citywalk.info
Mìstská turistická trasa
{iframe width="760px" height="450" frameborder="0"}http://www.citywalk.info/mosmodule/MAPY/cskalica/trasa_skalica_cz.html{/iframe} {jgaccordion} [acctab ==Zastavení è.1 Husovo námìstí:==] Stará radnice První budova radnice byla postavena na konci 16. století. V 19. století byla pøestavìna do souèasné podoby v novogotickém slohu. V roce 1931 zde vzniklo první èeské literární muzeum – Muzeum Bo¾eny Nìmcové, které v této budovì sídlilo a¾ do roku 1962, kdy bylo pøestìhováno do bývalého, novì zrekonstruovaného Steidlerova hostince. Dvì pamìtní desky na radnici jsou vìnovány místním obìtem nacistické okupace, zalo¾ení Muzea Bo¾eny Nìmcové a jeho prvnímu øediteli, uèiteli Janu Krtièkovi. Pomník Bo¾eny Nìmcové a novogotická kašna na Husovì námìstí Pomník z roku 1888 od Moøice Èernila tvoøí bysta spisovatelky Bo¾eny Nìmcové na vysokém pilíøi se dvìma alegorickými postavami. Bronzový reliéf na podstavci zachycuje výjev z jejího slavného literárního díla Babièka. V blízkosti pomníku, uprostøed námìstí, se nachází novogotická pískovcová kašna z roku 1867 a barokní mariánský sloup z poèátku 18. století s pozlacenou sochou Panny Marie a reliéfy svìtcù. Dalšími historicky zajímavými budovami na Husovì námìstí jsou dvì budovy základní školy. Pøímo na námìstí se nachází bývalá mìš»anská škola chlapecká z roku 1900 a v ulici pod ní škola dívèí z roku 1910. Na budovì školy, která stojí na námìstí, je umístìna pamìtní deska vìnovaná legionáøùm padlým v 1.svìtové válce.
Na Husovì námìstí sídlí také Støedisko volného èasu BÁJO, zaøízení urèené volnoèasovým aktivitám dìtí, mláde¾e i dospìlých V pøízemí se nachází výstavní galerie, èajovna s veøejným internetem a provozní kanceláø. Za budovou nalezneme dvoreèek, veøejný prostor urèený k dìtským hrám. Prostory v patøe slou¾í rùzným zájmovým krou¾kùm a spolkùm. Nejstarším a nejpopulárnìjším je folklorní soubor Barunka. Ve støedu mìsta se nachází také mìstská knihovna. První knihovna vznikla pøi škole v roce 1845, pozdìji byla umístìna ve staré radnici. Dnes ji najdete na Husovì námìstí v budovì bývalé hospodáøské zálo¾ny, postavené podle projektu architekta Jindøicha Freiwalda. Ve druhém poschodí této budovy jsou dvì klubovny pro spolkovou èinnost èeskoskalických obèanù. [/acctab] [acctab ==Zastavení è.2 Barunèina škola ==] Areál Barunèiny školy První písemná zmínka o škole pochází z roku 1407, uèilo se v ní do konce roku 1864. Roku 1919 byla na torzu roubené budovy umístìna bronzová pamìtní deska akademického sochaøe Quida Kociana, nazvaná Hold dìtí Bo¾enì Nìmcové. Dnešní areál vznikl podle návrhu architekta Vladimíra Labského v letech 1972–1981. Kromì školní tøídy z 19. století s dobovými školními pomùckami zde nalezneme svìtnici pana uèitele a expozice vìnované dìjinám Èeské Skalice. Zbranì a uniformy, mapy váleèných polí prusko-rakouské války roku 1866 obsahuje další rozsáhlá expozice, která je také souèástí areálu Barunèiny školy. V ochozu atria mù¾ete zhlédnout pùvabnou keramickou výzdobu výtvarníka Jiøího Škopka. Stará roubená škola ka¾dým rokem, jeden týden v mìsíci kvìtnu i v èervnu, o¾ívá postavami z doby, kdy do ní chodila v letech 1826–1833 Barunka Panklová. Máte mo¾nost setkat se s panem uèitelem, Barunkou a jejími sourozenci a spolu¾áky, které pøedstavují èeskoskalické dìti z folklorního souboru Barunka. Mù¾ete být svìdky èásti stylizovaného školního vyuèování, vèetnì hodiny zpìvu, èeštiny, ale i dìtských letních her, tancù a písnièek. V pokladnì Barunèiny školy si mù¾ete zakoupit pohledy, prùvodce, mapy a drobné suvenýry. Naproti roubené staré škole se nachází dùm s èíslem popisným osm. Právì zde ¾il František Smetana, otec významného èeského hudebního skladatele Bedøicha Smetany, který byl v letech 1807-1808 sládkem v bývalém pivovaru na námìstí. Do Èeské Skalice zavítal i mladý nadìjný hudebník Bedøich Smetana. V patnácti letech pøi návštìvì pøíbuzných v Novém Mìstì nad Metují milostnì vzplanul ke své o rok starší sestøenici Louise. Spoleènì se svými rodièi a pøíbuznými se zúèastnil v roce 1839 èeskoskalických jiøinkových slavností. Po této návštìvì zkomponoval slavnou Jiøinkovou polku, své sestøenici vìnoval Luisinu polku. [/acctab] http://www.citywalk.info
Kreator PDF
Utworzono 23 February, 2017, 08:27
citywalk.info
[acctab ==Zastavení è.3 Maloskalický památkový areál==] Na prostranství pøed areálem èeskoskalických muzeí se nachází socha sv. Jana Nepomuckého. Rokoková plastika z roku 1774, vysoké umìlecké hodnoty, byla v roce 1919 pøemístìna z námìstí k areálu èeskoskalických muzeí. Je umístìna na trojbokém podstavci s volutovými pilastry a zobrazuje nesení Jana Nepomuckého po oblacích andìly. Zbytky maloskalické tvrze Maloskalická tvrz byla vybudována ve 13. století, za vlády Pøemysla Otakara I., z dùvodu ochrany dùle¾ité køi¾ovatky kladské a úpské stezky. Pøi archeologickém prùzkumu v letech 1980–1988 byly odkryty základy bývalých hradeb a kruhovitá sklepní èást mohutné vì¾e, která byla pøi následné rekonstrukci vyzdìna nad povrch. Steidlerova kovárna Pùvodnì barokní jednopatrová budova byla pøestavìna na mìš»anský dùm v empírovém slohu. Spolu s bývalým klášterem, se zbytky maloskalické tvrze, bývalým Steidlerovým hostincem, kostelem a starou farou dotváøí vzácný urbanistický celek. Muzeum Bo¾eny Nìmcové sídlí v bývalém zájezdním hostinci U Bílého lva, vystavìném v roce 1824 Josefem Steidlerem. V sále pøistavìném v roce 1836, který majitel pojmenoval podle jiøinkových slavností, se v letech 1837–1847 konaly obrozenecké výstavy jiøin a vlastenecké bály. Bálu se dvakrát zúèastnila i Bo¾ena Nìmcová, která zde byla jako sedmnáctiletá, dva dny po své svatbì, zvolena královnou plesu. Kromì expozice, která pøibli¾uje návštìvníkùm ¾ivot a tvorbu Bo¾eny Nìmcové, spoèívá pøínos muzea v obnovení tradice jiøinkových slavností. Výstava jiøinek se ka¾doroènì koná v mìsíci záøí. Umìleckoprùmyslové museum – Muzeum textilu je také souèástí památkovì chránìného areálu. Je to jediné muzeum v Èeské republice specializované na historii textilní výroby. Jeho sbírky pøedstavují jedineèný soubor dokladù vývoje textilnictví, zvláštì textilního tisku. Expozice jsou vìnovány rukodìlné i prùmyslové textilní výrobì, tradicím bavlnáøské výroby a historii textilních tiskáren ve východních Èechách i spolupráci výtvarníkù s textilní výrobou. Textilní muzeum bylo zalo¾eno v roce 1936 ve Dvoøe Králové nad Labem. V roce 1986 se zaèala expozice budovat v Èeské Skalici. Po nároèné rekonstrukci objektu bývalého kláštera voršilek byla nová expozice v roce 1990 zpøístupnìna veøejnosti. V parku pøed èeskoskalickými muzei upoutá pozornost pùvabný Pomník Barunky Panklové. Autorkou pomníku je sochaøka Marie Uchytilová-Kuèová. Bronzový pomník sedmnáctileté Barunky Panklové byl do parku umístìn v roce 1970. K historickému areálu patøí i stará fara. Jednopatrová zdìná barokní budova s šindelovou valbovou støechou a vnìjším dvouramenným zdìným schodištìm je projevem zlidovìlého baroka. Od poèátku 19. století slou¾ila za obydlí duchovním ve výslu¾bì. V první polovinì 19. století zde bydleli dva významní buditelé: Páter František Hurdálek, pìstitel jiøinek a zakladatell èeskoskalických jiøinkových slavností, a Páter Josef Myslimír Ludvík, proslulý kronikáø Náchodska. Jejich jména jsou uvedena na pamìtní desce v prùèelí fary. Památkovì chránìný areál uzavírá kostel Nanebevzetí Panny Marie. Pùvodnì v tìchto místech stávala kaple. Dnešní barokní podobu získal kostel v roce 1725. Na hlavním oltáøi mù¾eme obdivovat pozoruhodné øezbáøské dílo Severina Stolaøe Nanebevzetí Panny Marie. Vzácnou památkou je cínová køtitelnice z roku 1490 s nejstarším dochovaným názvem mìsta Èeská Skalice. V tomto kostele mìla 12. záøí 1837 svatbu mladá Barunka Panklová s Josefem Nìmcem. V prùèelí kostela a na vì¾i jsou dìlové koule, stopy z prusko-rakouské války roku 1866. U kostela se nacházejí sochy z dílny Matyáše Bernarda Brauna, sv. Florián a sv. Donát [/acctab] [acctab ==Zastavení è.4 – Lovecký pavilon ==] Krajinu, která se táhne od Èeské Skalice podél øeky Úpy nazval Babièèiným údolím poprvé roku 1878 smiøický lékaø a spisovatel Otakar Jedlièka. Dnes u¾ málokdo ví, ¾e roku 1924 podalo mìsto Èeská Skalice pozemkovému úøadu ¾ádost o znárodnìní Ratiboøic. Babièèino údolí se mìlo stát národním parkem a zámek se sousedním dvorem útulkem zestárlých spisovatelù a novináøù. ®ádost nebyla kladnì vyøízena a Ratiboøice zùstaly tehdy princi Bedøichu Schaumburg-Lippe, ovšem s podmínkou, „¾e údolí musí zùstati veøejnosti pøístupné a ¾e ráz nebude zmìnìn“. Zámìr znárodnit kulturní památky Babièèina údolí se stal skuteèností a¾ v roce 1952, kdy Ministerstvo školství, vìd a umìní vyhlásilo Ratiboøice s údolím „krajinnou a národní rezervací“.
Z lesní cesty mù¾eme také pozorovat i zbytky technické památky ratiboøický zavla¾ovací systém . Majitel ratiboøického panství princ Vilém Karel ze Schaumburg-Lippe nechal podle projektu pruských in¾enýrù v Ratiboøicích nejprve obnovit starší melioraèní systém, zalo¾ený na rozvodu z øeky Úpy potrubím. Tento zpùsob se neosvìdèil, nebo» docházelo k zanášení drená¾ních trubek. Proto majitel panství pozval roku 1874 do Ratiboøic další odborníky, kteøí pou¾ili k melioraci úèinnìjší švýcarský høbetinový zpùsob. Voda byla z hlavního kanálu rozvádìna pomocí drobných http://www.citywalk.info
Kreator PDF
Utworzono 23 February, 2017, 08:27
citywalk.info
stavidel a propustí do malých stru¾ek. Pøebyteèná voda odtékala sbìrnými kanálky zpìt do øeky. Ratiboøický zavla¾ovací systém patøil ve své dobì ke špièkovým zemìdìlským stavbám. Škoda jen, ¾e nedostateèná údr¾ba závlahových zaøízení v posledních ètyøech desetiletích vedla k tomu, ¾e ji¾ zdaleka neplní svou funkci. V budoucnu by mìla b èást zavla¾ovacího systému opravena a udr¾ována jako významná technická památka.
Historicky zajímavou a do zelenì posazenou stavbou je lovecký (èajový) pavilon. Jeho výstavbu zahájil otec Kateøiny Vilemíny Zaháòské, vévoda Kuronský, Petr Biron. Pavilon byl dokonèen roku 1800. Prùèelí empírové stavby tvoøí portál se dvìma dórskými sloupy, dvì okna se ¾aluziemi a široký trojúhelníkový štít. Støed pavilonu má valbovou støechu, vzadu k nìmu pøiléhají v pravém úhlu dvì rovnobì¾ná pøízemní køídla tvoøící se zadními vraty uzavøený obdélníkový dvùr. Uprostøed hlavního prùèelí se nachází velký sál, ve kterém se pøi projí¾ïkách a bìhem honù podávalo panstvu obèerstvení. [/acctab] [acctab ==Zastavení è.5 Ratiboøický zámek==] Zámecký park Souèasnì s pøestavbou zámku nechala vévodkynì Kateøina Vilemína Zaháòská v letech 1810 strhnout starý hospodáøský dvùr a tak vznikl prostor na zalo¾ení pøírodnì krajináøského parku. V nìm bylo vysazeno mnoho druhù døevin z rùzných èástí svìta. Vnitøní ohrazený park má v souèasné dobì rozlohu 5,5 ha. Pøi dendrologickém prùzkumu v letech 1976–1977 zde bylo popsáno celkem 124 druhù a kulturních variant døevin. Souèástí parku je i jezírko, které bylo zøízeno na místì napajedla pro dobytek. Ratiboøický zámek Podoba zámku pochází z poèátku 18. století, kdy nedaleko zpustlé ratiboøické tvrze ze 14. století vybudoval Lorenzo Piccolomini jednopatrový barokní zámeèek s kaplí ve stylu malých italských letohrádkù. Díky knize Babièka Bo¾eny Nìmcové je zámek znám pøedevším jako letní sídlo Kateøiny Frederiky Vilemíny Benigny, vévodkynì Zaháòské, která Ratiboøice zdìdila jako souèást náchodského panství v roce 1800 a poté nechala zámeèek pøebudovat v pohodlné venkovské sídlo. Krásná vévodkynì hostila v Ratiboøicích øadu významných osobností, mimo jiné i ruského cara Alexandra I. a rakouského kancléøe kní¾ete Metternicha. V prostorách pøízemí, zaøízených opìt dobovým nábytkem, se nacházejí sbírky posledních šlechtických majitelù, kní¾at ze Schaumburg-Lippe. Po roku 1945 byl majitelùm zámek zkonfiskován a spolu s ostatním majetkem pøešel do vlastnictví èeskoslovenského státu. Panský dvùr Historie Panského dvora se zaèínala odvíjet zhruba od roku 1811, kdy byl tento areál vystavìn jako náhrada za starší hospodáøský dvùr, který stál na místì dnešního zámeckého parku. Starý dvùr musel ustoupit pøání vévodkynì Zaháòské, která v tìchto místech plánovala zalo¾it anglický park. Od té doby slou¾il objekt hospodáøským úèelùm. Po konfiskaci majetku rodiny Schaumburg-Lippe v roce 1945 se areál stal souèástí státních statkù. Stáje nejprve slou¾ily k chovu dobytka, pozdìji pøevá¾nì ke skladovacím úèelùm. Statek zaèal chátrat a jeho devastace byla èásteènì zastavena a¾ v roce 2007, kdy pøešel do správy Státního zámku Ratiboøice. Nový panský dvùr byl vybudován zároveò s rozsáhlou stavbou nazývanou Kawalierenhaus, která slou¾ila k ubytování hostù a slu¾ebnictva. Souèástí areálu byla také ratejna, obydlí zamìstnancù velkostatku. Po zboøení starého bìlidla vykázala vévodkynì Zaháòská rodinì Panklovì nevlídný byt o dvou místnostech a komoøe v suterénu výše uvedené ratejny. Odtud vyšel dne 12. záøí 1837 svatební prùvod mladièké Barbory Panklové, ze které vyrostla významná osobnost èeské literatury spisovatelka Bo¾ena Nìmcová. Ananasový dùm – skleník V sousedství bývalého bìlidla, pøi severním okraji zámeckého parku, nechala vévodkynì Zaháòská vybudovat v roce 1830 skleník s bytem pro zahradníka, zvaný té¾ ananasový dùm. Dodnes slou¾í k pìstování a k pøezimování subtropických rostlin ze zámeckých pokojù.
Kromì ochrany pøírody je Babièèino údolí prohlášeno i národní kulturní památkou. Je to soubor pozemkù a historických objektù, které vytváøejí spoleènì s pøírodou významný a neopakovatelný estetický celek. Vedle zámku, zámeckého parku, hospodáøského dvora a skleníku mù¾ete obdivovat i další historické objekty. A navíc je tu citlivý a láskyplný literární pøíbìh, který sem zasadila Bo¾ena Nìmcová. Zøejmì proto patøí Ratiboøice mezi nejpùvabnìj&scaro a nejnavštìvovanìjší místa naší vlasti. [/acctab] [acctab ==Zastavení è.6 Staré bìlidlo==] Kvìtnice - kuchyòská zahrada byla vybudována v roce 1801 jako zásobárna zeleniny a ovoce pro potøeby ratiboøického zámku. Kromì zeleniny se zde pìstovaly také okrasné rostliny. Vévodkynì Kateøina Zaháòská nechala http://www.citywalk.info
Kreator PDF
Utworzono 23 February, 2017, 08:27
citywalk.info
zahradu ze tøí stran obehnat zdí, která zahradu chránila proti nepøíznivým povìtrnostním vlivùm v údolí. Kromì záhonù a pìšin k vybavení zahrady patøily altánky, studnì a bazénky. Pozdìji byla zahrada promìnìna v ovocný sad, který v souèasnosti vypásá stádo oveèek. Sousoší Babièka s dìtmi je dílem pøedního èeského kubistického sochaøe Otto Gutfreunda. Odhalení díla se v roce 1922 stalo velkou národní událostí. Pískovcové sousoší zachycuje výjev letního veèera, kdy babièka veèer dìtem vypravuje o tom, ¾e ka¾dý má svou hvìzdu. Lidé bohem vyvolení mají hvìzdy krásné, lidé jako Viktorka zakalené. Kromì babièky zde vidíte postavu Barunky (pozdìjší Bo¾enu Nìmcovou), mladší sestry Adélky, bratrù Vilímka a Jana a dvou psù , Sultána a Tyrla. Babièka vlastním jménem Magdalena Novotná sehrála v osobním ¾ivotì spisovatelky Bo¾eny Nìmcové dùle¾itou roli. A právì její osoba se stala hlavní postavou slavné knihy Babièka. Postupnì se literární dílo proslavilo po celém svìtì, vyšlo ve více ne¾ 350 vydáních a bylo pøelo¾eno do více ne¾ 70 jazykù, vèetnì èínštiny a japonštiny. Staré bìlidlo Døevìnou roubenou chalupu krytou šindelem postavil mlynáø Antonín Ruder v roce 1797. Pøízemní jednopatrovou stavbu získala ve ètyøicátých letech 19.století ratiboøická vrchnost a nechala k ní pøistavìt jednopatrovou kamennou prádelnu, která stojí na místì dodnes. Bo¾ena Nìmcová na Starém bìlidle jako dítì nikdy nebydlela, v roce 1844 zde však strávila pøíjemné prázdniny se svými dìtmi. Právì do tìchto míst spisovatelka pozdìji pøenesla v knize Babièka vzpomínky na dìtství pro¾ité v Ratiboøicích. Viktorèin splav na øece Úpì V sousedství Starého bìlidla se nachází Viktorèin splav, který dostal jméno po jedné z postav literárního díla Babièka. Pùvodní døevìný splav byl nìkolikrát upravován. Nejprve v druhé polovinì 19.století pøi stavbì rozsáhlého zavodòovacího systému pro ratiboøická luka, pozdìji pøi regulacích øeky Úpy ve dvacátých letech 20.století. Øeka Úpa je pomìrnì klidná øeka, ale pøi jarních táních èasto dokázala zaplavit velkou èást údolí. Poslední nièivá povodeò, která si vy¾ádala i opravu splavu, byla v roce 1997. [/acctab] [acctab ==Zastavení è.7 Ratiboøický mlýn ==] Naproti pomníku za mlýnským náhonem se nachází Panský hostinec, který stále èeká na svou obnovu. Pùvodní døevìná hospoda byla v Ratiboøicích postavena roku 1587. Její souèástí byla i kovárna. V 18.století zde hospodaøil rod Celbù, který chalupu pøestavìl v kamennou hospodu. Rodina nebyla závislá na vrchnosti a vlastnila v Ratiboøicích nìkolik dalších stavení. Hospoda se panskou stala a¾ roku 1858, kdy ji koupil Jiøí Vilém kní¾e ze Schaumburg-Lippe. Poslední úpravy a pøestavby pocházejí z poèátku šedesátých let 20. století, kdy hospodu provozovalo dru¾stvo Jednota Hronov.
Ratiboøický mlýn zde stával ji¾ v druhé polovinì 16.století. Roku 1773 jej vy¾enil mlynáø Antonín Ruder ze Suchovršic. O¾enil se s jedinou dcerou ratiboøického mlynáøe Josefa Hejny. Pod lipami pøed mlýnem nechal mlynáø se svoji man¾elkou Annou postavit v roce 1796 pozdnì barokní pískovcovou sochu Panny Marie. Roku 1842 jeho syn prodal mlýn náchodské vrchnosti, která jej rozšíøila o budovu úpravny a mandlu. Mlýn slou¾il svému úèelu a¾ do roku 1914. Poslední nájemce mlýna pou¾íval mlýn spolu s protìjším objektem mandlu jako úpravnu pláten a¾ do roku 1949. Po zestátnìní objektu byl mlýn v roce 1950 památkovì opraven tak, aby odpovídal pùvodnímu stavu. Pøi rekonstrukci bylo obnoveno døevìné mlýnské kolo a doplnìno zaøízení mlýnice. Nejvìtší èást jednopatrové kamenné budovy do dnešních dnù tvoøí mlýnice v pøízemí i v horním patøe. Z mlýnice v pøízemí vede vchod do pekárny a dvou pøilehlých klenutých komor. V patøe byl vlastní byt mlynáøùv o dvou místnostech a šalanda, kde sedávali mleèi. Místnosti byly pozdìji vybaveny dobovým nábytkem a historickými pøedmìty podle náznakového vyprávìní Bo¾eny Nìmcové. Za vodním náhonem, naproti mlýnu, se nachází významná technická památka historický vodní mandl. Pùvodní objekt plátenické valchy a mandlu byl v tìchto místech vybudován ji¾ v 18.století. Do souèasné podoby byl pøestavìn tehdejší vrchností kolem roku 1825. Mohutný, vodou pohánìný mandl s plátenickou valchou a zaøízením na bìlení zušlech»oval plátno od nìkolika stovek domácích tkalcù z okolí. Výrobní provoz byl ukonèen v roce 1949. Budova mandlu prošla poslední rekonstrukcí v letech 1994 - 1998. Bylo zpøístupnìno zrekonstruované mandlovací zaøízení s expozicí vìnovanou plátenictví. Podkolí mlýna roztáèí pøevody, høídele a rùzná ozubená kola urèující chod mandlu. Dvanáctitunové monstrum dlouhé 14 metrù je jakousi døevìnou vanou zatí¾enou kameny, která plátno pìknì vy¾ehlí. V budovì mandlu je umístìna také stálá expozice vìnovaná zpracování lnu a místní plátenické výrobì. Obnovený mandl je zajímavým dokladem výrobního zaøízení na vodní pohon z období 18. a 19.století. Ratiboøický panský mandl je jediný, který do v Èesku funguje. [/acctab] [acctab ==Zastavení è.8 Hotel Holzbecher Zlíè:==]
Øeka Úpa tvoøí osu Babièèina údolí. Pramení na høebenech Krkonoš a svou pou» konèí u Jaromìøe, kde se vlévá do Labe. Nepatøí k veletokùm, mìøí pouhých 73 km. Povodí Úpy mìøí okolo 520 km² a odvodòuje vìtšinu území východních http://www.citywalk.info
Kreator PDF
Utworzono 23 February, 2017, 08:27
citywalk.info
Krkonoš. Pøi jarních táních dravá a silná, po zbytek roku klidná a romantická øeka. Poskytuje svou vodu ochotnì nejen vodákùm, ale i papírnám, textilkám, pilám i elektrárnì v Trutnovì – Poøíèí. Na øece Úpì se v Babièèinì údolí nachází nìkolik mostù a lávek. Zrekonstruované døevìné lávky naleznete v Havlovicích, za ratiboøickým mlýnem pod ¾ernovskou strání i v samotné Èeské Skalici. Nejznámìjšími pro svou barevnost jsou døevìné mosty s názvy Bílý most a Èervený most. U slatinského mlýna byl vybudován v roce 1963 nový betonový silnièní most, který nahradil nevyhovující starou ¾eleznou mostní konstrukci. Z Ratiboøic do Zlíèe vede cesta pøes starý kamenný Vilémùv most, který byl v minulosti nevhodnì ošetøen betonem. Figurální pomník Bo¾eny Nìmcové ve Zlíèi První figurální pomník Bo¾eny Nìmcové, dílo sochaøe Františka Vejse z Hoøic, dal roku 1912 postavit továrník Morávek v zahradì své vily ve Zlíèi u Èeské Skalice. Pomník, který pøedstavuje sedící spisovatelku s knihou, byl pozdìji pøestìhován pøed bývalou zlíèskou školu. V roce 1975 byl restaurován v hoøické kamenické škole a pøevezen opìt do Zlíèe, kde je umístìn dodnes. Stojí v parèíku u køi¾ovatky silnic pøi vstupu do Babièèina údolí. Památky prusko-rakouské války Rok 1866 byl pro kraj mezi Náchodem a Hradcem Králové rokem, na který zdejší lidé dlouhá léta neradi vzpomínali. Byl to váleèný rok, kdy mezi sebou bojovalo Rakousko a Prusko. Bìhem tøí èervnových dnù se u Náchoda, Èeské Skalice a Sviniš»an støetlo ve tøech bitvách více ne¾ 100 tisíc vojákù, kteøí za sebou zanechali tisíce mrtvých a ranìných. Na jejich památku vznikly desítky v polích roztroušených hrobù a pomníkù. K tìmto událostem Komitét pro udr¾ování památek z války roku 1866 otevøel nìkolik nauèných stezek. V roce 2004 vznikla zatím poslední s názvem „Èeská Skalice-Sviniš»any-Josefov 1866". Návštìvník, který se vydá po trase této stezky, mù¾e zhlédnout všechny nejvýznamnìjší pomníky na obou bojištích. Na jednotlivých zastávkách je popsán vlastní prùbìh bitev, který je doplnìn situaèními mapkami. Dále jsou zde pøedstaveny jednotlivé druhy vojsk obou znepøátelených armád s jejich výstrojí a výzbrojí. Tabule nauèné stezky informují o prùbìhu celé sedmitýdenní války mezi Rakouskem a Pruskem v roce 1866. Vojenský høbitov se nachází pøi silnici ze Zlíèe smìrem k Èeské Skalici. Na tomto místì v roce 1866 pohøbili vìtšinu padlých v bitvì u Èeské Skalice, která se odehrála 28.èervna 1866. Jejich památce se 1. listopadu tého¾ roku poklonil rakouský císaø František Josef I. Na høbitovì jsou spoleèné i jednotlivé hroby s pomníky a køí¾i. Deskou na vysokém balvanu je oznaèen spoleèný hrob 480 rakouských vojákù a velitele brigády generálmajora Gustava Fragnera. Od roku 1989 se o vojenský høbitov, hroby a pomníky, které zùstaly na pùvodních místech bojištì, stará èeskoskalická historická jednotka 5. praporu polních myslivcù. Vojenský høbitov v Èeské Skalici byl zøízen v roce 1892. K rozsáhlému rozšíøení høbitova v dùsledku pøemístìní nìkolika pomníkù a hrobù z rùzných míst z okolí došlo v roce 1965. Poslední památkou, která byla zøízena v roce 2006, je osárium - kostnice pro ulo¾ení ostatkù nalezených pøi stavbì silnièního obchvatu i pro pøípadné další nálezy.
Nejvìtším pomníkem, který byl postaven na spoleèném hrobì asi 80 padlých rakouských a pruských vojákù a dùstojníkù je kamenný pomník Spícího lva na Dubnì. V tìchto místech probíhaly dne 28.èervna 1866 nejt쾚í boje bitvy u Èeské Skalice, za jediný den v bitvì padlo cca 6 500 mu¾ù. [/acctab] [acctab ==Zastavení è.9 Vodní dílo Rozkoš:==] Vodní dílo Rozkoš se rozprostírá v tìsné blízkosti Èeské Skalice. Pøehrada je z øeky Úpy napájena umìle vybudovaným pøivadìèem s délkou pøes dva kilometry. Rozkoš má maximální zátopnou rozlohu 1001 hektarù a prùmìrná hloubka vody je devìt a pùl metru. O stavbì pøehrady se uva¾ovalo ji¾ v roce 1924, kde se poèítalo i s dalším vybudováním pøivadìèe z øeky Metuje. Pod hlavní hrází mìly být i ètyøi elektrárny. Stavba pøehrady však byla zahájena a¾ v roce 1951, o rok pozdìji se práce zastavily. Znovu se zaèalo budovat a¾ v roce 1964. Plány se zmìnily a hlavním smyslem díla byla protipovodòová ochrana území. V roce 1972 byla rozsáhlá stavba koneènì dokonèena. Vodní dílo Rozkoš ji¾ nìkolik let slou¾í i jiným cílùm. Je dùle¾itým rekreaèním a sportovním støediskem vodních sportù. Významný je chov ryb pro sportovní i komerèní vyu¾ití. Rozsáhlá vodní plocha i porostlé bøehy jsou vyhledávaným útoèištìm mnoha druhù vodních ptákù. Severovýchodní úsek pobøe¾í je dokonce chránìnou ornitologickou lokalitou. Vodní dílo Rozkoš spravuje státní podnik Povodí Labe. Kolem Rozkoše vyrostlo v posledních letech nìkolik kempù a turistických zaøízení. Nejvìtší z nich le¾í pøi mezinárodní silnici E67 ve smìru od Èeské Skalice do Náchoda. Autocamping Rozkoš je rekreaèní areál s celoroèním provozem a s kapacitou pro 3 000 osob. K dispozici je 300 lù¾ek v chatkách, 800 stanù a 90 karavanových boxù. Dále zde naleznete saunu, letní kino, hotel, restauraci, stánky s rychlým obèerstvením, minigolfové høištì, pùjèovnu sportovních potøeb, vodní tobogán, dìtské høištì i brouzdalištì. V kempu si mù¾ete zakoupit rybáøskou povolenku, proto se sem sjí¾dìjí rybáøi nejen z Èeské republiky, ale stále èastìji i ze zahranièí. U hlavní hráze vodního díla Rozkoš, smìrem na Nové Mìsto nad Metují, se nachází další areál vodních sportù, který je pøedevším zamìøený na jachting a windsurfing. V blízkém okolí nádr¾e se nacházejí i pøírodnì zajímavé lokality. Les Mnichovec u obce Kleny a les Rousín u Spyty. Nejblí¾e http://www.citywalk.info
Kreator PDF
Utworzono 23 February, 2017, 08:27
citywalk.info
je však pøírodní rezervace Dubno. Naleznete zde vzácné slatinné louky a mokøady s bohatým bylinným podrostem a ptaèím sídlištìm. Chránìná lokalita je také významným nalezištìm mìkkýšù, vyskytuje se zde neuvìøitelných 70 druhù. Dubenský les je nejsevernìji polo¾eným lu¾ním lesem v Èeské republice. Nejstarší duby, které zde rostou, mají stáøí 270 – 320 let. Dubno je zajímavé i po historické stránce. Bylo svìdkem nìkolika váleèných bojù. V roce 1424 v tìchto místech zvítìzil Jan ®i¾ka nad Hynkem z Èervené Hory. 28.èervna l866 zde byla svedena velká bitva mezi pruskou a rakouskou armádou. Boje dodnes pøipomínají spousty pomníkù, hrobù a køí¾ù. Místo, kde se rozhodovalo o vítìzi v prusko-rakouské bitvì u Èeské Skalice, se nazývá Na bojišti a le¾í nedaleko vlakového nádra¾í. Rakouské vojsko bylo po boji v odpoledních hodinách 28.èervna 1866 ji¾ v troskách. Zbytky vojsk ustupovaly pøes rozvodnìnou øeku Úpu, která se stala pastí pro mnohé z nich. Prusové útoèili na èeskoskalické nádra¾í a na východní èást mìsta velkou silou. Jejich dìlostøelectvo soustøedìné u obce Kleny zasypalo nádra¾í i mìsto stovkami granátù. Mù¾ete je ještì nyní spatøit zazdìné ve stìnì domu, kde se dnes nachází restaurace Na bojišti. Dobytím èeskoskalického nádra¾í bylo vítìzství Prusù v bitvì u Èeské Skalice završeno. [/acctab] [acctab ==Zastavení è.10 - Mìstský úøad Èeská Skalice==] Vlakové nádra¾í Èeská Skalice le¾í pøi mezinárodní silnici, která tudy vedla ji¾ odedávna. Stezkou putovali obchodníci z Èech do Slezska ji¾ od 13.století. Významnou dopravní tepnou se stala ¾eleznice, poslední úseky Jiho-severonìmecké spojovací dráhy, kterou dnes známe pod názvem Pardubicko-liberecká dráha, byly vybudovány v roce 1859. Jednalo se o odboènou tra» z Josefova (dnešní Jaromìøe) do Svatoòovic. V souèasnosti jsou provozovatelem pravidelné osobní dopravy na ¾eleznièní trati Jaromìø – Trutnov Èeské dráhy. Budovu èeskoskalické sokolovny vybudovala v letech 1924-1928 Tìlocvièná jednota Sokol. Kromì pravidelných a soutì¾ních sportovních aktivit se v sokolovnì odehrávají i kulturní akce. Napøíklad plesy, divadla, koncerty a další spoleèenské akce. Souèástí areálu jsou i ètyøi tenisové antukové dvorce. Na Masarykovì ulici, nedaleko námìstí, naleznete architektonicky významnou stavbu nové radnice. Je postavena ve funkcionalistickém slohu a navrhl ji architekt Jindøich Freiwald. Budova byla postavena pro mìstskou spoøitelnu v roce 1933. Pozdìji slou¾ila jako kulturní dùm, penì¾ní ústav a od roku 2003 se zde nachází sídlo mìstského úøadu. Znakem mìsta Èeská Skalice je šesticípá zlatá hvìzda v modrém poli. Penzion Olga je sociální zaøízení pro seniory, které bylo vybudováno po roce 1989. Jeho název zvolili obyvatelé mìsta podle jména první man¾elky prezidenta Václava Havla. Na pozvání pøátel z disidentského hnutí v roce 1996 pan prezident Havel Èeskou Skalici navštívil. V Pensionu Olga se nachází pøes dvacet bytù, jeho obyvatelùm je k dispozici stálá zdravotní slu¾ba a jsou jim poskytovány za úhradu peèovatelské slu¾by. Pravidelnì zde ordinuje i praktický lékaø. V centru mìsta, na Masarykovì tøídì, je umístìn Pomník padlým v první svìtové válce. Autorem pomníku, kleèícího ruského legionáøe vzdávajícího poctu padlým spolubojovníkùm, je sochaø František Bílek. Pomník byl odhalen v roce 1922 a o deset let pozdìji byla do dutiny podstavce ulo¾ena prs» ze tøí významných bojiš» první svìtové války: z halièského Zborova, z francouzského Chemin des Dames a italského Doss Alto. Vaše putování s vyprávìním o turistických zajímavostech mìsta Èeská Skalice a blízkého okolí je u konce. Za váš výkon vám povíme ještì o dvou zajímavých objektech, které nebyly pøímo na trase City Walk . Chrám Pánì - Sboru Církve èeskoslovenské husitské je nepøehlédnutelnou dominantou mìsta, která se tyèí nad Husovým námìstím. Jeho výstavba byla dokonèena v roce 1941. Sbor je po architektonické stránce jednoduše funkènì zaøízený, zajímavé jsou historické varhany z roku 1857. Vì¾ sboru je 25,5 metrù vysoká. Kalich na vrcholku vì¾e mìøí 2,5metru. Vila Èerych, architektonická perla mìsta Èeská Skalice je bývalé reprezentativní sídlo rodiny Èerychovy. Moderní rodinný dvoupatrový dùm navrhl ve dvacátých letech 20.století ve stylu art deco architekt Otakar Novotný. Pøilehlou zahradu zalo¾il roku 1924 pøední èeský zahradní architekt Josef Kumpán. Ve vzdálenìjších èástech zahrada pøechází ve volnìjší anglický park. Dnes objekt slou¾í jako vzdìlávací støedisko, v letních mìsících je ubytovací kapacita k dispozici turistùm. Zahrada s okrasným bazénem, altány a pergolami je plná vzácných døevin, které jsou podchyceny v nauèné stezce s názvem „Cesta stromù“. [/acctab] {/jgaccordion}
http://www.citywalk.info
Kreator PDF
Utworzono 23 February, 2017, 08:27
