Když vidím zahrady a sady štěpené, když vidím domy z cihel a kamene, říkám si – to musel udělat je ten, co měl rád. A lidské dílo s láskou vykonané, je dobré jak řeka, co rozlévá se po žíznivé zemi a ústí zpět do člověka. „Čest tvojí památce, Františku Pichu…“ Těmito verši a posledními slovy se starosta městyse jménem všech nás spoluobčanů a přátel naposledy rozloučil s dlouholetým spolupracovníkem a zastupitelem místostarostou Ing. Františkem Pichem.
Většina z občanů si jej asi okamžitě vybavuje jako ekonoma společnosti ZEMOS, a. s. Všechny pak bolestivě zasáhla zpráva o jeho úmrtí v důsledku těžké nemoci. Na počest drahého zesnulého a jako ocenění jeho odvedené práce pro Nosislav přinášíme v tomto čísle průřez jeho životem. František Pich se narodil 28. října 1942 ve Velkých Němčicích, kde také vychodil základní školu. Maturoval v roce 1959 v Hustopečích (gymnázium mělo tehdy název Střední všeobecně vzdělávací škola), následně ještě absolvoval v roce 1961 střední zemědělskou školu v Bučovicích. Při zaměstnání potom dálkově pokračoval ve studiu na vysoké škole zemědělské – ekonomické fakultě, kterou dokončil v roce 1969. Oženil se a přestěhoval do Nosislavi v roce 1965, poté s manželkou Jaroslavou postavili dům a do něj se jim narodily dvě děti. Do zaměstnání nastoupil v roce 1961, a to nejdříve do JZD Břeclav. V roce 1967 z Břeclavi odchází do JZD Velké Němčice. Této zemědělské farmě zasvětil celý svůj profesní život ekonoma. Firma existovala nejdříve samostatně, posléze se v roce 1975 sloučila družstva Velké Němčice, Křepice a Nosislav do JZD Osvobození Velké Němčice. Po roce 1989 změnila firma název, stala se akciovkou, změnila vlastnickou strukturu, ale funguje dodnes pod současným ZEMOS, a. s. František byl zde ekonomem, působil ve vedení společnosti, v jednom období pracoval i ve funkci místopředsedy představenstva. V posledních letech ještě spolupracoval jako ekonom-poradce. Koncem loňského roku tuto práci ukončil.
1
První údaje o jeho činnosti pro obec Nosislav se datují již k roku 1976. Pomáhal svými znalostmi ve finanční komisi při místním národním výboru (MNV) a dá se říci, že s jedinou přestávkou pracoval pro Nosislav do posledních dnů. Ve veřejném životě a ve výkonu těchto funkcí vyjadřoval své politickosociální cítění. V roce 1968 vystoupil z KSČ, a to se všemi následnými dopady, které si tímto krokem přivolal. Do další strany již nikdy nevstoupil. Byl poslancem posledního MNV (1986–1990) na postu člena rady a zůstal jím i po rekonstrukci v únoru 1990 jako uznávaný odborník. Aktivně se zapojil do obnovené obecní samosprávy. Nejdříve do roku 1994 působil pod uskupením „Politické hnutí JZD“, poté vykonával v letech 1994–2006 svůj mandát zastupitele a radního pod hlavičkou ODS (nebyl členem). V období 1998–2006 byl radním, předsedou finančního výboru. Od roku 2010 pracoval v uskupení nezávislých bezpartijních kandidátů Nosislav (SNK) a byl místostarostou městyse. František byl mužem s širokým záběrem. Zpracovával daňové účetnictví, byl pojišťovacím makléřemzprostředkovatelem. Z koníčků a zájmů bylo pro něj na prvním místě vinařství, dále chovatelství, zahrádkaření, sadařství, byl náruživým čtenářem a filatelistou. Byl členem několika spolků, zasedal v jejich předsednictvech. Na vojně a po vojně se nadchnul pro radioamatérství, rád cestoval. Sestavili Pavel Fröhlich a Vladimír Svoboda. Jak vzpomínají na Františka Picha zastupitelé obce? „Na obci nejvíce ovlivňoval ekonomické otázky. Jeho přínosem byla například mnohá jednání ohledně plynofikace, tehdy, v roce 1993, jsme se pustili do opravdu velmi riskantního podniku. Ten byl umožněn zejména sdruženým příspěvkem od všech občanů. Velmi pomohl při jednání s plynárnami o následném převodu do jejich majetku. Dobíral jsem si ho při jednáních, že je Němčičák a zda vůbec může správně „nosislavsky“ rozhodovat. Vracel nám to podobně a dokazoval, že je často lepším patriotem než jiní se správným původem. Patřil mezi ty, kteří dokázali o něčem přesvědčit i zapřísáhlé odpůrce. To protože sám dokázal změnit názor, který třeba nejdříve odmítal, když mu byl dobře odůvodněn. To dovede málokdo. Při dohadování o odkupu jednoho důležitého pozemku od občana, který se stále křečovitě držel hesla „vole, neprodávej pole“, pronesl „mimo mikrofony“ poznámku, že v životě je potřeba být i velkorysý, a aby člověk mohl něco získat, musí i tratit. A to měl i jiný důvod se vůbec nevyjadřovat, čímž přítomné překvapil. Jeho vystupování bylo gentlemanské, obyčejné opakované vtípky od něj nepadaly. Přehled o věcech měl z mnoha oborů, ale dovedl mluvit i s obyčejnými lidmi.“ Vladimír Svoboda (místostarosta obce 1994–1998, 2000–2002) „Moc toho nenamluvil, nebyl táborovým řečníkem, který by se rád poslouchal, ani nebyl středem pozornosti, ale pokud už si vzal slovo a přidal se do diskuze, bylo od prvního okamžiku jasné, že je na světě další varianta k navrženému řešení. Profesně, coby zastupitel, jsem oceňoval vždy věcnost a jeho apolitické vystupování bez kličkování a „bratříčkování“, a to i v dobách, kdy jsme ještě kandidovali každý za různá politická uskupení. Svůj charakter a morální profil projevil naplno v devadesátých letech, v období válečného konfliktu na Balkáně, když výrazně pomohl příbuzným, poskytnul jim prvotní azyl a pomohl začít od píky znovu. Tehdy šlo opravdu o život.“ Pavel Fröhlich (starosta městyse 2002–2014) Výzva vlastníkům Na webu Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) je zveřejněn seznam podle katastrálních území tzv. nedostatečně určitě identifikovatelných vlastníků. Většina těchto „špatných“ zápisů v katastru nemovitostí má příčiny před rokem 1989. Mnohé obsahují pouze jméno, max. hodně dávné datum narození a adresu, která se nedá ztotožnit s aktuálním rejstříkem obyvatelstva. Pokud se vlastník nemovitých věcí (včetně vyřízení dědictví) nepřihlásí v desetileté lhůtě (do 31. prosince 2023 = deset let od účinnosti nového občanského zákoníku), má se za to, že ji opustil, a ta pak může připadnout státu jako opuštěná nemovitost. Jedná se většinou o neprojednaná dědictví a je jich dost! Možná že je mezi nimi i vaše pole po babičce či dědečkovi. Prosím, zhlédněte seznam nejen v Nosislavi, ale i v okolních obcích, jmenovitě v Blučině, Velkých Němčicích a v Přísnoticích, kam Nosislaváci vždy expandovali. Pokud něco naleznete, informujte především dotyčnou rodinu. Můžete se obracet na ÚZSVM (kontakty viz www.uzsvm.cz). E-mailový odkaz: http://www.uzsvm.cz/nedostatecne-urcite-identifikovani-vlastnici-2140-0-85/ Podrobné info: http://www.uzsvm.cz/informace-pro-verejnost-2139-0-85/ Vladimír Svoboda
2
Informace z radnice Tentokrát pouze heslovitě a krátce. Ve věci rekonstrukce krajské silnice přes obec (II/425 Nosislav – průtah) mám dobrou zprávu. SÚS JMK koncem dubna vyhlásila výběrové řízení na dodavatele stavebních prací a vše začíná nasvědčovat tomu, že v příštím roce se konečně dočkáme vlastní realizace komunikace, včetně nových zpomalovacích prvků, nových přechodů, a dosáhneme tak kýženého zklidnění a zpomalení projíždějících vozidel. Ve věci značek zakazujících průjezd tranzitujících kamionů se zdá, že nakonec dosáhneme shody a přesvědčíme i zatím poslední ze silničních úřadů (silniční odbor v Břeclavi), který se zdráhá vystavit rozhodnutí o povolení umístit dopravní značky na silnici II/425. Oproti reportáži odvysílané na ČT 1 dne 25. dubna 2014 a nazvané trefně „Neúspěšný boj obcí proti kamionové dopravě při D2“ má však pozitivní vývoj. Nebrzdí nás pouze „Břeclav“, ale bohužel i dopravní Policie ČR a smutné je, že nemáme ani oporu v samotném odboru dopravy KÚ JMK, jak jste mohli sledovat v přímém přenosu v uvedený den v diskuzi na ČT 24. Pánové mají zřejmou obavu z budoucích prohraných právních sporů a hledají v našem projektu nedostatky. Je to o to více smutné, že je to jejich silnice a v podstatě děláme práci, kterou by měli dělat asi oni. Dokonce z úst nejvyšších představitelů JMK můžeme občas zaslechnout, že dopravní značky zakazující průjezd tranzitujících kamionů obcemi samy o sobě nic nevyřeší. Pak se tedy ptám: Jak je možné, že stejné značky zakazující tranzit v jiných zemích (pozor – už je několik značek i v ČR – např. na „Pražském okruhu“) dálkoví řidiči běžně respektují? Zpravidla všichni námi zvolení poslanci napříč politickým spektrem se „jako jeden muž“ shodují, že je v dané věci potřeba přijmout nový zákon, a mluví stále o mýtném, zda ho zavést nebo ne, kdo jej bude vybírat, zda Petr nebo Pavel, mluví a mluví… a voda teče. My, zástupci osmi měst a obcí, jsme se však zase „jako jeden muž“ shodli, že na zákonodárce už čekat nebudeme a ve svém úsilí vytrváme až do konečného rozuzlení. Oznamujeme, že z důvodu sjednocení termínu v každoročním vyúčtování vodného (platíte VaKu Břeclav) se stočným (platíte městysi Nosislav) provedeme letošní vyúčtování stočného v červnu za období září 2013 až květen 2014. V následujících letech bude vyúčtování stočného tedy proto již neměnné, ve stejném čase shodném s vodárnou. Každoroční místní poplatky za odpad, psy atd. se na podatelně úřadu městyse vybírají pouze do 31. května 2014. Následně boudou od neplatičů již vymáhány. V nejbližších dnech bude ve dvoře úřadu umístěn kontejner na textilní odpad a staré boty. Ukládat je možno v sobotu v době od 12 hod. do 15 hod. Připomínám, že použité baterie, monočlánky, akumulátorky a drobná elektronika patří do speciálního boxu. Ten je přístupný každý pracovní den ve vstupních prostorách radnice. V minulých dnech jsme zprovoznili na obecních stránkách www.nosislav.cz na titulní straně tzv. „mapu závad“. Pokud ve vašem okolí např. nesvítí veřejné osvětlení, je neprůjezdná část ulice – překážka, rozbitá dopravní značka, černá skládka, vrak starého auta atd., proveďte tam záznam. Zápis lze provést úplně jednoduše podle průsečíku GPS souřadnic a zvládne jej i začátečník na PC. O tom, co se v obci děje a kde co funguje nebo nefunguje, je mi sice známo, bohužel v extravilánu a v okolí obce nemohu být denně. Společně můžeme odstranění závad urychlit. Městysem podporovaná petice občanů převážně z ulice Masarykova a jejího okolí na posílení signálu pro mobilní telefony nebyla bohužel vyslyšena. Všichni operátoři (Telefónica O2, T Mobile, Vodafon) se jednoznačně shodují a tvrdí, že signál je v uvedeném místě dostatečný, rozporují tím stanovisko občanů a sdělují, že problém není na jejich straně. Za městys bohužel musím předem sdělit, že není možné počítat s finanční podporou na případnou výstavbu zesilovače na posílení signálu. Pavel Fröhlich, starosta městyse
Sbírka pro Diakonii Broumov Organizátoři sbírky šatstva a jiných potřebných věcí pro Diakonii Broumov z evangelického sboru děkují všem, kteří přispěli do tradiční sbírky v Husově domě, a podpořili tím strádající u nás i ve světě. Není jednoduché organizovat tuto charitativní sbírku v konkurenci „komerčních sbírek“ (oblečení vám odvezou přímo z domu do dodaných pytlů), které se v poslední době objevily i u nás. O to více si zaslouží poděkování všichni dárci, kteří se nejen zbavují nepotřebných věcí, ale chtějí to učinit dobrým způsobem. redakce
3
Brigáda na výsadbu stromků na Slatině
Dne 15. března 2014 proběhla brigáda na obnovu již jednou provedené výsadby dřevin v oplocence na Slatině. Akci pořádali zastupitelé městyse a zúčastnily se všechny spolky a organizace, které letos získaly nějakou finanční podporu z obecního rozpočtu, též i v hojné míře jednotlivci a nadšenci z řad našich spoluobčanů. V týdnu před uvedeným datem proběhla za přispění a pomoci pronajaté techniky Lesů České republiky nezbytná příprava půdy (diskování a rotavátorování). Dle původního projektu byly za částku 30 000 Kč zakoupeny sazenice těchto dřevin: dub 600 ks, javor klen 600 ks, javor mléč 600 ks, habr 1000 ks, lípa 400 ks. Doplňující výsadba se uskutečnila v celkové výměře 1,8 ha. Z důvodu maximální ujímavosti dřevin jsme před samotnou výsadbou smáčeli kořeny v růstovém stimulátoru, který dobře naváže vodu a podporuje přírůstky na kořenovém systému. Následně jsme přikročili k samotnému
zalesňování. Nutno vyzdvihnout velký a nečekaný zájem všech organizací a občanů o zdárné provedení. Opravdu je třeba poděkovat davu v počtu čítajícím více než 150 občanů, kteří se s velkým nasazením vrhli na tento nelehký úkol a zaplnili celý prostor. Díky tomuto nasazení všech zúčastněných jsme úkol, který jsme si naplánovali na celý den, splnili již v dopoledních hodinách. Akce proběhla v přátelském duchu s velkým pracovním nadšením a úsilím. Nyní si již jen přejme, aby toto dílo, určené nejen nám, ale i budoucím pokolením, zůstalo zachováno a bylo dalším krokem v rámci zvýšení estetických a environmentálních prvků v krajině a zalesňování bezprostředního okolní naší obce. Ještě jednou děkuji jménem svým, ale i ostatních zastupitelů městyse všem zúčastněným občanům za přispění a pomoc vedoucí ke zdaru této akce. René Benda, Komise životního prostření
Poděkování Chtěla bych se s vámi podělit o svůj zážitek, který není v dnešní době příliš běžný. Mám pokročilou arthrozu kloubů dolních končetin, takže mám potíže s chůzí. Většinou jezdím na kole. Dostala jsem pozvánku na preventivní prohlídku na polikliniku v Židlochovicích. Cestu tam jsem absolvovala v pohodě. Při cestě zpáteční jsem již s obtížemi přišla k autobusové zastávce a nastoupila do autobusu. Posadila jsem se na sedadlo u dveří a hlavou se mi honily myšlenky, co si počnu na prostřední zastávce v Nosislavi, neboť cesta k našemu domu byla na mou situaci náročná. Z prostřed autobusu vystoupili asi tři lidé, ale šli na opačnou stranu, než jsem měla jít já. Ještě vystoupil nějaký chlapec a oba jsme čekali, až bude volno na silnici, abychom mohli přejít na druhou stranu. Svěřila jsem se mu se svými obtížemi. Poznala jsem, že je to Martin Mikulášek z naší ulice. Poprosila jsem ho, zda by byl tak hodný a pomohl mi s taškou. Měla jsem v ní jen pár drobností, ale i tak mi byla na obtíž. Chlapec řekl: „To já vám ji ponesu,“ a hned ji ochotně vzal. Řekla jsem mu, že mám bolesti a půjdu pomalu, aby se se mnou nezdržoval a tu tašku mi nechal u dveří našeho domu. On mi odpověděl: „Já nikam nepospíchám, já mám dost času, půjdu s vámi.“ Řekla jsem mu znovu, ať jde napřed, že půjdu velmi pomalu. On na to: „Ne, já půjdu s vámi, co když budete ještě něco potřebovat.“ A tak jsme šli spolu a po cestě jsme si povídali. Nedovedete si představit ten pocit, když jsem držela kliku od dveří našeho domu. Martinovi jsem byla moc vděčna, poděkovala mu a rozešli jsme se. Za několik dní jsem mluvila s jeho maminkou. Vyprávěla jsem jí, jak mi Martin pomohl. Ona mně řekla, že zrovna ten den jel z Brna, zúčastnil se olympiády z matematiky. Martinovi chci poděkovat za pomoc a rodičům za jeho výchovu. Marta Zbořilová
4
Výročí osvobození obce 16. dubna 2014, v předvečer osvobození naší obce, jsme se sešli před místní základní školou u pamětní desky pana Jaroslava Vedry. Předseda KSŠK pan Martin Burian přednesl projev, v němž připomněl životopis pana Vedry a ocenil jeho hrdinský čin. Na poděkování byla pod pamětní desku umístěna kytice květů. Potom jsme se přesunuli na evangelický hřbitov k pomníku padlých. Na tomto pietním místě jsme si při projevu pana starosty připomněli další válečné hrdiny naší obce, kteří za nás položili životy. Za nás, kteří jsme zůstali… Nezapomínejme se oddávat pocitům, že nejhorší kapitola lidských dějin provázená utrpením a smrtí je navždy uzavřena. Zdenka Husáková, KSŠK Beseda k 20 letům Nosislavského zpravodaje V neděli odpoledne 27. dubna 2014 jsme se sešli, abychom zhodnotili vývoj Nosislavského zpravodaje za dobu od jeho vzniku až po dnešek. Pan Brabec vyprávěl o důvodech, které vedly k rozhodnutí vydávat tištěné periodikum. První výtisky připravovala Jana Solničková jakožto obecní zaměstnankyně a kvůli jejich tisku se pořizovala na obecní úřad první kopírka. Zajímavé bylo, že jsme si při besedě mohli prohlédnout výtisky Nosislavského zpravodaje od těch prvních až po poslední vydaná čísla z letošního roku. Informace pro vás – čtenáře: všechny výtisky jsou uloženy k nahlédnutí v místní knihovně. Viděli jsme v reálu, jak se odráží 20 let našeho života ve vzhledu dokumentů, které vytváříme. První ročníky vypadají z dnešního pohledu snad až archaicky. Ovšem to jim na půvabu nic neubírá, spíše naopak. Byly naplněny mnohem osobnějšími informacemi. Četli jsme v nich jména miminek, která dnes známe jako dospělé lidi. Vdávají se, žení, mají vlastní děti. Ale to už Nosislavský zpravodaj pravděpodobně nezdokumentuje. Také se v těch starých ročnících uváděla jména zesnulých. Vybaví se nám podoba těch lidí, úsměv, příběh, který byl s nimi spojen, nebo jen taková ta mlžná informace „jó, to se tenkrát říkalo, že…“ nebo „aha, to byl tatínek od…. A to už je tolik roků?“. Dnešní výtisky se vypracovaly a udržují vysokou kvalitu zpracování témat i tisku. Obsahují široké spektrum informací o dění v Nosislavi v minulosti, ale hlavně i těch současných. Stěžejní vždy byly a jsou dosud informace z radnice. Vzhledem k tomu, že úřad městyse nese veškerou zodpovědnost a finanční náklady vydávání zpravodaje na svých bedrech, je to pochopitelné. Účel, proč v dnešní době internetu dostáváme do schránek pravidelně (a stále zdarma) tištěný Nosislavský zpravodaj, se nezměnil. Informuje o dění na radnici a v obci, v níž žijeme. Vážím si práce všech, kteří se někdy na vydávání Nosislavského zpravodaje podíleli. Věřte, že je to někdy o nervy… A to vím, o čem píšu. Hodně dobrých článků a pozitivních informací v Nosislavskému zpravodaji a vám čtenářům vždy příjemné počtení přeje do dalších let Marie Pilátová
V rámci besedy u čaje či kávy měli návštěvníci možnost zapojit se do hlasování o nejzajímavější, lépe o nejpůsobivější, článek. V redakci jsme vybrali podle stanovených kritérií pět článků od pěti autorů. Nejvíce hlasů získal článek „Ještě jednou strom hrdina“ (Nosislavský zpravodaj – duben 2011, strana 6) od autora Vlastimila Dobrovolného, který je naším stálým a milým dopisovatelem. Gratulujeme vítězi! Libuše Konopíková Pozn.: Na fotografii je dort jako kopie výtisku Nosislavského zpravodaje. Děkujeme paní Pavle Mikuláškové, byl vynikající.
5
Od historie k současnosti Dovolte mi v tomto čísle zpravodaje i v číslech následujících představit společnost ZEMOS, a. s., se sídlem ve Velkých Němčicích. Chtěl bych čtenáře seznámit s historií, současností a nahlédnout do budoucnosti. Důvodem je skutečnost, že naše společnost obhospodařuje půdu, která je součástí zdejšího kraje. Kraje, ve kterém se rodili a umírali naši předkové. Kraje, ve kterém žijeme a jehož půda nás živí. Aby bylo možné popsat současný stav, je nutno rozdělit pohled do historie na tři části: Velké Němčice, Hustopeče a Žatčany. K 15. září 1957 bylo v celé republice registrováno 10 736 jednotných zemědělských družstev (JZD). Velké Němčice – není tedy nic pozoruhodného, že i ve Velkých Němčicích 7. září 1957 dochází na ustavující schůzi k založení družstva, jehož předsedou byl v té době p. Martin Růžička. Do JZD vstoupilo 117 závodů (závod = dřívější zemědělská jednotka, např. rodina). Výměra 672 ha z. p. (zemědělské půdy), soukromě zůstává hospodařit 94 závodů s výměrou 314,5 ha z. p. Křepice – stejně tak v Křepicích, po dlouhodobém přesvědčování soukromých zemědělců byla svolána ustavující schůze v sobotu 5. října 1957. Téměř 200 křepických soukromých zemědělců se rozhodlo, mezi posledními na okrese, hospodařit společně. Bylo zvoleno první představenstvo, jehož předsedou se stává p. Jan Jasinek. Nosislav – k založení družstva dochází v roce 1951. Prvním předsedou je zvolen p. Josef Moučka. Společné hospodaření v JZD bylo započato v roce 1953. K datu 1957 byla obhospodařovaná výměra 150 ha z. p., ale již v roce následujícím pracuje družstvo s 508 ha z. p., v roce 1959 dokonce s 1017 ha z. p. s tím, že v roce 1960 se situace ustálila odchodem některých členů na výměře 999 ha. Žatčany – k ustavující členské schůzi, kterou můžeme považovat jako rozhodující pro založení družstva, došlo 22. února 1950 za účasti 13 členů, předsedou byl zvolen p. Stanislav Vodák. V prvním roce obhospodařovalo družstvo 65 ha z. p. V roce 1957, kdy vlna hromadného přechodu zemědělců do družstev prochází celou republikou, i v Žatčanech vstupuje do družstva dalších 70 nových členů. Mimo družstvo zůstává 13 zemědělců s výměrou 88 ha. Hustopeče – družstvo bylo založeno v roce 1950 a předsedou byl zvolen p. Melichar Ambra, JZD postupně v rámci kolektivizace zemědělství získává 693 ha z. p., čítá 210 členů. V 60. letech se nestabilní situace v družstvu zkonsolidovala a v roce 1965 se umístí jako nejlepší na okrese Břeclav. Starovice – JZD bylo založeno v roce 1950, na začátku s 25 členy a předsedou p. Adolfem Pavlíčkem, 6. září 1957 vstupuje do družstva poslední soukromý zemědělec. V roce 1959 hospodaří na výměře 684 ha z. p., s počtem závodů 134 a počtem členů 236. Uherčice – JZD bylo založeno v roce 1957, předsedou byl zvolen p. Emil Kaderka, počet zemědělských závodů 169, členů družstva 177, výměra 800 ha z. p. Jednotlivá výše zmíněná družstva procházejí závažnými problémy, které jsou dány jak nedostatkem základních hospodářských prostředků, tak i chybami ve vedení a organizaci práce. Situace se ale postupně zlepšuje, jsou zakládány první sady a vinice. Zahájeny jsou meliorační práce, což lze považovat za jedno ze zásadních opatření. Dochází ke zvyšování výnosů a k celkovému zlepšení ekonomické situace jednotlivých podniků, to následně umožňuje nákup zařízení pro rozvoj odborných činností – ale ke srovnání jednotlivých činností v rostlinné a živočišné výrobě až později. V roce 1974 dochází ke sloučení JZD Velké Němčice, Křepice a Nosislav. Ve společném zemědělském závodě pracuje téměř 850 zaměstnanců, kromě zemědělství tvoří významnou část výroby i výroba takzvaně přidružená. Její rozvoj se datuje po roce 1980 (výroba radiosoučástek pro Teslu, zámečnická výroba, údržba zeleně pro město Brno atd.). Nové družstvo obdrželo název JZD „Osvobození“. Podobně vzniká v roce 1975 JZD „Rudé armády“, a to sloučením družstev Hustopeče, Starovice a Uherčice. V této době je hustopečské JZD například největším pěstitelem fenyklu v ČSSR, koncem 70. let je zahájen projekt Laktiferm – výroba probiotik (ve spolupráci se švédskou firmou AB Medipharm), silná je výroba živočišná. V roce 1975 dochází ke sloučení družstev Žatčany, Sokolnice, Telnice a Újezd u Brna, vzniká JZD „Průboj“ Sokolnice, který se mění v roce 1982 na JZD „Československo-kubánského přátelství“ Sokolnice s celkovou výměrou 2600 ha z. p. Po revolučním období roku 1989 se mění název na Sloučené ZD Sokolnice.
6
A tak jsme se velmi rychle a zaznamenávajíce jen hlavní události dostali do období, z něhož je dochováno o něco více. Do období po roce 1989. Přichází k nám svoboda v různých podobách, jednou z nich je i svoboda podnikání, která se více či méně dotýká i hospodaření zemědělského. Část zemědělské půdy je vydána jejich původním majitelům, kteří na ní začínají soukromě hospodařit, na zbytku hospodaří nadále zemědělská družstva. Protože byly v té době výše zmíněné podniky ekonomicky stabilní, podařilo se zachovat jejich rozměr, nedošlo k jejich rozpadu a zániku, jak tomu bylo v jiných okresech. Tehdejší vedení si vytklo jako hlavní cíl vyrovnání se s oprávněnými osobami, připravit se na transformaci, a tak se připravit na další rozvoj podniků. Tento stav přetrvává do roku 1992, kdy dochází k první vlně transformace a vzniká Zemědělské družstvo Velké Němčice. V roce 1995 v rámci druhé transformační vlny vzniká z části tohoto podniku ZOD Velké Němčice a současně z druhé části ZEMOS, akciová společnost. Téměř souběžně prochází stejnou etapou vývoje i JZD Hustopeče: po dvojí vlně transformace vznikají ZVOD Hustopeče a ZVOS Hustopeče, a. s. Členské podíly jsou nahrazeny listinnými akciemi. Ze společného ZD Sokolnice naopak vystupují v roce 1993 Žatčany, vzniká samostatné ZD Žatčany s výměrou 765 ha. Dalším vývojem svoji výměru rozšířilo na 920 ha. Pro zajištění stability podniku hledalo ZD Žatčany silného ekonomického partnera. Tím se stalo ZZN Pomoraví, a. s., které vykupuje majetkové podíly družstva a stává se v roce 2007 majoritním vlastníkem ZD Žatčany. Do společností ZVOS, a. s., a ZEMOS, a. s., vstupuje kapitálově v roce 2008 AGROFERT Holding, a. s., prostřednictvím společnosti ZZN Pomoraví, a. s. Znamená to, že od jednotlivých majitelů akcií tyto vykupuje za tržní cenu, která odpovídá v té době tržní hodnotě podniku samotného. 100% vlastníkem se tedy stává ZZN Pomoraví, a. s., který si těmito akvizicemi snaží zajistit jistotu suroviny pro své mlýny a výrobny krmných směsí pro hospodářská zvířata. Postupně dochází k naplňování hesla: „Od vidlí až po vidličku“. V roce 2009 dochází v rámci projektu vnitrostátní fúze ke spojení společností ZEMOS, a. s., Velké Němčice a ZVOS Hustopeče, a. s., které do té doby hospodařily vedle sebe jako sousedé. Právním nástupcem se stává společnost ZVOS Hustopeče, a. s., který se přejmenoval na ZEMOS, a. s., se sídlem ve Velkých Němčicích. Následně dochází k organizačnímu propojení se společností ZD Žatčany, a. s., jež je řízena ZEMOSem. Novým vlastníkem všech tří společností se stává NAVOS, a. s., Kroměříž, člen skupiny Agrofert Holding, a. s., který se sloučil v roce 2011 se společností ZZN Pomoraví, a. s., a stal se jejím právním nástupcem. V roce 2010 dochází rozhodnutím majoritního vlastníka k odštěpení úseků ovocných sadů a vinic. Tím vznikají dvě samostatné společnosti: Sady Velké Němčice, s. r. o., a Vinice Hustopeče, s. r. o. Vinice jsou následně v roce 2011 prodány společnosti ZNOVÍN Znojmo, a. s. Stejně tak chov prasat, který se podařilo zachovat již pouze ve středisku Nosislav, je pronajat a přičleněn do společnosti JAVE PORK, a. s., kam patří také výkrm vepřů provozovaný na bývalém Jave a bioplynová stanice tamtéž. Důvodem těchto změn je zúžení specializace na čistě rostlinnou výrobu – ZD Žatčany, a. s., a výrobu živočišnou, zastoupenou chovem skotu s tržní produkcí mléka, včetně polní rostlinné výroby – ZEMOS, a. s. Obě společnosti k dnešnímu dni obhospodařují 5032 ha z. p., chov skotu čítá 2800 ks, to vše s počtem zaměstnanců 96. Toto je stav roku 2014. Zdá se to složité? Ono to také určitě v některých obdobích složité bylo, ale výsledkem je dobře fungující a prosperující firma. V příštím čísle zpravodaje se čtenáři dozví více zajímavostí o tom, jaká byla živočišná výroba před lety, jaká je dnes, jak máme v plánu se o hospodářská zvířata starat v nejbližší budoucnosti. Zkrátka, příště o kravičkách. Ing. Zdeněk Horák, předseda představenstva ZEMOS, a. s., Velké Němčice a ZD Žatčany, a. s.
7
Omluva Velmi se touto cestou omlouvám autorům článku „Pamětníci vzpomínají na pamětníky“ z minulého čísla Nosislavského zpravodaje, panu Vlastimilu Dobrovolnému a Vladimíru Svobodovi. V článku se omylem objevily nesprávně označené zeměpisné a místní údaje. Správně má být uvedeno: ... Tak nastoupil do učení na hodináře v Luži. ... Když se asi po dvou letech dověděli o organizování československých legii, přihlásili se 1. prosince 1917 v Taganrogu. ... Bydleli jsme v Nosislavi č. p. 243 (dnešní Vinohradská ulice – dům pana Kendíka),… Libuše Konopíková
Pamětníci vzpomínají na pamětníky Letos vzpomínáme 100. výročí od zahájení světové války, která byla do té doby nejhorším válečným střetem. Navíc žel později musela nést ještě označení „první“. Žádní pamětníci již nežijí, proto nám zůstává jako zdroj v ústní tradici jen vzpomínání pamětníků na pamětníky. Na svého dědečka Antonína Chumelu (1882–1972), který válku prodělal na italské frontě, vzpomíná pan Jan Cikl, Nivka č. p. 168. „Vzpomínám na něj moc rád, protože to byl moudrý muž a dovedl zajímavě vyprávět. Když jsem jednou potřeboval do školy slohovou úlohu, vyprávěl příhodu, že jako vojáci táhli zasněženou krajinou v silné vánici. Noc strávili v závěji, kde zapíchli bodáky a natáhli nějakou celtu. Vůbec nebylo vidět ani na pár kroků. Ráno se vše uklidnilo, a tak mohli jen žasnout, že ani ne na dvacet metrů od nich byl krásný seník. Vyprávěl, že vždy zásadně střílel nad hlavy, zabíjet nechtěl. Litoval té spousty, mnohdy zbytečně, padlých. Hlavně mladí vojáci riskovali, např. v zákopech před útokem neustále vykukovali. To pak často chytli kulku rovnou doprostřed čela. Také si pamatuji na tragédii, při níž jemu známému vojákovi vybuchl granát v ruce, a hned bylo asi patnáct mrtvých. Konec války ho zastihl v italském zajetí. Tam musel pracovat u sedláků, na což vzpomínal velmi rád. Všímal si krajiny, co se tam pěstuje, a vůbec jak to tam chodí. Poprvé při cestě na pole vyfasovali se skupinou zajatců každý motyku a láhev vína. Jako zkušený pracant se dal s motykou do díla (vždyť to bylo lepší než na frontě), ale s pitím šetřil. Co když to je na celý den? Možná na delší dobu? Jiní nešetřili, a tudíž jim i motyka příliš neseděla v ruce. Italský sedlák přišel v poledne, zkontroloval práci, a když viděl, jak je to s pitím, dal ostatním jen vodu. Dědeček dostával dál denně ráno, v poledne i večer láhev vína. Ostatní ho chodili prosit, aby jim dal napít vína. To nám dědeček říkal pro poučení, že poctivá a rozvážná práce se vyplácí.“ Pan Cikl by toho mohl sdělit o svém dědečkovi ještě mnohem víc. Bylo by však třeba rozluštit dědečkův zápisník. Snad k tomu někdy dojde. „Je to tak na půl zimy, možná na celou.“ Dodávám, skoro stoletý zápisník by ale stál za to! Ještěže má pan Cikl rád staré dokumenty, které v žádném případě nevyhazuje. Vladimír Svoboda
Pozvání V den stého výročí sarajevského atentátu, záminky k začátku 1. světové války, 28. června v 16 hodin, pořádají Farnost Římskokatolické církve v Nosislavi a Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Nosislavi Cestu od pomníku k pomníku. Začneme u římskokatolického pomníku a společně půjdeme k evangelickému, u obou se pomodlíme a také si připomeneme stoleté varování, že pro lidské šílenství a hřích muselo zemřít tolik nosislavských občanů. Přemýšlet budeme však i o tom, že někdo byl ochoten obětovat život za svobodu národa. Zároveň se pokusíme na chvíli překonat, že kdysi nebylo v Nosislavi možné vztyčit pomník jediný… Pawel Cebula a Ondřej Macek 8
Nikaragua 2014 Mgr. Lukáš Nevěděl byl vyslán Mendlovou univerzitou, kde působí, na jedenáctidenní služební cestu do Nikaraguy a rád se s čtenáři Nosislavského zpravodaje podělil o své zážitky. Jaká byla cesta do Nikaraguy? Přece jenom je to z České republiky kus světa. Vyrážel jsem s kolegy 6. dubna 2014 o půlnoci, takže mne mrzelo, že jsem nemohl být na koštu vín v Nosislavi. Bylo nás sedm. Z Prahy jsme letěli přes Frankfurt nad Mohanem a Houston do Managuy. Největší zážitek byl let přes Atlantický oceán, trval zatraceně dlouho a letěli jsme největším airbusem. Můžu říct, že na transatlantické lince se o nás letušky Lufthansy staraly velmi pěkně. Do Managuy jsme dorazili o den později, cca v deset hodin večer tamního času. Cesta ale byla reálně o osm hodin delší, kvůli přeletu přes časová pásma. Mendlova univerzita má v Nikaraguy nějaké aktivity? Je tam univerzitní farma, která je obklopena hospodářským lesem na železitých půdách (jsou všude). Hospodářský les ale neroste dostatečně, a tak jsme testovali využití potenciálu cestovního ruchu. Na farmě nás přivítali další Češi, kteří zde popíjeli místní pivo Toňa. Dozvěděli jsme se, že pivovar Toňa spoluzakládali naši krajané před devadesáti lety, a tak zde někteří České republice říkají „Republika de la Toňa“, což nás pobavilo a potěšilo. Zkrátka pivní tradici máme i v Latinské Americe. Jak jste si zvykli na jiné podnebí? Při příletu nás uvítala místní „prádelna“, v noci zde bylo 28 stupňů Celsia. Dorazili jsme akorát do vrcholícího léta (období sucha). Teplota přes den atakovala hranici čtyřiceti stupňů Celsia. Na farmě se o překvapení postaralo slunce. Zapadlo o půl sedmé a do půl hodiny byla tma, kterou jsme téměř nezažili. Kolegové nám říkali, že zde pravidelně svítá okolo půl šesté ráno a smráká se okolo půl sedmé večer. Místní obyvatelé tak chodí spát nejpozději o osmé hodině (často nemají elektřinu). Jak vaří místní kuchařky, chutnalo vám? Určitě jste vyzkoušeli nějaké tradiční jídlo… Gallo pinto, což je osmažená rýže s fazolí, nás provázelo téměř každý den ke snídani, k obědu a k večeři. K obědu se nejčastěji podávalo s kuřecím steakem, chilli omáčkou, zeleninou a grilovanými banány. Hned druhý den jsme se vypravili k Tichému oceánu, kde jsme otestovali místní mořské potvory v polévce i v hlavím chodu. Jako tradičně jsme dostali zeleninu, rýži, fazole či grilované banány. V restauraci jsme se poprvé setkali s realitou. Zbytky jídel jsme nejdříve házeli místním psíkům, ale majitel restaurace se na nás díval nepěkně. Pak jsme pochopili: když odnesl další nechané zbytky, dojídali je místní děti i žebráci. Po pravdě nás překvapilo, že ceny jídel se zde neuvádí s daní (ta se připočítává na závěr) a zároveň se automaticky přičítá desetiprocentní dýško. V dalších dnech jsme si již na tuto praxi zvykli. Určitě máte mnoho zážitků. Co vás nejvíce zaujalo? Viděli jsme aktivní sopku Masaya (zavítali jsme s průvodcem přímo do soptícího chřtánu, kam shazovali místní indiáni mladé panny); prohlédli jsme si muzeum vulkanologie, místní flory a fauny; zažili zemětřesení u Managuy, o kterém se mluvilo i v České republice; navštívili jsme Granadu, jedno z nejstarších koloniálních měst v Americe; uchvátily nás Las Isletas, což jsou ostrůvky na jezeře Nikaragua, a rázem jsme se stali odpůrci plavebního kanálu, který by tudy měl vést. Na ostrově Ometepe, který je světově unikátní tím, že jsou na něm dvě sopky zároveň, jsme si prohlédli muzeum předkolumbovské kultury a muzeum místní měny (prvním platidlem v Nikaraguy bylo kakao); koupali jsme se v jezeře ve vyhaslém vulkánu; v muzeu rumu v Chichigalpě jsme koštovali místní tradiční osmnáctiletý třtinový rum Flor de Caňa; v nikaragujských horách jsme zažili poprvé nekončící provazy deště (teplota klesla ze čtyřiceti na dvacet stupňů); navštívili jsme rýžovou farmu v Sebacu a viděli jsme vypalování místní půdy. Odvezli jsme si spoustu zážitků. Stihli jste navštívit mnoho míst. Určitě jste se už těšili na Velikonoce domů? Při zpáteční cestě do Houstonu nás imigrační úředníci dvě hodiny šacovali, podobně jako při příletu z Evropy. Tentokrát jsme letěli proti času, a tak jsme zažili reálnou pětihodinovou noc v délce tzv. dvanácti hodin (= plus časová pásma) v letadle mezi Houstonem a Frankfurtem. Nikaragua je nádherná a rád bych pozval všechny, kteří mají zájem se dozvědět více, na prezentaci z cesty v neděli 8. června 2014 od 13:30 do 15:30 v sále Kulturního centra. (Fotografie najdete na poslední straně zpravodaje.)
Libuše Konopíková
9
Okénko KSŠK (Komise sociální, školská a kulturní) Velikonoční výzdoba Po kladném ohlasu na ocenění vánoční výzdoby se KSŠK rozhodla dát si tu práci i v rámci výzdoby velikonoční. Naším společným úkolem bylo projít si celou Nosislav a přitom se dívat, kdo se nejvíc snažil o zkrášlení svého domu a okolí. Ani tentokrát to nebylo snadné, byť u některých bylo jasno okamžitě. A tak drobnou pozornost za snahu dostali tito: Sosnarovi (Komenského), Vintrlíkovi (Krátká), Eliášovi (Komenského), Burianovi (Nivka), Peterkovi (Pod Kopcem) a Crhákovi (Vinohradská). Všem moc gratulujeme k ocenění a doufáme, že z něj měli radost jako my při pohledu na jejich výzdobu. Děkujeme i všem ostatním, jejichž snažení si též ceníme! Jana Svobodová, KSŠK
10
Pálení čarodějnic Poslední dubnová noc je spojená už od nepaměti s pálením čarodějnic. Tato tradice sahá až kamsi do dob Keltů, kteří pálením čarodějnic zaháněli zlé moci a přivolávali štěstí a bohatou úrodu. U nás už ji spíše známe jen v dnešní podobě, kdy se sejdou lidé všech věkových kategorií a bez rozdílu pracovního či společenského postavení nebo snad i víry si všichni společně opečou špekáček na jednom ohni. Děti si přitom hrají a běhají všude kolem a netrpělivě se ptají, kdy už hodíme do ohně tu čarodějnici, která má v kapse přáníčka, co si všichni napsali… Je to jedna z těch akcí, na kterých ani nemusíte moc dělat, ale přesto máte dobrý pocit, když se to povede. Jako většinou, největším rizikem je počasí. Myslím ale, že budu mluvit z duše všem, když řeknu, že letos nám skutečně přálo, byť předchozí předpovědi tak nezněly. A tak po horkém hravém odpoledni a večeru stráveném při ohni už stále víc a víc sílily prosby dětí o stezku odvahy. Cožpak jim to můžete odepřít? A tak jen co na Nosislav padla tma, vydali se všichni odvážlivci do místního lesa. Už cestou si to však někteří rozmysleli a nechali si tuto perličku večera na další rok. Ti ostatní, ať už sami nebo s někým, si stezku prošli a na konci se podepsali na kouzelný pergamen, jenž se potom vhodil do ohně s přáním štěstí všem zúčastněným. A tak na závěr všem díky, že jste přišli a bavili se. A taky děkujeme všem, kteří pomohli s přípravou i úklidem areálu TJ Sokola Nosislav. Za rok se tu třeba sejdeme zas! Martin Burian, předseda KSŠK Vítání občánků 11. května 2014
Když se do rodiny narodí miminko, je to pro všechny radostná zpráva. A aby do života vykročilo tou správnou nohou, je třeba, aby je ostatní mezi sebe přijali. Možná právě proto je tu obřad Vítání občánků. Poslední dobou už je skoro pravidlem, že probíhá dvakrát do roka a vždy se stihne narodit plus minus osm dětí. I tentokrát bylo právě tolik pozvaných, ale dostavilo se sedm. I tak o sobě někteří z novorozenců už od začátku dávali dostatečně vědět. Jako kulturní zpestření vystoupily se svým krátkým programem děti z mateřské školy a těm tímto velice děkujeme. U samotného uvítání občánků do života nechyběl starosta městyse pan Pavel Fröhlich a členové KSŠK. Rodičům tímto ještě jednou přejeme mnoho sil a veselých zážitků při dospívání jejich dětí a někdy třeba, kdo ví, budou právě tyto děti stát před novorozeňaty a recitovat básničku… Martin Burian, předseda KSŠK 11
Divadlo z Uherčic
Na pozvání KSŠK se v neděli 4. května představil divadelní soubor Bezkamen z Uherčic. Už podruhé v Nosislavi a doufáme, že ne naposledy. První představení v loňském roce u nás bylo „werichovské“ Nebe na zemi. Nyní se představili s poněkud lechtivou komedií (Ne)prodejné manželky. Divadelní představení pod vedením Radky Schardové bylo provázeno výbuchy smíchu a upřímným potleskem. Potěšení bylo i na naší straně, straně komise, když jsme přinášeli další židle pro diváky. Hru sledovalo a určitě se dobře a příjemně pobavilo více než sto lidí. Přejeme všem nosislavským občanům, aby se i nadále dobře bavili. Vaší účasti na našich akcích si velmi vážíme a přijímáme s povděkem vaše poděkování. Zdenka Husáková, KSŠK
Pozvání, výstavy,… Muzeum Brněnska, Památník písemnictví na Moravě, Rajhrad 6. června 2014 Noční bdění v knihovně Noc literatury oslavíme v Památníku písemnictví na Moravě čtením z knihy Josefa Suchého Slzy věcí (výbor z tvorby). Začátek v 17.00 hod. 9. dubna – 5. října 2014 Od Ferdy po Jonatána Zvířata jako hlavní hrdinové v moravské literatuře pro děti. Výstava o populárních i méně známých postavičkách kreslených příběhů, ale i o jejich autorech, kteří se prostřednictvím zvířecího světa snažili a snaží rozveselit a případně také poučit (nejen) nejmenší čtenáře. 15. května – 30. října 2014 Milovníci a mecenáši věd a umění v řeholním rouše Výstava, která vznikla ve spolupráci Moravské zemské knihovny, Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, Benediktinského opatství, Muzea Brněnska – Památníku písemnictví na Moravě aj., představuje benediktinský klášter v Rajhradě u Brna jako významnou moravskou kulturní a vědeckou instituci. Velké věci si žádají nadšení a záštitu. Rozšiřování klášterní knihovny, sbírky umění, přírodovědné bádání, nejnovější architektura. Výstava mapuje, jaké aktivity klášter podporoval od středověku do 20. století. Doprovodná akce workshop: 14. června 2014.
12
Pozvání
TJ Sokol Nosislav pořádá ve dnech 18. - 20. července 2014 tradiční Jakubské hody
Návštěva u hasičů Až budu velký, chci být hasič. To si říkal ve školce, před pár dny skoro každý kluk. Zážitky z návštěvy u hasičů byly tak silné, že tuto větu slýchaly paní učitelky poměrně často. Nejdříve nás nadchla obrovská auta. Pan technik nám dokonce pustil „houkačku a maják“! A takové nářadí jsme snad nikdy neviděli. Obrovské pily, kleště, nůžky,… Byla to tíha. Pan technik byl obrovský a měl co dělat, aby nářadí unesl. Natož pak my. Musíme ještě hodně jíst a spát, aby se jednou z nás mohli stát také hasiči. Výstroj byla asi nejzajímavější. Kalhoty, vysoké boty, rukavice a spousta dalšího hasičského oblečení. Vše krásně srovnané a pověšené. Oči nám jen zářily. Nakonec to nejlepší! Hasičská helma. Tu jsme si mohli dokonce i vyzkoušet. Tedy, ta byla těžká. Ještě nás paní učitelka vyfotí a šup s ní dolů. Také se za námi přišel podívat Michal Nádeníček a seznámil nás s hasičským kroužkem, který můžeme navštěvovat. Tak a je konec. Čas utekl jako voda a nám nezbývá, než se rozloučit. Panu technikovi ještě poděkujeme za čas, trpělivost a ochotu a moc se těšíme na další návštěvu. Eliška Jirků, učitelka v mateřské školce (Fotografie se nachází na následující straně.)
13
Mateřská škola na návštěvě u hasičů
Inzerce
14
Putování po sklepech nosislavských Vážení čtenáři, sklep, ke kterému patří detail z fotografie otištěné v minulém čísle zpravodaje, se nachází v ulici Masarykova naproti čísla 251. Hospodaří zde pan Otto Rubeš z Velkých Němčic a jsem moc ráda, že přijal pozvání do Nosislavského zpravodaje a připravil pro naše čtenáře následující článek. Sklep jsem koupil od Šotnarů ze Židlochovic v roce 2001 a začal s jeho celkovou opravou. Kolem rekonstrukce a vzhledu sklepa se odvíjely časté diskuse s mými sklepními kamarády. Po dlouhých debatách jsme jednoznačně dospěli k závěru – zachovat ráz sklepů a co nejvíce se jim rekonstrukcí přiblížit tak, abychom nenarušili styl architektury celé nosislavské sklepní uličky. Předpokládáme, že počátek výstavby lisoven a vzniku sklepních areálů, jak je známe dnes, byl v 18. století a souvisí se změnou odvádění vinných dávek, jak o tom píše Jitka Matuszková v publikaci Vinohradnické stavby na Moravě. Do této doby můžeme snad klást i výstavbu naší sklepní uličky, přestože má Nosislav bohatou vinařskou historii, což dokumentuje i znak daný městečku králem Matyášem v roce 1486. Určitě významnou zajímavostí je ve znaku „...réva vinného kořene se třemi zelenými listy a jedním žlutým hroznem a se dvěma hrozny modrými, kopačka nebo motyka vinohradská a vinohradský nůž“. Právě modrých hroznů bychom ve znaku vinohradnických obcí na Moravě nespočítali ani na prstech jedné ruky. Z toho také můžeme usuzovat, že se zde modrým odrůdám odjakživa dařilo. To nakonec potvrdil i profesor Vilém Kraus, když konstatoval, že zdejší půdy obsahují více hořčíku, který má pak blahodárný vliv na kvalitu červených vín. Dochovaly se také horenské knihy nosislavské, mezi nejstarší patří ty z let 1569–1620, kdy byl největší rozkvět vinařství na Moravě, také zde měli vinice brněnští měšťané, a dokonce také klášter kartouzský z Olomouce. Ale vraťme se k rekonstruovanému sklepu. Chtěl jsem dát do průčelí sklepa sošku patrona vinařů sv. Urbana. Paní Zdena Zipperová, známá hodonínská výtvarnice, etnografka, keramička a betlémářka, navrhla a vypálila listy révy v hnědé barvě a polovinu sošky sv. Urbana k nalepení do výklenku ve zdi sklepa. No a pro mne jako zručného profesního obkladače byl zbytek už moje práce. (Poznámka – možná kdybych rekonstrukci prováděl dnes, tak by tam byl určitě jeden žlutý a dva modré hrozny, to abych se více přiblížil k dávné historii obce. Asi to nechám další nosislavské vinařské generaci.) A se mnou jezdili moji vinařští kamarádi okukovat, jak pokračují práce na sklípku, až nakonec zakoupili další sklípek vedle mého a brzy se opravoval i ten. Co říci závěrem? Tak bohatou vinařskou, vinohradnickou a celkovou historií se může pochlubit málokterá obec na Moravě. Už to nás zavazuje, abychom s pokorou a citem přistupovali ke všemu starému i dnes a tím měli v úctě naše předky. A také mám rád víno z nádherných nosislavských tratí; prý nejlepší víno bývalo dříve v Plachtách, na Stráních a v Předních horách... Otto Rubeš Děkuji a přeji mnoho radosti a veselí při posezení u sklenky vínečka, mimochodem výborného Chardonnay. Libuše Konopíková
A nyní opět otázka: Víte, kde se nachází sklep, ke kterému patří detail na vedlejší fotografii?
15
Nikaragua 2014 (fotografie k článku na straně 9)
Vulkán Masaya
Tichý oceán na La Boquitě
Granada
Vulkán Concepción na Ometepe
Bahenní vřídla u vulkánu San Jacinto
Estelí, jedno ze správních center v nikaragujských horách
Nosislavský zpravodaj. Vydává Úřad městyse Nosislav. Vychází jednou za dva měsíce, uzávěrka příštího čísla bude 10. července 2014. Náklad 470 výtisků je neprodejný a je bezplatně dodáván občanům do domácností. Nevyžádané rukopisy nevracíme, články nehonorujeme. Inzerci přijímá Úřad městyse. Aktuální informace se nachází na www.nosislav.cz. Redakční rada pracuje ve složení: Libuše Konopíková, Vladimír Svoboda. Jazyková úprava: Lenka Dobrovolná. Hlavička grafika: Vítězslav Válka, foto: Pavel Konopík, Milada Válková, Vítězslav Válka. Tiskla firma Karla Vodáka www.color-press.cz. Děkujeme všem, kteří se podíleli na obsahu a zpracování tohoto vydání. Příspěvky a podněty zasílejte na:
[email protected]. Vydávání povoleno Ministerstvem kultury ČR pod evidenčním číslem E 10126.
16
