BAŤÁK
STUDENTSKÝ ČASOPIS SPŠ ZLÍN | DVOUMĚSÍČNÍK | ZÁŘÍ - ŘÍJEN
TOULKY PRAHOU KONGRESOVÉ CENTRUM OTEVŘENO ZFILMOVANÝ ŽIVOT UMÍTE SPRÁVNĚ MLUVIT? DIVADELNÍ MENU ADAPTAČNÍ KURZ 2010 ZAJÍMAVOSTI Z VĚDY A VÝZKUMU
M
ilí čtenáři, tento rok nás toho čeká opravdu dost. Mezi nejvýznamnější události patří lyžařský kurz do Santa Cateriny, výlet do Vídně a především změna v systému závěrečných zkoušek. Mnohé z nás pronásleduje ozvěna státních maturit. Právě tento rok během 11. - 13. října proběhne na naší škole maturitní generálka, jejímiž hlavními cíli jsou ověřit funkčnost a spolehlivost systému organizačního a logistického zabezpečení společné části, ověřit praktickým způsobem připravenost pedagogických pracovníků pro výkon funkce školního maturitního komisaře a především prověřit úroveň vzdělávání na jednotlivých školách. Pro někoho strašák roku, pro jiné příjemné odlehčení od klasické školní maturity. Nemilým faktem však zůstává seznam povinné četby, který obsahuje pro základní úroveň 60 děl. V dnešní době, kdy četba je pro spoustu z nás spíše ztrátou času, bude čtení klasické literatury jistě nepříjemnou zprávou. Náladu si jistě zlepší ti, kteří se letos zúčastní tanečních kurzů, absolvují autoškolu nebo budou vzpomínat na skvělé zážitky z adaptačních kurzů, kterých se jako každý rok zúčastnili letošní prváci. Přeji všem studentům úspěšný start do nového školního roku a všem maturantům pevné nervy. Šéfredaktor Tomáš Belloň
TOULKY PRAHOU ANEB KAM NÁS KROKY VEDOU
U
lice plné lidí, cinkání elektronického zvonku tolik typického pro tramvaje, troubící auta, nekonečný proud inspirace a možností čekajících na každém rohu. Jedny z mála podob Prahy, srdce Evropy, hlavního města České republiky. Co se skrývá pod slupkou chaosu, který se vznáší nad městem s více než jedním milionem obyvatel? Řadu let jsem žil v představě, že Praha není ničím jiným než městem, kde každý pořád někam spěchá. Ne, že by tomu tak částečně nebylo, ale přivedlo mě to k myšlence, že právě o tom je studentský život. Praha je skvělé místo, kde si spěšně můžeme doplnit chátrající znalosti z dějepisu. Můžeme začít třeba tím, jaké pravé jméno Praha má. Magické město, Zlaté město, Stověžaté město - to je
výčet nejčastějších označení, jichž užívá jazyk turistické reklamy, je-li řeč o Praze, která od 1. ledna 1993 je hlavním městem České republiky. Město honosící se osobitým šarmem (paláce a jiné budovy stále nabízejí nové krásné architektonické tvary, harmonické proporce a nádhernou výzdobu) se rozkládá se všemi stavebními, uměleckými a kulturními poklady na obou březích Vltavy. V dnešní době multikulturní město, podobně jako řada měst ostatních. Ne jinak tomu bylo i v minulosti. Již od pradávna se zde střetávaly různé národy, docházelo k prolínání českého, německého a židovského životního stylu. Vzhledem ke své taktické geografické poloze nabízela Praha prostor pro střetávání náboženských
BAŤÁK
2
proudů, rozvoj dopravy, obchodu a průmyslu. Dnešní Praha bez skrupulí odhaluje studnici tajemství turistům z celého světa. V tomto městě, kde žily nebo se zde narodily významné osobnosti jako astronomové Tycho de Brahe a Jan Kepler, Albert Einstein nebo Franz Kafka nalezneme bohatství civilizace celého světa. Praha překonala v průběhu staletí války a neštěstí. Touha po svobodě byla naplněna 21 let po sebeupálení Jana Palacha, jenž se stal mučedníkem potlačeného „Pražského jara“. První stopy lidské existence na místech dnešního města pocházejí již z doby kamenné. Byly nalezeny artefakty opevněných sídlišť již z 9 století. Původní osady vznikly v 9. a 10. století kolem pevností Hradčany a Vyšehrad. Právě v této době zde Přemyslovci vybudovali hlavní hrad v Čechách, centrum řemeslníků a obchodníků. S Prahou je nepochybně svázán také Karel IV, který si Prahu zvolil jako hlavní město říše a roku 1348 zde založil univerzitu, čímž si vytvořil podmínky pro její rozvoj. Převzetí moci Habsburky roku 1526 znamenalo počátek úpadku Prahy. Město, jehož autonomie byla omezena a jež opustil dvůr, ožilo na přechodnou dobu ještě jednou a to za vlády Rudolfa II, který zde sídlil na přelomu 16. století. Česká vzpoura roku 1618, kterou zahájila bitva na Bílé hoře, byla porážkou Prahy ve všech ohledech a v první polovině 17. století měla za důsledek odliv obyvatel především z náboženských důvodů. Na přelomu 19. a 20. století přilákal hospodářský a průmyslový rozvoj Prahy do města značnou část venkovského obyvatelstva. Po první světové válce byla Praha prohlášena
REAKCE NA AKCE hlavním městem Československa. Naneštěstí v roce 1939 obsadili město nacisté, kteří zde vládli do roku 1945, kdy byla Praha osvobozena Rudou armádou. Po řadě peripetií bylo v roce 1993 Československo rozděleno na dvě federativní republiky a Praze nestálo nic v cestě, aby se stala tlukoucím srdcem naší republiky. Praha je město s mnoha kontrasty. Městské čtvrti jsou vystaveny nekonečnému přílivu všudypřítomných Japonců, Němců, Angličanů a Italů. Elegantní obchůdky, hospůdky, restaurace a nepochybně luxusní hotely, relativně čisté ulice a perfektně fungující městská hromadná doprava - díky tomu je Praha šestým nejnavštěvovanějším městem Evropy. Kontrastem k tomuto faktu jsou nekonečná bludiště šedivých sídlišť. Praha dnes pomalu získává nový vzhled, a proto, aby se dohnal ztracený čas a naše metropole se přizpůsobila standartu svých evropských protějšků, buduje se zde téměř na každém kroku. Tak a teď už se pojďme podívat do ulic. aši návštěvu pražských čtvrtí můžeme zahájit třeba na návrší Hradčan, na kterém stojí Hrad, Loreta a Strahovský klášter. Právě zde je jedno z nejvýše položených částí Prahy, ze které je nádherný výhled na Malou Stranu a Staré Město. Absolvovali jsme exkurzi do Pražského hradu. Po exkurzi jsme se snažili protlačit do prvních řad před hradní stráž, abychom měli dobrý výhled během střídání stráží. S klidem mohu tvrdit, že ani jednomu z naší početné skupiny se to nepovedlo. Po Karlově
N
mostě, který je charakteristický nejen sochami, ale dnes především nepředstavitelným množstvím turistů, přejdeme na Staré Město. Říká se, že Karlův most má své kouzlo. Já osobně jsem byl rád, když jsem se ocitl na druhé straně mostu a šel dál. Bohužel jsem kouzlo mostu neprokoukl, tak snad příště. Přeplněnými uličkami plných obchůdků se suvenýry,
restauracemi a obchody s lidovými výrobky dojdeme na Staroměstské náměstí. Právě zde se nachází Staroměstská radnice, jejíž historie sahá do 11. století. Radnice je charakteristická zejména Orlojem. Orloj je dílo Mistra Mikuláše z Kadaně. Koncem 15. století se postaral mistr Hanuš o přesné seřízení hodin. Snad ještě známější než Staroměstské náměstí je Václavské náměstí, které se rozprostírá v samém srdci města. Náměstí s délkou 750 m připomíná spíše bulvár než náměstí. Ne nadarmo se vzhledem k počtu restaurací, kaváren, kin a zábavních podniků říká komplexu Václavského náměstí spolu s ulicemi Na Příkopě, Na můstku a 28. října, Zlatý kříž. Na náměstí, před Národním muzeem, stojí pomník sv. Václava od J.V. Myslbeka. Náměstí dal vybudovat původně Karel IV. v rámci založení Nového Města jako koňský trh. Své jméno dostalo až v polovině 19. století. Mimo všech těchto památek jsme v Praze zhlédli představení Don Juan ve Stavovském divadle. Na vlastní oči jsme tak měli možnost spatřit Miroslava Donutila, který ztvárňoval hlavní roli. Stavovské divadlo patří ke scéně Národního divadla a 29.10.1787 se zde konala premiéra Mozartova Dona Giovanniho. Na tom, že Praha bývá často označována jako „Paříž východu“, má také značvšechna foto,red: Tomáš Belloň
ný podíl rozhledna Petřín a skutečně mi při pohledu na noční Prahu připadalo, jako by za kopcem vykukovala vrchní část Eiffelovy věže. Naše kroky zde nesměly chybět. Petřínská rozhledna byla postavena v roce 1891, při příležitosti průmyslové výstavy v Praze, podle vzoru pařížské Eiffelovy věže. Je 60 metrů vysoká a dnes mimo vyhlídkové účely slouží jako televizní vysílač. Na rozdíl od Eiffelovy věže se lze na Petřínskou rozhlednu dostat pouze pěšky. Stačí vyšlapat 299 schodů a jste nahoře. Víc si z rozhledu samozřejmě vychutnáte, budete-li mít pěkné počasí. My jsme to štěstí neměli a v době, kdy jsme se procházeli kolem Petřínské rozhledny, nám neustále poprchávalo. S prvotním nadšením jsme se vydali na exkurzi do centra společnosti O2. Přivítal nás typický ajťák a uvedl nás do konferenční místnosti, kde nám povídal o fungování společnosti a to především z technického hlediska. Dobrá polovina z nás usnula doslova na stole. Po exkurzi část z nás se vydala na nedaleký Žižkovský vysílač, dominantu města Prahy. Žižkovský vysílač není jen televizní vysílač či výšková stavba vhodná pro umístění antén mobilních operátorů. Mimo techniku umístěnou na vysílači se v 93 metrech nad zemí z celkové výšky vysílače 216 metrů nachází vyhlídka. Naskytl se mi tak pohled na všechny části Prahy a měl tak možnost hledat geometrické vzory tvořící ulice, ve kterých jsou domy ve městě postaveny. Na našem kulturně-poznávacím výletu jsme nemohli vynechat Vyšehrad a Vyšehradský hřbitov. Ten byl v polovině 19. století proměněn na pamětní místo českého umění a kultury. Ke známým osobnostem, jež jsou zde pochovány, patří malíř M. Aleš, spisovatelé K. Čapek, B. Němcová a J. Neruda. Noční Prahu jsem si prošel jen z části. Tančící dům od Vlada Miluniće a Franka O. Gehryho byl první stavbou od špičkového světového architekta v Praze po sametové revolu-
ci. Právě Tančící dům byl můj prvotní cíl, který jsem v Praze chtěl navštívit a musím říct, že v nočním světle vypadá tento architektonický skvost opravdu nádherně. Mimo Tančící dům jsem prošel kolem Národního divadla směrem na Václavské náměstí. Jestli je den nebo noc, tak na tom v Praze opravdu nezáleží. Hra světel z přilehlých music barů a diskoték, aroma ze stánků s rychlým občerstvením, otevřené obchody v hodinu, ve kterou řada lidí dávno spí. A nejen lidé, ale i hromadná doprava utichá. Metro, které denně přepraví miliony lidí, po půlnoci těžko chytnete a po-
dobně je to i s tramvajovou dopravou. Cestování v Praze je skutečně rychlé. Byl jsem nadšen z možnosti SMS jízdenky, kterou si můžete v pražské hromadné dopravě zakoupit posláním SMS na dané číslo. Mile mě překvapila cena jídla v centru města, pokud nepočítám naivní obchodníky s párky v rohlíku za 50 Kč u Pražského hradu. rahu si buď zamilujete nebo ne. Mnozí ji v minulosti milovali tak, že se láska proměnila v jistou formu nenávisti. Franz Kafka o Praze v jednom svém dopise napsal: „Zatracované město, ďábelská matinka s drápy. Nepustí nás - nikoho. Člověk by ji musel podpálit na obou koncích - na Vyšehradě i na Hradčanech - pak, možná, by se od ní dokázal osvobodit.“. Mě Praha dosud nepustila a jsem za to rád.
P
B A ŤÁK
3
KONGRESOVÉ CENTRUM otevřeno veřejnosti
O
nové dominantě Zlína se už mnohé napsalo a řeklo. Budova Kongresového centra vyvolala vášnivé reakce a zcela jistě oprávněný rozruch ještě před svým otevřením. Byť začne fungovat jako zázemí pro Filharmonii Bohuslava Martinů oficiálně až od ledna, veřejnosti se otevře už koncem září. Program týdne otevřených dveří je nabitý. Ať už patříte mezi obdivovatele nadčasové a moderní stavby architektky Evy Jiřičné, nebo vaše sympatie zůstávají zatím v povzdálí, stojí zato vzhlédnout několik unikátů, které budova přináší. Dějiště koncertů, plesů, kongresů a dalších událostí nabízí jen v hlavním sále kapacitu přibližně osm set padesát míst. Nahrávací NOVINKA Milý žáci, rádi bychom vám představili nově vzniklou studentskou firmu s názvem JOKERS,kterou v rámci AEK založila třída 3.D. Chtěli bychom pořádat akce, které se uskuteční na rozličných místech. Budeme se také účastnit charitativních akcí, při kterých oceníme vaši spolupráci. Veškeré informace o plánovaných událostech najdete na naší nástěnce,facebooku (přezdívka: Studentská firma Jokers), ve studentském časopise a prostřednictvím vylepených plakátů. Doufáme, že se vám naše akce budou líbit, a věříme že se na nich sejdete v hojném počtu,protože naší snahou je vás zaujmout,pobavit a především zvednout ze židle. Nuda a stereotyp v našem životě nemají šanci, pokusíme se o to s vámi podělit! S pozdravem firma JOKERS
www.jokers1.estranky.cz
BAŤÁK
4
Zlínská rodačka Eva Jiřičná přijala nabídku změnit tvář Zlína s nadšením a pokorou člověka ošlehaného mnohdy nelehkými životními zkouškami. Někdejší partnerka Jana Kaplického má na svém kontě řadu úspěchů, dokončených architektonických skvostů a ocenění. S respektem k historii místa se pustila do jedné z nejvýznamnějších staveb ve Zlíně. Už teď je jasné, že díky některým skutečně netradičním prvkům se Kongresové centrum zapíše do dějin. Nervozita před dokončením Ono to vypadá, že je to skoro už hotové, ale ono to není hotové. Stavba bude hotová až v lednu, a těch posledních pár měsíců je vždycky velice dlouhá doba. Takže teď nervozita vrcholí. Ale už to vypadá jako na těch našich původních výkresech. Stále to potřebuje velké množství doladění. Už potřetí jsme zkoušeli noční osvětlení a budeme ho zkoušet ještě jednou a možná i dvakrát. Při každé příležitosti když něco zkoušíme, najdeme ještě něco, co je potřeba upra-
NÁŠ KRAJ studio, salonky, či restaurace jsou taktéž propracovány do posledního detailu. Vizáž budovy i její zhotovení podléhá účelu. Skutečným oříškem bylo vytvořit perfektně odhlučněnou stavbu vedle jedné z nejfrekventovanějších dopravních tepen v centru města. Samotná vnější vizáž centra je perličkou. Inspirace mořským živočichem, elipsovitý tvar železobetonové konstrukce, speciální střecha, netradiční řešení oken, několik vrstev stropu, či skleněné bloky, které rozptylují noční osvětlení, to je namátkou jen několik zajímavostí, které stavba za více než šest set milionů korun nabízí. Do tajů stavby vás v rozhovoru zasvětí světově uznávaná architektka Eva Jiřičná. vit. Tím že se to v září otevře provizorně, tak budeme muset některé další testy udělat až potom. To jistě také ukáže nějaké problémy, které budeme muset řešit před tím opravdovým otevřením. Samozřejmě, jsem nervozní ode dne jedna a budu nervózní do dne posledního a ještě několik let potom. Já mám sice neprospané noci, ale tady jsou ti hoši zase na stavbě v prachu a řeší problémy každý den, každou minutu. Zaslouží si úctu za to co dělají, jak jsou tomu projketu oddaní. Kongresové centrum jako výzva Nechci si tady stavět pomník, ale to základní řešení bylo strašně komplikované v tom smyslu, že tam původně stály dvě Masarykovy školy. To byly dvě obdelníkové budovy, které měly chodbu uprostřed a učebny na obou stranách. My jsme ale potřebovali daleko víc místa a museli jsme půdorys původních škol nafouknout. Tak jsme zvolili dva takové elipsovité tvary. S větší budovou Kongresového centra jsme měli před sebou k řešení velký problém akustiky, hlavně s hlučnou hlavní ulicí, kterou musíme dobře izolovat. Stavba má proto několik vrstev. Je jako cibule s koncertní síní uprostřed. Pak tam jsou všechny chodby, pak zkušebny, kanceláře, fasáda a ještě jedna stěna ze skleněných tvárnic, která odráží další zvuky. To opravdu bylo všecko nutné, abychom ve vnitřních stěnách mohli udělat okna. Takže oříšek spočíval v tom, že jsme tam museli dostat všecko co bylo potřeba. Nemohli jsme jít ani příliš vysoko, protože tam byla výška limitovaná. Specifikace hudebního sálu Náš sál je oválný. Nejlepší tvar pro koncertní halu je takzvaná ,,krabice od bot“. My jsme tu krabici od bot ale nemohli udělat, protože ona by bývala byla příliš dlouhá. Museli jsme z úspornosti zvolit tvar elipsy a tu akusticky ztvárnit tak, aby z každého sedadla bylo slyšet. Může tam být filharmonie, ale může tam přijít i rocker se svou kapelou. Samozřejmě pracujeme s odborníky. Já už teď vím jak funguje elektrika, vzduchotechnika, vím o betonu, všem možném, ale akustika je pořád ta černá krabice, kterou vidíme z venku, ale stále nevíte jak to všechno nakonec funguje. Experti to sice nějak spočítají, nakreslí
různé obrázky, vy to podle nich děláte, ale nervozita je i tak veliká. Také jsme vymysleli hezké tvary...ale najít někoho, kdo to dokáže vyrobit, to je taky otázka. Kvůli akustice je tam několik vrstev stropů, které jsou pohltivé, odrazné. U sedadel, co tam je problémů! Když na nich někdo bude sedět, nebo nebude sedět, když bude zaplněný sál jenom na půl, nebo když tam bude ples a sedadla se musí schovat.
jsou věčné touhy, věčný žal a nedostižné ideály. Není již ideálem splněný ideál.“ A je to tak, ta věčná nespokojenost je víceméně asi to, co lidi táhne dopředu. Proto asi nikdy spokojená nebudu, kdybych byla tak to můžu zabalit.
Nikdy nebudu spokojená Nejradši mám začátek, protože to člověk ještě nic nezkazil. Čím víc se blíží k cíli, říká si: ,,Tohle jsme mohli udělat jinak, tohle jsme mohli jinak,“ a to je proces, který se nedá změnit. A musím říct, že často myslím na větu Tomáše Gariquea Masaryka, kterou mi paní učitelka napsala do památníku když mi bylo šest let, a která se myslím na tuto stavbu velice vztahuje: ,,Největší dar člověčenstva red:Kristýna Chromíková 3.L, zdroj: InZlín 09/10
My lidské bytosti máme chyby v designu. Zrak nás šálí, příběhy, které vyprávíme, se opakováním mění a většina z nás se pokládá za nadprůměrné. Novinář Joseph T. Hallinan se v knížce Proč děláme chyby vydává na průzkum fascinující vědy o lidském jednání jak uvažujeme, vidíme, pamatujeme si a zapomínáme a jak nás to vše vede naprosto automaticky k omylům. Ve snaze pochopit naši nedokonalost se Hallinan noří do psychologie, neurologie a ekonomie, příklady nachází v aviatice, spotřebním chování, geografii, fotbale, česání chmele a dalších oblastech. Zjistil, že stejné vlastnosti, které nás činí výkonnými, mohou i za naše omyly. Naučili jsme se rychle se orientovat ve světě, rychle rozeznávat šablony ale přehlížet detaily. Právě proto třináctiletý kluk objeví chybu, kterou přehlédl vědec z NASA, a právě proto nemůžete najít pivo v ledničce. zdroj: knihy.abz.cz
PRÁVĚ VYŠLO
ČETBA... NIC PRO MĚ...
Z
námé přísloví je, že nejlepšími přáteli člověka jsou pes a kniha. Právě k nim se uchylujeme ve chvílích, kdy je nám smutno, potřebujeme načerpat duševní energii nebo si prostě zkrátit čas. Knihy nikoho neodsuzují, nikomu nic nevyčítají, a pakliže máme ten pocit, není nic jednoduššího, než knihu zavřít. Mlčky se vpíjíme do osudů hlavního hrdiny, sledujeme řádky jako probleskující světlo skrz hladinu, až máme nakonec pocit, že nežijeme jen vlastní život, ale zároveň život hrdiny. Život hrdiny, jehož osud je zpečetěn černými písmenky vytisknutými na bílém papíře. Co si budeme nalhávat, život v knížkách nám
mnohdy připadá reálnější než ten, který žijeme. Asi téměř každému se stalo, že ve chvílích, kdy se procházel ulicemi, procházel se zároveň čtvrtěmi bestsellerů, kamenitými cestami nebo zdolával skalnatou krajinu, prožíval smyšlený autorův svět. Ale proč by měl člověk vlastně číst knihy? Není v dnešní době, kdy je řada knih již dávno zfilmovaná, jednodušší si pustit dvouhodinový film, než se s knížkou trápit celé dny ba dokonce týdny? Jistě mi ale dáte za pravdu, že režiséři hollywoodských trháků si často příběh upraví podle vlastní fantazie a dívatelná verze knihy získává zcela jinou atmosféru a ztvárňuje odlišný děj. Postava, jejíž vlasy jsem si představoval černé, má blonďaté a ne dlouhé, ale krátké. Jak hořké to zklamání. Konfrontace s tištěným příběhem a zfilmovaným se stává realitou a právě v těchto momentech bychom se měli zamyslet, jestli by pro příště nebylo lepší dát přednost raději hrnku
čaje a knížce v ruce. Dalším motivujícím faktorem, proč číst, je rozhodně fakt, že kniha vás donutí přemýšlet a vizualizovat si tak atmosféru knihy, kterou dle našeho úsudku kniha má, což nepochybně vede k rozvoji vlastní osobnosti, nemluvě o rozšiřování slovní zásoby. Vždyť čeština má asi čtvrt milionu slov. Není to dostatečný důvod k tomu, abychom obohatili náš slovník také o jiná slova, než jakými častujeme naše kamarády? Nalezneme v nich nepřeberné množství námětů k přemýšlení, zdroj inspirace, najít východisko. Kolikrát se jistě stalo, že vám děj knihy nápadně připomínal vaši vlastní cestu životem? Výhoda knížek je určitě v tom, že si je můžete vzít s sebou prakticky kamkoliv a krátit si s nimi například chvíle, kdy čekáme na autobus, při cestování, krátit si s nimi volné chvilky. Spousta lidí nedokáže usnout, aniž by před spaním nepřečetla alespoň pár stránek z jejich oblíbeného románu, ve spánku pak přemýšlet, co bude následovat, a dalšího dne se dozvědět, jak to celé vlastně dopadlo. foto,red:Tomáš Belloň
B A ŤÁK
5
Předplatné MĚSTSKÉ DIVADLO ZLÍN
ADAPTAČNÍ KURZ 2010
Podobně jako v předcházejících letech i letos zahájili studium na naší škole žáci prvních ročníků pobytem na adaptačních kurzech ve střeKaždým rokem nabízí Městské divadlo Zlín disku Revika ve Vizovicích. Z vlastní zkušenosti můžeme říci, že pro předplatné pro školy. I letos Vám byla nabídtřídní kolektiv není nic lepšího. Jednak jsme se jako třída lépe poznaly, nuta možnost si čtyřikrát za školní rok zpříjem- vytvořila se okamžitá přátelství a po návratu do školy jsme si připadali nit čtvrteční večer. O divadlo je na naší škole jako letití přátelé. Byli jsme zvědaví, jak se pobyt vydařil v letošním veliký zájem, i když početně převažují chlapci, roce a položili jsme pár otázek žákům prvního ročníku. Podělte se s kteří se raději zajímají o sport. námi o jejich zážitky, hodnocení a zavzpomínejte na váš pobyt na adapCena předplatného činí 320 Kč. V nabídce tačním kurze. letošního předplatné pro studenty se setkáte s Žákům prvního ročníku přejeme hodně úspěchů při studiu na naší škole. hrami: Byli jste spokojeni s programem na seznamovacím kurzu? VĚC MAKROPULOS – Karel Čapek Každého bavilo něco jiného a díky pestrému programu si přišel každý režie: Petr Veselý na své. Jde o nesmrtelnou detektivní komedii. Jak se vám kurz líbil? ONDINA – Jean Giraudoux Moc se nám líbil, jeli bychom klidně znovu.Všechny hry, soutěže a režie: Adam Doležal sportovní aktivity byly velmi zábavné. Hra o střetu dvou světů a pohledů na život a Jak hodnotíte stravu? lásku. Večeře byla lepší než oběd a možná by to příště chtělo svačinku, ale KRÁSA NA SCÉNĚ – Jeffrey Hatcher hlad jsme neměli, to je hlavní. režie: Pavel Khek Co říkáte na ubytování? Historická komedie nejen o herectví. Hodně z nás zdi chatek těžce podcenilo! Trochu jsme tam mrzli. JE TŘEBA ZABÍT SEKALA – Jiří Křižan Co ti adaptační kurz dal? režie: Petr Veselý Syrové drama o dobru a zlu kolem nás i v nás. Hlavně mi dal možnost pořádně se seznámit s novými spolužáky a třídním učitelem :-) Zlepšila se po kurzu tvoje komunikace se spolužáky? Věříme, že se Vám představení budou líbit Určitě, na kurzu jsme měli mnoho příležitostí se blíže seznámit a poa budete odcházet s příjemným kulturním povídat si :-) zážitkem. Peníze na předplatné odevzdejte za třídu hromadně pí. učitelce Vaškové, kabinet č. Jaké jsou tvé první pocity z nové školy, spolužáků, učitelů? První pocity byly smíšené, jel sem na první výlet vlastně s úplně neD 102. známými lidmi, trošku jsem se obával,že si s nimi nebudu mít co říct, ale opak byl pravdou...:-) red:Sabina Nováková, Karolína Rybová 2.D red: Milena Urbanová
BAŤÁK
6
Naučte se správně mluvit! Při kontaktu s lidmi se snažíme o to, aby nám naslouchali a vnímali smysl konverzace. Pokud mluvíme nesprávným způsobem, ať už huhláme nebo zkrátka mluvíme nesmysly, své posluchače spíše uspíme, než zaujmeme. Víte, jak správně mluvit?
D
obře mluvit neznamená „pouze“ používat správná a výstižná slova, vhodná gesta či tón hlasu, důležité také je mít o čem mluvit. Máte přehled, o čem lidé okolo vás nejčastěji diskutují? Zkuste semtam zacílit vaši pozornost právě na ně. Lépe se vám bude navazovat rozhovor, pokud budete přibližně znát, jací jsou. Co si budeme povídat - mdlý a bezbarvý hlas je nudný, to všichni známe ze školních lavic, když se nám učitelé snaží vtloukat do hlavy svá moudra, ale nás to nezajímá, protože mluví pořád stejným tónem, který nás uspává. Právě intonace může být velkou bariérou mezi námi a našimi posluchači. Zaměřte se na svou intonaci hlasu a pracujte na ni. Jde o to, abychom při mluvení zpomali-
MYSLÍTE, ŽE UMÍTE? li a zdůrazňovali ta místa, která chceme. S intonací úzce souvisí také gestikulace, neboli správná výslovnost. Pokud budeme „huhlat“, nikdo nás zkrátka poslouchat nebude. Slova a věty by měly být stručné, výstižné a snadno pochopitelné. Není důležité jen to, jakým způsobem mluvíme a vysvětlujeme, ale také to, co říkáme. Je proto vhodné předtím, než něco řekneme, uvažovat. Někdy je lépe říct toho méně, ale za to výstižněji. Na co si dát pozor: - Vyhněte se v řeči zbytečným a stále opakovaným slovům. - Vyvarujte se neurčitých výrazů typu „myslím“, „možná“ atd. - Pokud naše tempo řeči je příliš pomalé posluchači ztrácejí pozornost! - Svá slova doprovázejte zrakovým kontaktem. - Svou sílu mají také nevědomá gesta, pohyby a výrazy. - Dobrý dojem vzbudí upřímný úsměv, nesnažte se jej ale předstírat! - Špatné návyky spojené s mluvením pramení ze slabé sebeúcty. foto: customersrock.wordpress.com, red:Tomáš Belloň, zdroj: www.mineralfit.cz
CO DNES HÝBE SVĚTEM? Zajímavý recept pro boj s globálním oteplováním navrhuje tým britských vědců. Některé zemědělské plodiny (kukuřice, ječmen, proso) mají odrůdy z různě lesklými listy. Povrch jejich listů díky tomu může odrážet sluneční záření s určitou intenzitou a vědce napadlo, že pole osetá plodinami těch nejlesklejších odrůd by mohla zafungovat jako obří zrcadla. Je možné je využít k odrazu slunečního záření od povrchu Země. Evropští výzkumníci soustřeďují své síly a snaží se za pomocí laserových energetických pulzů vyvolat umělé blesky. Jde jim o ochranu letadel při přistávání. Elektrické výboje nad letištní plochou jsou pro letadla nebezpečné, prot je tu snaha případné bouřkové mraky cíleně elktricky vybíjet. Co způsobuje u mužů plešatění? Jak zjistili odborníci, kromě genetických dispozic i zvýšená pohybová aktivita v posilovnách. Čím více má muž testoteronu, tím má více vitality, energie a svaloviny, ale ubývá mu vlasů. A právě po posilování se hladina testosteronu v mužském těle zvyšuje v krvi zhruba o 25 %. Takže bouchači, teď víte, proč.
VĚDA A VÝZKUM Lékaři přišli s varováním, že golf může být zdraví nebezpečný. Konkrétně ohrožují sluch. Golfisté používají titanové hole a zdravotníci experimentálně ověřili, že švih takovou holí je stejně hlučný jako výstřel z pistole! Protože jsou uši citlivým orgánem, může dojít k důsledku toho časem k nevratnému poškození sluchu.
Budeme si jednou povídat s delfíny? Britští vědci se pokoušejí pochopit zákonitosti komunikace těchto vodních savců a hodlají vytvořit jakýsi slovník jejich řeči. Pomocí přístroje analyzují pořízené záznamy zvuků , které delfíni vydávají při nejrůznějších příležitostech. Záznamy porovnávají a tímto způsobem postupně získávají zvuky charakteristické pro konkrétní situaci. Konečným cílem badatelů je promluvit na delfíny v jejich řeči a pochopit případné odpovědi.
Stanou se preventivním lékem na řadu nemocí brambory? Odborníci z výzkumného ústavu bramborářského v Havlíčkové Brodě na základě výsledků svého pětiletého výzkumu tvrdí, že by brambory mohly být díky speciální technologii pěstování a zvláštnímu přihnojování velmi zdravou potravinou. Hlízy by obsahovaly vysoké procento antioxidantů, tedy látek , které snižují riziko výskytu některých chorob, mezi něž patří i rakovina a infarkt. Brambory dnes nejčastěji jíme jako přílohu k našim oblíbeným jídlům, a proto, že v dnešním světě je možné prakticky cokoli, je jen otázkou času, kdy nám lékař bude předepisovat recept na pět kilo brambor, dvakrát denně, ráno na lačno. foto: campusaccess.com, red
B A ŤÁK
7
