Ústav informačních studií a knihovnictví Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze
Autorské právo: Dilia a knihovny odborná esej
Zpracovala: Lucie Měchurová, F2D, 4.1.2013 Předmět: Základy informační politiky
Téma autorského práva v souvislosti s knihovnami a občanským sdružením DILIA mi připadalo zajímavé z toho důvodu, že mé právní povědomí o problémech autorskoprávních vztahů bylo obecně nedostačující a tak jsem uvítala příležitost podrobně prozkoumat tyto složité, těžko uchopitelné a temné právní vody. Ve své práci jsem se soustředila pouze na oblast vztahů knihoven a kolektivního správce v oblasti práva na půjčování díla a práva na rozmnožování (kopírování). Dodržování Autorského zákona (AZ) v praxi uvádím na příkladu knihovny České geologické služby (ČGS), kde jsem v minulých letech měla možnost dlouhodobě pracovně působit a kde jsem také v roce 2006 poprvé zaslechla pojem DILIA v souvislosti s tehdejší novelou AZ.
Co si tedy můžeme představit pod slovem DILIA? Označuje divadelní, literární, audiovizuální agenturu, která byla založena již v roce 1949. Zároveň je to i občanské sdružení autorů a dalších nositelů autorských práv. Hlavním předmětem její činnosti je zajišťování ochrany autorských práv. DILIA vykonává kolektivní správu autorských práv a práv souvisejících s právy autorskými dle oprávnění udělených Ministerstvem kultury ČR a v souladu s autorským zákonem. V praxi tato činnost představuje např. uzavírání smluv o zastupování autorských práv při výkonu kolektivní správy; uzavírání hromadných smluv s provozovateli kabelových televizí, s televizními a rozhlasovými stanicemi, s dovozci a výrobci kopírovacích zařízení a s provozovateli kopírovacích služeb, uzavírání recipročních smluv se zahraničními ochrannými organizacemi a rozúčtování odměn a náhrad nositelům autorských práv. DILIA dále vykonává agenturní činnost, při které zprostředkovává uzavírání licenčních smluv na užití děl českých a zahraničních autorů. Zaměřuje se především na oblast divadla, literatury, médií a jiných druhů užití autorských děl.
A co Autorský zákon - jak to vlastně začalo? Jisté je, že úplně první plnohodnotný autorský zákon vznikl na počátku 18. století v Anglii (Zákon královny Anny). Důležitým moderním mezníkem v historickém vývoji autorského práva bylo přijetí Bernské úmluvy na ochranu děl literárních a uměleckých z roku 1886, která stanovila základní zásady ochrany s mezinárodní působností. Když se přesuneme na naše 1
území, ocitáme se v roce 1895. První systematický předpis v oblasti autorského práva je Zákon o právu původcovském k dílům literárním, uměleckým a fotografickým, který ještě v rakousko-uherské monarchii podepsal císař František Josef I. Další zákon je z roku 1926 a pak už následuje Zákon o právu autorském z roku 1953.
Jak uvádí Richter [2004], v období socialismu se vztahem knihoven a autorského práva nezabýval vůbec nikdo. Kopírky, tiskárny ani skenery tehdy neexistovaly, knihy se pouze půjčovaly. V té době platil zákon č. 35/1965 Sb. o dílech literárních, vědeckých a uměleckých. Tento autorský zákon neobsahoval žádný paragraf o bezúplatné knihovní licenci pro půjčování dokumentů. Kdyby tedy tehdy chtěly knihovny opravdu dodržet literu zákona, musely by při každé výpůjčce žádat o souhlas autora a případně mu i zaplatit odměnu. V té době však stát spíše dohlížel na to, jestli na regálech knihoven nejsou nějaké knihy ideologicky nevhodných autorů.
Po roce 1989 došlo šestkrát k novelizaci tohoto zákona, přičemž půjčování bylo legislativně potvrzeno až novelou č. 86/1996 Sb. Od té doby byla také placena symbolická částka (25 000 Kč ročně) za půjčování zvukových dokumentů, která se teprve v roce 2004, tj. po uzavření licenční smlouvy, dostala na výši 5 mil. Kč za rok za všechny knihovny. [Richter, 2011]
Znění nového Autorského zákona č. 121/2000 Sb. (Zákona o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů) bylo bohužel nejednoznačné a každý ze zainteresovaných účastníků (kolektivní správci, autoři, poskytovatelé kopírovacích služeb) se dívali na výklad některých jeho částí odlišně. Byl proto opět několikrát novelizován.
Nejobsažnější novela byla provedena v roce 2006 (zákonem č. 216/2006 Sb.) a poté bylo vydáno úplné znění autorského zákona č. 398/2006 Sb. Do AZ byly zapracovány příslušné předpisy Evropského společenství a mimo jiné byly i zavedeny poplatky za běžné absenční půjčování děl. Od tohoto roku odvádí stát kolektivním správcům prostřednictvím Národní knihovny ČR každoročně částku přibližně 25 mil. Kč (0,50 hal. za 1 výpůjčku). Za literární, dramatická, hudebně dramatická, vědecká a kartografická díla vybírá poplatky agentura DILIA. Vychází se přitom z předpokladu, že když si lidé knihy půjčují, tak si je nekupují. Za to by měl dostat autor náhradu, což je stanoveno i ve směrnici EU. Započítává se 70 % evidovaných transakcí (bez prolongací, prezenčních výpůjček a výpůjček volných děl). 2
Poplatky nehradí školní a vysokoškolské knihovny, Národní knihovna ČR, Moravská zemská knihovna v Brně, Národní technická knihovna, Národní lékařská knihovna, Národní pedagogická knihovna Komenského, Knihovna Ústavu zemědělských a potravinářských informací, Knihovna Národního filmového ústavu a Parlamentní knihovna ČR. Mě osobně by moc zajímalo - proč jsou tam zahrnuty právě tyto knihovny? Výčet se mi zdá trochu nesourodý a vypadá to jako by některé knihovny měly při projednávání novely v parlamentu „své poslance“. I když na druhou stranu - původně tam měly být zahrnuty jen největší knihovny a stát (a tedy my všichni) by pak platil DILII dvakrát tolik. Zatím poslední novelizace Autorského zákona proběhla v roce 2008 na základě zákona č. 168/2008, který stanovil opětovné placení odměn autorům a jiným nositelům autorských práv z poplatků rozhlasových a televizních přijímačů na pokojích hotelů a jiných ubytovacích zařízení, na základě sporu vedeného u Soudního dvora ES. Dříve mělo toto provozování přijímačů výjimku z AZ a nepovažovalo se za sdělování díla veřejnosti, v důsledku čehož nepřipadly autorům žádné odměny. Další novelizace Autorského zákona je právě v přípravě. Práce byly zahájeny na podzim 2009, v létě 2010 přerušeny v důsledku změn vlády a na jaře 2011 byly vyhlášeny veřejné konzultace. Poslední veřejné diskuse se v rámci přípravy novely AZ uskutečnily v květnu 2012. Předpokládané datum nabytí účinnosti je 1.1.2014. Novela by měla řešit především osiřelá díla, transparentnost kolektivní správy a zpřesnění úpravy zpoplatnění provozovatelů tiskových rozmnožovacích služeb. Jelikož autorů je stále více (zvýšil se počet kolektivních děl) a požadují stále vyšší odměny, kolektivní správce se snaží prosadit své návrhy na zdvojnásobení částky za absenční půjčování v knihovnách a též opravdu výrazné změny v oblasti poplatků za kopírování děl, které by se velmi negativně dotkly knihoven. Poplatky za kopie by se totiž nehradily podle současného a ještě únosného klíče, ale platil by se měsíční paušál podle počtu přístrojů ke zhotovení tiskových rozmnoženin. Malé knihovny, které kopírují málo, by pak platily neúměrně vysoké částky. Např. za 100 placených kopií by knihovna musela odvést minimální měsíční částku 700 Kč, tzn. z každé kopie by bylo odvedeno 7 Kč autorského poplatku! Ještě absurdnější by byla situace v případě tiskáren, kde se často tiskne placená kopie výjimečně, ale paušál by se platil stejný.
3
A jak je to s dodržováním Autorského zákona v knihovnách? V roce 2006 (od 22. května) se aplikace ustanovení AZ dotkla i uživatelů knihovny a archívu České geologické služby. Vedoucí knihovny se tehdy účastnila školení o Autorském zákoně a s hrůzou zjistila, že ze zákona vyplývá povinnost odvádět poplatek kolektivnímu správci DILIA z kopií autorských děl pro osobní potřebu pořízených za úplatu v prostorách studovny, což jsme do té doby netušili. Neznalost zákona neomlouvá, takže knihovna urychleně vyplnila formulář na stránkách DILIE a bohužel byla nucena i navýšit ceny za kopie. Původní cena 1,70 Kč za černobílou kopii formátu A4 se zvýšila nově na 2 Kč. Formát A3 byl nově zpoplatněn 3 Kč. Poplatky za kopírování existovaly již od novely autorského zákona z roku 1996. Tehdy se však platil 0,10 hal za černobílou kopii. Přitom však vůbec nezáleží na tom, jestli je dílo právně volné - tj. uplynulo 70 let od smrti autora a zda je konkrétní autor agenturou DILIA skutečně zastupován. Dle zákona se u knihoven započítává 70 % zhotovených kopií. Některé malé knihovny sídlící na městských úřadech proto umístilo kopírku do prostor MÚ a platí tak pouze 20%. Odměna za jednu tiskovou rozmnoženinu díla činí: 0,20 Kč za černobílou stránku a 0,40 Kč za stránku barevnou. Abychom měli přehled, vytvořili jsme v PC tabulku, do které pak služba ve výpůjčním protokolu poctivě zapisovala počty prodaných kopií. Knihovna ČGS má naštěstí vlastní kopírovací stroj i tiskárnu, takže nemusí poplatky odvádět i za interní kopie zaměstnanců, ale pouze za kopie externích uživatelů. S tímto problémem se potýkají některé větší veřejné knihovny, které nemají finanční prostředky na nákup kvalitních kopírek a najímají si tedy externí firmy, které současně hradí poplatky DILII (ovšem z celkového počtu všech kopií). Jelikož si knihovna ČGS platí přístup do velmi žádaných licencovaných plnotextových databází (Science Direct, SpringerLink, Willey Interscience, Blackwell a Goscience World), má i velký počet takto vytištěných článků buď na základě žádanek MVS či vlastních požadavků uživatelů. V knihovně je dovoleno kopírovat pouze z materiálů knihovny a archívu a tak knihovna nemusí odvádět nesmyslné poplatky i z kopií např. vlastních diplomových prací studentů jako některé knihovny vysokých škol. V roce 2008 došlo navíc v ČGS ke sloučení studoven knihovny a archívu do jedné a po zakoupení barevné tiskárny bylo možno tisknout např. barevné výřezy map, za které se rovněž odvádí poplatek DILII.
4
V knihovním fondu knihovny ČGS je i hodně starých, právně volných paleontologických publikací. Poněvadž jsme je nechtěli dále ničit kopírováním (a ještě za to odvádět poplatky) umožnili jsme uživatelům pořizovat bezplatně snímky jejich vlastním digitálním fotoaparátem. Dle AZ jsme určili jako hraniční rok 1930.
Další část vztahu knihovny a DILIE se týká půjčování rozmnoženin díla. V knihovním fondu ČGS se totiž vyskytuje i několik často žádaných xerokopií. V minulosti někdo knihu ztratil a jako náhradu dodal její rozmnoženinu. Naštěstí je v AZ zahrnut § 37 tzv. knihovní licence, což je zákonná výjimka z autorského práva. Knihovna může půjčovat kopii vydaného autorského díla, jež bylo poškozeno nebo ztraceno, a o němž lze na základě rozumně vynaloženého úsilí zjistit, že není nabízeno k prodeji (není k dispozici u knihkupce, v nakladatelství ani v antikvariátu). Knihovna může také půjčovat tiskovou rozmnoženinu malé části díla, jež byla poškozena nebo ztracena (dílo přitom může být na trhu). Knihovna, archív, muzeum, galerie, vysoká škola a jiné nevýdělečné školské a vzdělávací zařízení také neporušuje AZ, pokud zhotoví rozmnoženinu díla, která neslouží k přímému nebo nepřímému hospodářskému nebo obchodnímu účelu pro své archívní a konzervační účely.
Zdá se mi, že platný Autorský zákon nyní omezuje služby knihoven, jejichž hlavním předmětem činnosti je právě oblast užití autorských děl a jejich základním posláním by mělo být umožnění sdílet informace. Uživatelé mají dle Knihovního zákona právo na bezplatný přístup k informacím a ke vzdělávání, ale současně určitě nelze upírat autorovi právo na odměnu za autorské dílo. Hledání rovnováhy mezi tím je složitý a zřejmě nikdy nekončící proces. Nové technologie sice umožňují knihovnám rychlé a kvalitní služby, ale současně AZ omezuje jejich legální využití. Knihovny se nyní zároveň stávají součástí trhu a v době, kdy se objevuje fenomén tzv. „pirátství“ v masovém měřítku, se navrhovatel novely AZ (DILIA) snaží získat vyšší finanční částky na náhradní odměny autorům právě od knihoven a státu. Přitom kopírky a tiskárny v knihovnách nejsou v principu určeny ke komerčnímu využití, tj. za účelem zisku, ale jsou zde k dispozici pro běžnou příležitostnou službu. Knihovny by měly zůstat institucí veřejné nekomerční služby, kam může přijít každý a mít bezplatný přístup k informacím. Nebo se snad vrátíme do doby, kdy neexistovaly kopírky a tiskárny a bylo nutno zhotovovat v knihovně výpisky ručně? 5
Použité zdroje: Autorské právo. Ministerstvo kultury [online]. ©2007 [cit. 2010-06-30 ]. Dostupné z:
Dilia : Půjčování vydaných děl v knihovnách [online]. 2012 [cit. 2013-01-04]. Dostupné z: http://www.dilia.cz/index.php/component/k2/item/8493-pujcovani-vydanych-del-vknihovnach Dilia : Uživatelé [online]. 2012 [cit. 2012-12-28]. Dostupné z: http://www.dilia.cz/28rozmnozovaci-sluzby FALADOVÁ, Adéla, 2011. Vybrané otázky autorského práva pro potřeby škol. Metodický portál RVP.CZ [online]. [cit. 2013-01-04]. Dostupné z: http://clanky.rvp.cz/clanek/c/O/11387/vybrane-otazky-autorskeho-prava-pro-potrebyskol.html/ MATUŠÍK, Zdeněk, 2010. K některým autorskoprávním otázkám činnosti knihoven v současnosti. Knihovna plus [online]. 1 [cit. 2012-12-29]. ISSN 1801-5948. Dostupné z : OBSTOVÁ, Gabriela, 2011. Problematika a postup při naplnění právních podmínek díla volného pro užití a možnosti užití díla ve vztahu ke knihovnám. Část I. Inflow: information journal [online]. 4(5) [cit. 2012-11-07]. ISSN 1802-9736. Dostupný z: RICHTER, Vít, 2004. Autorský zákon, informační technologie a knihovny. In: Kniha v 21. století [elektronický zdroj]. V Opavě: Slezská univerzita, s. 30-36. ISBN 978-80-7248-481-2. Dostupné také z : http://k21.fpf.slu.cz/wp-content/uploads/2012/01/Sborn%C3%ADk-K212004.pdf RICHTER, Vít, 2011. Postřehy - Názory: je třeba hledat určitý druh rovnováhy. Čtenář měsíčník pro knihovny [online]. 63(9). [cit. 2012-12-29]. ISSN 0011-2321. Dostupné také z: http://ctenar.svkkl.cz/clanky/2011-roc-63/09-2011/postrehy-nazory-je-treba-hledat-urcitydruh-rovnovahy-88-987.htm Rozhovor s doc. JUDr. Jiřím Srstkou, ředitelem DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentury, o. s, 2011. Čtenář - měsíčník pro knihovny [online]. 63(7-8). [cit. 2012-12-29]. ISSN 0011-2321. Dostupné také z: http://ctenar.svkkl.cz/clanky/2011-roc-63/07082011/rozhovor-s-doc-judr-jirim-srstkou-reditelem-dilia-divadelni-literarni-audiovizualniagentury-o-s-86-953.htm
6
SMEJKAL, Vladimír. Autorské právo & e-learning [online]. 2012 [cit. 2012-12-28]. Dostupné z: http://dl.cuni.cz/kurzy/html/download/AutZ_def.pdf SRSTKA, Jiří; TICHÝ, Zdeněk A., 2006. Nové technologie můžou podlomit základy autorského práva. Knihovna plus [online]. 1 [cit. 2012-12-29]. ISSN 1801-5948. Dostupné z : ŠULC, Petr a BARTOŠ, Aleš, 2012. Autorské právo: v otázkách a odpovědích. Praha: Pierot, 233 s. ISBN 978-80-7353-223-9.
7
