Cena bavlny roste. Zdraží i oblečení

Česko versus Spojené státy Jak se učí na střední škole AKADEMIE A VĚDA

úterý 9. listopad 2010 Sloupek LN

Maskoti

MARTIN ZVĚŘINA Co je volební lídr etablované politické strany v komunálních volbách? Respektovaná osobnost a kandidát na primátora či starostu? Nikoli. Je to maskot, který se umístí na plakáty proto, aby se tam nemuseli objevovat obecně známí šejdíři. ČSSD se včera zbavila svého pražského lídra tím, že jej vyštípala z vyjednávacího týmu. Jiří Dienstbier mladší alespoň nemusí svým voličům lhát. Vypadá jako podvedený naivka, který posloužil a byl odklizen. Co svým voličům vzkazuje ČSSD? Jste jen hejlové, které potřebujeme jednou za čtyři roky, jinak nás nezajímáte. Proč představitelé nejsilnější parlamentní strany páchají takový politický zločin zcela veřejně? Chtějí odměnu v podobě čtyřletého vládnutí nejbohatšímu regionu republiky. A pokud se domluví s ODS, budou opravdu vládnout, se všemi bonusy. A co ODS? Ta stínuje jednání o koalici s TOP 09, a přitom jen nedbale zakrývá nechuť k téhle variantě. Čeká se jen na výrok soudu. Pokud se nebudou volby v Praze opakovat, vznikne koalice do pár dnů. A hádejte jaká? S tím, že by se volby mohly opakovat a ODS by spolu s ČSSD už žádnou většinu dohromady nedala, si nikdo hlavu neláme. Strana solidarity, poctivé práce a obyčejných lidí vyslyšela hlas funkcionářské peněženky. Nyní čeká na stranu svobody, volné soutěže a konzervativních hodnot, aby se spolu šábli. INZERCE

PODVODY V KRUPCE Obyvatelé si musí zopakovat volby DOMOV >> 3 TRPÍCÍ PRINCEZNA ZA MŘÍŽEMI Kniha o Regině Rázlové KULTURA >> 4 BERLUSCONIHO PRONÁSLEDUJÍ SKANDÁLY Hrozí mu pád SVĚT >> 7 BLAŽEK ASI ZŮSTANE Trenérem národního týmu na další období SPORT >> 22 CENY MTV VE ZNAMENÍ AMERIKY Nejlepší zpěvačkou Lady Gaga LIDÉ >> 24

www.lidovky.cz

15 Kč

nezávislý deník založený 1893

Cena bavlny roste. Zdraží i oblečení Až o 40 procent mohou zdražit bavlněné výrobky PAVLA KOZÁKOVÁ > Praha Bavlněné oblečení a další textil na pultech českých obchodů příští rok zdraží. Předvídají to výrobci i distributoři, podle nichž by ceny některých výrobků mohly vzrůst až o 40 procent. Důvod je prostý: extrémně drahá bavlna. Za poslední rok se cena této pro textilní průmysl klíčové suroviny více než zdvojnásobila. Může za to rostoucí poptávka po bavlně v nejlidnatějších zemích světa - v Indii a Číně - a mizerná letošní úroda. „Budeme se snažit do konce roku ceny udržet, ale po Novém roce si už nikdo nemůže dovolit nechat ceny na stejné úrovni. Záleží jen na tom, kdo k tomu jako první bude mít odvahu,“ říká Ivana Šachová, majitelka firmy Silex. Ta v Česku provozuje maloobchodní síť prodejen bytového textilu Scanquilt a vyváží český metrový textil. „Za 26 let, co se v této oblasti pohybuji, jsem nic takového nezažila. Naši dodavatelé jsou nyní schopni cenu garantovat jen dvě hodiny a pak se bavlna opět zdraží,“ popisuje situaci na trhu Šachová. Podle Šachové by se cena bavlněného zboží na pultech obchodů mohla od začátku příštího roku zvýšit zhruba o 30 až 40 procent. „Zdražení bavlny je tak výrazné a došlo k němu v tak krátké době, že

není možné ho plně vstřebat nižší marží a vyšší produktivitou,“ míní Josef Novák, spolumajitel a ředitel textilky Veba. Ta proto od ledna zvyšuje ceny svých výrobků o 10 až 15 procent, a to podle druhu zboží a prodejních trhů. „Je naprosto jednoznačné, že se nárůst ceny bavlny bude muset promítnout i do cen koncových výrobků,“ potvrzuje Stanislav Sedláček, spolumajitel distributora bytového textilu Interes 21. Vyšší ceny tak zákazníci

30 až 40 % Až o tolik podle výrobců v příštím roce patrně vzroste cena bavlněného oblečení v českých obchodech musí čekat nejen u oblečení z bavlny, ale i u povlečení či bytového textilu. „U středně drahého bavlněného výrobku činí hodnota suroviny zhruba 50 až 60 procent konečné ceny. Velkoobchodní ceny by se tak měly zvýšit o 25 až 30 procent,“ vysvětlil Sedláček s tím, že je jen na obchodnících, zda do koncových cen pro zákazníka promítnou zdražení v plné výši, nebo ho budou kompenzovat snížením marží. Prodejci ale zatím své cenové plány nezveřejnili.

>> 15

Prodat Kongresové centrum Pentě? Kalousek to zatrhne PETR KOLÁŘ, KAMILA JUŠKOVÁ > Praha

Lidové noviny

Ročník XXIII - číslo 260 Ceny v zahraničí Německo, Rakousko 1,70 € Slovensko 0,90 € Předplatné 13 Kč (průměrná cena za jeden výtisk při roční frekvenci platby) Tel.: 225 555 533

Na pozadí bojů o vytvoření městské koalice v Praze se rodí spor nový, který může přerůst v přestřelku za více než dvě miliardy korun. Jeho aktéry budou na jedné straně pražská ODS, zastoupená členy bývalé, ale zřejmě i budoucí rady magistrátu, a ministr financí a první místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek na straně druhé. Spor se vede o Kongresové centrum Praha (KCP), přilehlých jedenáct tisíc metrů čtverečních pozemků, hotel a byznys centrum. Na Kongresovém centru přitom leží dluh ve výši 2,2 miliardy korun, vesměs po pořádání zasedání MMF a Světové banky v roce 2000.

Pražský magistrát pod vedením radních za ODS zhruba před dvěma měsíci vše prodal skupině Penta. Prodej ale musí posvětit ministerstvo financí, které má majetek v zástavě. A podle vyjádření Miroslava Kalouska pro LN celou transakci odsouhlasit nechce. Smůlu tak zřejmě budou mít Penta i Praha a stát bude muset v budoucnu řešit, jak jinak Kongresové centrum do roku 2014 oddlužit. Praha by Pentě chtěla prodat především pozemky, hotel a byznys centrum. Samotná budova KCP, v níž se pořádaly komunistické sjezdy, by zůstala v držení Prahy, která by ji pronajala firmě Zátiší Group.

>> 2

Peklo na polské železnici. Mohutný požár doprovázený ohlušujícími detonacemi zachvátil včera železniční trať u východopolského Bialystoku. V půl šesté ráno se tam srazily vlaky s cisternami nafty a vysoce výbušnými látkami na výrobu benzinu. Dva vozy po nárazu vybuchly okamžitě, celkem shořelo sedmnáct cisteren s mnoha tisíci litry paliva a požár zničil i obě lokomotivy. [lup] Foto Reuters

VIDEO naleznete na www.lidovky.cz/ln-video

2

TÉMA

V Praze se schyluje k velké koalici. A kdo jí stojí v cestě, musí pryč. Jako volební lídr ČSSD Jiří Dienstbier mladší, kterého včera přinutila opustit vyjednávací tým jeho vlastní strana.

Jiří Dienstbier opustil tým opustil po nátlaku vyjednávací tým, který měl připravit koaliční dohodu s ODS. Dienstbier si to u kolegů rozházel, když se postavil proti spojenectví ODS a ČSSD v Praze. „Důvody jsou jasné, nezměnil jsem názor na koalici s občanskými demokraty. A po určité debatě jsme dospěli k závěru, že jestliže jsem proti koalici, nemůžu vyjednávat,“ prohlásil po včerejším jednání pražských zastupitelů ČSSD Dienstbier. Předsednictvo pražské krajské organizace ČSSD nicméně Dienstbierovo odvolání z vyjednávacího týmu

Do sněmovny bych šel, ale obchod to není Jako lídr pražské ČSSD Jiří Dienstbier mladší odmítal velkou koalici s ODS. Včera kvůli tomu rezignoval na místo ve vyjednávacím týmu. LN Rezignoval jste na funkci vyjednávače za ČSSD dobrovolně, nebo jste byl spolustraníky spíš přinucen? Na pátečním jednání předsednictva pražské ČSSD padl návrh na mé odvolání z vyjednávacího týmu. Po nějaké debatě jsem uznal, že jestliže tvrdím, že s ODS není možné udělat koalici za žádnou cenu a slibovali jsme to, tak je logické, abych se nezúčastnil jednání s  ODS. Když tvrdím, že nemají vůbec význam.

LUCIE VADLEJCHOVÁ, PETR KOLÁŘ > Praha Před říjnovými komunálními volbami vsadily politické strany na nové, čisté tváře. Tři týdny po nich je ale jasné, že šlo vesměs o laciný marketingový trik. Lákáním voličů totiž role pražských volebních lídrů skončila. A povolebních vyjednávání se chopili opět staří, známí a mnohdy kauzami opředení politici. Jako první se včera svého volebního lídra oficiálně zbavili pražští sociální demokraté. Jiří Dienstbier mladší

DOMOV

>> Šarvátky politiků provázející vyjednávání o vládě nad Prahou se stupňují

Nové tváře byly reklamní trik

Důvěryhodní a neokoukaní lídři měli stranám v Praze zajistit volební úspěch. Po volbách však ve vyjednávání dominují protřelí radniční matadoři. Nejspíše se tak zrodí koalice ČSSD a ODS. Foto ČTK předjednalo už v pátek, bez jeho účasti. Ani včera ale nedokázal šéf pražské ČSSD Petr Hulinský odpovědět na dotaz, proč si strana do svého čela Di-

Šéf pražské ČSSD Petr Hulinský nedokázal vysvětlit, proč si strana do čela Dienstbiera zvolila, když jeho názory na velkou koalici znala enstbiera zvolila, když jeho názory na velkou koalici znala. „Myslím si, že to má vypovídající hodnotu, jak se některé věci v pražské ČSSD řeší,“ komentoval to Dienstbier. Ani v ODS a TOP 09 však nevypadá povolební situace lépe. Obě strany si sice nové a čisté lídry stále drží jako

určitou značku, v koaličních vyjednáváních jim ale sekundují staré tváře. Kandidáta na primátora, kterému „mohli voliči věřit“, Bohuslava Svobodu (ODS) usměrňuje při jednáních dosavadní náměstek primátora Pavla Béma Rudolf Blažek, zatímco si neformální vliv ve straně stále drží podnikatel Tomáš Hrdlička. Za TOP 09 zase o poznání hlasitěji než volební lídr Zdeněk Tůma mluví předseda pražské organizace TOP 09 František Laudát - dlouholetý politik ODS, který v roce 2006 přispěl k udržení kontroverzního smíchovského starosty Milana Jančíka v čele radnice Prahy 5. I kvůli mediálním přestřelkám, které mezi špičkami TOP 09 a ODS odstartoval právě Laudát, se v Praze čím

dál tím víc rýsuje velká koalice. ODS se včera sice setkala se zástupci TOP 09, aby si vyříkali některé sporné body možné koaliční dohody, zároveň k nim

Jasno má být do konce týdne však putuje návrh od ČSSD. O tom, s kým bude ODS v Praze spolupracovat, chtějí mít její zástupci jasno koncem týdne. V té době už by totiž mělo být zřejmé, jak dopadlo vyjednávání s TOP 09. Kartami v Praze může ještě zamíchat soud, který má do konce týdne posoudit regulérnost voleb. Před říjnovými komunálními volbami vsadily politické strany na nové, čisté tváře. Tři týdny po nich je ale jasné, že šlo vesměs o laciný marketingový trik.

LN V pražském předsednictvu ČSSD se tedy už mluví pouze o dohodě s ODS? Nikoliv, na klubu zastupitelů se odsouhlasilo usnesení, že se bude jednat s oběma. Pokud nás tedy k jednání vyzvou. LN Nebyla tedy rezignace na místo vyjednávače předčasná? Vždyť jste mohl jednat s TOP 09. Zůstal jsem ve vyjednávacím týmu při jednání s TOP 09. Ta rezignace byla jen ve vztahu k ODS. LN Necítíte se trochu podvedený? Jako lídr jste koalici s ODS odmítal, udělal jste nějaký výsledek, nyní se vás zbavují... Proto držím své stanovisko, protože myslím, že je slušné dodržovat, co člověk slíbí před volbami. [pdk]

Prodat Kongresové centrum Pentě?

TOP 09 a ODS se už Laudát útočí na otevřeně hádají stranu ODS

1 >> pokračování

Praha

Praha

Pražský magistrát pod vedením radních za ODS zhruba před dvěma měsíci prodal KCP skupině Penta. Praha by Pentě chtěla prodat především pozemky, hotel a byznys centrum. Samotná budova KCP, v níž se za minulého režimu pořádaly okázalé komunistické sjezdy, by zůstala v držení Prahy, která by ji ale pronajala firmě Zátiší Group. Podle dosluhujícího náměstka pražského primátora Milana Richtera by budova zůstala pro kongresy a firma by po prvních čtyřech letech investic do objektu platila dalších 16 let hlavnímu městu ročně 50 milionů korun. „Myslím, že v tuto chvíli příliš jiných alternativ není,“ uvedl Richter. Podle Richtera by v případě zamítnutí prodeje Pentě ministerstvem financí dluh zůstal na státu. „My jsme udělali jedinou cestu vedoucí k oddlužení Kongresového centra. Aby ten dluh nedopadl na občany České republiky. Samozřejmě i Prahy, ale hlavně na občany České republiky. Protože zástavy na tom má ministerstvo financí. To znamená, že když to neklapne, zaplatí to stát,“ tvrdí Richter. Kalousek (jeho strana se nyní pod vedením Zdeňka Tůmy snaží dohadovat na koalici na radnici s ODS, která dá ale zřejmě přednost socialistům) však říká, že ani přes Richterovo tvrzení zřejmě k posvěcení transakce nedojde. „Ty dluhy byly nějak způsobeny. Možná vysokými náklady, možná nehospodárným nakládáním s rozpočtem na zasedání MMF. V každém případě nebude na škodu, když pečlivě

Vyjednávání o koalici na pražském magistrátu přerůstá v hádky. Špičky ODS a TOP 09 se během posledních dvou dnů stihly obvinit ze lži i účelového nátlaku. Sérii otevřených dopisů odstartoval v neděli večer kandidát TOP 09 na pražského primátora Zdeněk Tůma. Vyčetl svému protějšku za ODS Bohuslavu Svobodovi, že šíří nepravdy o průběhu vyjednávání. „Neměli byste dále napínat jak nás, tak veřejnost a očekávám, že v nadcházejícím týdnu bez dalších mediálních hrátek jasně řeknete, jaký typ koalice v Praze hodláte uzavřít,“ napsal Tůma. Vztahy mezi oběma stranami tím ale ještě víc ochladil. „Je-li to pokus vynutit si něco tlakem mediálních přestřelek, neprospěje to nikomu a ničemu,“ reagoval Svoboda. Do jednání se navíc znovu vmísil první místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek, tentokrát jako ministr financí. Obvinil Svobodu ze lži a bude od něj chtít veřejnou omluvu. Svoboda podle něj nemluvil pravdu, když za překážku koalice s TOP 09 označil návrh rozpočtového určení daní, který by prý připravil Prahu až o 14 miliard korun. „Neexistuje žádný návrh, který bych měl v úmyslu vládě předložit a který poškozuje příjmovou stránku hlavního města,“ napsal včera Kalousek lídrovi ODS v otevřeném dopise. Svobodu však neutišil. Pražská ODS podle něj bude chtít přesto od možných koaličních partnerů záruky, že velká města o peníze nepřijdou. [val]

Šéf pražské TOP 09 a jeden z hlavních vyjednávačů povolebního uspořádání v hlavním městě František Laudát nejde pro ostré slovo daleko. Jako první nařkl lídra ODS Bohuslava Svobodu ze lži, pustil se i do premiéra Petra Nečase. Laudát tak zaútočil na stranu, ve které strávil 18 let. V ODS, se kterou může TOP 09 sedět příští čtyři roky v čele pražského magistrátu, má ale Laudátova kritika ještě další rozměr. Ještě loni na jaře stál totiž nynější poslanec TOP 09 v  jejích řadách a neopustil je zrovna v dobrém. Laudátovu odchodu z ODS do TOP 09 předcházely například spory o vládu Jana Fischera. Přestože byl úřednický kabinet společným projektem ODS, ČSSD a Strany zelených, Laudátovy podpory se v červnu 2009 ve sněmovně nedočkal. Dnes již bývalý poslanec ODS ho nepovažoval za dobré řešení. Oficiálním důvodem Laudátova přechodu ke konkurenci byla však jeho nespokojenost se situací v ODS v Praze 5, na které sám nesl podíl. Během svého působení v čele tamní oblastní organizace sice dlouhou dobu bojoval s Milanem Jančíkem, nakonec ale sám souhlasil s dohodou, která někdejšímu smíchovskému starostovi umožnila na radnici Prahy 5 setrvat. V roce 2006 totiž Laudát podepsal, že se může Jančík znovu ucházet o post starosty pod podmínkou, že za další čtyři roky to už znovu neudělá. Laudát se nechtěl dále přít se starostou Jančíkem, který prý získal většinu v místní organizaci ODS „hanebným způsobem“. [val]

O politických machinacích nevíme, nezajímá nás to. Okolí KCP je každopádně atraktivní lokalita, míní Penta. Foto ČTK – JAN KOUBA rozebereme důvody těch dluhů,“ podotkl ministr financí. Lidé z jeho okolí říkají, že by celou transakci ministerstvo neschválilo, i kdyby byl nakonec Tůma primátorem a TOP 09 v Praze přece jen vládla s ODS. To může plány pražských občanských demokratů dost hatit. V kuloárech pražského magistrátu se spekuluje, že za dotažení celé transakce by někteří komunální politici mohli inkasovat slušné částky. Něco podobného ale odmítá jak Richter, tak bývalý poslanec ODS Jan Bürgermeister, který je členem představenstva KCP. „Jestli to ministerstvo financí nebude chtít podepsat, my jsme udělali maximum. Jsou to dluhy

vzniklé historicky, za které nemůžeme. Vznikly v souvislosti s pořádáním zasedání MMF a Světové banky. Kdyby podpis ministerstva nebyl, tak by 2,1 miliardy musel zaplatit stát. Ten dluh tady je a nikdo ho neodmaže,“ tvrdí Richter. „Beru to jako informaci. Tu otázku bychom si položili v situaci, kdy ministerstvo financí vydá své stanovisko,“ dodal Bürgermeister. Mluvčí Penty Martin Danko říká: „O politických machinacích nemáme informace, takže se tím nezabýváme.“ Podle něj jde „o atraktivní lokalitu, dokážeme si zde představit další rozvoj, ale zatím je předčasné mluvit o konkrétních detailech,“ dodal Danko.

3

úterý 9. listopad 2010

úterý 9. listopad 2010

KRÁTCE DOPRAVA

Ministr dopravy Bárta přišel o řidičák [PRAHA] Vít Bárta (VV) přišel kvůli přestupku na půl roku o řidičský průkaz. Do května se bude vozit služebním autem s řidičem nebo vlastním s manželkou. „Jestliže platí padni komu padni, nebudu se odvolávat,“ potvrdil Bárta TV Nova. Odebrání řidičáku a pětitisícovou pokutu dostal za to, že jel bez platné registrační značky. Hrozilo mu odebrání průkazu na rok a desetitisícová pokuta. [ač]

VÍZA

John: Nesolidarita EU s ČR je skandální [BRUSEL] Český ministr vnitra Radek John včera v Bruselu na setkání s  kolegy ostře kritizoval Evropskou komisi i členské země Unie za to, jak se stavějí k česko-kanadskému vízovému sporu. Nesolidarita s ČR v této věci je podle něj skandální. Kanada vízovou povinnost pro Čechy jednostranně obnovila loni v červenci, Brusel o tom sice s Ottawou jednal, žádná protiopatření ale nenavrhl. [čtk]

Ministerstvo rozšiřuje domácí vězení Soudy uložily 88 trestů domácího vězení. Náramky by napříště měly hlídat i ty, kteří byli z vězení propuštěni za dobré chování. VÁCLAV DRCHAL > Praha Domácí vězení se rozjíždí velmi pomalu a přeplněné kamenné věznice dál vysávají ze státu peníze. Ministerstvo spravedlnosti chce výrazně rozšířit okruh osob, kterých by se měl týkat trest domácího vězení. Skončit by v něm nově mohli všichni ti, kteří kvůli své nedbalosti nezvládají absolvovat soudem nařízené veřejně prospěšné práce, a elektronické náramky by měly hlídat i vězně propuštěné po odpykání poloviny trestu. Domácí vězení je možné ukládat od ledna, zatím ale oproti optimistickým předpokladům exministryně spravedlnosti Daniely Kovářové v něj soudci zatím nemají důvěru a poslali do něj pouhých 88 lidí, na které dohlížejí desítky úředníků probační a mediační služby. To by měl návrh, který je nyní v připomínkovém řízení, změnit. Každoročně by se totiž měl týkat několika

tisícovek lidí. Jen loni soudy nařídily prospěšné práce více než 11 tisícům „hříšníků“. Ovšem jen zhruba dvě třetiny z nich dokázaly trest odpracovat – zbytek skončil ve vězení. Části z nich by soudy mohly uložit domácí vězení. „Trest domácího vězení stojí v hierarchii hned za trestem odnětí svobody, navrhuje se tedy, aby se každá jedna hodina obecně prospěšných prací počítala za jeden den domácího vezení,“ vysvětluje mluvčí ministerstva Tereza

Palečková. Odborníci nemají na návrh jednotný názor. Část z nich ho vítá jako pomoc přetíženým věznicím. Jiní však míní, že lidé neschopní vykonat veřejně prospěšné práce zřejmě budou sabotovat i domácí vězení, novou šanci si nezaslouží. Další nápad ministerstva, aby elektronické náramky mohly soudy „připínat“ i vězňům propuštěným po polovině trestu za dobré chování, naopak kritiky nemá. Loni pustily soudy

Vězení versus náramky V přeplněných věznicích „úpí“ 22 tisíc lidí. Každý z nich stojí cca 1000 korun denně. Pokud by se systém domácího vězení rozjel, byly by náklady na osobu mnohem levnější. Soudy ale domácímu vězení nedůvěřují, od ledna tento trest uložili jen 88 lidem. Důvodem je neexistence elektronického hlídacího systému. Původní tendr na náramky, který kontroverzně ovlivňoval exministr Pavel Němec, ministerstvo zrušilo. Nový tendr by mohlo vypsat na konci roku.

na podmínku bezmála 4000 vězňů. Například šéf probační a mediační služby Pavel Štern však doufá, že číslo by mohlo být ještě vyšší – pokud by se soudci mohli spolehnout na to, že propuštěnce bude kontrolovat náramek. „Tak to funguje v řadě evropských zemí. To je opravdu věc, která může věznicím pomoci,“ chválí návrh Štern. Návrh novely trestního zákoníku se ale zdaleka nevěnuje jen domácímu věznění. Ministerstvo chce například zpřísnit tresty za korupci. Za přijetí úplatku by tak v budoucnu měly hrozit až čtyři roky vězení místo současných tří. Pokud by šlo o úplatek větší nebo by si o něj řekl úředník, mohl by trest místo dnešních osmi dosáhnout až 10 let. Ministerstvo také s ohledem na evropské směrnice navrhuje rozsáhlé úpravy trestných činů týkajících se ničení přírody.

PRŮZKUM

Hranice chudoby pro rodinu je 18 tisíc Kč [PRAHA] Hranici chudoby pro čtyřčlennou domácnost se dvěma školními dětmi představuje čistý příjem asi 18 tisíc korun měsíčně. Vyplývá to z průzkumu STEM. Na žádost o uvedení čistého příjmu, který pro čtyřčlennou rodinu se dvěma školáky znamená hranici chudoby, se v průzkumu objevovaly odpovědi v rozmezí 4000 až 55.000 korun. V průměru tak Češi uváděli částku 18.400 Kč a takzvaný medián, který je méně ovlivněn extrémními hodnotami, činil 18.000 Kč. Vyšší hodnoty zmiňovali lidé majetnější. [čtk]

KULTURA

Ministr Besser propustil 25 lidí [PRAHA] Ministr kultury Jiří Besser propustil ze svého úřadu 25  lidí. Zrušil oddělení analýz a koncepcí a o místo přišel i ředitel odboru umění a knihoven František Zborník. Jeho pozice byla zrušena, místo odboru nyní fungují dvě samostatná oddělení pro umění a pro knihovny. Besser již dříve uvedl, že škrty v oblasti kultury se dotknou především chodu samotného úřadu a také příspěvkových organizací. Na živou kulturu sahat nechce. [čtk]

ŠKOLSTVÍ

FIT: Státní maturita místo přijímaček [PRAHA] Fakulta informačních technologií pražského ČVUT jako první vysoká škola oznámila, že bude přijímat uchazeče o bakalářské studium na základě výsledků státních maturit. Kdo se bude chtít příští rok dostat na školu bez „přijímaček“, bude muset se prokázat těžší variantou maturity z matematiky, zkoušku bude muset složit nejméně na 70 procent. Podrobné podmínky pro přijetí budou zveřejněny po schválení Akademickým senátem FIT na úřední desce fakulty v  průběhu prosince. Budoucí maturanti mají přitom už jen týden na to, aby si závazně vybrali předměty na jarní maturity. [čtk]

Stávka. Úřady 8. prosince zavřou Praha Celodenní stávka 8. prosince a demonstrace o týden později. Odboráři nenašli s vládou kompromis a jejich protesty proti snížení platů a rozvolnění tarifů ve veřejném sektoru sílí. Stávka se dotkne úřadů, státních organizací, zdravotní péče a podpoří ji i někteří odboráři v podnikatelském sektoru. Demonstraci 15. prosince uspořádají vojáci a hasiči, kteří stávkovat nemohou. Vláda podle Nečase musí na desetiprocentním snížení peněz na platy trvat a nemá kam ustoupit, ani kdyby protesty trvaly několik dnů. Premiér včera zdůraznil, že se v posledním roce ve veřejném sektoru na rozdíl od soukromého nepropouštělo. Navíc v soukromém sektoru klesaly

Praha

1 >> pokračování

Nečas: U soukromých firem už platy klesaly platy, zatímco ve veřejné sféře ne. Odbory naopak zdůrazňují, že kvůli změně tabulek hrozí některým zaměstnancům nejen 10%, ale třeba 40% snížení příjmu. Vláda a odbory se vzájemně obviňují z toho, že jednání nemyslely vážně. „Způsob jednání odborů připomíná francouzský model, tedy stávku za každou cenu,“ uvedl ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek. „Jednání vlády byla formální, není pravda, že jsme nepřišli s konstruktivními návrhy,“ odmítl to Pavel Bednář z odboro-

Vláda už nemá kam ustoupit, ani kdyby protesty trvaly několik dnů, řekl včera Petr Nečas. Foto ČTK – MICHAL KAMARYT vého svazu státní správy. Jako hrozbu přitom odbory nevnímají jen snížení platů, ale i návrh ministra zdravotnictví Leoše Hegera vybírat ve zdravotnictví příplatky za nadstandard. Kvůli tomu chtějí mimořádné jednání s vládou. „Zdravotníci budou stávko-

Nevěřte náborářům na ulici, apelují pojištovny Praha Mladý muž v obleku vás zastaví na ulici. Nabídne vám elektronickou zdravotní knížku IZIP, pro jejíž bezplatné využívání musíte být u Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP). Náborář vás ale ujistí, že pojišťovnu měnit nemusíte. Protože spěcháte, poprosí vás „jen“ o potvrzení, že vás o nabídce informoval. Teprve doma zjistíte, že to ve skutečnosti byl formulář přeregis-

Krupka si musí kvůli podvodům zopakovat volby

trování k VZP. Přesně takové případy zaznamenávají v poslední době častěji menší zdravotní pojišťovny. Cesta zpět k původní pojišťovně přitom může být docela složitá. IZIP i VZP ujišťují, že se jedná o pochybení jednotlivců a když se o tom dozví, náboráře tvrdě potrestají. Jak moc jsou náboráři motivovaní lovit podpisy odmítá IZIP zveřejnit. [ač]

vat nejen za svoje platy, ale za všechny občany, aby dostali péči, která odpovídá 21. století,“ řekla za zdravotnické odbory Dagmar Žitníková. „Hovoří se o tom, že by si pacienti měli hradit laparoskopické operace. Vrátili bychom se o dvacet let zpátky.“ [ač]

První stížnosti na průběh voleb v Krupce se začaly objevovat již krátce po otevření volebních místností. Obyvatelé tamějšího sídliště Maršov povolali policisty, aby zabránili podplácení sociálně slabších občanů. Strážci zákona ale nakonec žádné porušení zákona neprokázali. Justici naopak zjištěné indicie stačily: svážení lidí do voličských místností označil ústecký krajský soud za nepovolenou agitaci. „Bez takto organizovaného svozu k volebním místnostem (a následně poskytnutým odměnám, což však není důvodem pro vyslovení neplatnosti hlasování) by se většina osob, která volila, voleb do zastupitelstva města Krupka ve volebních okrscích 5, 8 a 9 vůbec nezúčastnila,“ uvedl soud ve svém usnesení. Rozsudek nabyl včera právní moci, o termínu nových voleb má rozhodnout ministr vnitra ve lhůtě 30 dní. Krupka? Špatná pověst V souvislosti s placením příznivců byla Krupka zmiňována už před květnovými volbami do sněmovny. Český rozhlas tehdy informoval, že lidé z tamějšího azylového domu dostali zaplaceno, aby v duelu Jiřího Paroubka a lídra ODS Petra Nečase fandili předsedovi sociálních demokratů. [vrk]

POJIŠŤOVNA NA ROK >> Zdravotní pojišťovnu může každý změnit jen jednou ročně. >> Změna se provádí vždy k prvnímu dni kalendářního čtvrtletí. Pokud tedy klient nechtěně podepíše registraci k jiné pojišťovně na začátku čtvrtletí, má víc času chybu napravit. Pokud skončí čtvrtletí, než si to uvědomí, jde změnu vzít zpátky stěží. >> Odborníci radí, aby si změnu každý rozmyslel doma a poradil se se svými lékaři, jestli mají s novou pojišťovnou smlouvy. >> Pojištěnec je povinen oznámit zdravotní pojišťovně nejpozději do osmi dnů skutečnosti rozhodné pro vznik nebo zánik povinnosti státu platit za něj pojistné. Za zaměstnané osoby plní tuto povinnost zaměstnavatel.

4

DOMOV

MORAVA A SLEZKO MORAVA A SLEZSKO

Stát chystá „komerční“ adopce

REKONSTRUKCE

Kvůli nárůstu „divokých“ osvojení ze zemí, jako je třeba Kongo, chtějí úřady zavést adopční agentury TEREZA NOSÁLKOVÁ, PAVLA KUBÁLKOVÁ > Praha Ještě nedávno zrazoval české páry od adopce batolat z afrického Konga třeba i svéráznými argumenty o tom, že černoši z rovníkové Afriky jsou „tak černí, až jsou fialoví“ a Češi jsou na tento „odstín“ pleti prý málo zvyklí. Po čase ale ředitel brněnského Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí (ÚMPOD) Zdeněk Kapitán změnil slovník a přišel s návrhem, jak „divoké“ adopce dětí ze zahraničí, jejichž počet se zvyšuje, usnadnit a dostat pod kontrolu. Tyto adopce nejsou nelegální, ale rodiče nemusí projít adopčním systémem, který vyžaduje český stát.

[OSTRAVA] Porodnice Městské nemocnice Ostrava funguje kvůli plánované rekonstrukci v částečně omezeném provozu. Po dobu oprav až do konce dubna bude přijímat rodičky výhradně po předchozí osobní nebo telefonické domluvě. Rekonstrukce skončí na jaře 2011. [čtk]

Nevlastní dceru prý i znásilnil [OSTRAVA] Krajský soud v Ostravě včera udělil Květoslavovi Ciompovi z Frýdku-Místku pětiletý trest za ohrožování mravní výchovy mládeže, znásilnění a vydírání nevlastní dcery. Muž prý před lety tehdy sedmnáctiletou dívku často osahával a jednou ji násilím donutil k pohlavnímu styku. [čtk]

ZMĚNA

Uherské Hradiště má nového starostu [UHERSKÉ HRADIŠTĚ] Starostou Uherského Hradiště se včera stal dosavadní místostarosta Květoslav Tichavský (ODS). Koalici na radnici utvořila ODS, TOP 09 a KRUH a lidovci. V sedmadvacetičlenném zastupitelstvu mají nejtěsnější možnou většinu. [čtk]

INZERCE

Dceru Georgiu adoptovala Zuzana Králová v USA přes „komerční“ agenturu, ty v Česku zatím scházejí, mají se tu však objevit pravděpodobně příští rok. Foto LN – VIKTOR CHLAD entský přístup,“ dodává Kapitán. Fungovat by podle něj mohly už do konce roku 2011. Dodal ale, že zatím nemá úplně přesnou představu o podpoře takového návrhu. „Určitě je tu spousta lidí, kteří by tuto službu využili. Dobře to funguje v

zahraničí. Pro mě by záleželo na pod-

„Agentura by mohla nahradit, co tady chybí, například i kurzy pro lidi, kteří chtějí adoptovat, a také postadopční

servis,“ říká mladá žena. Ta se i na základě článku v LN s Kapitánem z ÚMPOD setkala a vyříkali si své postoje. Králová vznik těchto agentur podporuje. „Zisk agentury by nesměl být nepřiměřený, nikdy nesmí převážit kli-

Mezinárodních únosů ubývá

Česko, země zavřených kostelů

Praha

MAREK KERLES > čČeské Budějovice

Sedmačtyřicet. Tolik případů mezinárodních únosů dětí jedním z rodičů řešil v loňském roce brněnský Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí. Podle jeho ředitele Zdeňka Kapitána se jejich počet oproti předchozím letům snížil. Méně je i případů, kdy děti musí být vydány do ciziny kvůli protiprávnímu přemístění. „Číslo únosů stagnuje a myslíme si, že je to hlavně díky prevenci,“ vysvětlil Zdeněk Kapitán. Na všech úřadech a velvyslanectvích jsou k dispozici letáky, které upozorňují na rizika spojená se sňatky s partnery cizí státní příslušnosti. I když k protiprávnímu přemístění dojde, dokážou prý psychologové brněnského úřadu vysvětlit, nejčastěji otcům cizincům, co je a není v zájmu dítěte. „Častěji než dříve se nám daří dosáhnout dohody rodičů,“ dodal Kapitán. Přesto jsou v Česku rodiče, kterým neumí pomoci ani brněnský úřad. Jde o případy, kdy je rodič ze států, které nepodepsaly haagskou úmluvu o mezinárodních únosech dětí. Takovou zemí je například Rusko či země Středního východu. [pk]

Víru je třeba obnovit, aby čelila hrozbě světskosti, která existuje ve Francii, v Česku či ve Španělsku. Víkendový vzkaz papeže Benedikta XVI. vyvolal širokou mediální pozornost a diskusi, zda jsou Češi skutečně národem neznabohů. Jenže zatímco papež z hlediska „světskosti“ zařadil Česko do jedné skupiny s dalšími zeměmi, v jiném ohledu jsme z pohledu církve skutečně zcela výjimeční: zřejmě v žádné jiné zemi totiž zřejmě nemají lidé takový problém dostat se do kostela jako právě v Česku. Kvůli enormnímu počtu krádeží v náboženských svatyních jsou tuzemské kostely většinu dne zavřené – vě-

Postadopční servis

Porodnice v Ostravě omezuje provoz

KRIMINALITA

„Komerční“ agentury Osvojení ze zemí, které nejsou součástí haagské úmluvy o mezinárodních adopcích, by mohly poprvé zařizovat „komerční“ agentury. „S ohledem na úsporná opatření se jeví smysluplné zajišťovat systém osvojení z ciziny prostřednictvím akreditovaných organizací pod dohledem státu,“ uvedl včera Zdeněk Kapitán. Podle něj by na komerční bázi mohly tyto agentury pod dohledem státu zajišťovat psychologické i sociální testy žadatelů o adopci, právní podklady, první kontakty s dítětem i jednání s úřady v zahraničí. Funguje to tak i v  mnoha jiných zemích, nejen v Evropě, ale i v USA. Zkušenosti s podobnou agenturou má například manažerka Zuzana Králová, která před dvěma lety adoptovala v USA černošskou holčičku Georgiu. Nejdříve se o mezinárodní adopci pokoušela přes ÚMPOD, ale prý se setkávala spíš se zrazováním ze strany českých úředníků. Podobně ostatně mluvili i další zájemci o adopci ze zahraničí.

5

úterý 9. listopad 2010

úterý 9. listopad 2010

Začarovaný kruh pro církev řícím se otevírají výhradně v době bohoslužeb. „Je to mrzutá situace. Často slýchám stížnosti na nepřístupnost kostelů, nejen od věřících, i od lidí, kteří se věřícími necítí a chtějí zajít do kostela jen tak posedět, najít klid či prostě meditovat,“ potvrdil LN kazatel Tomáš Halík.

„

TOMÁŠ HALÍK Je to mrzutá situace. Často slýchám stížnosti na nepřístupnost kostelů, nejen od věřících, i od lidí, kteří se věřícími necítí a chtějí zajít do kostela jen tak posedět, najít klid či prostě meditovat

A dodává, že církev se v Česku dostala do začarovaného kruhu. Na jednu stranu by „ateistické“ občany viděla v kostele ráda častěji, na druhou stranu musí kostely mimo čas oficiálních bohoslužeb přes den zavírat. Jinak by z nich zloději odnesli i zbytek vzácných církevních a uměleckých předmětů, který ještě odnést nestačili. „Některé farnosti to třeba přes léto řeší tím, že najmou studenta, aby kostel přes den hlídal. Jiné diecéze ale ani na takovou ostrahu nemají peníze,“ popisuje Halík. Za dvacet let od sametové revoluce se z církevních památek ztratilo

Agentury do konce roku 2011 mínkách, třeba také na ceně, ty služby bývají drahé,“ uvedla pod podmínkou anonymity česká matka, která má

přes milion předmětů, některé kostely byly vykradeny i dvacetkrát za sebou. „Škody jsou srovnatelné snad jen s obdobím husitských válek,“ řekl LN už dříve diecézní konzervátora Arcibiskupství pražského Václav Kelnar. Výši škod způsobených v době třicetileté války už novodobí zloději podle něj dávno překonali. Z kostelů a kapliček nemizí jen vzácné sošky či obrazy, ale i dlažba a dřevěné obložení. V počtu krádeží v církevních objektech Česko podle všeho s přehledem vévodí pomyslnému světovému žebříčku.

Zamkneme kostely, odvezeme sochy Ačkoli míra obecné kriminality je například v Polsku a dalších zemích vyšší než v Česku, krádeže v kostelech jsou zcela výjimečné. Zdejším zástupcům církve tak nezbývá nic jiného než kostely přes den zavírat. „V takové míře je to skutečně ojedinělé opatření. O žádné další zemi, kde by se to dělo, nevím,“ řekl Halík. Zatímco český turista může prakticky kdykoliv navštívit

doma adoptovanou holčičku z Konga. Jen za letošní první pololetí si Češi osvojili osm konžských miminek. Brněnský ÚMPOD však zatím žádnou adopci ze zahraničí nezprostředkoval, naopak zahraniční žadatelé si osvojili už 333 opuštěných českých dětí.

kostel v Řecku či Rakousku, cizinci si u nás až na výjimky musí počkat, až v kostele bude bohoslužba. Církevní představitelé tvrdí, že neúcta Čechů k památkám souvisí s érou socialismu, který potlačoval myšlenky náboženství a vystupoval proti církvi s větší razancí než v ostatních socialistických zemích. Ačkoliv učitelům hrozil za návštěvu kostela vyhazov z práce a faráři končili ve vězení či pracovních táborech, obecně byly církevní památky paradoxně mnohem přístupnější než dnes. Příkladem může být poutní místo Římov u Českých Budějovic, známé unikátní křížovou cestou. Zatímco za socialismu byl zdejší kostel po většinu dne běžně otevřený, dnes se otevírá jen v době bohoslužeb a kulturních akcí. Turisté mají smůlu. Obecní úřad dokonce uvažuje, že kvůli opakovaným krádežím odveze barokní sochy i z kapliček podél pětikilometrové křížové cesty. Důvod je jednoduchý: zloději už si odnesli zhruba dvacet soch ze 17. století, které bez úhony přežily vlád pasovských vojsk, nacismus i komunismus.

Ve Zlíně se sváří kvůli chybě soudu Zlín Výměna vedení zlínské radnic má skluz. Budoucí koalice to vidí jako obstrukci, ta odstupující argumentuje zákony. Do sporu se zřejmě na popud části politiků vloží i ministerstvo vnitra. Problém je jednoduchý: končící primátorka Irena Ondrová (ODS) až do včerejšího odpoledne nesvolala ustavující schůzi zastupitelstva v termínu, který zákon ukládá. Měla informaci, že jeden z voličů napadl platnost voleb u soudu. V takovém případě ani schůzi svolat nemůže. Jenže soud už uznal, že Zlín na seznam „problémových měst“ zanesl omylem. Zaregistroval pro Zlín volební stížnost člověka z jiné obce – a i ten navíc sám zpochybňuje, že by protestoval.

V principu současné vedení města Zlína může zůstat ve funkci déle Primátorka Ondrová přesto zatím postupovala tak, jako by se zastupitelé měli sejít až v pozdějším termínu určeném pro obce, kde platnost voleb posuzuje soud. V principu tak současné vedení města může zůstat ve funkci déle.

Předseda hnutí Starostové a nezávislí a poslanec Petr Gazdík se kvůli tomu hodlá obrátit na ministerstvo vnitra. Podle něj pokud by Ondrová nesvolala zasedání do půlnoci na dnešek, mělo by je svolat ministerstvo na 16. listopadu. V principu může současné vedení města zůstat ve funkci. Za podezřelý považuje už sám návrh soudu. „Návrh nebyl podepsán ani datován, především se vůbec netýkal voleb do zastupitelstva Zlína, ale samostatné obce Lhota u Malenovic. Stěžovatel byl na uvedené adrese bydliště neznámým,“ řekl. Krajský soud v Brně stížnost odmítl, podle něj trpěla neodstranitelnými vadami. Gazdíkovi kolegové mají zasednout ve vedení města, Miroslav Adámek z „jeho“ kandidátky se má stát primátorem. Společně se Starosty kandidujícími společně s TOP 09 uzavřelo v krajském městě koalici i sdružení M.O.R. (za Morální Očistu Radnice), KDU-ČSL, Zlínské hnutí nezávislých a VV. Z radnice vypadnou dlouholetí velkokoaliční partneři z ODS a ČSSD. Ministerstvo vnitra se o situaci v Zlíně zajímá, komunikuje s magistrátem a je připraveno převzít podnět od Gazdíka. [čtk, miš]

Za falešný šek dostal osm let. S padělaným šekem londýnské banky HSBC se pokusil získat na 900 tisíc eur, což v tehdejším kurzu činilo více než 21,5 milionu korun. Za podvod včera Krajský soud ve Zlíně uložil Martinu Miklovičovi ze Slovenska osm let vězení. [čtk] Foto ČTK – ZDENĚK NĚMEC

6

SVĚT KRÁTCE JEMEN

Radikál vyzývá k zabíjení Američanů [SANÁ] Jemenský radikální duchovní Anwar al-Awlaki narozený ve Spojených státech vyzývá k zabíjení Američanů, a to „bez váhání“. Jeho apel, v němž hlásá „buď oni, nebo my“, se včera objevil na islamistické webové stránce, napsala agentura AP. V poselství o délce 23 minut proneseném v  arabštině al-Awlaki říká, že Američané představují „stranu ďáblů“, a proto prý není zapotřebí zvláštního náboženského povolení k jejich zabíjení. [čtk]

ŠPANĚLSKO

Zapatero u papeže bránil Španělsko [MADRID] Španělský premiér José Luis Zapatero při nedělním setkání s papežem Benediktem XVI. připomněl, že Španělsko je nekonfesní stát, který zaručuje všem základní svobody. Papež během návštěvy Španělska nepřímo kritizoval interrupce a sňatky homosexuálů, které země uzákonila. Zapatero uvedl, že ústava z roku 1978 učinila ze Španělska sekulární stát – ve kterém je církev oddělena od státu, který uznává váhu katolické církve, zaručuje všem základní svobody. [čtk]

BRITÁNIE

Vláda chce poslat domů cizí vězně [LONDÝN] Britská vláda bude v rámci šetření usilovat o to, aby poslala domů co nejvíc zahraničních vězňů, kteří jsou nyní v zemi za mřížemi. Podle britských listů se premiér David Cameron bude osobně zasazovat o to, aby vězně jejich domovské země přijaly zpět. Z 85 002 lidí ve věznicích v Anglii a Walesu je přes 11 135 cizinců, tedy asi 13 procent. Skotsko a Severní Irsko rozhodují o těchto záležitostech samostatně. „Cizí státní příslušníci, kteří nemají právo zůstávat v Británii, odtud budou odvezeni při první příležitosti,“ uvedl mluvčí ministerstva spravedlnosti. [čtk]

BARMA

Ze země po volbách prchají tisíce lidí [RANGÚN] Den po volbách, které měly do Barmy přinést mír a stabilitu, prchají po přestřelkách mezi místní armádou a povstalci z menšinového etnika Karenů tisíce lidí do sousedního Thajska. Násilnosti si zatím vyžádaly zranění nejméně pěti Barmánců a  pěti Thajců, napsala agentura AP. Boje ve městě Myawati, které leží na hranicích s Thajskem, vzplály v neděli a sporadická střelba z ručních zbraní byla slyšet i včera. [čtk]

NĚMECKO

Siemens investuje do ekologie [FRANKFURT] Německý strojírenský koncern Siemens chystá převzetí některých podniků, které by mu umožnilo rozšířit výrobu ekologických produktů a technologií. Podnik dnes uvedl, že chce roční tržby svého ekologického portfolia do roku 2014 zvýšit nad 40 miliard eur (zhruba 982 miliard Kč) z 28 miliard za fiskální rok do konce letošního září. V předchozím roce nedosahovaly ani 27 miliard. [čtk]

7

úterý 9. listopad 2010

úterý 9. listopad 2010 >> Němci bojovali proti atomu – Transport s jaderným odpadem si proklestil cestu mezi demonstranty

SVĚT

Protest proti jádru i Merkelové

Berlusconiho akcie padají. Padne i vláda?

Mohutné blokády transportu vyhořelého paliva do Gorlebenu ukazují sílící odpor Němců k jádru

Italský premiér čelí jedné z největších krizí od roku 1995, kdy usedl do čela vlády

LUBOŠ PALATA > Berlín/Praha

Sjednotil italskou pravici, vyčistil Neapol od odpadků a ustál skandál s 18letou modelkou. Nyní se problémy Silviu Berlusconimu vrátily jako bumerang, který během letu nabral na síle. Objevily se nové sexuální aféry, z nichž 74letý italský premiér už nevychází jen jako nestárnoucí proutník, ale spíše jako stařík pokleslých mravů. Smetí se v Neapoli začalo opět hromadit a o víkendu proti Berlusconimu vystoupil i jeho někdejší spojenec Gianfranco Fini. „Takhle už dál pokračovat nemůžeme,“ prohlásil v neděli bývalý předák postfašistů před stoupenci své nově založené pravicové strany Budoucnost a svoboda pro Itálii (FLI). Berlusconiho vyzval, aby „se rozhodl podat demisi“, a oznámil úmysl stáhnout své lidi z vlády a připravit ji o podporu v parlamentu – pokud Berlusconi neprovede zásadní změny. Na to ovšem mluvčí premiérova uskupení Lid svobody opáčil, že rezignovat by měl spíš sám Fini, který je šéfem dolní komory italského parlamentu.

Německé protesty proti převážení jaderného odpadu z Francie do meziskladu v Gorlebenu patří už po léta ke koloritu Spolkové republiky. Jak se však shodují policisté i organizátoři blokád, to, co se děje kolem transportu vyhořelého paliva v těchto dnech, Německo ještě nezažilo. V pořadí dvanáctý transport přišly zastavit desítky tisíc lidí a tisíce jich museli policisté doslova odnášet z kolejí, když se protestující rozhodli cestě vlaku plného kontejnerů s palivem bránit vlastními těly. Slzný plyn, pepřový sprej, vodní děla, obrněné automobily a na šestnáct tisíc policistů svádělo od soboty tvrdý boj s demonstranty o každý kilometr cesty do Gorlebenu. Demonstranti, mezi kterými byli vedle ekologů i radikální levicoví aktivisté, se na jednom místě dokonce pokusili podkopat trať a přerušit na ní provoz. Militantní aktivisté také polili asfaltem a zapálili jeden z obrněných policejních vozů. Přes všechno úsilí se však včera ráno podařilo vlaku s nákladem sto dvaceti tun vyhořelého paliva dostat na překladiště. Odtud má být náklad dopraven už nákladními automobily posledních dvacet kilometrů do samotného hlubinného meziskladu v Gorlebenu, který je umístěn v hloubce mnoha set metrů v bývalých solných dolech. Je však otázka, kdy se to povede, protože příjezdovou silnici ještě včera večer blokovalo několik tisíc demonstrantů, kterým přijely na pomoc i desítky traktorů. Policisté, z nichž mnozí byli včera už více než třicet hodin na nohou, byli podle policejních odborů na pokraji vyčerpání. „Mnozí jsou už od soboty prakticky bez přestávky ve službě,“ citovaly agentury mluvčího policejních odborů Rainera Wendta. Jak navíc z místa střetů s demonstranty hlásili reportéři německých

Na protestech se nechali vidět Zelení i rudí

Tvrdý boj. Německá policie uvolňuje trať transportu s jaderným odpadem do uložiště v Gorlebenu. Foto Reuters – FABRIZIO BENSCH médií, mnozí policisté přistupovali k plnění svých povinností s velkou nechutí. „Rozumím tomu, proč ti lidé protestují,“ nechal se slyšet jeden ze zasahujících policistů. Velká část demonstrantů nepřišla v minulých dnech protestovat jen proti samotnému převozu zpracovaného vyhořelého jaderného paliva – které někteří ekologičtí aktivisté označují za podobně nebezpečné, jako byl provoz jaderné elektrárny v ukrajinském Černobylu. Mnozí přišli protestovat i proti v září oznámenému vládnímu záměru ponechat v provozu německé jaderné elektrárny a přinejmenším o mnoho let prodloužit jejich životnost. Neznamená to sice úplný obrat Německa směrem k donedávna odmítané jaderné energetice, ale oproti programu minulých vlád na úplné ukončení provozu atomových elektráren je to výrazná změna. Liberálně-pravicový kabinet Angely Merkelové prodloužil v září oproti plánům provoz jaderných elektráren v průměru o dvanáct let. Ovšem pod podmínkou, že energetické společ-

nosti budou do spolkového rozpočtu odvádět novou „daň z palivových

Dvě třetiny Němců proti jádru článků“ a budou přispívat do fondu na podporu obnovitelných zdrojů energie. S postupem kabinetu Merkelové však téměř dvě třetiny Němců vyslovily v průzkumech veřejného mínění nesouhlas. Pětašedesát procent Němců, kteří odpovídali v anketě renomovaného institutu Forschungsgruppe Wahlen, je navíc přesvědčeno, že německá vláda více než racionálním argumentům podlehla tlaku energetických koncernů. Opozice naléhá na celoněmecké hledání místa pro konečné úložiště jaderného odpadu a požaduje zastavení prodloužené životnosti jaderných elektráren. Vedení Zelených kromě toho připisuje spolkové vládě odpovědnost za možnou násilnou eskalaci při protijaderných protestech. Němečtí odpůrci jádra chtějí vyjádřit nesouhlas s prodloužením životnosti německých jaderných elektráren.

[BERLÍN] Na kolejích směrem ke Gorlebenu seděla mezi tisíci demonstranty i šéfka opozičních německých Zelených Claudia Rothová. Zelení si šanci, kterou jim dal transport vyhořelého jaderného paliva do meziskladu v Gorlebenu, nemohli nechat ujít. Ostatně i celý „projaderný“ obrat vlády kancléřky Angely Merkelové je pro ně velkou příležitostí, jak ještě zvýšit svoji popularitu. Ta už nyní přesahuje pro jiné ekologické strany v Evropě nepředstavitelných více než dvacet procent a podle některých průzkumů už Zelení předstihli dokonce i opoziční sociální demokraty – donedávna jednu ze dvou „všeněmeckých stran“. „Černo-žlutá vládní koalice popřela společenský konsenzus a vyprovokovala tím občany,“ uvedla Rothová, když se jí novináři ptali, co si myslí o bouřlivých srážkách demonstrantů s policisty. A dodala, že díky prodloužení provozu německých atomových elektráren bude vyprodukováno na 4000 tun dalšího jaderného odpadu. „Je to cynická politika,“ dodala Rothová, která si naopak za svoji osobní účast na protestech vysloužila kritiku kancléřky Angely Merkelové. Gysi na traktoru Na protestech se však vedle Zelených chtěla přiživit i další opoziční síla, postkomunisté z Levice. Na kolejích proto seděla jedna z jejich poslankyň Kornelia Möllerová a předseda frakce Levice Gregor Gysi. [lup]

Prezident Alijev vytlačil opozici

Zbitý ruský novinář bojuje o život

Baku

Moskva

Ázerbájdžánská vládní strana Nový Ázerbájdžán (YAP) fakticky vyhnala opozici z poslaneckých lavic, když v  nedělních parlamentních volbách získala nejméně 70 ze 125 poslaneckých míst. Téměř celý zbytek sněmovny připadl loajálním provládním poslancům. Opozice má jediný mandát, obvinila režim z podvodů a žádá anulování výsledků. Kritika průběhu hlasování zazněla i z řad evropských pozorovatelů. Strana YAP prezidenta Ilhama Alijeva si své pozice v jednokomorové sněmovně oproti minulým volbám vylepšila zhruba o sedm až deset křesel. Výsledky ve třech obvodech volební komise z neupřesněných důvodů zrušila. Vůbec nejúspěšnějším kandidátem ve volbách se stala prezidentova manželka Mehriban Alijevová, která ve svém obvodu získala 94,5 procenta hlasů. Opozice ve volbách dramaticky neuspěla. Fakticky jediným jejím zástupcem je v novém parlamentu Iqbal Agazade, předseda strany Naděje (Ümid). Opoziční volební blok Muslimské demokratické strany Müsavat a Ázerbájdžánské lidové fronty (Müsavat/AHCP) nezískal ani jeden mandát. Ve volbách neprošel předseda strany Müsavat Isa Gambar ani Ali Kerimli.

Podle volební komise nebyly ve volbách zaznamenány žádné vážnější problémy, které by mohly ohrozit jejich zákonnost. Šéf komise Mezahir Penahov označil volby za „průzračně demokratické“ a zcela spravedlivé.

Opoziční strany získaly jen jediný mandát Stejného mínění je i mise Společenství nezávislých států, seskupení sdružujícího postsovětské republiky. Podle mluvčího mise proběhla předvolební kampaň i samo hlasování spravedlivě a demokraticky. Opoziční politici naproti tomu hovoří o masových machinacích a o „totální falzifikaci voleb“. Volební blok Müsavat/AHCP hodlá kvůli volebním výsledkům podat žalobu a chce se obrátit k Evropskému soudu pro lidská práva. Kerimli označil hlasování za „výzvu západní veřejnosti“ a za událost, která Ázerbájdžán vrátila do středověku. Strana Müsavat, která měla v předešlém parlamentu čtyři poslance, vyzvala k anulování výsledků a vypsání nových voleb. Ke kritice voleb se připojili i evropští pozorovatelé. Pozorovatelé poukázali na nerovné podmínky politických stran v předvolebním boji. [čtk]

Vlnu solidarity vyvolal mezi ruskými novináři a studenty žurnalistiky případ redaktora listu Kommersant Olega Kašina, kterého v pátek v noci v Moskvě neznámí pachatelé málem umlátili k smrti. Kašin leží v nemocnici, kde ho chrání policie. Stav pacienta lékaři označují za vážný. Případ se včera stal hlavním tématem v ruských médiích. Prezident Dmitrij Medveděv přislíbil, že viníci budou dopadeni a potrestáni. „Ať by se na zločinu podílel kdokoliv, bude potrestán, bez ohledu na postavení a minulé zásluhy (...) Vypátrají je! O tom není pochyb,“ prohlásil Medveděv v redakci vládního listu Rossijskaja gazeta. Podle mluvčího vyšetřovatelů už bylo vyslechnuto více než 30 svědků. Kašin si podle tisku nadělal nepřátele na radnici moskevského předměstí Chimki v čele s místním starostou i v řadách prokremelských mládežnických hnutí, mimo jiné příspěvkem o sexu místního funkcionáře s nezletilou. Před časem také proti sobě silně popudil pskovského gubernátora Andreje Turčaka. Vzápětí po Kašinově zbití se veřejnost dozvěděla o dalších dvou přepadených novinářích, Anatoliji Adamčukovi z listu Žukovskije vesti a

šéfredaktorovi listu Saratovskij reporter Sergeji Michajlovovi. Kašinův případ vyvolal mimořádný rozruch, ale v Rusku není nijak výjimečný. Jen loni bylo v Rusku podle stanice Echo Moskvy zabito deset novinářů a dalších 59 přepadeno. Dodnes se však nepodařilo dopadnout

Kašinův případ vyvolal rozruch ani vraha novinářky Anny Politkovské, zastřelené před čtyřmi lety, či pachatele přepadení Michaila Beketova před dvěma lety. Novinář skončil na invalidním vozíku. „Problém nespočívá v tom, že novináři čelí napadením, ale v tom, že tyto případy zůstávají nevyšetřeny,“ zdůraznil šéfredaktor Echa. Kašinův osud alarmuje nejen ruské novináře, ale vyvolává i polemiku ruských politických stran. Pozornost včera vzbudil článek na webových stránkách vládní strany Jednotné Rusko, který nepřímo útok spojil s opozicí. Člen vedení mládežnické sekce Jednotného Ruska Kirill Ščitov v článku napsal, že liberální politici v Plegu Kašinovi získali „oběť“, kterou mohou nyní propagandisticky využít proti vládě a k rozvíjení teorií o krvavém režimu. [čtk]

PETR PEŠEK > Řím/Praha

Doutnající vládní krize Slovní přestřelkou ovšem Berlusconiho potíže nekončí. V Itálii se nyní čím dál více mluví o doutnající vládní krizi a spekuluje se i o předčasných volbách. Dokonce se už skloňuje i jméno možného šéfa případné prozatímní vlády, kterým by se prý mohl stát ministr hospodářství a financí Giulio Tremonti. Zatím jediným hmatatelným problémem pro premiéra je ovšem jen včerejší pokles kurzu akcií jeho mediálního impéria Mediaset. INZERCE

Mamma mia, co to na mě zase vytáhli? Berlusconi za hlavního původce svých potíží označuje nepřátelsky naladěná média. Foto Reuters Ještě nedávno se přitom situace pro Berlusconiho vyvíjela příznivě. Itálie na rozdíl od Řecka či Španělska zůstala ušetřena větších finančních otřesů a voliči věřili vládnímu ujišťování o  dobrém stavu ekonomiky. Pak se ale na hlavu premiéra začaly kupit

problémy. Těžko dnes říct, kde a čím premiérovy problémy začaly, vzhledem k tomu, kolik se jich kolem něj jen za poslední dva roky nakupilo. Možná, že to všechno začalo loni v dubnu obviněními, se kterými na něj vyrukovala jeho manželka Veronica Lario-

vá. Nářky ženy, která už dál nemohla snášet zálety svého manžela, nejsou samy o sobě pro politika „likvidační“. Lariová však psala mimo jiné i o tom, že má Berlusconi zálibu v „barevných holkách“. Mezi osobní aféry patří jako již ně-

kolikrát v minulosti skandály sexuálního rázu. Ať už jde o tvrzení prostitutky Patrizie D’Addariové, že Berlusconi využíval jejích služeb, především pak ale výpovědi teprve nedávno 18leté břišní tanečnice marockého původu Karimy el-Mahrúgové alias Ruby Rubacuouri. Podle ní se v premiérově vile nedaleko Milána odehrávaly sexuální orgie známé jako „bunga bunga“. Dívka také prohlásila, že od premiéra dostala jako dárek sedm tisíc eur, dušovala se ale, že ona v premiérově posteli neskončila. Aféra dostala další rozměr, když se ukázalo, že Berlusconiho úřad v květnu orodoval na policejní stanici, kam se dostala kvůli obvinění z krádeže, za její propuštění. Premiér na tyto aféry reagoval svým obvyklým vzdorovitým způsobem – je prý lepší mít slabost pro hezké dívky než být homosexuál... Tato slova pobouřila nejen levicové liberály, ale například i Berlusconiho vládní kolegyni, ministryni pro rovné příležitosti Maru Carfagnovou (paradoxně i o ní se špitalo, že se s premiérem zapletla). Problémy se ale začaly objevovat i v politice a ekonomice. Schvalování záchranných opatření začalo váznout, v průzkumech veřejného mínění začala Berlusconiho Lidu svobody šlapat na paty opoziční Demokratická strana. Pro italského premiéra je nyní největší nadějí zřejmě to, že pád vlády a předčasné volby si nepřeje ani jeho někdejší spojenec a současný rival Fini. Jinak by totiž právě on mohl být ocejchován jako ten, kdo zradil pravici a destabilizoval Itálii.

Qantas hlásí problémy s motory VOJTĚCH WOLF > Sydney Jen pět dní od nehody, kdy byl nucen nouzově přistát letoun společnosti Qantas Airbus A380, zkoumá australská letecká společnost další závady na svých letadlech. Sám Qantas tyto problémy označil za drobné anomálie. Technici aerolinek totiž u třech motorů letadel Airbus A380, které vyrábí britský koncern Rolls-Royce, objevili problémy s prosakováním oleje.

Motorům letounů Airbus A380 uniká olej „Olej byl na místech motoru, kde by být neměl, proto zkoušíme zjistit, co by mohlo být příčinou“ řekl k tomu výkonný ředitel aerolinek Qantas Alan Joyce. Společnost Qantas se proto rozhodla podržet flotilu svých šesti letadel Airbus A380 déle na zemi, než budou tyto problémy odstraněny. Piloti i letečtí experti však vznášejí námitky, že letadla trpí více defekty než je uváděno. Uvedly to včera zpravodajské agentury Reuters a BBC. Podobná závada na motoru donutila letadlo Qantas A380 ke čtvrtečnímu nouzovému přistání v Singapuru, poté co tomuto airbusu vyhořel jeden z jeho motorů, uvedl zpravodajský server BBC. Po tomto incidentu, který je prvním problémem od roku 2007, kdy byla tato letadla uvedena do provozu, začaly aerolinky vyšetřovat všechny motory svých letadel Trent 900, které vyrábí Rolls-Royce. Šéf aerolinek Qantas označil unikání oleje u motorů, které jsou pouhé

dva roky staré, jako velice neobvyklé. „Jedná se o nové motory u nových letadel. Ta by neměla trpět problémy, jako jsou tyto. To nám ukazuje směr, kam se máme zaměřit,“ řekl Alan Joyce pro australské zpravodajství ABC. Nepřímo tak obvinil společnost Rolls-Royce, že za chyby může především ona. „Naše flotila se nevrátí do provozu, dokud nebudeme plně věřit, že technické problémy motorů byly nalezeny a vyřešeny,“ řekl šéf aerolinek Qantas Alan Joyce na tiskové konferenci, která se konala v neděli, a dodal: „V této fázi neočekáváme, že bychom s touto flotilou airbusů vzlétli dříve než za

Stroje Airbus nevzlétnou minimálně další tři dny 72 hodin.“ Přesto přepravce očekává, že vyřeší problémy s 530 pasažéry, kteří uvízli v Los Angeles a Londýně, do 24 hodin. Společnost je plánuje přepravit pomocí dalších strojů, které má ve své výbavě, a chystá případně najmout i další stroje, aby alespoň kompenzovala ztrátu způsobenou výpadkem šesti strojů A380. Mezi tím těmto lidem zajistila ubytování v pětihvězdičkových hotelech a platí jim veškeré náklady včetně jídla a mezinárodních hovorů. Kromě tohoto problému muselo v pátek přistát krátce po vzlétnutí i další letadlo společnosti Qantas, tentokrát se však jednalo o letadlo Boeing 747. To mělo také problém s motorem, který vyrábí britský Rolls-Royce. Maximální rychlost Airbusu A380 dosahuje 1062 km/h.

8

KULTURA Těsně vedle

Ceny se dávají za filmy, ne za altruismus

ONDŘEJ ŠTINDL Režisér Jan Švankmajer má k oceněním, jež se ve světě umění udělují, zdravě skeptický vztah a vyhýbá se tomu, aby jeho filmy byly nasazovány do různých soutěží. „Každé autorské dílo je sobecké,“ řekl k tomu během víkendu na festivalu v Bratislavě. Švankmajer v tom má jistě pravdu – filmové ceny se ale dávají za filmy, ne za altruismus. I tak jsem s ním měl potíž – porovnávat umělecká díla je ošidné asi jako vyhodnocování „závodu“, ve kterém by každý běžel na jinou vzdálenost a jiným směrem a vybíhal by někdy jindy. Nemluvě o tom, že rozhodování porot a akademií může být u jednotlivých hlasujících zatíženo ohledy a averzemi – osobními i v různém slova smyslu politickými. Každé rozhodnutí o ceně je nějakým způsobem pobuřující, vždy se dá najít dost argumentů pro tvrzení, že mělo být úplně jiné. Budoucí badatelé v současném filmu třeba najdou hodnoty někde úplně jinde než festivalové poroty dneška. Nemyslím si ale, že by svět umění byl bez cen lepší. Je možné je brát jako nějakou formu loterie, od níž nemá význam čekat spravedlnost nebo „objektivitu“, může se stát, že hlavní výhru bere člověk, jemuž není důvod ji moc přát. Vždycky to tak ale není (štěstí nesedá výhradně na voly). Sama existence cen nemusí být problematická – potíž je, když je někdo bere jako verdikt dějin.

PREMIÉRY Šauoch Ibrahim: Jidáš Iškariotský, zrádce Jihočeské divadlo České Budějovice DNES

Roark Bradford, Langston Hughes, Pavel Vašíček: Královský poker Divadlo Alfa Plzeň ZÍTRA

Divadelní úterý >> Divoký kvas v květináči, živé slovo básníkovo a princeznina zpověď

JANA MACHALICKÁ

Zlatý kořenáč romantika E. T. A. Hoffmanna ve zdramatizované a aktualizované podobě zdivočel JANA MACHALICKÁ Pro každou festivalovou dramaturgii je asi nejtěžší odhadnout, jak dílo, které vidí v domácím prostředí a v určitých kontextech, zafunguje jinde. Dramatizace novely Zlatý kořenáč E. T. A. Hoffmanna z drážďanské činohry, která v neděli popatnácté otevřela festival německého divadla, přenos do Prahy sice v zásadě přežila, ale cestou poztrácela víc, než by se čekalo. Pochybnosti budí už výběr titulu, je otázka, zda je novela E. T. A. Hoffmana skutečně vhodná pro dramatizaci. Navzdory scénografii a celkovému výtvarnému pojetí, které se snaží o co největší zdivadelnění, je dramatizace v mnoha momentech lineární a deklamují se dlouhé pasáže původní literární předlohy. Na jevišti se sice stále něco děje, tyto výtvarně režijní ilustrace jsou sice pozoruhodné, ale jde o dramatičnost dodávanou zvenčí, s uměle vytvářenou vazbou na text. Režisér Sebastian Baumgarten převedl Hoffmanna ne snad přímo do současnosti, ale řekněme do 70. let

Víc divácké empatie, než je obvykle třeba minulého století, což by samozřejmě nevadilo, kdyby tato aktualizace směřovala k přesvědčivé výpovědi. Sedmdesátá léta začínají zřejmě být velkým inspiračním zdrojem – takže muži zde jsou navlečeni do odpudivých roláků, na nose velké brýle a dojde i na šusťák. Dívky mají jednoduché šaty a zlá čarodějnice dostala image někdejší americké aktivistky Angely Davisové. Je to možná apartní, ale jinak v téhle stylizaci nic moc nefunguje a české publikum bylo evidentně zaskočené tím, jak do romantické fantaskní pohádky režie napěchovala nepřeberně témat, k jejichž rozšifrování bylo potřeba více než běžnou dávku divácké empatie. Režisér v programové brožuře festivalu vysvětluje, že Zlatý kořenáč je příběh z Drážďan, a mluví o svém porozumění městu a jiných souvislostech, v nichž ho vnímá. Také vidí paralelu mezi raným romantismem a dneškem a tou spojnicí mají být drogy, opojení a špioni. To je ale čistě jeho konstrukce a bohužel se nezdá, že by ji dokázal obhájit inscenačním řešením. Téma Drážďany prostě postrádá nadčasový rozměr – v jednotlivostech i v celkovém pojetí. Malý detail: kdo asi z českého publika pozná, že promítaná

reprodukce rytiny z 18. století v úvodní scéně, která posléze groteskně ožije, představuje starý saský šlechtický rod Wettinů spojený s Míšní? Samozřejmě že je tu velice efektní scénografie – na točně jezdí dvoupatrový mansion, jehož přední i zadní část má jinou podobu. Hojně se pracuje s působivými videoprojekcemi, ale opět – nic inovativního. Tam „dole“ je

Zvláštní snový prostor sektorová kuchyň s akváriem, nahoře zase džungle rostlin, kde zřejmě archivář Lindhorst pěstuje marihuanu. Dohromady je to zvláštní snový prostor, v němž se dějí samé podivnosti, vše je vykloubené, až šílené. Je to totiž svět v rauši, z nějž hrdina propadlý drogám nemůže uniknout. Je odsouzen žít za sklem, na něž marně cosi čmárá, aby unikl. Pokouší se o návrat k normálu, ale co chvíli je zpět a v ještě horším stavu – uvězněný v maličkých vitrínách, nahý a bezbranný. Takhle si režie vykládá základní zápletku Hoffmannovy povídky, kdy Anselm srazí staré bábě zelinářce na trhu v Drážďanech kořenáč a vstoupí jako Alenka do říše divů. Zamiluje se do hada, který, jak se ukáže, je dcerou archiváře, pro něhož musí nebohý student přepisovat lejstra. Ten je ovšem ve skutečnosti salamandrem z bájné Atlantidy, který se smí vrátit, až své dcery provdá. Tomu chce zabránit Anselmova milá Veronika a povolá si na pomoc čarodějnici... Režie ale přes Hoffmanna stále víc a víc hrne nesrozumitelný balast a jde si svou cestou, až začíná být skoro nemožné se v té bobtnající směsi vyznat. Těžko říct, jak si vyložit scény, kdy se zničený a blekotající Anselm válí nahý v písku – že by Amerika, Irák a mučení vězňů? Nakonec jsme už na hony da-

Motiv ničivého náletu na Drážďany leko od křehké a tajemné pohádky, korunu všemu pak dá vnesení motivu ničivého náletu na Drážďany v roce 1945 s autentickými vstupy pamětníků. Samozřejmě že němečtí herci, jak už jsme se mohli mnohokrát přesvědčit, naprosto oddaně slouží celku a vklad herecké energie je úctyhodný. Svlékají se, laškují s živým hadem, který je nepříjemně obtáčí, zodpovědně a bez mrknutí oka o své tělo rozbíjejí

Anselm i Drážďany v koncích. Zatímco Anselm (nahoře), bojuje s čarodějnicí o své duševní zdraví, stejná sektorová kuchyně je i před tím svědkem konce historických Dražďan. Foto DAVID BALTZER syrová vejce, která se slizce roztékají. Jenže kvůli stálému kvasu na jevišti skoro ani nemají možnost nějaké postavy vytvořit. Přesto si dovedu dobře představit, že v Drážďanech tahle inscenace má svůj smysl a tamější publikum oslovuje. Zda je přenosná, si nejsem jistá, ale na druhé straně je dobře, že se na festival dostala. Jak je vidět, není třeba tolik se bičovat nad stavem domácího divadla. Tím spíš, že srovnání domácích scén s činohrou v Drážďanech, tedy divadlem z bývalého východního bloku, je určitě souměřitelnější než s německými špičkami, které k nám přijíždějí z někdejší západní části.

Hnací motor společnosti

Trpící princezna za mřížemi vypráví

JANA MACHALICKÁ

JANA MACHALICKÁ

Úvodní projevy na festivalech se musí přetrpět, bez poděkování to nejde. Organizátoři německého festivalu se už poučili a nevodí na jeviště zástupy řečníků, kvůli nimž představení začne o hodinu později. V neděli večer to vypadalo na obvyklou nudu. Pak ale nastoupil náměstek ministra kultury František Mikeš, velký znalec umění a zejména odborník přes divadlo a architekturu. Jeho fundované výroky jsou vytesány zlatým písmem do kamenu. Tentokrát zaperlil víc, než se čekalo. Prý mu v Drážďanech říkali: „Kultura je motor, který roztáčí všechny segmenty soc... tedy, ehm, ehm, společnosti.“ Hlavně umět žvanit za všech režimů, to je to, oč tu běží, že?

Čtenáře by měl varovat už ten nesmyslně mnohomluvný název Z uvedených odposlechů je zřejmé, že obviněná Regina Rázlová... Držím v ruce knihu, a ani po přečtení všech jejích čtyř set stránek si nejsem jistá, oč vlastně jde. Čirá grafomanie? Druh terapie? Předstíračka od začátku do konce? Upřímná zpověď a snaha očistit se? Výkřiky o pomoc labilní psýché? Asi od každého něco. Leccos naznačují kýčovité a dětsky neumělé obrázky, které knihu zdobí a které Rázlová údajně sama kreslila ve vězení: na většině je křehká a trpící zlatovlasá princezna. Malůvky jsou komické ilustrace, v lepším případě dobrý materiál pro psychoterapeuta,

hlavně se ale nedá vydržet exaltovaně nabubřelý a chaotický styl psaní prokládaný filozofováním nad zkažeností světa. Literární úroveň je strašidelná, ale není vyloučené, že jde o výmluvný výraz duševního stavu. „Uspat mozek je mysterium. Magický šamanský úkon... Jako uspavači bychom si měli být vědomi, že máme v rukou mnohem víc než jenom hmotu. Vždycky je tam hlavně Mozek. Ale kam se ztratila duše?“ Jinde zase: „... jsou dny, kdy boj s pocitem, že mě život nevýslovně, nesnesitelně sere, je sám boj o život ... zázrak, že TO přežiju a dokážu TO odsunout z mysli a nebýt.“ Tyto a kvanta podobných úvah jsou ještě graficky

odděleny, aby jejich hlubokomyslnost patřičně vynikla. I jednoduché popisy skutečnosti jsou tak nepřirozené – „opět udeřila žloutenka. Krásná dramatická věta. Chacha.“ Ale dohromady text ani nestojí za citace, protože je hlavně nudný, pitomý a nicneříkající.

Karikatura Přítelkyní z domu smutku Nevím, možná zkušenější autor by z toho všeho dokázal něco vykřesat, ale manžel Rázlové Jindřich Santar, který údajně vyprávění zaznamenal, je vážně stylista k pohledání. Eva Kantůrková za totality v kriminále napsala Přítelkyně z domu smutku, tahle knížka

KULTURA Hrubín, Munzar a Viola

V rauši z Drážďan do Prahy

E. T. A. Hoffmann: Zlatý kořenáč Režie: Sebastian Baumgarten Dramaturgie: Jens Gross Scéna: Kathrin Frosch Kostýmy: Ellen Hofmann Hudba: Jörg Follert a Max Renne Staatsschauspiel Dresden na Pražském divadelním festivalu německého jazyka Národní divadlo Praha 7. 11.

je jako její nepovedená karikatura. Působí dojmem, jako by do ní její autor pod nejvyšším tlakem hnal umělou krev. A stejně to nepomohlo, to, že vznikla ad hoc, čiší z každé stránky. Nikdo z nás nepochybuje, že přejít z normálního života do vazební cely je otřesný zážitek a kriminál vždycky zůstane kriminálem. Ten rok vazby si Rázlová určitě „vyžrala“ o to víc, že stále ještě byla známou herečkou. Byla-li tam právem či ne, těžko říct, ona pochopitelně tvrdí, že je obětí justičního omylu. Otázka, čemu má posloužit vydání této knihy, zůstává nezodpovězena. Je to tristní čtení o ničem, které se marně snaží sugerovat myšlenkovou hloubku.

9

úterý 9. listopad 2010

úterý 9. listopad 2010

Není mnoho herců, které publikum nepřestalo milovat a touží je znovu vidět, i když tito dobrovolně zmizeli z jeviště. Nápad Roberta Tamchyny přivést Luďka Munzara do Violy u příležitosti 100. výročí narození Františka Hrubína byl jedním slovem skvělým tahem a divácký ohlas to potvrzuje. Pořad Obleču tě do hvězd je beznadějně vyprodaný. Munzar je samozřejmě báječný vypravěč, který má dar vyvolávat obrazy minulosti, s nimi i nevtíravě nabídnout posluchači své životní krédo, promluvit o svých láskách, touhách i smutcích. Humor tu nechybí, ale nejsou to žádné rozjívené historky z natáčení, ale pokus ohlédnout se za minulostí s vědoucím nadhledem. Munzarovy vzpomínky na přítele Hrubína přinášejí vedle komických momentů i  zvláštní poetickou atmosféru, která je úplně v řádu básníkova díla. Když vypráví o společně strávených dnech, kdy oba leželi na kamenech u řeky, o letním tichu, o klukovském čtení na půdě vyhřáté sluncem, o petrolejce, kterou matka stavěla stůl, obrazy z paměti vystupují a stávají se znovu živou skutečností. Slovo básníkovo v jeho podání je zastavení uprostřed rozeřvaného dneška, má noblesu i chlapskou razanci. Pokud jde o umělecký přednes, Munzar je právoplatným dědicem skvělé generace svých předchůdců v Národním divadle. Jeho projev je neokázalý, niterný. Sleduje básníkovu myšlenku, aniž by ji utápěl v okouzlení z vlastní hlasu, jak to někteří herci tak rádi dělávají. Jeho přednes Černé denice je tak osobním procítěním tématu, že přirozeně vyvolává dojetí nad tím, co se nikdy nemůže vrátit. Co víc by si mohl básník pro své verše přát. INZERCE

Získá letos Chalupeckého malíř? V pražském centru DOX vystavují finalisté ceny pro nejlepšího umělce do 35 let. Zítra budou svá díla obhajovat před veřejností. IVAN ADAMOVIČ V loňském roce se na hlavu organizátorů a porotců Ceny Jindřicha Chalupeckého snesla vlna kritiky. Zčásti za prezentaci děl finalistů, za vyhlašování vítěze a koneckonců i za výběr vítěze, Jiřího Skály. Společným jmenovatelem těchto stížností mohla být únava z konceptuálního umění, které posledním ročníkům vévodilo a které již začalo zmáhat i některé kulturní kritiky. Skála v tom byl přitom celkem nevinně, jeho expozice v loňském 20. ročníku soutěže skutečně patřila k nejlepším. Letos je situace trochu jiná. Výstavní síň DOX se rozumně rozhodla opustit loňský nápad s vystavováním umělců v jednotlivých patrech své „věže“ a nalezla pro ně důstojnější, horizontální prostor na galerii prvního patra. Také práce finalistů, kterých je díky dvěma dvojicím dohromady sedm, jsou tentokrát různorodější. Jedná se o soutěž, pojďme tedy poměřit jednotlivé borce. Jako první se představují David Böhm a Jiří Franta, kteří jediní zaklekli do finálových bloků i loni. Jejich místnost je nejzábavnější. Umělci prezentují kresby vytvořené v krkolomně ztížených podmínkách – táhlem od posilovacího zařízení se závažím, koncem provazochodecké tyče, větvemi stromů, srdcem zvonu. Může to být žertovný pandán k výtvarnému hledačství v Praze nedávno vystavujícího George Dokoupila či hořký

Dvě výstavy v jednom DOX. Vlevo krvavá teroristická instalace Davida Černého, laureáta ceny, vpravo objekty Vasila Artamonova a Alexeye Klyuykova, možných budoucích držitelů. Výstavu pěti letošních finalistů totiž v Holešovicích doplňuje přehlídka děl dvaceti bývalých laureátů. Foto LN - JAN ZATORSKY klaunský komentář o tom, jak těžké je dnes zaujmout „klasickou“ výtvarnou technikou. Přes veškerý půvab však má jejich práce povahu jednorozměrného vtipu. Tvorba o tvorbě ještě zdaleka neřekla poslední slovo, jak je vidět i na komorní prezentaci Václava Magida. Formou jakýchsi rozkládacích knih zobrazuje fiktivní umělce, k nimž si můžeme přečíst jejich umělecké a životní osudy. Texty vycházejí z poetiky Michala Ajvaze, literárních kvalit však nedosahují a obrázky napovídají, že by Magid mohl být zdatný ilustrátor dětské knihy. Body k dobru mu však přidávají jeho aktivity na dalších polích uměleckého provozu. Podobným případem je dvojice výtvarníků původem z Ruska, Vasil Artamonov a Alexey Klyuykov. Také oni na sebe již několik let upozorňují

různorodou tvorbou na pomezí tradičního a konceptuálního umění, avšak jejich prezentované dílo komplexnosti takového Jiřího Skály nedosahuje. Nalezené a dobarvené fragmenty industriálních dřevěných konstrukcí v sobě sice nesou příběh mizení českého industriálu, leč k vítězství by jim musela dopomoci jejich ostatní tvorba. Víceméně tradiční malbu reprezentují díla Alice Nikitinové, která rok od roku zjednodušuje a propracovává portréty všednosti, momenty a zvětšeniny, v nichž obyčejné věci po dostatečně dlouhé upřené pozornosti vyjevují své až metafyzické nitro. Na vítězství je to však málo a nezachrání to ani pestrobarevné pneumatiky na podlaze. Podle mého soudu by si ocenění zasloužil Jakub Matuška, v graffiti komunitě známější jako Masker, byť

za sebou nemá kurátorské projekty ani není autorem vysokých konceptů. Jeho street artem poučené a přes šablony stříkané obrazy vás dostanou do kolen. Podivné výjevy divných lidí divných tvarů v sobě mají něco ze surreálného účinku Neo Raucha, jsou divoké, energické, vyhraněné, v českém kontextu originální a velmi suverénně zvládnuté. Navíc street art je stále ještě docela sexy model. Verdikt padne 23. listopadu na slavnostním ceremoniálu.

FINÁLE 2010 Cena Jindřicha Chalupeckého DOX Poupětova 1, Praha 7 4. 11. 2010 - 17. 1. 2011

Ideály v prachu aneb Co zbylo po sametu MARTA ŠVAGROVÁ > Praha Před rokem se v dokumentu Petra Kaňky nazvaném Ideály a prachy konstatovalo, že ideály několika aktérů listopadové revoluce se po dvaceti letech jaksi vytratily. V pokračování dokumentu nazvaném Prachy a ideály aneb Co zbylo po sametu můžeme po roce znovu říci, že se na stavu mysli někdejších studentských vůdců mnoho nezměnilo. ČT2 ho vysílá dnes večer. Příčiny politických krizí, praktiky pronikání zločinu do politiky a důvody ztráty základních společenských konstant, to jsou otázky, na které i po jedenadvaceti letech hledají respondenti dokumentárního filmu Petra Kaňky odpovědi. Dokonce ještě naléhavěji než dřív. Téměř všichni – Marek Benda, Martin Mejstřík, Jana Hybášková, Šimon Pánek, Igor Chaun, Ivo Kaleta... dávají najevo nespokojenost se stavem společnosti, definují onu „mašinu na moc“, která jí vládne, odsuzují fakt, že „komunismus je tady salonně přijatelný“ a že schopnost čelit totalitním praktikám je malá (popuzují nás hesla neofašistů, ale srpy a kladiva a pěticípé hvězdy necháváme bez povšimnutí). Zastavují se u odsouzeníhodných

Děkujeme, odejděte! momentů posledních dvou desetiletí, jako byla opoziční smlouva, ponižující okolnosti volby prezidenta, neúspěch výzvy Děkujeme, odejděte!, shození vlády v době našeho předsednictví v EU atd. Připomínají velké peníze, jež se vyskytují v politice, i když tam ne-

mají co dělat. A shodují se v tom, že pravice nenabídla voličům přijatelná sociální východiska, že ti, kdo stojí v čele státu, nenabízejí žádné vize, nestanovují priority, ba ani vyhlídky směřování ČR v nejbližších deseti, patnácti, nebo dokonce třiceti letech. Ti, kteří byli před jedenadvaceti lety u začátku nové éry, dnes přiznávají, že na boj s mafiánským kapitalismem“ neměli dost zkušeností, nebyli připraveni a že velké strany jsou dostatečně solventní, aby si dokázaly onu „mašinu na moc“ dokonale vycizelovat a nepustit mezi sebe už žádné osobnosti s jinými názory, které by ji mohly narušit. Podobným záměrem, totiž rekapitulovat po letech zásadní události a konfrontovat záměry, někdejší ideály a skutečnost, měl i časosběrný projekt Pavla Kouteckého Evoluce 4 z revoluce, který dvacet let mapuje život a peripetie nadějí a reality čtyř aktérů listopadu 1989: Michaela Kocába, Martina Mejstříka, Jana Rumla a Kryštofa Rímského. Po filmařově smrti snímky dokončil režisér Jan Šikl a ČT2 je vysílá od včerejška (Kocáb) – ve čtvrtek tento týden (Mejstřík) a příští týden opět v pondělí (Ruml) a ve čtvrtek (Rímský). Cena těchto portrétů je v otevřenosti výpovědí i faktu, že filmaři měli možnost být u všeho, co ti čtyři v posledních dvaceti letech prožívali v profesionálním i privátním životě. Není to podívání bezstarostné, docela dobře však shrnuje i život, naděje, zklamání a znovu naděje této země.

10

NÁZORY

11

úterý 9. listopad 2010

úterý 9. listopad 2010

DISKUSE

Poznámky

Komentář

Diskuse

Bezbarvý a bezbarvější

Politika na ocet DANIEL KAISER Platný cíl EU, která chce zvýšit podíl biopaliv na deset procent spotřeby v dopravě, škodí životnímu prostředí stejně, jako kdyby se po silnicích Unie prohánělo o 26 milionů aut víc. Na tomto vyznění studie Evropského institutu pro politiku životního prostředí je zajímavé, že se tu protnou názory mnoha ekologistů s antiekologisty řekněme klausovského ražení. Těch prvních proto, že biopalivové monokultury poškozují přírodu všude tam, kde kvůli dotacím pro biopaliva opustili tradiční potraviny nebo začali kácet pralesy. Těch druhých proto, jaký pikantní argument tu přibyl k jejich dávnému tvrzení, že dotace pro obnovitelné zdroje jsou ekonomický zločin. Na ocet zůstala konvenční politika. Už tři roky nás dělí od hladových bouří v  některých chudších částech světa, k nimž fatálně přispěly dotace pro biopaliva, přesto ale zmíněný desetiprocentní cíl EU platí dál. Tato skandální setrvačnost bohužel nepřekvapí. Není to totiž poprvé, co ve chvíli, kdy politici nějakému nevyzkoušenému nápadu dovolí, aby se přestěhoval na evropskou úroveň, nápad tam získává vlastní dynamiku a přestává brát ohled na realitu. Všiml už si nějaký chytrý mladý politik, že s obnovitelnými zdroji je to jeden debakl za druhým, a napadlo ho, že by si na tom mohl brousit zuby?

Říše středu (Evropy) MARTIN WEISS Pokud by do budování českých dálnic vstoupily čínské firmy, lze si od nového, místním borcům nijak nezavázaného hráče alespoň teoreticky slibovat větší konkurenční tlak, a tím i snížení cen pro zákazníka – daňové poplatníky. Zlí jazykové mohou dodat, že to je taky hlavní důvod, proč se bude čínskou konkurencí periodicky strašit, ale nikdy nebude na trh vpuštěna. Pokud by se dveře pro Číňany překvapivě otevřely, jsou zde nějaké okolnosti, kterým je třeba věnovat zvláštní pozornost? Koneckonců tu již máme asijské investory. Pravda, Korea či Tchaj-wan nemají geopolitické ambice. To staví Číňany (a okolnost, že v jednání s nimi by byl stát odkázán na velmi malou skupinu lidí znalých čínštiny a disponujících čínskými kontakty) do trochu jiného světla. O politických záměrech ovšem má smysl uvažovat, když Číňané kupují řecké či portugalské dluhopisy; stavba dálnic se nejeví jako primární ekonomicko-politické bojiště. Něco jiného by byly projekty PPP; ty vypadají bezvadně na papíře, v praxi však jejich výhodnost závisí na kompetentnosti a integritě státního aparátu. Připočtěme k tomu, že podle žebříčku Bribe Payers Index organizace Transparency International (ten vyjadřuje to, jak firmy z různých zemí korumpují) mají čínské firmy nejhorší reputaci na světě hned po ruských. Lze si představit, že tyto problémy je možné takzvaně ošetřit a čínskou konkurenci na trh vpustit. Stále ale zbývá obecnější otázka: jestliže už od Číňanů kupujeme vše od elektroniky po česnek a teď už si bez nich ani nepostavíme silnici, jak dlouho bude trvat, než si nás Číňané všechny koupí nastojato?

Agitační střediska ZBYNĚK PETRÁČEK Víte, co byla agitační střediska Národní fronty? Je-li vám pod třicet let, tak těžko. Přesně to nevěděl ani občan reálně socialistického Československa, přesto jimi byl obklopen. Z těch rudě vyzdobených agitačních středisek udělala malá privatizace opět konzumy, hospody či klubovny. Jenže agitační střediska má i svobodná doba. Vznikají přímo ve volebních místnostech tam, kde bují kupování hlasů. Myslíte si, že přeháníme? Kdepak. Když Ústecký krajský soud zneplatnil obecní volby ve třech okrscích Krupky a vynutil jejich opakování, odvolal se právě na nepovolenou agitaci. Že se dějí volební podvody, tušíme tak nějak všichni. Kam se na to hrabe Jaroslav Hašek s povídkou Obecní volby. Dnes se voliči kupují ve velkém, ale prokazuje se to jen těžko. „Přivolaní policisté porušení zákona neprokázali,“ zní instantní odpověď z místa činu. Proto je dobře, že ústecký krajský soud prokázal nepovolenou agitaci. Před týdnem složili své mandáty tři komunisté vMariánských Radčicích na Mostecku, čímž počet členů zastupitelstva klesl pod zákonný limit a obecní volby se budou opakovat. Proč? Protože tak protestovali proti nákupu hlasů ze strany místní ODS, a jak řekla starostka Tůmová (KSČM), případ nechtěli dávat k soudu, neboť by ho bylo obtížné prokázat. A tady je další důvod k potlesku pro ústecké soudce. Ti soudci doložili, že do očí bijícímu kupčení s hlasy se lze bránit. Že skupinu lidí, kteří dělají z volební místnosti agitační středisko a navzájem si upravují hlasovací lístky, nemusíme odbýt slovy „policisté porušení zákona neprokázali“. Že nemusíme čekat na morální gesto komunistů. Jenže ten potlesk má i svou stinnou stránku: Proč se to podařilo prokázat jen v Krupce?

Kresba - VLADIMÍR JIRÁNEK

Sociální demokraty žádná reforma nečeká, sami jen čekají na to, až bez rizika zvítězí MARTIN ZVĚŘINA Do březnového stranického sjezdu v Brně se žádný princ na bílém koni neobjeví, takže se o předsednictví v ČSSD utkají Bohuslav Sobotka a Michalem Haškem. V sobotu se stranický ústřední výkonný výbor shodl na tom, že přímá volba předsedy nebude, prý ze strachu o dostatečnou účast. To si přeložili všichni, kteří nemusejí papouškovat moudra stranických sekretariátů jako vítězství konzervativců. Kdo jsou konzervativci v ČSSD? Ti, kteří nechtějí, aby se strana nějak výrazně měnila, případně aby v rozhodovacích procesech ztratili vliv. Za předního bojovníka proti těmto strukturám se dnes opakovaně vydává Jiří Paroubek. Mohli bychom mu věřit, kdyby nenechal politicky vyrůst takové typy lidí, jako je šéf ústecké krajské organizace Petr Benda. Za konzervativce, momentálně podporujícího Michala Haška, můžeme považovat též třeba pana Palase, jenž chápe politiku, jako specifický druh sebeobohacování. Těch, kteří by chtěli podobný způsob politiky zachovat, bychom našli v Haškově táboře více. Je tedy Hašek představitelem konzervativců a Sobotka naopak progresivista? Mohlo by to tak vypadat, spousta lidí v Sobotkovi vidí světlé zítřky ČSSD. Strana opřená o občanskou společnost a seskupení ProAlt vytáhne Česko mezi nejpokrokovější země Evropy. Jaké k tomu pan Sobotka má předpoklady? Po pravdě řečeno, žádné dosud nepředvedl, kromě zbrusu nové rétoriky nic o vůdčím zápalu tohoto pána nesvědčí. Bohuslav Sobotka má poměrně barvitou historii a jeho dosavadní politické kroky nejsou bezproblémové. Proč se mu asi v dobách jeho ministrování přezdívalo Bohuslav Čobka? Asi to vůbec nesouviselo s „prodejem“ Investiční a poštovní banky ČSOB. Pan Sobotka prokázal, že dovede být tak pragmatický, až by mu leckte-

„

Sobotka prokázal, že dovede být tak pragmatický, až by mu leckterý cynik záviděl. Jeho nejviditelnější spojenec David Rath je příkladem obludného politického arivisty, který je ochoten hlásat cokoli, jen bude-li z toho mít prospěch.

rý cynik záviděl. Jeho nejviditelnější spojenec David Rath je příkladem obludného politického arivisty, který je ochoten hlásat cokoli, jen bude-li z toho mít prospěch. Je tohle onen slušný sociálnědemokratický politik budoucnosti? Uzavřeme to, strana jako celek se nechce nijak zásadně měnit a takto to budoucím reformátorům sděluje. Zkusme posoudit oba pány přes nové lidi. Otevření strany nestraníkům hlásají v nerozborné jednotě. Jak se jim daří? Sobotkův nový člověk Jiří Dienstbier mladší byl lídrem strany v komunálních volbách v Praze. Reálně mu hrozilo, že bude vyloučen z vyjednávacího týmu o koalici. Raději rezignoval. Přímluva Bohuslava Sobotky jeho vliv nezvýšila. Mohl by s pražskou organizací Sobotka něco dělat, kdyby byl víc než statutárním místopředsedou? Dost těžko. Haškovo volání po nových lidech vypadá dost pokrytecky, obklopen stranickými veterány dokázal mezi své přívržence získat nejednoho bývalého paroubkovce. Nějaké nové tváře mu asi sežene Jaroslav Tvrdík, kterého zaměstnává. Zázemím pana Haška je pohříchu daleko spíš jistota velkých koalic než riziko prošlapávání nové cesty. Nové tváře by spojením s Haškem též riskovaly osud Jiřího Dientsbiera

mladšího. Být v pozici představitele občanské společnosti lačnícího po zapsání na kandidátku ČSSD znamená popasovat se úspěšně s modelem chování, jakým zkušené ženy popisují počínání charakterově slabých mužů: Vošustí, vopustí. Praktickou politikou se kandidát Hašek hlásí ke spolupráci se všemi, nikoho předem z koalice nevylučuje, zcela v duchu otevřené náruče pro Marťany předchozího předsedy. Je to od něj upřímnější, i když méně líbivé než fantazírování o vládnutí v roce 2014 z pera Bohuslava Sobotky. Ten spoléhá na možnost, že strana získá tolik hlasů, že bez ní bude každá vládní většina neustavitelná, proto také z budoucí koalice vylučuje všechny strany dnešní vládní koalice. Že se to ještě nikomu nepovedlo, Bohuslavu Sobotkovi nevadí, co neutáhne programem, patrně hodlá urvat nový předseda charismatem. Kdyby byl kterýkoli z obou pánů z poloviny tak pohotový jako Jiří Paroubek, dalo by se o charismatu možná mluvit, takhle vidíme souboj kožených obličejů bez úsměvu, bez vtipu. Nějakých těch PR zlidšťujících triků se samozřejmě dočkáme. Specifický humor by nepostrádala třeba reportáž ze Sobotkova bytu pořízeného z poslaneckých náhrad. ČSSD na rozdíl od ODS nevyměňuje předsedu před volbami, není tlačena k nějaké změně, a tedy logicky žádnou revoluci delegáti v březnu nepotvrdí. Ani jeden ze sociálnědemokratických kandidátů též není v situaci Petra Nečase, který musí stranu změnit, jinak předsedou dlouho nebude. Že může být příznivcům pravice jedno, kdo povede ČSSD? Možná, jenže to pravděpodobně je budoucí premiér. V téhle funkci mohou o atmosféře v zemi rozhodovat takové maličkosti jako osobnostní poruchy. Nebo si na nic podobného nevzpomínáte?

Chlíveček

Papež, primátor a konec krále PETR KAMBERSKÝ Reakce na pár slov nejvyššího katolíka (která mimochodem pronesl v letadle, coby dovysvětlení svého kázání) o nás vypovídá možná více, než by nám bylo milé. Všechny české listy přinesly tuto zprávu na své titulní stránce: Papež kritizoval ateismus Čechů (MF Dnes); Papež chce posílit víru proti světskosti, a to i v Česku (Právo); Nebuďme jako Češi, řekl papež (HN); Bezbožníci! Pokáral papež Čechy (LN). Interesuhodná je tato věc: Když římský biskup mluvil o „hrozbě světskosti“ (Není zvykem říkat sekularizace?), jmenoval tři země, jež jí čelí: Francii, Česko a Španělsko. Jen jedna z nich ta banální slova pojala unisono jako problém: Česká republika. Existoval přitom úplně jiný, radostnější výklad: „Konečně jsme v něčem stejně vyspělí jako Francie!“ Kdyby Češi a (někteří) Moravané přijali tuto optimistickou interpretaci, mohlo by naše pozemské plahočení dostat další hlubinnou dimenzi: Bůh je v této zemi mrtev, můžeme se věnovat požírání hlemýžďů, vymýšlení voňavek a dumá-

ní nad tím, jak prodat nepříliš kvalitní víno za nesmyslně velké peníze. V tom posledním Francouzům mimochodem konkurujeme skvěle. Svatomartinské víno předehnalo Beaujolais Nouveau o celý týden, kvalitou není o nic horší a mnohé vinotéky je nabízejí za cenu, za níž se dá koupit lahodný moravský predikát. Velké koalice ve městech jsou ztělesněním zla, klientelismu, „kmotrovství“ a všeho špatného, nad čím slušný člověk ohrnuje pysk. Možná. Možná taky ne. Ideové soupeření je klíčové ve volbách parlamentních, v komunálkách se partajní programy hodnotově příliš neliší. Velká koalice vůbec nemusí být nemravná. TOP 09 dělá vše pro to, aby maximalizovala svůj zisk na úkor ODS. Netřeba se pohoršovat, tak se dělá politika, ačkoli shoda na nezbytných reformách se i proto značně komplikuje. V Praze jí teď ODS jen vrací úder. Proč bychom se měli pohoršovat, že nechce nechat topku vyrůst, nechce se s ní dělit o městské prebendy a zejmé-

na nechce mít ze Zdeňka Tůmy milovaného primátora? Kdo se diví, plete si politiku s Talentmanií. Ovíkendu nedoběhl newyorský maraton nejrychlejší vytrvalec planety Etiopan Haile Gebrselassie. Krátce poté ohlásil konec kariéry. Haile je absolutní zjev. Vítězil na středních i dlouhých tratích, na dráze, na silnici v přespolním běhu, od patnáctistovky po maraton. Má dvě olympijská zlata, osm stejných medailí z mistrovství světa, za život vybojoval šestadvacet světových rekordů... Mimochodem, před třemi lety viděla jeho světák i Ostrava: zaběhl nejdelší hodinovku: 21,285 metrů. Haile Gebrselassie se pro dlouhé tratě rozhodl relativně pozdě, až ve svých třiatřiceti letech. Tedy v době, kdy rychlost nezadržitelně klesá. Přesto dokázal několikrát zlomit rekord na půlce i celém maratonu – naposledy před dvěma lety v Berlíně (2:03:59). Znalci říkají: Kdyby byl střední tratě opustil o dva tři roky dříve, kdo ví, zda by se nedostupná hranice dvou hodin neotřásla...

Úhel pohledu

Nosorožec z Podkrkonoší dostal šanci

Když jde právo stranou

MIROSLAV BOBEK

DUŠAN STUCHLÍK

Na ten pohled se nedá zapomenout: Po zdánlivě nekonečné pláni porostlé travou, akáciemi a křovisky, pod neskutečně vysokým africkým nebem, kráčí Keňan v zelené uniformě a za ním jako pejsek spokojeně poklusává – nosorožec. Podle země, kde byl před pětatřiceti lety odchycen, dostal tenhle severní bílý nosorožec jméno Súdán. Téměř celý život potom strávil v Podkrkonoší, v Zoo Dvůr Králové. V přírodě byli mezitím severní bílí nosorožci pravděpodobně zcela vyhubeni a spolu se Súdánem zbyla v lidské péči jenom jeho vnučka Fatu a dalších šest jedinců; celkem osm zvířat, z nichž šest se nacházelo ve Dvoře Králové a dvě v San Diegu. Proto se loni začal uskutečňovat plán, jehož cílem bylo odvézt tyto zbývající severní bílé nosorožce do rezervace Ol Pejeta v Keni a tam jim v  přirozených podmínkách poskytnout poslední šanci na rozmnožování – a tudíž na přežití. Když jsem před pár dny pozoroval Súdána na africké pláni, vybavilo se mi, co se odehrávalo před rokem. Vzpomněl jsem si na vzrušené debaty i obviňování, na stále další a další výhrady a obavy. Nechce ředitelka Zoo Dvůr Králové Dana Holečková vzácné nosorožce zašantročit?! Nebude jim cestou zima?! Nezabijí je v Ol Pejetě pytláci?! Atd. atd. (Ovšemže zašantročit skupinu nosorožců, navíc pod dohledem světových médií, by byl úkol přesahující i možnosti Davida Copperfielda. Jistěže se dá nákladní auto i nákladní Boeing bez problémů vytopit. A ovšemže je Ol Pejeta bezpečná – při všech opatřeních, která byla v této rezervaci přijata, se tam lze cítit klidněji než ledaskde v Česku...) Naštěstí ředitelka Holečková dokázala všechny výhrady a obavy vyvrátit, anebo jim alespoň čelit, a celý plán uskutečnit. Čtyři zvířata, u nichž to vzhledem k jejich fyzickému stavu bylo možné, se do Afriky na sklonku minulého roku skutečně odstěhovala. Dnes jsou ve vynikající kondici a začínají se pářit... Nevím, zda se podaří severní bílé nosorožce zachránit. Jsem si však naprosto jist, že jejich transport do Afriky byla správná věc.Ještě z Ol Pejety jsem to ředitelce Holečkové zavolal a poděkoval jí. Pevně věřím, že totéž udělají také ti, kdo měli před rokem největší výhrady a obavy. Jinak totiž přiznávají, že ve skutečnosti jim o severní bílé nosorožce vůbec nešlo.

V mediálním ruchu kolem chilských horníků a voleb takřka unikl pozornosti nedávný počin Ústavního soudu. Týká se přitom témat, která zpravidla vyvolají značný rozruch: odposlechy a extremismus. O co se tedy jednalo? Zdánlivě to vypadá jednoduše. Státní zastupitelství a policie, v tomto případě Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, vedou trestní řízení proti skupině pachatelů. Jedním ze zásadních důkazů, kterými hodlají prokázat vinu, jsou odposlechy telefonátů. Kriminalisté poslouchali pečlivě zhruba po dobu dvou let. A z tisíců minut rozhovorů si pro přípravu obžaloby vybrali ty části, které mají prokázat vinu či úmysl údajných pachatelů. Ony pasáže se staly součástí trestního spisu. Spisu, který mají k dispozici advokáti pro přípravu obhajoby. A jsme u jádra věci.

Dopisy redakci

„

Policie dle obhájců zamlčela ty pasáže telefonátů, ve kterých stíhaní dávali jasně najevo, že se chtějí trestné činnosti vyhnout a zákony nepřekračovat

Policie z tisíců minut hovorů užila ty fragmenty, které mají pachatele usvědčovat. Dle obhájců však zamlčela ty pasáže, ve kterých stíhaní jasně dávali najevo, že se chtějí trestné činnosti vyhnout a zákony nepřekračovat. Jenže obhajoba má smůlu. ÚOOZ jí totiž odmítl celé odposlechy zpřístupnit. Podle něj na ně advokáti nemají právo. A že obhajoba nebude mít šanci oponovat něčemu, k čemu nemá přístup? To je přece její smůla. Spor putoval k Ústavnímu soudu s tím, že postup policie zcela ruší ústavní a tradiční právní zásadu rov-

Kde vzít spravedlivý proces nosti zbraní stran před soudem. Stát vychází z informací, ke kterým odpírá obhajobě přístup. Na první pohled to vypadá jasně. Ostatně jde o zásadu, kterou zná nejen každý právník, ale její význam chápou i laikové. Jenže chyba lávky! Třetí senát Ústavního soudu, tedy soudci Jan Musil, Jiří Mucha a Michaela Židlická, to vidí zcela jinak. Ve svém nálezu potvrdili postup policie a stížnost smetli ze stolu. V jejich nálezu se dočteme třeba to, že případné stížnosti proti neústavnímu postupu mo-

Fragmenty, které se hodí. Obhajoba v kauze, o které píše Dušan Stuchlík, má za to, že je znevýhodněna, neboť na rozdíl od žalobců nemá přístup k telefonním odposlechům. Kreativně přistoupili k odposlechům před časem tvůrci inscenace „Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit? aneb Tak to mi ho teda vyndej“. Na snímku ze zkoušky Petr Čtvrtníček (vlevo) a Jiří Lábus. Foto ČTK - MARTA MYŠKOVÁ hou být uplatněny až po skončení celého trestního řízení. Najdeme tam i to, že obhajoba má údajně jiné možnosti, jak se svých práv dožadovat. Ale s čím se naopak soudci zapomněli smysluplně vypořádat, je to, jak při takové praxi zajistit onu rovnost zbraní před soudem a tedy spravedlivý proces. Co to může znamenat? Zjednodušeně se dá říct, že napříště si člověk nemůže být jist, pokud do telefonu o šéfovi, obchodím partnerovi či tchýni pronese, že „ji asi zabije,“ či o parlamentu, že by bylo nejlépe „jej vyhodit do vzduchu“. Neusedne na lavici ob-

Bez kontextu není obrany žalovaných za přípravu úkladné vraždy či státního převratu? Samozřejmě bez možnosti argumentovat, za jakých okolností a v jakém kontextu slova pronesl. Příznačné je, v jaké věci tento diskutabilní verdikt zazněl. Jde o kau-

O faktech a „pravdě“

R. GOČOVÁ > Praha

Před týdnem na tomto místě reagoval Pavel Bém na fejeton Tomáše Baldýnského Do oušek (LN 27. 10.). Vzhledem k tomu, že v polemice vzápětí pokračoval autor původního textu (3. 11.), publikujeme dnes zkrácenou verzi další reakce pražského primátora.

Dopisy jsou redakčně kráceny www.lidovky.cz/dopisy

Názory na této straně nevyjadřují stanovisko redakce

Stát vychází z informací, ke kterým odpírá obhajobě přístup. Senát ÚS ve svém nálezu potvrdil postup policie a stížnost smetl ze stolu

zu, ve které média užívají přídomky jako „extremisté“ či „neonacisté“, tedy v „Akci Power“. Tak svoji akci pojmenoval ÚOOZ, když zhruba před rokem provedl spektakulární razii u více než dvacítky osob a pět z nich poslal na několik měsíců do vazby. Za pozornost stojí, že v „Akci Power“ Ústavní soud nerozhodoval poprvé. Před půl rokem v ní vynesl jiné pozoruhodné usnesení. Tehdy schválil detektivům následující postup: ačkoliv nebylo zahájeno trestní stíhání, ÚOOZ si vyžádal povolení k domovní prohlídce. To je možné, jedná-li se o případ, kde hrozí nebezpečí

z prodlení. Kriminalisté však ve stavu „nebezpečí z prodlení“ počkali dva měsíce! Pak teprve provedli domovní prohlídky a začali trestní stíhání. Kromě dvouměsíční přestávky v „nebezpečí z prodlení“ navíc po raziích jaksi nenápadně začali stíhání v úplně jiné věci. Z původního údajného provozování extremistického serveru ve Spojených státech, na který získali povolení k prohlídkám, se po jejich provedení náhle stalo „pořádaní koncertů“. Nevypadá tento postup policie jako účelový, nebezpečný a neústavní? Podle Ústavního soudu nikoliv. Ostatně dvě výše zmíněné ústavní stížnosti nebyly v této kauze jediné a i další, neméně diskutabilní, Ústavní soud rozhodl ve prospěch nestandardních postupů ÚOOZ. Skutečnost, že tato kontroverzní rozhodnutí se odehrávají v široce medializované „extremistické“ kauze naznačují možnost děsivou: Totiž že právo zůstalo stranou!

do hajzlu vás nepošlu, proč bych to dělal, ale doporučím vám: Buď se vraťte zpátky do základní novinářské školy, anebo se jděte se svým omnipotentním bludem „neochvějné pravdy“, která nesnese žádnou rozumnou debatu, léčit. V kontextu diskuse o účasti politiků ve statutárních orgánech obchodních společností vám na vaše fejetonistické postřehy odpovídám, že z nich nemám ani korunu. A teď k tomu nejbolavějšímu, k závěru. Postavil jsem před vás „zeď hlouposti“. Pro méně chápavého, ale tím vy jistojistě nejste, jsem vám naznačil, že do této zdi jste také výrazně přispěl. Je mi celkem jedno, jestli jste přidal jednu, dvě anebo tři cihly. Nepoučil jste se a svojí odpovědí přidal další. O „zdi

hlouposti“ hovořím skutečně já, v tom jste chápavý dost, Werich mluvil o „blbosti“ a v tom máte také pravdu. Mezi blbostí a hloupostí je i není rozdíl. Na první pohled vypadají stejně. Z větší blízkosti snad existují rozdíly. Blbost je všudypřítomná a blb obvykle zůstává blbem. Hlupák se může vzdělat a poučit. Takže k tomu pro vás „bolavému závěru“: vůbec jsem nechtěl napsat, že jste blbec. Kdybych chtěl, tak jsem to napsal. Chtěl jsem vám kultivovanou formou říci, že jste napsal novinářsky mizerný a fakty nepodložený brak a nikoliv fejeton. Neměl jsem potřebu vás osobně urážet. Také proč? Osobními urážkami se lepším nestanete. Lepším se stanete vzděláním, zodpovědností, poctivostí nebo pokorou.

Polemika

Lampionové průvody jsou zpátky Ad LN 6. 11.: Kde ty lampiony jsou? Stejný pocit jako pan Peňás měly maminky, které patří ke generaci „Husákových dětí“ – chybělo jim to. Proto se pustily do organizování, takže během listopadu v různých částech Prahy tyto průvody probíhají již pár let – letos v poslední době 5. 11. na Proseku v Praze 9, 15. 11. bude v Hrdlořezích (Praha 9).

„

Vážený pane Baldýnský (...), píšete, že váš fejeton z minulého týdne „byl výzvou říkat politikům pravdu, aby věděli, co si o nich doopravdy myslíme a mohli se podle toho zařídit“. Děkuji pěkně za vámi vyjevenou pravdu. Je pro mne mimořádnou zkušeností vidět a slyšet vzdělaného člověka s jeho

„neochvějnou pravdou“, kterak argumentuje, cituji: „k nepřežití dlouhý odstavec s účelově vybranými fakty“, který je reakcí na vaše argumenty, proč se má Bém zahrabat pod zem. To, že se tato nezpochybnitelná fakta nehodí do krámu vaší „pravdě“ celkem chápu, to, že je můžete znehodnotit jako „účelově“ použitá – dobrá, s tím si dovolím nesouhlasit, ale je to váš názor. To, že ovšem máte jako novinář odvahu věcnou diskusi podloženou jasnými fakty a argumenty smést ze stolu se samozřejmostí a jistotou „Třetího Probuzeného po Buddhovi a Ježíši Kristu“, je, vážený pane novináři, skutečně na pováženou. Říkáte o sobě daleko horší věci než výzvu, aby „vás Bém radši poslal do hajzlu“. Takže, pane Tomáši,

12

úterý 9. listopad 2010

HORIZONT

Bushova víra v posmrtné docenění EDUARD FREISLER

Po bezmála dvou letech se Obamův předchůdce v Bílém domě George Bush objevuje na veřejnosti. A kupodivu se těší zhruba stejné oblibě jako současný prezident. Bývalý americký prezident George W. Bush nedávno zažil dlouho nepoznaný pocit. Koncem října ho davy lidí na baseballovém stadionu v texaském Arlingtonu přivítaly bouřlivým potleskem, mnozí mu dokonce aplaudovali ve stoje. Bush přišel povzbudit hráče Texas Rangers, kteří se letos poprvé v historii klubu dostali do finále ligy. Na veřejnosti se Bush ukázal po dvou letech života v ústraní. Nevrací se přitom jen v ceremoniálním duchu, dnes mu vycházejí memoáry nazvané Decision Points. Během tohoto týdne s ním navíc televizní stanice NBC a Fox odvysílají rozhovory a rovněž se objeví v talk show populární moderátorky Oprah Winfrey. Bush může využít přívětivějšího společenského klimatu. Potlesk v Texasu je sice očekávatelný, tento stát byl a je Bushovi nakloněn, jak ale ukazují průzkumy, bývalého prezidenta dnes pozitivně vnímá více Američanů než v době, kdy opouštěl Bílý dům. Tehdy ho podporovalo pouhých 34 procent lidí, což ho řadí k nejhůře hodnoceným prezidentům v moderní historii. Bush zažíval nízkou popularitu téměř během celého svého druhého prezidentského období. Byla to pro něj tvrdá léta. Na stole obden nacházel zprávu o dalším masakru v Iráku, a to ještě nejméně čtyři roky poté, co v triumfálním projevu oznámil, že Amerika tuto válku vyhrála. Tažení do Iráku přitom rozpoutal na základě lživých důkazů (režim diktátora Saddáma Husajna měl mít zbraně hromadného ničení, jež se ale nikdy nenašly). Na seznam jeho hříchů dále patří případy mučení, věznice Guantánamo a hurikán Katrina, který zpustošil město New Orléans. Podle mnohých tu Bush nechal obyvatele města napospas jejich osudu. Ke konci jeho mandátu navíc padl Wall Street a Amerika se ocitla v ekonomické krizi, která se dnes přirovnává k největší od takzvané Velké Deprese z třicátých let minulého století. Čas se ale zdá být k Bushovi milosrdný. Jeho prezidentství mělo být

„

Prezident na odpočinku. V době, kdy demokrat Barack Obama dostal ve volbách „na frak“, může republikán George Bush hrdě mezi lidi. Arlington, říjen 2010. Foto Reuters – JEFF HAYNES totiž vystaveno v plné bídě v porovnání s vládou Baracka Obamy. Jenže Obama – miláček národa – to za svou politiku schytává ze všech stran. Pro Bushe je tak snadnější opět vyjít na veřejnost. Pokud by Obama slavil jeden úspěch za druhým, Američané by mohli poukázat na to, jak dal Obama věci do pořádku. Neboli slovy mnoha Afroameričanů zde v Harlemu: jak Obama uklidil Bushův svinčík. Něco takového se ale nestalo. Naopak. Demokraté v nedávných volbách do Kongresu drtivě prohráli a Obama je dnes oblíben jen u 45 procent Američanů. Této hranice přitom letos v létě podle měření Gallupova ústavu dosáhl i Bush...

Po stopách Ježíše Krista Zdá se, že někteří Američané nyní vyzdvihují Bushovu přímočarost, zásadovost a jeho instinkt. Bush několikrát řekl, že se často rozhodoval určitým způsobem, protože „to cítil v kostech“ (liberálové tyto ctnosti považují za krátkozrakost, svéhlavost

Obama – miláček národa – to za svou politiku schytává ze všech stran. Pro Bushe je tak snadnější opět vyjít na veřejnost.

a demagogii). Každopádně Bush se nebál postavit názorové většině. Za jedno z nejdůležitějších rozhodnutí (jedno že čtrnácti, kolem nichž se točí Bushova kniha) lze považovat jeho plán na vyslání nových jednotek do Iráku. To se přitom psal už rok 2007. Ke stažení amerických vojáků ze země tehdy Bushe vyzývala většina národa, armádních špiček i mnoho členů Republikánské strany. Bush ale dokázal stát za svým a slavil úspěch, nastal totiž zásadní obrat. Irák je dnes sice stále daleko od stabilního, demokratického státu, který si Bush vysnil, přesto to již není násilím rozvrácená země. Bushovi stoupenci jsou navíc přesvědčeni, že s oběšením Saddáma zmizela ze světa jedna z nej-

větších hrozeb západní civilizace. Bushovo prezidentství bylo určeno 11. zářím. Po útoku na New York a Washington se 43. americký prezident v až paranoidní představě snažil o ochranu své země před dalším možným teroristickým úderem, a to i na úkor omezení osobních svobod. Bush se tu přitom ocitl před zapeklitým problémem. Měl jako vůdce svobodného světa sáhnout k praktikám kdejakého diktátora a nechat své vězněné nepřátele mučit? Nebo něco takového z principu a z úcty k americkým hodnotám kategoricky odmítnout? (V takovém případě by ale podstoupil riziko, že by třeba nezískal informace o dalším ničivém útoku.) Bush zvolil

Bush a stavy úzkosti první možnost. Ve své knize přiznává, že dal svolení například k tzv. waterboardingu (fingovanému topení vězně). Podle mnoha jeho blízkých spolupracovníků se Bush při podobných rozhodováních příliš dlouho netrápil. Prostě to a to považoval za správné.

Poslední slovo

BLOGY LIDOVÝCH NOVIN Osobnosti LN blogují

Úpadek všeho?

LUBOŠ PALATA: Co se stane, když Češi nebudou věřit v Boha

LUDVÍK VACULÍK

Začnu u sebe. Jedna studentka z Vysokého Mýta mi napsala o své školní práci na téma literatury. Týkalo se to mne, proto jsem jí chtěl odpovědět, ale ztratil jsem dopis s její adresou. Napravit by to mohla jen ona, kdyby se to dověděla, ale já nevím ani, jak se jmenuje. Další úpadek se projevuje na řediteli Národního divadla, který kvůli penězům je ochoten dělat tam sňatky. I ty sňatky budou úpadkové, ovšem. Úpadek mívá tvář pokroku: Věc se rozvíjí, ale lidé, kteří ji provádějí, degenerují. Tak pošta: začala vydávat známky, jež nebudou označeny cenou, ale jen nějakou literou. Fifinka má písmeno A. Pro poštu je to lstivá výhoda, že může poštovné zdražovat a nebude to vidět. Já ovšem to posuzuju i filatelisticky: Na známkách bylo znát, když prezident

podražil ze 4,60 Kč na 5,50. Známky měly půvab i kulturní a význam historický. Dějiny našeho státu se dají číst i  z ceny známek. Tento poštovní pokrok je tedy znamením úpadku poštovního ducha. Nedávno zase v televizi pravili, že se na zastávkách autobusů budou instalovat přístroje, které nám ukážou, kdy autobus přijede, tedy má-li případně zpoždění. To je pitomost! Jde o minuty, což nemá v našem denním programu a pohybu žádnou váhu, leda že by nás ten aparát přímo posílal jít pěšky. Ale to si někdo jen vymýšlí svůj význam. Různé noviny a časopisy zvětšují svůj obsah, čímž ztěžují četbu a budí otázku, zda to pořád kupovat. Také si zvykli vkládat všelijaké reklamní vlož-

Texaský pastor Mike Conaway (pro Bushe kdysi pracoval) tvrdí, že Bush nikdy nepochyboval o tom, co udělal, pocity rozpolcenosti jsou mu cizí. „Věří (Bush), že přišel na svět s určitou rolí a dělá jen to, co po něm Bůh chce,“ řekl pastor Conaway s tím, že Bush „kráčí pevným krokem po stopách Ježíše Krista“. Bush v memoárech, které v předstihu obdržel list The New York Times, především obhajuje svou válku proti teroru. Přesto tu úpí nad tím, že o mnohých praktikách amerických tajných služeb a armády nevěděl, nebo o nich neměl dostatečné informace. Za příklad dává skandál z irácké věznice Abú Ghraíb, kde Američané mučili a zostuzovali irácké vězně. „Nevěděl jsem, že by mohly existovat tak obrazově křiklavé a bizarní fotografie,“ posteskl si Bush. Bývalý prezident se rovněž až srdceryvně svěřuje, že mu je dodnes „hrozně“ při pomyšlení, že v Iráku nebyly zbraně hromadného ničení. Získá Bush nakonec na svou stranu většinu Ameriky? Kdo ví. S jeho rostoucí oblibou to není zas až tak horké. Američané ho podle průzkumů nadále (společně s Wall Streetem a Barackem Obamou) nejčastěji viní za současnou recesi. A ve městech, jakým je třeba New York, jeho „návrat“ vyvolává cynický úšklebek. Někteří Newyorčané dnes začali dokonce nosit trička, na nichž je znázorněna malba norského malíře Edvarda Muncha Výkřik – legendární portrét vyděšené postavy, jež vizuálně představuje úzkosti moderního člověka. Na tričku se přitom píše: Zase Bush? To snad ne! Bushovo prezidentství je určitě kontroverzní. Za temnou stránku jeho charakteru lze označit jeho až náboženskou umanutost. Bush sám mluvil o své „vyvolenosti“. Nakonec i do Iráku se prý vydal proto, že mu to vnukl Bůh s tím, že jde o boj mezi Dobrem, na jehož straně stojí Bush, a Zlem. Do války v Iráku ale Bushe vedl především jeho viceprezident Dick Cheney, který je dnes v popularitě ještě o stupeň níž než Bush. Cheneymu liberálové s oblibou přezdívají Doktor Zlo. Bush se nad svým odkazem hluboce zamýšlí. Nakonec spoléhá na kladné hodnocení historie. „Ať už ohledně mého prezidentství padne jakýkoliv verdikt, jsem s tím naprosto smířen, protože tady už nebudu, abych to slyšel. Bude to stejně historie, jež dosáhne konečného rozhodnutí,“ píše Bush.

ky, jež se obsahu netýkají. Já to všecko vyhazuju s kletbou: „Nikdo se vás o to neprosí, sráči!“ (Do Vysokého Mýta se omlouvám...) Já velice upadám i jako čtenář knih. Skoro nic nemůžu dočíst: jak mne znechutí jazyk, povaha některé postavy nebo autorova upovídanost, zpomalující děj. Na otázku v titulku odpovídám: Není všecko v úpadku. Podzim se vyvíjí velice dobře. Dovolil vyorat brambory, zorat pole a zaset ozimy. Rozvinul celou svou barevnou paletu. Teď ať je šero. My jsme měli naštěstí letos málo jablek. Jedině malináč zarodil, ale děcka už ho sklidily (studentce se omlouvám za úmyslnou odchylku v gramatice). I děcka se vyvíjejí a velice nám pomáhají. Franta mi dal číst scé-

nář svého dalšího, desetiminutového filmu na téma viny a trestu, Mařenka bude na stavební škole promovat. Cilka s Bedřichem se budou k Vánocům stěhovat do vesnické chalupy, kterou zvelebili. Paní Vaculíková si konečně nechala napsat lepší brýle. Janova činnost byla by na zvláštní přílohu v nějakém časopisu. Jenom já – já jsem nepokročil od myšlenky k psaní své další knížky. Ale chystám se k tomu tak podrobně, že očekávané potíže rostou. Tímto přehledem chci znovu potvrdit, že život může být v pořádku i bez stálého sledování politiky. Jen jak se ubránit škodám z chorobného rozvoje? Teď jsem se zase dozvěděl, že kdosi sestrojil robot na dojení krav. Nějaký vůl tak kazí lidský vztah mezi ženami a kravami.

Na faře ve středních Čechách, někdy na začátku 21. století... (...) Ťukání. Farář: Dále. Hospodyně: Dejž to Pán Bůh, pane faráři. Co to vidím? Stalo se něco? Farář: Vy jste to nečetla, paní Housková? To je konec.

LUBOMÍR STEJSKAL: Může muslim přežít izraelskou hymnu? Několikrát jsem na blogu Pohledy a postřehy kritizoval provokace reprezentantů Íránu, kteří na mezinárodních podnicích odmítají soutěžit s reprezentanty Izraele. Co se ale děje, když Íránec a Izraelec stanou na stupni vítězů?

www. lidovky.cz