Zpravodaj BESKYDSKÉHO REHABILITAČNÍHO CENTRA
4 / 2011, ročník III.
Časopis ČELADENSKÁ FONTÁNA je vydáván pro zaměstnance, klienty a partnery Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné. Cílem Fontány je přinášet informace všem, kteří se chtějí dozvědět více o tom, jak zde, na úpatí Ondřejníku, pomáháme těm, kteří potřebují upevnit zdraví. Je to jednoduché: díky zdejším mimořádně příznivým klimatickým podmínkám a vysoké úrovni rehabilitační péče je BRC vyhledávaným zdravotnickým zařízením s výbornou pověstí. Za neopakovatelnou a dnes velmi vzácnou atmosférou rodinných lázní k nám jezdí pacienti z celé republiky. Tímto zveme i vás. Všechna vydání Čeladenské fontány najdete také na www.brc.cz.
Ministr zdravotnictví LEOŠ HEGER navštívil BRC
V pondělí 30. května 2011 navštívil ministr zdravotnictví vlády ČR doc. MUDr. Leoš Heger, CSc. Beskydské rehabilitační centrum. Zasvěcenými průvodci historií i přítomností BRC mu byli starosta Čeladné Pavol Lukša, ředitel MUDr. Milan Bajgar a MUDr. Roman Dudys, kteří byli od počátku u toho. (Snímky z návštěvy: ing. J. Schnirch, A. A.) 1
Obrazem z návštěvy ministra zdravotnictví Leoše Hegera v BRC V léčebném domě Polárka si na vlastní kůži vyzkoušel lokální kryoterapii
Pacientka paní Dagmar Chrapková poznala v lázeňském parku pana ministra okamžitě. A pohotově se s ním nechala vyfotografovat. Nevíme, zda pan ministr z rozhledny obdivoval spolu se starostou Čeladné krásný výhled na Velkou Stolovou, nebo vyhlížel velkou reformu zdravotnictví, ale vypadal při tom docela spokojeně... Knihu „Lékař lidumil“ o zakladateli Lázní Skalka MUDr. Janu Mayovi přijal s radostí. Rodiště Dr. Maye, Turnov, totiž není nijak daleko od Hradce Králové, kde se pan ministr narodil a pracoval ve Fakultní nemocnici, a to až do roku 2010, kdy byl zvolen poslancem za TOP 09. Rozhovor s MUDr. Romanem Dudysem, který má „na svědomí“ také BRC
LÉKAŘ, KTERÝ SE ROZHODL LÉČIT NEMOCNICE
V dávných dobách (před internetem) se říkalo, že ten, o kom se veřejně nemluví, jako by nebyl. Kdysi to charakterizoval vtipně Oscar Wilde, když napsal, že na světě je pouze jedna věc horší, než když se o člověku moc mluví, a to, když se o něm nemluví vůbec. Platí to stále, snad jen by se vše dalo parafrázovat dodatkem, že ten, o kom se nic nedozvíme na internetu, jako by nebyl. Občan Čeladné MUDr. Roman Dudys splňuje obě podmínky. Svého času prohlásila nejmenovaná ministryně zdravotnictví ve sněmovně, že za všemi pozitivními trendy ve zdravotnictví je třeba vidět doktora Dudyse. A na internetu najdete jeho jméno rovněž. Nikoli v souvislosti s nějakými aférami, ale v souvislosti s transformací zdravotnického systému. Kdo je tedy MUDr. Roman Dudys? Je to skutečně lékař, který léčí nemocnice? To jsem se pokoušel zjistit, když jsme se jednoho jarního dne sešli v útulné kavárničce Almi café na čeladenském náměstí k následujícímu rozhovoru. Jak jinak, než u kávy. Hovoříš perfektně česky. Ale pokud vím, čeština Bystřicí a Jablunkovem. Mezi námi jí říkáme „po není tvůj jazyk mateřský? Je to trochu složitější na našimu“. Tak jsem hovořil od malička, i když pochopení. Mojí mateřštinou je vlastně řeč určité maminka byla učitelkou na základní škole Pokračování na str. 3 národnostní menšiny. Hovoří se jí mezi Třincem, 2
Pokračování ze str. 2 s vyučovacím jazykem polským. A já jsem středoškolská studia zvládl na polském gymnáziu v Těšíně. Což mi vůbec nebránilo v tom, abych medicínu vystudoval na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Jinak mám v křestním listě jako místo narození napsaný FrýdekMístek, i když by se spíše slušelo napsat porodnice ve Frýdku-Místku. Nedávno jsem četl názor jednoho populárního lékaře, který prohlásil, že náš zdravotnický systém je založen na pátrání po nálezech a léčení chorob, nikoli na uzdravování lidí. S tím, že každý uzdravený pacient představuje ekonomickou ztrátu pochopitelně jen pro zdravotnictví. Já bych to tak jednoznačně necharakterizoval. A to si myslím, že mám smysl pro humor a že tak trochu znám situaci v našem zdravotnictví. Svého času jsem to dotáhl až na primáře rehabilitace nemocnice v Českém Těšíně. Jenže po roce 1989 se projevily v českém zdravotnictví zcela jiné neduhy, než zdravotní. Takže právě proto jsi stál u vzniku akciové společnosti Agel? Nikoli právě proto, ale také proto. Ony ty začátky byly velice těžké. Byli jsme podezíráni ze všeho možného. Jenže v roce 2002 například nemocnici v Českém Těšíně bylo možné zachránit jedině tím, že jsme ji vlastně zprivatizovali na akciovou společnost, která se později stala součástí Agelu. Od té doby uplynulo osm let. Agel provozuje desítky významných nemocnic a zdravotnických zařízení v Česku i na Slovensku. Je největší soukromou zdravotní společností ve střední Evropě. V mé mateřské nemocnici je největší kardiocentrum v Česku, mimo transplantací se zde dělá vše. Před lety získala jako první v republice akreditační certifikát (jakousi pečeť kvality), který byl v roce 2006 umocněn významným mezinárodním akreditačním certifikátem. A například „Těšínský program vadného držení těla“ je unikátní rehabilitační program, jehož poznatků využívají zpět všechna zařízení akciové společnosti Agel. Je to úžasné, když si uvědomíme, že těšínská nemocnice byla vlastně před zrušením, podobně jako mnohá jiná zdravotnická zařízení, která jsou dnes součástí Agelu. Ale ty již součástí Agelu nejsi?
Formálně nikoli. Systém je již tak trochu zaběhnutý a já si nejvíce cením svobody. Jsem také pokušitel. Rád dělám s tím, s kým chci spolupracovat. Vábí mě malé zdravotnické projekty. Najdu si malou nemocnici a té pomohu. Pochopitelně, že to všechno není tak jednoduché. Člověk musí mít přehled o tom, co je možné a co je třeba. A tady zase využívám všech svých známostí a kontaktů z doby minulé. Snad je třeba jen zdůraznit, že s dodržením všech dobrých a slušných zásad. A takhle ses dostal i k dnešnímu Beskydskému rehabilitačnímu centru v Čeladné? Čeladná je projekt, který se dokonale povedl. V něm se ovšem sloučilo několik velice významných faktorů. Zadlužená a zaostalá nemocnice v Čeladné neměla vůbec žádnou šanci na přežití. Dávná sláva věhlasné porodnice byla tatam, milionové dluhy a každoroční milionové ztráty. To byla realita. Prvním významným faktorem byla skutečnost, že tuto situaci naprosto přesně pochopil starosta Čeladné Pavol Lukša. Vytvořil velice dobré podmínky k tomu, abychom mohli realizovat náš záměr a udělat z chátrajícího nemocničního zařízení exkluzivní rehabilitační centrum. Pak musel přijít i doktor Milan Bajgar, dnešní ředitel BRC. Je nejen lékař, ale také vizionář. Dovedl se obklopit schopnými lidmi a vytvořil takovou docela malou, zajímavou, příjemnou a hezkou rehabilitační oázu na jižním úpatí Ondřejníku. Pavol Lukša naštěstí v čele obce zůstal, doktor Bajgar v čele čeladenských lázní, jak se jim někdy říká, také, není to krásné vysvědčení pro Stvořitele? Jestli tomu dobře rozumím, jsi ty snad oním Stvořitelem? Vidíš a tady je to rozmezí. Nikdo nejsme Stvořitelem. Můžeme pouze tak trochu tahat za nitky, někdo musí občas zaklepat na nějaké dveře, ale pokud se neozve dále, nedá se nic dělat. Můžeme pouze navrhovat různá řešení. Můžeme pouze říkat, že tohle by bylo dobré, možné, žádoucí a potřebné. Záleží na tom, kdo nás poslouchá. Kdysi nemocnice ve své původní podobě přetrvávaly celá desetiletí, abych to nepřehnal, někdy i staletí. Tohle dnes neplatí. Zřejmě budeme potřebovat asi každých dvacet let nějakou změnu. Pokračování na str. 4 3
Pokračování ze str. 3 A k tomu potřebujeme schopné lidi. V tomto směru jsme se v Čeladné (a nejen zde) shodli. Zdravotnická zařízení je třeba měnit. Potřebujeme k tomu také lidi, kteří mají odvahu. Musíme se s nimi umět shodnout na tom, jak dál a co je třeba dělat. Lékaře ke změnám odborným, místní politiky k prosazením změn správních a ekonomických. A k tomu všemu i potřebnou míru pokory a vysokou profesní úroveň. Pak půjdeme dál. Tohle říkám vždy, když potkám nemocnici, která potřebuje vyléčit. A souhlasí vždy s tebou její majitelé či provozovatelé? Nikoli. Nemocnice přece nejsou řešením. Základem jsou lidé. Jejich zdraví je do jisté míry jejich schopnost. My, lékaři, nepřicházíme teprve, až když nemoc propukne. My se snažíme
aktivizovat potenciální možnosti pacientovy. K tomu patří i to, že ví o nemocnici, kterou zatím nepotřebuje. Ale o které ví, že je připravena. A neznamená to, že musí být zrovna v té obci, v níž pacient žije. Možná to zní příliš pyšně, ale hodně lidí v Praze ví, co je to Apartmánový dům Lara v Čeladné. Když jsem již zmínil starostu Pavola Lukšu. Všechny jeho projekty jsou dotaženy do slušného konce. Nenechává za sebou nedodělky. V tom si ho vážím. A tak si k těm pozitivním bodům jednoho lékaře ze Záolší píši sem tam různá jména, ale vůbec si nemyslím, že jde o něco výjimečného. Tak žiji a trochu se snažím. A proto jsem také rád občanem Čeladné. Jestli nevíš, mají tady docela slušné rehabilitační centrum. Vypadá úplně jako lázně. Za rozhovor poděkoval: Petr Andrle
Foto z 1. května 2011: MUDr. Roman Dudys (vlevo) a MUDr. Milan Bajgar při odhalování základního kamene budoucí rozhledny na Skalce, nejvyšším vrcholu Ondřejníku (964 m n.m.) Snímek na předchozí straně je z téže akce.
POZVÁNÍ NA SOLÁŇ Jméno výtvarnice paní Marcely Hofmanové - Vajceové je neodmyslitelně spjato s Valašským ateliérem u Hofmanů na Soláni, vrchem, který se vypíná nad údolím Velkých Karlovic. K roubené stavbě ateliéru, která jakoby odjakţiva vyrůstala z členitého svahu rozsáhlé, nádherně upravené zahrady, vás přivede hřebenová cesta s jedinečnými výhledy na panorama Beskyd a Javorníků. Jestli jste někdy váhali, co si vlastně představit pod pojmem „Genius loci“, zde se duch místa projevuje tím nejryzejším způsobem a naprosto zjevně. Atelier je i se zahradou otevřen o víkendech veřejnosti, můţete proto brát dopis paní Hofmanové na následující straně jako pozvání k jeho návštěvě. Myslím, že podobné situace se stávají mnohým z vás, mých kolegů. Sotva se s některým známým pacientem pozdravíte a řeknete si, co že se za ten rok, kdy jste se neviděli, změnilo, další týden už se s vámi přijde rozloučit. A vy vůbec netušíte, jak mohly ty tři týdny jeho léčby uběhnout tak rychle. A právě to se mi přihodilo s paní Hofmanovou. Chtěla jsem jí požádat o rozhovor do Fontány, ale stihla jsem to až den předtím, než odjížděla domů. Ale byla tak laskavá, že souhlasila s tím, že mi odpovědi na otázky pošle poštou. Paní Hofmanová svůj slib splnila a věřím, že jejímu dopisu budete rozumět i bez znalosti původních otázek. (aa) 4
Vážená redakce, přiznám se zcela upřímně, že pro mě není jednoduché odpovědět na Vaše otázky. Dříve jsem se nezamýšlela nad tím, proč se můj otec Karel Hofman, A. Schneiderka, F. Podešva, J. Kobzáň a ostatní umělci vraceli na tento kopec. Ale dnes již vše chápu, protože i pro mě se stal výjimečným - stal se mým domovem. Rozhodně atmosféra, jedinečnost a neopakovatelnost tohoto místa působí na každého návštěvníka velice silným dojmem. U umělců je síla prožitku ještě daleko intenzivnější. Já jsem prožila, na rozdíl od svého otce, nejplodnější roky tvůrčího období v Praze. Praha se po studiu na VŠUP stala mým domovem. Na Valašsko a Soláň jsem se vracela pravidelně a s přibývajícím věkem jsem si stále více uvědomovala, co tento kus země pro mne znamená. Jsou to nejen vzpomínky na kouzelné dětství a prázdniny, spojené s kosením luk, vůní pečených brambor, koupáním v Bečvě, i ty veselé „sáňkovačky“ na kopečkách plných dětí a smíchu. To vše patřilo k bezstarostnému dětství, po kterém se mi moc stýská. Říká se, že každé životní období má své kouzlo. Avšak pro mne je současnost dosti náročným životním obdobím. Silný pocit zodpovědnosti pokračovat, byť jinou formou, po smrti rodičů je pro mne velice zavazující. Podařilo se mi uskutečnit řadu mých snů. Je ovšem čím dál těžší je nadále rozvíjet. Rozhodně za těch dvanáct let, co tady žiji trvale, vidím tu hlubokou brázdu, která po nás všech tady na Soláni zůstane. Tak si to můj otec vždy přál a já dělám vše, co je v mých silách, aby „Genius loci“ tohoto místa působil stále silněji. Chtěla bych, aby historie, spojená s výjimečnými lidmi, promlouvala k dnešním lidem, a stopa, kterou po sobě zanechali, nikdy nezmizela. Čas ukáže, zda se nám to opravdu podařilo, ale již dnes Vám mohu říci, že XII. ročník Malířských cest je toho nesporným důkazem. Není to však jen tato akce, která láká k návštěvě tohoto kopce. Jsou to i sympozia, dřevěné plastiky, koncerty, které se pořádají v přírodním amfiteátru, vernisáže spojené s výjimečnými umělci a v neposlední řadě i svatební obřady, kterých stále přibývá. A i to je důkazem, že „Genius loci“ působí a žije. Historie blízké Čeladné je rovněž spjata se zajímavými lidmi. Místo, které dnes slouží jak nemocným, tak i zdravým, je nádherné. Prožila jsem u Vás velice příjemné chvíle a měla jsem dost času se zamyslet, co mají společného tato dvě místa - Soláň a Čeladná. Dělí je od sebe rozdílná klenba stejnojmenných hor. Obě části jsou nádherné a právě v jejich kráse a velikosti je jejich síla. Při pohledu na ně se Vám rozbuší srdce, zrychlí dech, prožíváte chvíle štěstí a radosti, že taková místa existují. Vaše rehabilitační centrum je plné kouzla, s báječným personálem a špičkovými lékaři. Nechybí společenská zábava a ani doplňková léčba. Je tu však něco, co chybělo mně. Postrádal jsem nějakou malou galerii, ze které by si člověk mohl odnést památku, jež by mu připomínala pobyt u vás. Možná i výzdoba, která by zútulnila společenské prostory (což je dnes nedílnou součástí všech center či rekreačních středisek). A v neposlední řadě bych vám přála, aby park, jenž tvoří neodmyslitelnou součást areálu, přispíval z větší části k lázeňské pohodě a kráse. Velmi ráda se k Vám budu vracet, a pokud bych mohla nějak pomoci ke „zkrášlení“, ráda to udělám. Panu řediteli bych chtěla vzkázat, že drží v rukou mimořádně krásný květ plný vůně, o který je třeba se starat s péčí a láskou, aby rozkvétal do nejkrásnější podoby. Plevel pak nedostane šanci a Beskydské rehabilitační centrum bude ukázkou toho nejlepšího lékaře - zahradníka. Místo, jeho historie, lékařská péče i výhledy samotné splňují všechny předpoklady, aby se k vám lidé nemocní i zdraví vraceli s nadějí i vírou, že je o jejich zdraví i duši postaráno co nejlépe. S pozdravem Marcela Hofmanová - Vajceová
VALAŠKÝ ATELIER U HOFMANŮ NA SOLÁNI prodejní galerie, Soláň 655, 756 06 Velké Karlovice, www.atelier-hofman.cz Otevřeno v sobotu a v neděli od 10.00 do 18.00 hod. 5
Lázně Čeladná mají novou Galerii LARA
VOLÁNÍ DUŠÍ V OBRAZECH
Karel Bogar V rámci rozšiřování kulturních příležitostí pro své hosty a i návštěvníky lázní otevřelo Beskydské rehabilitační centrum v Čeladné v luxusním objektu Lara i novou galerii. Je umístěna za kavárnou v přízemí a nabízí návštěvníkům první výstavu „Krajiny duše“, kterou připravil známý psycholog a vedoucí pracoviště celostní terapie PhDr. Andrew A. Urbiš. Navazuje tak na své starší výtvarné pokusy, které byly inspirovány jeho dlouholetou praxí a prací s klienty. Andrew A. Urbiš vystudoval psychologii na Palackého univerzitě v Olomouci, prošel řadou funkcí (pracoval na poradenské lince, jako manažer a poradce), je známý také jako autor knihy o feng-šuej a zabývá se využitím východních filozofií v léčení. K jeho novým aktivitám patří významný podíl na vybudování pracoviště pro poskytování terapie tmou, které je prvním svého druhu v Evropě, kde se tato léčba poskytuje pod odborným vedením a dohledem. PhDr. Karel Bogar, V jeho tvorbě se promítla snaha zviditelnit, materializovat nebo ventilovat historik umění, zkušenosti z práce s pacienty. Tento přetlak je zcela logický, psycholog nemaže galerista, pedagog, bolístky mastí, musí se vnořit do lidské duše, spoluprožívat klientovy potíže a publicista. Zabývá se reagovat na ně. Nosí na svých bedrech jeho problémy a výtvarná tvorba je jak hlavně realizací osvobozením, tak i prohloubením poznání duševního světa klientů. V námětové výstav v regionu, sféře jsou to hlavně figurální motivy, kde se docela sugestivně objevují různé připravuje výstavy podoby lidské psýchy, jak je může terapeut i běžný člověk vidět ve v Galerii uměleckého vizualizované podobě. Je tu samozřejmě silný vliv expresivity, snovosti, smaltu a litiny ve Frýdlantu nad najdeme spojení se surrealistickou poetikou, ale to vše je spíše až dodatečná Ostravicí, interpretace originálního přístupu autora. ve Valašském muzeu Překvapením je za prvé použitá technika digitální grafiky a tisku, která je velice v přírodě v Rožnově zajímavá a ke které se dostal autor, jak sám říká, metodou „pokusu a omylu“. Některé polohy jsou velice zajímavé i technologicky a vhodně použité pro dané pod Radhoštěm a jinde. Je autorem téma. Autor se přitom neupjal k nekonečným technologickým rafinovanostem, řady katalogů a knih ale využil velmi úsporně techniky pro své obsahové cíle. Výstava potrvá až do o umění. konce července a lze se jen těšit na další počiny galerie.
CELOŢIVOTNÍ VZDĚLÁVÁNÍ PŘÍMO NA PRACOVIŠTI Oddělení léčebné rehabilitace BRC udržuje vysokou laťku poskytované odborné rehabilitační péče i díky organizaci pravidelných odborných seminářů. Každý seminář má statut akce zařazené do systému celoživotního vzdělávání a jeho program předem schvaluje profesní organizace fyzioterapeutů UNIFY (Unie fyzioterapeutů České republiky). Vedení BRC tak umožňuje svým zaměstnancům efektivně se vzdělávat přímo na pracovišti a zároveň jim pomáhá plnit podmínky, které jsou pro ně v systému celoživotního vzdělávání stanoveny. Pro naše klienty a pacienty to na druhé straně znamená jistotu, že jim poskytovaná odborná péče
vychází nejen z tradičních a ověřených metod a postupů, ale je neustále doplňována také o nové poznatky. Tímto způsobem úroveň poskytované rehabilitační péče průběžně zvyšujeme. V dubnu 2011 proběhl seminář „Využití Bobath konceptu u pacienta po centrální mozkové příhodě“, jehož teoretická část se uskutečnila v přednáškovém salonku AD Lara, který je vybaven pro pořádání podobných odborných akcí audiovizuální technikou a technickým zázemím. Praktická část, z níž jsou fotografie na vedlejší straně dole (str. 7), se uskutečnila v tělocvičně BRC. Dobroslava Havránková, vedoucí rehabilitace 6
Jak se zednický polír Valerián zasloužil o čeladenský kostel
HISTORICKÉ TOULKY krajem mezi Smrkem a Ondřejníkem (4) Píše Petr Andrle místopředseda Okrašlovacího spolku Rozhledna
Až půjdete procházkou do Čeladné, nezapomeňte si prohlédnout zdejší kostel. Má zajímavou historii vzniku. Někdy v září roku 1782 vydal císař Josef II. nařízení ke stavbě nových kostelů a far všude tam „kde děti farnosti jsou odděleny vodou, vysokými horami a špatnou cestou v zimní době od své vlastní farnosti nebo tam stěží docházejí a kde domy jedné farnosti jsou od sebe vzdáleny více než jednu hodinu cesty“. A díky tomu se o čtyři roky později začal stavět i čeladenský kostel. Všechno platila císařská kancelář, takže erár se choval stejně jako dnes. Vycítil příležitost k ziskům. A tak plány kostelů byly kresleny centrálně, materiály pro jejich stavby byly rovněž dodávány z centrálních zdrojů (dnes bychom řekli od spřátelených dodavatelů), jakkoli by dodávky z míst v okolí staveb byly levnější. Výstavbu čeladenského kostela měl na starosti zednický polír Valerián. Jeho potomci v Čeladné ještě žijí, a když jsem o tom hovořil nedávno s panem Valeriánem nejstarším, potvrdil mi, že o následující historce již také slyšel. Nu a polír Valerián byl zajisté muž poctivý, bohabojný, ale měl také rád svoji rodnou obec. A zdálo se mu, že ona by si zasloužila rozhodně kostel větší, než ten, jehož projekt vznikl na stolech vídeňských architektů. A tak jednou v noci L. P. roku 1786, když byly již vykolíkovány základy kostela dle oněch plánů, udělal zajímavou věc, která mu vyšla. Šel a řadu kolíků vyznačujících podélné základy kostela posunul na každé straně o
metr do šíře. Bylo to od políra Valeriána velice chytré, protože nikoho nenapadlo, že by se mohlo něco takového stát. Přišlo se na to až tedy, kdy byla hrubá stavba kostela hotova a bylo třeba na ní posadit krov. Ten, rovněž vyroben někde centrálně, byť byla Čeladná krajem dřeva a krajem mistrů tesařských, pochopitelně nepasoval. Zbourat hrubou stavbu by bylo velice neekonomické, a navíc by z toho byla jen ostuda. Takže v tichosti byl vyrobený již krov na obou stranách prodloužen. Stopy po tomto prodloužení jsou zvnitřku čeladenského kostela, zasvěceného sv. Janu Nepomuckému, patrny dodnes. A tak byl v červenci roku 1789 místeckým děkanem Uhlářem vysvěcen kostel, který je vlastně největším ze všech kostelů v monarchii, postavených na základě onoho císařského dekretu z roku 1782. Slouží již 212 let a slova boží v něm za uplynulá staletí vyslovovaná nejsou nějak méně hodnotná. Naopak. Díky čeladenskému polírovi Valeriánovi je může při všech mších přijmout daleko více lidí, než bylo původně plánováno. Obávám se, že ona historika se k Josefu II. nedonesla. Myslím, že by ji s porozuměním přijal. A Bůh? Ten byl zcela jistě spokojen od počátku. Konec konců, kdo jiný toho ví více o nedokonalostech člověka, než právě on. A zřejmě mu ani nevadí, když polír Valerián dává v nebi tuto historku k lepšímu. Může snad být lepšího důkazu o prozřetelnosti Boží, než tento?
Pokračování ze str. 6 Celoživotní vzdělávání na pracovišti, fota z praktické části semináře fyzioterapeutů
7
Napsali nám
ŠKRABKU JSME JIM ODPUSTILI Dostáváme řadu milých dopisů od našich klientů, kteří vyjadřují spojenost s našimi službami. Pochvalná slova se týkají samozřejmě všech našich pracovníků, protože jedině profesionální přístup nás všech přispívá k šíření dobré pověsti Beskydského rehabilitačního centra. Jeden z takových dopisů jsme dostali v těchto dnech a na přání odesilatele jej otiskujeme celý: „Chci Vám moc poděkovat za perfektně zorganizovaný víkend a zároveň i za Váš přístup. Všem se pobyt moc líbil, ocenili jsme krásné prostředí Jurášku i Lary, milý a zároveň profesionální přístup veškerého personálu. Zvláštní pochvalu si zaslouží Vaše péče o počasí, které také vyšlo perfektně. Někteří z nás už mluvili o tom, že si do Vašich lázní určitě zajedou soukromě, určitě budeme doporučovat i všem známým (doporučení je nejlepší reklama). Takže ještě jednou velké DÍKY. Na závěr se vám taky musím přiznat, že jsme omylem z kuchyňky odvezli jednu vaši škrabku. Můžeme ji poslat poštou, jednodušší by ale asi bylo nám ji přiúčtovat k celkovému účtu. Pěkný den. S pozdravem, RNDr. Jana Kovačičová manažer obchodní skupiny, Generali Pojišťovna a.s., oblastní kancelář Karviná
Dovolujeme si vám oznámit, ţe tito zaměstnanci a kolegové slaví svá ţivotní výročí v červnu: Danuše Adamišová - kuchyně Václav Chýlek - správa Nikol Bordovská - R9 Vlasta Chýlková - R5 Anna Hirmanová - R2 Dagmar Indrstová - R7 Jaroslava Janošcová - R2 Pavla Jarošincová - R4 Martin Karásek - restaurace Iveta Magnusková - R8 Helena Langrová - restaurace Ing. Magda Maralíková - kuchyně Jana Marková - R7 Jiří Matýsek, DiS. - lázně Alena Milatová - R5 Jana Mičulková - kuchyně Eva Parmová - R5 Radka Mičulková - R8 Bc. Darina Pavlásková - lázně Kateřina Michnová - R4 Růžena Rožnovská - R1 Radka Nováková - kuchyně Jana Stanzelová - R1 Ing. Pavla Perdulová - R9 Danuše Strnadlová - tel. ústředna Vendula Pénzesová-Gyurická - R5 Mgr. Michaela Šebelová - lázně Silvie Petrová - R9 Vladimír Vaněk - kuchyně Kateřina Pokorná - R7 Irena Vernerová - R9 Petr Pustějovský - lázně Šárka Ricklová - třídírna prádla v červenci: Roman Rožnovský - údržba Hana Češková - lázně Marcela Rygolová - R7 Eva Doleželová - R9 Ludmila Šnytová - R4 Jarmila Drabinová - lázně Yvona Veličková - správa Irena Grygarová - R9
Čeladenská FONTÁNA. Nepravidelný zpravodaj Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné. Redakce: Mgr. Andrea Adamová. Redakční rada: Dobroslava Havránková, Alena Jančurová, Věra Machálková. Adresa redakce: Beskydské rehabilitační centrum, s.r.o., 739 12 Čeladná 42. Grafická úprava: A. Adamová. Tisk ME® a René Daubner - APRO Bruntál. Distribuce dle rozdělovníku, v PDF ke stažení na adrese www.brc.cz. Zájemcům zašleme každé vydání na e-mail. Toto číslo vyšlo v červnu 2011 v nákladu 700 výtisků. 8
