Mìrou, jakou v tobì roste láska, roste i tvá krása, protože láska je krásou duše

Roèník 18

Èíslo 2

25. 12. 2012

Mìrou, jakou v tobì roste láska, roste i tvá krása, protože láska je krásou duše. Králi králù, Pane pánù, nerozpakoval ses pøijít jako služebník, abys nám ukázal, že pravá velikost je v obìti. Zjevil si svou slávu na betlémských pastvinách, abys nám ukázal, že jsi svrchovaným Vladaøem a dobrotivým Zachráncem i tam, kde je všecko nejvšednìjší. Svìøil jsi své poselství lidem nejprostším, abychom neèekali se svým svìdectvím víry a nadìje, až budeme dokonalí. Prosíme tì, zjev svou lásku také nám a tak jí naplò až po okraj naše srdce, abychom ji umìli pokornì a vìrnì rozhlásit Tobì ke cti a svìtu k pokoji.

Drazí, ze srdce Vám pøejeme, aby narozený Boží Syn vnesl do Vašich srdcí skuteèné svìtlo, které zapaluje plamen Boží lásky. Kéž Vás o Vánocích i ve všedních dnech nového roku naplní Pán svým pokojem, radostí, zdravím, spokojeností, prací, pravou mírou nesobecké lásky …a vším, co je pro život potøebné. Kéž máte vždycky dùvod radostnì, pokornì a vìrnì rozhlašovat: „Nám, nám narodil se Kristus Pán…“ K tomu Vám vyprošujeme Boží požehnání. P. Miroslav Strnad a redakce Pastýøe

Opìt jsou Vánoce se svou nìžnou poezií… Zasnìžená krajina, vùnì cukroví, pestrá blahopøání, vyzdobené stromeèky, betlémy, spoleèná veèeøe, pùlnoèní mše… Proè se rozechvívají struny lidských srdcí, kdo je ten, který oné noci pøimìje k pokleknutí i ty, kteøí na nìho jinak zapomínají? Kdo je to nemluvnì, které k sobì stejnì jako kdysi vábí krále i pastýøe a má moc nad andìly i hvìzdami? Kdo je to køehouèké stvoøení, které i z chudé betlémské jeskynì dává celému svìtu pocítit svou pøítomnost? Jsi to ty, Pane Ježíši, Synu Boží! Èiníš-li tak mnoho i pøes svou zdánlivou bezmocnost, je to proto, že jsi všechno. Jsi všechno. My jsme pøed tebou nièím. Pøesto nám v tento èas, kdy si všichni dávají dárky, dovoluješ, abychom nìco darovali také tobì: chceme, abys mìl radost ze svého návratu mezi nás. Nestaèí prožívat Vánoce jako svátek plný poezie. Chceme, aby pro nás mìly hlubší smysl, aby byly Božím navštívením. Víme, že jsme spolu spojeni v tvém jménu, chceme, abys byl mezi námi. Stojíme pøed tebou plni dobré vùle, kterou od nás žádáš. Cítíme, že jsme všichni bratry a sestrami – muži, ženy, dìti, lidé významní, i bezejmenní. Skládáme k tvým nohám vše, co máme, veškerou svou ubohost, abychom pak mohli do svého srdce pøijmout lásku a dát jí to nejdùležitìjší místo. Vždy to ti dìlá radost, kvùli tomu pøicházíš mezi nás. Èekáme na tebe… Jsi Bùh plný lásky, jsi pravdivý a spravedlivý a dodržuješ, cos pøislíbil. Pøijï mezi nás, zùstaò mezi námi. „Tvoji“ tì kdysi nepøijali. My bychom to chtìli napravit, nakolik je to v našich silách. Žijeme jen proto, abychom tì mohli pøijmout a mít tì mezi sebou, abychom už nežili my, ale ty v nás. Jen tak ti mùžeme pomáhat budovat na zemi „nové mìsto“, mìsto Boží. Vánoce v úvahách Chiary Lubichové

www.faslavicin.cz - PASTÝØ strana 1-

Apoštolský list papeže Benedikta XVI. PORTA FIDEI daný „motu proprio“ k vyhlášení Roku víry /Pokraèování z minulého èísla/ 7. „Caritas Christi urget nos“ (2 Kor 5, 14): Kristova láska naplòuje naše srdce a pobízí nás k tomu, abychom evangelizovali. Tak jako v minulosti nás i dnes posílá na cesty svìta, abychom zde hlásali evangelium všem národùm na zemi (srov. Mt 28, 19). Svou láskou pøitahuje Ježíš Kristus k sobì lidi všech generací: v každé dobì svolává církev, svìøuje jí úkol, aby hlásala evangelium, a dává jí k tomu vždy nový mandát. I dnes je tedy potøeba, aby se církev intenzivnì nasazovala v úsilí o novou evangelizaci a znovu objevila radost z víry i nadšení pro její pøedávání. Misijní nasazení vìøících, jež nikdy nemùže zeslábnout, èerpá moc a sílu z každodenního objevování Boží lásky. Víra roste tehdy, je-li prožívána jako zkušenost pøijaté lásky a pøedávána dál jako zakoušená milost a radost. Díky ní mùže náš život vydávat plody, nebo víra rozšiøuje naše srdce v nadìji a umožòuje nám, abychom vydávali životodárné svìdectví: ano, otevírá srdce a duše tìch, kdo odpovídají na Pánovo pozvání, aby pøilnuli k jeho slovu a stali se jeho uèedníky. Jak potvrzuje svatý Augustin, vìøící se „posiluje vírou“. Svatý biskup z Hippo mìl dobrý dùvod, proè se vyjádøil právì takto. Jak víme, vytrvale ve svém životì hledal krásu víry, a to až do té doby, kdy jeho srdce nalezlo spoèinutí v Bohu. Jeho poèetné spisy, v nichž vysvìtluje význam a pravdivost víry, jsou jako nesmírnì bohaté dìdictví stále aktuální a také dnes pomáhají mnoha lidem hledajícím Boha, aby nalezli pravou cestu a „bránu k víøe“. Jedinì skrze víru tedy víra roste a posiluje se. Neexistuje jiná možnost, jak získat jistotu ohlednì svého života, než svìøovat se stále dokonaleji do náruèe lásky, která se zdá být vždy vìtší, nebo má svùj pùvod v Bohu.

Adopce na dálku Charita sv. Vojtìcha Slavièín se v roce 2012 opìtovnì spolupodílela na projektu Adopce na dálku. Již pøed dvìma lety adoptovala indickou dívku Vinithu, se kterou si pravidelnì koresponduje. Finanèní èástka, kterou charita zasílá, je vybrána od dobrovolných dárcù ze Slavièína. Tato suma je využita na školné, školní pomùcky, uniformu a základní zdravotní péèi. Všem dárcùm jménem charity i adoptované dívky moc dìkujeme. Pøeklad dopisu od Vinithy - adoptivní dívky z Indie Moji drazí sponzoøi, milované tety, hned na zaèátku mého dopisu pøijmìte, prosím, ode mì mnoho vøelých pozdravù. Jsem moc šastná, že Vám mohu psát tento dopis a popøát Vám i Vašim blízkým krásné Vánoce a šastný nastávají rok 2013. Stejné pøání zasílá i celá moje rodina. Mé studium ve škole je díky vaší lásce a dobrotì velmi dobré. V mìsíci èervenci jsme oslavili v naší škole svátek ,,Vanamahotsava“. Je to festival výsadby stromù, který se slaví po celé naší zemi. V ten den naši uèitelé zasadí nìjaký stromek v areálu školy a tyto stromy až vyrostou, pøipomínají právì tento den a všechny ty, kdo se kolem jeho sadby shromáždili. V záøí slavíme zase Den uèitelù. Žáci je obdarovávají kvìtinami a drobnými dárky. Záøijovým svátek je také narození naší blahoslavené Panny Marie. Jako pøípravu k této slavnosti dìti po devìt dnù dochází do kostela a nabízí jemné kvìtiny, které pak vìnujeme naší Pannì Marii. V den svátku také pøinášíme dary z naší první skliznì. Je to cukrová tøtina a neloupaná kukuøice.

8. Rád bych pøi této šastné pøíležitosti vyzval své spolubratry biskupy z celého svìta, aby se v tomto èase duchovní milosti, kterou nám Bùh nabízí k pøipomenutí cenného daru víry, sjednotili s Petrovým nástupcem. Chceme tento rok oslavit dùstojnì a plodnì. Bude proto tøeba zintenzivnit reflexi nad tématem víry a pomoci tak všem, kteøí vìøí v Krista, aby vìdomì a pevnì pøilnuli k evangeliu, zvláštì v dobì hlubokých zmìn, jimiž dnes lidstvo prochází. Budeme mít pøíležitost vyznat svou víru ve zmrtvýchvstalého Pána v katedrálách a kostelech celého svìta, ve svých domovech a rodinách, aby každý èlovìk pocítil silnou potøebu lépe poznávat odvìkou víru a pøedávat ji budoucím generacím. Øeholní i farní spoleèenství a všechny církevní instituce, staré i nové, v tomto roce naleznou zpùsob, jak veøejnì vyznat své Credo. 9. Pøejeme si, aby tento rok vzbudil v každém vìøícím touhu vyznat svou víru v plnosti a s novým pøesvìdèením, s dùvìrou a radostí. Bude dobrou pøíležitostí k tomu, abychom víru intenzivnìji slavili v liturgii, zvláštì pøi Eucharistii, která je „vrchol, k nìmuž smìøuje èinnost církve, a zároveò zdroj, z nìhož vyvìrá veškerá její síla“. Zároveò doufáme, že vìøící budou svým životem stále vìrohodnìji svìdèit. Je úkolem každého vìøícího, aby zvláštì v tomto roce znovu objevil obsah víry, kterou vyznává, slaví, žije a vkládá do svých modliteb, a aby pøemýšlel nad samotným aktem víry. Není bez dùvodu, že se køesané prvních staletí museli vyznání víry uèit nazpamì. Sloužilo jim jako každodenní modlitba, aby nezapomínali na závazek, který pøijali ve køtu. Slovy bohatými na význam o tom hovoøí i svatý Augustin ve své homilii na redditio symboli, složení vyznání víry: „Symbol svatého tajemství, který jste všichni spoleènì pøijali a dnes také jeden po druhém vyznali, to jsou slova, z nichž je zbudována víra matky církve. Tato víra vyrùstá z pevného základu, a tím je Kristus Pán… Pøijali jste je a vyznali, ale ve své duši a v srdci je musíte uchovat jako trvale pøítomná, musíte je opakovat na svém lùžku, pøipomínat si je na veøejných místech a nezapomínat na nì ani pøi jídle. A i když vaše tìlo spí, musíte je opatrovat svým srdcem.“ /Pokraèování v pøíštím èísle Pastýøe/

V mìsíci øíjnu každoroènì naše farnost poøádá jazykovou soutìž, letos jsem získala 3 cenu. Po úspìšném složení pololetních zkoušek máme 15-ti denní øíjnové prázdniny. Bìhem prázdnin jsem udìlala mé domácí úkoly a také pomáhala mamince v domácnosti. Doma pøipravujeme mnoho druhù zeleninových pokrmù, èasto používáme kukuøici. U jídla se sejde celá rodina. V prosinci škola zajistí velkou vánoèní oslavu pro všechny dìti, které mají své sponzory, jako já Vás. Tìším se na sportovní a kulturní program - jsou to vánoèní koledy, tance, divadlo. Nedávno jsem prostøednictvím s. Dafné obdržela vánoèní dárek, který jste mi poslali. Moc za nìj dìkuji. S láskou Vaše milující dítì Vinitha

Veliké tajemství Je to veliké tajemství: druhá osoba Nejsvìtìjší Trojice vzala na sebe lidské tìlo. Naše lidská pøirozenost je navìky neoddìlitelnì vložena do Božího srdce. Je to tajemství pøesahující náš rozum. Bùh se v Ježíši od lidské pøirozenosti už nikdy neodlouèí. - PASTÝØ strana 2 -

Pastýøský list Vánoce 2012 Drazí bratøi a sestry, ve Svaté noci dnes všechno ztichlo, protože promluvil Bùh, poslal své Slovo, kterým se vyslovil do dìjin, Slovo, v nìmž pøebývá veškerá moudrost, protože v nìm øekl všechno. Dnes se Slovo stalo tìlem. Posvátná radost naplnila naše srdce, kterou jásají a žasnou pøed Boží velikostí. Zároveò se nám ale tají dech, protože nejsme schopni pochopit to nesmírné tajemství úžasné Boží lásky, která nás zahrnuje, ale i pøesahuje. V duchu hledíme na naše betlémy a máme pøed oèima figurky øezbáøù èi lidových umìlcù. Vidíme známou scénu a z hrdel se derou známé koledy. Vzpomínáme na nejkrásnìjší chvíle dìtství. Ale nemìli bychom s city a myšlenkami pøíliš spìchat, zùstat jen na povrchu. Vždy ta scéna se podstatnì týká každého z nás. On pøišel kvùli mnì a èeká, že ho pøijmu. Pøišel tak pokornì jak bezbranné dítì, skrývá své božství a neprojevuje svoji moc, abych se nebál, ale on nepøestal být velkým Bohem. Dnes mi Bùh dává novou pøíležitost být jeho pøítelem. Pøátelství chce ovšem èas. Abych s nìkým vstoupil do spoleèenství, musím ho poznat, setrvat mlèky vedle nìj, naslouchat mu, dívat se na nìj s láskou. Pravá láska a pravé pøátelství žijí vždy ze vzájemných pohledù, ze silného výmluvného mlèení plného uznání a úcty. Jen tak se prožívá setkání hluboce a osobnì. K takové chvíli bude dobré se ještì jednou k betlému vrátit. Èi kdykoliv pøijít ke svatostánku, kde pod zpùsobou chleba skuteènì pøebývá tentýž Ježíš Kristus. Po celý rok tam na mì èeká každý den. Na mnì záleží, jestli si vzpomenu a udìlám si èas, jestli pøijdu upevòovat vztah pøátelství a nechám v sobì vyrùst obdiv k nìmu, který pøeroste v klanìní. Tentýž Kristus ke mnì pøichází ve svatém pøijímání. V té chvíli jsou vždycky Vánoce. V té chvíli se mé srdce mìní v Betlém, ba v kousek ráje. Vždy kde je Bùh, tam je i ráj. Mé srdce se v té chvíli mìní v živý svatostánek. Pøed svatostánkem v kostele klekáme z úcty ke Kristu, který v nìm pøebývá. Jak bych mìl po svatém pøijímání vidìt své tìlo, v nìmž pøebývá Bùh? Jak bych mìl vidìt všechny kolem sebe, kteøí taky pøijali Krista a jsou jeho svatostánky? Kdybych se tak umìl dívat kolem sebe, jak by se svìt zmìnil. Kéž by bylo v mém pohledu více svìtla víry! Kdo je ten narozený v Betlémì, který ke mnì pøichází ve svatém pøijímání? Pán nebe i zemì, ten, jemuž slouží andìlé a klanìjí se

Vánoèní vìta (vyprávìní jedné snoubenky) Na Štìdrý den mì opustil ten, kterého jsem milovala… Strrrrrrrrrrrašnì milovala. Strrrrrrrrrrrrrrašlivánsky. Ale na ten Štìdrý den jsem také dostala dárek: jednu vìtu. I vìta mùže být dárkem. A ti, kdo umìjí vìty-dárky rozdávat, jsou velcí dobrodinci tìch, kterým takové vìty dávají. Ten, kdo dal dárek-vìtu, … tedy moudrou vìtu…, je už z tohoto svìta pryè, jeho dárek zde zùstal, svítí… Jaké to jsou Vánoce, øíkala jsem si. Jaké to budou Vánoce… Stalo se mi to nejhorší, co mohlo…, namlouvala jsem si. Milovala jsem TOHO ZRÁDCE tak, že si to neumìl pøedstavit. Nikoho pøedtím jsem tak nemilovala… a ani jsem nevìdìla, že nìkoho tak milovat mohu. A on, který mìl pøijet, strávit Vánoce s naší rodinou…, se mi pøiznal, že miluje jinou a že se rozjede za ní. A oslaví Vánoce s ní. Plakala jsem. PLAKALA. A tehdy pøišla babièka… a dala mi dárek. Písmena. Pár slov… „Oèi, které plakaly, vidí lépe,“ pošeptala mi. A zase tichounce jako pøišla, … tichounce odešla. Vìdìla, že nìjaké dlouhé utìšování mi v mé vánoèní smutné chvilce nepomùže…, nedokáže mì utìšit, … pøehodit mi životní výhybku od smutku k radosti… A tak mi øekla tuto vìtu.

všichni svatí. Je dobøe, když v nìm vidím pøítele a bratra, ale mùj pohled by nebyl pravdivý, kdybych v nìm nevidìl zároveò i velikého Boha, Stvoøitele, Vykupitele i Soudce. Tento Bùh pøichází ke mnì. Velikost okamžiku mi bere dech. Nejsem schopen mu vzdát takovou poctu a èest, jaká mu náleží. Kéž by se mnou v této chvíli bylo celé nebe a vítalo ho v mém srdci spolu se mnou! Pozvu andìly, kteøí zpívali pøi jeho narození v Betlémì. Pozvu prosté pastýøe, aby mì uèili pøipravit mu vhodné dary. Pozvu mudrce, aby mì uèili pokornì užívat svou inteligenci a sklonit své vìdìní pøed cílem lidského hledání. Pøi každém svatém pøijímání prožívám Vánoce. Jak pozorný jsi, Pane, a ohleduplný. Kvùli mé slabosti skrýváš svou božskou slávu a moc. Tiše nasloucháš mým slovùm a žehnáš všem, které nosím v srdci. Podívej se, prosím, na každého z nich tím pohledem, který uzdravuje a vlévá nový život, provázej je svou pøízní. Každého z nich ti nyní pøedstavuji. Je u mì Bùh, který je Láska. Je u mì Boží Syn, který je projevem lásky Otce, nebo tak Bùh miloval svìt, že dal svého jednorozeného Syna. Je u mì Ježíš, který za mì dal život, ten, o nìmž øíkám, že ho miluji, že ho dokonce miluji nade všecko. Jak vypadá setkání milovaných a milujících bytostí? I když nám nejde o hledání pocitù, nemìli bychom se stydìt za dùvìrnost pravdivého, ušlechtilého citu a za jeho projevy vùèi Ježíši. Ne každý a ne vždy máme možnost pøijímat Eucharistii. Ale pokaždé máme možnost pozvat Ježíše aspoò v duchu, aby pøišel do srdce, které je pro nìj otevøené. Je škoda nevyužít každé pøíležitosti k dùvìrnému setkání s Pánem. Bratøi a sestry, když s Vámi rozjímám o vánoèním tajemství a pokouším se spolu s Vámi otevøít srdce Pánu, toužím po tom, abychom byli naplnìni Boží radostí a velkou posvátností, která vychází z ocenìní a úcty. Zároveò Vás zvu nejen k èastému svatému pøijímání a opakovanému hlubokému prožívání vánoèní radosti z narození Krista ve svém srdci, nebo k návštìvám svatostánku s tím tichým nasloucháním, pøátelským zahledìním a posvátným klanìním, ale i k pohledu víry na sebe a na všechny, kteøí jsou také chrámem Božím. Kéž hloubka setkání s Bohem nás vede k úsilí o èisté srdce dobøe pøipravené pro vzácného Hosta. Kéž ocenìní a úcta k Bohu, jemuž je zasvìcen chrám, ve kterém se s Bohem setkáváme, nás vede k zachování posvátného ticha v kostele i mimo bohoslužbu, protože tím ukazujeme, jak hluboký vztah k Bohu máme. Bratøi a sestry, požehnané Vánoce a hluboké setkání s Bohem, který nám vychází vstøíc, posvátnou úctu i záøivou radost z Boha pøeje každému z Vás a všem ze srdce žehná arcibiskup Jan

Nìkdy staèí jedna vìta a je to, jako by se na duši položil zázraèný obvaz… Kolikrát jsem už na babièku vzpomínala… a jak vdìènì. Jsem šastnì vdaná, mám tøi dìti, pøekrásnou rodinu. Ten „ZRÁDCE“, co mi tehdy zkazil Vánoce, nemá žádné dítì… a slyšela jsem, že se bude potøetí rozvádìt. Znám jednu z jeho bývalých žen a slyšela jsem ji nedávno vyprávìt, slyšela naøíkat. Jestli je pravda, co øíká, ta vánoèní ZRADA mì zachránila. Tolikrát už mi od té doby bylo smutno, tolikrát kvùli nìèemu jinému než kvùli tomu, který mì na Štìdrý den zradil… a tou jeho zradou jsem tehdy vlastnì dostala dar: šastný život. Nìkdo nám dává dar tím, že nás opustí. A vzpomínala jsem si na babièèinu „vánoèní vìtu“. „Oèi, které plakaly, vidí lépe.“ Slzy z nich smývají pošetilost, naivitu, iluze… slzy z nich smývají omyly,… slzy jako kouzelné køišály dokážou skvìle zaostøovat pohled na vlastní život… Chtìl jste mou vzpomínku na Vánoce. Vánoèní pøíbìh… Tohle je vzpomínka…, a nepatøí do minulosti, žije se mnou i nyní… Vrací se… oslovuje mì… Pomáhá. Pomáhá mi, abych neztroskotávala… A… abych jasnì vidìla svou cestu… Nìkdy se stane, že èlovìk potøebuje slzy, aby mu posvítily na cestu… Eduard Martin Je tu pøece Ježíšek

Bùh nás miluje Vánoce… Už jsme je slavili tolikrát! Naše srdce jsou však otupìlá chladem svìta a ještì se do nich nevrylo Ježíšovo neuvìøitelnì krásné poselství: Bùh nás miluje! Miluje každého zvl᚝, i všechny spoleènì. Bùh ve své lásce nemohl jinak: Poslal nám svého Syna, který se stal èlovìkem, aby už nyní naši krátkou pou ozaøoval svìtlem, které nikdy nezapadá; aby nesmyslnost smrti promìnil v nadìji na plnìjší, vìèný život! Kéž nás alespoò letos Vánoce osloví. Buïme pøipraveni naslouchat tomu, co nám Bùh chce øíct. - PASTÝØ strana 3 -

A SLOVO SE STALO TÌLEM Janovo evangelium zaèíná prologem: „Na poèátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bùh. To bylo na poèátku u Boha. Všechno povstalo skrze nì a bez nìho nepovstalo nic, co jest. V nìm byl život a život byl svìtlo lidí. To svìtlo ve tmì svítí a tma je nepohltila. Od Boha byl poslán èlovìk Jan. Ten pøišel proto, aby vydal svìdectví o tom svìtle, aby všichni uvìøili skrze nìho. Jan sám nebyl tím svìtlem, ale pøišel, aby o tom svìtle vydal svìdectví. Bylo tu pravé svìtlo, které osvìcuje každého èlovìka; to pøicházelo do svìta. Na svìtì byl, svìt skrze nìj povstal, ale svìt ho nepoznal. Pøišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepøijali. Tìm pak, kteøí ho pøijali a vìøí v jeho jméno, dal moc stát se Božími dìtmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako dìti pozemských otcù, nýbrž narodili se z Boha. A Slovo se stalo tìlem a pøebývalo mezi námi. Spatøili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.“ (J1,1-14) Uvìdomujeme si, jak úžasná a veliká je Boží láska? Bùh se z lásky k nám stává èlovìkem proto, aby nás mohl spasit. Apoštol Pavel v listu Øímanùm 8, 3-4 píše: „Bùh uèinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako obì za høích poslal svého vlastního Syna, aby na lidském tìle odsoudil høích, a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplnìna v nás, kteøí se neøídíme svou vùlí, nýbrž vùlí Ducha.“ Mùžeme si vùbec pøedstavit to, co pro nás Bùh udìlal? K tomu, abychom to pochopili je zapotøebí stát se dítìtem. Stát se dítìtem neznamená, že jsme nerozumní, hloupí. Stát se dítìtem znamená radovat se, žasnout, dùvìøovat. Vidíme, jak se malé dìti dokážou radovat z každé malièkosti, dokážou žasnout nad krásou, nad rozzáøeným vánoèním stromeèkem, což my, dospìlí, už nedokážeme. Dítì dùvìøuje svému tatínkovi a mamince, ví, že oni ho milují. Stát se dítìtem znamená dùvìøovat Bohu tak, jako dítì dùvìøuje svému tatínkovi. V jednom domì hoøelo, zùstal v nìm jen malý chlapec. Do domu se už nedalo vniknout. Když byl chlapec u okna, tatínek na nìj volá: „Skoè dolù a já tì chytím!“ Ale chlapec øíká: „Tatínku, já se bojím, já tì nevidím.“ Otec na nìj znovu volá: „Neboj se, skoè, já tì vidím!“ Tak chlapec skoèil a ocitl se v náruèí šastného milujícího tatínka. Také u nás to mnohdy chce odvahu, nebát se a skoèit do Boží náruèe. I když jsme se Bohu možná vzdálili. On na nás stále èeká, vyhlíží nás, tak jak to popisuje Lukáš v 15. kapitole: „Vstal a šel k svému otci. Když byl ještì daleko, otec ho spatøil a hnut lítostí bìžel k nìmu, objal ho a políbil. Otec by ho nemohl spatøit, když byl daleko, kdyby ho nevyhlížel, kdyby neèekal na jeho návrat. Bùh nás neustále vyhlíží, stále èeká na náš návrat. A vìøte, že nikdo se neraduje víc z našeho návratu než náš nebeský Otec. V Matoušovì evangeliu 11,25-30 se øíká: V ten èas øekl Ježíš: „Velebím tì, Otèe, Pane nebes i zemì, že jsi tyto vìci skryl pøed moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je malièkým. Ano, Otèe: tak se ti zalíbilo. Všechno je mi dáno od mého Otce; a nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn – a ten, komu by to Syn chtìl zjevit.

Pojïte ke mnì všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi bøemeny, a já vám dám odpoèinout. Vezmìte na sebe mé jho a uète se ode mne, nebo jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpoèinutí svým duším. Vždy mé jho netlaèí a bøemeno netíží.“ Stát se malièkým, to znamená dùvìøovat Bohu. Odvaha víry znamená, že dùvìøujeme Bohu. Vìøíme, že jsme v pøítomnosti Boha? Mít víru je zmìna, která mìní všechno v nás. Je víra promìòující silou tvého života? Je to nadìje? Víra znamená, Bože, já ti dùvìøuji, i když se možná nacházím v beznadìjné situaci, vìøím, že ty o mnì víš a s dùvìrou odevzdávám všechno do tvých rukou, protože ty jsi má nadìje. Pane, Ty jsi to svìtlo, ty osvìcuješ každou temnotu, protože Ty nejsi Bùh, který je daleko. Ty jsi Emanuel, což znamená - Bùh s námi. Apoštol Jan øíká: „Tìm, kdo ho pøijali a vìøí v jeho jméno, dal moc stát se Božími dìtmi.“ Uvìdomujeme si velikost této vìty? Náš Bùh je štìdrý! Pavel v listu Øímanùm 8,31-32.38-39. øíká: „Je-li Bùh s námi, kdo proti nám? On neušetøil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko? Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andìlé ani mocnosti, ani pøítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odlouèit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ Uvìdomujeme si, že všechno, co jsme, co máme, náš život, naše schopnosti, všechno je Boží dar. A to všechno je málo! Bùh nás tak miluje, že dává svého Syna, protože èlovìk není schopen sám sebe spasit. Spása je Boží dar. Uvìdomujeme si štìdrost našeho Boha a je na nás jak Bohu odpovíme. Jsme schopni dát Bohu všechno? Lk 21,1-4: Ježíš pozoroval, jak bohatí vhazují své dary do chrámové pokladnice. Uvidìl jednu nuznou vdovu, jak tam vhodila dvì drobné mince, a øekl: „Vpravdì vám pravím, že tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní. Nebo ti všichni dali dary ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku: dala všechno, z èeho mìla být živa.“ Dát všechno Bohu znamená nedìlit náš život na posvátný a svìtský. Bùh chce požehnat celý náš život, všechny naše vztahy, všechnu naši èinnost, naše manželství, naši rodinu, naše finance, naše dluhy, všechna naše rozhodnutí. Zamysleme se, kterou oblast našeho života jsme mu ještì neodevzdali, necháváme si ji pro sebe. A není v našem srdci místo, které by nepatøilo Pánu. Ježíši Kristu a patøí všechno, celý náš život. Dát všechno Bohu znamená dát svoje srdce. Dát všechno znamená otevøít Bohu každou oblast našeho života. To a je náš dar, se kterým se pøicházíme poklonit dítìti v jeslích. Bohu, který se pro nás stal èlovìkem a narodil se v chudém chlévì, pøijal naši lidskou slabost a ubohost. On, náš Pán a Král, se pro nás stává malièkým, chudým dítìtem, a to všechno z lásky k nám. Pane Ježíši, pøicházíme se ti poklonit a podìkovat Ti za Tvoji velikou lásku k nám. Vyznáváme, že Ty jsi svìtlo našeho života, Ty jsi naše nadìje v každé dobì, proto Ti chceme odevzdat celý náš život. Do tvých rukou odevzdáváme každou oblast našeho života. Otvíráme Ti dokoøán dveøe našeho srdce, abys mohl vstoupit jako Pán a Král a kraloval v našem životì. Prosíme tì, naplò naše srdce láskou, abychom tì dokázali pøijímat a milovat i v tìch, kdo jsou nám nepøíjemní a obtížní, protože Ty miluješ všechny lidi. Amen. Ludmila Dulíková

Nový øád Když se Ježíš – Boží Slovo – stal èlovìkem, zcela se pøizpùsobil tomu, jak žili lidé; byl ještì dítìtem a synem, mužem, dìlníkem. Ukázal však lidem jiný život – jakým žil ve svém nebeském domovì – a chtìl, aby lidé i vìci nalezli nový øád, zákon nebe – a tím je láska. - PASTÝØ strana 4 -

Nechci obì, ale srdce. Blížily se Vánoce. Listonoš roznášel pøání i dárky. V jednom bytì bydlel starý dùchodce. Také jemu nesl balíèek od syna a jeho rodiny. „Nesu vám dárek,“ hlásil dìdeèkovi. „Prosím, dejte jej tam do komory.“ - „Ani se na nìj nepodíváte?“ divil se listonoš. „Jsou tam papuèe. V komoøe už je jich hromada. Jen je k tomu dejte.“ Listonoš se divil: „A proè se aspoò nepodíváte?“ A dìdeèek odpovìdìl: „Ten dárek není upøímný. Není v nìm srdce.“ Obì bez lásky není k nièemu. Ale produktem lásky je obì. Každý dar bez lásky je bezcenný. „Nechci obì, ale lásku,“ øíká Ježíš. Nový zákon, uèení Ježíše Krista, køesanství, to je jediné uèení na svìtì, jehož základem je láska. Ježíš se zrodil, aby nám pøinesl lásku. Láska je Boží ctnost – Bùh sám je Láska. Láska je nejvìtší síla na svìtì. Je jediná, která sahá až na vìènost. „Za trochu lásky šel bych svìta kraj,“ øíká básník. Jako dìti jsme velmi intenzivnì prožívali dobu adventní. „O èem dávných prorokù pìla zbožná ústa, to již skutkem stalo se. Plesej zemì pustá.“ Tato píseò, když se zpívala, cítili jsme blízkost Vánoc. A Štìdrý den, to byl zvláštní den radostného oèekávání. Nesmazatelnì se mnì vtisklo v pamì, jak jsme v podveèer Štìdrého dne (když rodièe tajnì strojili stromeèek), stáli se sestrou v oknì, dívali se, jestli nìkde kolem nenese Ježíšek stromeèek a zpívali do ochraptìní „Ejhle, Hospodin pøijde …“. Když už jsem byl vìtší a rodièe mnì prozradili tajemství stromeèku a pøizvali mne k pomoci, byl jsem ponìkud zklamaný. Ptal jsem se maminky: „Když už víš, že Ježíšek nenosí stromeèky, máš z toho ještì radost?“ A maminka mnì øekla: „Mám velikou radost, když vidím radost vaši, když vidím, jak vám oèi záøí radostí a štìstím. Tehdy prožívám nezmìrnou radost.“ Jak málo staèí, aby mìl èlovìk radost a štìstí! Radost samu nehledejte v sobì. Tu najdete v radosti druhých. Radost druhých mùže mít èlovìk po celý rok. Když jsem ještì chodil do práce, když jsem brzy ráno vstal a vidìl, jak maminka (manželka) krásnì spinká a kolem ní spinkají naše dvì dìti, tehdy jsem vždy prožíval chvíle vánoèní radosti. V závodì pøed Vánocemi nám o pøestávce hráli v rozhlase vánoèní píseò Yvetty Simonové. Tak krásnì a nìžnì nám pøiblížila vánoèní radost, radost rodiny a matky: „Všude na svìtì Marie jsou: mámy sklonìné nad postýlkou, v níž malé dìátko spí.“ Køesan je ten, kdo šíøí kolem sebe pokoj a lásku. O Vánocích je naše srdce k tomu zvláštì citlivé. Ale pokoj, radost a lásku mùžeme rozdávat po celý rok. Jmenovala se Pollyanna. Bylo to malé dìvèátko, sirotek. Matka jí zemøela, když ještì byla malá. Otec, presbytoriánský kazatel, zemøel také brzy, v jejích dìtských letech. Nauèil svou dcerušku zvláštní hru, hru „na radost“: v každé situaci, ze všeho hledat to, co je v ní hezké, z èeho by mohla být šastná. Žili ve velké chudobì, vìtšinou z darù pro chudé. Když otec ještì žil, velmi si pøála dostat panenku. Dobroèinné spolky dávaly rùzné dary pro chudé, i dárky pro dìti. Když na Vánoce dostali dárky, panna mezi nimi nebyla. Byla tam jen berla pro chromé. Tatínek zklamanì dcerce øíká: „Tak mne velice mrzí, že ti Ježíšek neposlal dárek.“ Ale ona mu pøekvapivì odpovìdìla: „Ale on mnì dárek poslal. On mnì øíká: Mìj radost z toho, že ještì berlu nepotøebuješ.“ A tak rozdávala radost druhým. A mnohým, i tìm nejsmutnìjším a nejuboženìjším, pøinesla radost, nadìji a štìstí a zahánìla smutek. Alespoò jeden pøíklad: V mìsteèku bydlel starý muž – mrzout a samotáø. Na nikoho nepohlédl, s nikým nepromluvil. Øekl jen to nejnutnìjší. Proto o nìm øíkali, že má ve skøíni kostlivce. Jednou, když právì pršelo, jej

Pollyanna potkala. Radostnì na nìj pohlédla a øekla: „Dnes není hezký den, že? Jsem ráda, že neprší vždycky.“ Ale on, ruce za zády, oèi upøené na zem, ani na ni nepohlédl. Myslela si: neslyšel mne. Když jej druhý den potkala, svítilo slunce. Radostnì a hlasitìji na nìj zavolala: „Jak se máte? Jsem ráda, že není jako vèera. Vy ne?“ Muž se zastavil, na oblièeji byl výraz hnìvu. „Poslyš, dìvèátko, snad bude lépe, když tu vìc skoncujeme,“ øekl zlostnì. „Mám jiné vìci na pøemýšlení. Ani nevím, jestli slunce svítí nebo ne.“ Pollyanna radostnì zazáøila: „Já jsem si hned myslela, že to nevíte. Právì proto jsem vám to øekla.“ - „Ano, nu -Jak? Co?“ - pøerušil vìtu, jako by nerozumìl jejím slovùm. „Øíkám, že jsem vám to právì proto øekla, abyste si všiml, že slunce svítí. Vím, že byste byl rád, že slunce svítí, jen kdybyste si dal èas a vzpomnìl si na to. Ale vy jste vùbec nevypadal, jako byste na to myslel.“ - „Inu, tohle je“ - zvolal muž s bezmocným posunkem. A vykroèil dále a ještì se stále mraèil. „Proè si nenajdeš nìkoho ve svém vìku a s ním nemluvíš?“ Odpovìdìla: „Já bych ráda, ale nikoho takového nemám. Ale ani mne to netrápí. Já mám starší lidi ráda, a možná i více – protože jsem zvyklá na dámy ze spolku.“ (Pozn.: ty ji vychovávaly, když jí otec zemøel, než ji pøijala do své péèe vzdálená teta). „Snad mne nepokládáš za nìco takového?“ zeptal se již s mírným úsmìvem. Zasmála se: „Ale ne, nevypadáte jako dáma ze spolku. Ty byly hodné. Ale vy jste možná ještì hodnìjší. Víte, já jsem si jistá, že jste mnohem hodnìjší, než vypadáte.“ Muž podivnì zakašlal. „Inu, to je“ - zrozpaèitìl a pak se obrátil a odešel. Když jej pak druhého dne potkala, ètverácky se na ni podíval a jeho oblièej byl skuteènì pøíjemný. „Dobré odpoledne. Bude snad lépe, když ti hned pøímo øeknu, že vím, že dnes svítí slunce.“ Vesele zvolala: „Ale to jste mi ani nemusel øíkat. Poznala jsem, že to víte, hned jak jsem vás potkala.“ - „A jak jsi to poznala?“ „Vidìla jsem to na vašich oèích a ve vašem úsmìvu.“ Od té doby èasto s ní promluvil první, tøeba jen „dobré odpoledne“. Když jednou šla na procházku s tetinou služkou a on ji opìt pozdravil, služebná nevyšla z údivu: „On s tebou mluví? Nikdy s nikým nemluvil.“ A podrobnìji jí o nìm vyprávìla. Na to Pollyanna odpovìdìla: „To jsem teï ještì víc ráda, že se mnou mluví.“ A spokojenì si oddychla. (Poznámka: V knize „Pollyanna“ je celá øada pøíkladù, jak udìlat lidi šastnými. Knihu je možno si vypùjèit ve farní knihovnì). Jak udìlám lidi šastnými? Snažím se, aby ten, kdo ode mne odchází, mìl v sobì více radosti, než když mne potkal. Ani ten nejdražší dar není k nièemu, není-li dávaný s láskou, neníli v nìm srdce. Nejsmutnìjší maminèiny Vánoce: Bavily se dvì maminky. „Ta naše dcerka má už nakoupených dárkù na Vánoce. Nevím, kde na to bere. A co vaše dcerka?“ Druhá jí odpovídá: „Ona dárky nekupuje. Nám dárky nosí Ježíšek.“ Doma si ta první maminka øíká: „Špatnì tu dceru vychovávají.“ Plynula léta. Dcery dorostly v dámy. Pøed Vánocemi šla maminka mìstem. Uvidìla spolu dvì elegantní dámy, jak si vykládají o vánoèním nákupu. Poznala ony dvì dcery. Jedna se chlubila, co všechno má už nakoupené. Co má pro sebe, co pro manžela – samé drahé vìci. „Pro maminku jsem koupila punèochy. Byly levné. Co stará osoba potøebuje! Ale vidím, že ty jsi koupila krásný kožich. To máš pro sebe?“ A druhá jí odpovìdìla: „Ne. To mám pro maminku.“ A šastnì jej pøitiskla k sobì. Elegantní dámy se rozešly. A maminku zalily slzy: v té první poznala svou „dobøe vychovanou“ dceru. Ani nejdražší dar nenahradí lásku otce. Pan øeditel byl velmi zamìstnán. Jeho povinností bylo tolik, že pro

Pokoj na zemi Bùh nás jistì vyslyší, když se modlíme, aby byl oslaven. Vìøíme, že si takovou modlitbu pøeje. Další modlitbou, kterou by chtìl vyslyšet, je prosba o mír – kéž bychom se všichni ztotožnili s touto jeho vùlí! Vždy tolik miluje všechny své dìti. „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má zalíbení!“ - PASTÝØ strana 5 -

rodinu a domov mu nezbývalo èasu. A co teprve teï pøed Vánocemi! Když se pøiblížil Štìdrý den, vzpomnìl si, že nemá žádné dárky pro dìti. No, však se to vyøeší. Požádal sekretáøku, a jde dárky nakoupit. A je sama vybere. Však ví, co dìti mají rády. Penìzi šetøit nemusí. Když nastal Štìdrý den, pan øeditel se uvolnil a pøišel domù. Dárkù bylo plno. Zvìdavì se ptal dìtí: „Jak se vám dárky líbí? A co se vám líbí nejvíce? Nebo co byste si pøály?“ A synek odpovídá: „Tatínku, nejvìtší radost máme, že jsi s námi doma.“ V pøedvánoèním nákupu vešli mladí manželé do hraèkáøského obchodu. Stále vybírali, ale nemohli najít „to pravé“. Prodavaèka jim nabídla pomoc: „Copak byste si pøáli?“ Žena øekla: „Nìco takového, co by dìti dlouho bavilo.“ A manžel dodává: „Pro dìti opravdu to nejlepší. Nemìlo by to být nìco, èím budou zabíjet èas. Mìlo by jim to pomoci, aby se zdravì intelektuálnì rozvíjely.“ - „A taky citovì. Prostì nìco, co by v nich probouzelo to nejlepší,“ vysvìtluje žena. A prodavaèka pochopí: „Aha, už vím. Už vím pøesnì co myslíte. Ale

Novinky ve farní knihovnì Georg Ratzinger: Mùj bratr papež. Rozhovor bratra papeže Benedikta XVI. s Michaelem Hesemannem. Jan Jandourek, Tomáš Halík: Ptal jsem se cest. Svìdectví Tomáše Halíka o jeho duchovním svìtì, životní filozofii i o jeho vztahu k soudobé spoleènosti. Tomáš Halík: Smíøená rùznost. Zamyšlení nad centrálním poselstvím knih Tomáše Halíka, autor zde také komentuje i øadu aktuálních problémù naší doby. Tomáš Halík: Chci, abys byl. Hlavní téma této knihy je láska. Autor nabízí nový úhel pohledu na lásku èlovìka k Bohu, k sobì samému, k bližním vèetnì nepøátel, na lásku, která je silnìjší než smrt. Marek Orko Vácha: Loï. ...a tak zkouším z paluby zamávat èi poslat znamení, že tady jsem. Meditace nad vlastním životem i svìtem kolem nás. Cyril Lepeigneux: První roky manželství. Svìdectví dvojice, která se zamýšlí nad tím, jak se vyvíjel jejich vztah od prvního setkání až ke sòatku a narození prvního dítìte. Eduard Martin: Andìlská škola lásky. Povídky, které spojuje jednotné téma: rùzné podoby lásky. Pino Pellegrino: Pøíbìhy pro osvìžení duše. V jádru každého pøíbìhu se skrývá moudrost, útìcha a povzbuzení pro chvíle nesnází a nezøídka i svìtlo k rozhodování mezi tím, co je zlato a co se jen tak tøpytí. Pùjèovní doba je každou støedu od 9.00-16.30 hodin na faøe. Mgr. Marie Fojtíková - knihovník

je mi líto, že vás zklamu. Bohužel, rodièe neprodáváme.“ Holèièka se svìøuje ve škole: „Naše maminka je nemocná.“ Paní uèitelka ji lituje: „Ale to je smutné.“ Ale holèièka odporuje: „To vùbec není smutné, protože maminka je ted¡poøád doma.“ V tìchto pøíkladech chci ukázat, jak vzácný Boží dar je láska, jak mùžeme udìlat druhé šastnými a jak se nám dostane štìstí a radosti z radosti, kterou jsme udìlali druhým. A jak ani nejdražší dar nenahradí lásku rodièù – rodinu. Tato vánoèní doba zvláštì dìlá naše srdce citlivým. Vždy Ježíš, jehož zrození si v tuto dobu pøipomínáme, svým zrozením, uèením a životem nám Boží lásku pøináší. A svátkem Svaté rodiny si pøipomínáme, jak posvátný úkol je rodina. Milí pøátelé, ze srdce Vám všem pøeji, a v této Boží lásce a v lásce rodinné prožijete tuto vánoèní dobu a a tato láska Vás provází po celý pøíští rok a stále. Ing. Antonín Novák k nám pøijít na návštìvu. „Copak tam nikoho nenapadlo, že by to dìátko mìli vzít k sobì domù?“ Nevìdìl jsem si rady s odpovìdí, proè se o Ježíška nikdo nepostaral. „Kdyby tady byla na ulici ve snìhu nìjaká paní,… která by èekala dìátko…, tak bychom ji pøece nenechali, aby šla nìkam, kde je jí zima, pustili bychom ji k nám domù, ne?“ Co na to povìdìt? Naštìstí zrovna procházela pokojem babièka a na chvíli se zastavila, zaslechla naši vánoèní betlémskou disputaci. „Takhle to vypadá jednoduše, že?“ usmívala se. Dìti pøikyvovaly. Co by na tom mìlo být složitého? Nìjaká paní a pán s dìátkem mrznou a… A tak se jim otevøou dveøe, pozvou se dovnitø a dìátko se ohøeje. Co by na tom mìlo být složitého? Nebo ne? „Ale pustili jste dnes opravdu Ježíška domù?“ Dìti se dívaly udivenì. JAK TO BABIÈKA MYSLÍ? „Chci øíct: udìlali jste nìco, z èeho by mìl radost?“ Dìti se na ni dívaly stále nechápavì. „Radost?“ „Vždycky, když udìláte nìco hezkého, nìkomu pomùžete, tak má Ježíšek radost, protože o tom všem ví, moc dobøe ví… A když nìco takového udìláte, je to, jako byste ho pustili domù. Vy se divíte, že se nenašel nikdo, kdo by ho vzal k sobì v Betlémì, a nìkdo jiný by se zase mohl divit, proè jste neudìlali to nebo ono a proè jste… vlastnì nechali Ježíška a… nepustili ho k sobì…“ Jen to babièka øekla, už zase pospíchala. Na Štìdrý den je tolik práce. A babièky mívají na Štìdrý den tolik práce… Pøemýšlím o tom, co tehdy øekla, pøemýšlím o tom èasto… A dìti na to také obèas zavedou øeè, i když je dávno po Vánocích… Opravdu – Nemùžeme jít do Betléma a podívat se, jak na oslíèku pøijíždí krásná paní,… èeká dítì…, a jak s ní jde moudrý pán… Nemùžeme jim pomoci najít nocleh, nocleh místo onìch jeslièek… Ale mùžeme… Mùžeme je pustit domù nìjakým skutkem… nìjakou radostí, kterou zpùsobíme… Proè by se mìl èlovìk ptát: „Jak to, že Ježíška v Betlémì nikdo nepustil domù?“ Není lepší zeptat se jinak: „Pustil jsem dnes Ježíška domù?“ Eduard Martin Je tu pøece Ježíšek

Pustil jsem dnes Ježíška domù? (vyprávìní pana J.N.) Slyšel jsem vícekrát, že dìti nìkdy nemohou pochopit, proè Ježíška nikdo v Betlémì nevzal k sobì domù. Jeho rodièe tam chodili – opuštìní. Bezdomovci… Mrzli. Nikdo je nepozval k sobì, nenabídl jim pokojíèek. Jak to bylo možné? Ptají se dìti. A sám jsem se s tou otázkou setkal u svých dìtí, když jsem vyprávìl o Betlémì, … tehdy, když jsme si betlém stavìli na Štìdrý den. Povídali jsme si o tom, jak by to bylo hezké, kdyby tady s námi byl Ježíšek, … ten malý, v jejich podání, … Ježíšek dítì… Kdyby nám pomáhal stavìt betlém. Dìti ukazovaly hraèky, jaké by Ježíškovi daly. Vymýšlely, že by si s ním hrály ping-pong, jak by si s ním stavìly tuhle nebo onu stavebnici, tìšily se na to, jako by se tìšily na kamaráda, který by mìl

Program na každý den roku: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12.

Ménì vzdychej, více zpívej. Ménì k zemi, více k nebi se dívej. Ménì se hnìvej, více se modli. Ménì s lidmi, více s Bohem poèítej. Ménì hovoø o lásce, více miluj. Ménì vyèítej, více povzbuzuj. Ménì slibuj, více splò. Ménì naøíkej, více Bohu dìkuj. Ménì posuzuj, více potìšuj. Ménì se rozèiluj, více odpouštìj. Ménì ber, více dávej. Ménì o nynìjší, více o vìèné bohatství se starej.

Boží dìti Svatý Jan øíká: „Všem, kdo ho pøijali, dal moc stát se Božími dìtmi, tìm, kdo vìøí v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vùle tìla, ani z vùle muže, ale z Boha.“ (Jan 1, 12-13) Možná dost nepøemýšlíme o tom, co to znamená být køesany. Možná dostateènì nechápeme, že jsme uvìøili ve Slovo, které se stalo tìlem – a stali jsme se Božími dìtmi. Buïme Bohu vdìèni za toto vyvolení a pøedávejme dál poselství spásy. - PASTÝØ strana 6 -

Vánoèní písmenka (vyprávìní jedné sestry) „Co to píšeš?“ Bratøíèek, tøíletý, ke mnì obrátí velké zamyšlené oèi. „Píšu dopis Ježíškovi.“ Podívám se na nìj pobavenì, vím dobøe, že neumí ani jedno jediné písmeno a jenom tak èmárá, jako by psal, pokrývá list papíru všelijakými klikyháky. „Vždy neumíš psát,“ øíkám mu s láskyplným pohrdáním starších sourozencù vùèi mladším. „No a?“ „Tak jak mu mùžeš psát, když neumíš písmenka?“ „Proè bych nemohl?“ „Ty si myslíš, že Ježíšek bude téhle tvojí èmáranici rozumìt… a že pozná, o jaké dárky si mu tady píšeš…?“ Podíval se pohrdavì. „Ty neznáš Ježíška.“ Koneènì, to má pravdu. Jak bych ho mohla znát… Šestnáctiletá holka? „Ten tomu rozumí,“ øíká bratøíèek a usmívá se na mì…, ten rozumí každé èárce, co jsem udìlal, … ten všechno pøeète…“ A už se ode mì odkloní a píše si dál. Taky, když nìkdo píše Ježíškovi, nemá èas se bavit s nìjakou hloupou sestrou. A já si v duchu øíkám – On ten drobeèek povìdìl vlastnì velikou pravdu… Pán písmen, Pán slov, … Pán života… pøece umí pøeèíst všechno… i to, co se nám zdá nesmyslné, neèitelné, nerozluštitelné… ON ROZUMÍ, DOKONALE ROZUMÍ, KAŽDÉ ÈÁRCE, JAKOU VE SVÉM ŽIVOTÌ NAPÍŠEME… Rozèilujeme se tolikrát kvùli nìjakému písmenu, … znaku…, kterému nerozumíme – A tøeba je naprosto jasný a èitelný, jen jsme si na nìj neudìlali èas… Rozèilujeme se kvùli nìjaké úseèce… Je podle nás špatnì narýsovaná… a my podle ní musíme jít… a naøíkáme… a zatím jsme si ani neuvìdomili, že ona úseèka je souèástí pøímky,… nekoneèné pøímky… Pohladila jsem svého sourozeneèka. Ani nezdvihl hlavu. Psal dál… A já si uvìdomovala: Pán nekoneèna ète každou èárku,… každou teèku… Každou, jakou kdy na svìtì napíšu… Eduard Martin, Je tu pøece Ježíšek Staré vánoèní obyèeje a zvyky ŠUPINY – dávají se pod talíø, mají rodinì zajistit finanèní hojnost celý další rok. TAHÁNÍ POLÍNEK – tahají svobodné dívky, aby zjistily tìlesnou konstrukci svého nastávajícího; dívka zavøe oèi a vytáhne z hromady jedno polínko, tvar polínka prozradí fyzickou podobu dosud neznámého nastávajícího. DVEØE – nechávají se na Štìdrý den otevøené, kdyby zavítal host. BARBORKY – pokud si na Barborku natrhá svobodná dívka vìtvièky tøešnì a dá je do vody, mùže se na Vánoce doèkat pøekvapení: když do té doby rozkvetou, do roka se provdá. - PASTÝØ strana 7 -

… A NÌCO PRO ROZVESELENÍ … Soudce: „Mùžete mi vysvìtlit, proè jste se bìhem noci vloupal pìtkrát do stejného obchodního domu?“ „To je jednoduché, chtìl jsem dát manželce pod stromeèek šaty.“ „To bych pochopil, ale ta ostatní vloupání?“ „To mne je potom ètyøikrát poslala vymìnit, protože se jí nikdy nelíbila látka!“ Josífek se modlí pøed Vánocemi a na konci modlitby zakøièí: „Ježíšku, dones mi kolo!“ „Ježíšek není hluchý,“ domlouvá mu sestra. „Ale babièka ano.“ „Naše dcera se právì stala dospìlou!“ oznamuje otec pøed Vánocemi mámì. „A jak se to stalo?“ „Otevøela šatník a vyhlásila, že si nemá na Silvestra co obléct!“ „Žádné dárky k Vánocùm mi kupovat nemusíš,“ oznamuje ženì na zaèátku prosince pan Vanìk. „Staèí, když mì budeš milovat a budeš mi vìrná.“ „Pozdì,“ povzdechla si ženuška, „já už jsem ti koupila kravatu.“ „Mami, mùžu mít na Vánoce psa?“ „Na to zapomeò! Budeš mít kapra jako ostatní!“ Tøi si povídají o tom, co udìlají s vánoèními odmìnami. První øíká: „Pracuji v nìmecké bance. Z vánoèních odmìn si koupím auto a za zbytek pojedu na dovolenou.“ Druhý povídá: „Pracuji v Daimler Chrysler. Za vánoèní odmìny si nechám vybudovat bazén a za zbytek pojedu na cestu kolem svìta.“ Tøetí praví: „Já pracuji na finanèním úøadu a za vánoèní odmìny si koupím svetr.“ Ostatní se ho ptají: „A co zbytek?“ Úøedník odpoví: „Zbytek mi na nìj pøidají rodièe.“ Øíká policajt o Vánocích kolegùm: „To jsem zvìdavej, kolik zítra Pán Bùh hodí.“ „Prosím tì, co by mìl jako Pán Bùh házet?“ diví se oni. „To nevím, ale zítra bude Boží hod.“ Nemáme to my ženatí ani trochu lehké. Vánoèní stromek vidíme jednou za rok, ale prskavku každý den! Chlápek vybírá dárek k Vánocùm: „Máte nìco levného, užiteèného a hezkého?“ „Tøeba tady kapesníèky,“ ukazuje ochotnì prodavaèka, „pro koho to máte?“ „Pro manželku.“ „Tak to bude urèitì pøekvapená.“ „To jo,“ souhlasí ženáè, „ona myslí, že dostane pod stromeèek kožich.“ „Jak jsi mohla pøedem vìdìt, že jsem ti koupil pod stromeèek zrovna hodinky?“ ptá se o Vánocích své ženy udivený policajt. „Protože mì o pùlnoci vzbudily.“ Zdroj: www.ivtipy.cz/vtipy-o-vanocich/

Charita sv.Vojtìcha Slavièín si dovoluje touto cestou informovat širokou veøejnost o akcích konaných v naší organizaci v mìsíci prosinci 2012, také o akcích plánovaných na rok 2013 a chce pøedevším vyslovit velké podìkování všem, kteøí se jakkoliv podíleli na prùbìhu tìchto akcí. Vánoèní balíèek Na zaèátku prosince probíhala pøi Charitì sv.Vojtìcha Slavièín akce nazvaná Vánoèní balíèek. Jejím cílem je obdarovat vánoèním dárkem 5 chudých ukrajinských dìtí, žijících v dìtských domovech. Díky štìdrým dárcùm se tento náš zámìr podaøil. Byly vytvoøeny balíèky, každý v hodnotì 1000,Kè, které pak 13. prosince putovaly na Arcidiecézní charitu Olomouc a poté 15. prosince byly odvezeny z Olomouce pøímo na Ukrajinu a pøedány konkrétním dìtem. Naše velké díky patøí všem dárcùm - žákùm a uèitelùm gymnázia Jana Piveèky, kteøí opìt obdarovali nejen jedno konkrétní dítì, ale zaslali drobné dárky pro všechny dìti z dìtského domova v Lopatynu. Dalšími dárci, kterým patøí podìkování, jsou skupinka seniorek ze Slavièína, ženská schóla pøi kostele sv.Vojtìcha ve Slavièínì a dva manželské páry. Vìøíme, že touto akcí jsme alespoò èásteènì mohli splnit sny chudých dìtí z Ukrajiny a dát jim nadìji, že svìt je také o trochu lepší, než jaký ho poznali doposud. Organizaèní zmìny charity Z dùvodu ukonèení provozu centra denních služeb Domovinka (se sídlem Hrádecká 235, Slavièín) k 1.1.2013, došlo v mìsíci prosinci ke stìhování ostatních støedisek charity a ke zmìnám jejich adres a telefonních èísel. Z tohoto dùvodu proto opìt tyto zmìny uvádíme. Charitní peèovatelská služba Slavièín: Nová adresa k 1.1.2013 : Komenského 115, 763 21 Slavièín Tel.: 577 012 714, mob.: 733 676 710 Charitní ošetøovatelská služba Slavièín Nová adresa k 1.1.2013 : Komenského 115, 763 21 Slavièín Tel.: 577 012 714, mob.: 731 402 091 Denní centrum Maják : Nová adresa k 1.1.2013: Hradecká 235, 763 21 Slavièín- Hrádek Tel.: 577 341 444, mob.: 739 344105 Tímto chceme také podìkovat firmì Nábytek Šuráò za poskytnutí stìhovacího vozu a také pracovníkùm veøejnì prospìšných prací pøi Infocentru Slavièín za pomoc pøi stìhování støedisek.

Ježíš chce být mezi lidmi Ježíš je s námi, stejnì jako byl s Marií a Josefem pøed dvìma tisíci lety. Jeho pøítomnost je však duchovní. Nehledejme ho pouze ve svatostáncích. Je mezi námi, chce s námi sdílet naše myšlenky, plány, starosti a radosti… Pøišel na zem také proto, abychom ho neustále mohli mít mezi sebou, aby nám dával svìtlo, nadìji, dar porozumìní – to, co s sebou pøinášejí každé Vánoce. - PASTÝØ strana 8 -

lidem v nouzi. Požehnání koledníèkù je letos pøipraveno pøímo od olomouckého arcibiskupa Mons. Jana Graubnera, a to dne 29.12.2012 ve 14.00 v kostele Povýšení svatého køíže ve Valašských Kloboukách. V minulém roce byl výtìžek sbírky 440 902,- Kè. Èást finanèního obnosu putovala na pomoc do zahranièí. Vìtší èást pak byla využita pro pøímou pomoc rodinám, matkám v tísni, starým a nemocným, lidem v nouzi z oblasti Slavièínska, také na podporu Vážení ètenáøi, dovolte mi, abych Vám jménem charitního díla - byl zakoupen nový sociální Charity sv. Vojtìcha Slavièín popøála do nového roku automobil. hodnì štìstí, zdraví, lásky, Božího požehnání, vyplnìní Vašich pøání a cílù, mnoho osobních i pra- Výtìžek ze sbírky roku 2013 by Charita sv. Vojtìcha Slavièín chtìla využít opìt pro humanitární pomoc covních úspìchù. v zahranièí, pro pøímou pomoc potøebným a podporu Rok se sešel s rokem, a abychom v kalendáøi spatøili svátek Tøí králù, nemusíme už dlouho èekat. U nás na charitního díla. Charitì sv. Vojtìcha Slavièín je tento svátek tradiènì Všem, kteøí budou chtít pøispìt do sbírky, dìkujeme. spjat s pøípravami na Tøíkrálovou sbírku. A Tøi králové naplní Vaše srdce láskou a nadìjí. Hlavním posláním sbírky je upozornit na potøebné lidi kolem nás a pomoci jim. Kromì toho chce umožnit všem lidem dobré vùle, aby zakusili radost a uspokojení z toho, že obdarovali potøebného èlovìka. Termín letošní sbírky pøipadl na první lednovou sobotu roku 2013, tedy na 5. ledna. V tento den se 69 skupinek koledníèkù se svými vedoucími vydá do ulic našeho mìsta a do okolních vesnic, aby Vám všem pøinesli radostnou zvìst Vánoc - narození Ježíše Krista - a poprosili o dar pro pomoc

Za Charitu sv. Vojtìcha Slavièín Magda Zùbková koordinátorka Tøíkrálové sbírky

Základní umìlecká škola Slavièín ve spolupráci s Mìstem Slavièín a Øímskokatolickou farností Slavièín poøádá a srdeènì Vás zve na

VÁNOÈNÍ KONCERTY Úèinkují: Žáci a uèitelé ZUŠ Slavièín, DPS Tuèòáci se žákovským orchestrem ZUŠ Slavièín, bývalí žáci a sólistka Barbora Durïáková - klarinet, SPS CANTARE se sólisty Lenkou Rafajovou a Janem Turèínkem, orchestr Collegium Classic Uherský Brod. Zazní hudba: V. A . Michny, W. A. Mozarta, staroèeské koledy a Missa brevis Jiøího Pavlici. NEDÌLE: 30. 12. 2012 v 16. 00 a v 19. 00 hodin v kostele sv. Vojtìcha ve Slavièínì. Pozn.: V pøípadì nedokonèených oprav kostela koncerty probìhnou v SOKOLOVNÌ Slavièín.

Paprsek tvého svìtla Pane, svìøujeme ti všechny, kdo jsou od tebe daleko. Mnozí z nich ti døíve byli nablízku, ale zlo, jehož je svìt plný, je od tebe vzdálilo. Jiní tì ještì neznají, hledají tì však s upøímným a èistým srdcem. Svìøujeme ti všechny, kdo nemají víru, ale mají dostatek dobré vùle. Kéž jim zazáøí paprsek tvého svìtla, aby alespoò na okamžik zahlédli vánoèní hvìzdu, která vede k tobì. Kéž zakusí, jak plná je radost tìch, kdo tì znají a milují. - PASTÝØ strana 9 -

POHØBY 27.11. Miroslav Šustek, 1941, Slavièín 8.12. Josef Koncer, 1954, Slavièín

Rozpis služeb žen, které se obìtavì starají o úklid kostela 22.12. - 28.12. 29.12. - 4.1. 5.1. - 1.1. 12.1. - 18.1. 19.1. - 28.1. 26.1. - 1.2. 2.2. - 8.2. 9.2. - 15.2. 16.2. - 22.2. 23.2. - 1.3. 2.3. - 8.3.

Lipová Habancová, Èížová, Janeèková, Orsáková, Šuráòová Divnice Rokytnice Kašparová, Buriánková, Brhelová, Raková, Bartošová Stejskalová, Borová J., Dvorská, Mikšíková, Salvetová, Burešová Obadalová, Durïáková M., Borová L., Studénková M., Kuželová L., Kuželová M. Kurtinová, Vašíèková, Kùdelová, Rosembergová, Šebáková, Nováková Málková, Furmanová, Nováková O., Lengálová, Studenková A., Marková Fojtíková, Peniašková, Borová D., Studeníková J., Lysáková, Dubská, Kuèeròáková, Hlavicová Cvešperová, Florešová M., Goòová J., Kovaøíková M., Pfeiferová A.,

Odpovìdi na otázky ze strany 7: 1. Stvoøení – když Adam a Eva pøestoupili Boží pøíkaz, pøichází Bùh a slibuje záchranu (Gn 3,15) 2. Bùh povolává Abrahama – „Odejdi do zemì, kterou ti ukážu.“ (Gn 12, 1-2) 3. Bùh se zjevuje Mojžíšovi v hoøícím keøi. (Ex 3, 6; 3, 8) 4. Bùh dává svému lidu Desatero. (Ex 20, 1n) 5. Bùh uzavírá se svým lidem smlouvu. (Ex 24, 7-8) 6. Bùh slibuje Davidovi vìèné království. (Sam 7, 12-14) 7. V „Synu Davidovu“ bude Bùh s námi. (Iz 7, 14) 8. Ježíš je Boží Syn, který se stal èlovìkem. (Lk 1, 26-38 a Mt 1, 18-24)

RÁDI VÁM POSLOUŽÍME UDÌLENÍM SVÁTOSTÍ – nejvìtšího daru, který Kristus svìøil své církvi. Protože však je k tomu tøeba dobrá pøíprava, ohlaste se nám: Køest dìtí buï hned po narození nebo alespoò 1 mìsíc pøed køtem. (Køty jsou zpravidla 3.nedìli v mìsíci po ranní mši sv.) Pøíprava na køest dospìlých trvá zhruba 1 rok. (Køest obvykle v sobotní Velikonoèní vigilii.) Zamýšlený církevní sòatek nejménì 3 mìsíce pøedem. (Sezdáváme jen ty, z nichž je alespoò jeden z naší farnosti.) Svátost nemocných udìlujeme po individuální domluvì. Možnost ke svátosti smíøení je pøedevším v pondìlí, støedu a pátek asi hodinu pøed veèerní mší sv. ÚØEDNÍ HODINY NA FAØE Støeda --------15.00 – 16.00 Pátek 8.30 – 9.30 15.00 – 16.00 Nebo po domluvì, pøípadnì v kostele po bohoslužbách. V ostatních èasech bez záruky. TELEFONICKÝ KONTAKT: Fara (úøad) : 739 245 911 P. Miroslav (soukromé): 731 402 086 E-mail: [email protected] Web: www.faslavicin.cz Farní knihovna (na faøe): Støeda 9.00 – 16.30

PRAVIDELNÉ BOHOSLUŽBY VE FARNOSTI SV. VOJTÌCHA VE SLAVIÈÍNÌ NE

PO, ST, PÁ SO

7.20 hodin 9.30 hodin 11.00 hodin 18.00 hodin 7.00 hodin

ÚT 25.12.2012 Slavnost Narození Pánì ST 26.12. Svátek sv.Štìpána, prvomuèedníka, 2. svátek vánoèní ÈT 27.12. Svátek sv. Jana, apoštola a evangelisty PÁ 28.12. Svátek svatých Mláïátek, muèedníkù NE 30.12. Svátek Svaté rodiny PO 31.12. sv. Silvestr ÚT 1.1. 2013 Slavnost Matky Boží, Panny Marie Svìtový den modliteb za mír NE 6.1. Slavnost Zjevení Pánì NE 13.1. Svátek Køtu Pánì PÁ 18.1. Panna Maria, Matka jednoty køesanù Týden modliteb za jednotu køesanù (18. – 25.1.) NE 20.1. 2. nedìle v mezidobí ÈT 24.1. sv. František Saleský PÁ 25.1. Svátek Obrácení svatého Pavla, apoštola NE 27.1. 3. nedìle v mezidobí PO 28.1. sv. Tomáš Akvinský ÈT 31.1. sv. Jan Bosco SO 2.2. Svátek Uvedení Pánì do chrámu Svìtový den zasvìceného života NE 3.2. 4. nedìle v mezidobí, sv. Blažej NE 10.2. 5. nedìle v mezidobí PO 11.2. Panna Maria Lurdská Svìtový den nemocných ST 13.2. Popeleèní støeda NE 17.2. 1. nedìle postní Citace na stranách è.2, 3, 4, 5, 6, 8, 9 jsou od Chiary Lubichové VÁNOCE v úvahách. Citace na stranì 7 je z netradièního almanachu Vráti Ebra Podoby Vánoc.

PASTÝØ, zpravodaj farní rodiny sv. Vojtìcha ve Slavièínì. Slouží pro vnitøní potøebu farnosti. Øídí redakèní rada. Náklad 600 výtiskù. Pøíspìvky pøijímají Jana Adámková, tel.: 608 746 325, e-mail:[email protected] a Zdenìk Durïák, tel.: 608 615 172. Mùžete je také vložit do oznaèené pokladnièky v pøedsíni kostela, která je k tomuto úèelu urèena. Nepodepsané pøíspìvky se nepøijímají. Všem pravidelným i nepravidelným dopisovatelùm upøímné Pán Bùh zapla. Náklady na 1 výtisk èiní pøibližnì 12 Kè. Srdeènì dìkujeme za vaše finanèní pøíspìvky. Další øádné èíslo vyjde na 1. nedìli postní 17.2.2013. Uzávìrka bude v nedìli 3.2.2013. Pozn. Redakce nezodpovídá za obsahy jednotlivých pøíspìvkù. Provádí pouze jazykové a stylistické korektury. V èláncích jsou otištìny necenzurované názory, postøehy a zkušenosti našich dopisovatelù a ètenáøù! - PASTÝØ strana 10 -