Miroslav Adamec, ARAS: A poprosím pana doktora Srstku, aby nám vysvětlil, jak je nebezpečný nechráněný styk námětu s Českou televizí. (Smích.) Jsme malinko v časovém skluzu. Pane doktore, dobrý den. Než se usadíte, bojujeme s názorem, že systém, který zvolila ČT v přijímání námětů, začíná fungovat, nicméně je do té míry otevřený, že by v podstatě mohl některé aktivisticky toužící dramaturgy, kreativní producenty a jiné tvůrce inspirovat k nahlížení, které by až kolidovalo s uzmutím. Co vy na to?
JUDr. Jiří Srstka, DILIA: Dobrý večer nebo odpoledne. Já jsem si to tady připravil v takových psaných slajdech. Slibuji, že neřeknu ani jedno číslo na rozdíl od mých předřečníků, snad vyjma čísel paragrafů. Já tu problematiku vidím poměrně jednoduše a možná, že vám vykompenzuji tu ztrátu času v dnešním odpoledni, protože u námětů jde především o to, zdali jsou vůbec z hlediska autorského práva chránitelné. A jestliže někteří z vás znají trošinku autorský zákon – a předpokládám, že skoro všichni ! tak si jistě vzpomínají na § 2 odst. 6 autorského zákona, který negativně vymezuje autorské dílo v tom smyslu, co dílem není a nemůže objektivně být. A mezi jinými je tam napsáno, že jde o holý námět, nebo jde o nápad atd. atd. Tedy je zapotřebí rozlišovat mezi náměty, které splňují definiční znaky autorského díla, tedy často se jim říká rozvité náměty, a náměty – pomlčka - nápady, které to nesplňují, protože jsou opravdu jen pouhými nápady. A teď, když začneme od nápadů, tak to je poměrně složitá záležitost, která je řešitelná i právně, protože musím říci, že jsem viděl mnoho a mnoho námětů a minimálně 50 % z nich nebylo rozvitými náměty, ale pouhými nápady. Takže znova podtrhuji, pak nejsou autorskoprávně chránitelné. A když to trošku zesložitím, tak u pouhých nápadů je právní ochrana také možná, ale je poměrně složitá a právní ochrana spočívá v aplikaci předpisů o nekalé soutěži podle občanského zákoníku. Teď to tady nebudu rozebírat, mám tady, když tak občanský zákoník, můžeme si přečíst tu konkrétní definici, která by vás mohla zajímat. Tam se sice hovoří o soutěžitelích atd., používají se takovéhle termíny, nicméně na to je bohatá judikatura, která říká, že nekalosoutěžní jednání se nevztahuje na komerční podnikatele, kteří mezi sebou soutěží v hospodářské soutěži, ale že se to vztahuje pochopitelně na další fyzické osoby, které vytvořily nějaký nápad. Je to mimochodem velice zajímavá disciplína, protože jaký nápad je chránitelný podle předpisů o nekalé soutěži, protože ne každý nápad může být chráněn. Nápad, který by byl chránitelný podle předpisů o nekalé soutěži, musí vykazovat nějakou singularitu nebo původnost. Já vám dám příklad. Pokud bude nápad spočívat v tom, že někdo přijde s tím, že natočí dokument o králi Šumavy, což tady mnohokrát už bylo, a nebude nijak dál rozvitý, tedy bude jenom nápadem, tak to chránitelné není. Ani podle
předpisů o ochraně nekalé soutěže. Ale pokud někdo přijde s nápadem teď jsem si ho vymyslel „proč žije tesařík alpský v České republice a kde“ – to je jistě ojedinělý nápad. Všichni jistě víte, že na hradě Bezděz. To už je dosti původní. Byla by tam v případě této ochrany nutná původnost, nějaká jedinečnost nebo nápad. Pardon, že to zesložiťuji. Nicméně pokud se vrátíme tedy ke klasickým námětům a nikoli nápadům, tak ty náměty, jak jsem říkal, musí být rozvité, a když rozvité nejsou, tak jsou pouhým holým námětem, který se vylučuje z autorskoprávní ochrany - § 2 odst. 6. A takový rozvitý nápad má mít určité vlastnosti, které vůbec nejsou autorským zákonem předepsány, vlastnosti, které docílí toho, aby ten námět splňoval hlavní definiční znak autorského díla, a to je jedinečný výsledek tvůrčí činnosti autora. To je taková na první pohled ploše znějící věta, ale znamená to skutečně, že autorské dílo včetně rozvitého námětu je statisticky – dívám se na matematika – statisticky jedinečné. To znamená neopakovatelné. A pokud takové má být, tak většinou musí být tedy nějakým způsobem rozvito. A protože je tady většina scenáristů, tak vás poučovat nebudu, jak vypadá takový rozvitý námět. Ale pochopitelně to představuje charakteristiku postav, základní dějovou linku, ukázku dialogů, ukázku situace atd. A tím se vlastně objektivně docílí toho – pokud se to tam napíše, to je jasné – že ten rozvitý námět, synopse rozvitá je tedy jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora. Pokud tomu tak není, tak není co chránit. Tedy jestliže si přečtete námět, jaký jsem četl, myslím, před týdnem, protože DILIA provádí úschovu námětů, k tomu se dostanu, byl to, myslím, televizní film o fotbale, a ten autor, který to tam ukládal v DILIA, tak tam napsal – bylo to na stránku a půl –, že ten televizní film bude o fotbale a že ten fotbalový tým jednou prohrává, podruhé vyhrává. Když prohrává, tak neslaví, když vyhrává, tak slaví. Polovina má manželky, polovina má milenky. Ti, kdo nemají ani milenky, svádějí manželky. A teď to tam bylo takhle prostě rychle popsané skutečně na stránku a půl, a jak jsem to viděl, nebyl to žádný jedinečný výsledek, neopakovatelný výsledek činnosti autora. Promiňte mi ten dlouhý úvod, považoval jsem za nutné osvětlit nějak ty základní pojmy. To nejdůležitější spočívá v tom – a teď uměle nenahrávám ani náhodou České televizi – že je věcí autora zásadně podle autorského zákona, aby si ochranu svého autorství zajistil. Nejsou jako v Americe předepsány nějaké konkrétní postupy. Když chcete chránit nějaké autorské dílo v anglosaském světě, tak se dostavíte na copyrightový úřad, tam to nikdo nezkoumá, dostane to číslo a je to zaevidováno. Prostě pod tím číslem to tam funguje. Kdežto Evropa je prolínána tím neformálním principem a konec konců autor si to může chránit jak chce. Ono to není zas tak složité, protože § 6 autorského zákona říká, že
existuje zákonná domněnka autorství, která spočívá v tom, že za autora se zásadně považuje ten autor, jehož jméno je uvedeno na díle. Když se ale prokáže, že existuje něco shodného od jiného autora, tak se přechází k důkazním prostředkům. A jak vypadají takové důkazní prostředky? Ty se tak ještě stále nezbořeny současnými technologiemi používají takové, které byly před x lety – stále se používá ten nejstarší způsob zajištění důkazu o autorství, a ten spočívá v tom, že autor si sám svůj vlastní námět pošle doporučeně. Zapečetí obálku s námětem, pošle si ji doporučeně, ona se mu vrátí poštou, on uschová podací lístek a má tu zásilku u sebe, pochopitelně ji po doručení nerozlepí, to je jasné. A to je docela průkazný údaj o tom, že existovalo k určitému datu toto dílo se jménem tohoto autora. Nebo autor svůj rozvitý námět uloží u notáře. Dilia to také dělá – a nejenom Dilia. Uložený námět k nějakému datu – se jménem a podpisem autora – dokazuje, že k tomu datu námět už existoval. To, o čem se tady diskutuje, je zajištění existence důkazu o autorství. Teď to můžeme začít pitvat podle práva – uzavírá se nějaká smlouva v ten moment, kdy autor pošle elektronicky do České televize svůj námět do daného systému, jak se tady hovoří? Asi nějaká ústní smlouva se uzavírá, ta něco jakoby obsahuje. Je to smlouva pochopitelně nevýhradní. A teď se dá mluvit o jejím povšechném charakteru velice různě. Ale to asi nemá smysl, protože autoři s tím souhlasí. A jestli potom v závěru, jak k tomu má přístup někdo, hodně lidí, nebo málo lidí, a teď jak tady bylo řečeno a jak jsem četl v těch návrzích, že to smí jenom někdo otevřít a nemůže to poslat někomu jinému, co tam bylo za návrhy, a nemůže to vytisknout, a dramaturgové to nedostanou a kreativní producenti to dostanou – o tom se dá pochopitelně široce diskutovat. Ale znova opakuji, tohle je až druhotné. Důležité je zajištění ochrany autora. To je vlastně všechno. Mám vždycky obavu, jestli hovořím srozumitelně, jak to s tím vším je.
Miroslav Adamec, ARAS: Vidím dotaz.
Pan Bedřich(?): To, co jste říkal k § 2, jak je námět složitý nebo jednoduchý, jak je popsaný, co už je autorské dílo v rozsahu toho námětu – asi znáte, jak Česká televize má formulář pro podávání námětů, jeho šíři, jeho obsah. To znamená, že podle toho, co jste vy řekl, není to chráněno autorstvím v této podobě. To, co napíšu do toho formuláře, není ten rozvinutý námět, a tudíž de facto podle zákona, co jste zmínil, nemáme tu ochranu v zákoně.
JUDr. Jiří Srstka: Já ten formulář neznám, ale formulář lze vyplňovat různými
způsoby – buď rozvitě, nebo jednoduše. Nevím, jestli ten formulář by to přímo určil. Nemáte ho tady po ruce, pane kolego?
Jan Maxa, ředitel vývoje ČT: Mohl bych se tady dostat na web České televize, ale tam si myslím, že ten formulář spíš říká, jaké faktické informace k tomu potřebujeme – kontaktní, jméno autora apod. A samotnou formu nebo podobu toho námětu nijak neomezuje. Je tam naopak možné přidat přílohu, kde může ten námět v té formě uznat za vhodné. Chtěl jsem se jenom zeptat, jestli i ten akt evidence v systému České televize může být považován za důkaz nebo použit jako pozdější důkaz autorství.
JUDr. Jiří Srstka: Na to jsem zapomněl - pochopitelně akt toho předání nebo akt registrace v České televizi v tom smyslu, že tam bude uvedeno hlavně kdy a kdo, tak pochopitelně jako důkaz sloužit může. Ale není to jako důkaz nic moc, protože každý si to tam může doklepnout i na počítači a zfalšovat to. Jako takovou určitou váhu ten důkaz má bezesporu.
Milan Kruml: Dobrý den. Chtěl bych se zeptat na jednu věc, která se týká jiných typů námětů, než jsou náměty na hranou tvorbu nebo různé typy fikce. V Evropě je bohužel v tomto směru poměrně velká nejednotnost, protože v některých zemích stačí v podstatě drobná změna námětu – například na televizní soutěž místo tří odpovědí můžete nabídnout čtyři – a již ten námět není chráněný. Chci se zeptat na vaši zkušenost za prvé s těmito typy námětů, za druhé na váš názor, co vy si myslíte o tom, do jaké míry by měl být definován námět na non fiction pořady, aby se dal nějakým způsobem chránit.
JUDr. Jiří Srstka: To, o čem hovoříte, jak jste se ptal za prvé na náměty například na televizní soutěže, tak o tom se tedy v Evropě velice živě diskutuje autorskoprávně, a sice z toho důvodu, že to je právě přesně – nazývejme to termínem, který se používá v Evropě, je to nějaký druh televizního formátu – ale třeba podle českého práva televizní soutěž zásadně chráněna není. Postup, jak jsem říkal, tady mohu celý ten odstaveček odcitovat, není. Ale zrovna to je moment, kdy Evropa totiž má jednu ohromnou nevýhodu, a sice že ona není sjednocena ohledně autorského práva ve všem možném a není sjednocená v tom, co se chrání jako autorské dílo. Tak to je jasné, že ty hlavní věci jsou stejné, rozumíte, prozaické dílo, fiction a teď bychom mohli jí dál, divadelní hra, dramatický text atd. Ale v těch ostatních věcech sjednocena není. Takže kupříkladu kameramani nejsou chráněni ve Francii jako autoři
díla audiovizuálně užitého, ale v Německu ano. To znamená, že nejdůležitější je ten formát. A o tom se diskutuje, co to vlastně formát je z hlediska autorskoprávního a existují na to různé soudy. V Itálii je formát chráněný a u nás se v podstatě pořádně neví, co to je formát. Ale znova říkám – ta televizní soutěž – protože ta metoda, postup, princip atd., to všechno chráněné není. Ale je to chráněné třeba podle jiných předpisů. To nemusí být všechno chráněné. Já to tady povídám, jak jsem si to napsal. Jsou třeba věci, které prostě nejsou chráněné. Metoda, postup, princip – to znamená, že se to dá chránit třeba podle jiných zákonů, jako třeba vynález, podle průmyslových, patentových práv. Rozumíte mi? Abych vám odpověděl, tak jestliže tam není žádná autorskoprávní ochrana u televizní soutěže, a někdo vyhodí dvě otázky a přidá tři, tak protože tam není ta autorskoprávní ochrana, tak se nemůže nic stát. To byla první otázka. A druhá otázka byla jaká? To bylo s tou ochranou non fiction. To je nejsložitější – budu to říkat po česku – s ochranou těch dokumentů je to pochopitelně velice složité. Pokud dokument se snaží popsat něco, co existuje v objektivní podobě, třeba dobu panování Karla IV., abych dal nějaký banální příklad, tak ten námět vlastně jakoby chránitelný není, ale je chránitelný až ten scénář. Námět je přesně to, o čem jsme se bavili. Tam není nic jedinečného, nebo může, ale ve většině případů není nic jedinečného v tom vlastním námětu dokumentu, pokud není tedy pořádně rozvit. A vlastně autorské právo se potom soustřeďuje až potom na vlastní scénář toho dokumentu. A to vynechám problémy, jako jsou sběrné dokumenty a nevím co všechno dalšího.
Miroslav Adamec, ARAS: Chtěl jsem jenom poprosit, když budete mít dotazy, představte se. Celý večer je stenografován. Za to děkujeme FITESu, že nám pomohl s organizací tohoto večera. Bude to přepsáno, budete s tím seznámeni. Ještě je dotaz?
JUDR. Jiří Srstka: Ještě poslední věc. Všimněte si, že autorskoprávně chráněné ty nejrůznější soutěže jsou v úplně jiných segmentech, než byste čekali. To znamená, když se podíváte – jak se to jmenuje s tím Milionářem, co opakovala Nova? – „Chcete být milionářem?“ – tak ta autorskoprávní ochrana není v tom systému. Ta je v té architektuře, v tom live designu a v té hudbě a s tím je to pospojované.
Miroslav Adamec, ARAS: Ještě si dovolím poslední dotaz v tomto bloku na pana ředitele Maxu. Vlastně vy jste spokojeni s tím, jak je teď systém námětů vykonstruován? Bude se tam něco měnit? Předpokládáte nějaký další vývoj nebo změny v oblasti přijímání námětů?
Jan Maxa, ředitel vývoje ČT: Stručně řečeno ne. V nejbližší době je našimi prioritami určitě spíš zlepšit vývoj a realizaci než evidenci námětů. Tam si myslím, že jsme v možnostech, které realisticky máme, dosáhli maxima.
Miroslav Adamec, ARAS: A pro podezřívavé autory je možné dohledat, kdo se v tom systému pohyboval a kdo tam hledal inspiraci?
Jan Maxa, ředitel vývoje ČT: Není to stoprocentní, ale do jisté míry ano. Zvláště pokud by někdo například měnil něco v systému, tak tam ta historie je. Co se týče prohlížení, tak to v tuhle chvíli systém nemá a ani si nedovedu představit, jak bychom to tam technicky dali. Ale pokud by někdo například chtěl upravit datum přijetí nebo přehodit si námět na sebe nebo něco podobného, nebo změnit jméno autora, tak to všechno by systém samozřejmě nesmazatelně zaznamenal.
Miroslav Adamec, ARAS: Děkuji vám oběma za výstižný přínos k této otázce. Pane doktore, ještě máte něco? (Ne.) Jste laskav. Děkujeme vám za účast.
