Mistři světa ve sjezdu na divoké vodě Marek Rygel a Petr Veselý

NAŠE MĚSTO DOLNÍ KOUNICE

Mistři světa ve sjezdu na divoké vodě Marek Rygel a Petr Veselý

Ročník 18 • číslo 2/2014

Noc kostelů

Den dětí

Slovo starosty Stavební sezóna v našem městě je v plném proudu. Na budově základní školy na Smetanově ulici probíhá zateplení pláště budovy dle harmonogramu stavebních prací, včetně finančního plnění. Doposud byly na škole vyměněny všechny dveře a okna, byly zatepleny stropy v prostoru půdy a provedeno zateplení s barevnou fasádou v zadní části a na pravém štítu budovy, včetně okapů, nového hromosvodu a parapetních desek. V druhé polovině července by měla být dokončena fasáda čelní strany budovy. Na závěr bude provedeno zateplení rovných střech, levého štítu budovy a zadní části kuchyně. Termín dokončení stavby je 31. 8. 2014. V souvislosti s touto stavbou je třeba provést statické opatření na opěrné zdi vedle budovy za kotelnou, která je ve velmi špatném technickém stavu. O prázdninách zahájíme i zateplení školní budovy na Barborce a tím i dokončíme celkovou rekonstrukci této školy. Koncem května jsme obdrželi dotaci z Operačního fondu životního prostředí ve výši 90% z předpokládaných celkových nákladů 1,237 tis. na vybudování dětského hřiště v přírodním stylu, které bude umístěno v prostoru školní zahrady. V současné době probíhá výběrové řízení na dodavatele stavby. V měsíci květnu byla dokončena kanalizace U Sboru a položena nová střecha nad dvorním traktem bytů na Staré poště. V červnu bude také definitivně dokončena oprava ulice Benátky, kterou dokončujeme vlastními silami a s velkou úsporou finančních prostředků. Na jaře byly předány do užívání Sportovnímu klubu Dolní Kounice, na fotbalovém stadionu pod zámkem, zrekonstruované záchody pro veřejnost. Přes prázdniny budou pokračovat dokončovací práce na rekonstrukcích bytů Tovární 1 a 7, tak, aby byly koncem měsíce září předány do užívání novým, již určeným nájemcům. Uvolněný byt po jednom z nich bude nabídnut některému nájemci, bydlícího ve starých bytech, které budou postupně opravovány a obsazovány dalšími zájemci z jiných starých bytů. Touto filozofií sledujeme zásadní cíl, postupně zrekonstruovat veškerý bytový fond města, tak, aby vyhovoval dnešním standardům bydlení. V červenci bude také započata rekonstrukce chodníků Masarykova náměstí a parkoviště před obchodem ATG Centrum s předpokládaným dokončením do historických slavností. Práce budou provedeny v postupných úsecích. V průběhu stavby dojde k jistému omezení provozu, jak vozidel při parkování nebo zásobování obchodů, tak občanů při chůzi po komunikacích. Žádám tímto všechny občany a majitele obchodů o trpělivost a spolupráci. Pracovníci prováděcí firmy budou maximálně pozorní a k dispozici všem v řešení konkrétních situací. V konečném důsledku všichni zajisté oceníme zrekonstruované nejfrekventovanější chodníky ve městě. Novinkou bude pořízení multifunkčního elektronického veřejného stojanu, který bude umístěn před radnicí. Veřejnost tak bude mít přístup k informacím, internetu, historii, kultuře a ke všemu aktuálnímu dění ve městě a na radnici kdykoliv a přímo z veřejného místa. O prázdninách bude také zahájena rekonstrukce ulice Tovární v horní části. Občané budou včas informováni o započetí prací, aby měli možnost se přizpůsobit k problé1

mům vyplývajících ze stavby. Stejně, jak na Masarykově náměstí, tak i na Tovární budeme maximálně spolupracovat s občany, abychom, co v nejmenší míře omezovali jejich běžný život. Ve veřejné soutěži byla vybrána i projekční firma na zpracování projektové dokumentace rekonstrukce ulice Jiráskova. Aktivit je mnoho a vyžadují velké vypětí sil. Od práce je třeba si odpočinout, abychom ve zdraví dokázali realizovat další plány a vize. Všem občanům přeji klidnou a pohodovou dovolenou. Touto cestou přeji i našim dvěma Mistrům světa ve sjezdu na divoké vodě v italské Valtellině v deblkanoi zasloužený odpočinek po úžasném výkonu. Našim rodákům a odchovancům VSDK Dolní Kounice Petrovi Veselému a Markovi Rygelovi blahopřeji k zlatému světovému vítězství a těším se na setkání s nimi, abych jim mohl předat dar města Dolní Kounice za jejich skvělý světový výkon. Zároveň blahopřeji i dolnokounickým fotbalistům k úspěšnému postupu do vyšší třídy. Našim dětem přeji šťastné, krásné a bezstarostné prázdniny.

Karel Zalaba starosta města Dolní Kounice

Přivítání mistrů světa na radnici 2

Řemesla a profese v minulosti Dolních Kounic Řemeslo tě nepožádá o stravu, ale samo tě nakrmí. Ruské přísloví Železo v podkovu nevyková kladivo, ale kovář. Kalmycké přísloví Řemeslo má zlaté dno. Učení má hořký kořen, ale sladký plod. Přísloví

Cechovní sdružování městských řemeslníků ve středověku Solidním zdrojem informací o řemeslech ve starších dobách byly cechy a jejich uspořádání. Byla to sdružení řemeslníků jedné specializace hlavně ve městech, usměrňující jejich hospodářský, sociální, zčásti i kulturní a náboženský život, někdy i jejich vojenské povinnosti. Cechy jsou v Evropě doloženy již od 12. století. Jejich statuty (organizační pravidla) vznikaly někde zcela nezávisle, jinde musely být schvalovány místní vrchností. Regulovaly otázky výchovy učedníků a tovaryšů, stanovovaly podmínky pro získání titulu mistra, určovaly pracovní dobu a pečovaly o zabezpečení členů cechů ve stáří. Cechy zčásti přejímaly i pořádkové povinnosti vrchnostenských úředníků, jako např. kontrolu kvality výrobků. Do cechů se zpravidla sdružovali městští řemeslníci, kde byla jejich příslušnost k cechům povinná. Řemeslníci na venkově tuto povinnost neměli. Ve 14. století se řemeslníci v mnoha městech s různým úspěchem snažili získat také podíl na správě obce. Až do počátku 17. století cechy řídily téměř bez výjimky přístup výrobců na trhy. Pro skutečné nebo i jen údajné nedostatky cechovního zřízení, někteří vládcové, podporující vývoz a hromadění kapitálu ve státě, podporovali i činnost mimocechovních, svobodných mistrů, kteří získali privilegium působit i mimo rámec cechů. Vznikaly také i zemědělské manufaktury. Přesto cechy byly až do svého zániku v 19. století, když byl v roce 1859 zaveden živnostenský řád, důležitým regulačním činitelem hospodářského, sociálního a politického života. V germánských zemích vznikaly ve středověku tzv. gildy, což byla ochranná společenství, sdružující živnostníky podle stavu a povolání, které měly často charakteristické znaky družstevního působení. Tak např. řemeslnická gilda odpovídala našim cechům, obchodnická gilda, tzv. hanza, byl obchodnický spolek severoněmeckých, jakož i některých polských a pobaltských měst. Hanzovní spolky v těchto městech existovaly od 13. do 17. století. 3

Cechy v Dolních Kounicích (Podle historika P. Augustina Kratochvíla – Vlastivěda moravská, 1904) Nejstarším kounickým cechem byl cech krejčovský, který získal schválení svých artikulí od Jana Drnovského z Drnovic již v roce 1612. Kožešnický cech si vyžádal a používal cechovní artikule od kožešníků z Velkého Maziříčí od roku 1656. Majitel kounického panství kníže Ferdinand z Dietrichsteina je udělil v roce 1676 také cechu řemesla tesařského a zednického. Cech řeznický byl v Kounicích ustaven od roku 1726. Kromě těchto nejstarších cechů pak v Kounicích ještě vznikly další cechy a sice: punčochářský, obuvnický, tkalcovský, hrnčířský a cech společných řemesel. Podle cechovního seznamu v kounickém zámeckém archivu z 18. století, patřili do cechu společných řemesel tito kouničtí řemeslníci: mydláři, provazníci, sedláři, zámečníci, kováři, nožíři, cvočkaři, kominíci, voskáři, barvíři, bednáři, pekaři, sklenáři, rukavičkáři, stolaři, soukeníci, koláři, jircháři a koželuzi. Všichni tito kouničtí řemeslníci tenkrát vytvářeli pro potřebu Kounic i pro trhy v okolních obcích opravdové hodnoty, které bylo možno nabízet a prodávat komukoliv.

Ukázka slavnostních cechovních svícnů na žerdi, které bývaly nošeny členy příslušného cechu v procesích při slavnostních církevních i jiných příležitostech. Na svislé žerdi byl nahoře podstavec se znakem cechu, na něm byla soška patrona příslušného řemesla, třeba některého světce, který držel vlastní svícen s hrotem pro nasazení zapálené svíčky, případně ještě nějaký předmět, jako atribut toho kterého řemesla. Někdy bývaly tyto svícnové podstavníky párové, pro pravou i levou stranu procesí, jako je tomu na ukázce u druhého a čtvrtého svícnu zleva, které oba nesou stejného patrona a reprezentovaly jeden a tentýž řemeslnický cech. 4

Tentýž historik Augustin Kratochvíl na jiném místě uvádí, že v roce 1749 bylo mimo vinařství, které bylo v Kounicích hlavním zdrojem výživným, také ještě 8 zedníků, sedlář, 3 pekaři, 2 koželuzi, 3 kováři, barvíř, 18 obuvníků, kominík, 14 tkalců, kolář, provazník, 5 kožišníků, 4 řezníci, kloboučník, 6 krejčích, 2 bednáři, zámečník, malíř, 2 mistři tesařští, řemenář, 11 punčochářů, pernikář, sklenář i tzv. obchodníci s růženci a železem. Po roce 1790, kdy Kounice byly podle lidnatosti 45. městem na Moravě, byl průmysl v Kounicích zastoupen továrnami na modrotisk a podšívky a také bělírnou. Již r. 1806 zaměstnával Fr. Balcar, kterému lidé říkali „dobrotivý pán“, na 300 dělníků na 15 stavech tkalcovských, k tomu 1813 přibylo dalších 5 stavů s 25 dělníky na výrobě jemných látek. Kolem r. 1870 se vlněné a plátěné látky barvily a potiskovaly v továrně Arnoštky Balcarové, která se provdala za vídeňského Němce Bedřicha Mossiga. Na zač. 20. století Mossig zaměstnával asi 160 kounických občanů, ale do zaměstnání k němu také docházeli další lidé také z Pravlova, Trboušan a obojích Bránic. Bedřich Mossig na jedné straně poskytoval lidem z Kounic a okolí vítané zaměstnání, na druhé straně se projevoval jako tvrdý germanizátor, když vyžadoval a přemlouval zejména své české zaměstnance, aby své děti posílali ne do školy české, ale do německé a aby při volbách také volili německé zastupitele. Perleťářstvím se v Kounicích živilo v té době asi 20 lidí. V roce 1902 při silnici do Mor. Bránic postavil Hynek Světlík z Rosic závod na cementové tašky, trouby i jiné cementářské zboží. V Kounicích se také pálily cihly a to ve dvou cihelnách.

Pohled do staré kounické perleťářské dílny se čtyřmi, ještě šlapacími dřevěnými soustruhy. Elektrický proud byl do Kounic zaveden až v r. 1919. Ten křížkem x označený pracovník měl být mladý Jan Brabec, člen Schützova chrámového sboru, otec jazykově nadaného a velkého sportovního fanouška Ladislava (nebo snad Vladimíra?) Brabce, kterého starší lidé všeobecně znali pod přezdívkou Laďa – Laufr. 5

Řemesla v Dolních Kounicích Podle městského Výkazu úmrtí a farní Matriky zemřelých z let 1920 až 1930 z obecního archivu a farního úřadu, byla v Dolních Kounicích v tomto období po první světové válce zastoupena tato řemesla: Zámečník klempíř mechanik kovář, podkovář zedník obuvník malíř pokojů stolař šafář sedlář listonoš tesař kočí perleťář krejčí kolář vzorkař

10 3 2 3 21 20 4 7 2 2 2 2 4 8 13 1 1

soukromí podnikatelé:

švadlena, dám. krejčová hodinář cukrář rytec čalouník knihař fotograf topič cestář povozník brusič barvíř řezník kloboučník pekař pokrývač

rolníci obchodníci hostinští

3 2 2 1 1 1 3 1 3 2 1 2 4 2 4 2

9 14 9

Obchodníci v Dolních Kounicích v r. 1933 Karel Žaloudek František Žaloudek Stanislav Šimbera Jan Šrutka Karel Knittl Marie Čípová Viktor Knittl Alois Zedník Jaromír Potáč Vzájemnost Včela

pekař pekař obchod obchod holič ? pekař ? obchod, pekařství obchod

Na kopečku pod Barborkou vedle kostela Rybářská ulice (Rybárna) Nám. Míru (Pramen, později Obuv) čp. 596, později Obuv, Oděvy Nám. Míru, čp. 218 Růžová ulice Nám. TGM čp. 136 ? Hlavní, čp. 69 ? 6

Arnoštka Süssmandlová Antonín Mráček Josef Rössner Karel Pitzka Leopold Střecha Marie Pitzková Josef Herberg Matěj Šlapal Bohuslav Spitz

obchod obchod ? ? ? ? obchod řezník řezník

čp. 139 (zbořeno před výstavbou mostu) Hlavní ulice (pod Horní bránou) Nám. TGM ? Jiráskova ? Růžová ulice Nám. Míru, čp. 409 Nám. TGM, čp. 68, dnes Potraviny

Už se zřejmě ani Milanovi Řiháčkovi nepodařilo zjistit, s čím někteří tehdejší obchodníci obchodovali a kde měli svůj krámek.

Ještě staré, přízemní pekařství Jana Žaloudka na ulici Rybárna před rokem 1913

Řemesla a profese v Dolních Kounicích na přelomu 19. a 20. století, podle popisných čísel domů, jak je před rokem 2010 pracně sestavil Milan Řiháček. Je to názorný, volný přehled jmen a profesí některých tehdejších obyvatel Kounic, neboť v některých domech bývalo současně nebo i postupně těch řemeslníků i více. Proto některé údaje se mohou zdát být neúplné nebo i nepřesné, protože s podstatným odstupem času od těch dob se již nedaly od dnes již neexistujících pamětníků ani doplnit, ani ověřit. 7

Číslo popisné 1

2 3 5 6 12

15 16 17 19 20 21 23 24

25 26 28 29 30 31 32 33 34

35

ulice dnes

Zámek – Tomec Emil, správce, 1880–1931 Zámecká Fiala František, zedník, 1879–1955 -„Ondráček Slavomír, kožešník, zemřel 1945 Vinný sklep „Kelneraj“, kdysi klášterní Kocanda Jan, šafář, zemřel 1915 Lampír Julius, topič, zemřel 1905 Josef Knotek, zámečník, 1885–1942 Olejníček František, kameník, zemř. 1910 Dolíhal Jan, kovář, zemř. 1916 Kozdera Karel, perleťář, zemř. 1906 Herman Jan, tiskař, zemř.1917 Ptáček Ferdinand, obuvník, zemř. 1910 Janeba František, šafář, zemř. 1931 Rapouch Antonín, zedník, zemř. 1906 Buchmaier Tomáš, rolník, 1870–1950 Fraňa Václav, stolař, zemř. 1903 Pavelec Josef, sklenářství – 1939 až 1951 živnost Slaný, klempíř, 1929 Mihovský Josef, tesař, zemř. 1902 (obecní preshaus) Bezručova Korber Josef, obuvník, zemř. 1913, Olejníček Tomáš, zemř. 1901 -„Balšínek Antonín, obuvník, 1863–1947 Procházka Antonín, zedník, zemř. 1907 Badin Robert, barvíř, zemř. 1914 Šťastný Josef, obuvník, 1861–1941 Putsche Theodor, tiskař, zemř. 1917 Šlajer Josef, obuvník, zemř. 1920 Rapouch Tomáš, perleťář, zemř. 1912 Zimmermann František, listonoš, 1852–1944 Škorpík Jan, perleťář, zemř. 1910 Koblížek, tesař, 1852–1944 Baumgartner Václav, kočí, 1870–1950 Hledík Josef, kočí, zemř. 1907 Peloušek Jan, malíř, zemř. 1905 (kdysi obecní pastouška) Olejníček Tomáš, stolař, zemř. 1908 Skalní Putner František, perleťář, zemř. 1920 -„Komenda František, řezník, zemř. 1912 Kachlík František, zedník, zemř. 1901 Kubeš Jan, zedník, zemř. 1932

8

Brudíkovo zahradnictví s vlastní zahradou za domem na Svatojanském náměstí v Závodí 40 Urban František, perleťář, zemř. 1920, – čp. 40, dnes Potraviny – Nám. míru Urban František, perleťář, 1890–1945 43 Štancl František, kameník, zemř. 1911 Skalní 44 Putner František, pokrývač, 1900 -„Boudný R., zedník, 1901 Psotová Ludmila, obchod mlékem, ovocem, zeleninou, živnost 1919–1950 na Hybešové – dnes Skalní (bydlela v domě čp. 22) 45 Dřímal Antonín, zedník, zemř. 1907 (dříve u starého mostu) Skalní Sysel Mořic, obuvník, 1872–1953 -„46 Svoboda Josef, knihař, zemř. 1908 Málek Josef, kloboučník, 1870–1939 47 Mysliveček Jindřich, stolař, zemř. 1913 50 Hladký Antonín, holič, zemř. 1916 51 Flíček Jan, zedník, zemř. 1910 52 Riedl Karel, hlásný žid. obce, zemř. 1916 Karber Jindřich, mechanik, 1902–1950 Frýda Alois, perleťář, 1896–1957 54 Skalní – Šnagl Antonín, tiskař, zemř. 1911 (rodný dům Helceleta) 55 Sachs Josef, pokrývač, zemř. 1900 9

56 Ognar Cyril, kloboučník, zemř. 1911 58 Bína Vincenc, stolař, zemř. 1900 Bína Karel, stolař, 1887–1950 59 (u starého mostu), Zoubal Václav, krejčí, zemř. 1926 Skalní (u starého mostu) Zoubal Julius, krejčí, 1878–1957 60 Hladký František, krejčí, 1947–1950 živnost Skalní 61 Kozdera Karel, perleťář, zemř. 1904 -„Šrutka Bernard, perleťář, zemř. 1918 62 Nejedlý Josef, knihař, zemř. po roce 1920 Nám. TGM Navrátil Karel, knihař, zemř. po roce 1920 -„63 Nám. TGM – od roku 1722 obecní hostinec, nyní hotel Vinum coeli Přikryl Jan, pokrývač, zemř. 1904 Matoušek Josef, hostinský Unger Martin, hostinský, zemř. 1932 manžel „tetinky“ 66 Křivan Jan, kočí, zemř. 1925 (dnes radnice) 67 Fölkl Theodor, obuvník, zemř. 1815 (dříve levá strana radnice, nyní Skalní) 68 Spitz Bohuslav, řezník, živnost 1924–1951 Nám. TGM Spitz Jan, řezník, 1863–1949

Bývalý Spitzův řeznický krám na Náměstí TGM mezi Potáčovým obchodem a radnicí. Dnes tam stojí velká, samoobslužná prodejna potravin. Na sklech výlohy a dveří Spitzova obchodu se odráží část obrazu protější farní budovy. Malá zajímavost: při pohledu na tento obrázek v zrcátku tu střechu fary uvidíte tak, jak ji odtud, od obchodu, bylo tehdy vidět ve skutečnosti. 10

69 Potáč Jaromír, pekařství, obchod, obchod uhlím, asi do r. 1950, odmítli totiž přejít do soc. sektoru a státní distribuce jim okamžitě přestala dodávat zboží. Marie Potáčová, prodavačka Hlavní Potáč Jaromír syn, pekař, pak zaměstnanec Kovopodniku Brno, zemř. 1981 70 Stará lékárna U sv. Trojice Hlavní 71 Veith Emil, obchod střižním, galanterním a krátkým zbožím -„72 knoflíkářství, firma Dušatko, do r. 1913 Cyril Hermann – obchod 73 Vincenc Schütz, varhaník a učitel hudby, zemř. 1902 Josef Hloušek, cukrárna 1907–1913, zemř. 1927 v Mor. Bránicích Cyril Hermann od r. 1913, obchod, dům koupil od souseda Josefa Hlouška 75 Sobotka Bohuslav, hostinský, do r. 1945 (dům postaven 1590) Hlavní 77 Havránek František, kolář, 1893–1950 Hlavní 80 Emil Maštera, majitel cihelny -„Jelínek František, obuvník

Spodní část kounického náměstí. Vlevo je bývalý panský špitál s kapličkou sv. Alžběty, kde dnes stojí Kulturní dům. V místě někdejší kapličky je dnes schodiště na terasu Kulturního domu. Také dnešní WC v suterénu KD jsou umístěny v původních upravených místnostech panského špitálu, které bývaly hned za kapličkou. První úzká ulička zleva kdysi vedla k jedinému dřevěnému mostu přes řeku do Závodí. Asi v polovině uličky bývávala Dolní brána, za kterou byl vlevo u řeky celní domek, kde se vybíralo mýto. V přízemním domku uprostřed býval obchůdek Židovky Süssmandlové. Poschoďový dům byl Kolářův s prodejnou textilu se vchodem z ulice vpravo, která vznikla až při výstavbě železného mostu v r. 1873 a která sloužila jako příjezd k tomuto tehdy novému mostu. Předtím tam od náměstí býval dům čp. 137, který byl před stavbou mostu vykoupen a zbourán. Dnes je tam jen parčík vedle Knittlova domu, který je vidět zcela vpravo. Nynější příjezd k současnému novému mostu byl zřízen na místě těch dvou domů uprostřed obrázku, které byly zbořeny až koncem padesátých let min. století. 11

81 Josef Prchlík, zámečnictví, živnost 1944–1851 82 bývalá německá, za okupace Hlavní škola Hlavní 84 Josef Peška, uzenář, zemř. 1902 -„Jelínek Rudolf, obchod s potravinami, 1921–1950 86 Richard Prchlík, zámečník, zemř. 1911 87 Jakub Pokorný, obecní strážník, zemř. 1920 89 Horní brána 91 Karel Wolf, číšník, zemř. 1911 Karel Brabec, perleťář, zemř. 1903 Josef Nerud, perleťář, 1883–1945 Karel Krutiš, rolník, 1896–1957 92 František Rubeš, krejčí, zemř.1905 Vincenc Mihovský, vinař, zemř. 1914 93 Jan Zöllner, sedlář, zemř. 1903 95 Cyril Kašuba, soustružník perleti, živnost 1947–1950 96 Kališ Josef, elektrozávod, 1938–1951 Růžová 97 Březina Jaroslav, pokrývač, 1942–1950 -„98 Holzmannová, obchod s mlékem a zeleninou, 1938–1950 98 Ohnesorg Karel, krejčí, zemř. 1933 Růžová 99 Karel Winkler, vzorkař, zemř. 1933 -„101 Karel Kadaňka, krejčí, 1895–1953 192 Alois Tománek, perleťář, zemř. 1902 103 Petr Holzmann, provazník, zemř. 1904 105 Josef Karber, perleťář, zemř. 1903 Jan Binder, krejčí, zemř. 1919 112 Minkewitz a spol., majitel R. Müller, 1910–1939 (Tomek) Tovární 114 Procházka Štěpán, krupařství, Farní ul., 1908 -„Karel Heřman, obchod minerál. oleji, pohon. hmotami a pneumatikami 125 Stará pošta Tovární 126 Ježková Vlasta, hostinská, 1939 (Ježek, ochutnávárna uzenin) -„127 Karel Zástěra, hodinář, zemř. 1905 Gottwaldová Marie, obchod střižním zbožím, 1929 133 Otáhalová-Kryčerová, pohřební ústav 1936–1951, nyní Večerka u Vietnamců Nám. TGM 134 Fišer Antonín, hodinář, 1912–? -„Peřina František, cukrář, 1913–1956, zařízení cukrárny odkoupil od Josefa Hlouška, který se přestěhoval do Mor. Bránic 136 Knittlová Božena, obchod smíš. zbožím, 1933–1950 Nám. TGM Knittl Viktor, pekař, 1927–1950, později tam byla také trafika, prodej novin 138 Kolář Josef, obchod střižním zbožím 1934–1948 – před starým mostem Koudela Bohuslav, holič a kadeřník 1931 139 Arnoštka Süssmandlová, nar. 1876, Židovka, zde měla malý obchod 12

se smíšeným zbožím, bydlela na čp. 595, zahynula v konc. táboře Zamošč 1942 Štukl Jan, obuvnická provozovna 1939–1950, – před starým mostem 142 starý Špitál, dnes Kulturní dům Nám. TGM 143 Matýškova mlynářská vila Mlýnské n. 145 Drogerie Bauer, drogista, (kdysi obecní šatlava) Hlavní 146 Staňa – Obchod domácími potřebami -„147 Karel Pípal, brašnář, 1946–1950 149 Karel Chytka, vinař, zemř. 1917 150 Josef Warneke, klempíř, (také člen chrámového sboru), zemř. 1914 151 bývalý Besední dům, později Kino Hlavní 152 Tomáš Klimeš, obuvník, zemř. 1903 -„153 Karel Sobotka, řezník a uzenář, 1930–1950 dříve Hlavní, dnes Bezručova 154 Jakub Reich, obchodník, zemř. 1903 – dříve Růžová, dnes Trboušanská 158 – Růžová ul. – Jan Spitz, řezník, zemř. 1909 Růžová Josef Herberg, obchod smíšeným zbožím, 1925–1950 159 Rudolf Prchlík, zámečník, zemř. 1901 Růžová 160 Rudolf Olejníček, stavební a galanterní (ozdobné) klempířství, 1936–1949 Marie Olejníčková, prodej smalt. zboží, kameniny, galanterie, 1946–1950 161 V. Jelínek, stolař, 1862–1945 Růžová 163 František Fiala, sedlář, zemř. 1960 Růžová František Fiala, sedlář, 1873–1952 Rajmund Fiala, sedlář, živnost 1947–1950

Zaměstnanci kounické cihelny kdysi. Uprostřed v bílém asi sedí majitel cihelny a vedle něho s roličkou papíru a s kravatou jeho účetní. Před majitelem klečí asi jeho dcera s tatínkovým bílým kloboukem a vedle ní leží jejich psi. Datum a místo pořízení tohoto snímku mi není známo. 13

165 Arnošt Herberg, stolař, zemř. 1916 Tovární 166 Konrád Švenk, tiskař, zemř. 1904, čp. 167 – mateřská školka -„Leopold Brabec, vinař, zemř. 1901 169 Jan Marek, obuvník, zemř. po r. 1920 170 bývalý chlapecký sirotčinec TGM – v domě dožil dobrodinec kounických chudých a kostela Alois Picka 1820–1884, pocházel z domu na levé polovině dnešní radnice a býval úředníkem u továrníka Balcara 171 Jan Hladký, zámečník, zemř. 1913 175 Josef Dvořák, obuvník, 1866–1943 176 Richard Bothe, rytec, 1877–1930 177 Jan Balšínek, obuvník, 1948–? František Jelínek, bednářský mistr, zemř. 1913 Tovární 178 Karel Fiala, kožešník, zemř. po r. 1920 -„179 Albín Dvořák, obuvník, zemř. 1903 180 František Fraňa, zedník, zemř. 1901 (zbořeno – „U Flusárny)) 186 Karel Oliva, malíř pokojů, 1878–1953 Rybárna 188 František Kölbl, obchodník, zemř. 1931 -„189 Terezie Fraňová, porodní asistentka, zemř. 1935 Rybárna 190 Karel Hladký, zemědělec, 1877–1955 -„192 František Dvořák, obuvník, zemř. 1905 František Valenta, zahradník, 1919 193 Ladislav Kališ, brusič kovů, 1922–1945 Jakub Prchal, továrník, zemř. 1914 František Fraňa, stolař, zemř. 1908 MUDr. František Baštář, lékař, od r. 1948

Kounické švadleny – pravděpodobně u Vanických ve Skalní ulici 14

195 Moučka Vincenc, obuvník, zemř. 1914 Bojanovský Vincenc, 196 Alois Kovář, krejčí, 1880–1956 197 Ferdinand Krutiš, stolař, 1898–1956 Vavřinec Machač, obuvník, zemř. 1901 198 Antonín Povolný, šafář, 1902–1946 200 Josef Malý, rolník, zemř. po r. 1920 201 Jan Klusáček, čalouník, zemř. 1935 202 Josef Hladký, obchodník, zemř. po r. 1920 Na Písku Karel Hladký, čepičář, zemř. 1932 203 Jan Unzeitig, hodinář, zemř. 1914 Na Písku 206 Metoděj Weiss, zedník, zemř. 1911 -„208 Jan Man, krejčí, zemř. 1910 210 Ludmila Nerudová, učitelka, 7. 8. 1895–5. 7. 19?? Růžová 211 Jan Pípal, zedník, zemř. 1903 Rybárna Antonín Smutný, obchodník, 1904 212 František Žaloudek, obchod, pekařství, živnost 1927–1950 Rybárna Jan Žaloudek, pekař, zemř. 1911 213 Kochova cihelna Benátky 214 Antonín Radecký, obuvník, zemř. 1911 Rybárna Marie Zelinková, obchodnice, zemř. 1935 215 Michal Král, kavárník, zemř. po r. 1920 Nám. Míru Stanislav Šimbera, obchod smíšeným zbožím, živnost 1928–1950 - „ 216 Josef Vítek, holič, živnost 1928–1947 217 Bedřich Šimbera, kupec, zemř. 1904 218 František Knittl, holič, živnost 1947–1950 219 Josef Svoboda, knihař, žil 1871–1956 Jindřich Svoboda, umělecký knihař, od r. 1937 220 František Dohnálek, barvíř, zemřel 1913 221 Jan Hurták, obuvník, zemř. 1903 222 Jan Kvasnička, barvíř, zemř. po r. 1920 Na Písku Jan Schoř, elektrotechnik, živnost 1931–1948 -„223 Karel Pípal, obchodník, zemř. 1900 Nám. Míru Růžena Kučerová, obchod smíšeným zbožím, 1920–1950, bydlela čp. 410 224 František Kolář, obchod s vínem, zemř. 1903 Nám. Míru 225 hostinec u Gottwaldů 226 Jakub Matějka, krejčí, zemř. 1919 Ivančická Josef Kališ, cestář, zemř. 1912 -„227 Jakub Duschatka, perleťář, zemř. 1915 Antonínská 228 Josef Kubeš, zedník, zemř. 1902 Antonínská Josef Kryčer, obuvník, 1887–1849 -„232 František Drleček, listonoš, zemř. po r. 1920 15

Kounické náměstí kolem roku 1920. V pozadí židovské domy – dnes autobusové nádraží, uprostřed s věžičkou kaple sv. Alžběty při bývalém panském špitálu, před ní vpravo bývalý Kolářův poschoďový dům s prodejnou textilií. Úplně vlevo je už dnešní zdravotní středisko, úplně vpravo je část rohového židovského domu Sigmunda Haase proti faře, kde je dnes prodejna domácích potřeb. Uprostřed náměstí je studna se dvěma čerpadly, nad ní je osvětlovací stožár se třemi petrolejovými lampami, které měly v noci „osvětlovat“ celé kounické náměstí. Předtím tam místo osvětlovacího stožáru byla socha sv. Jana Nepomuckého, která je dnes na pilíři brány u kostela při cestě vzhůru, na Barborku. 234 František Weis, krejčí, zemř. 1901 František Pavlík, malíř, 1866–1946 235 Jar. Brustmann, obuvník, zemř. 1935 Jan Binder, krejčí, 1847–1926 236 Václav Kryčer, obuvník, zemř. po r. 1920 Adolf Dřímal, pokrývač, zemř. 1913 237 Karel Grumaier, zedník, zemř. 1914 238 Stanislav Brabec, perleťář, zemř. 1901 240 Stanislav Elsner, obuvník, zemř. 1918 241 František Jonáš, zedník, zemř. po r. 1920 243 Veselá Marie, cihelna, 1930–1950 245 Josef Šrutka, obuvník, zemř. 1901 246 kdysi obecní lazaret 248 O. Schovanec, zedník, zemřel 1900 252 August Ustohal, tesař, zemř. 1905 253 František Kubeš, zedník, zemř. 1900 Adolf Kašparovský, stolař, 1919 16

Antonínská

-„-

František Krutiš, obuvník, 1869–1967 255 Jan Viktorin, provazník, 1900 257 Jindřich Grossmann, kartáčník, 1917 259 Leopold Hladký, obuvník, 1856–1950 260 Štross Karel, obuvník, 1913 Štross Karel, zámečník, 1920–1940 261 Petr Absatz, obuvník, 1875–1931 262 Karel Mičánek, perleťář, zemř. 1908 264 bývalá kovárna Kašparovský 265 František Fuchs, zedník, 1904, Vincenc Kryčer, obuvník, 1903 Ferdinand Kudlík, perleťář, 1912, Adolf Vecl, perleťář, 1915 266 Antonín Sojka, kočí, 1908, Antonín Sojka, kočí, 1862–1942 267 Josef Kašparovský, zámečník, zemř. po r. 1920 Eduard Kašparovský, kovář, 1878–1946 268 Jan Brabec, holič, 1919–1938 269 Kryčer Jan, obuvník 1920 270 Boh. Karásek, kočí, 1945, V. Růžička, obuvník, 1917 Jan Galáš, listonoš, 1911, Mat. Schoř, kočí, 1911 273 Antonín Mahel, zedník, po r. 1920

-„Nám. Míru -„-

Benátky -„-

-„-

První kounická cukrárna Josefa Hlouška asi od r. 1906 na Hlavní ulici čp. 73, předtím tam bydlel varhaník Vincenc Schütz (od r. 1879, † 1902). Hloušek měl podstatně větší odbyt svých výrobků u Němců v Pravlově, Kupařovicích a Němčíčkách než v Kounicích, asi i proto, že uměl dobře německy. Měl totiž předtím po několik let cukrárnu ve Vídni, která dodávala i některé výrobky na císařský dvůr. V tom okně s vystaveným zbožím, ve vedlejším domě vpravo, kde Hermanova rodina žila a měla obchod předtím, než se v roce 1913 přestěhovala do odkoupeného nově postaveného domu Hlouškova, se dnes prodává ovoce a zelenina. 17

274 František Ruibar, krejčí, 1873–1942 278 Antoním Spiegl, obuvník, 1910 280 František Karber, holič, 1944 282 Leopold Kočí, obuvník, 1916 284 Karel Kaloud, perleťář, 1903 285 Leopold Horák, pokrývač, 1915

Benátky -„-

-„–

Fotografie byla pořízena na svátek Všech svatých, 1. XI. 1914 před ještě přízemním kounickým mlýnem Františka Moučky (sedí na židli vpravo), který za první světové války za nedostatku potravin tajně pomáhal kounickým občanům. Po vzniku ČSR v roce 1918 byl zvolen po Mossigovi prvním českým starostou Dolních Kounic. Zcela vlevo na židli sedí jeho syn. Když jsme začátkem šedesátých let po smrti varhaníka Mazla opět dávali dohromady chrámový sbor, tak na jednu předvánoční zkoušku přišel na faru již jako stařeček s housličkami i on, někdejší „mladý“ mlynář pan Fr. Moučka, což nás tehdy všechny velmi mile překvapilo a dojalo. Tak to je zatím přehled řemesel jen některých kounických občanů z popisných čísel 1 až 285, jak byla převážně udána pozůstalými v obecním seznamu zemřelých nebo v matrice na počátku 20 století. Nejsou tam tedy zahrnuti lidé z vnějších ulic, jako Skalní, Ivančická, Komenského, Smetanova, Stráně nebo Polní apod. Dnes totiž mají Dolní Kounice těch popisných čísel již přes 800. Ale i tak je z uvedeného přehledu vidět, že v Kounicích tehdy převažovali obuvníci, zedníci, krejčí a perleťáři. 18

Je také třeba si uvědomit, že v matrikách a obecních seznamech zemřelých, nebývala vždy uváděna jen řemesla a druhy skutečného původního zaměstnání zemřelých osob, ale místo toho často jen zástupné sociální postavení z posledního období jejich života, které nic, nebo jen velmi málo vypovídá o jejich skutečných životních povoláních a zaměstnáních. Takže tam často bývalo uvedeno např.: Dělník, dítě, v domácnosti, obecní chudý, učeň, výměnkář, plukovník vv., soukromník, strážmistr, trhovkyně, kolportér, u rodičů, rabín, ošetřovatel, tovární mistr, vrchní oficiál, pokladník, manželka malíře, manželka zámečníka, služebná, hajný vv., student, domkař, školák, správce, manželka Ignáce, kostelník, správce školy (uč. Kupka), almužník, vrchní strážmistr, výběrčí, úřednice, zřízenec, továrník (Mossig), cestář, pradlena, invalida, privat, Rittmeister (Rud. Mossig †1944, zúčastňoval se závodů koňských spřežení ve Vídni), špitálnice, při hospodářství, železniční zřízenec, policejní inspektor, vedoucí kamenolomu, farář, bez zaměstnání, posluhovačka, Kutscher (kočí), špitálník, tovární dělník, hlídač. Mnoho lidí bez odborné kvalifikace totiž také vykonávalo jen velmi různé práce pomocné.

Krejčovská dílna Marie Machačové (kvůli osvětlení fotografováno na dvorku)

Stavovský pohřeb řezníka Matěje Šlapala ze Závodí, Nám. Míru čp. 409. Průvod se ubírá od železného mostu na kounické níměstí, poschoďový dům vpravo je Knittlův, čp. 136. 19

Stará jatka pod zámkem při silnici k Pravlovu

Někdejší, ještě přízemní hospoda u Gottwaldů v Závodí na Náměstí Míru. Ta studna vpravo je tam doposud, ovšem již s jinou, novější pumpou. 20

Staří čeští kouničtí vinaři v květnu 1945 si připíjejí na konec německé okupace a opětný návrat svobody a lepších časů. Bylo to ve vinném sklepě pana Josefa Berana v bývalé židovské čtvrti, který tam stojí v bílém plášti, v čepici a s koštýřem v ruce. Stojící v pozadí zleva: Bohumil Štrůbl roč. 1888, a sklepník Josef Beran 1882. Sedící zleva: Antonín Březina 1875, František Rubeš 1876, František Nešpůrek 1871, František Fiala 1873, Josef Fraňa 1859, a Josef Nešpůrek, 1861. Ta zbývající sklenička vína na sudu asi patřila tomu, kdo tuto fotografii pořizoval.

Moravské Bránice, květen 2014 Stanislav Liškutín

Prameny: M. Řiháček: Řemesla, živnosti, obchody v Dol. Kounicích – studie 2010 A. Kratochvíl: Vlastivěda moravská, Ivančický okres, 1904 M. Řiháček: Historie Dolních Kounic – el. kniha S. Liškutín: Historie kounického vinohradnictví a vinařství, 2008 S. Liškutín: Vlastní fotoarchiv 21

Mateřská škola Dolní Kounice, okres Brno-venkov, příspěvková organizace Tovární 167, Dolní Kounice, 664 64 Statutární orgán: Mgr. Dagmar Kafrdová, ředitelka MŠ

ZRALOST A PŘIPRAVENOST DÍTĚTE NA VSTUP DO ZŠ Školní zralost a školní připravenost jsou dva odlišné pojmy. V ideálním případě jsou v souladu. To znamená, že dítě zralé (vývojová záležitost) je na vstup do ZŠ i připravené cílenou výchovou v rodině a v mateřské škole. V posledních letech mají mateřské školy možnost vybírat z velice kvalitních pomůcek / hraček pro děti a navíc i projektů, které jsou na přípravu předškoláků stavěné. Podle jednoho z nich Edukativně stimulační skupiny (dále skupiny) pracujeme druhým rokem a velice se nám osvědčuje. Program hravou formou rozvíjí schopnosti, dovednosti a funkce důležité pro zvládnutí trivia. K tomu, aby se dítě správně a bez problémů naučilo číst, psát a počítat je zapotřebí souhry celé řady funkcí. V teoretické rovině si je lze rozdělit do oblasti: • jemná motorika a grafomotorika • řeč, myšlení • sluchové vnímání – sluchová diferenciace, analýza, syntéza, sluchová paměť, vnímání a reprodukce rytmu a melodie řeči • zrakové vnímání – zraková diferenciace, analýza, syntéza, zraková paměť • prostorová, pravolevá orientace, orientace v čase • početní představy • uvedené funkce od sebe nelze oddělit, ovlivňují se, podmiňují a prostupují. Rovněž činnosti ve skupině, přestože máme stanovený dominující cíl, rozvíjejí více schopností zároveň. Jednotlivá cvičení se vzájemně prolínají. Program skupin je rozvržen do deseti lekcí. Každá má svou strukturu, jednotlivé činnosti se střídají, navazují na sebe. Lekce má přibližně hodinové trvání a frekvence je jednou za čtrnáct dní. Ve skupině je 6–8 dětí. S dítětem je vždy přítomen jeden z rodičů a dvě proškolené paní učitelky (R. Kovandová, D. Kafrdová, E. Svobodová). 22

Přítomnost rodiče je velice důležitá. Rodič získává náměty pro práci s dítětem, praktické ukázky toho, co a jak s dítětem dělat, jak rozvíjet potřebné schopnosti. Náplň lekcí je tak motivací, radou, inspirací. 10 lekcí ve skupině by bylo samozřejmě pro rozvoj dítěte nedostatečné. Dětem bojácným, úzkostným a s adaptačními problémy přítomnost rodiče usnadňuje zvykat si na nové lidi, nové situace, zajišťuje jim pocit bezpečí. Rodiči tak umožníme vidět své dítě při spolupráci s ostatními dětmi, při záměrných činnostech. Vidí jak dítě reaguje, jak se zapojuje. Tím, že je rodič seznámen s cílem a záměrem aktivit, s metodickým návodem. Může v činnostech pokračovat a pozorovat další vývoj dítěte. Vytváří si reálnější náhled na schopnosti, ale také na limity dítěte, a tím se může i větší měrou podílet na rozhodování o jeho další perspektivě (př. odklad školní docházky). Lépe porozumí tomu, co jeho dítě potřebuje. Významná je i příležitost naučit se s dítětem lépe komunikovat, spolupracovat. Je to společně strávený čas. Skupiny zařazujeme v odpoledních hodinách, po pracovní době rodičů i paní učitelek. Jsou bezplatné. Rodiče si zakoupí pouze speciální materiály ke skupinám, se kterými děti pracují hlavně doma. Pro skupiny máme připravené krásné zajímavé pomůcky, materiály, hračky. Letos jsme je obohatili i o komplex pomůcek tzv. Klokanův kufr a ve stádiu proškolování učitelek jsou i úplně nové materiály „Skládám, tvořím, myslím“. Materiály, zkušenosti a možnosti, které se nám díky tomuto programu rozšířily využíváme samozřejmě i v běžném každodenním provozu mateřské školy. Chtěla bych touto cestou poděkovat rodičům, s dětmi opravdu hodně pracovali, paní učitelkám, které dětem věnovaly svůj volný čas a samozřejmě dětem. Byly úžasné, pracovité a do první třídy se už velice těší. Přejeme jim krásné prázdniny a v ZŠ hodně úspěchů.

Mgr. Dagmar Kafrdová, ředitelka MŠ 23

Akce školy Preventivní programy ve 4. a 5. roč. Ve středu 12. 3. 2014 jsme opět přizvali lektorky z občanského sdružení Podané ruce, aby naše žáky 5. ročníku varovaly před nadměrným užíváním alkoholu a seznámily děti s jeho účinky na lidský organismus. Strávili jsme společně dvě hodiny plné aktivit, které žáky velmi zaujaly. Téhož dne proběl rovněž ve čtvrtých třídách ve spolupráci s občanským sdružením Podané ruce preventivní program na téma „Kouření“. Cílem bylo dětem poskytnout základní informace o nebezpečí spojené s kouřením a jaký může mít tento zlozvyk vliv na zdraví a vzhled lidí. Součástí programu byly různé aktivity, ve kterých žáci získávali důležité informace a ve kterých mohli vyjádřit i svůj názor na kouření. Doufáme, že získané informace jim pomohou k tomu, aby s kouřením vůbec nezačínali.

Preventivní program pro 7. roč. Žáci 7. A třídy se zúčastnili preventivního programu s názvem „Co si pustím do života“. Plněním zadaných úkolů a formou her se chlapci a dívky spolu s lektorkou sdružení Podané ruce zamýšleli nad tím, co je pro ně opravdu důležité. Přemýšleli o tom, jak drogy mění životy lidí a jejich hodnotové žebříčky, snažili se najít odpověď na otázku kdo a jak může závislým na drogách pomoci. 24

Preventivní program pro 6. roč. Dne 17. 3. 2014 proběhl v 6. ročníku preventivní program, který vedla por. Mgr. Zdeňka Procházková z Policie ČR, specialistka na prevenci trestných činů. Žáky seznámila s pojmem Kyberšikany a počítačovou kriminalitou. Upozornila je na možná nebezpečí při užívání sociálních sítí.

Preventivní program pro 3. roč. V pondělí 17. března se žáci třetího ročníku v rámci preventivních programů organizovaných naší školou zúčastnili dopravní výchovy řízené Policií České republiky. Kladně zapůsobila už sama přítomnost uniformované lektorky a zvýšila tím zájem o toto téma. A protože třeťáci nejsou žádnými nováčky, prokázali nejen zaujetí, ale i uspokojivé znalosti.

Preventivní program pro 8. roč. Dne 24. 3. 2014 proběhl v 8. ročnících preventivní program na téma „Trestní odpovědnost“. Přednáška byla zaměřena na věkovou kategorii našich žáků. Policistka seznámila děti s možnými riziky používání sociálních sítí, přechovávání návykových látek a jinou trestnou činností.

25

Den řemesel Dne 4. 4. 2014 žáci osmého ročníku navštívili Střední odbornou školu a Střední odborné učiliště stavební Brno – Bosonohy. V rámci projektu Šikovné ručičky – cesta k řemeslu si mohli vyzkoušet různá řemesla, např. truhlář, tesař, klempíř, čalouník… Žáci si odnesli nejen spoustu informací a zážitků, ale i výrobky, které sami vytvořili.

26

Projekt Mládež a zdraví V pondělí 7. dubna 2014 se žáci pátého, sedmého a devátého ročníku zúčastnili mezinárodního výzkumného projektu Světové zdravotnické organizace „Mládež a zdraví“ (The Health Behaviour in School-aged Children). Projekt je zaměřen na problematiku zdraví a životního stylu dětí a faktorů, které mohou mít vliv na zdravotní stav. Tento projekt je souběžně řešen ve 43 zemích Evropy, v Kanadě a v USA a v České republice je podporován Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Ministerstvem zdravotnictví ČR a Světovou zdravotnickou organizací. Žáci v rámci projektu vyplnili anonymní dotazníky. Výsledky průzkumu budou zpracovány souhrnně za celou Českou republiku.

Den Země 2014 Dne 22. 4. 2014 na naší škole proběhl tradiční projektový den ke Dni Země. Každá třída II. stupně se rozdělila do skupin. Žáci ve skupinách měli za úkol vyrobit z materiálu, který by jinak skončil na smetišti, stolní hru. Z kartonů, látek, papíru, PET-lahví vyrobili stolní hry jako pexeso, dámu, šachy, poker či twister. Někteří pojali úkol po svém a pustili se do výroby úplně nové hry s vlastními pravidly. Ve zbytku dne skupiny absolvovaly již tradiční závod, kde na stanovištích musely plnit úkoly zaměřené na ekologii, ochranu a znalost přírody. Počasí nám nepřálo. Někteří žáci museli překonávat těžkosti vodou nasáklého terénu. Pro skupiny, které měly startovat jako poslední, byl závod kvůli trvalému dešti přesunut do školy. 27

Stanoviště: Na prvním stanovišti na žáky čekala tvorba vlastní básně, ve které museli použít zadaná slova s ekologickou tématikou. Druhým úkolem bylo pouze hmatem poznat a roztřídit komunální odpad. Všeobecný přehled žáků prověřil třetí úkol (A-Z kvíz). Na čtvrtém stanovišti se žáci potýkali se skládáním obrázků živočichů. Poté se snažili uhádnout, jakou potravou se zvířátka živí. A závěrečným úkolem bylo nanosit po lžičkách do nádoby co nejvíce vody. Každá skupina absolvovala závod po svém. Někteří žáci celou cestu běželi, jiní ho pojali turisticky a opatrně, protože terén byl kluzký. Střípky z I. stupně: Žáci 5.A vyráběli papírové květiny z vyřazených atlasů světa, které spojovali do závěsů a budou zdobit chodby naší školy. Poté se vydali na exkurzi do místní čističky odpadních vod. Žáci 4.A si přinesli odpad z různých druhů materiálů, tématem bylo vytvoření pohádkové postavy „čarodějnice“. Po rozdělení do skupin se dali do práce a jejich výtvory byly opravdu pozoruhodné. Po dokončení práce dali hlavy dohromady a o „své čarodějnici“ napsali velmi pěkné povídání.

28

Preventivní programy v 9. a 7. roč. V pondělí 28. dubna se žáci 9. ročníku zúčastnili preventivního programu „Když děti mají děti“ s lektorkou sdružení Podané ruce. Program byl zaměřen na zodpovědnost v partnerských vztazích. Žáci společně rozplétali osudy dívky svého věku, která nechtěně otěhotněla. Hledali možná řešení takové situace a hlavně odpovědi na otázku, jak se do podobných problémů vůbec nedostat. 28. dubna proběhl v sedmém ročníku preventivní program „Drogy“ s lektorkou sdružení Podané ruce. Byl zaměřen na vznik závislostí, jejich destruktivní vliv na lidské zdraví a vztahy, se zaměřením na kouření, alkohol a marihuanu. Pomocí hraní scének si žáci nacvičovali, jak účinně drogu odmítnou a jak se podobným nabídkám bránit.

Ukázky hodin Ruština v 8. roč. V rámci hodin ruského jazyka si žáci osmého ročníku důkladně procvičili názvy barev. Základem bylo 11 barev, které si nadepsali na malé lístečky s lepítkem. Ty pak měli za úkol připevnit na předměty v prostorách školy, které měly odpovídající barvu. Na celkovou aktivitu jim byl vymezen čas 15 min. Eva Karbašová

Angličtina ve 3. roč. V letošním školním roce jsme se žáky třetího ročníku v rámci hodin anglického jazyka opět vyzkoušeli alternativní metody při výuce potravin. Jelikož v minulém školním roce byla forma hry na obchod velice úspěšná, zopakovali jsme ji i letos. Úkolem žáků bylo donést krabičky od různých potravin. Jejich anglické názvy se

29

naučili v průběhu hry, kdy si podle seznamu dané potraviny měli nakoupit. V hodinách AJ si žáci třetího ročníku vyzkoušeli, zda dokáží rozpoznat druh zeleniny pouze podle chuti. Žáci pracovali ve dvojicích. Na začátku hodiny si zeleninu nakrájeli dle anglických pokynů. Poté si jeden žák z každé dvojice zavázal či přikryl oči kapesníkem. Jeho spolužák ho postupně krmil, přičemž úkolem žáka se zavázanýma očima bylo danou zeleninu anglicky pojmenovat. Děti byly tak kreativní, že dávaly ochutnávat i několik druhů zeleniny najednou. Eva Karbašová

Výchova ke zdraví v 7.A V rámci tématu „Pozitivní hodnocení sebe a svého okolí“ ve výchově ke zdraví žáci 7. A třídy vytvářeli televizní noviny plné pozitivních zpráv. Týden před realizací projektu sbírali v tisku a dalších médiích pozitivní zprávy ze svého okolí. Z těchto zpráv pak sestavili zpravodajskou relaci. Každá skupina dala dohromady realizační tým a rozdělili si role. Někteří vytvářeli technické zázemí (pozadí zpráv, hudební vstupy), jiní se ujali úlohy zpravodajů nebo moderátorů zpráv. Mgr. Pauková Dana

30

Exkurze do Osvětimi 2014 Ve středu 19. března se uskutečnil již třetí ročník exkurze do polského města Osvětim, které je neblaze proslulé coby místo, kde se v dobách druhé světové války nacházel vyhlazovací tábor. Celodenního poznávacího výletu, který byl doplněn o návštěvu Technického muzea Tatra Kopřivnice, se zúčastnilo 48 žáků 8. a 9. ročníku. Martin Bublák a Dana Pauková

5. roč. – Beseda se včelařem Ve středu 2. dubna přišel mezi žáky pátých tříd pan Jan Dvořák z Bratčic, který se již 65 let věnuje včelaření a s velkou láskou se o včely stará. Beseda probíhala tři hodiny a pan Dvořák měl stále o čem vyprávět. Bylo to velmi zajímavé a poučné povídání. Děti měly za úkol napsat, co si z přednášky pamatují.

Exkurze do SZS Ivančice Ve středu 16. 4. 2014 jsme se žáky 5.A navštívili Stanici záchranné služby v Ivančicích. Zde nás přivítal pan Luděk Šacher, který na místní stanici pracuje jako záchranář. Ukázal dětem podrobně vybavení sanitního vozu, děti si „potěžkaly“ kufry, které na místo zásahu musí donést jednotliví členové posádky. Změřili jsme si tep a na jednom ze žáků nám předvedl monitorování srdeční činnosti. Trénovali jsme srdeční masáž a zástavu tepenného krvácení. Během naší návštěvy vyjížděla místní posádka třikrát k zásahu. Na konci exkurze si děti napsaly test, aby si zopakovaly své nově nabyté znalosti. Výlet jsme zakončili návštěvou cukrárny a naše dojmy z celé akce kazilo jen chladné počasí. 31

Úspěchy ve sportovních soutěžích V květnu se žáci naší školy zúčastnili již tradičních lehkoatletických závodů – Pohár rozhlasu. Pěkná umístění získali jak v okrskových kolech, tak při postupu do okresního finále: Pořádí škol v okrskovém kole konaném v Ivančicích Mladší žáci 1. Dolní Kounice 2. TGM Ivančice 3. GJB Ivančice 4. ZŠ Oslavany 5. ZŠ Zastávka 6. ZŠ VM Ivančice 7. ZŠ Rosice Mladší žákyně 1. Dolní Kounice 2. GJB Ivančice 3. ZŠ Oslavany 4. ZŠ VM Ivančice 5. ZŠ Zastávka 6. TGM Ivančice 7. ZŠ Rosice

Starší žáci 1. TGM Ivančice 2. Dolní Kounice 3. GJB Ivančice 4. ZŠ Rosice 5. Gym. Zastávka 6. ZŠ Oslavany

3782 bodů 3292 bodů 2916 bodů 2792 bodů 2548 bodů

5431 bodů 4950 bodů 4658 bodů 4646 bodů 4626 bodů 4352 bodů

2373 bodů 4297 bodů 4007 bodů 3844 bodů V okresním finále konaném v Brně skončili ml. žákyně na 2. místě, ml. žáci na 3. místě.

3148 bodů 2819 bodů 2524 bodů

32

Dění v MŠ Smetanova Karneval v MŠ 26. února 2014 se uskutečnil v MŠ karneval. Karnevalové kostýmy si děti oblékly hned ráno. V dopoledních hodinách jsme navštívili tělocvičnu – zde proběhla promenáda a představování jednotlivých masek. Děti si zahrály pohybovou hru „Na sochy“, dále v doprovodu písničky „Mašinka“ jezdily jako vláček. Ve třídě jsme si zahráli hru „Tanec židlí“. Ke karnevalovým oslavám přispělo také občerstvení, které připravili rodiče dětí.

19. 3. 2014 naše MŠ navštívila v rámci TVP „Kniha je můj kamarád“ Městskou knihovnu v Dolních Kounicích. Knihovnice paní Jana Káčerková nás přivítala a seznámila děti s chodem knihovny a ukázala dětem oddělení dětské knihy a časopisy, které si děti mohly prohlédnout. Dětem se prohlídka knihovny velice líbila a na závěr jsme si knihy do MŠ také zapůjčili. Děti si měly možnost prohlédnout knihovnu v ZŠ, kterou nás provedla a seznámila Mgr. Šafářová. 33

V rámci environmentální výchovy „Den země“ jsme si vyšli na daleký výlet „Poznáváme své okolí“. Pro tuto akci jsme si vybrali cestu k Pravlovu, kde se nachází spousta zajímavostí. Pozorovali jsme přírodu, nacházeli různé léčivé byliny, na řece jsme viděli divoké kachny. Došli jsme až k ohradě, kde děti pozorovaly koně, které se jim velice líbili. Z výletu si odnesly pěkné zážitky. 23. 4. se naše MŠ zúčastnila divadelního představení, které pořádalo TIC města Dolní Kounice v kulturním domě pod názvem Káťa a Škubánek. Dětem se představení velice líbilo a těšily se na pohádkový muzikál Lví král. V rámci TVP pod názvem „Velikonoce – Barevný týden“ se děti mohly seznámit s nejrůznějšími tradicemi a zvyky. Nejprve se seznámily se setím obilí, kterého později využily k výzdobě třídy. Vyzkoušely různé techniky malování vajíček, vytvářely velikonoční přání. Největším zážitkem byla výroba obřího vejce, které si děti pomalovaly temperovými barvami. Svoje výrobky si mohly odnést domů. 34

Návštěva muzikálu Děti naší MŠ navštívily muzikál „Lví král“ 28. 5. 2014 v Kulturním domě Dolní Kounice. Dětem se představení velice líbilo, protože uslyšely známé písně z animované pohádky. Přestavení uvedla ZUŠ Ivančice.

Hasiči Ivančice v naší MŠ Naše MŠ požádala Hasičský záchranný sbor Jihomoravského kraje Ivančice o ukázky práce a techniky, kterou potřebují k výkonu svého povolání. Předvedli dětem, jak se provádí různé záchranné práce a zároveň si děti mohly vyzkoušet nezbytné vybavení. Dětem se ukázky velice líbily. Děkujeme panu Tomáši Zbořilovi, který nám pomohl s organizací této návštěvy. Pro naše děti to byl nezapomenutelný zážitek.

Informace a podrobnosti z dění na škole najdete na našich webových stránkách:

www.zsdolnikounice.cz 35

Co se neobjevilo v článku Volný čas v časopise Můj domov. Jako zástupce vedení ZŠ a MŠ Dolní Kounice považuji za nutné reagovat na článek uvedený ve druhém čísle časopisu Můj domov, protože se též dotýká naší školy a jejích součástí. Návrh řešení se mi zdá být učiněn bez hlubší znalosti problematiky, nebo snahou nabídnout veřejnosti populistické řešení. Zájmové vzdělávání má právní rámec v zákoně č. 561/2004 Sb. (školský zákon) kde je v § 111 definováno, jakými způsoby se uskutečňuje. K tomuto zákonu je vydán prováděcí předpis – vyhl. č. 74/2005 Sb. o zájmovém vzdělávání ve znění vyhlášky 279/2012 Sb. zde, v části druhé, je stanoveno, ve kterých školských zařízeních se zájmová činnost uskutečňuje (středisko volného času, školní klub, školní družina.). Dále vyhláška stanovuje formy, obsah a rozsah činnosti, organizaci provozu a podmínky úhrady za školské služby. Nejprve je tedy nutno říci, že navrhovanou změnou ( DDM a školní družina) vznikne nové školské zařízení – právní subjekt, který musí být zapsán v rejstříku škol a školských zařízení MŠMT. Pokud příslušný krajský úřad vyhoví žádosti a MŠMT zapíše do rejstříku, vzniká samostatný právní subjekt se svým sídlem, vedením, zaměstnanci, majetkem, účetnictvím a administrativou. V souladu s ustanovením § 5 odst. 2 školského zákona musí školské zařízení zpracovat svůj školský vzdělávací program v souladu s cíli a průřezovými tématy rámcových vzdělávacích programů. Mimo to musí zaměstnanci tohoto právního subjektu splňovat kvalifikační předpoklady dle zákona 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících. Sloučit školní družinu (ŠD) s nově vzniklým subjektem nelze. Znamená to zrušit současnou součást školy – ŠD a začlenit ji jako součást již při vzniku nově navrhovaného subjektu. ŠD má mnoho specifik (naplňování oddělení, míra vyučovací povinnosti vychovatelů, jejich kvalifikace, hygienické požadavky na prostory a provoz…). Protože zde existuje současný právní subjekt – ZŠ a MŠ Dolní Kounice se svými součástmi (MŠ, ŠD, školní jídelna), muselo by docházet mezi subjekty k fakturaci nájmu, zařízení, vody, EE, tepla, zajištění zázemí pro zaměstnance.... I laik pochopí, že pokud existují různé subjekty se svými rozpočty, nemůže jeden vyvíjet svou činnost na úkor druhého. Dále vidím spornost v tom, jestli veškerá zájmová činnost může být zdarma nebo za poplatek cca 400,– Kč/rok. I zmiňovaný příklad DDM Oslavany stanoví poplatek za kroužek 70,– Kč/měsíc, tedy 700,– Kč/rok. (osvobození mohou žádat od druhého měsíce děti navštěvující nejméně 2 kroužky a navštěvující školní družinu – tedy děti I. stupně). Na mzdy a ostatní neinvestiční výdaje (odvody, DPP, DPČ, přímé náklady na vzdělávání) obdrží zařízení peníze od Jihomoravského kraje dle normativů vztažených na počet zapojených dětí. Všechny ostatní náklady, jež jsou klíčové(nákup drobného majetku, vybavenosti, spotřebního materiálu, služeb, energie, údržba, pojištění, ...), jdou z příspěvku zřizovatele – tedy města. Proto je nutné najít takové 36

vyvážení, které by bylo únosné pro rodiče – myslím, že každý racionálně myslící člověk uzná, že navrhovaných cca 1,66 Kč/den (slovy jedna koruna šedesátšest haléřů za den)) za celoodpolední program jejich dítěte je víc než úsměvné. (provoz 12 měsíců, cca 20 dní v měsíci) Jsem toho názoru, že nastíněná koncepce není „ideální“ cestou. V Dolních Kounicích existuje mnoho dobrovolných organizací, které pracují s dětmi a mládeží, občanská sdružení, školní družina, klub Konus. K naplnění cílů stanovených pro zájmové vzdělávání vč. osvěty a prevence stačí určitě lepší součinnost a plánování. Pokud by mínění bylo takové, že se má pro tento účel zřídit oficiální organizace s veškerým personálním, administrativním a ekonomickým zázemím, přináším lacinější řešení. Vytvořit rozhodnutím zastupitelstva další součást školy - středisko volného času, kde bude státem placené personální obsazení, a jako materiální zázemí se dá z velké části využívat současné vybavení naší organizace. Mgr. Oldřich Brabec, zástupce ředitele ZŠ a MŠ

Městská knihovna v Dolních Kounicích Nové knihy za březen, duben a květen 2014 Callan, Jamie

Francouzky neztrácejí šmrnc

323

Murín, Gustáv

Slovenská mafie v Praze

327

Barnouw, David

Kdo udal Anne Frankovou?

347

Nový občanský zákoník úplně pro všechny

347

Nový občanský zákoník. Rodinné právo

615

Dethlefsen, Thorwald

Nemoc jako cesta

74

Eder, Elisabeth

Velikonoční vajíčko

78

Gratias, Petr

V erbu Progres

797

Tomšíček, Jan

Na jachtě do světa

914.7 Tomšíček, Jan

2.

Do Vladivostoku na na zmrzlinu na kole

916

Tomšíček, Jan

K Viktoriiným vodopádům na kole

3.

916

Tomšíček, Jan

V Jihoafrické republice na kole

2.

918

Nazarov, Petr

Jižní Amerika

919

Nazarov, Petr

Aloha Molokai 37

B

Brown, Sandra

Smrtelné nebezpečí

B

Clancy, Tom

Cílená hrozba

B

Dočekalová, Markéta

Rychle a bezbolestně

B

Dyk, Viktor

Krysař

B

Felscherinow, Christiane Christiane F. – Můj druhý život

B

Formánek, Josef

Umřel jsem v sobotu

B

Forsyth, Frederick

Seznam smrti

B

Hakl, Emil

Skutečná událost

B

Janečková, Klára

Deník Gréty Kaiserové

B

Janouch, Katerina

Nalezenec

B

Keleová-Vasilková, Táňa Lék na smutek

B

King, Stephen

Doktor Spánek

B

Méndez, Antonio J.

Argo

B

Páral, Vladimír

Kniha o biči

B

Pekárková, Iva

Péra a perutě

B

Romanová, Ľubomíra

Milosrdný spánek

B

Shakespeare, William

Zkrocení zlé ženy

B

Sington, Philip

Einsteinova krev

B

Steel, Danielle

Do skonání času

B

Třeštíková, Radka

Dobře mi tak

B

Urban, Miloš

Přišla z moře

B

Váňová, Magda

Babí léto

B

Vondruška, Vlastimil

Přemyslovská epopej III

B

Wood, Barbara

Had a hůl

M

Kinney, Jeff

Deník malého poseroutky

M

Lamková, Hana

Matylda

M

Lindgren, Astrid

Karkulín je nejlepší

3.

3. 5. 2.

Jana Káčerková, městská knihovna 38

Den dětí 1. červen je svátek věnovaný našim nejmenším. U příležitosti tohoto svátku se u nás každoročně připravují nejrůznější zábavné a sportovní akce pro děti. Děti tento svátek vnímají, jako den plný zábavy, her, soutěží, sladkých odměn, drobných dárků, zajímavých atrakcí a legrace. V tomto stylu se nesl i Den dětí v Dolních Kounicích. Město ve spolupráci s Konus klubem, SDH Dolní Kounice, Mysliveckým sdružením D. Kounice a Judo Trboušany připravili pro děti opravdu bohatý program. 140 dětí v doprovodu rodičů a prarodičů strávilo v prostorách kláštera a Malého hřiště příjemné odpoledne. Jako pro organizátory těchto akcí je nám odměnou vysoká návštěvnost, která rok od roku stoupá. V tomto nadšení budeme i nadále pokračovat, a proto si Vás již teď dovolujeme pozvat na podobnou akci, která se uskuteční koncem letních prázdnin. Přejeme všem dětem i rodičům krásné prázdniny, báječnou dovolenou, spoustu slunce, klidu, letní pohody, nových úžasných zážitků, šťastné cesty i návraty.

39

Svatogothardské slavnosti

Již 7. ročník vinařských slavností proběhl dne 3. 5. 2014 na Masarykově nám. v Dolních Kounicích. Zájem vinařů o prezentaci vín byl veliký, letošního ročníku se zúčastnilo 97 vinařů z Dolních Kounic, Moravských Bránic, Nových Bránic, Mělčan a Pravlova. Vinaři poskytli ve svých stáncích 303 druhů vín, které měli možnost návštěvníci ochutnat. Na Masarykově nám. nebyly pouze příležitosti k degustaci vín, ale během celého dne bylo možno bavit se celou řadou doprovodných aktivit – Cimbálová muzika, Pěvecký sbor Mužáci, výstavy v kulturním domě i synagoze, atrakce pro děti apod. Novinkou letošního roku byl Cyklovýlet s Českým rozhlasem Brno, který přijelo podpořit několik desítek nadšených cyklistů. Fotografie ze všech pořádaných akcí města si můžete prohlédnout na stránkách Dolních Kounic www.dolnikounice.cz. 40

Na zajímavé akce a programy pro dospělé i děti se můžete těšit i o letních prázdninách. Kulturní léto nabídne obyvatelům D. Kounic např.: 19. 7. – Koncert skupiny Žalman a spol. 26. 7. – Noční prohlídku kláštera s hudební skupinou Revalband 9. 8. – Tradiční letní vodácký karneval 23. 8. – Koncert skupiny Devítka 30. 8. – Noční prohlídku kláštera Rosa coeli Výstavy fotografií a obrazů v prostorách židovské synagogy, malování na chodníku, divadelní představení z cyklu Malý festival loutky, Dětský den k ukončení prázdnin, Bienále 2014, Koncert Brněnského filharmonického sboru Beseda Brněnská, Historické slavnosti města, Drakiádu a mnoho dalších. Jana Jurková, TIC Dolní Kounice

Kounické medailové žně na MS v kanoistice Na letošním mistrovství světa v kanoistice na divoké vodě v italské Valtellině, měl náš oddíl kanoistiky také zastoupení. A to nově složenou posádku deblkánoe Petr Veselý a Marek Rygel, který se k závodění vrátil po tříleté sportovní pauze. Marek letos přestoupil do KK Brno, ale je odchovaný Kouničák. Tato naše posádka vybojovala, na těžkých italských peřejích titul MISTRŮ SVĚTA v dlouhém sjezdu. Kromě mistrovského titulu, získali ještě další tři medaile. V týmovém dlouhém sjezdu stříbrnou a dále dvě bronzové za individuální sprint a sprint týmů. Český národní tým vybojoval v italské Valtellině celkem 15 medailí z toho 4 putují zásluhou Petra Veselého a Marka Rygla do Dolních Kounic. GRATULUJEME !!!!!! Ti z vás, kteří by chtěli Petrovi pogratulovat osobně, či se podívat jak závodí, jste srdečně zváni na Dolnokounické slalomy. Ty se budou konat 5.–6. 7. 2014 pod mostem mezi Novými a Moravskými Bránicemi. Vždy od deseti hodin. Také bude možnost vidět naše mladé závodníky, jak se popasují s Kounickou slalomovou tratí. Občerstvení zajištěno a budeme se na vás těšit. Za kanoistický oddíl Martin Střecha 41

Historická osobnost Mimokřesťanských dokumentů o Ježíši není mnoho, nicméně jednoznačně se však jimi Kristova historická existence dokazuje. Všechny tyto nekřesťanské dokumenty jsou cenné tím spíše, že pocházejí od autorů, kteří byli vůči Ježíšovi a jeho zvěsti lhostejní, kritičtí nebo vyloženě i nepřátelští. Ale jaký zájem mohla vzbudit sekta, „hodná opovržení“? Vědec Wolfgang Trilling podotýká: „Těchto svědectví je velmi málo. Musíme si uvědomit, že smrt nějakého bezvýznamného tesaře v zapadlé Palestině neměla pro Řím žádnou důležitost. Zmizela dokonale mezi nesčetnými tresty římské provinční správy. Proto není na tom nic divného, že máme tradici pocházející pouze z křesťanského okruhu. Ti totiž měli o Ježíše osobní zájem“ (Hledání historického Ježíše, Vyšehrad 1993). Ve své době byl Ježíš z Nazareta jedním z vícera židovských reformátorů a mezi nežidovskými historiky nejspíš nevzbudil žádnou významnou pozornost. Navíc se to celé odehrávalo na periferii tehdejšího světa. „Když se to tak vezme“, říká filozof Jean Guitton, „není nic divného na tom, že náboženské hnutí, které se objevilo v podobě poloilegální strany, jako jediné zná svou vlastní minulost a že o něm nemůžeme mít jiné informace než ty, které nám podávají jeho přívrženci a jeho věrní. Kdo nám poskytne informace o Leninově životě, jeho cestách, jeho myšlení před rokem 1917, když ne jeho vlastní společníci? To, co se teprve rodí, je nutně dějinám skryto.“ Proto se většinou o Kristu dozvídáme až s rozšířením samotného křesťanství. Vědomí historičnosti Ježíše bylo navíc velmi silné už v prvním století. Aby se křesťanství zformovalo kolem mýtické ideje bez zakladatele, potřebovalo by mnohem delší čas a méně dramatické dějiny. Kdyby Ježíš neexistoval, jak by mohla vzniknout sekta mučednického charakteru? Uvědomme si navíc, že to celé vzniklo v hebrejském světě, který byl velmi uzavřený a nepřijímal pohanské archetypy, měl svého jediného Boha, zdroj své identity atd. Ve skutečnosti je každý mýtus hodnotově neutrální silou formující celospolečenské paradigma. Argumentem může být též skutečnost, že křesťanství obsahuje několik tvrzení, která byla natolik pohoršlivá jak pro židovské i pohanské obyvatelstvo římské říše, že je nepředstavitelné, aby toto náboženství vzniklo bez vlivu určité historické postavy. Argumentem často užívaným pro historicitu samotného Ježíšova života je tzv. důkaz ex silentio, podle něhož o Ježíšově životě jako takovém nepochyboval nikdo z raných odpůrců nového náboženství. Mezi ty patří např. Frontón z Kyrty či Kelsos (Celsus), Lukiános, Flavius Iosephus a Filostratos nebo rabínský Talmud, avšak žádný z nich, ač popírají křesťanství především na základě filozofické argumentace, nepopírá fakt Ježíšova života. I urážlivé poznámky týkající se Krista jsou ve skutečnosti cenným argumentem pro jeho historicitu. V celém starověku (a starověcí pisatelé měli přístup k mnohem většímu množství pramenů a dokumentů než my), ba až do konce 18. století se nenašel nikdo kdo by pochyboval i Ježíšově existenci. První kdo vyslovil pochybnosti o Ježíšově existenci byl asi francouzský historik Constan42

tin Francois Voney v roce 1791. Známkou neobjektivní zaujatosti je výrok Thomase Paineho, jednoho z raných amerických skeptiků, napsal: „Neexistuje žádný historický písemný doklad napsaný v době, ve které měl Ježíš Kristus domněle žít, jež by popisoval existenci takové osobnosti nebo takového člověka.“ V podobném duchu píše anglický skeptik Bertrand Russel v literární úvaze „Proč nejsem křesťan“: „Z hlediska historie je otázka, zda-li Kristus vůbec kdy žil, značně sporná. Jestliže žil, potom o něm nic nevíme. Nemohu cítit jinak, než že Kristus, pokud se týká jeho moudrosti nebo ctností, nestojí docela tak vysoko jako jiní lidé, které známe z historie. Myslím, že bych měl Buddhu nebo Sokrata umístit nad Kristem.“ Židovské prameny jsou ve zprávách o Ježíšovi stejně skrovné jako zprávy pohanské, což je pochopitelné. V úředních židovských spisech, jakým je např. Talmud, nacházíme převážně nepřímé narážky. Jsou to například velmi tendenčně zkreslené příběhy, jejichž podobnost s životem Ježíše však není náhodná. Jsou to vyprávění plná pichlavých narážek na učení a skutky Krista. Mučedník Justin v polovině 2. století, ve svém díle „Dialog s /Židem/ Tryfonem“ kritizuje židovské učitele za šíření pomluv o Ježíšovi. Existují i pozdější „životopisy“ Ježíšovy. Všechna tato díla ukazují postoj Židovstva k Ježíšovi v prvních stoletích. Nejvýznamnějším židovským autorem je Josef Flavius (narozený 37/38–100), přestože patří mezi Židy, svým významem si zasluhuje zvláštní pozornost. Ve svých spisech, ač mluví mnoho o osobách ze židovského prostředí, které se vyskytují i v evangeliích, Ježíše nikde nezmiňuje, ani křesťany, s výjimkou tří míst. První místo hovoří o smrti Jana Křtitele (Židovské starožitnosti, 18. kapitola). Druhé o smrti Jakuba bratra Ježíše zvaného Kristus, tamtéž ve 20. kapitole. O třetím místě (tamtéž, 18. kapitola) se vedou pochybnosti, zda ho tam nevepsala nějaká neznámá křesťanská ruka. Jde o svědectví o Ježíšovi, o jeho životě, smrti a zmrtvýchvstání a o křesťanech. Ač starokřesťanský historik Eusebios o pravosti místa ve 4. století nepochyboval někteří si myslí, že je nemožné, aby Josef Flavius jako Žid a farizej vydával tak nápadně uctivé svědectví právě o Ježíši. Kdo byl Flavius Iosephus? Původním jménem Josef ben Matitjahu se narodil roku 37/38 po Kristu v bohaté židovské rodině. Byl vzdělaným člověkem obeznámeným s detaily nejen židovského myšlení, ale i řecko-římské kultury. Během židovských válek proti Římu se v pozici vysokého velitele za jisté bezvýchodné situace vzdal a protože se mu podařilo získat přízeň vítězů, dožil zbytek života ve službě Římanů jakožto dvorní historik císaře Vespasiána. V posledních létech života se věnoval sepisování historických prací, což má pro křesťanskou apologetiku obrovskou hodnotu. Za jedno z nejstarších svědectví o Ježíši bývá považována jeho zmínka ze zmíněných Židovských starožitností z 20. kapitoly, a to v souvislosti s poměry v Judsku za velekněze Anana před nastoupením prokurátora Albina: „Ananos svolal zasedání synedria (velerady soudců) a předvedl před ni bratra Ježíše zvaného Christos-Mesiáš jménem Jakub a některé další, obvinil je, že překračovali zákon a předal je, aby byli ukamenováni.“ (Ananos byl velekněz roku 63 a po třech měsících byl sesazen.) 43

Z tohoto textu je patrné, že Josef Flavius věděl o křesťanské obci v Jeruzalémě, v jejímž čele stál Jakub, bratr Páně. Považoval ji zřejmě ještě za součást židovství. Zajímavé je, že pro něj hrál důležitou roli především Jakub, nikoliv Ježíš sám. To by nasvědčovalo jednak důležité roli, kterou Jakub ve své době hrál, a vážnosti které se těšil zřejmě i u Židů, jednak nezájmu o historického Ježíše. Jako by tím tvůrcem nového učení byl Jakub a jeho přívrženci. Židovské starožitnosti byly dokončeny v letech 93–94. Na tento text se třikrát odvolává Origenés/kolem roku 185–253(4) a Eusebius (263–339), autor Církevních dějin. Oba kladou Jakubovu popravu do souvislosti se zničením Jeruzaléma. Eusebius se odvolává na výrok Flavia, který ovšem v jeho Židovských starožitnostech není: „Jakub byl pro svou spravedlnost tak obdivován a vážen, že i rozumní Židé věřili, že on byl příčinou proč tak brzy po jeho mučednické smrti následovalo obležení Jeruzaléma… toto si sami zavinili kvůli tomu, čeho se na něm dopustili. Aspoň Josef nic nenamítá proti tomuto tvrzení, když říká: Toto se stalo Židům jako trest za spravedlivého Jakuba, bratra Ježíšova zvaného Kristus, poněvadž Židé usmrtili spravedlivého.“ Vzápětí pak Eusebius cituje patřičnou pasáž ze Židovských starožitností. Druhým textem, který je v souvislosti s nejstaršími mimobiblickými svědectvími uváděn je tzv. Testimonium Flavianum z 18. knihy Židovských starožitností. Tento text je badateli už od 16. století považován za velmi sporný. V Židovských starožitnostech se dochoval v následující podobě: „V té době žil Ježíš, moudrý člověk, pokud ho ovšem máme (smíme) nazývat člověkem. Byl vykonavatelem podivuhodných skutků, učil lidi, pro které bylo potěšením přijímat pravdu, a získal jak mnoho Židů, tak i mnoho Řeků (pohanů). Tento byl Christos (Mesiáš). A když ho na základě udání našich předáků Pilát odsoudil k smrti ukřižováním, ti, kdo ho prve milovali, (s tím) nepřestali. Zjevil se jim totiž třetího dne živý, jak o něm předem hlásali Boží proroci toto i přemnoho jiného podivuhodného. A ještě dodnes nezanikl ‚rod‘ křesťanů (christianoi), kteří se tak nazývají podle něho.“ Autenticita tohoto textu je předmětem odborné diskuze. Zatímco Eusebius ve svých Církevních dějinách se na toto svědectví odvolává, Origenés ho nezná, neboť ve svém spisu „Proti Kelsovi“ říká, že Josef Flavius Ježíše za Mesiáše nepovažoval. Text z 18. knihy Židovských starožitností je díky tomu často považován buď za starokřesťanskou vsuvku, která se dostala do textu v době mezi Origénem a Eusébiem, nebo za křesťanské přepracování nějakého stručnějšího Flaviova textu. Druhé hypotéze napomáhá skutečnost, že bylo nalezeno nové znění Flaviova textu (uveřejněno roku 1971), které pochází z díla arabského historika a biskupa hierapolského Agapia (10. století). Ten ho uvedl v následující podobě: „V té době žil moudrý muž jménem Ježíš. Jeho způsob života byl dobrý a byl znám jako ctnostný. A mnoho lidí z Židů i jiných národů se stalo jeho učedníky. Pilát ho odsoudil k ukřižování a ke smrti. Říkali, že se jim zjevil třetí den po ukřižování a že byl živ, podle toho byl pokládán za Mesiáše, o němž proroci předpovídali zázraky.“ Objev tohoto textu učinil semitolog, profesor Hebrejské univerzity v Jeruzalémě Schlomo Pines. Pines a mnozí další jsou přesvědčeni, že v textu jenž byl 44

přeložený nejprve do syrštiny a pak do arabsky psané Agapiovy Světové historie, máme původní znění Flaviova svědectví. Diskuzi kolem Testimonia Flavianum shrnuje PhDr. Alena Frolíková, CSc. (Ústav pro klasická studia AV ČR, Praha) ve své knize Rané křesťanství očima pohanů: „Můžeme tedy shrnout, že se Josephus Flavius ve svém díle Dějiny Židů z roku 93/94 zmínil o Ježíši, považovaném za Mesiáše, který je se vší pravděpodobností totožný se zakladatelem křesťanství. Zanechal nám svědectví o tom, že Ježíšův bratr Jakub a jiní byli obviněni z nedodržování židovského zákona a že byli odsouzeni a popraveni. To je obsahem nepochybně autentické stručné zmínky ve 20. knize jeho Dějin Židů. Druhá zpráva, v 18. knize téhož díla, je problematická. Byla patrně přepracována v křesťanském duchu. Původní znění zachoval s největší pravděpodobností Agaios, ovšem v arabském znění. Pokusů o rekonstrukci Flaviova textu bylo vícero, podle Theissen-Merze je lze rozdělit do dvou základních proudů – vůči Ježíšově osobě orientované neutrálně nebo negativně. Negativně orientovaná rekonstrukce vychází z předpokladu, že Josephus Flavius referuje v části o Pilátovi o potlačených povstáních a jejich vůdcích, z hlediska svého prožidovského (a tím pádem protikřesťanského) nastavení. Neutrálně orientovanou zprávu si lze představit v duchu textu o Janu Křtiteli, zhruba ve výše uvedeném znění Agapiovy verze. Theissen-Merz pro tuto verzi předpokládají vypuštěnou zmínku o důvodech Ježíšovy popravy podobnou té, která uvádí důvody popravy Jana Křtitele.“ Obě Flaviovy zmínky jsou stručné, jak odpovídá mimo jiné i nepatrnému významu křesťanství v jeho počátcích. W. Trilling poznamenal: „Proč mlčí Josephus Flavius? Židovské starožitnosti, které jsou jeho dílem se zmiňují o Ježíšovi pouze na dvou místech – ježíšovské (18. kniha) a jakubovské (20. kniha) místo. Jakubovské místo je nahlíženo jako pravé, i když málo informativní – pojednává totiž spíše o Jakubovi, bratru Páně a ježíšovské místo, které je dnes ve všeobecnosti považováno za upravené křesťanskou rukou ve smyslu křesťanského vyznání, i když pravděpodobně jádro sepsal sám Josephus Flavius. Jsou tam patrné přechody, kdy Ježíš je nejdříve nazván moudrým mužem, ale potom se o něm říká: Byl to Kristus. Oba údaje asi sotva pocházejí od jednoho autora. Ovšem zůstává otázkou, proč Josephus se více nezmiňuje o Ježíšovi. Nejčastějším vysvětlením je, že se varoval toho, aby podrobně popisoval mesiášské hnutí a mesiášské postavy a názory, aby nevzbudil pohoršení Římanů, rsp. aby pokud možno uvedl v zapomnění dějiny těchto neustálých židovských nepokojů. Ostře se staví proti zélótům, kteří podle jeho pojetí způsobili celé přítomné neštěstí Židovstva. Vše, co se vztahuje k mesianismu, systematicky vylučuje, mlčel tedy i o křesťanech jakožto sektě, kterou by bylo možno přičíst k tíži židovské víře“ (Hledání historického Ježíše, Praha, 1993). Flavius pravděpodobně Ježíšovu existenci zamlčuje s ohledem na cíle, které sledoval, být zadobře s Římem. Zmínky o Ježíšovi, které se v jeho díle přesto objevují, považují někteří za pozdější dodatky. Ovšem již na židovském Talmudu troskotá celá hypotéza o Ježíšově příběhu jako fikci. Jako samostatné svědectví se označuje následující poznámka barájty v traktátu Sanhedrin, neoficiální, nemišnové podání. 45

Významné na tomto textu však je, že se tu výslovně uznává odsouzení, vynesené nejvyšším židovským soudem a k tomu je tu i zmínka o fakticky vykonaném trestu. Potud má tento polemický text vlastní cenu pramene. Talmud se zmiňuje o Ježíšovi pouze v negativním smyslu. Babylonský Talmud je obsáhlá sbírka tradičního učení judaismu obsahující mišnu (zákoník) a gemaru (komentáře). Mezi roky 70 až 200 po Kristu, v tzv. Tanaitské době, došlo ke kompilaci té nejranější části Talmudu, která nás v souvislosti s Ježíšem nejvíce zajímá. Je zřejmé, že pokud byl Ježíš tak významnou postavou jak popisuje Nový zákon, lze očekávat, že o něm bude v Talmudu slyšet. A tak tomu skutečně je. Více či méně jasných referencí je tu celá řada, přičemž ta nejvýznamnější pochází právě z tohoto raného tanaitského období. Hodnocení historické hodnoty míst zmiňujících se o Ježíšovi (nejznámější, které uvádí jeho smrt na kříži a popravu několika jeho učedníků) je velmi rozporné. Většina z nich je nepochybně výsledkem pozdějšího negativního hodnocení křesťanství. Za text, který může spočívat na historicky poměrně spolehlivých tradicích, bývá považován právě zmíněný: „V předvečer velikonoc (pesachu) pověsili Ješuu. Čtyřicet dní před konáním jeho popravy vyšel hlasatel a volal: Bude vyveden k ukamenování, neboť provozoval čarodějnictví a Izrael svedl k odpadu, kdo může říci něco na jeho obranu, ať přijde a řekne to. Protože však na jeho obranu nic předneseno nebylo, pověsili ho v předvečer pesachu. Rabínové učili: Ješua měl pět učedníků: Mataje, Naqaje, Necera, Buniho a Toda. Když byl Mataj předveden, řekl jim: Má-li být Mataj popraven, je přece řečeno: Kdy (hebr. mataj) se smím ukázat před Boží tváří? Oni mu odpověděli: Dobře, Mataj má být popraven, neboť je řečeno: Kdy (mataj) už zemře? Kdy zanikne jeho jméno?“ Podle Theissen Merze může tento text pocházet ještě z tanaitského období, tzn. z konce 1. až počátku 3. století n. l. Pokud tomu tak je, tak uchovává tento text zprávu o Ježíšově smrti v souvislosti s velikonocemi. Předvečer paschy by odpovídal podání Janova evangelia. Theissen-Merz se domnívají, že podle této zprávy byla Ježíšova smrt vykládána jako ukamenování a následně pověšení. Zdá se však pravděpodobnější, že je míněno ukřižování. Tato reference je zajímavá z mnoha důvodů. Jednak ze souladu s biblickou zprávou o Ježíšově popravě v předvečer židovského svátku pesach. Na první pohled nás může zarazit způsob popravy pověšením, avšak i Nový zákon používá tohoto variantního výrazu pro ukřižování (Galaťanům 3, 13, Lukáš 23, 39). Zajímavá je i změna způsobu vykonání popravy. Zatímco tato měla podle plánu proběhnout ukamenováním, na konci textu již čteme o její realizaci formou ukřižování. V souvislosti s římskou angažovaností ve věci není těžké pochopit proč. Čteme o tom, že důvodem pro Ježíšovu popravu bylo praktikování čarodějnictví a vybízení k odpadlictví. Těmito důvody bychom neměli být překvapeni, jedná se konec konců o svědectví nepřátel, které má navíc paralely v novozákonním textu. I v Novém zákoně totiž čteme o farizejském přesvědčení, že Ježíš vyháněl zlé duchy ve jménu knížete démonů. Zde v Talmudu vlastně vidíme přiznání Ježíšovy schopnosti konat zázračné činy, které jsou tu však velice pochopitelně přisouzeny čarodějnictví. 46

Podobně je tomu i s obviněním k odpadlictví od víry. V Lukášově evangeliu byl Ježíš vedoucími představiteli židovstva obviňován ze svádění národa. I tentokrát Talmud potvrzuje biblickou zvěst o Ježíšově výrazně učitelském působení. Do obvinění ze svádění a odpadu je zřejmě promítnuta pozdější situace, kdy došlo k oddělení křesťanů od synagogy. Víra v Ježíše jako Pána a Božího Syna, nedodržování rituálních předpisů, víra v Ježíše jako již vzkříšeného a „společenství“ s ním, to všechno byly pro Židy nepřijatelné odchylky, zejména pak na konci 1. století po židovské válce. V Talmudu najdeme výroky protikřesťansky laděných rabínů, kteří Ježíše vydávali za nemanželského syna cizoložnice, za svůdce a zakladatele bezbožné sekty, avšak o skutečné existenci Ježíšově nikdy nepochybovali. Hanlivé talmudské urážky Ježíše jsou ve skutečnosti cenným argumentem pro jeho historicitu. Kdyby talmudisté měli stín pochyností o jeho reálné existenci, zajisté by nevynechali příležitost vypořádat se s touto „pověrou“, ohrožující židovství. Prof. F. F. Bruce při pohledu na talmudské pasáže o Ježíšovi shrnuje: „Podle starých rabínů, jejichž mínění je v těchto spisech zachyceno, byl pro ně Ježíš Nazaretský provinilcem, který prováděl magii, opovrhoval slovy moudrých, sváděl lidi a říkal, že nepřišel rušit zákon, ale přidávat k němu. Byl pro kacířství a svádění lidí pověšen na kříž v předvečer židovských velikonoc.“ Talmud tedy nemá nejmenší pochybnosti o Ježíšovi jako historické postavě a jeho výpověď o něm potvrzuje svědectví Nového zákona. Dopis syrského stoika Mary bar Sarapiona je zřejmě nejstarším pohanským svědectvím o Ježíšovi, byť v něm Ježíš není otevřeně jmenován. Podle Theissen-Merze vznikl dopis krátce po roce 73 n. l. Historické události, na které dopis (uchovávaný v Britském muzeu) zřejmě naráží, jsou sesazení a vyhnání krále Antiocha IV. z Kommagene Římany a zničení Jeruzaléma a konec židovské samostatnosti v židovské válce (66–73/74). Syrský stoik má ke křesťanství vcelku pozitivní vztah, zřejmě pod vlivem křesťanských přátel. Dopis píše svému synovi z vězení. Srovnává v něm Sokrata, Pythagora a krále Židů, protože všichni zemřeli násilnou smrtí, žijí však v lidské paměti a tradici, a ti, kdo je zabili, byli postiženi katastrofou. „…co za užitek měli Atéňané z toho, že zabili Sokrata, což jim jako odplatu přineslo hladomor a mor? Nebo Samosatané z upálení Pythagora, neboť země byla celá v jediném okamžiku pokryta pískem? Nebo Židé z popravy svého moudrého krále, neboť jim vzápětí byla odňata říše? Neboť Bůh spravedlivě pomstil ony tři moudré: Atéňané umřeli hladem, Samosatané byli zaliti mořem, Židé jsou pozabíjeni a ze své říše vyhnáni žijí všude v rozptýlení. Sokrates není mrtev, díky Platonovi, ani Pythagoras, díky soše Héry, ani ten moudrý král, díky novým zákonům, které ustanovil.“ Vědomosti autora o Ježíšovi vycházejí z nějakého křesťanského zdroje (královský titul, pašijový příběh, poprava Židy, trest za Ježíšovu smrt – srov. Mat 25, 27). O Ježíšově zmrtvýchvstání ovšem nemluví a chápe jeho nesmrtelnost podobně jako u jiných velkých lidí: skrze jejich dílo. Křesťanství se do Sýrie dostalo velmi brzo (Pavel, Petr), takže autorův kontakt s křesťanskými kruhy je bez problémů myslitelný. Theissen-Merz řadí dopis Mary bar Sarapiona, jeho pojetí Ježíšovy osoby do 47

blízkosti Matoušova evangelia, jež vzniklo s největší pravděpodobností skutečně v Sýrii (možná v Antiochii), resp. raných syrských obcích. Další průkazné svědectví o Kristu přináší proslulý řecký satirik, pořečtělý Semita, Lukianos ze Samosaty (120–180?). V díle „O Peregrinově smrti“ se vysmívá prvotním křesťanům a v 11. kapitole píše: „…dosud uctívají toho velkého člověka, který byl v Palestině přibit na kříž za to, že uvedl v život ten nový kult… Jejich první zákonodárce je přesvědčil, že si jsou navzájem bratry, jakmile se zapřou a pominou řecké bohy a budou se klanět tomu svému ukřižovanému mudrci a žít podle jeho přikázání.“ Lukianos žil v Sýrii nedaleko míst spjatých s životem a smrtí Ježíše, mohl si proto všechno na místě ověřit. Jestliže přesto píše o Kristu jako o historické osobnosti a nemá o tom nejmenší pochybnost, je zřejmé, že o historickou osobnost opravdu šlo. Kdyby v tom byly nějaké nesrovnalosti, Lukianos ve své zaujatosti vůči křesťanům by toto rozhodně neopomenul napsat. Dr. Mirea Ryšková v knize „Doba Ježíše Nazaretského“ (nakladatelství Karolinum, Praha 2010) uvádí další starověké svědectví z pera Thalla. Thallus sepsal po roce 52 třísvazkové světové dějiny, jež se však nedochovaly. Pasáž, která připadá v úvahu, se dochovala díky kronikáři Juliu Africanovi (170–240), který uvádí Thallův výklad temnoty, jež nastala při Ježíšově ukřižování po celém Judsku a na celém světě: „Tuto temnotu nazývá Thallus ve 3. knize Historií zatměním Slunce, jak se mi zdá nesmyslné“, poznamenává Theissen-Merz (Der historische Jesus). Julius Africanus zmiňuje Thallovu racionální interpretaci temnoty v souvislosti s Ježíšovým ukřižováním a namítá proti ní, že je nesprávná, neboť v době Ježíšovy smrti byl úplněk. Pokud se Thallus vyjadřoval k Ježíšově ukřižování a tradici, která hovořila o přírodním divu, pak bylo jeho cílem jakožto nekřesťana a historika tento podle něho falešný údaj uvést na pravou míru. Víc než o okolnostech Ježíšovy smrti by tento text svědčil o pozoruhodném zájmu nekřesťanského historika a snaze se vyrovnat s křesťanskou zvěstí o Ježíšvě ukřižování racionálním způsobem. Helenistický filozof z konce 2. století Celsus (Kelsos) v díle „Pravdivé slovo“, spise namířeném proti křesťanskému učení, nazývá zakladatele křesťanství podvodníkem, synem Marie a dezertéra z římské armády, vojáka Panthery. Skutečný muž Mariin, tesař, ji prý vyhnal, proto o sobě Kristus tvrdil, že se narodil z neposkvrněného početí. V Egyptě se naučil magii a prohlašoval se za syna Božího. „Veliký byl počet těch křiklounů a podvodníků, kteří se vydávali za syny boží seslané shůry“, dodával Celsus. Jak snadno by kolem roku 178 vášnivě útočící na křesťanství Celsus snadno dokázal podvod křesťanských kazatelů, kdyby mohl tvrdit: váš Kristus nikdy neexistoval. Ale nikdy to neříká, naopak se ironicky vysmívá: za Boha jste si vybrali individuum, které skončilo bídnou smrtí ubohý život. Křesťanský historik Eusebius Pamphili, biskup v palestinské Caesarei píše: „Více než šedesátiletý Origenes v této době napsal také 8 knih proti spisu epikurejce Celsa, napsaného proti nám pod titulem ‚Pravdivé učení‘ (Kata Kelsu). Studoval díla řeckých filozofů, aby se přiblížil smýšlení pohanů. Origenes si dopisoval s matkou císaře Alexandra Severa, kterou získal pro křesťanství a s císařem Philipem Arab48

sem. Za Deciova pronásledování byl uvězněn, mučen a roku 254 po císařově smrti propuštěn, ale brzy na následky mučení zemřel.“ Je nutné si také uvědomit, že v roce 70 n. l. Římané napadli a zničili Jeruzalém, stejně jako většinu území Izraele a vyvraždili jeho obyvatele. Celá města byla doslova do základů vypálena. Nemělo by nás proto překvapovat, že mnohé další důkazy o Ježíšově existenci byly zničeny. Mnoho dosud žijících očitých svědků bylo zabito. Apoštol Pavel píše o stovkách očitých svědků, kteří viděli vzkříšeného Krista. Dramatické dějinné okolnosti byly velmi pravděpodobně příčinou omezeného počtu přeživších, kteří byli očitými svědky Ježíšova života. Uvážíme-li, že Ježíšovo působení se z velké míry omezovalo na relativně nedůležitou zapadlou oblast v cípu Římského impéria, existuje v nekřesťanských kruzích překvapivě množství nepřímých důkazů o Ježíšovi. Mezi významnější důkazy patří svědectví římských pramenů. Zmínky o křesťanech najdem v dílech římských historiků. O Ježíšovi jako historické osobě se nedochovalo v římském dějepisectví ani archivních dokladech nic. Svědčí to o malém zájmu oficiálních míst a vzdělaných kruhů o jakéhosi proroka či vzbouřence z Palestiny. Zprávy římských historiků a úředníků se vztahují na křesťany. Z nich je zřejmé, že křesťanství se skutečně poměrně rychle rozšířilo a vznikaly samostatné náboženské skupiny, které bylo obtížné někam zařadit. Proberme nejvýznamnější. Plinius Mladší (Gaius Caecilius Plinius Secundus, žil 61/62–kolem 120), byl vysoký římský úředník, senátor, který náležel k okruhu spolupracovníků císaře Trajána, s jejichž pomocí se Traján snažil obnovit v římské říši pořádek po smrti císaře Domiciána. Plínius Mladší byl císařem poslán do provincie Bithýnie-Pontos v Malé Asii (dnes v sev. Turecku), kde narazil na křesťany, respektive na udání vznášená proti nim. Poněvadž nevěděl, jak s nimi má nakládat, obrátil se písemně s dotazem na císaře. Pliniův dopis i císařova odpověď jsou zachovány ve svazku Pliniovy úřední korespondence z let 93–113. Plinius napsal svůj dopis mezi 18. září 112 a 1. lednem 113. „I stalo se už mým zvykem, pane, obracet se na tebe se všemi těžkostmi. Neboť kdo mě může lépe vést v mé pochybnosti nebo poučit v mé neznalosti? Nikdy jsem nebyl přítomen při vyšetřování křesťanů, proto nevím, jak dalece se mají trestat a co se má vyšetřovat. Stejně tak si nejsem jist, zda se má dělat nějaký rozdíl ve stáří, anebo zda je jedno, je-li někdo ještě mladistvý nebo dospělý, zda se má dát milost tomu, kdo odvolal, nebo zda nemá mít žádný prospěch z toho, že kdysi byl křesťanem a přestal jím být, zda se trestá sama příslušnost ke křesťanství, i když není spojena se žádnými zločiny, anebo zločiny souvisící s touto příslušností. S těmi, kdo byli obžalováni jako křesťané, jsem zatím postupoval takto: Zeptal jsem se jich, jsou-li křesťany. Když to doznali, zeptal jsem se po druhé a po třetí pohrozil jim trestem smrti, když setrvávali na svém, dal jsem je popravit. Nepochyboval jsem totiž, ať doznávali cokoliv, že rozhodně je třeba potrestat zarputilost a tvrdošíjný vzdor. Vyskytli se i jiní lidé, stejně pobloudilí, kteří však byli římskými občany, a proto jsem je dal zapsat do seznamu těch, kdo měli být posláni do Říma. Brzy se pak 49

v průběhu vyšetřování, jak tomu obvykle bývá, začaly procesy rozrůstat a vyskytly se četné zvláštní případy. Přišlo anonymní udání obsahující jména mnoha lidí. Uznal jsem za vhodné propustit ty, kdo popírali, že jsou nebo kdy byli křesťany, jestliže vzývali bohy podle formule, kterou jsem jim předříkával, obětovali kadidlo a víno před tvým portrétem (ten jsem kvůli tomu dal přinést zároveň se sochami bohů) a kromě toho proklínali Christa, protože se říká, že žádného skutečného křesťana nelze k ničemu z toho přinutit. Jiní, jejichž jména mi sdělil další informátor, říkali, že jsou křesťany, a zase to popřeli, byli prý kdysi, ale pak jimi přestali být, někteří před třemi lety, někteří ještě před delší dobou, někdo i před dvaceti lety. Ti všichni rovněž uctívali tvůj portrét i sochy bohů a proklínali Christa. Tvrdili však, že celá jejich vina nebo pomýlení byla pouze v tom, že se scházeli v určitý den před úsvitem, zpívali střídavě píseň k poctě Christa jako Boha a zavazovali se přísahou ne k nějakému zločinu, ale že se nedopustí krádeže, loupeží ani cizoložství, že dodrží dané slovo a že nezapřou majetek jim svěřený, až budou požádáni o jeho vrácení. Potom se prý rozcházeli a opět se shromažďovali k požívání pokrmu, zcela obyčejného a nevinného, právě to, že přestali dělat po mém výnosu, kterým jsem podle tvých směrnic zakázal politické spolky. Tím spíše jsem pokládal za nutné přezkoumat pravdivost údajů dvou otrokyň, které se nazývali jáhenkami. Neshledal jsem nic jiného než nerozumnou a přemrštěnou pověru. Proto jsem zastavil další vyšetřování a obracím se s dotazem na tebe. Usoudil jsem totiž, že si ta věc zaslouží, abych se dotázal pro velký počet ohrožených, protože mnoho lidí všeho věku, všech stavů a obojího pohlaví je a bude ještě pohnáno před soud. Nákaza této pověry se rozšířila nejen do měst, ale také do menších obcí a na venkov, avšak myslím, že je možno ji zarazit a vyléčit. Alespoň je dosti známo, že se začínají plnit chrámy, které téměř zely prázdnotou, že se opět konají posvátné obřady, na dlouhou dobu přerušené, a že se všude prodávají obětní zvířata, jež dosud jen tu a tam někdo kupoval. Z toho jasně vyplývá, jak velké množství lidí může být napraveno, dostane-li se jim příležitosti k lítosti.“ Odpověď císaře Trajána Plíniovi zní: „Volil jsi, milý Sekunde, správný postup při vyšetřování těch, kdo byli u tebe obžalováni jako křesťané, neboť nelze obecně stanovit nějakou přesnou formuli. Nemají se vyhledávat, jsou-li obžalováni a usvědčeni, nechť jsou potrestáni. Zároveň je však třeba dbát, aby se tomu, kdo popře, že je křesťanem, a prokáže to veřejně, to jest vzýváním bohů, dostalo pro jeho lítost milosti, i když pro svou minulost zůstává v podezření. Avšak na anonymní udání se nemá brát ohled při žádném trestném činu, protože by to byl velmi špatný precedens, neslučující se s naší dobou.“ Z uvedené korespondence je zřejmé, jaký byl postoj římské státní moci ke křesťanům na začátku 2. století, kdy už evidentně představují početně výraznou skupinu. O Ježíši se tu nedozvídáme nic konkrétního, protože Plinius považoval víru v něj za pověru. Další římský historik Cornelius Tacitus (55/56–kolem 120), spolupracovník císaře Trajána, se ve svých Análech (Letopisy 116/117) zmiňuje (15, 44) o pronásle50

dování křesťanů v souvislosti s požárem Říma za císaře Nerona. Uvádí, že křesťané byli Neronem obviněni ze zapálení Říma a masově popravováni tím nejkrutějším způsobem. Tuto souvislost mezi požárem města a pronásledováním křesťanů jiní historici neuvádějí. Některými badateli byla pravost tohoto textu proto zpochybňována. Zde je citace Tacitova textu: „Proto Nero, aby potlačil řeči, (že z jeho rozkazu byl Řím zapálen)nastrčil jako viníky a nejvybranějšími tresty potrestal ty, koho lid nazýval křesťany a nenáviděl kvůli neřestem. Původce jejich jména Christa dal za vlády Tiberiovy popravit Pontius Pilatus, zhoubná pověra, tehdy potlačená, znovu propukla nejen v Judsku, rodišti toho zla, ale také v hlavním městě, kam se ze všech stran stékají všechny ohavnosti a hanebnosti a nacházejí tam ctitele.“ (Tacitus, Annales, Svoboda 1975). Podobně jako ve zmínce historika Suetonia i zde používá Tacitus v nejstarším rukopise Análů tvar Chrestiani (od Chrestus), což byla pravopisná i fonetická varianta k christiani (Christus), jež je doložena i v jiných textech. Z Tacitova komenáře se zdá, že křesťanů bylo v Římě jeho doby (resp. už v době Neronově) poměrně hodně a že byli ve značné neoblibě. Z historického hlediska přináší Tacitus přesnou informaci, že Ježíš byl evidentně jako politicky nebezpečný zločinec popraven za vlády Tiberiovy. Historici nepovažují za dostatečně průkazné pro podporu historicity Ježíše z Nazareta ani zmínky římského aristokrata, advokáta Suetonia (70–kolem 130). Ve svém díle Životopisy dvanácti císařů, pro něž čerpal informace z oficiálních dokumentů, se zmiňuje o křesťanech na dvou místech. O Kristu nepřináší žádnou samostatnou informaci. Životopisy byly uveřejněny až kolem roku 120 nebo později. Stejně jako Plinius Ml a Tacitus se i Suetonius o křesťanství vyjadřuje velmi tvrdě. Dr. Frolíková píše: „Novost vyvolávala u Římanů vždy podezření, zvláště v oblasti náboženství a kultu. Výraz malefica (škodlivý, zhoubný) navozoval představu čarodějných praktik, které byly zakázány a přísně trestány.“ V kapitole 16, 3 za vlády Nero čteme: „Tresty byli postihováni křesťané, rod/druh lidí nové a škodlivé pověry.“ Druhou zmínku o křesťanech najdeme v pasáži 25, 3 za císaře Claudia: „Židy vypudil z Říma, protože tam vlivem (z podnětu) Chresta vytrvale vyvolávali nepokoje.“ (Suetonius, Životopisy dvanácti císařů, Svoboda 1974). Většina badatelů se kloní k názoru, že informace se dotýká rozbrojů mezi Židy a židokřesťany v římské obci, kvůli vztahu ke Kristu. O Kristu se tu nedozvídáme nic. Údaj se shoduje se zmínkou ve Skutcích apoštolů 18, 2. Většinou bývá tato událost (spory, konflikty a Claudiův zásah) datována do roku 41 na počátku Claudiovy vlády. Tomu nasvědčuje i Pavlův List Římanům, v němž se nepřímo vyjadřuje pravděpodobně k této situaci (Řím 13, 1-7). První polovina 1. století je chudá na spisovatele-historiky. Je skutečností, že ani velký Oktavián Augustus se nedočkal svého životopisce. Nemáme ani historii římských provincií. Díla některých nevstoupila do historie, díla některých zanikla. Tak bylo např. s kronikou židovského historika Justa z Tiberiad, která zanikla kolem 9. století. Četl ji ještě Fotius. Rovněž se ví, že v Římě podlehla zkáze celá dokumen51

tace týkající se okolí císaře až do prvních let 2. století. Jistě mezi těmi dokumenty byly i texty, týkající se počátků křesťanství v impériu. Tak se potvrzuje, že věc Boží v Kristu není závislá na popularitě v pohanském světě, ale má svoji sílu v pramenech víry, jakými jsou evangelia. Množství novozákonních materiálů je ve srovnání s ostatními starověkými díly ohromující. Navíc víme a je dokázáno nálezy papyrů, že mezera mezi sepsáním životopisů Ježíše nazaretského a nejstaršími dochovanými rukopisy, autografy je nesmírně malá. Žádné starověké spisy se v otázce důležitosti pro dějiny křesťanství a radostnou zvěst evangelia nemohou spisům Nového zákona vyrovnat. Nový zákon, přímý pramen, vytvořený společenstvím křesťanů, většinou očitých svědků, obsahuje nejlepší zdroje týkající se Ježíšova života. Pro římského historika Tacita nebylo obtížné zajít jednoduše do římského columbaria, kde byl uložen státní archiv. Tam putovaly mimo jiné úřední materiály jednotlivých správců provincií (prokurátorů) včetně Pontia Piláta. Máme spolehlivé zprávy, že se tam nacházel i Pilátův protokol o procesu s Ježíšem. Dosvědčují to ve 2. století dva křesťanští spisovatelé: Justin a Tertulián. Justin píše ve své Apologii Ježíše Krista císaři Antoniu Piovi: „A že se to stalo, můžete se dovědět z protokolů sepsaných pod Pontským Pilátem.“ Tvrdit, že Justin si vymýšlel nebo jenom naslepo hádal, by bylo absurdní. Ihned by jej popravili pro podvod. Prvotní křesťané si pokládali za čest zemřít pro Krista, ale ne kvůli podvodu. Takový podvod by římský císař snadno odhalil, stačilo jen zavítat do columbaria a prohlédnout si Pilátovy spisy. Přesto nikdy nikdo prvotní křesťany neobvinil z nějakého podvodu. Podobně i Tertullián uvádí ve své Apologii: „To vše o Kristovi Pilát hlásil tehdejšímu císaři Tiberiovi…“ Zmíněné klíčové dokumenty týkající se historicity Ježíšovy osobnosti se bohužel nedochovaly, padly patrně za oběť tak jako téměř celý archiv pozdějším barbarským nájezdům, kdy nepřátelé Říma všechno zničili.

Pokračování

Karel Obrdlík

52

Projekt Kónus Klub finišuje

1. 6. 2013 byl v Dolních Kounicích otevřen klub mládeže s názvem Kónus klub. Pár mládežníků se před více jak 18 měsíci domluvilo, že by v Dolních Kounicích mohl vzniknout prostor, kde by se mohli mladí lidé scházet, navazovat nová přátelství, hrát různé hry, sportovat apod. Na myšlenku navázala různá setkání dolnokounické veřejnosti a za podpory pracovníků Střediska volného času Ivančice byl vytvořen projekt „Kónus Klub“, který o pár měsíců byl podpořen a přípravy nového místa mohly začít. Za tuto dobu se ukázalo, že klub se stal oblíbeným místem nejen pro mládež, ale i pro maminky s dětmi, které navštěvují naše „tvořivky“. Veškeré akce se těší velké oblibě, skvělý ohlas mělo spaní v klubu s programem tzv. Gossip Night určená pro děvčata a Fighter’s Night určená pro chlapce. Nejvíce nás těší zájem samotných návštěvníků klubu, kteří nás neustále motivují vymýšlet nové aktivity, dávají nám nové nápady a návrhy na akce a hlavně úžasnou bezprostřední zpětnou vazbu – co se líbilo, co se nelíbilo, co udělat jinak a hlavně co realizovat nového. Během ročního působení navštívilo klub mládeže téměř 2250 účastníků a uskutečnilo se 17 akcí s počtem 440 účastníků a vzniklo nespočet nových přátelství. Projekt Kónus Klub k 30. 6. 2014 končí, ale klub mládeže pokračuje dál ve svých spontánních i organizovaných aktivitách. Veronika Nováková za Kónus Klub

„Tento projekt byl realizován za finanční podpory Evropské unie. Za obsah sdělení odpovídá výlučně autor. Sdělení nereprezentuje názory Evropské komise a Evropská komise neodpovídá za použití informací, jež jsou jeho obsahem.“ 53

Opoziční návrh rozpočtu města Koncem února letošního roku proběhlo zasedání Zastupitelstva města Dolní Kounice s projednáváním návrhu rozpočtu. Pomineme to, že rozpočet předložený vedením města a jednohlasně schválený Radou města Dolní Kounice měl několik faktických chyb. Jak již několik let deklarujeme, tak jsme předložili změny, které by měl rozpočet zohledňovat. Chtěli jsme omezit některé výdaje. Odmítli jsme dát letos 350 000 Kč na tisk knihy o Dolních Kounicích (je zajímavým a snadno ověřitelným faktem, že v letech, kdy jsou komunální volby, opakovaně a výrazně rostou tiskové náklady města…). Navrhovali jsme omezit částku příspěvku na ošatné pro oddávající. V této položce rozpočtu bylo za uplynulé čtyři roky vyplaceno více než 260 000 Kč. Prosazovali jsme neinvestovat letos do osvětlení kaple sv. Antonína. Domníváme se, že je potřeba kapli nejdříve kompletně opravit a osvětlení případně provést až následně. Proto jsme navrhovali, aby částka na opravu památek byla letos přeskupena a navýšena ve prospěch kaple sv. Antonína. Než každý rok dávat trochu a opakovaně např. stavět lešení a po částech opravovat, je podle nás lepší investovat jednorázově větší částku (navrhovali jsme navýšit na 700 000 Kč) a opravit co nejvíce z této dominanty Dolních Kounic. Dále jsme navrhovali navýšení příspěvku sportovním oddílům na 300 000 Kč. Filozofií města by mělo být (i dle novely zákona o podpoře sportu) vracet finanční prostředky z hazardu do podpory volno-časových aktivit). Z výherních hracích automatů město v roce 2012 získalo přes 360 000 Kč a vloni dokonce 450 000 Kč. Proto se domníváme, že náš návrh je správný a reálný. Ze stejných důvodů jsme navrhli navýšit příspěvek pro zájmové spolky. Jak byl náš únorový podnět správný a prozřetelný, se ukázalo na květnovém zasedání zastupitelstva, kdy v rozpočtu předloženém současným vedením města chyběly finanční prostředky pro sportovní a zájmové spolky z Dolních Kounic. V rozpočtu předloženém Radou města Dolní Kounice jsme rádi pochválili, že došlo na námi několik let navrhované snížení některých tiskových nákladů a zvýšení výdajů na opravy bytového a nebytového fondu. I přestože jsme prosazovali navýšení investice do silnic, chodníků, sportovním a zájmovým klubům v našem městě, tak by nám oproti návrhu vedení na účtu města zbylo ještě více než 900 000 Kč navíc, pro které by se jistě našlo například v budoucnosti smysluplné uplatnění ve smyslu investic do Dolních Kounic. Město každý rok hospodaří s asi 30 milióny korun na straně příjmů. Změnou zákona od minulého roku dostávají Dolní Kounice od státu ročně asi 6 miliónů korun více. Chceme, aby se s takovým objemem peněz pracovalo hospodárně. Ten, kdo pravidelně, s rozumem a bez emocí sleduje námi předkládané změny rozpočtu, dobře ví, že naší snahou je omezení přemrštěných, někdy zbytečných a někdy naprosto nesmyslných výdajů. Často se jedná o provozní výdaje či změny ve smyslu přeskupení investic do projektů, které jsou podle našeho názoru pro město Dolní Kounice potřebnější. 54

Tyto naše návrhy jsou po celé uplynulé období konzistentní a stálé. Je pochopitelně pošetilé, že chceme omezit důležité investice či dokonce snižovat platy zaměstnancům Městského úřadu. To jsou samozřejmě někým šířené lži, kterým nikdo rozumný nemůže uvěřit. Peníze města musí být investovány smysluplně do potřebných projektů, abychom se zpětně nemuseli divit, kde zmíněné milióny jsou. Netřeba asi dodávat, že námi předložené změny v rozpočtu nebyly přijaty. Nám to však nevezme chuť a snahu předkládat návrhy, které jsou podle našeho názoru pro město Dolní Kounice a hlavně jeho obyvatele ty nejlepší. vaši zastupitelé Petr Fila, Lenka Žikešová, Ivo Indra, Slavomír Hudák, Stanislav Svoboda

Stanovisko zastupitelů za ODS k opozičnímu návrhu rozpočtu Věcí veřejných politické strany Vážení občané, Zastupitelé za Věci veřejné využívají svého zákonného práva otisknout v místním periodiku svůj opoziční postoj k rozpočtu, taktéž zastupitelé za ODS využijí této zákonné možnosti a vyjadřují níže svoje stanovisko k opozičnímu postoji k rozpočtu města. Hned v úvodu se musíme zamyslet nad požadavkem zastupitelů Věcí veřejných otisknout článek v periodiku města, které po několik let chtěli úplně zrušit. Najednou se Věcem veřejným politické straně hodí periodikum, u jehož zrodu jsme stáli a po celou dobu jeho existence jsme zdůrazňovali jeho nutnost a užitečnost. Je zcela logické, že zastupitelé za Věci veřejné mají k tisku knihy o Dolních Kounicích záporný postoj. Většina z nich nepochází z našeho města a někteří se přistěhovali v nedávné minulosti. Vztah k tomuto místu je odlišný od zastupitelů, kteří jsou vázáni vztahem rodáků a logicky považují komplexní zdokumentování historie a současnosti města za důležité. Takové město, jako Dolní Kounice, si zaslouží toto souborné zdokumentování, ze kterého mohou bezpečně čerpat potřebné informace i další generace. K ošatnému oddávajících můžeme říct pouze to, že autor článku (zřejmě zastupitel za Věci veřejné pan Fila) jako obvykle překrucuje fakta a zcela bez obalu lže. Jím uvedená částka 260.000,– Kč byla vyplacena za poslední čtyři roky na ošatném všem 12 až 13 zaměstnancům v administrativě MÚ, nikoliv pouze oddávajícím. Je to opět další zcela záměrně veřejně prohlašovaná a publikovaná lež pana Fily. Několikrát v minulých letech byl pan Fila v souvislosti s projednáváním ošatného oddávajícím vyzván, aby se, jako zastupitel ujal funkce oddávajícího bez ošatného. Do dnes se této aktivity, kterou může vykonávat kterýkoliv zastupitel města, neujal. Proč asi? Příspěvky na opravu památek navrhují zkušení zastupitelé stejnoměrně v rámci možnosti rozpočtu města a hlavně po konzultaci s žadateli, kteří mají na každý rok 55

připravený určitý plán oprav včetně jeho financování a to i z jiných dotačních zdrojů než z rozpočtu města. Římskokatolické církvi byl schválen příspěvek na opravu kaple sv. Antonína nikoli na její nasvícení. Památky opravuje vlastník, což není město. Obec u těchto památek nestaví lešení ani po částech neopravuje. Návrh investovat do těchto památek je tedy ze strany opozičních zastupitelů naprosté diletantství, nebo záměr vzbudit dojem, jak nesystematicky pracujeme. Mimochodem, není to tak dávno, kdy zastupitelé za VV nechtěli dát na obnovu památek nic nebo jen minimum z navrhované částky. Zřejmě takto se projevují jejich, jak rádi říkají, konzistentní a stálé návrhy rozpočtu. Na podporu sportovních a zájmových spolků bylo vyčleněno 520.000,– Kč, tedy předpokládaná částka, kterou město získá z výherních automatů. Dle návrhu zastupitelů ODS by bylo vyhověno téměř všem požadavkům na financování sportovních klubů (SK Dolní Kounice 138.300,– Kč, SDH D. Kounice 114.000,– Kč, Judo 95.221,– Kč) a spolků v Dolních Kounicích. Pouze spolku Dolnokounické hody, který požaduje 60.000,– Kč na uspořádání hodů, by nebylo vyhověno. Dle našeho názoru spolek prováděl nelegální sbírku – a v této protiprávní činnosti pokračoval i přes upozornění starosty města. Je zcela nezjistitelné, kolik peněz bylo od občanů vybráno do nezapečetěných „pokladniček“. Jistě každý občan pochopí, že rozumně uvažující zastupitelé nemohou svěřit finanční prostředky města takto jednajícímu spolku. Bohužel díky sobecké a populistické politice Věcí veřejných politické strany Dolní Kounice, kteří navrhovali zvýšit rozpočtový schodek a poskytnout každému sportovnímu klubu a jednomu spolku požadovanou částku v plné výši, nebylo odsouhlaseno přidělení „dotace“ žádnému ze spolků, o jejichž žádostech se jednalo na zastupitelstvu města konaném 21. 5. 2014. Všechny sportovní kluby mohly již více, jak měsíc hospodařit s prostředky z rozpočtu města, které nutně potřebují. Předpokládáme, že na příštím jednání zastupitelstva prosadíme smysluplné rozdělení rozpočtované částky, navýšené pouze o 51.000,– Kč dle našeho návrhu a nikoliv o 152.000,– Kč, jak navrhovali VV. Závěrem můžeme uvést, že každý z nás chce nakládat s obecním rozpočtem hospodárně a takto také se zkušenostmi činíme již čtvrté volební období. Činnost několika rádoby odborníků, jejichž hlavním zájmem při návrhu 30 milionového rozpočtu města bylo do nedávna ošatné nebo notebook či telefon starosty a místostarosty, je silně tendenčně a populisticky směrovaná. Nezajímají je vůbec miliónové investice typu zateplení základní školy, kanalizace na Zámecké ulici, konkrétní investice do oprav vozovek a chodníků a zlepšování života občanů v našem městě obecně. Dokážeme naše záměry, které vychází z požadavků a potřeb občanů našeho města formulovat, zahájit a úspěšně dokončit. Zastupitelé za Věci veřejné politickou stranu nám nezkazí chuť do práce, kterou s velkým nasazením děláme a budeme dělat. Šest zastupitelů za Občanskou demokratickou stranu – Karel Zalaba, Martin Frei, Oldřich Brabec, Tomáš Zbořil, Petr Střecha, David Káňa. 56

Dobrý den, Dolní Kounice V těchto dnech a měsících, jak máte možnost také sledovat, pokračuje oprava střechy palácové budovy Kounického hradu a zámku, včetně všech střech na ni navazujících přístavků, pozůstatků bývalých dělových věží a teras. Hrad a zámek (dále jen hrad) tak dostává úplně novou vizáž i díky opraveným komínům a stává se čím dál krásnější dominantou úchvatného města Dolní Kounice. Není to snadné sehnat na takovou opravu peníze, zvláště když je vše realizováno bez jakýchkoliv dotací či sponzorů. Proto také každá akce na hradě je konána s přísným sledováním její ekonomiky, protože jiné zdroje zatím nejsou. Každé vstupné, každá zápujčka prostor, každá akce zde konaná, všechny aktivity, přispívají na opravu a zprovoznění hradu. V rámci opravy zastřešení údajně jedné z nejvzácnějších částí hradu – Žabkova schodiště, jsme nalezli pod pískovcovým obeliskem na vrchu schodiště otvor a v něm svitek z PVC. PVC nás ujistilo, že se nejedná o příliš historický nález a tak jsme přikročili k rozbalení. Po rozbalení svitku jsme nalezli několik mincí z té doby a skleněnou láhev, uzavřenou vinařským uzávěrem, v níž bylo vidět nějaké písemné dokumenty.

57

Neodolal jsem pokušení se nechat vyfotit s nálezem u našeho hradního medvěda, z něhož bychom rádi udělali hradního maskota nebo chcete-li hradní heraldické zvíře. Po otevření láhve jsme nalezli tyto dva listy papíru popsané ručně a inkoustem: Oba listy, spíše lístky formátu ani ne A6, jsou datovány z 27. prosincem 1972 tedy 3 roky po bouřlivém roce 1968. Oba lístky – vzkazy – dokládají, že už tehdy nebylo snadné se domoci souhlasu s opravou střechy. Pisatelé uvádí, že něco jako souhlas získali po 24 letech dopisování s „vyššími instancemi“. Znamená to, že záměr pomoci hradu a zámku začali realizovat žádostmi již od r. 1948, tedy rovněž od roku, významně měnícího poměry v naší zemi. Možná je na místě připomenout, že tito občané D. Kounic nebyli vlastníky hradu, jen aktivní občané. Doklad potvrzuje zřejmé uspokojení, že autoru vzkazu budoucím generacím, panu Emilovi Řiháčkovi s jeho nejbližšími spolupracovníky se podařilo v roce 1972 získat od „vyšších instancí“ příslib renovace celého objektu,se kterou se podle našich znalostí opravdu po té začalo. Tato renovace trvala prakticky do restituce původních majitelů po roce 1989. Restituce opravy přerušila, aniž by byly dokončeny. Za velmi důležité sdělení považujeme potvrzení, že opravu zámku evidentně iniciovali, zorganizovali a také patrně brigádnicky realizovali lidé z D. Kounic, vedení panem Emilem Řiháčkem, který i se svým synem panem M. Řiháčkem se velmi zasloužili o zachování co nejvíce z historie a místních dějin pro budoucí generace. 58

Svitek potvrzuje, že pánové Emil Řiháček, Voškeruša Karel, Šťastný Jan, Prukl Josef dokončili opravu (provizorní opravu pozn.aut.) střechy zámku v r. 1972 již v důchodovém věku, což si zaslouží náležitou úctu a uznání. Dojem však na nás udělalo zejména to, že tito lidé, jak svitek se vzkazem potvrzuje, spojovali důležitost existence historické kulturní památky hradu a zámku s budoucností města D. Kounice a i českého lidu. Stejné přesvědčení i nás totiž vede k tomu, proč od r. 2006 investujeme nemalé částky z prodeje vlastního majetku, na úkor pohodlí, na úkor jiných možností, vše do této budovy, která ještě v r. 2005, 15 let po přerušení oprav hradu, už opět vypadala, že se změní v rozkradenou zříceninu, jako mnoho jiných památek této země. Říká se, že pokud nebudou včely, zahyne příroda. Jsme přesvědčeni a lidé kolem pana Řiháčka tak byli evidentně přesvědčeni také, že pokud nebudou existovat a žít tyto kulturní památky na dřívější existenci národa a jeho lidi, bude moci kdokoliv jakkoliv manipulovat s dějinami a tím i s osudy lidí, jak už dějiny mnohokrát doložily. Papír a média snesou všechno a jediné co je může udržet v pravdě je hmotný důkaz. Bez hradu a života s ním spojeného a s ním spojených pověstí předávaných z generaci na generaci by naši potomci mohli být přesvědčováni, že už dávno zde žil někdo jiný, kdo zde má větší a pravější práva než oni, pokud by se netvrdilo, že zde od pradávna vlastně nic nebylo a tedy není na co navázat. Tento hrad zde, dokud stojí a dokud se někdo stará o to aby žil, a dokud místní občané budou žít s ním, bude vždy potvrzovat, že zde žil již ve středověku místní moravský šlechtic, opírající se o místní statečné, bojovné, ale i zručné lidi, neboť by se za své válečné činy nedostal do záznamů až papežského Říma. A tento hrad, i když kvůli přežití musel být přestavěn na zámek, aby se nestal možným sídlem odporu, by bez šikovných a pracovitých místních občanů nikdy nevznikl, nerozvíjel se a jeho vliv a majetková práva by nesahaly od okrajů Brna až po Mikulov. Je možná čas si připomenout, že to byl hrad, kdo kdysi dal důvod vzniku místní obce a později města. Kdo podněcoval rozvoj zdejších řemesel. Že místní vinaři vznikli kdysi právě díky souhlasu a podpoře tehdejších vlastníků hradu. Že pokud se zde cokoliv kdykoliv dělo významného, vždy to nějak souviselo s hradem nebo chcete-li se zámkem. Ale také, že vše rostlo a vzkvétalo nebo naopak padalo a chátralo s mírou spolupráce a propojení místních a hradu.

59

Svitek s texty skvělých občanů D. Kounic z r. 1972 vložíme do nového pouzdra spolu s doklady o dnešním snažení se o obnovu a udržení života hradu a zámku a znovu uložíme pro příští generace. Založili jsme kroniku Hradu a zámku. Rádi bychom založili i tradici ukládání dokumentace o životě na hradě a kolem něj do zdiva hradu v kulatá výročí, kterým by mohl být i začátek r. 2015 V hradě je stále mnoho míst, která čekají na opravu a kam lze ukládat vzkazy budoucím generacím. Při hledání stejně aktivních lidí, jací nám zanechali svůj vzkaz z r. 1972, při hledání způsobů, jak je motivovat, aby se účastnili na obnově hradu a případně dalších podobných bývalých šlechtických sídlech jsme zřídili Šlechtický Klub. Členem se může stát každý zakoupením členské karty, která současně znamená pro dvě osoby předplatné na dva roky na všechny akce pro veřejnost na našem hradě a na případně dalších podobných sídlech, certifikovaný slitek z ryzího zlata, podíl na zisku a podíl na majetku zakoupeném z těchto karet. Kdo umí počítat ví, že předplatné mu vrátí celý vklad a zlato,podíly, provize a slevy, které tak také získá, má již jako bonus. Možná je to právě tento Klub, který probudí ty přemýšlivější a aktivnější z okolí Hradu a semkne nás do společných aktivit. Podrobnosti lze nalézt na www.zamekkounice.cz nebo na tel. 602 736 953. Byli bychom rádi u toho, když se začne měnit to hanlivé pořekadlo, na které stále narážíme i mezi Kounickými, jako by se sami sebe mrskali. Rádi bychom přispěli spolu s každým z Kounic, kdo o to stojí, aby se změnilo pořekadlo: „Co je z Kounic, po tom…“ na pořekadlo: „Co je z Kounic, toho co nejvíc.“ Rádi bychom naučili brňany aby zjistili, že v D.Kounicích je jedna z nejlepších nabídek vín a to pouze 15 minut jízdy od Brna a začali sem pravidelně jezdit hromadnými autobusovými a vlakovými zájezdy a kde jinde by se měli Kouničtí svými víny chlubit než na hradě, kde jsou prostorné sklepy, obrovská zázemí a výborný servis.. Rádi bychom podpořili obnovu krojovaných místních slavností, na které se budou jezdit dívat a účastnit se veselí i z okolní blízké ciziny. Je toho mnoho co bychom společně mohli dělat. Možná, že mnozí z Vás máte doma fotky, pohlednice a jiné věci spojené s historií města a hradu. Jsme připraveni z nich udělat na hradě stálou výstavku jako připomínku, jak se zde žilo pro mladší místní, ale i pro ty, kteří objeví, že D.Kounice jsou místem kde to vždy žilo. Pojďme společně vytvořit nové tradice, nebo obnovit ty staré a uděat pravdivými nové slogany: „Co je z Kounic, toho co nejvíc“ a „Kdo nebyl v D. Kounicích, neví nic o Jižní Moravě. Zavazují nás k tomu tradice, historie i ti, kteří uložili svůj vzkaz na hradě právě pro nás součastníky.

F. Zoubek www.zamekkounice.cz 60

Naše obec recyklací starých spotřebičů výrazně přispěla k ochraně životního prostředí Loni občané odevzdali k recyklaci 90 televizí, 37 monitorů a 1 064,50 kg drobného elektra Občané naší obce již několik let zodpovědně třídí elektroodpad. Nyní můžeme přesně vyčíslit, kolik elektrické energie, ropy, uhlí, primárních surovin či vody jsme díky recyklaci ušetřili životnímu prostředí. Víme také, o kolik jsme snížili produkci skleníkových plynů nebo nebezpečného odpadu. Informace vycházejí ze studií neziskové společnosti ASEKOL, která pro nás zajišťuje sběr a recyklaci vytříděných elektrozařízení. Naše obec získala certifikát vypovídající nejen o přínosech třídění televizí a počítačových monitorů, ale také o významu sběru drobných spotřebičů. Studie LCA posuzuje systém zpětného odběru CRT televizorů, počítačových monitorů a drobného elektrozařízení. Hodnotí jejich sběr, dopravu a zpracování až do okamžiku finální recyklace jednotlivých frakcí vyřazených spotřebičů do nového produktu. Pro každou frakci byly vyčísleny dopady na životní prostředí. Výsledky studie jsou prezentovány jako spotřeba energie, surovin, emise do ovzduší, vody a produkce odpadu. Konečná bilance vyzněla pro zpětný odběr elektrozařízení jednoznačně pozitivně, a to ve všech aspektech. Výsledek studie jednoznačně prokázal, že zpětný odběr elektrozařízení, i těch nejmenších, má nezanedbatelný pozitivní dopad na životní prostředí. Zpětný odběr a recyklace např. stovky mobilních telefonů uspoří tolik energie, kolik spotřebuje moderní úsporná lednice za více než 4,3 roku provozu. Díky recyklaci jednoho notebooku dojde ke snížení spotřeby ropy, na kterou osobní automobil ujede téměř 100 kilometrů, nebo dojde k úspoře 392 litrů pitné vody. Stejné množství je například spotřebováno při 30 cyklech myčky nádobí. „Z Certifikátu Environmentálního vyúčtování společnosti ASEKOL vyplývá, že občané naší obce v loňském roce vytřídili 90 televizí, 37 monitorů a 1 064,50 kg drobných spotřebičů. Tím jsme uspořili 45,06 MWh elektřiny, 2 206,73 litrů ropy, 198,05 m3 vody a 1,74 tun primárních surovin. Navíc jsme snížili emise skleníkových plynů o 9,90 tun CO2 ekv., a produkci nebezpečných odpadů o 39,28 tun“. Když si uvědomíme, že například osobní automobil vyprodukuje za rok provozu 2 tuny skleníkových plynů a jedna čtyřčlenná domácnost průměrně ročně spotřebuje 2,2 MWh elektrické energie, jsou to impozantní čísla. Proto si všichni, kteří zodpovědně třídí a přispívají tak k ochraně životního prostředí, zaslouží obrovský dík. Bc. Martin Frei místostarosta města 61

Vzpomínky na první světovou válku V minulém vydání tohoto čtvrtletníku byl článek připomínající výročí jedné z nejvýznamnějších událostí 20. století – první světové války. Je dobré si připomínat fakta, snad se z nich i někteří lidé poučí. Já teď ale nechci vyprávět něco z obecných dějin, chtěl bych se podělit o to, co pro mně první světová válka znamená v mých vzpomínkách. Ne, nechci tvrdit, že jsem tu válku zažil, ale v mé hlavě stále jsou dva zážitky. V mé rodné vesnici Letkovicích je na návsi pomník obětem první světové války. Poblíž tohoto pomníku bydlela jedna stará paní, která mezi těmi na pomníku zmíněnými měla velmi blízkého příbuzného. Pamatuji si, že za tu dobu, co jsem byl kluk, několikrát koupila barvu a štětce a přišla k nám, abychom já a můj bratr natřeli plot kolem pomníku. Udělali jsme to, nepamatuji si už ale, kolikrát to bylo. Zda nám i za to něco dala, to už též nevím. Důležitější věc byla jiná – přečetl jsem si všechna jména na pomníku, prohlédl všechny fotografie v uniformách, a hlavně – údaje o místě, kde ti padlí zahynuli. Pro nás kluky to byla velká exotika číst jména zemí jako Albánie, Tyroly, Rusko apod. Dnes si můžeme volně cestovat, ale tehdy pro vojáky to byla cesta zdaleka ne dobrovolná a zdaleka ne zábavná. Druhou vzpomínkou je strýc Karel. Byl to bratr mého dědy, který právě na začátku první světové války dospěl, musel narukovat a byl nasazen na italské frontě. Kdykoli přišel na návštěvu, vždycky se jeho vyprávění stočilo na to, co zažil za války. Pro něj jako venkovského mladíka byl pobyt na frontě tak významnou událostí, že i ve vysokém věku stále cítil potřebu se svěřovat. Zdaleka už si nepamatuji všechno, co vyprávěl, v hlavě už mám jen drobnosti. Například že největším problémem nebyla střelba, ale stálý hlad a zima. Nebo jak ztratil opasek a pruský důstojník mu dal jiný. Nebo jak po válce „dezertoval“ – totiž po válce je vezli z Itálie vlakem do Brna, kde měli být úředně propuštěni z armády. Vlak jel od Vídně a zastavil v Moravských Bránicích. Toho strýc Karel využil, vyskočil oknem a šel pěšky domů. Já vím, toto jsou drobnosti, ale je dobré vědět, že za poutavými příběhy vyprávěnými ve filmech nebo učebnicích dějepisu stojí osudy lidí, kteří měli zájmy úplně jiné než bojovat a nechat se zabíjet. Je potřeba naslouchat právě těm „obyčejným“ lidem, třeba to pomůže zabránit opakování podobných hrůz.

Mgr. Jan Horký

62

Fotbal Dolní Kounice MUŽI IV. třída skupina B 1. D. Kounice A 2. Mor. Bránice A 3. Modřice B 4. Střelice B 5. Ořechov B 6. Troubsko B 7. Babice u Rosic 8. Řeznovice B 9. Nová Ves 10. Oslavany B 11. Budkovice 12. Hrušovany 13. Mor. Bránice A 14. D. Kounice B

26 26 26 26 26 26 26 26 26 25 25 26 26 26

21 21 19 16 16 15 12 9 9 8 7 3 3 3

2 2 5 1 1 1 4 4 4 5 3 4 2 0

3 3 2 9 9 10 10 13 13 12 15 19 21 23

114:25 96:47 106:33 81:44 61:46 81:58 73:54 59:60 53:56 59:61 47:66 50:106 35:161 23:121

65 65 62 49 49 46 40 31 31 29 24 13 11 9

DOROST Okresní přebor 1. Vev. Bitýška 2. Kupařovice 3. Měnín/Blučina 4. Ořechov 5. Blažovice 6. Újezd 7. Soběšice 8. Rajhrad 9. Oslavany 10. Pozořice 11. Žabčice 12. Vojkovice B 13. Troubsko 14. Modřice 15. Zbraslav 16. D. Kounice

29 30 30 30 29 30 30 30 30 30 30 30 30 30 29 29

22 22 19 18 18 15 16 14 14 13 10 8 7 6 5 4

3 2 3 2 1 6 2 4 4 4 4 1 3 5 7 1

4 6 8 10 10 9 12 12 12 13 16 21 20 19 17 24

111:37 95:52 101:45 76:59 76:44 98:53 104:56 94:75 62:70 87:91 62:74 50:114 48:82 56:105 35:85 31:150

69 68 60 56 55 51 50 46 46 43 34 25 24 23 22 13

63

»

Den dětí

Svatogothardské vinařské slavnosti

Čtvrtletní časopis Naše město vydává Město Dolní Kounice v nákladu 1000 výtisků občanům Dolních Kounic zdarma. Redaktor: Miroslav Řezáč, tel. 607 044 011 Tisk: STUARE, s. r. o., Jihlavská 2f, Troubsko -Veselka Ev. č. MK 11172 IČ: 00281 701