Ministři obrany NATO jednali v Bruselu..6. Osm let stonožkové spolupráce...7. Generál Picek navštívil USA Potřetí na TLP

Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR

Objektivem

Vydává MO ČR – AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 IČO 60162694 Šéfredaktor: Ladislav Lenk Redakce Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 931 973 215 916 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected] Jazyková úprava: Vlasta Kohoutová Grafická úprava: Andrea Bělohlávková Foto na titulní straně: kpt. Michal Prejzek V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje AVIS, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová tel. 973 215 563 Tisk: ČTK Repro Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Uzávěrka čísla: 18. 6. 2008 Toto číslo vyšlo dne: 9. 7. 2008

Kontakty Jiří Hokův tel.: 973 215 794 e-mail: [email protected] www.hokuv.com Pavel Lang tel.: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: [email protected] Ladislav Lenk tel.: 973 215 931 mobil: 724 102 164 e-mail: [email protected]

První náměstek ministryně obrany Martin Barták přiletěl s hudebníkem Danielem Landou v pátek 20. června na krátkou návštěvu českého PRT na základnu Shank v afghánském Lógaru. Martin Barták poprvé navštívil český provinční rekonstrukční tým v Lógaru 19. března při příležitosti zahájení činnosti 1. kontingentu AČR. Tehdy byl na besedě s vojáky požádán o zprostředkování návštěvy svého kamaráda, zpěváka a skladatele Daniela Landy. „Bude lepší, když mu napíšete sami,“ poradil vojákům, mezi nimiž je mnoho Landových příznivců, náměstek Barták. Hudebník na dopisy vojáků zareagoval a do Lógaru přijel. Svým koncertem udělal radost nejen dvěma stovkám českých vojenských profesionálů, ale i americkým kolegům, kteří si přišli českého písničkáře poslechnout. Text a foto: kpt. Sabina INTROVIČOVÁ

Z obsahu

Ministři obrany NATO jednali v Bruselu . . 6

Novinka pro chemiky . . . . . . . . . . . . . . . 30

Vladimír Marek tel.: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: [email protected]

Osm let stonožkové spolupráce . . . . . . . 7

Terén není překážkou . . . . . . . . . . . . . . 32

Generál Picek navštívil USA . . . . . . . . . 11

Bezosádkoví bojovníci . . . . . . . . . . . . . . 34

Jaroslav Pajer tel.: 973 215 686 mobil: 724 033 412 e-mail: [email protected]

Potřetí na TLP . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12

Protiraketový letoun na startu . . . . . . . . 36

Vidovdan inspiroval . . . . . . . . . . . . . . . . 18

Otazníky nad jednou laboratoří . . . . . . . 38

Češi udělali radost kosovským dětem . . 19

Bez ní to nejde. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40

„Strážáci“ a „Losáci“ . . . . . . . . . . . . . . . 20

Poslední doktrína hotova . . . . . . . . . . . . 42

Tomáš Soušek tel.: 973 215 527 e-mail: [email protected] www.afterburner.cz

Zvítězila česká vlajka. . . . . . . . . . . . . . . 21

Epidemie 21. století . . . . . . . . . . . . . . . . 43

Michal Zdobinský tel.: 973 215 572 mobil: 724 033 411 e-mail: [email protected]

Novinek je stále spousta . . . . . . . . . . . . 22

Činorodí senioři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44

Příběh nemocnice . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

Knižní tipy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

Jan Zeman tel.: 973 215 935 e-mail: [email protected]

Zpověď vrchního praporčíka . . . . . . . . . 24

Z redakční pošty . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

Poučné, zatím ale ne pro nás . . . . . . . . 26

A spoj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46

Ministryně obrany Vlasta Parkanová předala ceny za nejlepší audio a video dokumenty zachycující osudy protitotalitních bojovníků s představiteli Konfederace politických vvě vězňů uvažovali, co bude s areálem dál. P Pohled na zarůstající plochu a chátrajíc jící zbytky objektů byl velice bolestný. Nechtěli jsme se smířit s představou, že to tady zpustne a zapomene se. Nikdo se nechtěl hlásit k tomu, že zde vznikne památník, který bude svědkem jedné z nejhorších kapitol naší moderní historie. Nakonec naše iniciativa našla odezvu. Na posledním zasedání tehdejší vlády jsem předložila návrh, aby se toto místo stalo památníkem a bylo o něj důstojným způsobem pečováno. I další vlády v této vizi pokračovaly a při této příležitosti chci vvzdát hold dnes již nežijícímu minist tro kultury Pavlu ministrovi Dostálovi, který pro tento tten projekt udělal velmi mnoho.“ Projekt „Bojovníci proti totalitě pohledem dětí“, jeho jehož ož partnery jsou Ministerstvo obrany Č ČR, Konfederace politických vězňů, vězňů S Sdr Sdružení válečných veteránů t á ů ČR ČR, Č Československá k l obec legionářská, Nadační fond Československé obce legionářské, Svaz pomocných technických praporů-vojenských táborů nucených prací, Česká televize a Český rozhlas, vyvolal mimořádnou odezvu. Přihlásilo se třicet pět škol z celé České republiky. Na každé z nich proběhla Text: Pavel LANG Foto: Jiří HOKŮV

Mediální projekt „Bojovníci proti totalitě pohledem dětí“ dospěl do finále. V úterý 17. června se v areálu Památníku Vojna u Příbrami uskutečnilo slavnostní vyhlášení výsledků. Vítězové tří kategorií, a to audio, video a cena veřejnosti, převzali ceny z rukou ministryně obrany ČR Vlasty Parkanové a dalších významných hostů. 2

Tábor Vojna, jenž se stal místem slavnostního vyhlášení výsledků projektu „Bojovníci proti totalitě pohledem dětí“, nebyl zvolen náhodně. Zdejším areálem prošlo v padesátých letech minulého století mnoho statečných lidí, kteří se rozhodli bojovat s komunistickým režimem. Poměry v lágru nedaleko Příbrami se daly srovnávat s podmínkami v nacistických koncentračních táborech.

„Tato chvíle je pro mě nesmírnou satisfakcí. Před deseti roky jsem jako poslankyně Parlamentu České republiky i jako ministryně spravedlnosti věnovala mnoho sil tomu, aby tábor Vojna byl jako jediný zachovaný objekt svého druhu rekonstruován a prohlášen kulturní památkou,“ vzpomíná ministryně obrany ČR V. Parkanová a dodává: „V roce 1998 jsme společně

beseda s regionálním válečným veteránem, politickým vězněm nebo příslušníkem pomocných technických praporů pronásledovaným za komunistického režimu. Období totality dětem přiblížili také pracovníci Vojenského historického ústavu Praha. Poté začali žáci základních škol a studenti nižších ročníků gymnázií natáčet rozhlasové reportáže nebo filmové pořady o perzekuovaných

osobách a tím dokumentovat jejich nelehké lidské osudy. Do konce dubna obdržela hodnotící komise dvacet video a třináct audio dokumentů z jedenadvaceti škol. Z hlavního pódia zaznívají fanfáry a moderátor začíná vyhlašovat výsledky v kategorii video dokumentů. Na třetím místě se společně umísťují Gymnázium Děčín a Základní škola a Gymnázium Jiřího Gutha-Jarkovského v Praze. Druhé

místo patří Základní umělecké škole v Polici nad Metují a jako nejlepší je oceněna Základní škola Boženy Němcové Opava za snímek „Poezie za mřížemi“ o Msgre. Josefu Veselém. Tento bývalý „pétépák“ a politický vězeň byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen na třináct let žaláře jen proto, že toužil po kněžské dráze. Natáčecímu týmu opavské ZŠ, ve složení Martin Hřivnáč, Jakub Juha, Ondřej Šípek, David Štěpánik, Ondřej Šumbera, Vendula Čermáková, Dalibor Thiel, Michal Jarnot, Kateřina Hulvová a Anna Kekeláková, blahopřejí společně s ministryní obrany také Naděžda Kavalírová z Konfederace politických vězňů, generál ve výslužbě Tomáš Sedláček z Československé obce legionářské, 3

bojovníků. Hrůzám a křivdám z padesátých let tímto dáváme určitou relativní nesmrtelnost,“ říká ministryně obrany a zdůrazňuje, že dnešním slavnostním vyhlášením výsledků projekt nekončí: „Bude pokračovat i v dalších ročnících. Vždyť knihu historie jsme sotva pootevřeli.“ Program pokračuje dalšími doprovodnými akcemi. S velkým ohlasem se setkává vystoupení Jaroslava Hutky.

ČTYŘICET VÝSTAVNÍCH PANELŮ

Ve stejný den je v areálu Památníku Vojna u Příbrami za účasti ministryně obrany České republiky Vlasty Parkanové a dalších hostů zahájena výstava „Bojovníci proti totalitě“. Expozici

náměstek á ě t k hejtmana h jt Středočeského Stř d č kéh krak je Josef Vacek, Václav Kasík za Český rozhlas a Karel Spurný a Lenka Poláková z České televize. Pro ceny si přicházejí ti nejlepší v kategorii audio dokumentů. Nejprve třetí v pořadí, studenti z Gymnázia Františka Procházky Sušice, následují reprezentanti Základní školy Boženy Němcové v Opavě a pak vítězové, žáci 8. A ze Základní školy a Gymnázia Jiřího Gutha-Jarkovského. Devítičlenný natáčecí tým (Vendula Zelenková, Veronika Poktudová, Sarah Christnsenová, Veronika Kapustová, Barbora Štulíková, Laura Beranová, Lucie Berkovcová a Tereza Panošková) na čele s produkční Šárkou Urbanovou připravil patnáctiminutový životní příběh o bývalém příslušníkovi pomocných technických praporů, vnukovi slavného českého olympionika, Jiřím Guthovi-Jarkovském. „Natáčení bylo nesmírně zajímavé. Navštěvovaly jsme ho v bytě a vždy nám vyšel maximálně vstříc. Jeho životní příběh nás velice zaujal,“ konstatuje mladá produkční. „Pétépák“ Jiří Guth-Jarkovský má jen slova chvály: „Je obdivuhodné, s jakou vervou se do natáčení pustily. Svým zájmem o období totality i moje privátní nesnáze mě děti mile překvapily.“ Vyhlašuje se cena veřejnosti. Po oznámení výsledků se nejvíce radují gymnazisté ze Sušice. Jejich video dokument „Velezrada“ o odsouzené mladistvé Jarmile Šmídové porota určila za vítězný. 4

K projektu „Bojovníci proti totalitě pohledem dětí“ byly vytvořeny webové stránky (www.bojovniciprotitotalite.cz), na kterých jsou zveřejněny školy, které se účastnily projektu, i jejich soutěžní práce. Kromě toho vybrané snímky budou prezentovány v Českém rozhlase. Česká televize odvysílá soutěžní díla a zevrubný dokument o tomto mediálním projektu, a to v rámci komponovaného večera k výročí 17. listopadu. „Mám z toho nesmírnou radost. Projekt má hluboký smysl, protože propojuje různé generace. Zaznamenává osudy lidí, kteří za pár let z tohoto světa odejdou. Jedná se o jednu z posledních možností zdokumentovat životy protitotalitních

připravil Vojenský historický ústav Praha ve spolupráci s Vojenským ústředním archivem a Agenturou vojenských informací a služeb. Autory výstavy jsou Tomáš Jakl, Ivo Pejčoch, Jiří Plachý a Daniel Povolný. Výstava na čtyřech desítkách panelů zachycuje formy odboje proti komunistickému režimu. Návštěvníci se mohou na prezentačních panelech seznámit s charakteristikou odboje a na příbězích jednotlivců s dramatickými životními osudy poznat hloubku a rozsah boje proti totalitnímu systému v průběhu čtyřiceti let komunistického režimu. Expozice je rozdělena do pěti tematických celků umístěných v několika

místnostech jedné z budov Památníku Vojna. Po vstupním bloku charakterizujícím formy odboje v různých historických etapách prochází návštěvník sály zaměřenými na politické procesy, dále na útěky přes „železnou oponu“, perzekuci důstojnického sboru a vojáků základní služby. V poslední místnosti lze zhlédnout panely popisující zahraniční odboj s jeho vojenskými aspekty. Vedle nejvýznamnějších osobností odboje, jakými byly například Milada Horáková nebo Heliodor Píka, se přítomní mohou seznámit i s méně známými hrdiny a oběťmi totalitního režimu, kterými byli Josef Pohl, František Bogataj nebo Alois Jeřábek. „Otevřením výstavy ,Bojovníci proti totalitě‘ v prostorách Památníku Vojna vzdáváme hold všem, kteří prošli zdmi tohoto tábora. Věřím, že tuto expozici, jež bude formou bezplatné dlouhodobé zápůjčky od Ministerstva obrany ČR poskytnuta příbramskému Hornickému muzeu, navštíví velmi mnoho lidí. Mladá generace obzvlášť,“ uvedla krátce před slavnostním přestřižením pásky ministryně obrany České republiky Vlasta Parkanová. Ředitel Vojenského historického ústavu Praha plukovník Aleš Knížek ocenil fakt, že se výstavu „Bojovníci proti totalitě“ podařilo umístit do dobových baráků, kde tehdejší vězni žili. „Už jenom samotná představa, že tady budete pobývat, je velice skličující. Jedná se o podobu, která zejména mladším generacím ukazuje reálnou podstatu komunistického teroru padesátých let,“ říká ředitel VHÚ a pokračuje: „Výstava pojednává o době, která je velmi temná. Dnes se snažíme tyto

časy znovu dostat na světlo a vysvětlit veškeré nespravedlnosti, jež se tenkrát děly. Lidí, kteří táborem Vojna prošli, je mnoho, a tudíž nelze prezentovat osudy všech těch, kteří na vlastní kůži zažili zločiny totality a rozhodli se proti nim bojovat. Jinými slovy, zveřejňujeme zde příběhy pouze několika výjimečných osobností.“

CELOREPUBLIKOVÉ PUTOVÁNÍ

U příležitosti slavnostního vyhlášení výsledků projektu „Bojovníci proti totalitě pohledem dětí“ bylo v areálu Památníku Vojna instalováno sedm výstav. Kromě již zmíněné výstavy „Bojovníci proti totalitě“ se jednalo o putovní výstavu Konfederace politických vězňů, dále o informační panely nesoucí názvy Totalita pohledem dětí, Osudy našich sousedů, Armáda České republiky v misích, Obrázky dětí v rámci festivalu Mene Tekel a Expozice Royal Air Force (RAF). Putovní výstava k projektu „Bojovníci proti totalitě pohledem dětí“ zahájila svou celorepublikovou pouť počátkem června ve Zlíně, konkrétně na Mezinárodním festivalu filmů pro děti a mládež. Cílem je motivovat k účasti v projektu další základní školy a gymnázia v České republice, protože se počítá s jeho pokračováním i v příštím roce. „Tato výstava je jedním ze způsobů, jak upozornit širokou veřejnost na nebezpečí, které v sobě skrývají totalitní režimy. Usilujeme proto o to, aby se výuka o zločinech komunistické totality stala nezbytnou součástí výuky historie na základních školách a gymnáziích,“

uvedla Naděžda Kavalírová, předsedkyně Konfederace politických vězňů, jež výstavu realizuje společně s Ministerstvem obrany ČR. Její kolegyně z KPV Anna Honová k tomu dodává: „Pokud nebude mladá generace znát minulost, je odsouzena k jejímu opakování.“ Putovní výstava, společně se soutěžními dokumenty, postupně zavítá do dalších měst v České republice. Po Zlínu a Památníku Vojna u Příbrami to do konce září letošního roku ještě budou Moravská Třebová, Praha, Hlinsko, Liberec, Uherské Hradiště, Hradec Králové, Chrudim, Hranice, Opava, Ostrava, Český Krumlov a České Budějovice. O dalších místech putovní výstavy k projektu „Bojovníci proti totalitě pohledem dětí“ se v současné době jedná. Zájem o expozici přibližující boj proti nacistické a komunistické totalitě je veliký.

5

Text: Věra ČERNÁ Foto: Jiří HOKŮV

V pondělí 16. června se ministryně obrany Vlasta Parkanová setkala s dětmi a učiteli hnutí „Na vlastních nohou“ a také s válečnými veterány druhé světové války.

Text a foto: Andrej ČÍRTEK

Ve dnech 12. a 13. června se v Bruselu konalo formální zasedání ministrů obrany NATO. Českou republiku zastupoval první náměstek ministryně obrany Martin Barták, kterého doprovázel náčelník Generálního štábu Armády ČR generálporučík Vlastimil Picek.

Ministři obrany intenzivně jednali o zahraničních operacích Severoatlantické aliance. Shodli se na tom, že mise KFOR, která zajišťuje bezpečnost v Kosovu, bude pokračovat a zůstane garantem bezpečnosti a stability v oblasti západního Balkánu. Vyjádřili odhodlání, aby v Kosovu působila i efektivní policejní mise. V tuto chvíli se vnitřní bezpečností a budováním právního státu v Kosovu zabývá mise OSN UNMIK, která bude 6

postupně ě během lét ta vystřídána v st vy s řídána misí léta EU pod názvem EULEX. V rámci mise EULEX vyšle Evropská unie do Kosova 1300 policistů, soudců a státních zástupců, kteří se budou podílet na budování efektivní policie a justice v nezávislém Kosovu. Česká republika má v Kosovu vůbec nejpočetnější vojenský kontingent v zahraničí. Mandát na letošní rok umožňuje, aby v KFOR bylo nasazeno až 550 českých vojáků. Další diskutovanou operací bylo nasazení sil ISAF v Afghánistánu. I tato operace je pro Severoatlantickou alianci prioritou. Česká republika má v misi ISAF letos až 415 vojáků. Kromě toho bude na jihu Afghánistánu působit i stočlenný kontingent speciálních sil v rámci operace Enduring Freedom. Ministři obrany v projevech zdůraznili nutnost posílení mise, většího zaměření na rekonstrukční působení a výcvik afghánské armády a policie a konečně nutnost větší kooperace mezi aktéry, kteří v Afghánistánu působí, tedy NATO, EU a OSN. Česká republika ústy náměstka Martina Bartáka oznámila, že se zaměřuje na budování vrtulníkového letectva Afghánské národní armády. Postupně je Afghánistánu předáván dar

dv d dvanácti anácti nadbytečných nadbytečn čnýc čn ých vrtulníků z vý ýc výzbroje Armády ČR. „Mám tu čest oznámit, že právě dnes jsme Afgháncům předali tři další stroje,“ oznámil ministrům obrany náměstek Barták na jednání 13. června. Ve čtvrtek 12. června proběhlo ve večerních hodinách bilaterální jednání mezi delegací České republiky a USA, které se zabývalo zejména smlouvou o statutu sil, která je součástí dohod týkajících se možného umístění radaru protiraketové obrany v České republice. Americkou delegaci vedl náměstek ministra obrany USA Daniel Fata. „Česká strana nedávno poslala své stanovisko k otázce daní a poplatků, kterou zbývá ve smlouvě o statutu sil vyjednat. Američané v současné době toto stanovisko studují,“ uvedl po jednání náměstek Barták. Dalším důležitým tématem bylo společné působení amerických a českých vojáků v Afghánistánu. Náměstek Barták poděkoval za pomoc, kterou Spojené státy České republice poskytly, konkrétně zmínil lehká obrněná vozidla Humvee, bez kterých by nebylo možné působení českého provinčního rekonstrukčního týmu v provincii Lógar.

Dětské stonožkové hnutí „Na vlastních nohou“ spolupracuje s armádní armádními jednotkami působícími v mírových misích od roku 2000. Během osmileté kooperace s resortem obrany se podařila zrealizovat celá řada projektů zaměřených především na oblast školství a zdravotnictví ve válkou postižených zemích. Pomoc od Stonožky přicházela krok za krokem do Bosny a Hercegoviny, Kosova, Iráku a Afghánistánu. Postupně se do hnutí zapojily stovky a tisíce dětí a desítky učitelů ze škol v celé České republice. Druhováleční veteráni se podíleli na stonožkovém projektu „Veteráni do škol“, jenž měl umožnit žákům základních škol setkat se s lidmi, kteří bojovali za svobodu a jejichž životním krédem je odvaha, skromnost a vlastenectví. Podle reakcí kantorů se někdy až neuvěřitelné osobní příběhy přímých účastníků války u dětí setkaly s velkým zájmem. „Když paní ministryně Parkanová vloni na jaře navrhla projekt veteráni a školy, i můj osobní život to změnilo. Dlouhé hodiny a dny jsem měla možnost trávit s veterány. Čas s nimi znamenal opravdu jinou dimenzi v poučení a zamyšlení.

Děti ve školách pochopily, že kdyby nebylo obětavých lidí lidí, kteří bojovali za naši svobodu, možná by nepřežili jejich prarodiče, a tím pádem by se možná ani ony nenarodily. A tak si také uvědomily, že odpovědnost za náš svět leží na každém z nás,“ ohlédla se za celým projektem prezidentka stonožkového hnutí Běla Gran Jensen. U příležitosti slavnostního setkání bylo vyhlášeno deset nejlepších dětských slohových prací na téma druhá světová válka a její hrdinové, které vznikly

na základě školních besed s veterány. Za dlouholetou spolupráci byly ministryní obrany rovněž oceněny vybrané učitelky zapojené do stonožkových aktivit. „Jsem ráda, že se tu dnes všichni můžeme setkat. Běh života a běh času je neúprosný, a proto setkávání nejmladší a nejstarší generace je dobré podporovat. Ti nejstarší mohou těm nejmladším předat mnoho užitečného. Chtěla bych především poděkovat všem našim veteránům, kteří projektu věnovali svůj čas a energii,“ řekla Vlasta Parkanová.

7

BRIGÁDNÍ KIM 100

Vraťme se ale k přípravě Battle Group. Jeho základ tvoří příslušníci 4. brigády rychlého nasazení. Svoje hlavní místo velení FHQ (Force Headquarters – velitelství úkolového uskupení) rozvinuli v prostoru Sedlec. Jedná se o moderní stavebnicové seskupení stanů s nafukovací konstrukcí a vozidel s potřebným technickým vybavením. Náčelník štábu 4. brn pplk. Milan Schulc oceňuje právě jednoduchost sestavování těchto typů velitelství, od hlavního na brigádní úrovni až po taktické na úrovni roty. A právě na nich jsou letos prvně testovány nové spojovací prostředky,

Text: Jaroslav PAJER Foto: Radko JANATA

Po polní cestě pod kopcem Plešivec ve vojenském výcvikovém prostoru Hradiště projíždí nenápadný landrover s malým přívěsem. Poblíž lesa zastavuje. Za pár okamžiků se z jeho nitra ozývá známá volací fráze pro navázání spojení s nadřízeným.

Cvičení spojovacích jednotek Network Challenge 2008 otestovalo unikátní schopnosti moderně vybavených taktických míst velení „Naším úkolem je vybudovat spojení jak velmi krátkými, tak krátkými vlnami s hlavním místem velení,“ říká velitel osádky vozidla pprap. Jan Řízek, jinak velitel taktického místa velení TAC 2. „Toto pracoviště je vlastně pracovištěm velitele roty. Odtud by řídil svoji jednotku a měl také spojení s nadřízeným. Přijeli jsme sem, abychom navázali spojení s velitelstvím praporu. Už to funguje. V opačném případě bychom vybudovali stožáry, které nám umožní spojení na větší vzdálenost.“ 8

Obdobných úkolů plnily spojovací jednotky na cvičení Network Challenge 2008, které se odehrávalo ve dnech 9. až 13. června, desítky. Celkově se výcviku účastnilo 276 osob ze 17 vojenských útvarů a zařízení, které pracovaly na 77 kusech techniky.

PŘÍPRAVA NA BATTLE GROUP

„Network Challenge 2008 je odborné taktické cvičení spojovacího vojska, které je zaměřeno na plnění úkolů spojených

především s prověrkou schopností Battle Group Evropské unie, jež budeme mít v pohotovosti v příštím roce,“ vysvětluje řídící cvičení plk. gšt. Jan Kaše, ředitel sekce KIS MO-náčelník spojovacího vojska. „Testujeme zde unikátní schopnost – vybudování míst velení taktického stupně, na kterých jsou implementovány nové prostředky spojení a komunikací, to znamená OTS (operačně-taktický systém) velení a řízení a OTS ONI (pro operace nízké intenzity). Oba systémy byly nedávno akreditovány pro přenos informací až do stupně tajné.“ Další specialitou cvičení bylo, že se ke spojení mezi místy velení využívaly satelitní kanály, které umožňují komunikaci a přenos dat na velké vzdálenosti. Bojové uskupení Battle Group EU budou od 1. července 2009 stavět kromě naší armády také Ozbrojené síly Slovenské republiky. Proto byli součástí

řídícího štábu také slovenští vojáci. „Jsme začleněni do pracovních skupin, kde se účastníme plánovacího procesu i vyhodnocování plněných úloh,“ uvádí podplukovník Viliam Ažaltovič, Ažalt vedoucí slovenské skupiny. „Ověřu „Ově „Ověřujeme rovněž interoperabilitu rádiových h stanic. Naše jednotka je umístěna ve vvýc výcvikovém prostoru Biela Hora u Michalovců. Michalo ov Zkoušíme jak přenos hlasu, tak přen nos dat.“ přenos Druhým hlavním úkolem úko ole letošního cvičení Network Challenge Challeng ge bylo prověřit připojení přístupového uz uzlu zlu velitelského stanoviště vrtulníkové letky le etk pro satelitní komunikační i datové é spojení mezi Českou republikou a pros prostorem sto nasazení. To proto ní proto, že se v příš příšt příštím roce počítá s použitím naší vrtulníkové jednotky v afghánské misi ISAF. tzv. komunikační a informační moduly, jež nesou označení KIM 100 a KIM 10. „KIM 100 je prostředek určený pro zabezpečení místa velení brigádního typu,“ objasňuje náčelník řídícího štábu Network Challenge 2008 plk. Jaroslav Hrevúš, vedoucí oddělení operačního použití KIS ze sekce KIS MO. „Umožňuje nám vytvořit lokální sítě pro neutajované i utajované informace, internetovou síť a propojení pomocí satelitního nebo radioreléového kanálu v rámci bojového uskupení. Dále je schopen vytvořit telefonní sítě – jak utajovanou, tak neutajovanou. A na bázi automatizovaného systému velení a řízení nám dovoluje předávat rozkazy a různé formalizované dokumenty mezi jednotlivými místy velení.“ 9

ZA HODINKU POUHOU

Je 14.10 hodin a nad Trmovským vrchem se objevuje vrtulník. Z jeho útrob postupně vyskakuje několik pětic parašutistů. Mají za úkol na zemi zabezpečit prostor, kde se má vybudovat taktické místo velení roty. Během necelých dvaceti minut zajišťují vnější i vnitřní perimetr. Vrtulník se opět vrací. Tentokrát usedá do středu střeženého prostranství a vojáci z něj cosi vykládají. „Taxi na místě, taxi na místě,“ sděluje velitel předsunuté jednotky nadřízenému velitelství. A vojáci zahajují stavbu jednoduchého polního taktického místa velení, ve kterém zprovozňují komunikační a informační modul KIM 10. V 15.10 hlásí velitel skupiny hotovo. „KIM 10 je prostředek, který používáme především na nižším stupni velení,“ popisuje plk. Jaroslav Hrevúš. „To proto, že je lehce přepravitelný, uložený v bednách, které unesou buď jeden nebo dva vojáci. Umožňuje nám rychle vytvořit komunikační prostředí a přenos informací – hlasu i dat – na hlavní místo velení v utajeném i neutajeném režimu na velkou vzdálenost. Kromě toho se na taktickém stupni používá také bojový vozidlový informační systém – BVIS, který umožňuje spojení a výměnu informací s mobilní technikou.“ „Spojení pro Battle Group Evropské unie je vyřešeno,“ dodává k tomu jeho nadřízený plk. Jan Kaše. A jak dnešní schopnosti spojovacího vojska posuzuje náčelník Generálního štábu generálporučík Vlastimil Picek, jehož původní odborností je právě spojařina? „Za těch sedm roků, co nejsem náčelníkem spojovacího vojska, se v této oblasti udělal ohromný kus práce. Když jsem byl ve funkci, tak jsme se spojovacími prostředky začínali na úrovni praporů. V současné době je postaven spojovací uzel brigádního úkolového uskupení kompletně na nové technologické bázi a je zabezpečen i po stránce krypto, což znamená, že je možné vést hovory až do stupně tajné.“

10

KIM 100 Komunikační a informační modul KIM 100 je určen pro velitelství mise na úrovni brigády. Umožňuje vybudovat neutajené a utajené telefonní spojení v místě velitelství s propojením k podřízeným jednotkám i do jiných komunikačních systémů včetně internetu, vytvořit datovou síť LAN velitelství s utajeným propojením do LAN podřízených jednotek. Souprava se skládá ze dvou kontejnerů ISO 1C. Kontejner I mimo jiné obsahuje: „ radioreléovou stanici RR300 nebo radioreléovou stanici RR2200, „ blok optických linkových zakončení BOLZ 100M1, „ blok šifrátoru, „ mobilní VKV rádiovou stanici RF1350, „ přijímač družicové navigace GPR22A, „ krátkovlnnou rádiovou stanici R150S, „ server OTS VŘ PozS, „ server Internet, „ digitální taktický přepojovač DTP 100, „ trunkové rádio TETRA. Kontejner II, pracoviště operátorů, je mimo jiné vybaven: „ digitálním telefonem Elmeg CS4120, „ analogovým telefonem Euroset 5020, „ kontrolním přijímačem AR 5000, „ úschovným trezorem pro stupeň „T“, „ skartovacím strojem pro stupeň „T“, „ síťovou laserovou černobílou tiskárnou, „ inkoustovou barevnou tiskárnou, „ multifunkční síťovou tiskárnou.

KIM 10 Komunikační a informační modul KIM 10 je přenosná souprava pro spojení v rámci OTS VŘ při vedení operací nízké intenzity na úrovni samostatné jednotky. Umožňuje automatické neutajené a utajené telefonní spojení, vytvoření datové sítě LAN s neutajeným a utajeným propojením, vybudování vnitřního telefonního a datového rozvodu velitelství podřízené jednotky. KIM 10 mimo jiné obsahuje: „ mnohokanálovou radioreléovou stanici RR300 nebo radioreléovou stanici RR2200, „ blok šifrátoru, „ server počítačové sítě LAN, „ digitální telefon TPD 97, „ analogový telefon TPA 97, „ IP telefon CISCO 7960G EnviroXtreme, „ digitální taktický přepojovač DTP 10, „ laserovou černobílou tiskárnu, „ zodolněný notebook s příslušenstvím a GPS, „ základní soupravu nářadí s multimetrem. Podle VTÚLaPVO Praha a http://www.brigadyr.net

Text a foto: Mira TŘEBICKÁ a Tomáš HRDINA

Ve dnech 15. až 21. června 2008 navštívil náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Vlastimil Picek spolu s brigádním generálem Miroslavem Bálintem – zástupcem náčelníka Generálního štábu – ředitelem Společného operačního centra MO Spojené státy americké. Návštěva se uskutečnila na pozvání velitele Velitelství NATO pro transformaci generála Jamese N. Mattise. Generál Picek se po příletu setkal v Pentagonu se zástupcem předsedy Sboru náčelníků štábů ozbrojených sil Spojených států amerických generálem Jamesem E. Cartwrightem. Hlavním tématem jednání byla spolupráce obou armád v zahraničních misích. Poté česká delegace položila věnec u hrobu Neznámého vojína na vojenském hřbitově v Arlingtonu. Při setkání s představiteli Národní univerzity obrany (National Defence University) ve Washingtonu poděkoval generálporučík Vlastimil Picek za vynikající spolupráci s Armádou České republiky v rámci Mezinárodního vojenského vzdělávacího a výcvikového programu Spojených států amerických (IMET) a seznámil je s plukovníkem Josefem Kopeckým, kterého česká armáda vyslala k ročnímu studiu na této univerzitě. Generál Picek byl jejími představiteli ujištěn o vynikajících schopnostech příslušníků AČR, kteří univerzitu v minulosti vystudovali. Dalším zastavením generála Picka bylo jedno z hlavních velitelství ame-

rických ozbrojených sil TRADOC v Norfolku, které je rovněž hlavním velitelstvím pozemních sil a odpovídá za nábor, výcvik, přípravu a vzdělávání vojáků. Seznámil se zde se systémem přípravy budoucích velitelů, prováděním výcviku a stanovováním standardů pro koncepční rozvoj a výstavbu pozemních sil v dlouhodobém horizontu. Na závěr setkání předal Vlastimil Picek, za účasti zástupců velení TRADOC generálporučíka Davida P. Valcourta a brigádního generála Anthony G. Crutchfielda, Medaili AČR prvního stupně styčnému důstojníkovi Armády České republiky v TRADOC plukovníkovi Júliu Kováčikovi. Česká delegace v čele s generálem Pickem se v dalších dnech zúčastnila Joint Warfighting Conference a navštívila expozice firem podporujících zbrojní průmysl v USA, jež byly součástí této konference. Na závěr návštěvy přijal náčelníka Generálního štábu Armády České republiky generálporučíka Vlastimila Picka velitel Velitelství NATO pro transformaci

generál James N. Mattis a seznámil ho se strukturou a působností tohoto velitelství a také s působností velitelství U.S. JFCOM, jehož je rovněž velitelem. Oba představitelé spolu hovořili o transformaci Armády České republiky s výhledem do příštích let. Generál Mattis jako zajímavost uvedl neustálé navyšování amerického armádního rozpočtu v porovnání s evropským trendem snižování a transformaci AČR zhodnotil jako jednu z nejlépe prováděných transformací. Rovněž ho zaujala publikace s názvem Transformace AČR, kterou označil za konkrétní, jasnou a srozumitelnou. Dále generál Mattis pozitivně hodnotil působení jednotek a sil Armády České republiky v zahraničních misích, především v Afghánistánu, a širokou spolupráci s jednotkami USA. „Velice si vážím vašeho pozvání, pane generále, a možnosti vyměnit si osobně názory, pohledy a zkušenosti. Pro mě byla tato návštěva velmi přínosná. Roli tohoto velitelství vnímám jako nezastupitelnou,“ řekl generál Picek před odletem do vlasti. 11

Text a foto: Tomáš SOUŠEK

Účast českých pilotů na prestižním letovém kurzu v rámci Tactical Leadership Programme se pomalu stává tradicí. Další dva příslušníci 212. taktické letky z Čáslavi jej absolvovali letos v červnu. Vedle strojů L-159 Alca, které létaly na TLP již potřetí, si svou premiéru na belgické letecké základně Florennes odbyly také stíhací letouny JAS-39C Gripen z 211. taktické letky, pro něž to bylo vůbec první velké zahraniční cvičení.

Čtyřtýdenní letové kurzy jsou asi nejviditelnější částí programu TLP. Organizují se zpravidla šestkrát do roka, vždy v belgickém Florennes. Cvičení, jehož se letos účastnily české alky i gripeny, již neslo označení TLP 2008-3 12

a ko kona konalo nalo lo se se od 19. 1 19 9. května kkvě větn tna a do 13. 1 13 3. ččer června. ervn vna. a Vedle českých strojů zde působily také letouny F-16 z Turecka a Itálie, Rafale a Mirage 2000 z Francie, AMX z Itálie,

F-18 a EF-2000 ze Španělska a F-4 z Turecka. Pravidla TLP říkají, že každého letového kurzu se může účastnit maximálně 24 strojů. Jednotky proto na cvičení posílají zpravidla dvě osádky a dva letouny, doplněné případně

záložní o zá zálo ložn žníí stroje. stro st roje je. Pokaždé Poka Po každ ždé é je tak tak na na TLP TLP zastoupeno široké spektrum typů letec letecké techniky, díky čemuž je výcvik mnohem pestřejší.

střídá skutečná elita NATO – ve všech případech jde o piloty, kteří mají za sebou řadu bojových letů při různých ozbrojených konfliktech po celém světě. Program kurzu má pevně danou osnovu, jejímž základem je patnáct „bojových“ misí. Náročnost operací se postupně zvyšuje – zpočátku jde o lety ve formacích šesti až osmi letounů proti omezenému počtu protivníků, ke konci cvičení již startuje všech 24 strojů, na něž nepřítel číhá nejen ve vzduchu, ale i na zemi či na moři v podobě jednotek protivzdušné obrany. Některé mise se provádějí také za podmínek elektronického rušení. Jednoznačně největší důraz je při těchto kurzech kladen na přípravu a plánování jednotlivých misí. Oproti O jiným velkým leteckým cvičením N NA NATO je však celý tento proces výrazně výrazn ně zkrácený, a tudíž mnohem náročnějš ší. Základním náročnější. dokumentem je i zde rozkaz rozka az k letu ATO (Air Task Order). Zatímco jijinde ind jej osádky dostávají s jednodenním m předstihem, p seznamují na TLP se s ním seznam ují až v den, provedena. Na příkdy má být operace proved provede pravu je tak mnohem méně času, v podstatě jen několik málo hodin. Účastníci kurzu pracují v maximální míře samostatně s tím, že instruktoři TLP na jejich činnost jen dohlížejí a zasahují pouze v nejnutnějších případech. Piloti se teprve po obdržení ATO dozvědí, který z nich byl na danou misi vybrán jako velitel. Ten pak koordinuje celé plánování. Jednotlivé fáze letu si piloti

O české gripeny byl na cvičení velký zájem, jejich piloty však trápí některá omezení rozdělují tak, že zatímco někdo plánuje trať k cíli, jiný má na starost třeba tankování za letu a další samotné provedení útoku na určený cíl. Vzhledem k omezenému času není finální plán nikdy naprosto dokonalý, nicméně i tak zaručuje splnění zadaného úkolu. Poté co se na společném briefingu jednotlivé části plánu spojí, přenesou se nejdůležitější údaje na speciální kartu, podle níž pak piloti postupují při samotném letu. Ve stručných bodech jsou zde uvedeny veškeré časy pro každou fázi operace, stanovené tratě a výšky letu a také informace sloužící k bezpečnému spojení, jako jsou všechny frekvence a různá kódová slova, jež komunikaci omezují na nezbytné minimum. Tím plánovací proces prakticky končí. Osádky mají ještě nějaký čas k naprogramování dat do palubních počítačů, avšak do vzletu již zbývají zpravidla jen minuty.

K FREGATĚ SE NEDOSTALI

„Pokud jde o samotné používání našich letounů L-159 Alca, nejčastěji zde plníme roli takzvaných strikerů, tedy úkoly Air To Ground, při nichž jsme

nasazováni proti různým pozemním cílům. Pochopitelně vzhledem k menší rychlosti alky oproti jiným typům je nutné pečlivě naplánovat přílet k cíli tak, abychom nad ním byli přesně ve stanovený čas,“ říká nadporučík Martin Jambor, jeden z účastníků letového kurzu TLP. Jiným typem úkolů, pro něž se alka dobře hodí, je například blízká ochrana dopravních letounů. „Scénář jedné mise byl takový, že vznikla potřeba urychlené evakuace pozorovatelů OSN ze země, která představuje nukleární nebezpečí, a vzápětí zničit zařízení na výrobu jaderných zbraní. Naším úkolem byl doprovod španělského dopravního letounu Casa, který zmiňované pozorovatele převážel a jemuž hrozilo nebezpečí jak ze země, tak ze vzduchu. Shodou okolností v roli protivníka letěly i české gripeny, nicméně nakonec se nám podařilo misi splnit,“ doplňuje npor. Jambor. Zajímavostí kurzů TLP je jistě také skutečnost, že na rozdíl od jiných cvičení probíhají veškeré operace za plného letového provozu. Cvičící piloti se ve vzduchu potkávají s civilními letouny na běžných komerčních linkách nebo i s jinými vojenskými stroji. Vedle svých „bojových“ úkolů tak mají ještě

PLÁNOVÁNÍ V ČASOVÉ TÍSNI

Letové kurzy TLP jsou určeny pro zkušené letce aliančních armád, kteří mohou být po jejich absolvování nasazeni jako velitelé leteckých operací v reálné bojové situaci. V roli instruktorů se zde 13

jednu starost navíc, protože bezpečnost stojí vždy na prvním místě. Většina letů v rámci cvičení směřuje nad území Velké Británie, případně nad Francii či další evropské země. Výjimkou nejsou ani dlouhé lety nad moře. Bohužel, zde se také projevují omezené možnosti českých letounů. „Součástí některých misí je například doplňování paliva za letu. Alka tuto schopnost nemá, a tak jsme se například nemohli zúčastnit útoku na vojenskou fregatu. Do plánování jsme se sice zapojili, ale k lodi jsme už

neletěli,“ vysvětluje nadporučík Martin Jambor. Podle jeho slov chybí L-159 další vybavení, jako například kódovaná radiostanice či speciální mód palubního odpovídače. Při cvičení se dají tyto nedostatky ještě obejít, ovšem při skutečném bojovém nasazení už nikoliv. Létání představuje na TLP jakousi třešničku na dortu. Ani po přistání si však piloti nemohou oddechnout. Čeká je totiž náročný program vyhodnocení celé operace. Na prvním velkém debriefingu hodnotí instruktoři ranní plánování celé skupiny. Účastníkům kurzu vysvětlují, kde udělali chyby a kde by se mohli zlepšit. Mnohé chyby si piloti uvědomí již během samotného letu, když zjistí, že plán v některých místech nefungoval tak, jak si představovali. Na druhém debriefingu se pak vyhodnocují bojové výsledky každé mise. Pro tyto účely se používá speciální záznamové zařízení FPR (Flight 14

Profile Recorder). Jde v podstatě o jednoduchý kontejner podobný trupu protiletadlové řízené střely, který se instaluje na zbraňové závěsníky letadel. Zařízení uvnitř zaznamenává veškeré parametry letu, jež se po přistání stahují do centrálního počítače. Výsledkem je jednotný obraz, z něhož lze přesně vyčíst, kde se každý stroj pohyboval v konkrétní čas a také s jakou pravděpodobností zničil cíl. Teprve po tomto rozboru mají osádky volno. Většinou jen tak tak stihnou večeři, když už předtím museli obětovat oběd. Druhý den se vše znovu opakuje.

PREMIÉRA GRIPENU

Jak již bylo řečeno v úvodu, do letového kurzu v rámci Tactical Leadership Programme se letos poprvé zapojily také české letouny JAS-39C Gripen. Čtyři jejich piloti sice neabsolvovali kompletní

výcvik velitelů leteckých operací, ale plnili zde roli protivníků pro účastníky kurzu. Určitou výhodou byl bezesporu fakt, že jakožto příslušníkům takzvaného „Red Teamu“ hradila veškeré náklady včetně leteckého paliva belgická strana. Samotný kurz si naopak musí každá jednotka uhradit. Hlavním přínosem bylo, že piloti gripenů se vůbec poprvé dostali k plánování velkých leteckých operací v mezinárodním prostředí. Až dosud totiž byli vytíženi vlastním výcvikem a zejména udržováním hotovosti v rámci systému protivzdušné obrany NATINADS. Gripen je víceúčelový stroj, a proto je určitě správné snažit se rozšiřovat možnosti jeho použití. Činnost „protivníků“ je na cvičení v mnohém odlišná od přímých účastníků kurzu. „Plánování jednotlivých misí máme ulehčené, neboť dostáváme přesnější zadání, které vychází z osnovy TLP. Navíc vždy plníme jen úkoly vzdušného boje, a tak nemusíme kombinovat více rolí najednou,“ uvádí kapitán Jiří Pospíšil, pilot 211. taktické letky. Příslušníci Red Teamu tím pádem mají mnohem užší mantinely. Mají přesně stanovené prostory, v nichž se mohou pohybovat, a také časy, v nichž musejí napadnout hlavní balík letadel. Omezení jsou také v použití výzbroje, kdy piloti často nemohou využít všech schopností svého stroje. Navíc leckdy neletí takříkajíc sami za sebe, ale imitují třeba jiné, méně výkonné typy. Určitou volnost mají až pří závěrečné taktice během samotného střetu s protivníkem. Gripeny budily na TLP značnou pozornost už jen proto, že šlo o jejich první vystoupení na větším leteckém cvičení. Nicméně i když jde o jeden

z nejmodernějších stíhacích strojů současnosti, jeho české piloty limituje některé chybějící vybavení a schopnosti. Problém se ukázal například v případě datového spojení TIDLS, které umožňuje sdílení informací mezi letouny podobně jako alianční systém Link 16. Zjednodušeně řečeno, pilot jednoho letounu může vidět informace z jiného stroje, aniž by sám třeba zapínal palubní radiolokátor. Jenže systém TIDLS ke spojení používá jednu ze dvou radiostanic gripenu. V rámci větších leteckých operací jsou však dvě radiostanice nezbytné, protože piloti musejí komunikovat jednak v rámci svého roje, jednak s celým balíkem, případně s dalšími složkami, jako jsou třeba letouny systému AWACS. Piloti gripenů tak de facto nemohou datalink používat, protože by jim zbyl už jen jeden kanál k hlasové komunikaci, což je na akcích jako TLP nepřípustné. „Jako další velké omezení se ukazuje neschopnost tankování paliva za letu. Naše gripeny sice jsou tímto zařízením vybavené a celý systém byl již vyzkoušen a certifikován, ovšem zatím se u nás s výcvikem ani nezačalo. Bohužel velká část misí na TLP je plánována tak, že se se vzdušným tankováním počítá. Pro nás to pak znamená, že řadu úkolů nemůžeme plnohodnotně a někdy vůbec splnit,“ doplňuje kpt. Pospíšil. Na druhou stranu je třeba zmínit, že výcvik k doplňování paliva za letu by byl

finančně velice náročný, protože piloti by jej museli provádět pravidelně a často, aby splňovali podmínky pro tento úkol. A česká armáda by tak musela zaplatit nejen vlastní lety gripenů, ale hlavně letový čas tankovacích letounů některého z aliančních spojenců. Poslední nedostatek nestojí ani tak na penězích jako spíše na určité byrokracii. Gripeny totiž stále nemohou používat záznamové zařízení FPR. Přitom prostředek je zcela autonomní a z letounu jako takového si bere jen elektrickou energii, jinak do systémů stroje nijak nezasahuje. Ovšem stále ještě nebyl pro gripen certifikován, a tak se používat nesmí. Zatímco pozice ostatních účastníků

bojových letů na TLP byla ihned viditelná na velkoplošné tabuli, museli piloti gripenů svou polohu odečítat z vlastních záznamů a na tabuli pak označovat malým magnetem. Snižovalo to kvalitu debriefingu, a proto bude nezbytné co nejrychleji integraci FPR dokončit. I přes zmiňované potíže však česká účast na TLP přinesla další zkušenosti, jež lze uplatnit i v rámci domácího výcviku. Již nyní se na letecké základně v Čáslavi konají pravidelná cvičení zaměřená na plánování i provádění rozsáhlejších leteckých operací podle aliančních standardů. Hlavní slovo zde mají právě ti letci, kteří prošli výcvikem v Tactical Leadership Programme.

15

Text a foto: kpt. Mgr. Michal PREJZEK

I takto by se dala nazvat příprava vojáků 13. kontingentu AČR mise KFOR, kteří se v červenci letošního roku přesunou do Kosova. Zde budou po dobu následujících šesti měsíců plnit náročné úkoly k udržení míru, klidného a bezpečného prostředí pro všechna etnika a k vytváření demokratické společnosti.

Během června letošního roku probíhal ve výcvikovém prostoru Brdy jejich komplexní polní výcvik. „Ten byl ve své první části zaměřen na střeleckou přípravu z brokovnic, ručních a pěchotních zbraní, včetně házení ručních granátů,“ řekl nám k tomu náčelník operačního oddělení major Ladislav Horák. Ve druhé části se výcvik zabýval praktickou průpravou na zvládání demonstrací, 16

„ Celkem 402 vojáků 13. kontingentu AČR mise KFOR ve věkovém průměru 30 let, včetně čtyřiatřiceti žen, jehož jádro tvoří příslušníci 132. smíšeného dělostřeleckého oddílu Jince, bude v Kosovu působit do ledna příštího roku. „ Dalších 116 vojáků záložní roty ze 131. smíšeného dělostřeleckého oddílu Pardubice zůstane doma v České republice a v případě povolání velitelstvím KFOR se musí do pěti dnů přesunout do Kosova.

tzv. CRC výcvik, kontrolu propouštěcích míst, procvičení zadržovacích procedur a především na součinnost s vrtulníkem, jako je navádění na přistání, nasedání a následné vysazení vojáků v prostoru plnění úkolů. K hlavním úkolům 13. kontingentu AČR bude patřit zajištění bezpečného a klidného prostředí v prostoru odpovědnosti, boj s organizovaným zločinem

a monitorování situace podél administraSrbskem. tivní hranice mezi Kosovem a Srbskem „Pro tyto úkoly musejí být všichni vojáci perfektně vycvičeni a připraveni,“ říká velitel kontingentu podplukovník Jiří Roček a dodává: „Veškeré přípravy probíhají už od prosince loňského roku. A dát dohromady více jak pět set vojáků z dvaašedesáti útvarů a zařízení Armády České republiky není nikterak jednoduché. Proto se snažíme připravit kosovskou realitu v Brdech tak, abychom vojáky nejenom připravili a stmelili, ale zároveň prověřili jejich stav připravenosti.“ Vyvrcholením veškerých příprav se proto stalo společné odborně-taktické cvičení, během kterého vojáci procvičovali reálnou činnost všech jednotek v plnění operačních úkolů v prostoru odpovědnosti. „Jinak řečeno, šlo o scénář, který vojákům simuloval reálné situace, jež mohou v Kosovu nastat a na které budou muset včas a správně reagovat. To platí jak pro velitele, tak po posledního vojáka kontingentu,” konstatuje podplukovník Roček. A jak na tom naši vojáci skutečně jsou, se 18. června přijeli přesvědčit zástupci

Středočeského Senátu Parlamentu ČR, Střed do řízení, kraje z odboru krizového říz zen představitelé městyse Jince, Armá Armády ád České republiky a Policie České rep republiky. pu Ta vojákům KFOR společně s V Vo Vojenskou policií napomáhala ve výcviku u na zvládaní davů při nepokojích různého charakteru. Jednu ze sehraných demon demonst demonstrací měli příležitost na vlastní oči zhlédnout pozvaní hosté. „Vzhledem ke skutečnosti, že v posledním období zažili vojáci KFOR, kteří jsou nyní v oblasti Kosova nasazeni, několik demonstrací civilního

obyvatelstva, byla i tato realita zahrnuta do scénáře cvičení,“ sdělil přítomným pozorovatelům podplukovník Jan Cífka, který bude v Kosovu působit na pozici zástupce náčelníka štábu mnohonárodního úkolového uskupení Střed. „Nyní jste mohli vidět, jak se dav dožadoval vstupu do objektu a upozorňoval vojáky KFOR, že je to jejich území. Vojáci však musejí vždy přesně postupovat podle předem stanovených mezinárodních pravidel a předpisů. Zároveň musejí být vždy disciplinovaní a nesmějí se nechat vyprovokovat k neadekvátnímu

a neuváženému zásahu,“ upřesnil Jan Cífka. Demonstranti skutečně svůj tlak zvyšovali a krátce nato létaly vzduchem PET lahve a dřevěné špalíky, které během výcviku simulují kameny. Postupně se dav demonstrantů dostával do těsné blízkosti vojenského kordonu, který ho však s pomocí další zásahové jednotky vytlačil zpět do bezpečné vzdálenosti, a kordon těžkooděnců z mechanizované roty (D-COY) posléze zaujal pevnou obranu se zátarasy. Po necelé půlhodině se dav s nepořízenou rozešel. „Chvílemi jsem si pomyslel, že to snad není ani cvičení, ale skutečnost. Vojáci to opravdu nemají a nebudou mít vůbec jednoduché. Zvládnout rozvášněný dav je příliš obtížné,“ poznamenal jeden z přítomných diváků. Poté vojáci záložní roty (F-COY) prošli další simulovanou situací. Úkolem bylo zvládnutí následků po explozi nastražené výbušniny při pochůzce patroly podél administrativní hranice. Při této explozi měli vojáci řešit zranění jednoho z kolegů. Velitel patroly ihned aktivoval záchrannou operaci, do které byl zapojen pyrotechnický tým EOD určený k likvidaci jakékoliv munice a tým lékařů včetně vojenského vrtulníku Mi-17. „I tato situace může kdykoliv nastat během našeho působení v operaci Joint Enterprise a my na ni musíme být opět v plném rozsahu připraveni,“ konstatoval podplukovník Roček. 17

Text a foto: por. Andrea LANGEROVÁ, tisková mluvčí 12. kontingentu AČR v silách KFOR

Na maďarské základně Camp Vrelo se 17. června konal další výcvik na zvládání davu, jehož se zúčastnili i příslušníci 12. kontingentu AČR v silách KFOR.

Scénář akce se inspiroval srbským národním svátkem zvaným Vidovdan, kterým si Srbové připomínají výročí bitvy na Kosově poli 28. června 1389. Podle jejich mytologie tenkrát kníže Lazar zvolil pozemskou porážku, aby zajistil svému národu království nebeské. „Cvičení je přípravou na nadcházející srbský svátek,“ uvádí major Jiří Adamec, náčelník skupiny výcviku štábu MNTF-C (mnohonárodního úkolového uskupení Střed). „Podle scénáře míří nahlášená poklidná demonstrace kosovských Srbů ke kamennému monumentu Gazimestan. Situace se stává problémovou, když kosovští Albánci hodí před dav zápalné láhve...“ Jednalo se o první cvičení na zvládání davu (CRC – Crowd Riot Control), kdy pomyslní demonstranti nesměřovali agresi proti místním policistům či jednotkám KFOR, nýbrž šlo o potyčku mezi dvěma civilními skupinami. Jednotky KFOR dostaly za úkol oba davy od sebe oddělit a nedovolit jim vůči sobě jakékoliv násilí. Srbské demonstranty si zahráli čeští vojáci z mechanizované roty Delta, albánské demonstranty představovali Irové. Těžkooděnci z finské roty a z české záložní roty Foxtrot včetně našich psovodů se snažili vklínit mezi ně a oddělit je. Úkolovému uskupení, do něhož záložní rota Foxtrot patří, velel 18

J podplukovníkk Jaromír Durna, zástupce ábu u MNTF-C. MNTF C náčelníka štábu Výcviku se zúčastnili také vojáci ze slovenské mechanizované roty, jelikož Gazimestan náleží do jejich prostoru odpovědnosti. „V rámci dnešního scénáře jsme zřídili dva kontrolní body, které představují příjezdovou cestu k monumentu. Z jednoho směru přicházejí srbští demonstranti, z druhého se blíží albánští. My jim blokujeme cestu a žádáme posily,“ vysvětluje velitel slovenské jednotky kapitán Miroslav Borsuk. Zpočátku po sobě demonstranti házejí kameny simulované dřevěnými kostkami. Operace na zvládání davu se ale v okamžiku zaznění výstřelů mění

ve vojenskou, kdy je možno použít zbraně. „II na takovouto eventualitu musíme ně být připraveni. Vojáci potřebují umět zvládat všechny prostředky k zabránění nárůstu násilí,“ přibližuje cíl výcviku podplukovník Durna. Nakonec byly obě demonstrující strany za použití vodních děl rozehnány. Podle scénáře došlo také ke zranění težkooděnce, takže si poskytování první pomoci procvičili i zdravotníci. „Šlo o velmi realistický scénář a dnes jsem zhlédl jedno z nejlepších cvičení CRC. Je velmi důležité takovéto situace cvičit dál a dál,“ sdělil v závěru výcviku velitelům a organizátorům brigádní generál Gerrard Hegarty, velitel MNTF-C.

Text a foto: por. Andrea LANGEROVÁ, tisková mluvčí 12. kontingentu AČR v silách KFOR

V pátek 13. června skončila dvoudenní dobročinná akce, při níž kaplan 12. kontingentu AČR v silách KFOR nadporučík Vladimír Hudousek ve spolupráci se slovenským styčným monitorovacím týmem LMT (Liaison Monitoring Team) předal dětem z vybraných kosovských škol přes devadesát fotbalových a basketbalových míčů.

Rozzářené oči, radostné výkřiky, ba i potlesk a objímání – tak vítali kosovští školáci kaplana Vladimíra Hudouska a vojáky z týmu LMT. Těžko říct, zda děti měly větší radost z míčů anebo z konce školního roku, který jim nastal právě ve zmíněný pátek. Přesto však je faktem, že se na některých místech děcka společně s dárci pustila do krátkých fotbalových zápasů, při kterých nové balony vyzkoušela. Akce mohla být uspořádána díky sbírce, jež se uskutečnila počátkem června v kostele Panny Marie v Praze-Strašnicích. Děti, které ten den přistupovaly k prvnímu svatému přijímání, se svými rodiči přispěly na kosovské žáky sbírkou hraček i peněz. „Plyšová zvířátka, autíčka a hry rozdal nejchudším kosovským rodinám český tým LMT v našem prostoru odpovědnosti,“ vysvětluje Vladimír Hudousek. „Za vybrané peníze se pak v Kosovu nakoupilo

šedesát fotbalových a jednatřicet basketbalových míčů. A protože v českém prostoru odpovědnosti žije pouze osm registrovaných kosovských Srbů staršího věku, rozhodli jsme se, že míče rozdáme školám ve slovenském prostoru, který je multietnický.“ „Zdejší školy se v první řadě snaží dětem zabezpečit základní pomůcky, jako jsou knihy, sešity, pera či pastelky, a na sportovní a kulturní vybavení jim peníze nezbývají,“ nastiňuje nelehkou finanční situaci místního školství náčelník slovenského týmu LMT kapitán Žilinčar. Proto slovenští kolegové nejprve vytypovali nejpotřebnější albánské, srbské a ashkalské základní školy, jejichž ředitelé pak od vojáků obdrželi dva fotbalové a jeden basketbalový míč. České rodiny tak udělaly radost vzdáleným školákům z obcí Babin Most, Breznicë, Dolnji a Gornji Mazgit, Milloshevë, Kozaricë, Krusevac, Obiliq, Raskovë a mnoha dalších.

19

Text: podle prap. Pavly ADAMOVSKÉ zpracoval Jaroslav PAJER Foto: Václav SLAVÍK

Už devátý ročník součinnostního mezinárodního cvičení Patrouille-Hlídka Euregio Egrensis proběhl o víkendu 7. a 8. června v západočeském Sokolově a v durynském městečku Bad Köstritz. Spolupořadatelství akce se ujala příhraniční krajská vojenská velitelství AČR – Karlovy Vary, Plzeň, Ústí nad Labem – a zemská velitelství německého Bundeswehru v Durynsku a Sasku.

Text a foto: kpt. Sabina INTROVIČOVÁ

Základna FOB Shank v provincii Lógar je střežena dvacet čtyři hodiny denně afghánskou bezpečnostní službou ASG. V nočních hodinách je ostraha posílena příslušníky českého PRT z čety LOS. Jsou to vojáci, kteří slouží v průzkumném prostředku LOS a na americkém TOC (Tactical Operation Center). Na TOC sledují okolí základny pomocí obrazu z kamer systému ostrahy a monitorování (SOM). Kamery mají noční vidění, tudíž je možno na obrazovkách zachytit pohyb osob a vozidel do dostatečné vzdálenosti od základny i za snížené viditelnosti. V operačním centru mají také spojení s osádkou průzkumného vozidla LOS, která je schopna navádět palbu a současně s osádkami bojových vozidel pěchoty BVP umístěnými na strategických pozicích základny Shank připravenými v případě napadení bránit základnu. Při zjištění nějakého podezřelého pohybu zachyceného termokamerami průzkumného prostředku LOS nebo SOM se rozhodne na operačním centru o způsobu reakce. Jednou z možností je osvětlení místa podezřelé činnosti pomocí osvětlovacích raket nebo světlic. Další možností je vyslání příslušníků Afghánské národní policie (ANP) spolu s týmem rychlé reakce (QRT) do podezřelé oblasti. „Noční ruch kolem základny je poměrně čilý a rozhodně odporuje tvrzení, že po západu slunce se již nikdo z místních obyvatel nepohybuje 20

Bez dobře odvedené práce strážných na základně Shank by se ostatní vojáci našeho PRT asi těžko cítili bezpečně venku. Na obrazovkách monitorů lze spatřit divoké psy, stádo velbloudů anebo například noční farmáře, kteří pracují na svých políčkách i po západu slunce. Přes den jsou totiž příliš vysoké teploty,“ řekl nám nadporučík Petr Studnička. „Je těžké rozeznat, zda farmář okopává políčko nebo buduje improvizované palebné postavení na odpálení rakety.“ Protože hlavním úkolem čety LOS je střežení základny Shank v nočních hodinách, mají její vojáci, tedy „Losáci“, převrácený režim. Stejně jsou na tom jejich kolegové z amerického TOC, se kterými tvoří noční komunitu. Třeba takové praní prádla je prý nejlepší od jedné hodiny po půlnoci. Není problém najít volnou pračku a v prázdné prádelně si třeba zabrnkat na kytaru a zahrát na foukací harmoniku. „Je tady klid a nikoho neruším,“ vysvětluje podpraporčík Alan Mach. Vojáci strážního družstva, „Strážáci“, se střídají ve směnách na hlavní bráně, při úklidu základny a také drží pohotovosti osádek BVP. Vjezd do základny mají na starost čeští a američtí vojáci spolu s afghánskou bezpečnostní službou. Přes den bývá na bráně poměrně velký provoz, proto je nutná přítomnost tlumočníka. Ten pomáhá při odbavování vozidel místních firem a podnikatelů,

kteří pracují pro koaliční vojska. Na základně Shank je zaměstnáno také několik desítek zdejších obyvatel, kteří se podílejí na pracích v kuchyni, při úklidu a výstavbě základny. Každé ráno zaměstnance přiváží barevně ozdobený autobus a odpoledne se zase všichni vracejí do svých domovů. Každý pátek mají místní volno, jak je v Afghánistánu zvykem. Pro vojáky to ale neplatí. U strážní služby se nerozlišují volné pátky, neděle nebo svátky. „Někdy nevím, kam dříve skočit. Je potřeba všechny pořádně prověřit, abychom měli přehled, kdo se pohybuje po základně,“ říká rotmistr Jaroslav Čermák ze strážního družstva. „Jindy je zase úplně mrtvo, kolega Američan nepromluví celé hodiny. Těšil jsem se, že si trochu vylepším angličtinu, ale zatím jsem žádný velký pokrok neudělal,“ dodává podpraporčík Michal Jandásek. „Strážáci“ a „Losáci“ moc dobře znají svůj úkol na základně Shank: zajistit bezpečnost dvacet čtyři hodiny denně po dobu působení 1. kontingentu AČR PRT Lógar. „Považuji za velmi důležité, aby všichni, kteří vyjíždějí ven ze základny, po návratu zpět mohli v klidu odpočívat a cítili se na Shanku bezpečně,“ uzavírá podpraporčík Radim Halla.

Soupeřící týmy byly již tradičně mnohonárodní. Sdružovalo se v nich vždy šest německých vojáků a po dvou příslušnících z americké a české armády. Desetičlenná družstva pak reprezentovala vylosovanou vlajku – durynskou, saskou, bavorskou, americkou a českou. Hlavním cílem tohoto cvičení je společné plnění úkolů souvisejících se záchrannou činností a demonstrace součinnosti ozbrojených sil sousedních států při ochraně a pomoci obyvatelstvu v krizových situacích. V tomto duchu také organizátoři připravili hodnocené disciplíny. A tak během „českého dne“ účastníci absolvovali přepravu na raftech přes řeku Ohři, střelbu z ručních zbraní, poskytnutí první pomoci obětem dopravní nehody a přípravu protipovodňové zábrany. Plnění posledních dvou úkolů už v sokolovském areálu Bohemka přihlížela veřejnost. Navíc byly pro diváky v rámci doprovodného programu připraveny i další zajímavé ukázky. Záchranu osob pomocí vrtulníku předvedli příslušníci z vrtulníkové letky v Líních. Vojáci z Veterinární základny Grabštejn demonstrovali výcvik psů, zásah požárního tanku zase záchranáři z rakovnického praporu 15. žzb, dekontaminaci osob příslušníci 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany Liberec atp. Následující den pak v ženijních kasárnách v německé Geře a v nedaleké Hasičské škole Bad Köstritz na účastníky čekaly střelby na střeleckém trenažéru, překonávání překážkové dráhy,

zdolávání lezecké stěny, vyhledávání osoby ve ztížených podmínkách a vyprošťování člověka zavaleného pískem. Nejlépe si se všemi disciplínami poradili a získali tak putovní pohár Hlídky Euregio Egrensis členové týmu Bravo, který nosil vlajku České republiky a velel mu kpt. Jiří Štětina z KVV Plzeň. Druhé místo vybojovalo družstvo Echo, jež hájilo barvy Spolkové země Bavorsko. Třetí příčku obsadil kolektiv Charlie s vlajkou USA, čtvrtí byli příslušníci skupiny Alpha se saským praporem a jako poslední skončili vojáci z oddílu Delta reprezentující Durinsko.

účastníŽe toto cvičení přineslo p jeho j kům kromě upevnění starších a navázání nových kontaktů i další zážitky, svědčí slova několika z nich. Na co kupříkladu nezapomene poručík Martin Šimandl ze Střediska obsluh výcvikových zařízení Radošov? „Na plnění úkolu na horolezecké stěně. Zažil jsem to poprvé ve svém životě.“ – „Na nový postup při poskytování umělého dýchání a masáže srdce. Jsou to dva vdechy a třicet stisků. Dříve to byly dva

vdechy a patnáct stisků,“ přiznává zase velitel vítězného týmu Jiří Štětina. A jak posuzuje poslední ročník Hlídky Euregio Egrensis ve srovnání s dřívějšími plk. Vladimír Beneš, ředitel KVV Plzeň, který stál u zrodu tohoto cvičení? „To dost dobře porovnat nelze. Každý ročník byl jiný a každý měl svou originalitu. Dřívější probíhaly ve všedních dnech, poslední dva roky v sobotu a v neděli. Tento ročník byl proti předchozímu lepší v tom, že se někteří cvičící již znali a měli navázána přátelství. A na co nezapomenu? Na celkovou atmosféru tohoto cvičení, protože to bylo moje poslední v aktivní službě.“ 21

Text: Pavel LANG Foto: Jiří HOKŮV

V Boleticích se konalo V. setkání pyrotechniků s mezinárodní účastí

Středa 18. června 14.00 hodin. V atriu budovy A Ústřední vojenské nemocnice Praha se scházejí české celebrity. Václav Havel, Arnošt Lustig, Dana Zátopková, generál Stanislav Hlučka. Záhy se k nim přidávají desítky ředitelů, náměstků, děkanů a předsedů. Nejde o nic znepokojivého. Naopak. Slavnostní křest knihy „Příběh nemocnice“.

Text: podle Karla LUDVÍKA zpracoval Jaroslav PAJER Foto: Patrik LIŠANÍK

International Meeting of Pyrotechnists – INMEP 2008, tak se jmenuje mezinárodní akce, kterou letos už popáté organizovaly koncem května SOVZ Boletice, 151. žpr Bechyně, 153. zpr Jindřichův Hradec, ÚÚřVÚ Boletice a Správa Jihočeského kraje Policie ČR z Českých Budějovic v našem pošumavském výcvikovém prostoru.

Setkání se účastnilo 120 pyrotechniků z útvarů AČR a PČR a také na šest de desítek specialistů ze zahraničí. Například z italské vojenské jednotky EOD (Explosive Ordnance Disposal – likvidace výbušného materiálu), německých policejních útvarů v Berlíně a Koblenzi, polské ženijní brigády, rumunské jednotky EOD u vzdušných sil ROAF EOD či slovenské Vojenské policie, Policie SR a Centra of Excellence NATO pro oblast EOD – COE EOD Nováky. Na programu bylo několik přednášek. Odborníci z Police ČR hovořili o nálezu beden s výzbrojí, jež si na sklonku poslední světové války na Českokrumlovsku ukryli nacističtí wehrwolfové. Dále se posluchači seznámili s výsledky šetření mimořádné události při minometných střelbách ve výcvikovém prostoru Boletice v roce 2006, kdy mj. došlo k poškození zbraně a minometné střely. Jinými tématy byly podrobný popis letecké pumy série Mk 80 anebo charakteristika výbuchových komor, jakožto prostředků pro bezpečný převoz výbušných předmětů. K zajímavým patřily také referáty o technických prostředcích, jež by bylo možné 22

použít k likvidaci CBRN neboli „špinavé bomby“, bomby , anebo o vozidlech se zvýšenou bomby“ balistickou ochranou využitelných pro jednotky EOD. Tradicí už bývá historické téma, se kterým mezi pyrotechniky přicházejí pracovníci z Vojenského historického ústavu Praha. Tentokrát byl na programu výklad o vývoji minometů a jejich munice. V Boleticích však nezazněly jen příspěvky domácích odborníků. Upoutala kupříkladu přednáška o likvidaci britské 500librové pumy z 2. světové války v oblasti Amsterdamu, kterou si připravil příslušník nizozemské jednotky Explosieven Opruimings Commando. Zástupce jednotky EOD z britského pluku logistiky zase přítomné obohatil o zkušenosti z pyrotechnické činnosti v Severním Irsku a v Iráku. O činnosti dánského týmu EOD v Afghánistánu pak hovořil člen ženijní výcvikové skupiny Engineer Training Wing. Zájem vzbudila rovněž vystoupení člena belgického pyrotechnického praporu DOVO-SEDEE, který hovořil o systému a způsobech likvidace válečné munice na území Beneluxu, anebo příslušníka francouzské civilní

obrany Service du Déminage, jenž objasnil problematiku vyhledávání a ničení munice pod vodou. Teoretická zaměstnání byla obvykle odpoledne zpestřena praktickými ukázkami materiálu a techniky. Slovenská skupina s sebou mj. přivezla soupravu pro výcvik specialistů EOD při manipulaci s improvizovanými výbušnými systémy (IED). Účastníky zaujalo i předvedení systému rozstřelovačů pro likvidaci IED, demonstrace několika výbuchových komor doplněná praktickým odpálením pěti kilogramů trinitrotoluenu v jedné z nich, ukázka tzv. odstupného manipulátoru Defender II anebo průlomových rámů pro vytvoření průchodů v panelech. Význačným přínosem tohoto setkání je navázání nových kontaktů se zahraničními kolegy, které mohou přispět ke zlepšení kvalifikace našich pyrotechniků. Však také příslušníci roty EOD ze 151. žpr Bechyně dostali několik osobních pozvání k návštěvám a stážím u zahraničních jednotek ve Velké Británii, Francii, Nizozemsku, Belgii, Slovensku a Rumunsku. Projednána byla také praktická spolupráce se slovenským COE v Novákách.

Bezmála roční rročční práce bývalého dlouh holetého oletého vojenského voj v jenského novináře Josefa voje Gajdy je ve fifinále nále. Veřejnosti se do ru rukou dostává kniha „Příběh nemocnice“, jež přibližuje sedmdesátiletou činnost tohoto resortního zdravotnického zařízení. A nejen to. V části nazvané Ohlédnutí dává prostor ke vzpomínkám na „úvéenku“ českým celebritám.

Úvodního slova se ujímá ředitel Ústřední vojenské nemocnice Praha plukovník Štefan Brunclík: „Dnešní Dnešní křest knihy je první z příležitostí zamyslet se nad sedmdesáti roky existence vojenské nemocnice, která prošla mnoha významnými etapami. Od svého vzniku v srpnu 1938 až po nedávné opětovné udělení certifikátu JCI k mezinárodní

akreditaci,“ k dit i “ kkonstatuje t t j plk. lk Brunclík B lík a přítomné pozve na zářijovou výstavu k 70. výročí ÚVN Praha. Josef Gajda oceňuje přístup celebrit i všech, kteří měli s vydáním knihy co do činění. „Z jejich vstřícnosti a ochoty spolupracovat mám velice dobrý pocit. Měl jsem tu čest psát o výjimečné nemocnici, a to jak svojí historií, tak současností. Motto knihy bych charakterizoval následovně – takoví jsme byli a takoví jsme dnes. Mezi tím je sedmdesát roků poskytování té nejlepší péče zdejšími lékaři a zdravotnickým personálem.“ Slavnostního křtu knihy se ujímá Václav Havel. Svým podpisem ji symbolicky „posílá“ ke čtenářům. Prozatím v nákladu pěti tisíc kusů, avšak už dnes se zvažuje dotisk, respektive následné vydání v anglickém jazyce. „Zdravím tuto nemocnici jako její bývalý nadřízený a především jako její bývalý pacient. Raduji se z této pěkné knížky i z dynamického rozvoje Ústřední vojenské nemocnice. Pane řediteli, blahopřeji vám,“ říká exprezident republiky. Slavnostním přípitkem hodinový křest končí. Přítomní však v atriu budovy zůstávají a sdělují si privátní zážitky z nemocničního prostředí. „Kdybych byl papež, tak zdejší lékaři a sestřičky jsou zaživa světci. Tato nemocnice mě naplňuje obrovskou důvěrou. Jsou báječní,“ prohlašuje Arnošt Lustig na adresu personálu Ústřední vojenské nemocnice Praha. 23

„Přeběhnutí k důstojnickému sboru bych považoval za veliké faux pas,“ říká nadpraporčík Lubomír Volný Text: Pavel LANG Foto: archiv nprap. Lubomíra Volného

„Jsem praporčíkem a jsem na to náležitě hrdý. To by se muselo stát něco výjimečného, abych změnil názor,“ říká nprap. Lubomír Volný a dodává, že loajalita vůči praporčickému sboru je pro něho srdeční záležitostí.

Pětatřicetiletý Lubomír Volný slouží v armádě sedmnáctým rokem. Po celou dobu se stříbrnými hvězdami na ramenech. „Někteří důstojníci se dívají

24

na praporčíky přes prsty a očividně jim to dávají najevo. Například tím, že jim automaticky tykají. Obrovsky se však mýlí. Není to přece o zlatých hvězdách, ale o schopnostech člověka. Nechť je měřítkem profesionála autorita u podřízených a respekt jeho nadřízených,“ prohlašuje vrchní praporčík 53. brigády pasivních systémů a elektronického boje (bPSEB) v Opavě. Přezírat nadpraporčíka Volného by bylo troufalé. Jeho vojenská praxe nepochybně vzbuzuje úctu. Devět roků působil na nejnižších velitelských funkcích, a to jak u záchranné a výcvikové základny, tak na středisku CIMIC (civilně-vojenská spolupráce). Za sebou má několik zahraničních misí a kurzů. Vystudoval Vysokou školu logistiky v Přerově a získal titul bakaláře.

Praporčický sbor se v české armádě začal budovat před pěti roky, a to především v souvislosti s převracením hodnostní pyramidy a souvisejícího snižování počtu důstojníků u jednotek. S tím bylo úzce spojeno přenesení části kompetencí na praporčíky, podobně jako je tomu například v amerických nebo britských ozbrojených silách. Následně se začaly vytvářet funkce hlavního, vrchních a vedoucích praporčíků na jednotlivých organizačních stupních Armády ČR. „Nabídka velitele brigády podplukovníka Petra Milčického mi přišla zajímavá. Ve funkci vrchního praporčíka 53. bPSEB jsem spatřoval další možnost svojí realizace v AČR,“ dodává L. Volný, který v současné době „drží“ ochrannou ruku nad téměř třemi sty praporčíky a rotmistry u brigády.

„ 53. brigáda pasivních systémů a elektronického boje je vysoce specializovaný vojenský útvar v podřízenosti Velitelství společných sil. Skládá se z velitelství brigády a dvou podřízených praporů. „ Velitelství brigády je spolu s 532. praporem elektronického boje dislokováno v posádce Opava a 531. prapor pasivních systémů je umístěn v Českých Budějovicích. „ Nprap. Lubomír Volný je vrchním praporčíkem 53. bPSEB od 1. října 2005. V jeho přímé podřízenosti jsou dva vrchní praporčíci praporu a osm vedoucích praporčíků rot. „ U brigády v současné době vykonává službu 215 praporčíků a 77 rotmistrů.

Po třech letech ve funkci se nebojí přiznat, že se de facto permanentně pohybuje mezi dvěma mlýnskými kameny. Na jedné straně je nedílná velitelská pravomoc, na druhé názor praporčického sboru. „Jedno však nevylučuje druhé. Moje osoba musí plnit roli propojovacího článku,“ konstatuje nadpraporčík. Nabízí se otázka, nakolik je v tomto směru úspěšný? „Kdyby za mnou praporčíci a rotmistři nechodili s konkrétními požadavky, a to nejen s osobními problémy, svědčilo by to o nepotřebnosti funkce vrchního praporčíka brigády. Ale tak tomu není. Oni to berou jako velikou pomoc. A já v tomto plním funkci zprostředkovatele. Předávám veliteli brigády podněty a návrhy k řešení a doposud se mi nestalo, že by přede mnou zavřel dveře nebo mě nechtěl vyslechnout. Mám velitele, ke kterému se nebojím jít ani s těmi nejožehavějšími tématy, týkajícími se praporčického sboru,“ argumentuje nprap. Volný. Nezasvěcenému to může připadat jako účelové lobbování za praporčíky a rotmistry sloužící u opavské brigády pasivních systémů a elektronického boje. „S tímto názorem naprosto nesouhlasím. Nejsem žádná šedá eminence,

která tahá za pomyslné nitky. Ani nemám potřebu velitele někam tlačit. Hlas vrchního praporčíka je pouze poradenský a konečné rozhodnutí náleží jen veliteli. Dělám vše pro to, abych rotmistrům a praporčíkům přinášel benefity. Avšak transparentně a zákonnou cestou. Na druhé straně musím vůči praporčickému a rotmistrovskému sboru prosazovat i nepopulární opatření a objasňovat záměry velitele,“ připomíná L. Volný. Důležité je, což vrchní praporčík brigády v následném rozhovoru potvrzuje, nezneužívat svoje postavení. „Nepotřebuji dokazovat okolí, že mám k veliteli blíž než ostatní. Dokonale znám mantinely, mezi kterými se mohu pohybovat,“ dodává. O svojí taktice vůči veliteli vrchní praporčík nechce příliš mluvit. Po krátkém naléhání přece jen říká: „Musí v tom být trocha diplomacie. Důležité je zvolit vhodnou dobu a mít dokonale připravené argumenty. Mám štěstí, že velitel brigády není ten typ, který se rozhodne a nepřipustí sebemenší kompromis. Po konstruktivní diskusi dokáže svoje rozhodnutí změnit. Nemám tendenci na všechno mu pouze přikyvovat. Naopak, nebojím se být vůči němu otevřený. Naše jednání je postaveno na vzájemné důvěře a respektu. Vím,

že kdybych ho vědomě obešel, narušilo by to náš vztah. Za to mi to v žádném případě nestojí. Drtivou většinu problematiky však stejně řešíme na pravidelných poradách velitele, kde vedle zástupce velitele a náčelníka štábu má svoje místo i vrchní praporčík brigády.“ Nadpraporčík Volný však musí „vybalancovat“ také svoje postavení vůči podřízeným vrchním praporčíkům praporů a rot. „Občas mi připadá, že řeší, jak se mají ke mně chovat. V jednom okamžiku mě považují za jednoho z nich, ale vzápětí mi dávají najevo moji příslušnost k vrcholnému managementu brigády. Chce to čas, aby funkci vrchního praporčíka brigády bezdůvodně nespojovali s jakýmsi pozlátkem,“ vyznává se L. Volný. Slovům, že mu funkce vrchního praporčíka brigády může „vydláždit“ cestičku k další kariéře, respektive k důstojnické hodnosti, se opavský profesionál směje. „To se netýká mojí osoby. Z tohoto praporčického postu sice moc možností dalšího postupu není, ale v jednom mám jasno. Nebylo by dobré, aby vrchní praporčík přešel do důstojnického sboru a začínal například jako poručík. Určitě by to vyvolalo negativní reakce. Považoval bych to za zradu vůči praporčickému sboru,“ prohlašuje rezolutně nadpraporčík Lubomír Volný.

25

Zástupci AČR se mohli na vlastní oči přesvědčit, jak se ve státech Nebraska a Texas pracuje s rodinami vojáků odcházejících do misí

Text: Vladimír MAREK Foto: autor a archiv Milana Uškoviče

Armáda České republiky hledá nové cesty, jak pracovat s vojáky odesílanými do zahraničních operací a především s jejich rodinami. A tak není divu, že na přelomu března a dubna letošního roku přijali zástupci odboru podpory kvality života, duchovní služby a vrchních praporčíků nabídku velení Národní gardy ve státech Nebraska a Texas k účasti na prezentaci jejich „Státního rodinného programu“.

„Ve Ve výkonných strukturách péče o cílovou skupinu těchto vojáků a jejich rodinných příslušníků jsou angažováni a rekrutováni především dobrovolníci. Významnou roli přitom sehrávají manželky a rodinní příslušníci velitelů, kteří se již zahraničních operací účastnili. Pomáhají ale i další příznivci armády, veteráni a zástupci státní správy a samosprávy. Vojáky v činné službě jsou obsazeny především manažerské pozice, jejich role spočívá v plánovacím a řídícím procesu,“ vysvětluje podplukovník 26

Milan Uškovič Uškovič. „Také Také většina finančních finančních prostředků určených na tyto aktivity pochází od subjektů mimo armádu. Rodinné programy obou států jsou legislativně, organizačně a částečně finančně podporovány z federální úrovně. Nemálo finančních prostředků je dotováno vládními organizacemi, civilními podnikatelskými subjekty a sdruženími. Je to dáno především vnímáním postavení armády, jejími programy, činnostmi a aktivitami ve společnosti. Lidé ji vnímají jako prestižní, nezbytný subjekt,

který velkou měrou přispívá k budování národní hrdosti a úcty ke službě v ozbrojených silách. Uvědomují si, že to jsou jejich vojáci. Říkají, že je pro ně ctí pro armádu něco udělat. Takové myšlení je u nás nepředstavitelné.“ Státní rodinný program je zastřešován řídící strukturou na federální úrovni prostřednictvím The Office of Secretary of Defence. Organizační struktury jsou v obou státech přizpůsobeny teritoriálnímu rozmístění jednotek. Vycházejí ze základní myšlenky existence

a působení všech služeb k potřebám především cílových skupin vojáků nasazovaných do dlouhodobých operací a jejich rodinných příslušníků cestou Family Readiness Group’s (FRG) a State Family Program Office (SFPO). V současné době je ve čtrnácti státech budován pilotní projekt Joint Family Support Assistance Program (JFSAP), který bude prostřednictvím jednotlivých zástupců služeb (sociálních, zdravotnických, finančních, logistických atd.) tyto centralizovat a směřovat výhradně k zabezpečení potřeb nasazovaných vojáků a jejich rodinných příslušníků. A to nejen během působení mimo území USA, ale i po dobu běžné služby. Rodiny těchto vojáků jsou zapojeny do nejrůznějších kulturních a společenských programů. Ty mohou mít formu společenských setkání s rodinnými příslušníky, neformálních rozhovorů, výměny zkušeností, společných besed, zájezdů, dětských táborů, sportovních aktivit, ale i třeba vzdělávacích a informačních briefingů. Jde při nich nejen o to, nabídnout manželkám a dětem vojáků možnosti, jak psychicky zvládnout období odloučení, ale zároveň jim také poskytnout potřebný informační a poradenský servis. S ohledem na tyto aktivity je udržováno rozsáhlé zázemí školicích a tréninkových center. Pro rodinné příslušníky je připraveno poradenství s psychology, odborníky na rodinu, zdravotní péči, pojištění, finance a právo. Rodinám v tíživých situacích je nabízena asistenční výpomoc. Před odjezdem do zahraničí je totiž potřeba vyřešit celou řadu záležitostí. Například podepsat trvalé příkazy, zajistit nová podpisová práva, zabezpečit rodinný účet, uzavřít nezbytné pojistky. Servis je účelově zaměřen na aktuální potřeby cílových skupin v jednotlivých fázích procesu odvelení do zahraniční operace. K dispozici jsou speciálně zaměřené internetové stránky, program má své vlastní časopisy a samozřejmě řadu informačních materiálů, manuálů, jak v tištěné formě, tak na nosičích CD a DVD. Nedílnou součástí podpory programu je rozsáhlá mediální informační kampaň zaměřená na civilní obyvatelstvo i na vojenskou veřejnost. Nespornou výhodu v tomto případě představuje systém

amerických základen, na kterých většinou bydlí i rodinní příslušníci. Komunita si díky tomu může snadněji vzájemně pomáhat a řeší tak vzniklé problémy společně. Pro děti se v rámci Child and Youth Program organizují letní tábory, výlety, nejrůznější hry a soutěže, jejichž cílem je stejně jako u dospělých psychicky zvládnout období odloučení, výměna zkušeností s dětmi, které již tímto procesem prošly, preventivní působení proti výskytu sociálně nežádoucích jevů,

těchto skutečností přinášejí do partnerských a rodinných vztahů závažné komplikace. Právě ke kontrole a překonání podobných situací (které vedou ke vzniku sociálně nežádoucích jevů jak u dospělých členů domácnosti, tak i u dětí ve formě zvýšené míry nadměrného požívání alkoholu, gamblingu, drogové závislosti, rozvodovosti apod.) je zaměřen servis již zmíněných poradenských a odborných služeb, nabídka manuálů, informačních materiálů a společných školicích

zprostředkovávat kontakt s odloučenými rodiči, informovat o průběhu zahraniční operace. Smyslem tohoto programu je i výchova k hrdosti na svého otce (matku), na to, že slouží své vlasti v zahraničí. Státní rodinný program pamatuje i na období po návratu z mise. Voják se totiž vrací do poněkud jiného prostředí. Partner byl nucen mezi tím přijmout novou roli v domácnosti. Změnila se spousta okolností, které byly logicky ovlivněny dlouhodobým odloučením. Jeden z partnerů přichází s bojovými či válečnými zkušenostmi, upraveným žebříčkem hodnot a vědomím návratu k rutinním rodinným zvyklostem. Druhý partner byl nucen přijmout roli hlavy domácnosti, což přineslo jiné návyky, rituály a zvyklosti, přátele a aktivity. To vše se střetne po návratu ze zahraniční operace. Nekontrolované důsledky

a informačních briefingů v jednotlivých obdobích cyklu odvelení. „Výkonné složky organizačních struktur tzv. rodinných připravenostních týmů jsou z velké většiny rekrutovány z řad neplacených dobrovolníků. Převážná většina jejich rozpočtu navíc pochází z finančních zdrojů mimoarmádních subjektů. Něco podobného by se u nás v současné době zcela určitě nedalo realizovat. Přesto však byly v prezentaci jednotlivých služeb, programů, aktivit, jejich pojetí a systému zabezpečení specifikovány nové možnosti a postupy především pro spolupráci duchovní, psychologické, humanitní služby a činnosti vrchních praporčíků VÚ a VZ AČR. Zkušenosti a podněty získané během prezentace Státního rodinného programu budou využity v činnosti již nově připravované struktury humanitní služby AČR,“ uzavírá podplukovník Uškovič. 27

Text: Vladimír MAREK Foto: pprap. Michal BELŠAN

Když 17. dubna přistála dvacetičlenná skupina libereckých chemiků a příslušníků sil biologické ochrany po sedmnáctihodinovém letu v metropoli Peru Limě, rozpalovalo sluníčko pořádně letištní plochu. České vojáky ale nečekaly pláže poblíž hlavního města, ale pětatřicet horkých pracovních dnů.

Poradní tým naší armády složený z chemiků a biologů pomáhal v Peru zajišťovat summit zemí EU, Latinské Ameriky a Karibiku Ne náhodou náčelník chemického vojska AČR plukovník gšt. Jiří Gajdoš po svém návratu do České republiky komentoval více než měsíc strávený v této pro nás tak exotické zemi slovy, že takové nervy už dlouho nezažil. Slouží prý v armádě od patnácti let, a když se řekne, že někde má být v šest hodin, tak vstane ve čtyři a snaží se tam být alespoň o půl hodiny dřív. Peruánci ale přijeli většinou až v deset. „Ze všeho nejdříve jsme se museli vyrovnat s tzv. efektem maňana,“ vysvětluje další z účastníků této mise podpraporčík Michal Belšan. „Ve španělštině toto slovo znamená něco jako zítra, potom, později. A přesně tuto odpověď jsme opakovaně dostávali na všechny naše požadavky a návrhy. Nějakou chvíli nám trvalo, než jsme pochopili podstatu stylu 28

zdejšího života. Jestliže u nás platí pořekadlo, co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek, tak obyvatelé Peru včetně uniformovaných složek si ho vykládají obráceně. A sice, co můžeš odložit na zítřek, zásadně nedělej dnes.“ V Limě se v květnu letošního roku konal 5. summit zemí Evropské unie, Latinské Ameriky a Karibiku. Úkolem českých vojáků bylo pomáhat svým peruánským kolegům s bezpečnostním zajištěním této významné akce. Konkrétně měli za úkol vyškolit a připravit nově vznikající peruánský polyvalentní tým (obdoba našeho integrovaného záchranného systému) skládající se z příslušníků policie, hasičského záchranného sboru, zdravotnické služby a dalších státních institucí na zabezpečení úkolů ochrany proti zbraním hromadného ničení.

V průběhu samotného summitu pak měli týmu. v této oblasti plnit roli poradního týmu Pro liberecké chemicky to byla již sedmá mise podobného charakteru. Začínali v roce 2002 při ochraně pražského světového fóra finančníku a summitu NATO. Následoval alianční istanbulský summit, letní olympiáda v Řecku a summit NATO v Rize. Tentokrát se ale jejich věhlas rozšířil daleko za hranice evropského kontinentu. Liberečáci přiletěli armádním speciálem a přivezli si s sebou základní prostředky ochrany, přenosné detekční přístroje a malou polní laboratoř. Kromě toho byli ještě vybaveni potřebnou výpočetní technikou. Vše ostatní jim měla zajistit na místě peruánská strana. Předpokládali, že při ochraně summitu budou spolupracovat s peruánskou armádou. K tomu ale nedošlo. Za celou dobu svého pobytu se s ní v podstatě až na drobné výjimky nesetkali. „Přestože jsme několikrát žádali o možnost spolupráce s peruánskou armádou, nebylo nám to umožněno. Nemá totiž žádné jednotky zabývající se ochranou proti zbraním hromadného ničení, a tak se tohoto úkolu měla

ujmout policie a některé další složky,“ vysvětluje Jiří Gajdoš. „Během našeho pobytu jsme viděli zásahové jednotky, které se zaměřují na protipartyzánský boj. Bylo zřejmé, že jsou v tomto směru velice zkušené. Vedou ho již řadu let, a to nejen v džungli, ale i v ulicích hlavního města. Ostatně několikrát jsme zaslechli výbuchy. Se zbraněmi hromadného ničení se Peruánci zatím nesetkali,

a tak se až doposud tvářili, tvá ářili jako by ani toto nebezpečí pro ně neexistovalo.“ Tomu odpovídalo i nedostatečné technické vybavení. K dispozici byl například jen jeden speciální oblek s dýchacím přístrojem. Policisté měli třicet obličejových ochranných masek, ale jen patnáct filtrů pro zasahující jednotku. Nakonec se tedy ukázalo, že ani policie nebude tím ideálním partnerem. Oblast OPZHN byla i pro ni bílým místem. Alespoň nějaké zkušenosti měli v tomto směru hasiči. Peru má záchranné hasičské sbory postavené výhradně na dobrovolnících. Pro většinu lidí je možnost být hasičem velice prestižní záležitostí. O to více se každý z nich snaží. Navíc při hasičské práci se setkávají nejen s průmyslovými haváriemi, ale i s případným únikem chemických či biologických látek. Přesto se naši vojáci hned po příjezdu setkali s ještě několika dalšími problémy. Zjistili například, že v Limě neexistuje mapa průmyslových objektů a oficiální seznam skladů chemických látek, který by obsahoval údaje o jejich množství. A tak se pustili do práce a za pomoci dostupných informací, internetu a ověřování si přímo na místě podobnou mapu

sestavili sestavili. Později se stala základem pro určování monitorovacích míst a jiná bezpečnostní rozhodnutí. Peru přitom patří mezi země, kde jsou právě látky zneužitelné pro výrobu zbraní hromadného ničení poměrně dostupné. Žijí zde zvířata nakažená antraxem. V listopadu loňského roku se poblíž místa konání summitu našlo sto kilogramů kyanidu. S ohledem na to byla možnost zneužití kyanovodíku velice intenzivně diskutována prakticky po celou dobu pobytu našich vojáků. Proto chemici vypracovali zprávu, která řešila způsoby zneužití této vysoce toxické látky a kalkulace případných následků. Česká skupina biologické ochrany navázala úzkou spolupráci s peruánským Institutem mikrobiologie a biomedicíny. Pro zabezpečení úkolů této skupiny byly vyčleněny laboratorní prostory na úrovni BSL 3. Čeští biologové v průběhu celého summitu prováděli nepřetržité monitorování výskytu biologických areosolů u strategických lokalit a objektů, mezi kterými nechybělo letiště, tiskové a kongresové centrum. Během nasazení detekčních systémů naštěstí nebyly zjištěny známky případného biologického napadení.

Pětitýd řít t ččeských ký h chemih i Pětitýdenníí přítomnost ků v Peru byla veřejností vnímána s nemalým respektem. V místních sdělovacích prostředcích se o nich objevila řada článků. „Všichni za námi chodili a říkali, jak je to perfektní, že tam jsme, že nám děkují za naši pomoc. Obzvlášť po provedení kurzu zaměřeného na ochranu proti zbraním hromadného ničení byly naše rady brány s obrovskou vážností, avšak za dané situace asi ani nemohly najít naplnění,“ vysvětlil nám Jiří Gajdoš. Tyto doslova nadstandardní vztahy ale záhy přerostly v další problém. Mezi jednotlivými peruánskými složkami zabývajícími se bezpečností summitu totiž vládla nemalá rivalita. A tak naši vojáci byli mnohdy tlačeni do nechtěné role jakéhosi prostředníka. Nehledě na to, že jednotlivé peruánské složky mezi sebou jen velice obtížně komunikovaly, snažili se čeští vojáci do konce dubna zbavit odpovědnosti jakéhosi generálního koordinátora. Ještě před zahájením samotného summitu čekal na chemiky důležitý úkol. Museli prověřit rozsáhlý objekt Národního muzea, ve kterém se summit konal. „Byla to pro nás mimořádná zkušenost, tak rozsáhlou a členitou budovu jsme zatím ještě neproměřovali,“ řekl nám plukovník Gajdoš. Před odletem zpátky do vlasti předali chemici peruánskému ministerstvu vnitra analýzu současných možností jednotlivých složek v oblasti ochrany proti zbraním hromadného ničení a zároveň návrh na složení a vybavení nově vznikající jednotky. Jsou v něm obsaženy i možnosti vzdělávání v této oblasti. Je ale otázkou, nakolik budou tato doporučení využita v praxi. Nic na tom nemění ani skutečnost, že Peru se s největší pravděpodobností bude snažit využít české odborníky i při podzimním summitu APEC v jejich zemi. 29

Text: Michal ZDOBINSKÝ Foto: VOP-026 Šternberk, s. p., divize VTÚO Brno

Liberecká brigáda chemické ochrany disponuje moderní převoznou polní chemickou laboratoří PPCHL-AL2, která je určena pro speciální chemické jednotky vyčleňované ve prospěch aliančních sil okamžité reakce (NRF). Jejím základním úkolem je informační podpora zmíněných sil NATO a díky svému vybavení umožňuje v polních podmínkách provádět výrazně kvalitnější analýzy chemických nebo radioaktivních látek, a tedy následně poskytovat detailnější informace o reálném stavu případného ohrožení jednotek.

Laboratoř se skládá z chemické části AL-2/ch a radiometrické části AL-2/r, přičemž jedna i druhá můžou v případě potřeby pracovat samostatně. Každá z laboratoří je umístěna v ocelovém zatepleném kontejneru ISO 1C (rozměry 6050 × 2437 × 2437 mm) převáženém na vozidle Tatra T815-260WR81 se stranovým hydraulickým překladačem Steelbro. Překladač umožňuje umístit kontejner na vybrané místo v terénu. Laboratoř je schopná transportu po vlastní ose po silnici nebo rozložená (na vozidlo a kontejner) po železnici, vzduchem či lodí. Vyvinul a vyrobil ji vojenský opravárenský podnik VOP-026 Šternberk, s. p., konkrétně jeho divize VTÚO Brno, a jako spoluřešitel se na programu podílela i divize VTÚPV Vyškov. Jako první byla v září roku 2006 zavedena do výzbroje AČR chemická část laboratoře AL-2/ch. Slouží především ke stanovování otravných látek ve vzorcích půdy, vody, vzduchu, potravin, 30

výstroje, techniky nebo objektů. Kromě otravných látek ale také vojenských j ý ý zjišťovat, určovat a ana anamůže například zjišťovat lyzovat některé průmyslové škodliviny, agrochemikálie či psychotoxické sloučeniny. Připravuje vzorky pro následné zkoumání ve verifikačních laboratořích nebo stanovuje obsah účinných látek v odmořovacích prostředcích. Konstrukčně je kontejner rozdělen na tři části: V nehermetizovaném technologickém prostoru je umístěno podpůrné vybavení (vývěva, mraznička a výnosná elektrocentrála). Druhou částí je hermetizovaný a klimatizovaný prostor pro příjem a přípravu vzorků a třetím prostorem uvnitř kontejneru je rovněž hermetizovaná a klimatizovaná analytická část. Využívá několik zajímavých přístrojů. Tím základním a nejdůležitějším pro rychlou a vysoce spolehlivou analýzu dodaných vzorků je analyzátor chemických látek na principu GC-MS (plynový chromatograf s hmotnostním

spektrometrem), k další výbavě patří plyplamenofotometricnovýý chromatograf g sp chromatokým detektorem a kapalinový chromato graf s UV/VIS detektorem. Obě uvedená zařízení umožňují kvalitativní a kvantitativní stanovení vybraných látek. Celý proces od příjmu vzorků, přes jejich úpravu až po následné analýzy a zpracování výsledků je monitorován a podporován počítačovým laboratorním informačním systémem. Aby mohla laboratoř v terénu autonomně fungovat, je doplněna o zdrojovou a rozvodnou soupravu na vozidle Land Rover Defender 130 s elektrocentrálou o výkonu 16 kW. V lednu roku 2007 došlo k zavedení do výzbroje druhého prvku převozní polní chemické laboratoře PPCHL-AL2 – tedy radiometrické části AL-2/r. Její vybavení umožňuje provádět analýzu vzorků kontaminovaných radioaktivními látkami, tj. kvalitativní a kvantitativní analýzu záření gama pevných a kapalných vzorků a vzorků vzdušného aerosolu. Dále

Česká armáda nyní může v případě potřeby zajišťovat jednotky NATO v zahraničních misích špičkově vybavenou mobilní laboratoří prostředek, který, jak již bylo zmíněno v úvodu, výrazně posílí jejich schopnosti analyzovat chemické a radioaktivní látky v polních podmínkách prakticky

Skládání kontejneru z přepravního vozidla Tatra

Pohled do přípravny vzorků radiometrické části laboratoře

umožňuje měření celkové aktivity alfa, beta a gama záření ve vzorcích kapalných nebo pevných látek či monitorování úrovně radiace a neutronového záření. Radiometrická část AL-2/r je umístěna v obdobném kontejneru a je převážena stejným vozidlem jako chemická část. Rovněž tak vnitřní členění kontejneru je obdobné. Je zde nehermetizovaný technologický prostor, nicméně klimatizovaná hermetizovaná část na přípravu vzorků a analytická část jsou oddělené přepážkou a mají své vlastní vstupy. Zcela jiné je pochopitelně přístrojové a podpůrné vybavení. V analytické části

há jí dva d hlavní hl í analytické l ti ké systété se nacházejí my: Spektrometr záření gama s polovodičovým HPGe detektorem a scintilační měřič celkové aktivity alfa a beta záření. Kromě toho je laboratoř vybavena přenosným analyzátorem záření gama a přenosným měřidlem pro měření povrchové kontaminace alfa, beta, gama. K dispozici je rovněž přenosné měřidlo s teleskopickou tyčí pro měření dávkového příkonu dávkového záření gama, které lze opatřit sondami pro měření dávkového příkonu neutronů či sondou pro měření v nebezpečných prostorech a pro vyhledávání zdroje záření. Součástí výbavy je rovněž sofistikované informační vybavení. Podobně jako v případě chemické části laboratoře je i zde celý proces od příjmu vzorků, přes jejich úpravu, až po následné analýzy a zpracování výsledků monitorován a podporován počítačovým laboratorním informačním systémem. Pro zajištění chodu laboratoře AL-2/r slouží stejná souprava pro výrobu elektrické energie instalovaná ve vozidle LR Defender 130 stejně jako u chemické části AL-2/ch, avšak navíc má landrover připojený přívěs, ve kterém je umístěna výrobna kapalného dusíku. Toto médium je nezbytné pro chlazení polovodičových detektorů spektrometrických soustav v laboratoři. Zavedení převozné polní chemické laboratoře PPCHL-AL2 dává českým specialistům z liberecké brigády chemické ochrany do rukou skutečně moderní

Chemická i radiometrická část laboratoře jsou umístěny v kontejneru ISO 1C. Souprava pro výrobu elektrické energie se nachází ve vozidle LR Defender 130, v připojeném přívěsu je zařízení pro zkapalňování dusíku.

ve všech oblastech světa a o této situaci prostřednictvím komunikačního vybavení předávat informace na příslušná velitelství. Laboratoř je zkonstruována s ohledem na celoroční provoz v klimatických pásmech s teplotním rozhraním od -32 °C až po +44 °C. Vybavení umožňuje nezávislou činnost v osmihodinových směnách. V případě zajištění základní údržby, doplňování pohonných hmot a samozřejmě záložních obsluh může laboratoř pracovat i v nepřetržitém režimu. Chemickou část laboratoře, jež má životnost 15 let, obsluhuje pět osob, stejně početné je i osazenstvo radiometrické laboratoře, která má stanovenou technickou životnost na 20 let. 31

Text: Michal ZDOBINSKÝ Foto: BAE Systems

2,2 m široké a 2,2 m vysoké, pojme celkem 11 osob nebo uveze 2700 kg nákladu. S plným zatížením má celkovou hmotnost 10 800 kg, na silnici se pohybuje maximální rychlostí 65 km/h a zásoby paliva mu za stejných podmínek stačí na překonání vzdálenosti 310 km. Jak již bylo naznačeno v úvodu, dostala britská Královská námořní pěchota v letech 2003 až 2006 celkem 108 kusů BvS10 ve verzi obrněný transportér (pro přepravu vojáků, případně nákladu), velitelské vozidlo a již zmíněné vyprošťovací/dílenské vozidlo. Dalších 74 kusů obdržela nizozemská námořní pěchota, a to ve stejných verzích plus v provedení ambulance pro dva ležící raněné.

BvS10 britské Královské námořní pěchoty v Afghánistánu

Naši vojáci se u svých britských kolegů v Afghánistánu setkávají s netradičně řešeným víceúčelovým pásovým vozidlem BvS10 Viking, které má extrémní terénní průchodivost, je obojživelné a může být nasazeno prakticky ve všech klimatických pásmech světa.

Viking byl vyvinut švédskou firmou Hägglungs (nyní součást BAE Systems) přímo na základě požadavků britské námořní pěchoty. Jedná se o zvětšenou Pásové podvozky předního i zadního vozidla jsou trvale poháněny.

32

a pancéřovanou éřovanou verzii známých á ý h vozidel id l Bv206, kterých bylo pro uživatele v téměř 40 zemích celého světa vyrobeno více než 11 000 kusů v 50 různých

variantách. i tá h K Kromě ě toho t h ještě j ště existuje i t j pancéřovaná verze Bv206S, kterou používají ozbrojené síly pěti zemí, mezi nimiž je například i sousední Německo. Typy BvS10 a Bv206 se vyznačují netradičním konstrukčním řešením. Vozidlo tvoří dvě jednotky na shodných a trvale poháněných pásových podvozcích, které jsou propojeny speciálním závěsem. Toto uspořádání zaručuje jak vzájemný pohyb obou relativně krátkých celků vůči sobě v horizontálním směru (zatáčení), tak i volnost pohybu ve vertikální rovině při překonávání výškových terénních překážek. Výsledkem tohoto řešení jsou vynikající jízdní vlastnosti v nejrůznějším terénu (od arktických oblastí pokrytých sněhem až po pouště), vozidlo má brodivost do 1,5 m a po několikaminutové přípravě je plně obojživelné. Pohyb ve vodě rychlostí cca 5 km/h zajišťují otáčející se pásy podvozku. Vikingy lze snadno přepravovat vzduchem nejen letouny C-130 Hercules, ale i vrtulníky

CH-47 Chinook. V případě potřeby lze během 20 minut obě vozidla od sebe odpojit a přenášet menšími vrtulníky samostatně. V předním vozidle typu BvS10 je umístěna pohonná jednotka tvořená přeplňovaným šestiválcovým motorem Cummins o výkonu 202 kW spojeným s automatickou převodovkou Allison se šesti stupni vpřed a jedním vzad. Kabina o využitelném objemu 2,5 m³ pojme kromě řidiče tři další osoby nebo 800 kg nákladu. Zadní vozidlo má kabinu o objemu 7,5 m³, která umožňuje přepravovat až osm osob nebo 2000 kg nákladu. Kromě zmíněné přepravní kabiny lze zadní vozidlo použít jako nosič specifického vybavení. Strojový podvozek zadního vozidla má nosnost 3000 kg a britská armáda jej využila pro instalaci jeřábu a dalšího vybavení u verze mobilní dílny. Podvozek zadního vozidla může najít uplatnění jako nosič nejrůznějších zbraňových systémů, nizozemská armáda mé několik vozidel BvS10 v provedení skříňová ambulance. Kromě toho je však za zadní vozidlo možné připojit ještě přívěs o celkové hmotnosti 3000 kg. BvS10 se pohybuje na 0,6 m širokých pryžových pásech, které jednak nepoškozují komunikace, ale hlavně umožňují na pevném povrchu zdolávat svah se 100% stoupáním (sklon 45 °) nebo v hlubokém sněhu stoupání až 30 %. Díky jejich šířce je tlak předního vozidla na půdu pouze 17,2 kPa a u zadního

Viking může být vyzbrojen i kulometem ráže 12,7 mm.

vozidla 18,7 kPa. To zaručuje výbornou pohyblivost nejen ve zmíněném hlubokém sněhu, ale i v rozbahněném terénu, v písku pouštních oblastí nebo na balvanových či suťových polích. Uvedeným podmínkám je přizpůsobena celková konstrukce vozidla, protože viking může fungovat v teplotách od -46 °C až do +49 °C. Ocelové pancéřování v základním provedení odolává standardní munici NATO ráže 7,62 × 51 mm, s přídavným pancéřováním pak stejné munici, ale s průbojnou střelou. Pro vlastní obranu slouží 7,62mm nebo 12,7mm kulomet namontovaný na střeše přední kabiny. Vozidlo BvS10 Viking je 7,6 m dlouhé,

Od poloviny roku 2006 nasadili Britové více než 30 vikingů v jihoafghánské provincii Helmand. Podle neoficiálních údajů se poměrně rychle ukázalo, že BvS10 ve zdejších obtížných podmínkách vykazují nejlepší pohyblivost ze všech koaličních kolových nebo pásových vozidel. Proto bylo rozhodnuto zde vozidla ponechávat i pro další rotující jednotky. Vikingy se v neklidné provincii používají především pro hlídkové úkoly a do poloviny loňského roku zde najezdily 165 000 km. Pro lepší ochranu proti pancéřovkám vozidla dostala přídavnou, tzv. mřížovou ochranu. Britské ministerstvo obrany hodlá v druhé polovině letošního roku zakoupit další vozidla tohoto typu. 33

Text: Michal ZDOBINSKÝ Foto: U.S. Army a USAF

O významu, respektive rychlé expanzi bezpilotních letadel do výzbroje moderních armád není třeba příliš diskutovat. Počet jednotlivých typů již dávno přesáhl hranici sta kusů a renomovaná agentura Teal Group předpovídá, že celosvětový obchod s tímto druhem techniky v roce 2015 přesáhne osm miliard dolarů, přičemž se na tomto objemu budou přibližně ze 70 % podílet americké firmy.

Při operacích v Afghánistánu a v Iráku jsou v permanentním nasazení nejrůznější typy bezpilotních prostředků Právě Spojené státy jsou bezesporu největším výrobcem a hlavně uživatelem tohoto druhu letecké techniky. Jejich ozbrojené síly bezpilotní letouny ve značném množství používají v Iráku a v Afghánistánu. Vedle doposud jednoznačně dominujících průzkumných typů je Američané již začínají nasazovat i jako bojové prostředky pro ničení pozemních cílů. Americké vojenské letectvo

(USAF) v roce 2001 poprvé vyzkoušelo typ MQ-1 Predator, který za letu odpálil protitankovou řízenou střelu Hellfire. Od roku 2006 se tato kombinace používá v operačním provozu. A jak se zdá, dobře se osvědčila. Americké letectvo má kromě několika průzkumných letek predatorů již i údernou letku těchto strojů. Je evidentní, že se podíl ozbrojených bezpilotních strojů bude do budoucna zvyšovat.

Příslušník amerického vojenského zpravodajství připravuje bezpilotní letoun RQ-7 Shadow poblíž iráckého města Bákuba.

34

Právě zkušenosti z praktického bojového nasazení vedou velení USAF k zájmu o podstatně výkonnější verzi predatoru. Má označení MQ-9 a bojové pojmenování Reaper. Na rozdíl od predatoru, který má vzletovou hmotnost okolo jedné tuny, nosnost užitečného zatížení 205 kg, vytrvalost až 24 hodin a je poháněn pístovým motorem o výkonu 78 kW, využívá reaper šestkrát výkonnější turbovrtulový motor a unese až 1730 kg užitečného zatížení. Má vzletovou hmotnost 4,5 t a vytrvalost více než 30 hodin. Zatím dominujícím typem v této hmotnostní kategorii však zůstává osvědčený MQ-1 Predator, kterých bylo doposud dodáno okolo 170 kusů. Ještě větším uživatelem bezpilotních prostředků v Iráku a Afghánistánu je americká pozemní armáda (U.S. Army). Například v polovině roku 2005 měla na základnách v obou zmíněných zemích a v Kuvajtu na 190 bezpilotních průzkumných systémů. Nejpočetnějšímu zastoupení se těší typ RQ-11B Raven s celkem

Voják z americké 82. vzdušné výsadkové divize s letounem RQ-11 Raven

175 systémy, kdy jeden systém obsahuje tři letouny, pozemní řídicí jednotku, akumulátory a sadu senzorů. Vlastní letoun poháněný elektromotorem má hmotnost necelé dva kilogramy (0,45 kg připadá na užitečné zatížení), rozpětí 1,4 m a při startu je vypouštěn z ruky. Jeho letová rychlost se pohybuje v rozmezí 30 až 90 km/h, vytrvalost 60 až 90 minut a může být vybaven buď denní TV kamerou s vysokou rozlišovací schopností nebo přístrojem pro noční vidění. Raven se na úrovni rota nebo dokonce četa používá pro průzkum, pozorování, zjišťování cílů a následné vyhodnocování rozsahu jejich poškození po provedeném útoku. Zmíněné zařízení například používají i američtí dělostřelci v Afghánistánu. Do dnešní doby bylo vyrobeno asi 5500 těchto miniaturních letounků a produkce pokračuje plným tempem dál. Kromě typu Raven používá U.S. Army ve zmíněných teritoriích i deset systémů RQ-7 Shadow. Každý je tvořený čtyřmi letouny, dvěma pozemními řídicími stanicemi s přenosnými datovými terminály, jednou přenosnou pozemní řídicí stanicí s přenosným datovým terminálem, logistickým zabezpečením a šesti přepravními vozidly HMMWV. Celý systém obsluhuje 22 vojáků a je přepravitelný letounem C-130 Hercules. Letoun Shadow je podstatně větší než raven a vzlétá z mobilní startovací rampy. Má rozpětí 4,3 m, hmotnost 170 kg, unese 27 kg užitečného zatížení a pohání jej pístový motor o výkonu 28 kW. Jeho průzkumné vybavení pro denní i noční podmínky umožňuje předávat obraz zájmové oblasti téměř v reálném čase. Má

vytrvalost pět až sedm hodin a letovou rychlost 160 km/h. Americká pozemní armáda systém Shadow používá od počátku roku 2004 a kromě ní jej do své výzbroje zařadila i námořní pěchota. Doposud bylo vyrobeno téměř 250 těchto letounů. Z uvedeného množství celkem 190 systémů operujících ze základen v Afghánistánu, Iráku nebo ze sousedního Kuvajtu používá U.S. Army ještě po jednom systému RQ-5 Hunter a I-GNAT. Prvně jmenovaný bezpilotní letoun má netradiční pohon tvořený dvěma pístovými motory (každý o výkonu

závěsníky (každý s nosností cca 60 kg) a v případě, že se pod ně umístí celkem 115 kg užitečného zatížení, činí vytrvalost ještě až osm hodin. Zmíněné závěsníky rovněž umožňují tento letoun vybavit výzbrojí (což bylo v praxi odzkoušeno) nebo přídavnými nádržemi. Typ I-GNAT americká pozemní armáda využívá v Iráku především pro ochranu konvojů. Systém tvoří tři letouny, jedno řídicí středisko, dva přenosné datové terminály a příslušné logistické vybavení. Vlastní letoun má vzletovou hmotnost 1050 kg, unese 205 kg užitečného zatížení, má cestovní rychlost 220 km/h, dostup až 7500 m a jeho vytrvalost může být až 25 hodin. V roce 2003 do výzbroje zavedený I-GNAT představuje největší bezpilotní prostředek v inventáři americké pozemní armády. Praktické zkušenosti s tímto typem jen utvrdily velení U.S. Army v zájmu o tuto větší a těžší kategorii bezpilotních strojů. Záměr již nabyl konkrétní podobu v typu Warrior, což je verze odvozená od bojem ověřeného predatoru. Warrior je na rozdíl od něj ale ještě téměř o 50 % těžší a unese asi 250 kg užitečného zatížení. Tímto typem získá U.S. Army dostatečně výkonný prostředek pro provádění

Typ MQ-9 Reaper může být díky značné nosnosti nasazen pro ničení pozemních cílů.

42 kW) a dvěma vrtulemi, z nichž jedna je v tažném a druhá v tlačném uspořádání. Téměř 900 kg vážící letoun pojme 225 kg užitečného vybavení zahrnujícího palivo i senzorové vybavení. Právě u posledně zmíněné oblasti drží hunter neoficiální rekord, protože armáda v praxi používá nebo vyzkoušela 23 různých konfigurací přístrojového vybavení. Hunter má se standardním elektrooptickým průzkumným vybavením vytrvalost až 18 hodin. Letoun je vybaven dvěma

dlouhodobého průzkumu či monitorování (vytrvalost má být více než 30 hodin) nebo pro ničení pozemních cílů. Nově tak bude mít kapacity, kterými disponovalo pouze americké vojenské letectvo prostřednictvím svých strojů MQ-1L Predator a MQ-9 Reaper. Nástup těžšího typu Warrior, který doplní a postupně nahradí výše zmíněný RQ-5 Hunter, samozřejmě nic nemění na zájmu U.S. Army o lehké taktické typy reprezentované stroji Raven nebo Shadow. 35

Text: Michal ZDOBINSKÝ Foto: Boeing

Vývoj dalšího amerického prvku protiraketové obrany – výkonného létajícího systému ABL pro ničení balistických raket protivníka na vzestupné dráze letu, se dostává do reálné fáze.

Filozofie operačního použití systému ABL je založena na tom, že v případě zvýšeného nebezpečí začne letoun hlídkovat nad vlastním nebo spojeneckým územím v letové hladině okolo 12 000 m. Bude ve spojení se střediskem řízení protiraketové obrany, odkud dostane prvotní informace o startu rakety. Letoun svým palubním vybavením začne v patřičném sektoru sledovat horizont a na vzdálenost do 400 km vyhledávat zdroj infračerveného záření od pracujícího raketového motoru balistické střely. Následně by na ni měl působit laserovým paprskem ještě během jejího vzestupu a způsobit jí takové poškození, jež znemožní její následující správnou funkci. Letoun má rovněž zastávat funkci prostředku včasné

Detailní snímek přídě letounu YAL-1A s 1,5m věží s projektorem bojového laseru

Tato obrovská aparatura je součást bojového, vysoce energetického chemického laseru uvnitř letounu Boeing 747F.

Již několikrát jsme na stránkách našeho časopisu informovali o problematice protiraketové obrany. Hlavní pozornost jsme pochopitelně věnovali americkému pozemnímu stacionárnímu systému GMD (Ground-based Mid-course Defense) určenému pro ničení balistických raket dlouhého nebo mezikontinentálního dosahu ve střední fázi jejich letu mimo zemskou atmosféru. Náš zájem se na systém GMD soustřeďuje proto, že jednou z jeho součástí je specializovaný radar EBR (European Based Radar) pro přesné sledování útočících raket ve střední fázi letu, který Spojené státy navrhují umístit do vojenského prostoru v Brdech. Systém GMD je však jen jednou součástí amerického víceprvkového integrovaného obranného komplexu BMD (Balistic Missile Defense). K těm dalším kromě jiného například patří pozemní nebo námořní prostředky určené pro ničení hlavic v konečné fázi letu (na sestupné dráze) a také systém schopný 36

Schematické znázornění vnitřního uspořádání letounu YAL-1A

účinně působit proti raketám naopak v počátcích jejich letu.

BLÍŽ K PROTIVNÍKOVI

Prostředky pro ničení balistických raket ve vzestupné fázi letu se musejí nacházet blíž místa jejich vzletu, tedy blíž teritoriu potenciálního protivníka. Proto musejí být mobilní. Jedním z technicky

nejzajímavějších prvků v celém programu BMD je bezpochyby létající laserový systém ABL (Airborne Laser). Již více než deset let na něm pracují firmy Boeing, Northrop Grumman a Lockheed Martin. Jednoduše řečeno se jedná o vysoce výkonný chemický oxygenjodový laser, který je společně se zaměřovacím zařízením umístěný na upraveném letounu Boeing 747-400F.

prokázaly praktické schopnosti dvojice pomocných laserových (CO2) systémů. Jejich funkcí je sledování a ozařování letící balistické rakety, indikace záměrného bodu a měření zakřivení laserového paprsku při průchodu atmosférickými turbulencemi mezi letounem a cílem. Oba zmíněné systémy jsou nezbytné pro správné zaměření bojového laseru, který musí svojí energií na letící raketu určitý čas působit. Po dokončení celkové integrace laseru do letounu se na letecké základně Edwards nejprve uskuteční pozemní a pak letové zkoušky, které by v roce 2009 měly vyvrcholit letovým testem proti cílové balistické raketě.

výstrahy a zjištěné informace o cílech předávat do pozemního střediska protiraketové obrany.

LASER TÉMĚŘ HOTOV

V roce 2004 poprvé vzlétl modifikovaný letoun YAL-1A bez vnitřního vybavení, o rok později se uskutečnila desetisekundová pozemní zkouška laserového systému. Do poloviny února letošního roku bylo do letounu instalováno všech šest laserových modulů a podle informací společnosti Boeing je ze 70 % hotova celková integrace laseru. V roce 2007 proběhly první demonstrační zkoušky, při kterých se například

Pro některé letové testy se používá letoun RC-135 s namalovanou raketou na přední části trupu.

37

Text a foto: Jaroslav PAJER

Destilační charakteristika paliva, obsah síry a pryskyřic v něm a jeho mazivostní vlastnosti. Polymerová stabilita hydraulických kapalin a motorových olejů, jejich dynamická a kinematická viskozita. Protizadírací, protioděrové a reologické vlastnosti maziv. Obsah nečistot a distribuce částic v provozních kapalinách. Oxidační stabilita olejů, jejich protikorozní vlastnosti, pěnivost a odpařivost. Že vám tyto pojmy mnoho neříkají? Však to jsou názvy specifických zkoušek, a je jich mnohem víc, kterými musejí projít všechny druhy pohonných hmot, maziv, hydraulických kapalin a provozních plynů užívaných v armádě. Zda jejich vlastnosti odpovídají jakostním normám, 38

Armáda má v Brně ojedinělé pracoviště pro specifikační zkušebnictví a ověřování shody jakosti PHM zjišťuje šest specialistů v laboratořích a strojních zkušebnách v Šumavské ulici v Brně, které patří oddělení zkušebnictví materiálového uskupení 3.0 – PHM. Značný objem jejich práce zabírá aplikovaný výzkum a zkušebnictví pohonných hmot. „Naše oddělení mimo jiné úzce spolupracuje se Správou státních hmotných rezerv, která pro armádu skladuje letecký petrolej,“ uvádí Josef Lippay, vedoucí oddělení a současně hlavní inspektor kontrolního systému jakosti PHM v AČR a soudní znalec v oboru ropa a technické obory různé. „V posledních třech letech jsme v rámci aplikovaného výzkumu společně řešili jeho aditivaci. Někdy se až divíte, co všechno se může stát. Že se palivo po úpravě v provozních podmínkách chová úplně jinak, než předpokládáte.

Například dodavatel garantoval jakost mazivostních a antistatických přísad pět let a my jsme v rámci expertizních prací zjistili, že se jejich kvalita po půl roce začíná prudce snižovat. Díky těmto poznatkům pracovníci Správy státních hmotných rezerv již nekupují zásoby určitých přísad na rok nebo na dva, ale kupují je po půl roce.“ Další významnou složku jejich práce představuje tzv. specifikační zkušebnictví. To spočívá v testování vzorků paliv, olejů a jiných provozních kapalin dodávaných do resortu obrany. „Až po našem odsouhlasení, že příslušná šarže vyhovuje jakostním požadavkům, se může tento materiál přejímat,“ objasňuje Josef Lippay. „Stalo se, že jsme dostali grafitové mazivo a to se zadíralo mezi sklíčky, na nichž zkoušíme hrubost nečistot. Pod

mikroskopem jsme pak v něm nalezli kovové špony...“ Ale ani tím nejsou úkoly celkově dvanáctičlenného kolektivu vyčerpány. „Naše druhá skupina kromě jiného připravuje podklady pro jednání pracovních komisí pro letecké PHM, PHM pro pozemní síly a pro technické prostředky PHM Výboru NATO pro produktovody a následně se podílí na realizaci procesu přistupování resortu ke standardizačním dohodám Aliance,“ pokračuje vedoucí oddělení. „Zjednodušeně řečeno, stará se o to, aby armáda tyto dohody přebrala coby normy a tím garantovala, že PHM a všechno, co je s touto oblastí spojené, mohou používat také spojenci.“ Probíhající transformace resortu obrany se dotýká také tohoto oddělení. Dnes je součástí odboru zkušebnictví MU 2.1 – materiál osobního použití, a MU 3.0 – PHM, který je podřízen správě majetkových uskupení Ředitelství logistické a zdravotnické podpory ve Staré Boleslavi. Od 1. října přejde pod Základnu neopravovaného materiálu Brno. Současně s tím bylo rozhodnuto o snížení počtu pracovníků nového prvku. Chystané změny Josef Lippay nepovažuje za šťastné. Má pro to několik argumentů. Už při současných počtech pracovníků má jeho oddělení problém naplňovat všech pětadvacet specifických úkolů, jež mu jsou předurčeny. „Podle tabulkových počtů je nás sice dvanáct, ale z toho je jedna pracovnice na mateřské dovolené,“ vypočítává. „Takže v laboratořích a na strojních zkušebnách mám pět lidí a zbytek ve druhé skupině. Problém nastává, je-li vyšší nemocnost. Už jsme to zažili letos v lednu,

kdy jsme zde zbyli čtyři. Může se stát, že budeme provádět laboratorní a strojní zkoušky pro kvalifikaci leteckých motorových a hydraulických olejů, konkrétně stanovení korozivní a oxidační stability při 175 až 260 stupních Celsia. U hydraulických kapalin zkouška ,jede‘ nepřetržitě sedm dnů a po ní následuje vyhodnocení zkušebních specimenů a zkoušení předepsaných parametrů oleje po oxidaci. To znamená, že se tu v té době musejí střídat vždy dva lidé po osmi hodinách. K tomu tedy potřebuji minimálně šest laboratorních specialistů. Už při současných počtech mám tedy problém! Kolegové z druhé skupiny totiž do laboratoře nastoupit nemohou, protože tuto činnost běžně nedělají.“ Vzhledem k rozsahu činností vidí v oddělení jako optimální počet patnáct pracovníků. Možné je také omezení úkolů nového prvku. Vzniká však otázka, kdo ten zbytek činností bude zabezpečovat. „Samozřejmě armáda nemusí mít na celou oblast vlastní pracoviště,“ přiznává Josef Lippay. „Může si tyto služby zajistit dodavatelsky. Hovoříme-li však o činnosti prováděné podle zákona o shodě v oboru všech ropných produktů, jež armáda používá, realita je momentálně taková, že žádná obdobná laboratoř na území republiky autorizována není.“ Autorizované pracoviště je takové, které má oprávnění provádět zkoušení výrobků podle příslušných technických norem nebo předpisů a na základě výsledků pak vydávat certifikát, jenž stvrzuje, že zkoušený materiál má dodavatelem deklarované vlastnosti a odpovídá jakostním normám.

Problém armádní laboratoře PHM je o to složitější, že se zánikem současného oddělení končí podle Josefa Lippaye také platnost jeho autorizace a způsobilost v oblasti kontroly leteckých paliv. „Podle novely zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, již není možné tuto autorizaci udělovat v rámci resortu. A proto nové pracoviště, náš nástupce, pokud bude provádět ověřování shody výrobků podle tohoto zákona, musí začít nejprve s akreditací jednotlivých zkoušek a pak požádat o udělení autorizace Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví,“ dodává. „A to je proces, který odhaduji tak na pět let.“ Laboratoř však může fungovat i bez „papírů“. Pokud ověří, že dodávky odpovídají armádním požadavkům, bude vše bez problémů. Komplikace mohou nastat u vzorků, jež vyhovovat nebudou. „Laboratoř totiž nebude mít právní statut k tomu, aby bylo možné dodávku jednoznačně odmítnout,“ tvrdí Josef Lippay. „A bude-li mít firma svůj znalecký posudek, že je všechno v pořádku, může případ skončit i před soudem.“ Věřme, že se všechny problémy kolem ojedinělého armádního pracoviště i přes jejich značnou složitost podaří odpovědným pracovníkům resortu vyřešit. Možná i za využití názorů Josefa Lippaye, ve kterých se ukrývá více než dvacetiletá praxe v oboru.

39

Podplukovník Jiří Zetocha

„ Ústřední vojenský zdravotní ústav Praha je specializovaným zdravotnickým zařízením s celoarmádní působností, jež plní úkoly spojené s výkonem státní správy v ochraně veřejného zdraví, včetně výkonu státního zdravotního dozoru v resortu obrany. „ Oddělení pitných vod je součástí odboru hygieny ÚVZÚ Praha a kromě provádění odběrů a vyšetřování vzorků pitných vod z vojenských a veřejných vodních zdrojů, jakož i plaveckých bazénů ve vojenských objektech plní úkoly spojené s vyšetřováním pitných vod v místech nasazení kontingentů Armády ČR. „ V březnu letošního roku Státní zdravotní ústav Praha vydal oddělení pitných vod osvědčení o autorizaci k provádění krácených rozborů (autorizační set A 1).

Text a foto: Pavel LANG

Pitná voda je pro naprostou většinu populace běžná věc. Připusťme si, že jí málokdo z nás věnuje pozornost. Existují však organizace, pro něž je podstatou činnosti. Nemálo z nich se zaměřuje na její nezávadnost. V resortu obrany ji „střeží“ unikátní pracoviště Ústředního vojenského zdravotního ústavu (ÚVZÚ) Praha.

Ústřední vojenský zdravotní ústav již může provádět odběry i vyšetřování vzorků pitných vod z resortních vodních zdrojů autorizovaným způsobem Dlouhá chodba a na jejím konci bílé dveře s nápisem: Laboratoře ÚVZÚ. Pouze zasvěcení vědí, čím se zde jednotlivá odborná pracoviště konkrétně zabývají. Jedním z nich je oddělení pitných vod. Jeho nedávný úspěch stojí určitě za pozornost. „Oddělení pitných vod získalo v březnu od Státního zdravotního ústavu (SZÚ) Praha osvědčení o autorizaci, které ho opravňuje k provádění kráceného rozboru pitných vod v rozsahu autorizačního setu A 1,“ říká zástupce ředitele Ústředního vojenského zdravotního ústavu podplukovník Jiří Zetocha a objasňuje, co je účelem „jedničky“: „Účelem krácených rozborů je získávat pravidelné informace o stabilitě vodního zdroje a účinnosti úpravy vody, zvláště dezinfekce, mikrobiologické jakosti a organoleptických vlastnostech vody, a to za účelem zjištění, zda jsou dodržovány limitní hodnoty stanovené vyhláškou č. 252/2004 Sb. a zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví.“ 40

Pro představu lze říci, že v rámci autorizačního setu A 1 je u vzorku pitné vody kontrolováno mikrobiologickým a chemickým vyšetřením třiadvacet ukazatelů. Například koliformní bakterie, E.coli, Pseudomonas aeruginosa, dusičnany, hliník, volný chlór, mangan, zákal nebo železo. Za březnovou chvílí slávy však stojí značné úsilí. Nejenom skupiny zaměstnanců oddělení pitných vod s vedoucí Olgou Krechterovou, ale i managementu ÚVZÚ v čele s ředitelem podplukovníkem Františkem Bílkem. Nejdříve bylo třeba zajistit odborně způsobilý personál, včetně manažera jakosti a správce dokumentů, a poté postupně plnit podmínky autorizace stanovené Státním zdravotním ústavem Praha. Nezbytností byla i modernizace. „Laboratoře jsme vybavili novou přístrojovou technikou, byly zavedeny nové metodiky pro vyšetřování vzorků pitných vod,“ dodává pplk. Zetocha.

V září loňského roku, po splnění veškerých vstupních předpokladů, podali na Státní zdravotní ústav přihlášku k autorizaci. Následně je SZÚ začal prověřovat dvoustupňovým systémem nezávislých auditů. „První audit prověřuje zavedení systému kvality do činnosti laboratoře,“ upřesňuje zástupce ředitele ÚVZÚ a dodává: „Druhý audit je pak odborný a prověřuje správnou laboratorní praxi, dále fundovanost a kompetentnost jejích pracovníků. Na základě výsledků nezávislých auditů pak autorizující orgán rozhodne o udělení, či neudělení osvědčení.“ Podtrženo a sečteno – proces přípravy laboratoře trval bezmála tři roky a náklady s tím spojené dosáhly několika milionů korun. Potěšitelné je, že oddělení pitných vod „proplulo“ autorizací poměrně hladce a rychle. Za pouhého tři čtvrtě roku od odeslání přihlášky, a to dne 11. března 2008, mu bylo osvědčení vydáno. Ne však natrvalo, ale na následující dva

zainteresovaní pracovníci již pomýšlejí na další mety. „V procesu autorizace chceme pokračovat dál,“ prohlašují rezolutně. Co konkrétního mají v plánu? Autorizační set A 4, který zahrnuje odběr vzorků a vyšetření jakosti vody v koupalištích a vody ve zdroji pro bazén umělého koupaliště nebo sauny. „Splnění podmínek pro autorizaci na set A 4 předpokládáme v první polovině příštího roku. Jestliže se tak stane, opět se výrazným způsobem zvedne Zdravotní laborantka Markéta Zámečníková při stáčení vzorků vody na biologický rozbor

roky. „V březnu 2010 musíme autorizační osvědčení obhájit. Už dnes víme, že to bude mnohem těžší. Kritéria daná Státním zdravotním ústavem jsou rok od roku náročnější,“ konstatuje J. Zetocha. Přestože „jedničkové“ osvědčení o autorizaci ještě pořádně nezaschlo,

kvalifikovanost oddělení pitných vod. Pracoviště bude schopné poskytovat resortu obrany validní výsledky takzvaných bazénových vod. Pomineme-li finanční úspory, nabízíme další servis, který napomůže ochránit resortní uživatele,“ říká podplukovník Zetocha. V této souvislosti

je třeba poznamenat, že úplný rozbor jednoho vzorku pitné vody v rozsahu autorizačního setu A 2 se v civilním sektoru pohybuje okolo 15 tisíc korun. Je nabíledni, že se cena závěrečného protokolu bude v dalším období spíše zvyšovat než snižovat. Nejeden čtenář se zamyslí nad otázkou, zda nedávno vydané osvědčení o autorizaci pozmění dosavadní činnost laboratoře. Strohá odpověď zní: ano. Realitou je, že oddělení pitných vod provádělo odběry a vyšetřování vzorků pitných vod z vojenských (jde o stovky odběrových míst v rámci resortu obrany) i veřejných vodních zdrojů již v období před udělením autorizačního osvědčení. Zásadní změnou je však to, že v současné době laboratoř splňuje legislativní požadavky zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, a je oprávněna vydávat autorizovaný protokol, který na rozdíl od předešlých neautorizovaných již může být právním podkladem pro rozhodnutí orgánu ochrany veřejného zdraví o jakosti pitné vody. „Neautorizovaný protokol neměl žádnou právní hodnotu,“ prohlašuje zástupce ředitele ÚVZÚ. Získáním osvědčení o autorizaci prokázalo oddělení pitných vod vysokou úroveň prováděné laboratorní práce a odbornou připravenost svých pracovníků. „Pro mě osobně je úspěch laboratoře satisfakcí. Tříleté snažení skončilo velikým úspěchem, který je výsledkem práce celého kolektivu. Překročili jsme vlastní stín a nejen sami sobě jsme dokázali, že máme potenciál ke splnění nejvyšších požadavků,“ říká na závěr pplk. Jiří Zetocha. 41

T Text: Jaroslav PAJER

V letošním prvním čtvrt čtvrtletí spatřil světlo světa třetí a poslední dokument „Doktrína AČR v mnohonárodních operacích“, který doplnil „Doktrínu AČR“ a „Doktrínu AČR v operacích na území ČR pod národním velením“. Tím byla dokončena tvorba hlavních dokumentů, jež kromě přijatých aliančních doktrín vytvářejí rámec a obecný návod pro řízení a velení vojskům Armády ČR. Práce na „Doktríně AČR v mnohonárodních operacích“ byly zahájeny v roce 2005. Původní termín jejího dokončení se ale posunul, protože v té době docházelo k ratifikaci „Společné spojenecké doktríny NATO“ AJP-01(C) a dokumentu „Společné spojenecké operace“ AJP-3(A), jejichž některé zásady chtěli autoři české doktríny pro mnohonárodní operace v jejím obsahu zohlednit. „V průběhu zpracování tohoto dokumentu rovněž docházelo k některým strukturálním a organizačním změnám v armádě. A i když tyto změny nejsou základem doktríny, která musí být v tomto směru nadčasová, přeci jen jsme na něco reagovat museli,“ říká Oldřich Zela, pracovník Správy doktrín Vyškov,

Ptala se: Mgr. Zdeňka DUBOVÁ Foto: archiv FVZ UO

který dostal ostal dokončení publikace naa starost. „Na její tvorbě participovala všechna oddělení, odbory a sekce ministerstva obrany včetně dalších pracovišť, jako například Univerzita obrany Brno. Celkem přišlo 235 připomínek, což je u dokumentu tohoto typu v normě.“ „Doktrína AČR v mnohonárodních operacích“ má 144 stran a je rozdělena do pěti kapitol. První, nazvaná Mnohonárodní operace, charakterizuje tento typ operací a prostředí, ve kterém jsou vedeny. Následuje část Druhy vojenských operací, v níž je popsáno na osm typů operací, ve kterých mnohonárodní vojska dnes působí anebo mohou působit. Třetí kapitola Velení a řízení v mnohonárodních operacích se zabývá principy velení mnohonárodním silám, působením národních prvků v nich a podobně. Předposlední část Principy mnohonárodních operací charakterizuje jak obecné, tak specifické principy těchto operací. Nejobsáhlejší kapitola Etapy mnohonárodních operací přibližuje celý proces činností od tvorby plánu, přes přípravu sil, jejich logistické zabezpečení, přepravu, až po vedení operace v prostoru nasazení. „Jsou tu popsány zásady a pravidla pro zapojení naší armády jako celku či jejích součástí do společných operací řízených NATO, Evropskou unií, Organizací

Armáda dokončila tvorbu dokumentů, jež patří do nejvyšší úrovně hierarchie její doktrinální soustavy 42

nebo do operací, jež spojených národů ne mohou provádět účelově vytvořené koalice států, kterých se můžeme také účastnit,“ doplňuje Oldřich Zela. „Je zde předložen souhrn určitých zásad a faktorů, které velitelé a štáby na různých stupních musejí při plánování, přípravě a účasti v těchto operacích brát v úvahu.“ „Doktrína AČR v mnohonárodních operacích“ je určena především velitelům a štábům. Seznámit s ní by se však měli všichni příslušníci armády. „De facto se týká všech vojáků,“ uvádí Oldřich Zela, „protože podle filozofie, kterou jsme přijali, má být připraven na působení v misi každý profesionální voják. Myslím si, že by tato doktrína měla být pro každého hlavní knihou-učebnicí, pomocí níž si ujasní nejobecnější principy a zásady pro vedení mnohonárodních misí.“

AČR nyní využívá tyto národní doktríny: „ „Doktrína AČR“ (vyšla v prosinci 2004) „ „Doktrína AČR v operacích na území ČR pod národním velením“ (vyšla v dubnu 2007) „ „Doktrína AČR v mnohonárodních operacích“ (vyšla v únoru 2008) „ Adresa intranetového webu Správy doktrín ŘeVD Vyškov, kde jsou publikace včetně všech doktrín uveřejněny ve formátu pdf: http://10.40.8.247/ReVD-SIS/ SpD/index.htm

Pod záštitou Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany a ve spolupráci s Českou obezitologickou společností se nedávno konala v Hradci Králové již 11. konference se zaměřením na aktuální problémy v obezitologii. Vystoupila na ní řada odborníků z celé České republiky zabývajících se problematikou diagnostiky a léčby poruch výživy. Blíže konferenci charakterizuje Pavol Hlúbik, vedoucí katedry vojenské hygieny FVZ UO, který byl jejím garantem.

„ Jaké jsou „aktuality“ v oblasti obezitologie? Ke stěžejním aktualitám lze zařadit negativní trend vzestupu počtu obézních obyvatel České republiky. Česká republika patří ve výskytu obézních na přední místa nejenom v rámci Evropské unie, ale prakticky celého světa. V oblasti terapie byl dán důraz na komplexní přístup za využití behaviorálního postupu. „ K jakým závěrům se došlo? Obezitu je nutno chápat jako závažné onemocnění a rizikový faktor zhoršující zdravotní stav jedince. Primární prevence hraje důležitou a nezbytnou roli v péči o pacienta s poruchou výživy.

Vhodná pohybová aktivita, realizovaná především v mimopracovním období, období představuje nezbytnou součást terapeutického postupu. Dlouhodobá kompenzace zdravotně-nutričního stavu je předpokladem zlepšení psychické i fyzické výkonnosti. „ Týká se tento problém i vojáků české armády? Naše pracoviště v rámci plnění výzkumného záměru monitoruje zdravotně-nutriční stav vojáků z povolání. Bohužel nutno říci, že výsledky sledování, zjištěné v letech 2004 – 2008, potvrzují nepříznivý trend. Kolem 16 % vojáků z povolání AČR trpí obezitou. Současně bych rád podotkl, že s problémem obezity se potýkají i v dalších armádách států NATO, ve kterých počet obézních dosahuje hodnoty kolem 8 %. „ Co říkáte na všemožné diety? Nejenom v odborné literatuře, ale především v řadě časopisů se denně

setkáváme s širokou plejádou „zcela zaručených a zázračných diet“, které v mnoha případech nejenže jsou neefektivní, ale dokonce mohou způsobit poškození zdraví. Racionální redukční dieta, vypracovaná na podkladě vyhodnocení stravovacích zvyklostí s respektováním jídelních zvyklostí, je nezbytnou součástí každé redukční diety. „ A co byste radil všem, kteří nosí nějaké to kilo navíc? Každé nadbytečné kilo zatěžuje srdce, klouby, metabolismus, ale i mysl. Pokles tělesné hmotnosti a dlouhodobé udržení přiměřené tělesné hmotnosti prospějí nejenom tělu, ale i duši, prodlouží život a zvýší výkonnost.

„ Obezita je závažné chronické onemocnění, jehož výskyt v celosvětovém měřítku neustále stoupá. „ Světová zdravotnická organizace na základě rozsáhlých studií prohlásila obezitu za epidemii 21. století. „ V České republice trpí obezitou 22,6 % mužů a 25,6 % žen. „ Ve věkové kategorii 25 – 64 let se nadváha vyskytuje u 46,9 % mužů a 31,3 % žen. „ Obezita není jen závažný rizikový faktor, ale je ji nutno chápat jako chronické onemocnění.

43

„Věk, to je pro nás podružná záležitost,“ říká Pavel Filla, který stojí v čele královéhradeckého klubu vojenských důchodců Text: Pavel LANG Foto: Jozef KAHÚN

Každý měsíc se scházejí členové královéhradeckého klubu vojenských důchodců (KVD) na společné akci. I když mají ve svých řadách nemálo sedmdesátiletých penzistů, jejich aktivita je obdivuhodná. Dokážou kolektivně přivítat Nový rok, uskutečnit „pánskou jízdu“ i několik dnů cestovat po pamětihodnostech České republiky.

„Věk není překážkou,“ říká předseda Klubu vojenských důchodců v Hradci Králové Pavel Filla. „Důležitější je naše pospolitost. Většina členů KVD jsou bývalí vojáci z královéhradecké posádky, znají jeden druhého a pokračující vzájemné seskupení je pro ně velice důležité. V pokročilém věku obzvlášť. Vždyť si stačí jenom popovídat a člověk rázem pookřeje,“ dodává. Slova předsedy KVD, že je pro ně věk podružnou záležitostí, potvrzuje členství několika osmdesátiletých a pětaosmdesátiletých vojenských vysloužilců. KVD, jenž pracuje pod „záštitou“ Krajského vojenského velitelství v Hradci Králové, vznikl v polovině osmdesátých let minulého století a původně sdružoval zhruba padesátku vojenských důchodců převážně z bývalého velitelství letecké armády. Postupem času začal získávat sympatie dalších zájemců a jeho členská základna se masově rozrůstala. 44

KNIŽNÍ TIPY Nakladatelství Alpress, s. r. o. Na Příkopě 3243, 738 01 Frýdek-Místek [email protected] www.alpress.cz

tyre Ben Macintyre Dvojitý agent

Dnes má klub 159 členů. „Jsme otevřeným společenstvím pro každého obdobně zaměřeného člověka. Proto ve svých řadách nemáme pouze bývalé vojáky z povolání a občanské zaměstnance, ale i nemálo našich sympatizantů z řad civilní veřejnosti. Výjimkou nejsou ani členové, kteří důchodového věku ještě nedosáhli,“ konstatuje P. Filla. Členská základna KVD je však často sklíčena žalem. Jenom za loňský rok opustilo navždy řady klubu třicet osm členů. Milan Pohlodek, Eva Matějková, Leopold Pecháček, Jiří Josef, František Bečka a další. Na nedávném výročním jednání klubu byla jejich památka uctěna minutou ticha. Jak bylo již konstatováno, není měsíc, aby se členové KVD společně nesešli na některé z klubových akcí. V roce 2007 jich uspořádali patnáct a zúčastnilo se jich na sedm set lidí. „Pro představu,

„ Královéhradecký Královéhra ad klub vojenských důchodců důc cho byl založen v polovině ěo osmdesátých let minulého s st století převážně bývalými příslušníky pří p velitelství letecké arm armády. má „ V současné současn né době KVD sdružuje 159 člen členů. nů „ Za loňský rok ro KVD zorganizoval 15 akcí, jichž se celkově zúčastnilo bezmála 700 lidí. „ Dlouholetým předsedou Klubu vojenských důchodců v Hradci Králové je PhDr. Mgr. Pavel Filla. například na vítání Nového roku se nás sešlo pětaosmdesát a na velikonočním večírku sedmdesát členů klubu,“ vyčísluje Pavel Filla. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že si jeho členové veškeré aktivity hradí z vlastní kapsy. „Zpočátku nebyla účast na akcích veliká. Dnes je tomu naopak. Limituje nás kapacita autobusu. Členové si pořádané akce pochvalují a hromadně se jich zúčastňují. To je pro mě i ostatní členy výboru nejvyšší ocenění,“ říká na závěr P. Filla.

Každá válka má kromě zjevných i své skryté dějiny. Tentokrát se britský spisovatel a publicista Ben Macintyre zaměřil na druhou světovou války a na roli, kterou v ní sehrál muž jménem Eddie Chapman (1914 – 1997), známější ovšem jako „agent Cikcak“. Působil jako špion v Anglii a Německu, pracoval pro obě strany a do vývoje tohoto válečného konfliktu zasahoval zásadním způsobem. Proto také první dokumentaci týkající se Chapmanových operací, celkem 1700 stran, odtajnila britská tajná služba MI5 až v roce 2001, kdy usoudila, že již neohrožuje zájmy Velké Británie ani žádnou žijící osobu. Tyto autentické záznamy posloužily autorovi jako odrazový můstek pro literární práci, kdy věnoval mnoho hodin studiu dalších podkladů a především rozhovorům s desítkami lidí, kteří Chapmana znali a spolupracovali s ním. Někteří si i po všech těch letech přáli zůstat v anonymitě, jako by nebezpečí ještě zcela nepominulo. Výsledkem autorovy pečlivé práce se stal obsáhlý a velmi čtivý příběh a zároveň portrét muže, který „dosáhl jisté velikosti, avšak cestami vzdálenými obvyklé představě o tom, co je správné“. Nejistá doba plná zvratů Chapmanovi zřejmě naprosto vyhovovala. Dobrodružství vyhledával i po válce, kromě jiného pašoval zlato a cigarety. Mnohokrát se ocitl před soudem, nikdy ve vězení. Opakovaně se pokusil sepsat a prodat své paměti, nakonec vyšly jen ve velmi okleštěné, „bezpečné“ podobě. V této knize se o „agentu Cikcak“ dočtete podstatně víc. Úplně všechno však asi nevyjde na světlo nikdy. Špioni i dějiny si prostě svá tajemství rádi nechávají pro sebe. Alespoň některá. -JL-

Z REDAKČNÍ POŠTY

Po stopách hrdinů Ve dnech od 29. 4. až 5. 5. letošního roku uskutečnila skupina asi 40 lidí pouť pod praporem moutnické orelské jednoty na místa, která jsou spojena s účastníky II. zahraničního odboje. První zastávkou byl hřbitov Gilzenbaan v holandském Tilburgu, kde odpočívají tři naši letci z 311. československé bombardovací perutě a rodák z Moutnic pplk. im. JUC. Rudolf Mašek. Po pietní vzpomínce byla sloužena nad hrobem mše svatá. Po přesunu trajektem do anglického Newcastlu jsme pokračovali autobusem do severoskotského města Tain. Zde odpočívá na starém hřbitově St. Duthus náš druhý rodák pplk. im. JUC. František Havránek, letec 311. čs. bombardovací perutě. Stejně jako v Nizozemsku i zde byla sloužena po pietní vzpomínce mše svatá. S naším rodákem jsme se rozloučili státní hymnou a nasypáním moutnické rodné půdy na hrob. Následující den jsme se vydali na dlouhou cestu jižně od Liverpoolu do hrabství Cheschiar. Zde jsme byli očekáváni na panství Cholmondeley, jež se stalo prvním domovem československých vojáků po porážce Francie v červenci 1940. V zámecké restauraci nás přijal správce p. Robertson. Největším překvapením pro nás pak byla přítomnost čtyř legionářů, bývalých vojáků naší armády v Anglii. Úvodní slovo si vzal František Kaplan, zástupce Československé obce legionářské v Anglii, který nás seznámil s historií vzniku a pobytu naší armády na ostrovech. Položením kytice a státní vlaječky k památníku československých vojáků jsme vzpomněli krajany a rodinné příslušníky, kteří prošli táborem v Cholmondeley, zejména Rudolfa Maška, Jana Buchtu, Aloise Dohnálka z Moutnic, Eduarda Urbánka a Štěpána Stejskala ze Šitbořic a J. Jelínka z Nikolčic. Na zpáteční cestě jsme se zastavili ve francouzském přístavu Dunkerque, který koncem války obléhala Čs. obrněná brigáda. Text a foto: František DOHNÁLEK

45

spoj Bezplatná inzerce pro všechny příslušníky AČR! „ Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej písemně na adresu: redakce A reportu, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6-Dejvice, elektronickou poštou na adresu: [email protected] nebo faxujte na telefonní číslo alcatel 215 933. „ V inzerátu vždy uveďte spojení na sebe, neboť redakce inzeráty nezprostředkovává. „ Inzerování je bezplatné pro všechny příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které nesouvisejí se službou či osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.). „ Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát!

Byty „ Pronajmu zařízený byt 2 + 1 v Lipníku nad Bečvou, asi 300 m od VÚ. Tel.: 776 708 003 „ Vyměním pěkný městský byt 2 + k. k. v Mladé Boleslavi za větší tamtéž nebo v okolí Staré Boleslavi. Tel.: 724 801 119

Volná místa „ Vojenská střední škola a Vyšší odborná škola Ministerstva obrany v Moravské Třebové nabízí volné systemizované místo velitel čety-vychovatel. Požadavky: hodnost poručík-kapitán, STANAG 1100, BP „D“, VŠ vzdělání Bc., PT 09. Bližší informace: alc. 274 254 nebo 274 245 „ Velitel VÚ 3133 Opava nabízí volné systemizované místo pro vojáka z povolání. Pro sbor nižších důstojníků: • Velitel pracoviště elektronického pz – SH 62, ČVO 65 (672), KvPř/KvPo 12/5, PT 09, BZ „T“, Stanag AJ 2211

46

• Velitel pracoviště řízení EB – SH 62, ČVO 65 (672), KvPř/KvPo 12/5, PT 09, BZ „T“, Stanag AJ 2211, místo výkonu SM v posádce Nakléřov Termín služebního zařazení: ihned • Systémový inženýr skupiny KIS – SH 62, ČVO 41 (467), KvPř/KvPo 12/5, PT 10, BZ „T“, Stanag AJ 1111 • Velitel čety rušení – SH 62, ČVO 65 (672), KvPř/KvPo 12/5, PT 09, BZ „T“, Stanag AJ 2211 Termín služebního zařazení: 01. 10. 2008 Bližší informace podá NS-1 na alc. 481 610 nebo velitel VÚ pplk. P. Čepčiansky, alc. 481 600. „ Velitel VÚ 6069 Jindřichův Hradec nabízí volné systemizované místo pro VZP s možným nástupem k 1. 7. 2008: • Náčelní zpravodajské skupiny: SH 63, PT 10, BP „T“, ČVO 670/60 Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 3333 dle normy STANAG 6001 • Důstojník zpravodajské skupiny: SH 62, PT 9, BP „D“, ČVO 678/64 Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 2222 dle normy STANAG 6001 • Důstojník operační skupiny: SH 62, PT 9, BP „V“, ČVO 200/14 Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 • Důstojník operační skupiny: SH 62, PT 9, BP „V“, ČVO 920/89 Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 • Důstojník plánovací skupiny: SH 62, PT 9, BP „V“, ČVO 570/16 Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 • Zástupce velitele 1. pěší roty: SH 63, PT 10, BP „D“, ČVO 101/11 Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 2222 dle normy STANAG 6001 • Velitel 1. pěší čety: SH 62, PT 9, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 • Velitel 2. pěší čety: SH 62, PT 9, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 • Velitel 3. pěší čety: SH 62, PT 9, BP „V“, ČVO 101/11 Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 • Zástupce velitele 2. pěší roty: SH 63, PT 10, BP „V“, ČVO 120/11 Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 2222 dle normy STANAG 6001 • Velitel 3. pěší roty: SH 64, PT 10, BP „D“, ČVO 120/11 Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 2222 dle normy STANAG 6001

• Zástupce velitele 3. pěší roty: SH 63, PT 10, BP „V“, ČVO 120/11 Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 2222 dle normy STANAG 6001 • Velitel roty zbraní: SH 64, PT 10, BP „D“, ČVO 216/14 Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 • Velitel čety AGS: SH 63, PT 9, BP „V“, ČVO 109/11 Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 1111 dle normy STANAG 6001 • Velitel průzkumné čety: SH 62, PT 9, BP „D“, ČVO 676/64 Požadavky: vysokoškolské vzdělání, jazykový požadavek AJ 2222 dle normy STANAG 6001 Kontakt: prap. Martin Opl, alc. 325 308, fax: 325 323 „ Velitel VÚ 2316 Praha nabízí volná systemizovaná místa se zájmem o službu u jednotek Čestné stráže AČR pro VZP: • velitel roty – SH 64, PT 10, KvPř – VŠ-Bc., ČVO 11, KvPo – důstojnický kurz, BP „D“, Stanag Aj 1111, štíhlá vzhledná postava, výška 178 až 188 cm • střelec – SH 41 (rotný), PT 06, KvPř – SO s výučním listem, ČVO 11, KvPo – odborný kurz, BP „V“, štíhlá vzhledná postava, výška 178 až 188 cm pro o. z.: • řidič-automechanik – PT 06, KvPř – SO s výučním listem, BP „V“, ŘP skupiny B, C a D podmínkou. Vojenský řidičský průkaz výhodou Bližší informace: alc. 204 719, 204 720 „ Ředitel Ředitelství personální podpory MO vyhlašuje výběrové řízení na obsazení systemizovaného místa v Ústřední vojenské nemocnici Praha: • primář neurologického oddělení klinik a nemocničních oddělení Požadavky: specializ. způsobilost, praxe v oboru, licence ČLK pro výkon ved. funkce. Kvalifikač. předpokladem je VŠ lék. směru, zdrav. způsobilost a bezúhonnost (zák. č. 95/2004 Sb.), aktivní znalost sv. jazyka (STANAG 2222), BP na stupeň utajení DŮVĚRNÉ. Předpokládaný termín služeb. zařazení je září 2008. Písemné přihlášky s profes. životopisem, ověřené doklady o vzdělání, absolv. praxi a přehledu publik. a přednášk. činnosti zašlete do 11. 7. 2008 na adresu: Ústřední vojenská nemocnice, odbor personálního řízení, U Vojenské nemocnice 1200, 169 02 Praha 6. Obálku označte „Výběrové řízení ÚVN Praha“. „ Hradní stráž nabízí SM: • vedoucí instruktor (motocyklista) – Ho 51, ČVO 19, PT 08, BP „T“, podmínkou maturita, ŘP sk. A, praxe v řízení motocyklu nad 500 cm3 alespoň 2 roky Zájemci se mohou hlásit na alc. 209 331

„ Velitel VÚ 3517 Bechyně nabízí volná systemizovaná místa pro VZP: • velitel čety oprav techniky roty logistiky jednotek logistiky 151. žpr – SH 62, PT 09, ČVO 32, KvPř 12, KvPo 5, Stanag AJ 1111, BP „V“ • velitel hospodářské čety roty logistiky jednotek logistiky 151. žpr – SH 62, PT 09, ČVO 30, KvPř 12, KvPo 5, Stanag AJ 1111, BP „V“ • starší řidič-velitel výdejny PHM 1. zásobovacího družstva zásobovací čety roty logistiky jednotek logistiky 151. žpr – SH 43, PT 06, ČVO 39, KvPř 6, KvPo 1, BP „V“ Nástup možný od 1. 10. 2008. Bližší informace: alc. 307 511, por. Bc. Dana Ripperová „ Velitel VÚ 3072 České Budějovice nabízí systemizovaná místa volná ihned: Redislokace VÚ předpokládaná k 1. 10. 2009 do posádky Tábor. • starší důstojník zpravodajského oddělení požadavky: hodnost por./npor., BP „PT“, bakalářské vzdělání, STANAG 2211 AJ, ČVO 065, PT 10 • starší důstojník operačního oddělení požadavky: hodnost por./npor., BP „D“, bakalářské vzdělání, STANAG 2211 AJ, ČVO 017, PT 10 • důstojník operačního oddělení požadavky: hodnost ppor./por., BP „D“, bakalářské vzdělání, STANAG 2211 AJ, ČVO 016, PT 10 • náčelník služby oddělení logistiky požadavky: hodnost ppor./por., BP „D“, bakalářské vzdělání, STANAG 2211 Aj, ČVO 032, PT 09 • starší důstojník skupiny pasivních sledovacích systémů požadavky: hodnost por./npor., BP „D“, bakalářské vzdělání, STANAG 2211 AJ, ČVO 065, PT 09 • důstojník pracoviště technické analýzy požadavky: hodnost ppor./por., BP „T“, bakalářské vzdělání, STANAG 2211 AJ, ČVO 065, PT 09 • velitel skupiny vyhodnocování analýz požadavky: hodnost por./npor., BP „PT“, bakalářské vzdělání, STANAG 2211 AJ, ČVO 065, PT 09 • důstojník skupiny vyhodnocování analýz požadavky: hodnost ppor./por., BP „PT“, bakalářské vzdělání, STANAG 2211 AJ, ČVO 065, PT 09 • velitel skupiny-zástupce velitele skupiny pasivních sledovacích systémů požadavky: hodnost por./npor., BP „PT“, bakalářské vzdělání, STANAG 2222 AJ, ČVO 065, PT 10 • starší důstojník skupiny pasivních sledovacích systémů požadavky: hodnost por./npor., BP „D“, bakalářské vzdělání, STANAG 2211 AJ, ČVO 065, PT 09 • starší důstojník-analytik pracoviště řízení průzkumu požadavky: hodnost por./npor.,BP „T“, bakalářské vzdělání, STANAG 2222 AJ, ČVO 065, PT 09 • velitel pracoviště operační analýzy

požadavky: hodnost por./npor., BP „T“, bakalářské vzdělání, STANAG 2222 AJ, ČVO 065, PT 09 • důstojník pracoviště technické analýzy požadavky: hodnost ppor./por., BP „T“, bakalářské vzdělání, STANAG 2211 AJ, ČVO 065, PT 09 • náčelník pracoviště řízení průzkumu – střed požadavky: hodnost ppor./por., BP „T“, bakalářské vzdělání, STANAG 2211 AJ, ČVO 065, PT 09 • důstojník pracoviště řízení průzkumu – střed požadavky: hodnost ppor./por., BP „T“, bakalářské vzdělání, STANAG 2211 AJ, ČVO 065, PT 09 • velitel čety průzkumu SDD požadavky: hodnost ppor./por., BP „D“, bakalářské vzdělání, STANAG 2211 AJ, ČVO 065, PT 09 • velitel čety oprav techniky požadavky: hodnost ppor./por., BP „D“, bakalářské vzdělání, STANAG 2211 AJ, ČVO 032, PT 09 Bližší informace na alc. 322 201, pplk. Ing. Postupa, nebo alc. 322 152, por. Bc. Brožová „ Velitel VÚ 4159 Lipník nad Bečvou (CIMIC) nabízí volné systemizované místo pro VZP: • specialista CIMIC – SH 51, PT 08, BP „D“, AJ 2, KvPo 03, VŘP „B“ výhodou Kontakt: o. z. Ing. Dr. Kavecký, alc. 428 405

Různé „ Prodám za cenu do 500 Kč štěňata louisianského leopardího psa dle výběru. Štěňata jsou hezká, narozená 19. 5. 2008. K odběru budou začátkem července. Dám jen do dobrých rukou. Kontakt: alc. 213 056, mob. 774 503 479 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 1923 Pardubice na funkci sběrač raněných. Nástup možný od 1. 11. 2008. Kontakt: 723 996 145 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 6165 Lipník nad Bečvou na funkci velitel družstva (Stanag 1111, BP „T“ nebo předpoklad k udělení). Tel.: 777 903 389 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 4423 Přáslavice na funkci řidič-strojník. Mobil: 724 772 724, e-mail: [email protected] „ Hledám náhradu k VÚ 8595 Praha, PT 08, každý měsíc čtrnáctidenní turnusy práce a volna, nástup od 1. 11. 2008. Tel.: 774 822 869 „ Prodám tlumok střední pro průzkumníky – objem 60 litrů (nový). Cena 4500 Kč. Tel.: 721 566 285

„ Prodám tlumok malý pro průzkumníky – objem 20 až 30 litrů (nevyužitý). Cena 1100 Kč. Tel.: 721 566 285 „ Prodám novou vestu vz. 95 zimní – cena 800 Kč. Tel.: 721 566 285 „ Prodám batoh ALP120, nový, nepoužitý, se všemi kapsami. Cena 4000 Kč. Více informací na 721 704 117, [email protected] „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 5153 Přáslavice na systemizované místo střelec mechanizovaného družstva s předpokladem nástupu k 1. 10. 2008. Mobil: 732 802 040, e-mail: [email protected] „ Nabídka: V aktivní službě jsem sbíral šálky a podšálky vojenských útvarů, sportovních a jiných branných organizací, celkem asi padesát. Končím. Vážní zájemci, volejte 606 844 237. Zašlu seznam. „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 1923 Pardubice na místo starší řidič- operátor, ŘP sk. „C“. Kontakt: 724 994 971 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 2395 Pardubice na funkci velitele čety. Tel.: 774 244 922, alc. 242 098 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 1923 Pardubice na funkci starší řidič-velitel výdejny PHM. Tel.: 777 551 889 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 6165 Lipník nad Bečvou na funkci starší kuchař-řidič sk. „C“. Tel.: 739 712 805 „ Hledám kontakt na bývalé spolužačky, které v letech 1986 – 1987 studovaly obor spojařka ve Vojenském učilišti v Novém Meste nad Váhom. Ozvěte se na e-mail: [email protected] nebo alc. 425 193, 190 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 6165 Lipník nad Bečvou na funkci řidič-spojař sk. „C“. Tel.: 733 105 649, 731 013 539 „ Hledám za sebe náhradu k VÚ 4428 Hranice na funkci řidič-skladník zásobovací čety roty logistiky. ŘP sk. „B“, „C“. Volejte kdykoliv na 777 573 679. „ Prodám tlumok velký pro průzkumníky – objem 70 až 120 litrů (nový). Cena 5500 Kč. Tel.: 721 566 285 „ Hledám za sebe náhradu u VÚ 1824 na pozici velitel čety oprav Žatec, ČVO 31, PT 09, Hod. 62, STANAG AJ 1111, BP „V“, tel.: 739 510 162, alc. 280 540 „ Hledám za sebe náhradu náhradu k VÚ 1923 Pardubice na funkci řidič hospodářského družstva. VŘP skupiny „C“ + „E“. Kontakt: e-mail: [email protected], tel.: 737 146 342

47

spoj s poj Bezplatná Be Bez B ezp ez pllla atn ná á in iinzerce nzze zer errc e ce e pro prrro p ov vš všechny šech ec e c hn ch ny y příslušníky pří př p řříís slu sl llu uš šn šní níík n ky yA AČR AČ AČR! ČR Č R! Pokud Poku oku ok o kku ud chcete ch hce hc cce ete te uveřejnit uvvve uve u eřře řej ejjni e niitt svůj nit ssvvů ůjj in iinz inzerát nzzerá n errá e rát v této této té to „ P rrubrice, rub ru ub ubrric riiicce e,, odešlete od ode o de d eššl šle lete le te jej jje ej písemně ej píísem p sse em e mn ně ěn na aa ad adr adresu: drrresu d esu e es su su: red rre redakce e ed da akkc akc kce A reportu, rre ep po por orttu or tu, u,, Rooseveltova u Roose Ro ossse o evve vel ellto e tov tov ova 23, 2 23 3, 3, 161 16 1 61 05 61 05 Praha Prra P aha ah ha 6-Dejvice, 6--D 6 Dej De ejjvvic e viic icce e,, elektronickou e elle ele e lekt kttrro ktr oni on niccko ni ckkko ou poš po p poštou oššto o ttou ou o u na na adresu: ad a drres e essu: [email protected] are ar a re p re por po o orrt@ t@ t@c @cce en ent ntttrrrum n ru um u m..c .cz cczz neb ne n nebo ebo faxujte eb ffaxu axxxu axu a ujjte jtte te na na telefonní telle te e effo on nní ččíslo nn ísl íís ssllo a alcatel lca llc cca atte ell e 215 2 15 933. 15 93 9 3 3. inzerátu nze ze errá átu tu vždy tu vvžždy dy uveďte uvvve uve u eďte ďtte ssp ď spojení po ojjje oje en níí „ V in na na sebe, se seb se eb be, neboť neb ne n eb o eb oťť rred re redakce ed e dak akc a kkcce inzeráty iin nze nz n zze errá rát átty á nezprostředkovává. ne n e ezzpr prro pro osst stř ttřře edk ed dkko d ová ov vá vává vá. nze n nz zze errov ovvvá o án ání á níí je n je bezplatné be b bezp ezzpl zp pllat p atn a ttn né pro prro o všechny vvše vš šše ech ch chn hn ny ny „ IInzerování příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které nesouvisejí se službou či osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.). „ Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát!

Pochod Českou Kanadou

v kanadá

ch

153. záchranný prapor a 44. lehký motorizovaný prapor Jindřichův Hradec zvou všechny milovníky krásné přírody a aktivního odpočinku na III. ročník dálkového turistického pochodu Českou Kanadou v kanadách.

? y Kd V sobotu 6. září 2008

? e Kd

Oblast České Kanady na Jindřichohradecku

? o Kd

Zájemci z řad ozbrojených sil České republiky a jejich rodinní příslušníci

Propozice pochodu a formulář přihlášky najdete na internetové stránce: http://153zpr.15zzb.cz/ Kontakt: Petr Pokovba, telefon (973) 325 313, fax (973) 325 350, nebo František Nasadil, telefon (973) 325 345 48