Miroslav Adamec, ARAS: Rád bych pozval pana ředitele vývoje Maxu a pana ředitele výroby Myslíka k nám na pódium. Přichází ostřejší fáze – fungování a hodnocení nového systému přijímání námětů a scénářů v České televizi po dvou letech existence. Pánové připravili ohromující slajdovou prezentaci, smršť informací. Nenechte se tím ani zaskočit, ani ukolébat. Zachovejte si zdravý rozum a ptejte se na všechno, co vás napadne. Prosím, máte slovo.
Jan Maxa, ředitel vývoje ČT: Dobrý den. Projedeme to rychle, aby byl prostor na diskuzi. Prezentace má tři oblasti. Jedno je připomenutí toho, jak fungují tvůrčí producentské skupiny, na jakých principech, a nějaké statistické informace z vývoje a z evidence námětů. Potom předám slovo kolegovi Myslíkovi, který řekne, jak se v horizontu několika posledních let vyvíjí struktura výrobního úkolu a jejích vysílaných pořadů. Já bych se potom vrátil k tomu, co si myslím. Přestože tady pan předřečník a moderátor celé akce říkal, že ten divák vás nezajímá, tak si myslím, že nakonec ten divák není zas úplně nezajímavý a že to, jak nám to funguje, se ukáže především v těch úspěších ve výsledné podobě. Základní body, byť nic z toho by nemělo být pro vás nové: tvůrčí producentské skupiny jsou nositelem vývoje pořadů v České televizi. Principy, na kterých systém funguje, je otevřenost. Otevřenost především v tom smyslu, že nikdo z producentů nemá exkluzivitu územní, žánrovou nebo jakoukoliv jinou. Když nepochodíte u jednoho – když jednomu přejedete psa a on s vámi nemluví – tak můžete jít k jinému, ať je to cokoliv, co nabízíte. Samostatnost – právní prostředí. Mají rozpočet a silné pravomoci v oblasti vývoje a zároveň odpovědnost. Odpovědnost není jenom to, co je napsáno tady, ale samozřejmě i to, že jsou kreativní producenti mimo jiné také povinováni řádně vyřizovat náměty, chovat se k autorům korektně a konstruktivně. Takže určitě nad výsledkem toho průzkumu se budeme zamýšlet. Všiml jsem si, jak to tady Vláďa projížděl rychle, že tam byl poměrně výrazný komentář. Kromě toho, že všechno schvaluji já, což je bizarní teze, ke které se můžeme pak v diskuzi vrátit, protože já neschvaluji prakticky vůbec nic, ale to nevadí – tak další taková teze, která se často objevuje, byla, že vlastně Česká televize nemá žádnou programovou strategii. A jestli ji má, tak je pravděpodobně tajná, zná ji jenom Milan Fridrich a kreativním producentům ji ze zásady neříká. Tak vás můžeme ujistit, že tak to není. Tříleté programové plány, které v první podobě byly vytvořeny na jaře 2012, jak se uváděl celý systém tvůrčích producentských skupin do provozu, tak nedávno jsme měli velkou prezentaci interní, kde byla prezentována a
diskutována velmi intenzivně mezi programem, vývojem a výrobou jejich současná podoba – čili plánů na léta 2014, 2015 a 2016. Všichni kreativní producenti je nejen znají, ale mají je k dispozici, a jsou plně oprávněni je s kterýmkoliv z autorů a s kterýmkoliv z tvůrců a s kterýmkoliv z nezávislých producentů diskutovat. Když o tom mluvím, tak pokud máte někdo nějaký konkrétní případ, že vám kreativní producent nebyl schopen vysvětlit, jaké jsou plány televize v oblasti, která vás zajímá, tak prosím, přijďte mi to říct. To je jedna z jejich povinností a mají k tomu všechno, co potřebují. Tady na konci slajdu zmiňuji roční rozpočet. K těm číslům se dostaneme za chvilku. Toto není deklarované zaměření – každá tvůrčí producentská skupina, když vznikala, tak měla nějaký projekt a v tom projektu deklarovala, co chce dělat, ale ono se to postupem doby rozšířilo, co tvůrčí producentské skupiny dělají, právě principem otevřenosti a neexkluzivity, takže tohle vyplývá jaksi z faktické činnosti jednotlivých skupin, tak jak se během uplynulého roku a půl, vlastně dvou let, vyprofilovaly. Takže vidíte, že není žádná oblast, která by byla obsazena pouze jednou nebo dvěma skupinami. Minimální počet v umělecky zaměřené tvorbě je šest skupin, které ji prakticky dělají, a některé oblasti jako dokument, hraná tvorba nebo zábava jsou obsazeny velmi silně. Takže výběr myslím je opravdu pestrý. Tohle je statistika programových rad, se kterou bych asi nezdržoval. To je spíš podkladové číslo, kdyby byla nějaká debata potom. Myslím si, že podstatné je říct, že programové rady, to je vlastně konec, to je vyvrcholení vývojového procesu. Ideálem je samozřejmě, aby většina projektů, které se dostanou na programovou radu, byly úspěšné. Když něco neuspěje na programové radě, to je vlastně trošku smutná vizitka toho, že producent nebyl schopen během vývoje buď tvůrce včas odradit, anebo naopak dotáhnout ten projekt s ním tak, aby vyhovoval požadavkům programu a finančním, programovým a kapacitním možnostem televize, což se nám myslím daří. Vidíte, že 84 % z projednaných projektů je schváleno, v loňském roce 454 projektů v hodnotě externích nákladů přes miliardu korun. Tady je asi zajímavější pohled, tj. jak se lišil rok 2013 od roku 2012. Rok 2012 byl ještě takovým rokem změny, rok 2013 byl rokem, kdy už systém celoročně fungoval. Byl to navíc rok, kdy jsme spouštěli dva programové okruhy – Déčko a Art, takže to byl i rok takového velkého tvůrčího kvasu. Vidíte také, že projednaných projektů bylo výrazně víc, skoro o 50 % navýšení. Samozřejmě i náklady byly vyšší. Ne o tolik, protože se hodně jednalo právě o různé cykly a pořady na Déčko a na Art, které samozřejmě nejsou tak nákladné jako třeba dramatika. Z pohledu dlouhodobé strategie ČT je myslím pozitivní, že nám vlastně ubývá
zakázek u schválených projektů ve prospěch koprodukcí, to znamená ve prospěch projektů, které nefinancuje televize sama, a přitom ji dělá externí producent. To je určitě dobrá zpráva. A pak tady vidíte samozřejmě výrazné navýšení jak divadelní a hudební tvorby, tak tvorby pro děti. Snížení na 88 % v animované tvorbě neberte úplně vážně, protože ona se nějaká animovaná tvorba skrývá samozřejmě v těch 385 % navýšení dětské tvorby. Může vás zarazit, proč vyrostla o 172 % zábava v roce 2013. To souvisí samozřejmě s tím, že bylo výročí 60 let Československé televize a v rámci toho jsme připravovali některé velmi specifické pořady, které patřily do kategorie zábavy, i když ne vždy to byly klasicky zábavné pořady, ale spadly do té kategorie. To do značné míry ovlivnilo to navýšení. Tohle asi je takový nejpřesnější, nejexaktnější ukazatel toho, jak funguje vývoj pořadů v ČT. Dole vidíte rozpočet. Proč je to takové nekulaté číslo? Je to dáno tím, že rozpočet v podstatě na začátku roku – v tomto případě 2013 – činil 20 milionů a ty drobné do něj přitékají nějakými specifickými konkrétními dotacemi na konkrétní věci. Čili nedivte se tomu, že to není úplně kulaté číslo. Tady pak vidíte, kolik peněz bylo vyčerpáno a na které žánry: hraná tvorba, dokument, publicistika, vzdělávání, zábava multižánry, dětská, umělecká, filmová a nevysílatelné piloty, a vidíte, kolik jsme nevyužili, čili kolik jsme vrátili zpátky programu. Samozřejmě tyto peníze byly využity potom na konci roku na výrobu. Pro mě nejpodstatnější z hlediska efektivity fungování vývoje je, kolik z celkových utracených prostředků, což je 19,8 milionů, jde do realizace, kolik je odepsáno jako neúspěšné projekty, které se vyvinuly, ale nebyly schváleny a nebudou schváleny, jsou zastaveny, zrušeny, a kolik zůstává ve fázi rozpracovanosti. To vidíte v téhle tabulce, čili zhruba 5 milionů v realizaci, 600 tisíc odpisy a necelých 14 milionů rozpracovaných. Když to přeložíme do procent, tak odpisy činí asi 10 % z toho, co bylo předloženo ke schválení a rozpracovanost asi 70 % z celkového čerpání. Tohle pro mě jsou zásadní indikátory. Já bych odpisy měl raději trošku větší, protože si myslím, že součástí vývoje je i to, že producent jde do rizika a zákonitě potom ne všechno se podaří. Čili já si myslím, že toto indikuje, že naši producenti jsou trošku moc opatrní. Samozřejmě neměli by být neopatrní tak, že by odpisy dělaly 40 nebo 50 %, to by byl velký problém, ale myslím si, že třeba 20 % je velmi zdravé číslo na odpisy ve vývojovém rozpočtu. Naopak si myslím, že rozpracovanost je trošku větší, než by nutně měla být. Myslím si, že optimálně by to mělo být někde okolo 60 %. Rozpracovanost vyplývá samozřejmě z toho, jak dlouhý vývojový cyklus a jak velké vývojové prostředky se do jednotlivých žánrů dávají. A tam, kde jde do vývoje nejvíc, což je hraná tvorba, tak tam zároveň vývojový cyklus je nejdelší, čili logicky z toho vyplývá, že rozpracovanost někde přes polovinu v rámci jednoho kalendářního roku musí být. Takže ta
čísla nejsou rozhodně špatná, myslím si, že dávají smysl, a vidím tam také nějaký prostor pro zlepšení. Toto jsou již náměty – aktuální čísla. Rok 2012 v podstatě jenom připomínám. Přijali jsme celkem 1926 námětů. To byl takový ten velký nápor, kdy se systém dával do provozu, vytahovaly se věci z šuplíků, lidé posílali náměty, které třeba měli delší dobu, třeba znovu posílali něco, co bylo nevyřízeno atd., čili námětů byla samozřejmě velká vlna. Ideálem by bylo, že v polovině roku 2014 už budou všechny náměty z roku 2012 vyřízeny. Není tomu tak. Ve fázi hodnocení je stále ještě pět námětů a u každého z nich víme důvod. Je to například důvod, že autor je v zahraničí, vrátí se, a pak teprve se s ním o námětu budeme bavit. Prostě u každého námětu je konkrétní důvod, proč ještě nebyl dohodnocen. V roce 2013, což pravděpodobně bude takový ustálený stav, jsme přijali 1600 námětů. Stav vidíte celkem přehledně. Opět přidělené jsou pouze tři, to znamená, to jsou ty, které se ještě vyhodnocují. Vyloučené nebo odmítnuté, těch je k 800. Odložené a ve vývoji, těch je zhruba 500 a něco a zbytek je buď ve výrobě, anebo už je hotovo anebo ve stadiu odpisu. Tady je žánrové členění. Opět asi celkem očekávaně – nebo možná to někoho překvapí, ale víme, že český televizní trh je velmi silně zaměřen na hranou tvorbu a na dokument, to znamená, největší množství námětů přichází tam v těchto oblastech. Předávám slovo kolegovi.
Václav Myslík, ředitel výroby ČT: Ještě jednou přeji dobré odpoledne. Já přestoupím od vývojových čísel k číslům výrobním. Dělám to proto, abychom se nějak uvedli do celkového rozpočtového kontextu a objemu výroby v jednotlivých letech. Tenhle graf mnozí znáte, protože ho aktualizujeme každý rok, ale já ho vždycky rád připomenu. Podíváteli se 10 let zpátky do roku 2004 na velikost tzv. rozpočtové kapitoly, výrobní úkol ČT, která byla asi na 1,1 mld. korun, tak předpoklad letošního roku je takřka 2,4 mld. Kč, což je dvojnásobek. Takže tady je jasně vidět objem prostředků, které televize do výroby dává v této kapitole. V souvislosti s tímto grafem je vždycky potřeba zmínit, že je to opravdu jen kapitola výrobního úkolu, což jsou přímé externí náklady na výrobu pořadů, protože samozřejmě ČT na výrobu a vysílání nebo na činnosti, které jsou spojeny s výrobou a vysíláním pořadů, dává při přepočtu všech rozpočtových kapitol asi 85 % celkových ročních nákladů. Tohle jsou skutečně jenom přímé externí náklady, které znáte, které produkce musí vynaložit při výrobě každého pořadu. Ta červená křivka jsou interní náklady, což jsou kapacity České televize, které pochopitelně rostou také. To jsou tedy ta opravdu makročísla.
Pokud se už zaměříme na letošní rok, což je asi to, co vás zajímá nejvíc, tak podíváteli se na ty přibližně 2,4 mld. korun, když se rozloží do jednotlivých programových okruhů, tak si můžete všimnout, že pokud sečteme okruhy ČT 1, ČT 2, „Déčko“ a Art a připočteme-li k tomu i část toho výseku ostatních, což jsou zatím nepřerozdělené prostředky, tak se dostáváme vlastně na polovinu výrobního úkolu, u kterého se dá předpokládat, že může dojít k nějaké větší spolupráci právě s vámi, s lidmi z ARASu. Další graf je podobný, ale členění není podle jednotlivých programových okruhů, ale je podle jednotlivých žánrů. Ve výrobě je dělíme trošku odlišněji než ve vývoji, ale v zásadě v hlavních ukazatelích je to podobné. Co je podstatné – podíváte-li se vpravo dolů, tak v součtu dramatika ať už seriálová, nebo solitérní je na nějakých 22 % nákladů z výrobního úkolu tohoto roku. Sečteme-li dohromady publicistiku a dokumentární tvorbu, tak jsme asi na 16 % atd. Tady je vidět vloni poprvé i ta relativně malá výseč vývoje, těch 0,4 % vlevo nahoře – tomu já vždycky rád říkám, že jsme ve výrobě rádi, že tato výseč se tam začala objevovat, protože do roku 2011 tam nebyla, což je právě ten fakt, na který jsme vždycky na těch posezeních s ARASem naráželi, že televize neměla přímo vyčleněné prostředky na vývoj, které se mohou uvolňovat ještě v době přípravné fáze, nikoliv až ve výrobě. Čili procentuálně procento malé, ale nominálně jsou to peníze podstatné. Další graf je opět pohled na externí náklady – tady od roku 2011 do roku 2014, resp. do plánu roku 2014. Jsou to vybrané žánry a zase alokace externích nákladů. Když se podíváte opět –
Jan Maxa, ředitel vývoje ČT: Omlouvám se, ale tohle je střet, to je dost důležité. To procento bylo – tuším – 0,4 % vývoje, ale to jsou samozřejmě pouze právě ty rozpracované projekty, protože to, co se během roku dostane do výroby, tak je v těch dílech koláče, co už jsou ty výrobní žánry. Takže kdyby vám to nehrálo – výrobní úkol něco přes dvě miliardy, já jsem tam tvrdil, že rozpočet vývoje byl něco přes 20 milionů, tak by to mělo být správně okolo procenta. A ono to je akorát to, co bylo úspěšně schváleno do výroby, tak je už v jiných kusech toho grafu.
Václav Myslík, ředitel výroby ČT: Zpátky k tomuto grafu. Tady je v podstatě hezky vidět na prostředních sloupcích opět dramatika seriálová, solitérní – velký nárůst investic právě do dramatické tvorby, která od roku 2011 až do letošního roku roste. Ustálily se i investice do dokumentární tvorby a do divadelní a hudební. A publicistika samozřejmě je co
do objemu finančních prostředků na vysoké úrovni, protože máme celý zpravodajský kanál ČT 24. Záměrně jsem za tento slajd zařadil zdánlivě podobný, což je výroba v hodinách. Když si to tady člověk rychle překlikne, tak vlastně vidí, že přestože investice do dramatické tvorby ať už solitérní nebo seriálové, je sice logicky nejvyšší, protože ten žánr patří k těm nejtěžším, nicméně co se týče vyrobených hodin, tak v tomto grafu ho skoro nevidíte, protože jsou to desítky hodin. Čili naplňuje to významnou, nicméně malou vysílací plochu na rozdíl třeba od publicistiky, u které díky ČT 24 je samozřejmě i v hodinách ta plocha vysoká. V dalším slajdu jsem první čtyři kategorie jakoby „nazoomoval“, tedy strop je nějakých 450 hodin, takže v žánrech, které vás asi zajímají nejvíc, tak tohle je vlastně objem hodin výroby, který se předpokládá v letošním roce, respektive ten poslední sloupec je letošní rok. Ten první je rok 2011, kde vidíte, že dramatika jako taková roste, dokumenty na stabilně vysoké úrovni a umělecké pořady rostou také. Tohle je graf nikoliv výroby, ale odvysílaných hodin. Rád ho používám, protože na něm si vlastně uvědomíte projekt České televize jako celku, kde sedm kanálů – televize Prima a Nova dohromady – neodvysílá tolik původní tvorby co Česká televize, respektive Česká televize jí odvysílá třikrát tolik, což je těch sedm kanálů dohromady, a některým žánrům se pochopitelně komerční televize nevěnují vůbec. Nejenom vlastní výrobou je živa Česká televize. Pokud roste výroba jako celek, tak samozřejmě roste i podíl externí výroby, a to jak zakázek, tak především koprodukcí, jak zmiňoval Honza Maxa. Tady na ukázku, pokud se podíváte na celkový objem nákladů, které byly využity v zakázkách a koprodukcích, tak vůči tomu celému výrobnímu úkonu, čili těm cca 2,4 miliardy je to asi 17 % v letošním roce. Pokud ale z toho výrobního úkolu odečteme žánry, kde vlastně externí výroba nedává smysl, což je sport, zpravodajství a akviziční výroba, tak se nám celková množina sníží na 1,260 miliardy korun, čili podíl té externí výroby, což jsou v součtu koprodukce a zakázky. A podíl koprodukcí je výrazně větší než zakázek, je asi 30 %. Je to trend logický. Roste-li celá výroba, roste externí výroba, čili nespolupracuje Česká televize s vámi, s autory pouze u vlastní výroby, ale i skrz nezávislé producenty. A to už procentem, které je docela podstatné. A to už je kapitola, ke které předám mikrofon panu Maxovi.
Jan Maxa, ředitel vývoje ČT: Tohle je takový nikterak kompletní výtah z toho, jakými všemi kritérii se zabývá metodika měření kvality nebo úspěšnosti veřejné služby
poskytované Českou televizí. Zdaleka všechna kritéria tady nejsou, protože některá kritéria jsou relativně subtilní pro tento prezentační účel. Nicméně po jednotlivých žánrech tady vidíte, že samozřejmě máme radost, když se nám zvláště na ČT 1 dívají na pořady velké počty diváků. A máme taky velkou radost, že vlastně mezi divácky nejsledovanější pořady, jak vidíte, patří vlastně tradiční žánr televizní pohádky, velké televizní pohádky. Zajímavá nebo velmi důležitá je samozřejmě i spokojenost u dramatické tvorby. Dosáhnout spokojenosti 8,6 nebo 8,5, tak to jsou velmi dobré výsledky v dlouhodobých srovnáních. Nemůžeme pomíjet ani to, jak se diváci na pořady dívají na webu. Vidíte, že třeba například České století, má-li 830 tisíc zobrazení na webu, tak vlastně je na webu o něco úspěšnější, než bylo na televizních obrazovkách. Cirkus Bukowsky je srovnatelně úspěšný na webu, jako byl v televizi. Čili web je dneska velmi výrazným přispěvatelem dosahu na diváky. Důležitá jsou samozřejmě i ocenění festivalová. To si myslím, že zvláště vy jako tvůrci oceníte. Těší nás to, že se vlastně Česká televize výrazněji vrací i na mezinárodní festivalová fóra. Kromě toho, co je tady napsáno, tak asi víte nebo jste si mohli všimnout, že teď nám aktuálně Poslední cyklista, kde jsem já měl tu čest být kreativním producentem pánům Töpferovi a Svobodovi, soutěží o tři Zlaté nymfy v Monte Carlu a o cenu v Šanghaji, jejíž jméno jsem zapomněl, se přiznám. Další žánr jsou dokumenty. Pochopitelně sledovanost dokumentů na televizních obrazovkách nedosahuje parametrů hrané tvorby, nicméně ty nejúspěšnější dokumenty – a jsme tomu velmi rádi – se měří ve stovkách tisíc, 180 tisíc, Ivan Havel - Pozdní sběr. Velmi úspěšné v tomto ohledu jsou dokumentární a publicistické cykly. Dokumenty tradičně mají vyšší hodnotu spokojenosti, což je jistě velmi potěšující. Myslím si, že hlavně mohou mít dokumentaristé radost z výsledků webu, kde vidíte například, že Navždy svoji jsou o svatbách. Má vlastně počty zobrazení, které směle konkurují dramatické tvorbě a přesahují třeba dosah, který má i ta nejúspěšnější dramatika – na webu 1,5 milionu zobrazení. Tohle je zábava nejšířeji pojatá. Samozřejmě StarDance bylo z hlediska divácké úspěšnosti, spokojenosti diváků a zobrazování na webu naprosto nejúspěšnějším nebo jedním z nejúspěšnějších pořadů v každé kategorii. Spokojenost 9,0 v dlouhodobých průměrech je naprosto výjimečná. Dobře fungovaly vlastně lifestylové nebo hobby zaměřené věci typu Po lopatě, Deník Dity P., Herbář, ať už to byla sledovanost nebo zásah na webu – 2,1 milionu v případě Deníku Dity P. A takovým kuriózním případem je taková jedna předvánoční Tečka páteční noci, kde se děly poměrně divoké věci, a následkem toho dosáhl dotyčný pořad, ještě než byl stažen z webového portálu, 121 tisíc zobrazení, což je pravděpodobně víc diváků, než
se za měsíc podívá na ČT art. Na „Déčku“ velká radost z toho, že Déčko není jenom o akvizici a o archivech, ale že i nové pořady, nové cykly, na které jsme měli nesmírně málo času, abychom je dali dohromady, tak fungují naprosto výborně. Ty nejlepší jsou zmíněny tady ve dvou kategoriích – jsou to ty samé – Draci v hrnci, Taneční hrátky s Honzou Onderem a Zprávičky. Mají naprosto fenomenální hodnoty na úrovni sledovanosti celého kanálu. I tady máme jeden pěkný festivalový úspěch, což byly Bílé myšky Karla Janáka, který dostal celou řadu ocenění v Česku i v zahraničí. Tady ještě umělecká tvorba. To už samozřejmě není o tak zásadních číslech, ale i tak celkově – proto to neděláme. Festivalové ceny koprodukčních filmů byly asi dostatečně připomínány v tisku, nicméně zaslouží si tady sumarizovat. To mimochodem nejsou všechny, jsou tu vybrané jen hlavní. A určitě vzhledem k tomu, když jsem se ptal pana předsedy, jak definuje krizi v českých médiích, tak velmi výrazným prvkem té krize bylo, že média veřejné služby rezignovala na publicistiku. Myslím, že zrovna dokument Šmejdi ukazuje, že jsme na nic snad tak úplně nerezignovali. A když nám Šmejdi udělají v televizi přes milion diváků a ještě se následkem toho podaří změnit legislativu, tak bych řekl, že to je ukázka akční publicistiky v její nejlepší podobě. Tohle je asi příliš detailní slajd, abychom se jím tady podrobně zabývali, přesto jsem ho tam nakonec zařadil. Je to vlastně právě o cestě České televize do světa nebo zpátky do světa. Máme obrovskou radost, že nám funguje například nejenom spolupráce s EBU, která fungovala už předtím, ale například že se nám podařilo nejen podepsat asociační smlouvu s ARTE – francouzsko-německým veřejnoprávním kanálem zaměřeným na uměleckou tvorbu, ale že už uzavíráme první koprodukční smlouvy. Uzavíráme koprodukční smlouvu na velký dokument o Václavu Havlovi. Uzavíráme koprodukční smlouvu na historický film o Husovi. Pracujeme na koprodukční smlouvě s dalšími zahraničními partnery, s kanálem Discovery a dalšími. Zdá se, že ta cesta, aspoň některé typy obsahu, který naši tvůrci umí vytvořit, tak že ta cesta, jak najít možnost spolufinancovat v zahraničí, existuje a že se nám daří tyto cesty nalézat. To je pro mne taková hlavní dobrá zpráva roku 2013 a doufám, že v letošním roce se to bude stále více rozvíjet. Jak víte všichni, koncesionářské prostředky nám asi neporostou, takže kde můžeme ty peníze najít? Nejlépe u spřízněných veřejnoprávních nebo i neveřejnoprávních televizí v Evropě. (Poslední slajd: Děkujeme za pozornost… A teď pojďte do nás.)
Miroslav Adamec, ARAS: Děkuji za odprezentování. Pro mne nejzajímavější byla
výzva pana ředitele Maxy kreativním producentům, abyste se nebáli jít s námi autory do rizika, protože prostor pro odpisy tam je ještě značný.
Jan Maxa, ředitel vývoje ČT: Teď nás tady asi zbije kolega Fridrich, protože to znamená, že těch 1,2 milionu, co jsme mu vloni vrátili, tak letos promrháme na nějaké pitomosti. (Smích.) Ale za mne to k vývoji patří.
Miroslav Adamec, ARAS: Několik dotazů, které padaly od našich členů. Dotaz na pana ředitele Myslíka: V jaké fázi jsme v přijímání námětů nebo v jaké fázi finanční, když přijdou autoři s námětem a je jim řečeno, že už na to nejsou peníze?
Václav Myslík, ředitel výroby ČT: Teď je otázka, jestli se ptáme na peníze na zaplacení námětu, nebo vývoje látky. To by odpověděl asi Honza Maxa. Ptáte-li se na to, že se říká, že to nemá cenu vyvíjet, protože pak nejsou peníze na výrobu, tak na to může odpovědět asi kdokoliv z nás. My tuhle informaci prakticky neustále dementujeme a říkáme – když to řeknu lehčími slovy, tak máme heslo – na dobré projekty se peníze vždycky najdou. To samozřejmě není myšleno doslova, ale nechceme se dostat do situace, že si necháme uniknout látku, v které Česká televize být má. Čili na to peníze najít umíme. Na druhou stranu je potřeba si přiznat, že jsme takřka v červnu letošního roku a je logické, že výroba letošního roku v projektech, které se připravují dlouhodobě a jejich výroba trvá déle než v řádech dnů nebo týdnů, tak že tato výroba byla schvalována ve valné většině na podzim loňského roku a na programových radách začátkem tohoto roku. A pochopitelně už teď na programových radách se plní výroba spíše než už letošního roku, tak často už výroba roku 2015. Tím, že vyrábíme žánry napříč celým spektrem, tak je jasné – ano, zrovna nemusí být peníze teď, ale to neznamená, že na ně nejsou peníze v druhé polovině roku nebo v příštím roce.
Jan Maxa, ředitel vývoje ČT: Já bych k tomuhle chtěl dodat několik věcí. Myslím si, že je dobré si vzpomenout, a vy to víte mnozí z vás líp než já, protože jsem v té době dělal na televizi komerční a neucházel jsem se o projekty na televizi veřejnoprávní, ale jestli mám správné informace, tak do roku 2010 probíhala
aspoň ještě v posledních letech vlastně
stavba výrobního úkolu tak, že se sešly požadavky tvůrců a výrobních skupin v televizi. Někdy v říjnu daného roku se provedlo tzv. odklikání. To znamená, alokovaly se peníze výrobního úkolu na jednotlivé projekty a ty se postupně uváděly do výroby během dalšího
roku, na který ten rozpočet byl vytvořen. Čili v podstatě na podzim roku mínus jedna se pro rok nula více méně zafixovaly výrobní prostředky, což bylo samozřejmě z hlediska plánování kapacit a dalších věcí poměrně přehledné a pohodlné, z pohodlí nějaké tvůrčí aktivity to moc nefungovalo. Systém, který máme teď, nemůže samozřejmě ignorovat fakt, že televize má ze zákona limit, že má na rok pytel peněz, výrobní úkol. Nelze ty peníze přesunovat, nelze předfinancovávat projekty. Nelze ty peníze uschovat na další rok. Prostě je to roční rozpočet, a s tím musíme pracovat. Nemáme ani víc, ani míň. Tyto peníze musíme prostě do výroby nějakým způsobem promítnout. Čili když se staví výrobní úkol daného roku, musí se vzít v potaz běžící pořady, musí se vzít v potaz pořady, které již byly schváleny do výroby a během toho roku se do výroby dostanou, a pak zbudou tzv. nealokovaná okna, to znamená programová okna, do kterých je možné během roku pořady vyvíjet a přihlašovat. To neznamená, že to jsou jediné pořady, které je možné během toho roku přihlašovat na programové rady. Programové rady tak, zvláště jak se kalendářní rok posunuje, přijímají samozřejmě i přihlášky na pořady, které se týkají dalšího roku, kdy třeba ještě výrobní úkol není vytvořen, ani není rámcově sestaven. Ale samozřejmě víme na základě tříletých programových plánů, že i v příštím i v dalším roce bude v pondělí okno dramatiky seriálově zaměřené na krimi, že v pátek bude velká seriálová dramatika, že v sobotu bude zábava. Čili není problém, i když výrobní úkol neexistuje na rok 2015, projednávat projekty. Ono se může stát, že například – tak jak jsem to zhruba teď popsal – výrobní úkol roku 2014 není sice na 100 % vyčerpán, ale v některých typech programových oken už prostředky volné nejsou, protože jsou alokovány na projekty, které buď byly schváleny v roce 2013, anebo byly schváleny v průběhu roku 2014. Ale to neznamená, že ten žánr je na půl roku mrtvý. My se samozřejmě připravujeme a projednáváme a vyvíjíme projekty, které budou dány do výroby v dalších letech. Myslím, že daleko podstatnější než řešit, na co jsou nebo nejsou v daném okamžiku peníze, jsou právě – a na to bych chtěl obrátit vaši pozornost – tříleté programové plány. Jsou skutečně klíčovým dokumentem, neboť ty velmi jasně a precizně definují. A to nebyl třeba úplně ten případ v roce 2012, kdy jsme se tohle jakoby učili a vytvářeli, ale programové plány, které jsme si odprezentovali a vzájemně vysvětlili minulý týden, tak ty velmi precizně definují, jaká programová okna existují, kolik kusů program předpokládá, že je bude potřebovat v kterém roce. Definují, jaký typ obsahu v tom okně program očekává. A ještě jedna důležitá věc kromě toho, co už jsem také říkal, že producenti to znají, a kdyby náhodou někdo tvrdil, že to nezná, tak prosím, za mnou přijďte, protože to by bylo
velmi vážné porušení jejich povinností. Samozřejmě vy nejste omezeni jenom na ta programová okna, která program takhle vypisuje. To je mimochodem jediná věc, kde pan Maxa má právo něco schvalovat. Protože pokud přijdete s námětem, který nemá svůj obraz v těch tříletých programových plánech, pak jsem to já, kdo kreativnímu producentovi povoluje, aby uvolnil vývojové prostředky i na takovýhle námět. Čili buď je jasný obraz námětu v programových plánech, a pokud není, tak to je jediný případ, kdy pan Maxa musí říct: ano, na tohle má smysl, abychom vynaložili vývojové prostředky a zkusili přesvědčit program, že přestože s takovým pořadem nepočítal, tak by měl zvážit jeho zařazení.
Miroslav Adamec, ARAS: Děkuji. Zeptám se jenom: Pan doktor Srstka už přišel? Ano, jste tady. Tak abychom vás dlouho nezdržovali ve vašem vystoupení, zeptejte se ještě, kdo máte zájem, přítomných pánů ředitelů. Využijte výzvy, jděte do nich.
Alena Dlabačová: Dobrý den. Jsem Alena Dlabačová. V Československé televizi jsem pracovala dvacet let, něco o tom vím. Chtěla bych se zeptat: poměrně malou část toho koláče zaujímá zábava na rozdíl od dramatiky, která obecně řečeno – nejsem kritikem přímo dramatické tvorby, ale v takovém pohledu laické veřejnosti některé ty pořady jsou spíše průměrné. Takže se chci dotázat, proč tedy poklesla zábava v počtu hodin výroby, protože to je nosný programový typ a byl vždycky v televizi úspěšný a je úspěšný ve všech televizích. A druhý můj dotaz směřuje k tomu, proč tedy sportovní redakce nemůže produkovat také externě, když u jiných programových žánrů se tak děje. Z hlediska procent výroby to je dost.
Jan Maxa, ředitel vývoje ČT: Děkuji za dotaz. Co se týče zábavy, to byl dotaz asi především na Milana Fridricha. Kdyby se k tomu náhodou chtěl vyjádřit, tak určitě bychom mu měli dát prostor. Já jenom můžu říct tolik, že jednak si úplně nemyslím, že by zábava byla na ústupu v České televizi, ale když se podíváte – jednoduše řečeno – na výsledky zábavy vlastně ve všech televizích v České republice, tak český televizní trh má tu specifiku, že je velmi těžké najít zábavní formát, který český divák přijme. Český divák je poměrně velmi vybíravý a řada formátů, které ve světě fungují a úspěšně konkurují dramatické tvorbě, tak v Česku pohoří. Je to zejména doména komerčních televizí, ale i my se setkáváme s tím, že například takový ten typ factual entertainment, to znamená takové té sociálně prospěšné zábavy, která má něco
společného s dokumentem – ono se to do češtiny špatně převádí – tak to je něco, co třeba ve Skandinávii nebo v Německu funguje běžně i na hlavním kanále v prime time velmi dobře, a prostě v České televizi nebo v české televizní tvorbě je poměrně obtížné u těchto formátů dosáhnout nějakých obhajitelných výsledků. Takže si nemyslím, že zábava je Popelkou, ale obecně na českém televizním trhu je docela těžké najít zábavní formát, který funguje.
Václav Myslík, ředitel výroby ČT: Možná ještě jenom doplním, protože v tom grafu je to vidět, už to tady i padlo – když se podíváte na poslední graf, což je právě zábava – objem financí investovaných právě do žánru zábavné tvorby, tak on ten graf je rostoucí. Ten zdánlivý pokles v letošním roce je dán zkrátka tím, že v loňském roce se vyráběla řada pořadů právě ke zmiňovanému 60. výročí televize plus v loňském roce byl projekt Star dance, který v letošním roce na podzim, jak víte, není. To je jenom nějaký výkyv meziroční, protože jinak je tam v zásadě nárůst. Ale ještě jsem vynechal odpověď na tu druhou otázku, proč by se ve sportu nedalo vyrábět externě. Já jsem to tady zjednodušil. V zásadě valná většina vysílací plochy kanálu ČT sport je vyráběna interně, protože se jedná o přímé přenosy nebo záznamy, anebo denní vysílání v těch pásmech ze studia na Kavčích horách. Ale není pravdou, že by se vůbec nevyrábělo externě. Naopak je tam řada magazínů nebo dílčích pořadů cyklických, které naopak externí společnost nějak ať už licenčně, anebo zakázkově dodávají. Nevypichoval jsem to, protože v té obrovské ploše to není majorita na tom kanále nebo není to významné procento.
Miroslav Adamec, ARAS: Děkuji. Pan ředitel Fridrich doplní.
Milan Fridrich, ředitel programu ČT: Já bych svoji odpověď rozdělil do tří částí. Za prvé z hlediska dlouhodobého trendu určitě zábava neoslabuje, neděláme jí méně. Když se podíváme na to, kolik dnů v týdnu a kolik pořadů vysíláme, tak ten trend rozhodně není, že by zábava klesala. Na druhou stranu, to je za b), divák od televize očekává především zábavu, ale pod zábavou si představuje množství různých žánrů. Nejsou to pouze zábava, vystoupení někde v nějaké estrádě nebo v nějaké show nebo v něčem takovém, ale za zábavu pokládá i film, seriál, spoustu dalších věcí. V dalších kategoriích potom má, že chce seriálovou tvorbu, ale vlastně pod zábavou si představuje všechno, co nějakým způsobem mu umožní pracovat s jeho volným časem efektivně, že má pocit, že něco nového zajímavého zažil, nebo si
připomněl naopak něco, co už předtím viděl. Zábava v Česku je konzervativní, anebo licenční. Vzniká – a to není ani tak na program a na Českou televizi vůbec – relativně z našeho pohledu menší nabídka, než bychom si třeba představovali, na skutečně kvalitní zábavní pořady. A když se bavíme o kvalitních, tak zábavný pořad více než kterýkoliv jiný je zaměřený na diváckost. Můžeme se u spousty dalších žánrů bavit o množství dalších jiných kritérií, ale zábava bez diváckosti nemá smysl na hlavním mainstreamovém kanále. Samozřejmě zábava není jenom ta velká zábava, jak ji známe ze sobotního večera na Jedničce, ale to zmiňuji jenom z toho důvodu, že možná ani ne, že by nebyla odvaha, ale i spousta tvůrců se nepouští do něčeho takového a mnohem větší nabídka je na seriály, na filmy, na dramatiku, publicistiku, na dokumentární tvorbu apod. U zábavy je možné očekávat, že se dá udělat skvělá zábava za méně peněz, seriál je vždycky dražší, ale nabídka na zábavu, která by dokázala obstát v těžkém televizním prostředí, ve kterém je skutečně kanálů už dneska velká spousta, je jich 35 až 40, které si diváci mohou naladit, tak takových zábavných pořadů je relativně málo a samozřejmě nechceme dělat ty, které by nepřinášely České televizi pocit inovátora, něco originálního a něco, u čeho by diváci měli pocit, že televizi posouvá někam dopředu. A když tady byla zmínka o dramatické tvorbě, že hodně jí bylo průměrné, já si myslím, že jak tady sedíme, hodnoťme jenom uplynulé dva roky...
Miroslav Adamec, ARAS: Já vás přeruším s dovolením. Tomu bude věnován speciální blok, takže...
Milan Fridrich, ředitel programu ČT: Padlo to tady a ono se to potom zapomene, protože tenhle management nemůže za to, co se natočilo v roce 2000 nebo 2005, co se někomu nemusí líbit. Říkám to jenom kvůli tomu, že z tvorby, která vznikla v posledních dvou nebo třech letech, si myslím, že její většina je nadprůměrná a její kvalita je prověřena spoustou různých koeficientů a spoustou různých pohledů, které k tomu shromažďujeme. Jeden z nich ukázal Honza Maxa – mezinárodní ocenění a spousta dalších věcí. Děkuji.
Miroslav Adamec, ARAS: Děkuji za odpověď. Ještě dostanete možnost pak pochválit ČT samozřejmě. Chtěl bych říct, že vítám další, kdo přišli na náš seminář – seminářek. Díval jsem se do etymologického slovníku. Seminářek je takový poloviční nářek. Je mi jasné, že vy to vybalancujete do toho, že nebude nad čím naříkat. (Pobavení.) Děkuji.
Bude ještě nějaký dotaz? Prosím, poslední dotaz, a pak dáme slovo panu doktoru Srstkovi.
Jana Kubíčková, TV NOVA: Dobrý večer. Chtěla jsem se zeptat ke slajdu číslo sedm, jestli ho tam můžeme nalistovat. Mě tady zaujala položka rozpracováno. Asi bych chtěla poprosit, jestli by to mohlo být přeměněno na kusy projektů, které si pod těmi čísly můžeme představit aspoň zhruba, popř. jestli tam je nějaká viditelná hranice toho, kdy z toho „rozpracováno“ se tyto peníze a tyto projekty přelijí do „realizace“, a jestli v rámci těch tří let, kdy mluvíte o programových látkách, tyhle položky do vývoje budou každým rokem dál narůstat. Ale co si vlastně pod položkou „rozpracováno“ představit? Jak je vlastně nahodnocena? To je to, co do dnešní doby bylo investováno do projektů ve vývoji?
Miroslav Adamec, ARAS: Jestli můžu, já bych představil paní Kubíčkovou. Je to zástupkyně TV NOVA a chtěl bych říct jenom takovou drobnou připomínku, že se říká, že Česká televize, to je NOVA, která byla předtím. A mám pro paní Kubíčkovou dobrou zprávu, vy skončíte u nás jednou v České televizi – nebo u nich, u nás v České televizi – a dnešní lidé, co jsou z NOVY v České televizi, ti skončí na stanici Barrandov, kde se trvalým povyšováním rozplynou do neznámých pozic. (Pobavení.)
Jan Maxa, ředitel vývoje ČT: Já nevím. Možná se zeptám, jestli ten dotaz zajímá všechny, nebo jestli to mám kolegyni vysvětlit potom separé. Zajímá vás to? (Ano.) Dobře. Vývoj je kontinuální proces. Tohle je směstnání vývoje do pohledu v kalendářním roce. Čili dá se říct, že zhruba podobná čísla, teď vám samozřejmě nemůžu garantovat, jestli stejná, ale nějaká podobná struktura čísel, když uděláme ten řez teď, bude také. Nějaké peníze byly utraceny a buď projekty byly neúspěšné a jsou odepisovány, nebo byly schváleny do výroby, anebo jsou zatím ještě ve stadiu vývoje. Jaká je přesně struktura projektů v tom „rozpracováno“, to bych samozřejmě zjistit uměl, protože k tomu všemu existuje velmi podrobná analytika, kde mám každý scénář, každý posudek a každou kamerovou zkoušku, která se v rámci vývoje udělala, ale samozřejmě nemám to tady s sebou a nedokážu vám to říct ani zpaměti, co v těch číslech bylo. Ale nejspolehlivěji nebo nejlépe bych to asi vyjádřil, když se podíváte na strukturu čerpání vývojových rozpočtů, tak se asi příliš nespleteme, když řekneme, že struktura rozpracovaných položek bude zhruba podobná, to znamená, někde okolo poloviny toho bude v rozepsaných scénářích dramatické tvorby, někde okolo třetiny, čtvrtiny bude v rozpracované zábavě, kdy to samozřejmě není tolik o scénářích, ale je to třeba
o tom, že jsou rozdělány nějaké kamerové zkoušky, zafinancovány nevysílatelné piloty nebo různé testy herních schémat apod. A zbytek peněz bude v ostatních žánrech, které na vývoj nejsou tolik náročné.
Jana Kubíčková, TV NOVA: Já jsem se ptala na kusy.
Jan Maxa, ředitel vývoje ČT: My máme ve vývoji – celkem se dá říct za dva roky existence tohoto systému, je to celkem trvalé číslo – okolo 500 projektů ve vývoji. Čili zhruba to rozpracování reprezentuje číslo 500 projektů.
Jana Kubíčková, TV NOVA: A pod částkou 5 milionů je kolik kusů projektů?
Jan Maxa, ředitel vývoje ČT: (Směje se.) Já nevím. To vám neumím takhle říct. Umím vám to říct samozřejmě zase z tohoto pohledu: když se podíváte, tak z námětů, které byly přijaty v roce 2013, ve výrobě nebo hotových je 218+25, čili necelých 250. Ale samozřejmě ta čísla nemapují na sebe přesně. To se nedá takhle, protože některá čísla jsou kalendářní. Je velmi těžké ta čísla sloučit tak, aby to byl zcela konzistentní obraz, ale když si představíme, že vývojový proces je zhruba kontinuum, tak se dá s těmi čísly takto pracovat.
Miroslav Adamec, ARAS: Zatím bych poděkoval. Myslím, že tahle informace by nám měla stačit. Ljuba Václavová má dotaz. Abychom se nedostávali do velkého skluzu, tak budeme teď úderní a výstižní.
Ljuba Václavová: Protože dalším bodem by mělo být vystoupené pana profesora Srstky, který by měl mluvit o chránění námětů, chci se zeptat, jestli jste opravdu přesvědčeni, že systém, kterým dneska jsou vyvěšeny celé náměty na webu, opravdu ochraňuje autora. Autor kromě toho, že se dozví do 60 dnů, a to opravdu velmi často ano, jestli byl přijat námět, nebo nebyl, tak musí přijmout, že přijatý námět na webu zůstává. I když z našich dotazů v anketě nevyplynulo, že by příliš mnoho lidí mělo pocit, že jim byl námět uzmut, jsou tady i tyto zkušenosti. Ti lidé už ani nechodí mezi nás, nebo dokonce i kvůli tomu z ARASu odešli, že je neumíme chránit. Tudíž bych chtěla vědět, jak se na to díváte ještě chvilku předtím, než pan profesor Srstka o tom bude mluvit. Děkuji.
Jan Maxa, ředitel vývoje ČT: Já mám úplně jednoduchou a stručnou odpověď. Jsem
přesvědčen, že jsou dvě cesty. Jedna cesta je absolutně dokonalý systém, který by samozřejmě každý námět zašifroval a každý přístup k němu by evidoval a nevím, co všechno by se dělo, a informoval by autora o každém nahlédnutí do jeho námětu. To je ideální stav, na který si upřímně řečeno nedovedu představit, kde bychom vzali peníze pro jeho realizaci. Pokud toto není a myslím si, ani nemůže být v dohledné době naší realistickou ambicí, pak si myslím, že druhé nejlepší řešení je naprostá otevřenost. Pokud všichni vidí – myslím všichni kreativní producenti – navzájem do svých námětů, tak musím říct, že by to vyžadovalo velkou odvahu, aby se např. Alena Müllerová rozhodla, že Kubica odmítl fajn námět a ona si ho tedy zaeviduje znova jako svůj. To mi připadá jako absurdní představa. Pokud si navzájem ti lidé do toho vidí, tak prostě z logiky fungování nějaké komunity přece jakýkoliv přečin proti slušnému chování by byl v podstatě okamžitě odměněn vyloučením z té komunity, a to myslím jak lidsky, tak pochopitelně následně i pracovněprávně.
Miroslav Adamec, ARAS: Děkuji panu řediteli Maxovi. Asi vás požádám, abyste zůstal ještě na svém místě. Vaškovi Myslíkovi, jestli je nepříjemný upřený pohled auditoria, tak by si mohl sednout zpátky. Jestli chceš, můžeš zůstat (ředitel výroby Václav Myslík pak usedá do hlediště.)
