Migranti a domácí násilí

Migranti a domácí násilí Příspěvky z konference a workshopů konaných 29. a 30. listopadu 2011 v Praze.

© Centrum sociálních služeb Praha

Migranti a domácí násilí © Centrum sociálních služeb Praha Autoři publikace: zástupci NNO, které pracují s migranty, a členové interdisciplinárního týmu v hl. m. Praze na ochranu před DN. Většina příspěvků zazněla na mezinárodní konferenci a workshopech na MHMP dne 29. a 30. listopadu 2011.

Publikace vznikla v rámci projektu 51.00087 financovaného z OP LZZ a globálního grantu Mezinárodní spolupráce a státního rozpočtu. Na koncipování publikace se podílel realizační tým projektu ve složení manažerka PhDr. Marie Šusterová, odborní garanti Ladislava Poláková, DiS., Bc. Alena Nedvědová, Mgr. Zuzana Chomová, Mgr. Lenka Vaníčková, Mgr. Jaroslav Vydra

Autorem fotografie na titulní straně:Lukáš Bystřický Fotografie uvnitř publikace pořídil Mgr. Jaroslav Vydra Editoři publikace: PhDr. Marie Šusterová, Mgr. Jaroslav Vydra TISK Bario s.r.o Grafická úprava: Informica studio s.r.o.

Obsah Úvod - Řešením domácího násilí v rodinách migrantů je interdisciplinární spolupráce… ..................................................................... 5 PhDr. Marie Šusterová, manažerka projektu, sociální pracovnice IC Praha Možnosti zachování povolení k pobytu cizincům – rodinným příslušníkům občanů EU – v souvislosti s implementací směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/38/ES............................................ 11 Ing. Vlastimil Vintr, odd. azylové a migrační politiky MV ČR Domácí násilí a cizinci z pohledu policejního............................................... 19 por. Mgr. Bc. Krystian Maršík, DiS., komisař PČR Služby kulturních mediátorů komunitního centra InBáze Berkat o.s. v kontextu problematiky domácího násilí..................................................... 25 Mgr. Eva Dohnalová, vedoucí sociálního oddělení InBáze Berkat o.s. Domácí násilí a Vietnamci žijící v České republice...................................... 35 Mai Xuan Thanh, kulturní mediátorka pro vietnamsky mluvící migranty Problematika domácího násilí u mongolské komunity žijící v ČR............. 39 Otgon-Erdene Erdenebat, kulturní mediátorka pro mongolsky mluvící migranty Domácí násilí u ruských migrantů................................................................ 43 Marina Pojmanová, kulturní mediátorka pro rusky mluvící migranty Domácí násilí v arabském světě..................................................................... 47 Chima Youssef, projektový manažer vzdělávací a kulturní sekce Propojení ženských multikulturních skupin a psychoterapie i v oblasti domácího násilí – o. s. InBáze Berkat.......................................................... 53 Ing. Věra Roubalová Kotlánová, psycholožka Domácí násilí u cizinců - skrývaný problém? Zkušenosti Centra pro integraci cizinců ze sociálního poradenství migrantům....................... 59 Mgr. Barbora Machová, soc. pracovnice, Centrum pro integraci cizinců o.s.

Projekt Magdala, Arcidiecézní charita Praha.............................................. 67 Mgr. Jinřiška Krpálková, ADCH Praha, Projekt Magdala Organizace pro pomoc uprchlíkům a domácí násilí.................................... 75 Mgr. Ludmila Bobysudová Organizace pro pomoc uprchlíkům – Opening Doors................................. 79 Mgr. Judita Klepková, sociální pracovnice Sama v cizí zemi – případ domácího násilí v rodině cizinců žijících v ČR........................................................................................ 83 Bc. Daniela Bendlová, soc. pracovnice, OSPOD ÚMČ Praha 20 Vznik a činnost sdružení META.................................................................... 91 Petra Kozílková, koordinátorka projektů Práce s migranty z perspektivy psychologa.................................................. 96 Mgr. Jaroslav Vydra, psycholog Intervenčního centra Praha, CSSP Čtyři příběhy z Intervenčního centra............................................................ 98 Mgr. Zuzana Chomová, psycholožka, Intervenční centrum CSS Praha Interkulturní iniciativa v Berlíně pomáhá migrantkám při ochraně před domácím násilím Systém ochrany před domácím násilím ve Spolkové zemi Berlín............ 100 PhDr. Marie Šusterová, Intervenční centrum CSS Praha Adresář možné pomoci................................................................................. 110



Úvod Řešením domácího násilí v rodinách migrantů je interdisciplinární spolupráce… PhDr. Marie Šusterová, manažerka projektu, sociální pracovnice IC Praha V  době, kdy se na nás ze všech stran hrnou informace, letáky, informační materiály a  brožury o  všem možném, je celkem troufalé pouštět se do vydání další publikace. Možná znáte ty chvíle, kdy vás přepadávají noční můry, aby další brožura nebyla jen souborem popsaných papírů určených do sběru… Jsem ráda, že publikace Migranti a  domácí násilí není toho druhu a  přináší naopak mnoho aktuálních a zcela nových informací o tom, jak různé neziskové organizace pomáhají migrantům v  procesu integrace a  jak jim pomáhají překonávat v rodině i takové problémy jako domácí násilí. V brožuře dostali prostor zástupci důležitých organizací, které migrantům nabízejí bezplatné služby, poradenství, právní pomoc a doprovázení při jednání na úřadech, ale i užitečné kurzy češtiny či výuku jiných dovedností. Za všechny budu jmenovat InBázi Berkat, Centrum pro integraci cizinců, Organizaci pro pomoc uprchlíkům, občanské sdružení Meta – Sdružení pro příležitosti mladých migrantů a projekt Magdala Arcidiecézní charity Praha. Řešení domácího násilí v rodině migrantů nebo v dvoukulturním manželství bývá vždy pro policii nebo pro přestupkové oddělení či oddělení péče o dítě nepřehlednou a komplikovanou záležitostí. Každá komunita má svá specifika, kulturu, zvyklosti. Kultura hraje vždy důležitou roli, ale není možné kulturou omlouvat násilí, dočtete se v této publikaci. Dobrou zprávou je, že občanské sdružení InBáze Berkat má již dnes vyškolené kulturní mediátory z vietnamské, mongolské, ruské či arabské komunity. Pro práci mediátorek jsou školeny většinou klientky těchto organizací, které samy prošly integračním procesem a potýkaly se s problémy v nové zemi. Teď chtějí pomáhat lidem ze své komunity. Součástí bohaté nabídky služeb InBáze Berkat je i terénní práce a poradna na cizinecké policii. Kulturní mediátor je současně i krizovým interventem v okamžiku, kdy je s obětí domácího násilí svízelná komunikace. Může být velkou posilou při jednání, zná kulturní kontext a může být zdejším úřadům velmi prospěšný.



Z  příspěvků zjistíte další zajímavou informaci, že občanské sdružení Meta - sdružení pro příležitosti mladých migrantů realizuje projekt s  pilotním vzdělávacím modulem pro sociální tlumočníky z řad migrantů. Spolupracuje na tomto projektu s Centrem pro integraci cizinců. Projekt je užitečný nejen pro migranty samotné – nabídl jim pracovní příležitosti, ale i pro organizace, které potřebují v krátkém čase sehnat tlumočníka pro jednání s ohroženou osoboumigrantkou. Publikace přináší zprávu o zajímavém zahraničním projektu Opening Doors, který v roce 2011 začala realizovat Organizace pro pomoc uprchlíkům. Hlavním cílem projektu je informovat ženy-migrantky o všech formách násilí a jeho prevenci v kontextu života v České republice. Myšlenkou a ústřední ideou projektu je vyškolit ženy migrantky v  tématu násilí na ženách, aby posléze byly samy schopny informace ženám ve své komunitě předávat. Informace účastnicím kurzů a workshopů předávají vyškolené lektorky-migrantky. Centrum pro integraci cizinců ve svém příspěvku přesně analyzuje obtížnou životní situaci v rodině migrantů, kde navíc probíhá domácí násilí. Jsou tu popsány specifické faktory, které mohou vést k  domácímu násilí právě u  migrantů, zároveň však ztěžují řešení situace v  rodině. Zkušenost Centra pro integraci cizinců naznačuje, že řešení domácího násilí v rodině migrantů bývá zavřeno za několikerými dveřmi. Migranti mají malý přehled o  službách a možnostech pomoci a často nevědí, že mohou využívat sociální služby. Bohužel limitujícím faktorem, aby migranti vyhledali pomoc, bývá jazyková bariéra. Právě proto je dobré, že publikace přináší informace o nové službě sociálních tlumočníků. Nabídka služeb pro cizince vede Intervenční centrum Praha k intenzivnější interdisciplinární spolupráci při ochraně před domácím násilím. Doufejme, že publikace, která přináší potřebné informace o  nabídce organizací, které mají důvěru mezi migranty, podpoří solidní spolupráci mezi organizacemi. Každou publikaci zdobí kazuistiky, nechybějí tedy ani na našich stránkách. Je užitečné, že každý máme možnost konfrontovat svou vlastní zkušenost s řešením případů v  jiných organizacích. Důkladné a  podrobně popsané kazuistiky z Arcidiecézní charity Praha a Oddělení péče o dítě na ÚMČ pro Prahu 20 jsou výborným pomocníkem pro práci s ohroženou osobou. Projektové aktivity, konferenci a workshop na téma Migranti a domácí násilí, kde byla přednesena většina publikovaných příspěvků, jakož i přípravu a tisk stejnojmenné publikace financuje Centrum sociálních služeb Praha z projektu 

51.00087. Finance jsou z Evropského sociálního fondu – operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a globálního grantu Mezinárodní spolupráce. Inspirací pro hlubší prozkoumání tématu „migrantů a domácího násilí“ v hl. m. Praze byla dlouholetá a bohatá zkušenost s mezikulturní problematikou u našeho německého partnera ve Spolkové zemi Berlín – organizaci BIG - Berliner Initiative gegen Gewalt an Frauen e. V. Touto cestou děkujeme Patricii Schneider a  Stefanu Beckmannovi za zajištění programu při čtyřech berlínských pracovních stážích, kterých se zúčastnilo přibližně 50 členů interdisciplinárního týmu z Prahy. Zajímavé podněty pro práci s migranty jsme čerpali ze setkání s pracovnicemi organizace Interkulturelle Initiative e. V. v Berlíně. V publikaci o této organizaci přinášíme krátkou informaci. Seznámili jsme se i s provozem berlínské BIG Hotline k domácímu násilí. Na této telefonické lince pomoci se střídá po dnech pět neziskových organizací, přitom noční a víkendový provoz zajišťuje koordinátor spolupráce – organizace BIG. Berlínská BIG Hotline pro pomoc při domácím násilí dokáže v krátké době zprostředkovat pro ohroženou ženu-migrantku tlumočníka v jednom z 31 jazyků. Při realizaci projektu dostali možnost nahlédnout do systému pomoci osobám ohroženým domácím násilí v  Německu a  na Slovensku zástupci neziskových organizací, pražských úřadů městských částí, Policie ČR, Městské policie Praha i justice. Zkušenosti Spolkové země Berlín a organizace BIG ukazují, že proti domácímu násilí musí jednotně postupovat celá společnost v čele s politiky, státními úředníky, policií, justicí a neziskovými organizacemi. V ČR se od roku 2004 daří postupně zlepšovat legislativu na ochranu před DN a zkvalitňovat policejní a soudní praxi při řešení případů domácího násilí. Sympatickou zprávou tedy je i příspěvek zástupce státu – Ministerstva vnitra ČR. Situaci migrantek, které byly vystaveny chování násilného partnera, bude zohledňovat i  Ministerstvo vnitra ČR při posuzování možnosti zachování jejich stávajícího povolení k pobytu. Novelou zákona o pobytu cizinců (zákonem č. 427/2010 Sb.) bylo doplněno ustavení §174a. Ukončení partnerského svazku s násilnou osobou, občanem ČR nebo EU, nemusí mít nutně vliv na ukončení povolení k pobytu na území ČR a že stávající povolení k pobytu, vázané na ukončení manželství nebo partnerský svazek, může být správním orgánem zachováno. O tom, že se mění i přístup Policie ČR k problematice domácího násilí, svědčí příspěvek zástupce Skupiny kriminální policie a  vyšetřování Policie Praha – o využívání speciální výslechové místnosti na krajském ředitelství. Upravené 

prostory umožňují větší ohleduplnost při výslechu ohrožené osoby. Policisté si uvědomují, že domácí násilí může ve dvoukulturním manželství nebo v rodině migrantů rychle eskalovat a přináší pro ženu a děti nebezpečné riziko. Mnozí policisté už prošli speciálním školením k problematice domácího násilí a chovají se při zásahu profesionálně. Domácí násilí se ve většině případů týká i nezletilých dětí – dlouhodobě bývají svědky brutálních útoků v  rodině a  prožívají traumatizující pocity bezmoci a strachu. Při interdisciplinární spolupráci hledá Intervenční centrum při práci s ohroženou osobou oporu v příslušných odděleních péče o dítě a v organizacích zaměřených na pomoc dítěti. V publikaci se můžete seznámit s kazuistikou, kterou řešil OSPOD Úřadu městské části pro Prahu 20. Z popisovaného příběhu je patrné, že profesionální přístup sociálních pracovnic k řešení domácího násilí v rodině cizinců je důležitou ochranou pro nezletilé dítě. Angažovaný a erudovaný přístup k řešení domácího násilí zaujímá stále více pracovníků oddělení péče o dítě. Publikace Migranti a domácí násilí nabízí informace o situaci migrantů v cizí zemi. Jejich situaci charakterizují specifické sociální faktory, které významně přispívají k násilí mezi blízkými. Bývá to frustrace z migrace, protože – jak uvádí sdružení Berkat - je to náročný životní projekt, kdy člověk ztrácí své zázemí v lidech, postavení, krajině, jazyce, jídle, humoru apod. Tato frustrace ze ztráty může vést k násilí. Jestliže budeme mít více informací o sobě navzájem, naučíme se mezi sebou lépe spolupracovat a možná přispějeme k tomu, aby k těmto excesům docházelo co nejméně. Důležitým cílem pro celý interdisciplinární tým je společně hledat vhodnou pomoc rodině, která žije často v izolaci a ve stresu z neznámého prostředí. Chtěla bych poděkovat realizačnímu týmu a  pracovníkům Intervenčního centra CSSP za energii, kterou do projektu vkládají. Jsem přesvědčena, že se nám všem vrátí v podobě kvalitní interdisciplinární spolupráce. Děkuji Aleně Nedvědové, Ladislavě Polákové, Zuzaně Chomové, Lence Vaníčkové, Jaroslavu Vydrovi za pečlivou přípravu všech projektových aktivit a výbornou reprezentaci Intervenčního centra, které je součástí Centra sociálních služeb Praha.





Ing. Vlastimil Vintr, odd. azylové a migrační politiky MV

10

Možnosti zachování povolení k pobytu cizincům – rodinným příslušníkům občanů EU – v souvislosti s implementací směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/38/ES (zohlednění okolností, které svědčí o výskytu domácího násilí v ukončeném manželství nebo partnerském svazku, při rozhodování o ukončení přechodného pobytu) Ing. Vlastimil Vintr, odd. azylové a migrační politiky MV

Problematika domácího násilí v rámci agendy Ministerstva vnitra České republiky Problematikou domácího násilí se Ministerstvo vnitra České republiky intenzivně a dlouhodobě zabývá. Aktuálně jsou vyvíjeny preventivní aktivity v souladu s vládou České republiky, v usnesení č. 262 ze dne 13. 4. 2011, schváleným Národním akčním plánem prevence domácího násilí na léta 2011 až 2014. Koordinátorem tohoto akčního plánu je Ministerstvo vnitra České republiky spolu s Úřadem vlády České republiky. Preventivní aktivity Ministerstva vnitra České republiky, v rámci nichž je rozvíjena spolupráce s  dalšími resorty, Policií České republiky, místními samosprávami a  nestátním neziskovým sektorem, jsou pojímány interdisciplinárně a zaměřují se na práci s oběťmi i násilnými osobami. Gestorem preventivních aktivit vyvíjených na poli boje proti domácímu násilí Ministerstvem vnitra České republiky je především odbor prevence kriminality. Vzhledem k vnímání problematiky domácího násilí ministerstvem vnitra jako závažného celospolečenského problému, který se netýká pouze občanů ČR, ale i cizinců na území České republiky žijících, svou pozornost k tomuto problému obrací i odbor azylové a migrační politiky. S nabytím účinnosti zákona 427/2010 Sb. (jímž byl novelizován zákon 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů) přešla kompetence rozhodování ve věcech dlouhodobého pobytu cizinců z Ředitelství služby cizinecké policie Policie České republiky na odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra České republiky. Výše uvedenou novelou zákona 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, byla rovněž transponována směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/38/ES. 11

V  kontextu přechodu kompetencí ve věci povolování dlouhodobého pobytu cizincům na území České republiky na ministerstvo vnitra, resp. odbor azylové a migrační politiky, a transpozice výše uvedené směrnice, získala problematika domácího násilí a jeho důsledků na soužití obětí a násilných osob kvalitativně novou relevanci vzhledem k rozhodování ve věcech pobytu cizinců.

Právní rámec posuzování možnosti zachování stávajícího povolení k pobytu pro oběti domácího násilí S ohledem na platné znění směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/38/ ES čl. 13 odst. 2. a jeho transpozici do § 87f zákona 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyplynula potřeba zohlednit takové skutečnosti, které svědčí o důvodném podezření, že rodinný příslušník občana ČR nebo EU se stal v průběhu ukončeného manželského nebo partnerského svazku obětí domácího násilí (v  rámci rozhodování o  ukončení přechodného pobytu rodinného příslušníka občana ČR nebo EU z důvodu zániku manželství nebo registrovaného partnerství na základě rozhodnutí soudu nebo z důvodu prohlášení manželství za neplatné). Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/38/ES v čl. 13 odst. 2 písm. c) ukládá (v případě rozvodu nebo prohlášení manželství za neplatné nebo ukončení registrovaného partnerství podle čl. 2 odst. 2 písm. c) směrnice) zachování práva pobytu rodinných příslušníků občanů EU, kteří nejsou státními příslušníky žádného členského státu, pokud je to opodstatněno obzvlášť obtížnými okolnostmi, například u osob, které se během manželství nebo registrovaného partnerství staly obětí domácího násilí. Ustanovení § 87f odst. 2. písm. c) zákona 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, explicitně transponuje ustanovení čl. 13 odst. 2. písmena a), b) a d) směrnice. Ustanovení čl. 13 odst. 2. písm. c) směrnice je pak v  rámci tohoto zákona upraveno volněji a v ustanovení § 87f odst. 2. řešeno obecným odkazem na hodnocení přiměřenosti rozhodnutí o ukončení přechodného pobytu rodinného příslušníka občana ČR nebo EU z hlediska zásahu takového rozhodnutí do soukromého nebo rodinného života rodinného příslušníka. Přiměřenost takového rozhodnutí by tedy měla být posuzována v souladu s ustanovením § 174a zákona 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Uvedené ustanovení dává dostatečný prostor pro zohlednění okolností důvodně svědčících o skutečnosti, že se rodinný příslušník občana ČR nebo EU stal obětí domácího násilí. V  této souvislosti je třeba připomenout, že čl. 13 odst. 2 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/38/ES dopadá na velmi úzkou skupinu 12

cizinců, kteří jsou rodinnými příslušníky občanů ČR nebo EU. Jde o rodinné příslušníky, jejichž manželství, resp. partnerství, bylo bezdětné, neboť v případě dětí je právo pobytu zachováno (v souladu s ustanovením §87f odst. 2 písm. c) bod 1, které je explicitní transpozicí ustanovení čl. 13 odst. 2 písm. b) směrnice). Dále jde o situace, ve kterých manželství trvalo méně než tři roky a rodinný příslušník pobýval v  daném členském státě méně než jeden rok. V  opačném případě je právo pobytu zachováno v souladu s ustanovením §87f odst. 2 písm. c) bod 2, které explicitně transponuje čl. 13 odst. 2 písm. a) směrnice. Při posuzování otázky zda daný právní předpis, v  našem případě zákon č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, plně transponuje ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/38/ES, je nutné vzít v úvahu i základní principy tvorby právních předpisů v  České republice. V  této souvislosti je třeba zohlednit nálezy Ústavního soudu České republiky, z nichž vyplývá, že určitou míru neurčitosti právního předpisu je možné chápat jako logický důsledek povahy právní normy, coby obecného měřítka regulujícího chování právních subjektů. Jakkoliv je jednoznačnost práva vysoce žádoucí, může přinést ve svém důsledku přílišnou rigiditu, a právo proto musí být schopno nechávat prostor měnícím se podmínkám. Ústavní soud v této souvislosti rovněž připomenul ustálenou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, podle níž požadovaná míra přesnosti zákona závisí především na charakteru vztahů, které upravuje, ale též na počtu a povaze jeho adresátů. Novelou zákona o pobytu cizinců (zákonem č. 427/2010 Sb.) bylo doplněno výše uvedené ustanovení § 174a. Ustanovení § 174a jasně definuje, jaké aspekty jsou při posuzování dopadů do soukromého a rodinného života posuzovány a zkoumány. Ustanovení § 174a sice neobsahuje výslovně, že při posuzování dopadů do soukromého a rodinného života je zohledňována situace obětí domácího násilí, na druhou stranu obsahuje dostatek indicií zaručujících, že v rámci správního uvážení správní orgán posoudí zevrubně situaci daného rodinného příslušníka. Výše uvedená možnost objektivního prokázání skutečnosti, že se dotčený rodinný příslušník stal obětí jednání vykazujícího znaky domácího násilí, dává věcně příslušnému správnímu orgánu prostor pro zohlednění takové skutečnosti jako rozhodné pro aplikaci ustanovení § 174a. Ministerstvo vnitra České republiky, jako 

Nález Ústavního soudu České republiky publikovaný pod č. 210/2003 Sb. konstatoval, že neurčitost některého ustanovení právního předpisu nutno považovat za rozpornou s požadavkem právní jistoty, a tudíž i  právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky), toliko tehdy, jestliže intenzita této neurčitosti vylučuje možnost stanovení jeho normativního obsahu pomocí obvyklých interpretačních postupů (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 9/95).

13

věcně příslušný správní orgán, v této souvislosti rozpracovalo doporučení postupu při posuzování takových případů rodinných příslušníků občanů ČR nebo EU, v rámci něhož je dále formalizován způsob spolupráce správního orgánu s věcně příslušnými orgány Policie České republiky, pomáhajícími nevládními subjekty a případně soudy za účelem zajišťování informací potřebných k rozhodování o umožnění pobytu skupině rodinných příslušníků občanů ČR nebo EU, kteří se stali oběťmi jednání vykazujícího znaky domácího násilí, a kteří spadají do skupiny definované v čl. 13 odst. 2 písm. c) ve výše uvedeném užším vymezení. Díky v minulosti realizované implementaci souboru opatření zaměřených na potírání domácího násilí na úrovni policejních orgánů a spolupráci policejních orgánů s  pomáhajícími nevládními subjekty, které poskytují pomoc a  ochranu obětem domácího násilí, se podařilo, kromě zefektivnění opatření proti násilným osobám, především zvýšení koordinace postupu při řešení případů domácího násilí a zajištění evidenčních systémů tak, aby dostupné informace mohly napomoci sledování a dalšímu účinnějšímu odhalování případů jednání vykazujícího znaky domácího násilí; a to jak po linii Policie České republiky, tak po linii pomáhajících nevládních subjektů. Uvedené výsledky implementovaných opatření zásadním způsobem přispívají k možnosti objektivního prokázání skutečnosti, že se dotčený rodinný příslušník stal obětí jednání vykazujícího znaky domácího násilí. Předpokládáme současně, že relevantní pomáhající nestátní neziskové subjekty, které poskytují poradenství a  ochranu obětem jednání vykazujícího znaky domácího násilí, jsou po odborné stránce dostatečně erudované, aby mohly případ oběti domácího násilí posoudit a vypracovat, v případě potřeby, na vyzvání správního orgánu objektivní odborné stanovisko. Vzhledem k rozsahu jejich práce s oběťmi domácího násilí jsou rovněž s to, informovat oběti z řad cizinců o skutečnosti, že ukončení partnerského svazku s násilnou osobou, občanem ČR nebo EU, nemusí mít nutně vliv na ukončení povolení k pobytu na území České republiky, a že stávající povolení k pobytu, vázané na ukončené manželství nebo partnerský svazek, může být věcně příslušným správním orgánem zachováno. Česká republika, díky již vybudovaným, a výše popsaným kapacitám plynoucím z  interdisciplinární spolupráce na poli potírání domácího násilí a péče o  jeho oběti, nastavila v rámci přístupu k rodinným příslušníkům občanů ČR nebo EU (spadajících do kategorie čl. 13 odst. 2 písm. c) směrnice 2004/38/ES) možnosti zachování pobytu těmto cizinců nad rámec, který jí ukládá tato směrnice. Věcně příslušný správní orgán při svém rozhodování o zachování povolení k pobytu totiž není vázán na vyřešení předběžné otázky, zda se dotčený cizinec skutečně stal obětí domácího násilí, jak by tomu bylo při rigidní transpozici výše uvede14

ného ustanovení směrnice. Takovou skutečnost může konstatovat pouze příslušný soud v rámci svého pravomocného rozhodnutí ve věci trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí (podle § 199 zákona č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů), který v rámci své skutkové podstaty zahrnuje znaky jednání označovaného jako domácí násilí. Za stávajícího stavu věcně příslušnému správnímu orgánu postačuje, pro prvotní posouzení případu a  přiměřenosti dopadu eventuelního odnětí pobytového oprávnění rodinnému příslušníkovi, získání podkladů od věcně příslušného orgánu Policie České republiky, svědčících o důvodném podezření, že se rodinný příslušník občana EU stal obětí jednání nesoucího znaky domácího násilí. Prostor ponechaný správnímu orgánu v legislativní normě upravující pobyt cizinců na území České republiky v podobě zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pro správní úvahu tak, při zachování povinnosti správního orgánu zjišťovat stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro to, aby úkon správního orgánu byl v  souladu se zákonem a  ostatními právními předpisy včetně mezinárodních smluv, při šetření oprávněných zájmů dotčených osob, veřejného zájmu a zohlednění individuálních okolností daného případu, umožňuje postupovat ve věcech povolení pobytu rodinným příslušníkům občanů EU spadajících do skupiny definované v čl. 13 odst. 2 písm. c) směrnice 2004/38/ES nad rámec minimálního standardu daného touto směrnicí, jakož i nad rámec eventuelní rigidní transpozice tohoto minimálního standardu do Zákona o pobytu cizinců.

Součinnost Ministerstva vnitra České republiky s dalšími subjekty Z výše popsané charakteristiky transpozice unijních norem do české legislativy vyplývá potřeba koordinované součinnosti mezi Ministerstvem vnitra České republiky, jako věcně příslušného správního orgánu pro rozhodování ve věcech povolování  pobytu cizincům na území České republiky, a  dalšími subjekty v podobě Policie ČR, justičních orgánů a nestátních neziskových organizací. Za základní rámec takové součinnosti byl zvolen již vytvořený systém monitoringu výskytu případů jednání vykazujícího znaky domácího násilí v  rámci policie České republiky a systém péče o oběti domácího násilí založený na interdisci

V návaznosti na závazný pokyn policejního prezidenta č. 166/2009 ze dne 23. prosince 2009, který upravuje způsob evidování rozhodnutí Policie ČR o vykázání násilné osoby podle ustanovení § 44 zákona 273/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

15

plinární bázi, opírající se o součinnost ústředních orgánů státní správy s místními samosprávami a nevládními neziskovými organizacemi. Vzhledem ke specifickým okolnostem jevů spojených s problematikou domácího násilí, kterého jsou jako oběti nebo násilné osoby účastni cizinci, Ministerstvo vnitra realizovalo v průběhu roku 2011 konzultace s nestátními neziskovými subjekty, které se s touto problematikou v rámci své činnosti setkávají. Výsledky těchto konzultací byly rovněž zohledněny při nastavování postupu správního orgánu souvisejícího s posuzováním možnosti zachování práva pobytu cizincům, kteří se prokazatelně stali obětí jednání vykazujícího znaky domácího násilí.

Prokazování okolností svědčících o výskytu domácího násilí Domácí násilí nebo jednání, které nese znaky domácího násilí, je jevem, který má ve většině případů latentní povahu. Odehrává se velmi často v uzavřeném rodinném, v případě cizinců i komunitním, prostředí, přičemž okolí není vždy s to jeho přítomnost zaregistrovat. Jeho objektivní prokazování je proto komplikované. Velmi často závisí na uskutečnění agrese násilné osoby proti oběti na veřejnosti nebo za okolností, kdy okolí takové jednání zaregistruje a přivolá policii, nebo ochotě oběti vyhledat odbornou pomoc u policie nebo specializovaných nestátních neziskových organizací. Posouzení možnosti zachování práva pobytu cizinci (po zániku manželství nebo partnerského svazku z  důvodu domácího násilí), věcně příslušným správním orgánem je však odvislé od možnosti prokázání takových rozhodných skutečností. Toto je možné prostřednictvím spolupráce správního orgánu s Policií České republiky, která v souladu se závazným pokynem policejního prezidenta (č. 166/2009 ze dne 23. prosince 2009) eviduje rozhodnutí policie vykázání násilné osoby podle § 44 zákona č. 273/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Další možnost představuje předložení dokladů prokazujících přítomnost domácího násilí v zaniklém manželství nebo partnerském svazku samotným cizincem – obětí takového jednání. Tyto doklady mohou mít rozličnou povahu. Kromě již zmíněných rozhodnutí policejního orgánu o vykázání násilné osoby podle § 44 zákona 273/2008 Sb. se může jednat o rozhodnutí soudu o vydání předběžného opatření podle § 76b zákona 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Relevantním podkladem však může být rovněž stanovisko orgánu činného v trestním řízení, které potvrzuje zahájení trestního stíhání podle § 160 zákona 141/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pro důvodné podezření ze spáchání trestného činu týrání osoby žijící 16

ve společném obydlí podle ustanovení § 199 zákona 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, případně rozhodnutím soudu v uvedené trestní věci. V případě, že je výše uvedeným způsobem objektivně vykázán výskyt domácího násilí, je možné, aby si správní orgán pro další posouzení okolností, za kterých se toto odehrávalo, a závažnosti jeho důsledků na oběť-cizince (s ohledem na ustanovení §174a zákona 326/1999 S., ve znění pozdějších předpisů), vyžádal odborné stanovisko relevantního pomáhajícího nestátního neziskového subjektu.

Zhodnocení implementace směrnice s ohledem na další možnosti pobytu obětí domácího násilí na území České republiky Stávající právní norma upravující pobyt cizinců na území České republiky v  podobě zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se s  problematikou důsledků domácího násilí na rozpad společného soužití obětí (cizinců) a násilných osob (občanů ČR nebo EU), a především následných konsekvencí rozpadu takového společného soužití v oblasti rozhodování o ukončení pobytu obětí z řad rodinných příslušníků na území ČR, vyrovnala dostatečným způsobem, vzhledem k rozsahu a závažnosti problému. Ve srovnání s dikcí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/38/ES jde stávající právní norma upravující pobyt cizinců na území České republiky nad rámec společných standardů, touto směrnicí vyžadovaných. Popsaný způsob aplikace stávající právní normy upravující pobyt cizinců na území České republiky dává možnost, v případě prokázání výše uvedeným způsobem, že se cizinec stal v manželském nebo partnerském svazku s občanem ČR nebo občanem EU obětí jednání vykazujícího znaky domácího násilí, zachovat dotčenému cizinci stávající povolení k pobytu na území České republiky, a to do uplynutí platnosti takového povolení k pobytu. V případě, že bude takový cizinec usilovat o setrvání na území České republiky i po uplynutí výše uvedeným způsobem zachovaného povolení k pobytu, musí splnit podmínky, které jsou pro získání příslušného povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky vyžadovány zákonem 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Další povolení k  dlouhodobému pobytu tedy bude záviset na míře integrace takového cizince v České republice a jeho schopnosti osamostatnění. Možnost zachování původního oprávnění k pobytu otevírá dostatečný časový prostor pro cílenou a systematickou práci nestátních neziskových organizací, zaměřenou na integraci a osamostatnění těchto cizinců. 17

por. Mgr. Bc. Krystian Maršík, DiS., komisař PČR, OŘ Policie Praha I

18

Domácí násilí a cizinci z pohledu policejního por. Mgr. Bc. Krystian Maršík, DiS., komisař PČR, OŘ Policie Praha I V  rámci svého pracovního zaměření komisaře 6. OOK (6. obvodní oddělení kriminální policie a vyšetřování zaměřené na vyšetřování a odhalování trestné činnosti související s rodinou a mládeží) Obvodního ředitelství pro Prahu I, jsem se setkal s různými formami násilí na ženách, které má v podvědomí veřejnost jako „domácí násilí“. Naše oddělení zahrnuje území Prahy 1, 6, 7, kde se vyskytlo mnoho případů domácího násilí (DN), při kterém trpěly nejen ženy, ale i děti, přítomné při útoku. Domácí násilí tak negativně zasahuje celou rodinu i malé děti, které vyrůstají v prostředí opakovaných konfliktů mezi rodiči. Proto má 3. oddělení kriminální policie Krajského ředitelství Policie ČR v Praze k dispozici speciální výslechovou místnost zaměřenou na provádění úkonů trestního řízení. Ve většině případů jsou v těchto místnostech prováděny výslechy obětí násilných trestných činů, tj. i osob ohrožených domácím násilím. Jsou zde vyslýchány napadené manželky, družky a taktéž děti různého věku, které byly svědky násilného jednání pachatele. Právě tyto místnosti umožňují vyslýchajícím policistům provádět výslech bez přímé přítomnosti osob, při kterých by vyslýchaná osoba nevypovídala, nebo by vypovídala se strachem. Jedná se o dvě místnosti, které jsou těmto výslechům obětí násilných činů uzpůsobeny jak vhodným vybavením, tak skladbou barev. Výslech pak je veden tak, aby v  první místnosti byl pouze policista a oběť DN, a v místnosti druhé, do které je přenášen zvukový záznam, byly ostatní zainteresované osoby, např. soudce, státní zástupce, obhájce obviněného, pracovník orgánu péče o dítě či další policisté. Osoba poškozená, v tomto případě osoba ohrožená domácím násilím, může v této místnosti nerušeně vypovídat. Ohrožená osoba tak není přímo vystavena dotěrným nebo nepříjemným otázkám obhájce, ale kontakt je omezen pouze na otázky písemné, které musejí mít nezavádějící formu. Otázky jsou předávány vyslýchajícímu policistovi, obhájce nemá možnost komunikovat přímo. Tímto opatřením je ohrožená osoba, většinou psychicky rozrušená a vyčerpaná, chráněna při výslechu na policii před eventuelními výpady obhájce. Výslech má mnohdy povahu svědecké výpovědi, záleží na tom, v jaké fázi trestního řízení je oběť vyslýchána. 19

V případě že se jedná o výslech ve fázi prověřování (před zahájením trestního stíhání podezřelé osoby), je k úkonu přibrán soudce a jedná se tedy ve většině případů o výslech neodkladný a neopakovatelný. Dítě se již nemusí s největší pravděpodobností účastnit soudního řízení. Toto je právě aplikované při výslechu dětí jakožto svědků DN. Ve fázi vyšetřovací (po zahájení trestního stíhání, kdy se z podezřelé osoby stává obviněný) se soudce k výslechu nepřibírá. Výslech je prováděn na protokol o výslechu svědka a také je tu snaha aby se dítě nemuselo účastnit soudního řízení. Výslech se poté doslovně přepíše a v rámci soudního řízení je relevantním důkazem o tom, co se poškozené osobě opravdu stalo a jak toto chování sama vnímala. Tyto informace uvádím proto, abych přiblížil práci Policie ČR a upozornil na změnu přístupu ku prospěchu osobám ohroženým DN.

Cizinci a domácí násilí – dva příklady Naše oddělení se zabývalo několika případy, kdy byl pachatelem cizinec, který ubližoval v různých formách blízké osobě. Uvedu dva. V prvním případě se jedná o muže nigerijského původu; pan Ahmed, 28 let, se seznámil v Itálii s Češkou, slečnou Ilonou, 26 let, která v té době v oné zemi pracovala. Zhruba po půl roce v Itálii se vzali, částečně i proto, že čekali dítě. Žena si byla dobře vědoma, že do svatby mezi oběma došlo k několika konfliktům a fyzickému napadení. Manžel ji napadl i měsíc po svatbě a v útocích pokračoval. Po několika měsících se paní Ilona vrátila nazpět do České republiky, protože ji manžel nepřestal fyzicky napadat ani po porodu. Ale případ se nevyvíjel jednoznačně. Ukázalo se, že v době, kdy nebyli spolu, si každý den volali a nakonec pan Ahmed přijel za paní Ilonou do Čech. Bydleli v Praze v podnájmu, Ahmed nepracoval. Žili pouze z dávek, které dostávala paní Ilona na dítě. Mezitím Ilona podruhé otěhotněla. Partnerské násilí na čas ustalo, pan Ahmed se v nové zemi pomalu rozkoukával, brzy však opět začal svou manželku fyzicky napadat. Ponižoval ji a neustále opakoval, že je k ničemu, že je nula. Vyhrožoval, že jí vezme dítě a odjede s ním do své vlasti. Pan Ahmed manželku záměrně mlátil do hýždí a stehen, aby nikdo neviděl modřiny. Sousedi slyšeli v nočních hodinách křik, ale nikdo z nich nezavolal Policii ČR. Při jednom incidentu paní Ilona dokonce vyběhla na chodbu, bušila na sousedy s  žádostí, aby přivolali policii, protože ji manžel bije a přitom jí sebral telefon, aby si nemohla přivolat pomoc. Při výslechu svědků se tato skutečnost potvrdila. Svědci však uvedli, že pan Ahmed vyšel z bytu a lámanou češtinou sdělil sousedům, že manželka je vyši20

nutá. Sousedé této verzi uvěřili. Pan Ahmed a paní Ilona se nakonec ze značně zdevastovaného bytu museli odstěhovat, protože jim majitel neprodloužil nájemní smlouvu. Bohužel z celého případu vyplývá, že týrané ženě nepomohl ani nikdo ze sousedů, i když z bytu opakovaně vycházel křik a nadměrný hluk i v nočních hodinách. Rodina se přestěhovala do územního teritoria Obvodního ředitelství Prahy I. Případ gradoval incidentem, kdy paní Ilona vyběhla z bytu na chodbu s krvácejícím nosem a sousedé poté zavolali Policii ČR. Po příjezdu hlídky místních policistů se chtěl pan Ahmed skokem ze třetího patra zabít, ale přítomný policista ho na poslední chvíli zachytil a vytáhl zpět do bytu. Posléze se spustila lavina šetření, která vyústila v umístění pana Ahmeda do vazby. Mezitím vyšetřovatel provedl k celé události výslechy svědků. Ve věci bylo zjištěno, že pan Ahmed kopal do těhotné manželky v době jejího pokročilého těhotenství, plival po ní a vyhrožoval jí, že jí vezme děti. Avšak po několika týdnech vyšetřování se v případu změnil postoj poškozené, která s  Policii ČR přestala nadále spolupracovat. Bylo zjištěno, že paní Ilona Ahmedovi jeho násilí a útoky odpustila a že si vyměňují s manželem, který byl stále ve vazbě, milostné dopisy. A  závěr? Soud vyměřil panu Ahmedovi trest nepodmíněně na 3 roky a následné vyhoštění ze země. Ve druhém případě se jedná o vztah Tunisana Ibrahima, 22 let, do kterého se bezhlavě zamilovala 18ti-letá dívka Eva v době, kdy byla s kamarádkou na dovolené. Po skončení dovolené a odjezdu z Tuniska si psali každý den a slečna Eva byla ochotná za ním jet ještě dvakrát do dalších prázdnin. Dokonce mu byla ochotná zasílat desetitisícové částky na lékaře, i když – jak bylo později zjištěno, se jednalo jen o jeho výmysly. Byl to způsob, jak z mladé dívky vylákat peníze. Zhruba po 1,5letém vztahu se v Tunisu vzali. Rodiče Evy byli proti, ale sňatku nezabránili. Eva si vzala Ibrahima do Čech, kde mu umožnila legální pobyt. Bydleli v pronajatém bytě v Praze. Paní Eva chodila do práce a pan Ibrahim byl doma, protože nemohl sehnat zaměstnání. V rámci společného soužití mezi nimi docházelo k názorovým rozepřím. Hádky byly častější a pan Ibrahim manželku několikrát zmlátil. Eva útok nikdy nenahlásila ani na policii, ani u lékaře. Ibrahim Evě zakazoval stýkat se s kamarády a rodinou. Kontroloval jí mobilní telefon, e-mail a chat na sociálních sítích, Facebooku a Skype. Když Eva někam šla, tak jedině s Ibrahimem. Kamarádky o ni měly strach. Jednou, když byly společně s Evou a Ibrahimem na večeři, si na Evě povšimly modřiny. Uvědomily si, že se z Evy, veselé dívky, 21

jakou znaly předtím, stala dívka zamlklá, pobledlá. Staly se svědkyněmi jednoho nepříjemného incidentu, při kterém dal Ibrahim Evě facku. Násilí ve vztahu gradovalo a vyvrcholilo tím, že Ibrahim v opilosti zmlátil Evu tak, že jí z tváře crčela krev. Dokázala si zavolat pomoc a  i  v  tomto případě policisté rozkryli rozsáhlé domácí násilí. Pan Ibrahim skončil ve vazbě. Eva nejprve jako svědek popsala násilí ze strany partnera a policii sdělila, že do lásky s Ibrahimem investovala zhruba 900.000 Kč. Část peněz zaplatila nejprve ze svého spoření a poté si více než polovinu částky vypůjčila. A závěr tohoto případu? V rámci řízení před soudem Eva odmítla vypovídat. I ona Ibrahimovi jeho agresivní napadání odpustila, jak vyplynulo z korespondence mezi nimi. Soud však i přes tuto skutečnost odsoudil Ibrahima na 2 roky nepodmíněně ve vězení a posléze k vyhoštění ze země. V  současné době má Česká republika širokou škálu opatření, která mohou zachytit i  prvopočátek domácího násilí. Pro Policii ČR je důležitá spolupráce s Intervenčním centrem, které nabízí osobám ohroženým domácím násilím všestrannou pomoc a podporu, bezplatné právní, sociální a psychologické poradenství. Téma „Domácí násilí a cizinci“ je velmi citlivé a složité. V jeho řešení jsme teprve na začátku. Proto je užitečné vytvářet spolu se zástupci různých organizací a institucí interdisciplinární týmy na zlepšení ochrany před domácím násilím. Důležitá je také osvěta pro veřejnost. I pro odborníka je často velmi složité pochopit chování oběti a  porozumět tomu, co se v  rodině s  domácím násilím děje. Z hlediska mých zkušeností bych doporučoval, aby od počátku vstupu do naší země byl migrant-cizinec srozuměn s tím, že v České republice máme jiný právní systém, který zakazuje jakýmkoliv způsobem fyzicky či psychicky týrat osobu blízkou. V případě násilného chování tak migrant-cizinec může být potrestán stejně jako občan ČR, což pro něj může mít nečekané následky. Také bych doporučoval propojit rejstřík trestů s azylovým řízením, a ve věcech prodlužování pobytu cizinců by měl být brán ohled na pravomocné odsouzení cizince. V případě odsouzení cizince by mohl být samotný výkon trestu prováděn v zemi cizince, čímž by se do jisté míry snížily náklady na vězeňství v naší zemi. Myslím, že je důležité, aby Policie ČR spolupracovala s nevládními organizacemi, považuji to za velkou možnost, jak výrazně pomoci obětem domácího násilí.

22

23

Mgr. Eva Dohnalová, vedoucí sociálního oddělení InBáze Berkat o.s.

24

Služby kulturních mediátorů komunitního centra InBáze Berkat o.s. v kontextu problematiky domácího násilí Mgr. Eva Dohnalová, vedoucí sociálního oddělení InBáze Berkat o.s. Cílem tohoto příspěvku je představit naši organizaci a především činnost kulturních mediátorů, kteří mohou být nápomocni organizacím při řešení případů domácího násilí.

Komunitní centrum pro migranty a českou veřejnost InBáze Berkat Začněme informacemi o nás: InBáze Berkat o.s. byla založena v roce 2001 pod názvem občanské sdružení Berkat novinářkou Petrou Procházkovou a primárně se zaměřovalo na pomoc lidem ve válce zpustošeném Čečensku. Postupně se také rozvíjely aktivity vedoucí k pomáhání, zejména uprchlíkům v České republice, a  v  roce 2006 bylo otevřeno komunitní centrum pro migranty a  českou veřejnost InBáze v Praze. Posláním centra InBáze Berkat o.s. je pomáhat migrantům v obtížných životních situacích a vytvářet otevřený a bezpečný prostor pro vzájemné poznávání lidí různých kultur. Činnost organizace se rozvíjela a v současnosti realizujeme programy, které si kladou za cíl usnadnit začlenění jak nově příchozím migrantům, tak migrantům druhé a  třetí generace. Česká veřejnost se hojně zapojuje do všech programů centra, což usnadňuje nejen integraci migrantů, ale také vede k  odbourávání negativních předsudků ze strany majoritního obyvatelstva.

Komunitní programy Páteří činnosti komunitního centra jsou pravidelně se konající skupiny Kruhy pro ženy, matky s dětmi do 6 let a pro seniory. Ženy migrantky a Češky se pravidelně setkávají a vytváří společenství, které zejména nově příchozím migrantkám napomáhá vytvořit funkční sociální síť a orientovat se v nové společnosti. 25

Velkou pozornost pak věnujeme dětem a  mládeži s  migrantským původem. Pořádají se pro ně volnočasové aktivity, letní tábor v detašovaném komunitním centru na tvrzi v Rakovicích v Jižních Čechách a od letošního roku se tam otevřel klub ClubIn pro náctileté. Součástí programů jsou pravidelně se konající oslavy svátků a  náboženských oslav na tvrzi v Rakovicích (např. Oslava Adventu, Velikonoc, Eid-Al-Fitr aj.) a přednáškové večery s názvem Poznej svůj nový domov v centru v Praze.

Vzdělávací programy Součástí činnosti centra je široká nabídka jazykových kurzů – čeština na všech úrovních, angličtina a  francouzština. V  některých letech běží také kurz práce s počítači a internetem.

Poradenské služby Organizace je registrovaným poskytovatelem služby Odborné sociální poradenství a Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi. V současnosti má evidovaných asi 400 klientů všech pobytových statusů. Dále nabízíme právní, pracovní a psychologické poradenství. Specifikem naší organizace je poskytování asistenčních služeb přímo na Oddělení pobytu cizinců Ministerstva vnitra v Koněvově ulici, v Cigánkově ulici a Nad Vršovskou Horou, kde si cizinci zařizují povolení k pobytu. Od března 2011 ve spolupráci s Odborem azylové a migrační politiky náš tým kulturních mediátorů pro arabsky, anglicky, vietnamsky, mongolsky a rusky mluvící klienty nabízí pomoc s vyplňováním formulářů, tlumočení, poradenství a mediaci, což výrazně napomáhá k zplnomocňování migrantů a vyvázání se ze závislosti na zprostředkovatelích, a současně také usnadňuje jednání klientů s úředníky MV ČR. V rámci činnosti sociálního oddělení dále nabízíme pomoc s vybavováním bytů, pracovní poradenství a rekvalifikace azylantům a osobám s přidělenou doplňkovou ochranou v rámci projektu Evropského uprchlického fondu a Ministerstva vnitra.

Sociální podnikání Ethnocatering Projekt Ethnocatering vychází z  koncepce sociálního podnikání. Do projektu se zapojují ženy-migrantky z  Gruzie, Arménie, Afghánistánu a  dalších zemí, 26

které připravují lahůdky své tradiční kuchyně. Práce jim tím pomáhá nalézt své důstojné místo v české společnosti, a tyto ženy mají možnost se dále vzdělávat a rozšiřovat si svou kvalifikaci. Veškerý zisk z Ethnocateringu je určen na rozvoj integračních programů (více na www.ethnocatering.cz).

Multikulturní festival pro migranty a českou veřejnost Refufest aneb Přijde svátek Od roku 2006 se každoročně koná pouliční festival v Praze, který si klade za cíl odbourávat negativní stereotypy a  napomáhat vzájemnému porozumění mezi migranty a majoritou prostřednictvím řady kulturních aktivit pořádaných migranty samotnými. Od roku 2009 se festival koná také v Rakovicích. Naše sdružení je členem Konsorcia nevládních organizací pracujících s migranty, které má doposud 8 členských organizací. Jeho hlavním cílem je snaha o systémové změny v oblasti migrační a integrační politiky a propojování činností členských organizací (více na www.konsorcium-nno.cz).

Domácí násilí a cizinci Fenomén domácího násilí u  cizinců je doprovázen specifickými faktory, které podmiňují intervenci, a je nutné, aby si jich pomáhající profesionálové byli vědomi.

A) Legislativní kontext Pobyt oběti domácího násilí na území ČR je často podmíněn společným soužitím s pachatelem, pokud se jedná o manželku/manžela či osobu sdílející společnou domácnost a žijící s násilníkem v partnerském vztahu. Pokud oběť cizinec/ka volí jako řešení opuštění partnera, důsledkem může být ztráta oprávnění pobývat na území ČR. Jedná se zejména o  cizince s  povolením k  dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny (tzv. účel rodinný), kteří v ČR pobývají méně než 3 roky. Podmínky změny účelu pobytu jsou stanoveny následovně: §45 Zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (2) Cizinec s povoleným dlouhodobým pobytem za účelem společného soužití

27

rodiny je oprávněn po 3 letech pobytu na území nebo po dosažení věku 18 let požádat ministerstvo o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem. (5) Cizinec s povoleným dlouhodobým pobytem za účelem společného soužití rodiny je oprávněn požádat o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem v případě rozvodu s nositelem oprávnění ke sloučení rodiny, pobýval-li ke dni rozvodu na území nepřetržitě po dobu nejméně 2 let a manželství trvalo nejméně 5 let; podmínka nepřetržitého pobytu a doby trvání manželství neplatí, pokud tento cizinec v důsledku uzavření sňatku s nositelem oprávnění ke sloučení rodiny pozbyl státní občanství České republiky. Dále se jedná o  cizince-rodinné příslušníky občanů EU, kteří zde pobývají v rámci přechodného pobytu (obvykle první 2 roky na území). §87f Zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky definuje důvody pro zrušení pobytu následovně: (2) Ministerstvo dále ukončí rodinnému příslušníkovi občana Evropské unie přechodný pobyt na území, pokud a) občanu Evropské unie byl zrušen přechodný pobyt na území; to neplatí, pokud rodinný příslušník občana Evropské unie skutečně pečuje o dítě, a to po dobu vzdělávání dítěte občana Evropské unie v základní, střední a vyšší odborné škole nebo konzervatoři anebo studia tohoto dítěte na vysoké škole, b) občan Evropské unie v  době přechodného pobytu na území zemřel; to neplatí, zdržoval-li se rodinný příslušník občana Evropské unie na území po dobu alespoň 1 roku před úmrtím občana Evropské unie, nebo c) manželství s  občanem Evropské unie zaniklo na základě pravomocného rozhodnutí soudu o  rozvodu manželství nebo o  prohlášení manželství za neplatné; to neplatí jestliže 1. rodinnému příslušníku občana Evropské unie bylo rozhodnutím příslušného orgánu10c) nebo dohodou manželů svěřeno do výchovy dítě občana Evropské unie nebo mu bylo přiznáno právo pravidelného osobního styku s dítětem občana Evropské unie pouze na území, nebo 2. před zahájením řízení o  rozvodu nebo řízení o  prohlášení manželství za neplatné toto manželství trvalo alespoň 3 roky a v době trvání manželství měl rodinný příslušník občana Evropské unie na území povolen pobyt nejméně 1 rok, za podmínky, že toto rozhodnutí bude přiměřené z hlediska jeho zásahu do soukromého nebo rodinného života rodinného příslušníka. 28

Povzbudivým výstupem této konference (28. 11. 2011) bylo vystoupení pana Vintra z Odboru azylové a migrační politiky, který nám sdělil, že v případech řízení o ukončení pobytu rodinných příslušníků občanů EU správní orgán sám zjišťuje kontaktováním policie, zda důvodem rozvodu nebylo prokázané domácí násilí. Jedná se však o interní metodický pokyn MV ČR, jehož přesný obsah nám není znám, stejně jako aplikační praxe.

B) Kulturní a sociální kontext Domácí násilí jako kulturně a sociálně podmíněný jev by mohlo být výživným tématem dizertační práce sociálního antropologa, či etnologa. V rámci tohoto příspěvku se pouze odkazuji na příspěvky svých kolegyní kulturních mediátorek, které jsou povolanější. Osobně se domnívám, že kultura vždy hraje důležitou roli, nicméně neměla by se přeceňovat, neboť kulturní vzorce představují generalizaci, se kterou se každý nemusí ztotožňovat, a není možné kulturou omlouvat násilí. Za specifické sociální faktory, které významně přispívají k násilí mezi blízkými, považuji frustraci z migrace. Migrace je povětšinou náročný životní projekt, kdy člověk ztrácí své zázemí v lidech, postavení, krajině, jazyce, jídle, humoru aj. a tato frustrace ze ztráty může vést k násilí. Zde se nám osvědčuje naše nabídka služeb zaměřená na celou rodinu – dítě, které k nám chodí na volnočasový program, se může doma rodičům zmínit, že do stejné organizace mohou chodit na kurz češtiny, nebo že je tam pracovní poradce a to umožňuje vytáhnout rodinu z izolace a stresu z neznámého prostředí. Další závažný sociální faktor je izolace migrantů – mnozí neovládají dobře češtinu, tvrdě pracují od rána do noci, často jsou ponižovaní (český jazyk má mnoho ustálených frází – ukrajinský kopáč, rákosník aj.), nemají řádný oddech a partnerka/partner mohou být jediné blízké osoby, na kterých se odreagují. U  obětí dále významnou roli hraje strach na sebe upozorňovat (obzvláště se bojí policie) a neznalost nabídky institucionalizované pomoci (většina informací bývá na internetu a v češtině), což je pro většinu našich klientů k ničemu. Materiály by se měly distribuovat v místech, kde přirozeně žijí a pracují a nejlépe v jejich jazyce.

C) Institucionální kontext Velmi často pozorujeme, že instituce (zejména státní správa a samospráva) stále nejsou připraveny na jednání s  cizinci. Týká se to zejména jazykové bariéry 29

a možnosti vést komunikaci s cizincem hned při prvním kontaktu ve srozumitelném jazyce, nebo aspoň projevit snahu a domluvit se „rukama nohama“ a tím cizinci dát jasně najevo, že má svá práva, kterých se může domoci. Odbytí cizinky, která lámanou češtinou volá policii o  pomoc „paní, my vám nerozumíme, na shledanou“, je velmi negativní zkušeností, která pak cizinku odradí v hledání další institucionalizované pomoci. Také je zde nutno říci, že neexistuje dostatečná nabídka pomoci obětem domácího násilí, zejména v oblasti azylového bydlení. Kapacita azylových lůžek v Praze je nízká a někdy se setkáváme s tím, že naše klientky cizinky, které nemají trvalé bydliště v  Praze (např. žadatelky o  mezinárodní ochranu někdy mívají trvalé bydliště v pobytovém středisku Správy uprchlických zařízení a žijí v Praze), jsou odmítnuty a nemají možnost azylové bydlení získat.

Kulturní mediátoři v InBázi Berkat o.s. V kontextu problematiky domácího násilí představíme činnost kulturních mediátorů našeho sdružení, kteří mohou být velmi nápomocni při jednání s klienty cizinci coby sociokulturně a jazykově kompetentní pomáhající profesionálové. Východiskem pro etablování pozice kulturních mediátorů v naší organizaci bylo poznání, že zapojení migrantů samotných do činnosti sdružení vede k efektivnějšímu oslovování a  pomoci našim klientům migrantům. Poznání to je sice poměrně banální, nicméně v  organizacích pomáhajících migrantům zatím ne zcela běžně aplikované. Druhým důvodem byla situace migrantů v době ekonomické krize, kdy se často ocitali bez práce a finančních prostředků a současně neměli důvěru k hledání pomoci v kancelářích nevládních organizací. Proto jsme se rozhodli poskytovat asistenční služby v terénu se zapojením migrantů samotných, tj. kulturních mediátorů v  rámci iniciačního projektu Asistenční služby pro migranty v Praze Evropského integračního fondu. Projekt je realizován od 1.1.2011 do 30.6.2012 ve spolupráci s občanským sdružením INFO-DRÁČEK, které sídlí přímo na Sapě a kulturní mediátor pro Vietnamce je členem tohoto sdružení. Vytvořil se tým čtyř kulturních mediátorů pro arabsky, vietnamsky, mongolsky a rusky hovořící migranty, kteří jsou zaměstnanci InBáze Berkat o.s., úzce spolupracují se sociálními pracovníky a právníkem a také navazují své klienty na další služby organizace. Zpočátku se kulturní mediátoři zaměřovali na lokality, kde se jejich krajané při30

rozeně vyskytují. U Arabů šlo zejména o modlitebny, vysoké školy, ambasády; u  rusky mluvících migrantů o  ruské obchody, nemocnice, hotely; u Vietnamců o  tržnice (zejména SAPU a  večerky na Praze 2 a  dalších částech Prahy); a  u  Mongolů o  ubytovny a  továrny. Oslovování cizinců v  terénu je poměrně efektivní nástroj pomoci, nicméně je spjat s mnohými bezpečnostními riziky, na která jsme nebyli připraveni. Od března 2011 jsme začali poskytovat své služby primárně na Oddělení pobytu cizinců v Praze v rámci projektu MV ČR Terénní asistenční služby pro cizince v Praze a dalších ČR v souvislosti s novelou zákona o pobytu cizinců, což považujeme za nejlepší terén pro efektivní nabízení pomoci kulturních mediátorů z hlediska potřebnosti a efektivity služby. V souvislosti s novelou Zákona o pobytu cizinců od 1. 1. 2011 a předčasným převodem agendy dlouhodobých pobytů na OAMP MV ČR je situace na odděleních pobytu cizinců v Praze značně nepřehledná, a možnost poradenství a tlumočení ve srozumitelném jazyce je zaměstnanci i cizinci velmi vítaná. Bezpečností rizika jsou však bohužel i tady ve formě přítomnosti zprostředkovatelů. Kulturní mediátoři dále nabízí asistenční služby do zdravotních zařízení, na úřady, do škol, k zaměstnavatelům a také se setkávají s klientkami, které jsou vystaveny domácímu násilí, a zde působí primárně jako most pro zajištění další péče.

Kompetence kulturního mediátora Pracovní pozice kulturní mediátor je v  českém prostředí poměrně neznámá a není upravena legislativou, proto si dovolím rámcově shrnout své představy o  základních kompetencích a  přínosech této pozice vycházející z  praxe naší organizace. Ve starých členských zemích ES/EU jsou kulturní mediátoři již známou profesí, a také např. na Slovensku se o jejich zapojení diskutuje.

Znalosti (what?) • Jazyk (čeština, mateřský jazyk, další jazyky výhodou) • Legislativa (primárně zákon o pobytu cizinců, správní řád, legislativa sociálního zabezpečení) • Orientace v praktických aspektech života • Základní znalosti o tlumočení 31

• Znalosti o  sociální práci (např. absolvovaný kurz pracovníka v  sociálních službách, znalost etického kodexu sociálního pracovníka) a kulturní antropologii (schopnost reflexe vlastní a cizí kultury)

Dovednosti (how?) • Komunikační dovednosti a velká sociální síť mezi krajany • Mediační dovednosti • Interkulturní citlivost • Manažerské dovednosti (umět vystupovat jako autorita a  získat respekt na obou stranách)

Postoje/hodnoty (why?) • Neutralita vs. zájmy klienta a zájmy instituce/státu • Interkulturní citlivost • Reprezentant své etnické skupiny – úskalí a rizika!!! • Další obdobné kodexu sociálního pracovníka

Přínosy • Znalost jiné kultury a obvyklých strategií řešení problémů svých krajanů • Jednodušší navázání důvěry ze strany migrantů a migrantek • Důvěra a respekt ze strany institucí – migrant coby pomáhající profesionál (nikoli migrant coby známý/kamarád migranta) • Spolupráce s dalšími institucemi – širší možnosti při hledání řešení problému • Prostředník mezi institucemi a klientem/klientkou • Zprostředkovatel a obhájce práv klienta • Pomocník pro odbourávání jazykových, kulturních bariér a nedorozumění

Vzdělávací modul Sociální tlumočení V  České republice se o  institucionalizaci zapojení migrantů samotných stále více uvažuje. O tom svědčí i pilotní vzdělávací modul pro sociální tlumočníky 32

z řad migrantů, který realizuje v roce 2011 nevládní organizace Meta o.s. v rámci veřejné zakázky MPSV. Tento modul je určen pro vietnamské, mongolské a rusky mluvící tlumočníky a zahrnuje: a) obecný modul (24 hodin) Etika, komunikační dovednosti, interkulturní komunikace, úvod do tlumočení, základy tlumočení b) specifický modul (60 hodin) Školství a vzdělávání, každodenní život, trestná činnost a další protiprávní jednání, zdravotnictví, pobytový zákon, zaměstnání, sociální zabezpečení, podnikání a daňová problematika c) placená stáž Pozice sociálních tlumočníků zatím nemá jasné vymezení pracovní náplně, ani finanční ohodnocení. Pro nás je to však dobrá zpráva, že tento rok bylo vyškoleno několik mladých migrantů, které naše organizace mohou zapojit jako tlumočníky pro své klienty. Více informací na www.meta-os.cz. Závěrem chci poděkovat organizátorům za výbornou myšlenku uspořádání konference na specifické téma Domácí násilí a cizinci, která napomohla k lepšímu propojení široké sítě institucí, které se problematikou domácího násilí zabývají. Těším se na spolupráci s Vámi.

33

Mai Xuan Thanh, kulturní mediátorka pro vietnamsky mluvící migranty

34

Domácí násilí a Vietnamci žijící v České republice Mai Xuan Thanh, kulturní mediátorka pro vietnamsky mluvící migranty

OSN v nedávném průzkumu monitorovala 9300 vietnamských domácností ve Vietnamu. Ukázalo se, že rychle stoupá počet rozvodů, byť oproti západní společnosti jde stále o velmi nízká čísla – rozvedeno je 1,4 % obyvatel Vietnamu starších patnácti let. Výzkum také upozornil na vážný problém současné vietnamské společnosti – domácí násilí, které bylo dosud do značné míry tabuizováno. S nějakou formou domácího násilí (které zahrnuje i nadávky nebo ponižování) se setkala více než pětina respondentů. Situace ve vietnamské komunitě v  Česku je trochu jiná. Vietnamci v  České republice tvoří třetí nejpočetnější skupinu cizinců v  ČR, tj. cca 60 tisíc lidí, z toho 43 % žen. Většina Vietnamců v ČR je v ekonomicky aktivním věku od 20 do 50 let, a poslední dobou se zvyšuje zastoupení dětí do 10 let. Tradice ve vietnamských rodinách je stejná jak ve Vietnamu, tak v ČR – rodiče považují vzdělávání a poslušnost svých dětí za prioritu, mají pevný řád uvnitř rodiny. Rodiče sice dávají svým dětem stále více volnosti a respektují názory svých dospívajících dětí, zároveň je však pro děti zcela běžné pomáhat rodičům v práci. Muži mají stále patriarchální chování, vlastní většinu majetku a jsou považováni za hlavu rodiny. Žena má zase tradičně spíše podřadné postavení, stará se o domácí práce i rodinný rozpočet. Ve vietnamských rodinách zároveň zůstává rozšířen respekt ke starším. Ve Vietnamu polovina seniorů žije v domácnostech se svými dětmi a ti, kteří pobývají v cizině a nežijí se svými rodiči, jim často zasílají peníze. Rozdíly jsou v tom, že vietnamské ženy žijící v ČR mají více rovnosti, respekt od manžela, vykonávají stejnou práci jako muži, zároveň se ale musejí starat o domácnost. Domácí násilí však zdaleka není ve vietnamských rodinách zcela novým jevem, jen se o něm dosud nemluvilo otevřeně a veřejně. Ve Vietnamu se lidé nejvíce rozvádějí z důvodu domácího násilí, ale u Vietnamců žijících v ČR je to jiné. Znám tolik vietnamských párů, kde byla/je žena vystavena domácímu násilí – jenže ony se nerozvedou. Za prvé se bojí o budoucnost svých dětí, jsou ochotné obětovat svůj život, aby se dětí krátce měly dobře. Za druhé na rozvedenou 35

vietnamskou ženu se její společnost dívá skrz prsty. Za třetí se žena bojí, že bude mít problém s pobytem nebo že bude muset zvládat všechno sama v cizí zemi. Většina žen, co znám, se podvolí osudu a žije v nešťastném manželství, dokud je smrt nerozdělí. Obecně je rozvedený muž vietnamskou komunitou přijímán lépe a má život mnohem lehčí než rozvedená žena. Nejčastější oběti domácího násilí jsou ženy, na nichž se muži dopouštějí fyzického násilí, sexuálního nátlaku až znásilnění, nebo psychického týrání. Muži jsou zase často obětí psychického týrání. Většina vietnamských rodin s dětmi se však snaží, aby děti domácím násilím netrpěly. Mezi příčiny domácího násilí v  naší komunitě patří hlavně nezaměstnanost, nedostatečné vzdělání, patriarchální chování mužů v  rodinách, složitá životní situace v emigraci, mladé manželství, vykonávání náročné fyzické práce, finanční krize, frustrace ze ztráty postavení, děti mají jiné názory, zvyky které působí kulturní odlišnosti, tradiční role ženy, žárlivost, alkoholismus a nevěra. Obvyklými řešeními těchto problémů jsou svěřování se příbuzným, přátelům nebo známým, protože vietnamská rodina má velmi širokou solidaritu s blízkými i vzdálenými příbuznými a soudržnost a vzájemná pomoc mezi všemi členy je normou. Dalším způsobem řešení je ale mlčení – protože Vietnamci nejsou zvyklí mluvit o svých problémech na veřejnosti, mají obavy ze ztráty pobytu, brání jim jazyková bariéra a kulturní odlišnosti. U manželů bez dětí se problémy často řeší tím, že se partneři rozvádějí. Známe jednu vietnamskou rodinu, která je zcela v troskách. Muž sem přiletěl před několika lety a po nějaké době dorazila i jeho žena se synem. Po několika měsících ji ale manžel podvedl, a pak často chodil domů opilý. Jeho žena z toho měla velké psychické problémy. Zdá se, že se jí muž ani neomluvil, zpočátku vše zapíral a dokonce se mu podařilo dostat ostatní členy rodiny na svou stranu. Nebylo večera, aby se nepohádali a pokaždé, když byl opilý, ji zmlátil, že měla celý obličej modrý. Jednoho dne se manželka sebrala a se synem utekla ke známým. Jenže tam na ni všichni naléhali, aby se vrátila. Radili jí, aby mu odpustila, že samotná nebude mít velkou šanci se uživit a hlavně, aby se vrátila kvůli dětem (mají spolu ještě tři děti ve Vietnamu, které jsou větší a starají se o ně příbuzní). A protože přijela do ČR za účelem sloučení rodiny, nakonec se musela k manželovi vrátit.

36

37

Otgon-Erdene Erdenebat, kulturní mediátorka pro mongolsky mluvící migranty

38

Problematika domácího násilí u mongolské komunity, žijící v ČR Otgon-Erdene Erdenebat, kulturní mediátorka pro mongolsky mluvící migranty

Stručný přehled situace domácího násilí v Mongolsku Mongolsko bývalo součástí komunistického bloku. Komunistický režim se udržel v  Mongolsku 70 let, ale v  roce 1990 přešlo Mongolsko k  parlamentní demokracii. Změna politického režimu přivedla zemi do velké ekonomické krize, která trvala více než 10 let. V současné době se ekonomická situace v Mongolsku zlepšuje, míra nezaměstnanosti je však stále vysoká – 15,7 % populace v produktivním věku. Mnoho Mongolů proto odjíždí za prací do zahraničí. Počet obyvatel Mongolska se v roce 2010 uváděl v oficiálních statistikách jako 2 754 685 obyvatel, z toho okolo 51 % tvoří ženy. Více jak 750 000 lidí stále žije tradičním kočovným životem na venkově a tradiční rodinné vzorce tak vycházejí z rozložení obyvatelstva. V Mongolské rodině se od nepaměti věnuje větší pozornost dcerám. Ženy proto bývají obvykle vzdělanější a samostatnější, a tak v Mongolsku je poměrně častý vzorec ženy samoživitelky – jedná se dnes až o 77 tisíc rodin. Ženy v Mongolsku mají ústavou zaručená stejná práva jako muži.

Domácí násilí v Mongolsku Zákon ošetřující problematiku domácího násilí byl v  Mongolsku přijat v  roce 2004. I přes přijetí tohoto zákona je problematika domácího násilí mezi Mongoly společenské tabu, o domácím násilí se mezi lidmi mluví velmi málo. Příčiny tohoto chování se mezi lidmi často hledají ve špatné karmě a astrologii, problém se proto tradičně řeší návštěvou místního šamana nebo lámy. S domácím násilím se v Mongolsku dle průzkumu setkalo 45% obyvatel venkova a 36% obyvatel měst. O domácím násilí se často hovoří v souvislosti se zneužíváním alkoholu, dlouhodobou nezaměstnaností, tradiční rolí ženy a nedostatečným vzděláním obyvatelstva. Ženy jako oběti domácího násilí často trpí bitím a nadávkami, muži bývají nejčastěji obětí psychického týrání. Velmi respektovanou skupinou jsou v Mongolsku staří lidé, ti se těší velké úctě. Je dokonce považováno za hřích umístit staré rodiče mimo rodinu, např. do domova důchodců, a tak se staří lidé stávají méně oběťmi domácího násilí. 39

Problematika domácího násilí u Mongolů žijících v ČR: V České republice žije a pracuje v současné době asi 5 600 Mongolů. Nejčastější obětí domácího násilí v ČR jsou opět ženy. Příčiny domácího násilí často vycházejí z těžkých podmínek života v emigraci – vykonávání fyzicky náročné práce, frustrace ze ztráty společenského postavení, život v izolaci, který napomáhá vzniku patologických vztahů a  nezdravých sociálních vazeb (např. práce v továrně na venkově: mongolská menšina téměř nemá kontakt s obyvateli vesnice – „ponorková nemoc Mongolů“). Mongolská komunita navíc hovoří poměrně špatně česky a těžko překonává jazykové bariéry.

Obvyklé způsoby řešení domácího násilí mezi Mongoly žijícími v České republice Mongolové často velmi dlouho o svých problémech mlčí a jako nejsnazší řešení pak volí útěk z  ČR zpět domů. Pokud se oběť domácího násilí rozhodne své problémy řešit v České republice, často naráží na nedůvěru svého okolí, jazykovou bariéru a  obavy ze ztráty pobytu. Jednou z  možností, jak situaci řešit, je kontaktovat kulturního mediátora, který nabízí služby sociálního tlumočení a odborné poradenství. Kulturní mediátor je mezi Mongoly známou a respektovanou osobou. Role kulturního mediátora v mongolské komunitě: • má důvěru ze strany Mongolů • má informace, jak hledat pomoc • nabízí způsoby, jak se dostat z  izolace (kontakty na nevládní organizace, jazykové kurzy aj.) • působí jako tlumočník • působí jako most mezi obětí a institucemi Je proto velice důležité, aby instituce (policie, OSPOD aj.) využívaly služby těchto mediátorů. V  případě, že řešíte problém spjatý s  mongolskou komunitou žijící v ČR, je možné si bezplatně přizvat kulturního mediátora ke schůzce s cizincem a domluvit si s ním spolupráci.

40

41

Marina Pojmanová, kulturní mediátorka pro rusky mluvící migranty

42

Domácí násilí u ruských migrantů Marina Pojmanová, kulturní mediátorka pro rusky mluvící migranty

Domácí násilí je velmi spletitý problém, na který je třeba nahlížet z  různých perspektiv. Jde o výrazně negativní, zároveň však poměrně častý a latentní jev. Dochází k němu v prostředí, které by mělo ze své podstaty být charakteristické právě spíše bezpečím a něhou. I to je důvod, proč je toto téma tak citlivé a proč se o něm příliš nehovoří. Domácí násilí se může odehrávat na různých úrovních, od občasných nadávek po fyzické napadení a sexuální týraní.

Bělorusko jako příklad Tento chorobný jev se objevuje v každé společnosti a státy bývalého Sovětského svazu nejsou výjimkou. V tomto textu nastiňuji situaci domácího násilí, zejména v  Bělorusku. Poslední statistické údaje ukazují, že každý měsíc dostává běloruská milice kolem 30 000 hlášení o rodinných konfliktech. Tato informace je alarmující a ukazuje na vysoký počet domácího násilí v Bělorusku. Centrum sociologických a  politických studií Běloruské státní univerzity provádělo výzkum zaměřený na mapování situace domácího násilí. Výsledky ukázaly, že z pěti běloruských žen ve věku od 18 do 60 let neměla pouze jedna zkušenost s  domácím násilím. 22,4 % žen zažilo ekonomické domácí násilí a 13,1 % muselo čelit sexuálnímu zneužívání ze strany svého manžela nebo stálého partnera. Na území Běloruska se provádí pouze občasné tematické akce a  konference zaměřené na boj proti domácímu násilí. Patří mezi ně například poslední informační kampaň Ministerstva vnitra pod názvem „Domov bez násilí“. Tato opatření však nejsou dostačující. Hlavní řešení vidí mnozí specialisté v přijetí speciálního zákona, který by trestně stíhal původce násilí. V  zemích bývalého Sovětského svazu jsou lidé schopni identifikovat domácí násilí jako problém. Jsou schopni také popsat jednotlivé úrovně násilí (fyzické, psychologické a ekonomické), ale málokdo vyhledá odbornou pomoc. Spoléhají spíše sami na sebe, jelikož stát není schopen nabídnout všestrannou pomoc obětem a zabývá se spíše informační činností, nepodniká konkrétní kroky k pomoci obětem násilí. 43

Situace domácího násilí mezi rusky mluvícími migranty v ČR Český statistický úřad k 30. 9. 2011 uvádí, že na území České republiky žije 109 012 Ukrajinců, 28 143 Rusů, 4 015 Bělorusů. Tato skupina se rychle integruje. Díky příbuznosti jazyků nepřekonávají rusky mluvící migranti tak velkou jazykovou bariéru jako ostatní cizinci. Žijí v menší izolaci a jsou schopni vytvářet silné sociální vazby, lépe hledají zaměstnání a rychle se orientují v českém prostředí. I když je tato skupina dost otevřená, neznamená to, že zde nedochází k domácímu násilí. Téma rodinných konfliktů a následného týraní je stále tabuizované a na veřejnosti se o něm příliš nemluví. Tento problém je také v Česku málo prostudovaný. Neexistují ucelená studie na téma domácího násilí v ruské (běloruské, ukrajinské) menšině, proto nelze situaci objektivně posoudit. S  jistotou však můžeme vyjmenovat kritéria, která situaci domácího násilí v Česku u rusky mluvících migrantů zhoršují, často i vyvolávají. Zaprvé se jedná o ztrátu sociálních vazeb s příbuznými a známými a také o vytržení z přirozeného prostředí. V takové situaci je člověk velice zranitelný, bojí se požádat o radu a pomoc. Na to navazuje druhý problém, a to je závislost na partnerovi. Jedná se hlavně o osoby, které přijely do České republiky za účelem slučování rodiny. Závislost se může projevovat jak v nedostatku finančních prostředků, tak i  ve vyřizování pobytových náležitostí k  prodlužování pobytu. Častým jevem u  rusky mluvících migrantů je také standardizace domácího násilí. Nadávky a občasná facka nejsou u některých rodin ničím výjimečným, situaci navíc často komplikuje i alkoholismus. Oběť domácího násilí může vypadat různě. Nejedná se vždy o  ženy s  dětmi, i  když je to pravděpodobně největší skupina. Můžou to být například i  starší lidé, jak ukazuje jeden z případů z mé praxe. Paní v důchodovém věku přijela do České republiky, získala pobyt za účelem sloučení s rodinou. Ve své zemi prodala byt a všechny peníze převedla na účet syna, který žije v Česku. V domnění, že se o ní syn a jeho rodina postará, přijela do České republiky. Situace se však výrazně zkomplikovala. Syn a snacha začali maminku týrat, a to jak psychicky, tak i fyzicky. Velké problémy nastaly ve chvíli, kdy k vyřízení dokumentů na prodloužení pobytu potřebovala doložit doklad potvrzující rodinný vztah, doklad o  ubytování, pojištění a  doklad prokazující úhrnný měsíční příjem rodiny. Nejproblémovějšími body se v  daném případě stalo pojištění a  doklad o  příjmech. Paní bude potřebovat komplexní zdravotní pojištění na dva roky. Toto 44

pojištění je poměrně drahé a osoba v takové situaci jej nebude schopná zaplatit. Syn a jeho rodina samozřejmě pojistné hradit nebudou. Doklad o příjmech v daném případě znamená potvrzení o příjmech celé rodiny, hlavně pak syna, se kterým se bude paní slučovat. Syn a jeho rodina dané potvrzení vystavovat nechtějí. Popsaná situace je velmi složitá. Prodloužit pobyt za stejným účelem je v této situaci prakticky nemožné. Proč tedy nezměnit účel pobytu? Podle současné české legislativy to bohužel není možné. Měnit účel pobytu, který byl udělen za účelem sloučení s rodinou, lze až po třech letech a paní zde žije pouze dva roky.

Kulturní mediátor součástí řešení Daný příklad ukazuje, že osoba s pobytem na sloučení s rodinou je závislá na svém příbuzném, se kterým „se slučuje“. Ve většině případů jde o  manželky s dětmi, které se slučují s manželem, který tady pracuje nebo podniká. Samozřejmě, že v případech domácího násilí mají ženy strach z toho, že pokud by nahlásily svého manžela (může to být tatínek, syn apod.), nebo vyhledaly pomoc u příslušné organizace, měly by poté velké problémy s prodlužováním pobytu pro sebe a své děti. Právě tento fakt může být jeden z nejzávažnějších důvodů, který by mohl bránit ženě v  tom, aby byla schopná řešit problém domácího násilí aktivně. V podobných situacích je přítomnost kulturních mediátorů žádána a někdy je dokonce i nezbytná. Jedná se hlavně o případy, kdy oběť česky nerozumí, nebo rozumí jen částečně. Kulturní mediátor může tlumočit a zároveň být prostředníkem mezi představiteli obou kultur. Při jednání s  kulturním mediátorem se oběť většinou cítí ve větším bezpečí, neboť zde má někoho, komu může důvěřovat. Při vyšetřování a  jednání s  obětí je třeba předpokládat, že komunikace bude poměrně svízelná, a to zvláště v situacích, kdy se probírají témata citlivá a  bolestivá. Znalost jazyka a  relevantního kulturního kontextu je právě to, co může nabídnout kulturní mediátor.

45

Chima Youssef, projektový manažer vzdělávací a kulturní sekce

46

Domácí násilí v arabském světě Chima Youssef, projektový manažer vzdělávací a kulturní sekce

Domácí násilí je široký pojem a ještě širší pojem je domácí násilí v islámském světě. Muslimů je více než jedna miliarda a  zdaleka to nejsou jenom Arabové, patří sem muslimové v Pákistánu, Indonésii, Americe, střední Asii, Africe a v neposlední řadě moslimové v Evropě a početní konvertité. Samotný arabský svět tvoří asi dvacítka zemí, které se odlišují nejen historií a tradicemi, nýbrž i mírou usedlosti obyvatelstva a vlivem kmenových tradic na sociální struktury. Zvlášť v  některých krajinách jako jsou např. Libye, Jordánsko a  oblast Arabského půlostrova jsou kmenové vazby stále velmi silné a kmen jako základní jednotka společnosti je důležitější než individuální potřeby jedince. Domácí násilí je odrazem mnoha vnějších faktorů jako např. společenské postavení rodiny v rámci kmenového systému, kdy jsou sňatky mezi mužem a ženou z jiných kmenů téměř vyloučeny. Tyto tradiční vazby jsou dnes přetrhávány především ve městech, kam se mladí lidé z venkova stěhují. Dalším důležitým faktorem je islám. Všeobecně se dá říct, že řízení se islámskými pravidly nedovoluje uplatňovat domácí násilí na členech rodiny. Muslim, který se dopustí domácího násilí nejedná v souladu s vůli Boha, protože v islámu není dovoleno trestat partnera, děti nebo kohokoliv z členů rodiny fyzickými tresty. Podle slov Proroka Mohameda, není členem muslimské obce ten, kdo není milosrdný k dětem a nestará se o starší a pravým muslimem není ani ten, kdo trestá ostatní lidi jazykem anebo rukou. S dodržováním islámských pravidel souvisí též pití alkoholu, které islám přísně zakazuje. Násilné činy, které se odehrávají v nemuslimských rodinách souvisí často s  nadměrným užitím alkoholu. Statistiky ukazují, že násilí tohoto typu je v  muslimském světe minimální. Muslim, který je znám popíjením alkoholu a týráním manželky, je ze společenského života svými kamarády a rodinou prakticky vyloučen. Rodinné svazky v arabském světě jsou tradičně silnější, a proto v případě, kdy agresivní manžel terorizuje svou rodinu, se rodina manželky snaží pomoct a vysvobodit ji. Rodina není jenom dominantní, ale i ochranitelská. Důležitým faktorem je i vzdělání. Jedinci s nižším vzděláním mají sklon k agresivitě větší než vzdělaná osoba z dobře situované rodiny. 47

Násilí, které je v arabském světe, může být taktéž odrazem „ochrany cti“. To znamená, že žena v patriarchální rodině musí dodržovat přísná společenská pravidla a především čest rodiny, která je důležitější než jedinec. Všeobecně lze konstatovat, že arabský svět nezná pojem „lidská práva“ v tom významu, jak ho chápe evropská a americká společnost, zejména co se týče svobody a práv jednotlivce ve společenském životě. Problémy v nukleární rodině se neřeší na veřejnosti, ale právo a povinnost zasahovat má i širší rodina, proto se problémy s domácím násilím v arabském světe nevyskytují tak často.

Když si Češka zvolí za partnera muslima z arabského světa, měla by vědět, že: 1. Rodina má velký vliv na jednotlivce v arabském světě. Česká žena by měla vědět víc o jeho rodině, než se za něj vdá, aby viděla, jak se k sobě chovají, jaké mají vzdělání, jejich společenské postavení, jestli jsou konzervativní nebo ne, z jaké jsou země a jaké tradice budou dodržovány v jejich životě. Také jestli jsou svobodomyslní nebo konzervativní, zda jsou z vesnice nebo města, měla by vědět jestli je na svůj vztah k ní hrdý před rodinou, jestli jeho rodina bude akceptovat děti z jejich manželství, jestli ji jeho rodina podpoří, kdyby to později v životě potřebovala. 2. V arabských zemích jsou zákony a mínění společnosti bohužel stále ještě více na straně muže než ženy. Na toto téma se vede mnoho diskuzí, které mají za cíl změnit pohled většinové společnosti a změnit zákony tak, aby byly spravedlivější k  ženám. Je to pochopitelně dlouhý proces a  je stále obvyklé, že se žena nedomůže svých práv zákonnými procesy, ale spíš tím, že si vybuduje vztah k manželovi a jeho rodině a tím se jí dostane respektu a práv ve společnosti. 3. Sexuální vztahy bez uzavření manželství nejsou v arabském světě vítány, oficiálně jsou dokonce zakázány. V případě předmanželských vztahů je tím na muže vyvíjen velký tlak a partner musí být velmi otevřený, svobodomyslný a pokrokový, aby byl schopen respektovat sebe a svoji přítelkyni. V těchto vztazích dochází k obrovským vnitřním konfliktům hlavně u mužů, i když svazek vyžaduje velkou míru tolerance a lásky od obou partnerů. Přirozeným vývojem je pak uzavření manželství. Pokud ale muž nepožádá ženu o ruku, znamená to, že nerespektuje jejich vztah a nebere ho vážně. 4. Pokud žena ví, že její partner chce manželstvím získat především vízum či trvalý pobyt v dané zemi, a akceptuje, že před uzavřením manželství nemají 48

dostatek času se dobře poznat, neměla by očekávat, že se ve vztahu objeví později láska. Muž se dokonce nebude cítit špatně, pokud je k ženě agresivní. Muž, který se žení kvůli získání víza či trvalého pobytu, není v očích arabské společnosti díky tomuto přístupu k manželství považován za dobrého člověka. Žena tedy nemůže očekávat, že muž později bude dobrým partnerem, naopak by měla počítat s nižší úrovní chování, tzn., že agresivní chování ve vztahu je pro něj spíš normou. 5. Když tedy žena podnikne všechny správné kroky k poznání manžela a jeho rodiny, oba se snaží milovat jeden druhého a  budují kvalitní manželství, žena by manželovi nikdy neměla v  hádkách vyhrožovat vyhoštěním ze země, a už vůbec ne za to, že například doma neuklidil. Omluva „byla jsem rozčílená“ je totálně neakceptovatelná. 6. Je dobré si uvědomit, že není obvyklé dělat věci, se kterými manžel nesouhlasí a  zároveň očekávat, že on bude její chování tolerovat. Je tedy lepší domluvit se předem nebo manželovi něco raději vůbec neříct, než vynucovat si věci silou nebo nerespektovat manželova rozhodnutí. Pro arabského muže je důležitý pocit, že on je hlavou rodiny. 7. V mentalitě české společnosti není problém na partnera křičet nebo ho kritizovat, ať už v soukromí či na veřejnosti. Je tolerováno i používání vulgarismů. V arabském světě je to ale jinak – smysl pro čest je na žebříčku hodnot velmi vysoko a jedná se o velmi citlivé téma. Pokud se tedy žena bude ke svému arabskému partnerovi chovat jako k Čechovi, může se setkat s agresí. 8. Pro Araba je velmi těžké a nepříjemné cítit se slabým nebo méně schopným než jeho manželka/partnerka. Ve své zemi je MUŽ, ale v nové zemi pobytu, např. v Česku, je přistěhovalcem, který se potýká s těžkostmi nového jazyka, sháněním práce a neschopností finančně zabezpečit rodinu. To v  něm pochopitelně vyvolává pocity frustrace, méněcennosti a  může to být důvod k jeho agresivnímu chování. Muž se stydí, že je závislý na své manželce, od dětství mu byl totiž vštěpován opačný model soužití. Žena by měla svého manžela podporovat a pomáhat mu postavit se na vlastní nohy, musí mu pomoci k jeho vlastní nezávislosti a ke schopnosti postarat se o rodinu, tzn., aby sám vydělával své vlastní peníze a mohl se tak opět cítit jako MUŽ. Pokud se žena chová k manželovi jako k dítěti, má nad ním kontrolu a nenechá ho „růst“ a navíc on je na ní finančně i jinak závislý, vede to jen k prohlubování mužovy deprese a agresivního chování k sobě i k ní.

49

9. Při uzavírání sňatků v arabské kultuře je muž obvykle starší než žena. Pokud se tedy muž ožení s výrazně starší ženou, zapříčiní to další vnitřní konflikt, kdy on bere manželství více jako sňatek z rozumu (víza, trvalý pobyt) než z lásky a to jej vede k tomu chovat se k ženě s neúctou a nerespektovat ji. 10. Muž, který pije alkohol nebo užívá jiné návykové látky, je všude na světě stejný. To, že je někdo muslim, tedy neznamená, že se bude chovat více či méně agresivně.

Doporučení pro zacházení s rodinou, kde je jeden z partnerů arabského původu: -

kontaktovat arabskou komunitu přes Arabesque, protože má početné vazby na jednice, kteří můžou ovlivnit arabského partnera/partnerku

-

kontaktovat Islámské centrum v Praze

-

kontaktovat ambasádu země, odtud partner přichází

-

kontaktovat občanské sdružení Inbáze Berkat, které má rovněž početné kontakty na Araby, kteří mohou s případem pomoci a fungovat jako prostředníci

-

používat stejný postup, jaký je v tomto případě běžný (bezpečí pro postiženého člena rodiny apod.)

ARABESQUE Eliášova 266/3 Praha 6 - Dejvice Tel.: +420 223 009 861, 777 787 337 Fax: +420 223 009 859 [email protected] www.arabstina.com www.arabic.cz

Islámská nadace v Praze - Pražská mešita Blatská 1491 198 00 Praha 9 - Kyje Tel.: 281 918 876 Fax: 281 917 414 E-mail: [email protected] 50

Informační kancelář a modlitebna v Praze Praha 1, Politických vězňů 14, vchod z Pasáže Jiřího Grossmanna, 1. patro Tel./fax: 224227903 E-mail: [email protected] Otevřeno denně od 12:00 do 22:00

Kancelář Občanského sdružení InBáze Berkat / sídlo komunitního centra InBáze Adresa: Legerova 50, Praha 2, 120 00 Pevná linka: (+420) 224 941 415, 739 037 343 Kontaktní e-mail: [email protected] [email protected]

51

Ing. Věra Roubalová Kotlánová, psycholožka

52

Propojení ženských multikulturních skupin a psychoterapie i v oblasti domácího násilí – o. s. InBáze Berkat Ing. Věra Roubalová Kotlánová, psycholožka

Výhodou Multikulturního centra InBáze Berkat je, že když přijde cizinec - příchozí, tak pod jednou střechou dostane nabídku mnoha služeb, přátelského prostředí a kontaktů. Pokud se ženy cítí osaměle či izolovaně, mohou navštěvovat multikulturní skupiny. Tyto skupiny jsou čtyři a  schází se každý týden. Je tu skupina otevřená, s hlídáním dětí, pak skupina pro těhotné a maminky s malými dětmi, dále intimnější skupina vedená migrantkou a poslední je Babí léto pro zralé ženy (i pro muže). Opakovaně jsem byla svědkem toho, jak byla žena, která se chovala zakřiknutě, přijata skupinou srdečně. Po čase se buď všem na skupině, nebo své nové kamarádce ze skupiny, svěřila například s domácím násilím. A poté přišla i ke mně na psychologické poradenství. Nebo ke mně chodila na psychoterapii žena, která se cítila osamělá, a  já jsem jí mohla doporučit účast na ženské multikulturní skupině. Tam často našla milé přijetí i potřebnou kamarádku. Abyste si mohli představit, jak taková skupina probíhá, ve zkratce popíši, jak například reagovaly ženy na skupině, když jsme probíraly téma domácího násilí. Probíhala tu velice zajímavá diskuse, z  níž cituji jen některé ukázky. Například jedna žena řekla: „Když mě bije, tak mě má rád“. Jiná: „U  nás doma bylo násilí běžné, přijde mi to normální“. Nebo: „V cizí zemi je život v manželství těžký, ale alespoň nám do manželství nemluví tchýně“. Jiná žena řekla, že má kamarádku, kterou muž bije a že ji pošle za mnou, když pro ně (pro příchozí) v InBázi Berkatu dělám psychoterapie bezplatně. V reakci na domácí násilí se ozval i tento názor: „Taky si to někdy dělám sama, měla bych držet svůj dlouhý jazyk za zuby“. Některé ženy, které se jindy velmi často zapojují, tentokrát naprosto mlčely. Asi bylo toto téma pro ně ohrožující nebo příliš intimní. Chtěla bych se v tomto příspěvku zmínit o dvou aspektech, které jsou důležité pro fenomén domácího násilí v  rodinách příchozích, žijících v  České repub53

lice. (Na konci článku uvádím kazuistiky z praxe, které má tvrzení dokládají. V kazuistikách jsem naprosto změnila reálie a smíchala několik příběhů dohromady. Vycházím z toho, že důvěra v psychoterapii je to nejdůležitější.) To, co podle mých zkušeností vede často až k domácímu násilí v těchto rodinách, je jejich stále se zhoršující sociální situace. Muž například nemůže sehnat práci, zároveň se zpřísňují zákony, které cizincům velmi ztěžují jejich životní podmínky. Jindy muž pracuje, ale žena je na něm plně závislá, je izolovaná, bez širší rodiny, na kterou je zvyklá a která by jí doma pomohla řešit případné domácí násilí. V muslimských rodinách se často ženy bojí jít na policii nebo se obrátit o pomoc na nevládní organizace - mají strach, že by při rozvodu přišly o  děti, jak je v této kultuře zvykem. Jindy mají ženy čelící domácímu násilí strach z toho, že zůstanou samy a sociální situaci nezvládnou. Dále, že rozpad rodiny bude u nich doma brán jako jejich ostuda. Setkala jsem se s tím, že ženám pomáhala modlitba a společenství, kamarádka. Pomáhají také možnosti nabízené v České republice, to je ubytování a další pomoc v azylových domech (tam však často naráží na to, že personál je sice velice ochotný, ale nezná jejich jazyk a kulturní zvyklosti). Velice složité je manželství smíšené, s odlišnými kulturními zvyklostmi. Když se k tomu všemu přidá dlouholetá napjatá sociální situace, tak je rodina často ohrožena domácím násilím (viz první kazuistika). Druhým aspektem je nedostatek prevence, hlavně včasné psychoterapie. Je to oblast, která je nedoceněná a nepodporovaná finančně. Například včasná dlouhodobá psychoterapeutická práce v azylových zařízeních pro uprchlíky by byla více než prospěšná. Zrovna tak u lidí, kteří u nás azyl získali. Přicházejí sem často traumatizovaní lidé, kteří trpí následky válek, mučení a podobně. Projevují se u nich posttraumatické stresové symptomy, se kterými je možno zavčas pracovat a předcházet tím následkům, jako je neklidný spánek, apatie až deprese, nebo naopak výbuchy zlosti a podobně. To vše může vést až k agresivnímu chování končícímu i domácím násilím (viz druhá kazuistika). Je potřeba, aby i ostatní příchozí měli možnost psychoterapie, aby se tak mohli v bezpečí svěřit. Já jim mohu při našich sezeních nabídnout, jak se řeší jejich problémy u nás, v evropském kontextu - a je na nich, aby se sami rozhodli, co je pro ně možné a  důležité. Pokud nemají možnost si s  pomocí terapie přijít na vlastní řešení situace, dostávají se do velkého stresu, jsou často nemocní, 54

depresivní a někdy mají i sebevražedné tendence. Toto vše se odráží v rodině a přenáší se neblaze i na další generace. Proto považuji z pohledu udržení dobrých rodinných vztahů příchozích žijících u nás za důležité, aby se nezhoršovaly jejich sociální podmínky a aby měli možnost docházet na bezplatné psychologické poradenství.

První kazuistika: Ljuba (Rusko) + Farid (Afghánistan ) Ljuba šla za svou láskou, nedala na rady rodiny, provdala se za Farida. Pracovala, pak přišly děti. Manžel jí nedával peníze, když mu něco řekla, tak ji bil. Období, kdy chtěla odejít, střídalo období udobřování se. Po přestěhování do Čech začal Farid pracovat v baru. Když Ljuba poslala peníze své nemocné matce do Ruska, zbil ji do krve. Neřekla to policii, protože se bála, že ji pošlou z Čech domů a přijde tak o děti. Farid ale posílal domů peníze svým příbuzným. V dalším pokoji jejich bytu bydlel Faridův bratr a Ljuba posluhovala oběma. Farid ji ponižoval, říkal, že ona není nic, že je prostitutka. Ljuba přitom nechtěla, aby jejich syn převzal podobné zvyklosti v chování k ženám. Nejhorší bylo, když Farid přišel o práci. To byl pak ve velikém stresu a násilí na své ženě ještě vystupňoval. Navíc jí nedával vůbec žádné peníze. Ljuba přišla do terapie a byla naprosto bezradná. Mimo jiné jsem ji seznámila s možnostmi, které podle našich zákonů v České republice má. Řekla jsem jí o možnosti jít s dětmi do azylového domu či jinak se ochránit. Ljuba potřebovala čas, až po delší době se sama rozhodla, že manželovi otevřeně řekne, že když jí nedá peníze na jídlo, odejde a bude hledat štěstí jinde. Řekla mu, že může jít do azylového domu, že bude pracovat a pokud ji bude bít, tak že to oznámí na policii. Farid se zalekl, poprvé jí vyslechl. Něco se změnilo, hlavně v  ní. V  této její životní fázi jí velmi pomohly kamarádky z letního pobytu v Rakovicích, kam ženské skupiny našeho centra každoročně pravidelně jezdí. Ljuba postupně začala získávat sebedůvěru. Důležité bylo, aby mohla nějak řešit svoji závislost na muži, svoji sociální situaci. Potřebovala však svoje tempo a ke svým rozhodnutím docházet postupně za podpory okolí.

Druhá kazuistika: Inguška Ajsat Ajsat je krásná mladá žena se třemi dětmi, která mi v terapii vypráví, že za války přišla o dva bratry a zemřela jí i maminka – je tady sama. Vypráví i o tom, jak byl její muž dříve, ve vlasti, jiný, hodný. Staral se o rodinu, vždy měl respekt. Za 55

války jej zajali ruští vojáci a mučili jej. Ajsat ho s pomocí příbuzných ze zajetí vykoupila. Vrátil se však jiný člověk. Byl velmi podrážděný, křičel ze spaní, ztratil energii. Po zraněních měl velké bolesti zad a hlavy. Při nekonečném čekání na azyl v  uprchlickém táboře, kdy si připadal nepotřebný, začal pít a  být agresivní. Agresivita se stupňovala, bil ženu i před dětmi, děti se ho bály. Rodina potom odešla z tábora do soukromí - Ajsat byla silná, vše zvládala, ale on, vždy když se napil, jí surově mlátil. Nakonec ji s otřesem mozku odvezli do nemocnice a ona se, za pomoci nevládní organizace, dostala do azylového domu. Tam se k ní chovali dobře. Konečně po dlouhých létech dostala humanitární azyl, ale byla na vše sama. Velice jí chyběla její rodina, bratři a hlavně maminka, připadala si velmi opuštěná a byla stále nemocná, měla velké potíže se zády. Snažila se chodit vzpřímeně a působit jako silná žena, ale v terapii se svěřovala s tím, že už nemá sílu. A že pořád někde prosí o peníze, což je to pro ni velmi ponižující. Mluvila také o tom, že doma v Ingušsku by se jí zastali její další bratři a muž by se k ní nemohl takto násilně chovat. Mluvila i o tom, že jako muslimka si nemůže vzít život, ale že na to myslí. Měla velkou potřebu se se vším svěřit, potřebovala podporu a oporu. O  to jsme se při terapiích snažily. Potřebovala ale také přátelství, které by jí napomohlo dostat se z izolace. V našem centru InBáze Berkat jsme se snažili jí sociálně pomoci. Začala také chodit na ženské multikulturní skupiny, kde se cítila lépe a našla si tam i dobrou kamarádku.

56

57

Mgr. Barbora Machová, soc. pracovnice, Centrum pro integraci cizinců o.s.

58

Domácí násilí u cizinců - skrývaný problém? Zkušenosti Centra pro integraci cizinců ze sociálního poradenství migrantům Mgr. Barbora Machová, soc. pracovnice, Centrum pro integraci cizinců o.s. Centrum pro integraci cizinců (CIC) je nevládní nezisková organizace poskytující služby migrantům, tedy azylantům a cizincům s legálním pobytem na území ČR. Hlavní oblasti naší práce jsou: sociální poradenství – registrovaná služba odborného sociálního poradenství, pracovní poradenství – specializovaná část sociálního poradenství zaměřená na pomoc klientovi s hledáním práce, a (podle možností projektů aktuálně realizovaných v pracovním poradenství) také hrazení kvalifikačních kurzů vzdělávání – především vývoj a pořádání nízkoprahových kurzů češtiny (koncept základních otevřených kurzů zaměřených na komunikaci) a dalších specializovanějších kurzů češtiny. Sociální poradenství pracuje s klienty ze všech krajů Čech (mimo Moravy), intenzivněji působí v Praze a Středočeském kraji, kde má CIC pravidelné poradny v Kolíně a Mladé Boleslavi, podle možností pracovníci pomáhají klientům i v terénu. V sociálním a pracovním poradenství bylo v roce 2010 poskytnuto celkem 2365 konzultací, ve službě pracuje celkem 8 sociálních pracovníků (na 6 úvazků). Kurzy češtiny CIC v současné době probíhají na 5 místech v Praze a 5 městech ve Středočeském kraji. Klienty sociálního poradenství CIC jsou migranti s různými typy pobytu – nejčastěji azyl, trvalý nebo dlouhodobý pobyt, v  posledních letech ale přibývají klienti s doplňkovou ochranou a se statutem rodinného příslušníka občana EU i samotní občané EU. Nejčastější témata, s kterými se klienti na službu obracejí, jsou jednoznačně pobytové záležitosti a práce. Dalšími častými tématy jsou vzdělávání, zdravotní pojištění a zdravotní péče, sociální dávky, finanční potíže, bydlení nebo získání českého občanství. S tématem domácího násilí se v našem sociálním poradenství setkáváme velmi málo (orientačně, toto téma identifikujeme za dosavadní letošní rok u 3 klientek).

59

Domácí násilí Přímá zakázka na řešení problému domácího násilí je u nás výjimečná, a pokud přijde, je CIC brán jako „technický servis“ k problémům souvisejícím se statutem cizince, přičemž klientka současně řeší svou situaci s jinými institucemi. Příkladem může být klientka, spolupracující s orgánem sociálně-právní ochrany dítěte (OSPOD), které manžel sebral všechny osobní doklady, ona po výhrůžkách manželem odešla s dítětem z bytu ke kamarádce a svou situaci chybně nahlásila na Odboru azylové a  migrační politiky (OAMP) Ministerstva vnitra ČR jako změnu adresy, přičemž pro zadání změny adresy neměla potřebné podklady. Obávala se, že zůstane zcela bez dokladů, ale situaci se podařilo celkem jednoduše vyřešit vysvětlením na OAMP, stornováním původního zadání a  žádostí o prostý duplikát průkazu bez potřeby podkladů, které by klientka ve své situaci nedokázala dodat ani k původní, ani k nové dočasné adrese. Častěji téma domácího násilí nebo vztahových problémů v  rodině vyplyne postupně během práce s dlouhodobějšími klientkami. Máme například klientku, která vstoupila do projektu pracovního poradenství a otevřela toto téma až při společném pátrání po tom, proč se jí dlouhodobě nedaří najít práci. Podle našich zkušeností ženy, které jsou v rizikovém vztahu nebo jsou vystaveny domácímu násilí, promýšlejí v poradenství především tyto otázky: • možnosti udržení pobytového statusu při odchodu ze vztahu a rizika, která v tom ženě hrozí. Rizika jsou částečně skutečná, částečně však mají klientky nereálné, nesprávné informace a  apriorní obavy z  jednání s  OAMP. Např. rozvod neznamená nutně zrušení pobytu, pokračování pobytu lze založit i na základě vztahu s dětmi apod.; • jak postupovat při rozvodu – informace o rozvodovém řízení, pomoc se sepisováním návrhů k soudu, zjišťování místní příslušnosti soudu; • obavy o  doklady – průkazy povolení k  pobytu, cestovní pas. Zadržování dokladů je účinná hrozba, protože ty si cizinci vyřizují velmi obtížně a v krizové situaci nebo při nespolupráci manžela si je žena prakticky nemůže vyřídit sama, bez osobních dokladů pak žena přestupuje zákon a znemožňuje jí to jednat samostatně s úřady; • obavy, že partner bude bránit možnosti cestování dětí (v případě, že s nimi chce žena odcestovat sama) a obavy z hrozby odvozu dětí partnerem do ciziny; • možnosti pomoci s ubytováním, možnosti finanční pomoci, kontakty na další organizace, které mohou pomoci; • jak partner může / nemůže zjistit místo pobytu ženy. 60

Práce sociálního pracovníka při práci s klientkami s tématem domácího násilí se odvíjí od toho, zda jde o  krátkodobé poradenství nebo dlouhodobou spolupráci s klientkou, kterou dobře známe. Uvědomujeme si své odborné limity – neposkytujeme psychologické poradenství, a ani ve všech právních aspektech řešení domácího násilí se neorientujeme tak dobře, abychom si mysleli, že právě my jsme v této situaci pro klientky nejlepší službou. Nemáme stanovenou roli v systému sociálně-právní ochrany dětí. Proto pokud je situace akutní a pokud žena situaci aktuálně chce řešit, pak se snažíme klientkám doporučovat specializované služby – v Praze nejčastěji služby Intervenčního centra nebo sociální poradnu Acorus s návazností na možnost azylového domu. Klientky-cizinky se však na nás, a  předpokládám, že i  na jiné organizace pomáhající migrantům, obracejí s představou, že do jiných služeb „nepatří“, že služba pro migranty jim pomůže ve všech problémech. Naši sociální pracovníci pomáhají klientkám promýšlet si svou situaci a rozhodovat se, co dál: • informují o možnostech, které klientka má, o pravidlech a důsledcích situace pro pobytový status, informují o systému pomoci obětem domácího násilí v ČR; • obecněji představují klientce společenský kontext v  tomto tématu: přístup české společnosti k  rolím muže a  ženy v  rodině, pohled na nepřijatelnost domácího násilí, práva jednotlivce; • v rozhovoru otevírají představy klientky o tom, že situaci může řešit, společně plánují postup a prozkoumávají rizika, kterých se klientka bojí; • po dohodě s klientkou kontaktují jiné instituce. S  několika klientkami máme nebo jsme měli specifický vztah dlouhodobého provázení situací, kdy byl vytvořen dlouhodobý vztah důvěry klientky se sociálním pracovníkem a klientka se nechtěla obrátit na jinou instituci – v takovém případě je třeba „unést“ a respektovat to, že klientka setrvává ve vztahu a svou situaci, z našeho pohledu třeba nepochopitelně, neřeší. V naší práci se s domácím násilím setkáváme nejčastěji u žen ze zemí bývalého SSSR, ze smíšených manželství s občanem ČR, které mají tzv. přechodný pobyt rodinného příslušníka občana EU, anebo u žen z párů z blízkých zemí EU (Slovensko, Polsko). Zpravidla jsou to tedy ženy, které se dobře dorozumí česky, popř. rusky, a mají zde legální pobyt. Ještě zaznamenáváme jednu skupinu klientů, u kterých se toto téma přímo nevyskytuje, ale vidíme u nich rizika vývoje vztahu do budoucna. Jsou to páry mla61

dých žen – občanek ČR s  partnery ze vzdálenějších zemí, typicky ze severní Afriky. Tyto páry vídáme u nás v poradně v počáteční fázi vztahu, kdy partner často teprve čeká na vyřízení pobytu a je nejisté, jak dlouho to bude trvat, partnerka za něj hledá pomoc s dikcí „on potřebuje pracovat, on se chce naučit česky“ a on sám se nijak nezapojuje a o svých zájmech nic neříká. Pokud se poté u nich vyskytnou problémy, žena hledá již pomoc jinde.

Všeobecné závěry Tento výčet vychází z našich zkušeností, svědčí tedy spíše o tom, kdo se na naši poradnu obrátí individuálně. CIC si nemapuje situaci mezi různými komunitami migrantů a nemáme přehled o tom, jaká je situace tam, kde jsou migranti více odtrženi od českého prostředí. Výčet tedy rozhodně nezahrnuje všechny migranty. Přes tato omezení vlastními zkušenostmi je myslím možné zevšeobecnit, jaké jsou faktory specifické pro migranty v situaci domácího násilí, které nám pomohou uvědomit si, v čem je to u nich „jiné“ a v čem je řešení komplikovanější: 1. závislost na násilném partnerovi z důvodu pobytového statusu. Ať již jde o obavy reálné nebo ne (v některých případech i při rozvodu lze pobytový status ponechat nebo při určité době trvání manželství před rozvodem poté přejít na jiný typ pobytu), je toto významný moment. I pokud je možné pro pokračování pobytu najít řešení, např požádat o změnu, žadatel/ka musí vždy dokládat řadu přesně stanovených náležitostí ohledně bydlení a finančního zajištění, bez nichž nemůže být žádost vyřízena. Tím žena opět závisí na spolupráci manžela, nebo si samostatné vyřízení těchto náležitostí neumí ani představit. Násilní partneři jsou si tohoto velmi dobře vědomi a  využívají tyto komplikace k výhrůžkám a udržování ženy v obavách. 2. životní očekávání – vzorce chování a  představy o  rolích muže a  ženy ve vztahu, o přijatelnosti násilí, které si migranti nesou ze země původu. Tyto představy mohou být dost odlišné i  u  migrantů z  relativně blízkých zemí, a netroufám si rozebírat, do jaké míry jde o odlišnosti dané různými kulturami a do jaké míry jsou individuální. 3. Ve smíšených manželstvích pozorujeme možný nerovnovážný stav rozložení sil ve vztahu, který může být z obou stran založen na kalkulu – vyhledání partnerky na „nižší úrovni“, kterou bude možno stále kritizovat, a na druhé straně u ženy dojem, že nerovnováha je v pořádku a že si to zaslouží, protože je to její vlastní volbou „na oplátku“ za život v lepší zemi. 62

4. U úplných rodin cizinců hraje roli celkový stres z života v cizím prostředí. Život v cizím prostředí má za následek úzce semknuté rodiny, které čelí okolí společně. Problémy v rodině jsou dlouho neřešeny, a pokud jednotlivec z rodiny cítí, že je musí řešit, je velmi obtížné vystoupit z této izolace. Žena může mít pocit, že tím ohrožuje rodinu jako celek a své děti, a že se staví proti „svým vlastním“ lidem – přitom jediným, které kolem sebe má. 5. Všichni migranti při řešení jakýchkoli záležitostí mají určitou míru obav z  jednání s  úřady, mají opakované zkušenosti s  neporozuměním nebo nevstřícností pracovníků, ženy často nemají zkušenost vlastního samostatného jednání s úřady nebo organizacemi. 6. Většina migrantů zde žije bez finančních rezerv, migranti mívají sice někdy vyšší příjmy, ale také vysoké životní náklady. Ženy jsou finančně závislé na rodině, nemají zdroje pro začátek samostatného fungování při odchodu ze vztahu. 7. Typický je malý okruh přátel a podpůrných vztahů mimo rodinu a mimo spřátelené rodiny z téže země – takto blízké okolí může sice ženu podpořit a pokusit se korigovat jednání muže, ale také může zaujmout stanovisko, že jednání muže je v pořádku, a tedy působit proti změně, přemlouvat k zachování vztahu. V takovém případě žena nemá přátele, kteří by jí mohli pomoci. 8. Migranti nemají plný přehled o společenském systému v ČR, o právech a povinnostech jednotlivců a o tom, že se vztahují i na ně jako na cizince. S výjimkou poradenských služeb pro migranty nemají informace o organizacích a službách, které by mohli využívat. Některé z těchto faktorů můžeme my jako pracovníci pomáhajících organizací ovlivnit – zvyšovat mezi migranty informovanost o přístupu české společnosti k domácímu násilí, o právech a povinnostech, o trestnosti násilí, o možnostech řešení situace domácího násilí. Jiné faktory jsou spíše signálem pro nás pracovníky, co vše brát v úvahu při práci s klienty, které momenty mohou ovlivňovat a zdánlivě blokovat jejich rozhodování. Jak už bylo řečeno, migranti mají malý přehled o  službách a  možnostech pomoci. Migranti, zejména cizinci s tzv. dlouhodobým pobytem, často neví, že mohou využívat sociální služby. Podle zákona o sociálních službách jsou přitom tzv. služby sociální prevence dostupné všem cizincům s legálním pobytem. Mezi tyto služby patří jak poradenství, tak azylové domy pro matky s dětmi, pro osoby ohrožené domácím násilím, krizová lůžka. Na tyto služby můžeme 63

migranty v případě potřeby nasměrovat my. Setkáváme se ovšem v práci s potíží v reálném přístupu k těmto službám u našich klientů: jednak velký počet migrantů se pohybuje v Praze, kde je nedostatek pobytových služeb a přetlak potřeby uživatelů, a dále služby zpravidla mají stanovenou podmínku dorozumění se česky, aby mohly naplňovat svá vlastní pravidla individuální práce s klientkou. Možné další služby, např. rodinné poradny, migranti podle našeho názoru rovněž nevyužívají. Významným momentem v práci s migranty na čemkoli – a s tématem domácího násilí tím spíše – je jazykové dorozumění / jazyková bariéra. U  těch migrantek, které se samy nedorozumí česky, jazyková bariéra významně snižuje možnost klientky vyhledat pomoc a svou situaci sdělit a poradensky řešit. Běžné strategie, které pro kontakt s  českými úřady migranti používají, nejsou mnoho platné, pravidlem je, že tito cizinci si vyřizují své záležitosti v doprovodu manžela, který vystupuje za manželku, nebo za ženu hovoří její starší děti. I částečné dorozumění, kdy s klientkou je možno se na běžných věcech domluvit česky nebo jiným jazykem, je v poradenství v tomto citlivém tématu nedostatečné, pracovník nemusí plně porozumět, sám pak neví, čemu a jak klientka porozuměla, jaký efekt konzultace má. Někdy u migrantů, kteří nemluví dobře česky, pozorujeme naopak, že jazykovou bariéru využívají a domníváme se, že rozumějí více. Je to navyklá strategie, jak se vyhnout komunikaci v nepříznivé situaci nebo při obavě, že mluvením česky něco pokazí. Tím však mohou migranti také sami sobě uškodit, kdy se nepokusí něco říci v situaci, kde se řešení na místě uzavírá. Nedávno jsme například řešili situaci, kdy byla přivolána hlídka policie do podnikové ubytovny, kde běhala cizinka nahá s nožem, policisté jí nůž vzali, domluvili, zjistili, že už nikoho neohrožuje, a  odjeli. Druhý den firma okamžitě ženu propustila z práce a teprve potom se z ubytovny obrátili na nás s tím, abychom ženě pomohli, protože měli dojem, že se jí před incidentem s nožem „něco přihodilo“. Žena vypadala na první pohled v psychické krizi, zařídili jsme psychiatrickou léčbu a zjistilo se, že šlo o stresovou reakci s psychotickými projevy. Popsala nám pak situaci: „když jsem viděla policisty, říkala jsem – nerozumím, dobrý, dobrý“. Tento příklad, ačkoliv z jiné problematiky, ilustruje, že je vhodné myslet na možnost, že cizinec se sám v určitý moment nevyjádří třeba z důvodu studu, vyhýbání se komunikaci, a i přesto může potřebovat pomoc. V tomto konkrétním případě, pokud by se klientka vyjádřila nebo by policisté rozpoznali její projevy, mohla být léčba zahájena ihned a klientku by mezitím nepropustili z práce. 64

Jazykovou bariéru je možno překonat pouze pomocí tlumočníků. V naší službě jsme schopni zajistit tlumočení po telefonu nebo osobně do několika jazyků, ovšem vzhledem k omezeným finančním zdrojům to využíváme pouze ve vážných případech. V  systému úřadů není celkově nastaven koncept dostupnosti tlumočení ve všech situacích – obecně úřady považují za vlastní problém migrantů, aby se dokázali s úřadem domluvit. Jsou však stanovené procesy, např. u soudních jednání, kdy je naopak státní orgán povinen tlumočení zajistit.

65

Mgr. Jindřiška Krpálková, ADCH Praha, Projekt Magdala

66

Projekt Magdala, Arcidiecézní charita Praha Mgr. Jindřiška Krpálková, ADCH Praha, Projekt Magdala

Od roku 2002 se Projekt Magdala zabývá intenzivně problematikami domácího násilí a obchodu s lidmi, hledá způsoby a možnosti, jak účinně pomáhat těm, kdo násilí přežili, jak ovlivňovat veřejné mínění a legislativu, jak ochránit před násilím děti, jak se podílet na preventivních aktivitách, jak podpořit integraci cizinců, kteří do ČR přijeli za lepším životem. Domácí násilí a obchod s lidmi, i když se to na první pohled nemusí tak jevit, má společné rysy. Je to především v obou případech patologická, vypočítavá, systematická snaha jednoho člověka (osoby násilné) zcela zbavit svobodné vůle druhého člověka (osobu ohroženou), učinit ho bezmocným, plně závislým na násilné osobě, a to prostřednictvím psychického, ale také někdy fyzického (i brutálního, případně sexuálního) násilí. V  případech obchodování s  lidmi jde sice o  zločinné působení organizované skupiny, ta však často ale svůj vliv uplatňuje také taktikou vytváření vynucené závislosti obchodovaných osob na jedné osobě. Tak tomu je především v případě žen/cizinek obchodovaných v ČR za účelem vykořisťování v sexuálním průmyslu. Erotický klub nebo obydlí kuplířů s ženami v prostituci funguje totiž na principech jakési patologické rodiny. Kuplíř je velice často manžel nebo partner ženy, kterou prodal, prodává, nutí k prostituci. Zvláštní skupinou, které Projekt Magdala věnuje zvýšenou pozornost, jsou rodiny cizinců, kde dochází k domácímu násilí. Podle našich zkušeností násilí v rodinách cizinců může eskalovat v extrémních podmínkách, které jsou vyvolány cizím prostředím, nedostatkem financí, neznalostí české společnosti a kultury, neznalostí právního systému, neschopností komunikovat v odlišném prostředí včetně neznalosti českého jazyka. Projekt Magdala pracuje jako Poradna Magdala a v rámci své koordinační činnosti propojuje Linkou Magdala celou rozsáhlou síť poraden, azylových domů, terénních a krizových služeb v rámci Charity v České republice.

Projekt Magdala: • Poskytuje pomoc ženám, mužům a jejich dětem ohroženým násilím. 67

• Nabízí sociální, právní, psychologické a pedagogické poradenství jednotlivcům a rodinám. Péči poskytuje ve formě okamžité intervence i dlouhodobé spolupráce. • Poradna Magdala má nástroje a možnosti velmi rychle umístit ohrožené osoby do bezpečného a utajeného prostředí. • Cílem služby je pomoci klientům a klientkám zařadit se zpět do společnosti a žít nový spokojený život v bezpečí. • Podílí se na prevenci sociálně škodlivých jevů svou osvětovou činností. • V rámci projektu pracuje telefonická linka Magdala, na kterou je možné se kdykoliv obrátit o pomoc na čísle 737 234 078. Projekt Magdala je zapojen do Koordony, do Výboru pro prevenci domácího násilí Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů při MPSV, je napojen na mezinárodní tělesa zabývající se danými problematikami jako EWL, Coatnet, CCME a  další. Projekt Magdala je financován z  více zdrojů, formou státních dotací, EUF, AGIS a darů dalších donátorů.

Případová studie „Když se manželkou stane dívka z jiného kontinentu a do hry vstoupí násilí” (Jména a okolnosti jsou změněny, podobnost s některými jinými kauzami je čistě náhodná…)

Ohrožená osoba Země původu: ostrov v Indickém oceánu Věk: nyní 24let (v době seznámení 21 let) Vzdělání: střední, velmi dobrá znalost angličtiny Stav: vdaná Děti: 1 syn Josef, nyní 3 roky Vyznání: členka Římsko-katolické církve Způsob seznámení s násilnou osobou: internet

Násilná osoba Země původu: ČR Věk: 48 let 68

Vzdělání: VŠ, právník Stav: rozvedený (první žena pocházela z bývalého Sov. svazu, i zde probíhalo 5 let DN) Děti: 1. syn Aleš, 13 let, svěřen do péče otce. 2. syn Josef, narozen matce Miriam Vyznání: člen Římsko-katolické církve

Příběh začíná Miriam není spokojená s chudobnými poměry v domovské zemi. Hledá seznámení s někým z „bohaté a kultivované Evropy“. Prostřednictvím seznamky po internetu se seznámí s  Milanem. Vyměňují si dopisy, fotografie, zamilují se, plánují společný život. Milan bydlí v rodinném domě, má zahradu, prostředí je malebné. ČR se jeví jako krásná vysněná země, Milan jako pravý „princ“. Miriam přiletí do ČR, svatba, těhotenství.

Příběh se komplikuje Milan je pravý kavalír. Všechno zajišťuje, zařizuje, doklady i veškeré písemnosti týkající se Miriam má u sebe zamčené. Není potřeba, aby se Miriam učila česky. Je zbytečné, aby ji někdo znal. Oni dva si vystačí. Nesmí se stýkat s Milanovou matkou. Pokud jdou do kostela, jde Milan vždy s ní, navozuje situace tak, aby co nejméně přišla do styku s lidmi. Miriam dostává na starost dům, zahradu, péči o Aleše. Finance, nákupy, veškerá organizace chodu rodiny – to vše je záležitostí Milana, do toho Miriam nemá co mluvit. Miriam je tu na práci podle příkazů. Vařit, uklízet, prát, pracovat na zahradě, sex s manželem – vše přesně dle příkazů. Miriam musí mít na sobě STÁLE šátek, a celé její tělo musí být důkladně zahaleno. Její nádherné tmavé dlouhé vlasy musí být vždy zakryty. Milan tedy nastavuje všechna pravidla: Já jsem Tvůj pán a velitel, Ty mě musíš na slovo poslouchat, beze mne nikam nepůjdeš. Budeš dělat POUZE to, co Ti nařídím. Jakoukoli neposlušnost TRESTÁM.

Po porodu V porodnici, u lékaře, na cizinecké policii, na úřadech: Milan asistuje jako překladatel, řádný starostlivý otec, všem vysvětluje, že Miriam je z ostrova – z pralesa, v ničem se nevyzná, je neschopná, oba chtějí, aby vše řešil, u všeho byl. 69

Milan přitvrzuje. Objevily se i tělesné tresty. Urážky, výhrůžky. Zákaz kontaktovat její rodinu. Přidělil jí jiný pokoj s odůvodněním, že ho ruší pláč dítěte. Poté jí ale dítě na noc někdy odebral, jindy svěřil. Milan jí oznámil, že do domu přijde ještě jedna žena z Asie, údajně, aby Miriam pomohla s domácností. Miriam ale pochopila, že to má přijít další manželka.

Miriam vypráví Tolik jsem si přála mu vyhovět, abychom se dohodli, byli šťastni. Chtěla jsem být manželkou, podílet se na rozhodování, na výchově syna, vlastně obou dětí. Čím víc jsem se snažila vyhovět, tím horší všechno bylo. Nechci a nemohu být otrokyní. Aleš je můj spojenec, ale oba trpíme ponižováním, nadávkami, tresty. Nemohla bych žít v manželství, kde je více žen. Chtěla jsem se učit česky, chtěla jsem pracovat, začlenit se do české společnosti, mít přátele…

Krize Milan přišel nečekaně domů a nalezl Miriam na zahradě bez šátku. Krutě ji zbil, povalil na zem, stál jí nohou na zádech a nožem jí uřezal vlasy. Při první příležitosti vzala 5ti měsíčního syna, vyhledala pomoc jednoho mladíka z kostela, o kterém věděla, že umí anglicky, a ujela do Prahy, kde se uchýlila na ambasádu své země. Ambasáda ji předala Projektu Magdala.

Před vyvrcholením konfliktu Všichni, kdo se s touto rodinou setkali, vycházeli z naprosto mylných předpokladů: • Miriam nosí šátek – je muslimka. Je pro ni normální, že je podřízená svému muži. • Miriam je z  pralesa – nechápe naší kulturu. Nedokáže se postarat o  dítě v souladu s našimi kulturními představami. • Miriam neumí žádnou normální řeč – je tedy pochopitelné, že s lidmi nekomunikuje. • Miriam je zkrátka ve všem neschopná a nemožná, ó jak je její muž skvělý a obětavý. 70

Nikoho nenapadlo, že by mohla umět anglicky – ostatně většina Čechů anglicky neumí, tak jak by to mohla umět dívka z  pralesa. Nikoho nenapadlo, že jsou věci možná jinak. Nikoho nezarazilo, že nikdy nepotkali Miriam samotnou, bez jejího Milana. Když se konflikt této rodiny začal řešit, bylo těžké i  pro některé zúčastněné profesionály se podívat na věci jinýma očima (OSPOD, Policie, lékařka, soud)…

Při řešení konfliktu Milan jako právník dobře znal právní prostředí v  ČR a dovedl svých znalostí i svého postavení právníka využít. Policie, lékařka, soud, všichni zúčastnění – ještě dlouho vycházeli ze svých předchozích úsudků o  Miriam. Jen tak se mohlo stát, že policie odebrala Miriam syna Josefa a předala jej Milanovi. Byl jí předložen k podpisu dokument v češtině a nebyl jí přeložen. Soudce také uvěřil historce o  tom, že Miriam hodlá unést dítě do své země a nedokáže se o ně sama postarat, sám Miriam k soudu nepředvolal, nevyslechl a vydal předběžné opatření o svěření syna otci a opět si nikdo nedělal starosti s tím, zda Miriam vůbec o situaci ví a zda rozumí českému textu. Všem stačilo ujištění Milana, že manželce vysvětlí, jak věci jsou. Naše organizace zajistila klientce v souladu s jejími potřebami utajený pobyt, psychosociální, zdravotní, finanční pomoc a  provázení, právní zastoupení při rozvodovém řízení a v řízení o svěření dítěte do péče – Miriam si dokázala zformulovat, co potřebuje, dokázala bojovat o svá práva. Klientka si v průběhu roku a půl pobytového programu ve specializované pomáhající organizaci vyřešila: • • • • • • • •

Svěření syna do její péče. Úpravu styku otce s dítětem. Dávky státní sociální podpory a hmotné nouze, rodičovský příspěvek. Naučila se poměrně dobře česky. Našla si na pár hodin v týdnu práci. Začlenila se do společnosti s pomocí přátel z mateřského centra a farnosti. Navázala přátelské vztahy. Osvojila si komunikaci s lékařkou syna Josefa, který má drobnou vrozenou vadu. • Posílila své sebevědomí a postavila se zpátky na vlastní nohy. 71

V průběhu soudního líčení o svěření dítěte do péče díky vlivu profesionálů, kteří se zabývají přímo fenoménem domácího násilí a především právnímu zastoupení, které pro Miriam zajistila naše organizace, došlo k nápravě věcí – Miriam dostala pro soudní jednání tlumočníka a soud posoudil všechny okolnosti, konečně vyslechl Miriam a vzal v úvahu důkazy a svědectví svědků. Vyšlo dokonce najevo, že již první manželka zažívala ze strany manžela násilí a že syn Aleš byl svěřen otci v důsledku účinné Milanovy manipulace a oslabení matky, která, podobně jako Miriam, byla v ČR cizinkou. Na rozdíl od Miriam neměla sílu obrátit se někam o pomoc.

Happyend ??????????? Po dvou letech samostatného života se Miriam vrátila k  manželovi. Pro ni je důležité udržet rodinu. S  manželem si domluvili pravidla hry. Jak sama říká, není to ten růžový šťastný život, o kterém snila a Milan už nikdy nebude tím jejím princem z pohádky. Ale - Miriam se podílí na rozhodování a má svůj vliv na chod rodiny. Žádná další žena se už v rodině nevyskytuje, na tom si Miriam trvá (ostatně dotyčná po pár měsících života s Milanem také utekla). Miriam vychovává svého syna Josefa a  pečuje i o Aleše. Aleš se smí v  klidu pravidelně setkávat se svou vlastní matkou. Oba synové mají zázemí a finanční zabezpečení. Miriam mluví plynule česky, má své zájmy, svou práci, už nikdy nebude v izolaci. Miriam má své přátele a už ví, kam se obrátit o pomoc, jak svou situaci řešit. Šátek už nenosí, zase má své krásné dlouhé vlasy. Milan poznal, že se Miriam dovede účinně bránit… Možná se konečně učí být manželem a otcem… Kdo ví???

72

73

Mgr. Ludmila Bobysudová, OPU

74

Organizace pro pomoc uprchlíkům a domácí násilí Mgr. Ludmila Bobysudová, OPU

Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) poskytuje cizincům se všemi typy pobytů v ČR následující služby:

Sociální poradenství • vzdělávání (uznávání diplomů, asistence při hledání školy, vyhledávání vzdělávacích kurzů apod.) • sociální zabezpečení • zaměstnanost (možnosti legálního zaměstnání, sepisování CV, v  případě dlouhodobé spolupráce vyhledávání zaměstnání apod.) • zdravotní péče (možnosti zdravotního pojištění, vyhledávání lékaře, apod.) • změna rodinné situace (narození dítěte, uzavření manželství apod.) • bydlení (informace o trhu s byty, v případě dlouhodobé spolupráce pomoc s vyhledáváním bydlení) • informace o životě v ČR • po dohodě s  pracovníky z  OPU možnost doprovodu na úřady instituce (školy, úřad práce, živnostenský úřad, zdravotní pojišťovny apod.)

Právní poradenství • poradenství v oblasti zákona o pobytu cizinců • poradenství v oblasti zákona o azylu • poradenství v oblasti zákona o občanství a doplňkově dalších právních norem (pracovní právo, zákon o rodině apod.) Informace a jednodušší právní podání poskytujeme v rámci jedné konzultace, při složitějších případech spolupracujeme s klienty dlouhodobě. Klientům sepisujeme jednotlivé žádosti, případná odvolání a žaloby. Pomáháme klientům také s komunikací se soudy, správními orgány a cizineckou policií. Některé konzul75

tace probíhají po telefonu či emailu. V  případě potřeby jsme schopni zajistit i tlumočníky z různých jazyků. V nejzávažnějších případech si od klientů bereme plnou moc na zastupování. Můžete nás najít ve čtyřech městech ČR: Praha (právní poradenství pouze na základě objednání) Kovářská 4, Praha 9, 190 00 Tel: 284 683 545, 284 683 714 Mail: [email protected] Brno Leitnerova 9, Brno tel./fax: +420 543 210 443 mobil: +420 731 928 388 e-mail: [email protected] Plzeň Sady Pětatřicátníků 48/33 301 00 Plzeň Tel: +420 377 222 098 Mob: +420 604 809 165 E-mail: [email protected] České Budějovice (zde nepůsobí právník stabilně, pouze dojíždí) Žižkova třída 1 370 01 České Budějovice tel.: +420 387 747 281 mobil: +420 608 802 633 e-mail: [email protected] Co se týče pomoci obětem domácího násilí, můžeme nabídnout následující služby: • Vyhledání azylového bydlení • Informování o  možnostech čerpání prostředků z  dávkového systému, asistenci na úřadě • Asistenci na úřadech (vyřizování duplikátů dokladů atd.)

76

• Informaci o řešení možnosti legalizace pobytu, udržení pobytu apod. • Tlumočnické služby

Největší problémy, se kterými se potkáváme v tematice domácího násilí: • Malá kapacita krizových lůžek • Minimální dostupnost služeb pro cizince bez pobytu či pro cizince bez přístupu k sociálním dávkám (např. ubytování v azylových domech bývá často vázáno na možnost platit pobyt z  vlastních prostředků nebo ze sociálních dávek) • Strach cizinců/cizinek z osamění, z vyloučení z komunity • Nedostatek informací cizinců o tom, za jakých podmínek je možné zrušení pobytu

Příběh z praxe Do OPU zavolala dlouhodobá klientka organizace, cizinka z Ukrajiny, že jí její manžel, český státní občan, se kterým má syna, fyzicky napadá, nadává jí, zamyká ji doma a nedovolí jí nikam chodit. Klientka byla po telefonu značně rozrušená, využila chvíle, kdy manžel nebyl doma a neodpojil telefon. Chce od manžela odejít. Manžel jí vyhrožuje ztrátou pobytu a deportací na Ukrajinu bez syna. S  klientkou dlouhodobě v  předchozích letech pracovala sociální pracovnice (pomáhala s  uzavřením manželství) a  právnička organizace (získání trvalého pobytu pro paní atd.). Klientce byla poskytnuta základní krizová intervence po telefonu a bylo zjištěno, jak dlouho může hovořit po telefonu. Naše pracovnice s klientkou probraly možnosti bezpečného opuštění domova, co si má vzít s sebou, kdy a jak odejde a  jak to dá vědět manželovi. Dále probraly finanční otázky – klientka pobírá rodičovský příspěvek, peníze ale chodí manželovi na účet, ona hotovost nemá. Následovalo základní poradenství o tom, že nemůže ztratit pobytové oprávnění (narodil se syn a  manželství již trvalo 2 roky). Domluven termín odchodu z  domácnosti, klientka nemá kam jít, nemá tu ani kamarádky, proto základní potřeba zajistit bydlení. Zajištěno krizové lůžko na den odchodu (víkend). Klientka se do organizace poskytující krizové ubytování dostavila, domluvila si schůzku s pracovnicí OPU 77

ihned po víkendu, právní a sociální poradenství (možnost rozvodu, svěření do péče syna, neodebrání pobytu), doprovod do NNO zabývající se službami pro osoby postižené domácím násilím. Nabídnuta možnost azylového bydlení, klientka tuto možnost přijala. Klientka zůstala dále v péči této organizace. Klientka v  azylovém domě bydlela půl roku, po půl roce se vrátila zpět k manželovi.

78

Organizace pro pomoc uprchlíkům – Opening Doors Mgr. Judita Klepková, sociální pracovnice, OPU

V  roce 2011 začala Organizace pro pomoc uprchlíkům realizovat zahraniční projekt Opening Doors. Hlavním cílem projektu je informovat ženy migrantky o  všech formách násilí a  jeho prevence v  kontextu života v  České republice. Myšlenkou a ústřední ideou projektu je vyškolit ženy migrantky v tématu násilí na ženách, aby posléze byly samy schopny informace ženám ve své komunitě předávat. Během školení jsou dotyčným ženám předávány informace o základních principech prevence, doporučení ke snížení a  eliminaci příčin násilného chování. Dále jim také poskytujeme informace o  možnosti hledání pomoci v rámci českého legislativního řádu. V průběhu realizace projektu se celkem uskuteční 12 školení a 12 workshopů v  jednotlivých komunitách. Konkrétně se jedná o  společenství ukrajinských, mongolských, afrických a  rusky mluvících žen. Podle zpráv a  zpětné vazby, které dostáváme od žen migrantek, je téma násilí pro mnohé účastnice workshopů tématem, o kterém mluví na veřejnosti poprvé. Samotné téma násilí je pro většinu žen velmi citlivé až intimní, o kterém se tzv. „nemluví“. Samy ženy migrantky „lektorky“ rozpoznávají, že častým jevem u potencionálně ohrožených žen je sociální izolovanost, neinformovanost o  jejich právech a  v  neposlední řadě jazyková bariéra. Dalším důležitým jevem, se kterým se ženy lektorky při své práci setkaly, byl strach ze ztráty pobytu v ČR, pokud by dotyčné ženy násilného partnera opustily. Vedle školení žen migrantek je dalším pilířem projektu vytvoření skupiny odborníků z neziskových organizací, zabývající se tématem násilí na ženách. Jednotliví členové této skupiny pořádají workshopy, jejichž cílem je zvýšit povědomí a informovanost pracovníků státní i  nestátní sféry o  tématu násilí na ženách - cizinkách. Workshopů proběhne během projektu celkem šest v následujících městech – Trutnov, Příbram, Jihlava, Ostrava, České Budějovice. Náplní těchto setkání je také společná debata o dostupnosti pomoci obětem násilí a jak zlepšit tyto služby aktuálně pro cílovou skupinu. Dalším bodem je také zmapování problémů, se kterými se pracovníci státní i nestátní sféry při kontaktu s cizinci potýkají. 79

Po ukončení aktivit projektu vznikne publikace, kde budou popsány metody práce s cílovou skupinou, dostupné služby a příklady dobré praxe z partnerských zemí projektu, mezi nimiž jsou Rakousko, Velká Británie, Rumunko, Slovinsko, Řecko a Česká republika. Projekt je financován: Evropskou komisí Koordinátor projektu: Omega (Rakousko) – Mag.a Ulla Martetschläger - [email protected] Usha Sundaresan M.A. - [email protected] Kontaktní osoby projektu Opening Doors v ČR: Judita Klepková . [email protected], Džana Popovič – [email protected]

80

81

Bc. Daniela Bendlová, soc. pracovnice, OSPOD ÚMČ Praha 20

82

Sama v cizí zemi – případ domácího násilí v rodině cizinců žijících v ČR Bc. Daniela Bendlová, soc. pracovnice, OSPOD ÚMČ Praha 20

O  fenoménu domácího násilí se stále více a  otevřeněji hovoří nejen v  kruhu odborníků, ale i  mezi širokou veřejností. Nicméně, existují oblasti, kterým je třeba věnovat větší pozornost než doposud, například výskyt domácího násilí mezi cizinci v ČR. Jistě mi dáte za pravdu, že dnešní svět je menší než dříve (a není tím myšleno geograficky ani demograficky). Díky moderní technologii se vše zdá být mnohem blíže, cestování se stává dostupnější, jak pro naše občany do cizích zemí, tak i pro cizince k nám do České republiky. Česká republika se stává tranzitní zemí pro běžence i  cílovou zemí k  zakotvení a  místem pro vybudování nového zázemí a rodinného života. Pro občany ČR bývá cestování po světě nejen příležitostí k poznávání různých zemí, způsobů života a kultur, ale též zajímavou možností k seznámení s partnerem či partnerkou a budoucím otcem/ matkou svých dětí. Po opadnutí tzv. růžových brýlí však někdy nastává tvrdý dopad reality a přímá konfrontace s kulturou, tradicemi a zvyky daného národa. To, co u nás charakterizujeme jako „domácí násilí“, je v jiných společnostech po mnoha staletích ustáleno jako norma, zvyklost, obyčej a  přenáší se tak i  do dalších generací. Pro ty, kteří byli vychováváni v odlišné kultuře, s jinými normami a hodnotami, nastává problém, jak se s tím vyrovnat – do jaké míry se máme přizpůsobit určité společnosti a kultuře a kdy už by došlo k potlačení vlastní identity a svých názorových postojů. A není to jen problém samotných cizinců nebo jejich partnerů jako našich potenciálních klientů, ale též odborníků, kteří se ve své praxi s  cizinci setkávají. Nabízí se otázka: Do jaké míry máme akceptovat postoje, zvyklosti, normy a  kulturu osoby určitého národa, když nejsou ve shodě, ale naopak jsou ve velkém rozporu s našimi normami, etickými i morálními a naší kulturou? Zvláště, pokud jsou již i v přímém rozporu s naším právním řádem? Ano, určitě bychom při práci s klienty – cizinci měli přihlížet a brát v úvahu jejich kulturu a jejich normy, ale vše má určité hranice. To, že je v jejich zemi dané, že žena a děti nemají žádnou hodnotu, že je přípustné je kdykoli bít, že jim muž určuje budoucnost bez ohledu na jejich názor, že ženské oběti násilných 83

činů bývají soudem potrestány namísto pachatele, to dle mého názoru nemůže mít vliv na práci s klientem – cizincem u nás. V  některých zemích se např. stále ještě provádí ženská obřízka. I  když je to nepřípustné, dívky jsou nuceny tento hrůzný ceremoniál podstupovat, protože jim to v jejich kultuře přikazuje jejich tradice. A dovolím si tvrdit, že by se u nás nenašel žádný odborník, který by s ženskou obřízkou souhlasil, s odůvodněním, že nemůžeme do tradic ostatních kultur zasahovat. Pokud se tedy na nás obrátí s žádostí o pomoc klient – cizinec, je třeba využít všech dostupných možností pomoci. Je zřejmé, že pokud cizinec sám vyhledá pomoc, není se svou situací spokojen a pravděpodobně si přeje změnu.

Jeden příklad za všechny Jako sociální pracovnice na oddělení sociálně právní ochrany dětí Úřadu městské části Praha 20 – Horní Počernice se setkávám s matkami cizinkami, které se staly obětí domácího násilí. Tento příspěvek jsem nazvala „Sama v cizí zemi“ a to přesto, že aktérka příběhu – ruská lékařka Irina – nebyla sama a zcela opuštěná. Měla zde svou rodinu – manžela a 3 děti, svým způsobem ale byla na své problémy zcela sama, cítila se opuštěná, v cizím světě, bez znalosti jazyka, bez informací, kam se obrátit o pomoc. Toto vše zcela jistě závažným způsobem ještě více přispívalo k její izolaci v rámci domácího násilí, které se v rodině odehrávalo a ještě více ji znevýhodňovalo oproti tuzemským obětem domácího násilí.

Rodinná anamnéza Irina, její manžel a děti jsou občany Ruské federace, na území ČR mají trvalý pobyt. Pochází z  Moskvy, kde žije i  nejbližší rodina. U  Iriny se jedná o  druhé manželství, z prvního má ve své péči šestnáctiletou dceru Annu, z druhého manželství má dva chlapce – devítiletého Alexe a čtyřletého Jurije. Irině je 39 let, má vysokoškolské vzdělání, vystudovala lékařskou fakultu, obor neurologie. V současné době nepracuje, je v domácnosti. Její manžel Dimitrij (48 let) vystudoval střední školu a podniká v oboru metalurgie. Rodinu finančně nadstandardně zabezpečuje, má vysoké příjmy, je otázkou, zda jsou všechny jeho aktivity na území ČR legální. Alex navštěvuje 3. třídu Prague British School, kde se platí poplatek ve výši 100.000 Kč ročně. Hovoří dobře česky. Jurij je s  matkou doma. Obě děti bývají často nemocné. Alex vykazuje známky hyperaktivity. Otec dětí je vlastníkem několika nemovitostí po celé ČR, vlastní vily, jezera a pole. Nemovitosti jsou v hodnotě desítek 84

milionů. V jedné nemovitosti - rodinném domě bydlí s manželkou a dětmi. Dům je střežen kamerovým systémem, takže manžel má přehled i o tom, kdo stojí před jeho domem. Paní Irina po studiích vykonávala několik let lékařskou praxi na oddělení neurologie v Moskvě. S manželem se seznámila prostřednictvím rodiny – byl to kamarád jejího bratra. Dimitrij jí učaroval na první pohled. Obdivovala na něm, jak je úspěšný ve svém oboru a jak je organizačně schopný. Předtím, než uzavřeli sňatek, nepozorovala na něm nějaké zvláštnosti v chování, ostatně byla zvyklá, že se ženy o manžela starají, poslouchají a prokazují mu úctu. Po sňatku se s manželem odstěhovala do České republiky, protože zde manžel rozvíjel svoje obchodní aktivity. V Čechách se jim narodili oba synové a matka s nimi zůstala v domácnosti. Dimitrij má k dispozici svého řidiče. Pracuje pro něj právnická firma, která mu zajišťuje po právní stránce obchodní aktivity, ale i osobní záležitosti.

Diagnóza Orgán sociálně právní dětí v lednu 2008 kontaktovala učitelka Alexe, která shodou okolností bydlí v blízkosti rodiny. Požádala o pomoc pro matku, dle jejího názoru se v  rodině odehrává domácí násilí a  sama neví, jak situaci řešit. Na Alexovi pozoruje změny v chování, které se vyznačuje vysokou úzkostí a nervozitou, je u něj patrný výrazný psychomotorický neklid. Ve škole často chybí. Během rozhovoru jsme se přes paní učitelku s matkou zkontaktovali a domluvili na společné schůzce.

Situace z pohledu matky Matka se dostavila na OSPOD v lednu 2008 v doprovodu obou dětí. Je drobnější, hubené postavy, blonďaté vlasy má stažené do culíku, oblečená do staršího sportovního oděvu. Na pohled velmi hezká žena, kdyby její zevnějšek byl více upravený. Je velmi neklidná, doslova nadskakuje na židli, hovoří zrychleně. Česky moc neumí, spíše rozumí, takže se dorozumíváme s pomocí ruštiny. Neustále se omlouvá, že obtěžuje se svým problémem. Děti jsou opravdu velmi živé a zvídavé, stále vyžadují pozornost, takže abychom měly s matkou klid na rozhovor, musela se o ně po tu dobu postarat kolegyně. Paní Irina se snaží náš rozhovor urychlit, z domu se dostala tajně, pod záminkou, že jde s dětmi k lékaři. Manžel kontroluje každý její pohyb a nesmí zjistit, kam šla. Paní Irina žije v ČR se svým manželem od roku 2001. Již po přestěhování ji začal hodně bít pro malicherné záminky, většinou se mu nezdálo dost uklize-

85

no nebo mu nechutnalo jídlo, které uvařila. Nyní ji tolik nebije, ale má z  něj ohromný strach, neboť má u sebe údajně legálně držené zbraně. Paní Irina dále popisuje, že manžel hodně pije alkoholické nápoje, většinou v noci a dopoledne spí. Pracuje z domova, podniká hlavně přes internet. Paní nemá vlastní příjem a od manžela dostává finanční prostředky na příděl. Vždy musí říci, na co peníze žádá a pak vše musí do koruny vyúčtovat. Většinou jsou to finanční prostředky určené na jídlo a hygienu a pro děti. Pro sebe si nesmí nic koupit, takže chodí oblečená ve starém oblečení. Nyní ji manžel nutí k podpisu smlouvy, že se vzdává veškerého společného majetku. Rodinné domy jsou však vlastnictvím manžela. Chtěla by se s manželem rozvést, protože vidí, že i děti se ho velmi bojí. Starší Alex má psychické problémy, odmítá chodit do školy a  začal se pomočovat. Manžel jí však vyhrožuje, že už děti neuvidí. Nemá u sebe žádné doklady pro děti, rodné listy ani cestovní doklady, to vše zadržuje manžel u sebe v trezoru. Manžel má svého řidiče a ochranku, která ji též sleduje a kontroluje, např. nesmí telefonovat, neboť ji manžel sleduje po internetu, s kým hovoří. Situaci nebyla nikde nahlásit, ani na policii, neboť jí manžel vyhrožuje, že má všude známé a  ona si ověřila, že má, neboť k  nim chodí domů zvláštní lidé. Dle matky je manžel členem ruské mafie. Matka nevyhledala nikdy pro sebe ani lékařskou pomoc. Péči o děti a domácnost zajišťuje pouze matka, každý den vozí syna do školy.

Intervence OSPOD vyhodnotil situaci s tím, že aby neohrozil matku, nebude zatím kontaktovat otce. Otec by mohl děti odvézt kamkoliv do ciziny. Matce byla ihned zprostředkována schůzka v Intervenčním centru v Praze. Též byla poučena, aby v případě ohrožení volala linku 158. Matka poté do Intervenčního centra docházela. Bylo jí zde poskytnuto sociálně právní poradenství a sděleno, jaké kroky může učinit. Matka se poté již neozvala. Pro děti jí byl doporučen dětský psycholog. Paní Irina byla informována o možnosti podat k soudu návrh na předběžné opatření – na svěření dětí do své péče a posléze návrh na svěření dětí do její péče. Obává se však, že jí soud nevyhoví a manžel si zařídí, aby děti byly svěřeny do péče jemu.

Současná situace Na OSPOD se matka znovu dostavila až v červenci roku 2010. Uváděla, že situace doma je stále stejná, spíše se zhoršuje. Na doporučení Intervenčního centra neda86

la, zatím se obávala situaci řešit. Stále je pod dozorem manžela, bez jeho vědomí nesmí nikam chodit, i nadále má všechny doklady manžel u sebe. Nesmí ani chodit do zaměstnání. Je zcela bez finančních prostředků, od února 2010 nedostala od manžela již ani žádné finanční prostředky pro děti. Její rodiče v Rusku prodali pozemek a poslali jí peníze. Otec synovi pouze zaplatil školné. Na OSPOD se nyní krátce zastavila, neboť manžel odjel služebně do Itálie. Paní Irinu stále doprovází manželův řidič. Dnes měla možnost přijít, neboť jel řidič s autem do opravy. Chtěla by s dětmi odjet ke svým rodičům do Ruska, ale nemůže a ani nemá jejich doklady. V Intervenčním centru jí doporučili rozvod, ale když nemá doklady dětí, nemůže nic dělat. Nyní podala návrh na rozvod manželství v Moskvě prostřednictvím tamní právní zástupkyně, kterou jí zajistili a platí rodiče. U soudu v Moskvě se též bude řešit, komu připadnou děti do péče. Nyní matka našla v  odpadkovém koši dopis otce na ruské velvyslanectví v Praze, kde žádá, aby dětem nebyly vystaveny žádné náhradní cestovní doklady, protože bude u soudu žádat svěření dětí do své péče. V srpnu by mělo být jednání v Moskvě ohledně rozvodu, matka chce odjet i s dětmi, ale neví si rady, jakým způsobem toho může docílit. Manžel jí souhlas nevydá. Neví, že podala k ruskému soudu návrh na rozvod manželství. Při jednání je matka stále obezřetná. Pracovníci OSPOD kontaktovali opět Intervenční centrum a následně nevládní organizaci Poradnu pro integraci cizinců v Praze, kde požádali o právní pomoc. Na OSPOD byla sjednána případová konference, které se zúčastnili pracovníci ze shora jmenovaných organizací. Následně byl požádán o pomoc Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí v Brně a Ministerstvo vnitra – oddělení státního občanství a matrik, kde vedli státoobčanský spis rodiny. Podle dalších údajů si soud v Rusku vyžaduje osobní výpověď dítěte staršího devíti let a Alex tohoto věku dosáhl. Matka zjistila, že otec za ni falšuje podpisy na důležité dokumenty. Mezitím přišlo oběma rodičům předvolání k soudnímu jednání do Moskvy. Pan Dimitrij své manželce pouze vyhrožoval přes svého právního zástupce. Paní Irina byla čím dál více zoufalejší, neměla peníze a na pomoc pro občany v hmotné nouzi nedosáhla. Nemohla se evidovat na Úřadu práce a  nemohla ani na brigádu, neboť děti byly stále nemocné a musela o ně pečovat. Navíc jí v Rusku velmi vážně onemocněl tatínek. Bála se, že jí manžel odveze neznámo kam děti a ona je už neuvidí. Problém byl, že na žádné instituci nevěděli, jakým jiným legálním způsobem získat náhradní cestovní doklady pro děti, neboť doklady vlastně oficiálně existovaly. Nakonec se pracovníci OSPOD spolu s matkou obrátili na velvyslanectví Ruska, i když se matka obávala, že tam má manžel konexe a neuspěje. Bála se, že vše 87

obratem sdělí jejímu manželovi. Na ruské ambasádě se však podařilo nalézt ochotného pracovníka, který se začal o případ zajímat a zjistil možnost, jak rodinu dostat domů. Nakonec se vše odehrálo velmi rychle, i za pomoci Policie ČR, která sociálním pracovníkům v posledním prosincovém týdnu během vánočních svátků loňského roku pomohla nad rámec svých povinností. O  silvestrovské noci se matce s  dětmi podařilo odletět z  České republiky do Moskvy. Nový rok 2011 přivítaly již ve své vlasti.

Prognóza Nevím, zda se dá v tomto případě hovořit o happy-endu. Paní Irina po návratu poslala zprávu, že se jí a dětem daří dobře a v současné době čeká na jednání soudu. Od té doby se neozvala. Paní Irina si byla vědoma, že ani po návratu do Ruska nemá vyhráno. Obávala se, že je tam manžel stejně vyhledá, nebo se může mstít na její rodině. Již v ČR jí bylo sociálními pracovníky doporučováno, aby její rodina předem v Moskvě či jiném místě v Rusku zajistila možnost utajeného azylového bydlení. Též byla domluvena konzultace s pracovníky Policie ČR, ale to matka odmítla.

Zpětná vazba Nedávno se nám Irina ozvala. Jí i dětem se daří dobře, bydlí s nimi u svých rodičů v Moskvě. Našla si zaměstnání u farmaceutické firmy. Je již rozvedená, soud jí svěřil děti do péče. Doposud se však řeší otázka výživného a styk otce s dětmi. Irina je šťastná, že je po tak dlouhé době, kdy byla zcela závislá na manželovi, soběstačná.

Závěr Z uvedené kazuistiky vyplývá nutnost interdisciplinární spolupráce, jak s organizacemi specializujícími se na problematiku DN, tak i s organizacemi pomáhajícími cizincům. Na OSPOD se pracovníci setkávají s  pestrou a  širokou škálou nejrůznějších problémů a situací, které musí řešit. Problémy bývají často oborově roztříštěné. Jak se ukázalo na této kazuistice – pro ty, kteří se nesetkávají často s případem, kde je mezinárodní prvek, může být situace nepřehledná a pro již tak přetížené sociální pracovníky je složité orientovat se v mezinárodních právních předpisech jiných států. Pro oběť DN z řad cizinců je zase obtížné pomoc vyhledat, už třeba pro jazykovou bariéru, nedostupnost informací, obavy z úřadů. 88

Při návštěvě multikulturního centra v Berlíně v rámci tohoto projektu mě zaujal dobře propracovaný systém pomoci obětem DN z řad cizinců. Za velmi přínosné považuji fungování multikulturního centra, které je schopno zajistit tlumočníky do několika desítek cizích jazyků a poskytovat relevantní odborné sociálně právní poradenství v daném jazyce a tím umožnit obětem DN snadnější přístup k pomoci. Jak tedy zlepšit situaci v systému pomoci v ČR?

Východisko pro pracovníky • Interdisciplinární spolupráce • Sjednocení systému • Překonání jazykové bariéry • Specializovaný tým sociálních pracovníků pro oběti domácího násilí – cizince • Výměna zkušeností

Východisko pro oběti – cizince • Informace v různých jazykových mutacích • Na veřejně přístupných místech – metro, zastávky, obchodní centra, školy • Odborná pomoc vyškolených krajanů • Zapojení cizinců do kampaní proti DN Nedávno jeden malý kluk, který měl doma velmi složitou situaci, odpověděl mé kolegyni psycholožce na otázku „Jak se dnes cítíš?“ slovy: „Připadám si jako puzzle… je to dobrý, ale ke spokojenosti mi schází ještě jeden dílek.“ Mně se jeho výrok moc líbil, a  připadalo mi neuvěřitelné, jak ten malý kluk dokázal vyjádřit nádherně celou situaci a svoje pocity. Já si ho dovolím parafrázovat slovy: „I naše práce je jako puzzle… snažíme se poskládat všechny dílky do správného obrazce tak, aby naše práce dávala smysl, tak, aby jednotlivé složky pomáhajících organizací na sebe navazovaly a zapadaly do sebe. A mám za to, že se to vcelku daří, jen k dokonalému vytvoření celého obrazce – systému pomoci, chybí ještě jeden dílek... Ale proto jsme tu, proto se pravidelně scházíme a snažíme se vytvořit co nejlepší a fungující systém pomoci a záleží jen na nás, abychom objevili a doplnili chybějící dílek.“ 89

90

Vznik a činnost sdružení META Petra Kozílková, koordinátorka projektů

META o.s. - Sdružení pro příležitosti mladých migrantů vzniklo v roce 2004 jako reakce na stav, kdy počet nevládních organizací zabývajících se pomocí migrantům (žadatelům o azyl, azylantům, cizincům s jiným druhem pobytu) byl de facto ustálený a  činnost těchto organizací velmi široká a  do značné míry se překrývající. Zakladatelky sdružení se na základě dlouholeté pracovní zkušenosti v  již existujících organizacích rozhodly zaměřit svou činnost na podporu mladých migrantů a nabídnout této skupině pomoc při rozhodování o jejich dalším životě v ČR nebo jinde, při volbě studia a povolání i při řešení problémů spjatých s jejich specifickým sociálním a právním postavením. Sdružení zahájilo svoji činnost v roce 2006, kdy otevřelo Poradenské a informační centrum pro mladé migranty, jehož provoz byl podpořen v  rámci 1. výzvy programu OPPA. Ve stejném období byl proveden ve spolupráci se  dvěma externími sociology průzkum potřeb a  bariér mladých migrantů v  jejich přístupu ke vzdělání. Průzkum probíhal formou řízených skupinových a individuálních rozhovorů. Z analýzy těchto rozhovorů vyplynulo, že největší překážkou ve vzdělávání je pro cizince nedostatečná znalost češtiny. Další bariérou mladých migrantů při jejich začleňování do českého vzdělávacího systému byl nedostatek informací o  tom, jak tento systém vlastně funguje. Stěžejními činnostmi odborného sociálního poradenství se tak staly především aktivity jako zprostředkování orientace v českém vzdělávacím systému, asistence při uznání studia získaného v zahraničí, pomoc při výběru vhodné školy a při komunikaci se školou. Klíčovou aktivitou byla také realizace kurzů češtiny jako cizího jazyka a dalších vzdělávacích aktivit. Nejdříve byli klienty sdružení cizinci starší 16 let, postupem času ale rozšířila META svou činnost o práci se žáky-cizinci na základních školách, v novějších projektech i o práci se žáky-cizinci v mateřských školách. Cílovou skupinou tak jsou cizinci od 3 let, bez rozdílu typu pobytu v ČR.

91

Rozšíření cílové skupiny „Součástí práce s žáky-cizinci byla i komunikace s jejich učiteli. Postupem času se ukázalo, že žák, který neumí česky, představuje pro mnoho učitelů nemalou potíž. V podstatě se potýkali s obdobnými problémy jako jejich žáci, pouze z druhé strany katedry “ (Radostný, 2010). META se tak ve svých aktivitách začala zaměřovat i na podporu pedagogických pracovníků při práci se  žáky-cizinci. Realizací různých vzdělávacích aktivit a vytvářením metodických podpůrných materiálů se META snaží šířit mezi pedagogickými pracovníky příklady dobré praxe a  poskytovat návody, jak postupovat při začleňování žáků-cizinců do českých škol. V rámci těchto aktivit tak vytvořilo sdružení informační portál www.inkluzivniskola.cz, který vzniknul z dotačního programu MŠMT na integraci cizinců a v současné době je spolufinancován z prostředků Evropského fondu pro integraci státních příslušníků třetích zemí. „Na tomto portále jsou v několika základních sekcích soustředěny informace o vzdělávání a začleňování žáků-cizinců. Výuce češtiny jako cizího jazyka, výukovým materiálům, učebnicím a podobně je věnována sekce čeština. Učitelé v ní naleznou kromě odkazů na různé zdroje také tipy na komunikaci s cizincem a především velké množství pracovních listů přímo do výuky. Legislativě cizinců, zemím původu a  charakteristice žáků s  OMJ je věnována sekce migrace. Organizační část se zaměřuje na mateřské, základní i střední školy a připraví učitele nebo ředitele škol na samotné přijetí cizinců a  následná opatření v  podobě zajištění kurzů češtiny, asistenta pedagoga nebo vyrovnávacího plánu. Sekce pedagogika obsahuje úvod do inklusivní výuky, tipy na práci v jednotlivých předmětech i s kolektivem a seznámí učitele s průřezovým tématem multikulturní výchovy. Nedílnou součástí portálu jsou také zdroje a  inspirace, kde jsou soustředěny užitečné odkazy, dokumenty ke stažení a studijní materiály spojené s konkrétními tématy a zároveň jsou k dispozici také příklady dobré praxe, kazuistiky a užitečné kontakty“ (Titěrová, 2011).

 

92

Radostný, L. (2010): Podpora pedagogů při práci s žáky-cizinci. Řízení školy, Raabe, Praha. Titěrová K. (2011): Vzdělávání dětí cizinců: výzva českému školství (http://www.migraceonline.cz/eknihovna/?x=2285580 )

Sociální/komunitní tlumočení Jak již bylo zmíněno, nedílnou součástí služeb občanského sdružení META je i  poskytování odborného sociálního poradenství, které se v  mnoha případech neobejde bez tlumočení do různých jazykových kombinací. V případě některých jazyků (převážně neslovanských) ale neexistuje dostatek kvalifikovaných tlumočníků. Povaha poskytovaného poradenství vyžaduje, aby jazyková vybavenost tlumočníka byla posílena o kulturní a sociální kompetence na jedné straně, na straně druhé pak doplněna o  odborné znalosti oblasti, ve které tlumočí. V průběhu své činnosti navázalo sdružení META rovněž kontakty s různými cizineckými komunitami a problematiku překladu a tlumočení tak vnímalo i z jejich úhlu pohledu. Nově příchozí cizinci často nerozumějí základním pojmům týkajících se běžného života i v případě doslovného přeložení do jejich mateřského jazyka. Důvodem je převážně fakt, že pocházejí z  oblastí, kde různé instituce a infrastruktura fungují na zcela odlišném základě. Nedovedou si představit, co to je například rodné číslo, že zde existuje povinná školní docházka, že je nutné hlásit důležité změny na konkrétních úřadech (narození dítěte, úmrtí člena rodiny), jak se platí sociální a zdravotní pojištění atd. Komunitní/sociální tlumočník by měl mít tedy také představu o kontextu, ze kterého lidé využívající jeho služeb pocházejí, stejně jako představu o kulturních vzorcích jejich chování. Proto vnímalo sdružení META jako důležité podílet se na realizaci vzdělávacích aktivit zaměřených na proškolení sociálních/komunitních tlumočníků z různých cizineckých komunit a tyto aktivity nadále rozvíjet. Pilotní projekt „Sociální tlumočení ve styku s cizinci“ byl realizován občanským sdružením META – Sdružení pro příležitosti mladých migrantů v rámci veřejné zakázky MPSV ČR. Cílem projektu bylo vytvoření vzdělávacího modulu pro potenciální sociální tlumočníky z vietnamské, mongolské a ruské komunity, jejich proškolení a následné zabezpečení odborné stáže. Projekt byl realizován v období od června do listopadu 2011. Cílovou skupinou projektu byli cizinci,  Za komunitního tlumočníka můžete být označen, pokud · jste členem jazykové komunity · nabízíte své služby ústního překladu jejím členům · její členové ovládají oficiální jazyk špatně nebo vůbec · oficiálním jazykem se mluví v institucích, jejichž služeb chtějí využít. Tlumočení při práci s uprchlíky. Manuál pro tlumočníky. Švýcarsko: UNHCR, 2009

93

kteří jsou dobře jazykově vybaveni a kteří zároveň uvítají možnost lepšího profesního uplatnění. Projekt měl přispět k vyřešení problému nedostatku tlumočníků zaměřených na sociální problematiku. Kurz sociálního tlumočení byl rozdělen do dvou modulů. V prvním obecném modulu (24 vyučovacích hodin) se účastníci seznámili s těmito základními zásadami a technikami tlumočení: Etika (etický kodex, role a odpovědnost, mlčenlivost atd.); Komunikativní dovednosti (vedení rozhovoru, zvládání konfliktních situací); Interkulturní komunikace; Úvod do tlumočení (strategie a  techniky, paměťová cvičení); Základní techniky (konsekutivní techniky se zápisem a práce s textem). Ve druhém specifickém modulu (60 vyučovacích hodin) se výuka zaměřila na oblasti jako: Školství a vzdělávání; Každodenní život (rodné číslo, řidičský průkaz, pojištění, banky atp.); Trestná činnost a další protiprávní jednání (trestné činy, soudnictví, pokuty, odvolání, námitky atp.); Zdravotnictví (základní lékařské pojmy, pohotovost, zubní lékařství, zdravotní pojištění); Pobytový zákon; Zaměstnání (úřad práce, pracovněprávní vztah); Sociální zabezpečení (ČSSZ, sociální pojištění); Podnikání (živnostenské úřady, obchodní vztahy, OSVČ, daňová problematika-finanční úřady, daňové přiznání, DPH); Bydlení (nájemní smlouva, výpovědní lhůta) atd. Již v průběhu specifického modulu měli účastníci kurzu možnost zúčastnit se placené stáže, která jim byla zprostředkovaná v různých organizacích a institucích. Na závěr kurzu prošli frekventanti ústní a písemnou zkouškou a obdrželi osvědčení o absolvování kurzu Sociálního tlumočení ve styku s cizinci.

Projekt „Cizinci - komunitní tlumočníci“ Z hlediska potřebnosti vnímá META projekty zaměřené na komunitní/sociální tlumočení jako důležitou součást poskytování služeb cizincům a  integračního procesu. V ČR žije stále více cizinců, kteří ovládají český jazyk na velmi dobré úrovni a  zároveň je jejich mateřským jazykem jazyk jedné z  nejpočetnějších cizineckých komunit. Využití potenciálu jazykově dobře vybavených cizinců a jejich následné proškolení přispěje nejen k lepšímu pracovnímu uplatnění této skupiny, ale také ke zlepšení procesu integrace nově příchozích migrantů, kteří budou jejich pomocí lépe informovaní. Komunitní tlumočník je důležitým prostředníkem mezi majoritní společností a nově příchozím cizincem. Protože má povědomí o situaci v zemi původu svých krajanů, je schopen adekvátně vysvětlit náležitosti každodenního života v ČR. 94

Proto se také sdružení META rozhodlo vytvořit nový projekt zaměřený na komunitní tlumočení. Projekt „Cizinci – komunitní tlumočníci“, jehož žádost předložená v rámci OP LZZ, byla v nedávné době schválena, bude zahájen 01. 07. 2012. Kromě poskytnutí rekvalifikačního kurzu „Komunitní tlumočníci ve styku s cizinci a menšinami a následné dovzdělání v oblastech běžného života v ČR“ je projekt přímo zaměřen na podporu pracovního uplatnění cizinců ze třetích zemí (tzn. mimo EU) s trvalým pobytem v Praze, Karlovarském a Královéhradeckém kraji. Celkově bude podpořeno celkem 100 klientů a bude vytvořeno 10 pracovních míst sociálních tlumočníků v rámci různých institucí a migračních NNO. Celá cílová skupina získá v průběhu projektu podporu v podobě aktivity Job klub (individuální pracovní poradenství, v odůvodněných případech bilanční diagnostika, individuální a skupinový nácvik komunikačně prezentačních dovedností). Aktuálně začíná sdružení META tedy hledat zájemce z řad cizinců (ze třetích zemí a s trvalým pobytem) o rekvalifikační kurz a následné pracovní uplatnění. [email protected]

95

Práce s migranty z perspektivy psychologa Mgr. Jaroslav Vydra, psycholog Intervenčního centra Praha, CSSP Práce s migranty v IC není častá, o to je ale zajímavější. Jako bývalý emigrant jsem rád, když mohu pomoci cizincům v této zemi, protože dobře vím, o co je život v nové vlasti složitější. Život v cizí zemi se pak odrazí i v chování obou aktérů rodinných potíží – agresor má více „objektivních potíží“ jako menší plat, nižší kvalifikace než doma, ztráta starých kamarádů i rodiny. Osoba ohrožená je také více společensky izolovaná i ekonomicky znevýhodněná a tím je snazší ji „ovládat“. Problémem je neznalost jazyka atd. Z pohledu psychologa nemá cenu se starat o to, co migranti neumějí, je důležité spíše posilovat to, co zvládají dobře. Pozitivní přístup je moje hlavní technika, snažím se zjistit, co každý klient umí a jak by se dalo vyřešit to, co se jeví jako problém. Například, je-li klient nebo klientka schopná schůzovat v práci, proč to nezkusit s manželem, se kterým se neumí dohodnout na programu rodiny? V poradně pak společně hledáme, jak to dobře zvládnout. Práce s rusky hovořícími migranty je asi nejčastější. Bohužel ženy nejsou zvyklé na emancipovanější české poměry, nechávají se od partnerů „zatlačit do kouta“, poměrně dlouho a hluboko, a pomoc hledají u policie v mnohem pozdějším stádiu úpadku jejich vztahu. Navíc v případě vykázání agresora nechtějí pak po prvních 10 dnech často prodlužovat toto vykázání a argumentují, že si myslí, že partner se poučil a že už to bude lepší. Bohužel nemám dost informací na to zjistit, jestli je jejich teorie správná, podle stupně již proběhlé agresivity a opilectví partnerů ale odhaduji, že jsou příliš optimistické. Většina žen migrantek (rusky hovořících) nemá zájem o dlouhodobou psychologickou pomoc IC. Přitom dostatečně dlouhý styk s  psychology nebo jinými pomáhajícími profesemi by mohl zprostředkovat ohrožené osobě zvýšení schopností na obranu proti domácímu násilí. Jako velice pozitivní vnímám rychlost, s jakou se děti migrantů adaptují na české poměry. Tím také odsuzují agresi mnohem rázněji a tlačí svého rodiče, aby se bránil mnohem dříve a pádněji. Postoj jedné patnáctileté dcery byl naprosto obdivuhodný a její rozhodnost a přímočarost v hledání východiska nádherná. Také anglicky mluvící migranti jsou schopnější starat se o sebe více v těchto emocionálně vypjatých situacích, což mi naznačuje, že s jazykem přijali i jiný postoj k civilizovanému chování než migranti, kteří mluví jen jazykem svým. 96

Češi a Češky ohrožení násilím anglicky mluvícího partnera jsou také schopni postarat se o sebe lépe a často je v IC Praha nevidíme – a když ano, tak již s dobrým plánem na nápravu situace. Lidé ze vzdálenějších zemí původu navštěvují IC zatím málo. Potíže žen, které mají vztah s arabsky mluvícím partnerem nebo muslimem, jsou dobře známé, a i zde je průběh typický – dominantní muž chce submisivní ženu, která se ale po nějakém čase začne bránit jeho kontrole a  nechce být jen jeho majetkem. Náprava není vždy snadná, protože obojí chování má spíše hlubší kořeny a těžko se mění, a to jak v osobě násilné, tak (pro psychologicky přemýšlející ne moc překvapivé) i v osobě ohrožené. Zde je nutná delší snaha o změnu chování i přemýšlení, ale (opět ne překvapivě) - ani jeden z účastníků se dlouhodobě ani sám sobě nevěnuje. Delší a  další osvěta je nutná. Obvyklá obtížnější ekonomická situace migrantů může problémy v rodině, kde se děje domácí násilí, spíše prohloubit. K menším možnostem při ochraně před DN u migrantů přispívá i nižší sociální obratnost, pocit sociální izolace od české společnosti… Je před námi ještě spousta práce…

97

Čtyři příběhy z Intervenčního centra Mgr. Zuzana Chomová, psycholožka, Intervenční centrum CSS Praha „… myslela jsem, že mne opravdu může nechat vyhostit – zmiňoval jména lidí, které zná na cizinecké policii, popisoval mi, jak lehce mne může zničit…tvrdil, že moje slovo tady nic neznamená a já jsem mu věřila…“ Ivana byla od začátku ve vztahu submisivní – manžel bylo vysokoškolsky vzdělaný, učil na univerzitě a Irena pracovala jako dělnice. Jejich vztah byl dle jejích slov na začátku harmonický. Trvalo to ale jenom do té doby, než se za něho provdala a otěhotněla. Nejdřív to byly poznámky o tom, že je na něm závislá, že on ji živí a díky němu tady může být. Ona se snažila mu ve všem vyhovět. Věnovala se rodině, popisovala, jak byla vždycky připravená, aby po návratu z práce bylo vše uklizené, připravené teplé jídlo, aby dítě manžela nevyrušovalo… ale nepomáhalo to. Nevěděla co se děje, s manželem se nedalo mluvit, měl pro ni jenom příkazy, výčitky a křik. Po nějaké době ji začal bít, ponižovat a vyhrožovat jí – že má známé na cizinecké policii, že stačí, že tam zavolá a ona bude muset opustit republiku, protože je „špína z východu“, že dítě zůstane tady a ona „odtáhne“. Věřila mu. I když se dorozuměla česky, dlouho se nešla nikam poradit. Až když na ni manžel vytáhl nůž a sdělil jí, že ji může klidně zabít a nic se mu nestane, zavolala policii. Až později zjistila, že před ní měl manžel jiné partnerky cizinky. Choval se k nim stejně despoticky a k teroru používal stejné metody. Využila pomoc Intervenčního centra a  organizací pomáhajících migrantům a rozhodla se od manžela odejít. Bylo to pro ni náročné, protože manžel ji dlouhou dobu přesvědčoval, že v České republice nemá žádné zastání. Postupně se ukázalo, že je schopna se bez větších problémů do naší společnosti začlenit. Začala se setkávat s novými lidmi, jistotu ji dodala i rychle se zlepšující čeština a to, že si našla práci. Nějakou dobu spolupracovala s psychologem. Žije s dítětem, má české kamarády a daří se jí i pracovně. Dítě se chce s otcem stýkat a ona mu v tom nebrání, věří, že otec je pro děti důležitý. „… chtěl si ze mne udělat otroka…“ Kateřinu s  partnerem seznámili jejich společní kamarádi. Nějakou dobu si hlavně psali a potom se začali scházet. Rozuměli si, oba dva byli rozvedení, měli dospělé děti. Postupně se jejich vztah prohloubil a rozhodli se, že jako přátelé „to dožijí“ společně. 98

Po sňatku ale po ní začal vyžadovat sex, a když to odmítla, bil ji. Dával jí najevo svoji nadřazenost, říkal, že by mu měla být vděčná za to, že s ním může žít a posluhovat mu. Nějakou dobu se to pokoušela vydržet, ale po jednom obzvlášť brutálním napadení zavolala policii. Cítila se zneužitá, měla pocit, že kdyby nebyla cizinka, nic takového by se jí nestalo. Vytvořila si představu, že v každém partnerském vztahu s Čechem bude zažívat to samé, protože je jako „cizinka z Východu“ méněcenná. Dostala ale velkou podporu od svého okolí, nějakou dobu navštěvovala Intervenční centrum Praha podpůrnou skupinu pro ženy, oběti DN, která jí pomohla těžké období překlenout… „…když jsem se rozhodla, že se rozvedu se svým českým manželem, moje matka mi volala a přesvědčovala mě, abych to nedělala. Když jsem to odmítla, matka mi vyhrožovala, že za mnou přijede a zmlátí mě, aby mě přivedla k rozumu…“ Věra přijela do ČR, když jí bylo 18 let. Našla si práci a přítele, za kterého se později vdala. Ve své původní rodině zažila domácí násilí a sexuální obtěžování. Proto věřila, že její vztah bude jiný, svého manžela milovala a byla přesvědčená, že je to navždy. Ukázalo se, že pro manžela byla Věra náhražkou za přítelkyni, která ho opustila. Vybíjel si na ní zlost, nutil ji k sexuálním praktikám, které jí byly nepříjemné, nedával jí peníze, ponižoval ji před známými. Věra to mlčky snášela, ze všech sil se snažila zachovat svoji iluzi rodiny. Uvědomění si toho, že její vztah je nefunkční, bylo pro ni velmi těžké, představovala si to jako definitivní konec všech svých představ o životě. Její rodina, zejména matka, tvrdě odmítali Věřinu myšlenku od manžela odejít. Přesvědčovala ji, že život, který vede, není špatný a trochu násilí přece přežije (vždyť ona ho taky zvládla). Věra nevěděla, co dělat. Začala intenzivně spolupracovat s psychologem a nakonec učinila rozhodnutí nechat se s manželem rozvést. Ten s rozvodem souhlasil… „…kdyby mě manžel zmlátil u nás a já zůstala zbitá ležet na schodech, sousedé by mě překročili a šli dál. Tady je to jiné, lepší…“ Pavla přijela do ČR se svým manželem za prací. Zabydleli se tady, narodily se jim dvě děti. Manžel ale po nějaké době přišel o práci a zůstal doma. Začal pít a Pavlu denně bil. Ona to snášela a tvrdě pracovala, aby uživila rodinu. Jednou bylo bití tak silné, že musela utéct z bytu na chodbu. Uviděli ji sousedé a zavolali policii. V Intervenčním centu mluvila o svých zkušenostech s domácím násilím. Považovala ho za normální součást vztahu a neuměla si představit, že by to mohl být důvod k jeho ukončení. Měla trochu za zlé svému synovi, že v situaci, kdy ji manžel bil, mezi ně nevstoupil (synovi bylo 8 let) – ona by to prý jako dítě udělala. Rozhodla se, že další pomoc nepotřebuje – věřila, že pro manžela je zásah 99

Interkulturní iniciativa v Berlíně pomáhá migrantkám při ochraně před domácím násilím Systém ochrany před domácím násilím ve Spolkové zemi Berlín  PhDr. Marie Šusterová, Intervenční centrum CSS Praha (Příspěvek vychází z publikace věnované standardům práce v organizaci z roku 2006 a zpracovává informace, které Intervenční centrum získalo v roce 2011 při pracovních návštěvách v Interkulturní iniciativě a organizaci BIG se skupinou zástupců OSPOD, zástupců Policie z obvodních ředitelství Praha I-IV, Státního zastupitelství pro Prahu 8 a Obvodního soudu pro Prahu 3) Podle studie spolkového ministerstva pro ženy z roku 2004 zažila v Německu alespoň jednou v životě domácí násilí (fyzické napadení nebo psychické týrání) každá čtvrtá žena. Berlínská organizace Interkulturní iniciativa byla v roce 2001 založena ženami pro ženy a  matky s  dětmi, které se setkaly s  domácím násilím. Projekt je zaměřený na pomoc velmi zranitelné skupině migrantek, protože právě ony se na cestě k životu bez násilí setkávají s mnoha překážkami.

Co je Interkulturní iniciativa Interkulturní iniciativa nabízí mezikulturní, jazykově a  etnicky různorodě formovaný tým, ochranu, ubytování v azylovém domě a dlouhodobé ubytovací možnosti v bytech v rámci bytového projektu. Odborníci zde poskytují v případě potřeby krizovou intervenci, poradenství, krátkodobé terapie s  pomocí tlumočníka v mateřské řeči ohrožené osoby. Působí tu i pedagogické poradkyně, které pomáhají při výchovných problémech s dětmi. Interkulturní iniciativa se účastní projektu „Pomocí ke  svépomoci“. To znamená, že klientka může využít veškeré dostupné pomoci v  azylu a  poradnách při zvládání problému. Projekt využívá vzájemné svépomoci a podpory mezi klientkami. Interkulturní iniciativa nabízí doprovázení a podporu při jednání s úřady a institucemi, kurzy pro zlepšení organizace všedního dne a zvýšení profesní integrace. Pracovníci poraden pomáhají ohroženým osobám při hledání vhodné práce a při zvýšení kvalifikace. 100

Vyhledávanou službou ze strany migrantek je bezplatné právní poradenství, které poskytuje informace a  rady k  získání pobytového statusu a  dalším problémům. Poradny pro oběti DN pořádají kurzy – nebo o  nich předávají klientkám informace, vždy jde o  kurzy, které ženě mohou pomoci při orientaci v dalším životě – časté jsou kurzy pro matky se zaměřením na posílení vztahů mezi matkou a dítětem, kurzy spojené s řešením problematiky občanství, státní příslušnosti či pobytového statusu. Poradkyně podporují migrantky i v otázkách obrany proti rasismu a diskriminaci. Cílem azylového pobytu je, aby se ohrožená osoba mohla plně soustředit na zlepšení své psychické a sociální situace. Organizace zajišťuje pomoc a podporu při výchově dětí. Pro klientky je pobyt v azylových domech v Berlíně bezplatný (v jiných německých spolkových zemích hradí pobyt klientka jako v ČR), finance dostává organizace podle splněné „obložnosti“ přímo od státu. Do samostatných bytů – tzv. bytových projektů - odcházejí klientky, které jsou schopné zvládnout život s dětmi již samy, případně potřebují méně intenzivní poradenství a podporu v  azylu. V  některých bytech bydlí 2-3 ženy s  dětmi, každá rodina má svůj vlastní pokoj a další prostory v bytě sdílejí společně. Organizace uzavírá smlouvu s majitelem domu, takže má byty pro své účely dlouhodobě rezervované, a další smlouvu uzavírá s každou klientkou-nájemnicí bytu zvlášť, protože provozní náklady a nájem si platí již klientky samy. Mohou ale od státu počítat s příspěvkem na nájem, s vyřízením žádost o příspěvek na státní úřad – JOB centrum - jim pomáhají sociální pracovnice azylu. Bytové projekty se v Německu osvědčily – výhodou je, že se mohou ženy v bytech navzájem podporovat, pohlídat si děti, poskytnout si výpomoc, předat si nejrůznější zkušenosti a získat více soukromí. Interkulturní iniciativa nabízí v  azylovém domě 25 míst. Bytový projekt zahrnuje nabídku 9 kompletně vybavených bytů, které organizace pronajímá ohroženým ženám a matkám s dětmi. Mají možnost pronajmout si zde pokoj až na dva roky. S matkami zde mohou žít i chlapci nad 13 let (na rozdíl od azylového domu, kam nemají tito „mladí“ muži přístup). Po celé dva roky, kdy si mohou ohrožené ženy pronajímat byt nebo jednotlivý pokoj v něm, mají možnost postupně psychicky zpracovat drsné zážitky z domácího násilí a využívat všech služeb Interkulturní iniciativy k tomu, aby si v bezpečném prostředí beze stresu promyslely svou budoucnost, našly si práci a osamostatnily se.

Koordinační centrála proti násilí na ženách BIG Koordinační centrálou všech aktivit v boji proti DN je ve Spolkové zemi Berlín organizace Berliner Initiative gegen Gewalt an Frauen BIG (Berlínská iniciativa 101

proti násilí na ženách). Úkolem BIGu je svolávat odborná grémia a koordinovat ochranu před domácím násilím, hledat mezery v ochraně před DN a společně navrhovat řešení v podobě legislativních úprav nebo dalších změn ve spolupráci se všemi zainteresovanými organizacemi v Berlíně. Organizace BIG se účastní mnoha projektů, které finančně zajišťuje Senátní výbor pro vzdělání, vědu a výzkum Spolkové země Berlín. BIG koordinuje provoz tzv. Horké linky – BIG Hotline pro domácí násilí (od 9 do 24 hodin). Ve všední dny od 9 do 18 hodin se u  telefonu střídají pracovníci 5 dalších organizací. Pracovníci BIGu obsluhují linku o víkendech a ve všední dny od 18 do 24 hodin. Všechny azylové domy v Berlíně nahlašují na tuto linku každý den volná místa k 18. hodině. To je bezpečný a přehledný systém nabídky azylových domů a je srozumitelný i pro policii, která s azyly v případech DN spolupracuje. Linka BIG Hotline se osvědčila jako pohotový koordinátor pomoci obětem DN. Jednou z organizací, která pravidelně slouží na BIG Hotline, je Interkulturní iniciativa. Berlínská policie je dobře vyškolena a při setkání s případem domácího násilí se spojí s Big Hotline a ženu s dítětem dopraví přímo do azylu. Adresy azylů jsou anonymní a  utajené, žena se dozví adresu až na místě. Z  tohoto důvodu jsme si nemohli při pracovních stážích prohlédnout žádný z  azylových domů – pracovníci organizací přísně respektují komplikovanou situaci svých klientek, jejich psychickou zátěž v souvislosti s prožitým týráním a dodržují zákaz vstupu cizím osobám do těchto prostor. V Berlíně bylo v roce 2009 celkem 1600 vykázání, státní zastupitelství zde evidovalo 16 tisíc případů domácího násilí, z nich nejčastěji šlo o trestné činy – ublížení na zdraví, vyhrožování a nebezpečné pronásledování. Ve Spolkové zemi Berlín vycházejí při ochraně před domácím násilím z trochu odlišné praxe. V ČR i ve Spolkové zemi Berlín policie vykáže násilníka bez předchozího souhlasu klientky, ohrožené osoby. Rozdíl je však v dalším postupu: zatímco v ČR posílá Policie ČR do intervenčního centra fax s  úředním záznamem o  vykázání bez souhlasu klientky, ve Spolkové zemi Berlín musí berlínská policie požádat klientku o souhlas s předáním osobních údajů do intervenčního centra. Intervenční centrum v Berlíně klientku oslovuje pouze v případě, že dá k tomu policii předem souhlas – jde o tzv. pro-aktivní poradenství. Někteří policisté se domnívají, že tento postup brání v důsledné ochraně a účinné pomoci, protože klientky často odmítnou spolupráci se sociální službou. Pokud klientka souhlasí s předáním osobních údajů do intervenčního centra, pak oslovení klientky proběhne podobně jako u nás. 102

Problematice rodin migrantů se v  Německu věnuje ze strany politických orgánů velká pozornost. Vynutila si to situace v polovině 90-tých let, kdy se podíl migrantek mezi obyvatelkami azylových domů v Berlíně pohyboval mezi 60 - 80 %. Z této situace vyplynul požadavek vytvořit standardy sociální práce s migrantkami v azylových domech, protože tato klientela vyžaduje specifický přístup, má specifické problémy. Poté vznikl požadavek na vybudování autonomního azylového domu pro migrantky. Za tento požadavek se postavili i  politici. Analýzy a  studie ukázaly, že migrantky jsou z  hlediska ochrany před domácím násilím kompaktní a velmi zranitelnou skupinou, která může být vystavena intenzivnímu týrání, přitom je více skrytá a bez přístupu k oficiální podpoře a  pomoci většinové společnosti. Koncepce ochrany před domácím násilím u skupiny migrantek byla včleněna do berlínského Národního akčního plánu v boji proti domácímu násilí. Uvádí se zde, že se podíl migrantek ohrožených domácím násilím v azylových domech a poradnách zvýšil v posledních letech o 50 %. V roce 2000 existovalo v Německu pro ženy 400 azylových domů, které se v posledních 30 letech staly nejdůležitějšími útočišti před domácím násilím. Důležité je, že se azylové ubytování stalo pro ženy v Německu dostupnou službou – základními standardy pro poskytnutí služby azylového ubytování je zachování anonymity týrané ženy, nebyrokratický přístup při umísťování klientky a  dosažitelnost pomoci (azyl by měl být v dosahu bydliště týrané ženy do 1 hodiny). Národní akční plán také podpořil rozšířené služby pro osoby ohrožené domácím násilím: navazující službu pro ubytované v azylech formou tzv. bytových projektů – jde o možnost bydlení v azylových bytech v běžné zástavbě po dobu 2 let. Rozšířila se také nabídka poraden. Právě díky azylovým domům, díky zkušenosti sociálních pracovnic i díky zapojení vyškolených klientek se postupně vybudovala široká a dostupná síť kontaktních poradenských míst. V nových poradnách nacházejí ohrožené ženy-migrantky společenské i profesně-pracovní uplatnění.

Domácí násilí a politika Od začátku 90-tých let se mění politická situace ve vztahu k sociálním službám. Mění se přístup politiků k řešení sociálních problémů. Doposud spíše stagnovala podpora služeb v azylových domech, potřebným tempem nerostl ani počet míst v azylech, což se negativně promítlo do zhoršení personálního a materiálního vybavení sociálních projektů. V souvislosti s požadavky spolků a neziskových organizací na zlepšení financování sociálních projektů se začalo více disku103

tovat o nutnosti zvýšit kvalitu poskytovaných služeb a o potřebě vytvořit standardy sociální práce. Důraz na profesionalizaci a transparentnost služeb se dotkl i azylových domů. Vytvořily se standardy sociální práce a byla zavedena možnost odborné kontroly nabízených služeb. Pro politiky to byl důležitý signál zkvalitnění služeb, který vedl ke zvýšení prestiže sociální práce a znamenal i zlepšení financování poskytovatelů. Téma „Násilí na ženách“ se probíralo v  90-tých letech na mnoha světových i  evropských konferencích a  pronikalo do státní politiky jednotlivých zemí. V  Německu vznikaly intervenční projekty a  koordinační centra pro azylové domy, vznikal první Národní akční plán spolkové vlády v Berlíně proti násilí na ženách. V roce 2004 berlínská vláda schválila soustavu zákonů na ochranu před DN, model ochrany se později stal vzorem i pro ostatní spolkové země. Důvodová zpráva pro nutnost legislativních změn na ochranu před domácím násilím měla příznačný název: „Životní situace, jistota a zdraví žen v Německu“. Ochrana žen před domácím násilím, jejímiž nositeli byly doposud spolky a neziskové organizace, se konečně rozšířila na státní orgány – policii, justici a sociální úřady. V průběhu posledních 30 let, díky tlaku azylových domů a ženských organizací, změnil německý stát ve všech parametrech vztah k pojetí domácího násilí. Především přestalo být soukromou záležitostí rodiny. Azylové domy zřetelně ukázaly, že komplikovanou situaci zažívají děti týraných žen. Programy v azylových domech se proto musejí orientovat intenzivně i na výchovnou a terapeutickou práci s dětmi.

Problémy s pobytovým statusem V 90-tých letech cítily ženy-migrantky rasismus na všech úrovních. Podíl cizinek v azylových domech ve velkých městech stoupá, v Berlině, Hamburku a Mnichově tvoří migrantky 50 - 80 % všech obyvatelek. Nejhůře řešitelné je domácí násilí u  migrantek s  nejistým pobytovým statusem. Tyto ženy, jestliže chtějí řešit domácí násilí útěkem ze společné domácnosti, jsou odkázány především na pomoc azylových domů. Při odchodu od partnera nebo při útěku z domova před domácím násilím nemají často žádnou jinou alternativu. Možností volby je pro ně nízkoprahová, nebyrokratická a anonymní nabídka pomoci. Migrantky v azylovém domě nemusejí okamžitě přijímat konečné a existenciální rozhodnutí, jak dál postupovat. Azyl jim dává čas na rozmyšlenou a poskytuje jim skutečné útočiště v krizi. Zákon o přistěhovalectví z roku 2004 jim totiž přiznával

104

různý pobytový, právní a sociální status podle místa jejich původu a migračních podmínek. Nové zákony nyní uznávají pouze 2 druhy pobytového titulu. Status „strpění“ je migrantkám přidělován častěji než dříve, ale stále jim nepřináší potřebnou jistotou. Ústředním moment přinesl § 19 zákona v novém cizineckém zákonu a § 31 v zákonu o pobytu cizinců. Je zde upraveno, kdy a za jakých podmínek dostávají vlastní pobytový status, který je nezávislý na manželovi. Stále ale platí, že migrantky, které jsou v  manželství kratší dobu než 2 roky, mohou po rozvodu ztratit pobytový status. Určitým zvýhodněním je, že státní orgán může při posuzování situace žen vystavených fyzickému a psychickému týrání ze strany partnera využít možnosti „odstranění tvrdosti zákona“. To znamená, že nebude přihlížet k délce trvání manželství. Ohrožená osoba tak může získat vlastní pobytový status. Odborné grémium BIGu zaměřené na problémy migrantek-obětí DN se zabývá řešením dalších skupin s nejistým pobytovým statusem: jsou to ženy „se strpěním“ a ženy žádající o přiznání statusu uprchlíka v Německu. Tyto ženy dostávají pouze redukované sociální dávky a  omezenou podporu podle azylového zákona. Ženy v této situaci nemají možnost volného pohybu a mají rezidenční povinnost. Právě toto strukturální omezení a  znevýhodnění komplikuje jejich volbu. Rozhodnou-li se pro rozvod, riskují, že přijdou o pobytový status a budou nuceny se vrátit do země původu. Tyto ženy mají intenzivní zkušenost s každodenním rasismem: nemohou získat povolení k práci a jsou téměř bez šance na práci. Jejich existenci pak navíc ztěžují i  další faktory: interkulturní rozdíly, jazykové problémy, špatný, často žádný přístup ke zdravotní a  psychologické péči. To všechno je vede k tomu, že se rozhodnou domácí násilí vůbec neřešit.

Specifické problémy v interkulturních azylových domech Některé migrantky s jazykovou bariérou a kulturní zvláštností se z těchto příčin cítí na okraji zájmu společnosti. Cítí se v izolaci čtyř stěn azylového pokoje. Je paradoxní, že to často vedlo ke každodennímu rasismu a hierarchizaci mezi obyvatelkami azylu. Příkladem jsou zkušenosti azylů při realizaci projektu „Pomocí ke svépomoci“. Velkým problémem jsou rozdílné potřeby obyvatelek a hierarchizace mezi nimi navzájem. Obyvatelkám je v  azylu přiděleno množství kompetencí v  rámci „svépomoci“, např. jednání s  dárci a  péče o  věcné dary. Některé skupiny obyvatelek, především ty, které nehovoří německy, jsou z tohoto procesu vyloučeny. Nebo služby obyvatelek azylu u telefonu, které umožňují sjednávat s ohroženou osobu její rychlé přijetí do azylu – dle standardů do 1 hodiny od zavolání na BIG Hotline. U  telefonu se střídají ženy-migrantky, 105

které umějí německy, ostatní ženy mohou cítit tento postup jako diskriminační. Ženy jazykově kompetentní mívají při rozdělování odpovědných a vlivných úkolů a funkcí přednost. To někdy vedlo k diskriminaci uvnitř společenství migrantek a k růstu nekontrolovatelné moci jednotlivkyň. Standardy u telefonické služby byly původně nastaveny tak, že žena se musela umět domluvit s ohroženou osobou o přesunu do azylu. Žena, která tuto dovednost zvládla, byla zařazena k  telefonu do pozice č. 1, ty ostatní s  nižšími jazykovými kompetencemi se ocitly v pozici č. 2, což znamenalo, že např. v azylu „jen“ otevíraly dveře klientkám nebo měly na starost denní úklid, většinou nedostávaly příležitost hovořit německy. Tato zvyklost v azylech vedla k tomu, že se ženy v pozicích č. 1 a č. 2 začaly vzdalovat společensky. Očíslování pozic bylo postupem času vnímáno azylovým společenstvím více jako hodnocení a ocenění. Migrantka se znalostí německého jazyka byla více oceňována. Právě tuto praxi začaly obyvatelky azylu samy kritizovat a postupně se od ní upouštělo. Tento přístup ukazuje všeobecně na poměr mezi „většinou“ a „menšinou“ ve společném životě. Migrantky bez znalosti jazyka se mohly cítit vyčleněny z kolektivu jinou větší skupinou, která se mezi sebou dokázala dorozumět.

Každodenní rasismus K posuzování situace migrantky, která zažívá domácí násilí, je třeba přistupovat velmi citlivě. Často se stává, že migrantky žijící ve vztahu s Němcem a zažívající DN, mají hluboké zážitky s rasismem ze strany partnera. Migrantky zažívají rasismus i ze strany úředníků, když si od nich musejí při hledání pomoci a podpory vyslechnout komentář, že násilí je ve dvoukulturním manželství vlastně „normální“. Bohužel migrantky narážejí stále na stereotypy při hodnocení situace v takovém vztahu. Složité je pomáhat v případech sňatků z donucení nebo hrozících vražd ze cti. Některé migrantky uvádějí, že jsou v  azylovém domě vystaveny rasismu, kterému nedokážou vzdorovat díky zúženým možnostem sociálních kontaktů. Chybějící soukromí a malá ohleduplnost ve vztazích v azylu mohou u některých migrantek zhoršit psychický stav. Azylový dům je místem, které umožňuje individuální přístup k  řešení situace jednotlivých obyvatelek a jejich dětí. Pro mnoho migrantek z azylových domů platí, že potřebují intenzivní doprovázení a podporu, protože v nové zemi neznají úřední postupy ani legislativu. Bez dlouhodobého doprovázení a poradenství by jen stěží překonaly institucionální diskriminaci a rasismus. Důležitou podmínkou kvalitního doprovázení pracovníků azylu je znalost legislativy a předávání aktuálních informací. Důležitá je systematická výstavba sítě k výměně informací, jako jsou kontakty 106

na lékařky, terapeutky, trenéry vzdělání, instruktory, právníky, poradenství pro uprchlíky, cizinecký úřad, tlumočnické služby, poradenství pro migrantky, azylové domy, byty – útočiště apod. Podmínkou pro kvalitní pomoc je i jazyková vybavenost spolupracovnice azylového domu. Je žádoucí, aby v domě pracovaly kompetentní migrantky s migrační minulostí a zkušenostmi. Interkulturní projekty se snaží aktivně zapojit zkušené klientky do poradenství a svépomocných aktivit. Když se klientky postupně vyškolí na profesionální poradkyně, mění to strukturu a zaměření organizace, zvyšuje se tím prestiž projektu a azylového domu. Většina azylových domů ve velkých městech se již přizpůsobila novým požadavkům a poskytují migrantkám kvalitní služby. Migrantky díky své celkové životní situaci musejí zůstat v azylu déle než běžné (domorodé) klientky. Dlouhodobé pobyty znamenají velkou zátěž na ženy a děti. Důležitou změnou je proto přestěhování klientky z azylu do bytu mimo azylový dům. Bytový projekt přináší klientkám prospěch – je to druh chráněného bytu – ženy a matky s dětmi se postupně osamostatňují, ale stále jsou úzce propojeny s nabídkou služeb v azylovém domě a využívají jeho poraden. Byt v běžné zástavbě navíc umožňuje rozvíjet jejich soukromý život a v případě potřeby dovoluje i návrat do azylu k intenzivnější pomoci a podpoře od spolubydlících.

Některé specifické problémy interkulturních azylových domů Současné standardy práce s migrantkami ohroženými domácím násilím v azylových domech jsou nevyhovující. Migrantky mají specifické problémy a jejich řešení potřebuje individuální přístup.

Problém s „obložností“ Stát financuje azylové domy podle tzv. obložnosti. Smlouva se státem hovoří o tom, že klasický azylový dům s 25 místy musí poskytnout azyl 150 ženám a dětem ročně. V roce 2005 bylo v azylovém domě Interkulturní iniciativy přijato 218 žen a dětí, z nichž 96 % patřilo do skupiny migrantek z různých zemí původu. Ženy se zdržovaly v průměru v azylu 40 dní. K dispozici bylo ale jen 10 bytů v bytovém projektu, kam se ženy mohly přestěhovat z azylu. Problémem bylo, že migrantky potřebovaly mnohem delší dobu ke stabilizaci své situace. Pevné stanovení normy pro ubytování klientek vedlo k přetěžování poradenství, které poskytovaly pracovnice azylu i spolubydlící. 107

Problém s doprovázením V mezikulturním azylovém domě bydlí ženy, které většinou nemají zkušenosti s úřady a strukturou státních orgánů. Proto klientky intenzivně využívají služby doprovázení na úřady, k jednáním, k lékaři apod. Jde o časově i výkonem náročnou, vyčerpávající činnost. Standardy na toto specifikum mezikulturního azylového domu vůbec nepamatují. Pracovnice se snaží nahradit doprovázení jinými službami, jsou přitom ale zatíženy velkou byrokracií – popisováním a zdůvodňováním úkonu.

Telefonní služby v azylovém domě Pro telefonování nelze využívat projektu „Pomocí ke svépomoci“ protože většina klientek neovládá německý jazyk a  nedomluví se. Na to však standardy v mezikulturních azylových domech nemyslely.

Povinnost dokumentace Standardizace práce vedla v azylových domech k inflaci dokumentační povinnosti. Každý telefonický rozhovor, každý osobní rozhovor, každá činnost s klientkou a pro klientku musí být pro senátní výbor, který financuje činnost organizace, kategorizován a zadokumentován. Sociální práce se tím zbyrokratizovala, vypisování přehledů jednotlivých výkonů zabere mnoho času, který by jinak personál věnoval přímé práci s  klientkou. V  tomto rozsahu nelze nadále tuto dokumentaci vykonávat. Ubývá čas na rozvíjení mezilidských vztahů a výchovu dětí v azylovém domě, protože se zvětšují povinnosti spojené se zápisy, záznamy a přehledy poskytnutých úkonů a služeb.

Novinky v poradenství pro migrantky, které řeší domácí násilí Veřejné diskuse na téma „vraždy ze cti“ a „nucené sňatky“ vedly k tomu, že služeb interkulturních azylových domů a poradenství využívá stále více mladých ženmigrantek. Mnohé přicházejí do Berlína z jiných spolkových zemí a v prostředí velkoměsta hledají anonymitu a ochranu. Mladé ženy mají specifické potřeby a z toho vznikají nové požadavky na sociální práci v projektu (speciální poradenství, intenzivní doprovázení, problémy se zachováním mlčenlivosti a dodržování anonymity atd.). Nové zákony na ochranu před domácím násilím i  pro-aktivní poradenství způsobily příliv migrantek do azylových domů s nejrůznějším spektrem problémů. To je velmi náročné pro personál a jeho odbornost. 108

Služby, finance a politika Záleží na politickém rozhodnutí, kolik financí získá od senátního výboru cizinecká problematika. Je očividné, že interkulturní azylový dům potřebuje daleko více financí na službu doprovázení.

Analýza slabých a silných míst azylového projektu V roce 2005 Iman Attia provedla s obyvatelkami interkulturního azylového domu analýzu slabých a silných míst v azylovém projektu. Obyvatelky potvrdily, že za velmi užitečný považují bytový projekt. Naopak největší problémy viděly při jednání s institucemi (např. azylovým úřadem). Požadovaly snížení byrokracie v azylových domech, ale i v institucích, s nimiž musejí jednat. Obyvatelky azylových domů v analýze uvedly, že by si přály mít více času a podpory ze strany pracovnic azylu na psychické zpracování a zvládání osobních zážitků z domácího násilí. V  analýze upozornily, že je zatěžuje přílišná byrokracie spojená se zařizováním legalizace pobytu, negativně vnímaly, že pracovnice azylových domů na ně nemají dostatek času a nemohou jim poskytnout intenzivní poradenství a doprovázení. Výsledky analýzy postupně povedou ke změnám v nabídce služeb interkulturního azylového domu. Potvrdilo se, že i mezi migrantkami je diskriminace. Nejvíc se dostávají do izolace migrantky bez jazykových znalostí, které neumějí překonat jazykovou bariéru vůči dalším migrantkám. Obyvatelky se v analýze neshodly, co má nabízet dobré poradenství ani kolik nezávislosti a podpory potřebují pro život v azylu, neshodly se ani na tom, zda chtějí více jazykové kurzy nebo pomoc a doprovázení při zvládání výchovných problémů s dětmi. U migrantek nejde o homogenní skupinu, proto je třeba jim nabídnout široké spektrum pomoci a informací. V roce 2006 Iman Attia provedla analýzu potřeb ve vztahu k dětem v azylovém domě a bytovém projektu. Ukazuje se, že dítě se zkušeností domácího násilí potřebuje vlastní podporu. Bohužel se mu jí nedostává v  potřebné míře, protože středem zájmu je ohrožená matka. Koordinátorkou interkulturního projektu je Rada Grubić.

109

Adresář možné pomoci: Arcidiecézní charita Resocializační program pro cizince - oběti obchodu s lidmi Poskytujeme bezplatné poradenství a asistenční služby cizincům, obětem obchodu s lidmi a žadatelům o mezinárodní ochranu. Adresa: Pernerova 20 Praha 8 - Karlín, 186 00 Otevřeno: Pondělí: 10 - 16 hod. Čtvrtek: 10 - 16 hod. Konzultace v jiných dnech je možná po telefonické konzultaci. Tel.: 224 813 418 Mail: [email protected] Web: praha.charita.cz/sluzby/migrace; www.charita.cz Projekt Magdala Poradna Magdala je určena pro osoby, které se staly oběťmi domácího násilí, obchodu s  lidmi nebo určité formy komerčního zneužití nebo jsou některým z  těchto jevů ohrožené. Dále jsou to rodiny s  dětmi, které prošly zkušeností násilí a hledají způsob, jak se s touto zkušeností vyrovnat a uzdravit své rodinné vztahy. Díky rozsáhlé síti Charitních zařízení poskytujeme služby po celé ČR prostřednictvím koordinačního centra. Koordinační centrum funguje v  rámci Arcidiecézní charity Praha. Provoz poradny Magdala: Pondělí – Pátek, 10:00 – 17:00. Do poradny je vhodné se předem telefonicky objednat na tel. čísle 251 552 790. V případě krizové situace mimo pracovní dobu volejte non-stop linku pomoci Magdala: 737 234 078

110

Centrum pro integraci cizinců Poskytuje bezplatné sociální a pracovní poradenství a kurzy češtiny pro cizince. Kontaktní místa jsou v Praze, Kolíně, Mladé Boleslavi a Kutné Hoře. Adresa kanceláře: Kubelíkova 55 130 00 Praha 3 - Žižkov Poradenství (+420) 222 360 452 Vzdělávání (+420) 222 360 834 e-mail: [email protected] Web: www.cicpraha.org

Člověk v tísni, o. p. s. - People in Need Realizuje mj. program Migrace. Cílem programu je poskytovat objektivní informace o migraci v českém, evropském i světovém měřítku, bořit stereotypy o přistěhovalcích, které se běžně objevují v českých médiích, a přispívat tak k lepšímu soužití imigrantů a většinové společnosti. Adresa: Šafaříkova 635/24 120 00 Praha 2 Phone: +420 226 200 400 Fax.: +420 226 200 401 E-mail: [email protected] www.clovekvtisni.cz www.migration4media.net

Farní charita Kyje Projekt služeb pro cizince z třetích zemí Adresa: Centrum Farní charity (prostory Katolické oázy): Maňákova 754, Praha 9 - Černý Most Tel.: +420 739 203 254 E-mail: [email protected] 111

Inbáze Berkat Nabízí sociální a právní poradenství, jazykové kurzy a komunitní aktivity, které jsou zaměřené na setkávání několika různých multikulturních skupin. Klienty centra se mohou stát cizinci bez rozdílu typu pobytu, kteří pobývají na území hlavního města Prahy. Adresa: Legerova 50 120 00 Praha 2 Phone: (+420) 224 941 415 Mobile: (+420) 739 037 353 E-mail: [email protected] www.inbaze.cz Kontakt na sociální oddělení: Tel.: +420 224 941 415, +420 739 037 353 E-mail: [email protected] Kontakt na komunitní aktivity: Martina Hrdličková, 724 951 611 [email protected] Kontakt pro jazykové kurzy: Anna Darashenka [email protected] tel.: 777 190 633

Konsorcium nevládních organizací pracujících s migranty v ČR, o.s. Sdružuje 8 nevládních neziskových organizací zaměřených na práci s migranty. Adresa: Vladislavova 44/10 110 00, Praha 1 Česká republika Tel.: +420 224 946 635 E-mail: [email protected] www.konsorcium-nno.cz 112

La Strada, o.p.s. Obecně prospěšná společnost La Strada Česká republika je nevládní nezisková organizace, která působí v oblasti řešení problematiky obchodu s lidmi. La Strada ČR je jedinou specializovanou organizací, která se v rámci ČR výhradně věnuje poskytování pomoci obchodovaným a vykořisťovaným osobám. SOS a info linka: +420-222-71-71-71 800-077-777 E-mail: [email protected] webb: www.strada.cz

META – Sdružení pro příležitosti mladých migrantů - Counseling and Information Center for Young Migrants Poskytuje bezplatné sociální a pracovní poradenství, nabízí kurzy češtiny. Má k  dispozici bezplatný internet a  knihovnu, ve které je možnost bezplatně si zapůjčit knihy, časopisy a různé studijní materiály. Adresa: Praha 2, Ječná 17 Úřední doba: pondělí 13.00 – 19.00 úterý, středa, čtvrtek 10.00 – 17.00 pátek zavřeno Poradna v Kolíně, Zahradní 46 (probíhá v poradně CIC) čtvrtek  10.00 – 17.00 Kontakty: tel./fax: (+420) 222 521 446 (pevná linka) poradenství pro cizince od 16 let: mobil: (+420) 775 339 003 e-maily: Hana Marková: markova(at)meta-os.cz Blanka Smítková: smitkova(at)meta-os.cz poradenství pro děti na ZŠ (do 16 let) mobil: (+420) 773 639 395 e-maily: Petra Hlavničková: hlavnickova(at)meta-os.cz 113

Multikulturní centrum Praha (MKC) - Multicultural Center Prague Občanské sdružení, které zajímají otázky spojené se soužitím lidí z různých kultur v České republice a v jiných částech světa. Adresa: Vodičkova 36 116 02 Praha 1 Phone/fax: (+420) 296 325 345 E-mail: [email protected] www.migraceonline.cz www.mkc.cz

Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU) - Organization for Aid to Refugees Pomáhá uprchlíkům a cizincům v České republice. OPU je nevládní a nezisková organizace, která bezplatně poskytuje právní a sociální poradenství svým klientům, pořádá vzdělávací aktivity pro klienty i veřejnost. Adresa: OPU - Praha Kovářská 4, Praha 9, 190 00, Česká republika Tel: (+420) 284 683 714 Mobil: (+420 739 413 983 Tel: (+420) 284 683 545 Fax:(+420) 233 371 258 E-mail:[email protected] Web: www.opu.cz

Poradna pro integraci - Counseling Centre for Integration Nabízí sociální a právní poradenství, zvýhodněné kurzy českého jazyka a bezplatný přístup k internetu a malou knihovnu. Adresa: Senovážná 2 110 00 Praha 1 Phone: +420 224 216 758, 224 233 034 Fax: +420 224 213 426 114

Mobile: +420 603 281 269 E-mail: [email protected] www.p-p-i.cz Sociální poradenství Pondělí 8:00 – 16:00 Úterý 8:00 – 16:00 Středa 8:00 – 16:00 Čvrtek 8:00 – 16:00 po dohodě s pracovníky je možné poskytnout sociální poradenství i mimo konzultační hodiny Právní poradenství Úterý 9:00 – 12:30; 13:00 – 15:30 Středa 10:30 – 12:30; 13:00 – 17:00 Čtvrtek 9:00 – 12:30; 13:00 – 15:30 po dohodě s právníkem je možné poskytnout právní poradenství i mimo konzultační hodiny Kontaktní místo: Komunitní multikulturní centrum v Ústí nad Labem Jeho hlavním cílem je napomáhat při integraci azylantů a trvale žijících cizinců do české společnosti na regionální a  lokální úrovni a  zároveň umožnit české veřejnosti se seznámit s odlišným způsobem života založeným na rozdílných kulturně historických modelech. 

Poradna pro občanství, občanská a lidská práva - Counselling Centre for Citizenship, Civil and Human Rights Dotazy by se měly týkat jen českého cizineckého práva. Na dotazy týkající se práva jiných zemí (např. jak získat pobyt v USA) nebo na dotazy z jiných právních oblastí (např. jak vyřešit dluh na nájemném) nemůže poradna z kapacitních důvodů reagovat. Zaměřuje svoji činnost na právní poradenský servis pro potřeby jednotlivců, nevládních organizací i pracovníků státní správy, sleduje a analyzuje dodržování občanských a lidských práv a platné a připravované legislativní normy, zaměřuje se na návrhy a iniciování systémových řešení.  Právní poradenství pro cizince: Ječná 7, Praha 2 115

Osobní návštěva každou středu mezi 10.00-17.00 hod. telefonické poradenství Tel.: 270 003 281 emailové poradenství: [email protected] Dotaz můžete položit i prostřednictvím webových stránek: web: http://www.poradna-prava.cz/

Sdružení pro integraci a migraci (SIMI) – Poradna pro uprchlíky – Association for Integration and Migration Bezplatné právní, sociální a  psychosociální poradenství cizincům žijícím na území České republiky. Adresa: Senovážná 2 110 00 Praha 1 Telefon: +420 224 224 379 Fax: +420 224 239 455 Mobile: +420 603 547 450 Mobile: +420 605 253 994 E-mail: [email protected] Web: www.migrace.com Úřední hodiny Po 9-12 13-19 Stř 9-12 13-17 Čt 10-13 13-17 Út. Pá Pouze na objednání

116

Sdružení občanů zabývajících se emigranty (SOZE) - Association of Citizens Assisting Emigrants Nevládní nezisková organizace, jejímž posláním je poskytování pomoci uprchlíkům a dalším kategoriím cizinců, přicházejících do České republiky. Tato pomoc spočívá v bezplatném právním, sociálním a psychologickém poradenství, v realizaci volnočasových a vzdělávacích programů a v komplexní sociálně-právní asistenci dlouhodobě usazeným cizincům a uznaným azylantům v namáhavém procesu integrace do majoritní společnosti. Adresa: Mostecká 5 614 00 Brno Phone: + 420 545 213 643 Fax: + 420 515 536 356 E-mail: [email protected] www.soze.cz

Cizinci v České republice Stránky ministerstva práce a sociálních věcí o integraci cizinců www.cizinci.cz

117

118

119

120