MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA ÚSTAV ZÁKLADNÍHO ZPRACOVÁNÍ DŘEVA
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Historický vývoj a dokumentace vodní pily/mlýnu v Rožné
Samostatná příloha- výkresová dokumentace
2010/2011
Viktor Houdek
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Historický vývoj a dokumentace vodní pily/mlýnu v Rožné zpracoval sám. Uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.
V Brně, dne: 30.4 2010
…………………………..
Poděkování: Tímto bych chtěl poděkovat vedoucímu mé bakalářské práce panu Ing. Karlu Janákovi CSc. za odborné rady a připomínky při konzultacích při zpracovávání této bakalářské práce. Dále bych chtěl poděkovat panu Mgr. Miloslavu Lopaurovi za poskytnuté rady a materiály. Zvláštní poděkování patří majiteli mlýna a pily panu Jaroslavu Mašovi za pomoc a ochotu a panu Oldřichu Mašovi za poskytnutí praktických informací z doby, kdy byla pila ještě v provozu.
Abstrakt: Viktor Houdek Historický vývoj a dokumentace vodní pily/mlýnu v Rožné Práce se zabývá vodním mlýnem s pilou v Roţné - místní části Dvořiště. Popisuje historický vývoj a dokumentuje současný stav pily, mlýnu a navazujících objektů. Soustřeďuje se hlavně na pilnici s vertikální rámovou pilou, kterou dokumentuje fotograficky i výkresově, popisuje technický stav konstrukcí, původnost i úplnost vybavení. Na základě průzkumu navrhuje různé varianty obnovy historické budovy i jejího vybavení, vyhodnocuje jejich výhody a nevýhody a doporučuje celkové řešení i postup obnovy. Klíčová slova: vertikální rámová pila, vodní pohon, vodní mlýn, historické technické stavby, dřevěné konstrukce
Abstract: Viktor Houdek Historical development and documentation of water saw / mill in Rozna The thesis is focused on a water-powered vertical frame saw and mill in Rozna – local part Dvoriste. The project records the current state of the saw, the mill and associated buildings, and describes their historical development. The particular object of focus is a vertical framed saw sawmill, which will be documented using photographs, texts and drawings, and the technical state of constructions and authenticity, completeness and function of the equipment is described as well. Based on these findings the project also suggests various options of reconstruction of this historic building and its equipment and compares their advantages and disadvantages, and recommends the best overal solution and process of reconstruction.
Key words: vertical frame saw, water power, water mill, historic technical buildings, wooden constructions
Obsah 1
Úvod .......................................................................................................................... 1
2
Cíl práce..................................................................................................................... 3
3
Metodika .................................................................................................................... 4
4
Historie ...................................................................................................................... 5
5
Popis vybavení mlýna................................................................................................ 8
6
7
5.1
Vodní jez ............................................................................................................ 8
5.2
Vodní náhon ....................................................................................................... 8
5.3
Vodní kolo – korečník na horní vodu .............................................................. 10
5.4
Palečné kolo lícní + navazující transmise ........................................................ 11
5.5
Rámová Pila ..................................................................................................... 15
5.6
Posuv vozíku .................................................................................................... 17
5.6.1
Dochované součásti převodů: ................................................................... 18
5.6.2
Posuv vozíku do výchozí polohy .............................................................. 20
5.6.3
Vozík a dráha ............................................................................................ 20
5.7
Omítací pila ...................................................................................................... 20
5.8
Mechanizmus pro navalování výřezů............................................................... 22
5.9
Budova pilnice ................................................................................................. 23
5.10
Ostatní budovy ................................................................................................. 24
5.11
Přístup k mlýnu ................................................................................................ 24
Moţnosti obnovy pily a její prezentace ................................................................... 25 6.1
Konzervace ....................................................................................................... 25
6.2
Restaurování ..................................................................................................... 26
6.2.1
Restaurování pily s pohonem elektromotorem ......................................... 26
6.2.2
Restaurování s vodním pohonem .............................................................. 29
6.2.3
Přenesení budovy pilnice do skanzenu ..................................................... 29
Výběr nejvhodnější moţnosti obnovy a prezentace objektu ................................... 30
8
Závěr ........................................................................................................................ 32
9
Summary.................................................................................................................. 33
10
Souhrn obrázků v textu ........................................................................................ 34
11
Pouţitá litratura .................................................................................................... 35
1 Úvod Vodní energie byla jednou z prvních, jenţ byl člověk schopen přeměnit na mechanickou práci. Vodní kolo bylo vyuţíváno jiţ civilizacemi starého Egypta a předního východu před cca 3000 lety k pohonu velmi jednoduchých zařízení slouţících k čerpání vody a zavlaţování. Postupem času se jednotlivá zařízení vyvíjela a zesloţiťovala a vodní pohon se začal uplatňovat v řadě odvětví lidské činnosti. V Evropě povaţujeme za období největšího rozmachu vodních mlýnů vrcholný středověk. Je však potřeba si uvědomit, ţe v té době nebylo slovo mlýn nezbytně chápáno jako zařízení slouţící k mletí zrna, ale jako jakýkoliv mechanismus pouţívající ke svému chodu vodní energii. Dle druhu výroby v jednotlivých oblastech vznikaly například stoupy, hamry, valchy a pily. Pily byly často stavěny v kombinaci s mlýny většinou panovníkem při městech či hradech nebo církví při klášterech. Aţ do konce 15. století byly pravděpodobně poháněny palcovým mechanismem, který však pracoval pouze při nízkých otáčkách. Řezná rychlost těchto pil byla proto nízká. Zásadní změnu přinesli nezávisle na sobě kolem roku 1480 Leonardo da Vinci a Francesco di Giorgio Martini, kdyţ navrhli rámovou pilu poháněnou klikovým mechanismem, včetně posuvu výřezu do řezu pomocí lanového převodu. Pila poháněna klikovým mechanismem měla výrazně klidnější chod a mohla dosahovat většího počtu otáček, coţ mělo pozitivní vliv na kvalitu řezu. První pily s tímto mechanismem měly kliku umístěnou přímo na hřídeli vodního kola, byly tedy plně závislé na rychlosti toku vody. Tyto pily mohly být stavěny téměř pouze v horských oblastech, kde měl proud dostatečnou rychlost a vyuţívaly kola malého průměru, ale velké šířky. Tam kde byl pomalý tok nebo bylo malé mnoţství vody, muselo být pouţito k dosaţení dostatečného výkonu kol velkých průměrů. Velká kola však měla malý počet (cca 10) otáček za minutu, coţ bylo pro přímý pohon řezného mechanismu nevyhovující. Proto bylo v těchto podmínkách na hřídeli vodního kola osazeno palečné kolo, které pohánělo pastorek na hřídeli s klikovým mechanismem. Typický převodový poměr mezi oběma hřídelemi byl cca 1:10. Tyto pily jiţ obsahovaly setrvačník, který zvyšoval rovnoměrnost chodu pily. (Janák, 2002)
1
„Do konce 18. století nebyly změny v konstrukci rámové pily zásadní. Dřevěná klika byla nahrazena ţeleznou. Pohon vozíku byl postupem času namísto lanového převodu řešen u většiny pil kolíkovým hřebenem na spodní straně rámu vozíku, do kterého zapadal pastorek posuvu. Zpětný chod zabezpečovaly reverzní převody nebo častěji samostatné menší vodní kolo.“ (Janák, 2002) I přes technický pokrok v 18. a 19. století se malé pily na vodní pohon stavěly, udrţovaly a plně pouţívaly téměř v této nezměněné podobě aţ do začátku 20. století. Téměř u kaţdé větší vesnice byl většinou v té době mlýn a pila. Proto i v dnešní době je moţné najít poměrně mnoho pozůstatků náhonů, budov i technologického vybavení, ale většinou ve velmi špatném nebo nepůvodním stavu. Budovy mlýnů bývaly většinou zděné stavby, které potom co ztratily svoje původní vyuţití, byly hojně přestavovány na objekty rekreačního charakteru. Pily zase díky tomu, ţe byly téměř výhradně dřevěné konstrukce, podléhaly často vlivem nedostatečné údrţby povětrnostním vlivům, zvýšené vlhkosti a dřevokazným houbám i hmyzu. Pokud se pily dochovaly, jsou často nekompletní, s mnoha úpravami nebo úplně bez výrobního vybavení. Pila v Roţné, leţící na říčce Nedvědičce, je v původním stavu, s posledními drobnými úpravami
kolem roku
1940. Budova
pilnice je
nepříliš
dobře zachovalá,
ale technologické vybavení je téměř kompletní a v poměrně dobrém stavu. Tím je pila hodnotná a z historického i technického hlediska je na místě uvaţovat její rekonstrukci.
2
2 Cíl práce Dílčím cílem této bakalářské práce je zdokumentovat stav pily na vodní pohon, která je součástí mlýna v obci Roţná - místní části Dvořiště po stránce technické i historické. Technická část bude tvořena výkresovou a fotografickou dokumentací a popisem konstrukce budovy i jejího vybavení, parametrů a technického stavu. Historická část bude popisovat vývoj objektu v jednotlivých historických etapách na základě informací získaných z dostupných literárních zdrojů, ikonografických podkladů i z ústního podání pamětníků. Hlavním cílem práce je na základě získaných údajů a vytvořených podkladů navrhnout moţnosti vyuţití a prezentace daného objektu a s ohledem na jeho historickou hodnotu vybrat nejvhodnější moţnost rekonstrukce a uvedení do provozu za předpokladu zachování co moţná největší moţné míry autenticity. K výrobním účelům pila v dnešní době jiţ slouţit nemůţe, můţe ale být jedním z dokladů o existenci a vývoji tohoto druhu pil v našich zemích. Výsledná práce můţe slouţit jako dokumentace objektu i jako podklad při rozhodování o způsobu a postupu budoucí obnovy pily.
3
3 Metodika Řešení této bakalářské práce bude probíhat v následujících krocích: 1) Vyhledání historických dokumentů, vztahujících se ke zkoumanému objektu (písemné materiály, fotografie, ústní sdělení pamětníků – archivy, kroniky, ...) 2) Identifikace objektu a jeho jednotlivých částí 3) Zpracování výkresové a fotografické dokumentace objektu včetně doprovodné textové části 4) Výpočet technických parametrů výrobního zařízení pily (převodových poměrů, otáček, řezné rychlosti,…), kontrola kompletnosti vybavení, případná rekonstrukce chybějících částí (podle moţností) 5) Popis současného stavu 6) Návrh moţností obnovy – alternativně z hlediska způsobu prezentace i umístění rekonstruovaného objektu 7) Výběr a doporučení optimální varianty obnovy
4
4 Historie Mlýn a pila se nachází v obci Roţná poblíţ Bystřice nad Pernštejnem v okrese Ţďár nad Sázavou v místní části Dvořiště. První zmínka o Roţné pochází z roku 1349 a o Dvořištích z roku 1500 (Tenora, 2008). Mlýn samotný mohl být zaloţen v 14. - 16. století soudě podle pozdně gotické klenby sklepa a podle pozdně gotického oblouku nad zadními zazděnými dveřmi. V roce 1551 proběhla přestavba, kterou dokladuje letopočet na renesančním okně umístěném na čelní straně budovy mlýna. V roce 1720 prodává František Antonín hrabě z Lichtenštejna – Kastelkorna Roţnou včetně osady Dvořiště, mlýnem a pilou šlechtici Františku Stockerhammerovi (Tenora, 2008). Kolem roku 1900 , po tragické smrti mlynáře Hlouška kupuje mlýn Cyril Máša, který se právě vrátil z putování po Rakousko - Uherských mlýnech, při kterém získal řadu zkušeností o provozu vodních děl poháněných kolem jak na svrchní, tak na spodní vodu.
Obr. 1 Situace vodního díla Cyrila Máše v Dvořišti (Matěj Štábla, 1930)
5
Při této cestě se dostal aţ do tehdejšího Rakouského přímoří, do Terstu. Při zpáteční cestě putoval přes Alpy a osvojil si i znalosti o stavbě vodních pil a mlýnů na „rychlou“ vodu v horských oblastech. Cyril Máša provozoval mlýn a pilu bez větších úprav ve stavu po svém předchůdci aţ do první světové války, kdy narukoval na italskou frontu. Po návratu z války provedl jak částečnou obnovu mlecí technologie danou technickým vývojem – např. nákup loupačky fa. Ant. Jeřábek V. Meziříčí, tak terénní úpravy v okolí mlýna - zvýšení úrovně mlýnského dvora a jeho vyštětování, stavba hospodářských stavení a rekonstrukce pily. Z tohoto období pochází i nástěnná tabulka v budově pily s nápisem „Sláva průmyslu“ vyjadřující radost nad poválečným pokrokem. V roce 1927 Cyril Maša vyplnil dotazník o parametrech mlýna, na jehoţ základě byl roku 1929 proveden zápis do vodní knihy. Za druhé světové války byl mlýn stejně jako většina ostatních zapečetěn, ale majitel stále tajně mlel menší mnoţství zrna načerno. Při jarním tání v roce 1941 došlo vlivem povodně k přesunutí koryta nad mlýnem a do mlýna netekla ţádná voda. Tato situace se opakovala i v roce 1942. Od padesátých let přestává mlýn plnit svou funkci a začíná chátrat. V roce 2000 koupil mlýn pravnuk Cyrila Máši a započal ho rekonstruovat.
Obr. 2 Pohled na budovu mlýna ze dvora po jeho vyklizení (Jaroslav Maša, 2001)
6
Tab. 1- Mlýny na řece Nedvědičce v roce 1933 (Seznam a mapa vodních děl RČS, seš. 14, Okresní finanční ředitelství Jihlava, Praha 1933) Seznam a mapa vodních děl RČS, seš. 14, Okresní finanční ředitelství Jihlava, Praha 1933 místo podniku,
podnikatel
obec č.p
vodního díla
Divišov 12 Rovné 27
Bohuslav Káša Ladislav Rumler
Albrechtice 1 Ludvík Turek
Rozsochy 16 Rodkov 11
František Hloušek František Hájek
druh živnosti počet a druh nebo průmyslu mlýn mlýn
mlýn a pila
mlýn mlýn
Rožná 31
Cyril Máša
mlýn a pila
Rožná 8
Jan Cymbálník
mlýn
Jabloňov 8
František Tálský
mlýn a pila
Jan Čermák
pila
Nedvědice 57
vodních motorů 1 kolo na svrchni vodu 1 kolo na svrchni vodu 2 kola na svrchni vodu 1 kolo na svrchni vodu 1 turbina francis 1 kolo na svrchni vodu 1 turbina francis 2 kola na svrchni vodu 1 kolo na svrchni vodu
množst. vody
výkon spád v m
m/vt
kola v Ks
0,81
4,8
3,3
0,129
4,62
5,2
0,082
3,96
0,09
4,3
0,089
4,7
3,6
0,11
4
5,8
0,089
4,5
3,5
0,13
4
5,3
3,72
5,5
4,5
5,85
6
0,098 0,074 0,15
Tab. 1 zobrazuje stav vodních mlýnů na říčce Nedvědičce v roce 1933. Na povodí o délce 28 km mezi Zuberským rybníkem a ústím do řeky Svratky v Nedvědici bylo v té době 9 mlýnů. Pozn: V práci se objevují jména Maša i Máša. Je to dáno tím, ţe původní jméno Maša pocházející z Němčiny někteří členové rodiny ve válečných letech nahrazovali za více české Máša z vlasteneckých důvodů. Rodina současného majitele však pouţívá příjmení Maša.
7
5 Popis vybavení mlýna Čísla v závorkách v textu např. (1) se vztahují k umístění daného prvku na výkresech v příloze.
5.1 Vodní jez Jez byl tvořen z rovnaniny kamene a jeho přelivnou hranu tvořil práh opřený o štětovou stěnu. Souběţně s prahem koruny byla rovnanina zpevněna druhým prahem poloţeným o něco níţeji. Do současné doby se z jezu nic nedochovalo, potok za řadu let změnil výrazně polohu koryta.
Obr. 3 Příčný řez jezem (Matěj Štábla, 1930)
5.2 Vodní náhon Od jezu byla k mlýnu přiváděná voda vodním náhonem (1), jenţ odbočoval na levém břehu potoka. Vtok náhonu byl zahrazen proti vnikání velkých vod dřevěným stavítkem o světlé šířce 1,27 m. Délka náhonu byla od jezu aţ po vodní kolo 110 m. U mlýna přecházel náhon v dřevěný ţlab zakončený nápustným stavítkem na vodní kolo o světlé šířce 87cm. V lamfeštu byl v pravé boční stěně vytvořen jalový přepad k vypouštění vody z náhonu. Jalový přepad byl tvořen 2 otvory, kterými přepadávala voda do lednice. V současné době je část náhonu situovaná blíţ k potoku zcela zasypána, především proto, ţe přes něj vedla cesta do malého kamenolomu. Část náhonu leţící blíţe mlýna se uţ dá rozpoznat podle terénního reliéfu. Náhon je místy částečně zasypán a rostou v něm náletové dřeviny, především olše a vrby. V místě, ve kterém náhon ústil do lednice, se nedochovaly ţádné dřevěné prvky. Zachována zůstala pouze betonová část koryta.
8
Obr. 4 Pohled na náhon (Viktor Houdek, prosinec 2009) Odpad vodního kola měl délku 204 m, 50 metrů ve vzdálenosti od vodního kola byl zhotoven brod. Ve vzdálenosti 78 metrů od vodního kola byl přes odpad umístěn dřevěný mostek o světlé šířce 1,4 m. V místech, kde odpad procházel přes dvůr mlýna, byl opatřen tarasem z kamenné rovnaniny, částečně byl veden i pod hospodářskými staveními. Nyní je v prostorách dvora odpad zasypán mimo pár metrů těsně za lednicí. U hospodářské budovy je patrné, kudy voda procházela, díky velkému plochému kameni
tvořícímu
překlad
nad
zasypaným
korytem.
V hospodářské
budově
se dochovala konstrukce podlahy, tvořené z kulatiny umístěné napříč přes koryto odpadu. Mimo mlýn je odpad zanesen a drţí se v něm zahnívající dešťová voda, po březích roste mnoţství dřevin, především olší.
9
5.3 Vodní kolo – korečník na horní vodu Vodní kolo (pozice H1a) bylo původně dřevěné konstrukce, ale dochovaly se pouze ocelové čepy hřídele (6).
Obr. 5 Ocelový čep hřídele vodního kola (Viktor Houdek, březen 2011) Díky archivním dokumentům však známe některé parametry, díky kterým lze tabulkově zjistit jeho výkon v koňských silách a počet otáček kola a následně pak odvodit počet otáček přenášených transmisemi na hlavní hřídel (H5) s klikou rámovky. Vodní kolo mělo původně průměr 3,8 m, po rekonstrukci pak 4 m. Z následující tabulky (Tab. 2) můţeme zjistit počet otáček v závislosti na průměru kola a výkon na hřídeli u kola o šířce 1m. Účinnost kola na horní vodu se uvádí v rozmezí 65 aţ 85 %, dle kvality řemeslného zpracování a pouţitého materiálu. Pro výpočet (Tab. 2) jsem volil účinnost 65% a po přepočtení na šířku kola 0,91m se vypočítaná hodnota se přibliţuje hodnotám udávaných v dobových dokumentech (např. Tab. 1). Tím se ověřila věrohodnost údajů, protoţe se nezřídka se stávalo, ţe mlynáři uváděli značně niţší výkony svých kol z důvodu klamání berního úřadu.
10
Tab. 2 – Vybrané parametry vodního kola (Laika, 2009) H [m] 4,4 4,6
D [m] 3,81 4,01
d [m] 3,21 3,41
lop. [ks] 44 46
n [ot./min.] 7,5 7,2
P1 [W] 4 277 4 471
P1 [HP] 5,81 5,996
0,65 P1 [HP] 3,78 3,89
0,65 P1 x 0,91 = 3,44 HP - jmenovitý výkon kola širokého 0,91 m.
Kde: o o o o o o o
H...jmenovitý spád v metrech P1...jmenovitý výkon kola šířky 1 metr (na hřídeli) 0,65 P1...jmenovitý výkon kola šířky 1 metr (na hřídeli) přepočtem na účinnost 65% D...vnější průměr kola v metrech d...vnitřní průměr kola v metrech n...otáčky kola za minutu lop...minim. počet lopatek
5.4 Palečné kolo lícní + navazující transmise Palečné kolo (H1b) bylo sloţeno z 2 částí ocelové konstrukce. Bylo umístěno na stejné hřídeli jako vodní kolo, otáčelo se tedy přibliţně rychlostí 7,5 otáček za minutu. Velikost vyčnívající části zubu byla: délka 70 mm výška=75 mm šířka=35 mm. V současné době je kolo deponované mimo jeho původní umístění. Na palečné kolo navazovaly 2 pastorky: 1. Pastorek pohánějící mlýnské složení Pastorek byl ocelový, čítal 10 zubů a byl umístěn na hřídeli Ø=60 mm. Horní část byla opatřena kyvným kloubem (Kypřicem), na kterém byl osazený běhoun (horní otáčecí mlýnský kámen). Běhoun se otáčel rychlostí 90 ot/min za předpokladu, ţe se vodní kolo točilo rychlostí 7,5 ot/min . Z mlecí technologie se zachovaly pouze ocelové prvky a mlecí kameny. V současnosti je budova vyuţívaná k obytným účelům, proto není z hlediska této práce zajímavá a není nutné se jí dále zabývat. 2. Pastorek pohánějící pilu a dle potřeby sezónní hospodářské stroje (H2b) Pastorek (H2b) byl ocelový, osazený na hřídeli (H2). Nedochoval se na původním místě. Hřídel (H2) vedla ven z budovy mlýnice. 11
Obr. 6 Pohled na mlecí stolici s palečným kolem (Jaroslav Maša, 2001)
Obr. 7 Palečné kolo a pastorek pohánějící pilu (Jaroslav Maša, 2001)
12
Obr. 8 hřídel s kuželovým kolem (Viktor Houdek, 2010) Dle pamětníka byly veškeré převody umístěné mimo pilu a mlýn kryty dřevěným přístřeškem, který zajišťoval technické zázemí pro přepojování hnaných převodů buď na pilu, nebo na ostatní hospodářské stroje. Kuţelové kolo (pozice H2a) se nedochovalo, ale podle polohy hřídele a navazujícího kola (pozice H3b) jsem odvodil, ţe kola musela být přibliţně stejně velká. Navazující kuţelové kolo (pozice H3b) je osazené na hřídeli (H3). Hřídel je těsně před začátkem objektu pily napojená šroubovanou ocelovou objímkou Ø=80 mm. V podpílí je hřídel uloţená v dřevěném domečku o rozměrech 80 mm x 240 mm x 120 mm. Dřevěný domeček u kuţelového kola se nedochoval, pro zachování rovnoběţnosti hřídele však můţeme předpokládat jeho přibliţně stejné rozměry. Dřevěné zuby se částečně zachovaly, jsou však ve stavu, ve kterém by nemohly přenášet krouticí moment.
13
Na konci hřídele (H3) v podpílí je osazeno ocelové kolo (pozice H3a). Dřevěné zuby se na něm sice zachovaly kompletní, ale ve značně degradovaném stavu. Na kolo (H3a) navazuje další ocelové kolo (pozice H4b) na hřídeli (H4). Hřídel je uloţená ve 2 dřevěných domečcích o rozměrech 140 mm x 170 mm x 300 mm, které jsou přišroubovány na 2 betonových patkách. Na téţe hřídeli je osazeno ocelové kolo s dřevěným opláštěním (pozice H4a) ze kterého vedl řemen na řemenici (pozice H5e), pohánějící hlavní hřídel (H5). Hlavní hřídel (pozice H5) je uloţena ve 2 ocelových domečcích, které jsou osazeny na betonových patkách. Po přepočtení 7,5 otáček/min. na hřídeli vodního kola, převodovými
poměry
mezi
jednotlivými
koly
získáváme
na
cca 90 otáček/minutu(viz tab. 3). Na hřídeli (pozice H5) jsou osazeny následující komponenty: 1) Hnaná ocelová řemenice hlavní hřídele (pozice H5e) 2) Hnací ocelová řemenice pro posuv vozíku do řezu (pozice H5d) 3) Hnací ocelová řemenice pro zpětný chod vozíku (pozice H5c) 4) Ocelový setrvačník (pozice H5b) 5) Ocelová klika (pozice H5a)
14
této
hřídeli
Obr. 9 Pohled na hlavní hřídel s klikou a setrvačníkem, skluz pilin (Viktor Houdek, březen 2011)
5.5 Rámová Pila Klika (pozice H5a) rámové pily (8) má zdvih 360 mm a 90 otáček/min. Z toho vypočtená střední řezná rychlost je 1,08 m/s. Tab. 3 – výpočet otáček na hřídeli H5 pohánějící rámovku Prvek Palečné kolo Pastorek pila Kuţelovékolo Kuţelové kolo Ozubené kolo Ozubené kolo Řemenice Řemenice
H1a H2b H2a H3b H3a H4b H4a H5e
průměr (mm) 270
počet zubů 120 14 72 72 52 26
78 78 60 32 80 115 Počet otáček po zaokrouhlení
15
poměr
otáčky 7,5 64,28571 64,28571 64,28571 64,28571 128,5714 128,5714 89,44099
8,5714286 1 2 0,6956522 :
90
Pozn: Převodové poměry se u výpočtu dle počtu zubů a průměru liší. V rámci větší přesnosti jsou převodové poměry ozubených kol počítány podle počtu zubů. Správně by měly ale převodové poměry být stejné i při výpočtu dle průměru. Výpočet střední řezné rychlosti
…..zdvih rámové pily (mm) …..počet otáček hlavní hřídele za minutu
Vzhledem
k nedostupnosti
informací
o
moţné
výrobní
kapacitě
provozu
a nekompletnosti ústrojí posuvu jsme odkázáni na dobovou literaturu. V 16. A 17. století udává výkon benátské pily 2 aţ 10 m2/hod v závislosti na zpracovávaném materiálu (zcela proschlý dub a velmi čerstvý smrk). Špičkový závod mohl na benátské pile vytvořit v průměru 7 m2 řezné plochy za hodinu. To přibliţně odpovídá posuvu 0,5 m/min. Při 220 pracovních dnech za rok a denní i noční směně mohl pilař, který dobře rozuměl své práci za příznivých podmínek pořezat asi 3000 výřezů ročně dlouhých 4,5 m na asi 30 000 ks řeziva. Při jednom průchodu strojem, průměrném průměru výřezu 25 cm a průměrné tloušťce řeziva 25 mm mohl být průměrný výkon jednorámové pily kolem 900 m3. To představovalo přibliţně pětinásobný výkon a desetinásobnou produktivitu práce v porovnání s řezáním dvoumuţní ruční pilou. (Finstetbush,1987) Maximální průměr výřezu je omezen světlostí rámu 1020 mm. Původní světlost s rámu byla však cca 1600 mm soudě dle čepů na stropních trámech. Při této světlosti pak mohly být v rámu umístěny 2 pilové listy, coţ dokladují i 2 zářezy na pacholeti vozíku. Dle pamětníka se ale vţdy řezalo jen jedním. Ke změně světlosti došlo především proto, ţe se změnily průměry dodávané kulatiny. Ze stejného důvodu je i klika s ojnicí připojena k rámu excentricky.
16
Obr. 10 Rámová pila, vozík a pachole v poloze před navalením kmene (Viktor Houdek, březen 2011)
5.6 Posuv vozíku Vozík byl poháněn do řezu ocelovou řemenicí (pozice H5d) umístěné na hlavní hřídeli (H5). Po zaměření jednotlivých kol, zjištění převodových poměrů a následném výpočtu otáček (Tab. 4) na hřídeli pohánějící pastorek jsem zjistil, ţe převodové ústrojí posuvu vozíku nemůţe být kompletní z důvodu vysokého počtu otáček/min(cca 7). Při výpočtu posuvu výřezu do řezu proto vycházely řádově vyšší hodnoty (5,51 m/min) neţ by mohlo odpovídat danému zařízení. Původní kompletní stav však v současné době není moţné zjistit. Na stropních trámech se nedochovaly ţádné dlaby, které by naznačovaly, jak mohly být další převody uspořádány.
17
5.6.1 Dochované součásti převodů: Dochovala se hřídel (pozice H8), na které je umístěn pastorek (pozice H8c) pohánějící vozík. Pastorek obsahuje 7 ţeber, do kterých zapadají zuby kolíkového hřebene umístěného ve středu vozíku. Na hřídeli se dále nachází ocelové ozubené kolo (pozice H8a) a ocelová řemenice pro zpětný chod vozíku (pozice H8b) -viz posuv vozíku do výchozí polohy. Hřídel (pozice H8) je uváděna do záběru pomocí kyvného mechanismu, na kterém je umístěna hřídel (H7). Na hřídeli (H7) jsou umístěna 2 ozubená kola. Kolo (pozice H7b), které pohání hřídel (H8) pomocí kola (H8a) a kolo (H7a), které je poháněno kolem (H6b) umístěným na hřídeli (H6). Hřídel (H6) je zároveň osou otáčení kyvného mechanismu. Na hřídeli (H6) se také nachází dřevěná řemenice (H6a).
Obr. 11 - Soukolí posuvu vozíku (Viktor Houdek, březen 2011)
18
Tab. 4 – výpočet otáček na hřídeli H8 pohánějící pastorkem vozík Prvek Hlavní hřídel Řemenice Řemenice Ozub. kolo Ozub. Kolo Ozub.kolo Ozub. kolo
Průměr (mm) H5 H5d H6a H6b H7a H7b H8a
70 52 11 40 15 75
Počet zubů
Poměr
1,3461538 29 105 29 138
3,6206897 4,7586206
otáčky na pastorku H8c, posouvajícího vozík
Otáčky 90 90 121,1538 121,1538 33,46154 33,46154 7,03 7,03
Výpočet posuvu:
Výpočet se přibliţně shoduje i s posuvem vozíku naměřeným přímo na pile při jedné otáčce pastorku pohánějícího kolíkový hřeben vozíku. m/min
Dobová literatura uvádí posuv u pily benátského typu přibliţně 0,5 m/min. (Finsterbush, 1987) Výpočet otáček naznačuje, ţe soustava převodů posuvu vozíku není zcela kompletní. Posuv vozíku se uváděl do pohybu tak, ţe se pomocí pákového mechanismu umístěného na střešních trámech zvedlo kyvné rameno a zajistilo se pomocí dřevěného táhla do skoby na trámu s kolejnicemi. Tím se ozubené kolo (pozice H7b) na hřídeli (H7) napojilo na kolo (pozice H8a) na hřídeli (H8). Poté se jiţ přes pastorek (pozice H8c) a kolíkový hřeben vozíku dal celý vozík do pohybu. Aby nedošlo k vyjetí vozíku, mimo prostor pilnice bylo vyřešeno automatické vypínání posuvu. Na straně vozíku byl umístěn výstupek (stačil silnější hřebík), který při projetí kolem dřevěného táhla vysunul táhlo ze skoby a kyvný mechanismus rozpojil převody. Všechny převody jsou 19
v dobrém stavu, jen dřevěná část kyvného mechanismu je lehce napadená dřevokazným hmyzem. 5.6.2 Posuv vozíku do výchozí polohy Po vypnutí posuvu do řezu se pomocí dřevěné kyvné páky napnul řemen mezi řemenicí (pozice H5c) umístěné na hlavní hřídeli (H5) a řemenicí (pozice H8b) na hřídeli (H8) a vozík se přesunul zpět do výchozího stavu. 5.6.3 Vozík a dráha Dráha (17) je tvořena 2 trámy procházejícími přes celou pilnici a částečně zasahujícími i do přístavku. Na trámech jsou umístěny kolejničky. Na jednom trámu je umístěna kolejnička ze silnějšího plechu a na druhém je přišroubována vodící vyprofilovaná kolejnička. Daným kolejničkám odpovídá i pouţitý druh kol na jednotlivých stranách vozíku. Dráha má pouze jednu vodící kolejničku z důvodu, aby nedocházelo ke kříţení a zadrhávání vozíku při manipulaci těţkých výřezů. Vozík je tvořen 3 trámy o délce 5,8 m, trámy jsou příčně spojeny. Prostřední trám je oproti zbylým dvěma umístěn o něco níţe a je na něm vytvořen kolíkový hřeben, který zapadá do pastorku pod ním. Pomocí pastorku dochází k pohybu vozíku. Na vozíku jsou umístěna dvě pacholata, jedno posuvné a jedno fixní. Poloha posuvného pacholete se měnila v závislosti na délce řezaného sortimentu. Po nastavení polohy pacholete dle délky řezaného kmene se pachole zafixovalo k vozíku pomocí ocelového táhla zahnutého do tvaru L. Zajištěním byla zaručena přesnost řezu.
5.7 Omítací pila Původní způsob pohonu omítací pily není úplně zřejmý. V poslední fázi fungování pily byla jiţ omítací pila poháněna elektromotorem, kvůli kterému byly provedeny úpravy a odstranění některých převodů. Z vyprávění pamětníka však vím, ţe omítací pila a rámová pila nikdy nefungovali společně. Pohon omítací pily tedy nemohl být řešen přes hlavní hřídel (H5) na které je umístěna klika pohánějící rámovku (8). Jako moţnost pohonu se nabízí vypojení řemenu pohánějící hlavní hřídel (H5) a místo něho dát na řemenici (H4a) delší řemen k omítací pile. Této moţnosti nasvědčuje i dochovaná dřevěná konstrukce s domečkem, kde mohla být umístěna hřídel (H9) s převody pod omítací pilou. Není však jasné jak byla podporována hřídel na druhé straně, protoţe zde nejsou ţádné odpovídající dlaby na trámech. Rovněţ přepojování řemenů z řemenic by bylo poměrně sloţité a časově náročné. 20
Současné době se u omítací pily nenachází hřídel (H10), na které byl umístěn pilový kotouč, ale pouze jeden domeček. Původní hřídel, se kterou pila fungovala bez elektromotoru, se dochovala v značně zkorodovaném nepouţitelném stavu. Navíc jiţ nezapadá na původní místo kvůli úpravám pro pohon motorem. Omítací pila je tvořena cca 8 m dlouhým podstavcem s kolejničkami, 4m dlouhým posuvným vozíkem (10) a dřeveným stolem ve kterém byla umístěna hřídel.
Obr. 12 Omítací pila s přiloženou původní hřídelí (Viktor Houdek, březen 2011)
21
5.8 Mechanizmus pro navalování výřezů Výřezy se do budovy pilnice navalovaly výklopnými vraty (4) po přitesaných kuláčích. Kuláče byly na jedné straně prostě opřeny o vodorovný trám konstrukce pilnice a na druhé straně lehce zapuštěny do zeminy. V pilnici na ně navazovaly 2 další oddělávací kuláče, které byly jiţ ve výšce vozíku pily (16). Výřez byl na vozík manipulován řetízkem, který byl navíjen pomocí jednoduchého subtilního rumpálu (13). Rumpál byl opřen dole o trám (17), na kterém byly kolejnice a nahoře o výměnu mezi stropními trámy. Rumpál nebyl připevněn napevno, byl pouze zasunut v dráţkách a dal se lehce demontovat, pravděpodobně aby nezavazel při manipulaci s deskami při práci na omítací pile. Do současnosti se dochoval rumpál v dobrém stavu, kuláče (4) pro navalování výřezu se nedochovaly.
Obr. 13 Rumpál pro manipulaci výřezů (Viktor Houdek, březen 2011) 22
5.9 Budova pilnice Podpilí je tvořeno nosnými zdmi z kamene, částečně bylo opláštěno dřevem. Opláštění se dochovalo pouze na straně budovy umístěné do dvora. V současné době je podlaha podpilí (5) značně zvednutá, svědčí o tom především kola na hlavní hřídeli, která jsou pod její úrovní. Pracovní podlaţí pilnice je tvořeno dřevěnou nosnou konstrukcí s dřevěným opláštěním. Zadní část budovy byla vyloţená na konzole, na kterou navazoval dřevěný přístavek (9) působící provizorním dojmem. Nyní je konzola ulomená a střešní konstrukce je podpírána provizorními sloupky, stejně tak jsou podpírány trámy v místě vrat pro navalování výřezů. Z přístavku se také dochovalo pouze torzo. V zadní části pilnice se také nachází vchod pro obsluhu pily (18), kterým se dalo projít z pilnice do mlýna přes lednici. Přes lednici byl umístěn dřevěný mostek. Nejvíce degradované dřevěné prvky jsou v zadní části pilnice především z důvodu vyšší vlhkosti. Vyšší vlhkost mohla být způsobena především vyšší úrovní přilehlého terénu. Střešní konstrukce o rozpětí 6,3 m je tvořena kleštinami, které jsou pravděpodobně novější neţ zbytek dřevěných prvků pily. Jako střešní krytina je pouţita pálená taška, která ale pravděpodobně původně na pile nebyla. Původní krytinou mohli být dřevěné štípané šindele. Pálená taška je mnohem těţší neţ šindel a její montáţ na střechu mohla způsobit destrukci konzoly v zadní části pily.
Obr. 14 Budova pily v pohledu ze dvora (Viktor Houdek, říjen 2009)
23
5.10 Ostatní budovy V přední části dvora se nachází hospodářské stavení - stodola s kamennými základy a stěnami, na kterou kolmo navazuje stáj a další stodola. Pod částí stodoly uzavírající dvůr zepředu od současné cesty protékal odpad vodního kola pod podlahou tvořenou z kulatiny. Bohuţel se v této části vůbec nedochovaly střechy. Nyní pozůstatky obvodových zdí a kamenných pilířů tvoří po doplnění dřevěnými fošnami oplocení oddělující dvůr od cesty. Kolmo navazující část hospodářských budov se zachovala v lepším stavu. Budova stáje má stále ještě střechu. Její stěny i základy jsou také kamenné, štít je vyzděn z plných pálených cihel. Strop stáje je trámový, s klenbovými pilíři. Stáj je dělena stěnou na 2 části s 2 samostatnými vchody. Mezi 2 trakty na sebe kolmých stodol byl krytý průjezd do zahrady, nyní je jiţ bez střechy.
Obr. 15 Pohled na mlýn a hospodářské stavení od současné cesty (Jaroslav Maša, 2001)
5.11 Přístup k mlýnu V současné době je mlýn přístupný od Roţné po silnici. Silnice vede přes most, který se nachází kousek od místa, kde se vléval odpad mlýnského kola zpět do říčky. Původně byl však objekt přístupný ze zadní strany a kulatina k pořezu a obilí k semletí byly dováţeny po malé cestě vedoucí v mírném stoupání ve svahu na druhé straně potoka. Dnes je původní cesta částečně zarostlá.
24
6 Možnosti obnovy pily a její prezentace „Obnova je podle platného zákona o státní památkové péči univerzální pojem zahrnující celé spektrum přístupů k historické architektuře. Můţeme jej uţít pro údrţbu, opravu, rekonstrukci, konzervaci, restaurování, ale i pro přestavbu či adaptaci. Bez upřesnění z něj nelze usuzovat na charakter zásahu.“ (Solař, 2011)
6.1 Konzervace „Konzervace je odborné zajištění památky před chátráním, rozpadem nebo vůbec před pokračováním rozkladného procesu, aniţ se mění, doplňuje či rekonstruuje stav památky, v jakém se dochovala. V praxi to znamená celou škálu postupů, chemickotechnologických procesů, ale i celých stavebnětechnických prací.“ (Moudrý, 1993) V případě pily v Roţné by proces konzervace znamenal především statické zabezpečení střechy nad degradovanou konzolou. V tomto místě je sice střecha jiţ provizorně podepřena stojkami, ale podepření není provedeno v dostatečné kvalitě a na dřevěných stojkách je za léta působení povětrnostních podmínek znát jiţ poškození. Další stavebně technické opatření proti degradaci objektu by mělo být opláštění přední a zadní části objektu, aby nedocházelo v zimních měsících k navátí sněhu do prostor pilnice. Opláštění však nesmí nijak poškodit původní konstrukce pily. Dřevěné prvky by měly být preventivně ošetřeny fungicidními přípravky. Náletové dřeviny v okolí objektu by měly být odstraněny z důvodu stínění objektu. Neţádoucí jednoleté rostliny a plevele v okolí objektu by měly být vyhubeny herbicidními přípravky. Lednice pro vodní kolo by také měla být staticky vyztuţena a podepřena. Kamenný taras rovnaný na sucho se jeví značně nestabilní a minulou zimu došlo k menšímu sesuvu jeho části. V okolí náhonu a odpadu vodního kola by bylo vhodné redukovat mnoţství dřevin. Základním předpokladem zachování objektu je pravidelná kontrola jednotlivých částí a operativní vyhodnocení poruch a jejich následné řešení. Konzervaci objektu lze povaţovat za nejjednodušší a finančně nejméně nákladnou variantu, která je k dispozici.
25
Obr. 16 Navátí sněhu do prostor pilnice (Miloslav Lopaur, 2004)
6.2 Restaurování „Obsah pojmu „restaurování“ se ve 20. století radikálně změnil. V 19. století se pod restaurováním rozumělo uvádění památek do předpokládaného původního stavu. Restaurování se tedy obsahově do značné míry překrývalo s tím, co dnes označujeme jako rekonstrukci. V současné době se pojem restaurování uţívá pro vysoce kvalifikovaný způsob obnovy, který v sobě zahrnuje maximální důraz na zachování autenticity
díla.
Součástí
tohoto
přístupu
jsou
průzkumy
a
dokumentace
památky.“ (Solař, 2011) 6.2.1 Restaurování pily s pohonem elektromotorem Obnovu pily s pouţitím elektromotoru místo vodní energie můţeme povaţovat za zcela autentickou. V poslední etapě fungování pily se elektromotor běţně pouţíval a to nejen jako záloţní pohon, tak jak tomu bylo v době ţádání o zápis do vodní knihy. Výkon motoru by měl být minimálně 3 kW.
26
S motorem je moţné pilu po opravě prezentovat včetně ukázkového pořezu. Pila se nachází na Vysočině ve vzdálenosti 9km od vyhledávaného turistického cíle hradu Pernštejn, po rekonstrukci by se mohlo blízkosti této památky vyuţít a například naplánovat ve spolupráci s KČT turistickou trasu poblíţ pily. Velkou výhodou technických památek je to, ţe na rozdíl od hradů a zámků netvoří pouze nehybnou kulisu, ale jsou v případě zprovoznění ţivoucím důkazem technického důvtipu předcházejících generací. Po citlivé rekonstrukci má pila všechny předpoklady stát se technickou atraktivitou. „Technickou atraktivitou v cestovním ruchu se rozumí: stavba, technické zařízení nebo technické řešení jedinečné nebo zajímavé svým provedením, vztahem k okolním stavbám, velikostí, historickým nebo současným významem, designem apod. a stávající se tak cílem pro návštěvníky (např. mosty, tunely, vodní i větrné mlýny, těţní věţe, ţelezniční viadukty, kanály…).“ (Martina Pásková, Josef Zelenka; 2002) „Technickou památkou v cestovním ruchu se rozumí: stavba, technické zařízení nebo technické řešení jiţ nevyuţívané, zajímavé svým provedením, umístěním, zachovalostí, slohem.“ (Martina Pásková, Josef Zelenka; 2002) Předpokladem této varianty je zásadní oprava konstrukce budovy. Několik nosných trámů je nutné zcela vyměnit z důvodu jejich pokročilé fáze napadení dřevokaznými houbami a hmyzem. Řada trámů se i přes částečně napadení dá zachovat celá, například pomocí likvidace napadení mikrovlnami nebo fungicidními přípravky. Částečně degradované části s neaktivním napadením lze protézovat pomocí vhodných tesařských spojů, vzhledem k charakteru objektu je pouţití moderních kovových tesařských prvků naprosto vyloučeno. Při provádění těchto prací je nejvhodnější konstrukci zcela rozebrat, očíslovat a co nejšetrněji opět sloţit a nahradit, popřípadě doplnit vadné prvky. Rozebrání konstrukce je nutné zejména z důvodu značného poškození spodních trámů leţících na kamenné podezdívce, zejména zadní část s konzolou je v dezolátním stavu. Nově osazené trámy bude třeba preventivně chránit proti dřevokazným houbám a hmyzu. Takto ošetřenou nosnou konstrukci je moţné opláštit původními prkny dle potřeby nahrazenými novými. Zadní přístavek je nutné obnovit zcela úplně. Technologické vybavení není nutné příliš opravovat. Je však třeba dořešit posuv vozíku pomocí doplnění vhodných převodů k dosaţení potřebné rychlosti posuvu do řezu. Tím se sice částečně naruší autentičnost, nicméně bez této úpravy není moţné pilu 27
provozovat. Dále je nutné osadit novou hřídel u omítací pily. Další drobné opravy budou zřejmě následovat během provozu. Zejména se jedná o částečnou výměnu zubů na hřebenu vozíku, které se sice jeví zachovale, ale je otázkou jak by obstály v provozní zátěţi.
Obr. 17 Náhradní zub do hřebene vozíku (Viktor Houdek, březen 2011)
Kovové prvky – hřídele, ozubená kola, řemenice, kolečka od pojezdu vozíku, domečky a další vybavení je třeba nejdříve mechanicky zbavit rzi a následně ochránit vhodným olejem.
28
6.2.2 Restaurování s vodním pohonem Mezi hlavní výhody obnovy pily s vodním pohonem patří především vysoká míra autentičnosti, díky které je objekt zajímavější jak pro odbornou veřejnost, tak i pro turisty. Tato varianta je však v současnosti nerealizovatelná. Mezi hlavní problémy obnovy pily v tomto rozsahu patří především přesunuté koryto potoka, na které nenavazuje náhon. Náhon by se musel protáhnout dál k potoku, a to částečně i přes pozemek nepatřící současnému majiteli. Dalším problémem je pouţívání budovy mlýna k bydlení, z toho důvodu není moţné vést skrz ni transmise.
6.2.3 Přenesení budovy pilnice do skanzenu Vzhledem k nemoţnosti obnovy vodního pohonu na původním místě v Roţné se nabízí přenos budovy pilnice do skanzenu. Hlavní nevýhodou je především absolutní ztráta autenticity, která je daná celistvostí komplexu s mlýnem, hospodářským stavením a vazbou na dané místo. Mezi výhody této varianty patří především moţnost obnovy pily s vodním pohonem a zvýšení moţností prezentace objektu před širokou veřejností společně s dalšími budovami. I ve skanzenu je však moţné pilu provozovat s elektromotorem, buď jako se záloţním pohonem, nebo jako s pohonem hlavním. Záleţelo by především na tamějších podmínkách.
29
7 Výběr nejvhodnější možnosti obnovy a prezentace objektu S přihlédnutím na současný stav objektu a moţnosti majitele se jeví jako nejlepší první krok konzervace objektu a zamezení dalšímu probíhání procesu degradace. Část základních prací byla jiţ provedena v rámci nutnosti zpřístupnit objekt pro zpracovávání této práce. Jednalo se především o vyčištění okolí objektu od náletových dřevin a odstranění skládky napadených trámů tlejících v blízkosti budovy pily. Další sloţitější úpravy je však provést. Na takto zajištěný stav stavby můţe v budoucnosti navazovat celková obnova/ restaurace objektu. Restaurování pily s pohonem na elektromotor se zdá být jedinou moţností jak pilu zprovoznit na daném místě. Lze ji povaţovat za autentickou z důvodu pouţívání elektromotoru v posledním období fungování pily. Tato varianta je finančně nejpřijatelnější,
opravu
je
potřeba
provést
zejména
na
budově
pilnice,
na technologickém vybavení jsou potřeba jen drobné zásahy. Takto provedená rekonstrukce by umoţňovala předvádění ukázkového pořezu pro turisty i pro odbornou veřejnost. Problém tohoto zprovoznění vidím v přitaţlivosti takového provozu pro turisty, pro které není pila bez vodního pohonu příliš atraktivní. Restaurování pily s vodním pohonem je z hlediska zachování autenticity objektu jednoznačně nejlepší variantou, ale vzhledem k sloţitosti obnovy jednotlivých částí není moţné tuto variantu doporučit. Zprovoznění pily s vodním pohonem by obnášelo protaţení náhonu dál mimo pozemek současného majitele, vybudování jezu, opravu lednice pro mlýnské kolo a opětovné vykopání odpadu vody. Navíc je budova mlýna nyní vyuţívána k bydlení, proto není moţné vézt skrz ní transmise. Další variantou je přenesení pily do skanzenu. U této varianty je základním problémem narušení autenticity objektu, která je daná vazbou na místo a ostatní budovy komplexu mlýna. Je ovšem pravda, ţe autentičnost obnovy pily je částečně narušena nemoţností obnovy pily v plném rozsahu tzn. s vodním pohonem. Výhodou varianty je mnohem lepší moţnost prezentace objektu pily spolu s dalšími stavbami před širší veřejností. Nevýhodou je pak velká finanční nákladnost, daná přemísťováním objektu. Po zváţení těchto variant se jeví nejpřijatelnější restaurovat objekt pily a prezentovat ho s pohonem elektromotorem. Pila byla takto provozována v jejím posledním funkčním období, proto nebudou nutné ţádné velké zásahy do technologického vybavení.
30
Pozitivem je také zachování koncepce uzavřeného dvora ohraničeného pilou, mlýnem a hospodářskými staveními, která by byla například přesunutím pily do skanzenu narušena. I přes to, ţe z daných variant je obnova pily s elektromotorem finančně nejméně nákladná, je moţné ţe na ni nebudou v blízké době prostředky, proto je vhodné objekt nejdříve zakonzervovat a zabránit jeho degradaci.
31
8 Závěr Ve své bakalářské práci na téma Historický vývoj a dokumentace vodní pily/mlýnu v Roţné jsem se zabýval vypracováním dokumentace k budově pily včetně návaznosti na ostatní budovy spojené s pohonem pily. Výkresová dokumentace je k práci přiloţena jako samostatná příloha. Textová část práce je formálně členěna do 4 základních celků. První z nich se zabývá stručným historickým vývojem mlýna a pily, druhý popisuje jednotlivé části objektu, především jejich funkci v době kdy pila ještě fungovala a současný stav po uplynutí více jak 50 letech od posledního pořezu. O první dvě části práce se potom opírají části navazující. Tyto části se zabývají návrhem jednotlivých moţností obnovy a následné prezentace objektu pily a výběrem nejlepší moţné varianty dle stavu jednotlivých konstrukcí a dalších ovlivňujících faktorů. Mlýn byl postaven ve 14. -16. století, prokazatelná je oprava budovy v roce 1551 a provoz mlýnu a pily po roce 1720. Nejzásadnější období z hlediska současného stavu pily byl však začátek 20.stolení, kdy byla provedena částečná modernizace mlýna i pily a vodní pohon byl částečně nahrazen elektromotorem. Od konce 50. let minulého století objekt chátral. Do současné doby se proto jednotlivé části dochovaly v různém stavu. Náhon vodního kola je zarostlý a nenavazuje na současné koryto potoka. Dřevěné kolo se nedochovalo. Budova mlýna, do které procházela hřídel vodního kola a bylo v ní umístěno kolo palečné se nyní pouţívá k bydlení. Transmise navazující mimo budovu se dochovaly, stejně tak jako většina technologického vybavení pily. Budova pilnice se dochovala ve špatném stavu, především její zadní část, která byla vynesena na konzole.
Moţnosti obnovy objektu pily jsou výrazně ovlivněny výše popsaným
stavem. V úvahu připadá konzervace objektu, obnova objektu v původním stavu s vodním
pohonem,
obnova
objektu
pily
s pouţitím
pohonu
elektromotoru,
ale také přesun objektu do skanzenu. Nejlepší moţností restaurace objektu se zdá varianta s pouţitím elektromotoru k pohonu pily. Tato varianta je (rozumně) technicky proveditelná a umoţňuje i ukázkový pořez. V případě, ţe se nepřikročí k restaurování pilnice v dohledné době, je třeba provést alespoň konzervaci objektu a zabránit jeho další degradaci.
32
9 Summary In my undergraduate thesis on the Historical development and documentation of water saw / mill in Rozna I was focused on the development of documentation drawings for the building of saw, including a link to other buildings associated with the drive machine. Drawings are attached to the work as a separate attachment. Text of the work is formally divided into four basic units. The first one deals with a brief historical development of the saw and the mill, the second describes the different parts of the object, in particular their function in a time when the mill was still operating, and the current state after more than 50 years since the last cut. The following two parts are based on the first and the second ones. These parts deal with the proposal of possibilities of renewal and subsequent presentation of the saw object and selecting the best possible options according to the status of structures and other influencing factors. The mill was built in the 14th-16th century, the refurbishment of the building in 1551 and running the saw and the mill after 1720 has been proven. However, the most crucial period in terms of the current saw situation was the beginning of 20th century when several modernizations in saw and milling equipment have been made and and water power has been partially replaced by an electric motor. Since 1960’s the building started to fall into disrepair and for this, pieces have been preserved in various states until now. Water Wheel Drive is overgrown and does not follow the current creek bed. Wooden wheel is not preserved. Mill building, which the shaft of the paddle wheel passes through and in which cog gear was placed in, is now used for housing. Downstream transmissions outside the building have been preserved, as well as most of the saw technological equipment. The saw building survived in poor condition, especially the rear, which was handed down on the console. Options for further disposition of the saw object are strongly influenced by the situation described above. Possibilities of building preservation, building restoration regarding original conditions with water drive, restoring the saw building with electric motor power in use, but also the possibility of moving the object in the museum, were considered. The best solution of restauration of the building seem to be the one using the electric motor power.
This option is
technically feasible and would give the opportunity of showing a sample cut. If nothing will be done for the restoration of sawmills in the foreseeable future, the object must be prevented from further degradation.
33
10 Souhrn obrázků v textu Číslo obr.
Popis obrázku
Strana
1.
Situace vodního díla Cyrila Máše v Dvořišti
5
2.
Pohled na budovu mlýna ze dvora po jeho vyklizení
6
3.
Příčný řez jezem
8
4.
Pohled na náhon
9
5.
Ocelový čep hřídele vodního kola
10
6.
Pohled na mlecí stolici s palečným kolem
12
7.
Palečné kolo a pastorek pohánějící pilu
12
8.
Hřídel s kuţelovým kolem
13
9.
Pohled na hlavní hřídel s klikou a setrvačníkem
15
10.
Soukolí posuvu vozíku
17
11.
Rámová pila, vozík a pachole v poloze před navalením kmene
18
12.
Omítací pila s přiloţenou původní hřídelí
21
13.
Rumpál pro manipulaci výřezů
22
14
Budova pily v pohledu ze dvora
23
15.
Pohled na mlýn a hospodářské stavení od současné cesty
24
16.
Navátí sněhu do prostor pilnice
26
17.
Náhradní zub do hřebene vozíku
28
34
11 Použitá litratura TENORA, Jan. Vlastivěda moravská : Bystřický okres. Vyd. 1. Brno : Garn, 2008. 272 s. ISBN :978-80-86347-59-2. HLUŠIČKOVÁ, Hana, JANÁK, Karel, et al. Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku : I. díl, A-G . Vyd. 1. Praha : Libri, 2002. 622 s. ISBN :80-7277-043-8. MOUDRÝ, Ivan , et al. Projektování rekonstrukcí a modernizací . 1. Brno : Střední průmyslová škola stavební Brno, 1993. 118 s. ŠTÁBLA, M. Situace vodního díla Cyrila Máše v Dvořišti. Brno, 1930. JANÁK, Karel. Pila Peníkov – projekt obnovy technické památky. 2002. LAIKA, Viktor. Abeceda malých vodních pohonů [online]. 2009, 01/22/2009 [cit. 201105-09]. Korečník na horní vodu. Dostupné z WWW:
. FINSTERBUSH,E., THIELE, W.: Vom Steinbeil zum Sägegatter. Leipzig:VEB Fachbuchverlag, 1987 SOLAŘ, Miloš. Národní památkový ústav [online]. 16. 7. 2010, 20. 2. 2011 [cit. 201105-08]. Obecné informace. Dostupné z WWW: . Seznam a mapa vodních děl RČS : seš. 14. Praha : Okresní finanční ředitelství Jihlava, 1933. - s. ŠTĚPÁN, Luděk ; KŘIVANOVÁ, Magda. Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách . Vyd. 1. Praha : Argo, 2000. 307 s. ISBN :80-7203-254-2. ŠTĚPÁN, Luděk ; URBÁNEK, Radim ; KLIMEŠOVÁ, Hana . Dílo mlynářů a sekerníků v Čechách II. . Vyd. 1. Praha : Argo, 2008. 316 s. ISBN :.:978-80-257-00150.
35
