Ministerstvo dopravy Odbor agend řidičů Elektronicky, přílohou emailu
Dne 11.06.2015
V příloze Vám zasíláme námitky "Asociace zkušebních komisařů autoškol a dalších pracovníků na úseku registru řidičů", jako nepovinného subjektu při navrhované novelizaci vyhláška MD č. 167/2002 Sb.
……………………………………………………………………………………………………….. K bodu 3. §15 odst. 5 (5) Zkouška znalostí a dovedností podle odstavce 2 písm. f) se provádí při praktické jízdě s vozidlem. Žadatel o získání průkazu zkušebního komisaře musí prokázat vysokou úroveň znalostí a dovedností při řízení motorových vozidel těch skupin, pro které je oprávněn provádět zkoušky žadatelů o řidičská oprávnění. Zásadní připomínka k tomuto odstavci: Navrhujeme: Vypustit z tohoto ustanovení „vysokou úroveň“ nebo přizpůsobit přípravu požadované vysoké úrovni a upravit ust. 14 odst. 1 písm. h a odst. 2 vyhl. MD č. 167/2002 Sb. (viz dále) Nechceme jakkoli zpochybnit, že zkušební komisař by měl prokazovat vysoké odborné znalosti a ovládání vozidel pro skupinu, kterou může zkoušet, ale ze zkušenosti posledního roku závěrečných zkoušek zkušebních komisařů, byly na zkušební komisaře kladeny nároky v mnohém převyšující jakoukoli odbornost. Z praxe pak docházelo k vyšší neúspěšnosti zkušebních komisařů u závěrečných zkoušek, kdy se v mnohých případech zkušební komisaři vzdávali dosavadních skupin profesního osvědčení s možností ponechání si většinou základní skupiny "B", aby mohli lépe závěrečnou zkoušku zvládnout a dále mohli být zaměstnanci obecních úřadů obcí s rozšířenou působností. Je důležité jasně stanovit pravidla pro výuku a výcvik zkušebních komisařů a s tím spojený zkušební řád zkušebních komisařů, kdy musí být každému žadateli jasné, co se od něho očekává. K dnešnímu dni zkušební komisaři nemají možnost do zkušebního řádu nahlédnout, kdy toto je pro žadatele velmi zásadní při rozhodování, zda-li kurz za těchto podmínek vykonat či nikoli. Jelikož se jedná o aplikaci bodu 1.5 čl. 1 přílohy č. IV směrnice EP a R 2006/126/ES, termín „trvale vysokou úroveň při řízení daného typu motorového vozidla“ nelze měnit, ale neodpovídá tomu ustanovení § 14 odst. 1 písm. h) a odst. 2 vyhl. MD č. 167/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Příprava tudíž musí být zaměřena na dosažení vysoké úrovně při řízení daného typu motorového vozidla. Navrhujeme proto doplnit § 14 odst. 1 písm. h) o slova: „Vysokou úroveň znalostí…………. a v ust. odst. 2 písm. a) o slova: „prohloubení znalostí, které jsou obsahem základního školení pro zkušební komisaře zejména s ohledem na vysokou úroveň při řízení daného typu motorového vozidla“.
Tomuto musí ovšem odpovídat i požadavky na lektory výcvikových středisek a členů zkušební komise: Navrhujeme doplnit vyhl. MD č. 167/2002 Sb. o ustanovení § 14a: Odst. 1 Výuku teoretické a praktické části přípravy zkušebních komisařů může provádět pouze osoba: a) která má vysokoškolské vzdělání minimálně v bakalářském směru nebo pedagogické minimum b) je držitelem profesního osvědčení učitele autoškoly v plném rozsahu minimálně po dobu 7 let c) je držitelem průkazu zkušebního komisaře minimálně po dobu 6 let d) prokáže praxi v oblasti silniční dopravy, vzdělávání řidičů nebo oboru příbuzném provozu na pozemních komunikacích v délce alespoň 5 let Odst. 2 Členy zkušební komise pro zkoušky zkušebních komisařů jmenuje Ministerstvo, předseda zkušební komise je vždy zaměstnancem Ministerstva a členem může být pouze osoba splňující ust. odst. 1. Ministerstvo může využít pro jmenování do zkušební komise i členy profesních sdružení, kteří splňující ust. odst. 1 písm. c) nebo d) . Odst. 3 Vyhodnocení jednotlivých dílčích zkoušek zkušebních komisařů musí proběhnout bezprostředně po samotné dílčí zkoušce, po hlasování zkušební komise, nejpozději do 20 minut po ukončení dílčí zkoušky. Výsledek dílčí zkoušky předseda komise sdělí zkušebnímu komisaři. Navrhujeme doplnit vyhl. MD č. 167/2002 Sb. o ustanovení § 14b: Odst. 1 Přezkušování lektorů vzdělávacích středisek pro zkušební komisaře v rámci prodloužení platnosti jejich průkazů zkušebních komisařů provádí minimálně tříčlenná komise, kterou jmenuje Ministerstvo a jejímž předsedou je ředitel příslušného odboru Ministerstva nebo jím písemně pověřený pracovní Ministerstva. Odst. 2 Členy této komise mohou být i pracovníci krajských úřadů nebo obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, kteří splňují podmínky stanovené v § 14 a odst. 1 písm. c) nebo d). V této části se opíráme o „směrnici 2006/126 ES“: článek 3.2.2 Členské státy použijí postup zkoušení, který pedagogicky správným způsobem hodnotí schopnosti osoby podle bodu 1, zejména bodu 1.4. Postup zkoušení musí zahrnovat teoretickou část a praktickou část. Pokud je to vhodné, je možno použít hodnocení prováděné počítačem. Podrobnosti týkající se povahy a trvání zkoušek nebo hodnocení v rámci zkoušení je na uvážení jednotlivých členských států.
A navrhujeme, že je nutno zaimplementovat celé ust. č. 4 přílohy č. IV „směrnice 2006/126 ES“, zvláště možnost e-learningové výuky pravidelného školení zkušebních komisařů (čímž by se uvolnila kapacita vzdělávacích středisek provádět vstupní školení zkušebních komisařů a ušetřily prostředky úřadů vynaložené na ubytování a cestování úředních osob). Vycházíme zejména ze směrnice 2006/126 ES : 4. Zabezpečování kvality a pravidelná školení 4.1 Zabezpečování kvality 4.1.1 Členské státy přijmou opatření pro zabezpečení kvality, aby bylo zaručeno udržování úrovně zkušebních komisařů. 4.1.2 Opatření pro zabezpečení kvality by měla zahrnovat dohled nad zkušebními komisaři při práci, jejich další školení a opětovné akreditace, jejich nepřetržitý profesní rozvoj a pravidelné přezkoumání výsledků řidičských zkoušek, které provedli. 4.1.3 Členské státy musí stanovit, že každý zkušební komisař podléhá ročnímu dohledu s využitím opatření pro zabezpečení kvality uvedených v bodě 4.1.2. Členské státy musí navíc stanovit, že každý zkušební komisař je jednou za pět let sledován při provádění zkoušek, po minimální dobu představující v souhrnu alespoň půl dne, umožňující sledování několika zkoušek. Pokud jsou zjištěny problémy, je třeba přijmout nápravná opatření. Osoba provádějící dohled musí být osoba k tomuto účelu zmocněná členským státem. 4.1.4 Členské státy mohou stanovit, že pokud je zkušební komisař zmocněn k provádění řidičských zkoušek pro více než jednu skupinu, znamená splnění požadavku na dohled v souvislosti se zkouškami pro jednu skupinu splnění tohoto požadavku pro více než jednu skupinu. 4.1.5 Práci zkoušejícího musí sledovat a dozorovat orgán pověřený členským státem, aby bylo zajištěno správné a důsledné provádění hodnocení. 4.2 Pravidelné školení. 4.2.1 Členské státy stanoví, že pro zachování platnosti svého zmocnění se zkušební komisaři musí, bez ohledu na počet skupin, pro které jsou akreditováni, zúčastnit: — minimálního řádného pravidelného školení v celkové délce čtyř dnů za období dvou let, s cílem: — udržet a osvěžit si nezbytné znalosti a dovednosti pro zkoušení, — rozvíjet nové schopnosti, které se staly nezbytným předpokladem pro výkon jejich povolání, — zajistit, že zkušební komisař i nadále provádí zkoušky spravedlivým a jednotným způsobem, — minimálního pravidelného školení v celkové délce alespoň pěti dnů za období pěti let: — s cílem rozvíjet a zachovat si nezbytné praktické dovednosti řízení. 4.2.2 Členské státy přijmou vhodná opatření, která zajistí, aby zkušebním komisařům, u nichž platný systém zabezpečování kvality zjistil, ze vykazují výrazně špatné výsledky, bylo neprodleně poskytnuto zvláštní školení. 4.2.3 Pravidelné školení může mít svým charakterem podobu instruktáže, školení v učebně, tradiční nebo elektronicky vedené výuky a může probíhat jednotlivě nebo ve skupinách. Může zahrnovat opětovné akreditace podle norem, pokud to členské státy považují za vhodné.
………………………………………………………………………………………………………..
K bodu 13. V § 19 odst. 1 písmeno b) zní: „před zahájením jízdy u skupiny vozidel AM, A1, A2 a A prověřit stav pneumatik, brzd, řízení, vnějšího osvětlení vozidla, směrových světel, spínače výstražných světel, je-li k dispozici, výstražného zvukového zařízení, převodu hnací síly, například sekundárního řetězu, hnacího řemenu nebo hřídele, hladiny oleje v motoru a hladiny brzdové kapaliny, upravit si ochrannou výstroj, včetně rukavic, bot a oblečení, řádně upevnit na hlavě ochrannou přilbu a provést následující zvláštní jízdní úkony vyobrazené v příloze č. 7 k této vyhlášce, kterými žadatel prokazuje dostatečnou připravenost a schopnost samostatného ovládání motocyklu bez přítomnosti druhé osoby na sedadle spolujezdce: Zásadní připomínka k tomuto odstavci a dále také s odkazem k příloze č. 7 - bod č. 21. Dle §43 zákona č. 247/2000 Sb.: „U zkoušky k získání řidičského oprávnění prováděné s výcvikovým vozidlem, které je pouze dvoumístné, se učitel výcviku přímého výkonu zkoušky neúčastní. V tomto případě zkušební komisař přebírá povinnosti učitele autoškoly vyplývající ze zvláštního zákona, ale i odpovědnost za žadatele o řidičské
oprávnění a výcvikové vozidlo.“ V tomto případě zkušební komisař nemůže jakkoli zasáhnout do řízení žadatele a nemůže ovlivnit pád motocyklu a případně škodě na zdraví žadatele a majetku autoškoly. Pokud by se měla takto závěrečná zkouška vykonávat, zkušební komisař nemůže nést odpovědnost dle §43 zákona č. 247/2000 Sb. Navrhujeme tuto část závěrečné zkoušky vypustit s ohledem na výše zmíněné do doby, než bude zakomponováno zákona č. 247/2000 Sb., že v této části závěrečné zkoušky zkušební komisař nenese jakoukoli odpovědnost při vzniku škody na majetku autoškoly a zdraví žadatele a odpovědnost se v tomto případě vztahuje pouze na provozovatele autoškoly. Dalším navrhovaným řešením je vyřešit pojištění odpovědnosti zkušebního komisaře (na majetku autoškoly a zdraví žadatele), při této závěrečné zkoušce, který tuto část závěrečné zkoušky vykonává, pokud by takto znějící vyhláška měla platnost. Zkušební komisař nemůže ovlivnit výběr a připravenost žadatelů, kteří vykonávají závěrečnou zkoušku.
1. sejmout motocykl z hlavního stojanu, vést jej bez použití motoru vpřed a vzad se zatočením doleva a doprava, se zaparkováním do omezeného prostoru a postavit motocykl na hlavní stojan, Zásadní připomínka: Navrhujeme vyjmout slovo "hlavní", kdy v dnešní době je mnoho motocyklů vyráběno bez "hlavního" stojanu. Není možné tento úkon vykonat na některých schválených výcvikových motocyklech.
2. provést jízdu při nízké rychlosti zahrnující následování zkušebního komisaře rychlostí chůze v přímém směru, bezpečné otočení o 180o projetím zatáčky tvaru „U“, slalom, jízdu po dráze ve tvaru „8“, opakované rozjetí s jednou nohou na stupačce přesunutím druhé nohy na stupačku a zastavení s následnou oporou jednou nebo oběma nohama pro udržení stability motocyklu, Zásadní připomínka k tomuto odstavci a dále také s odkazem k příloze č. 7 obrázek č. 3) bod č. 21. Navrhujeme zvětšit prostor pro tento manévr, nebo ustanovení v tomto znění s ohledem na „směrnici 2006/126/ES“ vypustit. Bezpečné otočení o 180o projetím zatáčky tvaru „U“ v navrhovaném prostoru s motocyklem, který má dvojí ovládání je velmi obtížné. Druhé ovládání motocyklu velmi omezuje poloměr otáčení motocyklu ve tvaru "U", kdy druhé ovládání motocyklu zasahuje do těla žadatele a není možné s řidítky taková manipulace, jako bez druhého přidaného druhého ovládání.
Zásadní připomínka k tomuto odstavci a dále také s odkazem k příloze č. 7 obrázek č. 4) bod č. 21. Navrhujeme zvětšit vzdálenost mezi kužely minimálně 3,5m pro AM a A1 a na 4m pro A2 a A. Dle odborné veřejnosti rozměr slalomu 3 metry (při slalomu jízdy rychlostí chůze) je nedostačující. V neposlední řadě je třeba konstatovat, že „směrnice 2006/126/ES“ v bodě 6.2.3 přílohy č. II uvádí: „Alespoň dva jízdní úkony, včetně slalomu, provedené při nízké rychlosti; to by mělo umožnit posouzení schopnosti současně ovládat spojku a brzdu, udržovat rovnováhu a směr pohledu, polohu na motocyklu a polohu chodidla na opěrkách pro nohy“. Není tedy nutné zapracovat do vyhlášky MD
č. 167/2002 Sb. nutné provedení všech stanovených úkonů.
3. provést jízdu ve vyšších rychlostech zahrnující slalom v rychlosti nejméně 40 km.h- 1 a vyhýbání se překážce při rychlosti 50 km.h-1 (u skupiny vozidel AM 45 km.h-1), Zásadní připomínka k tomuto odstavci a dále také s odkazem k příloze č. 7 obrázek č. 8 bod č. 21. Navrhujeme dle doporučení této odborné veřejnosti upravit rychlost při vyhýbání se překážce maximálně do 40 km.h-1, případně tento velmi obtížný a pro začátečníka nebezpečný manévr z této části zkoušky vypustit. Dle odborné veřejnosti, kteří tyto úkony vyučují při "vyšší škole" ovládání motocyklu, vyhýbání se překážce při rychlosti 50 km.h-1 je velmi obtížný a nebezpečný, hlavně u začátečníků, kteří ještě nemají takové zkušenosti. Zásadní připomínka k tomuto odstavci a dále také s odkazem k příloze č. 7 obrázek č. 7 bod č. 21. Slalom v rychlosti nejméně 40 km.h- 1 se neztotožňuje s obrázkem č. 7 přílohy č.7, kdy v obrázku a v textu nad obrázkem je uváděno 30 km.h- 1 V neposlední řadě je třeba konstatovat, že „směrnice 2006/126/ES“ v bodě 6.2.4 přílohy č. II uvádí: „Alespoň dva jízdní úkony provedené při vyšší rychlosti, z nichž jeden při zařazeném druhém nebo třetím rychlostním stupni a rychlosti nejméně 30 km/h, a jeden spočívající ve vyhýbání se překážce při minimální rychlosti 50 km/h; to by mělo umožnit posouzení schopností udržovat polohu na motocyklu, směr pohledu, rovnováhu a ovládat techniku řízení a techniku řazení;“. Není tedy nutné zapracovat do vyhlášky MD č. 167/2002 Sb. nutné provedení všech stanovených úkonů. 4. provést brzdění na přesnost ve stanoveném úseku z minimální rychlosti 50 km.h-1, nouzové brzdění na stanovenou vzdálenost z rychlosti nejméně 50 km.h-1 (u skupiny vozidel AM 45 km.h-1).“ Zásadní připomínka k tomuto odstavci a dále také s odkazem k příloze č. 7 obrázek č. 9 bod č. 21.
Navrhujeme toto konkrétní ustanovení zcela vypustit. Uvedený úkon není s ohledem na bezpečnost a plynulost silničního provozu relevantní, žadatel může nejprve zpomalit na jemu vyhovující rychlost vozidla a poté zastaví přesně, kde potřebuje. V neposlední řadě je třeba konstatovat, že „směrnice 2006/126/ES“ v bodě 6.2.5 přílohy č. II uvádí: „Brzdění: předvést alespoň dva úkony brzdění, včetně použití nouzové brzdy, při minimální rychlostí 50 km/h; to by mělo umožnit posouzení schopnosti ovládat přední a zadní brzdy, udržovat směr pohledu a polohu na motocyklu“. Není tedy nutné zapracovat do vyhlášky MD č. 167/2002 Sb. nutné provedení všech stanovených úkonů.
………………………………………………………………………………………………………..
K bodu 20. V § 19 se doplňuje odstavec 5, který zní: „(5) Záznam o zkoušce z praktické jízdy obsahuje tyto náležitosti: a) jméno, příjmení a datum narození žadatele o řidičské oprávnění nebo držitele řidičského oprávnění, b) skupiny vozidel, pro které se zkouška z praktické jízdy provádí, c) registrační značka výcvikového vozidla nebo výcvikových vozidel spojených do jízdní soupravy, d) údaj o datu a době trvání zkoušky z praktické jízdy, e) údaje o znalostech, dovednostech a chování prověřovaných v rámci zkoušky z praktické jízdy a jejich zhodnocení, f) jméno, příjmení a číslo zkušebního komisaře, g) podpis a otisk razítka zkušebního komisaře, h) podpis žadatele o řidičské oprávnění nebo držitele řidičského oprávnění, i) podpis učitele autoškoly pouze v případě, že žadatel o řidičské oprávnění nebo držitel řidičského oprávnění odmítne záznam o zkoušce z praktické jízdy podepsat, a j) lhůtu pro skartaci dokumentu.“. Zásadní připomínka: Navrhujeme ustanovení § 19 odst. 5 buď zcela zrušit a nechat na vůli a způsobu každého zkušebního komisaře způsob záznamu zkoušky, nebo tuto volnou formu v tomto ustanovení zakotvit (např. napsat poznámky na seznam žadatelů a údaje vést pod číslem na seznamu nebo matričním číslem autoškoly apod.). Vše i vzhledem k tomu, že se dá očekávat technologický posun v záznamových zařízeních dobrovolně namontovaných do vozidel autoškol, kdy žádný záznam zkušebního komisaře nemůže očekávaný elektronický záznam nahradit. Z důvodové zprávy jednoznačně vyplývá, že důvodem zavedení institutu záznamu zkoušky je protikorupční opatření. To je zcela v rozporu s principem presumpce neviny a navíc dochází ke značné byrokratické zátěži zkušebních komisařů, kteří už tak vyplňují mnoho tiskovin a kontrolují celou řadu dat a údajů. Hodnocení výsledku zkoušky může provádět na základě stížnosti žadatele o ŘO pouze Ministerstvo a není možné tímto způsobem záznamu a vysokou byrokratickou zátěží nahrazovat šetření pověřených pracovníků Ministerstva při vyřizování stížností na výsledné
hodnocení zkoušky. Při zkoušení žadatelů o ŘO na motocykly není ani technicky možné takové záznamy podle § 19 odst. 5 vyhl. MD č. 167/2002 Sb. vést. Zcela jistě to ovlivní časovou náročnost na celkovou dobu zkoušky a tím to povede k razantnímu snížení počtu vyzkoušených žadatelů o ŘO. Vzhledem k tomu, že „směrnice 2006/126 ES“ s obdobným záznamem vůbec nepočítá a na zkušební komisaře jsou kladeny vysoké nároky v získání a prohlubování kvalifikace k provádění zkoušek, postačí podle našeho názoru jednoznačně jasné a zřetelné vyhodnocení výsledku dílčí zkoušky ze strany kvalifikovaného zkušebního komisaře. Navrhujeme místo uvedeného záznamu a šetření MD ve věci stížnosti na vyhodnocení zkoušky provedení tzv. komisionální zkoušky neúspěšného žadatele o ŘO třeba za přítomnosti pracovníka vrchního státního dozoru. Navrhujeme: Vypustit poslední větu z ust. § 42 odst. 1 zákona č. 247/2000 Sb. a upravit znění § 42 odst. 5 cit. Zákona, neboť toto ustanovení je zcela nad rámec „směrnice 2006/126 ES“ a klade neúměrné nároky na již tak značně administrativně zatížené zkušební komisaře, nebo toto ustanovení ponechat a prováděcím předpisem ponechat určitou „volnost“ způsobu vedení záznamu o zkoušce. V této souvislosti je třeba uvést, že není možno si jen tak „od oka“ stanovovat skartační lhůtu podle navrhovaného ust. § 19 odst. 5 písm. j) vyhl. MD č.167/2002 Sb. Zde se musí vzít v úvahu ta skutečnost, že vytvořením podobného dokumentu písemnost okamžitě (a zejména s ohledem na uvedené osobní údaje (dle § 4 písm. a) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů) stává dokumentem podle ust. § 2 písm. e) zákona č. 499/2004 Sb. o archivnictví a spisové službě a proto musí příslušný úřad s takovým dokumentem pracovat! Každý jednotlivý záznam o zkoušce musí být označen číslem jednacím a musí být s dokumentem jednáno podle § 64 a násl. zákona č. 499/2004 Sb. Nemluvě o skartačních lhůtách. Návrh novely vyhlášky MD č. 167/2002 Sb. NEOBSAHUJE skartační lhůtu takovýchto dokumentů a tudíž je její použití v praxi nemožné. I pokud by MD stanovilo skartační lhůtu na půl roku od vykonání zkoušky žadatele o ŘO, není možné vždy po půlroční lhůtě dokument skartovat. V prostředí MHMP je taková lhůta minimálně 1 rok, jelikož taková lhůta běží od 1. ledna následujícího roku. Zahajuje se skartační řízení, což je dosti složitý administrativní proces a do dokončení skartace ve skartovně úředních dokumentů uplyne mnoho času vzhledem k velké administrativní náročnosti skartačního řízení. Narážíme zde opět na zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a zejména s ohledem na ust. § 5 cit. zákona není podle našeho názoru možné a účelné vést paralelně evidenci podobných dokumentů zvláště s ohledem na nepřiměřený nárůst administrativy kolem zkoušek žadatelů o ŘO, zátěž zkušebních komisařů a administrativních pracovníků a s ohledem na výše uvedené důvody. Je zcela mimo diskuzi, že takovýto dokument nemůže být brán jako protikorupční opatření, neboť samotný dokument a jeho evidence nevyřeší samotnou podstatu korupce, nýbrž pouze zvýší administrativní zatížení úředních osob, což je v rozporu s programovým prohlášením vlády i minulých vlád o snižování přebujelé administrativy ve veřejné správě!
Navrhujeme také: S ohledem na výše uvedené před schválením tohoto znění vyhlášky MD č. 167/2002 Sb. předat toto znění ust. § 19 odst. 5 Úřadu na ochranu osobních údajů ke konzultaci o nutnosti a účelnosti pořizovat podobné záznamy a vést evidenci dokumentů o zkouškách žadatelů o ŘO.
………………………………………………………………………………………………………..
k Bodu č. 21 - příloha č. 7) s odkazem k bodu 13. § 19 odst. 1 písmeno b) Zásadní připomínka: "Plocha" pro tuto část závěrečné zkoušky: Konstatujeme, že „směrnice 2006/126/ES“ v bodě 11. přílohy č. II uvádí: „Část zkoušky, kterou se ověřuje zvládnutí jízdních úkonů, může být prováděna na zvláštním zkušebním pozemku. Pokud je to proveditelné, měla by být část zkoušky, při které se hodnotí chování žadatele v provozu, prováděna na silnicích mimo zastavěné oblasti, na rychlostních silnicích (silnicích pro motorová vozidla) a dálnicích (nebo podobných komunikacích), a dále na všech druzích městských ulic (v obytných oblastech s povolenou rychlostí 30 a 50 km/h, na městských rychlostních komunikacích), čímž by byly zastoupeny různé druhy obtížných situací, se kterými se řidiči budou pravděpodobně setkávat. Je také žádoucí, aby se zkouška konala při různé intenzitě dopravního provozu. Čas strávený řízením na pozemní komunikaci by měl být optimálně využit k posouzení chování žadatele v různých oblastech provozu, se kterými se může setkat, se zvláštním důrazem na střídání těchto oblastí.“. Vyhláška MD č. 167/2002 Sb. musí specifikovat v podmínkách České republiky, co je „zvláštní zkušební pozemek“, kdo je povinen tento pozemek provedení zkoušky zajistit a kdo nese odpovědnost za škody způsobené na tomto pozemku. Pojem „může být“ je nejasný a matoucí. Vyhláška MD č. 167/2002 Sb. musí tento nejasný pojem jasně vymezit pro podmínky v ČR.
Nesouhlasíme tudíž ani s důvodovou zprávou k této novele vyhlášky, že tato změna povede k úspoře nákladů. Domníváme se, že s ohledem na výše zmíněné, obecním úřadům obce s rozšířenou působností se náklady na výkon závěrečné zkoušky mnohonásobně zvýší zejména s ohledem na novelu § 19, tedy ust. § 19 odst. 5 vyhlášky MD č. 167/2002 Sb. (viz naše zdůvodnění) Dále není možné dle přílohy č. 3) zákona č. 247/2000 Sb., veškeré jízdní úkony zvládnout za minimální stanovený počet hodin praktického výcviku. Z vlastní zkušenosti konstatujeme, že první část závěrečné zkoušky dle navrhované vyhlášky provozovateli autoškoly zabere minimálně polovinu odučených hodin dle přílohy č. 3). Je zde opomenuta skutečnost, že žadatel musí zvládat další části závěrečné zkoušky v provozu, kdy na tyto části závěrečné zkoušky musí být řádně autoškolou připraven.
Závěrem
Jako Asociace jsme připraveni Ministerstvu dopravy, všem úřadům vykonávajícím zkoušky žadatelů o ŘO a potažmo zkušebním komisařů vyjít vstříc při nalezení společné řeči v rámci zkvalitňování zkoušek odborné způsobilosti řidičů. Naše námitky nechť nejsou brány jako apriori proti Ministerstvu dopravy, ale spíše jako námitky osob vykonávajících v praxi zkoušky těchto žadatelů, a osob, které se nutně musí podrobit pravidelnému prohlubování své odborné způsobilosti. V některých bodech navrhovaného znění cítíme určitý konflikt s jinými zákony (zejména zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobní údajů, zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě) a tím pádem nepoužitelnost novelizovaných ustanovení vyhlášky v praxi. V některých částech cítíme zbytečné navyšování nároků nad rámec směrnice EP a R 2006/126/ES, což je podle našeho nároku opět nepřiměřeným zatěžováním pouze jedné ze skupin (zkušebních komisařů), podílejících se na uvádění budoucích řidičů do silničního provozu, zatímco skupina druhá (učitelé) nemají zcela žádné povinnosti zvyšování kvalifikace po absolvování úvodního školení a zkoušek z odborné způsobilosti. Tímto propastným rozdílem v kvalifikaci jednotlivých skupin dochází k rozporným náhledům na hodnocení výsledků vyhodnocení žadatelů o ŘO, často i zbytečným konfliktům a při posouzení dle praxe může dojít i k tomu, že záznam o zkoušce odmítne podepsat i učitel. Jsme pro jednoduchá ustanovení právních předpisů, vycházejících právě z praxe, protože každé ustanovení právního předpisu tzv. rozpitvané do nejmenšího detailu, vždy v praxi najde situaci, která nebyla v takto obsažném ustanovení zmíněna a dochází ke kolapsovým situacím. I proto jsme se snažili svými námitkami vrátit navrhovaný právní předpis blíže praxi hájíce oprávněné zájmy zkušebních komisařů.
Za „Asociaci zkušebních komisařů autoškol a dalších pracovníků na úseku registru řidičů“ Bc. Pavel Greiner – předseda Matúškova 798/7, 149 00 Praha 4
[email protected] 608 962 145
