i

tom oboru

národ každý míval svou

státním

dílu až

mezi

až podnes v

všeobecného uznání

celkem zvláštním,

:

záale

zvláštní

ml

to za

považováno

po celá

podnes za identické,

za jedno

mezistátní a mezinárodní s

dílu

utvoily se ovšem

ježto došly za našeho

sady práva, vládu pro

a rozhoduje

civilisace

a

totéž.

lánek

Idea státu Rak. (1865).

32.

219

II.

Avšak pokroky centralisace decentralisace svtové spsodávno, že pontí »stát« a >národ« pestaly býti jedno i

bily to již

pestaly dopadati jedno na druhé a krýti se na vzájem neb nejeden národ rozdlil se na více státv, a nejeden stát zahrnul a totéž,

;

národv. Také feudální smysl slova »národ<, znaivší nkdy jen politicky oprávnné obyvatelstva tídy a vyluující z nho lid obecný (v Uhích) a chlopy (v Polsku), stal se anachronismem od té doby, co v celé již tuším Europ zrušen stavovský schemado sebe

více

tismus a položen mezi starobylosti.

Nejnovji pak poal slovm » národ « a » národnost « (nation et nationalité) podkládati se smysl ješt jiný, zvlášt na západu Evropy, sluje onen živel ve státu, který nkdy, pokud Ludvíkové XIV. s heslem ^Tétat c'est moi«, nazýván byl obyejn jen »vrnými poddanými* »národností« pak znaí se snaha onch poddaných, nabyti a požívati práv politických. Ve smyslu tomto berou se ona slova také ve známých listinách nedávno

kdežto »národem« panovali

;

prošlých v Paíži a v

ím

dkazv,

jest

že to

zmatek

místech zúmysla, o

U

vdeckém.

nmž

(8.

pros.

Neteba však mnoho

1864).

ve pontích, udržovaný ovšem na jistých

ale

páti

aby pominul

jest,

tch

nás užívá se pravji slov

aspo

v

oboru

ve smyslu jejich gene-

tickém a pvodním, hlavn ohledem na rozdíly jazykové.

Ze

cit,

povdomí

a platnost zásady národnosti, ve smyslu do-

teném, za našeho vku zmáhá se a roste ve všech koncích a krajích vzdlaného svta, to jest pravda, kteréž již nepopírají ani pátelé, ani nepátelé. Pokroky v mechanice a chemii zjednávají duchu lidskému vždy vtšího vítzství a vtší vlády nad pírodou. Zvlášt parochody a telegrafy, pemáhajíce pirozené pekážky prostory spsobem tém zázraným, sbližují všecky národy, všecky vlády, všecky vynikající duchy celého vzdlaného svta k sob vespolek, a

usnadují

a

pohromad,

se

již

jejich mezi

takže

sebou obcování,

tém

jakoby pospolu

byli

vzdlanstvo veškerého oboru zemského

stalo

jako jedno jediné publikum, a že city a myšlenky projevené

na jednom konci svta prostory, a nalézají

národv tralisace

i

prolítají co nevidt všecky rozliných krajin soucit aneb odpor u všech okamžikem ohlas i

všech vrstev spoleenských. Jest to zjev oné veliké cen-

svtové, o

níž

mn

Ale nestihlý onen duch, jenž

n

také zákon polarity,

již

asto nahodilo se mluviti veejn. svtu zákony vné, pojal mezi

uložil

nm

rovnováha a smr aby udržela se v Proto ím z kolejí pedepsaných.

jednostranný aby nevyvrátil ho

více všecko sourodé se pojí, tím více

rznorodé

se odstrkuje

;

ím

220

32.

dohromady

národové

více

se

ím

tím

více z

uniforma všehomíra nebyla

íci, že

II.

psobí

stýkají,

valnji

lánek

božím. Protož

i

má

zásada národnosti

nomii svta na vky, a všecko

i

lidské

vždy jen jako foukáním proti vtru

;

i

pociuji

spatují,

moc

jedné strany

ráznji budí se na druhé stran odpor proti

jednotící, tím

dá se

své, a

rozdíly

a uznávají

Idea státu Rak. (1865).

ní.

Smle

nebude nikdy pikázáním

pidrží úlohu svou v oekohorlení

mže

i

zbrojení

proti ní

sfouknouti tu

i

tam

drobty nepatrné, ale proti spoustám vtším ukáže se vždy a všude býti

malomocným.

Zásada

ješt jen v poátcích valného nelze pedvídati oku smrtelnému.

ta jest

svého psobení, a konce jejího

Není (pokud

tenou

A

to planá

otázka,

totiž rozdíl jest

aneb

realitu,

je-li

zdali

národnost ve

pouhým

toliko

smyslu doteném

má do

sebe sku-

pomyslem, jalovou

abstrakcí.?

mezi národem a státem),

nikdo zapírati nebude reality její, sluší každý národ, co do celku svého, jakousi mravní a právní osobou, ili není.'' Za to mám, že aspo mezi mysliteli nebude ani o tom odporu. Národové jako ku p. Cechové, Poláci, doufám,

jakož

když,

ptáti se dále

:

je-li

Maai, Nmci

skutené reality, jsou celkové zvláštní a živí, mající každý své povdomí, své chtní, své spolené interessy, a tudíž povinnosti a práva jsou tedy skutené osoby mravní a právní. A nikdo nebude zapírati, že ku p. Nmci, žijící ve státech Rakouském, Pruském, Ruském Francouzském, mají své spolené interessy národní, o nichž trvati mohou v úplném a pátelském souhlasu, tebas by vlády jejich, a tedy státové jmenovaní hádali a sápali se mezi sebou až do krveprolití. Ze pak nauka o právu mezinárodním ve smyslu tomto kmenovém ješt není vzdlána, to pipisovati sluší okolnosti té, že dosav^adní vzdlavatelé její, Angliané, Francouzi, HoUandané, Italiani a Nmci, živi byli v zemích, kde pontí národu a státu splývala více mén v jedno, že v Rakousku duch iniciativy v oboru naatd.

jsou

i

:

i

uném ped i

v tak

r.

1848

eených

ve smyslu našem

nejevil se leda ve filologii

sciences exactes, a

objevila se teprv za naší

povzbuzena byvši poprvé valn v a vystoupivši na

konen

djišt svta

boji

slovanské a

doby co

národv

ponkud

že zásada národnosti

proti

silou pevládající teprv

živá mocnost,

Napoleonovi r.

mn

1848.

I.

Také,

pokud vdomo, sjezd Slovanský v Praze téhož roku byl první veejný sbor vzdlancv, který pojednával o ní, a zvlášt o zásad vyznal spolu rovnoprávnosti všech národv ex professo, a uznal veejn," že stát Rakouský za naší doby má povolání, sloužiti jí za i

hlavní jevišt a za vzor.

32.

Idea státu Rak. (1865).

lánek

221

II.

Také již toho léta poalo se jednati o pravd té v zemích Rakouských dosti hlun, a ku p. ministr Bach byl mezi prvními, kteí na snmu íšském ve Vídni krásná o té rovnoprávnosti proakoli k vykonávání pedpisv jejích jen na mále byl zásada ta dle smyslu a uení našeho pijata byla

nášeli slova,

Nicmén

ochoten.

tehdáž do programu ministerského,

zárove

s

nhož pak

z

zase vláda více

V dob nezapena

mén

tak

sice

absolutní.

eené

Bachovské zásada rovnoprávnosti národní

nikdy výslovn

pímo

shodná, ba

jí

s

hry,

zásada

ale

Kdyby

jiná,

odporná, nabývala jak v theorii tak

se

jí

s i

rozumlo bylo upímn,

a

kdyby

ní

ne-

ve praxi

nmecké

vždy valnjší platnosti: byla to zásada o šíení na východ.

pomalu

vytratila se

potebnou pokládána

jinými zásadami liberálními, když za

kultury hlasatelé

nauky této podobali se byli apoštolm, pijavším ducha svatého s hry, aby hlásali evangelium všem národm jazyky jejich pirozenými (viz Skutky apoštolské v kap. 2), nebylo by hrub co nase vdností pimítati proti poínání jejich, ba mohlo by tytýž jímáno býti ale zpozorovaly to hned i dti, že to byl pouhý eufei

:

misrnus, zakrývající snahu, povýšiti národnost

kdežto by nejen panovala národnostem

málo po málu

Mla a tudíž

i

i

konen

podrývala je a pipravila

veškera

zajisté

kultura,

veškeren národní

t.

život,

j.

nmeckou

na to místo,

ostatním v Rakousku,

veškero

pivázán

býti

o

ale

život jejich.

duchovní

vzdlání,

výhradn k jazyku

nmeckému, po emž

následovala by cestou pirozenou díve nebo pozdji smrt národností jiných. To mohlo nezdáti se kivdou a bezprávím, pokud národové nkteí nemli do sebe vdomí a života

nco

milého

ale za

našeho

národního, pokud nepokládali národní bytost svou za

a žádoucího, pokud nemínili zachovávati a brániti

vku, kde

procitují

jí

:

jeden po druhém národové sebe zanedbanjší

novovké osvty jich se dotýká, stává se híchem nemén do nebe

a ospalejší, jakmile kouzelný prut

trýznní a vražda národností volajícím,

nežli

trýznní a vražda kteréhokoli rozumného útvoru

božího.

i Vždy jiskru

snad národové nemají pirozeného práva k zachování sebe mají

povinnost

vzdlávati

božskou v sob, a od

té

se,

to jest

povinnosti

kísiti

?

a rozncovati

svt nemá ei jest holý

nikdo na

Vzdlání mysli bez vzdlání podmínkou ušlechtilejšího života duchovního. I ponvadž povinnost bývá spolu matkou práva (viz Vattel, Droit des gens, Préliminaires, § 3), tedy my, majíce po-

moci dispensovati

jich.

nesmysl, a ušlechtní jazyka jest

222

lánek

Idea státu Rak. (1865).

32.

II.

vinnost, vzdlávati jazyk svj, kteréž povinnosti nikdo nás zprostiti

nemže, máme ani klásti nám

i

právo, initi tak, a nikdo

nemá

v

tom pekážky. Zaciiování

a

pikázání a zákon mravní, kterémuž

jest

protiviti se tomu, vzdlávání národnosti

nemže

derogovati nižádné

pikázání positivn. Konflikt

práva

i

povinnosti,

který

práv soukromém

ve

ili

meziosobním a práv státním naskytuje se skuten, je-li možný také ve práv mezinárodním ? Osoba fysická ku p. má povinnost i

pedce ukládá

právo, šetiti a zachovati život svj, a

se

jí

nkdy

do boje a obtovati tam život svj za vlast, za obecné dobré: mže-li podobn žádati se, aby národ nkterý zapel se sám a obtoval se za jiné národy.? rozhodnou otázku tu národové dle pravidla: »eho sob nechceš, jinému nei,* odVšak ješt nenašel se ten filosof, jejich nebude pochybná. kterýž by byl tvrdil, že národ ten neb onen, z lásky neb z úcty k národu jinému, povinen byl oddati se na smrt. zase povinnost,

jíti

A

pov

1. ve státu Rakouském vle veškerenstva státního), a nianeb libovle jednch nad druhými 2. stát Raz národv rznorodých; 3. žádný národ nemá

Nyní položíme-li

má

panovati

následující praemissy

právo a zákon

(t.

:

j.

hmotné násilí kouský skládá se práva nad národem jiným, aniž má neb mže užívati tohoto co prostedku k úelm svým zvláštním tedy nevidím, kterak by z nich, bez makavého paralogismu, vyvoditi se dalo co jiného, nežli zásada Kdo staví se zásad té na rovnoprávnosti národv v Rakousku. koli

;

:

odpor a popírá nežli, nedlouho

ji

theoreticky (jakož

i

ped

gedin v ervenci

inili

Uhi

1849),

musí

;

provedení jejímu ve

mudec

díve

1848,

pedevším praemissy

vyvrátiti

budto všecky, nebo kteroukoli z nich aniž na tom poádku ony se kladou. Kdo ale uznává zásadu v se

r.

katastrofou u Világoše, piznali se k ní v Se-

záleží,

theorii, a

protiví

jakým jménem má nazýván

praxi:

tyto

ve kterém

býti

takový.?*

Nesmíme bohužel

tajiti

se tím,

odpor

že

proti

zásad rovno-

úastníkv

vlády íšské zemské v Rakousku, ale že jeví se ješt krutji v duchu a smýpotkáváme se s takovým šlení nkterých národv proti druhým právnosti

ve

praxi

nepochází jediné od

i

:

dosti

valn zvlášt u

Nmcv

a

Maarv,

a

ponkud

také u Po-

lákv a Italianv. Ponvadž psobení dvou posledních v ohledu tom mén mocné jest a obmezené u Italianv na pímoí Adriatické, u Polákv na ástku Halie toliko, nebudu na tomto míst obírati

:

Idea státu Rak. (1865).

32.

se

slavn známá

prpov:

223

II.

Ke všem tmto národm dá

nimi zvlášt.

s

lánek

se obrátiti

zárove

Bláhoví? chcete svobod, a nechcete právu

»

a spravedlnosti!*

Uhi

Nezapírám, že letým trváním

a

chování,

v

ústavy

mají právo tšiti a chlubiti se

tém tisíci-

zemí svých a zasazovati se o další

její

za-

asem ponkud zmnných

okolnostech a formách

uherská hned

od pál bych aspo, až píliš na dv vci významu velmi dležitého: nejprv na nesmírné obti, pinášené ze zemí koruny eské po celá dv století (XVl a XVII) na obranu koruny Uherské,, tehdáž jeden když koní chvosty panovaly na hrad Budínském, ze snémovníkv eských ptal se, ovšem bláhov, stálo-li celé to království Uherské za tolik, co jen z Cech na zachování jeho vyneohlédaje se k otázce,

ani

ale

poátku pvodu maarského aby v Uhích nezapomínalo se

ústava

byla-li

nebo-li slovanského,

—

—

naloženo bylo;

práv

Uhích

v

ústava

a druhé, že zásada

v nižádné

nacházela

zemi

rovnoprávnosti

dokonalejší

po všecka ta

platnosti

a

pokud panovala

století,

národní ne-

garantie,

nežli

v nich stará

pokud jazyk latinský byl jim jazykem diplomatickým, skutené nebezpeí zastihlo ústavu tu teprv

i

úedním

a školním

,

od té doby, co jí odjata základní tato její podpora. Vru málo kdo bude zapírati, že by neblahé události v zemích koruny Uherské r. 1848 byly se pedešly dekretem Segedínským, ode mne již doteným, kdyby on jen ped oným rokem byl nalezl své netoliko skutené provedení; neb vyšed teprv jakoby post prohlášení ale festm a k tomu ješt tak íkaje in partibus iníidelium, nemohl míti vlivu a psobení žádného. Také po vydání diplomu íjnového i

když vrácena Uhrm aspo ástka dávné jejich autonomie, nespomenuto si na neplatné ony dekrety, a zavedeno nejen da úadv a škol, ale i do veškerého ústrojí státního zase výhradné panování samospasitelné madariny. Jaká od té doby nucení, jaké zpupnosti a kivdy se djí ku p. Slovákm, netoliko v úadech, v život spoleenském, zvlášt od národních renegatv nale kterých, nepotebí zde vykládati, ano jest dosti obecn známo. Zou1860,

i

myslná

strojná

i

bolavý a velmi a život celého

nepítelem s

nimi

i

hlubší

stedním

tato

maarisace

tlesa v nebezpeí.

Maarv;

obcování,

ztráviv

spíznil

tle íše Rakouské ved uléen, uvede zdraví nebyl jsem nikdy Nejsem já

jest v

nebude-li

povážlivý:

mnohá

jsem

se

brzy

i

léta s

svého mládí v

mnohými

z

nich

dvrném a

poznal

píiny, které co do národnosti k touhám a snahám výje pudí a poínání jejich jestli ne ospravedlniti, aspo

!

3>.

224

Idea státu Rak. (1865).

lánek

II.

bolestn osamocenost svou u prosted pedpovídal národv a co císa tchto, moi národv jim, že utonou asem svým v Josef II. jal se aneb aspo zdál se pispíšovati dobu tu, procitli jako k novému životu, a pirozenou svou energií jali se pipravovati všeliké prostedky ochranné proti takové pohrom; pohádaly

by mly. Cítí

omluviti

oni

europejských; od té doby, co slavný Herder

a poty maarská od pírody

tomu také poznámky

je k

že manželství

p. slovenská

rumunská,

i

i

statistikv nkterých, tvrdících,

mén

plodná bývají,

ku

nežli

následkem toho že musí národu Tím vším utvoily a roz-

jejich

vždy více ubývati, jiných pak pibývati. se

šíily

mezi nimi, v

pomru k národm jiným, obava jakási a sob dosti povdomí nejsou, ale kteréž

popud, jichž snad ani sami

nad

jiné

mocnji psobí

vymiti

v citu a mysli jejich, a

formulí (prosím za odpuštní slovu

surovému

se dají

ale trefnému:)

»ne-

odhodlan a srdnat svdomí) na dráze nastoupené ku poma-

sežeru-U já tebe, sežereš ty mne.« Proto kráejí

(a

tytýž ne bez hryzení

aení umjí

neboli zastírati

nedá.

emi

jejich

žádný

Vím, že

své.

potebami

poínání své také jinými

manitními; ale vím také, že slepiti se

národností v zemi

jiných

»sežírání«

státními a hu-

lovk

rozumný

za-

Strach bývá špatný rádce, a oni pro pojištní své

Neb bez meškání nastoupiti na dráhu jinou. dejme tomu, že se jim podaí oklestiti neb ohlodati tu tam valný štp slovanský; ba dejme tomu (posito sed non concesso), že pomaaí konen všecky Slovany v zemi své: pak budou i potom ješt slabší nežli protivníci jejich, a tito, podráždni jsouce takovou dlouhovkou praxí sežirání národností cizích, pozdvihnou se opt proti nim spojenými silami, a oni již nebudou moci protestovati

mli by

budoucnosti

i

proti právu odvetu.

v

násilí,

s

tím,

síly

:

ježto jest

Kdo slabým

me

jest to

dušené, po

cítíš,

doasném pádu

i

energií

hájiti

nei«,

se

svt, abys

zdvihají se

odolají pojistí

nehledej

hle asto

vždy v rostoucí

konen

a spásy spojiti se

jím nabýval vždy nové

a násilím

síle,

a dlouho

a majíce

všem bránám pekelným

budoucnost svou, když

s

obvyklou

jmou zásady »eho sob nechceš, jinému pustí do »bellum omnium contra omneš.*

nežli když se Kterak zásada rovnoprávnosti národní ve

a

útoišt

strany broušený, ale

právo a spravedlivost, kteréžto,

boha samého ku pomoci, Takž Maai jist lépe svou

ob

na

co jest nejmocnjším na

se

vlasti jejich

pece

uskuteniti

nestane se by se mla, to jest úlohou nemožnou, jestliže jen tolik upímné dobré vle k vyízení jejímu pinesou, kolik rozumu mají.

nesnadnou, jim

Idea státu Rak. ^1865).

32.

O i

národní

;

lánky

by

nežli

mn

k zásad rovno-

musel bych vynášeti vci

píkro bylo

musel bych opakovati, co

vylíili živji a ráznji,

síslné

šíiti:

mn mén

jim píliš nemilé, aniž by

jim slyšeti

nežli

nechci se zde

225

III.

chování se Nmciiv, zvlášt Rakouských,

právnosti

mn

lánek

se podailo.

v novinách slovanských kteréhokoli

e

Nmcv

mluviti je

pede mnou Nehled na ne-

jiní

již

náeí,

ve kterýchž

ohledem na Slovany bývá, pipomínám jen spis již r. 1849 v Berlín pod titulem »Die deutschen Hegemonen* vyšlý a od Karla Havlíka v »Národních Novinách* téhož roku esky vykládaný. Akoli ne vše chválím, co tam známý Polský spisovatel (J. Klaczko) zvlášt o Rakousku vynesl, nelze pedce zapírati, že tisícileté sobecké snahy Nmcv, šíiti panování své nad Slovany pod záclonou nejprv víry kesanské, potom nauk a civilisace vbec, nedošly nikde jinde vylíení živjšího a dklado smýšlení

njšího.

III.

lánek tetí státu

ped

(z 16.

Rakouského

dubna, Národ je žádoucí.

3 stoletími bylo pro

mnohé

v minulosti

.

103) pináší úvahu,

Spojení

pokud existence

rzných národ ve

veliký státní celek

n všechny dobrodiním prozetelnosti.

bylo jednotlivým

ástem na škodu, pece

Jakkoli

potom

politikovi náleží

svém psaní do »kdyby státu Rakouského nebylo, musili bychom v prospch Evropy, ba humanity samé piiniti se co nejdíve, aby se utvoil*. Pravdy slov tch také nikdy nezapel a bohdá nezape; ale povinen jest ukázati blíže k jejich smyslu. Upozoruje, že politické jeho zásady byly v zárodku obsaženy již v témže psaní do Frankfurtu, a že ješt téhož roku za píinou poslání hrabte Lamberka do Uher prohlásil min. Bachovi že Slovanm nic nezáleží na zachování Rakouska, nemže-li neb nechce-li ono spravedliv dopáti jim národní rovnoprávnosti. Ml tedy na mysli vždy toliko Rakousko všem svým národm spravedlivé, vládu, která by nebyla ani nmeckou, ani maarskou, ani slovanskou, nýbrž rakouskou v obecném smyslu. Tato spravedlivost ovšem nesmí býti taková, jaká bývá v pomrech pán a sluh (na spsob národ vyvolených a služebných), nebo tak farisejská, jakoby Slovanm jakožto kmenu málo vzdlanému ve vlastním jich prospchu slušelo vzdlávati se prostedkem jazyka nmeckého nebo maarského. obraceti zrak spíše k lepší budoucnosti. Proto byl Palacký ve

Frankfurtu

1848 pronesl slova:

r.

i

Byloby tuším zbytené, složení

ili

sestavení

jiných íší na

chtíti

dokazovati,

íše Rakouské

svt. Ovšem

že

liší

se

že,

co do národnosti,

podstatn ode všech

ku p. ohromné Rusko poítá v 15

ln

32. Idea státu

226

lánek

Rak. (1865j.

III.

nm

svém ješt mnohem více národv, nežli Rakousko: ale hlavní v kmen, ruskoslovanský, iní tam nemén nežli 84 procentv obyvatelstva veškerého. V jiných zemích, jako ve Francii, Anglicku, Prusku atd., jest

pomr

naproti a

ten

kmenu hlavnímu ješt tuším

tomu poítá

se

Nmcv

Romanv dohromady

pak, tvoíce

vtšinu,

relativní

náeím

tak

sotva za

jeden národ

i

historickou

a

Mad^rv

jen asi 23,

asi 17,

Slovanv

asi

opt

tradicí

považovati se mohou.

národv, poavši ped

Rakousku Italianv

asi 14,

45 procentv; Slované

rozpadají se literární

V

píznivjší.

v nkolikero

rozdílných

vtví,

jak že

Veliké sthování se

pd

nydobouilo na Rakouského, vtrhnutím Maarv do nynjších Uher

njšího státu

ped neplným

patnácti

tisíciletím

stoletími,

vtrhnutí

;

to

stalo se pro

Slovany hlavní

pekážkou, ustrojiti se v bhu vkv, za píkladem nmeckých svých sousedv, v jeden organický státní a národní celek. Že utvoením íše Rakouské ped více než temi stoletími, a sice cestou dobrovolných umluv, národové tak rznorodí spojili se v jeden celek státní, to já považuji za nemalé dobrodiní od propro všecky. Dejme tomu, že by se tak zetelnosti božské pro a by každý ten národ podržel byl pro sebe plné že bylo nestalo právo suverenity v kolikerých a jak krvavých ptkách byli by od nejeden byl by v nich již doté doby octli se mezi sebou! snad konce zahynul. Ovšem že spojení takové neposkytovalo dosti zvle pro ctižádost a pánovanost neboli panstvíchtivost jednotlivcv mezi nimi ale ubylo-li proto píležitosti ke ctnému psobení obanskému ^

n

:

i

:

Vždy

lichá

ze

est'

provozování

násilí

jakéhokoli

neliší

se pod-

hanby loupežnické, leda velikostí své míry. ekne-li pak kdo, že ono (spojení) nevydailo se vždy ku prospchu a blahu jednotlivých ástek celku, nebudu zapírati, že mlo stalo se dosti mnoho, co státi se nemlo, a že všelicos mohlo vedeno býti lépe ale spravedlivý soud o minulosti náleží již pánu statn ode

cti

nebo-li radji

i

:

bohu

a historii,

úvahy pak

politické mají sice

z

minulosti bráti po-

uení, avšak zetel svj mají obraceti jen k nynjšku cnosti,

aby

aspo odstranno

a

k budou-

bylo z ústrojí státního, co v minulosti

ukázalo se býti závadným a škodným.

Uznávaje pravdy tyto 11.

dubna 1848

psal

již

citem více

jsem známé své

mén

osvdení

jasným,

když dne

sboru Frankfurt-

»kdyby státu Rakouského prospch Europy, ba humanity samé piiniti se co nejdíve, aby se utvoil.* Výpov tuto uinil takoka svtoznámou svtlý bán Jelai, napsav ji na prápory, kterými hájiti

skému, pronesl sem byl poprvé slova: nebylo,

musili

bychom

v

;

Rak. (1865).

32. Idea státu

v

jal se,

(mám

dob

227

III.

Rakouské úst jeho tehdejšího sekretáe). Nerad se pravd, že jsem tehdáž pispl k zacho-

nejpovážlivjší, jednoty a samostatnosti íše

o tom svdectví

mohu

chlubím, ale

lánek

z

íci v

vání celistvosti íše; proto tuším byl jsem

r. 1848 dvakrát (8 máje do nhož nevstoupil jsem pokaždé jen pro ušetení vlády samé, abych jí osobou a jménem svým nepimnožil nesnází, kterýchž jí mimo to bylo zakoušeti hojn od od Maarv. Ale když minuli dnové nebezpeí a lidé i tiskli se k veslu zase, kterýmž vše zdá se býti nešlechetným, co

do

a 2 záí) volán

i

ministerstva,

Nmcv jest

nešlechtického a Slovanského, upadl jsem

i

šlení lépe, nežli já

náe,

psali

o

sám, a nevidvše ve

mn,

že

div

mn

obecnou,

já v klatbu

mé

tuším

a našli se ve Vídni brzy spisovatelé, ježto znajíce

.smý-

než prošlého revolucio-

prý nepukám žluí sám nad sebou, že

mi kdy udalo pronésti slova onano. Já pak ubezpeiti mohu, okamžení nezapel jsem pravdy tch slov, a tudíž jako vždy, tak i dnes ješt k nim se hlásím a hlásiti budu bohdá odpovdným do svého skonání. A ponvadž stal jsem se za

se

že jakživ ani na

n

svtu potomstvu, i

cítím povinnost svou a

mínna

mám

tudíž

i

právo, dáti

širší

poátku až podnes. Výklad ten práv jest pedmtem obsahem tchto mých lánkv, pedešlých následujících osvduji se, kterak od jakživa sem si pál a peji až podnes, aby Rakousko spoádáno bylo ve vnitním svém ústrojí. Neteba mi bohdá odvolávati se na spisy, které v událostech r. 1848 mnou složené vyšly na svtlo jménem všelikých korporací; samo bedlivjší tení mého psaní Frankfurtského mže a mlo by pesvditi každého, že již v nm leží dosti patrn, a tak dím, výklad o tom, kterak ona

byla od

i

i

:

zárodek všech

onch

zásad politických, které uritji a podrobnji

hlásány a hájeny byly ode

mne

v létech pozdjších. Pravda-li jest,

moudrost záleží v tom, aby lovk dle zmn okolností mnil pokaždé také zásady a pesvdení své, tedy vyznám se, že

že politická

mén

podstatných chvály lakové nikterakž nezasluhuji. Já ve vcech neb dležitých podrobuji se asto zdání cizímu, jakž toho požaduje i

poteba žádoucí svornosti, dotýe základních pravd

dle

pesvdení

pravidlo konstituní majority: ale co

i

se

od jejichžto provedení visí, budoucí blaho mého národu, jsem

a zásad,

mého, nynjší

i

budu vždy stálým a neoblomným, pokudkoli požívati budu rozumu Následkem toho nemohu ani vyhnouti se, abych v eech a

i

svých neopakoval se asto; základní rozené

pomry

státu

kteréž uvozuje do

našeho

nho vle

nemní

zajisté a

se

vždy

bohem dané s

pomry

ili

pi-

faktickými,

lidská.

15*

228

Aby

smysl

ale

1848 rozuml,

r.

lánek

Idea státu Rak. (1865).

32.

nahoe dotených,

slov

na jevo

vystoupil

III.

kterak jsem jim

už

úplnou zejmostí, budiž mi

s

dovoleno pipomenouti historické faktum posud tuším neznámé,

Neteba mi

není bez dležitosti.

a

všech neshod a potržek pa-

líiti

novavších v msíci záí onoho léta mezi vládou a národy, zejména

Maary

pak mezi zvlášt

Nmci

a

s

jedné,

vbec

Slovany

a

Chorvaty

i

druhé strany. Ministerium tehdejší piznávalo se k zásadám

s

hlásaným od Slovanv (své tehdáž ne-li jediné, alespo hlavní podpory ve snmu), a zejména k zásad rovnoprávnosti národv, ili což bylo totéž, k emancipaci a

Nmcv

ale

:

Slovanv

a

Rumunv

z

obma,

skutky hledlo vyhovti stranám

Maarv

pod

i

podpo-

Poslalo hrabte Lamberka do Uher co ko-

rovalo podtají obou.

kterýž aby dokázal, v jakém duchu hodlal jednati, císaskému vojsku stíleti do tch samých dobrovolníkv slovenských, kteí málo ped tím opateni byli zbraní od samého miKdyž pak nistra hrabte Latoura. bán Jelai ml s vojskem svým podnikati rozkazy Lamberkovy, jako díve rozkazy Bathianyiho,

mandujícího;

dal

i

a jeho

baron Kulmer, potomní ministr, vedl na

ve Vídni,

agent

takovou stížnost u mne

»períidii«

tmito

i

u snmovních pátel mých: já

sebou pp. Riegra Trojana za svdky, jsem oznámit ministru Bachovi a skrze nho celé vlád úmysl

uradiv se šel

náš

asi

hojnjší,

s

v

slova:

tato

nežádali

ješt žádáme,

a vzav

i

jsme

»že

nikdy

ale také

s

my

pro sebe

Slované,

akoli

potem

devním postavením

národnosti své ve státu,

nemžeme

ano bylo služebné a takoka bezprávné, že spokojiti se a

nechceme; že co do práva národnosti

vždy

státi

úpln na

jinými

žádali

národy,

nic

jsme a žádáme

mén

a nic

pes všecky

národního

;

i

jejich krásné sliby,

helotismu

ped bohem

spravedlivostí

více

moci hrabti Lamberkovi dané v jiných tuto nepipomínám) že poznáváme úmysl vlády a

(jichž

ministerstva,

stavu

s

však a v

v instrukci

skutcích

rovni

nej-

panování v Rakousku, aniž ho

;

i

rovnoprávnost

ped

lidmi;

udržeti nás

naše

i

dále ve

národní že

jest

nemže-li aneb nechce-li

Rakousko nám nic nezáleží,

kouska

jí dopáti a pojistiti, pak že nám na zachování jeho neb nespravedlnosti že se nám dostane krom Ra-

dosti,

i

a to

a zapírání sebe,

my

gratis.

Protož naše

mnohonásobné shovívání

pro ušetení vlády a ministerstva,

že došlo svého

jsme kráeti napotom svou cestou bez ohledu na n, sta se pak co sta.* Slibové zase opakovaní nedocházeli již víry: ale takoka v záptí za námi pišlá nenadálá ohromující konce;

že umínili

i

novina o zavraždní hrabte Lamberka na

most Pešanském

sklo-

32.

pece

Idea státu Rak. (1865).

lánek

229

III.

napotom Jelaie bána za kommanduUhích. Contre-coup toho, revoluce Vídeská 6. íjna jiné následky, jsou všeobecn známy.

nila

vládu, že ustanovila

jícího v

i

píbh

Uvedl jsem

ten jen na

dkaz

(snad

rozumí se tuším samo sebou), že pál- li jsem

i

sob

zbytený, jelikož od jakživa exi-

Rakouského, míval jsem vždy na mysli Rakousko všem svým národm spravedlivé, a vládu, kteráž by jim všem stejn dokazovala se býti matkou a nikterému z nich macechou. Slovy stenci státu

vysloven tentýž požadavek již nesíslnkrát, že vláda Rakouská nemá býti ani nmeckou, ani madíarskou, ani slovanskou, ani románskou, ale rakouskou ve smyslu vyšším a povšechném, všem svým domácím stejn spravedlivou. t. j. Jest ovšem ve spoleenských pomrech lidských jistý spsob

jinými

kteréhož

spravedlivosti,

nmu

práv

vší

my sob

nikoli

mácí povolá své dítky, pátely a hosty k je a spokojiti se

sluhovati

nepejeme,

svou mocí rozhodn protestujeme. tabuli, a

tebas jen drobty

a

káže eledi ob-

odpadky

nedopouští se jist nižádné nespravedlivosti,

své,

anobrž proti

Když pán dotabule

s

pomr

protože

takový zakládá se na služební smlouv. Požadovati ale nápodobn,

aby výhodami, které k vyvinutí ducha národního poskytuje stát veliký, žiil se vždy jen ten neb onen vyvolený národ, ostatní pak, tebas pispívali více ku prospchu a moci celku, aby spokojili se tím, co kdy uráí se udliti jim jen z milosti a snad s doloženíin, že více nepotebují, aneb že se to pro ani nehodí, i

i

—

n

požadování takové, pravím, i

spravedlnosti,

hové*,

stává

jest nejen zjevné rušení

zákonv

práva

výpovdi »my jsme páni a vy urážkou pro ty, kterým kivdu initi se

ale rovnajíc se

se

i

slu-

ne-

ostýchá.

A nemén urážlivé jest soíisma jiného druhu, kteréž nám Cechm jako jiným Slovanm a Rumunm vbec, asto jest slýi

chati:

>vy jste národ ješt málo vzdlaný a vyššího vzdlání nelze

vám dojíti, nežli skrze nás Nmce neb Maary; vy pro svj vlastní prospch uíte se a musíte se uiti jazykm našim, vdouce, že bez jejich známosti ani úedními písai ani kaprály státi se nemžete

;

vaši

jazykové nevybroušení a chudí ani nehodí se do

vyšší vzdlanosti se

:

na

tedy množiti

šlechtním ei, bez kteréž

zvláštní

illustrace

neujde ani

ku písloví Krásný možnost, aby

posmchu.

komu zákonnou

sob

kruhv

práci a náklady, a obírati

dobe mžete obejíti se?« Jest to, nmeckému, že kdo utrpl škodu to syllogismus,

došel

v

nejprv odepíti

n-

duchu národním osvty

vyšší, a

lánek

Idea státu Rak. (1865).

32.

230

pak vytýkati mu, že

jí

nedošel

!

IV.

Aspo

ti,

kdo tak mluví-

ješt vyšší osvtou a svobodomyslvají, ností; nedostojí ani sprostému židovskému poekadlu »leben und leben lassen.< Ba konejte, páni, jen spravedlivost; a nedáte-li hned každému, eho snad ani nežádá neb nepotebuje, neodpírejte aspo tm, kdo žádají a potebují, a pocem obtí, jež pinášejí k obecvarujte se vychloubati se

nému dobrému, dávno toho co kdo initi ve

má

vojšt neb

v

zasloužili.

Pak nebudiž vám

pée

o

to,

aby došel žádoucího prospchu v úadech, buda cestou pirozenou dostaten obchodu

dále,

:

vzdlán, dovtípí se toho každý pro sebe sám. Plýtvati frasemi

módního

nit, a

pi tom

držeti se

krásn o

spravedlivosti a

zuby nehty všech nadpráví a

nkdy

osvtou humavýhod ma-

liberalismu, chvástati se vyšší

a konstitLiním smýšlením, mluviti

vypínati právem libovle a násilí, se hrdou myslí nad tmi, kterým posud kivda se dje: vru takové politické farisejství jest jeden z nejneutšenjších zjevv nynjšího života rakouského, k jehožto spravedlivému vylíení potebí bylo

teriálních,

nabytých

jen

by péra mnohem bystejšího s

i

i

obratnjšího, nežli

mn

propjeno

hry.

IV.

lánek 4. (z 20. dubna, }šárod . 106; ukazuje k významu jazykové otázky pro rakouský parlamentarismus. Konstituce není v Rakousku štpem domácím, ale teprv z ciziny štpována proto mnozí ped;

uniformní a centralistickou dle francouzské a belgické šablony a žádného zetele neberou na a následující školy Rottecka a Welkera, velikou rozdílnost národ a jazyk v Rakousku. Avšak otázka jazyková jme-

stavují

si ji

—

novit pi snmích je zde momentem obzvlášt dležitým, jelikož na snmích projevuje se vle národ, jejich úastenství v zákonodárství, a práv na tom zakládá se konstituce. Byl by to Babel, kdyby se mlo v jedné snmovn mluviti 9 jazyky snmování je možné leda ve 2, nejvýše ve 3. Není však možno nkteré jazyky privilegovati; pirozené právo má míti prchod, kdekoli to možno. Sluší tedy spolené snmování obmeziti na ty záležitosti, které jsou nevyhnutelný pro jednotu státu, a pro ostatek snmovati ve sku;

pinách více mén stejnorodých ve dvou, nejvýše 3 jazycích. Tak to káže sama jazyková otázka; mimo to poteby národ dle historických tradicí, dle pomr osvtových hospodáských jsou rozdílné, tak že nesnášejí nebo i

i

nepotebují jednotvárného vyizování. Jest tedy další otázka, zdali takové skupiny zakládati se mají hlavn na pom-ech jazykových nebo historických, zempisných aneb osvtových a

:

32.

Idea státu Rak. (1865).

lánek

231

IV.

hospodáských, a postaí-li k tomu též malé historické zem.^ Ku konci r. 1849 Palacký sám navrhl skupiny ist ethnografické (viz . 23, srov. . 19, I), ponvadž by nejpímji vyhovovaly reálným potebám národním, a odstranily by národní strannictví, které ku p. v Cechách jest pekážkou obecného blaha a pokroku; zárove takovým návrhem ukázal, že Slovanm nejde o panství nad jinými národy. Nyní piznával, že jeho návrh ovšem nešetil práva historického a že byl možným pouze ve veliké revoluní boui také jako na omluvu pipomínal, že eští Nmci mají málo historického citu pro království ;

eské,

Maai

že

zdají

se

své historicko-politické

hájiti

individuality také

mnohé novjší skutky rovnž vyvracují právo historické. Vzhledem k obecnému odporu Palacký nyní upouštl od svého návrhu z r. 1849. Po r. 1860 bude prý již teba pihlížeti též ke geograficko-historickým základm mocnáství, k historicko-politické individuav zájmu svého národního panství, a že

lit zemí (kterou theoreticky vyložil Eótvos: Garantien der

Oesterreichs 1859);

nicmén

které jest nevyhnutelnou

lituje,

že

Macht

u.

Einheit

provedení národní rovnoprávnosti,

podmínkou Rakouska, bude na

cest mnohem

této

nesnadnjší. Z toho hlediska chystá se dále pojednati o 3 politických soustavách: o centralismu (V) a dualismu

Nmc

resp.

Nmc

i

Maar,

(VI),

které vedou k národní hegemonii

a o federalismu (VII), jehož heslem jest rovné

právo všech národ.

Nelze zapírati, že veliká rozdílnost národv Rakouských co do pvodu, jazyka, historické tradice, vyznání a vzdlání, mravv a obyejv, pirozených náklonností a zamstnání, hodí se sice výborn pro povstnou maximu »divide et impera«, ale vlád upímn konstituní naskytuje mnohé tžké závady a nesnáze. Nejvtší mezi nimi jest snad beze snadu rozlinost eí, tak že otázka jazyková pro RakouskO; mimo všecky jiné státy na svt, stává se vážnjším a dležitjším momentem politickým. absolutní panovníci a despotové sami, pestávše již od drahn století vládnouti i

i

I

pouze

meem

a palicí, domáhali a domáhají se poslušenství u pod-

daných svých také psobením na rozum a vli díti

se

mže,

tím pak

nežli

pouováním

více požadují

konstituní svobody. že

zákonové v

nm

a užíváním

pokroilá

toho

Podstata

eí

jejich,

novovká osvta

konstituního zízení

i

zásada

záleží v

se ne vlí panovníkovou

ukládají

což nejinak

jim srozumitelných

tom,

toliko, ale

vlí veškerenstva státního, t. j. vlí panovníkv národv pospolu. Národové vyslovují svou vli skrze zízené své poslance do shroi

máždní snmovních; snmové tedy, pronášející netoliko touhy, pání a zdání, ale vli národv skutenou a platnou, jsou podstatným základním požadavkem spolu známkou konstituního zízení. Aby z porad a jednání jejich, pes všecka sob odporná mnní a chtní stran všelikých, vyšla na jevo vle národu celého, aneb i

aspo rozhodné

jeho vtšiny, vždy pravá

i

nepodstrená, o to

sta-

Idea státu Rak. (1865j.

32.

232 se

rati

O tch

jednacím

a

v-olebním

zvláštním

jest

já zde prozatím

lánek

IV.

ádm

pomlím, obrát pozor svj

snmovním

pedn

k

ja-

zykové pi snmích otázce.

Aby

poslancové všech

národv Rakouských,

scházejíce se

do-

svého, a protož

v poradách a jednáních každý pirozeného jazyka aby ve snmovn rakouské ozývali se jazykové

nmecký, eský,

polský, rusinský,

hromady,

užívali

ský, slovinský a italianský

maarský, rumunský,

pospolu, jest jakož každý

jihoslovan-

lovk

uzná,

hotovou a holou nemožností; byl by to pravý njaký Babel, vedoucí ne ke srozumní a sjednocení, ale k rznní a rozptýlení.

Neteba

mže

dokazovati,

ne každý tebas sebe vzdlanjší lovk Mithridatem aneb Mezzofantim. aby v devíti

že

njakým

se

státi

Bez veliké nesnáze dá se

neb více jazycích smlouvati se mohl.

ovšem snmovati ve dvou, ale nikoli více.

a dáti se

Proto-li ale

jednomu

z

nkdy a nkde také ve tech mlo by zavésti se pravidlo z

tch jazykv

privilegium,

jazycích,

libovle,

nebo tebas

dvma

nebo tem, aby v nich jediných vyizovaly se všecky poteby veejné i soukromé národv ostatních, a tito aby tudíž zkracováni byli ve

právu národnosti své

Na

}

rozhodnutí a odbytí

otázky a úlohy této nad míru tžké

vážné podávají se návrhy všeliké. Nejprostší a nejsummárnjší byl by ovšem ten, kterémuž nejradji by chtla strana ode mne již na poátku naznaená, ježto >nyní sice mlí ale neodíká se« totiž aby radji nebylo snmv ani konstituce vbec, a poteby rozliných národv všecky aby opatovány byly patriarchálními naízedaly by ními s hry. Ponvadž ale tužby a plány této strany, se uskuteniti na chvíli, nemly by dlouhého trvání a uvedly by nenapravitelný, nebudu s nástát ve zmatek ješt horší a snad obírati se podrobnji. Pomina také míst vrhem takovým na tomto jiných nenemožných návrhv více, pistoupím již k uvažování tch, i

:

a

i

inily a iní

které

rozjímají

opravdov

A

se ve skutenosti,

a debattují

se

ústy

i

a kterýchž

péry všech tch,

rozdíly

i

chance

kdo zabývají

se

ústavní otázkou Rakouskou.

však

i

tu

musím pedeslati ješt nkteré poznámky obsahu

povšechného. Konstituní zízení nevzrostlo a nevyvinulo se v Ra-

pd

historické, pochodem znekousku tak jako v Anglicku na náhlým a pirozeným, aniž jako ve Francii dobyto bylo a ustrojeno mnoholetými zápasy celé intelligence národní, ale zasazeno jest tu co hotový štp cizí najednou a vštípeno na sazenice domácí rozmanité. Naskytuje se tu pirozen otázka, hodí-li se ono také do

Idea státu Rak. (1865).

32.

sadu našeho, do

pornrv

lánek

spsob,

v té celé

našich,

233

IV.

usp-

jak se

sobilo za hranicemi.^ Uniforma obh'bená u státv jednorodých bude-li

rznorodých ástek

také shišeti státnínau tlesu skládajícímu se z

lovk sezná

Rozvážlivý

Nicmén pozorujeme

aspo vc

každý, že to

.'

na pomyšlenou.

jest

kterak politití mudrci v Ra-

na všaký den,

pak nmetí a Vídeští, rozumují o vnitních pomrech a potebách našich, jakobychom živi byli ve Francii aneb ba etli v Nmcích, jakoby otázky jazykové pro nás ani nebylo jsme celou knihu dmysln psanou o pirozených podmínkách ani slovem nezaparlamentarismu v Anglii a u nás, kdežto vadilo se o rznost národností rakouských. Za to mám, že nkteí kousku, nejvíce

;

tém

nevdomosti a nedojípky,

tak iní ze skutené pouhé

jelikož

buto

necestovali naprosto nikdy po rozliných krajinách Rakouska, aneb

aspo státu,

ne

s

povdomím

Austriaci nihil a

me

puto«

alienum

jednu národnost v Rakousku,

Jsou

však, a to vtšinou,

neb druhou národnost a ku p. pan Košut Lajoš,

;

na vtu: »Austriacus sum, neznajíce ze života než

takž

nepemýšlejí o jiných.

nestarají se a

kteí zúmysla spatují jen jednu

takoví,

i

žijeme u vnit hranic

že kdokoli

a citem,

»svoji«, a nespomínají

jsme všickni

všecky

zapírají

ostatní.

Spsobu

toho byl

odpadlíkv rodu slovanského, jenž prohlásil, jak známo, veejn, že v Uhích neznal a neuznával než jediný národ (nemzet, t. Maary), ostatní všichni že jsou prý jen pouhá plemena (fajta i fajzat.^); a pohíchu košutuje tím spsobem až podnes mnoho tisíc lidí. Také mimo Uhry najde se na

o národu

tisíce

jeden

Nmcv,

kteí nápodobným

národm

svém naproti

nejvtších

z

jiným,

spsobem

smýšlejí

akoli tytýž ostýchají

se,

vysloviti to stejnou hrubostí. S jiné strany nachází se množství po-

litických

mudrcv,

u nichžto svobodomyslnost a konstituní zásady

neplynou ze srdce a totiž

oni neschopni jsou

organismus

spsob,

státní v jiné

páni Rotteck a

rozumu

i

nežli

jejich,

Francouzv

sob

pojmouti myslí a pedstaviti

francouzské a belgické,

oi

ale jen z hlavy a

z citu,

nauili se jim od cizozemcv, nejvíce

dle

a

pokud

Nmcv;

konstituní

šablony pedbeznové

dle oplesku jejího, jejž postavili jim

Welker

;

cokoli

tmto nepodobá

ped

se na vlas, není

svobodomyslným ne[)estanou napokudkoli v liberalném katechismu na zpátenictví, kieti íkati a

dle zdání jejich konstituním ani

jejich jen jaký

.si

i

scházeti bude.

A ponvadž

v oblíbené

šablon otázka jazyková nemá nijakého místa, nechtjí ani Rakouské konstituci o ní slyšeti; geniruje jich, nevdí co s ní poíti; protož ji, pokud nejvíce možná, ignorují aneb naprosto

oné v

puntík nad

;

.

32.

234

a mudrujíce

zapírají,

ani se nedovtipují, že

by

ve které

lánek

Idea státu Rak. (1865 j.

výten

Rottecko-Welkerovském,

ve smyslu

moudrost

nemá u nás asto

jejich

kvésti a ovoce

se ujmouti,

IV.

pinášeti

pdy,

ani

mohla.

Všickni

kteí nesnázem jazykovým vyhnouti se chtjí pouhým zamlením a nedbáním jich, upomínají velice na známou chytrost pštrosovou, ana domnívá se, že nijaké nehody není obávati se, když jen oi ti,

ped

zavrou.

ní se

Druhou úvahu vymáhá otázka

následující:

když nelze naprosto,

aby národové Rakouští všickni scházejíce se dohromady mluvívali k sob každý jazykem svým pirozeným, nedalo by nehod té vy-

hovti se spsobem jiným,

nežli

jednch

privilegováním

urážlivým

aby oni na generálních svých snmích naproti druhým r soubrávali na petes všecky rozmanité poteby života veejného kromého, a mluvívali tu, jak se íká, de omni re scibili et quibuspotebí-li,

i

dam

nebylo-li

aliis.^

rokování jejich

by záhodno, aby inily

a odmísily

se rozdíly ve

spolené,

záležitosti

se

nutn

pedmtech

bez

kterýchž

spolenou vlí jednota státu nemožná rozhodovati se musejí, od tch, které jednotného a spoleného vyízení nepotebují, ba snad ani nesnesou } Pro záležitosti ony, ovšem dležité ale potem nehojné, dal by se tuším najíti spsob vyizování mén píkorný citm jednotlivcv, když by vidli, že právo jejich pirozené uznává se za platné a má všude prchod, kdekoli jest, a kteréž tedy

to

možné

Samy poteby národv

jest.

jejich vzdlání, historické tradice,

jen

bývají, dle rozdílného

mravv

a zamstnání, ba

i

stupn polohy

by nevhodné a škodné. Jsou také národové vždy konservativnjší, nežli se býti zdají, a nechtjí náhlému pestrojování života svého dle theorie. Tedy a snmovníci a zákonodárci hojných národv Rakouských scházejí se a rokují rozdíln ve skupeních ili gruppách a podnebí tak rozdílné, že jednotvárné o nich rozhodování bylo až

i

mén stejnorodých, a snmují spolu tebas ve tech jazycích, ku p. v zemích Sedmihradských maarsky, nmecky a rumunsky,

více

i

v Jihoslovanských

hoví

slovansky,

nmecky

a

v Ceskoslovan-

italsky,

nmecky, v Halii polsky a rusinsky atd. Tak vysami rozmanitým potebám svým mnohem lépe, nežli kdyby

ských

esky

tyto v

a

jednom všeobecném shromáždní vždy jako na jedno brdo

tkány byly.

Otvírá

se tu

ovšem pole nových kontroversí

mají býti skupení ona in concreto? jazyk-li

i

duchovních

historie, i

zempisná poloha

co i

má

jim

;

jaková

i

která

sloužiti za základ,

sousedství,

i

shoda poteb

materiálních? a jsou-li historicko- politické individuality,

Idea státu Rak. (1S65).

32.

lánek

235

IV.

atd. dostatený, aby sebe.? pro samy tvoily taková skupení Já když ku prosb neb. Karla Havlíka na konci roku 1849 podal jsem do Národních Novin lánek svj »0 centralisaci a rovno-

jako

kn p. Slezsko, Bukovina, Salcbursko

právnosti národní v Rakousích*, kterýž spsobil odvážil jsem se staviti ona skupení na

Jak tehdáž vci

mi spsob ten pomrn s menšími a také pimji vésti k upokojení reálných kterýkoli jiný. Však jsme od té doby do-

býti

poteb národních, nežli staten zkusili a zakoušíme

snmu eském pináší

aneb

každý návrh

slibuje

dosti hluku,

zdál se

stály,

nesnázemi spojen

nkdy

základ ist ethnograííckém.

podnes,

i

váží se

neb oné

té

kterak ku p. na nynjším

pedevším

národnosti,

dle

prospchu, toho

a dle

jejž

nejvíce

pijímá neb zavrhuje se; nebylo-li by žádoucí, aby tato pepokroku odstranna byla.? Nebyla-li by kážka obecného blaha pro celek státní výhoda, kdyby národové, nemajíce tato veliká svém a nejsouce haceni jeden druhým, snažili kových závad v

buto

i

i

ln

se

svými každý o zvelebení své sám jak se praví, historický cit národv, když

jako o závod všemi silami

sob? Uráží to arci, by ku p. echy neb Uhry pestaly snmovati co království eské neb Uherské: a však my, aspo v echách, u nmeckých spoluobanv svých bohužel jen na mále pozorujeme onen historický cit pro království eské, a není vbec tajno, že nejeden z našich sousedv nerozmýšlel by se ani na okamžení prodati Prahu za Víde nebo za Frankfurt. Uhi pak upadají ne bez píiny v podezení, že hlavn proto hájí historicko- politické individuality své, aby v

neutrplo ujmy panování

živlu

maarského.

Návrh

mj

práv

byl

my

Slované nebažíme po panství nad jinými národy, dkazem, že jakožto historiku mnozí lidé ani doani po utiskování jich. O

mn

vtípiti se

neumli, kterak

já

mohl v takové míe zapíti historické patrn revoluní, Jakový bylo roz-

zásady, a pimlouvati se za stroj

tídní íše Rakouské

dle národností.

Ovšem

že návrh

mj

souvisel

pedešlými ohromnými bouemi, které byly otásly a rozryly všecky základy monarchie Rakouské až do dna; já skutku toho nespsobil, ale hledl jen užiti jeho a Revoluních, aneb aspo histoobrátiti ku prospchu obecnému. udrželo rické právo vyvracujících pomrv a návrhv, naskytlo konsersebe ani mnozí od mnohem více, proti kterým doby se té vativnjší páni nereptají, ku p. podízení snmu eského pod íšskou radu, ježto echy, co svt svtem stojí, požívaly s králem svým, co do zákonodárství, vždy ouplné samostatnosti, o kterou ne-

s revolucí a stal se

možným

jen

i

236

32.

Idea státu Rak. (1865).

pipravil jich ani Ferdinand

co konsolidovaly se

opt

Však

II.

já

lánek

V.

uznávám, že od

geograficko-historické

té

doby,

základy íše

naší,

a co theorie barona Eótvóse o historicko-politických individualitách došla oblíbení jak u vlády tak

inný

1849

jsem pi

nevhodným,

své doktrinárnosti

vší

mne nemožným, neurputným ideologem,

u vtšiny národv, návrh ode

i

se již netoliko

stal

nikoli

ale

tak

i

abych politický plán sebe spasitelnjší provésti hledl proti tak íkaje 98 procentm veejného mínní. Ale zásada rovnoprávnosti národní potká se proto v praktickém provedení svém s nesnázemi ješt mnohem vtšími, nežli prvé: a pedce na provedení jejím visí, tak dím, bytí a nebytí Rakouska, co jednotné a mohutné íše.

a

Máme

tedy nyní

trojí politickou soustavu,

spory se vedou: centralistickou,

o které v Rakousích

dualistickou

a federalistickou; první propjuje hegemonii jedinému národu Nmeckému, druhá podluje o ni Nmce a Madary, tetí bere za heslo rovné právo všech národv. Pistupujíc konen k rozjímání a uvažování jejich podrobnému, kochám se nadjí, že nepotkám se s podobnými pekážkami, jako na konci r. 1849. Na Hradanech našich

aspo

nepanuje a nehrozí mi více soud vojenský.

—

V.

. 112) pojednává o íjnovém dizákladem centralismu. Neodvolatelným diplomem, nástupce zavazujícím, panovník r. 1860 z vlastního uznání vzdal se trvale absolutismu: vyhrazuje jednotu a moc veškeré íše ve smyslu pragm. sankce, povolil národm svým konstituci, tedy podíl v zákonodárství, a naídil šetiti netoliko nerozdílného svazku íšského, ale i stávající rozdílnosti zemí a jejich historického právního vdomí. Tímto zásadním »duchem^ a smyslem (nikoli formálným textováním svých lánku) diplom povznesl se dle Palackého k vyššímu významu, než mly jiné akty ústavní, a postavil se Význam ten ovšem zmenší se, podotkneme-li, po bok pragmatické sankci. že textu lánk nelze od obecných zásad dliti, ímž pak i duch diplomu staví se z ásti do jiného svtla (srov. i úvod v pedu) také ze stanoviska histolánek

plomu

a

pátý

(z

ústav

ú

26.

dubna, Národ

noro vé,

jež byla

i

—

;

rickoprávního

Uhi

obor spolených nepodržel

té

nikterak

záležitostí

neuznali diplom, který jim oktrojoval ústrojí a

íšských

;

vskutku také dle dalšího vývoje diplom

neodvolatelné, trvalé platnosti, jakou zprvu sliboval

Co do textu lánk, zejména druhého odstavce i. 3, Falacký právem vytýká jeho neuritost a nesrovnalost; diplom prý tedy vedle pvodního smyslu federalistického pipouští ješt výklad centralistický, jak ukázala úno-

Idea státu Rak. (1S65).

32.

lánek

237

V.

výklad dualistický, ponvadž iní mezi zákonodárstvím zemí uherských a ostatních. Jmenovit pro zem neuherské únorovka obrátila fakultativní výhradu nkterých záležitostí za spolené v kategorický imperativ ve prospch pedlitavského centrarovka, jež se praví býti jeho provedením,

i

se rozdíl

lismu. *)

Státní ministi

vodním duchu

Goluchowski a po

nm

Schmerling prý nejednali v píis národy dále

Schmerling, místo aby

a smyslu íjn. diplomu.

ujednal konstituní chartu, jednostrann vydal patenty únorové

manifest

*)

ovšem chtl vývoj

íj nový diplom

bude vykonávati za rady, do které

stanoví ve

lánku

I.,

1861

(cis.

že panovník právo zákonodárné

»spolupsobení« zemských

snmy

r.

sviti národm, nicmén

institucí

a sesílení

snm

po

a

pípad

íšské

leny v potu od panovníka stanojen o petvoení stávající rady íšské, se leny jmenovanými, ty

budou

posílati

veném. (Šlo tu která v oboru financí spolupsobila hlasem rozhodujícím, v zákonodárství dosud

pouze poradným; proto i dle diplomu podoba rady závisela na panovníkovi, i moc její byla pochybná, dokud únorovkou nebyly podány nové pedpisy.) Ve lánku II. vytknut obor záležitostí spolených pipadajících rad íšské, a sice náleželo 1. »na rad íšské a s ní projednávati a za jejího spolupsobení ústavn vyizovati všechny pedmty zákonodárství, které se vztahují na práva, povinnosti a zájmy, jež všem Našim královstvím a zemím jsou spolené*, »jmenovil« zákonodárství mincovní, penžní a úvrní, o clech a vcech obchodních, o zásadách bankovnictví cedulového, o zásadách záležitostí poštovních, telegrafních a železniních, i o spsobu a ádu branné :

—

2. dále »pouze se svolením rady íšské« bylo lze naíditi zapovinnosti; vedení nových daní a dávek, zvýšení stávajících, uzavení a konversi pjek, zcizení a zadlužení nemovitého majetku; konen 3. »za spolupsobení rady

rozpotu a zkoumání státních út. diplomu pak zní: » Všechny ostatní pedmty zákonodárství, které v pedcházejících bodech nejsou obsaženy, budou vyizovány ústavn na dotyných snmech zemských a s nimi, a sice v královstvích a zemích k Uherské korun píslušných ve smyslu jejich dívjších ústav, v Našich ostatních královstvích a zemích pak ve smyslu a podle jejich zem-

íšské*

mlo

lánek

ských

se díti stanovení

III.

ád.«

^Ponvadž

mtech

íjn.

však,

zákonodárství,

vyjímajíc

zem

v takových pedvýhradn veškeré rad íšské, pro docházelo ke spolenému pojednávání

Uherské koruny,

žern po dlouhá léta vyhrazujeme Sob, také spolupsobením rady íšské

Naše ostatní

a rozhodování, s

ústavním

i

nenáležejí

které

takové

pedmty

dáti pojednávati

za pibrání íšských

rad tchto

zemí.«

»Spolené pojednávání

mže

nastati,

když by

si

je

dotyný

snm

pál

nebo navrhl, také v záležitostech nevyhražených píslušnosti rady íšské.*

K

tomu dlužno doložiti, že valy psobnost zemských

již

4

zemské

—

ády vydané Goluchowským vymo-

snm

(proti znní diplomu) taxativn; Schmeríšské postavil vbec pravidelnou užší ili širší rady veškeré vedle pak ling radu íšskou (pedlitavskou) a této pidlil »všechny pedmty zákonodárství, v íšské které nejsou zemskými ády výslovn ponechány zemským rad zastoupeným* (i. 11 pat. o rad íšské).

snmm

:

32. Idea státu

238

Rak. (I865j.

lánek

pravd hned pi vydání diplomu zamýšlelo echové potom na základ únorových patent v

i

nání v nadji

ukázaly

zmny

na

se marný,

a

a oni

opravy die

se

V.

ješt

další

oktrojování).

úastnili se politických jed-

nadje jejich již nepjdou do pedlitavské rady zachování národního bytu je to vcí

§ 14 íš. ústavy; ale

dobrovoln

více

íšské. Po pldruhatisíciletém zápasu o

zhola nemožnou, aby bez výminky sami podrobili se Schmerlingovu centralismu a spáchali tím vlastní národní samovraždu. Proti znní diplomu únona užší radu íšrovka pinesla pesunutí kompetence od zemských

snm

skou, a dala této

tedy náležeti

spolenými

podíl záležitostí, které nejsou veškeré íši

lví

snmm

zemským;

centralistický

dále v záležitostech vyuování, justice,

ten

politické

smr

správy

a

mly

roztahuje se dál a i

ve financích, tak

snmy

zemské stanou se pcnenáhiu stínem bez života. Bude-li takto národ eský zbaven domácího života parlamentárního, neodolá asem privilegovanému živlu nmeckému. Arci nesrovnává se to s konstituním vývojem, aby národové pispsobovali se administrativní centralisaci proto, že ji chce Víže

deská

bureaukratie.

Jakkoli hojné staly se promny ve veejném a státním život Rakouska od r. 1848, z nichžto každá zdála se ve své dob rozhodnou býti pro vky budoucí: nelze pece neuznati, že vyhlášení

diplomu

dne 20. íjna 1860 dležitostí svou pevýšilo je všecky vysoko daleko, a že vnitní svou váhou rovná se známé pragmatické 24. Veliký a pravý jeho význam leží ale více sankci z roku 1713 v obsahu jeho, ili v duchu a v zásadách, jež prohlašuje, nežli ve

—

form,

t.

jeví se

pedevším

ského,

a s

ale

Duch ten že vznešený pano\ník domu Rakoujeho, dobrovoln sice, pejasný

ve slovech a paragrafech, kterýmiž se to ve skutku,

ním spolu

spsobem

celý

stalo.

dm

co možná nejslavnjším a dokonale zavazujícím, od-

nároku na panování absolutistické v zemích svých, a že tudíž absolutismus onen stal se od té doby v Rakousku na vky právn nemožným. Stalo se to pod jedinou výminkou, ku

ekl

a vzdal se

dotené pragmatické sankce oprávnn byl moc státního celku. O tom ale, státní srovnati lze se svobodou národv, a moc jednotu tuto kterak rozhodovati mají napotom národové sami ve spolku a v dorozumní

kteréž císa pán mocí

aby

s

totiž

tím neutrpla jednota

panovníkem

i

Význam takového skutku zvyšuje se okolpouze za píinou vnitní, spravedlivým totiž uvápoteb státních uznáním a splnním panovnicí posvým.

ností, že stal se

žením

všech

i

pak zevnitním jakýmkoli donucením. vinnosti «, Z povšechného ducha onoho skutku plynou pirozen dv hlavní zásady: 1. že zákonodárná moc napotom rozdlena jest mezi nikoli

národy tak, že jí ani panovník sám bez vle národv, národové bez vle panovníkovy provozovati nemají a nemohou;

panovníka ani

i

pi provozování moci zákonodárné má

že

2.

jak

lánek

Rak. (1865).

32. Idea státu

239

V.

se

piln ohled

jedné strany na prostedky, kterýmiž udržuje se jednota

s

státního celku, tak tradice a

poteby

má

kousku

moc

i

druhé strany na rozdílné povahy, historické

s

i

bráti

býti

snmích

že na

ili jinými slovy,

národní,

se staráno

jak o rozmanité

v Ra-

otázky všech

životní

rzných národv, tak o jednotu a celek íše. Takový jest tedy výtený duch a smysl diplomu íjnového, i

jakož od nikoho nemže dáván býti v pochybnost, tak všeobecného dochází uznání. Co se ale týe formy ili textování jeho, nelze nezpozorovati, že ono nese na sob známky netoliko jakéhosi, nepravím unáhlení, alespo spchu neprospšného, nýbrž kterýž i

tuším

i

nejednomyslného,

vlivu

uvodím

toho

jímž

jedoch,*

osudné

panovník

a

zstavil

sob

nedím

v §

3,

sob

vli,

do výhradní

její

Na dkaz

odporného.

poínající

vcech zákonodárství

vyjednávati také o padají

Alinea

»Nachdem

slovy

rad

dáti

íšské ty týž kteréž ne-

se týkajících,

kompetence. Alinea to mohlo

i

mlo

styli-

sováno býti zetelnji a uritji, aby vylouilo ze sebe všecky ne-

sob odporné smysly. Panovník, uznávající právo náspolupsobení pi zákonodárství, a chtjící, aby práva jejich historická, pokud nepíí se jednot a moci íšské, došla svého uznání a platnosti, neml jisté a nemohl míti úmyslu, zvcentralisaní a nivellující smr nkdejší nejv. niti ku p. stranný shodné, ba

rodv

i

ke

kanceláe

dvorské,

neshodovavší se nikdy

páním eského

ani s

národu, ani se zízením a právem zemským, ani se steronásobnými

písahami všech korunovaných králv eských posavad žijícího Ferdinanda V., ba ani s pravým a stálým

2ápisy, reversy a

do

až

s

prospchem íše. Hodno jest také povšimnutí a uvážení, že diplom, mluv o mimoádných pádech takových, užívá vždy jen slova >vyje dn á vání* (Behandlung), nikoli také »vyízení« neb »rozhodnutí* (Erledigung, Entscheidung), tak že po vyjednávání na jednom míst, mohlo rozhodování

A

mlo konen

autonomistv,

smyslu

kdežto ve

Rakouska

se

nemá

(t.

nic

Vídeské (neumjících odíci

záleží ve

vném

pestal pevládati duch a a právo

pouze

poruníkování

smr opaný,

fakultativní

mže

státi

se

se

pády,

žádoucím

Ale v kruzích

se myšlenky, jejich

jehožto

obrátilo

závadného ani

se dají pedvídati

národv

a

na snmích zemských).

sob

v

dobe

vcí vyizování

nedotýkajících se jednoty a m.oci íše.

bureaukratie

moc

jelikož

spolené dorozumní

vcech

takových

na místech jiných

se

takovýto výklad onoho Alinea

ve

i

díti

i

že spása

nad národy)

psobením

ne-

a vlivem

pozdji v imperativ

240

Idea státu Rak. (1865)

32.

kategorický, a naizováno,

všecky

musejí

dotené

že

krom

lánek

V.

zemí koruny Uherské mají a

poteby zemí

politické

spolen

a

národv

jiných

íšské rad). Jist uzná každý nestranný a nepedpojatý soudce, že nedosti uritá a tudíž vadná jest každá výpov, do které smysly netoliko rozdílné ale sob odporné vkládati se dají. A pedce dokládají se jak diplomu vbec, tak doteného Alinea zvlášt, všecky ti mezi sebou neshodné politické soustavy a strany, centralistická, dualistická i fedevyjednávati a vyizovati se

(v užší

i

i

Dkaz

ralistická.

26.

vého

února

pro

první jest

praví

1861,

pro druhou, že

;

býti

se

již

ten,

že pravý základ

jen

provedením

její,

patent

diplomu

íjno-

diplom dotýká se rozdílu mezi zákono-

i

dárstvím v zemích koruny Uherské a jiných; pro tetí, že ona do-

máhá se skuteného provedení diplomu ve smyslu jeho pvodním, nepochybném a zdravém. Ze pední státníci Rakouští nevšickni umli hned vpraviti se dostaten do ducha nové epochy, založené diplomem íjnovým, to dokázali chováním svým hned na poátku sami dva posavadní i

ministrové

státní,

hrab Goluchowski

se nemíti ani politického smyslu,

a rytí Schmerling. První zdál

když

tém

souasn

s

diplomem

íjnovým, zaruujícím výslovn rovnost všech tíd obyvatelstva zákonem, jeho

jal

se vyhlašovati

pedchdcem

provinciální

statuty,

sestavené

již

ped pod

ministrem Bachem, a zakládané na feudální zá-

sad rozilíl stavovských. Zdá se však, že rytí Schmerling, veda ku prohlášení únorového patentu, nepochopil aneb aspo neuvážil ducha diplomu íjnového jak náleželo. Když již mocná dobrovoln i

odekl a vzdal se byl práva, ukládati poddaným svým zákony jednostrann mimo jejich svolení, nemlo-li pedevším mezi ním a jimi státi se njaké usjednocení o zákonu nad zákony, ili o spsobu, kterým nápotom zákonové státní ukládati a vyizovati se mli, t. o chart konstituní? Vím já, že spsobem, který zvolen byl, chtly se pedejíti a uvarovati všeliké spory nevyhnutelné pi každém takovém jeda hádky jak nemilé, tak O tom nání: ale podail-li se úmysl takový na cest nastoupené a co nejslavnji

j.

i

.>

historie

Njaký

ty

posledních

let

korrektiv chyby této,

dává

a

hlasité a

neobojetné

svdectví.

tak dím, politicko-logické, zdál se

poskytován býti paragrafem 14 únorového patentu, v nmžto výjest o zákonné možnosti zmn a oprav ve všech jeho

slovná

e

ástkách vali ale

;

protož

my echové,

piznali jsme

rokování,

po nedlouhých rozpacích, neodporose v zavedeném bhu politických nadje, že paragraf dotený dokáže se

a úastnili

vždy jsouce

té

býti pravdou. Potvrzovaly nás v té

ei

mužv

soukromé

lánek

Idea státu Rak. (1865).

32.

vládních,

nadji

ale

241

V.

1861 netoliko mnohé

r.

poloúadní aneb aspo

i

offi-

osvdivší veejn, že nezdálo se, aby usjednocení se vlády s námi a s požadavky

ciosní jejich tehdáž organy,

konené dorozumní nesnázemi.

A

jí

mlo

se

podstatnými ta,

dokazují

let

Rytí Schmerling, jakož vbec známo a uznáno jest, a Chorvatm pode jménem transakce a sjednocení vždy jejich pedbžné a bezvýminené podrobení žadavky

s

nadje

býti

djiny; zvlášt bolestnou a nezhojitelnou ránu zkušenost naše na snmu eském dne 10. bezna 1863.

všecky posledních zasadila

a

našem vyslovenými potkati však jak marnou zjevila se

ve programu

tím

více a tím

bezohlednji

naproti

i

Uhrm

rozumti

zdál se

pod jeho po-

se

téhož vždy

na nás, kteí nepostavili jsme se nikdy v opravdový odpor proti vlád, a pedchdcové jeho již ode drahn let zvykli byli nepikterýmž ítati dležité váhy politické. ;

žádal

i

Vyložiti pokud možná dkladn a upímn, pro nám slovanským Cechm, pi nejochotnjší vli, aspo dle mého zdání, mravn a tudíž politicky nemožné jest vyhovti pi^edpism a podrobiti se bez výminky požadavkm takovým, jest pední úel tchto mých ádkv. I u nás, na bezích Vltavy a Labe, platí proslulé »Non possumus«. Jde nám tu, abych jedním slovem ekl i

i

všecko, o zachování života našeho národního to,

sob

co v

naší,

samovražda

národní

ili

požaduje se na nás

;

nese implicite podepsání ortele smrti nad národností ;

chce

se,

abychom my samovoln

poddali se a nastoupili na cestu, kteráž znenáhla sice a pro krátko-

zraké

lidi

nevidom,

ale tím jistji a neodolatelnji

vede tam, od-

kudž není návratu ani z mrtvých vstání více. Pokud já znám úmysly ohromné vtšiny krajanv svých, mohu íci, že dobrovoln oni tam nikdy nepjdou

by

to,

;

a

by

by

se

tisíce let,

svátném

od

té

ípu

vání národního

stalo tak

od nkterých

a

My

lidí,

nemlo

od pldruhadoby, co poprvé slovo eské rozléhalo se po poVyšehradu, trváme v ustaviném zápasu o zacho-

bytu svého

Však my proto neprotivíme

a

i

co nemravný závazek, nižádné platnosti.

:

setrváme v se

zákonm

nm

i

již

dále

jakýmkoli,

a

do vle boží. Bachovským,

majícím skutenou platnost ve vlasti naší: pokud požíváme svobody, nemžeme a nebudeme schvalovati nežli ty, které uznáme za spravedlivé. »0n peut subir le droit du plus fot, on ne le reconnait pas« (mžeme podnikati pod právo

Schmerlingovským,

ale

nkoho

silnjšího,

a

pece

neuznávati

jeho za právo).

poslušenství lze vymoci na nás bez nesnáze:

ale

mravní

Vrnost city

16

a

musí

32.

242

kdo

ten,

dvra

jakživa dává se láska jen za lásku,

V.

sob;

zasluhovati

požívati chce,

jich

lánek

Idea státu Rak. (1865).

v celém

dvru,

za

svt

od

oddanost za

oddanost.

Nebudu

podrobn všechny

já zde rozbírati

rozdíly a odpory,

diplomem íjnovým

a únorovým patentem uinili to již jiní pedemnou dostaten. hned na první pohled Opravdu, když diplom dí, že cokoli nenáleží do zejména vytené kompetence ústední rady íšské, náleží do podruí snmv zemských, a patent naproti tomu, že cokoli nevyteno zejména v komperozdíl a odpor tenci snmv zemských, náleží do podruí íšské rady

které naskytují se mezi

;

—

tak podstatný a dležitý musí

tebas u a

ani

lidí

nemohu

mocn bíti

nerozumjících

do všech

pomrm

i

sebe slabších oí,

politickým. Ale

nesmím

abych neobrátil pozoru na osudné ustanovení

zdržeti se,

ono v únorovém patentu, kterýmž i ti pedmtové zákonodárství, kteí netýkají se spolených záležitostí íše, ili jednoty a moci celku státního, pikazují a dlí se mezi ústední íšskou radu a snmy zemské, ovšem tak, že lví podíl pipadá rad íšské. Kdož pak tu nevidí, že pi takovém rozdlení mezi dva faktory nemže sporm o kompetenci býti ani potu, ani konce, pokud jeden ve kterém podobati se z nich nebude uveden do stavu takového,

pouhému

bude

stínu

bez

bez

reality,

života

moci.^

i

Však

již

psobnosti ústavy únorové bylo nám spatiti, kterak inily se pokusy a návrhy ke scentralisování veškerého despravedlnosti a soudpartementu nejen veejného vyuování, ale

v prvním

lustrum

i

nictví,

z

a ministrové

dvodv

odpírali

principiálních.

jim

jen z

píin

opportunity,

Také aby nebylo pochyby o skutenosti

takového proudu a smru, rozhoduje íšská rada

diplomem zejména piených, ale zuje zemským, jakož jsou

snmm

vyšší a nižší, soudnictví atd., takže

naped. Ba litické

otázky

již

bylo

viibec,

V

nám

a ústedních,

jí

pika-

politické vlády zemské, školství

tmto

snmm, vliv

s

disposicí

nad

na vci tyto

již

snmích zemských, že pozahranin zvlášt, nenáležejí do

slyšeti

a netoliko

nyní o íinanní

v jiných, kteréž diplom

i

odjímá se všecken rozhodný

to

i

již

vcí spolených

otázce netoliko v departementech

nervus rerum,

nikoli

na

kdo pak mže býti jakovým osudem musejí potkati se snmové zemští v budoucnosti nedaleké kdo mže pochybokompetence

jejich.

takových

tak tupé mysli, aby nepedvídal,

okolnostech

s

.-

vati,

že život

parlamentární,

netoliko prospívati

ale

ani v bytu se

zmizeti musí naprosto ze

budoucn žádný národ udržeti nemže, za nedlouho

bez kteréhož

snmovny eské, ano

tu již jen o

nkte-

32. Idea státu

potebách

rých

Rak. (1865).

lánek

místních, o nemocnicích

243

VI.

o

a špitálech,

pípeži

a

ubytování vojska atp. pojednávati se bude, jiné pak vci všecky

—

Vídn k vyízení tam jednotvárnému a Že ale živel národní, zbavený života parlamentárního, živlu s ním se stýkajícímu a padnouti musí dívji pozdji v požívajícímu takové výhody v úplné míe, to jest pravda, kteráž jakož každému myslícímu lovku sama sebou bije do oí, tak nepotahovány budou do

nmeckému

}

ob

mohla ujíti pozoru ani p. Schmerlingova. Dále o tom mluviti nechci, an bych sotva ubrániti se mohl trpkých reíiexí; doložím jen, že co tu vynáším na jevo, nemá nikoli do sebe pvabu novosti, jelikož ve smyslu tomtéž ml jsem est již po dvakrát vysloviti se veejn ve

snmovn

dosvdují

panské ve Vídni

zápisky

její

(21.

ervna

stenografické.

i

27. srpna 1861), jakož

Nevážím

já

sob

výitky, od

protivníkv tak asto inné, že vždy ohívám a opakuji tytéž Stáí pravdy sahá nad stáí všehomíra: jen lež již zastaralé.

ei zje-

vuje se vždy nová, jelikož umírá pokaždé v okamžení, jak mile po-

znána bývá.

Také

do podrobné polemiky

ani

v Rakousku

proti centralisanímu

na míst tomto

systému

ona již od všelikých opposiních žurnálv s dmyslem a zdarem ovšem nestejným a bezpíkladné množství pokut, do kterýchž tito nechci se zavoditi

vedet' se

;

prvé

;

dkazem

odstrašujícím, jak nesnadno bývá pi ní nenkterý paragraf tiskového zákona. Dovolím sob, k závrku tohoto lánku, jen jednu otázku kdo cítí více potebu centra-

upadají, jest zavaditi o

:

lisace administrativní, národové-li sami, aneb

jinými slovy, teressu

dové pejí

ím

v

onch,

ili

sob

Vídeská

interessu více uvodí a provozuje se ona, v in-

A

této.''

spravováni

rozdílných, a nikoli dle

jestli,

býti

tuším,

nepochybné

úadové národm?

úední uniformy:

i

jest,

že náro-

každý dle svých vlastních poteb srovnává-li

sadami konstituními, aby národové akkomodovali se koli

bureaukratie?

se to se zá-

úadm,

snad domýšlí se nkdo, že

a ni-

úadové

pestanouce dýchati vzduchem Vídeským, pestanou

býti

naši,

úady

císasko-královskými

VI.

lánek

šestý

(z

alismu. Rakousko lisací,

rušením

3.

kvtna,

Národ .

119)

staré bývalo federalistické;

historických

dualismus, tak že pak až do

se

píšt

hrozícího du-

as Marie Terezie shry)

centra-

zaveden jistý 1848 v Uhrách v celku zachovávala se vláda

práv (tedy r.

týe od

revolucí

byl

16*

lánek

Idea státu Rak. (1S65).

32.

244

VI.

ústavní, v ostatních zemích byla vláda absolutistická;

od r. 1848 a 1860 nastal Nyní po centralistických pokusech Schmerlingových chystá se na rozdíl od onoho historického dualismu dualismus nový; a jde o trojí formu: 1. strana resoluní (t. uherská levice, která r. 1861 chtla panovníkovi odpovdíti resolucí, nikoli adressou) nechce než pouhou t. zv. personální unii Uher s ostatními zemmi; 2. strana Deákova pipouští mimoádné umlouvání spolených zákonv od pípadu k pípadu (srov. ís. 26, C); 3. t zv. mužové íjnoví pejou si pravidelné umlouvání obou stran o všech spolených záležitostech, vypotených íjn. diplomem a únorovkou (tak dív. ministr hr. Szécsen, snad t. zv. nmecký autonomista Kaiserfeld, a doasn bezpoNaproti tomu chyby i Deák sám). (R. 1867 zvolena forma kombinovaná.) Palacký každou formu dualismu prohlašuje za záhubnjší než úplnou centradvojí zlo, t. dvojí centralisaci. Nechce mysliti, že by lisaci, jelikož zavádí

pomr opaný.

—

vláda mohla se

interessy národní

státníka

nicmén vzhledem k tomu,

jednoty;

ped

nutno pece

mezi Nmci a Maary, nad ohledy íšské politiky nebývají vždy logické,

poddávati dualistickému proudu

již

nkterého

leda by u

bhy

že

vítzily

tím varovati.

Za tou píinou Palacký znova otiskuje podstatnou ást' lánku Riegrova v

Národ

z 9.

.

1864

list.

275.

Tu

odmítají se

vyhržky

Cechm,

centralist

aby se podrobili, sice že v Rakousku dojde ke dvojímu panství: nmeckému a maarskému. Naproti tomu mohl by pouení podati rok 1848, kdy Nmci s Uhry chtli mocnáství roztrhnouti mezi sebe, kdy však tato »dualistická revoluce* byla zmaena pravými pátely íše a dynastie: Slovany (zejm. Cechy a Jihoslovany). Nový pokus vyvolal by zase znané vnitní konvulse; také možno, že by snadný spor dvou polovicí asem nedal se domácí silou rozešiti, a že by se sdlil celé Evrop. V takové osudné dob Slované když by všichni chtli, mohli by Rakousko jako r. 184 ješt jednou zachovati (echové dosud chtjí svobodné, autonomní a rovnoprávné Rakousko); avšak pece není to pojištno, že tomu zase tak bude, kdežto kdyby 18 milí. Slovanv o Rakousko státi pestalo, ono by se nezachovalo. Dualismus jest expe•>

riment nebezpený,

V

pi

nmž

dob

poslední

jde o bytí.

ím

slýchati jest

dále tím živji zmáhající se

odevšad stesky, že ústava íše Rakouské, založená diplomem íjno-

vým na základ novém, nechává se a

nedodlává

anská,

notlivých

co k najíc,

na

ústrojí

eená celku

jak

dále

spasiteli a vykupiteli;

tím a

i

samo

unášeti

se

proudem

a

ve

patrnji

i

k

smrem

té

tím,

jed-

zvun

Vídni

obra-

dualismu,

ministerstvo státní,

pochybovati o vhodnosti dalšího v

tuším,

tak

ozývajíce se zvlášt

Stesky takové,

ím

práva ob-

základní státního,

zákonodárných za Skotskou branou

njakému

nmu

ležeti

ohledem na tak

zení a touhu svou

nedá-li proti

ani

jeho ástek.

ve kruzích cují

se

ohledem

ani

patentem únorovým znan, takoka ladem, že nedostavuje

a zjinaená

na tvrtý rok

již

vci

aspo

odporu tak rozhodného, jako díve. Takž celá

»

poí-

ekání*, neklade

politická

32.

Idea státu Rak. (1865).

Rakousku prospch zásady

v

stoucí

dualistické.

Co

jest ten

ím

dualismus a jaký jeho smysl

on v Rakousku byl a

Bude tomu teprv uniformujíce

sob

ím

asi sto

let,

co

}

odpor zdvihal

v

a

dsledn,

pozdji za Františka

I.;

již

ro-

Snáze dá se odpo-

ím budoucn

nežli

Vídenští,

státníci

historického práva v zemích nyní

proti

i

jest,

dále tím smleji a rozhodnji,

emuž akoli Uhích drazn

245

VI.

nejnovjším ase ukazuje na co den

konstellace v

vdíti,

lánek

býti

má.

centralisujíce a

poali

mén

vážiti

jen >Kronlandy« zvaných*

proveden

se všude,

jest

:

však jen

pi smrti císae Josefa II., tak Uhry uhájily ústavní život a své-

jak

jen

pes všecky odporné pokusy

do r. do formy její, kdežto v Cechách 1848, jak co do podstaty tak a jiných zemích ponechány sice staré formy s vtšího dílu, stará jména obady nkteré, ale bez významu podstatného. Dualismus zákonnost svou,

a nehody, až

i

i

dosavadní znamenal tedy vládu rozdílnou

íše

ústavní,

i

dvojí, v

jedné polovici

od r. 1848 a zvlášt od r. jen v ten spsob, že kde díve vládlo

v druhé absolutistickou;

1860 promnily se

pomry

tam nyní (exceptis excipiendis) vládne se dle ústavy, v Uhích pak od té doby panuje zákon martiainí. Mimochodem dobré bude pozorovati a pamatovati sob, že dualismus zde líený nesl na sob známky pvodu více mén revoluního; povstal zajisté za pistihováním a rušením historických což psobí-li se mocí strannou, nazývá se vždy a práv ústavních všude psobením revoluním, bez rozdílu, pochází-li s hry nebo s dola. Naproti tomu sluší co federalistickou naznaiti celou starší dobu v djinách Rakouských, pokud totiž každá zem spravována se absolutisticky,

;

byla ješt dle vlastní své první tradice.

Nový ten dualismus, který teprv ustrojiti se má, mže mého zdání vzíti na se jen jednu z následujících forem: 1.

dle

ob

ástky íše, jichžto hlavy budou Víde a Peš, budou míti spoleného sice panovníka, ale zákony docela rozdílné, nezávisné od sebe pouhá to personální unie; 2. pod spoleným panovvespolek níkem Víde a Peš budou o spolené nkteré zákony umlouvati to se mimoádn jen když naskytne se zvláštní toho poteba »von Fall FalU' aneb všech spolepovstné zu 3. Deákovo o p. ných záležitostech íšských (jež vypoítá diplom íjnový v § 2, Peš umlouvati se ádn patent únorový v § 10), budou Víde a rozhodovati pod spoleným panovníkem spolen; o záležitostech ostatních rozhodujž obojí strana s volí panovníkovou pro sebe sama

—

—

;

i

—

to dualismus ve

smyslu hrab. Szécsena

i,

tuším,

p.

Kaisersfelda.

Forma stední

jest

první tak zvanou

lánek

Rak. (1865).

32. Idea* státu

246

VI.

njaký kompromiss mezi

jako

a tetí stranou,

resoluní,

stranami krajnými,

jak se praví,

>

mužv

íjnových «.

Víde,

uznávajíc

jakovéžby nejvíce

si

poíná

k

kloniti se

konen,

že centralisace naprostá

pála, potkává se

form

tetí, a

i

povšechná,

pekážkami nepemožitelnými,

s

neodpírá

již

naprosto podliti se

tžišt íše. Její nadje ve zdar nové úmluvy nabývají slov od p. Deáka nedávno veejn pronesených, jimiž kladena byla váha na zachování jednoty a moci celé íše. A však, s

Peští o

posily

ze

»von Fall zu Fall«.

tehdáž, aspo p. Deák již vcí dle formy tetí, díve Dal-li se již díve vésti více

svým

vlastním, není nepodobné, že

nebyl-li jsem já zle zpraven

nkterý as,

naklonn

nežli vyslovil své

smýšlením vtšiny národu i

budoucn

roku 1861,

byl k vyízení

nežli

tak uiní.

Mn nepotebí vykládati, jelikož

jsem

pesvden, záhubným

nezadlouho nežli

jako druhá proti

tch forem

pro celou

býti

Bude

pírod

stjšího rozumu horší

které z

i

jest,

se,

dvojí centralisace, jedna

proti právu;

a dvojí zlé

nežli jedno.

Však

nemohu

pomysliti

Sedmihradska, nyní i

zrušiti

ji

mli

pátelé!

sasickým:

Maarv,

prokáže se

ba ješt záhubnjším,

íši,

to zajisté

kteí ne bez nesnází a obtí všelikých

munským

form

já

i

dle nejspro-

nemohu

žeby vláda naše, žeby ministrové sami

alismu kloniti se mli;

bych pednost,

dal

že dualismus v jakékoli

úplná centralisace.

svditi

i

ani

skuten

pe-

k du-

sob, žeby titéž státníci, ku p. autonomii mluviti ku poslancm ru-

obnovili

zase, a

hodni

že k žádosti naší,

jste byli,

sem do Vídn: nyní bute nehledíce na odpor zase tak hodni, a podrobíce se dosavadním protivníkm svým, jdte také do Pešti! Nepochopitelné jest mi, kterak kanclé Mažurani s takovým úsilím vábiti mohl by krajany své do budovy ped Skotskou branou, kdyby vdl, že jim, pro národní spásu svou, putovati bude hlavn do Pešti. Proto nepochybuji, že jen v obyvatelstvu íše Nmeckém a Maarském, a nikoli ve vlád Rakouské, proud dualistický pevládati a panovati mže: a podávali se jemu také nkterý státník, bude to znamení, že u nho sympathie neb pišli jste

antipathie národní vrch berou nad ohledy, kterýchž

požaduje udržení

jednoty a moci státního celku Rakouského.

A tak

však

úmysly a cesty

nevyzpytatelný a

prozetelnosti: zásadu,

že

politiky

rozumem

tu nelze

svtské

nedostižitelný,

bývají

jako

asto práv cesty

božské

vždy spoléhati se na známou filosofickou

co nerozumné

jest,

ani bytu míti

nemže.

Protož po-

Idea státu Rak. (i865).

32.

lánek

vinnost jest každého

upímného

vlastence

jaké

nebezpeí,

nemleti,

vovati

se státu

247

VI.

obana,

i

svého, varovati a vystíhati; povinnost zvlášt tch,

kde o

voláni býti tam,

porady

íši

vidí-

li

pipra-

pozdvihnouti

ale

hlasu

kdo mli est,

se djí.

Rakousku byla v novinách (»Národu«) pod poznámkou »Na povšimnutí dualistm Vídeským*) pedmtem rozboru dkladného a drazného. I akoli methoda v jiná byla, nežli u mne v obyeji, podobajíc se více nadšené improvisaci a expektoraci akoli lánek ten staví v popedí pomr jen národu eského k zamýšlenému dualismu, na jiné národy jen mimochodem ohled bera: psán-t však s tak dmyslným rozhledem politickým, tak živ a úchvatn Otázka o dualismu

již

jednou

listopadu

(9.

v

1864,

nm

;

spolu, a snáší se nic lepšího,

s

i

nežli

mými náhledy

Ješkodí

tjší jeho ástku.

nic,

a tatáž slova, zejména když první; »

Národu* >

situace trvá tatáž, která dala jim vznik

i

mj tená

a nekaždý

bude

míti

hned na snad íslo 275

do

aby pohodln

roku minulého,

z

že neumím uiniti míst aspo vtší a dležipivoditi ku pamti vícekrát tytéž vci

tak úpln,

na tomto

opakovati

nahlédnouti mohl.

pánv politikáv Vídeských, když jsou s moukoncích a sob již rady nevdí, je vždycky dualis-

Hlavní trumf

drostí svou v

mus. Nebudete- vy Cechové nás poslouchat, povolíme Maarm, dáme jim východní polovici íše do plné moci, a podržíce sob li

západní sami, scentralisujeme

bude

se rozumí,

se

ji

ješt

mnohem

tužeji.

Dále pak, to

maarizovati ve východní ásti, a v západní

tím smleji germanisovati.«

»My i

nevíme, má-li politická myšlenka tato jakého zastavatele

mezi státníky

rakouskými;

Slované zapsali jsme platí

jinak

za

museli jsme se

si

to

otvírali

officiosní, diviti té

smutné

dobe

jest

ovšem

za ucho),

(a

vztež, že

nám takovou vyhlídku

!

takto

traktovati

mu hned zpedu

A vru

a

nedím tu zákenickými hroz-

nedosplosti a nemotornosti,

posti politické, kteráž se domnívá, že klackem a bami dovede nás Slovany získati. Ci myslíte, pánové, že psi líbati mžeme nohu nás šlapající? Kam to hodláte

budete-li

my

že také listové, ježto

národ,

kterýž

iní

vtšinu

my

jako

pivésti,

celé

íše,

vykazovati v budoucnosti Rakouska roli neoprávnnce, budete-li ho odsuzovati za helotu, za materiál vlády pro jiné dva národy? A myslíte-li, zaslepenci, žeby Slované rakouští pijali pokorn roli takovou? myslíte-li, že vci takové dají se provésti tak snadno a bez velikých pevratv ? Zapomínáte na zásadu mocnáv Rakouských, že jen sprabudete-li

politického a národního

248

mže

vedlivost

pokojní

lidé,

neklidili

bouí!*

»A

býti trvalým

ale

lánek

Idea státu Rak. ClSó.;.

32.

fundamentem íše

pro všecko radíme

vám

I

My

nesejte

:

nemžeme

však povážíme-li všecko,

VI.

Slované jsm.e

vtrv, aby

.ste

žeby ve Vídni

viti,

kdo z rozumnjších politikv, le by byl skrytým neb zjevným nepítelem Rakouska panující dynastie, mohl opravdov tak smýšleti a raditi k takovým cestám. Myslíme, že jen nkteí nezletilí politikái pouštjí takové draky do povtí leda pro svj jux a pro postrach lidí povrených a však nemlo by se jim páti místa k tomu aspo v listech officiosních. S tak vážnými vcmi žertovati i

:

neradno.*

Ostatn víme

»

nové,

aniž

officialný

ze

již

dynastie poznati,

zálitavští

dotené zásady nejsou blahoslaví

ani

náš

vidli jsme je

:

roku 1848. Tehdáž mohlo Rakousko, tehdáž mohla

kdo tak

pátelé Rakouska a jednoty jeho.

byli a jsou

dualismus

Zdaliž tehdáž nepostavili

tikové

že

tch pánv, kteí te konstitutionalismus vždy z

a

liberalismus

y plném díle

zkušenosti,

mnohým

cizí

na korouhev svou jak poli-

vdcové mínní Vídeského,

i

i

kteíž se

ti,

nyní staví býti nejvtšími pátely dynastie a jedinými patrioty Ra-

kouskými, kaceujíce nás co separatisty roztrhnouti

Rakousko na

Nmeckému,

o

nmž

Pruským císastvím,

i

je

z

se

dv

ple,

}

i

a pidliti

nechtli tehdáž zjevn

jednu k novému státu

ješt ani nevdlo, bude-li republikou nebo

druhé pak ple samostatné království Uherské

komu pochybno,

že tito

legitimnímu císai a králi svému

patriote i

Rakouští

chystali

našemu, smíme- li tak

íci,

r

tehdáž místo

A kdo tu bojoval upímn odhodlan za Rakouska? nebyli to jediní Slované? echové a politití jejich druhové na snme, Jihoslované s Jelaiem v ele na bojišti u Swechatu? Když echové vystoupili z parlamentu Vídeského, protestujíce proti psobení jeho, ježto podporovalo revolucí onu dualistickou i nás neobžaloval ped tribunálem revoluní Europy povstný Fiister pro zachování Rakouska spisem svým: »\Ver hat die Freiheit verrathen?* Což je tomu tak dávno, že všecko to již upadlo v zapomenutí? Mže-li nyní za spasitelnou míti se politika, která ješt r. 1848 byla by málem roztrhla zmaila stát Rakouský, kdyby nebylo Slovanv Rakouských, a piznejme se. pomoci Slovanv mimorakouských ? Mlo-li by nazmar býti všecko nauení historie a lidé nemli-li by zmoudeti již ani vlastní škodou?* »Však chtl-li by to nkdo s tou politikou zkusiti ješt jednou, nám se zajisté zdá, žeby ty vci nešly tak hladce, že zavedení dumezi

dvma

seslemi?

i

jednotu

—

i

i

«

32

alismu v Rakousku

Nelze

vulse veliké.

Idea státu Rak. (1865).

lánek

249

VI.

mocí neodvratnou potáhlo by za sebou konzajisté

dvma

mezi

polovicemi spsobiti abso-

druhou peváží, bude hledati pívažku odjinud. Boje obanské, vmšování se cizích prostedkovatelv, osud Polské nkdy íše, jsou pak vyhlídky naše. Pustit od jednoty íše jest tolik, co pustiti od její celosti. »A kdyby nastaly dje takové, kdo mže na ten as, nyní, smiti jich smr, jich rozsah, jich konec } Kdyby v ten as Rakousko zstaveno bylo samo sob, a kdyby historický stát ten cítil v sob dosti životní síly, pak by jist v krátce již sama moc pomrv a instinkt zachování sebe vedly ho k tomu opt, aby jednotu lehkomysln zavrženou poznovu krví sklížil, bajonety sbil takové pouto a utáhl okovy absolutismu. Ale na jak dlouho mže potrvati? A kdo ví dále, mohlo-li by pak Rakousko nemoc takovou vystonati samo v sob.? Kdo nevidí^ když obklopeno jest nepátely se všech stran, žeby snad ani spojenci neostýchali se dditi po nm, tebas by ješt ani nedomelo?* »Konvulse, ježto by nastaly v samém tle Rakouska, kdyby celých národv, byly by tak jednalo se o bytí neb nebytí v mocné, žeby se kommunikovaly celé Europ; a v tu chvíli šlo by jist též o bytí a nebytí samého Rakouska. Nad tím pak jist celé moe politiky Europejské bylo by v boui veliké, a pak by našeho národu rozhodovali jiní inio osudech Rakouska tudíž lutní

rovnováhu a tudíž pokoj

ba

vyvrátí

i

—

a lehejší,

;

vždy jedna váha

vidouc nezbytí,

i

nm

i

telé a jiní

hlasové než

ti,

kteíž nyní osobují

sob moc

a právo

budoucnost naši. Když by huela boue tak veliká, umlkly ty žáby v morálním bahništi žurnalistiky Víde-

souditi nás a

pak by

asi

ské, ježto nyní v zátiší se,

že jich nyní

nad

obtžují sousedy kvakotem svým a naparují

V

jiné slyšeti.

takových dobách nemluví již národové sami

toliko žurnalisté, aniž rozhodují toliko kanceláe, ale

jinak passivní vyslovují udusiti

i

aneb

zeteln

a

mocn

vli svou,

aniž

bývá

lze

neslyšeti hlasu jejich.*

»My Cechové žádáme sob jednoty jeho; nebo máme za

jist to,

upímn že

zachování Rakouska silami svými nemžeme histo-

nemohouce

doufati ve zbudování vlastního suverénního státu,

svou zvláštní národnost a vzdlanost nikde a nikterak ubezpeiti lépe než v Rakousku autonomický, i život — t. j. v Rakousku svobodném autonomický a rovnoprávn zíricko-politickou individualitu,

i

zeném.

nám

My nemáme národovcv

kdo,

že

jsme jen

z

ani vyhlídek za hranicemi. Rekne-li

egoismu pátelé Rakouska,

pisvdíme

«

250

32.

Idea státu Rak. (1865).

lánek

VII.

ochotn ale politikové, kteí nejsou práv naivní, piznají nám, že práv takoví pátelé bývají nejvrnjší a nejspolehlivjší.* »Když pak nastaly by dotené veliké boue, v dob takové kam položil by národ náš jiní Slované, kteí sdílejí osudy jeho, závaží vle a síly své } Náš interess táhne nás k tomu, abychom jako r. 1848 vyslovili se pro Rakousko celé a jednotné, pro moc:

i

náství rovnoprávných

zemí a národv.

pesvdení

Možná,

že v ten

as

jen

bychom my Cechové, v osudné dob takové, pomocí ostatních Slovanv rakouských opt zachovali Rakousko v jednot a dovedli zárove trvalé. získati mu instituce svobodné, všem spravedlivé Tak si pejeme, tak radí my Cechové vesms nám objektivn uváaspo žení vcí a dvodný soud o našich pomrech a potebách. A však pravíme toliko »možná«. Neb kdož mže nyní zmiti moc a insamých náhod v dobách tanost všech skutených faktorv, ba toto heslo, jen toto

vedlo by národ náš, a že

i

i

kových.?

Kdo

ví,

co agitace všeho druhu, co okamžité konstellace

pobouené vášn, co trpké spomínky a národní kyseby dovésti, a nemohly-li by proudy losti, co zbran cizí mohly v národ našem dost mocné, vedené zákony neznámými, povaliti dobe založenou budovu vlastního prospchu všecky hráze politické moudrosti.?" Cechm a Slovanm Rakouským mohlo by se, politické, co

i

i

eeno,

jak

podaiti ješt jednou, zachovati Rakousko v nebezpeí

as všickni celou vlí a svorn chtli: nám nade všecku pochybnost, že kdyby v ten as nás 18 millionv Slovanv o zachování jeho nestálo, žeby je sotva která moc na svt zachovala « »A však doufejme, že Rakousko bude uchováno pevratv takových, že strážný andl dynastie, že moudrost státníkv rakoutakovém, kdyby v ten to však zdá se

patriotismu majících), od(t. j. více rakouského než jiného nebezpeí takové a nedopustí, aby snad vášn neb panovanost národní, nebo svéhlavné choutky jednotlivcv mly vydati íši naši lehkovážn v experimenty tak nebezpené, jako jest dualismus,

ských vrátí

pi

nmž

jde o hlavu.

VII.

V tomto lánku (z 15. kvtna, Národ . 132) uvažuje se blíž o federalismu. Zprvu se pipomíná, že slovu tomu býval piítán smysl státoborný, smující k suverenit jednotlivých ástí íše a k ujm monarchického právaNyní však již se uznává, že jde o soustavu rozdílnou od Svýcar, Sev. Ame-

32.

Nmecka

Idea státu Rak. (1865).

lánek

251

VII.

a práv v tom zvláštním, rakouském federalismu spoívá moderní idea státu Rakouského. Sám íjnový diplom prý v podstat pijal jeho zásady (i únorovka a dualismus iní mu nkteré ústupky, akoli jen jako pro pechod). Hlavní známkou této soustavy je dlba záležitostí íšských a zemských, rozdíl mezi vládou íšskou a zemskou, kteréhož neznají soustavy centralistické. Dle zásad federalistických dle íjnového diplomu píslušejí íšskému snmu a íš. ministerstvu záležitosti panovnického domu, pomry zahranin, vojenství, íšské finance, záležitosti obchodní, celní s komuniVaními prostedky (návrhy z 1848 9 pipouštly nco málo více). Naproti tomu vládám a zemským zstati má vše ostatní, jmenovit riky

nebo

;

dle Palackého

i

:

—

1.

i

snmm

politická správa zemská, veškero školství a justice

rozdíly

krajin

mají dojíti platnosti,

státního celku, nýbrž pouze

Co do zemského

páním

mže

tu uniformita

;

tu

pirozené

není v zájmu

i

historické

národ

ani

bureaukratie.

píkladem (a ne vesms) historická stolinými institucemi, jelikož obsahuje živý zárodek pravé zemské autonomie, bez níž obanská a politická svoboda nikde na dlouho není možná. Ten obor psobnosti, jaký nelze odepíti zemi Uherské, má spravedliv býti piznán také zemím ostatním pokud ovšem budou k tomu spsobilé; proto píliš malé zem musí spoliti se, aby postaily sob ve všelikých potebách školství, justice a zemské správy. Jest tedy v Rakousku nevyhnutelno utvoiti nkolik zemských skupin dle histoústava uherská, zvláš

ústrojí i

s

župními

býti

i

—

pomr

zempisných

Skupina eská, polská a italská daly by se uskuteniti bez nesnází bylo by však rozsouditi otázku, zdali zem koruny Uherské nemají tvoiti ti skupiny, a zdali také zem starorakouské nemají býti nkolikerou skupinou (zvlášt zdali krajiny slovinské rických,

a národnostních pospolu. ;

ve zvláštní království Illyrské). Pi tom vedle spoleskupinových mohly by potrvati ješt zvláštní snmy dosavadních zemí. Rozhodn však každá skupina musila by míti vlastního kanclée neb ministra pi ústední vlád íšské (snad na rozdíl od I. 1848 9 neexponovaného), a zárove by každý národ byl po právu úasten vnitního zákono-

nemají

ných

spojiti se zase

snm

—

dárství, tedy

veejného

života parlamentárního.

kterého Uhi se dovolávají, Pajacký snahám takovým pímo neodpírá. Nicmén jim pipomíná, že též oni r. 1848 — 9 prohešili se proti právní nepetržitosti jakkoli pak dle pirozeného práva zavrhuje theorii o propadnutí práv, pece prý ten, kdo se dovolává mezinárodních nebo státoprávních smluv, nemá pes to zase žádati právo pirozené, jelikož ony smlouvy bývají kompromisem práva pirozeného s t. zv. právem silnjšího. Také jestliže Uhi místo svobody budou chtíti panování, dojde konen zase na ono právo silnjšího. V záležitostech branné moci a p. prý nikterak nesmjí vytrhovati se z potebné jednoty íše; ostatn nové prospchy v nkterých ohledech, a anafederalismus pinesl by jim logická ústava v Cechách i jinde stala by se též garancií jejich ústavy. Co pi tom týe se Chorvatska, ve kterém agituje se pro centralisaci, dualismus federalismus. Palacký vystíhá tamjší vlastence, aby (v nevoli své nad špatnou náhradou za vykonané služby) nedali svésti se od pravé cesty. Co do ústrojí íšského, tehdejší rada íšská, širší užší, musila by vzíti Snm íšský byl by (i dle íjn. diplomu) pouze deputací vysílanou za své. zemskými snmy pravideln k vyizování spolených záležitostí íšských.

Co do

historického práva,

;

i

—

i

i

.

252

32.

Idea státu Rak. (1865).

lánek

VII.

federalistické snmy zemské pi své zvtšené psobmalých zemí) mohly by po píklad Uher vedle komory poslanc míti také ješt senát. V zájmu shody zízení íšského a zemského odporuovalo by se úplné roztídní a isolování píslušnosti (mimo jiné též pikázání berní pímých zemím); teprve, až by federalismus se ustálil, mohly by se pro zákonodárství zemské pipravovati nkteré stejné pedlohy (ve smyslu íjn. diplomu i. 3, odst. 2), ovšem ne obligatorní, zvi. co do základních práv a soudnictví. Takto federalismus, rozmnožuje tžišt íše, zajisté by prospl také její bezpenosti; ale pedevším jen on s to jest, aby v Rakousku zjednal plnou platnost zásad rovného práva všem (o tom zvlášt i. VIII).

v jediné

komoe, kdežto

nosti (nikoli

snmy

bhem roku 1848 poalo se mluviti ederalismu v Rakousku, slova ta

Když raci a

ponejprv o zdála se býti

fedesama

pekážkou provedení politické takové soustavy. Pravilo se, pedpokládá u tch, kdo do ní vstoupiti mají, postavení úpln neodvislé, samostatné a suverénní; pivlastováním takového postavení jednotlivým ástkám, z nichž íše Rakouská záleží, nejvtší

že federace

že zapírá

i

zniuje se

ddiné

panovníkovo právo

že íše

;

ta,

mníc

Takto piítána, divem divoucím, moc státoborná jedinému slovu, a to v zemích, kde co do publicistických slov nedorozumných neb zle rozumných nebývalo nikdy nedostatku. Od té doby ale, ve mnoholetých hádkách a ptkách obsahu politického, veejné mínní došlo již upokojení; obavy o republice zanikaly, jak mile vidlo se, že nejvrnjší nkteí rádcové koruny a dynastie piznávali se k zásadám od federalistv hlásaným; konen umlkli hlasové neupímní cele, když vznešený panovník sám diplomem íjnovým prohlásil soustavu v podstat své federalistickou za budoucí základ íše. již není tajno nižádného rozumného lovka na svt, že federalismus Rakouský jest federalismus sui generis, rozdílný jak od Svejcarského a Severoamerického, tak od Nmeckého; a já mám spoívá moderní »idea státu hlavn zakládá se za to, že v Rakouského^. se v republiku,

pestává tudíž

býti

mocnástvím

atd.

i

Te

i

nm

i

Hlavní známkou a spolu podstatou federalistického zízení jest rozdíl,

íšskými a zemskými, vládou íšskou a rozlinými zem-

kterýž se iní mezi záležitostmi

a tudíž také mezi jednotnou

skými vládami. Dležitý rozdíl takový slouží již diplomu íjnovému za základ, a jest v nm urit vymen centralistické vlády, ku p. francouzská, neznají ho naprosto. Únorový patent, zakládaje se na diplomu, nemohl vyhnouti se, aby neuinil zásad federali;

stické jisté koncesse, kteráž

jeho centralistickém

;

a

již

jinae byla by neležela

jsem

vyložil,

v celku a

kterak koncesse

ta,

duchu

uinná

Rak

32. Idea státu

ovšem hlavné v

theorii,

tratí

253

VII.

listické, ale

nelze pedvídati, na jak dlouho, když

centralismus

i

dualismus

vzdávají

zásad

sesílí

Pešti.

se

federa-

pirozená

Koncessemi

hold jakýsi oné

sice

nemohouce odepíti naprosto uznání

zásad,

dále tím

program uherský

také koncessi

jeho snaha, pevésti tžišt íše a ujednotiti je v

takovými

ím

musí ve praxi

a tratiti

pdy, až se konen form tetí ode mne vytené iní

lánek

ztratí docela. Dualistický

více

ve

(1865).

její

pimenosti

a

Rakousko: ale zdá se, žeby ona sloužiti mla jen jako za dobu pechodní, nejsouc koneným jejich pro

spasitelnosti

obma cílem.

Pod

vládu íšskou

centrální

federalistických

domu Rakouského, i

vojenstva

i

výhradn, dle zásad 1. panovniího

náležejí

dle diplomu, záležitosti týkající se

i

pomrv

2.

námostva

íše zahraniných,

státního,

4.

financí a

3.

války, a tudíž

dluhv íšských,

5.

domácího mezikrajného, a tudíž obchodu jak zahraniného tak všech k obchodu takovému potebných procelních záležitostí stedkv kommunikaních. Pro ústavní jejich vyizování bude tedy potebí jak zvláštních orgánv vládních, zejména ministerií íšských, tak i ústedního snmu íšského. Ostatní záležitosti veškery, zejména ku p. politická správa zemí, školství vyšší i nižší, soudnictví veškero atd. náležejí dle tchže zásad do podruí vlád a zemských. Kdož by nevidl, že v oborech tchto není potebí úplné uniformity, ani ve prospch jednoty a moci státního celku, ani ve prospch obyvanarodv-f* kdo by zapíral, že domnlá takové uniformity telstva poteba zdá se pocházeti více ze vládychtivosti a panovanosti ni

i

i

snmv

i

kterých bureaukratv, bažících po milostivém

i

nemilostivém jevení

moci své na vše strany, nežli ze pirozené povahy vcí? Vždy nauce politické od mužv vážných to nkdy v pochybnost se

'v

i

uebné náležejí vbec do úlohy státu a do správy jeho. Zízení pak škol má všude se díti ne tak podlé ideálních vzorv zahraniných (a já jich samých v sob nezavrhuji), brává, zdali

ku p.

poteb

záležitosti

pítomného tam všude stupn mravv, konfessí a zamstnání obyvatelstva že pak v tom ve všem nekonená panuje rozmanitost ve všech koninách Rakouských, toho pedce nikdo ale podlé

vyvinutí

ducha

i

místních,

vzdlanosti,

podlé

podlé jazyku,

;

zapírati nebude,

zením i

má práv

bude vždy jen

a jalová

ubývati ten.

že

byla by té

odpov,

rozmanitosti,

nmohé

že stejným všech zí-

neb následek toho bývá

krajiny a národnosti,

pro kteréž

uniforma ta se nehodí, zstanou ve vyvinutí ducha vzdlanosti po-

;;

32.

254

lánek

Idea státu Rak. (1865).

VII.

zadu na vky. Také neplatná bývá omluva, že v ústední rad zasedávají mužové z rozliných krajin, stavv a národv: neb ríjzní

utonou snadno ve proudu ku povšechnosti, panují nezvykají- li mužové ti, poddávati se cím v každém kollegium, platí co o školství, platí nemén také o soudnaped. A mu sami nictví; rozdílnost pirozených povah, zddných názorv, obyejv samých vášní a híchv, vymáhají v rozliných krajinách rozli-

jejich hlasové

a

i

bedlivosti a písnosti

nou míru ských

zákonv

trestv

i

atd.

ovšem úloha, uriti rozdlení vlád a snmv zemRakousku in concreto, a ohraniiti veškero psobení jejich

Tžká v

jest

do podrobnosti

tžká zvlášt pro lovka nemajícího ve vladaení Však provedení její dle mého zdání ani nedíti z jednostranné vle íkoli, nýbrž z vle spo-

;

zkušenosti praktické.

mže

nemá

a

lené, ili

se

urovnání a

z

z

všech stran, jichž se to

usjednocení se

duch diplomu íjnového, ale týká; tak slova jeho vlastní. Proež i já, nechtje v tom nikomu praejudikovati, dovolím sob vysloviti jen nkteré myšlenky, kteréž dáti

tomu chtjí

nejen

také

i

mohou podnt k dalšímu skoumání. Za to mám, že pi zizování organismu v Rakousku bylo by velice prospšné,

ústavu za píklad

do

se

vati

p.

ní dosti

vzor,

hojn vcí nevhodných, jinde nápodobiti

ani

a chváliti, rozdíl z

ekl bych za

;

dávna

inný

všech vlád zemských

sob starožitnou Uherskou kdyby asem bylo nevloudilo

vzíti

jichž ani v

není

radno.

Uhích obnovoTakové jsou ku

mezi >natio« a »misera plebs contribuens*

takové nynjší ^diplomatické* panování jednoho plemene nad ostatními; takové postavení palatinovo v posledním s

mocí neodpovdnou;

rých, pohrávati

i

jiných více

abusus non rovati se

zemských žeby dle jest v

o kterýchž

se

do

aspo

dá se

íci, že

Ale nehled na takovéto vady, jichžto uva-

i

živý zárodek pravé autonomie zemské, bez níž politická nikde

dlouho

státi

a trvati

sada reformy a zdokonalitelnosti nekonené, bez instituce

sob všesnmu zemvku našeho,

jedinému

processv, nehodící

neb zloádv,

usm.

náležející

napotom nebude nemožným ani nesnadným, jest jádro institucí uherských samo v sob tak zdravé a zdárné, mého soudu zasloužilo chovánu býti také v jiných zemích

nm

obanská

ádv tollit

místokrále

na suverénní republiky, a potahovati k

též jisté formality

;

vku, co

choutky stoliních shromáždní nkte-

spsoby moc zákonodárnou,

likými

skému

si

též

hynouti a zahynouti musejí.

shromáždní stoliních

nebo-li župních,

Zejména

nemže; níž

i

zá-

všecky lidské

instituce

založená na

svoboda jest

úadv

zásad

a

volitel-

;

Idea státu Rak. (1865).

32.

dokazuje

nosti,

Z toho

pravé

býti

se

lánek

255

VII.

ádv

palladium

autonomických.

Uhrv

také pochopiti a vyložiti se dá všeobecná

Maarv)

ke

láska

své

constitutio

avitica,

i

(netoliko

neobyejná energie

k jejímu zachování a hájení; Uhrovi pod bureaukratií živu a blahu býti nelze; on v tom ohledu mezi všemi národy na Europské pevnin nejvíce se liší (abych nejmenoval domácích) ku p. od Fran-

couzv, kteí bez rady a pomoci úedníkv a policie již tuším ani hýbati se neumjí. I není- liž žádoucnjší a následování státi ani hodnjší píklad onch, nežli tchto ? Užívám pak píkladu toho hlavn k tomu cíli, abych objasnil a

ponkud

usnadnil nejtžší

i

otázku a úlohu ských.

Státníkm o

vidlo

eho

:

ní

ústrojí vlád

pracujícím dalo by se

vbec

zemi Uherské, dle vašeho vlastního

zemím ostatním

píti nelze, téhož dopejte jste

pi provozování zásad

o podruí a vnitním

:

federalistických

snmv

i

zem-

položiti za pra-

soudu, ode-

citu a

také, a jakož jim hotovi

zprávu zemskou, školství, soudnictví atd.

ponechati politickou

ite nápodobn

zemím ostatním; tím docílíte také výoích ne tak mých, jako jiných mnohých lidí, totiž co nejvíce možná stejné formy v ústrojí všech zemí Rakouských. Ohrazuji se naped proti zlovolným smíškm, kteí slovm mým podstrkovati budou smysl, jakobych, schvaluje starouherské insti-

celé, tak

hody

i

veliké v

Corpus juris hungarici do zemí pedlitavkaždý rozumný a pravotný tená uzná, že jakož Uhrm peji a radím, aby zachovávajíce zddný politický status quo, pilni jiným všem byli pi oprav, jež pokrok novovký žádá, tak národm pál bych, aby na základ nynjších budoucích svých

tuce, radil zavésti snad

ských

i

:

nm

i

i

poteb sami sob i

zpravovali

jak vnitní

zízení své politické, tak

školství a soudnictví atd. (rozumí se vždy, že s

panovníkem spo-

len).

Pedvídám z jistých

dosti,

i

kruhv

co pro Uhry záhubné,

Na

?«

se

si

proti

nadlali

snadná

to ale

navrhuje,

nesmíte jeho

že

»nemáme-li

hlasy:

abychom

chcete,

všech zemích

je-li

a nepochybuji,

ani

samo

i

v

Uhrm

národm

jiným.?

i

mému

samými Uhry podobných ješt

se

krátká

sob

jest

ozvou již

odpov:

nespravedlivé,

povolovati,

ale spravedlivé a pro íši nezávadné,

téhož

návrhu

ani

se

nesnází

více

i

ve

>je-li to,

škodné a

komu jinému

jakým právem odepete

snad nechcete spravedlnosti?*

Píklad ode mne uvedený poslouží také ku pouení a k seznání, že vlády a snmy zemské v Rakousku všecky, chtjí-li užívati

tchže práv ústavních

a tétéž

míry autonomie, mají také

sp-

32. Idea státu

256

lánek

Rak. (1865).

VII.

zem Uherská mohly každá ve všem PíHš malé zem však nejsou s to, aby ve školství a soudnictví stály samy o sob; musí se jich spoliti vždy nkolik dohromady, aby opatily sob všecky druhy škol, nejen ku p. universitu, ale tak eené školy odborové ili pedmtové (Fachschulen), také aby v nich všecky potebné instance politické soudní nalézaly pirozený a pimený obor psobnosti své. Ze návrh federalistského zízení zemí Rakouských, podaný ode mne sobny

býti,

postaiti

aby tak jako

sob

samy.

i

i

1848 konstitunímu výboru snmu Kromížského, vyšel z porad jeho hezky zcentralisovaný, tomu dalo píinu hlavn nevhodné r.

onoho výboru, do nhož každá sebe menší zem volila ze tak po tech osobách, jako Cechy a Hali malé zem, majíce velikou ve výboru pevahu, a chtjíce rovnati se zemím

složení

sebe

práv

;

velikým ne tak

potem a kolikostí obtí, jež

by pinášely celku státnímu,

nho

požívaly, též cítíce, že jim

jako radji výhodami, jichž by od nelze i

užívati s

prospchem takové míry autonomie,

navrhovala se pro

zem.

až na

vtší, lnuly,

jaká

hodila

nkteré údy, všecky

k centralisaci (zvlášt ana vtšina tchto pocházela z politické školy francouzské a Rotteko-Welkerovské). Jest tedy nutný požadavek federalistského zízení, aby zem Rakouské dlily se v nkolikero

pomrv

skupení, dle zásad a

grafických pospolu.

koruny

eské

a zemí

velikých nesnází: ale

historických, geografických

i

ethno-

Urení takovýchto skupení co do zemí nkdy

nkdy

Polských

i

Italských

nemlo by

pi zemích koruny Uherské vede se

živý spor o to, má-li zákonodárství

sestedno

již

tuším

dávno

býti v Pešti pro

n

Sedmihrady a království tak eené trojjediné tvoiti skupení zvláštní; a mním, že pi zemích starorakouských (naleževších r. 1526 domu Rakouskému ddin), budou o to hádky, mají li býti jen jedním skupením neb nkolikerým, jelikož zejména krajiny Slovinské mohly by si páti spojení se ve zvláštní království Illyrské zase. Já dle zásad federalistských nemohl pro všecky,

aneb

mají-li

i

bych

nikoli schvalovati pílišnou centralisaci v Pešti, proti níž pla-

by ty samé dvody, které vedou se proti centralisaci ve Vídni a proti dualismu vbec. Otázky však tyto nedají se rozhodovati tily

slušn bez vyslyšení stran. Jisté jest, že když obnoveni budou nkdejší generální snmové zemí koruny eské, echy a Morava Moravské, nepestanou proto mívati také své zvláštní snmy eské ježto zem každá bude chtíti podržeti své jmní pro sebe; a podobného nco stane se v jiných skupeních bezpochyby také. Potebí tedy bude, aby zem umluvily se a urily do podrobnosti, i

i

;

Idea státu Rak. (1865).

32.

lánek

257

VII.

CO budou míti spoleného a co zvláštního každá pro sebe. Hlavní vc jest, že každé takové skupení má míti svého vlastního

ale

kanclée neboli ministra pi ústední vlád íšské, že zákonodárství se vnitní zprávy, vyuování, práva vedení atd. vyizovati se bude nejen rychleji, ale pirozenji a pimenji rozliným potebám národv, nežli posavad se dalo, a konen že nestane se žádné národnosti kivda, jelikož každý národ bude pirozen moci úastniti se veejného života parlamentarního.

týkající

i

Uhi osvdují

se, že jim pi otázce o zízení státu Rakouského pedevším historické pdy své a zásady o kontinuit práva neb kdyby jednou opustili ji, mohlo by se jim prý vésti jako nkdy Antaeovi od zem odlouenému, žeby jako v po-

nutno

jest držeti se :

vtí konen

tivše

a

r.

umoeni

udušeni a

politicky

ohledem na pokusy z ovšem za kivdu. Ale

Vídn asto inné sluší

bohužel,

a

byli:

nelze jim

tuším poznamenati také, že

1848 na vlád koncesse neshodné

v

tom

oni,

že dáti

vynu-

jednotou a mocí íše

s

pokroivše ve sporu odtud povstalém až k úplné a naprosté nejejí (v Debrecín), poali sami první opouštti historickou pdu

gaci

a rušiti kontinuitu práva.

Já,

na základ

stoje

práva pírody, za-

pírám a zavrhuji tak dobe, jako kdokoli na svt, povstnou »Verwirkungstheorie«

poet sem

i

mezi právem

fortioris), i

ale

:

smlouvy mezinárodní

smluv státoprávních

a tak

eeným

všecky a veliký

jakýmsi kompromis-

právem

silnjšího (jus

právem (i radji bezprávím) tom dslednosti úplné, když kdo, dovolávaje

kteréž

nespatuji v

pírody

tém

vesms

stávají se

vlastn

jest

násilí

se ta-

kových smluv, chce v nich držeti na zeteli vždy jen právo pírody a nikoli také druhou jejich konstitutivnou ástku. — A však nechaje choulostivé té úvahy, dovolím si položiti dilemma: Uhi, a zejména Maai, chtjí buto jen svobod, aneb také panování. Chtjí-li jen

svobod, mají ovšem právo,

žádati také garantie její;

chtí po panování ale uvedl by zase jus fortioris na jevišt; jehožto diskusse, jak známo, nekonají se pérem. Zeby ale s druhé strany ústava uherská nabyla tím

mocné

opakovala se v Cechách, v Halii a jinde, ustálily

se

dle

analogie

její,

kdyby tak íkaje kdyby tu instituce

garantie nové,

o tom

ili

bohdá

oni

sami pochybovati

nebudou.

snmu

od jakživa náleželo právo leží jedna z pedních povolovati dan garantií svobodné ústavy, protož odnímati jim to právo že bylo by A však zásady asi tolik, jako pipravovati je o konstituci vbec. Namítají také Uhi, že

a rekruty; a

jejich

ponvadž

v

nm

17

;

258

nechtjí

nikoli

federalistické

lánek

Idea státu Rak. (1865).

32.

bráti

VII.

jim takového práva

provozování chtjí aby bylo vhodnjší a

pimenjší

:

jen jeho

k vci. Branná

koninách íše není a nemže býti nežli jedna tatáž od nepátel zahraniných nemohla by ani jedna vesnice, ležící kdekoli uvnit hranic našich, násilím pepadena poškozena býti, aby celek íše nebyl tím uražen a k odporu vyzván a jist nebudou brániti ku p. koruny Uherské jen Uhi, eské jen Cechové sami, kdyby cizozemci hnali se na útokem. V interessu všech nemže povoliti se nikomu, aby tebas jen dle rozmaru a libovle vytrhoval

moc

ve všech

i

i

;

n

se z povinnosti, která naléhá na všecky stejn,

voln nadlehoval sob sám. Protož potebí

pedmtem

obrana íše bývala

aneb aby

jest

v

své-

ní

nevyhnutelné, aby

usnesení a rozhodnutí všech spo-

aby toto mívalo moc pro všecky dokonale zavazující; samo pontí svobodné ústavy požaduje a nese v sob smysl takový. Zapomíná se, že zem koruny eské mly ped rokem 1848 leného,

i

ústavné

právo,

i

akoli spokojujíce se

c.

k. reversy,

své právo v

ob

jednot

hnutelnou jeho potebu.

Však

Vdí

a budget

že povolnost jejich

a moci celku íšského, uznávajíce nevy-

Nápodobn

rnli by také

federalismus nezouží alebrž ješt

oni

ku p. na

každoron, nemla právm

vojenský

na ujmu, jen poídku ho užívaly; nyní pak pinášejí to

jejich býti

se.

dan

povolovati

dobe, jak chatrný politiku

vliv

zahraninou, na

Uhi

zachovati

rozšíí svobody jejich.

míval za starodávna

snm

jejich

celní záležitosti atp., o kterýchž

u nich vtším dílem

prvé rozhodoval

i

jen král sám,

nyní pak ve

spoleném snmu íšském rozhodovati mají oni spsobem konstituním spolu s jinými, v pomru velikosti a moci království svého.

Zem kousku

:

má

Chorvatská

se v ní agituje

za naší

doby

tu zvláštnost

do sebe,

že

rozdíln pro všecky ti politické soustavy v Ra-

pro centralisaci,

pro dualismus

Vídn

i

pro federalismus.

Duch

úednictvo vyšší, dualistický z Pešti skrze nkteré pední šlechtice, a oba pospolu snaží se udusiti ducha federalistického, jenž rodí se z pirozených pomrv pdy domácí. Ve smyslu jistých politikáv, mících stupe politické centralistický vane tu z

zralosti

národv

dle

potu

skrze

stran

brojících u nich proti

sob

ve-

by skutek ten pro Chorvaty zvláštním nadlením božími kteréhož alespo já jim vrn nepeji. Nelze tajiti se, že v Chorvatech padá pi tom do váhy jistý moment, psobící mén zjevn nežli mocn, co veliina v každém ohledu irrationalní, s níž každé poítání bývá nesnadné. Jest to nevole stíží utlumená, že za obti

spolek, byl

32.

nestnírné,

Idea státu Rak. (1865).

nkdy

pinesené

ve

lánek

prospch jednoty

pravuje se jim náhrada netoliko tatáž, jako pinesli, ale

ponkud

nestává

pravdou

se

chudší;

i

259

VII.

tm,

a celku íše,

pi-

proti nimž je byli

nebo netoliko trojjediné království

a vojenská

hranice

necivilisuje se,

ale také,

kdežto nikde není nedostatku organv, mluvících ve smyslu centradualistickém, odpírá se jim stále povolení k žurnálu listickém federalistickému v zemi a ei jejich a t. d. Což by bylo div, kdyby vášn tím roznícené zabíhaly tytýž do scestností, a kdyby nkteí ve své rozhoenosti hledli spoliti se s stranou, kteráž, jak praví, jejich nadjí aspo ješt nesklamala.? Tím citem však a spolu bezpeím, kteréhož národnost jejich pítomn (a mohlo by se íci, prozatímn) požívá, vlastenci chorvatští nemli by se dáti svésti s cesty, která jediná vede, ne sice ku panování, ani ke služebnosti, ale k rovnému všech právu. Darmo bylo by zapírati, že každé podlování se, buco s Vídní nebo s Peští, o zákonodárství i

vcech

ve

nutn k jednot

nenáležitých

a celku íše,

vydaili se

konen jen k ujm jejich jazyku a národnosti; a lépe-li opatí snm Pešanský nebo Vídeský ku p. školství jejich, nežli snm domácí.? Ze spolený snm ten íšský, pokud zakládati se bude na musí

diplomu

íjnovém

složení a

spsoby

zásadách

a na

rozumí se tuším samo sebou

snmv

deputace od t.

j.

hodil se

druhé

bude

to nic více a nic

i

užší,

mén,

nežli

Nemním, žeby k tomu systém dvoukomorní. Naproti tomu ale mohli by federa-

snmové nižší

ili z

záležitostí íše.

dle píkladu snmu uherského, sklákomory, jedné vyšší neboli ze senátu, komory poslancv. Nedbám já na kiky, kteréž

zemští,

pravideln

dati se

;

obdržeti

širší

zemských, posílaná vždy a pravideln ad hoc,

k vyizování spolených

listití

musí

federalistických,

velmi rozdílné od nynjší íšské rady

opt

dvojí

z

myšlenka tato zbudí v adách našich

pedevším

si

žádám

instituce netoliko

privilegovaných liberálv: já

svobodné,

ale

i

stálé a trvalé,

mn

když tito páni dokáží z historie, že jednokomorní ústava svobodná kterákoli a kdekoli dokala se života jen aspo tvrtstoletého, vyznám, že dopustil jsem se politického kacíství. Ovšem že dlení malých snmíkv, ku p. Opavského neb Salcburského, Terstského atd. ve dv komory bylo by až smšné; a nemén nevhodné bylo by ono, kdyby snmové zemští vbec nemli jiné kompetence, nežli jim piítala ku p. nkdy ústava a teprv

tém

4. z

bezna 1849: diplomu

a'e tak

íjnového,

ani

úzké oprávnní ze zásad

jejich

neplyne

federalistických.

aspo

Však

širší

ani té

260

32,

Idea státu Rak. (1865).

lánek

VII.

vci rozjímání zavedlo by mne daleko za meze nynjšího úkolu, již pospíchám ku konci.

a já

Nebudu

pednesl jsem o nebezpeí, které pochází vždy z rozdlení kompetence o tch samých záležitostech rnezi dva sbory zákonodárné. Snmové zemští nebudou míti jednati co

opakovati,

již

pokud jim nastane povinnost, nálezv snmu íšského, a uspsobovati dle nich zákonodárství své domácí zase pak snmové íšští nemají se vkládati mocí svou do záležitostí, kteréž diplom íjnový pikazemským. Jen co se týe financí, ty jakožto nervus zuje snmy obojí kategorie, a to co rerum musejí se ovšem dliti možná nejuritji. V tom ohledu zdá se býti nejvhodnjší spsob ten, aby dan a dávky nepímé všecky pikázány byly do podruí vlády íšské, dan pak a bern pímé pod vlády zemské; rozumí se pak, že pokud by nestaily píjmy íšské, musely by kassy zemské pispívati k nim dle quoty, která by mezi zemmi, v pomru s jejich pirozenou silou a možností, spoleným ustanovováním pokaždé jednou na delší adu let, naped vymena byla. ustálena byla soustava federalistická, mohlo Jen až by provedena by nebýti jí na škodu a napomáhati ponkud k jednot v zákonodárství o vcech zemských, kdyby dle § 3. diplomu íjnového pipravovány a jednotlivým, a však bez nucení, pedkládány byly stejné pedlohy zákonv, jež by pak každý snm dle poteb domácích modifikovati mohl. Mním, žeby mohla initi se taková koncesse soustav centralistické zvlášt ve vcech týkajících se tak o centrálních záležitostech íše, nežli

napomáhati ku provedení

;

snmm

me

i

snmm

eených

práv základních (Grundrechte) a soudnictví.

Jalová

jest

v

oích mých námitka,

inná

federalismu z té

píiny, že prý množí tžišt íše. Moderní historie Francie a Paíže uí dostaten, jak nebezpené bývá jediné tžišt netoliko pro dynastie, ale pro svobody národv; a také že tlesa o dvou tžištích nemívají tak pevné postavy, jako o tech neb tyech a více, neteba poznávati teprv z fysiky, každý to zná ze všední zkušenosti. Aspo ústrojím federalistickýni hýbati aneb je dokonce vyvracovati nebude tak snadno, jako jinými. i

Hlavní

ale zásluha

i

známka federalismu

jest

ta,

že jen

on

spsoben jest uvésti u nás v úplnou platnost zásadu rovného všem práva, kteráž jakož jest nejušlechtivítzné lejším ovocem osvty novovké a kesanské pospolu, tak klestí sob dráhu do budoucnosti u všech národv vzdlaného sám jediný mocen

a

i

lánek

Rak. (1865).

32. Idea státu

svta. O tom o jiných momentech doucím lánku posledním.

261

VIII.

více vyslovím se

i

ješt

v bu-

VIII.

Úvaha závrená (z 16. kvtna, Národ . 132) vrací se k provedení národní rovnoprávnosti v Rakousku. Ústava centrailstická a dualistická, které

myšlenkou národy projevovati svobodnou vli; ony

odporují, jsou na dlouho nemožný. Nesnášejí se se základní

jí

konstitutionalismu,

který nechává

však dopouštjí jim pouze svobodu

bodu

a

právo národní

Nmcm

a

Má^km.

:

obanskou

a politickou, a nikoli též svo-

Slované a Rumuni jako národové mají býti podrobeni

Máliž snad pravdou státi se výrok vynikající osobnosti

Rakousku všem národm povolí se spíše než Slovavšem Slovanm spíše než Cechm Nmci ovšem praví se býti plemenem od pírody nadanjším, silnjším a ušlechtilejším. Ale zdali se jím ukázali ku p. v dobách husitských, kdy nemohli odolati Cechm, jelikož tehdáž tito pedili je v život duchovním. Dnes ovšem Nmci stojí na vyšším stupni vzdlanosti a duchovní innosti, než Cechové, kteí dosáhli svého pokroku národního pouze pes pekážky, proti vli svých soused. Ale je to nerovnost faktická, následkem tradicí a vychování; od pírody Nmci nemají vyšší hodnoty, a dle Grimma Slované jsou nejbližší jich píbuzní. Jsouli pednjší, pro se zdráhají pustiti se v závod, pi kterém by stát ovšem nesml výhradn jich podporovati. Ješt zpozdilejší jeví se panovanost Maar. Námitka, že Rakousko potebuje opory v Nmecku a jen ve spolku ve Vídni

nm,

r.

1861, že v

a

ním je velmocí, jest urážlivá, a hodí se jen tm, kterým více záleží na panování nmecké národnosti než na trvání Rakouska. Toto má spíše spravedlivými institucemi pojistiti si spokojenost svých vlastních národ, než snad peovati o vládu jinde a pinášeti tomu obti. Kdyby pangermanismus ml míti prchod, kterak potom bude bránno panslavismu a panitalismu.' Germanis

sace a maarisace probouzejí Slovany k uvdomlosti, jež o

slavismem, ale mohla by

konen

k

nmu

sob

není pan-

vésti.

ped

zavedením národní kmenové nad státu Rakouského a dle práva pírody vzbudila by zápasy bez konce. Dualismus nutn zrodí panslavismus; Nmci a Madái budou tím sami vinni, kdežto Slované budou toho litovati, ale bez bázn: byt jejich pouze na Rakousku nezávisí; oni stojí sami sebou. Palacký ješt naposled varuje

vlády, kteráž byla by

opakem idey moderního

íše Rakouské na základech

Státníci, usilující zbudovati ústavu

centralistických

a dualistických,

pokoušejí

samo sob, spoívající na základech od[)orných jak právu ani fysicky ani vají

tak

i

pírod;

staví

mravn nemožnou. Zásadou

národové všude povoláni,

se

o dílo protivoeící

vyvracujících

projeviti

se

navzájem a

tedy budovu nadlouho konstitutionalismu bý-

vli svou pi zákonodárství

\

262

lánek

Idea státu Rak. (1865).

32.

VIII.

to ale centralismus a dualismus obmezuje jí platnost: politická, a zapírá libovoln ohledem pouze na práva obanská Slované a Rumuni mají tedy podíditi a podna právo národnosti. co obané mají sice k zákonm pia dati se dávati vli svou, ale co národové nemají míti vle svobodné. Snáší-li Je- li se to se základní myšlénkou a pravdou konstitutionalismu

a zjednati

i

Nmcm

Maarm

;

.''

komu se íká: »máš být svoboden, ale njak ty tob pedepíši.?* A kdo pak opravuje Nmce

ješt svoboden ten, chceš, nýbrž jak já

Madary ku pedpisování takovému.- kdo, jsa svoboden, povinen bude uznávati cizí nadpráví? Budou-Ii Nmci a Madai vymovati Slovanm míru práva co do národnosti jejich, jak pak bude moci býti o rovnoprávnosti národv a rovné ke v Rakousku ješt všem spravedlivosti }

i

e

Povážíme provedena

uznati,

píiny ke

se míti

se

nedávno na

byla

hry, musíme

s

kterak zásada rovnoprávnosti jazykové a národní

li,

dávno také

již

skuten

již

stížnostem.

snmu

Sedmihradském

aspo

sedmihradští Run;uni nezdají

roku 1861

co

zvlášt Slovanských.'^

jsem

slyšel

ve Vídni a považoval

i

však v

ln

nacházejí se vždy

rozum

nerozum

i

se spíše,

uvésti v

methodu

kteíž, jakož

tak

a systém,

pvod

umjí

lupenv nerodívá dokonale

veškerého

tak

stejných,

také do-

sama

v

sob

lovenstva

píroda, jakož ani dvou

bájí;

i

Slovanm,

národu dovedou každý

kázati a priori, že zásada rovnoprávnosti národní jest

holým nesmyslem. Jeden spolený Eva, pouhou jest prý, jako Adam

Ra-

že v

žert,

nežli

Cechm? Nmeckého

velikého a spekulativného

filosofové zvláštníci,

muže vysoce

úst

z

ovšem jen za

kousku všem národm povolí a vyhoví všem Slovanm spíše, nežli a konen

A

a potvrzena

pro nco podobného nestalo i má býti

Ale

v jiných zemích,

pravdou,

postaveného

že

národv nepodlila

ani

dary svými stejn, a kterému propjila jaké pednosti, ten že i

právo, uvésti je v platnost.

nadanjší, kterak

s

Nmci

silnjší a ušlechtilejší

tmito na roven

Slované,

nežli

staveni

býti.

se již netoliko ve knihách a asopisech,

Když tedy a ušlechtilejší

nátura jejich

tehdáž býti

i

jsou tak od

že také nemají ni-

A ei

ale

i

v

takové

rozléh.^jí

krmách nmeckých.

pírody vždy nadanjší,

my echové, ptám

se,

má

od pírody

silnjší

kam pak podla

se ta

nkdy ku p. ve válkách husitských.? dokázali-li se Nmci Po mnoholetých bojích krvavých, ve kterýchž

pevaha potu smírná

Nmci než

plém

tedy, jsouce

.^

moci materiální na stran porážky pedce ustaviné a a

tém

jejich

bývala vždy ne-

zázrané, následovaly

lánek VIH.

Idea státu Rak. (1865).

32.

263

bezpíkladné v celém dejinstvu svta, že nmecká ohromná, vypravovaná pomocí pl Europy a vedená od

vojska

zjevy

vdcv

pedních vku svého, dávala se posléze na útk ze samého strachu, díve nežli ješt pišlo k bitv rozhodné, a že konen velik}^ sbor celého kesanstva v Basileji omlouval své mírné s echy vyjednávání tím,

moženi

ponvadž prý

oni, inscrutabili divino

sami

nežli

býti

od

hrub vdk

dnešním zmínka o tom není matují: ale my dovolíme si pedce, také,

kdykoli

neslušn

oni

nemohli pe-

judicio,

sebe (u Lipan).

Vím,

Nmcm

že

a že neradi na to se pa-

pipomenouti jim

urážliv za

se a nás

vypínati

to

sob plém

i

Však my nepravíme, žeby národem od pírody nada-

podlejší vydávati budou, nežli jsou sami.

echové njším,

i

v

dob

silnjším

byli bývali

husitské a

ovšem veškeren duchovní

mého pesvdení ale byl mezi echy vesms probu-

dle

ušlechtilejším;

život tehdáž

zenjší, jaejší a rozšíenjší nežli

pomrn

mezi

Nmci

za

—

a protož hlavn vzdlávací nkdy péi otce vlasti Karla IV. vítzili a pedili duchem, pokud sami neopatrným a nemoudrým

to i

— díky

chováním nezadali pednosti své. Já také nezapírám, že za našeho vku národ Nmecký úhrnkem a vesms stojí na vyšším stupni vzdlanosti a duchovní innosti, nežli my Cechové neb jiní Slované; vždy ode dvou století nejen zahraniní Nmci pokraovati mohli se

ve svém vzdlávání cokoli

inilo

se

pekážky

se bez

hry

s

pro

a

utšen,

pokrok duchovní

ale

(a

i

v zemi naší,

toho nebývalo

do roku 1848 všecko výhradn jen ve prospch my bezdky hovti jsme musili; a doživlu nmeckého, kterémuž sáhli-lijsme pedce nynjší aspo pomrné pokroilosti své v ohledu národním z vle a pomoci svých sousedv, ili proti ní, toho vymnoho), dalo

se až

i

kládati

mohla, neodpíral bych seznati, že

i

v

e

býti o té vci vášnch a povahách mravních

Kdyby na tomto míst

neteba.

širší

rozliných národv vycházejí za naší doby na jevo jisté rozlinosti a nerovnosti stálé, a nebude v tom bohdá nic odporného ani urážlivého, když eknu, že

mohou

summy neb

na více stranách býti

facit

stejné,

národních ctností a nectností

tebas

koefficienti byli rozdílní:

rozhodné, že by který budu vždy urit národ ml od pána boha neboli od pírody, a ne pouze od dlouhovké tradice své a od vychování, do sebe hodnotu vyšší. Vždy národové neexistují teprv ode dvou neb tí tisíciletí, co tradici ale

zapírám a zapírati

jejich

ponkud

sledovati lze; a

protivu Slovanv,

ního skoumatele

i

Nmci, kteí

tak rádi

staví se za

nemli by tak rychle zapomínati na slova národnosti

své Jakuba Grimma,

jenž

ped-

vyhlásil to

264

lánek

Idea státu Rak. (1865).

32.

VIII.

plém nmecké

za hlavní resultat veškerých svých studií^ že veškero

nemá

píbuzného

v celé genealogii lidského pokolení nikde

aneb rovn

bližšího

tak blízkého, jako jsou Slované. Rara concordia fratrum. blíže, nebude nám lze ubrániti se kteí hluky dlají o pirozené své nad námi

Však pihlédneme-li k vci podezení, že Nmci,

svdomí

výtenosti, chtjí jen ohlušiti

pesvdeni: neb jinae zdráhali, pustiti se jisti

byli

námi

s

sami o

své,

bh

v

dala se spravedlivost,

aby

žádati právem,

již

jednou konec

se tolik

a mžeme kivd odvké, a ne-

my žádáme se

stal

nejsouce dosti

odní rovném, kdyby Ale práv proto, aby

o závod v

svou pedností a svým vítzstvím.

pi závodu takovém

ní

pro by

nebylo by pochopitelno,

rovnost ne pirozená, nýbrž jen faktická, aby nepodncovala se vždy

ješt

Mžeme

více.

od nás dostává žádati,

žádati,

aby

stát

penzi tmi, které

míe jako od Nmcv, nepodporoval nmeckých úadv a škol vyšších musíme

rovné

v

výhradn

v zemi naší

musíme

a

jen

;

kdykoli udává se poteba zízení uitelských

eských ped-

stolic

na universit Pražské, aneb když nabídne se který docent ku

vedle staronmeckého, také o staroeském práv, vedle von Repgow také o Ondeji z Diibé neb Viktorinovi ze Všehrd, Eike aby z Vídn neodpovídalo se nám vždy jen zprosta pouze ne-

náškám,

i

gativn atd. Namítán byl také

s nmecké strany kdesi (na dkaz, jak prý nevhodná jest má theorie o rovnoprávnosti národní) nejapný njaký píklad rodiny prmyslníkovy, jenž prý nepodluje všech svých domácích, žen dtí, ani funkcemi ani výtžkem svého závodu stejn, ale jen dle schopnosti a zásluh. Zdaliž pak život národv jest njaký kšeft nebo úad, k jehožto zdárnému vedení bývá jen i

osobní spsobilosti a zbhlosti potebí.?' ili právo

obanských

ku požívání práv

lávání se,

libovolným úsudkem ímkoli

Ješt své,

zpozdilejší

ponvadž

poraženi

byvše od

manili se

nkdy

ke vzdjest teprv

}

Maarv

ku panování

v

zemi

ped tisíci lety její podmanitelé. nabyli meem, nepozbyli dávno meem

Zdali

pretense

jest

té

doby

nastokrát.í*

násilí

zdali

nekonávají

se

?

Ale jakož jsem

pérem;

zase,

sami svou mocí vy-

ze jha tureckého.? zdali skonili poslední

rodní boj u Világoše co vítzové z

lovka

podmínno

oni prý byli

práva, jestli kterého

o právo

atd.

protož

svj ná-

ekl, diskusse

již

ušetím

si

o tom

dalších slov.

Konen

za

dvod

uvodí se nevyhnutelná

proti

prý

provedení

poteba,

národní

rovnoprávnosti

aby Rakousko

nevzdalo se

32.

spolku a opory

pestalo nejen

Idea státu Rak. (l865).

íše

Nmecké,

se dostati

Vru

velmoci Rakouské,

existence nalézají se ne v

ní

e

bych si

takovou spíše

umím

vyložiti

jí

mluví,

se dí,

krom

ní

I

byl za urážku

považoval

Já

velebnosti íše;

tm, kdo

že

nežli

podmínky její pední

že

a tak mluví

smýšlejí a

tak

nmecké mnohem více, nežli Nám Slovanm aspo na panování

na panování národnosti

záleží

Rakousko

institucemi

nic

moudrými

když

myslíme,

a

nezáleží,

a spravedlivými

získá

spokojenost všech svých národv, a když piiní

pojistí

existovati

i

Rakouska, ve Vídni!

srdci

na trvání velmoci Rakouské. v Nmcích nebo v Itálii naprosto jen

bez kteréž by

stojí a

nýbrž snad

když

nežli

samé, ale

jinak,

265

VIII.

divnjšího komplimentu nemohlo

veejného mínní v samém

organ aniž

kterouž prý

býti velmocí (Grossmacht),

Presse 20. Apr, 1865).

(viz

lánek

se,

sob

a

abychom

jméno Rakouské mohli právem hrdi býti, že pak nepíiny, obávati se jakékoli jiné mocnosti na svt. Komu ale spojení zemí a národv Rakouských s íší Nmeckou vydailo se od jakživa více ku prospchu, nám- li i oné íši, o tom historie dává svdectví dostatené a výmluvné. Ješt za naší doby vidí to každé dít, jak mnohé materiální obti pinášeti nám jest tomu politickému spojení se státy Nmeckými, kdežto výhody z pomru toho pro nás vyplývající zstávají s vtšího dílu diplomatickým tajemstvím. A konen má-li národní cit pangermanský míti oprávnní tak neobmezené a svaté, jakým právem obmezovati a zatracopes vati bude cit panslavistický neb panitalský.? smjí-li Nmci, státní smlouvy, pimíleti a tuliti se ku kmenovcm svým zahraniným, kterak bude moci Slovanm a Italm to samé pokládati se za zloin.?' Maai ovšem zstanou vždy nevinni, nemajíce píiny, všickni na

bude

míti

i

ro/toužiti se

V zývati

po píbuzných svých poduralských.

novjší

dob Nmci

»panslavisty«

se pravívá

nechtjí

—

aneb

»panslávy,«

jakož v

vesms

národnosti

zapírati

Maai

a

—

vzali

všecky

své.

sob

Uhích

již

za

obyej, na-

betarskou elegancí

uvdomlé

ovšem,

I

s

bude

li

Slovany, kteí

panslavismem

cit, každá pirozená snaha slovanská; bude-li panslanebo panslávem každý Slovan, který nedá se vésti ku ponmení neb pomaaení: pak budeme poítati panslavisty na mil-

každý národní vistou

liony, a

Rakousko

celé stane se zaslíbenou zemí panslavismu

panslavismu, jakového ani

Pozorujeme egoismus

kmenv

pohíchu,

my

sami

kterak

panujících

dále tím nazeji a bezohlednji;

si

za

ped za teme o i

— ale

nepejeme.

dnv

posledních

Litavou

národní

objevuje se

ím

umlouvání se politikáv

266

32.

Idea státu Rak. (1865).

lánek

VIII.

maarských a o podlování se o zprávu íše na spsob, jakoby Slovanstva v Rakousku ani nebylo; doslýchám.e již s obou stran ei radostné zástupv hotových hrnouti se do domnlého ráje dualistického: a nadje naše, jakkoli oprávnné, v rozumný a stálý odpor vlády proti smrm takovým, mohly by (ehož bh nedej !) konen zstati pedce skutkem neospravedlnny. V takovém pípad nezbude nám íci nežli jedno a poslední slovo: když proveden bude opak idey moderního státu Rakouského, a jediná svého spsobu na svt pikne, když íše ta rznorodá ne stejnou všem spravedlivost, ale nadvládu a moc jednm nad druhými když Slované skutkem prohlášeni budou za plém podízené a, jakož již eeno, za materiál vlády pro jiné dva národy: tu vejde také píroda ve své právo, a odpor její nevyhnutelný promní domácí pokoj v nepokoj, obrátí nadji v zoufalství, a zbudí konen tenice a zápasy, jichžto smru, objemu ani konce pedvídati nelze. Den provolání dualismu stane se, nutností pírody neodolatelnou, spolu také den narození panslavismu ve forn: jeho nejmén žádoucí, a kmoti jemu budou rodiové onoho. Co následovati bude, domyslí se každý tená sám. My Slované budeme tomu hledti s upímnou bolestí vstíc, ale bez bázn. Byli jsme

nmeckých

i

i

;

ped

Rakousketn, budeme

moe

Jakékoli

i

po

myšlének

nm — I

kolotá

mi ješt

hlavou

i

srdcem,

Však

napedce, že po takovém slovu nemohu povdl jsem toho již dosti, aby každý, kdokoli jen chce, porozumti mohl úpln smyslu mému. Aniž já chopil jsem se slova od mluviti dále.

cítím

poátku skutený

v té nadji,

bh

žeby

e

má

získati

si

mla njaký

Nedostatenosti

Nikoli.

událostí.

sil

vliv

na

svých k tomu

od dávna povdom, a znám také dobe všecky ty mocné pedsudky a vášn, které slovm mým, a byla jakákoli, Ale hledl jsem vykonati aspo dle možnosti staví se na odpor. povinnost svou, abych nkdy nemusel se báti výitek svdomí, že jsem mlel a nemluvil, pokud ješt nebylo pozd, a že jsem

jsem

já

sob

nevaroval

tuším

ne

ped nebezpeím, každému dáno v té míe a s tou nevystíhal

a

Proto také byl bych

si

pokládal

a štítní se,

vyknouti poslední

O

a

publicistické

kteréhož

pedvídati

uritostí,

jako

slovo.

žurnalistické

šrtky,

kteréž

zbudila nebo ješt zbudí, malá jest mi pée. Povstné ministra kardinála Richelieu: >Donnez-moi deux lignes et je

vous

le

ferai

pendre*

mn.

nestatenost každé ostýchání

za

(dejte

mi jen dva

má již nkdy slovo

slova

un

homme,

ádky od nkoho,.

32. Idea státu

a já

vám ho pivedu na

platnosti doslovné proti

slovm,

vykladam

i

:

Rak. (1865).

nemá

šibenici)

ale bývá-li

lánek sice

267

VIII.

za

naší

vždy a všude snadno

doby

stavili

více

slova

mže ono pouiti nás, kterak bystrým a chytrým podnes není nemožné, vyenichati a stopovati kivé

úmysly také tam, kde jiné rozumné oko jich nevidí. Já v umní takovém nikomu pekážeti nebudu, a také nikomu neodpovím, le bych seznal, že svou vinou, nedopatením aneb nedopovzením, dal jsem píinu ke skutenému a vážnému nedorozumní. Ostatní všecko porueno budiž pánu bohu !

—

C.

ei

33.

na

spisy

snme

až

let 1865

z

království

1876.

eského

r.

1865

— 66.

vyjití »Idey státu Rakouského*, pi jmenování hrabte Majuherským kancléem (26. ervna 1865) propukla ministerská krise, a dne 27. ervence na místo Schmerlingovo nastoupil Richard hrab Belcredi. V tom spatován návrat od únorovky k íjnovému diplomu, a za souhlasu Palackého (dle porad v Malci a v Praze) Rieger již v ervenci a srpnu vyjednával s Belcredim. Avšak v popedí stálo narovnání s Uhry, kteí byli

Krátce po

látha

píinou nezdaru díla Schmerlingova. Proto cis. manifestem a patentem záí 1865 bylo prohlášeno, že nejdíve budou uherskému a chorvatskému snmu ku pijetí pedloženy diplom íjnový a únorový patent o íšském zastupitelstvu, a že platnost tohoto patentu zatím se zastavuje i ve pí-

hlavní z 20.

in

zemí neuherských a užší rady íšské;

snmem

uherským

dojde-li

se

uspokojivých vý-

že panovník vyrozhodnutím vyslechnouti »stejn závažné* zdání »zákonných zástupcv* ostatních království a zemí. Zástupci tmi pak vláda rozumla (ve smyslu íjn. diplomu) zemské snmy.

sledk vyjednávání hrazuje

si

se

a chorvatským,

ped koneným

Pohíchu eskému

snmu v dvma 1.

ústavních jednání jinak než

pání národních zástupc

dáno zasáhnouti do všeobecnými adressami, které tlumoily

1865 a 1866 nebylo

historické

i

vtšiny. Také soukromé jednání

jež ve své kurii

šlechty,

ech

po válce

r.

1866

dosáhla

nemlo pímého

již

vý-

sledku.

Na prvém

lenem komise hr.

snme

(od 23.

pro adressu

Thuna), na kterou panovník

krále

eského.

Rovnž

byl

list.

dík

1865

do

23.

bez. 1866) Palacký byl

za vydání patentu záijového

(29. pros.)

lenem komise

znova

slíbil

pro opravu

(z

péra Lva

se dáti korunovati za

volebního

ádu,

za

kterou byl již r. 1863 žádal. Jako eník vystoupil však ve snmovn toliko ve zvláštních záležitostech, jež se ho blíže dotýkaly jako historika a evange-

33.

ei

na

snme

1865—66: A) o zem. archivu.

269

Rovnž publicisticky pestával býti inným, zvlášt když »Národ« dnem 15. kvtna 1866 zanikl; ostatn domácí spory po pádu Schmerlingovu se zmírnily (Nár. Listy v pol. erva 1865 spojily se s Hlasem).

líka (v. níže A, B, C).

Dne vylouila

21. z

válka s Pruskem, která konen Rakousko Bundu, což pro vnitní ustrojení mocnáství zdálo se

ervna 1866 zaala

Nmeckého

podstatným prospchem.

Již

prve než došlo k

pímí

v

Mikulov

(26.

er-

do Vídn jednat s Jihoslovany a Poláky, jakož také s vládou. Za svého pobytu tam (od 26. ce. do 10. srpna), bez pispní historické šlechty, dohodli se již o spolený program s Poláky, t. o federalistickou soustavu skupin zemských; spis Riegrv o tom sven rukoum Goluchovského. Nicmén dohodnutí to posléze zkoušku neobstálo a konené jednání s hr. Belcredim aspo Palackého nikterak neuspokojilo (viz Jahn, Fr. Lad. Rieger, str. 275 si,). H'avní osou situace zatím zstávala otázka uherská, kde vláda Belcrediova hledla Uhry (ped jmenováním odpovdného ministerstva uherského) pohnouti naped k uznání spolených záležitostí íšských a k oprav zákon z r. 1848, které již formáln za platné se pokládaly. Ochota projevená Uhrm po válce ješt jim nestaovala. Belcredi pak jako odprce dualismu ml nesnadnou úlohu: Nmci jakožto »ústavovrní« stále protestovali proti patentu záijovému, zastavení únorovky, vedle toho však od podzimu r. 186 poali sami hledati shodu s Uhry ku prospchu dualismu resp. pedlitavského centralismu; také nový ministr zahraniných záležitostí, baron Beust, vlastn neshodoval se s politikou Belcrediho. Ostatn též u nás rostl proti Beicredimu odpor pro jeho odklady ve píin ostatních zemí; v oposici té (zvlášt mladoeské) také chváleno jednání Uhr, akoli pro nás nebylo od nich ekati co jiného, než dualismus. vence). Palacký a Rieger vypravili se

pros.,

Za takového stavu vcí druhý snm eský r. 1866, od 19. list. do 21. obrátil se k panovníkovi zase adressou (Palacký tenkráte ve výboru

pouze peložil adressu nmecky sepsanou do eštiny). Snm v této pijaté dne 7. prosince, oekával, až bude povolán vstoupiti do ústavního vyjednávání, a vzhledem ke slibu korunování krále eského vyslovil zatím své pesvdení, že všeobecné vyrovnání nebude provedeno bez piinní zemského zastupitelstva, že také starodávné státoprávní postavení Cech pomr jejich k trnu a k íši nemohou bez nho býti zjinaeny a že zei jména zem koruny eské bez svolení svých zákonných zástupc nebudou moci spojeny býti do nižádného nového státoprávního útvaru. Nicmén práv nebyl;

adresse,

k tomu došlo skoro v téže dob, mocnjším (v. úvod ís. 35).

A.)

O zemském

jelikož Belcredi musil již ustupovati

vlivm

archivu (dne 25. listop. 1865).

na ustanovení zemského archiváe (bylt též se ásti svého platu historiografského); byl Ant. Gindely. Když potom na eském snme podal zprávu zemského výboru (r. 1863 neprojednanou) o organisaci a rozšíení eského archivu zemského, odevzdána k návrhu Palackého zvláštní 9lenné komisi, zvolené od tí kurií z celého

Palacký jak známo naléhal ochoten v jeho prospch vzdáti tudíž na místo to povolán prof. dne 8. bezna 1864 dr. Brauner

270

33.

píin

totiž

na

snme

1865

— 66:

A) o zem. archivu.

zpráva zemského výboru 9. bezna t. r. odkázána uschování a závry íšsk5'ch klenot království eského. Palacký

kteréž pak dne

snmu, ve

ei

i

nechtl, aby snad archiv svatováclavský ku své zkáze jako dosud byl 7 klíi; ostatn prý potebí širšího vysvtlení ve píin vlast-

chován pod

nického práva

V

zem na památky archivní (Stenograf.

následujícím

zasedání

snmu, hned

zpráv}^

schze IV,

ve schzi dne

25.

str.

listop.

18).

1865

pednesl zprávu zemského výboru o zaízení zemského návrh komise r. 1864 zvolené. V f)Ovšechnfcm rokovování nejprve Palacký pimlouval se za návrhy (v. 1), a když prof. Hofler jal se vykládati o poteb archivní školy a historické komise pro vydávání pramenv, krátce mu odpovdl (2); Hofler však pipomínal v osobní oprav, že pouze píští úedníci archivní mli by míti vysvdení od zemského archiPotom v podrobném rokování šlo o návrh, že archiv zemský jakožto váe. dr. Volkelt

zase

archivu a sice na základ

—

zemi náležející a k veejným právm zem, k majetku jejímu se vztahující*, jednak že má (v historickém oddleni) sbírati materiál listin k zemským djinám. Tu zase Hofler chtl návrh opraviti tak, aby archiv choval listiny vztahující se nejen k majetku zem samé, ale i »jednotlivých ástek jejích*, a dále že archiv sloužiti má i za archivní školu k vychovávání zemských úedník (po spsobu école des chartes), i také dle možnosti býti stediskem pro vdecké prozkoumání a vydání pramen djin zemských. Proti tomu hrab Jindich Clam Martinic mínil, že jednotlivé ástky zem nemají zvláštního majetku, kdežto prof. Tomek navrhoval, aby návrhy Hoflerovy jako vci nové odevzdaly se ješt komisi k uvážení; tu pak také Palacký mluvil proti Hoflerovi (v. 3 a 4). Snm pak odkázal návrhy ty komisi 9lenné dle kurií (z kurie venkovské zvoleni Palacký, Tomek a Sembera); i projednával další odstavce. Mimo jiné šlo o to, aby vláda povolila propjovati starší kvaterny desk do tu Palacký mluvil proti Taschkovi zemského archivu za píinou opisování (jenž byl pro opisování v místnostech desk a c. k. úad) a proti Weidelovi (viz 5 a 6), naež návrhy byly pijaty, Také budiž zde uvedeno, že ve 3. schzi snmu dne 28. listopadu 1865 snm vzal na vdomí prozatímn opatení z 9. kvtna 1861 ve píin uložení a závry íšských klenot království eského, a usnesl se, aby dodatené lánky ke zízení zemskému v té píin navržené byly jemu znova pedloženy teprv, až budou opateny dostatené historické doklady. Palacký pro-

úední archiv chovati má k státoprávním

pomrm

»

listiny

jakož

i

;

i

—

nesl o

tom poznámku

(7).

Prosím! Já velice lituji, že jsem ani tušení neml do tohoto shromáždní, že o této vci se jednati bude dnes. Já mn), že jednání o archivu bude to, které také pan prof. Hofler se domníval, totiž: Návrh poslední od zemského výboru. O této velmi dležité zpráv loské komise ani jsem bohužel nevdl, že tištna jest. Jest to bezpochyby má chyba; je konen pedce ale chyba ta, že já nevda, že dnes o té vci jednati se bude, naprosto jsem se nepipravil, akoliv bych ml mnoho na srdci, co bych slavnému snmu ekl. 1.

Palacký:

jda dnes

:

ei

33.

snme

na

1865—66: A) o zem. archivu.

toho ani není poteba

271

dostaí snad jen vyjádení se súastnil v poradách z mé strany, že jejích, že všechna usnesení komise, jak je pan referent uvedl, jedno-

Snad

ale

hlasn

átku

nmu

k

já také

docela pistoupil hned z po-

a pistupuji, a prosím slavné shromáždní,

od komise

uinný

zrovna jen pijmout.

aby ráilo návrh

(Stenogr. Zprávy,

schze

18.)

str.

II,

Tedy

se stala.

;

úd komise jsem

jako

Palacký: Co

2.

a hezké jest,

profesor Hofler mluví, to všecko velmi dobré

mn

ale

debat, ponvadž

pomru

nco

O

je to zízení historické komise.

sobu školním v

nutn k

že to nenáleží

se zdá,

se tu jedná o

naší dnešní

jiného nežli o zízení archivu,

této ale se

nemá

jednati, o

k archivu se nemá také jednati.

To

zpaž se

bude na svém míst jednati. Co pan profesor ekl, že nevyhnuteln potebí jest, aby kdokoliv k archivu pistoupí, s vysvdeními tmi a onmi se vykázal, pomyslím si pi tom, Bože milý, že já bych nesml k žádnému archivu pistoupit, ponvadž takových vysvdení nemám a ani nikdy neml. Já se nemohu žádným vysvdením vykázat, že umím staré listiny íst. Tedy myslím, že v této vci není zapotebí, abychom kvapili, bude o studijním plánu

jednati,

pak ovšem

myslím, že se nyní jen o archivu

to

;

samém má

—

a

mé

zdání

abychom

jest,

obsahuje. (Sten. 3.

zpr.,, II,

se jen drželi

21

statky v listinách

Soukromé

co

skuten

p.

prof.

návrh

)

Palacký (nmecky): Chtl

povdti, — on zdá se já sám katalogisoval ili

toho,

že to

mén

jsem jen

inventarisoval, a

svatováclavského

Hoflerovi

Svatováclavský archiv jsem

ví:

musím

archivu

íci, že

na soukromé

není (nalézti)

vztah.

soukromá práva všecka ode dávna byla zapisována v eských deskách zemských. eské dsky zemské byly místo, kde jednotlivé majetky se zapisovaly. Proto bych byl také statky a

toho mínní,

by

že

To by množství

bylo

listin,

nco které

obma

Slezsku a k

pak

by tento výraz byl skuten nevhodný, zem koruny eské.

in

jiného,

nebo

mají vztah

k

ve.

svatováclavském archivu je

pomru Cech

Lužicím. Mají- li tím býti

pan navrhovatel

zem eské

leda že

rozumly

se jím snad

má

úplnou pravdu

—

mínny

k Morav, ke takové

listiny,

ale jednotlivé

ástky

specie v archivu nejsou zastoupeny. (Hlasy v levo

Ostatn musím se pipojiti k návrhu prof Tomka. In merito nejsem proti vci prof. Hofler zajisté má dobrý úmysl a mluví se znalostí vci, ale mn se zdá, pánové, ponvadž o tomto ježto kommisse pouze a pedmte v kommissi porady nebylo Eger! Asch!)

;

—

272

ei

33.

pesn

ješt

sobem novou

1865

-

66

Ay o zem. archivu.

:

Zemského archivu — že nesm.íme takoka ukvapením, které by svými následky mohlo

se omezila jen na zízení

initi usnesení vésti

snme

na

pvodn

dále, nežli

snad bylo zamýšleno.

Každým zp-

by dobe, jak míní prof. Tomek, vc tuto jakožto nova) odevzdati kommissi staré, nebo njaké nové.

bylo (res

bu

23-24.) 4. Palacký (nmecky): Zdá se, jakoby v tomto shromáždní byl zdvihl se njaký odpor proti výrazu »koruna eská*. Chtl

(Sten. zpr.

II,

jsem uvésti jen to na

pam,

že

se nyní nazývá svatováclavským,

vtšina

tohoto

listin

eské mimo echy, cích, a ve

skuten

protože

archiv korunní*,

protože

velikém

— Proto

ode dávna, co existuje archiv, jenž úedn vždycky jmenoval se >eský

totiž

na

potu

lén

byl archivem

archivu

táhla

Morav,

ve

se

k

eské koruny a právm koruny

v obou Lužiobvodu Nmecka.

Slezsku,

eské koruny

v

bych prosil, aby se neodporovalo výrazu >archiv korunní nebo archiv koruny eské.* (Hnutí v levo.) (Sten. zpr. II, 26.) 5.

Palacký (nmecky): zapjení

misse jen žádala o

Chci jen na to upozorniti, že

kom-

kvatern pro archiv zemský.

starších

—

Nuže o tom bych se prohlásil ponkud podrobnji. Tchto starších kvatern v tomto slavném shromáždní mimo mne snad

mimo ist historickou, zcela žádné jiné zaTak vc se má zejn^ia pi starých dvorských deskách manských, nikoli pi deskách zemských. Tam jsou nikdo nezná,

protože

jímavosti více nemají.

kvaterny,

kterých

všimne, a

pece

se,

kterých

kvaterny,

badatele

historie

kvaterny

žádný

lovk

nepo-

domnívám

stojím

vede

se si

bychom mohli svém názoru

tomto

Taschka. (Sten. Zpr. 6.

II,

sování, o to prositi,

Taschka, kvaterny

—

žádáno

snmem, aby

a se

kdyby

pestati i

proti

na návrhu kommisse,

návrhu

p.

poslance dr.

30.)

Palacký (nmecky):

zemských

pi deskách zemských

zemského archivu. Vždy takto o tyto starší pée. Pi správ zemských desk te sejde kdo staré a nejstarší kvaterny vypjovati chce,

že vždy

na

nikdy

místností

na tom, pokud a myslím,

už

užíváno býti nem.že,

tamní manipulaci

pjovaly do

a

krom

je práce v nich dosti namáhavá. Proto

že starším normaliím docela se neuškodí a neprejudikuje, bude-li

za takové v

si

aby — v této

p.

Musil bych pece, kd> by došlo k hlaposlanec Weidele mluvil jen o dskách

vci

mlo

zstati

pi návrhu

p.

poslance

aspo potud mohl vysloviti své pání, by staré manské aspo do zemského archivu mohly býti pjoabych

vány, a aby také

snm

svým usnesením

se o to zasadil.

ei

33.

snrr 1S65— 6;

na

Tyto staré kvaterny desk

poteb

nežli

k historické.

B)

O oprav

273

Karlšteina.

dvorských nejsou naprosto k jiné

Já

mohu

to

íci,

já

mimo

je poznal

manský ped 40 lety u tehdejšího nejvyššího komoího zemského, hrabte Františka Šternberka; mohly-li tenkráte nevím jakým zpsobem nejvyššímu komoí pjeny býti na dále, a myslím, že vláda aniž utrply škody, bude tomu tak tehdejší archiv

—

—

i

v nejnovjší

bývala

nežli

dob za

po této stránce stala dívjších dob, ped 40

30—31.) 7. (O chování klenot

Palacký: Ponvadž vili.

mnohem

liberálnjší,

(Stenogr. zpr.

lety.

eského,

28. listop.

II,

1865.)

e

vcech a podobných jest, vci aspo s mého stanoviska promlu-

o historických

tedy cítím se pohnuta o té

té

království

se

Ono nedostává

doby,

se vlastn žádných zpráv k této vci teprv od kde Karlštein jakožto skladišt tch korunních klenot

zrušen byl;

nemohu

co díve bylo,

pokládati za

to,

to že

mn

ovšem dobe známo jest, ale by vk pedkarlštýnský, totiž ped

SOtiletou válkou ješt za platný uznáván byl; nyní, co se ale stalo

vci od SOtiletc války, od zrušení hradu Karlšteina, co schránky klenot koruny eské, to obaleno je, pánové, všecko v tajemství, aspo v tajemství pro soukromého zpytatele, jako jsem byl já, to slavní úadové zempanští snad budou míti, já nemohu v té vci jakožto historik dát žádné vdomí. (Sten. zpr., III, 10.) v té

B.)

O oprav

hradu Karlšteina (dne

28. listopadu 1865

a 22. ledna 1866.)

Ve 3. schzi snmu dne 28. listop. 1865 hrab Frant. Thun podal zprávu zemského výboru o restauraci hradu Karlšteina; navrhováno ujednati pián její »ve srozumní s korunou*, jelilcož hrad pol
O

otázce vlastnické

Snm

pak dle návrhu Lva hr. Thuna usnesl se podati prosbu panovníkovi za opatení, aby hrad byl opraven, s vyslovením ochoty snmu pevzíti ást nákladu, jestliže panovník dá zaízení k oprav initi ve srozumní se snmem nebo výborem zemským; sepsání adressy vyslovil se také Palacký (viz

1).

uloženo zemskému výboru.

Adressa tena

hr.

Frant.

Thunem

ve

snmu

dne

Pro. pak že by se

22. ledna 1866.

Hófler namítal, že o Karlu IV lze mluviti jen jakožto >císai«

;

korun svatováclavské, nýbrž jen o korun království eeská že je již tetí, poízená Karlem IV a dle papežské bully vnovaná ostatkm sv. Václava; r. 1355 neslula svatováclavskou a zdali prý

nemlo

mluviti o

ského. Koruna

18

274

ei

33.

na

snme

O oprav

1865—6; B)

rod Habsburský, nabyv království mitky ty odbyl Palacký (viz 2).

eského,

Snm

užil

Karlšteina.

kdy podobného

pijal adressu,

naež

výrazu.- Ná-

bezqu

v

r.

t.

žá-

doucí oprava hradu byla slíbena.

Palacký:

1.

vci

slov o

íci,

statek koruny,

Co

týe

se

Já chtl jen z historického stanoviska nkolik se o tom, zdali hrad Karlštýn jest

ponvadž jedná

panovníka eského, aneb

t. j.

ped

doby pedferdinandské,

zdali jest statek

zemský.

musím

SOtiletou válkou,

a

již tehdejší statky zemské a královské dokonce pisvditi, že byly od sebe rozdílné, pece pi jediném hrad Karlštýnském výkráli a panovníku zemi pominkou to práv bylo, že náležel spolu, ponvadž tam klenotové íšští chováni byli a i)urkrabí Karlštýnští jeden z panského a jeden z rytíského stavu písahu vždy zemi, stavm a obci království eského. skládali netoliko králi ale Karlštýn považován byl jako palladium koruny eské netoliko, ale království eského, zem eské, všech stavv a vbec za schránku i

i

i

i

všeho, co nejdražšího

vaný

stav,

mlo

do kterého

Tedy

království.

postaven

byl to jakýs privilego-

hrad Karlštýn v

byl

dob ped

Ovšem po bitv na Bílé hoe Ferdinand tomu jednostrann konec; hrad Karlštýn zstavil hned pánu z

ticetiletou válkou.

uinil

ían

Nebyl ho tedy hned odevzdal, jak refez ían roku 1625. události, nešastné tehdejší byly tím píinou, byly pánové To král Ferdinand II chtl dokázati plnomocenství své, svou vrchní

jakožto statek pozemský. rent pravil,

že

pestal

že Karlštýn

moc,

—

veejnému úelu, nýbrž pánu

býti

statkem zemským spolu.

jako

Já

myslím, že od roku 1848 a zvlášt od íjnového diplomu naší doby,

kdežto že

i

zem opt

kdejší

hlasu ve veejných svých záležitostech, vci bude milostiv hledt k tomu, aby n-

nabyla

císa pán v této

pomr aspo ponkud

majetek jak

se navrátil, a že tedy

práv panovníka eského

bude považován

nyní,

a

mže tak

i

hrad Karlštýn

považován býti za spolený celé

i

zem

i

národa eského.

To jsem chtl k objasnní vci podotknouti. (Sten. Prosím, já chci jen k vysvtlení 2. Palacký:

zpr.

III.

toho,

18.)

co pan

z nedorozumní, jak se zdá, pronesl, uvésti. Nejprvnji co se týe jména císae Karla IV., že jen jakožto nmecký císa byl Karlem IV. a ne co eský král, to všecko pravda. Ale jak to v jiných zemích v obyej vešlo, zejm. ku p.

pro. Hofler

ve P\ancii, že Karel Veliký

Charles magne, tak vešlo v

nejmenuje se Charles

obyej

vdlo, že nebylo krále Karla echové Karlem I., nýbrž Karlem

se

v

le

echách, akoliv

jiného,

IV.

že

grand, nýbrž velmi

dobe

ho nejmenovali sami

)

ei

33.

To

obyej

vešlo v

tím nezastavoval

Co

týe

se

snme

na

1865—6;

a jakožto

O

O Tšínském

obyej

alumneum.

to platí, a

275

nikdo se nad

ani nyní není teba, myslím, toho vykládati.

;

to

»svatováclavská«,

slova

že svatý

se rozumí,

neml, nikdy koruny nenosil, a že se to v tom smyslu ani nemže rozumt; ale to pichází odtud, že zejména po bitv blohorské v 17tém století v obyej vešlo v Cechách všecko co staroeského jest, a co echovi a eskému srdci tak Václav

íkaje drahého

eská eská

koruny

nikdy

jest

(nepokoj v levo), jmenovat svato-václavské,

sváto- václavská*

»e

eské svatováclavské*, »zem všecko k emukoli velkou cenu pi-

>království

svato-václavská*,

a tak

;

djinách svých jmenovali »svato-václavským«, a tím také obyej, že koruna eská jmenovala se svato-václavskou proto, že je eskou. To jiného významu nemá. Ostatn to velmi dobe obstáti mže co pan prof. Hofler v historickém ohledu pravil, ale také v smyslu tomto mže všecko, cokoli eského, našim pedkm drahého bylo, jmenováno býti svato-václavským, neb to všecko mže zstati a mže v tomto smyslu místa míti. (Sten. zpr. XX, 20 kládali, v

vešlo v

O Tšínském alumneum

Ci Palacký

alumnea v

ujal

Tšín

se

petice

za

(dne 20. pros. 1865).

podporu na nové vystavní evangelického

ve Slezsku, kteréž, jako dobroinný ústav pro chudé stu-

znanou mrou také mládeži, která z ech navštvovala tamjší evangelické gymnasium (do 407o)- Snm povolil hned 500 zl., jak navrliovala komise petiní; nepistoupil však na píspvek dvojnásobný', za njž dující, prospívalo

žádal Palacký.

Palacký: obce Tšínské

Pánové, v celku

chci

se

pimlouvat, aby žádost církevní

svém povolena

na mne, bych žádost tu

si.

snmu

Pipomenouti musím, Tšínské byla se obrátila

byla.

že v zasedání minulého léta obec církve

pedložil; já to také

domo,

nepišlo to ve

zpravodajovy dovídám

snmu se,

že

prosby nepízniv vyídil tuto co nejvroucnji vilo

to

se na

Mnozí

petici.

a teprv

Pánové, já

Však

jak

ze zprávy

nemohu

jinak než-li

aby v této vci slavné shromáždní postavyšší stanovisko. Musím vysvtlit, co vlastn

jest.

se domnívají,

protestantské.

potom výbor

její.

prosit,

ponkud

alumneum

k vyízení,

uinil, a

vpán zemský pes všeliké mé

podporoval pokud možno bylo píznivé vyízení

Tomu

že

to jest

však není tak,

njaký seminá pro kleriky v Tšín není než gymnasium 18*

276

Kei

33.

a sice to jediné

na

snme

1865

— 6; Q O

Tšínském alumneum.

gymnasium protestantské pro všechny

zem

nejen

koruny eské, ale také jiných zemí (i) Uherska. Jak známo, císa Ferdinand II. v Slezsku hned od poátku

protestantm svobodu, oni nebyli ze Slezska vyhnáni, tak Cech a Moravy, proto v Slezsku udržely se vždy církve protestantské, a když císa Josef prohlásil toleranní patent a na Morav na sta tisícv duší pihlásilo se k vyznání v Cechách protestantskému, všickni tito ve svých potebách školních odkázáni byli ku škole Tšínské. Nyní ale alumná ten a gymnasium Tšínzstavil

jako

z

i

Alumná

ské jsou docela rozdílné vci.

tak íkaje

ten jest ústav

soukromý církevní obce Tšínské ku podporování chudých žák, chudých studujících. Kdekoliv jsou u protestant zejména v Uhrách vyšší a stední školy, tam se nacházejí tak eené alumnáe. To však jsou dokonce jen dobroinné ústavy a bez tchto dobroinných ústav, spojených se školami, nemohli by se ani mnozí do studií dát. Budiž mi dovoleno na sob samém dát píklad, že kdyby nebylo bývalo alumnea, nepravím jen Tšínského, ale Trenínského a Prešpurského v Uhích, ani já nebyl bych se mohl dát na studie, a nebyl bych dosáhl té cti v tomto váženém shromáždní moci nyní mluviti. Nyní cirkev Tšínská nežádá žádného píspvku na školu, nýbrž jen na ten dobroinný ústav v Tšín a sice ani ne na ten njakou podporu, alébrž že stavení ústavu toho, pocházejíc ze 14. století, jest na spadnutí, že obec Tšínská nucena, bu stavení to a tím celé alumneum zrušit, bu postavit celé alumneum znova. Ovšem že se rozhodlo postavení tohoto alumneum, ale pi i

i

všech velkých obtech,

které

obec církevní iní, nepostaují tyto

k celému nákladu. Nyní pánové slouží tento dobroinný ústav, toto

alumneum z nejvtší ásti protestantské mládeži eské, protože asi 40% eských jinoch obou národností na Tšínském gymnasium studuje a jen asi 30% z Moravy a 30% ze Slezska a všech ostatních zemí naší íše. — Ona obec, jak pravím, iní to dobrodiní •

dtem

—

národu eského. Pokud nebylo dovoleno tak íkaje, býti v Cechách protestantem, tu by ovšem ani nezasluhovalo takové podpory, ale nyní, kde svo-

boda náboženství panuje, kde slavný ských protestant

nejsou

eské

snm nemže

dítky,

nám do

bych pece nerad, aby slavné toto shromáždní

íci:

nich

dítky

e-

se cizilo této vci,

vci, která pouhou dobroinností Tšínského ústavu

nm

»

nic není<, tu

jest.

Tšínský tento ústav necizí se národnosti eské; ovšem se na posud výhradn nmecky pednáší, tak jak to ped nkolika

34.

ješt

lety

vbec

Rozprava ve Svatoboru

bylo, ale na

tom

mnoho výtených muž snm, který v tom není více

již

ve

v

i

vci

1000 zlatých

té již

Tento ústav vychoval

tolik nezáleží.

národ našem,

ponvadž Slezský

a

interessován, a taktéž povolily,

277

listop. 1866).

(18.

musím

moravský

vyznati,

se

že

snm by

to

kdyby eský snm, snm království, tohoto ústavu, ml obmezovati se výhody užívají nejvíce jehož dti spravedlivo, aby ovšem na 500 zl. Myslím, že by bylo slušno bylo pro

mne

zahanbující,

cit

i

že jednou na vždy, slavný

snm

požádaných 1000

svolit,

(Bravo a

9— 10.)

—

(Ve schzi srozumitelné

v centrum.)

snmu

a já navrhuji tuto

vc

slav.

snmu.

zprávy schze XIII,

(Stenogr.

str.

dne 3. února 1866 pi jednání o zákon o mysliPalacký navrhl, aby pro »Jagdgebiet« obnovilo se slovo »honitva«, což bylo pijato; Stenogr. zpr.

ze

eské

vosti pro království

XXIV,

ráil

zl.

výborn

na postavení tohoto ústavu úplných

staroeské

2».)

34. -Rozprava ve Svatoboru z

i8.

(Nár. Listy ISóó . 318 z 19.

V

souvislosti s

pedešlými rozpravami

(v.

listopadu

i86ó.

listop.)

ís 28

a 31)

Palacký obírá

potebu nkterých oprav ve spolkových stanovách. Pominutí prvního nadšení ukázalo snad nedostatky ve spsobu associace. Mimo jmé mohly by snad schzky

samým zízením

se tuto

a

Svatobora, dávaje na uváženou

psobením

zvýšiti úastenství a družnost spisovatelstva v potebném spolku mecenášském. Též bude nutno stanoviti jisté meze pro almužnáství ke vdovám a sirotkm; a vedle pocty zemelých (jež byla zvláštní pohnutkou spolku) bude vždy potebí podávati též prostedky pomocné k prospívání literatury samé: v té píin uvádí se veejn, kterak druhdy Šafaík a Celakovský Následkem tohoto podntu požívali podpory soukromé (pi Matici útované). Palackého valná schze z 17. kvt. 1868 vskutku zmnila spolkové stanovy; poet len potebný k uzavírání ve jednak sníženy lenské píspvky, valné hromad, jednak náleželo novým spsobem vyznamenávati literární literární

—

i

práce,

i

konati

schzky

literární.

V minulých Vám zdání své

Pánové! vykládati

schzkách

obírali

se

zasedáních spolenosti naší o

poteb, abychom

netoliko

pihlížením

k

ml jsem

est

ve výroních svých

materiálnímu

stavu,

: ;

278

34.

Rozprava ve Svatoboru

(18.

listop. 1866).

k vedení a psobení Svatoboru, ale také k idejní jeho stránce, k ouelm a k duchu, kteí vévodili a rozhodovali pi zakládání jeho,

i

abychom skoumali,

shoduje-li

se

jeho

ústrojí a

psobení

pokaždé s potebami asu, mnívajícího pirozené zjevy a požadavky své v rozmanitosti nekonené. Mnl jsem a mním posavad, že povinen-li jest každý oud spolku našeho úastniti se v díle ta-

kovém, povinnost

ta naléhá

koho

zvlášt na toho,

uznali jste za

elo správy spolenosti a že dvojnásobnou tíží dopadá na mne, který pi zavedení a ustrojení celého Svatoboru

dobré,

postaviti v

hlavní vzal jsem

Nevytahuje se

byl na sebe péi.

píin,

vdnosti v

té

upímným

pronesu

pi prvním

zakládání spolku našeho

doufám, že nikdo

z

mn nezazlí,

vážné odpo-

když vyznáním

nkterá osobní svá zdání, o jichžto vhodnosti nezapírám že rozlin souditi se dá. Ponu hned seznáním bez obalu, že áky a nadje, kterými r.

1861

kojili

jsme

nalezly ospravedlnní ve skutcích a událostech, jichžto

v poslední

dob

se

tutech Svatoboru se,

a že ve zízení jeho,

vyskytují

se

Na znamení

dkaz

a

ukázati k okolnosti, dle statut,

ani

toho, co pravím,

sešlých

se

svdky jsme kterými

tajiti

prospšné.

mohl bych tuším hned

že letošní naše zasedání

poet

nevšecky

v ústrojí a ve sta-

nyní nevhodnosti,

již

mám, nebylo by moudré

za to

tený,

stali,

se,

májové pro nedosta-

údv, odroeno

býti muselo.

Mže ovšem nemilá událost ta považována býti za pouhou náhodu ale mn budiž dovoleno dotazovati se a skoumati, není-li to snad povážlivý

symptom neduhu

se vyskytujícího,

ve hloubi

organismu

spolenosti naší

kterýž záhy zpozorovati a odstraniti potebí, aby

celé nepozbylo žádoucího zdraví a prvotní své inné síly Pánové Jest Vám bezpochyby ješt dobe v pamti, jaké pi zakládání Svatoboru r. 1861 a 1862 v celém národu našem panovalo nadšení vdnosti k spisovatelstvu eskému, co prvnímu pednímu zachovávateli a kísiteli národnosti naší z trudného vku posledního. Byl to jeden, jakož jsem ekl, z pirozených zjevv asu nekonen mnivého. Horování každé bývá však jen doasným sice by, jako horeka, uškodila nejen zdraví, ale živobytí samému.

tlo

.^

!

i

i

i

Také radost nad zachránním

života

národního musela

umírniti se, jakmile národ pocítil se býti v žívání.

—

Ale vlivem onoho prvního nadšení

ponkud

ubezpeeném jeho

po-

ne bez

mé

stalo se

—

do Svatoboru nkterá ustanovení, kterým ne sice vysoká vláda naše, ale mnivý onen as odepel svrchované sankce své. Výška obtí skládaných na oudy naše, a áka stále

viny

že dostala se

Rozprava ve Svatoboru

34.

279

(18. listop. 1866).

stejn velého úastenství vešly do statut jen za vlivem doteného nadšení, a chladné uvažování pirozených výminek každého zjevu

i

a

dje ukládá nám

abychom útvary poetického nkdy

povinnost,

požadavkm

ladu a skladu myslí hledli pispsobiti lépe k Snížení jak censusu našich

všednosti.

ných

i

ku

jest

ím

prosaické

skutepítomnost potebná

zakládajících,

osob, jichžto

schzek výroních

platnosti

potebou

býti

potu

pispívajících, tak

oudv

a uzavírání jejich,

ukazuje se

dále tím nutnjší.

Nedostatenost sil a snah jednotlivcových pudila, ba nutila lood jakživa k spolování a k družení se, ili associaci. Neteba vykládati zde, kterak veškeren pokrok lovenstva v civilisaci od nejdávnjších dob až do nynjška zakládal se hlavn na této zásad, ani kterak málo jest vcí lovku vbec a obanu zvlášt žádoucích a prospšných, kterých by vk náš nedomáhal se pomocí associace. Také Svatobor náš jest associace zvláštní k dobrému spisovatelstva eského, k usnadnní, pojištní a rozšíení vezdejšího jeho blahobytu. Vyložil jsem již v jedné z pedešlých pednášek

vka

svých na tomto míst, kterak hlavním a bezprostedním

pée

naší jsou a býti mají, ne literatura

cové a psobitelé

zvelebení

;

za úel,

z ní

výteníkm, pobádáme

ježto

je

a

pedmtem tvr-

ale její

prosteden

jen

literatury

pomckami

nám

sama v sob,

staví se

odmnami vnovanými pedním evnní mezi

k vyššímu snažení a

liší se od spolk akciomén náských vymujících úastníkm svým práva uritá, ale nejvhodnji ho slouti mže spolkem vdeckým, nežli dobroinným tuším naznaíme býti spolkem mecenášským, v nmžto Mecenášem jest sám veškeren národ eský, jakož to v osvdeních našich vy-

sebou. Proto také associace naše podstatn

i

;

sloveno bylo hned od prvopoátku.

Tedy to

associace ve

nemén

myšlenka

vbec, tak

že jak národ ní,

že zejména

že jako

tito ji

o závod

nemeškal bohužel

zmiuji koli,

považovati budou

eského

nebylo-li

o

její

za svou

zdar a dosti

—

není-li

pedvídati,

pohrnou se do

archu

zvláštní, a

prospch vždy vtší hojn,

ale

mnivý as

ani sebe

širším o té

vci výkladem; také

ne tím úmyslem, abych žalobn dotýkal se koho-

se o ní

živjšího

posavadním

."

zde užívati práva svého.

Vás

baviti

se

spoátku ovšem

alebrž abych obrátiti

závada v

i

spisovatelstva

nežli šlechetná

spisovatelé sami zvlášt

i

postarají

a vtší? Stalo se toho

Nechci

prospch

vábná,

a

mohl pozor Váš

stálejšího

úastenství

zízení a vedení spolenosti

i

svj k

otázce, neleží-li

spisovatelv naší.í*

snad

Dovolím

si

také

upo-

280

34.

zorniti

Rozprava ve Svatoboru

(IS.

listop.

1866).

na tu nehodu, že vSvatobor sám posavad nebyl a není v tom

aby hojnji buditi mohl pocit kolegialnosti v oudech také píjemnjším, nežli jest aby je zamstnával pouhé placení roních písjívkv a naslouchání zprávy, kterak iditelstvo jimi nakládá. Nyní, když vlasteneckou štdrostí nejmenovaného dárce dostala se Svatoboru také úloha, odmovati veejn postavení,

svých,

ním

i

nejvýtenjší plody eské mati a posuzovati

je,

gramu Svatoboru také by výtenjší plody pokud všestrann ve

literatury a tudíž také

by na

nebylo-li zvláštní

skoupro-

schzky spisovatelv samých, kdežto

pítomných

jejich,

kritické

pedbžn

dob, pojmouti do

té

i

nepítomných, ítány a Leží

uvažování brány býti mohly?

v našich okolnostech zvlášt, vbec, tak se nese, kde více initi, aneb aspo více vidti a slyšeti bývá. Proto schzky takové zdály by se u nás býti žádoucí. Ovšem že by jim píslušeti mohl v té vci jen hlas poradný a pouný, kdežto rozhodný hlas musel by pozstaven býti sboru od zakladatele samého jmenovanému; nelze to v povaze lidské, jak že vtší úastenství

i

tam

mn

i

koli

pevahy

stranné.

Však

nkdy

by

zajisté tajiti se možností, že

já o

nabyly v nich koterie jaké-

tom nenavrhuji ješt nieho, nýbrž

jen proto chtl jsem toho podotknouti, abych pobídnul Vás, pánové!

samy ku pemýšlení a k budoucímu podání návrhv, jednati bude o dkladnou revisi statut našich. Nejhojnjšího

povšimnutí a

nejpilnjšího

až se

nám

pozoru dostalo

se

spolku našemu dosavad od rodin zemelých spisovatelv nuzných

výboru sotva kdy udalo se míti posezení, aby nepednášely se mu hojné prosby o podporu jménem ubohých vdov a sirotk po spisovatelích

v

asto

i

takových, kterých jména

pamti kruh pátelských,

i

psobení udržela

se sice

národu celému sotva kdy vešla ve

ale

známost. Jest mi trapné, mluviti o vci této, an cítím a uznávám, že

pravá nouze a bída každá, kdekoli se objevuje,

aspo lovka vzdlaného

má

právo na soucit

soukromá osoba jist do jakživa rád se propjuji všude ku pomoci, kam skromné síly mé staí; ale co spolusprávce majetku od národa nám k úelm uritým sveného musím se pece tázati, snáší-li se to s pvodním úmyslem jak zakladatelv tak podporovatelv, aby Svatobor stal se njakým ústavem chudých ili njakým almužnáem pro ubohé ovšem vdovy a sirotky? a dále, má-li každý ten, kteréhož jméno kdy objevilo se na titulu nkteré knížky aneb pod lánkem v nkterém asopisu státi se hned s rodinou svou pedmtem pée Svatoboru, aneb má-li se tu stanoviti njaká ára, co hráz nepea šetrnost

i

i

a co

34.

Rozprava ve Svatoboru

kroitelná. Ratež pánové! rozvážiti

vc

281

listop. 1866).

(18.

tu sami; na Vaší

vli

viseti

bude rozhodnutí otázek takových, až ve píštím zasedání pikroíme k revidování, doplování a uritjšímu vymování pravidel spolku svého, dle nabyté dosavad zkušenosti. Mezitím budiž mi dovoleno pipomenouti nkteré motivy, ne-li k ospravedlnní, aspo k vysvtlení prvního jejich návrhu a spsobu. Hlavní k nmu podnt a vedoucí pi myšlenka byla, jakož známo jest, národu našeho dobrovolná samochtící obtivost na poctu zasloužilých spisovatelv nejprv nedávno zemelých, potom

nm i

i

z

živoucích, ba

mohlo

budoucích. Pocta zemelých stala se tedy jedním

i

úelv

hlavních

Svatoboru vlí národu samého. Co

v nás nebuditi myšlenky,

prospch spisovatelv, a

ím

dala se spolu otevíti cesta ke stálému zdaru

dále tím ušlechtilejšímu prospívání literatury samé. Nejasné,

velé touhy

ale

souasn

v

národu

akademie

a

t.

jevivší se

tu všelijakých nadací,

tu

neuritosti své podobné myšlenky.

mti

šlo dále, ne-

kdyby prostedky podávanými ve

Mn

a

obalované do

slov,

ospravedlovaly pi

p.

pi tom živ

vší

tanula na pa-

dívjších let života našeho národn-literarního, která za svého asu musela sice tajiti se, nyní ale, co vc historická v plném svtle svém bez úhony pedstavena býti mže míním podporu, které po nkolik let požívali od nkolika vlastencv našich dva z nejvýtenjších spisovatelv eských, Šafaík a Celakovský. Uznáte jist, pánové že vc ta památce tch, kteí podporováni byli, nemén ke cti slouží, nežli tch, kteí podporovali a že tudíž není píiny, déle ji zakrývati, Šafaík, za svého mládí již horlivý zkušenost

ze

:

!

nadaný dlník a spolu

a vysoce

ponkud

i

mj

vdce

na poli ná-

rodní naší literatury, za dlouhého pobytu svého mezi Srby v

Sad r.

a

byl se jemu a nám,

Nemohu 1832

zde

šíiti

proti své vli,

v jakých

se,

roznítila se v srdci

tém

již

okolnostech

a

z

Novém

cele odcizil.

kterých

píin

jeho touha opustiti své postavení, pi-

k nám

do Prahy a vnovati se tu celou kdyby se nám jen podailo, zjednati mu a pojistiti jakés takés opateníko aspo na nkolik let, ovšem soukromé, ano ve veejnosti nebylo k tomu cesty. Psal o tom

sthovati se

opt

duší

i

s

rodinou

literatue eské,

mn

poprvé dne stiku

asu

10. i

íjna 1832 psaní obšírné,

z

nhož

pro charakteri-

osoby nkterá slova zde uvésti nebude, tuším, ne-

místné.

>Že

nemíním, že tak

i

do Prahy co do njakého Eldorada táhnouti tam žádných zlatých dnv neslibuji, že jako zde

já (tak dí)

tam

s

sob nouzí

a s

nesnázemi potýkati

se

hotov jsem, o tom

282

34.

Rozprava ve Svatoboru

ped Vámi mého za

smýšlení

zbytené držím.

spsobu

(18. listop.

i

života

1866).

povdomými

Aniž se teba obávati, že snad

šíiti

se

tamjšími

s

okolnostmi spokojen nebudu, že kroku svého pykati budu atd. Já bez práce žádných kolá ani neekám, ani nežádám, dobe vda, že

života

ubohé uené zde na zemi tebas nejmozolnjší, lekám a štítím, když

bez neesti a psoty pro nás

Aniž se které práce,

není.

jen pro národ náš budu pracovati moci* atd. Již

1.

listopadu

že zápisem

na to

mohl jsem oznámiti jemu za

odpov,

téhož dne nkolik vlastencv eských, šlechticv

i

ne-

šlechticv, kteíž ale jména svá tajena míti chtli, podvolili se k ur-

itým pro snškám a vkladm na pt let, z nichž potom editelé Matice eské pravideln odvádli mu msín po 40 zl. st. Na to drahý mj pítel na poátku máje 1833 pisthoval se do Prahy pouhý

a usadil se mezi námi co literaturu a

spisovatel

eský,

— k jakému pro

národnost naši prospchu, to ve shromáždní tomto vy-

by zbytené.

kládati bylo

Podpory však takové Šafaík poteboval a užíval jen až do roku 1841. Podobná pomcka, ovšem ale v menší míe, sbírána 1841, když po smrti knítaké pro elakovského v letech r. 1839 Pvodní o tom žete Kinského nešastným sklíen byl osudem. outy, vedené pi Matici eské zvláš, jsou ješt ped rukama,

—

kdyby

jich pro

dkaz

bylo potebí.

Nebude Vám, pánové! tžko seznati, že v tchto pádech Matice eská pedbžn zastávala úkol a úad našeho spolku, a tím snáze vysvtlíte sob, pro já, pi skládání stanov Svatoboru, ml jsem ovšem, že Safaíkové a Cejsem je hlavn na mysli.

Vdl

námi každého léta nicmén jakož oni, ustastudiemi teprv v postupu mnoha let vynikli do vinými a pilnými té výše, která pojišuje jim v národu našem pamt nesmrtelnou, jiní našinci, piloží-li ke studiím svým jen stejnou vli tak mohou lakovští nerodí se mezi

:

i

s

vytrvalost železnou, za

píkladem

jejich snažiti se

zdárn, zvlášt

když jim usnadnna bude k tomu píležitost; píroda cnými dary svými k Cechm nikdy skoupá nebyla.

pánové! obraceti pozor Váš dnes jen ku poopravy spoleenských statut našich. Uinil jsem to

Dovolil jsem

teb

revise

i

zajisté vzá-

si,

svými, sám ze sebe a dosti na kde co nedopovdl aneb nedobe povdl, pokléska taková nebudiž editelstvu celému za vinu piítána. Nechci Vás baviti déle ale prosím, že ráíte to, eho jsem dotýkal

bez

potazu

se

ctnými kolegami

kvap, protož jestliže jsem

;

!

3Ó.

i

jiné,

ehož bude

Drobné

ei

r.

1867 a 186S.

283

potebí, uvažovati mezi sebou podrobnji, abychom,

sejdouce se bohdá zase, spojenými silami mohli

založiti

ústav

svj

na základech širokých, pravých a navždy blahodárných

35.

Drobné

ei

r.

1867 a 1868.

(Politický vývoj té doby.) Patentem z 2. ledna 1867 svolána mimorada íšská, která (mimo snmovnu panskou) mla býti obeslána snmy neuherských zemí výhradn za úelem porady o ústavní otázce. Byl v tom ástený ústupek Belcrediho Beustovi, jenž odmítal vliv jednotlivých zemských

ádná

snm

neuherských

(dle vlastního

smyslu diplomu záijového)

;

nicmén

ne-

mimoádná, která mla aspo poradn spolupsobili pi narovnání uherském, a zárove ve spoleném shromáždní vyrovnati rzné právní náhledy a nároky zemí neuherských. Belcredi doufal, že mu to pomže ješt Uhry pohnouti k vtším ústupkm v zájmu jednotného íšského svazku; a zárove byla autonomistm zachována možnost dosíci v této rad vtšiny a dle toho ústavu upravovati, — bylo patentem z 2. ledna zemským snmm íve smyslu íjnového diplomu) vyhrazeno, aby svolána užší rada íšská, nýbrž

do mimoádné rady íšské vyslali zástupce sice v potu stanoveném únorovkou, ale bez ohledu na kurie a territoriální obvody jí pedepsané. Patent

odporem

Nmc

porad, jichž také Palacký se úastnil, byli jsme hotovi obeslati

nicmén dle mimoádnou

radu íšskou pod nkterými podmínkami (Jahn, Fr. Lad. Rieger,

str.

ovšem

se

potkal se silným

;

nás neuspokojil,

331

si.).

když dne 1. imora v korunní rad konen nad Belcredim zvítzil Beust, jenž již od prosince 1866 byl zavedl jednání s Uhry ku prospchu jejich a dualismu. Když tedy Beust pevzal vedení vlády, vyrovnání s Deákem pokládalo se za hotovou událost, na níž nemlo se nic mniti (zvlášt dle reskript z 17. února); tím prý pestala poteba zastavení únorovky: zem neuherské mly sejíti se zase v ádné »ústavní« (užší) rad íšské, aby tam provedly ústavní zmny nutné následkem vyrovnání s Uhry. Vzhledem k tomuto obratu vcí byly u nás za úastenství Palackého znova konány porady; konference federalist ve Vídni dne 15. února pak dohodla se konen o podmínené obeslání rady íšské jako sboru toliko poradního, — stalo se tak proti našemu pání, v nepítomnosti Palackého (jakož také Palacký tehdy Beusta nenavštívil, jak nkde omylem se uvádí).

Avšak

s

vci

sešlo,

Nov zvolenému snmu eskému (od 18. do 27. února 1867) pedloženo pouhé vládní sdlení o upuštní od patentu záijového 1865 a svolání »ústavní* rady íšské. Snm pak dne 25. února pijal adressu (sepsanou Lvem Thunem, peloženou do eštiny Palackým, jenž však sám v adressním výboru nebyl), ve které protestoval proti rad íšské, kterouž nemohl' za ústavní pokládati, nýbrž jen za mimoádnou, jelikož mla býti zastoupením pouze jedné ásti

284

35.

ei

Drobné

r.

1867 a 1868.

mocnáství a pes to byla volána k zákonodárství ústavnímu (k emuž užší rada íšská dle únorovky nebyla oprávnna) tudíž tak protestováno zejména ;

aby snad království eské zaniknouti mlo v njaké západní polovici íše, nemající žádného základu právního, nesrovnalé se státoprávní bytností koruny eské. Pes to eský snm vyslovil ješt ochotu obeslati spolené shromáždní poradné, ve smyslu patentu záijového, když hlasy království a zemí budou slyšány co takové a když království eskému dána bude záproti tomu,

piinní

ruka, že bez

jeho k

trnu

Za to

snmu

jeho

státoprávní postavení království a

pomry

a íši nebudou zjinaeny.

snm eský

sok5'm tlakem*

v

beznu

byl t.

ihned rozpuštn, a pi nových volbách »s vyzvítzila ve sboru velkostatkáském strana

r.

ustavovrná i Auerspergova nad historickou šlechtou. Nový snm, zahájený dne 6. dubna 1867, nedbaje protest, volby ty schválil, a tudíž proti návrhu národních poslanc eských pikroil k volb do rady íšské. Poslanci ti podali protest z 13. dubna 1867, a opustili snm. Avšak odpor federalist neukázal se solidárním. Beustovi podailo se rozpuštním také snmu moravského a krajinského a jmenovit získáním Polák docíliti tém úplné rady íšské; když dne 22. kvtna byla slavnostn zahájena, scházelo pouze 12 eských zástupc snmem zvolených, kdežto poslanci tyrolští byli zvoleni s právním ohrazením. Dualistické dílo Beustovo mohlo tedy bez pekážky býti provedeno. V Uhrách, které od 17. února mly své ministerstvo Andrássyovo, vyrovnání dokonáno a již dne 8. ervna 1867 císa byl korunován za krále Uherského. Tou dobou také rada íšská v adresse pijaté za úastenství Polák (získan5'^ch koncessemi pro Hali) pokládala vyrovnání s Uhry již za hotovou událost a hotovila se k dalším ujednáním a k nové úprav ústavy pedlitavské, což dovršeno prosincovými zákony r. 1867. Viz íslo 38. V protestu 87 národních poslanc z 13. dubna 1867 dovozuje se nepetržité státní právo království a koruny eské od minulosti až do r. 1848, ano do íjnového diplomu, i vytýká se zkracování jeho od únorovky. Dle podaných protest a adress ukazuje se dále, že tehdejší snm jest pouze nepravé a neoprávnné zastoupení zem, a že se povolává ke skutku (i dle diplomu a únorovky) nezákonnému a protiústavnímu, jelikož nemá již voliti do rady íše rakouské, nýbrž íše neuherské, tedy do sboru nového a bezejmenného, jehož posud ani ústavn ani skuten, ani co do složení ani co do kompetence a úkolu nebylo, a jenž pes to pisvdici raá k rozdlení íše na dv i

polovice a dle toho upraviti ústavní

pomry

zemí neuherských, zvlášt také po-

mry zemí korunj' eské k íšské rad neuherské k íšskému snmu uherskému. Protož také iní se ohrazení proti všeliké újm státního a ústavního práva i

království

eského

a

koruny eské

(V. Srb, Polit,

djiny

nár.

es.,

str.

185

až 196).

Tímto protestem všech eských poslanc, pedchdcem deklarace, nastoupena u nás r. 1867 dráha passivního odporu netoliko proti rad íšské, proti eskému snmu, jehož vtšina byla zase nmeckou, jako za první i doby Schmerlingovy. Palacký podepsal protest a vbec známo jest, že s pasale

sivitou

šlechta

byia

Sám však nebyl pvodcem spisu, nýbrž Rieger, jenž piioval se o politiku státoprávní, a když nyní historická Clam Martinicem a Lvem Thunem nepíznivými volbami na as

úpln

obzvlášt s

souhlasil.

stále

umlena, pirozen sám

inil

se

tlumoníkem tohoto programu, jakož

35.

také

Mosk

Reci 1867— S; A) v

následujícího

praktické vedení

a v

Petrohrad

285

(1867).

roku sám sepsal státoprávní deklaraci. Palacký vbec ponechával spíše svému zeti, jenž obyejn také

politiky

hbit koncipoval všeliká veejná osvdení eská; a tak ani v tchto letech od Palackého samého nevyšlo zvlášt význaných osvdení neb vyjádení ve smyslu programu historického státního práva (však také zstával mu vlastn bližším federalismus na základ pirozeného práva národností).

A)

V Mo-skv

a

Petrohrad

(20.

kvt. až

15.

ervna

1867).

Rozhodnuti pro dualismus bylo netoliko porážkou pro program státního práva eského, ale pinášelo i tžkou pohromu pirozeného národního práva pro Slovany rakouské. V této tžké dob bylo u nás rádo uvítáno pozvání k národopisné výstav Moskevské; okázalé pak slavné uvítání, kterého

eským, zvlášt Palacké.nu kdy v a kdy

Pešti chystalo se korunování v

ped

cis.

jin^mii

vdomí

Poláky,

s

vzbudilo u nás veliké

slovanské, idea slovanské vzájemnosti (u nás druhdv

pstná) osvdila

se nyní

mocnou duševní vzpružinou,

v našem zápase kulturním a národním, a tudíž

i

a

i

posilou

v politickém. Idea vzájemnosti

nám

nikterak nežádala zapírání naší národní individuálnosti; neznamenala slavismus v politickém

dob,

Fiantiška Josefa za krále Uherského,

Pedlitavsku Beust dohodoval se

nadšení. Národní

hostm

a Ricgrovi, dostalo se na Rusi skoro v téže

pan-

státním smyslu, ani v církevním ani v jazykovém

národním smyslu (jako užívání jediného spisovného jazyka všeslovanského).

Takové aspo bylo stanovisko Palackého, jako echa a rakouského federalisty, jak pozdji vyložil sám v Doslovu k Radhoštu (viz níže). Nmci ovšem byli siln poboueni a vykládali slovanskou pou za velezrádnou, nicmén vláda netroufala si nastoupiti trestní stihání však také pokud tu byly úinky na politiku Gorakova, byly vlastn jen píznivé Rakousku. Také Poláci zaneveli na nás; a v témže smru brojil proti Moskevské cest eský emigrant Joset Fric (srov. zejména otevený jeho list a k nmu lánek Braunerv v Nár. Listech . 162, 176 a 177). Popis cesty najde se ve spisku: Pou Slovan do Ruska (v Praze 1867, u dr. Ed. Grégra), z nhož níže vyjímáme slova veejn ;

promluvená Palackým.

Dne 20. kvtna veer pibyli slovanští hosté do Petrohradu Palacký Riegrem pipojili se k nim teprve ve Viln, pijíždjíce pímo ze svtové výstavy Paížské pes Berlín. Po rzných slavnostech (Palacký úastnil se též schze carské akademie nauk jako estný len) došlo dne 26. t. m. k audienci v Carském Selu, kde car pijal nejprve 23 elných host slovanských, mezi nimi 5 Cech s Palackým v ele, potom oslovil ostatní jako rodné slovanské bratry v rodné slovanské zemi. Den na to pi na rozlouenou ped odjezdem do Moskvy Palacký jménem všech hostí dkoval za pohostinství v Petrohrad (v. 1). ;

s

i

obd

Pi píjezdu do Moskvy dne batov na

kvtna veer mšanosta kníže .Serjménem msta chléb a sl na stíbrné esky (2). Dne 30. kvtna slaven v budov mo28.

nádraží podal Palackému

míse; tento odvtil krátce skevské university poprvé všeslovanský sjezd zástupc nauk a

umní;

tu

po

:

286

ei

35.

1867—8; A) v

Moskv

a v

Petrohrad

(1867).

uených i umleckých spoleností moskevských také Palacký promluvil esky, vzpomínaje Dobrovského a Šafaíka jako prvých zástupcích university a

vzdlavatel nauky slovanské

V anglickém klubu

(3).

ervna pronesl pípitek dámám moskevským, od veer ped tím byli pozváni na letohrádku p. Vizinov 4.

obd

besed) dne

za

Moskvou

'4'.

Pi

ped

na rozlouenou

jménem

("ruské

nichž hosté slovanští

hostí Golovackij

;

odjezdem do Petrohradu dne 8. ervna dkoval ale také Palacký pipil na zdar slovanské Moskv.

Po návratu do Petrohradu Palacký v zasedání zempisné spolenosti dne

12.

ervna dotknul pi

promluvil dvakráte z

Petrohradu dne

15.

osud Novgorodu. Konen ped odjezdem hostí slovanských

se minulých a nynjších

poslední

tabuli

ervna, jednak na rozlouenou a na zdar ruského ná-

roda, jednak na šastné panování cara Alexandra

1.

Podkování

II.

(.

5).

za pohostinství Petrohradské (27. kvtna):

Dovolte páno\'é, abych pronesl a projevil vám

které nás

city,

Nejsem eník, ale co mluvím, jde od srdce. Pišli jsme k vám k rodným bratrm s nemalým oekáváním avšak piznáme se, že veškera oekávání naše jsou daleko pevýšena. Petrohrad, myslil jsem, jest msto evropské nikoli ist ruské, a pijme nás vlídn sice jako hosti, ale nikoli rusky. Avšak bratrské a slovanské pijetí nás v Petrohrad pevýšilo vši nadji naši. Provolávám tedy ovládají.

;

Petrohradu

sláva uvítání 2.

nám

a

zjednal.

Díky za

Srdené

výboru

uvítání v

uvítání

petrohradskému,

(Sláva! Živio!)

Moskv

a bratrské

který

(Pou Slovan,

(28.

tak

bratrské

45.)

str.

kvtna):

úastenství

vaše

napluje

srdce

Dkuji Bohu, že dopál mi, abych, a ve vysokém již vku svém, pece uzel matiku Moskvu. Vyslovuji vám naše nejsrdenjší uznání za vaši lásku k nám a ubezpeuji vás o vzájemné lásce a bratrství našem. (Pou atd., 49.) 3. V universit Moskevské pi sjezdu zástupc nauk (30. naše radostí.

kvtna) Pánové

Pijmte srdené

!

díky,

ku kterým jsme vám

všichni

Já jen z té píiny žádal za povoleni k mluvení, že po celé zasedání ozývalo se v pronesených zde eech; nauka slovan-

zavázáni.

ská. Pánové blahoeím Hospodinu, kde tak slavné shromáždní zástupc I

první všeslovanský sjezd svj.

že

jsem

védy,

Sestárnul jsem,

dožil se

nauk

a

okamžiku,

umní

slaví

pánové, ve studiích

nauky slovanské; znal jsem prvopoátky tch, kdo vzdlávali ve vlasti mé nauku slovanskou v dobách nevelm.i píznivých. Jest tomu práv 50 let, co jsem poprvé od patriarchy Dobrovského byl uveden na pole vd slovanských; je tomu práv pl století, co jsem

poprvé sešel se se Safaíkem a

stal

se s

ním

nerozluným

35.

ei

1867

— 8;

Moskv

A) v

a v

Petrohrad

28

(1867).

7

nauky opt v dobách nevelmi píznivých. Nemohl jsem, pánové, odolati tužb, abych vypítele svého Dobrovského a Safavolal památku jak uitele tak Šafaík íka. Doba, v které Šafaík pracoval, byla nepíznivá. pracoval a obtoval vše, co ml, pro vdu slovanskou, a Šafaík, pánové, byl duch bohatý a vzácný; obtoval vdní a jmní své pítelem a vzdlavatelem

role slovanské

i

Slovanstvu

V dob

ml

a

ab} ch

byl,

kde

nynjší,

vda

tak

mueníkem vdy

ekl,

slovanská

slovanské.

zde slaví první triumf svj,

jsem za svou povinnost, vzbuditi památku tohoto vzdlavatele

(Pou atd., str. 55.) dámám (dne 4. ervna): popál rni Bh, že jsem se octnul v spolesob kvt ruské a zvlášt moskevské spole-

nauky slovanské. (Boulivé Sláva

Na sklonku nosti,

!)

Pípitek moskevským

4.

let

která zavírá v

Tším

nosti.

Do oí

se z toho, ale neekejte, pánové,

chválit se nesluší.

(Sláva

Vera

!)

ode mne pochvaly.

však, pánové, jsem

ml

shledal potšení poznati kvt dám ruských zejména moskevských jsem, kterak je zajímá vše, co se týe zájm ruských a slovani

Pojal jsem velikou úctu k dámám tm, s kterými jsem Jsem pesvden, že dámy ruské budou pstovati budoucí

ských. mluvil.

v slovanském

duchu,

proto provolávám slávu

dámám

pokolení

str.

ušlechtilosti

a spanilomyslnosti, a

ruským. (Sláva! Sláva!)

(Pou

atd.,

89.)

Ped odjezdem z Petrohradu (dne 15. ervna): Pánové! nastává doba louení. Byli jsme pijati od bratrského pocítili jsme dnv skuten národa ruského láskou bratrskou 5.

i

Nyní nastává doba louení a nám nastává velká povinnost, abychom Vám za Vaše pohostinství a ješt více za Vaši srdenou lásku k nám, která nás provázela po všech blažených mezi Vámi.

cestách

ohromné

pipili na slávu

(Pou

i

Slov., str.

íše ruské,

vyslovili

bratrské

díky a

na zdar ruského národa. (Tikráte Sláva!

abychom i

Živio!)

106.)

Neobmezená úcta k velikému panovníku této velké íše nutí mne, abych ješt jedenkráte slova se ujal; není zapotebí mnoho slov tam, kde skutkové mluví sami za sebe. Sastni jsme, že jsme mohli tváí v tvá spatiti panovníka toho, který nesmrtelným sebe uinil na vky osvobozením národa svého (bou(Na rozchodu

livá

pochvala), opravením soudnictví (boulivá pochvala) a povzne-

šenÍ!Ti z

:)

i

rozmnožením

hlavních

nejstarší v

poteb

školství

(boulivá

pochvala),

jakožto jedné

civilisovaného národa. Dovolte tedy, abych jakožto

tomto bratrském shromáždní pipil na dlouhé, Šastné

:

288

panování i

ei

35,

Pi

/))

Alexandra

cara

(Pou

Živio.)

1867—8;

Slov.

str.

B) v Králové

Nikolajevie

Dvore

(1867).

(Boulivé

volání

Slávy!

107.)

záí

slavnosti Rukopisu Králodvorského i28.

1867).

O sv. Václave slavena v Králové Dvoe padesátiletá památka nalezení ml Sladkovský. Eukopisu Kralodvorského (1817), pi em slavnostní Týž potom pi hostin mluvil o slovanské vzájemnosti a volal slávu ruské hymn pro její význam národní, Kralohradecký krajský Smolarz bránil tomu, že shromáždní zaíná nabývati povahy protizákonné, že v Rakousku zná ale Sladkovský se hájil, že prý musil jen jedinou hymnu, totiž Rakouskou

e

;

hymn té práv dal Beust (v Lipíinou také Rieger a Palacký chopili se slova provolal slávu národa eského proti naknutí z neloyálnosti králi, tento kladl draz na kráení cestou zákona a zárove

ohraditi se proti politickému výkladu, jaký berci dne 18. záí). Za tou

onen bránil legitimnímu

i

pipil Králové Dvoru jako nalezišti Rukopisu

ped nedávném

Slavil jsenn

Od

innosti.

veškeré

síly

co

doby,

té

své

ve

padesátileté jubileum své literární

mn

vzbuzeno

abych

pedsevzetí,

vnoval povznesení drahého národa

z

hlubokého

do nhož bhem nešastných osud upadl, obral jsem si za základ psobení svého cestu zákona. Po celý svj život ml jsem za to, že jedin touto cestou dojde národ náš k toužebnému ponížení,

cíli

A pesvdení

své spásy.

staí

i

mladí

bojovníci

Dr. Sladkovského

za

toto sdíleli a sdílí

práva

nevyjímám.

národní,

z

se

nichž

(Boulivá pochvala.)

mnou

všichni

ovšem

pítele

Ano, pánové,

jen po cest zákona dojdeme svého spasení, a by by ta cesta tak úzká byla jako ostí bitvy. (Pochvala.) Právo naše je svaté a zvítzí pes všeliké sebe vtší pekážky. (Pochvala.) A nyní k vlastnímu úeli ei své. Dlíme ve zdích staroslavného vnného msta Králové Dvora, z nhož ped padesáti lety vyšla zapadlá hvzda dávné osvty a národní samostatnosti eské. A proto provolávám z hloubi srdce svého srdené Na zdar a rozkvt vnného

msta

.

Králové

Dvora

I

(Boulivá

pochvala.)

—

(Nár.

Listy

1867

178 a 180)

C)

Pi

položeni základního I

dne

16.

kamene k Národnímu divadlu kvtna 1868).

a 17.

Dne 16. kvtna 1868 konala se velkolepá slavnost kladení základního kamene k Nár. divadlu; slavnostním eníkem byl Sladkovský. Potom první udeení na kámen vykonal Palacký s krátkým heslem (v. t.). Podotknouti

!

35.

že k

sluší,

ei

1S67-8; C) pi

tomu došlo teprve po rozporu. Otázkou se zase spor Staro- a

totiž zostil

289

slavnosti Nár. divadla (1868).

Mladoech

obeslání

zemského

snmu

mli zas od 19. pros. obeslání snmu); následkem'

(onino

1867 svj orgán: Národní Pokrok, jenž psal proti toho také výbor Sboru pro zízení Národního divadla, jenž od r. 1865 byl mladoeský, usnesl se, že první poklepnutí na základní kámen jménem národa vykonati má Purkyn. Rozhodný odpor studentstva vymohl opravu

programu ve prospch Palackého; Purkyn pak poklepl jménem vdy. hostina za pítomnosti

Následujícího dne byla slavnostní

ských, a tu po pedsedovi sboru Urbánkovi, jenž

opt

lacký

pipil

hostí slovan-

eskému

králi,

Pa-

Ukázal k tomu, kterak bez mee mravních dobyli jsme od svého znovuzrození zna-

nejprve pozdvihl svého hlasu

a krve pouze dle zákon ného pokroku v íši vzdlanosti, která jest tím královstvím božím, jehož hledáme; vzpomínaje pak zvlášt nesnadné práce tichých obtovných buditel šíení slovanského vdomí bratrskými Slováky SafaJungmanna a Pressla, íkem a Kollárem, pipil na tichý, ale stálý pokrok na dráze osvty. i

(Heslo):

požehnejž zjevovati a

Ve jménu národa

pán

Bh

ped oi

(Pípitek)

:

v

Cechách

svatyn

díhi

stavti

Známo nám

se

má

i

na

Morav

jednotného

národu eskému krása. všeliká mravní pravda

této,

ve které

i

všem, pánové, že znovuzrození se ná-

roda eského poalo se v druhé polovici pedešlého století. Však když už mnozí byli se probudili, pece ješt sami pední v národ

a

žertem pece trpkou nad budoucností národa eského a sesypal, že by konec uinn povdli pravdu: kdyby strop se na byl snahám národa. Pl sta let uplynulo teprve od té doby a zoufali

n

národ eský, jak dokázala verejší slavnost, nemže býti více zasypán a pohben, kdyby se zítila celá obloha nebeská. (Výborn i

Sláva

!

Jásot nadšený.)

Dospli jsme tak daleko,

že

pokrok náš ve

A jaký byl odpovdní nepátelé zpsob, kterým jsme se úspchu takového dodlali? Netasili jsme proto mee, netekla pi tom ani kapka krve, chovali jsme se dstojn a šetili vždy zákon více mravních nežli positivních. (Výborn! Pravda!) Kristus pravil: Hledejte nejprve království božího, ostatní bude vám pidáno. A my jednajíce po píkladu jeho vyhledáváme království, a tím je nám íše vzdlanosti a obor Za královstvím tímto jdeme nehledíce ani v právo, ducha. (Výborn zda tam píze panská svdn nám kyne, ani v levo, kde by zloba nepátelská na nás se šklebila. Ku pedu kráíme šííce vzdlanost. Mužové, kteí poali kísiti národ náš, nenadali se, že se vydaí vzdlanosti uznávají

již

naši.

i

!)

máme rav

nade vše oekávání. Že se tak stalo, za to dkovati na Moravé. (Sláva Moduchu národa eského v echách Výborn!) Duch ten probudiv se v národ uinil jej jemným

jejich

dílo

!

i

19

290

35.

ei

1867—8; C) pi

slavnosti Nár. divadla (1868).

uelivým; potebí bylo jenom hovti duchu tomu, úrodnou tu pdu vhozené ujmouti se mohlo a ovoce aby sím dusili jej (bohužel!). Pístup vydati. Duchu tomuto nebylo hovno do škol nebyl nám sice bránn; tam se ale vyuovalo jenom nlidu oteveli mecky. Museli jsme voliti cestu sebezapírání, bychom pístup ku vzdlanosti. Cáká vítzství nebyla, místo odmny ekalo na nás pohanní, píkoí a pronásledování. Po takovéto cest trnové kráeli první buditelé Slovanstva, Jos. Jungmann a Svat. Pressel. (Sláva památce jejich!) Co vytrpli, to by sebe vtší kniha nepoa chápavým, v

;

i

K mužm tmto

stihla.

Šafaík oni

hlavn

pidružili

Jan Kollár.

a

I

národ

vedli nás a

kmen

ti

se

eský

Slovák

bratrských

z

súastnili

se naší starosti a

Pav.

pée;

k poznání národnosti slovanské

Na

cest pímé, klidné docíleno více nežli jsme se nadali. Peju si proto, aby cesta pímá, bezúhonná, legalná a mravní opuštna nebyla. (Nebude I) Pede vším vzdlávejme národ v mládeži jeho ta potom bude si sama radou a pomocí. Dovolte tedy, abych pipil na tichý ale stálý pokrok na dráze osvty! (Sláva! Sláva! Sláva !) (Nár. Pokrok 1868 . 149 z 18. kvtna.)

a k sbratení všech

slovanských. (Sláva

I)

té

;

D)

O

slavnosti

sedmdesát3'ch narozenin (dne

ervna

14.

1868).

celé vlasti. V pedervna poádán v Praze pochodový prvod kolem Mšanské

Sedmdesáté narozeniny Palackého byly slaveny po

veer dne

13.

besedy, kdež také purkmistr dr. Klaudy oslovil oslavence a podal jemu blaho-

pejnou adressu. Palacký odvtil nkolika slovy

kon

(v.

1);

také

dkuje na

bal-

dechu vytrvá ve služb národa. Dne 14. ervna odpol. byla ve Stromovce slavnostní hostina; po zahájení pípitkem Braunerovým mluvil Palacký (v. 2.), po Jií kníže z Lobkowicz a jiní, až adu pípitk skonil Rieger, volaje slávu tm, kteí první díl našich tm, kteí druhý díl udlají. — Palacký ve svém pípitk vzpodjin psali, že až do

sliboval,

posledního

nm

i

menul, vida

kterak

lo

již

r.

1817 poznával

kritický

stav naší

národnosti,

naši pohybovati se na pokraji záhuby, jestliže

procitnou a nebudou své národnosti

pesvden

jest,

hájiti

udatnji,

že národ náš živ býti chce a bude.

že pozoruje život ilejší

(i

sjednocenost

Moravanv

—

že

trnul

Cechové mocnji

ne-

nyní teprve že úplné

Práv

dob

v poslední

a bratrství ruských Slo-

van); i vybízeje nadále k povzbuzování ducha vlastenectví a pravé osvty, pál dalšímu rozvoji národa jednotného v Cechách a na Morav. — Mimo jiné

dkazy

své nadání se též

úcty a lásky

podán Palackému

uril hlavn k vydávání

:»veejné

též

národní

dar,

jejž

»Pramen djin eských<.

osvdení«, kterým Palacký

za vše vzdával díky

on jako

Níže uvádí (v.

3.).

35.

ei

1867—8; D) pi

slavnosti 70. narozenin (1868).

291

(V Besed dne 13. ervna veer:) Pánové, nežádejte ode mne, abych slovy hledanými vyslovil Vám díky své. Jsem píliš dojat nekonenými dkazy lásky, jež kol sebe vidím, než abych mohl nalézti slov, abych vyjádil vrn city své. Tolik Vám však mohu íci, že bych si pál, abych ješt jednou znova žil a umel, abych ješt mnohem více pro národ svj mohl vykonati, než jsem skuten vykonal. Nebo vidím, že j e je.št mnoho co dlat, než bude dílo dokonáno. Prosím boha, aby dopál mi aspo ješt tolik zdraví, abych dokoniti mohl, co jsem zapoal, a aby mi bylo ješt, dív než umru, 1.

popáno,

spatiti

za všecky ty

. 174

1868

svj národ úpln štastným. Dkuji

dkazy z

lásky, jimiž jste

dnes

dne

14.

poctili.

Vám srden (Nár.

Pokrok

ervna).

14.

Pípitek ve Stromovce

2.

m

ervna

1868:

pátel a proto se neproheším, budu- li mluvit dvrn. (Pravda!) Po tolikerých výjevech lásky k osob mé, jichžto jsem svdkem byl, vera a dnes, nežádejte ode mne, abych Stojím

zde v kruhu

výmluvnými slovy opakoval city vdnosti, které se v prsou mých ozývají. Dar výmluvnosti a vzletuplné horování myšlenky nepropjil bh. Za to sdlím Vám však nco, co jsem dosud nikde ne-

mn

pronesl a co týká se se

poal uiti

mé

v slohu

které se tehda ve

mn

tomu skoro 50 let, co jsem si mnohé myšlénky, nichž jsem ovšem mnohé opt

mladosti. Jest

eském.

Psával jsem

zrodily a z

Avšak z mnohých tchto pokus slohových zachoval jsem pece na památku jeden dosti zajímavý, kterýž Vám tuto sdlím.

zniil. si

Jest nadepsán:

>eská

národnost. (Psáno r. 1817.) Že kritické okamžení eské nenastalo -li ješt, vzí však v ln blížících se let, cítí každý vrný a rozumný vlastenec lépe, nežli bych já doArci že národ náš od poátku svého musel vždy mohl.

národnosti zná a kázati

svého a dosud

ho

ale proto

hájiti

bytu

vosti

byla by svrchovan híšná nedbanlivost.

národa

nemže

ani

kvapem

i

hájil,

upouštti v

Pevrat

horli-

a vyhynutí

ani nenadále díti se, jakož ne

pojednou

zhasínají svtla nebeská, jen znenáhla nastupuje zima vládu podzimku.

Avšak ty strašné síly, které psobí ten pevrat, psobí s jistotou a bez odporu a nižádný svta zázrak nemže pekaziti záhubné to psobení, nižádná moc zastaviti pírodu v bhu jejím. Hrozný vír nepohlcuje plavce napoád, ale jest ára, kterou pejde-li, nemž celého svta mocí ze smrtelné hloubi vychvácen býti. Nechci té bolesti, že by drahý národ mj sám áru tu svou již byl pekroil, ale trnu v niternosti srdce svého, pomysl ím-li, že na krajích -o*

292

té

ei

35.

1867—8; D) pi

slavnosti 70. narozenin (1868).

se toí lodí naše a že plavci, nemající žádného eaneb strachem omráeni, aneb ospalí, aneb slabí, spravování

zhouby

ditele,

lod, na

níž síla

statek,

i

est

i

život jejich záleží,

vtrm a náhod

Vru

neprocitne-li nyní spojená síla naše pozstavují, mocnji, neoživí -li ilejší život všecky žíly slovanské, nepovstanou-li te naši Cechové udatnji skutkem nežli se dosud stávalo k hájení národnosti a cti své:

nadarmo budou nkdy pozstalí

tam potomkové tu nad zahynutím drahé matee své naíkati, darmo klesajícího národa svého brániti ped zniením, o jehož my strašnosti nic

nepochopujeme. «

—

Myšlenka zde vyslovená, která ve nebylo 20

ddiné v lepší

A

let,

vedla

a trvalo to

i

m pi

mn

vznikla,

když

mn ješt

mém

psobení na národní roli velmi dlouho, než jsem poal opravdov viti dalším

budoucnost našeho národa.

musím

se

Vám upímné

vyznat, pánové, že teprve nyní plné

chovám pesvdení,

že národ náš živ býti chce a že také živ bude. (Bude!) Nic horšího není v život národa kteréhokoli, jako duševní otuplost a neprocitlost, jaká panovala u nás ješt do nedávná. Ve

všem tom stal se však poslední as rozhodný obrat k lepšímu. Již loské výjevy našeho života národního pevyšovaly všecky mé najež choval jsem stran budoucnosti tužby nesmím íci dje našeho národa. Hleme jen povzbuzovati v národ našem ducha

—

—

,

pravého vlastenectví a pravé osvty a vítzství jest naše. Duchu pravého vlastenectví a pravé osvty neodolají ani brány pekelné. Mjme Setrváme-li v dosavadním snažení svém, jak jeví se jen strpení. u nás poslední as, musíme dojíti cíle touženého. Já dkuji vždy bohu, že

vložil

do

srdcí našich ušlechtilý zárodek osvty, který jen

ponuknutí poteboval, aby vzplanul v mocný plamen. Také mám radost, že mezi echem a Moravanem neiní se více rozdílu.

A

od Moravy, od Vltavy nebo od Bevy, jsme všickni Cejiž jsme chové a zstaneme jimi. (Tak jest! Výborn!) Potšen jsem také z toho,

že

i

širší

kruhy

si

nás

všímají,

v bratích našich slovanských na Rusi.

máme mocné

že

A

proto pipíjím

z

pátele hloubí

srdce svého rychlému vzkvétání další mohutnosti národa jednotného v echách a na Morav. (Nekonené Sláva a Výborn.) (Nár. Po-

. 175

z 15. a 16. ervna.) Došlo mne v posledních dnech, zvlášt za píinou sedmdesátých narozenin mých, takové množství laskavých osvdení a blahopání, jak telegrafem, tak poštou a jinými ce-

krok 1868, 3.

a 176

(Veejné díky)

:

i

ei

35.

ze všech

stairii,

lze

1867—8; E) o Sternberkovi a Puchmajerovi

konin

vlasti

svta slovanského,

a

bylo peísti je všecky (blízko jednoho

docházejí zprávy

z

tisíce).

mého

míst hojných, kde den

293

(1868).

že mi teprv nyní

Nad

to až

podnes

narození tenkráte

velým úastenstvím všelikých tíd národa oslaven byl. Tolik zjevných dkazv srdené ke mn lásky a pízn nejen radostn pekvapilo mne, ale

i

dojalo

musil ve svém srdci, zasloužiti

konen jsem

že

až

nemohl, a oni uvalují na

mn

rodu, k jehožto splacení

tém

již

i

bolestn, an jse.m uznati

míe

nikdy nezasloužil ani

mne nový

vdnosti k nápoíná. Prosím snažn

jich v té

sil

ubývati

dluh

mne sob dluhem takovým, aby pijali laskav toto veejné osvdení mých nejvelejších dikv, aniž oekávali zvláštních ode mne odpovdí, ku kterýmž ani asem, ani silami svýrni nemám dostihu. Oddávám se nadji, že z té lásky, všech

každého, kdo zavázali

i

osvdili, shovívati budou

vku mému

prominou mi nesplnní povinnosti, kterou uznávám, ale ku které v nynjších pomrech svých nestaím. Piiním se všemožn, abych vynahradil nedostatek tento aspo pilností a vrností ve služb národní. Ješt mnoho, píliš mnoho dokonati mi zbývá: i sám pán bh ví, postaí-li prodlení vku mého k dílu takovému. kterou mi

V

Praze, 25.

ervna

a

1868.

František Palacký. (Nár. Pokrok 1868

E)

Pi

slavnosti

.

187

z

27.

ervna).

Šternberkov a Puchmajerov 29.

ervna

(28.

a

1868).

Dne 13. ervna 1868 oslavena v Praze Otiletá památka založení eského Musea a odhaleno poprsí jeho zakladatele hrabte Kašpara Šternberka (o tom níže v ísle 37). Památka tohoto oslavena také u rodinné hrobky v Horním Stupn péí zvláštního výboru z Rokycan a Radnic. Palacký za tou píinou pijel dne 27. ervna do Rokycan, a slavn tam vítán. Následujícího dne slavena památka Sternberkova ve Stupn, kdež po ei okresního starosty p. Kaspera Palacký ve vdné vzpomínce ukázal k zásluhám obou bratí Františka, a vyzýval k vytrvalé práci osvtové. hrabat Šternberk, Kašpara Po této oslav konána hostina na Bašt v Braších. i

Dne

ervna pak

v Radnicích odhalena deska s poprsím básníka tam Palacký k usilovné prosb krátce promluvil o Puchmajerovi, také dotkl se osvtného významu tenáských spolk (bylt Puchmajer v Radnicích r. 1828 založil první eský spolek tenáský, piinním hr. Ka29.

Puchmajera;

i

špara Šternberka potvrzený, a píkladu toho pak následováno jinde).

294

35.

1.

ei

1867—8; E) o Šternberkovi a Puchmajerovi

O slavnosti Šternberkové

Ctní pánové

a

dámy

Byl jsem

!

(1868).

(dne 28. ervna): vyzván,

abych súastnil se Neoekávejte

dnešní slavnosti a abych nkolik slov zde promluvil.

e

ode mne, že budu míti mluvnými slovy ctný pan

takovém smyslu, jakž to uinil výmnou. Není mi dán dar v podobném duševním rozvýmluvnosti v míe takové a nejsem položení. Užiju však píležitosti té, abych vyprávl nco ze života onch muž, jichž památku dnes slavíme. Jak toužil jsem po tom, bych uzel hrobku obou hrabat Šternberk, seznáte z toho, že hned po odbyté slavnosti musejní chtl jsem stráviti narozeniny své na míst tomto a nestalo se to z té píiny, že mne zdržel takka celý íkává se, že pispl jsem ku probuzení eského národa. národ. Cítím se povinna, abych veejn zde prohlásil, že velká ást zásluhy té písluší zesnulému hrabti Kašparu Šternberkovi a jeho stejným v

eník pede i

—

duchem nadšenému

píteli Františkovi.

Pánové Bez pomoci a podpory tchto obou pán, nebyl bych mohl práv tak psobiti, jako mnoho jiných. Jen jich podporou stalo se, že mohl jsem uiniti, co jsem v skutku uinil. Každý mi pisvdí, že djiny mocn pisply ku povzbuzení národního našeho života. Avšak nebyl bych mohl státi se djepiscem, kdyby se nebyli hrabata Šternberkové postarali o to, aby se všecky pekážky odstranily, což se jim spíše podailo, než komukoliv jinému bylo možno. Jiný veledležitý skutek Sternberkv bylo založení obou by se nemusejních asopis, kteí svým asem velmi psobili, peovali hrabata Šternberkové. Pobyli udrželi, kdyby nebyli o sléze Matice eská vznikla hlavn psobením obou hrabat. Ml jsem za svou povinnost, abych jim veejn toto svdectví podal. !

a

n

i

nem

se chci zmíniti. Kladu optn váhu na to, že Ješt o osvta a vdy dovedou nás opt na stupe takový, jejž jsme druhdy mezi národy evropskými zaujímali. K tomu musíme si však sami pomáhati, aniž bychom od nkoho jiného pomoc oekávali. Pomoz si sám a bh ti pomže. Po tomto cíli se snažme obtovn a vytrvale, jako to inili hrabata Kašpar a František Šternberk.

jen

(Sláva! Sláva

(Nár. 2.

hrabatm

ze Šternberka, sláva otci Palackému!)

Pokrok 1868 . 190

z

30.

ervna;

O slavnosti Puchmajerov

Politik

.

178.)

(dne 29. ervna):

Pátelé! Byv k slavnosti vaší vyzván, vyhovl jsem pozvání vašemu tím ochotnji, jelikož se slavností tou byla spojena slavnost památky

nezapomenutelného pítele mého Šternberka.

Kdyby toho

nebylo,

«

Slovo o národnosti (1868).

36.

295

Puchmajer njak psobiti pro národ pamti mé. Byl on jeden z nejstarších pracovník na poli národa, jako já! (Bouné Sláva!) Ba pedešel mne v oné dob, kterouž bych nazval pedmusejní. Byl hvzdou bych mohl ani

nebyl

svj. Puchinajer

žije

ani

já,

též v

i

i

naší literatury.

Ml

pátel ve svém snažení, avšak on vynikal

dosti

nade všecky, jevil poetického, geniálního ducha. jeho jest rozlinými

pomry

abychom si jej tenáské besedy stal

vinností naší,

nické

ducha vždy k praktické stránce

vdné

vzpomínky. Jmenujete

A

zasluhuji-li toho.

života

spolek

proto

(Sláva),

má

akoliv nevím

boji

ducha vždy

se

síly

vám

Této

byli,

vaší innosti

»Na zdar

potu

jiné.

Pál bych

vynikali, a proto

innými na

staí,

tedy,

nezapo-

ervence)

36.

Slovo O národnosti (1868). Djiny

si

I

Pokrok 1868

:

nm

veliký,

poli literatury.

(Nár.

Ze spisu

neb v

udržovali v innosti,

dary ducha, jimiž vyniká nad

mete, abyste

zasluhuje

vás napomenouti, abyste dlouho

si

aby Cechové zejména v

191

z

1.

husitismu a prof. Konst. Hóler.

Palacký chystaje se k novému spracování svých Djin husitských (III. uznal za dobré vystoupiti díve studiemi kriti-

Djin národa eského),

ckými i

práv

pravý pokrm ducha. Národ náš není sice co do

avšak

dilu

a

mne »otcem«

proto dovoluji

tenáský

ješt radnický jest

památka

Lituji, že

ponkud zastena, jest tedy podstojn pipomenuli. Založením radse nesmrtelným. Hledl pi budní

posud

proti prof.

Hólerovi jako vydavateli historických

pramen

husitských,

jako djepisci protihusitskému. Výborný ten spis: Die Geschichte des Hus-

sitenthums

u.

Prof. Const. Hofler (1868)

že ihned vyšel ve

2.

vydání.

Mimo

jiné

vzbudil všeobecnou pozornost,

Palacký vykládá tu

i

tak

svoji filosofii

i o národní povaze Slovan Zde podává se pouze výatek úvah závrených, v nichž vbec obrací se k Nmcrn a Cechm, dle Nár. Pokroku 1868 . 51 z 9. února

djin, své náhledy o katolictví a protestantství, a

Nmc.

(str.

160-164

spisu).

poukázav v závrku ješt k tomu, že války husitské byly ve svtových djinách první velikou národní válkou vedenou pouze pro idey (pro svobodu slova božího), naposled obrací se proti náhledm pokládajícím husitství spíše za národní revoluci protinmeckou než za hnutí náboženské Palacký

3n.

296

pi tom

a církevní, a

nkterých

Slovo O národnosti (1868).

hledí hájiti národnosti naší proti rostoucímu tupení

Nmc. — V

djinách

ech

zápas živlu

nmeckého

od

a slovanského,

ochrana vlastní národnosti jsou ovšem starým hostem ale p. Hofíer spatuje v husitství toliko národní pohnutky, s cílem vyhubiti nmecké obyvatelstvo. Zdali však tím a líením protivy echismu a katolictví prospje katolické církvi v echách (za nynjšího probuzení národního)? echové aspo jednou mli svou svtodjnou úlohu, a za to bylo jim trpti od kombinovaného zpátenictví evropského tolik, že již i právo bytu se jim odpírá; zbyly jim toliko djiny, a i ty snad p. Hofler má jim zoškliviti. On aspo pracuje i

;

pro tu stranu

nmeckých

zuivcíi,

která pokládajíc nás za klín v

nmeckém

každým spsobem chce nás sprovoditi se svta a proto všemi prostedky iní nás nejvíc osoovaným národem v Evrop. Spravedliví, osvícení Nmci mli by tyto kivdy a úmysly vražedné odvraceti, aby nevzplanuly dlouhotle,

národní války; i když by nebylo snad vyhnutí té píští všeobecné potop, pece povinností jest, mírniti zpupné, násilnické choutky, pstovati Volání takové zstane asi marné u zuivc: proto kesanství v pravd. Palacký obrací se ješt k vlastním soukmenovcm, že heslem jejich zstati má pouze rozhodná a drazná obrana, že tedy mají inn cviiti se v umních míru, oživovati svého ducha, a nadejde-li konen boj, užívati jen poestných zbraní. leté

—

Posléze

zbývá

stránek této otázky

mi ješt

—

dotknouti

Zásada národnosti dosáhla za našich jako nikdy posud v djinách svta i

mladým

dn

na postrach

;

povýšenec tento

vznáší

jedné

se

z

nejcitlivjších

národní.

stránky to

již

nárok,

doby

dležitosti a váhy,

diplomatm starým

státi

se rozhodujícím

V

djinách eských není ale zásada tato hostem novým, zdomácnla tam již za dávných dob; co Cechy státem jsou, vždy zápasiti jim bylo, aby zachránily initelem v záležitostech

svoji národnost';

na obranu

její;

státních

neznají skoro jiných válek, než jaké jim bylo vésti

choutek výbojných nikdy samy nechovaly,

síslnkráte bylo jim odrážeti Není se živlu

emu

nmeckého

naší.

diviti,

že tento základní rys

se slovanským,

hledl

ale ne-

je.

i

v hnutí

djin eských, zápas

husitském se

jeví,

a že

svém podle spsobu svého. Jaký byl asi tento smysl.'' Seznáme jej touce žalobu jeho: »Jesti nešastná náklonnost v nás Nmcích, že chceme býti spravedliví pedevším ku svým nepátelm !« A když tvrdí: bylo jádrem svým pravým špatn zahalený spor o ná» Husitství rodnost', kterým se mlo utvoiti z obojího obyvatelstva Cech jediné toliko*; když dále spatujeme, že neopovrhuje tím, novovké píšery, jako ^Panslavismus s Cechy v ele*, »Pantheismus«, »Sny o veliké íši slovanské* a p. vplésti do rozboru svého: není jiného

i

p.

Hofler

zmocniti se ho,

objasniti

jej

ve smyslu

i

návodu

297

Slovo o národnosti (1868).

36.

pedkem poznali smysl tento. národní pohnutky pokus nenávidných jím » Cech «, vy kroutiti se vlád abychom

více potebí,

již

Ano, spatuje v celém úkazu husitství toliko a opovážlivý

Nmectva od vnosti

usouzené; jak jsem

podotknul, nábožen-

již

mu

ská a církevní stránka husitství byla a jest

toliko

vcí

vedlejší.

Zdali p. Hofler tím, že tak zvlášt vytknul v husitství národní

n

zahaliti se snažil, katolické církvi, pohnutky a všechny úkazy v službu Cechy njakou prokázal, ponecháalespo v echách a pro vám rozhodnouti kompetentním autoritám. Netoliko Nmci je.st pirozená jeho národnost' vzácným a drahým statkem; kdyby byly katolictví a »echismus« samy v sob takovými protivami, jak je

bezdky a nevdom, ale pece skuten a že práv u šlechetnjších lidí nepostavil

vylíil p. Hoíier snad

makav: kdo ruí by

za to,

povzbuzený

se

tolikerými

cit

po

národní

bok církve

soužené

kivdami

?

Slovanský národ Cech, jenž

potem

sice nepatrný,

pece po-

alespo jednou hrál úlohu v djinách svtových, byl v takové položení piveden evropským zpátenictvím od íma, Madridu a Vídn sosnovaným,

dobn

jako

mu

že se

Holanané,

Švédové

dn

za našich

již

Nezbylo mu k útše jeho

djiny

než

více,

ješt

i

jeho;

zmrzaiti.

tyto

ústav vzdlávacím

v

a

P.

i

a

a

jiní,

bytu národního odpírá.

právo jeho

duševnímu jeho povznesení nieho

moc

Hofler

byl

ducha) hledí mu aby na nejvyšším

(nikoliv

silnjší

povolán,

Cechách mládeži této

zem

svobodnjší roz-

hled po událostech minulých dob usnadnil a dráhu

njšímu

jich

porozumní. Kdybychom

nosti jeho spisovatelské,

museli

ale

bychom

smli

íci, že

razil

k dklad-

souditi podle

in-

pojímá své povo-

aby pokud možno zošklivil národu eskému jeho djiny. lání v ten smysl,

Po dávno vykonaném ponmení Slovan na severu, západu národ, nás nevymeli jsme my Cechové posud v potkaly bezpíkladné katastrofy a po nkolik století byla utlaována

i

ad

jihu,

národnost' naše; a

sousedm našim ješt

s

a

nejistotou oekávati jest

nž

po nás uvázati se doufají. Ponvadž z boží milosti posud ješt žijeme a za nové doby svobody ve vlastní zemi žíti též nechceme co helotové: snaží se po více let malá sice, ale nad míru inná a stále se zmáhající strana, líiti nás pod zástrou nddictví, v

pedevším v novinách a pamfletech, co klín peklem hýbajíc sprovodila by nás ráda v tele nmeckém; nebem ím díve tím lépe, každým spsobem násiln se svta, jakožto

meckého

vlastenectví,

i

Slovo o národnosti

36.

298

ob

Aby

naped

beztrestnost

moci

nebyla zmýlena v tom zvení, a v

abychom

kem,

Molochu

neuprositelnému

propadlou

mecké.

(1

Europ,

již

zabezpeila, neopovrhuje nižádným prosted-

si

se

n-

nadvlády

a

mínní veejném

stali

osoovaným národem

nejvíce

aby poštvala veškeré moci proti nám, opuštným v sob jakkoliv poínáme, nevyhneme se pedvojm Slovanstva. tomu, aby nás oste nepokárala. Chováme- li se pokojn a klidn, rozkieni jsme co zpátenicky, feudáln a klerikáln smýšlející; jestliže chceme sebou hnouti, ihned jsme vtleným satanášem revoluce. se chováme tedy již jakkoliv, každé pání a každá snaha, Doufám, že veliký národ trvání naše jest jim zloinem ano nmecký dosti chová ješt muž rozvážných a spravedlivých v svém, aby mohl uiniti pítrž vražedným zámyslm této nesvdomité strany, pokud ješt as. Osvícení mužové Nmecka nebudou se vzpírati poznání, že podle prozetelnosti božské oekonomie všehoa

A

A

i

.

.

.

ln

míra ani nechce aniž snese jednotvárnost, že každým tlakem protitlak se vyvolává,

musí; a

a Nemesis

ponvadž vdí,

váhati,

sice

teba

že není

pece však

obávati se

s

dostaviti se

naší strany k válce

na vyhubení ani útoku ani provokace, dovedou se své strany od-

kivdu, jež by

vrátiti

domnle snadno

provésti se dala, aby násled-

kem mocného ducha, za -nejnovjší doby z dlouholetého spánku probuzeného, nebylo pivedeno všeobecné vzplanutí, nová ticetiprotivníci naši by se státi museli. letá válka, jejíž obtí vedle nás Zdali aneb pokud asi p. Hofler zasvcen jest v zámysly této i

bohužel až píliš zjevné strany aneb ani rozhodovati ani vyšetovati;

rukou pracuje,

jest

že

s

jí

srozumn

nimi ale

vdom

jest,

nechci

se vší sílou

do

na bíledni.

—

ln

svém kryje kterýž smrtelJaké události budoucnos v ník mohl by to uhodnouti? Vím jenom tolik, že se nedožiji ani, až

dozuí

potopy

Pece vší

a

nazpt ustoupí

píští,

ješt, tuším, není píliš

nadje na

lepší

rozbouené vlny nové všeobecné

pozd

asy; nastává

jícím ve všech zemích vosti

mocn

ani až se navrátí holubice

ale

sesíliti

národ

nevyhnutelná povinnost, aby mírnili náruživzejíti

choutkám zpupnosti

Nejspolehlivjším prostedkem k tomu by bylo:

kesanství

všude

jednoho

uznáním jakož

ratolestí olivovou.

aby alespo míru rovnali cesty na základ spravedl-

nosti a lidskosti.

peložiti

s

a neuí ješt potebí, vzdáti se všem opravdov dobe smýšle-

na vše strany, aby nepipouštli

a násilnictví, a

míru

i

všech

lidí

z

hlavy a úst

trochu

otce na nebesích

na zemi,

a dáti

vdomí uzdu

více

do

srdce,

bratrství všech

zlým

žádostem

37.

ei

pi

Musea

slavnosti

(^13.

ervna

u sebe samých, pak ale též u pátel a nepátel.

hodn

piiní, pak budou míti

zlí již

299

1S68J.

že se

Jest-li

menší úspch.

dobí

mj

Hlas

za-

pi zuivých odprcích národu mého, pi stran práv zmínné, jako na poušti: s této strany nemohou se proti mn le nikne ovšem

úšklebky surovosti ozvati

ku konci obracím

Proto

se

ješt jenom

svým vlastním

ke

soukmenovcm. Obrana jest a zstane naším heslem: ale odhodlaná a drazná obrana, která všecko zlo tam zpt odmítá) odkud pichází a kam náleží. Této zúastnil jsem se po celý svj

krajanm

a

vbec, tak

život jako

dále initi, odbudu tak neoprávnným útokm a zámyslm

tímto spisem a

i

hodlán jsa vždy opíti se všem

nepátelským, ve spojení

s

muži stejn smýšlejícími a

mi to povinnost a svdomí ukládá.

ab3chom a

i

K

tomu

jest

umních míru

se cviili ve všech

sice tak jak

pedevším potebí,

více

ješt

nežli války

ducha A kdyby

nikdy rukou v klín nekladli; abychom se vynasnažovali

abychom

mezi sebou oživovati,

konen stal poestných zbraní;

potom boj nýbrž

zase jim oživováni

se nevyhnutelným, tož

byli.

smíme

užívati

jenom

abychom šetili nepátel svých, úcty k samým sob, abychom se nepátelm nestali rov-

z

ne proto,

nými!

37.

e

pi

5oleté 13.

(asopis Musea

památce založení Musea,

dne

ervna 1868. král.

Ces. 1868, str.

lóS—176).

Spolenost Musea království eského ve valném shromáždní dne 13. ervna 1868 oslavila padesátiletou památku založení tohoto ústavu, zárove vdeckého vlasteneckého a národního. Vzalo Museum svj poátek r. 1818 i

provoláním nejvyššího purkrabí Frant. Ant. hr. Kolovrata a schváleno panovníkem r. 1820. Po stvrzení stanov r. 1822 zvolen pedsedou Kašpar hrab Šternberk,

pední tvrce

Palacký (zejména od stavové

r.

r.

a

vdce

1841) po

1845 koupili pro

ústavu (f 1838), jemuž v té píin jedin postaviti se mže (k jeho podntu také

bok

Museum dm, ve kterém

bylo do

r.

1890).

Pa-

hrabte (Leben des Grafen Kašpar Sternberg, 1868), spolu se svou pednáškou z r. 1842, ve bratra jeho Františka. Také ve valném které byl vylíil život a zásluhy jeho shromáždní spolenosti Musea (po eské nmecké ei pedsedy hrab

lacký

sám k SOletému

jubileu Mu'jea vydal vlastní

i

i

životopis

*

300

37.

e

pi

slavnosti

Musea

(13.

ervna

1

Jindicha Clam-Martinice a po pednesení jednatele V. V. Tomka) Palacký, slavnostní, ve které též kladl draz jako starý pamtník a úastník, ml na svornost obou národností v zemi k blahu vlasti a osvty. Dle Palackého proud djin svtových, který v novém vku vymauje národy z porunictví a vede ke svéprávnosti, vedl mimo jiné též k zakládání zemských museí; tak u nás (arci zvláštním piinním jednotlivc) povstalo vlastenské a národní Museum jako stedisko, jež všeliké snahy duchovní

e

i

poutá k jedné spolené idei: vlasti a národu. Vytrvalou prací za plstoletí sbírky poklad pírodních a duchovních, i slavných památek po

sneseny

pedcích, které zjednávají echám zase náležitou oslavu; vlastenectví bylo povzbuzeno a nastal zatím znamenitý pokrok citu a uvdomní národního. Národ eský jest ovšem drahnou dobu dvoujazykový. Ped 100 lety chtli tuto nepohodlnou dvoujazykost odstraniti tím, že kulturní pée státu poskytovala se pouze jednomu národnímu živlu; a již také pedvídán byl konec jazyka a národnosti eskoslovanské. Ale do duší eských bylo prozetelností

vštípeno dosti jemnosti a

mužové zámožní

více

duchem

a

vlí

síly,

nežli

a ve

vidomém nebezpeí

jmním

povstali

a postavením, proklestit

cestu k národní vzdlanosti a osvt. I Museum (a ne hned, když u Kolovrata Jungmann a Pressl ucházeli se o podporu eské ei) bhem asu stalo se Archimedovým bodem pi povznášení národnosti, a nyní po

zase

plstoletí

ech dospv

sám na úrove vzdlanosti

obyvateli druhého jazyka,

s

zase hlásí se k ddictví po pedcích.

Tento obrat: optné povznesení národnosti eskoslovanské pijímá se nestejné. Jedna ást' jich vítá je jako každý pokrok na dráze vše od obecné humanity; spravedliví a humánní Nmci mezi námi (kýž je to vtšina) uznávají odvké právo eské národnosti a podávají nám bratrsky ruce k osvt a oslav vlasti, a my navzájem uznávajíce pirozená jejich práva, vítáme je ke spolené práci co bratry bohem dané. Avšak u jiných obrat onen budí pouze nevoli; svou pednost, ano panování dosavadní pokládají za své vné právo, v každé rovnosti spatují jen kivdu: s tmito pak smír a náprava nezdají se možný. Museum ovšem musí býti pi tch, kdož chtjí s námi býti rovnoprávní synové a ddicové jedné a téže vlasti. Protož Palacký též osobn odmítá výtky, jakoby Museum v novjší odcizeno a to snad proti vli hrabte Kašpara Šterndob bylo berka, jenž byl Nmec. Toliko prý se nyní odvracejí ti, kteí tam, kde panovati nemohou, ani s námi býti nechtjí; hrab Šternberk pak nechtl by a z Musea dnes znáti tch rušitel míru, kteí brojí v echách proti chtli by uiniti peleš plemenné nenávisti. Také posud nebylo nikdy žádáno, aby Museum vyluovalo neb zanedbávalo to, co nejvlastnji eského jest, totiž jazyk a djiny národa našeho. — Ostatn Museum prospívá tak, že již mezi pední ústavy svého druhu se klade; protož Palacký vzpomínaje zakladatel a dárc, bohatého požehnání bhem prvého plstoletí, vyslovuje na píšt zvlášt pání po nové, ve všem pimené budov, aby pozdní potomci s chloubou vidli v Museu pomník lásky svých otc k vlasti a na-

Nmc

Nmc

Nmcm

echm

i

ukám. — Téhož dne (13, ervna) odpoledne v budov Musea slavnostn odhaleno hr. Clam-Martinicem poprsí hrabte Kašpara Šternberka, naež také Palacký ís. 35, E.) pronesl krátkou apostrofu, níže pipojenou. (Srov. i

!

37.

Re

pi

Musea

slavnosti

(13.

ervna

301

1868).

Pánové Slavíme dnes ponejprv památku založení padesátiletého

psobení ve

Jest nás již

vlasti.

eského Musea

a jeho

málo ve slavném tomto

shromáždní, kteí vlastníma oima, živou pamtí a stálým úastenstvím stihati a sledovati mohli všeliké výjevy, které stídaly se v

nm

od poátku. Tím pilniší zdá se býti poteba, rozpomenouti se opt v úmyslech, kteí dali mu znik a vzrst, v úelech, ku kterým

smovaly

snahy jeho, v cestách a prostedcích, kterými pemáhal

nesnáze a pekážky hojné.

mn

vati,

páno bylo pozoroJá nemohu, než blahoslaviti sebe, že jak poátky a zárodky, tak i veškeren plstoletý vývoj a život

ústavu

Akoli, když první

tohoto.

hrabte Kolovrata

provolání

zvalo vlastence k zakládání vlasteneckého Musea,

pítomen ve

vlasti,

však

již

tehdáž

i

já

nebyl jsem ješt

podál bydlícího ducha

eském

mého jímalo

nezapomenutelná zstane mi úchvatného tušení a nadšení, když došlo mne první návští o vznikajícím ústavu, o jehožto zízení nemeškal jsem zjednávati sob zprávy uspokojující. Když pak ped 45 lety udalo se mi štstí, živ, cokoli jevilo se v život

a

pam

nejen

dostati

se

na

blízko

musea, ale

i

poctnu

býti nevšední a

dvrou

pedních jeho zakladatelv a pstounv, pervanou teprv smrtí jejich, stalo se ovšem spsobem pirozeným, že duch vzácnou

\j záhy snoubil se tak íkaje a srostnul s životem a duchem toho ústavu, jemuž obtoval jsem napotom po mnohá léta

a život

nejlepší

sily

a

snahy

své

jsem velým úastenstvím.

a jehožto

všeliké

i

i

pozor svj

obrátiti

jeho a pedložiti

Váš k nkterým

Vám

krátké úvahy,

a strasti sdílel

pánové, ve slavném

Vy

tomto shromáždní svdí dostaten, že budoucích, bráti v osudech jeho minulých i

slasti

Pítomnost' Vaše,

ráíte úastenství

mn,

protož dovolíte

i

zvláštním

momentm

v historii

nm

spolužití

ze vlastního v

erpané. Jako všeho, co

jest

pod sluncem, tak

i

našeho Musea

první a pravý kryje se v nevystihlé vli prozetelnosti božské

pvod ;

tato

proudu djinnému smr povšechný, v nmžto se rodí praménkové a proudové nesíslní, asto mimo vli a vdomí lidské, tebas na poátku nepatrní a nevšímaní, ale asem dozráTak zakládání zemských museí v krajinách vající k dležitosti našich bylo s poátku jen nepatrným outkem v pásmu onch djin zajisté

vymuje

i

svtových nového vku, které pipravují konené vymanní národv a pokolein' lidského z porunictví a libovle nkolika samozvaných námstkv božích na zemi. To však nebu eeno na újmu samo-

;

302

37.

e

slavnosti

onch

innosti a zásluh

pjovali

pi

se k zakládání

Musea

šlechetných

(13.

lidí,

ústavv tch.

ervna kteí

Ped

1868).

vle

z vlastní

50

léty,

pro-

když povstá-

eské Museum, mla sice vlast naše již soukroiné spolky a ústavy ve prospch všelikých odborv jednotlivých ale nedostávalo valo

:

ješt takového, který by všecky ušlechtilé snahy v oboru ducha, poutal je nauky a umní soustedil, hromadil a jednotil v sob, spolu k idei jedné a všem spolené, k idei vlasti a národu. Nedostatek ten odstrann založením Musea, o nmž dlouho pemítáno, mlo-li po výtce slouti vlastenským ili národním, ano bylo vskutku se

i

obojím.

Když každý Cech

a drahého,

buto

ducha lidského,

bu

i

srdenou

a skládal co

jinými

cokoli

ml

v

památkách

ob

u sebe pouného, vzácného

bu

v pírodninách,

z

na oltá

plodech

ve

aneb když uvoloval

vlasti,

píspvky napomáhati k spolenému

skutky takovými kísiti a zmáhati se

rodu? Zakládáno spolu

to,

výtvorech

a

dávné minulosti, pinášel to

cit

dílu,

kterak

se

neml

a smysl vlastenecký v ná-

co ve spolenosti nejtrvaleji váže jedny

k druhým, spolený májek; národ eský stal se brzy majitelem pokladu vzácného, jehož mu nejeden soused závidti mohl, a každý

Cech mohl napotom volati s radostnou hrdostí: »hle to vše jest naše; tyto drahocenné skvosty pírody a ducha lidského, tyto estné a slavné památky zstavili nám pedkové a otcové naši A rozmetané nkdy po vlasti to naše spolená ozdoba a chlouba jiskry, sneseny byvše dohromady a spojeny v jednu zái. poaly brzy svtlem samostatným a netušeným svítiti široko daleko a objevovati Cechy v pvodní jejich ušlechtilé podob k radosti všech národ eský po dvoudomácích a ku podivení cizincv. Tudíž stoletém omráení poal opt pamatovati se ve své hodnosti, ve svém povolání mezi národy. i

!<.<

i

Ovšem

že

to vše nevydailo

se najednou

a

hromadn

aniž

zázrakm a jen mravní na svt. Bylo skupomalu rostou síly jak hmotné, tak ten potebí celého plstoletí, aby Museum eské povzneslo se

jakou mocí kouzelnou.

Píroda nepropjuje

se k

i

na ten stuperi hojnosti a dokonalosti, na kterém nyní se nachází, aby nabylo toho vysokého významu, kterým již nyní honositi se

mže. Rozpomínám se, ne bez bolného mysli rozechvní, kterak František oba pední zakladatelé a otcové Musea, hrabata Kašpar i

asto snažn mne jiných, jakoby se obávali, byl-li ústav jejich již na tom stupni, ml-li sám v sob již podstaty a síly dosti, aby odolal po jejich smrti vlivm nepíznivým a udržel zachoval se vlastní mocí a potebou do budou-

Sternberkové,

dotazovali se

i

i

i

37.

cnosti.

Bylo

Re

pi

nesnází a

Musea

slavnosti

(13.

pekážek odevšad

potu

ochablosti a netenosti velikého

ervna

303

1868),

až píliš

:

nejen v zastaralé

obyvatelstva, nýbrž

i zúmyslné nepízni a strojeném odporu mnohých; nejedni nepestávali brojiti zjevn z ne jiné píiny, nežli že vládli ústavem ne oni, ale jiní.

Bylo potebí mnohé

trplivosti,

neohroženosti,

piinlivosti

a stá-

Vláda veejná osvdila pi tom aspo tu zásluhu, že nevkládala se do nesnází a nemnožila pekážek vidomých. Pomalu však zmáhal a šíil se dobrý duch v národu, on uil se a pivykal losti.

i

veejné své záležitosti sám a proud djin svtových pomáhal jemu k vítzství. Jest na snad pozorovateli každému, porovná- li stav myslí eských za naší doby se stavem tím, ve kterém jevilo se ped pl stoletím, kterak stal se pokrok ohromný co do citu a uvdomní národního v Cechách. Národ eský a tím, pánové, tajiti se nesmíme ani nechceme, jest již drahn asu národem dvoujazykovým. Nepeme se, kdy a kterak se to pihodilo: skutek sám jest ped oima. Zvlášt ode SOlelé války živel nmecký ve vlasti víc a více

starati

se o

—

—

naší nabýval

patrnou

stranství a tím vtší

ím

panovnicí pízní,

Sotva ješt

moci.

dále,

tomu

tím širšího pro-

sto

let,

poato

co

pemítati na vysokých místech, kudy by veškeré to nepohodlí dvoujazykosti odstraniti se dalo.

mým

Uzaveno,

o veejnou vzdlanost a osvtu se

nomu

ím

že státi se to

násilím, ale cestou i)irozenou, jakmile

odepela druhému

a

živlu.

by

státní

mlo pée

propjovala všemožn

ne zej-

pomoc

a

jen jed-

Následkem toho upadl jazyk eský

dále tím více v zanedbanost' a sprostotu, a netoliko nepátelé,

nejvrnjší odchovanci jeho poítali již léta, kdy dle lidského pedvedu národnost' eskoslovanská uložena mla býti do hrobu.

ale

i

pohrom byla zajisté vštípila do duší eských tolik jemnosti a síly, tolik odvahy a odhodlanosti, že samo již vidom hrozící nebezpeí budilo a volalo ku spamatování se a ku spasení. Vrní synové národu svého, zái\však prozetelnost božská, dopustivši tolikero neslýchaných

na

nehovla pece pedvedu onomu

naši,

vlast'

:

—

možní

více

v úsilí a v lanosti a

duchem

a

obtech, aby

vlí,

nežli

proklestili

osvt, starovkým

již

jmním

a postavením,

svým opt

neustáli

vzdvdouce

cestu k národní

zarostlou trním a hložím,

tom vzelo konené rozešení otázky o životu a smrti národnosti jejich. Když jednalo se o založení našeho Musea, dva z nich, moji nkdy dvrní pátelé, Josef Jungmann a Jan Svat. Presl, obrátili se k zemsprávci a prvnímu zakladateli hrab.

dobe,

že jen v

Kolovratovi

s

prosbou, aby v ústrojí nového ústavu slušný ohled

.

304

37.

e

pi

slavnosti

Musea

(13.

ervna

1868j.

na poteby ei a národnosti eské, již dávno v nebezpeí postavené, » Vždy jsme ješt národem !< tak tšil je dobromyslný potomek slavného jména eského a sliboval se své strany vše, co mu bylo možného; avšak teprv po nkolika letech, když ústav sám pešel z úadnických rukou v ádnou samosprávu zvolenc národu, poato pihlížeti ku poteb této pilnji, psobením zvlášt obou hrabat Šternberk stávalo se eské Museum, aspo bral se také

pokud ješt absolutní panovala vláda v zemi, ím dále tím patrnji oním Archimedovým punktem, kterýž hýbal a povznášel národnost' eskou výš a výše. Kterak pozdji, když ped 20 lety národ sám povolán byl aspo prostedn k rozhodování o veejných potebách a záležitostech svých, pokraovalo sé na dráze této, nebudu zde vykládati, ano tkví v pamti všech pítomných. Nyní na konci prvního plstoletí utvoily se již pomry obou národností tak, že ech, kam vládou nebyl veden, tam dospl vlastním úmyslem a druhého úsilím, že co do vzdlanosti a osvty obyvatelstvo jednoho i

jazyka v zemi bylo zahynouti,

stojí již

sob

na rovni, a že ten,

pln jarého života

komu nkdy souzeno

pichází

hlásit se

k ddictví

po slavných pedcích svých. (Výborn.) Nelze mi na tomto míst obejíti se, abych nedotekl se okolností ponkud choulostivých. Nenadálé to probuzení a povznesení národnosti eskoslovanské potkalo se s osudem nestejným: posloukdo pejíce jiným téhož, eho sob žilo sice ku potšení všem, a kochají upímn v každém pokroku na dráze sami, kochali se všeobecné humanity; ale zbudilo zejmou nechu a nevoli u mnohých. Za tou píinou krajané naši jazyka nmeckého dlí se nyní na dvé; jedni hledíce k obecnému prospchu vlasti, patí se zalíbením na toto samovolné vymanní a opodstatnní se živlu nkdy

tém

humánn

umoeného. Všickni spravedliví a a není -li jich veliká smýšlející Nmci mezi námi, vtšina.'' — uznávají bez odporu odvké právo eské už

—

národnosti v Cechách a ochotni jsou podávati nám ruce bratrské ku dílu spolenému, k osvt a oslav vlasti; my uznávajíce nemén upímn pirozená práva jejich, jako oni naše,

vítáme je

srden

ve spolku svém,

co bratry

nám

od boha dané a svorným dorozumním, jako rukou v ruce kráeti chceme, na dráze spolené. Jiní však a kéžby jich bylo málo, nejsou kéžby nedocházeli podpory s míst tomu nepovolaných naprosto spokojeni s tímto vcí obratem; byvše nkdy z absolutní

—

!

panovnicí libovle obdarováni

netoliko pedností, ale

i

—

panováním.

e

37.

libovolné

zvykli

své právo,

i

roven

kivd,

postaveni

ponmeny

nízké,

Musea

slavnosti

ervna

(13.

305

1868).

za

pirozené a

ddiné

která prý se jim

dje, když

mají ve

nadlení

toto

mluví o

i

všem na

pi

považovati

býti

Školy

námi.

s

úady, vysoké

a

jsou od století rozkazy platnými

zstate

tedy

:

do skonání svta, a není-li s tím kdo spojiné nákladem vlastním odjímati nám jen ástku toho, co jsme kdy mli, jest initi nám bezpráví. Darmo jest jim pedkládati, že kivdy nkdy absolutismem spáchané posmlouvání a smíení s lidmi vinna jest napravovati doba svobody tak smýšlejícími zdá se býti nemožné, pokud neuznávají ani poátených zásad práva pirozeného. My tak o tom soudíme, že práva jejich stojí vedle našeho, jimi, tak

praví oni,

až

sob tebas

kojen, založ

;

i

;

nad

nikoliv

mají nám býti dobí sousedé Samo sebou se rozumí, že naše tmi souhlasí a souhlasiti mže, a národnosti své, jsou pece a

naším, a že oni jsou

i

a pátelé, nikoli páni a poruníci.

Museum

ve sporu

takovém jen

neodíkajíce

kteí chtjí

námi

s

s

svých

se práv

rovnoprávní

býti

synové a ddicové jedné a téže

vlasti.

Musím a

i

ješt dále

veejn k tomu

prohlásiti se o nemilé

S osobní na mne dtkou líeno že prý

vci

této,

byv

upímn

vyzván.

Museum eské

jest

jest se strany

oné nedávno,

pvodn nmeckým,

ústavem

že zejména

pední jeho zakladatel, hrab Kašpar, narodil se a umel co Nmec, a chce se vdti, kterak ospravedlním odcizení toho ústavu živlu nmeckému, kteréž prý za novjší doby stalo se. Že však naše Museum nikdy odcizeno nebylo živlu onomu, aniž kdy bude, to dokazovati to sám.

bylo by

vru zbytené;

Odvracují se v poslední

kde panovati nemohou,

Museum

s

kdokoli chce,

dob

jen

ti

vidí,

slyší a cítí

od nho, kteí tam,

námi ani býti nechtjí; a

tch

ztráta pro

Zeby hrab Kašpar Šternberk byl kdy ve smyslu jejich Nmcem a ne Cechem, jest jedna z onch nesíslných bajek, jakovými tito lidé sebe celý svt rádi klamou. Nebyl on ani odrodilcem, ani hrubým nedoukem v djinách vlasti a rodu není

citlivá.

i

svého. Má-li se souditi dle jazyka, kterého užíval v

kruhu rodinném, byl on spíše Francouzem

vku

duch

;

tak

nejdvrnjším

tomu chtli nkdejší

a vychování jeho.

Že co uenec

psal

po

vdy

mezi

jestli

kdo, já jist znal jsem

Nmci,

nmeku

proto-li stal se

lépe než komukoliv

vdomo

a horlil ve prospch pírodoodpadlcem od rodu svého? Však

dostaten jeho národní smýšlení, mn jest, jakou pízní propjoval se ku 20

e

37.

306

pi

slavnosti

Musea

(13.

ervna

1868).

podpoe pokusv a snah k obživování zase národnosti eské mohu s nejlepším svdomím, že kdyby on nyní octnul mezi námi a kdyby spatil na oi své, jakými spsoby a

všeliké

a ujišovati se zase

prostedky za našich dn brojí se v Cechách proti Cechm, zvolal by z plného srdce za píkladem vznešeným k rušitelm míru a lásky: »Ceské Museum, jak já jsem je založil, mlo pro každého býti živou štpnicí lásky k osvt a vlasti: vy pak udlati chcete

nho

z

peleš fanatismu a nenávisti plemenné, hnízdo sobectví,

rozbrojv; zstate opodál, já neznám vás a nechci (Výborn) Avšak dosti a snad píliš o vci této. Skutek

nesnášelivosti a

vás znáti

!«

sám uí,

editelstvo

že

dosti uiniti

jako

musejní,

díve,

všem oprávnným nárokm,

aniž

tak

i

ješt

nyní

snaží se

slyšeti se

dala

podstatná jaká žaloba.

Zeby Museum eské vylouiti

mlo

agendy práv to, co nejvlastnji eského jest, jazyk totiž a djiny národa našeho, aneb že by je mlo zanedbávati a umoovati, takového požadavku nepenesli ješt ani ti, kteí v srdci svém snad nejvíce by si toho páli. Ustav sám, jehož úlohou jest napomáhání osvt v obou jazycích zemských, prospívá za nynjší správy utšen. Nejšlechetnjší synové

vlasti,

a oddanosti na

žijící

doma

Museum

i

v daleké cizin, vzpomínají v lásce

naše a vnují jemu

vdy.

dražšího sebrali na poli nauky a

tém

ze své

ochotn

cokoli nej-

Sbírky naše obohacují se

ron hojnými odkazy a dary vzácnými v takové míe, že staíme popisovati a poádati je, jak bychom rádi; prostranných nkdy místnostech nám již tytýž tsno býti poíná co

—

že sotva

v

poklad nahromadných zvlášt pi rostoucím potu navštvo-

a tíže

obavy vzbuzuje pro stavení. Dosáhli jsme bývá jmenováno právem mezi pedními toho druhu ústavy na svt. Jména nejštdejších jeho zakladatelv

vatelv nejednou již

a

toho, že

již

i

eské Museum

dárc, hrabat Kašpara

i

Františka Šternberka, Františka

i

Josefa

Kolovrata, Františka Klebelsberka, arcibiskupa Václ. Leop. Chlum-

anského,

Nostice, Jana rytíe Neuberka, dr. Jana Vil. a neKochaKanky, prof. Mich. Jos. Fesla, Jos. budou svých, jmenuji tch, kteí posavad pokraují v obtech Bohatý stkvíti se v pamti Musea, pokudkoli ono stávati bude. Helfera,

Jos.

nauky a

zdroj užívati

hr.

—

dr.

vdy

chce a umí;

vlas jeho chová v pírody, tak byly

i

prýští

ln

v innosti

odvké osudy

se

vlastenec,

její,

svém,

tu

již

nyní

který dychtí

ím Bh

ji

kdo ho po známosti toho, co kdy obdail jak v íši pro každého,

ducha lidského, který zvdti žádá, jaké smutné a jaké blahé neblahé, slavné i

i

Re

37.

ona

má áky do

pi

slavnosti

budoucnosti,

Musea

(13.

uprostraní

doekavše

ervna

hojn

zde

307

1868).

šlechetné žá-

prvním plstoletí tolikerého požehnání z bohatého a nevysychajícího pramene eské toho, co nyní lásky vlastenecké, doekáme se za nedlouho ješt dosti své. Doufejme,

že

se

již

v

i

abychom penésti mohli drahé poklady své do místností prostrannjších a bezpenjších, nežli jsou dosavadní, abychom brzy vznikati vidli na míst

jest nejvroucnjší

naší

touhou a naším páním,

píslušném a bezpeném samostatnou budovu, ve všech vniterných

pomrech pimenou

a zevnjších

dstojenství

a

vlasti

národu^

nejpozdjší pokteréž representovati má; tak aby rodu eského tomek nkdy jda mimo zvolati mohl: »To ten drahocenný pomník, jejž vroucí otcv našich láska k vlasti a k naukám postavila sob i

to

a potomstvu,

pravý poklad náš

národní Museum!* (Dlouho

trvající

chlouba naše,

i

»

Výborn

«

a

»

to naše

eské

Sláva «.)

Po odhalení poprsí hrabte Kašpara Šternberka: Šlechetný

do

muži,

ote eského Musea. Ty vrátiv se z ciziny a jmní své, abys nám, národu našemu

vnoval jsi síly pomník vzdlanosti

vlasti své,

pomník to, jakýž nepátelé naši závidjí nám. Zdálo se ti, šlechetný muži, kdy peoval jsi o to, abys postavil nám chrám dstojný, zdálo se ti, že málo jest tch, kteí podporují t v díle takovémto, zdálo se ti, že málo jest tch, kteí znajíce snahy národa našeho a žijíce vlasti své, pro národ svj psobili za tímtéž úelem, co Ty. Od té doby však rozmnožil se poet šlechetných muž, kteí týž úel podporovali, že chrám postavil

osvty domácí Požehnej

s

dosplo k kol poprsí

vrní a se

stojí

hry cíli

naplnn

nám,

velikému.

naší,

tak, že sotva snese

aby

My

muže vznešeného,

stálí

vdnými

v hájení národní

dílo

toto

tíži

poklad

Tvé nadál ješt

svých.

vzkvétajíc,

pak, vážené shromáždní, kteí stojíme

ume osvty

se následovati píkladu, a blaha vlasti, a tak

bume

prokažme

muži vlastenci tomuto. (»Sláva!«)

20-

308

38.

A)

O rozmluv

s

Beustem

38. Politické projevy z A) Prohlášení o rozmluv

ce.

(8.

1868 a 1869.

r.

Beustem

s

1868).

(8.

ervence

1868).

fD/e Kár. Pokroku iS68 . 200 z 10. ervence )

S dokonáním ústavy prosincové

r.

odpovdné

1867 zízeno

ministerstvo

pedlitavské pod pedsedáním knížete Karla Auersperga, s Giskrou a Herb. stem jako ministry vnitra a spravedlnosti, t. zv. ministerstvo obanské (od Beust, jenž od konce ervna 1867 vedl titul íšského kanspoleném ministerstvu íšském portefeuille záležitostí zahraniných nicmén hledl zasahovati svým vlivem do vnitrních záležitostí aspo zemí neuherskjch. Vzhledem k samostatnosti Uher pronikalo již poznání, že potebí nyní také druhou polovici íše konsolidovati, a nepochybn i císa sám pál si shody s Cechy. Politická persekuce však neinila tyto povolnjšími k njakému narovnání s Cislajtanií, nýbrž spíše utvrzovala je v opposici státoprávní, jež projevovala se zvlášt na táborech lidu od kvtna 1868. Když císa dne 21. ervna pibyl do Prahy ke svcení mostu, jméno

zaátku

1868).

r.

clée, obdržel ve

i

;

jeho nesoucího, nedostalo se

Po dvorní

tabuli

ervna pak

mu k nelibosti jeho

mluvil déle

tito byli

s

všeobecného loyalního

Palack\'m a Riegrem

;

následujícího

pozváni k místodržiteli bar. Kellerspergovi, kde

uvítání.

dne

22.

sešli se

s Beustem, jenž toho dne zvlášt do Prahy pijel, a mli s ním rozmluvu o politické situaci, jež však ke shod nevedla. (Nejisto, zdali pozvání stalo se pímo k podntu císaovu anebo dle pání Beustova; srov. Srb, Polit, djiny, str. 211-2). Beust již bhem rozmluvy uznal za dobré podotknouti, že do Prahy pijel za píinou záležitostí zahraniných; téhož dne pak odejel. Došlo k rozmluv té bez vdomí knížete Auersperga; tento pohnván zasaháním Beustovým do vnitních záležitostí, dokonce opustil císae ped ukonením eské

26. záí byla konen pijata, kdy pedprozatímn pevzal hrab Taaffe. Mezitím Beust, nemoha se pochlubiti žádným vyrovnávacím úspchem u Cech, zaal v asopisech Palackého i Riegra osoovati, k emu záminku podávalo též pijetí jich princem Napoleonem v Praze (v pol. ervna). Patrn indiskretností Beustovou

cesty, a trval

na své demissi, až dne

sednictví ministerské

stalo se, že s

Deutsche Allgem. Zeitung pinesla

eskými vdci, ovšem nesprávnou. Tu

tito,

zprávu o jeho konferenci nechtjice sami diskrétnost

též

na odmítnutí nastrojeného klamu a všeobecném Spolené prohlášení obou uveejnno nmecky v Politice z 9. ervence 1868; dvojí datum obsah, jenž s momentem státoprávním komplikuje národnostní, nasvdují tomu, že bylo navrženo Riegrem, ale upraveno dále po pání Palackého (^tento meškal mezi 3. a 13. ervencem rušiti,

rozhodli se pestati

osvdení

svých cíl.

i

v Malci). Prohlášení obrací se

na

pomoc

ciziny,

proti podkládání,

jakoby

eská

opposice poítala

tudíž pomíjela loyality a zvlášt vedla k panslavismu.

lacký a Rieger odpovídají,

že

i

v Petrohrad a v Paíži

hájili

Pa-

vždy spojení

38.

o rozmluv

A)

s

Beustem

ce.

(S.

309

1868).

koruny eské s Rakouskem, ovšem federativním, kteréž prý jest nejlepší zárukou historicko-politické i jazykové individuality eského národa. Ovšem, že také netajili se svým odporem proti Pedlitavsku a úmyslem vytrvale zápasiti za volné sebeurení svého národa jako státoprávní individuality v rámci íše i za národní zákonodárství ve vcech, které nemusí v zájmu státní jednoty býti spolené. Také piznává se, že sympatie ruského národa jsou národu eskému vítány s ruskou vládou nevyjednáváno, a ona ovšem na pi;

Cech nijak nepomýšlí. K námitce, že v pedpokládaném pípad dlení Rakouska Nmci nemohli by echy pustiti, pak odpovídá se, že státu národnímu neslušelo by opovrhovati zásadou národnosti vzhledem k národu nevýbojnému, který od svých nmeckých krajan žádá pouze obapolné šetení práv a jazyka svého. Ostatn rozpadnutí Rakouska bylo by vzhledem k evropské rovnováze mocí otázkou mezinárodní, a pak hrozilo by nebezpeí také jiným národm mocnáství než Cechm. Necha tedy poznání, že bupojení

doucnost všech nejlépe

pojistí se

federativní ústavou, nedostaví se

»

národní rovnoprávností a autonomistickou,

pozd!

Deutsche x\llgemeine Zeitung« pinesla resumé rozmluvy,

jsme méli dne 22. ervna držitelství s

vdomím

»

»

vysocí pátelé*

rozhodujícím osobám*

p. bar.

kterou

eského místoBeustem. Nechceme

král.

íšského pana kanclée

v Pešti vbec,

bu

a sice

sdlili s

jeho

aneb bez nho.

Jestliže

skuten tom

takto se o

ského

kancelái

Jeho Excel, íšským kancléem

rozhodovati o tom, zdali tyto zprávy

v presidialní

aniž

politické ohledy

pimly

byly

jsme nicmén pesvdeni, že

projeviti,

kanclée,

p.

dležité

vdomí

jeho

ani

Excel,

povaha íš-

zodpovdného

vysoce

J.

postavení

nemohly pipustit, aby podal zprávy tohoto obsahu, tím mén, aby

tebas

je

zdali

i

My

do veejnosti

prostednictvím

jemu tím

vdk

dal;

a pochybujeme

velice,

se stal.

se své strany

neváháme

prohlásiti, že toto

resumé »D. Allgem.

schází tu mimo to mnoho pro hodnovrnost » dležitého*, a co ješt horšího, uvádjí se tam vci, na nž pi té píležitosti ani se nepomyslilo, aniž o nich zmínky jaké bylo. Nebudeme zprávy tyto ani opravovat, abychom snad uspokojili zvdavce, kteí pronášejí nesprávnosti za tím úelem, aby takto vynucenou odpovdí pravého stavu vcí se dopídili, aniž chceme vyvrácením jednotlivých dát zjednati prchod jiným námi uznaným. Ale jednoho místa oné zprávy novináské nemžeme pominouti mlením, kterýmž se nám ve zvláštním, a jak se zdá, dobe vypoítaném sestavení

co do sdlených

Ztgu.

«

slov

rozmluvy

pomoci tím,

se

dát velmi nesprávné jest;

podkládá úmysl,

cizozemské a dle

kdyby Rusko

nhož

v

dalším

prbhu

prý jsme vyslovili

za jistého pedpokládajjého

Rakouska) o nás nechtlo

státi.

naší

oposice

užiti

své politování nad

pípadu

(totiž

rozpadnutí

310

Tím, že naše

nám

se

Vyjádení v

tisíciletí

prospch

duality na

slavn

jisti,

1868).

V. náš

J.

podezívá

se

nám pání,

se

král není

legitimní

aby národ náš

uhájené historické a jazykové

abychom nkolika

indivi-

odpovdli: Kde-

slovy

Petrohrad rovnž jako

politickými osobnostmi, v

s

pesvdení zejmé, že spojení koruny

jsme

vyslovili

ce.

(8.

jiného národa.

toto nutí nás,

jsme obcovali

Paíži,

jsme

zárove podkládá

a

po

vzdal se své

Beustem

s

takovéto naivní vyjádení podkládá,

o kteréž, tím

loyalita,

v pochybnostech,

koliv

O rozmluv

A)

38.

eské s velmocí rakouskou jest národu našemu nejbezpenjší zárukou jeho historicko-politické a jazykové pedpokládáme-li

individuality,

ústavu rakouského státu; náš po

svém úplném

hlasiti,

aby beze jména zaniknul

že národ a

obtovn

v

nuznou autonomií

s

mezím

bojovati za záruky volného

státoprávní individualita ve národní zákonodárství ve všech potebná jednot

Kdyby snad se to bez

díti

mže,

zákonnými pro-

všemi

a za úplné

jichž

záležitostech,

spolenost

státní.

píin

vytrvalost jeho v té

nebezpeí

pesvdení, nýbrž pevné

sebeurování jakožto politická

moci

a

a

správní,

svazku rakouském,

a

není nevyhnuteln

tím sou-

s

rovnž bezejmenném novém útvaru

k nejkrajnjším

vytrvá až

stedky bude

národním nikdy nebude

znovuzrození

nespokojí se

náš

federatívní

toho bylo potebí, vyslovili jsme též svoje

Kde

politickém.

ovšem

nikde jsme také nezapírali, že národ

tížeji

byla zkoušena, než

uvalena bude za to zodpovdnost na onu

stranu, která k vlastnímu udržení za nutné pokládala, potírati tyto v po-

mrech

odvodnné

a státoprávním podání

Vi

velikému

sympatie sousedních

národv

a vlád nijakž

šimi politickými protivníky placené

mrou

ve všech jazycích

lovk

kteréž zvlášt

nám

jeví,

snadn,

od poslední

národ že

naší

drahocenné.

velmi

lhostejné;

však na-

jelikož

novinástvo neustálým, nejrozsáhlejší

svta rozšíeným osoováním národ náš skoro

o všechny sympatie západních

nepedpojatý

návrhy.

Evropa kráí vstíc, nejsou nám

jemuž

kolísání,

jsou

pipravilo,

pochopí

zajisté

nám sympatie ruského

každý národa,

návštvy moskevské co den

živji se

bychom být rovnž

nevdní

Museli

tak

jako zbablí a nemoudí, kdybychom se své strany chtli zapírati sympatie

k tomuto píbuznému, velikému a nadjnému národu k vli kiku našich protivníkv.

plemenný a

Ovšem

boj,

o

není to nemožné, že

nmž optn

se

které proniká

již

celý

národ

naši

nkteí

tísnitelé z

jich

o své bytí k zoufalství,

kdyby národ náš dohnali v zápase

mohlo psobiti na váhu našicliícsud

kdyby

rozepisují

vdomí

ruský.

zpsobili

novináv,

mocn

kmenové píbuznosti k

by

nám

es.

O rozmluv

A)

Beustem

s

(8.

ce.

311

1868).

S vládou ruskou nemli jsme nižádného vyjednávání, tím takového,

kterým by

nebo kteréž by

a byla

by nás tedy takováto zpráva mohla pekvapit.

J.

nám

nmecký

panovník by nemohl

a sice

dále ekl, že

též

na svj prapor zásadu národnosti a tím

k

uvdomlému,

než

životní

síly

nevýbojnému

úpln

žíti

vi

který

si

se

který napsal

domáhá, ne-

opovrhovati vzhledem

nieho nepeje

nmeckého kmene

základ^ obapolného šetení násilí,

Evrop

kancléi, nýbrž

stát,

své

velikosti

celé

p.

odpovídáme,

to

plnému a historicky oprávnnému,

národu,

se svými krajany

iní všeliké

Na

Cechy*.

nikoli íšskému to draz domnlého » vysokého pítele*, že

toutéž zásadou

nej-

kdyby Rakousko bylo dleno,

pustiti

—

klademe na

rozšiovateli zpráv

mže souasn

íšského pana kanclée

se strany

Exc. prý

—

dovdli jsme

Rusko nepomýšlí nižádným zpsobem na pipojení Cech,

mén

žádný

však

naši loyalitu poskvrniti mohlo. Tolik

se spolehliv, že

»

mén

Rakouska v pochybnost bylo uvádlo,

se trvání

práv a takých

též

ale

toužebnji,

ve svrchovaném míru na kteráž

zaízení,

všeliké majorisoyání v otázkách

nemožným

národního jazyka se

týkajících.

Ostatn byla by otázka a nezáviselo by

národní státu.

Ponvadž bží

hodovaly by tu

tu o

zajisté

brého práva, všude

i

již

tato,

tím

zpsobem

rovnováhu mocí

jiné velmoci.

dráhu

si

mezi-

položená, otázkou

rozhodnutí na pouhé

její

znané míe,

ve velmi

Dvujeme

jediného

libosti

roz-

v uznání našeho do-

každém

razícího a našich v

smru

pedevším pak v naši vlastní sílu národní. Kdyby ostatn doba rozpadnutí se Rakouska a pipojení jeho cizími mocemi tak blízka byla, jak s mnohé strany se pedpokládá, hrozilo Chorby nebezpeí rakouským Nmcm, Maarm a Polákm, jakož zajisté nemén než nám Cechm pak vatm ale zdá se nám, že obaspravedlivých nárok,

i

;

polnou

závistí

a popíráním starodávných

a jednotlivým

nevyhnutelných práv nebezpeí toto se neodstraní.

tmto národm máme za to,

Spíše

že trvání íše a dynastie a budoucnost nás všech nejlépe se pojistí oba-

polným šetením práva historických národností a jazykových

kmen

ná-

rodních v pirozeném, opravdov autonomním svazku rakouských stát,

po

emž my práv Úlohou

toužíme.

naší jest, v

toto ode všech

úastník

neúnavné innosti oekávati den, pijato a provedeno

tak stalo brzy a pro nikoho

V

»

bude.

Dej

kdy poznání

Bh,

aby se

pozd*!

Malci a v Praze, dne 6. a 8.

ervence 1S68. Dr. František Palacký. Dr. Frant. Lad. Rieffer.

:

38. Politické

312

projevy

r.

186S (deklarace

(Deklarace.) Nedlouho po tomto prohlášení národní poslanci podnikli proti prosincové ústav, zvlášt proti existenci pedlitavské rady íšské, útok

nejtžší

—

eská

byla jím

státoprávní deklarace

z 22.

srpna 1868

podobné osvdení moravské; ostatn také haliský snm v záí t. r. tehdáž obracel se proti smru vládní politiky).

i

Státní základní zákony

z 21.

prosince 1867

.

141

(souasn

resoluci

z

— 146

z.

.

24.

—

o íšském zastupitelstvu, o všeobecných právech státních oban, o zízení íšského soudu, o moci soudcovské, o moci vládní a výkonné, jakož i o spo-

—

nezachovaly právní nepetržitost s pedzáležitostech íšských chozím vývojem ústavním, nebyly dalším vytváením ústavy únorové. Dualismem byla zcela zvrácena politika unitárská dle smyslu diplomu íjnového Únorovka pedpokládala ješt jednotný celek mocnáství (pro a únorovky. spolené záležitosti) nyní vlastn pozbyla svého právního bytu a základu vyrovnání s Uhry nedalo se s ní srovnati, ona rovnž nedávala užší rad íšské žádného práva rozhodovati o spolených záležitostech mocnáství a vyŠlo tu tedy v podstat o ústavu novou, a vlastn dávati zákony ústavní. o novou oktrojírku pro zem neuherské. Dle nového práva pokládá se za to, že dva státy uherský a pedlitavský, spolenou smlouvou a jednostejn5'mi základními zákony z r. 1867 vymily zmenšený obor zízení a záležitostí jim spolených. I náleží sem záležitosti panovnického domu a zahranin, vojenství (vyjímajíc zemskou obranu) a íšské finance (dle kvóty periodicky stanovené), kdežto obchodní a celní smlouva není souástkou reální unie obou stát, nýbrž pouze pedmtem lOletého vyrovnání. Ku kontrole tí spolenNxh ministerstev a k povolování budžetu zaízeny delegace z íšského snmu uherského a z íšské rady rakouské; delegace ty vlastn nejsou spoleným zastupitelstvem íše: vlastní zákonodárná moc v onch záležitostech piena dvma zastupitelstvm, íšské rad a uherskému íšskému snmu. — Dle toho království eské mohlo v nových pomrech spatovati také jistou mediatisaci, jelikož ve spolených záležitostech íšských zstávalo dosavad pímo súastnno, obmezovalo se jen ve prospch íšského celku, nyní však uvádlo se k celku tomuto do pomru nepímého, teprve prostedkem zvláštního státu pedlitavského, do nhož se vtlovalo dosavadní práva celku namnoze penesena prost na zbývající ást' i polovici íše a na tuto zaízen opt starý apparát centralistický. Složení užší rady íšské zstávalo sice nezmnno dle únorovky (týž poet poslanc snmy volených) ale její postavení se podstatn povzneslo. Byl to ústupek vtšinou formální, že nyní ve smyslu íjnového diplomu zemským piznána psobnost vbec ve všech záležitostech, které íšské rad nebyly výslovn vyhrazeny akoli tím v nkterých vcech byla rozšíena pece dále, než sahala dle Schmerlingových zízení zemských z r. 1861 zase z druhé strany legislativní píslušnost a jednota Pedlitavska zabezpeena výslovn (taxativn) mrou velmi rozsáhlou (dle 14 bod § 11 zákl. zákona o zastup, íš. 1867). A kdežto prve Uhi únorovku naprosto neuznávali, nyní nechtli mít co initi leda se zastupitelstvem pedlitavským, a tedy prosincovka nacházela u nich podpory. Národní poslanci eští nechtli poddati se nové ústav dualisticko-centralistické. Nemohouce spoléhati se, že by snad na pedlitavské rad íšské a

lených

;

:

:

snmm

;

—

skrze ni našli dostatené záruky našeho státoprávního a národního bytu, vy-

3S. Politické

stoupili proti prosincovce co

voláni k zasedání

projevy

r.

313

1868 (deklarace).

nejrozhodnji pi píležitosti, kdy zase

zemského snmu, a uinili tak v

t.

byli po-

deklaraci.

zv.

Palacký sám nebyl jejím pvodcem, aniž vbec ml podíl v jejím sepsání; koncipoval ji sám Rieger na Malci. Avšak, jako jiní poslanci, Palacký s ní pistoupil k ní svým podpisem (podepsán je první, jak bývalo souhlasil, poslanc) on též to byl, jenž dne 22. srpna 1868 i pi jiných prohlášeních pišel s Fr. Pštrossem a Václavem Kratochvílem odevzdat ji praesidiální

—

;

zemského snmu.

kancelái

Proto také spolu

sdílel

odpovdnost

za celý

akt. *)

Palacký ve své Idei státu Rakouského r. 1865 ješt varoval ped dualismem jakožto národní hegemonií nmeckomaarskou. V zavedení jeho dsledn spatoval porážku a negaci pravé idey státu Rakouského federalismu nezbývalo mu než naprosto odzaloženého v pirozeném právu národností porovati stavu tomu, a v boji tom mohl vru uchýliti se také na positivní pdu eského historického práva, které na konec zárove bylo átulkem pirozeného práva naší národnosti. Proto Palacký od asu deklarace pidržoval se uritji programu státoprávního a napotom osvdoval v tom i svoji neoblomnost; vedoucí pohnutkou jeho však zstávala napoád spíše národnost. i

;

Je to

zvláštní období v politice Palackého; i zasluhuje tu jistého vykdyž znní deklarace nelze zde podávati, ponvadž nebyl jeho p-

ovšem

svtlení,

i

vodcem. Všichni poslanci národní

svorn

svému

pistoupili k deklaraci jako ke

Nešlo tu snad jen o trpný odpor proti zemskému o jehož obeslání ped tím byly u nás spory. Deklarace jsouc vbec

státoprávnímu programu.

snmu,

Deklarace podala též píinu k útokm na Palackého. Když na íšské o schválení výminených opatení 6. listopadu 1868 jednalo se pro Prahu a okolí, hornorakouský poslanec hrab Durckheim svaloval na poslance, kteí se vzdalují rady íšské, nejvtší ást odpovdnosti za *)

rad dne

n

davše se »svésti« oním »veejným zemzrádcem*, který kdysi tvrdil, že kdyby Rakouska nebylo, musilo by se zbudovati, a nyní prý jedná proti této zásad. Palacký odpovdl k tomu dne 11. list. 1868 pípisem k redakci »Corres>Dovolte mi, abych užívaje oprávpondenzt (Politik) . 107, v nmž praví:

—

nné

muže toho, kterýž neostýchal se v parlamentárním shromáždní, pedsedou za to pokárán, takovým spsobem mne uraziti, nazval

obrany,

aniž by byl

ve

Vašem

listu

veejným na

nesáhala tak daleko, aby

z

cti

deklarace

utrhaem,

mimo

jehož chápavost

eských poslancv

ze

dne

22.

to

srpna

vyetl pohnutku v ní ovládající, že poslancové shledali býti moráln aby vstoupením do njakého cislajtánského sboru zákonodárného dopustili se národní samovraždy.* — Když sbor obecních starších Pražských

t.

r.

nemožným,

íjna 1868 jednal o vyslovení souhlasu s deklarací, a mstská rada, pesvdení, že veliká vtšina obyvatelstva s ní souhlasí, nicmén následkem hrozby pro mstskou samosprávu navrhovala, aby nestalo se žádné Palacký hlasoval pro tento návrh, uvádje, že sice celý jeho usnesení,

dne

8.

vyslovujíc

—

život jest

mu

svdectvím, že za své

pesvdení

nemá té smlosti, aby na obec Pražskou a tím hromu (Nár. Pokrok 1868 . 290 z 9. íjna;.

i

dá na

jmní

vc

i

život,

že však

národuí uvalil po-

projevy

38. Politické

314

r.

1868 (dek arace).

protestem proti ústav prosincové, elila ješt více proti íšské rad než proti ohrazení proti tomuto bylo spíše dsledkem toho, že tehdáž ml

snmu

;

novou ústavu prost vzíti na vdomost a tak fakticky uznati ji za dokonaný skutek; ostatn trpný odpor proti snmu byl nastoupen již r. 1867 a deklapokraovala. Deklarace také smovala více proti vlastnímu race jen v zízení pedlitavskému než proti uherskému vyrovnání nebo proti uherské ústav; potírala pouze oktrojované dsledky dualismu, které nepokládala za

nm

nutné. Dále nebyla

pouhým

protestem, ale

zárove plnou reklamací

šelo

dsledn

vycházeti

zízení a práv zemských, jak to sliboval záijový patent 1865), nýbrž zvlášt pijímala za

také íjnový diplom 1860

(i

státní

Požadavky nebyla dle

sice nebyly tu

eského

slu-

vbec od

platný základ

historické

staršího

únorovky

státního a ústavního práva; nepestala na tom, že po zvrácení

právo eské, namnoze za píkladem

urit vyteny podoba ;

Uhr.

zízení zemského a íšského

konkrétn formulována; pes to v deklaraci zaujato a naznaen zpsob pro další postup

státního práva

právní stavisko bylo

pesn

i

a vyrovnání cestou úmluv.

Deklarace nejprve dovolává se protestu

dubna 1867 proti všeliké koruny eské (viz . 35), a jménem vtšiny všeho obyvatelstva, zvlášt jménem národa eskoslovanského vede stížnost, že nicmén bylo »rozhodnuto o nás bez nás*, že království eské i celá koruna eská jako osoby státoprávní byly zbaveny samostatného hlasu nejen ve píin organisace celé íše, ale i svého vlastního státního a ústavního práva. Deklarace dovozuje, že nová ústava netoliko nese nebez. péí eské národnosti nmeckou hegemonií, ano germanisací, k emuž svoliti rovnalo by se národní samovražd, ale že ohrožuje také státní a ústavní právo vlasti, jelikož po vyvrácení únorovky i íjnového diplomu oktrojován byl cislajtánský snm ústavodárný, s vtšinou nepirozenou, kdežto prý (nehledíc k pokusm od r. 1848) »státoprávní« spojení ech s ostatním mocnástvím zakládalo se vlastn jen ve spolenosti ddiné dynastie. Napotom stanovisko státoprávní vykládá se v 10 bodech v ten smysl, že koruna eská do r. 1848 uebyla v žádné vcné (reálné) unii s ostatními zemmi mocnáství, nýbrž pouze ve spojení dynastickém (také žádný sbor mimoeský není oprávnn, království eskému právn ukládati dan a jinak je zavazovati), a že mezi králem jako zástupcem dynastie a mezi politickým národem eským je dvoustranný pomr právní, založený smlouvou s Ferdinandem I., svolením k pragmatické sankci a vzájemnými písahami až do Ferdinanda V., od nhož František Josef právo své má. Následovn dle majevšeliké zmny právní mohou dle historické ústavy zemské, ano státního listu z 8. dubna 1848 a dle íjnového diplomu 1S60 platn státi se pouze novými úmluvami. Když program jednotného ústavního státu dualismem byl opuštn, také íjnový diplom a únorovka vlastn byly vyvráceny a nemohou míti platnosti pro jiné pomry. Neodpírá se právu politického národa uherského smluviti se s panovníkem a s jinými zemmi íše ale úmluvy

ujm

státního

a

ústavního práva království

z

13.

a

—

i

;

takové nemohou rozhodovati

zárove o právech koruny eské, nemohou

zbaviti království eské starého a stejného práva sebeurení. Protož jest to pouze oktrojírka, když právo širší rady íšské penáší se na užší radu íšskou, když zizuje se pouze delegace této a království eskému bere se právo pímého poselstva do zastoupení celé íše, když vbec obmezuje se jeho své-

38. B)

e

volim

k

snmu

Avšak poslanci eského

právnost.

záí

(22.

ani

315

1869),

nemli práva

voliti

do sboru

pedlitavského a delegace jeho. Všechny ty ústavní zápletky mohou se vyrovnati spravedliv, ale jen úmluvou mezi králem a politickým národem eským, když zastoupen bude spravedliv, t. j. se šetením rovného práva obou národností; a poslanci eští také ochotni jsou se dohodnouti se svými nmeckými krajany o instituce zabraující skracování jedné národnosti druhou pouhým majorisováním. (Celé znní deklarace podává Srb, Polit, djiny, str.

219—227.)

nmecké

Z

skému snmu,

strany odpovídalo se na deklaraci jmenovit, že pouze zemjenž prý byl zákonit sestaven a svolán,

práva království

eského

a

obou rovnoprávných

písluší zastupovati

kmen

národních,

z

nichž

žádnému jednostrann nepísluší zvláštní právo národní zemský snm pak že za jedin platné státoprávní základy pokládá pouze diplom 1860, zemská ;

zízení 1861 a základní zákony již

1867 (ve spojení s pragm. sankcí), nikoli

r.

dávno propadlé akty a stavovské

deklarace

dostaten nedbala

Ostatn nkdy namítá

statuty.

toho, že

se,

že

od Marie Terezie postupovala admini-

díve vyvíjel se jistý dualismus (od 1620, diplomu 1860). Mimo to prý dle moderního státního práva nelze v historické monarchii pipouštti pomr smlouvy mezi panovníkem a národem, jelikož nkdejší smlouvy s korporací privilegovaných stav nejsou dostateným dvodem pro pomr smluvní, jenž by vycházel vlastn od

strativní centralisace, a že také již

1848,

i

dle

suverenity lidu. i

—

Než konené, necha jakkoli se soudí o tom,

o politické vhodnosti neb o možnosti

úspchu eské

není pochybnosti, že bylo v ní zaujato dsledné právní stanovisko, aktem dležitým a nejprudším útokem naproti ústav prosincové.

B)

ec

k

volim

v Karlíne

[Pokrok i8óU . l49 z

(22.

23.

jakož

státoprávní deklarace,

záí

a že byla

1869).

zái.)

Deklaranti byli zbaveni svých mandát, a když v záí r. 1869 konaly doplovací volby do zemského snmu, bezohledná ruka generála Kollera mla provésti dkaz, že vtšina eského lidu za deklaranty nestojí, a že chce Avšak tuhou opposici eskou, tlakem ješt vzrvstoupiti na pdu ústavy. se nepodailo, naopak volby vykonány se vzácnou stající, tehdáž zlomiti jednomyslností. Také Palacký jednohlasn znova zvolen za venkovské okresy karlínský a brandýský; tu v mšanské besed karlínské, byv osloven pedk vosedou volební komise p. Napravilem z Chaber, promluvil krátkou

se

e

lim,

ze které vysvítá, kterak

s

celou vážností a rozhodností svého karakteru

oddal se opposiní politice deklarantské a jak kritickou jevila se mu chvíle Jednomyslné zvolení své poítal pímo k nejšastnjším okamžikm svého života, a dkoval volim, že poznávají dležitost okamžiku, kdy jde

tehdejší.

bu o samostatnost

národa a individualitu království aneb o zaniknutí v

Cislaj-

Pes Blohorskou pohromu probudili jsme se, a nemžeme prý nyní sami podrobiti se rajchsrátu a snmu, který se jemu podrobuje; také ten rajchsrát sám je na vlád závislý, ponvadž vtšina jeho je nepirozená. Nezbývá nám

tanii.

38. B)

316

e

k

volim

záí

(22.

1869).

než passivní odpor; však ono se dojde k poznání, že Rakousko bude federativní nebo zahyne (jak to bylo již vysloveno v Revue des deux Mondes}. Svobody nám slibované jsou jen klamem; na naší stran je mravní a právní

eník

kterou zvítzíme.

síla,

Nemohu den, jehož se v živobytí

národa,

setrvá na

cest nastoupené.

najíti slov, abych Vám podkoval za tento krásný dokati mi nebe popálo. Jesti to nejšastnjší okamžik

mém.

V

této tžké,

smýšlení okres

míru skvle,

sám do smrti

nebo

dob osvdilo

kruté

karlínského a brandýského

ze 151 volitel, z nichž 146 k

se smýšlení

poznovu nad

volb

se dosta-

jednohlasn 146. Už to je znamení, jak všichni pookamžiku tohoto, a poznávám, že k tomu potebí Bohdá, že se vle a jednosvorná mysl národa jest svtlé hlavy. nýbrž i na všech místech volebních. Dnešní den zde, jen neosvdí jest velmi dležitý, neb národ toho dne rozhoduje nad svým bytím, nad svým osudem. Jde nám o píští osud národa, jedná se nám o to, má-li být království naše samostatným, aneb má-li zajít v nem, vilo,

volilo jich

cítili

dležitost

co posud není známo, což zovou smyslný, ale jakáž pomoc, jiného se o to,

Je to sice výraz ne-

Cislajtanií. si

nevdli. Jim jedná njakým departementem jako

již

zvolit

aby království naše stalo se jde o to, aby všecka moc zákonodárná,

ve Francii, jim

má

správa soustedila se ve Vídni, centralisace

spojit vše v

aby tím zanikla individualita království našeho. chvíli dovedli odolat a hodláme

proti živlu

My

všeliká

jeden trup,

snaze té po tuto

nadále zápasit a vší silou bojovat

i

nám rozhodn nepátelskému,

proti

živlu

nmeckému.

Nikdy nebyli jsme to my, kteíž jsme chtli panovati, je potlaovat, nýbrž vždy jen oni hledli nás opanovat. Náš boj je obranný. Díve

spsobem skvlým.

stávalo se to

400 lety odrazil národ eský útok celé Evropy, ped 200 a nkolika lety však nastal opak toho, a echové podlehli v boji tom spsobern neslýchaným.

Ped

Jest to zajisté

nco

války ticetileté ítal

neobyejného,

4 miliony

duší,

že národ,

jenž na

poátku

na konci války ztenil se na

možná, že poet ten není správný, však dosti na tom, zahynuly- li 3 milliony duší. A národ náš po té vydán byl na milost a nemilost (té bylo vlastn mnohem více) surové moci. Již myslelo 780.000 duší

se,

;

že jest veta po národu,

nebo

—

o

nm

nebylo ani zmínky ve vše-

koncem posledního a poátkem obecné tohoto století nastal ruch svobodomyslnjší, neb díve nesml nikdo a národ eský svobodn myslet, tím mén však svobodn mluvit historii a v

Rakousku

ale

—

38

B)

Re

volim

k

(22.

záí

Neteba

hlubokého spánku svého.

probouzel se

z

jsme dospli.

Cítíte to všichni

kdybychom

Jest pravda,

jako

3J7

1869).

dokládat,

kam

já.

se nedrželi tak

svorn

proti

tm,

již

o zahynutí národa našeho, nebylo by spásy pro národ eský.

stojí

Kdyžby zákonodárství ve Vídni jednalo jen v duchu nám nepízjevn nepátelském, kdyby vláda byla nmecká, kdyby národ eský byl vylouen z politického svta, jak dlouho trvala by pak otázka eská? Národ neklesl by sice pojednou, nýbrž jen poznivém,

mu

vlovn, íkali by

>luza«,

nikoliv

»národ«.

ale

Kdybychom

se

nebo snmu, neb ten podrobuje se rajchsrátu, kdybychom tam šli, ekli by nám my jsme vtšina, vy se musíte podrobiti a uzavírali by to, co by jen sami chtli. Oni ale nejsou pirozenou vtšinou (Pravda, svatá pravda !), jsou vlastn v mennyní podrobili rajchsrátu

:

šin, vtšina je slovanská; jen pízní a milostí vlády, nespravedlivými

ády

volebními

docílili

toho, že mají ustrojenou,

(Výborn!) Následek toho od vlády nesmí se ve

zalo

je dležitý,

postaviti se ve

nebo

udlanou vtšinu.

parlament odvislý jsa

skutený odpor naproti ní. To ukátrýzn máme jen

Zvýšení daní a všecky jiné

Vídni.

Dan

rajchsrátu co dkovati.

dosáhly výše u nás posud nevídané.

pjde ješt h, ponvadž rajchsrát nemže odporovat vlád. Kdyby ale se tak dlo, pohrozí mu vláda: já t rozpustím, dám pirozenému právu Slovan prchod (Výborn

tob

a po

Jest

!)

se

co

jest veta.

obávat, že to

Nám

(Sláva

u

lidí

tedy nezbývá nic jiného, než passivní

jsou Vám s dstatek známy. Nyní chvála bohu, nabývá vc naše pízn Palackému !) teprv, nezávislých, rozumných. Nejprvnjší asopis »Revuededeux

odpor. Naše politika, naše

osvdení

Mondes« vydal lánek o našich pomrech

a

koní: Rakousko bude

anebo ho nebude, ono zahyne (Výborn), a to je pravda. (Svatá pravda !) íkají, Vy máte být svobodní, avšak svobodu tu nesmíte provozovat dle své vle, nýbrž jak oni chtjí a na tom klamu chtjí udržeti budovu íše! My setrváme (Ano setrváme!), federativní,

tak že se to a

konen,

a již

to chtjí

nebo nechtjí, promniti musí

bohdá, že se to stane bez krveprolití.

a trpké, držeti se vi kivdám neinn, trpt píkoí nám inná, máme však šastné položení, a snášeti všeliká (povýšeným hlasem): my máme mravní, my máme právní sílu, které neodolá peklo. (Výborn! jednotlivé hlasy: Ani peklo nám ji nevyrve.)

Je to sice

V

píkré

osvíceném

zvítzí, že zvítziti

století

našem panuje

musí nad surovou

ale zásada,

sílou.

že

mravní

síla

(Výborn I) Dkuji Vám

:

38. Politické

318

projevy

r.

1868

—9

(dodatky).

za okamžik, jejž Jste mi dnešního dne pipravili.

(Povýšeným hlasem:)

Já na cest, kterou jsem nastoupil, setrvám až do své smrti. (Hluné volání Slávy Palackému a deklarantm.)

Ješt bute zde položeny dva malé dodatky. Po vydání prosincových byl zrušen eský zemský zákon o obligátním vyuování obma jazykm zemským na stedních školách potom mlo pestati též rovnoprávné vyuování na král. es. polytechnice — tu obecní zastupitelstvo Pražské dne

zákon

;

íjna 1868 usneslo se podati císai petici proti rozdlení ústavu toho ve Pi tom Palacký poukázal ve schzi obecních starších k tomu, že tím zaíná se oddlování národností v zemi, a to že je sice možné, ale pak má

8.

dva.

mlo

býti soustavné a

snme

mu

by

pedcházeti

jisté

zaízení kurií na zemském

(viz 1.).

Slavnost 500leté památky narození M. Jana Husi byla zakonena v Praze dne 7. záí 1869 hostinou na Žofín, za pítomnosti zástupc všech slovanských kmen; také Palacký súastnil se hostiny a byl požádán pedsedou, aby vynesl pípitek panovníkovi. Vyhovuje této zvyklé politické slušnosti, uvedl pozdravení panovníka svým spsobem ve styk s oslavou Husovou i s naším politickým postavením (viz 2.).

1.

O

proti roztržení polytechniky

petici

(8.

1868)

íj.

Neslyšel jsem zúplna, co petice obsahuje, a nevím tedy,

je-li

tam

vše uváženo, co za dležité bych považoval. Záležitost ta jest jen první

krok na cest nové.

práv

tak snášet

všecky ústavy

dvojí.

které

má

platila

myslím, že by nebylo

spravedlivé.

ústavy rozdílné též dle

pomru

aby

tenice

díve Avšak

vyslovili

národností

techniky se toho ustanoviti

kurie,

jsme se

staly

nedocílí.

si

Já

které

Musel

by se tedy náklad na tyto

V našem bychom rádi pracovali k tomu, nemožnými. Avšak rozdlením poly-

rozdílných národností rozdliti.

by

to jest veliká otázka, byla

se,

že

myslím,

o

by

že

finanní to

by díve pedcházet njaký spsob,

od sebe oddlily. z

druhé strany

1868 . 290

z

Nám neteba stalo se 9.

by se musely na otázce

zmna

tomu, aby se ústavy rozdlily, avšak ne tak,

Musel

se

musely by pak býti

tomu nebyl, avšak tak, jak se rovnž tolik na nmecké polytechV4 žák, jako na podobný ústav eský, to

zem

jen asi

osvdení k snmu

nebudou

se národnosti v technice,

li

ústavech a dle toho

Já bych sice proti

aby

to nyní navrhuje,

nikum,

Nesnášejí

na jiných

i

té

ustanovily.

ústavy. Já nejsem proti

jak se to nyní

navrhuje.

aby se národnosti v zemi

vytýkati nesnášelivost k

Nmcm, tuším, že

v tom ohledu více. (Výborn).

íjna).

se

snmu

—

(Nár.

Pokrok

Také »eské« memorandum

39.

2.

Pípitck panovníkovi o

Pánové,

jak

nevím,

bych

Husov lépe

slavnosti (7.

zahájil

319

(1870).

záí 1869)

adu pípitk,

dob popáno

jednoho

bylo oslaviti

dstojn památku

nám po

velikého Jana Husi,

z nejzasloužilejších, nejšlechetnjších, nejvznešenjších

muednického národa eského.

když

nežli

obrátím pozdrav svj k onomu panovníku, pod jehožto záštitou dlouhé

:

Protož, pánové, prosím

muedník

boha milostivého,

aby panovníku našemu, následovníku veliké

udliti

ráil dlouhé živobytí, dobré rádce

ady velikých král, (hímavé > Výborn «) od roku

k roku

šastnjší, aby rozkvetla jeho íše,

aby

i

naše veleslavná

hlasit,

Listy

provolám-li tedy

1869 . 248

39.

z

Také

>

8.

^.

Sláva

!«

eské « memorandum

piml

(Sláva!)

—

(Nár.

záí.)

[Fr. Scimselkova ^>Refon?í«

Zdravotní stav

panovníku našemu

eská mnou sou-

koruna

povznesla se k dívjší sláv a k rozkvtu. Budete zajisté se

(1870).

137o . 22; Gcdenkblátler 2j9—282.)

Palackého k delšímu pobytu v Nizze (od

list.

1869 do konce dubna 18/0. Zatím politická situace se zmnila. Vtšina ob-

anského ministerstva chtla íšskou radu uiniti nezávislou na obesílání zemskými snmy, tedy zavésti t. zv. pímé volby (a to po pípad bez pivolení snm); takto mínila uznání ústavy prosté vynutiti. Již v listop. 1869 bylo na zemských snmích jednáno o volební oprav, ale potkala se z ásti s odporem. Menšina ministerstva, která chtla dorozumní s národní cposicí a ústavní opravu, aby na tom základ dosáhlo se všeobecného obeslání íšské rady (TaalTe, Potocki, Berger), pak sice v lednu 1870 odstoupila; avšak obnovené obanské ministerstvo Hasnerovo nedovedlo ani vyrovnati se s Cechy (marný byl pokus Giskrv), ani provésti zamýšlenou volební opravu; i padlo zaátkem dubna, když ped tím íšskou radu opustili také poslanci tyrolští, polští, Nastoupilo tedy ministerstvo Potockého, kteréž chtlo vyslovinští a j. v. rovnání na ústavy, a za obeslání íšské rady a zavedení pímých voleb bylo hotovo uiniti ústupky co do zemské samosprávy. Když Potocki o sv. Jan 1870 pišel do Prahy, také Palacký ml úastenství v poradách a rozhodn odporoval obeslání íšské rady (mezitím vdcové historické šlechty v porad své z 16. kvtna pistoupili k deklaraci). Potockému ovšem vzhledem k chystající se válce prusko-francouzské záleželo na ochotné rad íšské, a proto tehdáž patentem z 21. kvtna byly rozpuštny všechny snmy pedlitavské vyjím.ajíc eský, jenž zatím byl nechán v rukou (jelikož Cechové na íšskou radu by nebyli šli). Následkem toho však Palacký, jenž dne 23. kvtna byl jel do Vídn, v rozhoenosti sepsal

pd

i

—

Nmc

*

320

39.

tam dne

29.

t.

Také "eské« memorandum

(I870j.

m. ostrý lánek opposiní do Schuselkovy Reformy, který pak veejného souhlasu (srov. Pokrok 1870 . 149 a si.)

—

docházel

v zemi

V echách

konány pouze volby doplovací, pi kterých Palacký dne 4. ervence v Karlin znova byl zvolen a krátce k voliijm promluvil. Smýšlení jeho nemnilo se; ani když již vypukla válka prusko-francouzská 19. ervence z Vídn nic dobrého resignovan ponechával záležitosti t. r., neoekával jejich bhu, tše se pouze pesvdením, že národ jeho již nezahyne ("v. Helfert v Památníku Palackého str. 104). Teprve patentem z 29. ervence t. r. rozpuštn byl také eský snm, a z nových voleb (Palacký zvolen zase v Karlin dne 23. srpna) vyšel snm nový, na nmž národní poslanci s historickou šlechtou dosáhli rozhodné vtšiny, a jenž pak byl povolán vyjednávat s Potockim a pozdji s Hohenwartem (o tom pi ísle 42). ;

i

Ve lánku Palackého

z

kvtna 1870 ozývá

29.

která stojí na stanovisku státoprávním (jež zde vyjádil

pi tom pední váhu

a jež

se radikální

oposice,

význanji než

jindy),

klade na zachování národnosti. Palacký jadrnými

slovy vykládá falešnost ústavy, íšské rady a

Vídeského

liberalismu. Vstou-

pení do takové íšské rady znamenalo by nejen mediatisaci svrchované ko-

runy eské, zniení tisícileté individuality království eského, jež by jako njaký departement zaniknouti mlo v netvorné Cislajtanii, ale i konené po-

eské

hlcení

národnosti, jež by v budoucnosti neušla své smrti.

není nikdo oprávnn. Zejména dle slibu Leopolda

II.

z

r.

K tomu všemu

1791 a písahy Fer-

zmn

dinanda V. vláda byla platn vázána pi každé ústavy slyšeti hlas království eského; zástupcové jiných zemí dokonce nemohou dávati mu zákony. echové sice od r. 1848 z dobré vle vždy chtli se sjednati s ostatními zemmi; chtli dáti íši, eho potebuje, a ponechati zemím a národm, co

vždy mli více nebo mén býti znásilnni. základem stát, že rovné právo je nejlepší politikou pro Rakousko; pes dokázanou loyalitu echové jsou napoád vydáni v šanc nejhoršímu osoování, že konen osud státu mže se jim státi lhostejným: avšak žádané samovraždy národní nedopustí se nikdy. je

nezbytn

jim

Nedbá

nutné.

Avšak za

to

se toho, že spravedlnost je

—

Moderní politický žargon vídeský

je

marná

lež a

klam. Blouzní

o liberalismu a nežádá prý na Ceších nic nežli uznání ústavy a obeslání

íšské rady Ale íšská rada, kterou míní, není nijaká íšská

kterou velebí, není nijaká

ad

ústava, a jeho

rada, ústava,

liberalismus jest v první

hrubá panovanos

Pedstíraná íšská rada není le shromáždní poslanc nkolika neuherských zemí, vyšlých z nespravedlivých a neoprávnných volebních

ád,

poslanc, kteí

si

osobují diktátorskou

umle

Ústava tak na^.vaná není le

moc nad Cechy,

zaízený politický

orga-

nismus na znásilování jednoho národa druhým, jedné strany druhou. Liberalismus, jenž na podporu

povolné soudce a žaláníky,

hodnjší despotismus, který

jest

se

si

pibírá

policii

a

žandarmy,

nejnestoudnjší a opovržení nej-

kdy

a kdekoli vyskytl.

39.

Také "-eské* memorandum

321

(1870).

Kdo ve spolenosti státní chce panovati, není pítelem svobody nebo panování jednoho nutn pedpokládá porobu jiných, nad nimiž má býti panováno, a kde jsou jen páni a parobi, tam nemže býti ei o svobod. Jestliže tedy Nmci a Madai panují v Rakousku nad Slovany a Romany a pi tom pece chtí si osobovati ;

bu

slávu svobodomyslnosti, je v obojím

nebo nestoudná

blbost,

perfidie.

Požadavek, aby Cechové vstoupili do tak zvané íšské rady,

sob

zavírá v

rozklad a

konené

rozplynutí Cech v útvaru státním,

mu ješt ani nemohli pijíti na vhodné jméno; prozatím jej jmenují brzo Cislajtanií, brzo západní polovicí Rakouska, akoli se k ní poítá na p. také Bukovina. Jde tedy pi tom o mediatisaci koruny eské doposud suverénní, o zrukterý je tak nový a netvárný, že

zniení

šení a

o

lovství,

eského

tisícileté historickopolitické individuality

konenou

absorpcí

eské

eské mní

zvanou ústavou prosincovou království

v departement Cislajtanie, a odkazuje se

krá-

Nebo

národnosti v jinou.

tak

skutkem jen k tomu, aby od ní zákony se

pijímalo. V tom jest zrušení a popení eské národnosti na všecku budoucnos; nebo národ, který svj jazyk v zákonodárství a správ ani svobodného státu nesmí pivésti k platnosti, nemže díve nebo

pozdji

Cechm

bráti

národní smrti.

své

ujíti

Kdo

však na

svt

je

oprávnn

národnos?

Pro roztrpení, které kdysi zpsobily josefínské snahy centralisaní také v Cechách, císa Leopold r.

II,

dne

této zemi

eské

ústavy

nestane.

dosud

Tento

slib

pi

žijící

svou spolu

bez

eských stav

státi

císa Ferdinand (jakožto

eský

slyšení

své

stvrdil.

korunovaci v záí

Kdo

r.

nesmí

se

srpna

12.

zmna

1791 udlil slavnostní dokumentární ubezpeení, že na dále

také

a

král toho jména V.) 1836 virtuáln písahou

se smí opovážit upírati

mu

závazné plat-

nosti právní.?

regnum regno non opsání: gens genti non praescribat Stará zásada

v

:

platí

také

Odkud berou

páni

praescribit leges, leges.

Horních a Dolních Rakous, ze Štýrska, z Halie atd. právo pedpisovati zákony ? Píroda jim ho nedává, djepis ješt mén.

z

echm

Také vláda jim nemohla

Pomrm vle vždy byli modus vivendi

vyhovujíce

ochotni

vstoupiti ve

s

ostatními

íši co íši náleží, hradilo, bez

udliti, co

asovým

eho

zemmi

pokud by pro svou

se

jí

samé

nenáleží.

echové od

1848

r.

njaký

vyjednávání o

mocnáství. Vždy jen

také

zemím

a

národní existenci býti

z

dobré ústavní

byli volni dáti

národm

vy-

nemohou:

ale

21

322

39.

vždy a vždy šími

Také »eské« memorandum

pi tom

potkávali se brzo

(18/0).

hrubšími, brzo

s

s

jemnj-

pokusy o znásilnní.

Na vídeském hrad stkví se nápis Justitia regnorum fundamentm, a justitia jak známo zakládá se na rení: co nechceš, aby jiní tob inili, nei také jim. Podtrhne-li se však tento fundament :

pod moderní státní budovy Rakouska, dlouho-liž bude moci odbudoucím bouím.?' Cechové za lidské pamti podali hojnost: dkaz své loyalnosti; pes to v Rakousku, na oích vlády, byli a jsou pedmty úštipk, posmchu a pohany; jejich národní est ve Vídni vždy platí za psance a vyznamenání se jim dostává jen nepátelským Jednáním.

z

porovati

Pes

to doufají

do poslední

chvíle,

že

konen pece

jednou se

dojde k poznání, že spravedlnost' a stejné právo pro všecky je nej-

Když však už

kalich zklamaných nadjí na by divu, kdyby konen nebezpeenství, do kterého stát sám se vrhá, dívali se lhostejn, a kdyby ani slzy neuronili nad jeho záhubou } Národní sebevraždy, jež se na nich žádá, však zajisté nikdy lepší politikou

pro Rakousko.

vyprázdnili do poslední kapky, bylo

i

i

a nikterak se nedopustí.

Ve

kvtna

Vídni dne 29.

40.

(Výatek

O

Sporu

ze spisu o

1870.

ech eském

a

Xmc.

djepisectví 1871).

V lednu 1871 Palacký dokonal spis: »Zur bohmischen Geschichtschreibung, actenmássige Aufschlusse und Worte der Abwehr«. Podány zde zevrubné zprávy o vývoji eské historiografie a ku konci pipojena obrana proti novjším nájezdm na Palackého se strany prof. Hoflera a soudruh ze spolku v Cechách. Jako v polemice z r. 1868 (viz íslo 36) Papro djiny zde všeobecn naznail své stanovisko ve píin národního sporu lacký eskonmeckého, hledl odvký ten zápas karakterisovati a vážným slovem obrátiti se k tm Nmcm; kteí chtjí býti spravedliví. Klademe sem zase dotynou ást spisu v pekladu (str. 162—174 spisuj Palacký míní, že útoky na inné za píinou jeho eských djin jsou

Nmc

i

vedlejším

symptomem

vzrstajícího

Jako ve dívjších stoletích tak že asi v moderní

dob

echy

náruživého zápolení mezi národnostmi.

byly zvláštním jevištm válek náboženských, je jim souzen veliký podíl v budoucích válkách

O

40.

národních; války v

sporu

ech

Evrop budou

napíšt

prý

menných. Útoky ony mají tedy také

Nmc

a

další

cíl,

áŽ3

(1871).

pijímati povahu válek ple-

vbec

potupit

Palacký ze své strany sám necítí se býti protivníkem celého

by

kmen eský;

nmeckého

ná-

djiny eské nepsal z nmeckého stanoviska, nýbrž za vodítko bral svéprávnost a vlastní osudy národa svého, a tudíž nemohl vždy nepáchváliti. telskou panovanost V osudném zápasu živlu eského a nmeckého vbec nesluší zapomínati, které momenty na obou stranách zvlášt psobí: Nmci jsou výbojní, usilujíce po tisíciletí Cechy podmaniti svému panování, ano germanisovati je; Cechové obmezují se na obranu bytu svého. Sami našinci již pedpokládali konené vyhynutí eského kmene; ale podailo se národnost spasiti (zvlášt od r. 1848) a probuzení všeobecné (zejména následkem národnpolitickúho pronásledování v posledních letech) již jasn ukazuje, že ani národ malý vdom nezeme, že oekávané vyhynutí vzdáleno jest do nedozírna. Tento obrat spsobil na druhé stran zlé náruživé kiky, kterým z povolaného místa ani se nebrání; sama centralistická ústava z r. 1867 nadlouho se nesnese s vývojem eské národnosti, a lidé prozíraví netají se, že musí vésti pomalu k její záhub. Proto nyní všeobecn ovládá nás vdomí, že jde o naše bytí a nebytí, a toto nebezpeí tak rozhodn utužuje naši morální sílu v obran. roda,

i

Nmc

Spravedlnost a humanita kážou Palackému, aby dle svých tuto obranu, ne proti

nmeckému

národu vbec,

sil

podnikal

men-

ale proti fanatiscvané

šin, která pstuje despotickou panovanost a národní štvanici, nenávist ple-

nmeckých venkovan u

mennou. Míní, že vtšina a že také mezi

vzdlanými

Nmci

právnosti (Schuselka, Fischhof).

v íši byl

in

již

Gothe,

vyhynul

práv

lidským a národním.

pívrženci

Rovnž

prý

nás peje i

nemže

k

V

dve,

této

tm Nmcm,

Nejchoulostivjším

kteí ješt

bodem

si

žíti

v míru,

zásady rovnoviti, že by u

obhájci

Nmc

pipomíná vté píkterou dosud zachoval.

pro humanitu a spravedlnost;

cit

Herdera a Fichte.

Palacký obrací se

jsou

i

neztratili

jest to, že

úctu k

právm

Nmec má

jistou

nhož vždy pyšn se vyvyšuje jako nad nižnedovede uznati za duševn stejnorodého (dle piznání Fall-

idiosynkrasii proti Slovanu, nad

šího tvora a jejž

merayerova Safaíkovi r. 1845). Snad to datuje až z mythické dávnovkosti, a takový byl barbarský spusob stedovku; dnes pak zdá se, že zbytky jeho ješt nejsou odloženy, ano zase se rozmáhají, ponvadž pravé zásady humanity a kesanství do ducha lidu nevnikly dosti hluboko. Jest to zvlášt obyej barbarv, že vždy nad jiné se vypínají možno však v nkterých vlastnostech Protož Palacký vyzývá Nmce, uznati pednost Nmc, v jiných Slovan. kteí chtjí býti spravedliví, aby se odíkali své národní domýšlivosti, pecezvlášt: smíení ování a vyvyšování naproti Slovanstvu vbec a je možno pouze tenkráte, když uznají naši rovnoprávnost ped bohem a ped (Proto ješt zvlášt pipomíná vtší duševní ilost prostého echa lidmi. naproti prostému echonmci, a náš znaný pokrok literární, industriální a po;

echm

litický, vlastní silou lidu

vykonaný.)

Ale nemohu neznamenati, že proti

velmi

mn zdvižený není zjevem podízeným

z

píznak

literární

spor

od tchto

pán

ojedinlým, nýbrž jen jedním ovšem choroby, která v mezinárodních 21''

po-

O

40.

324

sporu

ech

Nmc

a

(1871).

mrech

nové doby co rok se šíí a vzmáhá a celé budoucnosti Evropy hrozí vážným nebezpeenstvím. Jako ve stoletích XVtém do XVIItého moment náboženský a církevní, tak za našich dn moment národní jest hlavní vzpružinou djin; a jako zhoubným náboženským válkám dívjších století naše vlast echy byly pvodním ohniskem a nejbližším djištm, tak asi také jim je souzeno míti vynikající úast v nastávajících zápasech národnostních. Nebo roztrpení všech mezinárodních vztah v a pomr, jež z tisíciletých podnt co den se vzmáhá, ponechává jen málo místa nadji, že bude možno uložiti rozmanité a etné spory národ vespolek bez Nejen zbytek nynjšího násilných pevratv a krvavých katastrof. XIXtého, ale také XXté století zdají se býti osudem ustanoveny, aby konen a platn vyídily tuto otázku rozhodnou. Jisto jest, že iž od nynjška každá válka, která vypukne kdekoli v Evrop, díve nebo pozdji nabude rázu války plemenné. Nechci ovšem ani tvrditi, ani sám viti, že by moji jmenovaní odprci s plným vdomím a uritou vlí tíhli ke katastrofám naznaeným. Bezpochyby jen pouštjí uzdu své národnostní vášni, neuvažujíce, kam jejich poínání na konec samo sebou musí vésti. Kdyby také pouze mne líili jako špatného nesvdomitého histozdali mne o nco rika, nesešlo by na tom konen píliš mnoho už rozdílu neiní, a mohl bych více nebo mén zlehují, to pi vše jako dosud tak budoucn snášeti dosti klidn. Ale jejich úel ;

mn

i

je další, oni minulost',

smují

ke konci obsáhlejšímu a vážnjšímu: »všecku

ano všecko

vystupování národa

všemi uskoky rabulistiky chtjí

národ v

sob samém nemá

snížiti,

eského

jindy

chtjí dokázati,

nyní«

i

»že tento

ani povolání ani pevnosti, že vrozenou

sob zvíeckou povahu dovedl jen potud svléci se sebe, pokud jej další Nmci vedli k lidskosti.* Celý dosah této nauky jakož vývody a následky nepotebuji zde podrobn vykládati i

Marn uinil, že jej

od

se ptám, co

nho

nebo

tolik urazil

dati

jako

proti

s

vlastn tak zlého

doznávám? Kdy, kde a ím jsem že by ml právo se mnou naklá-

mu

ublížil,

nepítelem.^ Nikdy jsem

Nmcm,

nmeckému

jsem národu

tolik nepátelství

nebyl

si

vdom

zlého úmyslu

a nikdy jsem jim také nechtl ublížiti; nikdy

mne

nenapadlo, abych snižoval jejich veliký význam v djinách svtových,

nebo ho dokonce celého národa, snižovati a v této

iipíral;

v tuto

než jen nkolika

úštpky

píin

i

si

dlati

z

chvíli cítím

osob,

mého

všeliké viny sprošuje.

kteí

národa.

se si

odprcem

nikoli

pokládají za úkol

Svdomí moje mne

O

40.

Ovšem

Ml

názor.

eský

jsem

eské djiny totiž

Nmc

a

325

(1871).

nmecké

stanovisko

nelíil podle obvyklých

nmeckých

své dílo ani jsem na

že skládaje

se nepostavil, ani

Cech

sporu

ode dávna za

to,

dosud mám, že národ národ, a že

a

existuje z milosti Boží a nikoli z milosti jiných

oprávnn

tudíž jest

Nmcm

zení k

jeho vlastní blaho

hvzdou

a

i

i

existenci

i

beze

Následovn tedy nejprve nmecké, musely mi býti vdí

proti jejich vli.

a nikoli

strasti,

pravidlem,

zdokonalovati svoji

a

hájiti

ano

nhož

dle

mi

úspchm

k

hledti

bylo

Cechové však ode dávna nemli skoro žádných jiných ústrk z vní snášeti nežli od Nmc, války s Uhry A ml a s Poláky jsou v eských djinách skutené vzácnosti. jsem snad obyejnou hlavní pohnutku tchto válek, nmeckou pai

nehodám

novanos,

ml

a je oceovati.

pokládati

jsem

práv

národa? Násilné skutky rozených

ml

jsem

i

positivných

oprávnnou jako na p.

tak za

nepátel a radovati se

velebiti vítzství

páchané na sousedech

zákonv oznaují

z

p.

Hofler

?

porážek svého

podle všech pi-

se a trestají jako zloiny:

kde vystupovaly ve velkých rozmrech soustavn

je tam,

úspchem, schvalovati a jim se obdivovati jako skutkm rekovským ? Ci ml jsem, jako na stroji seauje pouze dje, všude ukládati mlení citu mravnímu, a pokorn vždycky podrobovati se a s

píkazm

tak

astji pece snad

jsou

eeného jest

jen

práva silnjšího, které ve skutenosti nej-

i

bezprávím.?

povrou

a

v

svtové

djepisectví

djiny už

zákony

lidskosti

svtovým

nejsou

soudem.? Jest však ve vší obvyklé polemice mezi

který

rován, akoli pro

Cechy má nejvtší

co se vede osudný spor, ode dávna

inách

Nmci a Cechy moment,

pes všecku svou obecnou známos skoro vesms bývá

si

vedli a

dosud vedou

vždy obmezovali na

životní dležitost'.

Nmci

úton,

obranu. Od

té

doby,

vždycky ve všech pí-

kdežto

tisíce let

Od

igno-

Cec h o vé

se

dosud

onino uinili bezpoetné

zlými skutky, v míru pokusy a nábhy, aby dobrými ve válce podrobili echy svému panství, a také podnes mysl jejich k tomu se nese, aby nejen nad eským národem panovali, nýbrž také ponmením všeho národa podryli a zniili všecken jeho vlastní ráz. Doklad toho jest tolik a tak patrn na jev, že by zbyteno bylo uvádti zvláštních k tomu dkaz. Následkem toho ješt ped 60 až 80 lety domnní, že všecken eský národ vyhyne, rozšíilo se mužové jako Pelzel a Dobrovský tak obecn a nepochybn, že nemohli se mu ubrániti. Tento druhý, který ješt dne 25. záí 1791 ml odvahu poprositi císae Leopolda II. veejn, aby J. Velienstvo i

i

i

326

40.

ráilo

eský národ

>

O

ech

sporu

také

Nmc

a

pi mateském

(1871).

nátisk «,

pevn

v létech

1823

mu

se

osobn

odporovati. Vážnjší

r.

1848 se

národn

ba teprve známé

pozdjší doby a úspch

z

pokládati za

ponkud zabezpeený;

politické pronásledování z posledních let

vdomí

dovedlo probuditi

eského

obyvatelstva a tou

zahynutí

te

národní svéráznosti ve

mrou

je utužiti, že

všech vrstvách

ono domnle blízké

už posunuto jest do neuvitelné dálky

skuten

neskrom.ných

našeho národa o zachování ohro-

úsilí

mže

a

i

s

ovšem pochází teprve

žené národnosti

jeho teprve od

útokv

neutšeného domnní, ješt když ním asto obcuje odvažoval jsem

se držel tohoto

— 28 já

drahocenném

jazyku, tomto

ddictví po pedcích, chrániti od prudkých

;

nebo

národ,

mírumilovn chce žíti, nezeme, by ho ani nebylo do mnoha milion. Tento neoekávaný obrat však práv jest píina, která fanatiky nmectví u nás ím dále tím prudeji roziluje; rozhnváni jsouce zklamáním, že jim má uklouznouti který

a vážn, ale

kterou už pokládali za jistou, rozkikují se na zradu a

koist',

násilí,

jakoby jim se dla kivda a jakoby oni zkracováni byli na právech na statcích, jakoby u Cech bylo zloinem, že chtjí se udržeti i

a z jejich vedení vyprostiti, jakož

národovražedné úmysly

i

maiti.

Proto podnikají kde co mohou, aby celé toto

mravn

i

hmotn

oích svta

zniili a v

smchu, opovržení

uinili je

jejich

pokolení

pedmtem

po-

Nestoudné lži, výmysly a pomluvy nejdrzejšího druhu jsou jejich obyejné zbran. A bohužel toto jejich ádní od vlád stejn neprozetelných jako pedpojatých dosud nejen že nebylo zadržováno, nýbrž všelijak, mimo jiné astým vyznamenáváním nejhorších kikloun podporováno, ponvadž mnoho a odporu.

i

petásanou centralistickou ústavu ze dne 21. zdarem eské národnosti na delší dobu nelze

eský pes to

národ

sice jen

ale

tím

také všickni Cechové, a

tch

je

i nebytí fasí a

na sta tisíc

dvra

—

Kdekdo

si

dovedou

1867 se

ježto ona

Proto

vdí

pomr —

tchto srážkách jde o

bytí

zná nebo tuší dosah jednotlivých

mnohem i

r.

prozíravé nepozorovan,

vždy musí podrýti.

že ve všech

otázek v tomto oboru

jasnji a vroucnji, nežli vlád-

jen pedstaviti, zejména protože ne-

ode dávna probuzená skoro každým dnem nové a nové

potravy dostává; kdekdo

—

a na

srovnati,

kteí rozumjí významu tchto

jejich národnosti.

noucí moci v íši

mén

znenáhla a pro

bezpenji

prosince

morální,

to

se ví

—

ví a

a všecku

címu nebezpeenství se podnikl vládne u-nás celé situaci

cítí,

s

že jde o to sebrati všecky síly

zmužilost,

úspchem.

aby boj proti hrozí-

A tento

pítomnosti a dodává

jí

morální

moment

oné povznesené

:

40.

vážnosti,

O

sporu

která v nejnovjší

Cech

a

dob

v chování

Némcú

327

(1871).

eského národa tak eeno, každému nazna-

patrn se jeví, akoli chytejší odprci, jak ení onoho nebezpeenství nejen se vyhýbají, než je dokonce odsukaždý podobný zlý úmysl od sebe staten odmítají. zují, jakož Vdí dobe, pro to dlají, a my to také víme: nihil imbecillius diabolo denudato napsal veliký Cech už ve XIV. století. Ale dosti toho a jen se pi všech sporech živlu nmeckého a eského nezapomíná nikdy, které rnomenty pi tom na nmecké jako na eské stran po výtce psobí. Jest mi opravdu líto, že jsem nucen pouštti se do tohoto sporu a v nezídka zavaditi o tón, jaký Nmci zejména od Slovana slýchati nejsou zvyklí ani ochotní. Vím a cítím dobe, v jakém trapném postavenf se tím ociuji: než pes to nesmím a nechci se dáti odstrašiti. Obrana a ochrana ohrožených bezprávím a násilím jest píkaz spravedlnosti ano lidskosti, jehož poslušen být pestati mohu a hodlám jen s posledním dechem života. Moje jmní, moje síla a moje vdní nech se osvdí sebe nedostatenjším moje povinnost se tím ani neruší ani neumenšuje. Mluvím li však o » útocích* a » obran*, rozumí se pece samo sebou, že nehodlám proti nmeckému lidu vbec mluviti nebo se slova ujímati, ponvadž aspo doposud nikoli všecken nmecký lid se nepozdvihl i

i

—

:

nm

k

útokm

nomu

na nás,

rysu

zmíniti) velká žíti

Ano jsem úpln pesvden,

základnímu, o

vtšina

a vzdálena zstati

že (nehledíc k jedješt níže podrobnji hodlám se a to v naší zemi, chce s echy v míru

nmž

Nmc úmyslv

i

a

rejd

zfanatisované menšiny.

A nejen

u vtšiny venkovského obyvatelstva konstatuji mírumilovné smýšlení,

mezi vzdlanjšími vím o mnohých, kterým národnostní soustavn provozované od jejich krajan jest do té duše odporno, a kteí se odvracejí s ošklivostí od vášnivých líení vy-

nýbrž

i

štvaní

Nmectva v echách. A neníznaný poet nmeckých asopisv a denník, kteí zásadu rovnoprávnosti národ nejen bona fide uznávají, nýbrž také drazn hájí.? Píšou-li snad a ítají je pouze Ne-nmci? i smí se kdo odvážiti v pochybnost brát úpln správné nmecké smýšlení poctivc, jací Ihaných útrap a nebezpeenstev

li

Neklamu se tudíž za to maje a ve, poet vzdlaných a humánních Nmc, kteí nesdílejí despotickou panovanost a fanatické plemenné záští lidí, kteí ve vtšin nmeckých novin vedou slovo a že s nenmeckými kmeny rakouského mocnáství chtjí se postaviti

jsou Schuselka a Fischhof.!^ že v celém

v

pomr

Rakousku ješt

jest velký

spravedlivý a lidský,

A

co

mám

teprve

íci o

Nmcích

328

O

40.

ech

sporu

tam venku >v íši«. Pravda je nkteí nesvdomití Cechonmci

mnoho

velmi

udeili,

umleni

byli

tam

mysl v pravd humánní, která všecky

v novjší

Nmci

nemohu

ale

:

(1S71).

poplašný buben, na njž

že

sice,

ohlasu, takže mírumilovní

alespo

neznalí

Nmc

a

dob

skutených

nalezl

pomr

nikterak uviti, že ona

bez

lidi

rozdílu národnosti

Nmecku byla by již úpln vyhasla, nám Cechm nechtli býti spravedliví. Vždy

a jazyka obestírá blahovlí, v

nebo že by tam jen k ped nedávnou dobou nejvtší mužové, jimiž se nmecký národ vykazuje a na nž právem mže býti hrdý, blahovli k nám Cechm nejen doporuovali, nýbrž skuten sami zachovávali. Zejména

ješt

i

i

nemohu

Goethe

neodvolati se ke slovm, která

mé

vztahem k

fr

biicher

a oživení

osobní innosti

wissenschaftliche

literatury,

as

jejížto

se zcela zvláštním

do Berlínských >Jahr1830). » Zachování užšími hranicemi obmezen,

vaditi

dal

Kritik*

(v

jazyk jest

beznu

ponechán byl a závoditi musí s jazykem státním a kulturním, ásten také domácím a po velikých drahný

skoro jen nižšímu

lidu

chvály hodné

zemích daleko rozšíeným, tojest úsilí zajisté a

vymáhá

tolik

starosti, že

Nmc

síly

optným rozkvtem eského

dstojného

jest také,

národního

jak jeho pítel

bytí

jazyka

Kterak bych mohl za to

míti, že

Fichte nyní

i

vbec

literatury

žijící

tento

tedy

zájmy

zadržen, a

jako všem jiným

Her der,

humanity, a na p. veliký myslitel

Neml

a dovednosti.*

byly zkráceny a postup vzdlanosti

Cechm Známo

by

sebezapení jako

pál

národm.

proslavený

knz

píin. nmecká ra-

smýšleli v této

generace

Goethovým známým odprcem, Wolfgangem Menzelem, povstným Francouzv a Slovan žroutem Podstatných dvod k tomu zajisté nyní, jako tenkrát, by nenalezla žádných. dji by

se dala voditi

.í*

Hlavní dkaz své vždy ješt udržované dvry v nmeckou humanitu a spravedlnost podávám ostatn tím. že jsem pítomný kteí spis složil a že jej vydávám. Obracím se s ním k vtšin

Nmc,

pes mnohé pedsudky

nepozbyli smyslu pro práva národní a lidská

humanitu vbec, a kteí mají dosti rozvahy, aby pro každý žádali nejprve platné dvody a aby ducha a smýšlení svého

a pro

úsudek

okamžit v moc každého vášnivého kiklouna. Kdyby takých nebylo a kdybych ml jednati jen se spolupracovníky Zpráv nevydávali

spolku pro djepis

Nmc

v Cechách (Mittheilungen der Vereines

Bohmen) anebo jen s píbuznými jejich nm.eckými novinái, zajisté bych k tomuto úelu ani byl se nedotkl pera a byl bych skrovný ješt mi zbývající as vynaložil na práci mén marnou nebo pánm naznaeným, to myslím že íci fur

Gesch. der Deutsch.

:

in

O

40.

smím

Cech

Sporu

a

Nmc

329

(1S71).

dobrým svdomím, pi této vci nejde o pravdu a právo, to, aby své neoprávnné nároky pivedli k platnosti, eské jméno aby snížili a potupili. Tudíž na žaloby týkající se mých Djin národa eského, pokud s

nýbrž jen o a

vdecké, sice odpovím, ale slovy svými v duchu vždy budu pouze k rozmyslné oné tíd tenáv, ponvadž

mají zdání obraceti se

dvodm práva a slušnosti nejsou pístupni. Myslím, tenám v tom pípadu prokáži službu, kdyby

druzí beztoho

onm

že

ctným

i

má jejich názorm a páním nevyhovovala zcela, ponvadž aspo podám možnost, aby v otázkách sporných nemusili roz-

slova

jim

Proto do nich také nadji se

suzovati jednostrann

trplivosti

jisté

a shovívavosti.

Zanu jejího

hned nejchoulostivjší ástkou všeho sporu: nebo bez

dospti k njakému pece obecn známo, že Nmec ode

vysvtlení a rozešení zdá se nemožno

dorozumní.

má aby na nj dávna

podivno

Jest

jakousi

proti Slovanu,

že dalek jsa

toho,

sob rovna, ode dávna sebe proti nmu proti sob píliš nízko cenívá. Hrdost, která

pohlížel jako na

píliš vysoko,

však

jej

každému národu na zemi vede na

a

idiosynkrasii

uzd

více

mén

držeti snáze, nežli

píin

koval, co v té

je

vrozena.

Nmec

vi

Slovanu.

mne

a od jiných

jinde ode

všude do-

Abych zde neopabylo

povdno,

uvedením nkolika slov FaUmerayrových, která tuto vc osvtlují tak pravdiv jako drasticky. Fallmerayer, nežli pítelem Slovan: jenže je jak známo, nebyl nic mén spokojím

znal

zde

se

ponkud podrobnji

druh

smýšlení

ve

namíené

proti

a

mému

obou národ vyjádil Jejich

ilost,

vtšina jeho soukmenovcv a sou-

vbec

také

on ve

otevenjší;

píteli Safaíkovi (Monatsblatter

burger allgem. Zeitung,

tivní.

nežli

byl

sešit

dubnový 1845) o vespolném

se takto:

jejich

»

Slované jsou

obratnost,

jejich

nám

i

plodnost,

stati

der Augs-

pomru

v míru

ano

i

projejich

nás rozhouje, a jestliže v boji proti jiným národm dávný furor teutonicus jen ozbrojeného protivníka na bojišti porážel

trplivost

a ostatek se spokojoval

s

koistí,

poplatkem a hostinou; pronásle-

pemoženého Slovana nemilosrdn

doval

až

do svatyn

aby slovanskou existenci možná-li v samém koeni

A

jakkoli

nám

as mírnjším mravem

zbyla vnitní

této chvíle

ve vší

hrzy stedovku, pece

pýcha a Slovanm jakožto plemeni

odpírají

Uvážíme-li, že

pitlumil

Nmci

uznání duševní rovnosti.*

To

bližších

Nmci

do

jsou jeho slova.

Jakuba Grimma píbuzných nad Slovany,

dle kompetentního svdectví

rodin národv nemají

rodinné,

dusil a hubil.

O

40

3'JO

Nmc

sporu Cechu a

(1871).

zakoenný rys odporu vysvtliti jinak nežli njakými vdomí národním utkvlými z dob tak pra-

nelze tento

událostmi hluboko ve

as, psobení

dávných, že se o nich ani mythické podání žádné neudrželo. praví Fallmerayer,

mírní tento

píin

»stedovký« nemrav:

ješt daleko není tak

ale

by páti bylo naopak pinésti chce jakousi rekrudescenci minulosti. Zásady pravé humanity a kesanství budou muset ješt vniknouti hloubji v ducha lidu, nežli se budeme moci právem honositi, že jsme svlékli poslední zbytky stedovkého barbarství. Humánní vzdlanost jest zajisté statek cenný, a žádného rozumného lovka nenapadne stavti barbary a divochy na roven s národy dobe vzdlanými: ale práv vzdlancm musí známa býti charakteristická vlastnost skoro všech barbar, že pokládají sebe za vysoko povznesené nad všecky ostatní národy na svt, umjíce ovšem jen ceniti (vtším dílem jen domnlé) ctnosti a pednosti, jichžto práv jsou sob sami svdomi, a nemajíce ani porozumní ani vnímavosti pro ctnosti (asto skutené) národ jiných. Je- liž ješt teba uvádti k tomu dkazy? Nuže nelze sice upírati, že Nmci mnohými ctnostmi a pednostmi

jeho v této

platné, jak

lovenstva, ba naše doba zdá

v zájmu

se že

i

mohou

kterými

se honositi,

Slované

stejnou

mrou

vykázati se

pi Slovanech možno pochváliti leckteré vlastnosti, kterých tou mrou není pi Nmcích. Do podrobného dkazu o tom nemohu se zde pustiti, ponvadž by mne píliš daleko zavedl od mého úelu. Každý nepedpojatý to uznamená snadno sám, pedpojatý však nerad dává se lépe pouiti. Co bych

nemohou, jako

tedy

naopak

tm Nmcm,

ženou,

jest

kteí chtjí býti spravedlivi,

poteba, zíci se jak

vi Cechm

národní

sebe nadsazování,

vi

domýšlivosti

všem a

rád dal na uvá-

Slovanm sebe

všeho

a uznati jejich rovné právo

tak

zvlášt

peceování

ped Bohem

i

a

ped

Jen na tomto základ bude mezi námi možno njaké doroz-

lidmi.

umní.

Vzdlanost

lidu

obecného u nás za novjší doby dospla

že v ní ech Nmci nejen nieho nezadá, nýbrž dopednost sob piítati mže. Jisto jest a od nepedpojasamých se nepopírá, že obecný ech nad obecného

tak daleko,

konce tých

i

Nmc

Nmce

v

echách

ilostí a vnímavostí

vzdlání.

eská

daleko ducha,

pedí jakož

snadnou i

zruností,

chápavostí,

láskou ke tení a

touhou

po

tyicet let se tak bohat sám jsem pekvapen, a také prmyslné

literatura za posledních

rozvila a povznesla,

že

vzdlání každým rokem iní celého národa v nynjších

nápadn politických

radostné pokroky.

O

držení

otázkách, jež zajisté impo-

:

41.

A) Svoji k svému a vždy dle pravdy (1871).

nuje, zde ani nechci

dkuje

A

mluviti.

sob

sám

jen

a

za všecken

pokrok národ

tento

podntu

svému vlastnímu

331

i

odvaze

;

vláda

ode dávna více zdržovala, nežli podporovala, a také vyšší tídy spoleenské, lidu vychováním nejvíce odcizené alespo od smrti

jej

nápadn málo k tomu pisply.

hrabat Šternberk

41.

Dva

slovanské projevy z

A) Svoji k svému a vždy

Re

v

mšanské besed

Dne

adu

února

2.

1871

dle pravdy.

Pražské dne

{Pkrok iSji . 35

února 1871.

2.

z 4. února?}

mšanské

slaveno 25leté trvání

pi hostin

1871.

r.

besedy Pražské.

nm

Huleš; hned po Palacký (slovy lyricky naladnými) vyložil smysl hesla svého jakožto spolepípitkíi

spolku

zahájil starosta

Jos.

ného hesla eského národa i všech Slovan. Pouze náš jazyk slovanský, jenž nás vespolek iní jeden národ, mže prý íci: »jsme svoji,* a tím samým

z

nám vštípen cit bližší než pátelský, že máme býti jedno tlo, Necha pak vzmáhá se ten cit a vdomí, že také Slované všichni jsou svoji. Ale má to býti toliko dle pravdy, t. j. šetíc práva a spravedlnosti, ím práv udržujeme se na morálním vrchu. Takto necha heslo to celé pináší nám hojného užitku. ukazuje, že je

jedna duše.

Dnešního dne popáno mi promluviti k »Svoji

k svému a vždy

Vám,

dle pravdy*.

Užiju

Vám

o heslu

té píležitosti,

mém abych

city a které myšlenky v hesle tomto spojuji. duch slovanský popál národu, jazyku našemu, eho nemá nižádný národ, ni germánský, ni románský. Jedin my mžeme íci, že jsme svoji. Cítíte sami, pánové, jaký ohlas slova tato budí v nás všech; my jsme svoji, to více než kdybychom ekli, jsme spoleníci, jsme pátelé neb píbuzní. Jsme jedno tlo, jedna duše! Víte zajisté, jaké city prochvívají milence, když mohou sob íci: jsme svoji. A to, pánové, íci nemže žádný jiný národ

vyložil

Pánové,

nežli

A

národ

což

které

bh

jazyk náš,

Bh

náš.

jest to,

a

co

jazyk

vštípil

nám

nám

praví,

slovanský,

kterýž jest více nežli pátelský.

cit,

že

jsme

jenžto

hne

svoji.?

Jesti to

hlavou

i

pedevším

srdcem

naším.

332

41.

nám

Jazyk, jenž

iní

A) Svoji k svému a vždy dle pravdy Í1871). pospolitý, tento

A my

nás jeden národ.

z

nám

mezi námi, stane se

tlivci

vrný tlumoník cit

jsme národ

a myšlenek,

Cokoliv stane se jedno-

!

všem. Slasti a

naše jsou

strasti

nám

spolenými, útcha jednoho je útchou všech, žal a útrapa jednoho žalem útrapou nás všech. A protož pánové, važme si toho, co i

nás iní tím,

naše

Važme

že jsme svoji.

nám

rodem, jenžto ohraniuje

jazyka, jenžto nás iní náAle netoHko mezi námi, vlast

si

vlast.

ozývá se jazyk náš, jazyk slovanský. Krkonoši a Šumavou, též mezi Tatry a Balkánem, Kavkazem a Uralem všichni jsme svoji. Aby pak vdomí to, že jsme svoji, zmáhalo se vždy v národ našem, a ve všech píbuzných národech, aby bolest naše byla bolestí jejich, aby radosti kdekoliv

všude,

jesti

Netoliko mezi

i

naší také oni

K

úastni

byli,

to peji

si

z

hloubí duše svojí.

heslu pipojeno ale také »a vždy dle pravdy.*

jako

násilníci

jsme

svoji dle pravdy, dle

Nejsme

svoji

k násilníkm, jako loupežníci k loupežníkm, pánové,

to pravda? Pravda jest

práva a dle spravedlnosti. Však co jest

nám

vším, je to netoliko pravda logická a

metafysická, nýbrž pravda mravní. Již v starých písemných památkách našich doítáme se slov: Nechvalno nám v Némcech iska

pravdu,

u nás

elnjší

vlastenci

pravda po zákonu

plodili a inili."

Pravda pak

co právo.

práva a spravedlnosti.

vrchu

pece

morálním,

za Václava krále nej-

»aby

ne

pravdu v

jeví se

zerr.i

nám pravda

opak kivdy. Bume tedy svorní dle Varujme se kivdy, abychom zstali na

jest

tak

jako

kteíž

jiní,

právo

udlujíce,

jsou

jen sobíkové.

Koním jisté

A

devných tchto dobách

v

Již

svatu.

úmyslem,

se s tím

spojili

tomu

heslem

jste

»

Svoji k

porozumli.

svému

Peji

si

heslo to v nás se ujalo a aby neslo

a vždy dle pravdy.

Vy

«

jen požehnání božského,

hojného užitku.

B) Psaní Michailu Petrovii Pogodinu

(30.

»Na

za-

aby

zdar.*

pros. 1871).

[Pokrok i8j2 . 41 z lO. února.)

Palacký

blahopejný

poslal list,

Pogodinovi k jeho

který vzbudil

SOletému

jubileu

literární

innosti

veejnou pozornost.

onm

Tak zvlášt Vídeíiská úvodní lánek proti Palackému,

Tagespresse dne 8. ún. 1872 pinesla na njž jí odpovdl Pokrok z 10. února t. r. Palacký vzpomínal, že Pogodin patí k prvním šiitelm idey národnosti a vzájemnosti slovanské; on sám že usjloval spíše kísiti toliko echy k životu národnímu a tím sa-

—

mým

arci

i

slovanskému.

Díky bohu, dailo se

dílo jejich

obou

;

nyní však

41. B)

Psaní Pogodinu (30

333

pros. 1871).

mnoho práce, než ješt pemoženo bude barod západu (naukou o pednosti moci ped právem), a než

pokolení mladšímu zbývá ješt barství hrozící též

nastane slovanská éra míru a spravedlnosti v

lovenstvu.

(V

Velectný pane

Dovídám

se

Praze, 30. Dec.

a píteli!

veejných, že pátelé a

z listv

1871.)

ctitelé

Vaši

—

Ruský — chystají se v nejprve psobení Vašeho na poli literárním a vdeckém. Umím vážiti sob a oceniti význam takové slavnosti, ano samému bohem dopáno bylo dokati se podobné doby již ped více než pti léty, ovšem že jen v domácnosti a v užším rozmru. Arci že psobení Vaše bylo také prostrannjší a mohutnjší nežli mé, jenž obmezeno zstalo na ouzké

tuším, že veškeren to veliký národ

píštích dnech oslaviti památku 501etého

mn

toliko

hranice

i

Vy,

eské.

vlasti

Kollára

mladosti,

—

Safaíka,

zesnulých

vedle

byl jste

již

pátel

mé

mezi prvními a nejinnjšími

blahodárné idey národnosti a vzájemnosti slovanské: já obracel pée a snahy své hned od poátku k jedné toliko vtvi slovanské, se všech stran dušené a jižjiž usychající, dobe

kísiteli a šiiteli

vda,

že,

podaí-li se jen vzkísiti

echy

k národnímu zase živo-

pak samým skutkem ocítí se býti Slované. Díky butež milostivému pánu bohu, jenž udlil požehnání mému: národní duch slovanský procisvého psobení Vašemu uje valn ze spánku dlouhovkého, cit vzájemnosti slovanské šíí se v rozlehlých krajinách od Šumavy a Velebitu až za Ural, od moe Siného až k moi Bílému. O další v tom díle prospchy starati se my oba vysloužilí staíci ponechejmež také mladšímu našemu pokolení, aby vlastním úsilím domáhalo se zdárn oné výše v djinách lovenstva, která velikosti národu našeho pi-

bytí, oni

i

mena

jest.

Zbývá ovšem ješt mnoho

žádný úkol na

svt

není

initi

:

Až

nedosažitelný.

ale pro hlavu

i

srdce

konen pemžeme

od západu ale nastane pak Recht*), schafft Macht Recht, »Macht geht vor (heslem ušlechod pedpovídaná v djinách svta aera slovanská, tušená

barbarství,

hrozící

nám

netoliko

od

východu,

i

i

tilých

našincv, kdežto

lovenstvo

ve spravedlivosti a míru dojde

My oba nedokáme se jí ovšem: ale já nepestávejme proto pipravovati cesty její. Proto pipojuji se srdce celého z nimi volám s a ke hlasu tisícerých Vašich ctitelv ušlechtilého povolání svého.

i

Vám: »Mnogaja

Ijeta.*

334

Doslov k Radhoštu (1872);

42.

(polit.

úvod).

42. Doslov k Radhoštu (1872). {Radhost, III, 275—317).

tická

(DobaPotockého aHohenwarta.) Doslov k Radhoštu, spolu polizáv Palackého, byl sepsán v dob nám nepíznivé, po pádu minister-

stev

Potockého

Hohenwarta, kteí pokusili se uzavíti

i

s

námi státoprávní

Proto budiž zde pedesláno krátké vysvtlení tchto

vyrovnání.

zmaených

jednání.

Potocki práv

Tu

v

si vtšinu na eském snme, ukazovalo vítzství Pruska nad Francií (sr. ís. 39).

nechal nás v srpnu 1870 opatiti

dob, kdy

se

již

na snme dojde k jednání v otázce státoprávní, a pokus o smír s Nmci v otázkách národních. Proto Palacký tenkráte sám radil k obeslání zemského snmu ad hoc, a vtšina národních poslanc tak se usnesla: dne 30 srpna 1870 podali ohrazení, že trvají na své deklaraci z r. 1868, nicmén že vstupují do snmu vzhledem k mimoádn povážlivému postavení íše a k tomu cíli, aby vyslechli poslání královské k národu eskému a nezaveli cestu k všestrannému dorozumní. Historická šlechta ze své strany neodvolávala se k deklaraci, nýbrž obnovila starší státoprávní osvdení z 5. dubna 1861 (v. ís. 25.). byla

vyhlídka,

že

vedlé toho podniknut

Snmu

byl

i

pedložen reskript

z 25.

uvažuje se o revisi postavení království

srpna 1870, dle

eského k

nhož

prý bedliv

veškeré íši, pokud by

potebami, s konstituním právem veškerým i s rovnou avšak žádá se bezodkladné obeslání íšské rady. Snm zvolil výbor adressní (zpravodajem byl Rieger), a dne 14. záí pijal navrženou adressu i pipojený spis pamtní. Adressa trvala na zachování státoprávní osobnosti království eského (také v zájmu samé dynastie a íše); na konec vyslovila pouze ochotu vypraviti poslance do delegací celé íše, aby tam království eské jako takové pímo zastupovali, jakož i zvoliti deputaci, jež po uznání pomru státoprávního vešla by v jednání se zastupisrovnávala se slušností ke

s jejími

všem ástem,

—

telstvy ostatních království a zemí.

pes

dovozoval, kterak

potrvalo až do naší

všeliké

Pamtní

zmny

doby neporušeno,

spis

(z

péra Riegrova)

zevrubn

v právu ústavním státní právo

eské

také líil právní zápasy od

1861.

i

r.

(Viz Srb, Polit, djiny, 281—297).

Palacký sám snmovních spis)

peklad a tisk záí 1870 mla u panovníka audienci, dle zápisk Palackého »nelepou«. O nepíznivém dojmu na deputaci vbec nelze pochybovati není tedy správno, že by snad tato byla chtla veejné mínní o výsledku audience klamati, jak se to uvádí v Eimov studii »0 nás pro nás« (i. VIII); také dle svdectví dr. Riegra dvrná slova panovníkova nemla té slavnostn formy, jaká se jim tam dává. Deputace ovšem s vládou formáln dále ne vyjednávala; Palacký následujícího dne sice I)yl ješt u Potockého, ale napotom pevn setrvával na v adressním výboru nebyl

;

ale

zvolen do deputace,

;

(jen

která

opravoval

dne

18.

Doslov kiRadhostu (1872);

42.

svém odporu

proti obeslání

mátník Palackého,

str.

(polit.

335

úvod).

svdí

pedlitavské íšské rady, jak

Helfert (Pa-

105).*)

Druhým reskriptem

z 26.

záí 1870 panovník zavrhl pímé obeslání

snm k obeslání íšské rady, jelikož prý požadavky jeho jedin na její mohou dojíti svého vyízení. Pi tom ovšem vyslovil svou obzvláštní péi o trvalé uspokojení eského národa proto slibováno písemné potvrzení nedílnosti a neodcizitelnosti zem, i slavné korunování za krále (prý za píinou ^vnitního spojení« s národem eským), znova vyslovena ochota k revisi království eského k veškerému mocnáství, jakož také pevný úmysl opraviti volební ád a vyhovti jiným hlavním požadavkm, ale tak, že (prese všechny zmatené krise) slušelo pokládati za pevné body netoliko diplom íjnový 1860, nýbrž také základní zákony únorové 1861 a prosincové 1867! Vzhledem k tomu eský snm dne 5. íjna 1870 usnesl se na nové adresse eským snmem

delegací

jakožto neústavní, a znova vyzval

pd

;

pomr

—

:

(zpravodajem o ní byl hrab Lev Thun), i trval v znova odmítl obeslati pedlitavskou íšskou radu.

ní

na své právní

Snm

pd,

a

odroen, a dle zákona o volbách z nouze z 29. ervna 1868 vypsány v Cechách pímé volby do íšské rady na zaátek listopadu 1870 ale krokem tím se nedoíšská rada pak sáhlo, aby echové na pdu prosincové ústavy vstoupili. podal koncem listopadu deze své strany osvdila Potockému nedvru, missi; prozatímn byl ješt ponechán, až dne 7. února 1871 proti v.šemu bylo povoláno ministerstvo Hohenwartovo. (Zatím poslanci nadání byl za to

;

i

Nmc

eští v pros. 1870 podali Beustovi také pamtní spis o zahranin na njž on dr. Riegrovi odpovdl urážliv.)

hrab Hohenwart nastoupil nedlouho po pádu Paíže a nmeckého císaství ve Versaillu (dne 18. ledna 1871), maje za

Karel hlášení

politice,

urovnati vnitní

nicmén

pomry

hodlal v

Zprvu stavl se na

mocnáství.

pravd

provésti

pdu

pro-

úkol

dané ústavy,

národní rovnoprávnost (dle i.

19.) a roz-

právomocnost zemských snm. Avšak íšská rada zamítla jeho první návrh a když novou pedlohou chtl rozšíiti samostatnost Halie a vyslovil ochotu totéž povoliti echám, vyslovila svou nedvru ve zvláštní adresse k císai. Ten však adressu pijal odmítav, projevil skvle svou dvru k ministerstvu, potom odroil íšskou radu a v srpnu zárove s nkterými snmy ji rozpustil, tak že vtšina na ní ve prospch vlády se zmnila. Mezitím šíiti

a dr. Rieger,

v tom podílu, (v.

echy,

zaátku srpna vedla k dohodnutí, jež strany byli hr. Jindich Clam Martinic Palacký neml z nmecké vedle Hohenwarta hlavn Schaeffle ano poátky jednání byly tajeny tak, že ani o nich nevdl

zavedena jednání

s

také císa schválil;

Srb. Polit, dj.,

která na

jednateli z

eské

;

str.

326, pozn).

záí byl zahájen eský snm a tu peten cis. re skript z 12. záí 1871, jímž panovník, maje v pamti státoprávní postavení koruny eské, uznal práva království eského a chtl toto uznání obnoviti písahou korunovaní. I vyzýval snm ke srovnání státoprávních pomr s mocností

Dne

*)

14.

Ostatn budiž pipomenuto,

že

líení doby Potockúho a Hohenwarta

taním na prospch

tehdejších snah

Eimovy úvahy

ukazují se býti

mhidoeské

z r. 1885 zvlášt pi stranným spisem agi-

sti.iny.

336

42.

íše a

s

tmto

Doslov k Radhoštu (1872);

úvod).

(polit.

právy jiných království a zemí, jelikož panovníkovi pece nelze napro závazk pijatých diplomem íjnovým 1860, základ-

vytáhnouti se ze

ními zákony únorovými

1861 a prosincovými 1867, jakož i korunovací písahou vykonanou království Uherskému. Zárove podány snmu dv umluvené pedlohy nového volebního ádu a zákona na ochranu národnosti (prvý reformoval jmenovit kurii velkostatká, druhý upravoval úední užívání :

obou zemských jazyk a na

Nmci

protestovali

snme

proti

30lenný výbor k porad o

zvolil

zavádl národní

kurie).

král. reskriptu a vystoupili ze

adresse, o

snmu.

podaných pedlohách

Tento o státo-

i

již s vládou pedbžn ujednány; proto také výbor nieho podstatného nemnil. Také Palacký byl lenem vyrovnávacího výboru (zvlášt opravoval eský text zákona o národnostech). Konen veškeré návrhy byly na snme dne 10. íjna 1871 dvoutetinovou vtšinou pijaty; platné dokonání základních zákon zemských mlo arci zstati opráv-

právních láncích, jež také byly

nnému snmu korunovanímu. V adresse jmenovit úmluva písaha uznávaly

se jakožto

panovníkova

neporušitelné,

s

Uhry

korunovaní

a jeho

eské mlo

tak že království

ve

svých základních zákonech k oné úmluv dodaten a s platností práva pistoupiti, ímž by spolené instituce íše nabyly konen záruky obecného

Také

dvovalo

když království

eské

o svých vlastních porušeno není sebeurení a práva ostatních zemí, i že po vydání majestátního listu a korunovaní písaze bude trvale ukonen dlouhý spor ústavní. uznání.

vcech chce samo

se, že tím,

rozhodovati a je samo spravovati,

Fundamentální lánky vbec a

tom založené

na

1867

prosince

z 21.

zízení

.

uh. 1867) z vtší ásti

146 i

.

pijímaly vyrovnání

spolených z.

(jenž byl

záležitostí

s

íšských.

Uhry Dle

naped uren lánkem

z

r.

1867

zákona

XII.

zák-

stejnými slovy uznával se obor spolených záležitostí,

spolené ministerstvo íšské a dvojí delegace; rovnž pistupovalo se k tehdejší úmluv o kvót na spolené náklady, o pispívání na obecný státní dluh, i k doasné smlouv obchodní (sr. ís. 38). Rozdíl a oprava záležela jen v tom, že delegace neuherská (o 60 lenech) mla býti vysýlána »spsobem konstituním od ostatních království a zemí«, že tudíž snm království eského ml do ní pímo voliti jednu tvrtinu (15 delegát; však také prosincovka dávala echám tvrtinu ze 40 delegát pipadajících na snmovnu poslaneckou). Pi tom lze pipomenouti, že nynjší spsob volby pedlitavské delegace, totiž volba na íšské rad poslanci každé zem zvlášt, nezakládá

úmluv

se na

cesta mezi

s

Uhry,

nýbrž je zaveden jednostrann, jako prý prostední

právem zemí a íšské

rady.

fundamentálky hledly se srovnati s dualistickým ústrojím íše, rovnž tak inily možné ústupky Pedlitavsku, berouce za píklad diplom íjnový. Ve všem, co nebylo prohlášeno za spolené celému mocnáství, mlo arci v zásad píslušeti zákonodárství eskému snmu, správa pak eské zemské vlád. Byla to zásada íjnového diplomu; ale jako tento pes to pipouštl ješt spolené záležitosti zemí neuherských (ve i. III, odst. 2), tak i fundamentálky. Vyslovují ochotu království eského zvláštní deputací umluviti ^e se zemmi neuherskými, aby sjezd i kongress delegát snmovních pevzal zákonodárnou moc ve vcech tmto zemím spolených, pokud Jako

Doslov k Radhoštu (1872);

42.

by úmluvou nestalo se uznávají

se

stejných

as

ale

slušná

i

netoliko

ást

úmluv

zásad

(§ 2.

(pedlitavské)

Uhry

s

ovšem nkteré

z

tchto

záležitosti

spravovati

náleží

zákona o spole.

zákl.

rad

vyhrazených dnes íšské

záležitostí

—a

o íš. zastup.),

podle

které

asu ujednaných

od

Za takové

opatení.

jiné

ty,

337

úvod).

(polit.

dle

zálež.),

zákona

(§ 11. zákl.

nemly pipadnouti

záležitostí

kongressu delegát, nýbrž zvláštnímu senátu (tak nkteré státní smlouvy pomry zemí mezi sebou nicmén eskému snmu vyhrazovalo se pivolení v záležitostech týkajících se státoprávního postavení království eského ;

nebo koruny eské.) Pro takové spolené záležitosti zemí neuherských, hlavn obchodní, kommunikaní, branné a finanní, mli býti odborní ministi; vedle nich pak mli státi dvorští kancléové, po píp. zemští ministi. Dle toho královský eský kanclé dvorský jako len tohoto ministerstva ml vykonávati zákony usnesené na sjezdu delegát, pokud se to dotýkalo úad jemu podízených; zárove však ml v zemích koruny eské býti sám odpovdným nejvyšším správcem záležitostí podrobených zákonodárství zemskému, a k tomuto oboru mlo nyní pipadnouti jmenovit zákonodárství o justici a vyuování, orga-

úad

nisace

a

j.

v.

Takovéto zízení nebylo veskrze nové;

mlo

své analogie v dosavadním:

snmovnu íšské (ze len ddiných

kongress delegát nahrazoval poslaneckou

snmovny panské ml se zaíditi senát votn jmenovaných z teren od snm navržených),

na míst

rady; ze

i

len

doži-

zárove zaujímal

jenž by

postavení státní rady a státního soudu. Vedle tchto reform napodoboval se

také

spsob

ve spolených záležitostech celé íše, že totiž zvláštní se dohodovati o kvótu na státní dluh, jakož o úhradu

platný

deputace zemí

mly

i

spoleného rozpotu pomocí nepímých daní a dle jisté kvóty; po pípad ml o úhrad té rozhodnouti panovník vždy na rok píští. Ostatn zmny fundamentálních lánk mohly se státi jenom s piivolením eského snmu,

—

a jednání s jinými

snmem u.

m.

tím

zemmi

v takové

bezprostedn zvolenou.

34J— 347.) mnohé koncesse

inili

Jakkoli

pece nebylo ních

jim souzeno

(Nmc, Maar

Beustv

prohlašoval

platné ústavy, za jejího

I

i

píin mlo (Znní

echové

najde se u Srba,

ve láncích

fundamentálních,

dokati se zdaru vyrovnání. ada zahraniných konen je udolala.

jest již

Pamtní

vnitspis

i

mimo

jiné, že

a

politiky a zvlášt tehdejšího

smru naproti Nmecku Rusku. Spis ten stal rad dne 20. íjna 1871, kdež také Andrassy

v korunní

dodatenému

odprc

ony lánky za právní negaci uherského vyrovnání

pekážku jednotné zahranin

wartovi; usneseno

deputaci

skrze

se díti

lánk

fund.

se

pedmtem

jednání

vystoupil proti Hohen-

uherské vyrovnání nesmí podléhati žádnému

schvalování, a že o státoprávním postavení neuherských zemí

ústavou rozhodnuto. Místo umluveného reskriptu

mlo

se tedy

dostati jiného, rozdílného; avšak Martinic a Rieger, byvše povoláni

Cechm

do Vídn,

ásten vyhovti námitkám se strany uherské, jinak odmítli od úmluv vyrovnacích, a oznámili tuhý odpor, jestli vláda ze své strany ustoupí od závazk prve již pijatých a císaem schválených. Následovala demisse ministerstva Hohenwartova (30. íjna), a nový reskript k eskému snmu podepsal Holzgethan. (^Také Beust odstoupil již 6. list.) chtli toliko ustoupiti

22

42.

338

Doslov k Radhoštu (1872);

(polit.

úvod).

íjna 1871 prohlásil, že zákony o vyizování spolených ástí veškerého mocnáství k sob nabyly plné právní moci, a že mohou se mniti pouze úmluvou rady íšské s uherským íšským snmem dále, že také státoprávní pomry neuherských zemí došly

Reskript

z 30.

pomru obou

záležitostí a o

;

svého upravení vydanými základními zákony a mohou se zmniti jenom s pivolením obojí snmovny rady íšské. eský snm tedy pod tžkou odpovdností vyzván k obeslání rady íšské za pjíinou »velikého díla smíení*. maje na pamti, však dne 8. listopadu 1871 pijal resoluci, v níž že státoprávní postavení království eského bylo výslovn uznáno reskriptem

—

Snm

—

pomr

setrval na své jeho k íši, vyzván k upravení volení do íšské rady zemí neuherských, a ohradil se proti tomu, že by ona mohla kdy uzavírati o státním právu a ústav krá-

z 12. záí, a že bj'!

pd,

právní

odepel

tudíž

eského. esoluce ta

lovství

byla navržena

SOlenným výborem

(zpravodaj kníže Karel

Palacký ve výboru tom žádal (dne 6. list), aby v resoluci bylo zvlášt uvedeno, že král již zddil konstituní vládu (po Ferd. V), a že tedy ani neml práva neuznati státní právo eské po píp. aby aspo byla

Schwarzenberg

e

.

;

o státoprávním

zddném

postavení jako

po

král.

pedcích;

pijat usjednocený návrh mluvící o státoprávním postavení království

>od starodávna zachovaném a korunovaními písahami stvrzeném i. také v

maršálkovi

nejv.

byv o z

i

závrené schzi snmu dne to

knížeti

jako jeden

jiných stran.

z

Jiímu

z

nejstarších

8.

listopadu proslovil krátké

—

konen eského Palacký

podkování

Lobkovic za ízení dležitého zasedání, požádán od kardinála Schwarzenberga

—

1871 pak již utvoilo se ministerstvo Adolfa Auersperga Lasserem jako ministrem vnitra; a pod novým místodržitelem gen. Kollerem zaala zase persekuce v echách. Palacký súastnil se zatím také konference federalist v Praze (21. list.), jež nemla celého výsledku. Potom pi pímých volbách do íšské rady v prosinci 1871 zvítzila sice ješt historická šlechta. Ale když eský snm v beznu 1872 byl rozpuštn, byla jí pipravena porážka t. zv. chabrusem a nesprávnostmi, proti nimž marn protestovala; také národní poslanci pak neobeslali snm svolaný na den 24. dubna. j\Iezitím rada íšská usnesla se na druhém zákonu o pímých volbách z nouze, jenž dne 13. bezna 1872 byl sankcionován, a pipravil obecné zavedení pímých

Dne

25. listop.

s

voleb do rady íšské v následujícím roce.

Doslov

k

Radhoštu

nepodává

ást (Radhost, 111, str. 275—317), ném nmeckém pekladu pod titulem:

jeho

se tuto celý,

která

r.

nýbrž

pouze politická

1872 vyšla zvlášt v autorisova-

^>Palacký's Politisches Vermáchtniss*.

Palacký nejprve podává pehled své politické innosti v 1. 1848 a 1849, chtje zvlášt vyložiti, kterak z poátené pízn vlády upadl do její nemiZvlášt zmiuje se: o beznovém osvdení Pražských spisovatel; losti. o svém psaní do Frankfurtu, ve kterém poprvé vykládal ideu státu Rakouského; o nepijatém povolání do ministerstva. Potom šíí se o nejosudnjší události, L o Pražské boui svatodušní r. 1848, kterou byl zmaen ústa vo-

dárny

snm

zemský; za pedními initeli jejími, kterými byli vojsko a stus radikály, spatuje hlavní pvod v tajných vlivech cizích.

dentstvo spolu

42.

Doslov k Radhoštu (1872).

339

zvlášt pak ukazuje k emisaru vlády uherské, který ped vojenským soudem domnlém spiknutí všeslovanském pod náelnictvím Palackého,

vypovídal o

osoil. Potom Palacký dotýká se své innosti na konstituním výboru, kde naproti panujícímu smru centralistickému navrhl pro Rakousko ústavu federalistickou, avšak tato on že však nicmén i po rozpuštní byla v Kromíži nepízniv mnna snmu trval na témže programu (na konci 1849), až pak vzdal se innosti

namnoze

až tohoto

snme

íšském,

též

resp. v

;

politické.

Ve

píin

—

nové innosti v 1861 65 odkazuje ke svým statím, zvlášt Rakouského. Chce již pomleti o tehdejších svých sporech s Mladoechy; avšak naped uznává za dobré, vysloviti ješt své mínní o otázce dl ni cké a všeobecném právu hlasovacím. Palacký, jak známo, byl pítelem velké svépomocné organisace eského dlnictva v »Oulu« (jenž ze své strany mimo jiné uspoádal mu r. 1870 ovaci po návratu z Nizzy); také uznával potebu nápravy v pomrech práce a kapitálu. Avšak prostedky navrhované internacionálou (dle staršího uení) namnoze píily se jeho humanistickému a národnímu stanovisku; pokládal nkteré za utopie, a zvlášt stavl naproti zhovadilému kommunismu snahy prvotního kesanství a eské jednoty bratrské. Rovnž nesouhlasil se všeobecným hlasovacím právem, politickým to požadavkem, jejž socialisté pijali od obanských demokrat; nepokládali' právo voliské za pirozené právo všelidské, nýbrž vlastn za veejný úad osob k tomu spsobilých. Palacký sice pirovnával dlnické 1.

k Idei státu

pomry

k

pomrm

poddanským ped

r.

1848,

ale jen

s

jistým

rozdílem:

základem onch pomr jsou alespo zdánliv dobrovolné úmluvy. K ochran tchto zájm, k náprav kivd cestou zákonodárnou dojde tenkráte, až dlnictvo úpln pesvdí veejné mínní o spravedlnosti svých požadavk; k tomu má pedevším pracovati a zatím

je

prý otázka

nesnadnjší, jelikož

spoléhati na vítzství pravdy.

Palacký dále pipojuje úvahu o tom, že zásada autority víra stedoklesají, kdežto rozum a vdní se šíí; ale že ani rozum není neomylný, a proto také mravní cit povinnosti má vésti nás k pobožnosti^ i

vkého spsobu

Akoli nyní zmáhá se materialismus a sobectví, zvlášt barbarská nauka u sousedv o pednosti moci ped právem. Palacký pece z bhu svtových ze své osobní zkušenosti zstává pesvden, že duch lidský, djin nenáhle, pece patrn pokrauje k humanit. Proto také pes nynjší trudné postavení svého národa nevzdává se do budoucnosti dvry a nadje v Nemesis a vítzné panství pravdy a spravedlnosti (pro nž arci nutno neúnavn

a

i

pracovati).

a

Pi

pravotnost

vší té

Nmc

nadji piznává, že k

Slovanm

byla

r.

1848 jeho

dvra

osudným omylem.

o nutném utvoení Rakouska, ovšem spravedlivého; nyní však štti nadji

na zachování této

íše,

ponvadž Nmci

a

Maai

v rozumnost

Tehda

mluvil

musí pounechtjí než

již

plemenný despotism; našemu národu pak snad hrozí zkouška ohnm železem, ale on už nezahyne. Palacký lituje Nmc, že klesají v mravnosti a že dávají se svádti k vášním zvrhlou žurnalistikou, zvlášt židy, kterým stauje vždy pouhá legálnost; co do Maar vští jim, jestliže svého jednání nezmní, že nebude jim dáno dokati se druhého tisíciletí svého bytu i

v Evrop.

42.

340

V další ásti Ruskému, a sice na Rus

Doslov k Radhoštu

(1872).

Palacký pak uvažuje šíe o

pomru

k národu

a

státu

nejprve ze stránky osobní. S radostí vzpomíná své cesty

kdež nabyl správného, vlastního poznání o Ruších (proti rozšíeným), i ml také píležitost hájiti program federativního Rakouska. Ruské universální monarchie prý se již neobává jako r. 1848 také osvícení Rusové nechtjí rozšiovati své panství na západ (v Turecku neb v Rakousku) ovšem že je pro nás žalostný vzájemný úhlavní boj mezi Rusy a Poláky. Rovnž dotýká se svého výroku z r. 1863, že carství neustrojilo se na základech slovanských, nýbrž mongolských a nmeckých, t. na výboji a panovanosti; svého asu bylo prý snad na Rusi potebno r.

1867,

pedsudkm Nmci ;

;

ale prospch humanity bude žádati svobodo- a mírumilovnosti. Necha pravé vdomí slovanské ne pouze ruské zmáhá se ve veejném mínní i v samém lidu ruském, až stane se mocností, která jako t. zv. panslavismus nedopustí, aby na Slovanech byly páchány kivdy, aby snad Nmci a Maai apoštolovali mezi námi krví a železem. Po tomto objasnní následuje vlastní úvaha o pomru Rus k slovanským národm. Palacký nejprve odmítá panrusismus a spolu sny o jediném jazyku všeslovanském, ježto po lOOOletém hájení své národnosti nemžeme své eské individuality se odíci. Zbývá-liž tedy Slovanm jen platonická láska, i budeli možno asem, jak Palacký to zove, jisté »snoubení« vzájemné (akoli positivní svazky jsou mu na pekážku).^ Slované rakouští pestávali dosud na úsilí o Rakousko federativní, jež mimo jiné pedpokládá také pátelení s Ruskem. Ale zdali po všelikých osudech, zvlášt po pádu Hohenwartovu, budou i dále hotovi k obtem pro Rakousko, když stalo se plemennou despotií, tak že již není nadje do valné budoucnosti jeho.^ Cechové ovšem nikdy by se nespokojili býti poddanými Prušák, svých úhlavních nepátel, ani Rus svých pátel, jimž by však mohli býti vrnými spojenci. Pokud pomry stávající se nezmní, Cechové budou nuceni podniknouti

vštípení

zase

I

1

li

—

,

tžkou r.

a centralisace,

—

\

I

vyšší autority

návrat k slovanské

pouze

poslední zkoušku, ale oni

pomr

ji

platonické lásky mezi

Na ten as tedy bude možným echy a Rusy. Ano ani takového pomru petrvají.

pokud jde_o_rjjskou__yládu; tato pízní se s Nmci, kteí nás u ní poa kteí také v Rakousku podncují boj proti Slovanm, aby je zemdlili prve, než by došlo k svtovému boji mezi Slovanstvem a Germanstvem; nám tedy jenom trpti jest za mohutnost íše Ruské. Co do ruského není,

mlouvají

národa však Palacký ukazuje k pvodnímu píbuzenství, ano totožnosti národducha ruského a eského, zvlášt porovnávaje rozkolníky s husity a

ního I

eskými bratry; nyní sice piznává dvojí neshodu: co do církve (jež dala by se zmírniti reformami v pravoslavné bohoslužb, k emu však není vyhlídky), i co do písma (ježto dokonalý pravopis eský nelze nám zamniti ruskou azbukou), ale tím obojím píbuzenství a obapolná náklonnost prý se neruší; rostoucí panovanost píze mezi pak musí tužiti cit všeslovanský Rusy a Cechy. Konené vítzství bude Slovan, kteí zstanou spravedliví ke svým nepátelm. Palacký pak louí se páním, aby Cechové nikdy

Nmc

i

—

nepestali býti vrni sob,

pravd

i

spravedlnosti.

Však nebyly to eskolitcrární mé zásady a snahy, ani výhradn, ani popedn, co ke mn obracely pozor a píze neb

Doslov k Radhoštu

42

nepíze rýchž

vlády

mi

byly

to vyznání a idey

konen

již

Vídeské,

ministerstvo lalo

:

mne do lna

promluviti ježto

r.

341

(1872).

—o

mé politické Kterak mohlo se

jest.

1848 dvakrát

mne

svého, jakoby beze

(8.

Mai a

kte-

státi,

že

záí) vo-

2.

nemohlo,

ani obejíti se

1849 vzalo mne v takovou nenávist, že mne ped koncem ped jinými odstraniti a neškodným uiniti usilováno.? Kdo byl vinen promnou takovou, já-li i vláda sama Musím, abych to

již

r.

vysvtlil,

pustiti

do prostrannjšího výkladu mého

se

chování se

dob.

v té

Za panování císae

Františka I. samo již obírání se studiemi podezení neloyalního smýšlení, nespoko-

politickými uvodilo bylo

úmyslv

jenosti a starali

jsme se

více

mén

Proto já

velezrádných.

i

pátelé moji

hned od poátku jen o skutené vzdlání národu

byli

svého v duchu národním vbec, a zvlášt co do nauk povcných ili reálných,

i

varovali

se

neb konspiraního. Znali národ

píznivjší,

potom

i

náš,

Prvního

jsem

bude-li jen prvé

úvahami

hnutí

revoluce

bezna

mitoval;

sílu

i

kdy doba

duchovn vzdlán,

snažili

dovtípí

jsme se také udržeti na

beznové,

t.

j.

president

uzd

mladších.

schze se

v lázni Svato-

hlavn

eského Museum

proto,

že

(jehožto

mne byl napomínal prosil, abych ústavu péi sveného, njakým snad ukvapením se nekomprotaké byl jsem nabyl záhy pesvdení, že mé pomoci

já byl jednatelem),

toho, naší

postavení své,

že nadejdeli

1848, já neúastnil

M. Thun, tehdejší

J.

slabé

nedokavých nkolika vlastencv

václavské dne 11.

hrab

i

uhodí nejlépe sám na pravé cesty k dalším svým pro-

spchm. Takovými bujaré mysli

jsme

vdli jsme dobe,

mocností protivných, a

se

pi tom každého pídechu revoluního

a vážili

tam toho dne nebylo potebí.

i

Do

akce vstoupil jsem teprv, když do porad Svatováclavského sboru, odbývaných u sv. Havla, kdežto pes odpor pedních nkolika eníkv provedl jsem tu zásadu, že svoboda, které jsme tšiti se poali, nemla býti privilegium nkterých stavv, vyznání neb stran, židé mli nýbrž spoleným majetkem lidu veškerého proež že k žádosti nkolika voleni býti do zastupitelstva obce Pražské. Také pánv napsal jsem již dne 17. bezna, dva dni po provolání konstituce, krátký výklad o vci té, lidu našemu potud neznámé, nejvíce proto, aby on z promny té neoekával hned pro sebe nemírných výhod materiálních. *)

hrab Vojtch Deym

povolal

m

:

*) Viz.

.

3.

i

342

Doslov k Radhoštu (1872).

42.

Ve svobodomyslném

beznovém roku 1848 Cechové

hnutí

chápavše se ve všem

duchu spravedlivosti hned na poátku patrné pevahy nad nmeckými Pražany, ježto událostmi neslýchanými jakoby omráení, dlouho Pražští,

iniciativy, a to v

a mírnosti, nabyli

spamatovati se nemohli, až teprv

podráždni

zeni a

pítel

mj,

z

ciziny,

ale jak mile

poal

as

se

nkdy

eského ducha národního

se lekati

rozpátelený, po dlouhém stranní piblížil se kojiv se na ten

Vídn, pobu-

nejvíce z

Proto také K. E. Ebert, mnoholetý

byli.

opt

mn,

ke

a spo-

zásadou národní rovnoprávnosti, umluvil byl

mnou

pozvání ke schzce spisovatelv obojí národnosti na den bezna. Tu když toho dne, pod pedsedáním Safaíkovým, pro hojné a rzné návrhy nestalo se bylo usnesení žádné, svolali jsme

se

18.

eské

ke dni 20. bezna jen

dohromady, a já pednesl po dlouhé a živé debat konen pijat byl a schválen jednohlasn. Nazejtí, dne 21. bezna, sešli jsme se opt v potu dosti hojném spisovatelé eští nmetí (v hostinci u arciknížete Štpána), a po dlouhém opt, a však vždy pátelském rokování, prosili jsme pány nmecké, aby pro veejnost jim

návrh

k usnesení,

spisovatele

který

i

Když

formulovali výsledek porad našich krátkými nkolika slovy. ale

pedn

požádaný

Kuranda,

p.

pro

pílišné

prý

své rozilení,

prohlásil se na ten as býti k tomu neschopným, požádán byl jsem já o njaké slovo takové; napsav tudíž dva hlavní odstavce verejšího našeho usnesení po nmeku na nahodilý kousek papíru, i

když koncept svj oznámil jsem celému shromáždní, aby prohlášení to mohlo po své oprav na isto pepsáno a podpisem všech

pítomných stvrzeno

býti,

dali se slyšeti se

pochvalní, a hned jeden po

druhém

prý mundirování ani nebylo potebí.

nmecké

mezi nimiž se strany

jali

mnohých

stran hlasové

se podpisovati škartu,

ano

Sešlo se až do 52 podpisv,

znamenitjší jména byla

:

Egon

Karl

Ebert, Ignaz Kuranda, Moritz Hartmann, Alfred Meissner, Kreutz-

berg a jiných

drahn.

a uložím

v originálu,

eského Museum. nedomnívati

se,

že

I

Chovám podnes nesliný kus ho

asem

kterak

Nmci

ml

co vzácnou

svým,

po tak utšené

jsem,

spokojí se

i

na dále

s

ten

papíru

do

památku,

zkušenosti,

požíváním

rov-

ného s námi práva v Cechách zvlášt ano usnesení naše toho dne potkávalo se s pochvalou všeobecnou, jak ode vlád}^, tak od publikum národnosti obojí.?'*) .!*

i

Souasn *)

Viz

L

4.

však heslo

Vídeské

»inniger Anschluss an Deutsch-

42.

Doslov k Radhoštu

343

(1872).

poalo nezadlouho také

v Praze ozývati se a Cechové aby nepoznávali, že tím vlastn mínilo se podízení Cech pod Nmce. Já chtje objasniti otázku tu ohledem na zem koruny eské, práv pipravoval jsem byl o ní lánek do

land«

;

nedomyslní,

nebyli tak

sidenta

když došlo mne poštou z Frankfurta psaní od Soirona preVýboru padesáti vlastencv nmeckých (Fiinf^igerausschuss),

abych

i

novin,

»

vlasti

dne

11.

pijel

já

«••

To

mezi

n

a

pomáhal

upraviti

pomry

politické

mi pohnutkou, že myšlenkám svým dal jsem dubna 1848 formu odpovdi na psaní Frankfurtstalo se

ské; kteráž když novinami rozhlášena byla, spsobila neoekávanou sensaci, netoliko v Praze a v Cechách, ale ve Vídni a i

i

v celé íši vbec.*)

Rakouské

Mže

se íci, že

vtšin

obyvatelstva

idea íše

teprv tímto psaním tanula zetelnji a živji namysli)

má podstatn napomohla k udržení a upevnní kolotadoby státu. Vdomo jest, že ministerstvo Vídeské teprv z nich vzalo sob píinu, památným prohlášením dne 21. dubna 1848 ohraditi sebe a Rakousko proti budoucím dekretm parlamentu Frankfurtského. Jaký pozor obrácen byl k mému psaní ve Vídni, poznati dává žádost od knihkupce Klanga mne došlá, abych mu dovolil dáti je otisknouti až ve stotisících exempláích na prospch spoluobanv jeho. Také naíkáno brzy v Nmcích, že veejné smýšlení a snahy Vídeské od té doby poaly bráti se za jiným smrem. Proto horlivjší Nmci zaneveli ovšem proti mn, a já stal se na dlouhý as pedmtem trpké hany a urážek nesíslných v celé žurnalistice nmecké, domácí zahranin. a že slova

jícího se té

i

i

Nemoha

však vykládati vše, co poínal a trpl jsem ve vlno-

boulivého roku 1848, pipomenu zvlášt jen o tch píhodách, ve kterýchž se mi udalo vyjáditi statmi uvedenými ve III dílu Radhošta své smýšlení o pemítaných té doby pomrech a pravdách bití

politických; v

nmeckém

K

proto

také

nutno mi bylo pipojiti nkteré

pvodn

jazyku vydané spisy.

asových, ku pipravování potebných návrhv pro zízení vlády zemské dle zásad konstituních a jiných pedloh pro snm zemský, sestavil byl president zemský hrab Rudolf Stadion ze všech stavv již dne 1. dubna m.imoádnou kommissi SOúdovou, se kterouž když potom 10. dubna spojil vyízení pilných otázek

se sbor Svatováclavský,

borem*,

a

Viz

.

*}

celek ten nazýván byl

rozdlen ve 12 odborv 6.

ili

»Národním vý-

sekcí.

Já

ml

zvlášt

344

Doslov k Radhoštu

42.

('1872).

pomry Cech k zemím koruny eské, k Rake spolku Nmeckému* psobení závažné; zejména proMoravanm dne 6. máje vyšlo celé z mého péra. Roz-

v sekci deváté »pro

kousku a hlášení k

umí

tch

že v debatách

se,

grammu

federalistického

již

sekcí rozjímány zásady a pravdy pro-

mnohostrann.*)

O svém povolání do ministerstva dne 8. máje podal jsem Národnímu výboru dne 12. máje zprávu, kterouž postavil jsem (dle Havlíkových národních novin . 33 a 34) také do Radhošta (III, 26 30).**) Zde pipomenu jen, co tam nedopovzeno, jelikož

—

o všeliem, co se bylo

mé

první

s

stalo,

námi neshoda v otázce Frankfurtské, na své

prohlášení

dne

dubna)

21.

se byla

objevila

Pi

dovdl.

teprv pozdji jsem se

Pillersdorfem konferenci

jediná

mezi

ve kteréž on (snad ohledem

pokládal

povolnost

i

pro

nás

Cechy za neškodnou, já pak nemohl zatajiti opaného svého pesvdení. Proto hned v noci následující, spisovav své »promemoria«, odhodlal jsem se byl cele k nepijrautí podávaného místa. Když pak nazejtí dne 10. máje ráno zanesl jsem je Pillersdorfovi, pozoroval jsem s udivením, že byl odepení mému až patrn rád. Nevdl, ba ani netušil jsem ovšem, co mezitím se bylo stalo. Mé povolání do ministerium byvši rozhlášeno, spsobilo ve Vídni u všech našich nepátel pravé zbouení. Nejen od zuivých Nmcv, zvlášt z Cech, nejen od auly universitní, ve spojení s národní gardou tehdáž všemohoucí, ale od ministerstva Uherského hrnuly se byly protesty a hrozby co nejdtklivjší na ubohého Pillersdorfa za to, že chtl byl spravedlivosti ponkud také ke Slovanm. Pro Vídeské demagogy byla to píležitost velevítaná, ustrojiti v massách lidu povstání proti vlád, ješt nedosti povolné, ana prý až Rakousko poslovaniti chtla povst rychle rozhlášená, že já ,

i

i

;

Víde

nepijav ministerství,

již

tm

Slyšel

nevhod.

velmi

v jedné jejich

porad

i

již

byl jsem

jsem

se byl

potom

opustil, z

úst

pišla

prof.

buim

Exnera,

nabídnul jakýs ezník

že

Vídeský

k zavraždní mému. Po ztrát tak vítaného pretextu osoby mé, aby pedce namáhání jejich, podrobiti sob vládu, nezstalo cele

bezpedmtné, obrátili boui již pichystanou proti vyšlému v tch dnech volebnímu ádu do senátu Rakouského, a v nepokojích dne 14. 15. máje ve Vídni vypuklých lidé vesms ani nevdli, pro vlastn to bouení se dalo, ježto pokus nkolika pemrštncv i

o prohlášení

*=)

Viz

.

republiky

9 a 11.

—

**)

potkával Viz

.

10.

se

s

nevolí

tém

všeobecnou.

Doslov k Radhoštu

42.

Císa Ferdinand nicmén hledal

tch

v

345

(1872).

dnech, jak známo,

pokoj-

njšího pobytu v Tyrolsku. Nechci

také

vlád

se ani o provisorní

šíiti

dne

v Cechách,

máje od nového zemského presidenta hrabte Lva Thuna ve srozumní s kommandujícím tehdáž generálem knížetem Windisch30.

grátzem zízené, jejímžto oudem já jmenován jsem

Slovanském, jehožto

sjezdu stal

vbec

jsou to vci

;

nešastných Letnicích

onomu

sjezdu, ale

1848, které uinily strastný konec nejen

r.

nejlepším

i

Nevím o žádné

o prvním

bezdky, jsem se Tím více pobavím se pi

známé.

dosti

byl, ani

a

presidentem,

i

události

nadjem

našim.*)

mla

pamti, kterážby

za naší

byla

nežli tato > boue o svatojsem podnes dokonale pe-

následky osudnjší a škodnjší pro národ, dušních svátcích* (dne 12. ervna

si.);

kdyby prosby mé v národním výboru 12. máje (a jindy abychom neopouštli mravního svého postavarovali se každé appellace k násilí, - kdyby, pravím, prosby

svden,

že

astji) pednesené, vení a

—

té bylo náležit se šetilo,

národ

eský

práv národních

dosáhl oné míry

nadarmo se domáhá, íše, i Rakouské

tak

bylby

již

krajinných,

i

bhem

žeby tudíž veškery djiny, jak

i

vzaly

smr

byly

roku 1848

kterých až podnes

utšenjší,

zem eské

nežli

Vím, co pravím, a stojím pedce na slovu svém, dosti spolehlivé o smýšlení kruhv té doby rozhodných.

se stalo.

nabyv známosti

škoda,

pramen všeho dalšího

i

eské

pro království ale

i

pipravovaného.

zákonným formuloval vyšších místech

záležela ve

zlého,

Nejvtší

zmaení

snmu

msíc erven 1848 již nejen rozepsaného Kdyby snm ten byl se sešel a spsobem

na

žádosti zemské, není pochyby, žeby na nej-

potkal se byl ješt

s

vtší povolností,

nežli

snm

Uherský.

Kdo podáno

zavinil tu

—

jest

odpovdi

urité.

mén,

více tu

i

c.

k.

Jakkoli

—

pozoru na rostoucí

boui. Zjevní initelé pední

vojsko,

versitní:

—

s

mnoho výkladv již pedce ješt

nelze

o ní dáti

Já za to mám, že hešeno se všelikých stran, tu ani sám necítím se bez viny, jelikož aspo nedal

jsem byl náležitého se pedejíti

pohromu?

vtšinou od nepátel

kvašení byli

druhé Pražští boucharoni

ale o hlavních

té

psobitelích v tajném

as

myslí a nesnažil

ovšem s jedné strany doby a mládež unipozadí

nedomýšlel

v msíci ješt tuším nikdo. Však známo jest, že máji ministr president Uherský naléhal byl ve Vídni na potebné

se na ten

')

Viz úvod

již

.

14, srov.

.

20.

346

Doslov k Radhoštu (1872).

42.

prý kroky, aby sjezd Slovanský nenabyl rázu všeslovanského (pan-

obmezen zstal jen na Slovany eské; pro pak

slavistického), ale báli se

Uhi? Potom nemén významný

ho

skutek

že

jest,

ped

již

dnech ervna, obíhaly po Vídni dsné povsti o velikém zbouení se Prahy a bombardování msta, takže vláda letnicemi, v prvních

sama uznala za potebí, prohlášením veejným dne 7. ervna vyvrátiti ei takové a upokojiti mysli Vídeské. Já ta prohlášení to smál jsem se byl jemu, a upozornil na

mly

ovšem, že klevety

tak brzy

n také

státi

jiné lidi; netušil

jsem

se truchlivou pravdou.

Ale

Vídeáci mnozí nejen páli sob události takové der Wunsch ist der Vater des Gedankens nýbrž že ani jí doekati se nemohli, a vdli dobe, pro.? O povstné báji » široko daleko rozvtveného spiknutí* promluvím

nedá-li se z toho souditi, že

—

.

—

místnji.

Naši

poueni

radikálové,

ped koncem

byli již

máje

od Vídeských,

a popuzeni

poali

vlád, za píinou obmý-

proti

brojiti

sám národní výbor eský nebyl jim dosti svobodomyslným; kommandující generál kníže Windischgriitz rozki-

šlené prý reakce;

ován

co

byl

úhlavní

nepítel a rušitel

žádáno nahlas, aby sesazen byl

pesvdil

rozmluvu a hodlán,

hájiti

se,

že

s

úadu

kivda

se

konstituce

svého.

mu

Ml

i

svobody,

jsem byl

s

a

ním

byl ovšem od-

inila;

ohroženou autoritu vlády. Ale dstojníci jeho vojenští

vdce

nesmýšleli všichni tak šlechetn, jako

jejich

;

uráželo

je

již

každé objevení se národu ve zbrani (národní garda. Svornost atp.), nenávidli s vtšího dílu lid eský a byli nedokavi, potrestati jej prý

za drzé

strany

jeho

si

beznových nabyté také chrabrostí v potýkali i

vykraování

slávy,

njakém

a

závidlo

Pražské

studentstvo

všeliké

hoelo po

a

boji;

pechvaty.

Vídeskému píležitosti,

nejradji

jeho

S druhé ve dnech

vyznamenati se

byliby naši

mladí páni

Frankfurákm. Nechci zapírati, že mnohé obavy, pvodu však rzného. Ve takové rozilenosti každá nahodilá píina mohla vésti

se

pro

vlast

proti

v obecenstvu jevily se

všestranné

ke srážce krvavé, tebas ani nebylo cizích agentv, na to schváln

do Prahy vyslaných. Hrab Vilém Wurmbrand, úd provisorní vládní rady, sám první spozoroval podezelé pípravy vojenské, jichžto nezávadnost hrab Leo Thun, myln zpraven byv, ve prohlášení svém dne 12. ervna ráno byl nadarmo dolíiti se snažil. Proež, svolal jak jiné kollegy mé, tak mne zamstnaného v poradách Slovanského sjezdu, na rychlost ku konferenci u zemského i

presidium

práv

v tu chvíli, když

již

bylo zbouení jako ve dveích.

Doslov k Radhoštu (1872).

42.

upokojení

a naléhal na okamžité

lidu

skrze

347

prohlášení,

že kníže

odekl se aneb zbaven byl kommanda svého. K tomu ale my nemevše prý ani moci, ani práva, rozešli jsme se bez poízení, a já samého titulu vládního rady. Pak na tom míst hned odekl se již pi rozchodu našem docházely první zprávy o poatém stavní i

barrikad na starém líiti

i

novém mst,

i

o dalších událostech, jichžto

zde nepotebí.

inem

kde a kterým

Kdo,

dejší zápalku první,

uvrhl do bohopusté

nemohu

já udati

poaté ptky brzy byly daly

:

hoaviny

pesvden

ale

zase po domácku,

se ukojiti

teh-

žeby

jsem,

kdyby

podplacováním obecsám úastnil jsem se (s rytíem Neuberkem a jinými) až do dne 14. ervna (mých plstoletých narozenin) obapclných námluv k míru, a jen zkušeno.st, že výminky od obou stran již pijaté od našincv samých beze vší kázn opt byly rušeny, donutila mne odíci se prostedkování neznámí agenti

ného

lidu

netoliko štvaním ale

cizí byli

nerozncovali boje napoád.

i

Vždy

i

i

Tu zjevilo se patrn, že celé to povstání eského bylo jen nahodilé, nemvši samo v sob

dalšího.

vdce

akoU

se strany

lidu

ani plánu,

všehkých

ani

podpory hojné jestli ne pvodcové, aspo hlavní psobitelé a podncovatelé.!* O tom šly domysly všeliké, ale na jisto nevdl nikdo nic mluvilo se, snad ne bez píiny, o nkolika vysloužilých vojácích Polských, o 48 studentech Vídeských, I

uznaného,

kdo tedy

byli

se

došlo

stran.

krvelaní jeho,

;

jenž ty jest,

že

a

nevdl, a jisté potom nejeden nevinný Pražan odbýval vzením za kivé pibyli

dni

podezení,

—

an mezitím

jest

hlavní

rozhlášená

já nic

vinník,

o nich

emissar

Uherské vlády,

míe oekávaným. nkdy báje o »širokodaleko

zdarem sotva v

žiil se v tichosti

Známa

do Prahy,

té

roz-

vtveném

spiknutí Slovanském* roku 1848. Jménem c. k. vojenského soudu na Hradanech od knížete Windischgratza zízeného vydal jakýsi »Hauptmann- Auditor* Ernst zvláštní brošurku,*) nestrann prý psanou a nehledící než ku pravd a k událostem

skuteným. Tam udáno jest (na str. 45 a si.) podrobné a správn, ne jméno sice ani pvod, ale jen vyznání velice zajímavé (>Gestándniss von hohem Interesse*) jednoho z >inquisitv« ]M(arcella) T(uránského), také úda sjezdu Slovanského, jenž prý

•) J.

1848,

Auflage,

ped

velikonocí

Pod nápisem: Die Prager Juni-Ereignisse in der Pfingstwoche des nach den Ergebnissen der hieriiber gepflogcnen Untersuchung (zweite

Wien

1849j.

348

r.

42.

1847 v Prešov v

Uhích

sami;

—

tyech teprv

Uherské

království-li

i

eské

uiniti

republiku,

to

jednu prý

velikou

íši

nevdli ješt

tomu cíli mlo prý vypuknouti souasn na Záhebe, Praze, Krakov a v okolí Prešpurském

1850, ale revoluce únorová v Paíži 1848 urychlila prý

kdo v Cechách úastnil

jsa,

novati nikoho než jediného

mé, posílané do Prešova,

peet pi

také

pisoval

i

nkterými

i

povstání k

místech, v

r.

Tázán

koruny

—

Slovanskou,

s

do velikého svého tajemství nkteí muži slovanští zamýšleli

že

kterak oni a pední

jej,

ze zemí

prý

''1872).

oznámil a spátelil se byl

dvrn,

Slováky a Poláky tak zasvtili

Doslov k Radhoštu

se toho spiknutí,

— mne

neuml jme-

Palackého, an prý tajné dopisy

nejen míval v rukou, ale poznával

nich

je.

významnou.

Další o

*)

podávati hnusí se mi; však kdo chce, najde je na

i

po-

tom výklady

doteném míst.

Nuže,

s tímto > zajímavým* vyznáním duše škaredé porovnejme pramene jiného, a zvlášt data jich obou. Dopisovatel jeden uherský do Augšpurských všeobecných novin (29. Jun. n^ 181) dával z Vídn dne 25. ervna zprávu o povstání Pražském tak »zajímavou<<, že jí ani zde místa odepíti nemohu. Zní£ pak doslovn takto: »Immer deutlicher stellt es sich heraus, dass der

svdectví

Aufstand

in

chenen,

panslavistischen

Prag die Folge

weithin in alle slavischen

wenn auch zu frúh ausgebroVerschworung war, deren Faden sich Lánder erstreckten. Palazky, Liebelt und einer,

Bakunin waren im voraus zu Mitgliedern eines Directoriums bestimmt, welches die Revolution in Bohmen, Polen und Ungarn leiten solíte.

Zu

gleicher Zeit mit den

garn und die Gránzer

in

echen

sollten die Raizen in

Un-

Kroatien unter Jellais und Gaj"s Leitung

losschlagen« etc. Není-Ii souhlas ten nad míru památný, a nenese-Ii

sám v sob.' Neteba zajisté dokazovati, Vídeský dne 25. ervna nebral teprv od Turánpráv té doby na Hradanech uvznného, pouení, ale že

tudíž rukojemství pravdy

že dopisovatel

ského,

on jako Turánský erpali oba zprávy své

—

z

jednoho a téhož pra-

politické taktiky maarské neboli m. aaronské, jakováž, lež pravdu zárove vážíc, v tchto dnech (1872) objevila se Vakanoviovými zápisy opt v zemi Chorvatské, na

mene

z

i

i

potvrzení Ben-Akibovy moudrosti.

(vždy =:panslavistické), v zemích

koruny

»

jak v íši

Uherské,

Všecky národní snahy slovanské zvlášt Rakouské vbec, tak

musejí

i

bez

'') Já neznav osobn nikoho v Prešov, neposlal jsem byl tam ani jednoho psaní.

rozpakv

jakživ,

pokud

ve

velezrádné

pamt má

staí,

«

42.

Doslov k Radhoštu

svitlo postaveny, a tudíž ihned na

349

(1872).

zmar uvedeny

Pomoz co

býti.

pomoz; jen smle lži, a zdar t nemine. Já byv od obou udavav vyznamenán slavným náelnictvím ve velezrád, mohu právem stížnost vésti na chování se ke Soudcové patrn tehdejšího vojenského soudu na Hradanech. prvním pádu byli Turánského. V slovm buto vili nebo nevili povinni dáti zatknouti velezrádce, aneb aspo pohnati obvinného ve druhém bylo to hrubé nadužívání moci k soudu bez odkladu úední, když mluvilo se nahlas o širokodaleko rozvtveném spikKdyby mne byli o tom nutí, tebas osoby mé ani nedotýkáno. bylbych se mohl sám dovtíuvdomili a konfrontovaU s udavaem., piti a je pak také pouiti o pravém a hlavním vinníkovi v bouích

mn

;

svatodušních,

i

ruím

nezpozorovaný Windischgrátz

vin

zase i

jiní

za to, že s

by ten pan Marceli byl nezmizel tak

djišt,

pední

co njaká

páni

byli

íigura

arci

Kníže

mythická.

pesvdeni

o

mé

ne-

k ostou-

soudcové jim podízení nedali si ujíti naknutí nelibého jim lidu eského. Já bohužel o všem, co v té vci dotýkalo se mé osoby, neml jsem ani nejmenšího tušení, až na snme Kromížském na poátku msíce bezna 1849 dostalo se mi pán Scharfenovo úední o tom líení náhodou do rukou. píležitosti

ale

:

zení a

k ministerstvu proto již ode mne pipravovanou pezmailo jen náhlé rozpuštní téhož snmu. dešlo Koním dlouhý výklad svj, akoli mnohých vcí dležitých Interpellaci i

Chtl jsem aspo se své strany podati budoucímu djepisci svdectví svdomité a dobe uvážené; a zkoumá

ani nedotknul

jsem

se.

dle toho pravdu dále a všestrann.

Rozhovoiv se již tuším píliš, uskrovním napotom ším psobení svém na snme íšském r. 1848 tím více,

ei ím

o dal-

menší

ono zaujímá místo v Radhoštu, ano zvlášt » Osvdení ze dne svtla dosti.*) 21. bezna 1849* (Radh. III, 42—50) podává o (Vídeáci Jakkoli neskvla byla osoba, kterou jsem tam hrál

nm

—

byli tuším oekávali, že

—

já emi

budu na snme, shodou okolností

blýskati a hímati

njaký Košut) nedá se pedce tajiti, že pipadla práv mn mezi všemi sninovníky úloha nejtžší a nejProhlášený hlavní úel snmu bylo konené státní vážnjší.**) konstituování Rakouska, ili sestavení konstituce jeho. K tomu cíli

jako

M

Viz

.

22.

—

-i*)

Viz

.

1.5.

Doslov k Radhoštu

42.

350

snm

dne

celý

aby

ervence vyvolil po tech údech

31.

výbor*,

»konstituní

dv

sebe

ze

tento pak zase usta-

»základních práv«, druhou pro »ústrojí íše*.

zem

Hali

dr.

zem

jižní

pro

Šmolka,

sterium vnitra

my

Dr.

vota.?*

ným

se dr.

;

této druhé, ježto

zem z

rozmeny

vnitrorakouské nás

ml

dr.

pro

a pedložiti

Ale

rokování a usnesení.

emu

dr.

navrhneme,

namáhaní? i mníte, že konstituce, vstoupí do žibude skuten pijata to

i

Goldmark vyznával upímn,

že necítil se býti schop-

pozdji dal se první hotov hned Gobbi byl ovšem Brestlem. Dr. k dílu

pro

Goldmark,

sob

sepsati o

mly,

býti

Mayer,

Kajetán

píHšným zamstnáním co podsekretáí v miniŠmolka, jenž brzy potom volen za presidenta

»k

mluvíval;

jakoukoli

já,

ke spolenému

substrát

Mayer omlouval

snmu,

pro

a soudní v nich

pro Moravu dr,

Gobbi. Každý

dr.

co

návrh,

echy

Do

íše Rakouské v jednotu uvedeny a

moc zákonodárná, vykonávací voleni

zem*,

»korunní

»subkommisse« po pti údech, jednu pro návrh

navrhnouti mla, kterak

byli

SOúdový

zvláštní

každé

z

návrh budoucí konstituce;

sestavil první

novil ze sebe

(1872).

takovému, a protož

zastoupiti s

drem.

návrhem svým:

takové abstrakcí a povšechnosti, že hodilo se spíše pro idealnou njakou íši na msíci, nežli pro velmi konkrétní pomry íše Rakouské. Protož nemla li propadnouti celá naše subale vylíil dílo své v

kommisse, musel jsem té,

jiní

aniž

mohl jsem

já oddati se cele

úastniti se

studiem opravdovým o vci

bžných debat snmovních, jako

údové.

Lidí v politickém ohledu skuten vzdlaných bylo jak v Rati, ve snme íšském r. 1848 tuze málo; a kousku vbec, tak kdo za takové se mli, vynikali nejvíce jen horlením liberalistickým o tak eená základní práva, ježto pemítána byla pedtím v parlai

i

mentech zahraniných, zvlášt ve Francii a v Belgii, a vykládána ve státním slovníku Rotteka Welkera šablona centralistické ústavy i

franské neb belgické

;

za vrch politické

považována za vzor,

pomry

mou-

rznonárodového, jakový jest Rakousko, na to nepomýšlel tuším nikdo. Proto když subkommisse naše pro základní práva prospívala dosti rychle a zdárn, já

drosti; hodila-

neml I

nežli

ani s

li

se pro

kým

státu

o úkolu svém poraditi

se.

hned od prvopoátku nemohl jsem pojímati úlohy své

federalistickém. Již beznu 1848 cítil a pedvídal

ve smyslu

konstituce v

likém pohnutí myslí, jak jinde, národnosti osobí

sob

tak

i

pi samém

jsem, že v nastalém ve-

zvlášt v Rakousku

místo nejen dležité,

jinaký

prohlášení

ale

i

pední,

moment

—

jakož

;

42.

Doslov k Radhoštu

nás od té doby zkušenost

tém

již

351

(1872).

tvrtstoletá skutkem pouuje;

bedlivý tená Radhošta pozná to ze všech prvních statí dílu tePrvní pée má byla o uznání a pojištní zásady rovnoprávtího.

—

21. bezna). Ve psaní dne 11. dubna 1848 povšecky jednotlivé národy, ve smyslu slova genetickém,

nosti národní (18.

jímal jsem

co

již

a ukazoval na právo associaní, co pední témuž smovaly stat dne 6. a 10. máje, 2. a Idey byly dosti záhy pohotov; všecka nesnáze

osobnosti,

zvláštní

spásu

K

jejich.

ervna.*)

10.

i

toila se jen o vtlení a rozestavení jich v celek konkrétní a orga-

Nicmén

nický.

vypukla

mj

první návrh

revoluce

íjna;

6.

byl hotov díve,

jeho

opis

vyžádal

si

nežli ve

Vídni

a obdržel

mimo

když za dnv íjnových meškal v Praze jako Teprv po zahájení snmu ve Kromíži piinil zvlášt dr. Kajetán Mayer o konené pipravení návrhu celé se naší subkommisse. Pijav hlavní mé rozdíly a vty, rozmnožil je zvlášt pibráním všelikých ustanovení konstituce belgické a návrhu od hrabte Alberta Nostice vypracovaného, zjinail nkteré lánky ve smru centralistickém. Takto »sjednocený návrh « stal se potom substrátem pro porady celého SOúdového výboru konstituního. Tu ale, následkem závadného sestavení téhož výboru, objevila se záhy pevaha ducha smru centralistického. Výbor nebyl konstituní vrným, obrazem aneb extraktem celého snmu

jiné

i

ministr Bach,

u vyhnanství. **) i

i

i

rozmrech

v jeho vnitních

runních

velikých

i

snme

kdežto v úplném

;

malých

representovalt jen desatero zemí ko-

Moravané

Cechové,

tvoili již sami absolutní vtšinu, ve

Onino

naproti 21 listickým;

tito

k

centralisaci, i

výboru

stáli

si

liboval),

ve všech

opatiti

svj

živobytí,

dvr

kassaní

atp.),

neb historických

Víz

ku

.

p.

sob sama

že ne každá

mohla

4,

pirozeným 6,

výminkám

9 a 10, 12 a 13.

a skutek ten,

grupp zemských

že

pi

navr-

objevovala

— vedly

dolatelnou k zásadám centralistickým.

=)

(ku

Pinkas

a vydržeti svou vlastní universitu, vyšší odborné školy,

se píliš rara concordia fratrum

zetel

X3^)9

dr.

i

hování pirozených

celi

(1

i

soudní

vlastní

rozdílu

Welkera, dle šablony Francouzské, pa-

potebách veejného

sob

jen co

vtšiny výboru (jakož ku p. Cech ale poznání, že ne každá zem staila

novala v myslích v ní

bez

Haliané pospolu

a

vtšinou pirozen k zásadám federas výminkou jen nkolika Slovincv.

klonili se

Nejen že nauka Rotteka

potem hlasv

stejným

—

**)

vtšinu výboru mocí neoMálo bylo tch, kteí obraa

Viz

požadavkm .

16.

celku

íše,

42.

352

Doslov k Radhoštu (1872).

k upokojení slušnému a rovnému všech

i

každého; vtšinou pro-

hledáno sobecky jen k výhodám neb závadám, ježto

z

jednotlivých

ustanovení plynouti mly pro úastníky, a hlasováno dle toho. Po takovém rozebrání a zjinaení asi polovice podaného návrhu, nabaživ se já hádek nekonených a vždy neprospšných, *j vystoupil jsem z výboru konstituního, abych tím lépe pipravovati se mohl k hájení zásad a názorv svých v úplném snme to však zmaeno náhlým rozpuštním i rozptýlením celého snmu Kromížského. **) Mnozí domýšleli se, že nenadálé to rozpuštní bylo jen odpovdí na mou interpellací ze dne 23. února 1849. Osvdení všech poslancv eských ze dne 21. bezna 1849 podává o veškerém jednání téhož snmu svtla dostateného. ***) Mezi námitkami, které vedeny byly proti federaci v Rasamo jméno její. Federace kousku, nalézalo se na prvním míst pedpokládá prý u všech, kdo do ní vstoupiti mají, moc a právo suverenity, jelikož jen prý ti, kdo v niem nezávisejí od nikoho, mohou voln spolovati se, nikoli ti, kdo úvazkem státním již k sob vázáni jsou. Dvodu takového užíváno tytýž ke sítání do nás úmyslv velezrádných, nehledíc na to, že konstituní svoboda Protož když pátelé moji na bez autonomie ani mysliti se nedá. podzim r. 1849 zamýšleli vydávati nový politický denník na hájení ;

i

i

svých

zásad

jazyku

v

nmeckém,

navrhoval

já

jsem,

abychom

program svj nazývali »unionistskými«, a podal k tomu cíli nicht Centralisation, hned lánek úvodní pod nápisem: » Union, kterýž ale od dr. Pinkasa, co náelníka noch Foederation,* žurnalistického podniknutí, nebyl pijat, an mu zavánl ješt píliš federalismem, akoli oblíbeno jméno » Union* co titul žurnálu. Proež odeknuv se dalšího spolupsobení, brzy na to, když Karel Havlíek požádal mne o njaký píspvek do jeho » Národních Novin«, pepracoval a rozšíil jsem dotený lánek svj po esku; kterýž potom vyšel v »Národních Novinách* dne 21. prosince 1849 pod nápisem: »0 centralisaci a národní rovnoprávnosti v Rakousku* (viz Radhost, III, str. 59 O sensaci, kterou sta tato sp70). f) dosti jest, že obecné sobila asem svým, neteba se zde šíiti » Národních výtených píinu konené mlo ji za zápovdi mnní

—

—

—

;

ve

dílu

II,

nicky

.

Poznámky a úsudky, kteréž o nich podal Jidáš eský Ant. Springer, svém díle: Geschichte Oesterreichs seit dem Wiener Frieden 1809,

*)

.

—

zvlášt na stránkách 617 — 624, —jsou

pekroucené

21, a 22.

—

t)

a

Viz

nkdy .

23.

až

i

blbé.

—

z

**)

osobní nevole Viz

.

18,

19.

vesms

—

stran-

***)

Viz

Doslov k Radhoštu

42.

Novin* Havlíkových, že tehdejší uznal za potebí,

Helfert,

353

(1872).

proti

ní zvláštní

brošurku,

drahé manželky mé, tehdáž tžce nemocné, od jistých došla

že

já,

budu-li

tedy

neúastniti

slíbiv

pérem

nezavadil jsem ani

dále

se

a že

dvrníkv

pokraovati v tom duchu

octnu se co nevidt na míst velmi nemilém.

dále, její

výstraha,

zvláštní

Alexander

státní podsekretáí, dr.

vydati

sporv

Pro upokojení

takových,

více o politiku až

do

r.

od

té

doby

1861.

Tolik tuším postaí k objevení píin nemilosti ministerské 1849 a násl. k vysvtlení události pro mne zvlášt bolestné dne Doložiti však musím, že mne ministrové Bach 29. ervence 1852. Kempen pozdji ujišovati dali, že p. Sacher-Masochova perseudala se mimo vli jejich. kuce proti r.

i

mn

O

statích ode nme od r. 1861 psaných nepotebí tuším se nosí každá výklad svj sama v sob. »Idea státu Rakouského* z r. 1865 jest jen širší odvodnní a provedení programmu 49 založeného; vyšlat také co zvláštní federalistického, již r, 1848 nmeckém. *) lánkové polemití pod brošurka v jazyku eském šíiti:

— i

»Odpov

nápisem:

a »Nékolik otázek asových« vedeným od tak eených »Mladozejména na mne a na pítele zet mého dr.

Boleslavanu«

psáni na obranu proti

echv*

na nás,

nákm,

i

Riegra, že prý nebyli jsme a nejsme dosti svobodomyslní.**)

vc vdomá,

Jest

vk

mladý pirozen rád se nese k radikalismu, a podlé ideálv strann ale vele pojatých rádby všeliké djinami uvedené a ustálené pomry státní a spoleenské obrátil tebas mocí naopak, bez ohledu netoliko na míru sil svých a sil na na pravdu a právo, které snad za základ odpor stojících, ale Strany takové nebývají vždy píslouží pomrm nenávidným. slušní soudcové o svobodomyslnosti tch, kteí snaží se držeti horlivost jejich na uzd. Také mínní našich nkdy hanitelv r. 1863 a 1864, nezstavších vždy mladými, již dávno se opravilo: velebitelé » posvátných snah Polákv* mezi námi docela umlkli, ba ni že

i

i

>

šlechta*

vbec

»demokratie*

uznání, a jiných

rech tchto ")

Viz

.

není

dle

již

32.

vyhlašována

smyslu

našeho

více

za

nabyla

nco

naprosto

v národu

neshod podobných urovnáno drahn, tak radji mleti

—

**)

Viz

.

zlého

všeobecného

chci.

29 a 30. 23

že o spo-

Doslov k Radhoštu (1872)

42.

354

Jen o jedné vci cítím se puzena promluviti mimochodem trochu obšírnji na tomto míst; o vci, o kteréž mezi námi ješt jim vyhnouti se za nedlouho tuším nebude nevedly se rozepe,

a

lze:

tak

to

jest

eená otázka dlnická, pipojovaná k ní právu ke hlasování všeobecnému fsufrage i

nejnovji otázka o

Tuším posledníkráte udává se mi píležitost, obírati se nechtje ani nemoha dáti se do spisování otázkami politickými; lánku zvláštního, pronesu aspo na krátce zdání své a soud svj o dležité vci této. Mám z toho srdené potšení, že eské dlnictvo Pražské, vedeno nkolika muži rozmyslnými, nedalo posavad roznítiti se k veejným demonstracem buickým, o jakovýchž nám slýchati z Brna. Nepochybuji ani já, ani kdokoli bylo z Vídn, ba tuším universel).

i

i

z

spravedlivých, že

lidí

dlníkm

jako jmde, tak

i

u nás, naskytují

asté píiny ke stížnostem podstatným. Pokud lidé budou lidmi, nedají se nikdy cele umoiti vášn, za kterýmiž jedni nad užívati budou všelikých výhod svých naproti jiným, a zastírati snahy své spravedlnosti; nebo pokud ve velikých sporech rouchem práva svtových nedá se výhost onomu domnní, že pevaha hrubé moci se

i

a násilí

by

že

i

stává v

se

pramenem práva mezi národy,

soukromých pomrech

zídlem

pravidlem, ježto jest

svých

svých kají

a

námi

i

tudíž

jejich,

že

colíoli

r.

eené

Tu pak

ty,

z

rukou

práce

násilného

konen dle spravedlivosti zákonn O poteb a úelu takové nápravy není

ní vedoucích.

eho sob

1848 mezi vrchnostmi

v nich

musí

ani sporu ani pochybnosti:

:

v rukou bohá-

mezi fabrikanty a dlníky vzni-

podobné, jako panovaly až do

poddanými

býti.

i

býti nuceni jsou, a že

pomry

jest,

k

živi

dali se vésti

vší ctnosti a spravedlnosti

nei. Nikdo nezape, že kapitál ových nadužívá se asto naproti tm, kteí jen

nechceš, jinému

oekávati,

nelze

všichni

lidé

ovšem

ale o

a

kivého

zízeno a napraveno a

nebude tedy mezi

prostedcích a cestách

které navrhují stoupenci povstné tak

»internationály«, totiž zrušení práva vlastnictví, práva rodin-

pošeddinosti atp byly by nejen bezbožné a híšné, ale bez samy v sob, a nevedly by k cíli. Kommunismus, by krvavého boje všech proti všem provésti se dal, uvedl by v krátce celé pokolení lidské do stavu zhovadilosti, obrácením Darwinovy

ného, tilé

,

i

i

smyšlenky zrovna na ruby; a socialismus jen potud dá se chváliti, pokud se rozumí a provozuje ve smyslu prvovké církve kesanské, aneb nkdejší Jednoty bratí eských, kdežto bohatí a chudí vrn cítili solidárnost svou a dobrovoln ochotni byli pomáhati

42.

sob

vespolek.

Doslov k Radhoštu

Ponvadž

nevšichni lidé ode

jsou, aniž u všech stejná innost, stejná píle

snahy a vášn se

355

(1872).

pírody stejn nadáni i

hospodárnost, stejné

lidí, jak co do bude vnou utopií; a proto také lidé rozumní a dobromyslní nemli by takovými theoriemi dáti se mýliti. Námitkou asto slýchanou, že ani dlníci ne-

práce, tak

i

jeví:

co do

proto úplná rovnost všech

jmní

a požívání,

bývají všickni bez úhony, dílu

sami

ádku

bažívají

a právu,

více

jest a

a že nejhlasitjší jejich

po pohodlí a požívání

nechci se zde

baviti.

—

mluví

nežli

po

s

vtšího

práci,

po-

Ne mnohem menší klam

vzí v myšlence té, že by právo všeobecného hlasování posloužiti stavu dlnickému k náprav. Pedevším ptám se: co jest to všeobecné hlasování, a jeli ono možné? Staí-li býti lovkem, aby mohl dávati se platný hlas o pravém zízení pomrv spoleenských a státních? a je-li tomu tak, kterým právem odepete ho nejen všem proletám bez výminky, ale ženám, i dtem obojího pohlaví až do tch nemluvátek ? a kterak ustrojíte spsob tako-

mlo

i

vého hlasování?

Patrné

jest,

že

i

hájitelé

všeobecného hlasování

—

kdeby ono zastaviti se mlo, obyejn asi hned za nimi, tak aby aspo jejich tídu zahrnovalo ješt do sebe, jen že titulu právního k tomu nemají a neznají. Právo veejného hlasování ve státech konstituních není pirozené ani všelidské, (jako ku p. svoboda svdomí, právo vlastního sebe urení atp.) ale jest právo politické, jest úad veejný, ku kterémuž povolávají se jen ti, kdo k nmu nad jiné spsobni a schopni bývají. Kdo by to zapíral, musil by nutností logickou pisvditi konen k té absurdit, že netoliko pedstavení obcí a okresv, ale ministi a vladai celých íší mli by ustanovováni býti pouhým losováním, a to až mezi dtmi. Také zvolením nkolika dlníkv za poslance do snmv posloužilo by se více ctižádosti osob nkterých, nežli prospchu celého dlnictva. Kdyby ku p. vymanní lidu selského z poddanství na snmu íšském r. 1848 bylo viselo jen na pítomnosti tam nkolika rolníkv, bylo by se tuším ani nezdailo: ale právo této tídy lidu došlo bylo dávno uznání u všech svobodomyslných a spravedlivých snmovníkv. Nelze zapírati, že to bylo jen zejmé nkdy násilí, co pvodn uvedlo bylo v porobu jednu tídu lidstva, a pedpokládají meze,

—

i

i

i

>mrzkost jest poroba Hospodinu, hích, v porobu samochtíc dát šíji«,

zpívá

již

potebí,

starovký básník v rukopise Králodvorském protož nebylo Také dlníci domohou nežli zrušiti dílo híchu dávného. ;

23*

356

42.

potebné

Doslov k Radhoštu

(1872).

prospchv

svých cestou zákonodárnou jen veejné mínní o spravedlivosti požadavkv svých. Toho pak ovšem nedovedou ani lichým mudrlantstvím, ani hulákáním jakýmkoli, ani tajným spikáním a spolováním se

se,

a

záštity

konen

ani

utíkáním se k jakémukoli

dkladným objevováním

Toho tedy bute konené vítzství i

pesvdí

když prvé

tehdáž,

a

ale jen

rozumným

pedkládáním skutené pravdy a kivdy.

dlníci

pilni

pravdy.

Pe

na snad, jako

neleží tak

násilí,

v

každé dob, a spoléhejte se na

jejich

ovšem není tak jednoduchá mezi vrchnostmi a podda-

nkdy pe

pomrech dlnických nepanuje násilí, nýbrž aspo úmluva, kteráž, jak vdomo, vždy a všude Dlník nikde není považován za parobka; za mzdu

nými; v

liv dobrovolná právo.

zenou pracuje Protož

není

rušívá

vysa-

kdo chce; kdo nechce, není ku práci nucen. že otázka dlnická pozdji a s vtší nesnází,

jen

divu,

nežli rolnická,

zdán-

dochází

koneného vyízení svého

zákono-

cestou

tém

Za to ale obírá se s ní za dnv našich již celá vzdlaná Evropa; slušno doufati v konené vítzství pravdy a spravedlivosti, a nekompromittovati ho marným úsilím pokusy dráždícími, ale nevedoucími k cíli. dárnou.

i

i

Promluviv o nadji koneného vítzství pravdy a spravedlivosti nemohu zdržeti se na míst tomto, abych

v záležitostech lidských,

nezabral se také do

ponkud dkladnjšího

uvažování

té

vci.

Jakož vbec innost lidská rozcházívá se dvojím smrem, ku kivd, a jakož pravdy a k dobrému i ke zlému, ku pravd, nelze ovšem dobra vždy jen snažným úsilím domáhati se lze nespozorovati, že také za našeho vku sporný tento zjev nastupuje i

:

asu našemu pimené. Zásada autostedovku všemohoucí, tratí za naší doby moc

na cesty a formy rity, a

nkdy

psobení

šíí se

ve

zvláštní,

své v myslech lidských

vdomí,

ím

tím více ubývá víry,

kterých vdoucnost

hlavn od

má

pevné základy.

dále tím více.

—

ím

valnji

zejména v oborech, ve

Pokléska víry

stedovké

nenapravitelnou, co doby neodvratnou Koperník objevil pravdu ohledem na velikánskou soustavu slunení a svtovou; jakmile zemkoule naše pestala býti netoliko svtem hlavní jeho ástí, a octla se v potu pouhých obžnic, celým, ale utrply názory lidské o svt a pírod, ba o historii vbec, zmnu podstatnou a nenapravitelnou; pedevším staly se napotom stala

se

té

i

i

i

Doslov k Radhoštu

42.

357

(1872).

nemožnými dávné anthropomorfické pedstavy o bohu,

Rozum drahn

s nimi souvisí. i

k rozhodutí ve

lidský

osobil

sob

a cokoli

moc a právo k soudu

oborech, kde prvé panovala byla naprosto

Pravda pak ve pedmtech nemže býti nežli pak dvojí a sob odporná, jedna dle autority, druhá dle rozumu. A však ani také rozum nebývá vždy neomylným sám v sob, sahaje asto pes meze sob vytené. Nejznamenitjší

jen autorita

i

jedna

nikoli

táž,

i

víra.

nového vku filosof, Imman. Kant, dmyslem nevyrovnaným prozkoumav veškeru psobnost lidské mysli, dokázal, že psobení roz-

umu

jest

vesms

tvorci v užším

jen editelské ili zpráví, nikoli konstitutivní neboli

smyslu,

stává tajemstvím nalezl v ní

a

zvláštní cit

jen

zjevy

vcí (phaeno-

nám z-

a podstata jejich (noumenon)

spsobem všecky pímty mysli, mimo rozum a vli, také dležitý prvek

rozebrav tím

i

;

my chápeme

že

moc

mena), kdežto vnitní

a vytknul,

svérodý, jejž

nazval

»kategorickým imperativem*

povinnosti, co základ veškerého mravního bytu lidského.

t.

j.

Tím

ke všemu, co v mysli a v cílech lidských vznešeného a práv božského jest. Za novjší doby zmáhá se však objevila se cesta

nauka pantheismu a materialismu, která vše zapírajíc, eho pouhý rozum nechápe, nechce ani boha znáti co bytosti osobní, ani mravního povolání ve lovenstvu. Kdežto dávné uení usilovalo povýšiti lovka k božnosti, strhuje a pudí ho škola tato naopak upímo do bestiality. Naprosté sobectví jest jí jediným cílem, jedinou reaMravní ušlechtilost, uznání povinnosti, zapení sebe a obti litou. z víry,

z

nadje

z

i

považují

lásky,

se

za

pošetilost;

touha po

pána »po království božím «) za bláhové

ideálech (dle slov Krista

blouznní; jediné pravidlo a vzor innosti jsou jen »edle Raubthiertriebe* (popudy dravcv ušlechtilých), tedy sobectví, ostražitost, úskosk a násilí. Bohužel že heslo hlásané novji jak theoreticky tak

prakticky u vítzných

i

»moc

toho«,

prime zích

pedí

le droit),

ím

opt do

dále

ujímá se za tím

barbarství,

našich: »kdo s koho, ten (Macht geht vor Recht, la force

sousedv

nad právo «,

dnv

valnjších, ale

i

našich, jakož zapírati nelze, v kru-

a hrozí

zaplaviti

ji

netoliko

uvrhnouti

za nedlouho

Evropu

nevídanou dosa-

však ani novovcí ingischánové a Tamertrvalém zdaru pekelného díla svého; octne se ono tam, kde dílo pedchdcv jejich, a leda proklínání národv pronárodv zachrání je od nepamti. Nadji tuto zakládám já na

vad krve povodní. lanové

nepesvdí

Mne o

i

všedjinném svdectví o pokroku ducha lidského; jiskra božství nho vštípená nedá se nijakou mocí udusiti a umoiti cele; ba

do

42.

358

ím

Doslov k Radhoštu (1872).

budou neznaboiiové, tím živji osvcoji dusiti a moiti vkv budoucích. Potebí jest bude temnosti vku našeho ovšem, aby vtšina Hdí dobromyslných nelenila; potebí jest invíce

vati

i

tm, práva proti násilí, mysli ušlechtilé popudm. Potvrzení pravdy své beru já, nehled k djinám a zjevm svtovým, fježto nepálí se u nás více ani svtla proti

nosti a boje

proti bestialním

ani

kacíi,

ped

arodjnice

ani

také

atp.),

osobní

z

své zkušenosti.

padesáti léty míval jsem dlouhé a tuhé

vzdlaným obstáti

a

i

šlechetným, jenž

nelze,

tvrdil, že

potebí

a že této

odvolávaje se na píklad starých

jest v

Rekv

hádky

svobod každém a

s

Ješt

mužem

dosti

bez poroby nikde státu

ímanv,

svobodném,

stedovké

na

pány a parobky, a na novovké demokraty otrokáské v Americe, kdežto já zapíral naprosto, že by tatu, kde jeden rodí se co pán a druhý co parobek jeho,

mohla vbec

e

býti o

svobod

a nikoli jediné o nadpráví, privilegiích, usurpaci a útiscích.

nynjších

ale nenašel

bych tuším muže vzdlaného

rice,

jenž by nestydl se tvrditi,

musí

roditi se

aby druhá

Za

ani v

dnv Ame-

ást jedna (human cattle), lovctví. Pokrok hu-

že pokolení

lidského

a co dobytek prodajný

mohla práva svobody a

požívati

a

vc

co pouhá

již

a právu,

a nelze ho nespatiti ani leží tu na bíledui, ohledem na nynjší trudné postavení národu mého nepestávám volati: a nebesa kalí se nad námi sebe chmurnji, a neznabohové (tebas kleící u oltáv a žehnající se kížem) vymýšlejí na potlaení, hanní a týrání nás prostedky a cesty sebe ošemetnjší: já odvolávám se, ne k násilí za násilí, ale k budouc-

manity,

nenáhlý,

Protož

zapírati.

i

s

i

ve kteréž

nosti nedaleké,

a prositi, ale

nosti,

již

i

pohané pedvídali a

dávní

Ovšem pak nepestávám

neuprositelnou Nemesis.

tšili se

také napomínati

ba zaklínati každého dobrého, aby neoddával se nein-

vzdlával

by pomohl

se,

pracoval a

piioval

rozšíiti a upevniti na zemi íši

pesvdení tomto upímn, že již pi Trvaje na

se

ze vší

síly,

kudy

pravdy a spravedlivosti.

takovém, musím pedce vyznati na míst

prvním vstoupení svém na dráhu politi1848 upadl jsem byl sám v omyl tžký a osudný. V zápalu nabyté náhle svobody choval jsem byl do budoucnosti vbec dvru hojnjší, nežli slušelo; nepamatoval ani uvažoval jsem, že lidé ve krisech velikých dají se voditi více popudy a vášnmi,

ckou

r.

i

nežli

rozumem a pravdou, a protož k žádoucímu rozešení nastasporv mezinárodních že nepostaí pouhé objevení aneb i

lých tehdáž

dkaz

pravdy

cestou

pímou k

i

spravedlivosti. cíli

Osudové

svému, nýbrž

i

lidští

neberou

vždy

se

oklikami asto krvavými

:

ale

Doslov k Radhoštu (187 2).

42.

konen pedce vejme a držme

neminou se ho>

Každý

359

aspo

ne-Ii dnes,

jen setr-

zítra;

bychom nieho dobrého. Jest nás 5 millionv, obkh'ených nepátely tém odevšad kdyby nás bylo 50 milí. a to svorných, nesml se.

to uzná,

že násilím nedodlali

se

;

bych ovšem tak

—

obalu,

Povstné

chom

dvra nkdy

má chyba

Hlavní

mluviti.

v rozumnost

slovo mé:

»

a

—

byla,

pravotnost národu

eknu to bez Nmeckého.

kdyby Rakouska nebylo, museli by-

piiniti se co nejdíve o utvoení jeho«,

proneseno bylo za

pedpokládáním, ba za nepochybnou dvrou, že ve spolku tom osvobozených národv napotom panovati má bude spravedlnost, an vdl jsem, že »remota justitia, quid šunt regna, nisi i

magna dei

latrocinia*

—

}

jakož

svdí

již

sv.

Augustin (de Civitate

XXII.) Pod panovníkem, jehož heslo bylo

1.

»Justitia

regnorum

mn

fundamentm*, mohlo-li jen na mysli tanouti, že by staroslavná íše naše mohla kdy zmniti se ve smyslu slov sv. Augustina.?* v oslavných onch dnech obnovené svobody jakbych mohl byl domýšleti se, že od nám Slovanm bude souzeno, abychom z absolutismu panovniího pešli jen zase pod absolutismus ješt mnohem krutjší, pod diktaturu totiž nepátelského nám plemene? Kterak možné bylo pedvídati, že Nmci vzdlaní mluviti budou o svobod a konstituci, a provádti jen panování jednch nad druhými? že velebiti budou práva osob, ale práva národv šlapati nohama? že tedy budovu svého státního práva zakládati budou na lži a nesmyslu ? že prohlásí rovné právo všech, nám Slo-

Nmcv

—

vanm

ale

pisoudí jen povinnost poslušenství? Zpozdilé bylo a

domnní,

jejich

tak drahým,

nám národnost

že

jako jim,

jest

nebude pokladem práv nebudeme, ba nepocítíme,

vlastní

a že ani litovati

vylouení jejího z života veejného a sprostá áka ta, že onch nkolik drobtv a odpadkv se stolu nmeckého, kteí milostiv nám se propjí, postaí ku poteb naší, svdí jen o bláhové ;

pýše a nadutosti, nikoli o rozumu a spravedlivosti.

muth geht vor dem jist

asem

které dávno šíiti.

svým,

a

vytrhly

Já bohužel nyní

íše Rakouské: v

Fall

sob

— tak

!

Nmci

—

Hoch-

sami, a zakusí toho

asu toho již nedokám. O událostech mne bolestn z klamu mého, nechci se zde

já se

již

i

ne proto,

byla nemožná,

mluví

Ale

sám pouštím nadji o trvalém zachování že by ona nebyla žádoucí aneb sama

ale že

Nmcm

a

Maarm

dáno zmocniti

se panství a založiti v ní jednostranný despotismus plemenný, jenž

ve stát

rznojazykovém

v pontích,

contradictio

a

konstituním, co politický nesmysl (odpor

in

adjecto),

nemže

míti

dlouhého

trvání;

Doslov k Radhoštu

42.

360

(1872).

pak a Maai nechtjí Rakousku jinak, nežli co despotii takové. Vinou jejicii, ježto (jako r. 1848) již upímo roztrhati usiona pohíchu octla se již tuze daleko na ploše šikmé lují íši, která vede do propasti. O národ svj já pi tom nebojím se píliš. Tebas by mu souzeno bylo podniknouti opt zkoušku ohnm železem, chová on v sob již jádra živého a zdravého dosti, aby

Nmci

i

nezahynul v

ní,

ale vzkísil se

k životu ilému opt, budiž to v okol-

nostech jakýchkoli. Jakkoli

Nmci

pak

potupn

jinak než

a

u veejnosti

hanliv dotýkati se

jim vety za vetu, anobrž

nemohu

ve mravnosti a vášnivjí

sají

píkladu vésti

uení

i

velikých

jediné od zvrhlé

židovských,

lidí

ím

dávno jména mého ne-

již

než

zvykli, já

upímn

nkdy výteníkv

dávají se nyní

svých,

od

své a

žurnalistiky

kle-

spustivše se

dále tím více, ježto

pohíchu beze svdomí

to

nicmén nevracím

litovati jich, že

smokv

vtší ásti

s

a studu, kteí naprosto

ku pravd a právu, ale jen k okamžitému zdaru a zisku k liché oblib u tenástva, tak že jedni ped druhými svému jako o závod snaží se, hovti a lahoditi jeho vášnm, národní pýše, panovanosti a nadávanosti. *) Plém židovské vbec, emanciponehledí

i

vané teprv za naší doby, na

spsob

vymanncv, — vzácné — panuje v Nmcích již

všech

nyní všeobecn;

výminky neruší pravidla, nebo veejné mínní netoliko ve Vídni bére se

smrem,

popedn

a

ovšem

vítané

kterýž

svt

estné,

mravním,

smýšleni

toho ani neznají,

v ohavnosti mají vše, ustálilo,

savad nejradji u také

vítají

z oslavné

nemám

co

spanilé,

ani,

v

ve stedu

Maa zde

co

ích,

na

vky!

—

znáti

historicky

rytísku nechtjí;

ustrojilo a

se

uili se do-

ušlechtilých* i

na bursách, ale

již

zvlášt co pibíhají k nim spanilých.*

druhém hegemonském plemeni

pidati k tomu, co

vyniká

nikde titulv pro jejich

obchodech svém,

»íše bohabojnosti a m,ravv

bh

ni

velikomyslné a po

bhem vkv

zejména

lišek,

;

prototypu jejich

co nad

jako njaké povry,

»popudm dravcv

vlky

všeho do asu, pán

O

dávají. Jim, jako

protože historie neposkytuje jim

choutky a pretense; rádi

mu

staí všude a ve všem jen legálnost

Shylokovi, ve

židé

povdl

— v

Nuže,

—

Rakousku,

jsem v Radhost na

Mezi národy europejskými, které já znám, vynikají nad jiné zvláštní Maai ve klení, Nmci v nadávání. Na dkaz energie a hnvu Maar klne, Nmce laje a nadává. Maar ulehuje pouze srdci svému klením, tebas bez dalšího úmysla Nmec ale nadávaje, haní a uráží vždy z úmysla, *)

virtuositou:

:

nejradji Slovana.

:

Doslov k Radhoštu

42.

Asiatský tento

místech rozliných.

osudu,

dokal

se toho, co

národ,

sourodákm

a

361

(1872).

mimoádnou

za

pízní

pedchdcm jeho, Hunm

—

a

aby totiž mnohem mohutnjším odepeno bylo, mohl brzy tisíciletou památku bytu svého na Europské pd. pednosti a panování ve staroslavné Nyní konen domohl se plány » obrovské* íši Rakouské, a jeví v každé píležitosti chtíe ale budou-li Maai dlouho chovati se k sousedm svým tak, jak vyplní se o nich jako štiky v rybníce, poali za naší pamti, slovo ctihodného letopisce Nestora o » Obrech* (Avarech) pedcích jejich,*) a já ruím za to, že pi druhém tisíciletí nezbude ani potomka, jenž by ješt oslaviti mohl a chtl jejich památku. i

Avarm,

slaviti

i

i

—

—

i

—

Zbývá mi ješt pronésti se o pomru kterýž ode pátel sám dal jsem nepátel asto bývá pipomínán, a o kterémž píinu k nedorozumní v Radhost svém jest to mé smýšlení a Nejprve ve psaní chování se co do národu a státu Ruského. do Frankfurta r. 1848 (Radhost III, 13) pravil jsem byl, že »již pouhá možnost universální monarchie Ruské nemá odhodlanjšího protivníka odprce, nežli mne; ne proto že monarchie ta byla by Ruská, ale že by byla universální.***) Potom v odpovdi r. 1863 dané >Boleslavanu« (Radhost III, 124 5) dotknul jsem jen mimo,

i

i

:

i

—

vanských,

na

ale

ustrojilo se ne

carství v Ruších

chodem, kterak

jistém

amalgam

na zásadách slo-

mongolských

zásad

i

nme-

ckých. Obojí slovo pamatuje a pipomíná se v Ruších na nejednom míst podnes nemilostiv. Naproti tomu stojí zase známá který Nmec a Maar spopou má do Moskvy r. 1867 :f) menul by jí, aby nekáral této zrady spáchané na západní civilisaci, ***)

i

i

svobod

ba na

hradské

já

i

doetl jsem ruských

»Neue se k

a

humanit vbec

A

.?"

kdežto v

jisté

koterii Petro-

podnes vyhlášen jsem za nebezpeného revolucionáe, se zase

ješt

freie Presse*,

Rusm

r.

1870 v jednom

ostrého

horlení velmi

proti

mn,

z asi

pedních asopisv v duchu Vídeské

an jsem prý hrozný reakcioná, a choval jsem

falešn, jinak mluviv

r.

1848 a jinak 1867. Promluvím

zahubil je bh, pomeli a myslí hrdí; po ten den Obín. A jest písloví v Ruších (XI století): »zahynuli jako Obi«, po kterých není ani plemene ani ddice.* (Nestorv letopis Ruský, vyd. K. J. Erben v Praze 1867, na str. 7—8). *)

všickni,

»Byli

Obi tlem

a neostal

velicí

i

ani jeden

i

—

**)

Viz

.

6.

—

***) Viz

.

29.

—

t)

Viz

.

35 A.

42.

362

tedy

Doslov k Radhoštu (1872j.

oteven

a

vrn,

aby

je

znáti a posouditi mohli

njší, tak

i

Pedevším vyznám,

objevím že

smýšlení své,

celé

posavad

pátelé

nejen

i

bývalé

ny-

i

nepátelé.

nelituji

ale

i

žehnám

okamžení, ve kterém odhodlal jsem se byl ku pouti do Petrohradu i do Moskvy. Když cestování jak vbec, tak i zejména do Nmec,

do Ameriky, chválí a porouí se do Anglie, Francie, Itálie, ba jednomu každému co prospšné pro nabytí mnohých známostí: pro by jen cestování po Ruších mlo bylo nám býti škodou a híchem.? Já nabyl jím píiny k oprav nejednch domnní svých, a k dkladnjšímu nahlédnutí do všelikých otázek, ježto úzce dotýkají se života našeho národního! Pi tom neobmeškal jsem i. tam i

nahodilých píležitostí,

jako

hájiti,

jiní

moji pátelé, politický pro-

gramm svj, jenž bylo jest » federalistické Rakousko.* Ze naproti tomu nepátelé naši vtili u nás úmysly netoliko politické, ale konspiraní, tomu se nedivím. Svdomí jejich vlastní uilo je, jaké mli bychom píiny proti nim, kdybychom smýšleli rovn jak oni. Soudit' oni jen dle slepých popudv a vášní, nikoli dle rozumu a i

i

skuteného vdomí. Nmci nkdy posmívali se, a to právem, když ped drahn léty pemítána mezi francouzskými vtipkái otázka: »L' AUemand peut-il avoir de lesprit* } Sami však, a to netoliko pedanti mezi nimi, stává

e

nesoudívají

mnohem

zprávnji, kdykoli jim na-

Pi samém pomysl jejich, a v povdomí

o Slovanech vbec, a zvlášt o Ruších.

n

myšlení na

naparuje a

již

nadýmá

se

nesmírné své pednosti blahoslaví sebe, jako Fariseus v evangelium, v kultue opozdilým poloubarbarm. že nejsou podobni tmto

—

Zatím ale známosti nežli

nkdy

staily

jejich o nás

i

o Ruších

nestaí ani dnes

známosti francouzské o nich; a

dále,

ponvadž

jiní

co prohlášených prý vševdv soud o nás za oprávnný, nemže býti jinak, nežli že liché pedsudky hojné panují podnes ve veejném zejména co do snah a úmyslv Ruských. I jakžmínní Europy,

národové

západní

a nejbližších

pijímají

sousedv

jejich,

našich,

—

bych

já byl

neml píiny

pravdivého a dkladného

snažiti se

o nabytí

pesvdení

vlastního,

}

Pokládám si to za nemalý zisk, že již nenacházím píiny báti njaké universální monarchie Ruské. Kdokoli jen pobudoucí se váží, za jakými výminkami by ona uskuteniti se dala, nebude se to zazlí, že spatoval jsem v ní, a jist diviti, a tím mén

mn

spatoval bych a míry« atd. jí

na odpor,

i

podnes,

»zlé nevyslovitelné*,

Ponvadž národové

—

a to

s

statení

»

neštstí bez konce

všickni

nasazením posledního groše

postavili i

by

poslední

se

kr-

Doslov k Radhoštu

42.

363

(1872).

—

neznamenala by ona nic jiného, nežli násilné pemožení, dokonalé porobení a zotroení celé vzdlané Europy, potlaení a udušení všech svobodných a ušlechtilých myšlének snah

pje

krve,

i

v pokolení lidském. Žádný universální monarcha.

Ruský neb jaký-

státi se Titem aneb Trajanem, tam vypukající vzpoury a odboje, co pokusy k optnému osvobození sebe, donutily by i sebe upímnjšího iidumila konen ku písnostem a krutostem, kterýchž by jinae sám byl se zhrozil. Ale ukrátím rozjímání o tom tím radji, ím lépe pesvdil jsem se, že bylo by nemístným. Osvícení nejen netouží Rusové všichni, a poet jejich není chatrný, za po rozšíení hranic íše své na západ, ale považovali by je Nejen že nehodu, kdyby k nmu jakoukoli píinou donuceni byU. prostranství íše jest již tak ohromné, že každé rozmnožení jeho pimnožilo by vládních nesnází, ale každé vtlení nových živlv národních do Rus hrozilo by alterovati napotom charakter djin

koli,

nemohl by

protože

pi

ani

nekonené

nejlepší

vli

a nesíslné tu

i

i

—

—

i

i

Pirozený soucit a píze k utiskovaným souvrcm a sourodákm v Turecku v Austrii kiv vykládají se za chtí po jejich opanování. Zejména dobytí a pipojení Konstantinopole k carství považovali by vzdlaní Rusové za pravé neštstí, jelikož bláhové bylo by každé pomyšlení na její assimilaci k celku íše, a dvojení vlády Ruské ani car ani rozumný vlastenec žádný páti ruských.

i

ohledem k Europ sob pejí, jest jen to, aby na západních koninách svých nestýkaU se a nemli initi se státy tuze mocnými a jim nepátelskými. Nešastný ili pomr ku Polákm nemní v tom ohledu nieho. Poláci

sob nemže.

Co

ruští

politikové

—

vlastn šlechta Polská, platnosti byli

pedvkých

pedkové

— odslovanivše

událostí svtových,

jejich, ani

jež

naprosto smíiti se

s

pvodn

postoupili panování ve drahné ásti

eených

se valn, nechtjí ani uznati

ponkud

»bu

zavinili

Rusy, le by jim tito Ruského území (v tak

»krajích zabraných«), a tudíž podrobili se jim sami. Sta-

více tedy svévolnou alternativu, že poddati se sejí

také

Moskali

aneb

Poláci «,

nemají

ani

aneb zahynouti mupráva k žalob,

že

Rusové, nechtjíce nikoli zahynouti, pijali a vedou podaný jim boj

kteí nejsme ani Poláci ani každý pohled, každé pomyšlení na toto vzájemné vraždní a niení se pedních kmenv slovanských velmi žalostné, zvlášt ohledem na spolené naše nepátely, ježto zmáhají se co den více a více. Proto také nejnovji množí se pína život a na smrt.

Pro nás však,

Rusové, ale jsme pátelé obou,

kladové

Polákv mírných,

jest

uvažujících

nevyhnutelnost

osudv

a

364

Doslov k Radhoštu (1872).

42.

potebu spoleného zachování

ob

Slovanský nadchne

Doufejme, až jen pravý duch

sebe.

strany lépe než posavad,

že

této neesti

i

bude konec.

Duch Slovanský zásady Slovanské, co jsou ? ím se liší od nmeckých, maarských neb mongolských ? Nejde mi nikoli !

zásad

o chválu

jejich,

ale

jde mi o poznání

pravdy.

nikdy a

Slované

nikde neosvdili se býti národem dobývaným, výbojným, panova-

Válili ovšem, kdykoli museli, a umli ku p. eští husité nad celou takoka Europou), ale na podmanní sob sousedv a nepátel svých nepomýšleli nikdy. Hlavní jejich vada byla, že baživše píliš po

ným

a podmanitelským.

asto také

vítziti

(jako

neumli mezi sebou ani uznávati potebu vyšší autority, ani vyhýbati se rznicem a rozbrojm. Však znám jest sám první pvod íše Ruské r. 862, když Slované povolali k sob panovníky z ciziny, aby pomohli zavésti u nich poádek, kteréhož jediného jim prý se nedostávalo. Tím vštípeny hned panovaz pedu do Rus také zásady nejen vyšší autority, ale nosti a výboje, které nkdy došly byly nejvyššího kvtu svého

svobod

a nevázanosti,

i

u

ímanv, Mongolv

Nmcv.

a

kání a porovnání netoliko

Vždy

hned za urážku.

váleníkv

stal

ale

mi, že i

s

Nmci

svt,

se mistrem

ale

i

každé stý-

sob

Mongoly, kladou

Cingischan byl netoliko jeden

a vítzitelv na

jím vedený

Divno

ímany,

s

z

nejvtších

veliký zákonodárce, a národ

netoliko v

podmaování

krajin cizích,

jemuž by od nho naši Vídeští ústaváci ješt piuiti se mohli; humanita spravedlivost ovšem ležela jednm dobyvatelm tak málo na srdci, jako druhým. Nyní tedy již na snad jest rozdíl mezi zásadami slovanskými a nmeckými neb mongolskými. Uznávám, že Slované vbec musili osobiti sob a následovati umní nepátel svých, nemlili od nich dáti se nejen podrobiti, ale zniiti uznávám, že Slovanm ruským bylo toho tim více potebí, ím hojnjší a mohutnjší obkliovali ale

i

ve veškerém

umní

centralisaním,

i

i

i

je

nepátelé, a že bez

;

pemožení

a podrobení

tchto, tehdy bez

výboje a centralisace, byla by nikdy ani povstati nemohla mohutná

Nyní pak, když

íše Ruská. i

a rozdrobiti se zase,

k obran jichžto

poslouží

své,

ale

výten i

netoliko

ani zanedbávati

za

pední známka

rodu, nýbrž

již

dlouhovkým, nepravím

sankce trváním

to

mám,

jest

že

utvoila že

umní

by

se,

mla

ale

nabyla

rozplynouti

váleného, potebného

návrat k zásadám

slovanským,

mírumilovnost a nebaženi po panství,

ke všestrannému prospchu netoliko Ruského ná-

veškeré humanity.

42.

Jest tedy velice

Doslov k Radhoštu

aby

národ

vdcové

celý,

pamt

stále

ale

pedkv

stech

i

rodu

dali se

duch Slovanský zmáhal

a

jím proniknouti více a více netoliko

Potebí jest obnovovati potebí vzdlávati se ve ctno-

a vladai jeho.

živobytí

i

svého,

svých a varovati se poklések

veliký a prostranný jest

sebe v

aby pravý

páti,

šíil se v Ruších,

365

(1872).

vad

i

Jakkoli

jejich.

obor národnosti Ruské, pedce uzavení

pouhém Ruském povdomí mohlo by

obmezenosti a jednostrannosti, ale

i

vésti nejen

k myslné

k neušlechtilému národnímu

Buda Slovanem, a cít se co takovým, Rus netoliko rozznamenit duchovní horizont svj, ale nabude i hojných prašíí menv k utšení a povznesení svému. A v tom ohledu práv pou Kdežto naše Moskevská r. 1867 nabyla významu nenepatrného. prvé uvdomní slovanské v Ruších obmezovalo se bylo v nevalném oboru vzdlancv a tak eených Slavjanofilv (dle obecného domnní ponkud prý podivínských), toto vdomí již krátkým objevením se a obcováním nkolika výtených mužv Slovanských u veejnosti Ruské ujalo se více mén ve všech kruzích, ba v lidu nabývá od té doby moci a síly vždy vtší a obecném, a nabylo osobn dostalo se o tom dkonen bohdá neodolatelné. kazv utšených drahn, ježto vypoítati sama skromnost mi zapovídá. Však jisté jest a známé, že nkdejší odpor tak eených >západníkv« proti Slovanské idei zaniká v Ruších více a více, a veejné mínní jednolitého národu óOmillionového asem svým stane se jist mocností svtovou. Tu pak uskutení se teprv povstný onen »panslavismus«, kteréhož nepátelé naši všickni od dávna tak náramn se lekají, ne proto, že by jim odplacovati ml zlým za zlé, ale že jim nedovolí více páchati ono zlé na Slovanech, kterému od vkv jsou zvykli. Slyšel jsem a vím, že jakmile Maarských, a vyplní se touha hojných zuivcv Nmeckých sobectví.

i

i

Mn

i

i

piklhauby

i

honvedi

ponou

železem a krví apoštolovati mezi námi,

nebude v Ruších pána dosti mocného, aby chtl — Však toho dopovdíd ani nepotebí.

dusiti cit a hlas

—

Pomr Rusv k ostatním národm Slovanským pojímá se smyslem velmi rozdílným, netoliko v Evrop, ale v Rusku samém. i

Jedni patí

na

pedpokládají i

ti,

jen jako na lásku

jejich

nevyhnutelné

mluví o úplném

kteí

všech

mezi Slovany;

platonickou

prý

nkdy

ne tak

snoubení;

sjednocení,

ba

jiní

jsou

radji

jako

ujedinní. Poslední praví, že Slovanstvo celé musí co nejdíve »obrusiti«

t.

j.

poruštiti se; panslavismus jejich

rusismem.«

Jsou

to nemnozí,

s

vtší

ml

ásti

by tedy

slouti

horkokrevní

»pan-

mladíci

nimi

mezi

echové od

více než tisíciletí neproto

obtmi nesíslnými

svou zápasy a

dobré

za jakékoli

jí

A

slovo.

jihu.

ím

více

uiti se ruskému jazyku,

bude

nepopiratelné

všeslovanského

jim,

Všickni

pouení

a

útchy nám posky-

ei

a literatury proto

Sny o utvoení

jsou

—

sny a nic

svtové nezdá

centralisaci

odpovídám

dá se pedpokládati také my budeme tím radji

totéž

a nezanedbáme nikdy.

jednoho jazyka

I

rozdílu

nenacházím:

já

a uhájili národnost

hájili

literatura ruská: ale své vlastní

nespustíme se

prázdní;

nevýslovnými, aby pak odekli

i

o jiných Slovanech, zvlášt na tovati

ovšem

Maarskými

i

chtli by zniiti nás co národ.

jedni jako druzí

se

Nmeckými

a fanatiky

(1872).

ducha

Slovanského

mezi Rusy, pravého

že

Doslov k Radhoštu

42.

366

více.

pedce

se

a

býti

uvedení

Pi

vší

úmyslem

prozetelnosti božské, aby pokolení lidské zaniklo v jednotvárnosti. Náleží tedy uvažovati

ského

úloha

:

to

úvazkové

jelikož

netoliko

spsob njakého toho snoubení slovannesnadná, ale ponkud choulostivá,

positivní,

i

v nichž

národové

octli,

libovolného snubování jim nedovolují.

sami

mén

pomýšleli

na skutek takový,

všichni

na

svt

se

Také dosavad Slované

nežli

sousedé a nepátelé

federativného Rakouska pedpokládá vždy pos jinými mocnostmi. jeho s Ruskem, jakož pátelení kojné Djiny pak let 1848 až 1866 postavily to na bíledni, že jak vbec

jejich.

Idea

i

u

Slovanv Rakouských,

spojení jejich

tak

pod vládou

i

u

echv

zddnou

zvlášt, idea federativného

zakoenila se byla v myslích

uskutenní a zachování jejímu obti. Zdali po tom, co zvlášt tžké pinášeli ochotn po pádu Hohenwartov, návodem z ciziny, zakusili trpkého, ješt

veškerého lidu tak

že k

hluboce,

všeliké dosti

tém

pochybuji; aspo vždy k tém.už hotovi zstanou, já nevím a po tolikerých sklamaných nadjích, pi rostoucí co den persekuci, bylo by protipírodné, kdyby odvkým utiskovatelm svým sami

vždy ješt chtli pomáhati

nouze,

z

—

do kteréž že

tito

brzy

ekl jsem, že již nenadji upadnou, jsem dostaten pesvden se valné budoucnosti Rakouska, zvlášt od té doby, co Nmci a

Maai

udlali

z

nho

co stane se

vbec

pesvdení

jen tolik, že

hrubou despotii plemennou

otázka tedy,

:

Slovany potud Rakouskými, a zvlášt s Cechy, není bez dležitosti. Nepouštje se do možností všev tom ohledu likých, jichžto pedvídati smrtelníku žádnému nelze, povím z úplného se

robenost a v poddanství se nespokojili s

osudem

echové, co národ, kdyby upadli v podbuto Ruské nebo Pruské íše, nikdy by svýnj

;

z pamti, že sob, t. j. své

nikdy by jim nevyšlo

dle práva mají od jakživa poddáni

býti

jen

sami

Doslov k Radhoštu

42.

vlád, svému vlastnímu panovníku. Prušáky, pro jejich ger-

vlastní

manisaní

nemohli by pokládati než za úhlavní nepátely a

fúrii,

vrahy národnosti toho;

tmto

Co do Rusv

své.

se

stali

i

Jestliže ale,

mimo nadání

ovšem tyto bude potebí

vždy

reflexe

proto ubývalo života

i

síly

již

nežli platonické lásky,

nesmrtelnosti.

co

tžších,

V

aniž jim

jejich

do vlády,

ješt

takovéto tedy

mezi Cechy a Rusy

se

jako až posavad. Ale jeden

ohled:

dvojí

své platnosti,

v poslední takové

i

pak a zrádcové

odrodilci

;

kdy dobudou palmy pípadnosti nebude moci objeviti

sob

a to ješt

tolik,

as

ve trapném svém

jako posavad,

zstanou vrni

jich pestáli

hnilý

drahn asu na

udrží se ješt

pozbudou na ten

setrvati,

nenabyli, aniž

znávati

pomocníkm

prý všickni o to péi vedou,

jakož státníci

postavení. Nepochybuji, že

zkoušce;

a

ale spojenci a dle

pedvoji v Europ.

tu

Cechm

by ovšem pravý opak

pátelm

nejvrnjšími, ne poddanými,

pokoj ili status quo

východ:

ale byl

co pirozeným pokrevencm,

by poteby tebas svým,

a

367

(1872).

pomr

potebí jest rozedruhý co do národu

i

tu

Ruského.

Co do vlády Ruské, nické ji

její

k

Cechm

nelze tuším posavad mluviti ani o plato-

lásce;

aspo

já

nevím o skutcích, kterými by

byla osvdila. Úhlavní nepátelé naši za naší

snaží se nejen

všemožn

chom budoucn,

zemdlíti, ale

i

dokonce

doby nejvíce proto vyhladiti nás, aby-

svtovém mezi Germanstvem

v neodvratném boji

po stran pirozených píbuzných a obráncv svých. Akoli tedy známo jest celému svtu, že dsná mohutnost Ruské íše jest, ne-li hlavní, aspo znamenitou píinou a pramenem hojných utrpení našich: vláda Ruská nicmén ignoruje skutek ten, a diplomatie její netoliko neztratila ješt ani slovíka pro nás, ale hledí poád všemožn vditi se našim nepáte-

a Slovanstvem,

lm.

nemohli

státi

skrze nástroje a spojence své,

nejen

pomlouvati nás u cara co revolucionáe a demagogy (jakož

dobe

Bismark neostýchá

se,

o tom zpraveni jsme), ale podncovati vanstvu s

boj

vražedný:

Nelze

ním.

tajiti,

a

diplomaté

že okolo

trnu

již

také v Austrii proti Slo-

nicmén bratíkují si baušky vždy ješt otáí

Ruští cara

pednost (zvlášt skrze ženské) mají, dávné tradice a sympathie nmecké, naskytující se tu a tam zjevy také slovanského rázu nevyvracují ješt pravidla. Ponvadž pak ku platonické lásce

se,

ba

i

i

potebí jest aspo dvou stran, ježto by mly se rády navzájem: snadno jest následkem toho posouditi také pomr národu eského k Ruskému dvoru.

368

Doslov k Radhoštu

42.

pomr

Jinaký jest ovšem

(1872).

Tu

od národu k národu.

budiž mi

pedevším na skutek dle mého zdání velice vážný, ba rozhodný, o kterém ale, pokud m>n známo, nikde ješt ei nebylo: míním netoliko píbuzenství, ale ekl bych radji úplnou identitu ducha Ruského eského co do víry a náboženství, aspo se stránky subjektivné. Nabyl jsem o tom zkušenosti zvláštní, kteráž jinak málo komu naskytuje se. Když za pobytu svého v Nizze r. 1860 od vysoce vzdlané paní Orlovové dostal jsem ísti p. dovoleno

upozorniti

i

Sapova

knihu o Rozkolnících ruských, bylo mi najednou, jakobych

—

husity XV až nkdejšími známými svými, XV^III století, jako bych etl rozmanité polemické traktáty z dávné minulosti eské, aneb jako bych obcoval zase, jako za svého mládí, se zbytky starých Bratí eských ve východní Morav,

ocioval

mezi

se

—

asem svým

kteí

Josefa

II

devším ve

r.

1781. Rozdíl

pedmtech

nevzdlanosti

nkdy

až

i

píinu

byli

chytají

ovšem

k ohlášení tolerance skrze

veliký a podstatný

se tu

jevil

cis.

pe-

kontroverse. Kdežto rozkolníci ve hrubé své

vesms nepodstatných, malicherných, ba pi vykonávání náboženství, hledli

se

smšných

dali

stránek

Bratí eští ne k obadm církevním, ale ku podstatným lánkiim víry, a u pirovnání s onmi mohli by považováni býti za pirozené pravé

vc

lánky

porm

pedevším k

v oddanosti myslí

pesvdení,

a hlubokosti

vosti

o

Ale ve spsobu, jak jedni

filosofy.

svou,

v

horlivosti

tak

i

zákonm

trestním

a

v opravdo-

obtavosti,

kterou

kterými unikali jak od-

své se zasazovali, v chytrostech,

cizím,

druzí pojímali a vedli

i

náboženství,

své

doby,

až

i

v lichých

nkolika syllogismech, jimiž se hájili, bylo mi spatiti dokonalou ducha totožnost (identitu). Precisnji opsati a vymiti jí neumím, le bych celou o tom knihu psáti ml; jsou vci, které tém jen úplná jejich citem, a to neomyln, pojímati se dají, akoli krátká definice ješt se nepodaila (ku p. typus tváí židovských). I v tom i

jeví se stejnost, i

nyní ku

a mén

p. Starovrci

závažná, sibiští,

že jako dle

vynikají nad jiné rodáky své poádností, a mravností

vbec.

Prodlil

nkdy

svdectví

Bratí eslí, tak

všech

pracovitostí,

cestujících,

spolehlivostí

pak jsem pi vci této zvlášt za pí-

inou známé hallucinace Duchinského, jenž by rád Rusm vbec odepel pvod netoliko Slovanský, ale Europský, a zavedl lichými dvody svými již nejednoho vážného historika. Rozumí se. že kde se iní o vzájemném pomru národv Ruského a eského, i

e

i

tam naped musí na

pvod

jejich.

jisto

Já tedy o

postaven

pvodní

býti

totožnosti

spolený neb rozdílný

nemám

ani té nejmenší

Doslov k Radhoštu

42.

pochyby, jakkoli jinak veliké

vychováváním od více

Aby

mých

však ze slov

spsobené rzným

jsoi: rozdíly,

nežli tisíci

369

(1872).

jejich

let.

nedorozumní

nevzešlo

nové, povinen

poznamenání ovšem mén píjemné. Z dotené totožnosti ducha Ruského eského pi sporech náboženských nesluší hned uzavírati, že by Cechové, dle pání mnohých Rusv, snadno

jsem

doložiti

i

také pilnouti mohli k církvi pravoslavné, kdyby vím, že oddanost

známé dekrety nepimnožily

eská ke

stolici

ímské

dnv

Dec.

1864 a

ze

8.

ji

Akoli

jen znali.

není nepemožitelná,

1870

18. Juli

i

že

nikterak

jí

by nynjší spsoby léby ona prvé odhodlala se k nkterým reformám, ne ve vrouce, ale aspo pi bohoslužb. Obyejné liturgie, dlouhé a jednotvárné, mluvíce jen k citu a nikoli také k rozumu, neuspokojily by, nýbrž díve unaani upevnily, pochybuji

Ruské

církve

echy

pro

staly se

pedce,

že

tuze vnadnými,

by ducha eského, nezvyklého pouhé passivnosti, ale potebui požadujícího samoinnosti a ruchu myšlének i v konání náboženství; žádá on ve chrámu Pán slýchati a rozjímati také vily

jícího

pouná, chce zpívati na hlas s obcí atp. Též náramná postv písnost pravoslavných byla by mu protimyslná atd. A jestli nadje, že by spsoby ty brzy zmnily se } kázaní

i

Jest

asto

pak

i

sob

oblíbili

nebožtík

ctím

v

i

ruské,

kterému nelze u nás

z úst velice

bu ruskou

Hilferding to

se

jal

provésti

a nechajíce

šwabachu

i

graždanku, aneb staroslavnou uiti

i

mohlo

se

dobe tušiti. echové

vzácných, tu žádost, aby

a

spisem

ukazovati

mlo. tom dkaz náklonnosti k nám

by

kterak

pání i

Rusy aspo u písm,

srovnali se s

aby

jiné

slýchal jsem,

zvláštním,

Pochopuji a vidím, ba

a

:

latinky, cyrillici;

ale

bojím

že

se,

pání

takové zstane vždy jen pium desiderium. Akoli zapírati se nedá, že azbuka

ruská

má nkteré

sykavek

,

zvláštní

nedokonalosti

š,

ž:

však

patrné a

výhody, zejména ve prostém psaní

nemén

nedostatky,

oznaení všech rozmanitých

jest

i

kteréž

to, jí

má

že

také

nedovolují

zvláštností ve vyslovování jak

jiných

jazykv europských.

Také

není to

své

urité

eském, se o vci

*) Není zde místa, šíiti marná chlouba, že pravopis eský sám v sob jest mezi všemi známými na svt jeden z nejdokonalejších a nejfilologové zahraniní, na schválení Raškovo, dslednjších, tak že

tak

i

této.

i

*)

Ku p. jméno

»Hegel«,

Gegel, Hehel a Gehel atd.

—

A

co

psané po rusku, mohlo by se ísti též co poneme s nesíslnými Mjullery (MúUery),

si

o Shakespearech, Voltairech, Goethech atd. ani

nemluv

?

24

Doslov k Radhoštu

42.

370

valn ho

užívají

ku

poteb jazykv

(1872).

mimoeuropských, a Jihoslo-

vané, píšíce písmem latinským, sami dobrovoln k

nmu

pilnuli.

Výmna vci dokonalejší za mén dokonalou nebývá nikomu vhod beze známosti latinky vzdlaný Rus žádný I ponvadž a vdk. neobejde se, pro by jen písmo eské, znaící všecky zvuky slovanské co nejuritji a nejprostji, mlo jemu býti obtížným? písma, znaí sice zejmé Obojí ale ta neshoda, co do církve i

obapolné náklonnosti mezi

rozdíly, neruší však ani píbuzenství, ani

Rusy a echy.

eštní Rusv,

Jakož tak ani

nemohou povzdlaní Rusové vesms nechtjí, abychom

echové

a žádati

nežádají

my odekli se národních zvláštností a djin svých, ježto v djinách Europy a civilisace vbec ne na posledním stojí míst, a proslují bohdá ješt více, až jen Nmecká evnivost a domýšlivost nebude Rostoucí nyní každým rokem pýcha, panovanost a hrabivost Nmcv, hlásajících již beze studu, že jsou povoláni panovati Slovanm, nemže než ím dále tím více buditi a tužiti

jim na závad.

oddanost a píze mezi i obapolnou v ústrety budouchledím uspokojením Rusy a echy. Proto já s nosti, ím další, tím utšenjší, vda, že po boji dlouhém a krutém

netoliko

cit

Všeslovanství, ale

co vítz konený,

Slovan,

nepátelm

k

chovati se bude, nežli inili Mongol,

Stal

úmysl

jsem

nad nadání.

i

aspo

ješt,

se tuším

o

vcech

mnohomluvným

Nmec.

a

e

a prodlil

mnohá

krajany svými, ježto po

mým

sluchu laskavého, a že píši

již

léta

nejednou popáli

mé

cele,

abych nedal místa do eí zbytených.

k nedorozumní, zabral jsem se nkdy snad to mám, že vyslovil jsem se aspo dostaten; i

i

poklésky a nedostatky

známí moji nepátelé

(dle

mé

Richeliovské

dobromyslný

mírn. Ze maximy: »Donnez-moi posuzovati

un

homme, et je vous le ferai pendre*, dva psané ádky od nkoho, a já vám ho pivedu na

deux jen

—

lignes

slovm

i

Za

bude

nad

slova poslední závti a louení.

hojní pátelé moji znali smýšlení

tená

svou

Zdálo se mi, že to bylo posledníkrát, co mi politických, dáno bylo pojednávati veejn

ped Aby

spravedUvji a šlechetnji

Maar

—

[dejte

mi

šibenici],

neobmeškají také nyní obviovati dávného zvyku svého) to pedvídám myslí tebas do kriminálu a odsuzovati mne a dle

—

dosti klidnou, aniž

Ml ale

s

bych ovsem ješt ledacos na

bojím se

i

unaviti

—

i

nimi hádati se budu.

tenáe

srdci, nežli

hovorností

svou,

i

umlknu navždy; ubrati

sob

více

)

!

43.

asu ku

práci

Rusové

kterou

jiné,

a

eši

právem

371

(1873).

požaduje

oekává národ

i

ode mne. Poslední

mé

slovo jest

moji milí v Cechách

i

srdené

nikdy nepestávali býti vrni sob,

Dopsáno

v

Malci

43.

a vroucí pání,

aby národovci

na Morav, v jakémkoli postavení se octnou,

31.

pravd

i

spravedlnosti

ervence 1872.

Rusové a eši (1873).

Dopis redakci Reformy

(Frt. Schuselkovi) ve

{Refonn, ISjs . 23 ; Gcdenkblátter, 2S2

—

Vídni,

7.)

Palacký pokládal Doslov k Radhoštu za své poslední slovo v politických vcech, ale posledním nebylo. Polemiky list nmeckých a Petrburských Vdomostí, jakož otevený list Hansa Kudlicha z Ameriky Palackým ovšem nehnuly.

Rovnž

neodpovídal zprvu na výtky

inné sob

ve

lánku

prof.

Makuševa o ^severozápadních Slovanech,* o pomru echv a Polák k Rakousku Rusku (v »Golosu« 1873 , 26, srov. Pokrok 1873 . 57 z 27. února); ale když Schuselkv týdenník »Reform« podal ze lánku výtah svému tenástvu, Palacký pece uznal odpovdíti krátkým výkladem a osobní obranou. Spatoval v prof. Makuševu slavjanofila toho druhu, který žádá usjednocení Slovan v písm, jazyku a literatue jakož ve víe — ve smyslu poruštní, a který následovn nepeje politickému trvání Rakouska. V skutku Makušev, vytýkaje Palackému jeho rakušanství v r. 1848, mínil, že silné, jednotné Rakousko pouze bez svobody je možno, svobodné že se musí rozpadnouti v ástky; že tudíž Rakousko se rozpadne, jelikož duch asu nutn vede ke svobod. (Na Rusech pak bude, vbec zachrániti západní Slovany, tebas proti jejich vli i

i

i

Palacký odpíral tmto náhledm, nejprve co do pomru záp. Slovan k Rakousku. Rozpadne-li se toto, nestane se to následkem svobody, nýbrž nynjšího, jenž Slovany sotva povede následkem absolutismu dívjšího jtšt jednou k zachování Rakouska (jako r. 1848). Svoboda není panování, znaí jen spravedlnost, vzájemné šetení práva všech: Rakousko pak potrvá jako federace všech svých národv anebo nebude vbec. Jenom Nmci a Maai pokládají íederalismus za rozdrobení; on však je schopen dáti íši vetší a trvalejší moc, než násilný centralismus, který národy neuspokojuje. Také tehdejší trojice slovanožrout (Andrássy, Bismarck, Rauscher) i

bu

na dlouho prý nebude urovati osudy Rakouska: shoda pak byla by možná muži jako jsou Schuselka nebo Gervinus, ovšem ne s hlasateli »Neue freie

s

24*

43.

372

Rusové a eši

(1873).

—

Napotom Palacký (jako v Doslovu) odmítá rusifikaci slovy rozPresse*. hodnými: že budeme-li jednou musit pestat býti echy, bude nám to asi lhostejné, zda-li budeme Nmci, Romany, Maary neb Rusy; na ten as že echové zachovají svou národnost, dokud budou sami chtíti. Dle vle svléa mrav, ano celé duševní ddictví vbec není možno; t. zv. vzdkati Inné tídy nikterak nemohou v té píin samy od lidu se odtrhnouti, nestavšak u nás vda nepstuje se jen pro sebe, rati se o vzdlání národa svého

e

;

ale také pro státi

mže

vzdlání

pomru

pouze v

duševn

býti

lidí

a

národ.

Protož

echové mohou

pátelském, budeli on vzájemný;

i

naproti

velikým.

Makušev odpovdl ke lánku Palackého zase v Golosu . prý zniiti zvláštnost

Rusm

potem malý

národ

Nechce

178.

eskou národnost, ponvadž jí ani není; je prý pouze kmenová eská a jediný národ slovanský. Nemínil prý, aby západní Slované

poruštili, nýbrž aby pijali písmo cyrillské a mezi sebou sbližovali se k jednomu spisovnému jazyku; mluviti o jedné víe bylo by prý ješt pedasné. Vedle toho obvioval Palackého z osobního nepátelství k Rusm pomocí klevet i nepravého dovolávání se jeho Doslovu. (V. Pokrok i873

se

.

198 z 20. ce.; srov.

i

a jejich

echv ale také

.

»Reformy« (ode dne 29. kvtna) pod nynjším stavu severozápadních Slovanv pomrech* bezejmenný lánek »ve výtahu*, který sice a Polák v jejich pomrech k Rakousku a Rusku vbec,

Uveejnili jste v

názvem

ís. 155 a 162.)

»

Ruský

22.

hlas o

mé osoby

zvlášt

práv vlídným sp-

se dotýká a to ne

Piznávám se, že by mi bylo za tžko, abych to tentokráte smlel a zejména Vaše tenáe, kterých si zvlášt vážím, ponechal pode dojmem mylných udajv a závrv. Nejmenovaný ale dobe známý pisatel (prof. Makušev ve Var-

sobem.

i

šav, kdysi

cis.

ruský tajemník konsulatní v Dubrovníce) rozhor-

luje se velice

nad

van, kterou

asto špatn

>

Dle jeho názoru, nyní pedevším

>

Nmci

ne pouze jednoho

—

politikou severozápadních

spravují obmezení nebo sobetí

a ne oteven snažiti se,

jednotní, jako slovem

krátkozrakou*

vysloveného,

ne aby

byli

tito

nýbrž

Slované

práv

tak

už jsou nebo za krátko budou; mají býti

srdce,

nýbrž

mají se poruštiti.

i

jednoho jazyka

Ponvadž

vlasteneckého

pesvdení,

djin Rakouska nkdejších mezi své >obmezené nebo sobecké*

znalost'

dospívá vrcholu v dilemmat

stavím,

národm

kdysi blouznil pro Rakousko, ke všem

(jím

a jedné

upírá

a protože

odprce.

mi také všelikou

;

mne

také

Rozumování jeho

takto vysloveném):

notné Rakousko musí se zíci svobody

jsem

stejn spravedlivé,

nynjších, a staví

i

víry,

takým požadavkm ode

já

dávna jsem se stavl na odpor a dosud se vší velostí

mli by

svorni,

Slo-

vdcové*.

>Silné, jed-

svobodné Rakousko musí

43.

Rusové a eši

373

(1873).

Duch asu tíhne ke svobod, a následovn k rozpadnutí Rakouska*. Dejtež sob, velectný pane, nyní tyto názory a vty krátce osvtliti také s mého stanoviska. Všecky otázky sem spadající od 20 let jsem už optn a podrobn rozebíral, a nepovím tudy v této krátké stati nic nového pro nikoho, leda snad pro pana Makuševa; ale jsou pravdy, jež lidem vášnmi na scestí svedeným nelze dosti asto opakovati. S pisatelem srovnávám se pouze v jedné vci, kde totiž praví, že duch asu tíhne ke svobod. To jsem já nesíslnkrát veejn vyslovil a naposledy ješt r. 1865 ve svých pojednáních o >státní idei Rakouska* podrobn odvodnil. Ale vývody z této vty, k nimžto my oba dospíváme, jsou sob docela prose rozpadnouti ve své souásti.

i

tivný.

Pan Makušev praví, silné jednotné Rakousko že musí zíci se svobody; následovn že s duchem asu, jenž tíhne ke svobod, na smrt. Ale na jak dlouho.? Jak musí se pustiti v boj na život dlouho bude jednotné a silné, zavede-li zase absolutismus, který by musil býti ješt mnohem nesnesitelnjší, nežli býval ped r. 1848 a pro nás dosud jest.?" Ped 25 lety jen Slované doufajíce v konenou spravedlnost', Rakousko uchránili rozpadnutí: budou také budoucn, dávno byvše trpce zklamáni, ješt chtíti tak uiniti i

—

.?

Ovšem rozpadnutí

toto, dle spisovatele, jest nejen žádoucí, ale také

neodvratné a už brzké: a bohužel jak vci nyní jsou, nemohu v

tom

ven

a naprosto odporovati;

zcela

už ve své »politické závti* tak

k tomu, bude

následkem

to

nikoli

mu

piznal jsem se k tomu ote-

e.

z

svobody,

r.

1872. Ale dojde-li

nýbrž

práv opaku

jejího.

svoboda.? Na správném porozumní toho slova zde Panu Makuševu zdá se však, že se ho práv tak nedostává, jako vtšin hlav oné strany politické, která nyní v Rakousku vede velké slovo. Kdo myslí, že dva nebo více lidí nemohou spolu nebo vedle sebe žíti, aby nebyl jeden kladivem, druhý kovadlinou, tomu práv se nedostává všeho správného smyslu a

Co

jest

všecko sejde.

vší

vnímavosti

vati, nikoli

svobodu on chce jen panovati a jiné utiskosvoboden býti. Je známo, že už Sicyes volal

pro

;

však sám

na své vrstevníky

:

Blázni

!

chcete býti

svobodni

a neumíte býti

spravedliví! Svoboda bez mravního podkladu, bez práva vedlnosti, jest jen

pud dravce,

je

a spra-

libovle a tyranství despoty,

jest

svoboda lupie a zlodje, který majetek svj sbírá, kdekoli se mu namane a pod. Mezi lidmi svoboda bez spravedlnosti nemže míti

;

374

43.

Stálosti;

Skoro

Rusové

eši

a

(1873).

spravedlnost však záleží v uznávání a šetení práv jiného.

je

mi stydno opakovati zde tyto myšlenky ovšednlé, akoli

sotva kde jinde

propadly v trestuhodnjší zapomenutí,

nežli nyní

v Rakousku! Tu na p. velmi známý žurnál má drzou smlost pod heslem » stejné právo všem* hlásati národní znásilnní všech nca j. v. pod. Od r. 1848, co v Rakousku zavznlo volání po svobod, neustávaje jsem se piioval, po všech stránkách osvtlovati a podporovati užívání této spasitelné zásady v pevelmi nestejnorodých pomrech národ v Rakousku, naposled ve své brošue * Idea státu Rakouského* 1865. Nepotebuji snad opakovati, že nemohu spatovati svobodu a tudy také zachování Rakouska, le ve federativném sjednocení všech jeho národ. Na dlouho Rakousko jako stát mže se udržeti jen na federalistickém základ, anebo se vbec neudrží. O » rozdrobení* nebo rozpadnutí v »atomy«(l), jež prý by nadešlo následkem federalismu, blabolívají zajisté jen lidé, kteí vbec žádného Rakouska už nechtjí ponvadž jim pouze na Nmecku nebo na Maarii záleží. Jakoby federativné íše s uspokojeným obyvatelstvem nemohly vyvíjeti vtší a trvalejší moc, nežli státy násilným tlakem zcentralisované, s obyvatelstvem nespokojeným

nmc

i

,

a na

rzno

tíhnoucím.

Ale do rozboru

takovýchto

otázek

pouštti: Reforma je už od kolika

neteba mi tuto

rozbírá

let

vydavatele jejího vyznaující, a svému kruhu nila

vbec známými.

Mimochodem piznávám

s

ani se

jasností a ostrostí

tenástva se

je už

dvrn,

že

uiVy,

mi zjevem zvlášt významným. Pokud ve Vídni a v Rakousku psobíte a nalézáte tenástvo stejného smýšlení, mám vždy ješt aspo záblesk nadje, že v Rakousku pece

velectný

ješt

pane

nkdy

!

jste

by mohlo

býti lépe.

Nebo

to vím, že nejnovjší,

práv

Slavožrout (Andrassyi Bismarck. Rauscher) také dlouho nebude moci urovati osudy této íše. Já jsem ovšem bohužel rozkien jako hrozný nepítel pes to se vší srdeností podávám ruku Nmci jako Vám a kdo Vám je rovefí, a mohl bych se jist také zcela dobe dorozumti jen s reky a hlasateli z Neue freie s muži jako byl Gervinus

tak

nepirozená jako rznotvárná

trojice

Nmc

—

Presse a pod. nikdy a nikdy

1

Dovolte mi jen ješt, abych na odpor postavil se které pan

Makušev

tak kategoricky

iní

politice

požadavkm,

severozápadních

Slovan, zejména Cech. Tento pán náleží ke stran ruské, na štstí málo etné, kterou jsem v politické závti své tak e. z r. 1872 oznail tím, že jsem nemohl pozorovati rozdílu mezi ní a nmeckými

43.

Rusové

eši

a

375

(1873).

fanatiky nebo oni všickni stejnou mrou snaží se aby naši národnost pohltili a zniili. Kdybychom však nkdy musili pestat býti Cechy pak nám bude moci být dosti lhostejno, staneme-li se Nmci, Vlachy, Maary nebo Rusy. Na štstí tam vede ješt cesta velice daleká, pro lidský domysl nevypoitatelná, která možná že také ješt by se mohla obrátiti v opak; každým i

maarskými

o

:

to,

:

budoucnost' vymyká se všem našim, sebe smCechové zachovají svou národnost, pokud sami budou chtíti. Dosud se za své djiny pes hrozné úspchy jezuit Lamormainových stydti nemusí; aby tomu tak i budoucn bylo, o to oni sami již se postarati dovedou. Domnívá-li se pan Makušev a jeho soudruzi ve smýšlení skuten, že by Cechové mohli

spsobem daleká

lejším kombinacím.

a

mli všecko

své duševní ddictví,

vdu,

víru a mrav, djiny, jazyk,

pedmt výmny nebo za nebo svléká: tož nám podávají o svém vlastním národním sebevdomí velmi smutnou pedstavu nebo nikterak nemohli by se domýšleti do jiných, eho by sami nebyli schopni. Pakli však se domnívají, že jen tak e. vzdlané tídy by mly se podrobiti žádané zmn, lidu samému že by se žargon písmo a

literaturu pokládati za zboží, za

jenž dle libosti se obléká

šat,

;

dobe ješt mohl ponechati: je to jen ješt horší. Jakže, vbec dbáti o vzdlání svého lidu? mli by jako ve stedovku nechat poklesnouti zpt v barbarství, a

jeho

vzdlanci nemli by jej

vzdlanost jako cizokrajní rostlinu pstovati jen pro

To

výborn srovnává

se s theorií

nedávno

vlastní

ve Vídni

s

zábavu? velikým

hlukem hlásanou od Dumreichra, *) že vda jest sama sob úelem, a proto že ji pstovati náleži jen samu pro sebe a nikoli pro vzd-

Nuž my v té píin smýšlíme jinak, a pro našem národ najde se asi málo apoštol.

národ

lání lidstva a

!

ono evangelium v Pan Makušev bude spatovati

pátely a

mže

nikoli

se

muset spokojiti

— pedpokládajíc ovšem,

vzájemn.

býti velikým

—

ale

*)

Praze

V

textu

>dumreichen« versitách.

2.

nmeckém

Theorie.

se

tím, že v nás Ceších

upímné

jejich

osvdí ves poln

prozetelnost popála extensivn

intensivn velikým

ervna

s

nýbrž jen

že pátelství se

Ne každému národu

vli a moci každého, kdo zcela

V

Rusy,

budoucí

býti

nebo

se stávati je na

zení nespustí své urení

všelidské.

1873. je

híka

slov,

jíž

nelze nápodobiti:

der hochst

Dumreicher nedávno pedtím vydal brošuru o

uni-

376

44.

44.

O

Nkolik

náboženství a víe (1873).

slov O náboženst\'í a \'íe. 1873 . 290

(» Pokrok*

ze

dne

21.

íjna.)

o sv. Václave r. 1873 konána slavnost QOOleté pamáiky založení Pražského biskupství (973). Palacký jako protestant sice nesúastnil se processí vedeného z chrámu sv. Cyrilla a Methodje v Karlin na hrad Pražský do chrámu sv. Víta; nicmén byl pítomen slavným obadm ve chrám tomto mezi obecními staršími Pražskými; potom dne 1. íjna súastnil se také slavnosti položení základního kamene k dostavní téhož chrámu, a klepl na kámen ten s heslem: »Ke cti pánu Bohu a ku vzdlání národa eského*. Tento skutek Palackého zavdal asopisu reformované církve »Hlasm ze Slona* píinu k útoku, ve lánku nadepsaném >Ceský bratr na processí*, na njž Palacký odpovdl v »Pokroku« zvláštní úvahou o náboženství a víe, jež vyšla také ve zvláštním otisku (8 str.). Palacký, v jehož duchu vírou, pozoroval s bolestí,

již

za mladých

že náboženské

mír mezi

let nastal

spory,

vdním

a

pro nás druhdy žalostné,

znova se rozjitují, a sice tentokráte reakcí proti názorm a ideám kesanským, zvlášt piinním židv a pomocí toho filosofického liberalismu, který' zásady náboženství a mravnosti pokládá za pedsudky a vrcholí v plném sobectví. Práv proti fanatismu z této strany Palack\' chtl se postaviti a schváln úastnil se sv. Václavské slavnosti, kterou i z národní stránky po-

oprávnnou.

kládal za

V

té

píin

na den

odmítal zvlášt výklady brošurky

Václava

»

Processí zpátenictva

vedlo nás k odtržení od východního Slovanstva a k podmanní papežm a císam, na ujmu duševního pokroku i politické samostatnosti. Pipomínal naopak, že pokrok vzdlanosti (až do vysokých škol) po staletí visel na ústavech církevních. Jako historik že sice sám spravedliv uvedl, kdy na biskupskou a arcibiskupskou stolici v Praze dostali se tytýž i lidé toho nehodní, a že z lna církve ímské vycházely i snahy a skutky žalostné, nicmén že jest pesvden, že církev kesanská všude, i také katolická v Cechách, úhrnem zpsobila mnohem více dobrého než zlého. Ostatn prý nejde tu jen o eskou historii v Nár. Listech kázala se tehdáž prost nevra a nenávist ku katolické církvi i k náboženství vbec: terrorismus útoil na svobodu svdomí, a spolu hann byl celý, vtšinou ctihodný stav knžský, kterv-ž u nás co do osvícenosti a svobodomyslnosti pedil knžstvo jiných zemí a jenž ml pední zásluhu o zachování eského jazyka. Palackému prý milejším je jednoduchý vící katolík, prostý zelotismu, nežli domýšlivv- uený bezvrec.

v Praze

sv.

1873, «

dle

níž

založení

biskupství

:

i

Potom Palacký pipomínal »Hlasm ze Siona*, že pední známkou pravého sm^^šlení kesanského jest láska k bohu a lidem. K té teba obraceti se více než k ptkám o víru, které národu našemu pinesly mnoho zlého. Palacký nebyl proto snad již k víe indifTerentní víra jest mu pirozenou, nutnou funkcí lidského ducha a darem božím; nicmén nezamítal pi tom psobení rozumu, a pipomínal, kterak zevnjší autorita církve (od :

44.

as

Husových

vysvtloval,

až

pro

O

vrouku novými lánky rozmnožovala. Tím práv jednot eských bratí (nikoli Herrnpeovala zvláš o kesanskou lásku, piznávajíc spolu

po dnes)

i

by dnes

377

dával pednost nkdejší

hutm), která prakticky právo rozumu pi výkladu

mla

náboženství a víe (1873).

asi

sv.

nové roucho

kdyby ješt

písma, a která tedy,

rozumn kesanské.

o zjevení z ásti odchyloval se od

existovala,

(Palacký co do nauky

kesanského theismu; nebyl však pouhým

z nynjších církví kesanských. Uznávaje jediného boha za soudce o víe v myslích lidských, požadoval svobodu svdomí; a odmítaje nesnášelivých horlivcv, kladl národu svému na srdce svornost a lásku, jichž v osudném jeho postavení je mu tolik

deistou.)

Proto

pro žádnou

nehorlil

arci

potebí.

býti

Nenadal jsem se, že bych za živobytí svého ješt ml donucen ke slovu veejnému, osvdiv zvlášt vloni (v rozkieném

Doslovu* svém) dosti hojn smýšlení své o všelikých záležitostech národu našeho, ovšem popedn ve vcech politických. Ale »

a

»

Hlasy*, které »ze

Siona<».

pocházeti se praví,

volají

mne opt do

k sob, kdokoli nehájí naené cti své, praví staré latinské písloví. Mohl bych ovšem hlasv tch Siónských sice ale tuším nedokesanských, tak málo všímati sob, veejnosti.

Ukrutným

jest

—

jako

nekonených onch

nmeckého z

lásky

tém

utrhání,

posmchv

co den obsypán bývám

:

a

ale

lží,

jimižto z táboru

zdá se mi pedce, že

kesanské povinen jsem pedpokládati aspo u nových

pomluvav

svých,

že pobloudili

vle, a protož pokusím se ješt

více

naped

z

o

nevdomosti nežli njaké dorozumní,

ze zlé

budeli

možné. Obdržel jsem se dvou stran — (neb já již dávno nestaím sám na vše dávati pozor, co u nás kde tiskem na svtlo vychází) >asopisu reformované církve« pod titulem » Hlasy ze Siona* v Kolín vydávaného íslo 19. ze dne 10. íjna 1873, jehožto úvodní lánek pod nápisem » eský bratr na processí* kára mne velmi dtkliv a nejinak, nežli jako bych byl dopustil se tžkého zloinu, protože jsa prý protestant, úastnil jsem se slavnosti Svatováclavské, odbývané letos 28. záí na památku založení nkdy biskupství Pražského. Jakým asi duchem a s jakou dkladností lánek ten jenž ve tech slosi poíná, poznati lze hned ze samého nadpisu, vích vynáší dv nepravdy: neb já 1. ani nejsem »Ceským bratrem*, a 2. ani nebyl jsem >na processí*. Ml bych vru mnoho mluviti, kdybych vše napravovati chtl, co kivého lánek onen na mne na jakémkoli soudu »Hlasv ze Siona« sítá: ponvadž ale nemnoho záleží, dotknu se jen nkterých dležitjších stránek o

—

mn

mn

sporu jimi vyvolaného.

378

44.

O

náboženství a víe (1873).

Pozoruji ne bez bolesti, že otázkám náboženským a církevním,

petásání psobívalo ve vlasti naší od jakživa tolik za naší doby zdály se už nadobro uklizeny býti, od njakého asu dává se opt podnt ím dál tím mocnjší již se strany jiné, nežli díve. Od té doby, co židé v každém ohledu emancipovaní opanovali veejné mínní v Nmcích, a zvlášt

jichžto sporné

neestí a

žalostí, a ježto

—a

názorm a ideám minulých. Chcel: zddilo naše pokolení od onen mody druh našimi uvésti se do liberalismu mezi vzdlanci filosofického, jehožto nauka netoliko politického a sociálního, ale vrcholí ve knize od (pseudonyma) Maxe Stirnera r. 1845 v Lipsku ve Vídni, rodí se a roste také u nás reakce proti

kesanským,

vk

ježto

i

vydané: »Der Einzige und sein Eigenthum<.

lovk

že

jsa

zvíetem jako každé

mravního povolání,

ani

Tam

se uí, že všecky

o ctnosti a právu jsou jen pouhá povra;

naše myšlenky o bohu,

jiné

zvíe nemá do sebe ani

jakých povinností; jeho nejvyšším úkolem

jest

prý

jest

jeho; a protož »kdo

naprosté sobectví; s

ehokoli tedy kdo

se zmocní,

—

koho, ten toho!«

to že

o píbuzných zá-

sadách zlopovstné »internacionály« nepotebí tuším vedle toho se šíiti.

— Nevím

já sice, jak daleko

pokroili na dráze nauky takové

noví naši liberální mudrci, jichžto všech ani spisové, ani jména mi

známá nejsou nemám zajisté ani chvíle a chuti dosti, ani potebné síly oí, abych obíral se tením všech plodv jejich ale vím dostaten, a bohdá lépe než oni, kam vede nauka ta konen, tebas snad mimo jejich vli. Boj ten duševní mezi rozumem dosti

;

:

i

i

autoritou,

vdomím, vrou

a

pochybami, ve kterém oni se

kterému tuším samostatný myslitel neuniká žádný, já poal ped bezmála 60 léty opravdov a úsiln, aniž pak od již doby pustil ho kdy cele z mysli, dávno vdomí a víra

ocitují,

a

bojovati té

mezi

již

a

došly u

mne svého

míru.

Ale abych nešíil ei,

povím jen krátce, že když ohlášena

dotená slavnost Svatováclavská v nnost její netoliko zárove jiným, ale byla

slavnosti u nás, jak co

pál jsem

jí

Praze, já i

do duchovenstva, tak

zdaru, jako každé

uznávaje opráv-

nad mnohé jiné podobné i

co do národu vbec,

národní slavnosti:

avšak

úastniti

jí osobn neml jsem úmyslu, pedpokládaje, že tam úastníkv bude krom toho až nazbyt. Teprv když poznal jsem z » Národních Listv « dne 12. záí a násl., kterak úsiln brojilo se proti ní se strany, která honosí se sice vysoko horující svobodomyslností, ale pi tom, snad nevdomky, provádí nesnášelivost nad samé nenávidné jezuity; když mi tu patiti bylo na povzbuzování a šíení

se

i

O

44.

náboženství a víe (1873).

379

u nás fanatismu a terrorismu k víe až nepodobného, an již zatracován a do klatby dáván každý Cech, jenž by té slavnosti úastniti se chtl; když nebylo hany ani potupy, která by pi tom byla nekydala se na veškero duchovenstvo eské, co píinu prý všeliKých neestí,

—

svdka:

našem od devíti století až tom ve všem mne samého dovo-

v národu

se

konen, když

a

láváno se za cítil

vyskytly

ježto

podnes;

v

i

tu dojat jsa hluboce pílišností takovou, po-

jsem svou povinnost, postaviti se proti zhoubném.u tomu proudu,

a dokázati

veejn,

že nejen brojení

takového neschvaluji,

hotov jsem, úastniti se dotené slavnosti,

obadu

samého,

jsem

v

sob

ani

inn

to

a

povolání,

ist

ani

—

i

sám

nikoli však processí

ku kterémuž

katolického,

Zpráva o

oprávnní.

ale

mém

necítil

úmyslu

do listv veejných, a dne 17. záí »Nár. Listy* pinesly hned v ten smysl obrácenou, že já prý »staiký« (a snad již

dostala se ji

ponkud o

Pokud

Václave.

sv.

umínil jsem súastniti se

pošetilý?)

to stalo se

bona

fide,

»

církevního processí*

o tom rozhodni

nkdo

jsem Riegrem na Hradany do kostela sv. Víta, kdežto v oratorium, vykázaném o té slavnosti starším obecním msta Prahy, mezi jinými kollegami svými byl jsem pítomen všem obadm posvátným, ježto konaly se v kostele až pes Druhého dne potom jel jsem tam opt ke slavnému poledne. položení základního kamene na konené dostavení chrámu Svatovítského. Tot celá vrná species facti, která dala píležitost k tolinmeckých. Zbývá mi tedy kerým povykm v listech eských jen ospravedlniti kroky své a vyložiti své k nim pohnutky ped

jiný.

Mezitím když došel

spolu

s

pítelem a

as, v nedli 28

zetm svým

záí ráno

vyjel

dr,

i

pátely jako

ped

nepátely.

Požívaje

nevšední lásky,

ba

i

úcty

národ, cítím se jemu odpovdným býti za své chování; aniž zakrývati cokoli ve svých úmyslech pak znám jakou potebu

v

,

i

skutcích.

Neetl jsem

až podnes, ba ani nevidl

povstné brošurky pod

>Processí zpátenictva v Praze na den

titulem:

sv.

Václava 1873«,

která nákladem nejmenovaného spisovatele a tiskem dr. Ed. Grégra

mn

známo jen to, co pochvalný nedávno v Praze na svtlo vyšla záí a pozdjší zprávy o ní pi12. Listv* dne feuilleton ^>Nár. ;

nesly. té

Jest to

vru

divné znamení,

že ani spisovatel ani chvalitelé

brošurky neráili objeviti se u veejnosti jmény a osobami svými není podobné k víe. že by za slova i skutky své se

vlastními,

a

stydli, tudíž

mn

tými a neznámými.

nutno

jest nesnaditi a potýkati

se s lidmi ukry-

380

O

44.

ptám

I

názvu

»

:

náboženství a víe (1873).

pedn: kým

se

processí

ástkou

právem užíváno tu hned

zpáteníkv«

s

poátku

Processí nebylo celou podstatou,

}

ku kteréž voláni byli a pišli pátelé pokroku tak dobe jako zpáteníci; myšlenka pak, že by oslavované založení Pražského biskupství, a s ním celého stavu duchovního v Cechách, již samo v sob bylo skutkem zpátenickým, byla by nesmysl tak kiklavý a nemotorný, že ji rozumnému lovku nižádnému ani piítati nelze. Vždy jen hrubý nedouk mohl by nevdti, že veškeren pokrok vzdlanosti a osvty po mnohá století visel, jako jinde tak u nás, jedin na církevních ústavech, že coale jen

slavnosti,

i

dlníkv

koli zjevilo se

lna

a vedených, a že z

kterou

pedce

mohli.

Ze

arcibiskupskou v Praze

i

a že

lna

z

ných, ba žalostných,

že v

tytýž

i

lidé

na

vycházelo také snah

drahn

biskupskou

stolici

dstojenství i

toho

nehodní,

skutkv

nechval-

to já ne co protestant, ale co

:

nepod-

prodjin uvažovatel netajil jsem nikdy, jakož mému svdectví se odvolávajíce. Ale z toho,

jatý a spravedlivý tivníci

z

i

století dostali se

ímské

církve

kráso-

i

sama universita Pražská, pouhého zpátenictví viniti by

církve zrodila se

tolikera

literatury, tak

ve školách duchovenstvem zízených

pevrácenci

jen

bhu

v

nauné

na poli jak

pvodn

umy, odchováno bylo

i

moji uznávají, k

nkterém spolku nkteí

byl zlý,

Vždy bychom

dovolený.

celé pokolení lidské,

zloincv

byli

zlí,

uzavírati hned, že celý spolek

by skok netoliko historicky

byl

dle toho

ponvadž

i

v

ale

i

nm

kivý

logicky

dsledn bývalo,

zatracovati

a ne-

museli

bude vždy

jest a

Já pak jsem pesvden, že církev jak kesanská tak i zvlášt katolická v Cechách spsobila po celý

dosti.

vbec všude, as bytu svého nepomrn

více dobrého, nežli zlého. Historie ovšem pipomíná vždy více o výtržnostech ve spolenosti lidské a o hluném rušení pedepsaného mravního právního poádku, nežli o jeho i

zachovávání a o tichém obecenstva živobytí

:

ale tím nikoli nezapírá,

nýbrž spíše potvrzuje nesmírnou tohoto pevahu, pokládajíc je jako za pravidlo, ježto rozumí se všude

A

není to pouze

však

Kdokoli etl Nár. Listy

podobného smru,

z

samo sebou.

eská, o kterou tu initi jiné minulého msíce záí a snad historie

i

nemohl nepozastaviti a nezkormoutiti

se

jest. listy

nad

krutou nenávistí, která objevuje se v nich nejen proti církvi katoale

lické,

i

proti

bylo, cokoli

teníci,

vra

i

tmái

všemu náboženství vbec, jako by nešlechetné

k nim se nese, jako by knží naši byly

vrcholom

samí zpá-

konen

jako by ne-

rozumu lidského

a moudrosti

a nepátelé národnosti eské, a

neznabožství

byli jen

To, vru

lidské.

44.

O

již

není

náboženství a víe (1873). kritika povážlivá,

to

381

mluva neskrocené

a terrorismus bezohledný a

svdomí lidského, to fanatismus bezudný. Nebo když pánm nelíbila

se slavnost Svatováclavská,

pro

na svobodu

to útok

náruživosti,

nestailo jim nesúastniti se

mírnou a slušnou pro krátídy lidí aspo vtšinou jist v duchovenstvu našem nacházejí se

i

celé

? Já nezapírám, že zpáteníci, ba snad i lidé nemravní,

ctihodných života

ze

a

eí

odvodniti smýšlení své tebas eli hned k hanní a k urážkám

i

jí

a

já jich neznátn

knžstvo katolické ve všelikých zemích,

dávám pravd

ale

:

poznav

potšením

s

to svdectví, že nikde nenašel jsem tolik vzdlanosti,

osvícenosti a svobodomyslnosti (ovšem ne ve smyslu proroka Pada-

ovského) jako u našich knží v Cechách. Tším se z pízn mnohých mezi nimi mužv výtených, kteí snášeti umjí také smysly od svých rozdílné (akoli já nikdy o láncích víry nemívám vyznám s nimi ei), a jakkoli sám nemohu nikdy pokatoliit se, pedce upímn, že každý sprost vící katolík, který jinovrcv zeloticky nezatracuje, mnohem milejším mi jest, nežli vysoce iJený bezvrec, jenž domýšlí se, že nedorozumem svým dovede oboiti Však a zase postaviti celé svty, boha z nich ovšem vylouiv. pedserozprava, nežli zde by delší byla já o této vci potebná A co do národnosti eské: který pak stav má vtší brati mohu. zásluhy o zachování jazyka našeho v dobách jeho nejstrastnjších, nežli práv kazatelé slova božího mezi námi } Odpovím jen ješt » Hlasm ze Siona« nkolika slovy. Co i

rodilý protestant znaje se také trochu v

na pamti nauení jest

sebe

uedlníci moji,

summa

i

mívám vždy

svatém,

vrchol

náboženství jeho

budeš pána boha nade všecko,

pikázaní: milovati

svého jako

že

Kristovo,

písm

samého, a že

budeteli

míti

»

potom poznají

a bližního

všickni,

lásku jedni k druhým. «

že

(Evang.

jste sv.

Tedy láska k bohu a k lidem jest pední známkou práv kesanského smýšlení, a nikoli stranné jakékoli výklady a

Jana, XIII., 35.)

hádky o nkterých pravdách neb nepravdách, kterým

Nemohu

jedni vlastn tak málo rozumívají jako druzí.

obyejn zde

pustiti

do rozjímání, který jest obor rozumu a které jeho meze, kudy povstává a kam dosahuje víra v duchu lovka: pravím

se i

jen, že

i

víra jest tak

pirozená

materialistití neznabohové, se

neumjí.

kevních

nevždy

Za

vynáší vlastní

pedmty již

od

18.

a

ji

i

nutná jeho dle

jména

funkce,

zamítají,

že ani sami

bez ní obejíti

kesanské zbožná mysl otcv círstoletí na svt množství lánkv, kteí

víry

svou evidencí, nýbrž více autoritou zevnjší zjednali

44.

382

sob prchod cena

jest tím

pravd

O

náboženství a víe (1873).

za naší pamti ješt obohavrouka temi lánky, o jichžto lidé jsou pesvdeni. Takovému

Však

ve kesanstvu.

spsobem

a spasitelnosti nevšickni

množení

lánic

víry

i

katolická

bránili

asy

svými

Hus,

nejvíce

i

Luter

a

Kalvin: avšak ani oni, co lidé smrtelní, nebyli veskrze neomylnými.

Poznav pak já za povoláním svým lépe než jiní ohromné to zlé. co z rozbrojv a ptek o víe uvalilo se na ubohý národ náš, již dávno snažím se odvoditi mysli od nich, a navoditi více k tomu, co pední jest známkou pravého kesanství, totiž láska k bohu a

Neiním toho z indifferentismu, ale z úvahy té, že víra nikde není vdomím, ježto by apodikticky dokazovati se dalo> ale že jest jak pravíme dar boží, na rozumu a vli lovka vesms málo závislý. Proto však nezamítám pi tom psobení rozumu, k lidem vbec.

kterýž

dán

lovku vbec

jest

Dle toho

již

za vodítko na pouti

pro

jeho

života.

pokud já mezi dávám vždy pední chválu

snáze pochopitelno

bude,

a

konfessiemi kesanskými dával jsem a nkdejší Jednot Bratí eských. Tato zajisté, kladouc a spatujíc podstatu kesanství více ve praxi nežli v theorii, více v lásce k bohu a k lidem, nežli v jakémkoli svodu dogmatickém, odvodila vrné své vždy od pílišného hloubání a hašteení se o láncích víry, ana chtla jen prost viti, cokoli jí v písm svatém zrailo se co nauka Kristova. Pi tom však ani nelpla vždy na slovích svých,

osvdujíc se, že o emkoli kdy bude lépe pouena, ochotn pinauení lepšímu. Když Luter r. 1523 chtl ji uiti, že

stoupí k

kdekoli mluví písmo svaté, tam rozum lidský naprosto mleti musí, bratr

Lukáš Pražský

jal se proti

nmu

zastávati právo

výkladu písem svatých. S ním souhlasím

i

já,

i

rozumu

našeho vku, za velikými pokroky biblické kritiky a exegese, fessí

bratrská byla by dávno nabyla

i

pi

nepochybuji, že za

pimeného

své

dob

i

kon-

roucha

rozumn kesanského, dvma

kdyby Jednota sama byla pede Ponvadž odolala vlivm zevnjším ji umoivším.

stoletími

—

(neb Herrnhuti, doby oné jednoty dávno více není honosí, mli by vlastn Sinzendorfiáni slouti) nemohu ani já slouti »Ceským bratrem.* Že pak nehorlím pro nižádnou z nyní stávajících církví kesanských, to dje se, krom vyložených již vnitních, ovšem také ze závažných píin zevnjších, ale za naší

kteí

jí

se

—

býti

ze kterých ale já tenkráte ani

»

Hlasm

ze Siona*, ani

komukoli

ji-

nému, poet skládati povinen se býti necítím. Možná, že toto mé vyjádení zbudí zase nevoli v táborech obojích mých sob tak nepodobných protivníkv. Ale já doufám, i

45.

A)

O

slavnosti

Jungmannov

383

(1873).

mn

mnozí dobromyslní tenáe /é dají za pravdu, a popejí svobody mého svdomí, jakož já ho jim všem a každému peji. Neuznávaje než jediného boha za soudce o víe v myslích lidských, já kárám a nenávidím jen ty, kdo sami za soudce jiným že

i

mn

i

se vnucují a vše zatracují,

jedni

co jim není

druzí více pamtlivi byli

i

f)o

chuti.

Pál bych, aby

osudného postavení národu našeho,

Koním

a neplodili mezi námi hádek a stran, kde jich není potebí.

známými dvma výstrahami: »Concordia res parvae crescunt, discordia maximae dilabuntur;« a zase; »In necessariis unitas, in dubiis libertas, in omnibus caritas!*

V

Praze dne 18. íjna 1873.

45. AJ

O

Drobné projevy

slavnosti Jos.

1873 a 1874.

r.

Jungmanna

(13.

ervence

1873).

památka narození zakladatele novoeské literatury, Jos. Jung16. ce. 1773) oslavena v národ eském obecn. V Praze stalo se tak velikou slavností ve dnech 12. a 13. ervence. Prvý den gymn. editel Václav Zelený v Mšanské besed ml pednášku o život Drua psobení Jungmannov, veer konán velkolepý prvod pochodový. hého dne dr. Rieger ml slavnostní na "rantiškánském námstí, kde ml býti zízen pomník oslavencv. Ped touto eí Palacký tikráte udeil na základní kámen se slovy: ^Nehynoucí památce Jos. Jungmanna; tak ctí Cechie nesmrtelné zásluhy zasloužilých o vlast a národ muž;« odpoledne pak zahájil adu pípitkv o slavnostní hostin v Mšanské besed. Jako jeden z nejstarších pátel Jos. Jungmanna dal osobn svdectví o jeho zásluhách a obtech, pipomínaje, že byl prvním mezi našimi buditeli, jelikož první nauil nás mysliti a mluviti po staroesku novoevropsku zárove, první nezoufal nad budoucností národa, a sám první podal vysoký vzor národní Stoletá

manna

(nar.

v Hudlicích

e

i

obtavosti.

Pánové!

eníky vera

vk

toho

jeden

Slyšeli

a dnes,

nedovoluje,

z nestarších

jsem povolán,

s

mluviti dva

kterými já naprosto nemohu závoditi.

ale já

pojímám

úkol v ten

smysl,

Mj

že jako

pátel oslavence dnešního dne Josefa Jungmanna

vynésti zdání své o

se zde nacházejí.

Jungmannových

zásluhách

jste o

Já nebyl

nm

nejstarší

z

ped výborem muž, jeho

pátel,

ta

est

kteí náleží

384

45.

A)

O

Jungmannov

slavnosti

(1873).

Ctihodnému starci zde pítomnému dkanu Markovi; po tvrt století stál jsem však oslavenci po boku blíže než kdokoliv, jsa svd-

kem

netoliko

jeho

zásluh,

ale

také

obtí,

které pinášel, a proto

dovoleno mi budiž, abych svdectví dal pravd, co

tený, co Vy, pánové, jen od

slyšení pijímati

Jungmann byl první mezi buditeli. dnes památku jeho více než památku muž o Víte,

povím

Puchmajera,

Vám mínní

Pressla,

skutek sku-

A pro

že

jako Dobrovského,

je

mžete. vlast

Nejedlého a

slavíme

zasloužilých

O tom

j. r

Protože ve vkovitém zápasu o naše bytí

své.

neb nebytí byl Jungmann první, který proklestil dráhu, která vedla

národ k spasení, a

nauil nás mysliti a mluviti zárove. Byl on vyvolenec z tch

to záleželo v tom., že

po staroesku a novoevropsku první, kteí nezoufali o budoucnosti národa, ale nakládali vše co mohli na ušlechtní jeho. V tom jsem pesvden, že teba souzeno bylo zahynouti národu našemu, teba jest zstaviti památku Díve z buditel našich nepomyslil nikdo na hm.otnou potomstvu náhradu za práce své, ba ani nemohl nikdo pomysliti, protože byl národ náš chd. Jungmann byl první, který pinášel obti veliké, nebylo podniku národního,

nebylo

myšlenky,

nebylo

usilovnjší, které by byl nepodnikl. Jakkoliv byla

práce

sebe

pi tom obtavost

on nebyl bohatý, ale bohat propjoval se na vše strany; proto neeknu mnoho, když pravím, že Jungmann jest a zstane národu vzorem obtavosti ná-

jeho veliká, byla skromnost jeho ješt vtší,

vzorem vlastence. Jungmannovo padlo na úrodnou pdu, to vidti dnes, z dakdy nejen celý národ shromáždil se ke slavnosti, ale také rodní,

Sím

i

lekých

krajin

pišli

nám bratí

k

a radují

se

s

námi.

Dovolte,

abych jménem všech, kteí dnešního dne se radují, provolal Slávu nehynoucí pamti otce našeho Jungmanna! (Boulivé Sláva!) (Pokrok 1873 . 192 z 14. ervence.)

B)

Xa

poslední cest po ^lorav (v ervenci 1873\

Po slavnosti Jungmannov Palacký dne 18. ervence 1S73 pijel do Brna, kdež pak také byl pítomen akademii k oslav památky Jungmannovy. Dne 21. t. ra. navštívil své rodišt Hodslavice; odtud násl. dne vydal se do Valašského Meziíí a do Rožnova, kde všude slavn byl vítán. V Rožnov dne 23. t. m. navštívil též katolicko-politickou jednotu, a na uvítání odpovdl tentokráte obšírnji kladl váhu na pstování mravního a náboženského :

pesvdení, na

dvru

spravedlivost k

v naše vítzství

(viz

1.).

jinovrcm

vyslovil i k cizí národnosti, Také když v Rožnov vstoupil do schze i

B)

45.

Na Morav

ervenci

(v

385

1873).

uilelské, odpovídaje na uvítání, ukázal nkolika slovy k dležitosti povolání

—

uitelského (v. 2.). Z Rožnova Palacký navštívil ješt svého bratra Jana v Zubí. Dne 24. ervence pak navštívil Frenštát. Tu pi hostin na stelnici Dr. Rud. Kallus v pípitku dotkl se toho, že Palacký druhdy mluvil o utvoení Rakouska, kdyby jeho nebylo, nyní však jako by prý ochabl, ztrativ každou nadji v n, — ale Palacký odvtil, že byl a jest pouze pro

Rakousko spravedlivé,

a

nemže

ovšem

býti

pro

nespravedlivé,

pro svj

—

národ pak že nikterak neochabl a doufá v jeho vítzství (viz 3 ). Pes Perov a Olomouc pak Palacký dne 26. ervence vrátil se do svého letního sídla v Malci. Ostatn viz >Poslední cesta Palackého na Moravu r. 1873c od Frant. Kamenická (v Památníku Palackého, str. 15 l.) a »Fr. Palackého poslední louení s rodnou Moravnkou r. 1873« od Fr. Bayer a Fr. Koželuhy (v Perov, 1898), odkud slova Palackého jsme vyali. 1.

V

besed Rožnovské

katolickopolitické

Tší mne

(23. ce.l.

svatým a krásným úelem, jak poznávám, se berete a v povinnostech k národu a vlasti sebe jiných nemálo,

za tak

že

i

Vte,

utužujete a cviíte.

že za té doby, v níž víra a

nevra

v zá-

pasu stojí, toho se ukazuje, by se podobné spolky u nás zakládaly. Musím se, pánové, piznati, že, co jsem odcestoval z Prahy a octl se na Morav, zde krásný kvt nutnost nezbytná

povážlivém,

národní a

zralosti

huji

pesvdení

každé poínání

si

A

mravního nalézám.

nelidské tch,

protož zavr-

kteí horem pádem

stojí

na

tom, aby mravní základové v lovenstvu, tedy v národu našem Bez tch hyne každá spolenost, tedy poroucháni byli. národ. i

i

Toliko na

pesvdení mravném,

—

toliko na základech nábožen-

možno nám postupovati k cíli tak to shledáváme na svých pedcích, totéž i nám initi teba. Nesmíme sice býti nespravedliví k jinovrcm: »pro náboženství nebudeme se bít!« Zstame však k cizímu národu, jinak bychom na slabém základ spravedliví budoucnost svou stavli Tší nme opravdu, že vzdlávati se chcete

ství

i

!

a že

osvt

mžeme

již

v nejnižších

i

na dlouho

píklady

již tolika

jinak, než dáti

písluší.

našeho

V

u.

otevírá.

bez vítzství;

ducha,

nemže

Vidím, že ne-

rozum,

již

na

pesvdený

dlouho jednati

nám po právu a spravedlnosti všechnm le vytrvale a svornou silou (Bayer a

toho, co

Oekávejme,

Koželuha, 2.

nám

tídách brána se

zstati

—

!

m., 21.)

uitelské schzi v

Rožnov

(23. ce.).

Vám

dáno pevné veslo do rukou. Vám sven náš budoucí národ. Uznávám Vaše tžké a nesnadné postavení v tak trudných dobách. Bylo na ase, že jste konen zasloužené mzdy hodnými uznáni byli. Avšak tu, pravil jsem to jinde, teba Vám Pánové,

i

25

!

45. C)

K

otevení university Záhebské

mnoho dobré vle

a

obtavé

.386

nebo

lásky:

z

(1874).

Vás mohou

bud

býti

hodní uitelové, rozumní vychovatelové a tím nejvtší dobrodincové lidstva, aneb Vy se státi mžete nejvtšími a nejzuivjšími záhubci

tch,

jižto

Vám

sveni. (Bayer

Pi hostin

3.

a Koželuha, str.

ce

ve Frenštátu (24.

17.)

).

Neochabl jsem nikterak, pánové, jak tomu p. eník ví, nýbrž já byl vždy a jsem pro Rakousko spravedlivé: a tedy jen pro jsem se však velice sklamal takové jsem psal »Ideu« jeho. Ze a protož nejsem a nemohu býti pro Rakousko nespravedlivé. pan eník kivdí; já, pánové, bych byl však ochabl, v tom

Te

mn

jsem

ten,

ped

jímž jsem byl více než

svj za,

padesáti lety; já miluji

mu toho Jsem kdybych tím uml prospt. Však by mi kynulo vyhnanství, pijali jen svorn a beze všech rozmíšek by mne, kde jsem jim milý.

národ a peji

z

hotov

srdce.

i

život

položiti

A

kráíte v boji klonícím se

dlouho

trvati,

co

svdkem! (Bayer

Q Dne

K 19.

na mále k vítzství;

již

nám po právu a Koželuha,

a spravedlnosti

str.

40

nemže

patí

již

mi

— 41.)

otevení university Záhebské (v íjnu íjna 1874 po slavnostní

to

— Bh

ei baa

1874).

Mažuranie byla otevena

Františka Josefa v Záhebe.

Ústav ten byl u nás s radostí vítán, a k slavnosti dostavili se mnozí hosté z Cech, mimo jiné dr. Emier jménem král. eské spolenosti nauk, jejíž pedsedou byl Palacký. Tento sám projevil pi této píležitosti sympathii svoji k Jihoslovanm v list k pedsedovi Záhebské akademie dru. Františku Rakému, ve kterém zárove vyslovil nekonenou vdnost a úctu k pednímu mecenáši slovanskému, universita

cis.

biskupu Strossmayerovi. (List byl

uveejnn

v Pokroku 1874

V

. 292

z 25.

íjna.)

Praze 16. íjna 18/4.

Vysoce dstojný pane

Nemohu mladého kollegu dr. Emlera nechati cestovati k Vám, abych neosvdil se nkolika slovy o myšlenkách a citech, ježto zbuzuje

o nkolik

ve let

mn

nastávající

byl mladším, nic

veliká

slavnost Vaše.

by mi nepekáželo,

Kdybych

pospíšiti

si

jen

osobn

Vámi spolen z velikého skutku, kterýž nyní oslavujete. Za to mám, že jak díve založením akademie nauk, jejímžto Vy výteným jste pedsedou, tak mezi milé bratry Jihoslovany a potšiti se

i

nyní otevením vysokých škol

—

s

v Jihoslovanstvu

-- »novus ab

Dodatek:

45.

pímé

volby,

integro sectorum nascitur ordo«.

šlechuje se

osvdení

—

z

387

pros. 1873.

Vyšším vzdláním ducha zu-

srdce národu, a otvírá se innosti jeho dráha, která

i

ku pravému blahobytu, ale k estnému místu lovenstvo právem chlubiti se mže. A skutek takový stal se zásluhou jak Vaší, velectný pane! tak i zvlášt onoho muže vysoce osvíceného, pedního za našeho vku Maecenata Slovanského, jehož jméno blahoslaví se netoliko mezi Vámi, ale u nás po celém svt slovanském. Protož prosím, jediná vede netoliko

tmi

mezi

i

kterými

národy,

—

i

abyste

ráil

i

osvditi jemu nekonenou

mou k

nmu vdnost

pijmouti laskav také ode mne pojištní o srdené oddanosti a vážnosti, kterouž nepestanu chovati k osob Vaší. Váš

i

úctu, a

upímný

ctitel

František Palacký.

a sluha

(Pímé volby do íšské

rady; trpný odpor.)

V

1873 ministerstvo Auerspergovo podalo pedlohu o zavedení

polovici února

pímých

voleb,

zákonem íšským (beze svolení zem. snm) sama úpln neodvislou od obesílání zemskými snmy. Již se nehledlo

tak aby íšská rada základním

uinila se

na

zdali

to,

snmy

chtjí se vzdáti svého práva,

íšskou, a zdali píslušná

zmna

posílati poslance

na radu

v zemských zízeních kvalifikovanou vtšinou

eské zíz. z. 1861 §§ 16 a 38). V poslanecké snhlasovalo pro zamýšlenou ústavní revisi 122 poslanc z úhrnného potu

se provede ili nic (srov.

movn

pedseda pak pokládal to za potebnou vtšinu dvoutetinovou, ponvadž nepoítal 36 poslanc, kteí byli práv mandát zbaveni. Také panská snmovna pijala pedlohu, a císa, nedbaje obrovské petice z Cech mu po203;

dané,

ji

schválil; a tak

ústavním zákonem íšským

z 2.

dubna

1873

.

40

ústavou dubnovou (i pipojeným volebním ádem do íšské rady z téhož dne, . 41 . z.) íšské zastupitelstvo Pedlitavské nabylo nové podoby. Poet len snmovny poslanecké zvýšen tehdáž z 203 na 353 (na Cechy místo 54 pipadlo 92); tyto íšské poslance pak náleželo voliti pímo voli-

,

z.

ili

t.

zv.

em

optn na ujmu venkova dostvem dle soustavy zastupování zájm, pi stalo se s obchodními komorami vtšího potu poslanc, a vbec volební soustava, která již za Schmerlinga byla umlá a nerovná, upravena ješt dále ku prospchu nmecké menšiny a vládnoucí strany ústavovrné. Tento ústavní pevrat zbavil zem práva piznaného íjnovým diplomem, zvláštní politické osobnosti psobily na zízení a záležitosti íšské. jako aby Obzvlášt dotýkal se eské státoprávní opposice. Pímé volby (poprvé v íjnu tehdáž mnoho jí nepohnuly. Naproti íšské rad trváno dále t. r) však celkem svorn (srov. osvdení z 23. list. 1873); jen Moraodporu v trpném vané odchylovali se na jinou cestu i pes rozhorlení Palackého (v. Srb, u. m.

mstm

—

1874 vstoupili již do íšské rady. Nicmén nastávaly u nás zemského snmu, jehož svazek u íšskou radou pímými volbami byl peat. I v té píin Palacký až do své smrti setrval neústupn v passivní opposici, a tím ocitl se zase v plném rozporu s Mladoechy, kteí byli pro vstoupení do zemského snmu. 437), a

zaátkem

r.

spory o obeslání

25*

;

45.

388

Osvdení

o trpném odporu (pros. 1873).

v dubnu 1872 ukázal se v tom smru vliv Palackého, jenž tehda byl mandát za Nové msto Pražské (jakkoli tžko se louil s volii okresu Karlínského). Dne 23. t. m. vtšina národních poslanc vyslovila se pro obeslání zemského snmu; avšak ješt v téže schzi byla uznána poteba další porady, a odpor Palackého zajisté pispl k tomu, že následujícího dne, kdy již bylo zahájení snmu, vtšina konen rozhodla se jinak (srov. úvod k ís. 42). (V Eimových studiích »0 nás pro nás,* i. XI., uvádí se, že Palack)', uslyšev po prvé schzi o jejím usnesení, prohlásil, že ho živého nikdo do snmu nedostane; podobný výrok však Palacký sám klade do listopadu 1873, protož pro duben 1872 zakládá se na omylu; srov. možno, že Eimova zpráva o . 47). Po zavedení pímých voleb do rady íšské odpor Palackého ješt vzrostl Tu dne 24. listopadu 1873 (v íjnu zvolen zase na Nov. mst Pražském). vtšina poslanc zase rozhodla se setrvati v trpném odporu; menšina však hromadn složila mandáty, naež došlo k plné roztržce stran (o tom v . 47). Palacký a Rieger dne 4. prosince 1873 uveejnili v Pokroku (. 334) obšírné osvdení, pro do tehdejšího snmu nevstoupili. Osvdení to sazba hned rozmetena: nálezem z 9. pros. shledán v bylo konfiskováno, zloin rušení veejného pokoje i pein proti veejnému pokoji a ádu, jelikož prý voliové t. zv. eské opposice vybízeli se k neposlušnosti a k odporu proti zákonm jednajícím o obeslání zemského snmu, a jelikož nepravými údaji popuzováno k nenávisti a opovrhování íšskou radou zemským snmem, jakoby národ eský neml od nich eho oekávati. Nález ten byl také potvrzen rozsudkem zemského i vrchního soudu, jenž zvlášt ti místa shledal závadnými (v. Pokrok 1873 . 341, 359; 1874 . 48). Není nám tedy možno osvdení ono zde podati dlužno také podotknouti, že patrn bylo koncipováno Riegrem, a Palackému píslušelo jen úastenství (tomu svdí sloh obsah; také Palacký napsal do svého denníku ke dni 3. prosince: »Rieger etl nám lánek«, ke 4. prosinci pak: »Pokrok konfiskován s lánkem naším «). Proto pouze strun naznaíme tu postup myšlének tohoto osvdení. Když by o království eském rozhodovati mlo zastupitelstvo cizí, jako rada íšská, aneb neoprávnné a nespravedlivé, jako tehdejší zemský snm, historické vydalo by se v nebezpeí eské státní právo neboli pirozené právo sebeurení eského státu (založené na volb Ferdinanda I. a pijetí pragmatické sankce, stvrzené ješt r. 1804 a 18 ;6, ano íjnovým diplomem 1S60); a ponvadž ono jest zárove ohradou eské národnosti, i tato byla by ohrožena, zvlášt hledí-li se k velkonmeckým snahám, dle nichž zem koruny eské neprávem zaaují se mezi zem staro-nmecké. Za takových pomrv obeslání Již

pijal

nm

nm

i

i

;

i

i

i

bylo by vlastn státoprávní a národní resignací.

Mezi obesíláním

snmu

únorového v prvých letech do 1867 a mezi obe-

sláním jeho dle ústavy prosincové 1867 a dubnové 1873 je rozdíl podstatný

ob

ty doby jsou pro nás zevn odlišeny eskou deklarací. Ped r. 1867 íjnový diplom byl ješt nepopíraným základním zákonem únorovka jakožto jeho provedení byla opravitelna, ano národové byli ješt voláni k dostavní ústavy (i volební ád mohl v prvém 6letí prostou vtšinou býti zmnn). Státní právo eské nebylo ješt zrušeno; ono také na zemském snme nebylo popíráno; ano, nehledíc k státoprávním ohrazením národních poslanc a šlechty, i celý snm r. 1861 žádal za korunování eského krále (srov. poznámky k . ;

25

— 27)

;

národní poslanci

s

historickou šlechtou

asem

dosáhli také

potebné

45.

Osvdení

snme a záijový

vtšiny na

ení ústavy

s

o trpném odporu (pros. 1873).

manifest 1865 otevel zase volnou dráhu k utvo-

dorozumním všech národ

Naproti tomu po pádu Belcrediov

r.

úvod k .

(srov.

33).

1867 íše veškerá byla rozpoltna

eské sníženo na ást' jedné ásti, prcdlitavské, nmeckou hegemonii. Tato nová ústava, která eské státní

posta-

Když

snm

ve dvé, království

vené pod

389

t.

podstatn porušuje, prohlášena za dokonanou, nezmnitelnou.

eský

ohrazoval své sebeurení, vláda

nepirozenou, která

marný

(srov. pozn.

státní

k

.

bezprávn

právo popírá. Protest

zjednala na

z 1867,

nm

vtšinu

z

1868 byly

rovnž

nebyl za-

deklarace

35 a 38 A); reskript z 12. záí 1871

právo

chován (v. úvod k . 42j; na konec zákon dubnový 1873 zúplna zrušil také právo íjnovým diplomem r. J861 snmu zaruené, vysílati do íšské rady pímou deputaci jménem království. A tak nyní státní právo i národnost jsou ohroženy i na snme samém i nutno tedy zachovati vrnost deklaraci z r. 1868, která neuznává právo a legálnost tehdejšího snmu. Pravda, že i po deklaraci snm zemský dvakráte byl obeslán, za Potockého 1870 i za Hohenwarta 1871 (v. . 42). Avšak stalo se to pod ohrazením, a ne k pravidelné innosti zákonodárné, nýbrž pouze k vyslyšení královského poselství a k píprav návrhv o vyrovnání; a akoli tehdáž strana státoprávní na snme mla rozhodující vtšinu, pec ani tenkráte jej nepokládala za pravé zastoupení, oprávnné ke konenému uzákonní lánk fundamentálních. Po Hohenwartovu pádu prý tedy správn trvalo se zase na trpném odporu, pokud poslanci inným spolupsobením nechtli uznati instituce spo;

jené

s

tolikerým

nebezpeím pro svj

národ.

Nyní bhem r. 1873 ást poslanc ve své politice lehkovážn se obrací, a co dosud za pravdy a zásady se pokládalo, slov lží a frasí. Nesluší liž nám držeti slovo jako Cechové a nezapírati nedstojn deklaraci? Kde jsou ty veliké prospchy, jichž politika opportunismu oekává od innosti na snme, na nmž Nmci mají vtšinu asi dvou tetin hlas a nás již pouze za kovadlinu pokládají.^ asi nedosáhne se tam úspch v otázkách státního práva, volebního ádu, rozšíení samosprávy, zákona o národní rovnoprá.-nosti, školství národohospodáských. » Hájiti a eské university, ani co do stištných samou bytost snmu eského« tam neteba, ponvadž snm ten sám sebe nezruší; rozhodující je rada íšská, která ovšem mže vyzdvihnouti snm do povtí. Obesláním snmu má se snad oživiti politický interess lidu, ale ukáže se také bezmocnost zjednávati právu prchod ano vstoupením na pdu ústavy narovnání stane se i zbyteným i nemožným. Mocnost Nmecka, které ale zvítzilo nad Rakouskem Francií, jest ovšem posilou našich odprc Evropa nedopustí, aby ono pohlcením Rakouska stalo se nepemožitelným. Také co násilím se nám odnímá, lze zas reklamovati ale eho národ dobrovoln se vzdá, je ztraceno na vky. Protož nezbývá než staten vytrvati a nedáti se: Rakousko pak petvoí se konen na »íši spojených rovnoprávných stát a národ ;« vytrváme-li na tom stanovisku, zachováme Rakouskf"> vzdor jemu samému.

Tu

pomr

;

i

;

;

i

390

Doslov

•^6.

z

r.

1874 (Gedenkblatterj.

46. Doslov z roku z

Pamtných (

1874.

list: Gedenkblátter.

Gedenkblátter,

267— J/J.)

pi eské

r. 1874 sbírce drobných spis, »RadhostUí, tak výbru, »Gedenkblátter«, Palacký ukonil svou publikaci doslovem (Schlusswort\ Na zaátku ervna 1874 byl již petásán v denních listech; koncem téhož msíce vyšel také autorisovaný eský peklad (od Krbka), pod názvem -Františka Palackého nejnovjší politické úvahy< (nákladem Urbánkovým). — Doslov ten sepsán byl Palackým, jak sám dí, spíše proto, aby ulehil svému srdci a ukázal, zdali a pokud náhledy své asem zmnil, nežli za úelem polemiky a pouování jiných, nebo tam, kde rozhoduje vášeií, marno prý jest ukazovati na cestu pravdy a práva. —

Jako

r.

1872

pi nmeckém

vda

Moderní

i

jich

shledává u jednotlivc boj

o sebezachování

(tytýž

ani

podobný boj pak lze pozorovati mezi národnostmi, zvlášt také mezi dávnými sousedy: Nmci a Slovany. Nmci jsou panovaní dobyvatelé, kteí nejdíve vystoupili proti ímanm, nepihlížejíc k

mravnímu

jich

povolání);

i

ale pisvojivše

si

ddictví po

reální a ideální

ímu

(i

s

kesanstvím), napo-

tom hledli si podmaniti také pracovité Slovany, kteí pi své péi o pokoj a svobodu postrádali nadízené ústední autority. Avšak v Cechách, kde záhy utvoil se jednotný stát, pes všeliké osudy slovanská národnost zachovala

se.

Tu

ukázalo se v

dob

husitské, že národ

vzdláním pokroilý, sebevdomý nedá se pesilou trvale utlaiti, jakož také že svobodný národ slovanský pevahy své neužívá k podrobení jiných národ, o dv století pozdji naopak zvítzila spojená reakce evropská a po bitv germanisace a úpadek na Bílé Hoe došlo zde k utlaování nevídanému na vý'vzdlání byly pak známky toho nového »kulturního« postupu :

Nmc

chod. Za Marie Terezie a Josefa

mováno,

ale

i

tu stát

smoval

budilo se zase národní

mem pedbeznovým

Konen

vdomí,

II

konen

v zájmu lidu bylo školství refor-

pouze ke vzdlání nmeckému. Pes to proa udrželo se i pod byrokratickým absolutis-

ve všelikých protivenstvích.

revoluce ve "rancii pronikla i u nás huFrancie picházela sice jen svoboda politická a obanská, ale u nás v prvém záchvatu uznána také svoboda národní i rovné právo

mánní

r.

1848 následkem

liberálnost;

z

Palacký tehdáž oekával šastný vk pro národy rakouské a v psaní do Frankfurtu vyslovil se, že v zájmu humanity musilo by se Rakousko utvoiti, kdyby ho nebylo. Nadjí tch ani potom dlouho se nespounárodností.

Avšak musí vyznati, že tato dvra ve vládnoucí nmecké kruhy, jako by chtly rovnému právu z pesvdení, ne jen z okamžité nouze, že tato — byla, pokud ví, nejvtší polidvra v humanitu a spravedlnost tickou chybou, které se dopustil. O tom pesvdil se r. 1849 za reakce, zejména za vlády Bachovy. Také veejné mínní ve Vídni tak se obrátilo, že Slované, zvlášt eši, prohlašovaní díve za reakcionáe, zase naopak nazýváni revolucionái, jako by musili býti pokaždé opakem toho, co Vídeáci štl.

Nmc

46.

Doslov

z

r.

1674 (Gedenkblátter).

391

Nmci jen s vládním povolením b5'vají libemenšinou potebují vládní pízn, a vždy domnívají se, že rovné právo není možno: že Slované musí býti heloty, sice že by se stali pány a oni jejich služebníky; že pomr mezi Nmci a Slovany musí býti jako

Ostatn

rakouští a zvlášt eští

rálními, ježto jsouce

mezi kladivem a kovadlinou.

—

Potom Palacký obrací své zení k politickému vývoji novjší doby od Pipomíná, že vtšina j>rozmnožené« rady íšské (podobn jak on 1848—9) odporuovala zízení v podstat federativní, rovnováhu ústední moci íšské a autonomních mocí jednotlivých království a zemí; menšina však že nechtla autonomii (t. j. sebeurení, svobodu), ježto prospívala by Slovanm, nýbrž pouze centralisaci (tedy nesvobodu, poddanost). »Neodvolatelný« diplom íjnový r. 1860 pak pijal základní myšlenku vtšiny; ale v poslední chvíli pidán k nmu odstavec, který byl zárodkem nezhojitelné churavosti mocnáství od té doby (srov. ís. 25, . 32, V). Palacký, dotýkaje se tohoto dalšího vývoje toliko úryvky, praví, že pedním úkolem napoád byla snaha, aby nmecký živel byl a zstal panujícím prostedky k tomu podávala z ásti centralisace, z ásti liberalistický humbug. r.

1860.

sám

v

1.

;

Ustálila se fráse o vyšší

programmu

»myšlence

íšské, «

jako by »íše« ve federa-

íjnovém diplomu byla skrácena, jako by seslabení ústední moci bylo seslabením státu vbec, a blížilo se — velezrád. To ovšem dvod výmluvný také pro despotismus a proti ústav a svobod. listickém

i

v

Nmci

sice nechají si

vanm

totéž právo a tutéž

svobodu líbiti jako výsadu pro sebe, ale piznati Slosvobodu jako sob, — to není nmecká myšlenka. I nejvzdlanjší Nmec stží zíká se víry v pedurení kmene svého k panství nad Slovany; z instiktivní bázn pekáží se svobod a vzdlání Slovanv. Doklad toho mimo jiné podávají také zemská zízení v Cechách a

—

Schmerling sice odstranil statuty stavovské souasn s íjnovým diplomem vydané, ale místo toho uvedl stavy nové pod rouškou zastupování zájm, pi kterém velkostatkm a mstm s obchodními komorami poskytl privilegium, které nelze odvodniti poplatností neb intelligencí, na ohromnou ujmu venkova (jak Palacký r. 1863 prokázal). Volební ád z r. 1861 vypotený na skrácení eského živlu, to bylo úhlavní zlo, které dosud nedopuštno opraviti, leda ješt zhoršiti; a vítzství chabrusu r. 1872 dokonce zjednalo nmecké tetin obyvatelstva pes 2 tetiny hlas na snme, co kiklavý

na Morav.

doklad ^spravedlnosti a stejného práva«.

Nmci i

ten

montánm. lituje

nahrazují tento nedostatek spravedlnosti snad liberalismem; avšak

obrací se

proti

Slovanm

jakožto prý feudálm, klerikálm a ultra-

Vzhledem k tomu Palacký

posledních

krok ímské

stedovkého duchovního absolutismu dogmaty

syllabu a papežské

z

jedné strany piznává, že ovšem

ta prý vlivem jezuit po spsobu

kurie:

hledí autoritu svou

neomylnosti

;

ale tím

spíše

upevniti novými

nevra než

víra se

svobodné snahy nové doby se nezadrží. Avšak Palacký z druhé strany ješt osteji kára bezmrné nepátelství liberál proti církvi a kléru, evana jako by i všemu co s nimi souvisí, jako by to bylo hlavní zlo doby, gelium Kristovo jedem bylo. Vláda knžská jesti zlem ale mnohem horším jest plné bezbožství, pi kterém pestává mravní povolání lidí a poíná zhovadilost. Slouží-Ii se takovému nihilismu, nemže ani stát pri tom prospívati. rozšíí, a

i

;

.392

46.

Doslov

z

1874 (Gedenkblálter).

r.

Panovanost to tedy jest, kterou Slované trpí ínecha ona vychází od Vatikánu neb od liberálních Némc). Na námitku, pro Cechové nepidržují se vástavy, pak odpovídá se, že o pomrech opravdu konstituních mluviti nelze, že Cechové zmnili pouze své pány, a na místo absolutismu pianovníkova dostalo se jim absolutismu nejhoršího, totiž absolutismu nepátelského plemene. Ústavu dle jejího vývoje od r. 1861 nemohou pokládati než za vládní naízení; svoboda slova a tisku ukazuje se v konfiskacích a vzeních; § 19. sr)ravedliv}'ch, a království eské v nmeckém parlamentu Vípokládá se za departement Pedlitavska. Díve tedy bude šetiti zase práv, spravedlnosti a humanity; pak teprve a jen takto dorozumní a mír v Rakousku budou možný

spí

spánkem

deském

Nmc

Cechové nebudou nerozvážn k potšení dlati revoluci Však Rakouska ohrožují Nmci sami svým dílem a mravní korrupcí; musí ono záruku svou vidti již v ochran a dobré vli Pruska. Nmci však rovnž klamou se nadjí, že národ v celku svém nevytrvá v trpném odporu, že jim pomohou jejich manévry s Mladoechy. Tmto arci vytýká perfidnost, když po spsobu Vídeských smok mluví o feudálech, klerikálech a ultramontánech, vdouce, že mezi pedními Staroechy není reakcioná; arci záleží radikálm na tom, aby všemi prostedky zniili vážnost Palackého a Riegra v lidu. Palacký popírá, že by v Cechách byla ješt strana feudální; ultramontáni nejsou etní; titul klerikála po pípad sám pijímá. innost snmovní, které Mladoeši se dovolávají, znamená fakticky podrobení se protivníkm hímati budou moci na snme pouze, pokud jim to Nmci dopustí, a pro národnost dosáhne se tam tolik jako na moravském snme, kde Nmci vyvraceli eské eníky prostým pehlasováním. eský snm byl sic od r. 1861 optn námi obeslán, ale jen pokud nebyla odata nadéje na dorozumní a nápravu; budeli taková nadje zjednána skuten, bude snm obeslán zase, sama íšská rada. ano konen trvání

i

,

—

i

stali

Palacký koní pohledem do budoucnosti. Po pruských vítzstvích Nmci hegemony v Evrop; panovanost jejich nyní povážliv vzrstá, ovšem

se

také proti

nenávidnému

konen pec Nmci

je

nevyhnutelný, budou

udoláni f)esilou svých nepátel na

východ

i

svou nadutostí a vyzývavostí všechny své sousedy

popudí. uinili

Také rakouští

Nmoui

pomry Slovanm

svtovému

Ale až jednou dojde k

Slovanstvu.

germanismu se slavismem, jenž prý

vynasnaží

nesnesitelnými; a

se,

ti

na západ,

asem

tudíž

i

láska k

proti

nebo sob

aby svou plemennou pýchou

tm, kdož

pracují pro krále Pru-

ského, jest ovšem vhod, když zejména po pádu Hohenwartovu u

nadje v nápravu,

boji

nepemožitelní

zddným pomrm,

a

ech

stávají

se

mizí

tém

Ale což tu již není Nmc, kterým trvání a moc Rakouska na srdci kteí dynastii za její lásku stejn se vdí? ml by se opakovati tragický píklad Otakara II., jenž také byl naklonn? Jak jen Rakousko mohlo zabísti v tak beznadjné pomry: to naprav! lhostejni.

i

leží,

Nmcm Bh

Ve veejných listech optovn bylo pedák v boji, v novjší dob trvám v úast maje

v politických

a

mi vytknuto, že

já,

bývalý

klidu a se neozývaje

národnostních

sporech

ím

dále

aniž

tím

46.

Doslov

z

r.

»

1874 (Gedenkblátter).

393

prudích, a že ani protivníky na cestu pravdy a práva zpt uvésti, soudruhy své na ní udržeti se nepiiuji. Ale kde jest cesta pravdy a práva? a kdo jí vyhledává? Já

ani pátele a

jsem znenáhla sestaral se badaje po ní, osvtluje a doporuuje jí, a stálá zkušenost už ode dávna mne pouila, že pravdu a právo za našich dnv a v našich zemích nenaizuje a nepedpisuje více rozum, nýbrž pouze váše, a že by bylo

práv

váše, která všecku moc na se

tak platné chtíti slovy

jako kdyby kdo pudy vedeným kázati o rozumu. Jsout a zstanou pro každou káze, mimo jediné hrubé násilí, nepístupni; a útchu možno shledávati v tom, že takové kázni násilné piro-

obraceti

dravcm

chtl

mrou

zenou

strhla,

jen

neujde ani zatvrzelá váše.

píiny kladu na konec

svých nmeckých statí pede dvma lety své drobné spisy (Radhost) uzavel známým > Doslovem « — nikoli abych s kým bojoval nebo ho pouoval, nýbrž jen abych ponkud srdci svému ulevil a dkaz provedl, zdali vbec i pokud jsem své ná-

Z

práv eské

té

sbírky

tak »Schlusswort«, jako jsem

asem

Ovšem íká se již na leckterých místech, že jsem již tak seslabomyslnl vkem, že prý se nyní už zcela bezvoln voditi dávám feudaly, klerikaly, ultramontany

zory a zásady

zmnil.

—

pro pak

Bh vdy*

také ne revolucionái, nihilisty a kommunisty?

vševládná

aby jako

vli své

nevyzpytatelné

v

vná

bv testi

jiné

píroda

—

o své

živé

—

ili

pokud tento

nepetrhne

Jiného

této

»vdy«

proti jejich vli.

nikterak nemá;

na zemi Kristem hlásané

nosti

—

Aby

však jeho

ve

vojn všech

kých zástupech, dlila

domnlé

úelu

boj

vedli

táž

lovk

nepetržitý

vná

píroda

podlé svdectví

jeho povolání mravní, a krá-

j. všecken svt idejí), víra, nadje jsout jen výplody chorobn mystické obrazotvorponvadž lovk pece není nic jiného le povýšená opice.

lovství Boží

láska a

i

»moderní

povstávati na zemi,

sebezachování

boj se vším, co je obklopuje,

ei

podle

lidem dává

(t.

innost' nevyerpávala se pouze v boji ojedinlém, proti všem,

nýbrž aby

táž Prozetelnost'

lovenstvo

podlé

jeviti

(neboli

národností

a

mohla také ve

se táž

vná

tmto

vel-

píroda) roz-

rznými pudy sebe vzájemn niily s

píiny, aby vespolek bojovaly, a Takto vznikli také dva pvodn sice píbuzní, ale nikoli spáteNmci a Slované sousedé od nepamtných dob, lení národové kteí však dle svdectví djepisu ode dávna projevují snahu rzn Slované vynasnažili se dobýpojímati a nestejn ešiti své úkoly.

také dala

:

vati

co k sebezachování

—

potebno nejprve

jen

na

pírod;

byli

m

394

pracovití,

46.

Doslov

provozovali

z

r.

1874 (Gedenkblátter;.

chov dobytka, orbu a emesla, nepomýšleli

na podniky válené, osvdili se naopak asto až do pemrštnosti mírumilovnými. Naproti tomu Nmci dali se cestou kratší: sousedu, co ml, bráti násilím a sob osvojiti, jim bylo prostedkem, aby nýbrž aby

nejen sebe zachovali a obohatili,

vždy pemožení mohli

ské;

také

všecku potebnou práci konali sami.

býti

dobyli

aby za vítze

Nmec

Takto

sadn bojovným panovaným podmanitelem, mli všecku píinu. Tmito sousedy byli, strany Slované, s druhé však také ímané.

slávy rekov-

i

donuceni,

už zá-

stal se

jehož báti se sousedé

jakož

eeno,

Tito druzí

jedné

s

ode

sice

dávna osvdili se ješt panovanjšími nežli Nmci, a jakožto podmanitelé dosáhli také ješt mnohem vtších úspchv ale pí:

roda tomuto konání jejich byla s

Nmci

a

draznji nejprve

vešli v

již

vymezila hranici v

Nmci

tsnjší styky. obrátili proti

svou tím radji

tudíž sílu

ímanm, ím

dob, kdy

u nich, následkem

pokroilého jejich vzdlání a pepychu, více bylo najíti, nežli u Slovan ješt nevzdlaných a chudých. Po koneném pádu starého svtovládného íma noví podmanitelé nelenili prohlásiti se za ddice celého ímského majetku nejen hmotného ale také idealného, totiž kesanského vzdlání, a s ním úkolu, celý svt pokesaniti, t. j. svému panství podrobiti. Pouhé pomyšlení na „svatou ímskou

nmeckého národa* jest o sob dostateným toho dkazem. Tož jim pak ješt zbývala úloha podmaniti sob Slovany, a už íši

i

r.

967

napsal

Sas Widukind:

(Saxonibus) pro gloria

pro

libertate

ac

et

ultima

»Transeunt

san

dies plurimi,

pro magno latoque imperio, servitute

varie

certantibus«

Pertz,

V. 444). Tato slova jsou výrok svého druhu

sický,

všestrann

slovanský

nedomáhal

Slovanm

osvdený

národ

se vlády také

illis

(lib.

ln

nechoval otroctví,

nad jinými národj^:

II.

skuten

zkušeností více nežli tisíciletou.

nikdy ve svém

ale láska

his

(Slavíš)

a

ap.

klas-

Žádný žádný

ke svobod

asto krut ztrestána byla za to, že neosvdili smyslu pro nutné podmínky uchování svobody jak obecn tak ve zvláštních svých pomrech, a že z mylné práv lásky ke svobod neumli své síly dobrovoln a v pravý as sousteovati a spoleným úelm podizovati. Ale abych nebloudil po obecnostech, pecházím hned k djivrozená

až píliš

i

nám

a stavu své užší vlasti, Cech. Slované v Cechách jakožto nej-

Nmcv

ode dávna nejvíce vydáni byli nebezpeenství býti od nich pohlceni: a jest to skutek opravdu pozoruhodný, že pes mnohé hluboce zasahující pohromy ješt až podnes zachovali bližší

sousedé

Doslov

46.

z

1874 (Gcdenkblátter).

r.

395

Hluboko ve stedovku snad zvláštní útvar jejich k tomu pispl, že v ní se vytvoila udržela jediná moc ústední, ano pi protivných tomu snahách nmeckých knížat v sousedních zemích udržela se s pevahou. Pozdji, kdy Cechové na njaký as ve vzdlanosti duševní nad sousedy vynikli, válka husitská, po 16 let podivn vítzn vedená, dokázala dv dležité historické nauky: 1. že svobodný, sebevdomý, ve vzdSVOU národnost.

zem

sám

nejvíce

i

i

i

lanosti pokroilý a vlastenecký národ nižádnou sebe vtší nepátelskou pemoci trvale nemže býti podroben; 2. že slovanský svobodný národ nikterak nechce pevahy zbraní sebe patrnji osvd-

ené

použiti k

podmanní

pro národnost ubližovati

jiných

národ.

Nmcm

v zemi

kací.

zticha a pestali jim nadávati

Je známo,

Obecný

pozdji pihodil se opak toho. nevolnictví a zbaven byl všeho

Husitv zbylým,

lid

v

nenapadlo

ani

pokud jen že o

echách

dv

byli

století

propadl

již

vlivu na správu veejných záležitostí zemských; šlechta mezi sebou nesvorná však ani s pomocí nkterých nmeckých spojenc neosvdila se dosti silnou k odporu proti soustedné a dobe vedené reakci z Eíma, z Madridu

Vídn. Takto eši jedinou bitvou (na Bílé hoe 1620) byli pekonáni: ale ta staila pi známém umní vítzov zdrtiti celý národ takovou mrou, jaké podobná snad sotva kde v djinách se opai

z

bern,

kovala. Nejprve nesmírné konfiskace statk, pokuty penžité,

penz

vci lid ožebraily; pak kde kdo se nechtl pokatolititi, byl pinucen se vysthovati; ukrutné týrání každého) kdo se pokusil nkterak obejíti píkaz, stálé štváni fanatických mnich, surová libovle nevázaného žoldáctva, pi tom nekonené

zlehení

a pod.

války vnjší a vzpoury

druhu,

potu

velmi (ze

záhy

konen hlad zem snížily na

a nemoci všelikého

domácí,

lidnatost

4 milion na

mén

nežli

milion).

1

tvrtinu

dívjšího

Ferdinand

II,

který

dle vlastního piznání radji chtl míti »království zpustošené nežli

zatracené,*

také

pro

osvdil nmectví

meckého jazyka

s

se ;

horlitelem

dekretoval

eským

nejen

v zemi,

pro

tenkráte

už a

katolicism

,

nýbrž

rovnoprávnost

nebylo jeho vinou,

n-

že tato

rovnoprávnost nebyla hned vykládána a užívána v ten rozum, jak se

dje

za našich

dn.

Staré

zízení

zemské

ásten

zachoval,

když pedem každá vážnjší opposice v zemi byla uinna nemožnou a pod. A ponvadž za tch okolností stalo se zvykem, každému národn smýšlejícímu Cechu nadávati » kací « a » rebel* a dle toho s ním nakládati zjednán jest brzy klid hbitovní po vší zemi kde pouze ješt missionái a jesuité mli slovo. Jak za tchto po:

:

396

mr že v

Doslov

46.

z

1874 (Gedenkblatter).

r.

prospívala v zemi osvta a vzdlanost, poznává se

tch dobách na

pražské universit jesuité

mli tení

A

rých klassicích, nýbrž o epištolách Caroli Kolczavae. a

podobná nadlení

Bismarcka,

chybn mla a

dobrodiní,*

moc, tedy patrn také

dob pimené

ne o sta-

všecka ta^p

abych mluvil moderním slohem knížete k nimžto vídeská vláda nepo-

byla,

>nmecká

toho,

již z

asi

Nmcm

projevy

byly to jen místu

právo;

vrozeného »tíhnutí kulturního

na východ* (Culturdrang nach Osten). Sedmiletá válka

syna císae Josefa

ped

konen

II.,

že

pouila císaovnu Marii Terezii a

bylo pošetilé

novjší evropskou vzdlaností

zvlášt

po

ádu

zrušení

chtíti

lidu.

jesuitského,

uzavírati vrata

Proež všecko

také

v

Cechách

jejího

i

dvée

školství,

nov ^nmeckým jest

Ze však všecko vzdlání zde mlo býti naízeno jest, aby na dále všecko postaveno bylo na základ nmecký, aby konen jednou zastaveny byly eské neplechy (echisches Unwesen). Ale práv tu se ukázalo, že proti vným zákonm pírody ani nejkrásnji vypoítané prostedky lidské upraveno.

i

dobrodiním*

:

nezmohou

chytrosti trvale nic

kládané, více se

procitlo

hledlo

nebo

:

neoekávan

a tím

ešství,

již

rychleji

za polomrtvé po-

ím

zase k životu,

je zcela udusiti a pochovati.

Císa František

I

beze

pochybnosti snažil se odstraniti ve

vší

svých zemích každé bezpráví, jež za bezpráví uznal. Za jeho dlou-

hého panování také proto eský jazyk dosáhl nkterých ústupk zejména naízeno jest všem zemským úadníkm, aby si osvojili známost zemského jazyka, a proto jemu také do

mocnáe

popán

míry

jisté

pístup do vyšších uiliš zemských. Ale revoluní výjevy

v

Paíži

tohoto záhy tak velice polekaly, že velmi brzo v každém

vbec

hnutí samostatného ducha, ano

v každé innosti

s

hry

ne-

kommandované, domníval se spatovati zárodky revoluní, kterým teba postaviti se na odpor dle zásady »principiis obsta!«, tak že konen stal se rozhodným nepítelem všech novot a každého duševního pokroku. By zaíkal se sebe více, že nechce dlati pekážky pravé skutené vzdlanosti a osvt, než jen pekážeti zneužívání a zvli praxe dokazovala oividn, že se pestelovalo :

daleko za tento

cíl

;

nebo

lišení

máhalo samo sebou mnohem bylo nadíti do byrokracie.

nespravovalo se

A

kommandem

pudy, nemohlo také,

pravé a nepravé vzdlanosti vy-

více

ducha a dobré vle,

ponvadž eskovlastenecké s

hry, než jen svými

pes všecku svou

loyalnost

nežli

se

smýšlení

vlastními po-

le

velmi

propadnouti kletb, která stíhala všecky neposlušné snahy v

brzo íši.

Doslov

46.

Mimo

z

1874 (Gedenkblátter).

r

to všecken absolutistický otroj

nmeckou,

takže

povati, musili

svou národnost nejen

nmecká

a ježto

sledovati

;

Cech*

pachtiti

vodou výhradn služb státní postu-

vládní plul

Cechové chtli

rodilí

i

397

ve

li

zapírati,

nýbrž leckdy

»smšnou

nadutost

i

pronáhrstky

osobivostí

po národním vzdlání tu tam dokonce se snadno jest si pomysliti, s jakými nesnázemi ukazovala uraženou a pekážkami zápasiti bylo tm, kteí se domnívali, že jako echové smí se hlásiti k nemenší míe lidských práv nežli jejich odprci. Já jakožto úastník o tom bych mohl všelicos povídati. se

i

:

Následkem

revoluce

veliké

vtšin evropských

1848

r.

Francie vyšlé, jako ve

z

Rakousku a v Cechách zavládl nový dobrodjný duch duch humánní svobodomyslnosti, která akoli pvodn hluboce zakotvena jsouc v kesanství ne bez pibyla musila bojovati tžký boj po staletí trvající, spní filosofie aby odstranila mnohonásobný obal, kterým ji dusilo stedovké tak

zemí,

v

i

:

—

—

barbarství ve spolku

panovaností a lakotou.

s

Ponvadž však

ve

vnitru Francie nebyly rozebírány otázky národnostní, proto odtamtud

ve

veejném mínní vbec

doznávala

podpory a

politická

jen

a

obanská

mrou

touž

nikoli

pijetí:

svoboda

národní

také

ve státech, ve kterých bydlí spolu a vedle sebe rzní kmenové národní. Stedovké pedsudky a nešvary v této píin zmohutnlé a panovanost jednch nad druhými dávným zvykem vysplá nedaly se nikterak zaplašiti humánní osvtou z Francie se šíící. Naopak hrubé sobectví, podráždné ztrátami v život politickém a obanském, proti poínajícímu hnutí národnímu zaasté

svoboda

tím rozhodnji se stavlo nepátelsky.

U

ovšem

nás

dle svdectví

listiny

(která výše je otištna: prohlášení

o rovném

eských

rozruchu radosti obrácena j.

jest

i

chválila

21.

bezna 1848

nmeckých

spisovatel

jak eši,

vítali

a velebili

uzavený spolek

lostech byl spoluinný,

vytouženého.

Skuten

ji

toužebn oekávána,

v

práv

prvním

rovné právo národností vdcové lidu na dráze osvty.

na

na svobodu národní; nejenom

Nmci

i

dne

právu národností) politická a obanská svoboda,

tak nenadále nadešla jako byla dlouho

t.

ze

hlasit,

svornosti, a

já,

vil jsem bona

také tehdejší vláda po-

jenž jsem fide ve

pi onch udá-

dlouhé trvání míru

spatoval jsem nastávající novou dobu štstí

pro národy rakouské, když

i

na nejvyšším míst ve Vídni prohlá-

398

46.

dogma

šeno jest

pání

více,

Doslov

z

1874 (Gedenkblátter).

r.

rovnoprávnosti, a pro tenkráte neznai jsem jiného

než aby na

nov

zahájené volné dráze mezi všemi

se rozvinula ušlechtilá evnivost v zápase o

kmeny

vzdlanost a blahobyt.

jsem také napsal ve své odpovdi do Frankfurtu dne dubna 1848 slova, o kterých se mnoho mluvilo: kdyby Rakouska ješt nebylo, muselo by se v zájmu lidskosti pospíšit je vytvoiti. Nebo co mohlo zájmm lidskosti býti prospšnjšího nežli obnovení stejného práva, celému lidstvu pirozeného ? Také pozdji, když zvlášt vídeské asopisy této zásad jali se odporovati a se posmívati, doufaje v lepší budoucnost dlouho nedal jsem Proto 11.

ponvadž vtšina auktorit státních nejen zásad této o sob pisvdovali, nýbrž ji porznu k platnosti pivésti se vynasnažovali. Byla to ode mne, musím se vyznati, veliká politická chyba, nejvtší, které jsem si vdom, že jsem se kdy dopustil: poítal jsem s initeli, kteí se pozdji initeli neosvdili; domníval jsem se, že držitelé moci v Rakousku, tehdáž jako díve pozdji skoro výhradn nmetí, mezi nimi poctivci uznaní, dogmatu o národní rovnoprávnosti pisvdovali a jím se íditi byli ochotni ne pouze se mýliti,

i

i

i

z

okamžité nutnosti, nýbrž

z

upímného pesvdení,

—

z

vlastní svo-

Nmc

bodné vle. Dvra v lidskost a lásku ke spravedlnosti: kdo za to pozdvihne na mne první kámen mám se za ni snad dnes ješt hanbiti.? — Teprve rokem 1849, kdy duch reakce s hry jasn vystoupil na jevo, a zvlášt za Bachova období vládního byl jsem pouen ke svému hlubokému zármutku, na jak slabém základ byly zbudovány moje nadje, že by » stejné právo pro všecky « v Rakousku .^

i

i

mlo

trvalou platnost.

Když

ve Vídni blýskání se liberálnými

frá-

konen

zaalo se nevypláceti, v tehdejším veejném mínní také strany a národové vespolek vymnili si úlohy. Slované díve jako reakcionái rozkiení a tupení, nemajíce o tom vdomosti ani semi

tušení,

brzo b\

li

pektni

na nic menšího nemyslili

pomr.

Nikdo mi nevytýkej,

na pevrat všech ve stát jsoucích že nadsazuji: ti jen

zejména vídeské,

listy tehdejší,

vbec

na nebezpené revolucionáe, kteí prý

nežli

známé.

Bohužel sám

i

my Cechové opak

jeho.

denní

pouze skutky

svém soukromém život musil ml dkovati své tehdejší povsti

ve

jsem trpce zakusiti, za jsem jako »nebezpený revolucioná:* této historie ušetím.

nmecké

a poznáš, že vypravuji

tenáe

však

zde

podrobnostmi

Pozdjší doba mne pouila brzy,

že zvlášt

vídeském mínní vždy musíme platiti za pravý acto Jsou totiž Vídeáci liberální, jsme my ipso ve

li

46.

reakcionái a

servilní:

my

jsou-li

dle

teba ho

ani

Nmci

v

Rakousku vbec

návají

pouze

cítí

kaziti

však oni mezi sebou reakcionái a

a

Cechonmci zvlášt liberáln si poíNebo ponvadž se Slovany pokládají práv tak za pano-

jako jsou sami, nesmjí

—a

už tato vláda

sídlí

si

mže

píze nmecké

vlády nikdy po-

ve Vídni, ve Frankfurt nebo v Ber-

Už jedenkráte domnívají

lín.

399

vrchnostenským povolením*.

»s

menšinou v zemi, a nás

vané

1874 (Gedenkblátter).

r.

sice liberální, ale zajisté ultrarevolucionái.

vcí

stav

z

Tento tamního mínní podává se sám sebou a priori, a neskutkem na jisto stavti. Neblahým spsobem však

nejsme

servilní,

Doslov

se nejinak,

nežli že

mezi

Nmci

a

pomr

pouze jako mezi kladivem a kovadlinou, že tedy nezbytn oni musí panovati nad Slovany, nemají-li sami býti jejich služebníky; stydlavý eufemismus, že prý mají na zeteli

Slovany

býti

nemže nikoho oklamati. Touto mrou však nám požitek skuten svobodomyslného zízení nejen vždycky se zkracuje, nýbrž úpln se odnímá a pímo nemožným se iní. Nebo pouze

íká

»

se,

vdcovství, «

nemají-li

zstati heloty:

Slované býti pány v Rakousku, musí tu

proež by

tu bylo

vn

»stejné právo pro všecky* bylo

nesmyslem.

Následkem pohrom r. 1859, které zdály se hroziti už rozkladem Rakouska, r. 1860 povolána byla tak eená » rozšíená íšská rada«, aby ono nebezpeenství odvrátila. Shromáždní jako obyejn rozdlilo se ve vtšinu a menšinu hlasujících len. Vtšina doporuovala ke spáse a záchran státu skoro tytéž názory a zásady, které jsem já už v letech 1848 a 49 veejn hlásal: zásadn federativné utváení monarchie, kterým by se vyhovlo jak autonomii tak centralisaci, tudíž ústední moc íšská a samosprávné moci jednotlivých království a zemí urit by byly vymezeny a oddleny, a tím také svoboda a poádek v rovnováhu uvedeny. Menšina (nejvíce nmetí byrokrati, mezi nimi zvlášt dr. Hein ze Slezska) každou svobodnou zavrhovala nejen všelikou autonomii, nýbrž ponvadž by tato byla na prospch slovanským ústavu vbec a tím pevnji se držela nutnosti centralisace. Co však národm vbec znamená autonomie a centralisace ve stát Autonomie znamená sebeurování píslušník státu, rozhodování dle vlastního uznání centralisace naproti tedy svobodu v sob a ze sebe samého tomu s sebou pináší urování z vní, rozhodování z vle jiného, tedy totiž centra, kterému teba se beze všeho podrobovati i

i

—

i

—

.^^

—

;

—

Doslov

46.

400

z

1874 (Gedenkblatter).

r.

Jak známo, Rakouský novodobní » stálý a diplom dne 20. íjna 1860

nesvobodu, poddanství.

neodvolatelný základní zákon státní «,

ad

z návrhu sesílené íšské slavnostn prohlášený, vyšel v první se s páním vtšiny, myšlenka^ srovnává základní jeho » rady :

Rakousku na budoucnost prohlašuje za nemoc pro bytí íše potebnou práv tak jako zemím a národm svobodu nezbytnou k sebeuro-

návrat absolutismu v

a ústední moci pikazuje

pípustný,

pomrech

však podailo se nkolika tam také osudné alinea »nachbyrokratm myšlenkou zárodek základní diplomu dem jedoch« v odporu se vtšiny chorob, kterými monarchie od té doby nezhojiteln chadne

vání v

Bohužel

domácích.

v poslední chvíli vpraviti

—

a hyne.

rozvláným, o našich politických pomrech od diplomu íjnového r. 1860 smím si dovoliti jen ješt Všemi zjevy tu jako ervená nit táhne se úryvkovité poznámky. živel panujícím na újmu ostatních národ, snaha uiniti

Abych nebyl nad

slušnost

nmecký vlád

a upevniti jej u

ím

To

dále tím trvaleji.

ne sice pro-

jest

úel všeho

hlášený ani ne vyznávaný, ale tím vytrvaleji vyhledávaný

našeho moderního rozvoje státního v ústav

prostedky k tomuto liberalistický humbug.

Na dkaz

jednak

konci jsou

spasitelnosti centralisace

i

a podpírati proti zlým federalistm, ralistickém

chud

nejvýmluvnjší

dvod

rukách, jak známo, Státní

moc

niusí

i

v

obyejn

velezrády

moc

a

vykládají se stro-

teba

íjnovém

jest chrániti

—

to

Nuže,

!

bylo

prý

státní jest

píliš

seslabiti

jest a takto

— despotismu,

státní jest

všemohoucí,

—

moc

pro nezbytnost

veškera

býti

—

jednak

jako by na »íši« ve fede-

diplomu

Seslabiti centrální

sám, a jest prý to blízko

stát

zní

programmu, jakož

pamatováno!

—

centralisace,

jené frase o vznešené »myšlence íšské«, kterou

—

v zákonodárství; a

v jehožto

naprosto soustedna.

tedy

pry

s

ústavou,

pry

mnohojazyném Rakousku zkusí na p. dáti místo návrhu, aby tu žádný ze evnících jazyk domácích (tedy také ne nmecký) nýbrž njaký neutrálný, na p. fran-

se

svobodou!

couzský,

jejž

Avšak

beztoho všickni vzdlanci

kterým by se projednávaly jak se scvrkne

Svoboda šla-li

k nim v

se v

záležitosti

poet chvaloeník se

Nmcm

znají,

íšské

byl

—

a uvidí

se hned,

centralisace.

ode dávna dobe líbila výsady a mla- li pi

podob njaké

oním jazykem,

—

zvlášt pi-

sob píchu

!

Doslov

46.

V

panování.

dob

novjší

dalece nakaziti, že

jiným

i

z

r.

401

1S74 (Gedenkblátter).

Nmci

sice

dali

národm svobody

se

od Francouz tak

popávají, pokud tím

Slovanm povoliti stejné právo, stejnou svobodu jako sob samým — to není myšlenka nmecká. I nejvzdlanjší Nmec má co dlati, aby se zekl víry v pedjen

netrpí

panování:

jejich

urení,

že jeho

Nmec,

který

kmenu

ale

náleží

Slovanu

panství,

dávno vyzul ze

se

vší víry,

Ba

poroba.

ješt jako pudem

i

ten

vtí

nebezpeenství od slovanské svobody. Proto také vzdlanost u Slovan nesmí býti podporována, nýbrž všemožn zdržována, nebo vzdlanost je také moc, a moc leckdy mže býti nebezpena. Doložiti tyto nemilé vty skutenými pípady z nejnovjších djin Rakouských bylo by mén nesnadno, nežh nevhodno, pontaké jest množství doloževadž jak známo »veritas odium parit* ných pípad tak veliké, že by bylo nesnadno je všecky vypoísti. Proto obmezím se pi tom hlavn jen na svou vlast Cechy a Moravu. Souasn s diplomem íjnovým v nkterých zemích íšských ;

prohlášeny jsou

nepochopitelné

starostavovské

ministra

za Bacha.

píinu

z

redigované

statuty,

To moderním liberalm

zlehovati

i

bezhlavosti

státního

tehdejšího

ped

dávno

tím ješt

zvlášt ve Vídni podalo vítanou

sám íjnový diplom jakožto

neliberalný. Ustavní

—

—

Proto když jak se to mlo srovnati.? svoboda a staré stavy brzy po té liberáln Nmectvo osobou rytíe Schmerlinga se dostalo k veslu, pospíšilo si napraviti chybu tak, že sice nezrušilo stavovské zízení o sob,

ale

na místo starých stav postavilo

nové

a tuto

»Interessenvertretung«. Tak zmnna jest šlechta ve »velkostatkástvo«, jemuž pidleno 70 míst v zemském snmu; privileje bývalého .stavu mstského peneseny jsou na jistý poet (hlavn nmeckých) mst a míst metamorfosu

maskovalo

prmyslových

se 71

zemské obmyšleno

jménem

snmu; a ostatní obyvatelstvo osob z nho pipadla asi jedna

hlasem v zemském tak,

že každé

z ostatních tíd a celkem 79 hlas. obchodních komorách nov zízených ješt zvlášt bylo privilegováno, k mstskému stavu pipo-

ptisetina (V500) P^^^ jednotlivce

nkolik prmyslník

Mimo

to

teno

a jim 15

hlas

v

v

zemském

kurie obdržela jich okolo 86.

snmu pieno,

Bylo to snad

mstská

tak že

nestranné.?'

Ale bylo

dosud se velebí jakožto v pravd liberáln Cizozemské dobráctví snad pipadlo by na myšlenku,

to velebeno a

se,

zdali tento strašný

derních

stav

nelze

nepomr

snad

zeptati

politických práv jednotlivých

ospravedlniti

pimenou

mo-

poplatností 26

402

K

Doslov

46.

tomu odpovídám

ádu

ného

z

1874 (Gedenkblátter).

r.

pi zavedení nového oktroyova-

zcela krátce:

volebního

r.

1861 všickni velkostatkái v Cechách

platili

dohromady 3,445.056 zl. pímých daní, nov obdaená msta a prs komorami obchodními s obyvatelstvem 840.494 duší dohromady 2,968.327 zl., a 3,867.673 neprivilegovaných duší obyvatelstva v kraji dohromady 9,275.408 zl. Jeden poslanec na snmu zemském v první kurii pipadal na 49.215 zl., ve druhé na 34.119 zl. a ve tetí na 117.422 zl. daní. Nebylo v tom snad nimyslná místa

jakého

i

privilegia

}

aspo

Ale privilegované tídy snad nahrazují

—

Co budoucn

výkony ve

ím

to,

nemohu

vykonají,

intelligence

tíd

vyššími výkony intelligence

pozadu zstávají v placení

obyejn

snad se namítne.

daní.?

naped

íci

dosud však vyšší

:

pocházely od osob, které

pvod mly

neprivilegované.

Jak tendenn ostatn volební ád z r. 1861 vypoítán jest na výhodu nmeckého a na zkrácení eského živlu, s dostatek a na zemském snme dne do podrobná jsem dokázal ve své

ei

29.

ledna 1863.

nili

jsme

snm

od

lebního

Na

toto

základní zlo

právním ohrazení ze dne

upozor-

dubna 1861 a

již

ve svém

té

doby už dvakrát pedložil opravený návrh celého vo-

ádu

na vysokých

místech

—

kdežto pozdjší, jednostrann ve prospch cení

pomrv

našich

Slovan vykonané

zmny

ale

18.

marn

obojíkrát

Nmcv a na

—

další zkrá-

jeho vždycky byly schváleny. Volby

známo rozhodují o držení celého snmu Rozhodná vtšina skuten vysoké a staré šlechty je

v kurii velkostatkáské jak

zemského.

smýšlení autonomistického že

;

když však nedávno

(r.

1872) se zdálo,

nmeckou stranou nejvíce z kobylká tak

ona ve svém vlasteneckém rozruchu zvítzí nad

centralistickou

ili

ústaváckou

(složenou

v nouzi ku pomoci umním chabrusovým také koterie vídeských bursovník, kteí vidli, že je ohroženo jejich vykoisování státu. Následkem tchto a podobných prostedk echonmci, kteí iní tetinu obyvatelstva zem

eených): pispla tmto druhým

a sotva

tetinu všech

jejich

daní

vtšinu takovou, že více nežli v zastupitelstvu

zem

a

dvma

Cechm

snmu zemském tetinami hlas vládnou

platí,

sotva tetiny popávají

dkaz, kterak tam, kde mají moc, konají

umjí popávati » stejného práva*. Ovšem naši Nmci více nežli

eho

mají ve

s

— kiklavý

spravedlnost, a

Slovanm

dostatek nahrazují liberalismem,

se jim nedostává na smyslu pro právo a spravedlnost.

nyní až

pes míru liberální;

na

by k tomu

byli

také

Jsou

ješt

46.

Doslov

z

spravedliví? Spravedlnost je velkodušnost a

byla by jen povinnost, liberalita však

podává více

upomínati o dluh?

ješt

403

1874 (Gedenkblátter).

r.

povinna;

je

nežli

by bylo

Neslušné

—

žádati,

kdo

aby

jí

smí

liberáln

panstvo nnlo Slovany feudální, klerikalní a ultramontanní dokonce

sob

ješt také pokládati za

mají velikolepjší a nutnjší

rovné a dle toho úkol

ped

s

nimi nakládati

vším pospíšit poraziti panství církve a na vždy zlomiti

od hierarchie

1

Oni

sob pede-

musí

sebou:

moc povry

knžstva vypstované.

a

Než mimodk dostávám se zase vci velice vážné. Pokusím

men

v ton ironický, jenž není pi-

své

se vyložiti

osobní

mínní

Jako rozumn vící kesan vyzde jako také všade jinde oteven a pímo,

se vší vážností a nepedpojatostí.

pesvdení

slovím své neptaje

tomu

se, je-li

Z hloubí srdce kurie v poslední

svou auktoritu

i onomu píjemno

lituji

dob

slyšeti.

osudných prostedkv uznala za hodné voliti

chránila a upevnila;

píiny spsobené,

lituji

jich

a cest, které

ímská

a jich užívati,

aby

jako kalamity bez

pouze pro církev katolickou a pro kesanství, ale pro všecko lovenstvo. Za stedovku ješt ímské rozumy nejen mly v moci duševní život vší své doby, ale nad nj vynikaly: za našich dn zdá se však, že rozhodující i v jesuité, obmezeni jsouce na své koleje a svtnice uebné,

nutkající

nikoli

ím

nemají ani zdání o vzletu, jenž se jeví u pedák vší intelligence V této dob, kdy neúnavná badavost ducha lidského více laické.

kdy jindy šíí vítzné svtlo po vtších a vtších kruzích všech možných zjevv a pomr, jež zraku jeho jsou pístupny: v této dob na bojišt proti nmu vystupovati se zbranmi, které vyneseny jsou z nejtemnjší zbrojírny stedovku, jest poínání práv tak pevrácené jako marné a škodlivé. Škodlivé jest, ponvadž za našich dn nová dogmata syllabu a infallibility buditi a šíiti budou ne tak víru jako spíše nevru. Znám všecko, co se mi

nežli

v té se

píin mže

namítnouti se stanoviska orthodoxie, ale nepustím

do žádné polemiky o

nekonená

to,*)

a bezvýsledná jako

by byla práv tak nmeckými liberaly. Ale

ponvadž

vím, že

mj

s

spor

kteí na positivn zjevení Boží se odvolávají pece bych se rád nekonený vesmír nás obklopující, nejsou-li zázraky, jež píroda co den ped námi rozvíjí, rovnž také bezprostedním zjevením Božím k lovenstvu? lze- li snad také v djinách svtových nepoznávati ízení *)

Tch

zeptal, není-li

Božího? a nemluví-li to všecko práv tak srozumitelnou jako draznou pro každou otevenou hlavu a pro každé otevené srdce? A mže-liž ve svých eích, ve svých zjeveních sám s sebou býti v odporu? 26*

eí Bh

46.

404

dotknouti se vci a z které

z

Kdo mi

smí

duchovní

urit mohl

ásten

musím

pokusy znova pivésti ku

a

absolutismus a

vbec

o svobodu? Syllabus popírá vrozené hledí stát obmezit

i

lovku

obanské kterého erpá své

stedo-

platnosti

snahy

novodobní

potlaiti

píin

ve

ševní arsenal však, ze

pokud

prokázati,

dávati za pravdu.

že v syllabu a v nauce o infallibilit spa-

zazlíti,

nábhy

1874 (Gedenkblátter).

r.

jsem, abych

rnusil

píiny liberalm

tuji jen první

vký

Doslov

právo na svobodu a

Du-

a politické svobody.

právo, obsahuje také ješt

zbran toho druhu,

jiné

Jedna

které snad ješt chovají se v reserv. nejmohutnjších mezi nimi byla by nauka ješt ve druhé

z

XV

polovici

století

pímo

hlásaná,

že

bezprostední, zá-

je

pai)ež

stupce a místodržitel Boží na zemi, a kdo ho naproste neposlouchá, ale také nepítel Boží.

že jest nejen bezbožník,

—

Nuže vím

sice,

ode mne politované jsou jen nešastný anachronism, který ducha asu nezdrží ani nezmní, církvi samé však konen jen ješt více uškodí. Ale by tento neduch nezvítzil a zvítziti nemohl, že snahy

pece zpsobiti

mže

a

ženci jeho, ultramontáni

zpsobí mnoho sporv budou hledt nahraditi

potem a mocí, vydají se v ob aspo uvedou nepokoj stát však má

nedostane

lenost

vinnost pomýšleti v

Naproti tomu pátelství jest

ve

našich

spojení,

nemohu

liberal

jakož

i

klamace

se jim

nejen právo ale

i

po-

se toho uchránil.

nekárati

proti proti

nevasných nárok ímské

eho

papeže a ve spo-

za

;

as, aby

pívr-

a neplech; ilostí,

a nelitovati

bezmrného

všemu, co se nazývá církví a

knžstvu ješt mnohem

kurie.

Slyším-li

liberálního tisku a parlamentárního

a

uvažuji

eništ

není

s

nežli

více,

denní

de-

knžstvu

proti

všem tm, kterým peovati jest o nauku Kristovu, pipadá mi bezdn myšlenka, jakoby toto bylo hlavní zlo naší doby, a jako by nebylo škodnjšího povolání, nežli uitele náboženství vbec, a evangelium Kristovo jako by bylo jedem, který se zvlášt peliv musí vzdalovati ode škol, aby jím nebyli nakaženi mladiství duchové. Jak asto již nemusil jsem politovati zvlášt venkovské knžstvo eské vtším dílem osvícené a humánní, jež trpí obma protivnými proudy a smry: jednak ímskou kurií, která jim vnucuje dogmata nová nepotebná a s pesvdením jejich jednak nesrovnatelná, proti nimž ani nesmjí hlasit protestovati,

jakož

i

proti

—

vulgárním liberalismem našich

dn,

který je odsuzuje a

nými iní za vci, za které oni naprosto nimi taté jací ultramontanní horlitelé, jejich zajisté skrovný.

—

»

nemohou.

kterých

zodpovd-

Jsou-

neznám,

Nevinný mnoho musí snášeti!*

mezi

li

jest

poet

—

toto

46.

nmecké venstvu

Doslov

žertovné písloví

— a tento

sympathie

stav

z

osvduje

se

te

také

vcí prostedkuje také

eskou národní

mezi

405

1874 (Gedenkblátter).

r.

stranou

a

pi našem ducho-

více nežli co jiného,

ponvadž

knžstvem,

obojí jsou asi stejní úastníci bolestí.

svt

knžská na celém

vláda

Je-li

nikterak nepopírám

—

bojím se pece,

o

sob sama

zlo

— ehož

co u nás nyní nej-

že to,

ješt o mnoho míním úplnou nenábožnost, která prudkým postupem se šíí, a nyní sice ješt kryje se pohodlným štítem bezkonfessionalnosti, ale za nedlouho prozradí se jako naprostá nevra, atheismus, pantheismus nebo surový materialismus, a povýší radikáln sobectví horlivji se dere na

horším

Maxe

hrozí se státi

místo,

její

:

Stirnera z

za nejvyšší a

r.

známo »vc svou založil na niem*, Každý rozumný lovk Boha a kde také není mravnosti^

1845, jenž jak

vbec

platné pravidlo životní.

však musí uznati, že kde není

híchu, ani práva

ani ctnosti ani

tam

zlem

lovk

mravního,

bezpráví,

ani

ani

cti

ani hanby,

pozbýti musí nejvyšší své pednosti, totiž toho povolání poklesnouti

a

nihilismu

na

pouhé

slouží liberalism našich

zvíe.

A

tomuto

strašnému

dn vdom nevdom. Mžei

kdy lidské spokdy sobecké chtíe a choutky na dále budou hlavn ustanovovati meze toho, co je do-

liž

však

lenosti

stát

i

odat

A

tenkráte

ješt

jest všeliký

trvati a

základ

prospívati,

mravní.?

každého vyznání kesanského nedím jediný, ale pece hlavní a nejúinnjší strážce a zachováte! mravního povolání lovka.? není-li tudíž tam, kde své povolání koná, pravou podporou státu a dobrodjem lovenstva } — Laciný vtip, který by to chtl upírati z té píiny, že jsou také nemravní knží ten neuznávám za hodná povšimnutí. voleno

.?*

není

liž

duchovenstvo

—

Náruživost

panovanosti

kterým nás Slovany tak liberální se jedni

Nmci

jest hlavní pramen všeho zla obou stran navštvují jak vatikánští ímané pod nicotnými záminkami. Marn odvolávají s

na pedstíranou vli Boží,

prohlásil,

jeho království že není

z

—

kdežto

pece

tohoto svta

—

Kristus

sám

druzí na svou

svobodomyslnost, která je prý nutí pomýšleti na ochranu svobody

;

Bh

pikazuje pede vším spravedlnost a lásku k bližsvobodomyslnost pi nešetení práv cizích jest vnitní odpor,

nám.

proti

nímu

a tudíž lež a nesmysl.

despotové,

kteí

ji

Nejhorší nepátelé svobody jsou

chtjí

míti

pouze

pro

práv

oni

sebe a nikoli také pro

!

406

jiné

46.

z

1874 (Gedcnkblatter).

r.

le despotická choutka

a nic

;

Doslov

vany v národní svobod, ano jim

Namítne

ovšem

snad

se

to jest,

obmezovati Slo-

chtíti

docela upírati!

jí

Což nemá Rakousko

:

nemá ústava pro Slovany práv

ústavy

Ci

tak platnosti, jako pro ostatní ná-

rody? nejsou-li práva národností v § 19. s dostatek zaruena.? nejsou rakouští ministi odpovdni.? Pro tedy Slované, zejména však Cechové nepidržují se ústavy.?

Na

by bylo snadno

to

obyejn

kdyby

odpoc^dti,

ústavou pedstavují,

pro

nás

jen

to,

sob

co

skuten

lidé

existovalo

Kdyby u nás jen byla možná ústavní opposice, a kdybychom na p. jen mli svobodu slova a tisku Ale kdokoli u nás odváží se nepíjemíci nebo napsati nco vlád nebo ústaváckým ného, o tom se ekne hned, že ruší veejný pokoj, nebo vyzývá !

Nmcm

mže

k nenávisti a opovržení ke vlád, a jen jeho

lánek

skonfiskují a nezavrou-li

dokazují ode dávna už

tisíce a tisíce

mluviti o štstí,

hned

i

píklad.

jestliže

jeho samého.

To

Kolik slovanských

spisovatel už nebylo pro vyzývání prý k nenávisti proti národno-

stem odsouzeno do žaláe za se nedosti

hrubé

pokorn,

spílání

—

Cechm

v

to,

nmeckým

provokacím opeli na cti utrhání a novinách dosud nikdo ani ješt

že

kdežto za každodenní

nmeckých

lži,

nebyl vzat u vyšetování.

Za neblahých vyvinuly,

nemžeme

okolností,

které

se u nás

zvlášt

od

r.

1861

bohužel nynjší ústavu Rakouska pokládati za

le za pouhé naízení, kterého práv tak jako každého píkazu vládního máme býti poslušní. Na obsah její spolupsobiti nebylo nám popáno; o úmluv ústavy se stavy nebo s lidem

nic jiného,

eským vbec

nebylo

ei;

a jakkoli

námitky

proti jednotlivým

naízením pozdji snmu zemskému nebyly zcela zamezeny, Schmerlingv volební ád pro zemský snm už se o to postaral, aby už zpedu musily uiniti fiasko. Kterak se mlo žalovati na ministry nebo je potahovati k zodpovídání tam, kde se naped vdlo, že psobením téhož ádu volebního dv tetiny budoucích soudcv osvdí se ješt vášnivjšími odprci žalobník nežli obžalovaní sami.? Ano, nebyly tím práv libovli proti nám dvee oteveny do koán? § 19. v naší ústav jen spí spánkem spravedlivých. Kdyby zásady a pedpisy jeho jako ústavy vbec mly platnos nepohodlný: nebyla by na p. a moc tam, kde jsou mnoho omlouvaná eská universita v Praze už dávno se stala skutkem ?

Nmcm

i

a pod.

vcí

více.

«

Doslov

46.

O skuten nemže

pomrech

konstitiiních

ei. My jsme

býti

1874 (Gedenkblátterj.

z r

konen

jen vymnili

novníka,

absolutismu

parlament ve Vídni >není více království

te

od

1848

r.

na místo absolutismu jediného pa-

asto mírného,

je

u nás za tchto okolností

za velikých politických krisí

panství:

nejbezohlednjší absolutism

407

u nás nejsobetjší,

vstoupil

plemene nám

Nmecký

nepátelského.

náš absolutní pán, a jeho pikázání jest"

zem eská jako ostatní zem jest mám plné právo rozho-

eského;

pouze departement cislajtanský. nad nímž dovati,

jemuž

mám

leti.

Urputným

aby

mn

jen povinnosti pikazovati, nanejvýš milosti udí-

echm

sem

náleží poslouchati a poslance

vysílati,

byli štaíTáží.

Pozoruhodné

je

teprve svobodu

kteí takové

ei

nýbrž také hlasit íkají, že oni

nám

pi tom

že

to,

sob ví,

vedou, nejen sami

ti

pánové,

jediným že za

pinesli, jim

ni

máme

dkovati.

—

Nuže dobe: když tedy jsme svobodni, nechceme Vám, svým nejaspo ne dobrovoln, býti pouhou štaffáží, ješt

horším nepátelm,

mén

jako ve starém

dáti se

ím zapáhati

ped

váš

vz

triumfa-

abychom ješt zvyšovali vaši moc a váš lesk ped svtem. Dejte nám nejprve »fair play«, necht, a užijeme práv, které nám penžní náležejí; podle potu našeho lidu, podle naší dan krevní uvažte, že z pebytkv, od nás v echách a na Morav placených,

torský,

i

mimo se

ješto

pece

nevydávejte ve i

právo

každé

psí

dynastie je

k nám

lidskými

spravedlivými, a s

zem

Dolní Rakousy, skoro všecky ostatní

hojívají;

historické.

—

a

íšské více

my

Osvdte

Jen tímto

Nemyslete

dráždni,

zpsobem si

budeme

zbrani kovové;

lze

Rakousku

v

my

nikterak, že

vbec

trvale

s

vámi se

založiti a

se

snášeti.

poíditi

dlouho se mnohých stran byvše

tak nerozvážní,

toho by

se nejprve

pak neobmeškáme

vámi dorozumti a klidn k vaší i ke své spokojenosti

mír.

mén

právo ve stát,

historické

abychom beze všeho

ani nebylo

sahali

po

potebí, aby se trvání

Rakouska uinilo problematickým. Vy jste práci, vésti je záhub pokraujete v ní se strašným úspchem.

vstíc, podnikli už dávno, a

Vy jste mravní základy smry po všech vrstvách

jeho

podkopali a korrupci rozšíili všemi

tak, že hrozí

samo sebou

Vizte pak pece, kterak tato íše vaším vedením

pejíti v hnilobu.

již

zstala pozadu.

veejné mínní piítalo jí hegemonii vEurop: dnes se ptá, má-li se Rakousko ješt poítati mezi velmoci, kdežto vámi jsouc vedeno a nuceno musilo se postaviti pod » pátelskou* ochranu Pruska, a odkázáno jest k tomu, aby jediné v jeho dobré

Ješt

ped

25

lety

vli spatovalo záruku svého

trvání.

408

Mýlíte jsa

Doslov

46.

se,

zahrnut,

Lukeš,

domnívajíce

vzdá

Sabinu,

S

své

se .

.

z

r.

se,

že náš národ, vašimi

trpné

a pod.

.

1874 (Gedenkblatterj.

opposice a dá se

Vy

»dobrodinímii«

cestou

svých

už dávno nauili a na-

jste jej

trplivým a vykávati klidnjších dob, které samy od šílení podrývai a se dostavují k vám v sebe vtším potu klamná ctižádost jako neblahý hlad ode dávna psobívaly vtší ješt morální zmny. Avšak celý národ sám sob zstane vren a vytrvá do chvíle svého osvobození. Ani vaše manévry s ubohými Mladoechy pes jejich períidii nedovedou vás k cíli vašemu. Cechové pirozené sob právo prvenství v Cechách neprodají za lecjakou oovici svému * drahému* bratru, židovskonmeckému Jakubovi, by jídlo od macešské >Rebekky« vykli

býti

sebe pijdou. Pebhlíci, zrádcové a :

i

i

sebe lákavji bylo ustrojeno. z perfidie, má to svou Vinímli tak e. Mladoechy leckdy dostatenou píinu. Tito lidé vdí dobe, že mezi námi Staroechy i

e., kteí jakékoli mají jméno v zemi, není nepítele svobody a žádného reakcionáe, leda že by také papeže a jeho stvry chtli

t.

Staroechm. Pes

to rozpádají ústn i písemn nekov Rakousku vbec a v Cechách svoboda nené zvlášt námi je prý ohrožena; pravou ošklivost hlásají k rakouské stran práva tak e., jakoby bylo njakou cností nebo zásluhou, My Staroeši jsme jim skuten náležeti njaké stran nepráva.

poítati k

deklamace, jak

všickni feudalové, jejich

klerikalové,

ultramontáni,

zcela tak jak nás líí

pátelé a uitelé, židovští smokové vídeští, od nichzto se

jakého druhu má býti svoboda, jež našemu Pedevším my dva vdcové tak eení, Palacký a Rieger, jsme vinni vším zlým, které radikálm v Cechách od 26 let bylo snášeti. Proto už jejich pedchdcové, spiklenci z kvtna r. 1849 jako nejdležitjší, nejnaléhavjší úkol ve svj plán pojali nutnost násilným odstranním Palackého a Havlíka uiniti oba neškodnými. Proto také nyní pedevším vážnos Palackého a Riegra v národ všemi prostedky a všemi zpsoby musí býti niena a odstraována, má- li vbec kdy slaviti vjezd do Cech zlaté tele svobody podle pedstav a vroucího pání tchto pánv; a proto oni také u svých vídeských pátel a uitel piln se uí lháti, pomlouvati

nechceme národu

a

nám

dáti pouiti,

náleží.

spílati.

osvdili

Kdekoli jsme nehlasovali po jejich rozumu, vždy jsme

se nepáteli

národa.

— Osvítím

snmu

r.

anekdotou, nebo Vídeském íšském

to jen

vážného vyvracení to nezasluhuje. Když jsme ve

1848 známý výkup roboty pijali ne bez slušné náhrady, tu

nebylo proklatjších

reakcionáv

a nepátel lidu,

nežli

jsme

byli

Doslov

46.

práv my. Za nedlouho po šeli

z

r.

té

409

1874 (Gedenkblátter).

dob

však, v

Bachovské reakce,

jsme velkostatkáe nejprudeji žalovati práv na

sly-

nás, jakožto je-

diné, »skuten nebezpené* revolucionáe, ponvadž jsme provedenou zásadou náhrady optné uvedení roboty prý na vždy ninili Tak vždycky soudí o jiných lidé, kteí se vésti právn nemožným.

—

dávají jen svými náruživostmi.

—

Dnes není už žádné feudální strany

e. díi

pomrm

ním

a

Cechách: staí tak

v

na štstí už vymeli, a mladší generace moder-

lidu selkého

názorm vesms dobrovoln

zmny

pi poátku

se

pizpsobila. Zejména

doby dokáode dávna mají ve zvyku nežli radikálové noblessy skutené zala více osvdovati. Mluví-li se ješt te o feudalech v Cechách, nejsou to le peludy radikální nenávisti. A jsou- Mladoeši, kteí také brzo

naše vyšší šlechta jako

tak také od té

li

nahlas íkají, brzo naznaovati hledí, že Palacký a Rieger mají úmysl uvésti

venkovský

pod

zase

lid

jest to jen sprostá

jamo

vrchností jako býval

niemnost, která u mne buditi

mže

díve

—

jen morální

ošklivost.

Ultra montáni

jsou ovšem u nás, bohužel ve všech stavech

potu skrovném. Poítají-li však mé pátele k nim, musím konati kesanskou cnos a naproti tomu Pane, odpus jim, neb nevdí co iní. Je

a vrstvách spolenosti akoli jen v

také

mne

zvolati:

a

—

li

každý klerikal, který duchovenstvo v úadech a povinnostech jeho nechce dát pekážeti: pak spokojím se akoli, jak známo,

i

já s titulem klerikala,.

nemám pro k duchovenstvu

býti zvlášt

pí-

chylný.

Mladoeši

tvrdí dále: zemští poslanci eští

nesmjí jako dosud

do snmu a tam býti inni skládati ruce v klín: musí pro blaho zem. To jest peloženo do srozumitelné ei: mají jíti do pasti, svým odprcm skuten se podrobiti a slíbiti prost praví Mladoeši — »mají poslušnost jejich zákon. » Nikoli* vstoupiti

—

tam

vstoupiti

jen,

aby

všecko bezpráví, které

s

eništ pede

našemu národu

pinutili k obratu ze studu*.

slušnos ie

vaše

a

budete

hímati

hromy budou

Kdyby však vám všecken

—

— a

baviti a

došlo do opravdy,

skandál

na vždy.

vším

se dlá, a

Inu ano:

svtem

odkrývali

aby odprce naše

pjdete tam,

slíbíte

Nmci

nechají vás hímati,

pokud

se

vám budou moci

po-

pokud smáti.

prostedky zaraziti Pro svou národnos budete tam

najdou

zajisté

moci poíditi a vykonati práv tak málo, jako naši pátelé v po-

snmu moravském. Ti vážným a dstojným všecko možné, aby svým slovanským krajanm

sledním nili

zpsobem uiaspo v záleži-

410

Doslov

46.

tostech školských

dobyli

z

1874 (Gedenkblátter).

r.

spravedlnosti nežli dosud.

eho

vzal práci vyvraceti jejich

ei,

A

hlasovali.

Nmci

Konen bíle dni:

že

nám

se

Nieho! Ani

si

Nmci

spravedlivjší a

nco

více

nikdo ne-

prost pe-

Cechm

pí-

.í*

že jsme

namítá,

od

1861 už

r.

optovn do

tomu vzpíráme te.? Odpov je na šli jsme do snmu, kdykoli a pokud jsme si mohli dlati natam dospjeme k dorozumní a k úmluvám s protivníky

snmu

zemského dji,

moravští

dosáhli?

o

spokojili se s tím, že je

budou snad eští

znivjší nežli

aspo

stejného práva,

ne-li

šli:

pro

se

o našich právech a o odstranní dobrých vystoupili jsme,

—

když nám

tato

píin

nadje dkladn

našich stížností

byla odata.

;

a

Opatete

klamné zdanil — a my pjdeme nejen na na íšskou radu zase ochotn. zemský snm, nýbrž konen

nám

ji

zas

ale nikoli

i

Nmci vbec

ješt

ped nkolika málo

lety nebyli tou

mrou

zpupni a panovaní jako jsou od vítzství Pruských nad Rakouskem a Francií:

nebo

to byla, íkají,

nmecká vítzství,

a

Nmci te osvd-

nepemožitelnými. Jejich bojovná dobývavost a panovanost rozmáhá se od té doby povážlivou mrou, domnívají se, nejen nenávidní Slované, ale celý svt že budoucn musí se podrobiti jejich vli. Jsou te zajisté hegemony v Evrop. Na jak dlouho } To nelze uriti naped. Pedchdcové jejich Francouzi, kteí pi vší své domýšlivosti umli v osobním obcování pece vždy zstati zdvoilými ano asto i roztomilými, podrželi hegemonii, pokud jméno Napoleonovo nám z vlídnosti psobilo svým kouzlem: Nmci, kteí zejména nedlají cnost, svými zpupnými a vyzývavými zpsoby za krátký as popudí všecky sousedy. Nikdo neklam se o výsledku napomínání k mírnosti a opatrnosti od prozíravjších vdc: Náturám expellas furca, tamen usque recurret. Pouují mne zpsobem skoro neuvitelným, nezbytný svtový zápas mezi germanismem a slavismem že prý dosud nevypukl jen proto, že státník ode všech obdivovaný, dosud nemuž krve a železa, jenž právo spatuje jen v moci myslí, že nadešla vhodná doba k nmu. Slované sami tento zápas nerozpoutají. po té štstí válené kolísá se njaký as nerozhodn sem a tam na konec, tím jsem jist, že Nmci pesilou nepátel na východ a na západ budou pece udoláni; a snad napamátce velebeného geniálního dejde doba, kdy klnouti budou muže pti miliard až totiž onch pt miliard budou musit ili se

i

vi

—

A

:

i

—

i

s

úroky

splatiti.

!

O

47.

eském

roztržce v národu

411

(1875).

Ze tedy Nmci v Rakousku panující ve své zpupnosti plamenné a ve svém slavomamu nieho nezameškávají, aby nám Slovanm život ztrpili, ano aby dosavadní stav vcí na dále uinili nesnesitelným; že pád Hohenwartv a odvolání císaského reskriptu ze dne 12. záí 1871, zpsobené hlavn Prusy s pomocí Madar? lásku ke zddným s vrou a nadjí, že kdy bude lépe,

echm

i

pomrm

domoviny

vždy více

odnímají a je pro radikální

zmnu

ovšem snad výborn se hodí ke plánu vyššího pání aniž naléhavjšího úkolu nad známé

skoro lhostejnými iní: to

tch, kteí neznají >travailler pour le

roi de Prusse«. Ale což už není u nás pražádných kterým by trvání Rakouska, jeho moc a velikost, jeho povst' a lesk k srdci byly pirostly.?" což celé djiny, a mnohastaletá sounáležitost s jinými národy na Dunaji v myslích jejich ne-

Nmc,

zanechala

beztoho

le dojmy

již

Mže

nevítané?

tžce zkoušené,

a blahovli nabízela.?"

Má

láska a píchylnost' k dynastii,

ztráceti se

i

tam, kde ona jen lásku a

tragický píklad našeho

výteného Ota-

jemuž jeho nepokrytá láska k nmectvu vynesla jen známé za našich dn se opakovati.? Skukatastrofy z r. 1276 a 1278, ten jen nesnadno chápu, kterak Rakousko, mlo-li jen trochu rozumu a dobré vle, mohlo dospti do tak beznadjných konc. Ponvadž však slova tu nic nespomáhají, nezbývá mi na konec le kara

II.,

i

hluboký povzdech

V

Praze

47.

4.

O

:

Bh

kvtna

to naprav

1874.

roztržce

v národu eském (1875).

{Pokrok iSjS . 130 z

11. kvéi?ia.)

Sporem o obeslání zemského snmu vznikla v národ eském r. 1873 V ervenci J874 bylo zvoleno 77 poslanc strany (srov. ís. 45). staroeské a pouze 7 mladoeských, ti pak v záí t. r. sami vstoupili do

roztržka

snmu; v beznu 1875 poet Jejich vystoupil na 9. Palacký zatím trval neoblomn na trpném odporu proti zemskému snmu, a následovn byl rozhodn proti Mladoechiim byl-li v tom stranníkem, byl jím zajisté ze svého pesvdení, a nikoli snad z pohnutek osobních (teba že tehda J. S. Skrej;

šovský zvlášt požíval jeho pízn). Když domácí spory nabyly nemalé prudkosti, Palacký jenž stranné útoky tehdáž dosti tžce snášel (také pro chabnutí tlesných sil za. dubna 1875 vzdal se pedsednictví Svatoboru a král.

412

47.

O

ro^tržce v národu

eském

'1875).

nauk), dne 11. kvtna 1875 uveejnil ve svém orgánu »Pokroku« lánek o roztržce. Sepsal jej z vlastního popudu, avšak nkterá místa ostejší proti vlád vynechal neb zmnil k návrhu Zeithamrarovu vzhle(o tom Pokrok 1875 . 138). lánek ten dem k tehdejším tiskovým však neml zvláštního vlivu na bh naší domácí politiky. Teprve smrt také bez úspchu. Palackého r. 1876 probudila hlasy smírné, Palacký ve svém lánku naped pipomíná, že Slované z pravidla hynou híšným nedostatkem jednoty a autority; že každý po furiantsku hledá svobodu sám pro sebe, a nedbá vždy dosti toho, že ku každému pokroku humanity potebí jest vedle svobody také spolování, spolupsobení, jež bez To prý naopak dobe znají Nmci a Maai, jisté autority možným není naproti Cechm, kteí také jsou svobodnými a furianty svého spsobu Slovákm a Slovanm vbec. O tehdejší roztržce Palacký soudí, že vlastn novou že v roztržce není novou, že pochází již od r. 1848, 1863 a násl. jest pouze podpora od našich nepátel, následkem kteréž nyní agitace více

eské Spolenosti

pomrm

a

—

;

rozmáhá a národní prospchy v nebezpeí uvádí. Chtje pak odpovdti na otázku o podstat sporu mezi Staro- a Mladoechy, uvažuje nejprve o našich ústavních pomrech. Již od poátku pokládal prý obeslání íšské rady za povážlivé, jelikož proti smyslu íjnového diplomu ústava únorová r. 1861 úelem státu inila centralisaci a germanisaci k obeslání svolil hlavn v nadji, že ústava bude moci býti ve smyslu íjnového diplomu zmnna, zvlášt kdyžby íšskou radu obeslali Uhi a ano Chorvati. asem zmaeny všechny nadje na provedení rovného práva Nmci mají vtšinu až dvou tetin v zastupitelstvu íšském zemském, a provádí se jen co chtjí oni. Však praví písloví: »až se had na led oheje, spravedliví, také Nmec echu popeje. « Nmci z pravidla nebývají k leda kde jsou k tomu pomry donuceni; nyní pak panování jejich tak jest upevnno, že všechno naše úsilí zstává neprospšno. — Za takového stavu vcí echové ješt na poátku r. 1873 jednosvorn prohlásili odpor státoprávní za pravou cestu, a všeliké rozdíly mezi sebou odkládali na ten as do druhé ady avšak potom Nár. Listy jaly se doporoueti vstoupení do zemského snmu, a v listopadu 1873 pak nastalo rozdvojení mezi poslanci, — Palacký tehda vyslovil se, že jej nikdo živého na snme nespatí, že radji odekl by se všeho psobení v politice; také odvodnil svj náhled s Riegrem ve spoleném osvdení z 4. pros. 1873 (v. ís. 45\ Od tch dob postavily se ob strany píke proti sob jest otázka, zdali vina nepadá na ty, kdož jednají proti usnesení vtšiny poslancv a proti zjevné již vli ná-

se

;

;

i

echm

;

;

Ovšem

roda?

že

ob

strany jsou

si

toho

vdomy,

že rozkol ten slouží našim

odprcm.

ei

mladoeské agitace. Palacký pak ze své strany vyvrací nkteré kivé jest, že Mladoeši osobují si název strany svobodomyslné,

Pední kivdou prý jakoby Staroeši zývají

Palacký sám) byli nesvobodomyslní, což je nepravda; nakonservativnou, ale nejradji reakcionái: feudály a Palacký zase naopak u Mladoech postrádá pravé svobodo(i

je také stranou

klerikály

myslnosti,

i

p. v.

která je snášelivou

kivd; kdyby

ku

pesvdení

každého,

pokud nevede ku

se jim oplácelo stejn, musil by se jim dávati název revolucio-

ná, kommunist a bezvrc. Potom odmítá brojení skému stavu vbec, jakožto prý feudálm a klerikálm

proti ;

šlecht a knž-

a dle

mladoeského

O

47.

sjezdu

z pros.

osobní, aby na

roztržce v národu

1874 soudí,

míst

že

snad pravé

eském

413

(1875).

pvodní

jádro sporu

je

v otázce

autority Riegra a Palackého povznesla se autorita Slad-

kovského a Grégrv. Palacky' pak trpkou ironií odbývá domnlý všeobecný lék: innost na snme. Hlavním omylem a híchem, kterého on sám se dopustil, bylo, že k nám; stejného sklamání záruk vil ve spravedlnost r. 1848 bez doká se i Sladkovský se svou stranou. Již nyní Nmci obesílatelm snmu vytýkají nedsledný odpor proti íšské rad, v níž je vlastní politické tžisko na základ tchže zákon. Palacký v té píin nechce šíiti se o praecedencích (k obeslání íšského snmu r. 1848 došlo následkem povstání svatodušního, tedy také psobením Sladkovského); on sám ješt nyní šel by kamkoli, pokud by tam jen kynula podstatná nadje v dosažení spravedlnosti pro náš na tehdejším národ; ale za blud, ne-li zradu pokládá oekávati ji od snme. Dvody passivního odporu asto byly vyloženy; i nelze prý fakticky uznávati konstituci a zákonodárné sbory, které na oko jsou svobodné, ale tu bychom samochtíc dávali svou šíji v pravd jen kivdami pro nás, v porobu vtšiny neúprosné, a eklo by se, že se nám kivda nedje.

Nmc

Nmc

—

Odmítá

kesanm

se tedy rada, jakou (dle Kralodvorského rukopisu) dával

Tatarm

v boji proti

u Olomouce. Naopak

vyslovuje se

Vesto

dvra

v božskou prozetelnost, že nespravedlnost sama se tresce; bezpráví v po-

mrech

státních plodí

i

v

obanské spolenosti mravní

hnilobu, zejména do-

pouštní nerovného práva mezi národy jest podkopáváním základ íše. Proto však ješt nebylo by slušno pedpokládati, že v takovém nebezpeí už nikdo nevynasnaží se o zachování íše; Palacký zakládá nadji svou hlavn na tom, že dynastie a monarchie rakouská nevyhnuteln potebují eského národa, zvlášt naproti zahraninému nebezpeí. K tomu dodává, že nebudou-li Cechové opateni právem a spravedlností, ovšem nebudou dle svdomí svého že ta mocnost, která povinni o zachování mocnáství se piiovati, jakož reskript z 12. záí 1871 zbavila úinku, podruhé již asi platnou se neukáže. V žádném pípad nesluší nám zoufati a báti se katastrof, ponvadž osud samém, na jeho našeho národa co do národnosti závisí konen na i

kulturním

piinní.

nm

—

sMrzkost

jest

poroba Hospodinu,

Hích, v porobu samochtíc dát

šíji*

(Rkp. kralodvorský.)

»Znám

echv,

já

tuším

ba Slovanv,

lépe

než

jiní

vlastenci

starý

ten

nespsob

že rady svých starších, kdekoli jim není

chuti, neposlouchají, aniž považují, že v

každé

hromad

lidu,

po

která

hodného vyvésti chce, potebí jest pedevším autority, jedhlavní píinou, Nedostatek této jest od vkv noty a kázn. slovanští kmenové známkou vné naší nedosplosti politické. Jiní zoufávám, kdyproto již zahynuli, my pak ješt hyneme. koli rozjímám na mysli osudnou tuto povahu národu svého. Pokud v této vci neoblíbíme sob promny, nadarmo bude ušilocokoli

i

Tém

i

—

O

47

414

nemnohých

naše,

vání

roztržce v národu

eském

a nesvorných,

(1875).

mnohým

proti

svorným;

a

prodlužujeme snad jen sami krutý zápas ke vlastní bolesti nené záhuby pedce uchrániti se nemohouce.*

Takto

ejn

doby

ale,

se,

leda o literách a slabikách, naíkal jsem na tuhé

ádv

prohlášením

(viz

a zásad

Radhost,

—

III.

konstituních

269).

ve

Od

vlasti,

do politiky zabíhati duchu eskému na tolik, že již ovšem pokud mu nebrání panující u nás svoboda netoliko

uvolnilo se

mže,

ko-

roku 1843, kdežto národ náš ani ješt nesml ve-

již

nesnaditi

spory a hádky grammiatické mezi námi té

své,

tisku, ale

i

i

konfiskace.

ovšem ten nejvtší dar boží, kterého lovk si páti mže, ona jest podmínkou nejen blahobytu, ale samé ctnosti a dstojnosti lidské; nebo smýšlí-li a jedná-li kdo dobe ne ze svobodné vle, ale z donucení, pak nesmýšlí ani nejedná dobe. Avšak svoboda sama, vedouc astji k rznní nežli ke spojování, Svoboda

jest

i

i

žádá jistou míru pro sebe, nemá-li ploditi nejednotu a nesvornost, kterážto ne bez

píiny

híšným

sluje

jejím díttem.

Slované všichni bývali od jakživa svobody více milovni, nežli jiní

národové; ba

toužili

robujíce se autorit z

i

Sám koen

donucení.

po

sebe

ní a

hovli

slova našeho

hlavn

si

v ní až

pes

míru, pod-

potebnjší vždy jen neradi a jako by »svoboda« svdí, že

ji

ped-

aby každý byl pedevším sám »svj«, sám o sob a pro sebe. Ale mže li lovk vbec býti cele sám o sob.? mže-li obejíti se na dlouho bez jiných lidí? Ovšem, kdyby jako jiná zvíata rodil se a uml hned po narození pomáhati sob a starati se o sebe sám, tak aby od jiných chován mohl by také oblíbiti sob a vésti a vychováván býti nemusel život pouze zvíecí. Ale pak nebylo by u nho ani ei o vzdlanosti a pokroku, aniž o psobení chvalném neb slavném jakémkoli. Jen ze spolupsobení a ze vzájemné pomoci rodí se každá nauka, kové naši pokládali

v tom,

:

každý zdar obecný, každý pokrok humanity. spolek utvoiti a udržeti se bez ízení a návodu

A mže-

kde jaký jednch ke druhým, li

i

bez podízení se jednch pod druhé, t. j. bez autority ? Sám rozum a samo svdomí uí nás všímati sob a následovati jak píkladu, tak návodu tch, kteí ve vcech obecných nabyli širší zkušenosti a rozhledu prostrannjšího. V tom ohledu ale Slované zstávají daleko po zadu za sousedy svými, zejména za Xmci a Maary. Od tisíciletí a více, co známe djiny jejich, drobili se oni mezi sebou na kmeny tém nesíslné; každý chtl vždy býti sám i

pro sebe,

aniž

spojoval se

s

jinými a nepodizoval se

úelm

ani

47.

O

návodm spoleným, To mohlo

chvíli.

roztržce v národu

eském

415

(1873).

leda v nejvtším teprv nebezpeí, a to jen na

staiti,

pokud Slované

živi byli

jen sami pro sebe,

a neznajíce panovanosti mezi sebou, nechávali v pokoji jedni dru-

Ale jakmile

hých. již

neumli

piblížili se

sami

ani

k nim nepátelé siln spojení,

odolati jim,

ani spojiti

se rychle

proti

tu

nim

dostatené: atak nechtvše díve poslouchati pátel, upadali u nepátel do kruté poroby, ve kteréž pak i vtším dílem zahynuli. A neopakuje-li se nehrozí-li cosi podobného bohužel i podnes.'' v síle

i

kde na svt tak zhusta slýchati, jako u nás, slova: »Co pak ten onen má mi poroueti ? ba práv, že on tomu chce, já Avšak, komu pak neznámo jest toto takové neuposlechnu !« Bývá-li

—

—

furiantství mezi námi?

Nmci

chovají se

Jinak

a

Maai.

Také

akoli jen sami pro sebe, a provodí své bez ujmy

izovati se autorit,

chtjí svobod,

oni

furiantství, ale

umjí pod-

Nmecké

své svobody.

furiantství

hlavn národní pýchou, nenasytnou lakotou a neskrocenou panovanosti, zvlášt naproti Slovanm. Dkazy na to vésti bylo by tuším zbyteno, a ovšem nekoneno; musel bych celou knihu psáti, kdybych vykládati ml podrobn všechny kivdy a nepra-

jevívá se

vosti

od nmeckého

chané.

žádné

A

skrze všecka

zmny.

nepinášejí

jakových

divošství,

furiantství jen proti

to bohužel

Maai

Takové za naší

nám Cechm samým ano v ohledu tom

století,

sice

doby

surovosti

,

dopustili a

ba

páni-

sprostého

dopouštjí se

—

odnímajíce jim násilím prostedky proti bratím našim Slovákm, k národnímu svému vzdlání sebe pracnji nastádané a nových nedovolujíce, nenajdeme ovšem píkladu v letopisech celého svta, civilisovaného tudíž ani v nmeckých ale že pokrok a zkvétaké od tání národní vzdlanosti u echv byly a jsou jakživa protimyslné, o tom pouují nás hned i samé poátky djin našich. Když apoštolé slovanští, Cyrill a Method, založili byli ve Svatoplukov íši, pod ochranou papežv ímských, samostatnou

—

:

Nmcm

899 papež Jan IX. posvtil a zídil byl pro dva biskupy tu preláti nmetí, netšíce ni zvláštního arcibiskupa se nikoli takovému zkvétání a šíení se kesanství (ježto Moravané pestali byli platiti jim dan), protestovali hnviv, a nestydíce se promnu takovou nazývati návratem ilo pohanství, hrozili jak paSlovanm, že ostím mee zruší to vše opt; neb Slopeži, tak vané prý sivé velint, sivé nolint, retino nostro subacti erunt. Necírkev slovanskou, a

r.

i

:

i

bylo-li to pravé

dobá-li

furiantství již

ped

tisíci

tomu, co zakoušíme

ješt

i

nmecké

se na vlas

lety?

A

nepo-

podnes, když

nám

47

416

pi zizování

O

všude jen

národních

škol

(1875).

samé

obtíže a

pekážky

nenárodní se vnucují a když

ba školy

v cestu se kladou,

eském

roztržce v národu

národ

náš

nemže nižádným spsobem

lati

se? Není-li to furiantství, když tebas jen lecjakýs Dumreicher

ani jediné

eské

university dovo-

hlásati, že by vda snížena byla v dstojenství svém, kdyby u nás domácím jazykem pednášela se Pro Cechy zízena

opováží se

r

byla

ped

již

pltisíciletím první ve stední

oni, ježto dle slov

esuriunt,«

nemusili v cizin

asem svým

Evrop

universita,

aby

císae Karla IV. »scientiarum fructus indesinenter hledati

sob

chleba uenosti,

sami ho cizincm poskytovati mohli:

ale již

alebrž

ped

sto-

Nmxi

právem Bismarckovským, a se stolu bohat (a ne pro n) nadaného udlují nám milostiv jen chudé nkteré drobty, aby kivda nekiela píliš. A vru, kdyby z píin finanních u nás nebylo potebí vyšší prmyslnosti, kdyby námi nemusily nahrazovány býti nedostatky daní jinozemských, nechtli by tuším ani tch nkolik prmyslových škol nám dovolovati. Avšak o nemilé této vci nechci se zde dále šíiti. Chci letím zmocnili se ústavu toho

sob

zajisté postýskati

ra naše

více

vlastní, nežli

na našich nepátel

híchy. Roztržka, ve které octnul se národ náš za nynjší doby, není

sama

v

sob

myslné«, od jejich

kteí vyhlašují se sami za »svobodo-

nic nového. Lidé,

astji

od ostatního národu, dle soudu nedosti svobodomyslného, ana jim. hned autorita každá 1848

r.

zdála se býti reakcí.

již

Tak

již

r.

trhali

se

1848 pozdvihše se mocí brannou

domnlé reakci Windischgrátzov, bojem všeteným zasadili svobod národu našeho ránu, jestli ne smrtelnou, aspo od té doby ješt nezacelenou. A r. 1863 jaké potupy, jaká píkoí museli snáproti

kteí nevelebili zárove jim >posvátné snahy PoláRusku), pedvídajíce žalostný toho konec. Ponvadž pak my nepostavili jsme se hned také nepátelsky proti

od nich

šeti

kv

«

ti,

(jejich povstání proti

šlecht vbec,

spílali

nám

již

tehdáž »feudalv«, jakož

i

nyní, protože

nebrojíme proti katolickému duchovenstvu vesms, slujeme jim po-

tupn »klerikaly«. Uili se zajisté a nauili již dávno u vídeských smokv, mistrv pátel svých, býti po vídesku naskrze » liberáli

ními*,

—

a tudíž a

zorujíce, že v ústech

láti

a lháti na jiné

Cechy nestoudn,

neplechami vídeskými jméno »liberalv«

každého

rozumného soudce

již

dávno

—

nkdy

stalo se

nepovážené,

hanou

a

Nová v roztržce nynjší jest jen podpora, poskytovaná valn ode všech nepátel našich. Pomocí tou zasahuje ona nj ní do dalších kruhv, nežli kdykoli díve, a náruživostí bezuzdnou potupou.

jí

47.

O

roztržce v národu

eském

417

(1875).

rozmnoženou agitací uvodí netoliko prospch, ale byt náš náskuteného nebezpeí. V pak záleží vlastn podstata sporu, který nyní vede se mezi stranou tak eenou staroes kou ili národní, k níž poítáme se my, já pítel a ze mj dr. Rieger, a mezi stranou mladoeskou, v jejímž ele stojí dr. Sladkovský a bratí Grégrové.? Co jest to, k rozbroji.? K orientování musím co nás pudí k neshod, ba pedeslati krátké líení o bhu a stavu vcí našich vbec. Po nešastných pokusech Bachových, scentralisovati a zgermanisovati celou íši rakouskou, íšská rada, svolaná r. 1859 do Vídn pro spasení té záhubou již ohrožené íše, navrhla spsob ustrojení celé monarchie dosti spravedlivý, v nmž požadavky jak státní centralisace, tak autonomie národní dle možnosti v rovnováhu byly uvedeny, a jenž pozdji známým diplomem ze dne 20. íjna 1860 prohlášen jest za nezmnitelný zákon íšský. Ale již v patentu i

i

rodní do

em i

i

i

dne 26. února 1861, jenž ml a pravil se býti pouhým výkladem skuteným provedením íjnového diplomu, centralisace a germanisace postavena opt za pední úel a smr ústrojí státního, ne ze a

slovy sice

hned k

ale

vidti

nmu

skutkem,

ani

volebním

kteréhož jen

dovtípiti

se

neumla

politická ;

ovšem

krátkozrakost ani

pak

ve

pidaném

ádu Schmerlingovském hovno nmeckému

živlu,

na ujmu

eského, až píliš nespravedliv. Protož já, pedvídaje hrozící národu našemu kivdy, hned od poátku pokládal jsem uznání únorových patent v, a tudíž obeslání íšské rady s naší strany za

vc

velmi

povážlivou, a po

mnohých

ve klubu poslane-

hádkách konen svolil jsem k nmu jen z tchto píin: 1) ponvadž ovšem pedvídati bylo takové obeslání nejen od klubu veikostatkáského a nmeckého, ale v klubu našem eském mnozí poslanci (Krása, upr, Sadil a jiní) ohlašovali byli urit, že sta se co sta, oni do rady íšské vždy pjdou, tak že náš 2. ponvadž odpor byl by nevedl nežli k rozkolu malomocnému tehdejší »základní zákon o zastupitelstvu íšském* v § 14. zejm mluvil o možnosti zrnny své, když by vtšinou aspo dvou tetin hlasv žádána byla, mocná pak sám prohlásil byl, že dostavní ústavy ponechával národm svým 3. ponvadž obeslání rady íšské slibováno a pedpokládáno bylo také z Uher a z Chorvat a 4, tudíž pomocí jejich byla nadje na opravení jak únorových patentv, celé ústavy íšské, ve smyslu diplomu íjnového. Však ani tak skutkem tím ješt neuznali jsme byli ústavy únorové naprosto Kterak ale potom všecky naše sebe více oprávnné nadje o pro-

ckém o

to

vedených

i

;

;

i

i

27

!

418

47.

roztržce v národu

práva národv,

vedení rovného

maeny

O

a

Nmci

a rušeny jsou, když

zem konen

jakými, až

eno

—

jest,

Nmci

rad, tam ve

Nmec

samou zarueného,

potu

jsouce co do

sotva jedna

tetin hlasv v zákonodárství

kterak panování jejich prostedky

chabrusem

i

o tom

nechci

se

1872,

r.

zde

ano u všech

šíiti,

všeli-

utvrzeno a zabezpe-

již

nás jest

právo národv, ale

emu

a co dekretuje libovle jejich neodolateln, tu v

íšské

Ne

v erstvé pamti.

chtjí

naší, a

i

(1875).

ústavou

i

tetina obyvatelstva, dosáhli až dvou jak íše, tak

eském

snmu

co žádá svoboda

i

zemském, to nyní u nás

A

se provádí.

zdali

dokázal se kdy býti spravedlivým k echovi, nebjl-li okol-

eská mluví, ba kií píiny vzešlo již ped šesti stoletími pí»Až se had na led oheje, také Nmec echu popeje.* sloví: A zvlášt za posledních let pocit práva u národu toho vbec již hrub zaniká v pocitu pouhé moci. Nepravím já, chra bh, že by mezi Nmci nebylo vbec lidí spravedlivých: ale takoví u nás obyejn nedostávají se ani do snmu, ani do íšské rady, ba oni ve nostmi k tomu donucen? Však celá historie o tom nahlas, a ne bez

veejnosti

výminkou) zúplna

jedinou

(s

A medle ptejte íšské rad tak

bylo.

mlí, jakoby

jich ani ne-

nmeckého

zákonodárce,

se nyní kteréhokoli

snme zemském, nepokládá-li on to za aby v echách panoval vždy jen Nmec. a Cech tudíž ve vlasti své aby nepožíval práva, leda z jeho milosti? Ba ekne vám, že nemáme-li panovati my a utlaovati Nmcv,

jak v

i

na

slušné a za spravedlivé,

nmeckého

musejí oni panovati a utlaovati nás; neb dle

vdomí nemže

pocitu a

dvojí

lid

živ býti

právního

spolu a vedle sebe tak>

aby jeden nedlal se kladivem, druhý kovadlinou Když pak nmecké panování a naše služebnost skrze skutky, jichžto

líení

nám

ani

nedovoluje

veškerá naše jak snažná tak se býti

poali k

ukazují:

tu

rozpakovati

obran

své, a

ba nacházejí se

nkteí se,

zdali

i

se,

již

upevnny

tak

našinci,

spsob

nedokaví boje,

jsou,

že

tomu neprospšna

loyalní úsilí proti

a nedosti

který

obezelí,

národ náš vede

zbran, kterých posud užíval, jsou pravé a potebné; lidé, kterým naše úele a snahy ani za ty obti i

ježto na nich se vymáhají. Ješt sice na samém poátku 1873 pinesly všecky listy eské osvdení dvrníkv národu

nestojí, r.

jednohlasné, že »vstupova1i jsme do nového roku sice,

však

nikoli

zmalátnlou*, jelikož

byla

s

neutšenou

mysli

svorná:

neb rznosti

mezi námi mohly býti jen v zásadách, jež na ten

as

ad,

asm

cesta však

stojí

v

druhé

nám všem bylo možné odložiti jich k budoucím odporu na poli státoprávním, kterouž jsme posud krá-

tak že

:

O

47.

roztržce v národu

eli vždy svorn, že jest cesta pravá,

eském

—

419

(1875).

protož

že

dále potebí

i

nerozborném proti spoleným odprnašim. « Ale již asi o pl léta pozdji poaly » Národní Listy« chváliti a poroueti vstoupení do nynjšího snmu zemského co neomylný prý prostedek k napravení všeho, na sob stžujeme; a když dne 24. listopadu 1873 poslanci nov zvolení rozjímali návrh

abychom svorn

v šiku

stáli

cm

takový v plné

porad

Když znaná vtšina klubu poslancv rozhodla

klubu, stalo se první rozdvojení jejich.

pišlo ke hlasování,

zajisté

snmu

»v nynjším jeho složení a úkolu «. Já, byv nedokal jsem se byl konce debaty, ale osvdiv že mne aspo živého nikdo na tom snme nespatí, an radji odíci se všeho psobení v politice, nežli bych

se proti obeslání

toho dne churav, se nahlas,

bych

volil

svdomí svému, veda národ do

ublížil

ped skonením

klub

údy k solidarit, tak že co do snmovní otázky,

menšina povinna byla podrobiti se vtšin slušné bylo neodstupovati od deklarace i

ovšem pak

jednohlasn

národ

celý

pivítal

byl

1873 vztýilo 28 poslancv

listopadu

chválil.

i

— opustil jsem

klubu v otázkách státo-

zavazují všecky své

právních a národních

záhuby,

jisté

Stanovy

posezení.

veejn

1868, kterou

r.

Avšak

již

dne 25.

a okázalo prapor roz-

n

a nešli

a nah las hned do snmu, však tupili veej verejší rozhodnutí vtšiny, jakoby ono bylo prý svévolným rušením mandátu od voliv pijatého. O politickém rozumu rozkolníkv

kolu: neb

svdilo

vci nedotýkáno

tvrzení jejich, že v té

státoprávní ani národní.

Vždy

nutn vymáhá«, abychom

se nikterak otázky

prý »životní interes národu eského

chodili

snmu

do

zemského,

—

tedy

tenkrát, když tam nepátelé, panství se zmocnivše, libovoln rozovšem »životní náš hodují na ujmu a záhubu národnosti naší. i

To

abychom

interes*,

nadji, že

jsme

sepsali

dne

ježto i

had

i

4.

podrobili

nkdy

byli,

dr.

se

vli a hledali

led

se

Rieger a

já,

na

oheje

milosti

jejich v té

Proti bláhovosti takové

obšírné a dkladné, »Pokroku« tištno sice, ale

pojednání

1873 v novinách

prosince

!

tudíž konfiskováno bylo.

Co

vše udalo

nacházíme

se

se nyní, v

potom bhem roku 1874, a v jakém stavu bhu msíce kvtna 1875, to vše vypravovati,

bylo by píliš obšírné, ba jily se

mezi námi

stojící a

brojící

dv

nudné. Ví to

proti

vtšiny,

základ vší demokratie, zákon vtšiny,

vli celého národu,

již

veškeren svt, že ustro-

staroeská, druhá mladoeská, sob. Kdo tím vinen, zdali ti, co choi ti, ježto porušivše jediný, nezbytný

strany, jedna

píke

vají se dle usnesení

i

to

a

rozsoudí

na odpor zjevné již soudný sám. Víme to

staví se

tená

27^-

420

O

47.

jedni

roztržce v národu

eském

druzí, že rozkol náš slouží jen tnri

i

(1875).

ku potšení, kteí našeho,

ne unnoení, alespo pokoení sotva doekati se mohou, aby

jestli

nás rozdvojením

komu

jest také,

seslabené i

tím

bezpenji

pejí a nakládají

jak

obojím pisluhovati povinni jsou.

nkolika kivých eí,

ti,

Piiním pak

ježto agitace

Vdomo

dusiti mohli.

kdo spravedlností nám se

aspo

protivníkv našich v

o vyvrácení

obh

uvésti

se snaží.

kivda

První a hlavní bují

sob

bu

ze smýšlení

samo

tom, že Mladoeši a priori oso-

druhou, stranu staroeskou,

viní stranu

již

záleží již v

svobodomyslné: nebo samým

název strany

v

tím slovem

nesvobodomyslnosti

z

tedy

;

despotického, aneb otrockého. Není-li to urážkou

nám sice název strany >konservativné«, reakcionáe, a pro rozmanitost spílají nám klerikálv, ultramontánv, ba tytýž jesuitv.

sob? Oni

dávají

ale nejradji jmenují nás

ješt

i

feudál v,

Tu pedevším

i

ptáti se sluší,

kým právem

to iní? a

odpov

bude

—

lži a zníti: právem, kterého užívá každý, kdo chytá se zbran utrhání. Neb holá nepravda jest, že by který známý Staroech nechtl svobod tak dobe, jako kdokoli z jiných lidí: znají- oni li

takového,

a

ho jmenují, a neobouzejí

pro

nmu

znáti se chce.

dob,

kdy u nás vídeská

celé strany,

která ho

Já ku p. mohu o sob íci, že jsem svobodomyslnjším, nežli kterýkoli Mladoech, a byl jsem jím

nezná, aniž k

již

v

tch

za

i

mód.

liberalnost

ješt

nebyla

Pravá svobodomyslnost nejeví se jakoukoli snad náchyl-

ádv

ku konspiracem a. k odboji, po zrušení každého útisku snášeliva, i každé poroby mezi lidmi; ona vždy a všudy bývá ctíc svobodu také jiných lidí a uznávajíc oprávnnost každého pesvdení, kterékoli nevede ku kivdám a k nepravostem. Proto já ností ale

k rušení

stávajících,

upímnou touhou

jen

a

ani

snahou

i

nemohu Mladoechv

našich

ani uznati

za

práv svobodomyslné,

protože nepejíce svobody jiným, jako sob, jen krutou nesnášelivostí

se

vyznamenávají,

a

jako

jesuité

zatracují

naprosto

i

tupí

s nimi ve všem za jedno. Nesnášelivost takovou hlásají všecky jejich listy, nepestávajíce líiti nás u lidu nedomyslného co vtlenou prý reakci a co pravý opak jejich. Pi tom ale, jsme-li my opak jejich, ani na mysli jim netane, že opak konservativnosti není svobodomyslnost, ale destruktivnost, opak reakcionáv že jsou revolucionái, opak feudalv kommunislé, opak klerikálv bezvrci a bezbožníci atd. My tedy, kdybychom mli

každého, kdo nesmýšlí

odpláceti poctíti

se

jim vetu,

opanými tmi

za

tituly.

ba museli bychom Však u nás nkdejší pednosti

vetu mohli,

je

také

a práva

!

O

47.

stedovké nním,

a demokratická

vdomo

že

jest,

ped

rovnost

zákonem, námi tehdáž spolu

veejném od by mezi námi kdo

Proto horlení

privilegia zase.

a to

Mladoechv, anobrž práv naším osobním pii-

vydobytá, panuje v život

mi

421

(1875).

rokem 1848 na dobro,

zrušena jsou

aristokratie

ne snad zásluhou

eském

roztržce v národu

doby bez

té

stavovská

šlecht naší není tak

a brojení proti

známkou svobodomyslnosti, jako

porušení, aniž

bažil a usiloval o

pouhé závisti z podlého jmní, a snad jemnjších mravv, nemá- li sloužiti úmyslm ješt nechvalnjším, šíení rozbroje v národu popuzováním jednoho a nekalým podezíváním druhého stavu. Nadýmá-li se ješt aristokratická pýcha mezi námi, jest to tuším také u vesnianv, v chování se nkterých sedlákv k domkám a podruhm; a já neslyšel ješt, že by » Národní Listy* ve své svobodomyslnosti byly kdy uznaly za dobré, pokárati egoismu, za

spíše tuším

píinou hojujšího

jejího

i

a

nespsoby takové. Ale co mám íci o brojení proti stavu knžskému vbec, kteréž objevuje se v bžné již >klerikalv« nadávce.? Tato zrodila

se

pvodn

smokv

ve Vídni, z neutajené židovských

kesanství vesms, do Cech pak pivedena jest nejprve známým Nepodaovským prorokem Alfonsem. Kterak v duchu jeho již za píinou Svatováclavského procesí r. 1873 » Národní Listy* jaly se tupiti víru a náboženství vbec, a viníc církev kesanskou ze všech neestí, které kdy potkaly národ náš, svádly odpovdnost za to na nynjší naše duchovenstvo, to, tušíni nevyšlo ješt z pamti laskavých tenáv mých. Od té doby » Nánenávisti proti

tém

rodní Listy*,

tv

poueny

svých nad poínáním takovým,

nevry a bezbožství: ale vcí neslušnou, tudíž hanou

chvále jen

potu abonense arci ponkud ve jest jim pece vždy

byvše zjevnou nevolí hojného uskrovnily

»klerikalství«

a nadávkou.

I

ovšem, až jen mo-

derní kultus zlatého telete zapudí také u nás každou tu staroeskou víru a

povru,

a ke ctnostnému

i

pobožnému

napomínati nebude, pak teprv zavítá

i

k

nám

životu nikdo nás více

nová, nehynoucí éra

blahobytu a slávy

Mladoeši Prahy k

»

sezvali se, jak známo, ke dni 27. prosince 1874 do nejvtšímu sjezdu politickému, který potud v celém Ra-

kousku konán byl«, ve konviktské Sladkovského »ushodli

sednictví p.

svého snažení*,

a

prohlásili

cíl

síni

Starého msta.

pevném smr svj

se o

ten a

cíli

a

Tu

za

jasném

ped-

smru

v »resoluci«, která

již

hotova pinesena byla do shromáždní, jako by byli považovali

za

pouhý »voting

co

výkvt

cattle*

tytéž své údy,

jež

zárove vychvalovali

politické intelligence a svobodomyslnosti

eské.

I

pozoru

!

O

47

422

hodno

kterak

jest také,

svobodomyslní

naped každého, kdo by

sjezdu

krom

eském

roztržce v národu

ti

(1875).

páni nejen vylouili ze

njaký odpor,

jim byl mohl klásti

nmecké »Bohemie« nepipustili novináského, který by nebyl z potu jejich. To svobodomyslná diskusse! Tu pak pan pedseda jal ale

referenta

ani zpravodaje

byla pak irá, se deklamovati

obšírn pedevším proti zásad autority, jak vbec, tak zvlášt ve vcech eských, ani se pi tom nedovtipuje, že pedkládáním a chválením nové resoluce jal se vzdlávati sám zase autoritu novou. Dokazoval ovšem, že jen cokoli šlo pod jménem Riegra Palackého, bylo nepravé a záhubné, ale co chválili a poroueli Sladkovský a Grégr, to bylo spasitelné. Protož pry s nimi, s Paa žije Sladkovský a Grégr lackým a Riegrem i

—

i

—

—

— A tu pramen já

—

jsem, tuším, uhodil teprv na jádro, ba na jediný pravý

pvod

1

veškerého neblahého sporu mezi námi.

jakmile vzejde spasení národu

se lépe, promní-li se na kšeft!

Panacea, kterou pánové politických,

pojme

snmu

do

déle v odporu

vrn

peskoiti

vli

spchv. Vždy ten úinek,

že

neduhv

porouejí na vyléení

zemského,

na milost

se jim plniti

;

snadná:

i

bume

»

našich

Nezahálejme,

pd

inni na

ale

domácí, a

nám samo sebou!* To jest jinými slovy: Netrvejme proti pemoci nám nepátelské, odhome zbra,

když

podlezme,

vzdejme

si

—

—

jednoduchá

velmi

jest

spasení pijde

i

—

I s pánem našemu od pánv tch, vru, s potšením a milerád sestoupím do hrobu tebas ješt dnes! Vlastenectví u nás bývalo posavad vždy jen obtí snad že zdaí

bohem

a

jejich

:

nelze, i

za to jist

prý ohradíme

Nmci

nevyhýbejme

nemilost,

se

Nmcm,

z vlastních

právo

ale

napotom poslušn

nabudeme hojn vzácných

odvké

dobrovoln o

pak dovolí nám skládati

a slibme

pro-

bude míti námi; nad to

své, a to již

vše podlí se

kapes tak

s

eené

pivní krej-

podpory na stavní silnic a jiné podobné poteby, ba slíbí snad okresní soudy tm mstm, která odeknou se národního smýšlení. Takové užitky nepevyšují-li váhou svou všecky ty hrdé myšlenky o státoprávním postavení království našeho, o rovném právu národností a jiných vysokomluvných, ale jen ideálních vcech, jichžto pece nikdo rozumný ani najísti, ani napíti se cary, dožadovati

se

i

nemže? Byl to hlavní, r.

1848

a proto

jestli

ne jediný, omyl a hích

Nmcv

mj

politický, že

nám Cechm,

já vil jsem ve spravedlivost nedomáhal se hned s poátku silnji ústavních za

i

k

ni

ga-

O

47.

rantií.

Ml

423

(1875).

jsem ovšem spravedlivost takovou zaruenu vlastnorunmecké intelligence v Cechách, v památné

bezna

deklaraci ze dne 21.

jištní o

páni oni

nmecké

práv jako

podnes chovám, u sebe

i

145).

str.

známo

Sladkovský,

1848, kterouž

Jak dlouho ale páni nmetí dostáli dávno celému svtu. Nevím, jaké pospravedlivosti, neb aspo blahosklonnosti, mají

Gedenkblátter

slovu svému,

i

eském

podpisy veškeré

ními

(viz

roztržce v národu

jest již

Grégr a spolek

já.

jejich:

nyní vytýkají jim

Již

že sklamají se

ale vím,

Nmci,

snm

a to vším právem,

divnou jejich nedslednost, že horlíce

pro

rad

m.ístech panují tytéž

kdežto

íšské:

duch

zásady, tentýž

pece na obou

smr

a

zákonodárství politického

chtjí snad ignorovati

leží

snmu,

ne ve

íši a trhati se

jsme prý hned na poátku již r. 1848 šli do Vídn na

od

zákony a

tžišt pak veškerého ale v

rad

jako

Maai.?

ní,

íšské.

Ci

—

My

dopustili se velikého híchu,

snm

íšský, a odtud, když

že jsm.e

snmování tam

revoluci (zde svatodušní,

skrze

jako prvé v Praze,

ve Vídni,

vtšina,

tatáž

i

zemský, horlí proti

íjnovou) stalo se bylo nemožným, dále do Kromíže. Ale pro pak pan Sladkovský a tehdejší druhové jeho svou »inností na

pd

domácí* zmaili nám byU

bychom

byli

uvésti, dle

autonomie

doma

i

i

mli

A

svolaný, na

eské

nmž

a v život

dne 8. dubna 1848, celé ústrojí zemské po svatodušním povstání, snad zstati

poslanci jiných zemí a

dívati se, kterak

kony, kterými

k ní?

již

listu ze

jsme,

vymí nám

rozhodovati budou o nás bez nás, a

mli jsme

pražský

mohli opatiti a ohraditi státní právo

císaského .í*

snm

bychom

národv

ve Vídni

sami práva

ve vlasti své spravovati se

mli

?

i

zá-

Ci snad

odtrhnouti se od íše, a protestovati proti své píslušnosti

nebyla-li

áka zemské

naší

autonomie dosti skvlá, pokud

samých zásad konstituních ? pro a pokud Však již nahoe. vyloženo já svolil jsem k obeslání rady íšské, dnes šel bych rád kamkoli na svt, já jako díve, tak vru ješt kde by mi kynula nadje podstatná o dosažení spravedlnosti pro národ náš. Ale domáhati se jí ve snmu eském za nynjšího jeho složení k echm, pokud k ní mocí a úkolu, a oekávati jí od blud osudný a híšný jest bohužel jakoukoli donuceni nebudou, Vždy na snmích zemských sebeklam, a nedím, zrada národu domácích novji již o pomrech politických jak zahraniných tak reakce 1849 neodolatelná

Roku 1861

nezrušila

i

pak, když konstituce zase obnovena byla,

i

Nmcv !

i

mén

platn rozhodovati nedovoluje se, jelikož ony prý náležejí výhradn do kompetence rady íšské. Jaká tam tedy pro nás nadje? ani jednati, tím

pak

:

424

O

47.

my

Píiny, pro které za nynjší

vlády nikterak

zemského

snmu

a zeteln, tak že

nepovažovati za

za dosavadních

dobrovoln

ani

i

body

a práva

politických

nepátelm

pojišuje

našim

jsme co do národnosti

dáme

nosti své,

li

panování,

uznati

nám pak

a

cíli,

vy-

odekneme-li

sloužiti

absolutistických bý-

aby také

se sami práva národ-

do sborv zákonodárných, ve kterýchž,

vždy a cele jen na milosti nepátel svých

budeme: pak ekne

dali šíji*, že

Rakousku

v

všelijak utiskováni: svolíme-li,

se vlákati

na oko svobodných,

viseti

nemžeme

;

podrobení a služebnost; nesmíme stvrzovati domnní, že by

konstituce vedla k témuž

a

a

do asto

ani

která pod zástrou svo-

optované prohlašování rovnoprávnosti národní bylo mlo jen za podvod a posmch. Za dob vali

pomrv

do íšské rady,

positivnému

za spravedlivou takovou organisaci státní,

muje

(1875).

choditi nemžeme, ohlásili jsme již dosti nemohou nikomu býti tajemstvím. My nemžeme kivdu, co ukládá se nám za konstituní zákon

našemu pirozenému

proti právu

eském

roztržce v národu

se právem, že

jsme národní helotismus

jsme »v porobu samochtíc

oblíbili

sob

sami a že kivda

každá naše nespokojenost napotom považována bude za trestuhodnou zpouru. Mluvme my pak co mluvme, vždy jen odkazováni budeme ku právu neúprosné vtšiny, která nikoli

nám

se

nedje;

i

v každé konstituci dává zákony.

Mn jovníkv

hádka živ na

celá tato naše

nkdy

našich proti

Tatarm

pamt

pivodí píklad bo-

u Olomouce, když

Vesto radil, aby již poddali se porob bude nám vody dosti*. Zlatá

utrápeným, jakýsi

ano prý >v

jim, žízní

radji Tatarm, jsou tam slova

od Vratislava pronesená »0 ty zrádce, skvrno kesan vná! V záhubu chceš vrci dobré lidi Od boha na milost zdáti chvalno, }

Ne

v

porob od sveepých

Tatar

.

.

.

Pohynem-li žízní na tom chlumci,

Smrt

ta

bude bohem

mem

zamena:

našich vrahv, Vzdáme-li se Sami vraždu nad sebou spácháme. Mrzkost jest poroba Hospodinu, Hích, v porobu samochtíc dá šíji.*

losti

Ovšem, ekati a spoléhati se na zázraný njaký skutek miboží v náš prospch, bylo by nejen u moderních Alfonsistv

u rozumných pestávám dvovati se

našich, ale

i

lidí,

pouhou pošetilostí: a nicmén já nepsobení prozetelnosti božské,,

vnému

47.

jak vbec, tak

i

O

eském

roztržce v národu

píin

v této

zvlášt, a to

425

(1875).

dvodu

z

pirozeného,

pohanského básníka vedl k vyznání: >raro antecedentem pede poena claudo*, t. j. že nespravedlivost každá díve nebo pozdji tresce sebe sama. >Justitia regnorum fundamentm* hlásají netoliko nápis na brán Vídeské, ale djiny který

již

i

scelestum

deseruit

i

svta

všecky; a »remota justitia, quid šunt regna, nisi

cinia.*

Kde panuje

Augustin.

ptal se již sv.

magna

pomrech

v

latro-

státních

íšském nespravedlivost, tam uhostí se ona tím rychleji a valnji také v soukromých pomrech spolenosti obanské. Však soukromých pomrech o mravní hnilob panující ve veejných

a v ústrojí

i

íše rakouské mluví se již bez ostýchání v listech jak zahraniných tak i domácích, ano již veejn vyznává se, že kdo má moc, ten moci, tebas podvodem, že není jmní, tudíž neteba dokládati se na to u nás ku p. ani povstného r. > krachu* 1873, ani ješt povstnjšího procesu Ofenheimova právo, a nabývati

i

hanba.

a

j.

i

I

v.

Uvedení neb aspo dopuštní nerovného práva mezi národy jest uvedení a dopuštní nespravedlivosti, tudíž podkopávání samých zevnit dlouho-liž odolá stavba její bouem vnit základv íše: díve Ba ztratíc nejsilnjší své úvazky, rozpadne se jí hrozícím ? i

i

i

nadání sama.

Kde

netoliko plemen a stran

zavede

brzy

a pak

zákonm, kteí

v srdci lidském ne-

vyšších,

frakcí rozliných, ale

i

válku všech

volání a odkazování

tam sobectví osob soukromých) marné bude každé

spolených interesv

není

proti všem,

obanv

k

i

naleznou ohlasu.

Pedpokládati, nikdo, u

nhož by

v rostoucím

že

zjevila se

moc k zachování Nadje má zakládá se

také

ješt v

íše, byla by

poád nebezpeí as nejen touha

vc

dle

nenajde i

se

snaha, ale

mého soudu

neslušná

pedn v tom, že dynastie monarchie rakouská nevyhnuteln potebují národa eského, že by bez nho zstaly malomocný a nemohly eliti nižádnému opravdovému nebezpeí, zvlášt zahraninému. O té vci nelze sice u nás rozpisovati se volnji, ale postaí tuším dv poznámky: jedna, že .nebude-li mocnáství naše míti ani vle ani moci k opatení nás právem a spravedlností,

my

za

i

svdomím svým

ani

nebudeme povinni pii-

ovati se k zachování jeho; druhá, že známý reskript ze dne 12. záí 1871, akoli zstal bez úinku, má pece význam dležitý, a že ona »force majeure*, která jej uinila jalovým, podruhé sotva Proto neteba nám ani zoufati sob, s prospchem zase zjeví se. ani chovati se dle rady

Vestoovy. Ostatn národ

náš,

co do ná-

426

Rakouskem, ale sám sebou: pinapotom ješt pilnji nežli posavad, povznésti a upevniti ducha svého více a více, a nemj pak

rodnosti své,

iuj hle

Poslední slova veejná (1876).

48.

a stojí vždy ne

stál

se on jen o své vzdlání

ped

strachu

48.

katastrofami

nm

bude jen na

jakýmikoli:

konený

los

jeho záviseti

samém.

Poslední veejná slova Palackého (v dubnu

roku 1876). Ped

práce šastn dokonal eské národu eského v Cechách a v Moravec (do 1526). Událost ta byla oslavena veejn slavnostní hostinou na Žofín dne 23. dubna Moravy a z ásti i z jiných zemí slo1876, za velikého áastenství z Cech vanských. V pípitk také Palacký sám naposledy veejn promluvil. Dkoval srden; ale zárove jakoby závtí naposledy napomínal svj národ: že nepostauje vlasteniti pouhými slovy, ale že potebí skutk, usilovné, obtavé práce, pedevším na vlastní vzdlanosti, tak abychom v ní nezstávali za svými sousedy; budou-li všichni vlastenci pracovati t. j. vzdlávati se a dle vzdlaného rozumu jednati, pak národ náš udrží se, f)okud sám bude chtíti, a více než si pejou jeho nepátelé (viz 1 ). Palacký pak ješt písemn dne 28. dubna vzdal veejné díky za všechno úastenství tehdáž jemu projevené, vyslovuje pi tom zvlášt svou dvru v probuzený cit a vdomí národnosti a vzájemnosti slovanské (v. 2.). Krátce potom musil ulehnouti, a po nedlouhé nemoci zemel v pátek dne 26. kvtna 1876, jsa oplakáván jako náš nejvtší historický uitel a buditel, jako »otec národa «.

jarem

vydání svých

r.

1876 Palacký po 50 letech

2>Djin

i

ad

1.

Re

pi

—

slavnostní

Pánové

hostin dne 23. dubna 1876.

I

Dkuji Vám srden, avšak já bohužel ne vždy zasloužil chvály, eníci mn vzdávali. Cítím to však za svou povinnost, vysloviti své upímné díky za tolik laskavosti, které se mn dnešního dne nejen zde, ale v národu celém prokazují. Musím však kterou páni

prositi za chváliti

shovní.

mne

stavt nechci.

srdenjší

skuten

Víte všichni, že žádný

nemám

co eníka,

Nemohu

daru

z

eník

enického

neopovážil se

a také ho na odiv

nic více íci, než vysloviti nejvelejší a nej-

srdené, že srdenjší býti nemohou. Mám potšení, že takové úastenství v národu se jeví za práci díky, ano tak

Poslední slova veejná (1876).

48.

mou.

1

27'

Cítím se však nucen vysloviti, že to jest více, než zasluhuji

lovk má

pánové, že každý

V^íte,

»passi«.

neml

od mládí

já

I

zení duchovní

národa svého,

Co jsem mohl, mže*. Když nyní mohu

život.

svého koníka, tak zvanou svou

jiné passie, než

tom

v

smru

psobiti pro povzbupsobil jsem po celý

inil jsem a písloví praví:

»

Šelma, kdo více

iní, než init

kvtu národa

mluvit ku

chci upokteí pracují pro

našeho,

— a všichni jsou moji pátelé, pátely povznesení národa, — na velkou potebu, zorniti

své,

a ta

Máme mnoho iní nieho

jest

následující:

vlastenc, kteí rádi se honosí vlastenectvím, ale ne-

prospch

ve

v nebezpeí velikém,

vlasti

a

národa

Náš národ

svého.

všude obklopen nepátely,

jest

já však nezoufám

a doufám, že národ dovede odolati všem, bude-li totiž

chtíti. Není každý musí se piinit, musí pracovat, obtovat, co mže, k obecnému dobrému, zvlášt k udržení národnosti. Minulost za sebou má národ eský skvlou. Doba Husova slavná jesti doba, tenkráte pedil eský národ vzdláním duševním,

dosti íci,

»já chci«,

ale

všecky ostatní národy Evropy.

sob,

To dkovat

ml

Karlu IV., avšak

Te

ku vzdlání. potebí, abychom se vzdlávali a dle v/dlaného rozumu jednali. To jest jediná záv, kterou bych národu svému takka umíraje, nejen jemu, ale

i

že užíval píležitosti

odkázal.

Nech

nemyslí naši mladí když budou vlastenit, že to dostaí,

vzdlávat se musí, sebe

i

celý národ, což není tak tžké,

pedili vzdlaností sousedy nmecké, vždy

nmeckou není tak. A když všichni

naši vlastenci

upímn

abychom

tou

vzdlaností

a pravou

vzdlaností

to

s

pak nemám strachu o naši národnost a o národ dokud bude chtíti, a více než jeho nepátelé si pejou. A aby všichni synové pracovali ve prospch vlasti rozšiováním vdy a osvty, to dejž bh! (Pokrok 1876 pracovati budou,

náš.

.

Ten

—

113.) 2.

se udrží sám,

Veejné

Slavnost,

díky:

dne 23. dubna

ení eských Déjin mých znamným a v rozmrech

mé úastníkv všeliké

i

cizí

více,

tušení. nežli

1876 ode pátel za píinou dokon-

ustrojená, objevila se

tak

velikolepých

,

že

spsobem

tak vý-

pevýšila

daleko

Nejen že k ohlášené hostin dostavilo se

místnosti dosti prostranné pojmouti dostaily^

od tch, kdo nemohli osobn pítomni býti, došlo dopisv blahopejných tolik, že zejména telegramv ani spoítati ješt lze

ale také

'

428

48.

A

nebylo.

Poslední slova veejná (1876).

jak srdená,

vroucí,

ba

nadšená jsou

i

mne Pesahujíce daleko každá míra sebe upímnjších dikv mých zásluhy mé, uvodí

i

Prosím nicmén, aby

nedostatenou.

až

tyto

i

do

zstati

mé

slova

jejich

ana tu

nesnází,

musí chudou

díky, jakovéžkoli

od laskavcv mých laskav pijaty a váženy byly. Vyznávám, mého nic mne potkati nemohlo blahodárnj-

jsou,

že na sklonku života

šího a radostnjšího,

domní se

již

nad zkušenost tudíž nabytou, že cit a

národnosti

jak u nás,

v dalekých

tak

i

a

uv-

solidárnosti Slovanské probudilo

u píbuzných

koninách tak živ

co den sveeposti nepátelské

a

na

našich

utšen,

že

nám

obávati se není,

pravá Slovanstva povaha, že nechtjíc trpti

severu

i

na jihu

ani rostoucí

zvlášt ana

den

ta jest

kivd od jinorodcv,

5amo jim nikdy kivditi nezamýš\í.

V

Praze 28. dubna 1876. František Palacký.

(Pokrok 1876

.

119

z

30. dubna.)

Hinnnimini,

1,

n

vám

mmmum n HIIN

f4 moo™ BUiOl

raiomy

n

ÉCUOJ

"

"

^7é

11

gcijiffl

Mi Wi

l^^l

Si

ii.

,i

nnnrinniin

i

m'JOQUO

.1

li

NI INI Ni

"

^fflDDÉh

^^4

^'^' DDOi:i'JLffi .JIM

m v^

CjOlIOOI

ii

II

II

^^^ moíii™

moiffli

lODOQO

BJGjp

m

MiOLi!

|Í]0OQJ

n mm

i7

mm

Ti

n

ji

^4

m m

J^^4i

ji

5'"

gjiíffl

n §

^

II

1Í

mm

^Ȓ

mm

iiiN

mm\

-

mm

JOÍJbl

ariffl

n mm

7^ mm

jam

h

gi^jg

í"

^4 mm ír

JDDÍ

'Mim

^l

lír ^5

mm

mm

jopooooo

mM irinnnnn

O

p

N

^^^

pí ÍO i^í

^^^

'^

O N mm mm H mm V4 mw^ mm\ M\ WfMWlm n mm mm nr,

^IJQDiJ

Éoooj

100

h

1.

11

II

'^4

g:J^

||tera|h

-

j|

I

W

^4

II

^ M'M

«^

QJOOQDG H

(I

Militl

11

II

Múm DJOODDT,

ii

\\

1^

M mim iWs

w

II

íWi

t7Ím

1$

iWS

mm Ol

'4

V

IIOI

^^
I

lO

IMIPillilli ^iimiíiiiii

p

í c

1

^w« ^'^

imiiiiiir r

I.

,t

::'ri'i|.|ifin

i,

,i

:inr,.irniiii

i.

/

.1

University ol Toronto

Library

DO NOT

mm

jMioaoj

*^^ r;

REMOVE

lim

THE

gJO'M

CARD

í

1

mm

mm íUí

m

FROM

\\\

THIS

POCKET ^1

m ^mV4 \um Gijuiiii

'^^

mpooQj

'lír

'

Acme

ÉIIIÉ

m mm

Library Gard Pocket

LOWE-MARTIN CO. LIMITFD

>7é

i

>7^

moiiM

^JÁ '4-Áim

mm

mm

n

11^

f4

mm Uimlm á

m

ÉHíJÉlIi

ilOOpOflÉ