Mikrovlny vysokého výkonu 4.10.2012
Elektro
str. 6
Ing. Milan Bezděk
Traduje se, že v prvních hodinách operace Pouštní bouře ve válce v Perském zálivu použily ozbrojené síly USA mikrovlnné bojové hlavice (High Power Microwave Warheads). Tyto hlavice obsahují náplň, jejíž složení bylo v době použití přísně utajováno. Náplň vytváří elektromagnetický impulz ničící nebo vyřazující z činnosti spojovací systémy, počítačové sítě, radiolokátory, naváděcí systémy protiletadlových řízených střel a další elektronická zařízení protivníka. Podobných účinků bylo dosud možné dosáhnout pouze jaderným výbuchem. Mikrovlnné bojové hlavice byly instalovány na „několika“ ze 116 námořních řízených střel s plochou dráhou letu Tomahawk. Není známo, které z řízených střel tyto hlavice nesly ani proti jakým cílům byly použity. Jejich použití nebylo ministerstvem obrany USA oficiálně potvrzeno. Tento článek se zabývá principem činnosti zbraní na principu mikrovlnného vysoce výkonového impulzu, které patří do skupiny tzv. neletálních zbraní. Vývoj mikrovlnných bojových hlavic probíhá několik let ve výzkumném ústavu v Los Alamos, na letecké základně v Kirtlandu a ve výzkumném ústavu pozemního vojska v Adelphi. Systémy, které jsou použity z letadel jako řízené střely využívající ke zničení veškeré spojovací a komunikační struktury protivníka mikrovlnné bojové hlavice, jsou v tomto článku nazývány elektromagnetická bomba. Mikrovlny vysokého výkonu (HPM) Mikrovlny vysokého výkonu představují cílené, zaměřené vyzařování impulzních mikrovlnných polí, přičemž cílem je zničit zařízení obsahující elektroniku nebo tato zařízení vyřadit z činnosti. Předpokládané výhody tohoto typu zbraně jsou: – zneškodnění velmi pohyblivých cílů bez potřeby nosičů (rakety, letadla), – efektivní zneškodnění komunikačních systémů,– velkoplošné zničení nebo umlčení elektroniky,– celkové zneškodnění moderní techniky při malé úrovni použití vlastní techniky, – další ochrana osob (neletální zbraně). Předpokládané výhody mikrovln vysokého výkonu Za mikrovlny vysokého výkonu (HPM – High Power Microwave) je považována elektromagnetická energie špičkového výkonu více než 100 MW ve frekvenčním pásmu od 0,3 do 100 GHz. Spektrum jejich možného využití je velmi široké: – urychlovače částic (cílem je lineární elektronový urychlovač 100 MeV·m–1), – ohřívání plazmy pro fúzní reaktory (cílem je výkon více než 100 MW po dobu 1 až 10 s ve frekvenčních pásmech 100 MHz, 5 GHz a 200 GHz), – přenos energie (na ose geostacionární satelit – Země), – impulzní radary (cílem je dosažení výkonu 1 GW po dobu 1 ns), – zbraně na principu HPM (výkon 1 až 10 GW po dobu přibližně 100 ns, frekvence 0,3 až 5 GHz při vazbě „backdoor“). Rozdíly oproti dosavadním prostředkům spočívají především v podstatně větším výkonu HPM (10 kW až 1 GW) a v méně „inteligentním“ působení na nepřátelské systémy. Oproti NEMP působí HPM na podstatně vyšších frekvencích a v mnohem užším frekvenčním pásmu (asi 1 % pásma NEMP). Možné použití zbraní na principu HPM – vzdušná obrana strategických a důležitých cílů (např. letiště) systémem umístěným ve vzdálenosti 1 až 20 km, – vzdušná obrana velkých plavidel ze vzdálenosti 1 až 20 km, – použití v rámci mírových misí, – možné teroristické ohrožení správních center, letišť aj. ze vzdálenosti 50 až 2 000 m (např. systémem využívajícím HPM umístěným v nákladním vlaku s megawattovým vybavením). Mechanismy pronikání HPM do struktur Působení HPM lze z hlediska jejich účinků rozdělit do několika oblastí: 1. Tepelné účinky – změna energie mikrovln na energii kinetickou volných nábojů, popř. polarizovaných molekul. Tento jev je využíván u průmyslového vytápění mikrovlnami, v diatermii nebo vytápění plazmou.
2. Elektrické účinky – vazba mikrovlnného záření do systému. Vazba a sekundární šíření rušivých signálů na síťových vedeních. 3. Účinky na elektroniku – narušení funkce mikropočítačů (restart) v pásmu zhruba 1 GHz při intenzitě elektrického pole přibližně 100 V·m–1. 4. Biologické účinky Při úvahách o množství energie mikrovln, která vytváří vazbu s cílovými systémy jsou v literatuře uváděny dva základní typy vazby: a) Front-Door vazba, tj. elektromagnetická vazba předpokládanou cestou přes přijímač (anténa, senzory) a přenosem signálů. Tato vazba je typická při působení HPM na anténu připojenou k radaru nebo jinému komunikačnímu zařízení. Anténa je navržena tak, aby vysílala a přijímala energii do/ze zařízení. Tím vzniká účinná cesta pro tok mikrovln z elektromagnetické zbraně do zařízení s následným poškozením zařízení. b) Back-Door vazba, tj. vazba jakoukoliv cestou, kterou nelze předpokládat (švy, otvory pro senzory, pohyblivá křídla, špatně odstíněné a neelektrické venkovní spoje). Tato vazba vzniká tehdy, když elektromagnetické pole ze zbraně indukuje velké přechodové proudy (jestliže je vytvářeno zbraní nízké frekvence) nebo elektrické stojaté vlny (jestliže je vytvářeno zbraní na principu HPM) na pevných elektrických spojovacích vodičích a kabelech nebo na telekomunikačních sítích. Zařízení připojené ke kabelům nebo vodičům vystaveným těmto vlivům bude vystaveno velkým přechodovým špičkám napětí nebo stojatým vlnám, což může mít za následek jeho poškození, jestliže nebude náležitě zodolněné. Pro zbraně na principu mikrovln vysokého výkonu se na základě jejich pracovního frekvenčního pásma (centimetrové a milimetrové vlny) předpokládá Back-Door vazba na cílové systémy. Toto znamená schopnost přímé vazby na zařízení přes ventilační otvory, mezerami mezi panely a špatně odstíněnými rozhraními. Za těchto podmínek se jakýkoliv otvor v zařízení chová jako štěrbina, která umožňuje mikrovlnnému záření přímo vstoupit do této štěrbiny. Mikrovlnné záření bude formovat modelovou prostorovou stojatou vlnu uvnitř zařízení. Součástky umístěné uvnitř této stojaté vlny budou vystaveny působení poměrně silného elektromagnetického pole. Zdroje HPM Technologická základna, kterou lze využít při výrobě a návrhu elektromagnetické bomby, je obecně velmi různorodá a v mnoha směrech naprosto dokonalá. Hlavní zdroje používané pro tuto problematiku jsou explozivně pumpované kompresní generátory magnetického toku (explosively pumped Flux Compression Generators (FCG)), magnetohydrodynamické generátory (MagnetoHydrodynamic (MHD) generators) poháněné výbušně nebo pohonnými hmotami a mnoho dalších zařízení, z nichž nejčastěji používaný je tzv. virtuální katodový oscilátor (Virtual Cathode Oscillator) – virkátor. Následující odstavce nepodávají vyčerpávající informace a jsou určeny jen k ilustraci principu činnosti jednotlivých systémů, jejich výhod a nevýhod a možnosti jejich vývoje a použití. Explozivně pumpované kompresní generátory magnetického toku (FCG) FCG je zařízení, které dokáže vyrobit elektrickou energii řádově desítky megajoulů v době desítek až stovek mikrosekund v relativně kompaktním bloku. Při špičkovém výkonu řádově jednotek až desítek terawattů může být FCG použit přímo nebo jako zdroj jednoho výstřelu pulzu pro mikrovlnné elektronky. Pro srovnání, proud vyráběný velkými FCG je asi desetkrát až tisíckrát větší než proud vyráběný klasickými údery blesku. Základní myšlenkou při konstrukci FCG (obr. 1) je to, že při výbuchu a následném rychlém stlačení v magnetickém poli je transformováno velkého množství energie výbuchu na energii magnetického pole. Budicí magnetické pole v FCG před vyvoláním exploze je vytvářeno počátečním proudem. Tento počáteční proud je dodáván vnějším zdrojem, např. kapacitní baterií vysokonapěťových kondenzátorů (Marxova banka), menším FCG nebo magneto-hydrodynamickým zařízením. V podstatě lze použít každé zařízení, které je schopno dodat pulz elektrického proudu řádově desítky kiloampérů až megaampéry. Bylo publikováno mnoho různých geometrických konfigurací FCG. Přitom nejčastěji používaná sestava je koaxiální FCG. U typického koaxiálního FCG formuje tvar celé sestavy válcová měděná trubice. Tato trubice je naplněna výbušninou s velkou energií. Sestava je omotána spirálovitou cívkou s velkým závitem, běžně se používá měď, která tvoří stator FCG. Vinutí statoru je u některých provedení rozděleno do částí vodiči, rozvětvenými na hranicích těchto částí. Tím je optimalizována
elektromagnetická indukčnost cívky. Výbušnina je běžně iniciována v okamžiku, kdy počáteční proud dosáhne špičkové hodnoty. To je zpravidla zajištěno explozivním vlnovým generátorem, který v prostředí s výbušninou vytvoří čelo vlny pro zapálení (nebo odpálení) výbušniny. Jakmile je toto čelo iniciováno, šíří se přes výbušninu do armatury a zakřiví ji do kuželovitého tvaru (12 až 14 stupňů). V místě, kde se armatura roztáhne na plný průměr statoru, se vytvoří zkrat mezi konci statorové cívky, tím se vyzkratuje, a tedy izoluje zdroj počátečního proudu a zachytí se proud v zařízení. Rozšiřující se zkrat má ten účinek, že stlačuje magnetické pole, zatímco je omezována indukčnost statorového vinutí. Takový generátor generuje proudový impulz, který dosáhne špičkové hodnoty před konečným rozkladem zařízení. Zveřejněné výsledky uvádějí dobu náběhu od desítek do stovek mikrosekund, špičkový proud desítky ampérů až megaampéry a špičkovou energii desítky joulů až megajouly. Dosažené znásobení proudu (tj. poměr mezi výstupním a počátečním proudem) kolísá podle jednotlivých provedení, bylo však předvedeno mnoho pokusů se znásobením vyšším než 60. V aplikacích pro munici, kde jsou rozhodující velikost a hmotnost, jsou žádoucí nejmenší zdroje počátečního proudu. Tyto systémy mohou využít kaskádové uspořádání FCG, kde se malý FCG používá jako zdroj počátečního proudu pro velký FCG. Vykonávané pokusy prokázaly možnost tohoto řešení. Magneto-hydrodynamické generátory poháněné výbušně nebo pohonnými hmotami Návrh a výroba magneto-hydrodynamických (MHD) generátorů poháněných výbušně nebo pohonnými hmotami jsou mnohem méně obvyklé a méně propracované než výroba FCG. Technické aspekty, jako jsou velikost a hmotnost zařízení pro generaci magnetického pole požadovaných pro generátory MHD, způsobily, že v blízké době nebudou zařízení na principu MHD příliš důležitá. V souvislosti s touto prací spočívá jejich možnost použití v oboru generování počátečního proudu pro zařízení FCG. Základní princip činnosti zařízení MHD je ten, že vodič, který se pohybuje v magnetickém poli, bude vyrábět elektrický proud, jehož směr je kolmý ke směru pole a pohybu vodiče. V zařízeních MHD poháněných explozivně nebo pohonnými hmotami představuje vodič plazma z ionizovaného plynu výbušniny nebo pohonné hmoty, který se pohybuje magnetickým polem. Proud je odebírán na elektrodách, které jsou spojeny s tryskami plazmy. Zdroje mikrovln vysokého výkonu – virkátor FCG jsou možným zdrojem pro generování velkých výkonových elektrických pulzů, jejich výstup je však z technických důvodů omezen pouze na frekvenční pásmo do 1 MHz. Mnoho cílových soustav však může být těžce zranitelných jen při vyšších frekvencích a zvýšení frekvence těmito generátory představuje těžko řešitelné problémy. Zařízení pro generaci mikrovln vysokého výkonu (HPM) jednak splňuje požadavky na odpovídající velikost výstupního výkonu, jednak má i velmi dobrou schopnost vazby na mnoho typů cílů. Existuje široké spektrum zdrojů HPM. Jsou to zejména relativistické klystrony, magnetrony, reflexní triody, zařízení s jiskřišti a virkátory. Perspektivní pro nejbližší období vývoje se jeví virkátory nebo v bližší době také zdroje s jiskřišti. Virkátor je zajímavý z toho důvodu, že je to zařízení schopné generovat velmi výkonný samostatný pulz, a přitom je mechanicky jednoduchý, malý a může pracovat v relativně širokém pásmu mikrovlnných frekvencí (až 10 GHz s výkonem do 10 GW). Základní princip činnosti virkátoru spočívá v urychlení paprsku elektronů proti síťové (nebo fóliové) anodě. Mnoho elektronů projde touto anodou a přitom za anodou vytvoří bublinky prostorových nábojů. Za vhodných podmínek bude tato oblast prostorových nábojů oscilovat na mikrovlnných frekvencích. Jestliže bude tato oblast prostorových nábojů umístěna do rezonanční dutiny, která je vhodně laděna, může být dosaženo velmi velkého špičkového výkonu. Pro jeho odebrání z rezonanční dutiny mohou být využity postupy běžné mikrovlnné techniky. Protože frekvence oscilace je závislá na parametrech paprsku elektronů, mohou být virkátory laděny na frekvencích, na kterých bude mikrovlnná dutina podporovat vhodné režimy. V literatuře jsou nejčastěji popisovány dva typy konstrukce virkátoru – axiální a příčný. Axiální virkátor (obr. 2) je jednodušší a při zkouškách obecně dával nejlepší výstupní výkon. Běžně je zabudován do válcového vlnovodu. Výkon je nejčastěji získáván při přechodu vlnovodu z válcového tvaru na kuželovitý, přičemž kužel pracuje jako anténa. Axiální virkátor osciluje v příčném magnetickém (TM – Transverse Magnetic) módu. Příčný virkátor injektuje proud katody ze strany dutinky a zpravidla osciluje v příčném elektrickém (TE – Transverse Electric) módu. Výzkumné práce probíhající v České republice
Hlavním podnětem k zahájení výzkumných prací v oboru mikrovln vysokého výkonu bylo rozhodnutí o zákazu používání protipěchotních min na konferenci v Ottawě v roce 1997 (Úmluva o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít nerozlišující účinky, Ottawská konvence), kterou podepsali představitelé více než 120 států. Jednou z možností náhrady těchto min je použití neletální technologie vytvářející vysokou mikrovlnnou energii. Mikrovlny s vysokou energií (HPM) vytvářejí uvnitř elektronického zařízení velkou intenzitu elektrického pole, které způsobí zničení citlivých polovodičových prvků a tím i částečné nebo úplné vyřazení zařízení z provozu. Technologie HPM je vhodná pro ofenzivní i defenzivní nasazení a je využitelná ve speciálních operacích. Hlavními překážkami ve vývoji přenosných zbraní HPM jsou miniaturizace zdroje a snížení energetických požadavků. Vysoce výkonné mikrovlny (HPM) mohou být použity i jako protisenzorová zbraň. Vysokofrekvenční mikrovlny mají schopnost vstupovat do konstrukcí spárami, škvírami, trhlinami nebo jemnými lomy. Mohou tedy vstoupit do obalů prostřednictvím otvorů pro přenosové linky, senzory a přetížit nebo zkratovat jednotlivé kritické prvky cílového systému. Vedoucím řešitelem náhrady protipěchotních min byl pověřen tehdejší Vojenský technický ústav pozemního vojska ve Vyškově, který byl později připojen k VOP026 Šternberk, s. p., nyní VOP CZ, s. p., se sídlem v Šenově u Nového Jičína. Řešitel navrhl zaměřit se na kompaktní systém generující HPM složený z generátoru FCG a axiálního virkátoru, schopný generovat mikrovlny v přesně určeném směru (vymezeném směrovém laloku) na stanovenou vzdálenost. Navrhované parametry systému: – primárním zdrojem elektrické energie bude síťové napětí 230 V/50 Hz nebo napětí baterie 24 V DC (jako varianta), – výkon výstupního impulzu minimálně 120 MW, – frekvence impulzu 2 až 3 GHz, – doba trvání impulzu 100 ns, – účinný dosah impulzu 60 m v případě trvalého poškození elektronických součástí nebo 300 m v případě dočasného vyřazení elektronických součástí z provozu, – systém musí změnou funkce nebo destrukcí elektronického řídicího systému vozidla zajistit jeho zastavení bez negativního (letálního) vlivu na osádku vozidla. Možné využití: – policejní využití pro zastavení vozidel nereagujících na signály policie, – vojenské použití pro zastavení vozidel při snaze o přiblížení či proniknutí do chráněného objektu či prostoru, – zastavení motorových člunů při snaze o přiblížení k chráněným plavidlům, lodím, mostům nebo přehradním objektům. Projekt byl řešen v období let 2004 až 2008. Byly do něj zapojeny výzkumné týmy ČR s předchozí znalostí v oboru návrhů, konstrukce impulzních generátorů, měření a metrologie, návrhu a výroby mikrovlnných výkonových komponent (AV ČR, Univerzita obrany Brno, Explosia Pardubice, Tesla Vršovice, Tesla Hloubětín). V průběhu řešení projektu se ukázalo, že jako perspektivní a znalostně náročné je vyvinutí mikrovlnného generátoru HPM. Ukázalo se, že je nutné výzkumnou aktivitu zaměřit k nastavení parametrů mikrovlnného generátoru vakuové konstrukce s virtuální katodou (VIRKATOR). Během řešení projektu v letech 2007 a 2008 se výzkum zabýval nutnými nezodpovězenými odbornými otázkami ohledně režimu a funkce nastavení parametrů virkátoru. K tomuto účelu byla revidována dosavadní Marxova banka – generátor vysokonapěťového impulzu, a nastaveny, vyrobeny a kalibrovány senzory elektromagnetického impulzu ve volném prostoru v rozsahu: Pmax » 2,0 až 300 MW Timp = 60 až 100 ns Wimp = 2,5 až 25 J pro minimální vzdálenost 2 m. Byly vylepšovány technologie výroby funkčních vzorObr. ků virkátorů, vytvořena sestava vysokonapěťový generátor – tvarovací vedení – virkátor – anténa – volný prostor – měřicí aparatura. Byly vyrobeny a testovány vzorky generátorů. V termínech stanovených projektem proběhly kontrolní dny a koncem roku byly vyhodnoceny naměřené údaje se zaměřením na změny konstrukce HPM. Během roku 2008 byly na základě analýz připraveny změny konstrukce a varianty virkátoru tak, aby byly co nejrychleji získány odpovědi na otázky: 1. Je optimálně nastaven elektrodový systém ve virkátoru pro vznik virtuální katody a maximálního mikrovlnného výkonu? 2. Které parametry jsou citlivé ke změnám technologie výroby s ohledem na vytvoření virtuální katody? 3. Jaké použít měřicí systémy pro získání dílčích údajů režimu vzniku virtuální katody? 4. Jaké jsou parametry generovaného elektronového svazku? 5. Jaké se odehrávají jevy na výstupním dielektrickém okně virkátoru? 6. Jaké eventuální úpravy mají být provedeny v oblasti dielektrického okna, aby došlo k vyvázání maximálního mikrovlnného výkonu do volného prostoru? V roce 2008 byl veden systematicky výzkum tak, aby dal na tyto zásadní otázky odpovědi. Lze konstatovat, že na uvedené otázky byla buď přímo nalezena odpověď, nebo nalezena metodika, jak se postupnými kroky dopátrat příčin a odpovědí na otázky. V závěru projektu bylo změřeno frekvenční spektrum (obr. 3), ze kterého vyplývá, že mikrovlnný výkon je rozdělen do spektra od 500 MHz do 5 GHz tak, že zásadní složka výkonu je v
rozsahu 500 až 1 000 MHz, 1 000 až 1 500 MHz. Další část, řádově menší, je v rozsahu 3,5 až 4 GHz. Tuto skutečnost potvrzují závěry zúčastněných řešitelů a spoluřešitelů. V průběhu roku 2008 byla provedena základní numerická analýza trajektorie generovaných elektronů ve svazku. Numerická analýza ukázala velkou citlivost malé změny geometrie a parametrů anody, polohy a tvaru na složení elektronového svazku, jeho hustoty a trajektorie. Rovněž se potvrdily experimenty s elektrickou pevností na výstupním dielektrickém okně. Změřené spektrum přímo odpovídá numericky analyzovaným vlastnostem svazku. Svazek má několik tvarů a podle jejich proudových hustot se vytvoří odpovídající frekvenční spektrum generátoru. Plazmový proud odpovídá podle: vzorec kde: I je plazmový proud (A), U maximální napětí mezi anodou a katodou (V), Sk plocha katody (m2), dka vzdálenost mezi katodou a anodou (m) potom platí: vzorec kde fpe je frekvence (Hz). Při experimentech byly v oblasti blízko výstupního okna virkátoru naměřeny velmi intenzivní složky elektromagnetického pole, které se vzdáleností od okna řádově klesaly. Je zde kombinován efekt blízkého elektromagnetického pole od výstupního okna a efekt filtru výstupního vlnovodu virkátoru pro mikrovlnný výkon ve spektru 0,5 až 1,5 GHz. I tak bylo do vzdálenosti 1 m trvale zničeno elektronické zařízení. V roce 2008 navrhl řešitelský tým tento směr dalšího vývoje: Zachovat dosavadní geometrii a navrhnout konfiguraci virkátoru tak, aby se vytvořil takový elektronový svazek s potřebnou proudovou hustotou a následným maximálním mikrovlnným vyzářeným výkonem, při kterém se přesune maximální vyzářený mikrovlnný výkon do frekvenčního rozsahu 3,5 až 4 GHz. Při tomto řešení je nutné počítat s možností úprav částí virkátoru v blízkosti výstupu mikrovlnného výkonu vně virkátoru. Z finančních důvodů však byl projekt zastaven. Závěr Mikrovlny vysokého výkonu jsou považovány za zajímavou a relativně levnou alternativu konvenčních zbraní a systémů používajících výbušniny. Jejich využití se předpokládá v oblastech, kde je nutné vyřadit z činnosti elektronické systémy, jako je telekomunikace, elektronické systémy vozidel apod. Ve světě se tímto jevem zabývá několik velkých laboratoří (USA, Čína, Indie), podle dostupných a publikovaných informací byly zatím vyvinuty pouze laboratorní modely. V České republice byl vytvořen řešitelský tým z několika organizací (Ústav fyziky plazmatu AV ČR, Univerzita obrany Brno, VUT Brno, Tesla Vršovice, Tesla Hloubětín) pod vedením VOP CZ, s. p., pracoviště Vyškov. Tento tým zahrnoval specialisty pro obor mikrovln vysokého výkonu, teorie vysokého napětí, výrobu vysokofrekvenční výkonové elektroniky a pracoval na projektu vývoje českého generátoru mikrovln vysokého výkonu aplikovatelného při běžném denním použití. Projekt financovaný MO ČR byl zaměřen na vývoj prostředku pro neletální náhradu protipěchotních min. Tento prostředek byl zamýšlen také pro použití Policií ČR k bezpečnému zastavení ujíždějících vozidel, k zabránění projetí do chráněných oblastí apod. Práce byly zaměřeny především na využití nového produktu v praxi mimo laboratorní prostředí. Přestože bylo dosaženo dílčích konkrétních výsledků, byl projekt po několika letech prací zastaven z důvodu nedostatku finančních prostředků. Recenze: doc. Ing. Libor Dražan, CSc., Univerzita obrany Brno, doc. Ing. Pavel Fiala, PhD., VUT v Brně Literatura: [1] BEZDĚK, M.: Mikrovlny vysokého výkonu – nové elektromagnetické nebezpečí pro elektronické systémy. VTÚPV Vyškov, 1997 (projekt IMPULS, financovaný MO ČR). [2] KOPP, C.: The Electromagnetic Bomb – a Weapon of Electrical Mass Destruction. 1996, on-line: http://www.airpower.maxwell.af.mil/ airchronicles/cc/apjemp.html [3] OCHS, W.: Hochleistungsmikrowellen: Erzeugung, Ausbreitung, Einkopplung, Bedrohung. Bundesakademie für Wehrverwaltung und Wehrtechnik, Mannheim, 1997, s. 27.1–27.8. [4] DOSTÁL, F. – PLCH, Z.: Technická zpráva – Měření. VOP-026 Šternberk, s. p., divize VTÚPV Vyškov, 2008 (projekt GENVLN, financovaný MO ČR).
