VODA
Stojím na lodi ve skafandru a s ploutvemi, jen abych neplaval vzhůru nohama. Pořádně si oddychnu a skočím do vody, rád bych viděl ryby a nevěřím na náhody. Plavu pořád ke dnu, hlouběji a hloub, rád bych poznal vodu, poznal její krásu. Plížím se k útesu, kolem plno barev, rád bych viděl rybu, co nemá nic na práci. Všechny někam plují, hrají si a skotačí. Plavu pořád ke dnu, rozsvěcuji baterku. Začíná být tma.
1
Ryb už tady není mnoho, už nejsou tak barevné, jako by znenadání vymizely barvy úchvatné. Světla pořád ubývá, baterka mi nestačí, plavu radši nahoru k těm rybám, co skotačí. Chvilku ještě plavu, budu muset končit, dochází mi kyslík, mám zamotanou hlavu. Vyplaval jsem nahoru, hlavu plnou myšlenek, mám teď dobrou náladu a další zážitek.
MILAN ŠVEHLA, 13 let, 7.B, ZŠ Komenského 446, 37856 Studená Jihočeský kraj 2
ROZHOVOR S KAPKOU VODY
„Nezdá se ti, kapko vody, bytí kapkou smutné? Chvilku téct a vypařit se, pak jako když utne?“ „Lepší bytí kapkou vody, nežli lidský osud, vznikla jsem před tisíci let, avšak žiji dosud. Vypařím se kolikrát chci a zas a znova ještě, stejně potom vrátím se třeba v podobě deště.“ „Musí to být zvláštní pocit vznášet se a padat, pořád mi to přijde smutné, nechci se však hádat.“ „Ty už prostě nepochopíš život kapky vody, přestože má očividně mnohé světlé body.“ „Já zas nikdy nepochopím, jak se cítí lidé, když si jednou prostě umřou a nic po nich nezbyde.“
KLÁRA MINSTEROVÁ, 15 let, kvarta A, Gymnázium Jana Blahoslava, Lány 2, 664 91 Ivančice Jihomoravský kraj
VODA
Rozhlédni se kolem sebe, voda v kapkách padá z nebe. Dodá vláhu, smyje prach, bez vody by život krach. Bez vody by nešlo žít, vodu musí každý mít. Denně aspoň litr pít, s vodou musí každý žít. V bazénu či širém moři chladí tělo, když vedrem hoří. V zimě z vody snížek máme, s radostí ho užíváme. Když je ale vody hodně, rozlije se do povodně. Utopí vše bez lítosti, každý má strach o své kosti. Přesto může každý žít, jen když vodu bude mít. Bez kapky vody na Zemi by nebyl život, věřte mi!
JANA HAVLÍČKOVÁ, 13 let, 6. třída, ZŠ Eduarda Štorcha, Školní 315, 507 52 Ostroměř Královehradecký kraj
VODA BEZ HRANIC
Pozřeme-li vodu, nevyvoláme tím nudu. Stačí jen jeden doušek z některých vod a připadáme si jako když vidíme krásnou loď, na které stojíme a přitom se točíme. To točení mi rozbolelo hlavu, vzala jsem si tedy vodu. Bolení hned přestalo, pak to zase začalo. Začal ten krásný pocit z vody. Voda přece nemůže být na nic, je to totiž – Voda bez hranic.
MICHAELA FENKLOVÁ, 12 let, 6.A, ZŠ Poštovní 19, Karlovy Vary Karlovarský kraj
ČÍM TY SE CHLUBÍVÁŠ?
Vodo! Ach, vodo, čím ty se chlubíváš? Na jednom kyslíku dva vodíky máš, tím ty se chlubíváš? Nebo že na zemi tě je mnoho a jsi potřebná? Tím ty se chlubíváš? Nebo snad že jsi krásná, až překrásná? Tím ty se chlubíváš? „Ne, chlubívat já se nemusím! Potřebná snad ano, ale krásnější jak letní ráno?“ Víc jsem ani nečekal. Krásná, skromná, potřebná – taková je naše voda má.
BARBORA ŠÁDKOVÁ, 14 let, tercie, SOŠ a Gymnázium, Na Bojišti 15, 460 10 Liberec Liberecký kraj
MRTVÁ VODA
Bereš nám životy Stejně jako lásku Působíš trampoty Když život visí na vlásku Však díky tobě žijeme Domů si tě bereme Pomáháš a chráníš Občas ale zradíš S tebou plyne i život můj Nechci zemřít Smrt volá: s vodou pluj A nedá se jí vzepřít Až umřu Novému dáš žít Tak jako já Bude tě pít
BARBORA VALENTINOVÁ, 15 let, 4.A, Čtyřleté a osmileté gymnázium, Cihelní 410, 738 01, Frýdek Místek Moravskoslezský kraj
VODĚNKA
Když voda hladí oblázky, tak napadnou mě otázky. Co kdyby voda zmizela, jak by se bez ní žilo? Neměli bychom potoky, co jsou stříbrní hadi. Neměli bychom rybníky, ke kterým chodíme rádi. Nebyla by strž s vodopádem, řeka široká, hluboká, lesklá. A já si uvědomím tím pádem, když voda o břehy pleská, že bez vody není života.
ADÉLA KAUEROVÁ, 6. třída, ZŠ Troubelice Olomoucký kraj
VODA BEZ HRANIC
Co si představím? Nepochybujte, já to dobře vím. Představím si moře bez hranic, samá voda, jinak nic. Je velké, obrovské, modré. Někde bezpečné, jinde zrádné. Jsou zde hloubky i mělčiny, životem kypící útesy, ale i pustiny. Ve vodě se zrodil život. V moři, v oceánu, v té spoustě vod. Voda je životodárným zdrojem, mezi životem a smrtí spojem.
JITKA FAKTOROVÁ, 13 let, 2.AV, Gymnázium, Svitavská 310, 571 01, Moravská Třebová Pardubický kraj
VODA
Voda je součástí naší planety, z vody jsme všichni – jako já jsi i Ty. Voda tu byla pevná i tekutá, Země se modrá, zelená a teď ani nedutá. Diví se člověku, co bez vody žít neumí. Diví se člověku, co všemu tak rozumí. Zemi i vodu, prameny její ničí, do vzduchu stále jen výpary syčí, led taje na pólech každým dnem, za chvíli voda bude jen pouštním snem. Natočit v kohoutku, ruce si umývat, vody je dostatek, proč se s ní zabývat? Máme jí zatím dost, jinde však žízní a suchem chřadnou. Za zbraně slova mám, lepší než nemít obranu žádnou. Zastavme kohoutky, mysleme na vodu, nejsme tu sami jen, neničme přírodu.
B. DOSTÁLOVÁ, 15 let, 9. třída, ZŠ Praha – Lipence, Černošická 168, 155 31 Praha
VODA
Jaro je tu zase znova, uteklo to jako voda. Ze sněhu je potok vody, to zas bude jejda škody. Plní se i přehrady, hrne se to do Prahy. Voda zatopila další ves, koukni, támhle plave pes. Lidé si pomáhají jak mohou, ale vodu nepřemohou. Zavoláme S.O. S., pomozte nám ještě dnes. Záchrana se rychle blíží, a proběhne bez obtíží. Problém máme pod kontrolou, nemáme už starost s vodou. Starostí už bylo dost, chceme ji mít pro radost.
KATEŘINA KAŠPAROVÁ, 13 let, 7.B, ZŠ Blovice, Družstevní 650, Plzeň Plzeňský kraj
DÉŠŤ
Kapky jako křišťály z nebe na zem padaly. Zde se spojí kapky něžné, vznikne déšť a to je běžné. Molekula k molekule – je z nich celá kapka. Při dešti nám po okně, tahle kapka ťapká. Když déšť smáčí zahrady, málokdo má výhrady. Vláhou hladí, špínu smyje, bez vody se špatně žije!
PAVEL ANTOŠ, 13 let, 7.B, ZŠ T.G. Masaryka, Školní 556, 290 01 Poděbrady Středočeský kraj
CO JE TO VODA?
Co je to voda? Voda je to, co potřebujeme k životu, je to něco, co nezná samotu. Je to rybník, kapka rosy, nemá oči, nemá nosy. Když je horko, pomáhá nám zchladit se před horkým sluncem, ale v zimě, nechce se nám dotknout se jí ani palcem. Když je mráz, je to sněhulák bílý, ale když pak slunce sílí zbyde z něj jen kaluž pouhá, po kaluži v zemi čmouha. Voda je všude, kam se podíváš, v mracích, stromech, také v nás. Bez vody by život nemohl být, dokud bude voda, může mít klid.
BARBORA GERHÁTOVÁ, 15 let, kvarta A, Gymnázium Varnsdorf, Střelecká 1800, 407 47 Varnsdorf Ústecký kraj
