MĚŠICKÝ ZPRAVODAJ Říjen

MĚŠICKÝ ZPRAVODAJ

Říjen 2006 1

Slovo redakce čtenářům (Editorial) Vážení čtenáři, milí spoluobčané, říjnové vydání našeho Zpravodaje je poněkud jiné, než jste si zvykli. Je jiné v době, kdy vychází, je jiné v obsahu, některé pravidelné kapitoly dnes nenajdete. Proč ty změny? Již v srpnovém čísle jsme psali o záměru dát prostor lidem, kteří kandidují v komunálních volbách. Chceme, abyste se s nimi seznámili před veřejnou schůzí, která se koná 16.10.2006 a na kterou upozorňujeme na jiném místě. Jde o 32 kandidátů na 11 míst v zastupitelstvu, je tedy možnost vybírat a to je dobře. Ve Zpravodaji stručně (více rozsah neumožňuje) vyjadřují své představy o práci v zastupitelstvu a my věříme, že na schůzi bude dost prostoru na dotazy a diskusi. Proto vychází Zpravodaj o 14 dní dříve než obvykle a museli jsme tomu přizpůsobit i obsah. Potud změny plánované. Další změny nastaly neplánovaně a to onemocněním „šéfredaktora“ pana Vladimíra Nováka. Proto dnes nenajdete pokračování Toulek historií Měšic, které tak zajímavě a pravidelně připravuje. Přejeme mu, aby se co nejdříve uzdravil a těšíme se na jeho další hezké články. Dnes si můžete přečíst informaci o Mysliveckém sdružení Veleň, další část vzpomínek profesora Andryska i jeho zkušenost s lovem na srnce. Přečtete si informaci o rybářských závodech, pokusíme se do uzávěrky ještě dostat zprávu o průběhu „Svatováclavského vejšlapu“. Upozornění na lampiónový průvod 17. listopadu a na mikulášskou besídku plánovanou na 2.12. vypadá jako předčasné, ale do té doby už náš Zpravodaj nevyjde. K tomu prosba: hledají se dobrovolníci, kteří pomohou s organizací obou akcí. Věřte, že je to dost práce a stále to zajišťuje jeden člověk, který těžko hledá pomocníky. Lampiónový průvod už má tradici a besídka, která byla vloni prvně, se moc líbila. Byla by škoda tyto akce rušit. A tady už apelujeme na nové zastupitelstvo - podporujte (i finančně) takové akce. Není moc obcí, které se mohou pochlubit kulturním životem a hlavně není moc lidí, kteří jsou ochotni tomu věnovat nemalý čas a energii. Na závěr přejeme nám všem i naší obci šťastnou ruku při volbách a věříme, že i nové zastupitelstvo bude chtít vydávat náš Zpravodaj. Vaše redakce

Slovo starosty Vážení spoluobčané, protože je toto číslo Měšického zpravodaje poslední v tomto volebním období, dovolte mi, abych poděkoval Vámi zvoleným zastupitelům za jejich práci. Jsem přesvědčen, že ji každý vykonával dle svého svědomí a přesvědčení, vždy pro blaho obce a jejich občanů. Rozhodování jedenácti členů zastupitelstva nebylo vždy jednomyslné a tak jako ve státních orgánech tak i v obci rozhodla vždy nadpoloviční 2

většina hlasů. Od roku 1990 až dosud se u nás při rozhodování nepolitikařilo a každý používal vlastní rozum. A nyní mi dovolte, abych Vás pozval k volbám do zastupitelstva v naší obci, které se konají ve dnech 20. a 21. října tohoto roku. Přijďte všichni, i vy, kteří jste spokojeni s žitím v naší obci. Volte uvážlivě, posuďte vlastním rozumem splnitelnost předkládaných programů a slibů. Zvolte jedenáct jednotlivců, o kterých jste přesvědčeni, že Vás nezklamou. Zvolte jedenáct osob, u kterých znáte jejich morální hodnoty, a kterým budete důvěřovat, že budou rozhodovat vždy ve prospěch obce a nenechají se ovlivnit vlastním zájmem. Zdravím Vás, přeji pevné zdraví a správné rozhodnutí při Vaší volbě. Petr Lanc

Pozvánka Zveme všechny na DEN ZDRAVÍ, který se koná dne 9.11.2006 od 9. do 14. hodin v Neratovicích, v ordinaci MUDr. Březiny, Kojetická 1021 (u zastávky autobusu 351). Bude vám změřen tlak, cukr a cholesterol, vše zdarma. Na akci je možno zakoupit za dobré ceny umělá sladidla a vitamíny. Srdečně všechny zveme. Vždyť prevence je vždy jednodušší, než léčba. Za výbor územní organizace Svazu diabetiků v Neratovicích Ladislava Nováková

Zveme všechny občany a voliče na předvolební schůzi a na poslední zasedání zastupitelstva, které se koná v pondělí dne 16. října 2006 od 19.00 hodin v hale v 1. patře na Zámku. Obecní úřad a Obecní zastupitelstvo

Komunální volby 2006 Vážení čtenáři, spoluobčané a voliči, v minulém čísle Zpravodaje jsme vás upozornili na to, že toto číslo bude svým způsobem neobvyklé. Bude zde dán prostor všem kandidátům do zastupitelstva obce k prezentaci své osoby a svého volebního programu. Jak již zřejmě víte, v naší obci se o 11 míst v zastupitelstvu bude ucházet 32 našich spoluobčanů. Z toho 10 na kandidátce ODS a po 11 na kandidátkách Sdružení nezávislých a Strany zelených. Je velice potěšitelné, že v naší obci je o práci v zastupitelstvu tak velký zájem a hlásí se tolik kandidátů. V leckterých okolních obcích mají problém pro nezájem občanů kandidátku vůbec sestavit, aby mohly volby proběhnout a u nás bude „boj“. Zájem našich lidí se možná odráží i v tom, jak je naše vesnice hezká, upravená a lidem se zde dobře žije. I z následujících příspěvků a volebních programů kandidátů je patrné, že mají lidé zájem, že mají nápady, a že je stále co zlepšovat. Komunální volby se liší od jiných voleb hlavně tím, že zde máme možnost volit lidi, které dobře známe, a kteří tu s námi trvale žijí. Je tedy dobře volit osobnosti, a ty kterým věříme, že pro obec a pro nás udělají maximum. 3

Toto číslo by se vám mělo dostat do rukou v sobotu 14. října 2006. Dáváme vám možnost se aktuálně a v posledním možném termínu alespoň v krátkosti seznámit s kandidáty a jejich volebním programem. Budete si tak moci pro ně připravit případné otázky a dotazy, které vám zodpoví na předvolební schůzi. Ta je plánována hned na pondělí 16.října 2006 od 19.00 hod. na Zámku. Bylo by dobré, aby i vaše velká účast na této schůzi potvrdila zájem o obec a o to co se v ní děje, tak jak píšeme výše. Následující příspěvky uveřejňujeme tak, jak nám je kandidáti zaslali. Dovolili jsme si jim dát jen trošku podobný formát a jak se říká „malou štábní kulturu“. Kandidáti jsou řazeni podle kandidátek a pořadí na němž jsou zde uvedeni. Za redakci přejeme ve volbách všem uchazečům o práci v zastupitelstvu obce úspěch a všem nám voličům šťastnou ruku při volbě našich zástupců na příští čtyři roky. Redakce

Profily a priority kandidátů kandidujících v obecní volbách 2006 v Měšicích na kandidátce ODS Petr L A N C – starosta – 54 let – bez pol. příslušnosti Vážení spoluobčané, jmenuji se Petr Lanc je mi 54 let, jsem ženatý a mám dvě dospělé děti. V současné době pracuji jako starosta obce Měšice. Nejsem členem žádné politické strany. V letošním roce kandiduji jako nezávislý, na kandidátce ODS. V majetku obce vidím záruky pro budoucnost a proto se budu i nadále snažit, aby obec získávala majetky, které budou uspokojovat potřeby našich obyvatel nebo budou zdrojem dlouhodobých příjmů. Jen bohatá obec má co zastavit pro případnou půjčku nebo co prodat v případě krize. Chtěl bych, aby se pokračovalo v úpravě dalších ulic a veřejných prostranství, vyřešila se likvidace kalů z ČOV spolu s biologickými odpady z obce, rozhodlo se o využití areálu čp.15 /bývalý st. statek/ pro kulturu, vzdělávání a sociální služby včetně pečovatelského domova pro důchodce. Jsem pro podporu rozvoje sportu, kultury a různých společenských akcí včetně požadovaných nadstandardních služeb. To vše zpříjemní život v obci našim občanům a zviditelní ji u jiných. Petr Lanc Miroslava M A Š K O V Á – místostarostka - 50 let – bez pol. příslušnosti Vážení spoluobčané, těm, kteří mě příliš neznají se chci touto cestou představit a vás všechny seznámit se svým cílem, kterého bych ráda ve volebním období 2006-2010 dosáhla. Narodila jsem se roku 1956, jsem vdaná a mám dceru. Na obecním úřadě v Měšicích pracuji od roku 1992. V roce 2002 po komunálních volbách jsem byla zvolena místostarostkou. Nejsem členem žádné politické strany. V letošních volbách kandiduji jako vždy na kandidátce ODS. Když jsem si v mládí zvolila povolání zdravotní sestry, bylo to proto, že jsem chtěla pomáhat druhým. Ráda jsem se o pacienty starala tak, aby se cítili v nelehkých dobách lépe a měli oprávněný pocit, že i cizím lidem na jejich stavu těla i duše záleží. Tato starost i péče o druhé ve mně vězí dál a mám snahu se starat o spokojený život nás všech v komunitě celé 4

obce. Myslím, že umím zdravě posoudit mnoho rozhodnutí a mám i dobré nápady, které jsem ochotna realizovat. Chci vymýšlet a obhajovat všechny aktivity, které nám pomohou žít v čisté, bezpečné, kulturní a společenské obci se sociálně zabezpečenými občany, ve které budou platit pro všechny stejná pravidla. Miroslava Mašková Karel B U R I Á N E K – technik – 58 let – člen ODS Vážení spoluobčané, jmenuji se Karel Buriánek, je mi 58 let a v obci Měšice žijeme s rodinou (jak ten čas letí) již třicet let. V obecním zastupitelstvu pracuji druhé volební období. Mojí snahou vždy bylo, je a bude, podporovat aktivity, které obci přinesou finanční zdroje a tyto využívat pro stálé zlepšování života všech občanů v Měšicích. S přáním dobré pohody Všem voličům Karel Buriánek. Anna R A K O V Á – elektromechanička – 56 let – členka ODS Vážení spoluobčané, jmenuji se Anna Raková, je mi 56 let a v Měšicích žiji od roku 1974. Jsem vyučená elektromechanička. Dlouhá léta jsem pracovala v ZPA Čakovicích. Mám dvě dospělé děti a dvě vnoučata.Jsem jedním ze zakládajících členů ODS v Měšicích. V jiné politické straně jsem nikdy nebyla V Obecním zastupitelstvu jsem působila dvě volební období (sociální komise, pořádání Dětského dne). Baví mě účast na rozhodování o věcech veřejných a mám radost, když se věci pohnou dobrým směrem kupředu. Proto bych znovu ráda pracovala v obecním zastupitelstvu v Měšicích. Anna Raková Vladimír N O V Á K – důchodce – 68 let – člen ODS Vážení spoluobčané, jak jste si mohli již v našem úvodníku přečíst, pan Vladimír Novák, duše našeho zpravodaje, je dlouhodobě nemocen. Nemůže se zde v současné době představit a prezentovat svou osobu. Aby nebyl tímto znevýhodněn, dovolte abych o něm napsal několik řádek já. Za dobu asi tří let, co společně děláme tento Zpravodaj jsem měl trochu možnost poznat jeho, i jeho názory. Panu Novákovi je 68 let a je v důchodu. Je zakládajícím členem a předsedou ODS v Měšicích. V obecním zastupitelstvu pracoval dvě volební období. Ve svém věku je stále aktivní. Až do loňského roku pracoval jako dozor v obecním sběrném dvoru, kde se staral o pořádek. Dlouhá léta pracuje jako kronikář obce, z čehož čerpá náměty pro své zajímavé články ve Zpravodaji. Zorganizoval velice pěkné a úspěšné výstavy k historii obce. Myslím si, že pro obec a její zviditelnění, dělá velice mnoho. Takoví lidé jsou vždy třeba. Bez autorizace a svolení výše jmenovaného, sepsal Jiří Bejlek Bc. Marek B O L E G A – ekonom – 33 let – člen ODS Vážení spoluobčané, jmenuji se Marek Bolega. Narodil jsem se v roce 1973 v Ostravě, nyní trvale žiji v Měšicích. Jsem ženatý a mám jednu dceru. 5

Vystudoval jsem Fakultu Managementu a Ekonomie Vysoké školy v Brně. Nyní soukromě podnikám v oboru Informačních Technologií. V letech 1993-2006 jsem působil v různých managerských funkcích v tuzemských i mezinárodních společnostech. V roce 2003 jsem se stal členem ODS. Marek Bolega Irena H O N S O V Á – učitelka – 55 let – bez pol. příslušnosti Vážení spoluobčané, jmenuji se Irena Honsová. Je mi 55 let a pracuji jako učitelka na Základní škole. Kandiduji na kandidátce ODS jako nezávislá. Již v minulém volebním období jsem po čtyři roky pracovala v obecním zastupitelstvu především v oblasti své profese tj. oblasti dětí a mládeže. Spolupracovala jsem s místní školkou, pomáhala při řešení problémů se školáky, snažila se ovlivnit volný čas kluků a holčiček – například při prosazování sportovních aktivit. V podobném duchu bych chtěla pokračovat i v dalších letech. Viděli jsme se mnohokrát a jistě ještě uvidíme na oslavách Dne dětí, lampiónovém průvodu a dalších programech pro děti. Irena Honsová Václav L O R E N C – živnostník – 27 let – bez pol. příslušnosti Vážení spoluobčané, jmenuji se Václav Lorenc. Je mi 27 let. Jsem soukromý podnikatel. Kandiduji na kandidátce ODS jako nezávislý. V této obci žiji již devatenáctý rok. Za ta léta se zde mnoho změnilo a mnoho ještě změní. Zástavby se rozšiřují a volných prostranství k naší škodě ubývá. Proto se chci spolupodílet na obnově veřejné zeleně a rozšíření zalesněných ploch v naší obci. Václav Lorenc Pavel P O K O R N Ý – chemik – 43 let – bez pol. příslušnosti Milí spoluobčané, jmenuji se Pavel Pokorný, je mi 43 let a se svou hodnou ženou a dvěma kluky žijeme již sedm let v Měšicích. Patříme tím však mezi „naplaveniny“, jak někdy v hospůdce zaslechneme, jsme totiž jedni z prvních nových obyvatel lokality Nad Babím dolem (pole naproti Gorenje). Nikdy v životě jsem nebyl v žádné organizaci (nepočítám-li Junáka, posléze Pionýra…), natož v nějaké straně! Jsem však na kandidátce ODS, jelikož je mému srdci nestraníka a též podnikatele nejbližší. Proč kandiduji? 1. Chtěl bych především „kopat“ za nové spoluobčany z nových rychle se rozvíjejících lokalit na „severní straně“ Měšic, myslím, že na zastupitelstvu takový člověk chybí… 2. Čím déle sleduji politické dění v zemi (obce nevyjímaje), tím víc se mi vytrácí základní ideály-chtěl bych tedy též pokud možno vnést do obecní politiky slušné, korektní, tvůrčí a nezkorumpované prostředí a v neposlední řadě též humor, který, dle mého do českých zemí prostě patří. Pavel Pokorný

6

Ing. Milan M I L S I M E R – podnikatel – 52 let – bez pol. příslušnosti Vážení spoluobčané, jmenuji se Milan Milsimer a je mi 52 let. Jsem podnikatel a pracuji jako pronajímatel nemovitostí. Kandiduji na kandidátce ODS jako nezávislý. Budu prosazovat, aby zbývající autobusy z Hovorčovic byly ukončeny do stanice Měšice - Agropodnik, včetně zavedení jednoho nočního autobusu ze stanice Měšice - Agropodnik (cca 0.45 hod) do Prahy a zpět z Prahy - Libně nádr. (cca 1.35 hod). Dále budu pracovat na tom, aby se snížily daně z nemovitosti pro živnostníky na kat. území Měšice u Prahy. Milan Milsimer Profily a priority kandidátů kandidujících v obecní volbách 2006 v Měšicích na kandidátce Sdružení nezávislých kandidátů. Jiří B E J L E K – vedoucí segmentu – 52 let – bez pol. příslušnosti Vážení spoluobčané, jmenuji se Jiří Bejlek a je mi 52 let. V Měšicích žiji od roku 1989. Nejsem a nikdy jsem nebyl v žádné politické straně. Vždy jsem se snažil být nezávislý a udělat si na vše svůj vlastní názor. Nemám rád pomlouvání za zády a podbízení se, říkám lidem pravdu do očí a totéž vyžaduji od ostatních. Používám mozek a zdravý selský rozum. V současné době pracuji jako vedoucí administrativy a technického segmentu v nemocnici na zdejším zámku. V minulém volebním období jsem působil v obecním zastupitelstvu jako předseda kulturní a společenské komise. Papír snese hodně, a proto je velice snadné navymýšlet si a naslibovat Vám voličům, co vše udělám pro blaho obce. Svou kandidaturu beru zodpovědně, takže udělám vše co je v mých silách. Považuji to za samozřejmé, a proto nebudu nic slibovat. Nejsem sice rodák, ale protože jsem tu vychoval děti, které zde mají již hluboko zapuštěné kořeny, stává se i ze mě měšický patriot. Budu tedy usilovat o to, aby byly Měšice vždy na prvním místě mezi všemi obcemi v regionu. Aby nám lidé z okolí záviděli v jaké krásné obci a prostředí žijeme. Myslím, že toto se již částečně podařilo v minulém období při sportovních a společenských akcích, na nichž jsem se velkou měrou organizačně podílel. Kandiduji sice na kandidátce nezávislých, ale jsem velice závislý na tom, pokud budu do zastupitelstva zvolen, jací lidé budou zvoleni a jestli budou mít stejné priority. Na této kandidátce jsou lidé, které znám, kterým věřím a o kterých vím, že je na ně spolehnutí. Na závěr chci ještě jednou říci. Nebudu nic slibovat, sám nic nezmůžu. Žijeme v malé obci a je jenom na Vás voličích, jaké lidi si do svého čela zvolíte. Jiří Bejlek Vlastimil H A N Z L – vedoucí oddělení – 54 let – bez pol. příslušnosti Vážení spoluobčané, jmenuji se Vlastimil Hanzl. Je mi 54 let a pracuji jako vedoucí oddělení v Metrostavu. Jsem bez politické příslušnosti. Při práci v obecním zastupitelstvu bych chtěl navázat na svou činnost v minulém volebním období v otázkách ekologie a rozvoje obce po stránce stavební činnosti. Zaměřím se na efektivní využití objektů bývalého statku, vyčištění a renovaci zámeckého parku a vyřešení kulturnějšího prostředí pro děti předškolního věku novým objektem školky. Vlastimil Hanzl 7

Ing. Antonín K N E T L – projektant – 60 let – bez pol. příslušnosti Vážení spoluobčané, jmenuji se Antonín Knetl. Je mi 60 let. V současné době pracuji jako předseda odborového svazu projektantů. Co bych si přál a o co bych se chtěl zasadit jako člen zastupitelstva obce Měšice ve volebním období 2006 – 2010 mimo jiné: aby v Měšicích stále tekla pod stabilním tlakem kvalitní pitná voda, z čističky vytékala správně vyčištěná voda, v obci bylo čisto, zeleň se udržovala a ještě zkrášlovala, obecní majetek byl řádně udržován a něj bylo řádně pečováno, aby zámecký park byl obnoven a vyčištěn, aby ve zbývajících částech obce byly obdobné chodníky jako např. v ul. Hlavní a aby bylo zlepšeno osvětlení Měšic, aby byla věnována ještě větší pozornost dětem a mládeži a chtěl bych přispět svoji měrou k pořádání různých akcí konaných v naší obci. Jako stavař, bych chtěl pomoci každému, kdo v obci hodlá stavět, či cokoliv přestavovat a dohlížet na správné investování v rámci obce. Rád bych přispěl svými znalostmi k najití využití prostor v areálu bývalého statku a nalezení finančních prostředků k realizaci konkrétního záměru. Samozřejmě bych se zasazoval o kvalitu životního prostředí v obci, zklidnění dopravy a pochopitelně by mě nebyla lhostejná bezpečnost v obci. Zkrátka aby mohlo platit heslo pro mladé i staré: „jsem rád že žiji v Měšicích a líbí se mi zde“. Antonín Knetl Pavel Ž I Ž K A – strojní technik – 39 let – bez pol. příslušnosti Vážení spoluobčané, jmenuji se Pavel Žižka, je mi 39 let, jsem ženatý a mám dvě děti. V obci žiji od roku 1989. Má profese je strojní technik. Jsem bez politické příslušnosti. V obci bych chtěl: více podporovat mládež v oblasti sportu a kultury, zaměřit se na nezákonně ubytované osoby v obci a tím i spojené vybírání poplatků za odvoz komunálního odpadu, stočné, atd., dle hesla „Na všechny stejný metr“, více zapojit obecní policii, lépe koordinovat práci zaměstnanců obecního úřadu, není možné, aby starosta, který má svých povinností víc než dost, ještě sháněl benzín, cement aj., pokračovat v rekonstrukci infrastruktury Pavel Žižka Lubomír N E Š P O R – podnikatel – 44 let – bez pol. příslušnosti Vážení spoluobčané, jmenuji se Lubomír Nešpor, je mi 44 let, jsem ženatý, vychovávám syna a součastně čekáme přírůstek do rodiny. Pocházím z malé vesničky u Mělníka a v Měšicích žiji od roku 1989. Mé zaměstnání je OSVČ v zámečnickém oboru. Mezi mé koníčky patří sport, rybaření a kultura. Tomu všemu se věnuji i v Měšicích. Protože mi není lhostejné co se děje v naší obci, proto kandiduji do obecního zastupitelstva, abych svými znalostmi a s Vaší pomocí měl možnost dost věcí změnit: např: více zapojit občany do rozhodování o své obci a hlavních potřebách pro náš život. Z toho vyplývá bezpečnost občanů (vlastní obecní policie, zpomalovací retardéry u mateřské školy), větší sportovní a kulturní využití (možnost využití zakoupených budov obecním úřadem) pro naše občany. 8

Dále se pokusit o vybudování domu s pečovatelskou službou pro naše dříve narozené občany a to v zámeckém areálu. Tato možnost i další by mohli vytvořit pracovní místa pro místní občany. Je mnoho dalších problémů, které je potřeba řešit, jen nemá smysl o nich psát, ale spíše je řešit a to v náš prospěch a hlavně v prospěch našich dětí. Lubomír Nešpor Josef M Á L E K – důchodce – 64 let – bez pol . příslušnosti Vážení spoluobčané, jmenuji se Josef Málek. Je mi 64 let a jsem v důchodu. V Měšicích bydlím od roku 1966. Vždy jsem se zajímal o to, co se v obci děje. Byl jsem předsedou Spolku zahrádkářů a nyní dělám předsedu Klubu rybářů. Rozmýšlel jsem se jestli mám vzhledem k svém věku kandidovat, ale nakonec jsem si řekl, že ještě mohu pomoci těm mladším svými zkušenostmi při organizaci kulturního a společenského života v obci. Josef Málek Milan A B Í K – drakař letecké techniky – 42 let – bez pol. příslušnosti Dámy a pánové, dovolte abych se napřed představil. Jmenuji se Milan Abík a narodil jsem se v roce 1964. V Měšicích žijí od narození. Od roku 1982 pracuji v Aeru Vodochody jako drakař, v oddělení vojenského programu. Zde jsem též absolvoval SOU strojírenské. Moje hobby je příroda, sport, rybaření a muzika, kterou se od roku 1994 zabývám poloprofesionálně. Důvody proč chci kandidovat, jsou prosté. Není mi lhostejné, co se v obci děje. Samozřejmě, že je v obci nadále co zlepšovat a já bych rád přiložil ruku k dílu. Milan Abík Jindřich R I C H T E R – zahradník – 42 let – bez pol. příslušnosti Vážení spoluobčané, jmenuji se Jindřich Richter, je mi 42 let a pracuji jako zahradník. Již 7 let dělám fotbalového trenéra týmu Měšice B. Kandiduji proto, aby se dál rozvíjel fotbal jak dospělých, tak hlavně mládeže. Byl bych vděčný, kdyby OÚ byl nápomocný tak jako dosud a pomohl mi dále rozvíjet mládežnický fotbal. Jde mi o to, aby zdejší fotbal byl na větší úrovni a tudíž abychom byli více známí ve sportovním světě. Tomuto se chci věnovat stoprocentně. Žádám proto o svou podporu ve volbách od všech občanů. Jindřich Richter Miroslav B U L D A – důchodce – 64 let – bez pol. příslušnosti Vážení spoluobčané, jmenuji se Miroslav Bulda, je mi 64 let a jsem v důchodu. Jako důchodce mám více času a mohu lépe sledovat každodenní život v obci. Vidím, že je možnost stále některé věci zlepšovat. Jako člen rybářského klubu se snažím přispět svou prací k organizování akcí, které se v obci pořádají. Nabízím proto svou pomoc a zkušenosti, které bych mohl zúročit, i při práci v zastupitelstvu obce. Miroslav Bulda 9

Ladislav Č E R V E Ň Á K – zemědělec – 57 let - bez pol. příslušnosti Vážení spoluobčané, jmenuji se Ladislav Červeňák, je mi 57 let a pracuji jako soukromý zemědělec. Jako soukromník a ještě k tomu zemědělec, vím jak se velice těžko vydělávají peníze. Chtěl bych proto v zastupitelstvu dohlížet na to, jak je nakládáno s veřejnými prostředky, které jdou z našich společných kapes. Svými zkušenostmi v zemědělství bych se chtěl podílet na příštím rozvoji obce, co se týká budoucí obytné zástavby a ekologického prostředí. Velice dobře vím, co potřebuje půda a z vlastní zkušenosti vím, co potřebuje člověk ke svému životu. Chci dohlédnout na to, aby obě tyto potřeby byly v souladu. Když se to podaří, bude se nám žít v Měšicích velice dobře. Ladislav Červeňák Dagmar S T R E C K E R O V Á – zdr. lab. – 50 let - bez pol. příslušnosti Vážení spoluobčané, jmenuji se Dagmar Streckerová, je mi 50 let. Pracuji jako zdravotní laborantka. Jako případný nový člen zastupitelstva se chci zaměřit na problematiku v oblasti sociální péče, školství a ekologie. V obci chybí zázemí péče o seniory, např. na různé přednášky, klubovna, příp. ubytovací zařízení včetně dovozu obědů, nákupu, lékařské péče. Ráda bych se též zaměřila na zlepšení spolupráce mezi obcí a mateřskou školkou a na ekologické využití průmyslové zóny obce z hlediska územního plánu. Dagmar Streckerová

Profily a priority kandidátů kandidujících v obecní volbách 2006 v Měšicích na kandidátce Strany zelených MUDr. Gabriela H A U S E R O V Á – lékařka – 35 let – členka Strany zelených Jmenuji se Gabriela Hauserová. Je mi 35 let a jsem vdaná, matka 3 dětí. V současné době pracuji jako lékařka v Gerontologickém centru na Praze 8 a jako konzultantka v oblasti klinického výzkumu. V souladu se svým povoláním bych ráda své aktivity zaměřila na snížení ekologické zátěže naší obce a zlepšení kvality života seniorů. Dále chci prosazovat volný přístup při poskytování informací, zveřejňování podkladů a záznamů z jednání obecního zastupitelstva na internetu. Větší stavby a záměry ovlivňující životní prostředí projednávat s občany i prostřednictvím místních referend, anket. Gabriela Hauserová Jiří P Á N E K – podnikatel – 52 let – bez politické příslušnosti Jako zastupitel se hodlám zasadit za zodpovědné hospodaření s veřejným, obecním majetkem tak, aby bylo dlouhodobě udržitelné a zajišťovalo rovnoměrný rozvoj všech částí obce i všech oblastí života v ní. Prioritou by měly být projekty, které zvýší kvalitu života občanů, přinesou základní vybavenost pro všechny, zbaví zanedbanosti obecní majetek a infrastrukturu. Hodlám otevřít rozhodování o rozpočtu obce a kontrolu jeho čerpání všem občanům; sbírat náměty od občanů a vyhodnocovat je průběžně, tak aby zajímavé nápady mohly být zohledněny již při přípravě rozpočtu. Jiří Pánek 10

Ilona M A L Á - zdravotní sestra – 30 let - bez politické příslušnosti Jmenuji se Ilona Malá, je mi 30 let, jsem vdaná, mám 2 děti, registrovaná zdravotní sestra. Mezi mé programové priority patří: * prostředí pro děti (navýšení počtu míst ve školce a oddělit ji od hospody; podpora sportu a kultury) * zvýšení bezpečnosti na silnicích (zpomalovací prahy; optické značení; nová komunikace do průmyslové zóny) * rychlá hromadná doprava do Prahy (škola, metro) * podpora služeb v obci (nový dům služeb, rozvoj pracovních příležitostí) * financování (využívání fondů EU, průběžné poskytování informací o hospodaření obce). Ilona Malá Milan SYSEL – podnikatel – 44 let – bez politické příslušnosti Jako drobný podnikatel v oboru pohostinství bych se jako zastupitel chtěl zaměřit na rozvoj a vytváření podmínek pro rozvoj podnikání a služeb v Měšicích; dále pak o komplexní řešení dopravy vyhovující potřebám občanů ( např. školní linky), řešení tzv. dopravy v klidu – parkování; zlepšení stavu místních komunikací; budování technických opatření pro zvýšení bezpečnosti dopravy v obci i s ohledem na nemotorizované uživatele komunikací. Milan Sysel Jaroslava K U R K O V Á - úřednice - 63 let – bez politické příslušnosti CO CHCI: zasazovat se jako zastupitelka o zlepšování životního prostředí (ovzduší, půda, voda - i ta v našich studních) v naší obci nebo alespoň o jeho zachování a jeho další nezhoršování; po řádně provedeném zhodnocení současného stavu (ekologický audit) navrhnout a pokusit se prosadit nápravu. CO NECHCI: na území obce již žádné další chemické nebo podobné provozy, které kvalitu života v obci zhoršují (a to i když by měly fungovat v rámci tzv. limitů – dlouhodobá expozice cizorodými látkami je jistě škodlivá); nechci zejména, aby na úkor občanů Měšic byly řešeny problémy vznikající jinde (dovoz odpadu produkovaného v zahraničí k tzv. recyklaci). Jaroslava Kurková Jan V O K O U N - podnikatel – 40 let – bez politické příslušnosti Jako podnikatel v oboru stavební výroba a stavby si zakládám na poctivé a cílevědomé práci, kterou jsem dokázal za posledních 10 let vytvořit v mém podniku 35 až 60 pracovních míst pro své spoluobčany. Mnou získanými zkušenosti v oboru, ekonomiky, obchodu, a vedení společnosti, bych rád pomohl v rozhodování o věcech obecních. Především bych se chtěl podílet na zajišťování ekonomického provozování nemovitostí a majetku obce, s přihlédnutím na účelové pronájmy a vlastní zbudování infrastruktur v jedné lokalitě pro celou obec a výstavbou dětských a mládežnických sportovišť v moderní, pro mládež zajímavé podobě s využíváním a získáváním grantů a finančních podpor státu. Jan Vokoun 11

Miloš K O H O U T - režisér, výtvarník – 50 let – bez politické příslušnosti Jako zastupitel hodlám usilovat o co nejširší spolupráci obce s občanskými iniciativami (např. Děti Měšic a jiné) a neziskovými organizacemi. Ty totiž představují obrovský potenciál nápadů a zkušeností, které se obci mohou velmi často hodit. Chci podporovat i ty občanské iniciativy, jejichž cílem je kontrola a kritika práce obecní samosprávy. Poskytují totiž zastupitelům a pracovníkům obecních úřadů důležitou zpětnou vazbu, a zvyšují tak kvalitu jejich práce. Chci podporovat místní spolky, sdružení i další iniciativy občanů, které pomáhají rozhýbat společenský i kulturní život v obci. Miloš Kohout Simona M A R Š Á L K O V Á – zdravotní sestra – 32 let – bez politické příslušnosti Jako zastupitelka se hodlám zaměřit na zlepšování dostupnosti školních a zdravotnických zařízení pro všechny skupiny občanů (dopravní obslužnost; dostatečná kapacita těchto zařízení atd.). Hodlám podporovat zajištění dostatečného počtu míst v mateřské školce. Podpořit investice do oprav a její modernizace. Simona Maršálová Petra N O V Á – úřednice – 33 let – bez politické příslušnosti Budu-li zvolena, budu usilovat o to, aby ZŠ v Líbeznicích, kam chodí převážná většina našich dětí do školy, byla otevřena veřejnosti tak, aby se stala nejen místem, kam rodiče na půl dne posílají své děti, ale především aby se stala centrem společenského, kulturního i sportovního dění pro naše děti. Chci podporovat větší zapojení rodičů do rozhodování o chodu školy. Petra Nová Zuzana D I T T R I C H O V Á – 25 let – bez politické příslušnosti Jako zastupitelka chci dbát na to, aby obec ve spolupráci s krajem a státem napomáhala zajištění funkční sítě zdravotnických zařízení s přirozenou spádovou oblastí tak, aby měl každý občan přístup ke kvalitní péči. Chci podpořit investice do oprav a modernizace zdravotnických zařízení a předškolních zařízení. Na prudký rozvoj obce, podstatné zvyšování počtu obyvatel – i doufejme počtu malých dětí – bychom měli včas reagovat. Zuzana Ditrichová Vlasta B A R A N O V Á - 63 let - důchodce – bez politické příslušnosti Chci prosazovat opatření, která umožní udržet naše seniory co nejdéle aktivní ve společnosti, nikoli je vyčleňovat. Chci podpořit vytváření systému služeb, který umožní starým lidem co nejdéle zůstat v prostředí svého domova. Pro ty, kteří se bez permanentní asistence již neobejdou, by obec měla obce připravit nabídku různých způsobů péče odpovídající jejich aktuálnímu zdravotnímu stavu. Vlasta Baranová

12

Zasmějme se: Přijde atraktivní dívka se svojí babičkou do obchodu s látkami. „Kolik stojí tahle látka?“ zeptá se dívka. Prodavač si ji se zájmem prohlédne a odpoví. „Jeden metr jeden polibek.“ Fakt“, dejte mi 5 metrů a babička to zaplatí.“ Nadává žena na dceru: - „To je dneska mládež, v šestnácti se tahá každý večer s někým jiným po diskotékách, a že má její máma dneska třicátý narozeniny, na to si ani nevzpomene…“ „Už jako dítě jsem se rád motal v kuchyni. A nemotal jsem se sám! Motala se máma, motal se i táta. A když jsem se v 15 rozhodoval co dál, GAMBRINUS byla jasná volba…“ Manželka se ptá svého muže: Kam“ jsi dal těch 200 korun, co jsi dostal na nákup?“ „Jednomu staršímu muži.“ Odkdy“ jsi takový lidumil? Co vlastně ten chlap dělal?“ „Čepoval pivo!“ Jiří Bejlek

Spolky v Měšicích Myslivci v Měšicích Blíží se svátek svatého Huberta, patrona myslivců, proto 3. listopadu bývají slouženy svatohubertovské mše s doprovodem borlic a lesních rohů a je to jeden z mála církevních obřadů, kterých se kromě myslivců účastní i jejich nejbližší kamarádi a pomocníci, lovečtí psi. Redakce Měšického zpravodaje se rozhodla letos při této příležitosti dát trochu prostoru i myslivcům, kteří představují vedle rybářů a fotbalistů jedno ze společenství přispívajících k obohacení společenského života spoluobčanů Měšic. Měl jsem možnost se s myslivci seznamovat na podzimních honech a proto jsem představitele mysliveckých společností, působících v Měšicích, požádal o rozhovor, kterým bych se pokusil přiblížit činnost myslivců v obci. Mnozí z nás dlouho nevěděli, že na měšickém katastru působí společnosti dvě. Ta první se od r. 1993 jmenuje Myslivecké sdružení Veleň a vykonává právo myslivosti v pronajaté honitbě honebního společenstva Měšice - Veleň o rozloze 1.650 hektarů honební plochy. Zahrnuje katastry obcí Sluhy a Veleň. Zhruba polovinu katastrů obcí Mratín, Měšice, Hovorčovice a menší část katastrů obcí Třeboradice, Líbeznice a Přezletice. Druhá se jmenuje Měšice - Zlonín, kde je členy rovněž významný počet myslivců z Měšic a o které otiskneme podobný rozhovor v příštím čísle. Nejprve jsem tedy požádal o rozhovor dlouholetého předsedu mysliveckého sdružení Ing. Pavla Černého. Položil jsem mu několik otázek, abychom mohli informovat měšickou veřejnost o zdejších myslivcích a jejich činnosti. Pane předsedo, jak se v posledních letech vyvíjela myslivecká společnost hospodařící na těchto šesnáctistech hektarech? „Honitba Měšice – Veleň byla na dobu deseti let pronajata nově založenému mysliveckému sdružení Veleň se sídlem v Mratíně, které na žádost výboru honebního společenstva vzniklo redukcí členské základny bývalého MS „HÁJ“ Veleň na 17 členů. Přednost dostali aktivní členové a vlastníci loveckých psů. Členská základna byla dále doplněna o zájemce z řad honebního společenstva a postupně obměňována odchodem starších členů ze zdravotních důvodů, vyloučením tří členů pro neplnění povinností a příchodem mladých členů. Myslivci byli a jsou jedinou zájmovou organizací, kde se vylučuje pro „pasivitu“. 13

Zmínil jste se o psech. Ti jsou nerozlučnými druhy a pomocníky myslivců, díky nim jsou rychle dohledány ulovené kusy zvěře a v případech poranění lovné zvěře tito psi ukončí rychle její trápení. Kolik máte ve vaší honitbě lovecky upotřebitelných psů? „V současné době je v držení členů MS Veleň deset lovecky upotřebitelných psů. Měšice byly vždy baštou myslivecké kynologie a také dnes mají tři ze čtyř členů z Měšic lovecké ohaře.“ Mohu potvrdit Vaše slova, při honech jsem mohl pozorovat, jak jsou zdejší psi vycvičení a jak pracují. Dovolte, abych přitom vzpomněl na jednoho dobře pracujícího ohaře, který při jednom loňském honu pronásledoval zvěř přes silnici do Mratína. Řidič jel ještě v uzavřené obci se zónou 40km/h nejméně 80tikilometrovou rychlostí, na psa nemohl reagovat, okamžitě ho usmrtil a přes těžkou deformaci vlastního auta ani nezpomalil a ujel. Jakou má pak šanci přebíhající zvěř před takovými vandaly. Všichni známe jejich oběti na silnicích pokud si je hned upytlačené neodvezou. Rád bych se zeptal na to, kolik vlastně je v naší honitbě lovné zvěře? „Normované jarní kmenové stavy zvěře byly: 31 ks srnčí, 352 zajíců, 240 bažantů. Od platnosti nového zákona č.449/2001 Sb. a jeho prováděcích vyhlášek jsou stanoveny normované (maximální) stavy na 80 ks srnčí zvěře, 371 zajíců a 339 bažantů. Stavy bažantů silně kolísají vlivem počasí v období hnízdění a vyvádění kuřat. Nejhůře se projevují suché roky, protože se v mnoha lokalitách po nesmyslných melioracích v sedmdesátých a osmdesátých letech nevyskytuje voda. Pokles stavů a lovu kachen v roce 1995 byl důsledkem vybagrování rybníka v lokalitě veleňského háje, kde měly do té doby kachny v rákosinách ideální podmínky. Stavy srnčí zvěře jsou dobré, ale jsou silně poznamenávány úhyny, zejména na silnicích po střetech s motorovými vozidly“. Jestli dovolíte, zmínil bych se podrobněji o těch bažantech. Vaše honitba je pozoruhodná tím, že tu žijí divocí bažanti. Těch je sice proti uměle odchovaným bažantům mnohem méně, ale jsou schopni přežít přes zimu a sběrem potravy – hmyzu a semen plevelů účinně chrání zemědělské plodiny. Těch odchovaných může být sice mnohem více, ale pokud nejsou odloveni, nepřežijí zimu ať jako potrava škodné – hlavně lišek, tak se nedokáži vyrovnat se zimními podmínkami. Největší zájem veřejnosti a také největší problémy dělá ale černá zvěř. Jaká je situace s divokými prasaty ve vaší honitbě? „Postupně se v naší honitbě začíná rozšiřovat černá zvěř, která se ve vegetačním období zdržuje v lánech řepky a kukuřice. Aby se snížila škodlivost černé zvěře na zemědělských a lesních plodinách, je jejich lovu věnována zvýšená pozornost. Loveni jsou zejména lončáci o hmotnosti vyvržených kusů 47 – 80 kg, jeden lončák měl dokonce 105 kg a také byl uloven jeden čtyřletý kňour o hmotnosti 110 kg“ Rád bych představil myslivce také jako lidi, kteří mají ve svém programu aktivity, kterými pomáhají přírodě, zvěři i nám, kteří to své okolí mají rádi a střílení, které laici považují za hlavní mysliveckou činnost, je jako pěstební a regulační zásah až skoro na konci mysliveckých aktivit. „Do výčtu aktivit našeho sdružení bych uvedl především: * výsadbu stromů a keřů v honitbě – každoročně jsou pro zlepšení životního prostředí vysazeny stovky sazenic * budování a údržba mysliveckých zařízení pro přikrmování zvěře * budování napáječek a průběžné doplňování vody 14

* budování a údržba mysliveckých zařízení pro lov a pozorování zvěře * budování umělých nor pro odlov škodné zvěře, zejména lišek * výcvik a držení loveckých psů * pořádání okresních zkoušek loveckých psů (naše MS je pořádalo 4x) * zajišťování krmiva pro zimní přikrmování zvěře– cca 70q obilních odpadů, 20q ovsa nebo ječmene, 50q řepy a 4q sena * každoroční ozdravování srnčí zvěře medikovaným krmivem (proti endoparazitům) * pravidelné zimní přikrmování * občasný odchyt zajíců na výměnu pro osvěžení krve * v letech 2000 až 2002 nákup a vypouštění 30 ks uměle odchovaných divokých kachen ve stáří tří týdnů * brigádnická výpomoc majitelům honebních pozemků za půjčování techniky * individuální lov škodné zvěře a pořádání společných honů na drobnou zvěř * individuální lov srnčí zvěře a nepravidelně se vyskytující černé zvěře * každoroční pořádání zábavy – poslední leče s bohatou mysliveckou tombolou, většinou v sokolovně v Mratíně, která má, bezkonkurenčně nejvyšší společenskou úroveň mezi podobnými zábavami v okolních obcích S tím lovem škodné jste diskrétně zamlčel, že Vy sám jste ulovil od r. 1987 do r. 2006 v této honitbě 169 lišek. A určitě máte na srdci i nějaká přání a problémy ve vztahu k myslivecké činnosti? „Členové naší MS se snaží zlepšovat životní prostředí zvěře a zajistit zvěři klid pro zdárný vývoj. Veřejnost bohužel často nerespektuje zákon, který zakazuje třeba volné pobíhání psů v honitbách. Starosti dělají myslivcům také jezdci na koních, kteří se pohybují v rozporu se zákonem o lesích i mimo značené lesní cesty a běžně také nesklizenými polními kulturami. Obdobným problémem jsou terénní motocykly. Neustálé vyrušování a stresování zvěře vede k jejímu oslabování a časem i zvýšeným úhynům“. Tak mi nezbývá než Vám poděkovat za toto interwiev a doufám, že přispěje k většímu vzájemnému pochopení aktivit myslivecké společnosti a popřát Vám naše „Lesu a lovu zdar!“ A zbývá podotknout, že náš předseda skromně zamlčel, že je zároveň členem Okresní myslivecké rady a od r. 2000 předsedou Okresní myslivecké komise Praha – východ. S předsedou mysliveckého sdružení Ing. Pavlem Černým hovořil MUDr. Oskar Andrysek

Něco pro zamyšlení, nebo pobavení? Když už se blíží svátek Svatého Huberta, tak jednu odposlechnutou, která se docela týká tématu: Stojí dva mladí kluci u silnice na Mratín a jeden povídá druhému: „ Hele vole. Co je vole? Srnka vole. Kde vole? Támhle vole! Kolik vole? Čtyři vole. Týýý vole“!!! Je vidět, že na našem měšickém katastru je zvěře dost, když ho vidí i takové stádo volů. Jiří Bejlek 15

Srnec bez výjezdní doložky Oskar Andrysek Když tak občas prohlížím své trofeje, vystávají v mé paměti vzpomínky na zážitky a příhody spojené s jejich lovem. Často se mne návštěvníci ptají co to mám za trofej srnce špičáka s parůžky v lýči, se slepovanými lebečními kostmi a chybějící kostrou týlu. Ano, je to snad nejbizarnější srnčí trofej i lov, který jsem kdy zažil. Dostal jsem jednou v roce 1974 povolenku z ministerstva lesů na odstřel srnce na Chodsku. Splnil se mi tím můj sen dostat se do kraje, který jsem znal pouze z četby mého oblíbeného autora Jindřicha Šimona Baara. Stojím v kanceláři ředitele, milé přijetí, představím se a podám mu povolenku k lovu. Rychle ji přečte a zavolá: „Pošlete mi, prosím, soudruha Světlinu“. Přichází mladý lesník a ředitel se ujímá slova: „Soudruhu Světlino, tady je soudruh Andrysek, který dostal od soudruha ministra povolenku na odstřel soudruha srnce“. Bylo zřejmé, že ředitel se s tou povolenkou, skutečně podepsanou ministrem lesů, vod a strání, jak se mu tehdy přezdívalo, necítil dobře a jak jsem se později dozvěděl ani před soudruhem Světlinou, protekčním to synkem jeho krajského nadřízeného. „Ale pane řediteli, já pana ministra neznám, já jsem měl v péči manželku jeho tajemníka Ing. Nouzáka a on se mi potom ptal, co by mi udělalo radost a já jsem ho požádal o povolenku na odstřel srnečka na Chodsku. Nouzák je prima chlap a je to můj kamarád“, najednou ztratil ředitel napjatý postoj a mile se usmíval a bez dalšího soudruhování nás vyprovodil s přáním „Lesu a lovu zdar“ ze své kanceláře. Odešli jsme do mé ubytovny, kde jsem byl svým mladým průvodcem poučen o vlastnostech a riziku používání střelných zbraní, Jako člověk zvyklý jednat i s psychicky nemocnými jsem to se zájmem vyslechl a s úsměvem poděkoval. Odpoledne jsme vyšli do polesí. Výzva k tichu a instrukce: „Tam v tom křoví před námi má stávaniště pěkný odstřelový srnec. Pozor, je moc plachý, proto, jak se ukáže, hned střílejte“. Zanedlouho skutečně vidím z křoví vylézat něco bílého, dosti srnci nepodobného a za bílým svetříčkem ještě chlapec. „Mám střelit oba?“ „Proboha nestřílejte“! To mi snad nemusel říkat, párek milenců je za denního světla na 100 metrů odliší od srnce i poloslepý. A tak se smíšenými pocity jsme se rozloučili a domluvili na další den. Pamětníci vědí, že Chodsko v těch letech bylo podobně jako jiné příhraniční oblasti našeho státu, pečlivě střežené jak uniformovanými pohraničníky, tak civilními spolupracovníky „Pomocná pohraniční stráž“ a to byli ještě ti lepší. Potkali jste i přátelsky vyhlížející neuniformované spolupracovníky Bezpečnosti a nemohl jste si být nikde jistý. Když člověk šel směrem ke hranici, narazil nejprve na pohraniční pásmo, označené hustě výstražnými cedulkami. Sice i osídlené, ale přístupné jen na propustky. Jeho šíře od několika až přes deset kilometrů. Potom již byly tzv. dráty. Plot se táhnul stovky metrů až několika kilometrů od vlastní hranice, označené jako v dřívějších dobách hraničními kameny. Již sice nebyl jako dříve připojen na vysoké napětí, které mělo usmrtit ty, kteří se pokoušeli z klece socialismu utéci, ale mělo elektronické zařízení nazývané signálka. Jakýkoliv dotek plotu vyvolal alarm v nejbližší strážnici a sestava byla promyšlena tak, aby „narušitel“, snažící se dostat za hranice, neměl čas je dostihnout dřív než ho dostihne, zadrží či zastřelí pohraniční hlídka, aktivovaná signálkou. 16

Samotný prostor „za dráty“ byl svým způsobem rájem zvěře, která už nebyla zabíjena při dotyku ohrady s vysokým napětím, nebyla rušena téměř žádným provozem, jen občasné průchody pohraničních hlídek dávaly najevo, že to není země nikoho. Na druhé straně byly vybudovány posedy, dokonce i vytápěné a zvěř, přebíhající z našeho prostoru za dráty byla pak vítanou kořistí německých lovců, pokud z neznalosti člověkem vytvořených hranic překročila k sousedům. Inu byl tam lov, ale k myslivosti to mělo daleko. I na naší straně byl tento prostor využíván prominenty režimu, kteří samozřejmě za dráty mohli a užívali si úlovků, které nebyly obhospodařovány, myslivecky posuzovány a co těmto „myslivcům“ přišlo před mušku, bylo sloveno, bohužel s celkem logickou úvahou, že když ne já, tak soused z druhé strany. Druhý den jsme se sešli dopoledne, k dalšímu lovu a najednou se mi ten protekční, patřičně důležitý myslivecký průvodce zeptá: „Znáte Junka?“ „Kterého?“ „No přece Josefa, ministra vnitra.“ Tou dobou se náš stát přetvořil ve federaci a měli jsme tři vlády, tři parlamenty a tudíž také tři ministry vnitra. To by bylo dnes řešení otázky nezaměstnanosti! Něco mi to jméno připomnělo, asi jsem ho zahlédl v novinách. „Jo, Pepíka, to víte že jo, copak dělá?“ Respekt panského soudruha ke mně vzrostl, chudák netušil, že jsem ho neviděl ani na obrázku nebo v televizi, takových vládců bylo u nás nepřehledně moc. „Tak to je prima, dnes na čáře slouží můj kamarád a prý se tam motá nějaký srnec, nabíhá na signálku a vyvolává poplachy při kterých musí rota ve službě vždy na místo vyslat hlídku i se psem a už jsou z toho unavený. Tak to já mu řeknu, že se znáte s ministrem a šli bychom ho slovit za dráty“. No nazdar, jako podívat se do země nikoho, kam normální smrtelník neměl šanci se dostat, to by mne lákalo. Ale pozor! Co když je to past, vytáhnou mne za čáru, ozbrojeného a když jsem se chtěl prostřílet za hranice, použili zbraně … Tenkrát bylo vše možné a v pohraničí si člověk nemohl být s nikým, kromě přátel, jistý. No nedalo se nic dělat, když jsem se znal s „Pepíkem“, tak už to nešlo zpět a tak jsme vyjeli. No, že bych se cítil, jako na lovecké vycházce, to zrovna ne. Před mým Favoritem jela Jawa 350 s podporučíkem PS, vedle mne na sedadle můj prominentní průvodce a na zadních sedadlech kulovnice s puškohledem. Po chvíli jízdy stojíme před impozantním drátěným plotem opatřeným vícejazyčnými cedulkami s varováním a zákazy a proti nám dvoukřídlá zadrátovaná vrata a hlouček péesáků, zdravících přijedšího velitele a nakonec nesmím zapomenout ani na zlobně se tvářící tři služební psy. Vrata se otevřela a pokračovali jsme dál cestou do různými zkazkami opředené zóny za dráty. Najednou podporučík seskakuje z motorky, zastavuje nás a velí „Vystupte!“ Vycházím nejistě, pušku nechávám na sedadle a vnímám v dohledu hraniční kámen a ku za ním posedávající hraničáře z německé strany, se zájmem přihlížejícím, co se to tam na naší straně děje. „Střílejte!“ volá můj průvodce a vábničkou píská na slabého špičáka, který je tím „narušitelem“ a asi ho vábí pach říjných srnek za dráty a v jeho touhách mu nebrání silnější konkurenti, kteří jsou na druhé straně u svých partnerek. Než jsem srnečka uviděl, chvilku mi to trvalo, přiznám se, že takto jsem nikdy nelovil ani předtím, ani do dnešních dnů. Skutečně jsem zahlédl slabého ročního špičáka, který je určen jako slabý jedinec k odstřelu, aby nedal v potomstvu základ dalším slabým potomkům. Tak tohle mne trochu uklidnilo a hrnu se do vozu pro pušku a chci jí nabíjet. „Ježíšmarjá, vy nemáte ani nabito“? Jak by mohl pochopit mé obavy, že jsem se vloudil na tato místa s nabitou zbraní pod záminkou lovu? 17

Ten srnec musel být zaláskovaný až po parůžky, že i když nás jistil, stále naslouchal vábení mého průvodce. Rychle jsem odhadl situaci, na podepření pušky nebylo v okolí nic, tak z volné ruky - srnec se chystal odskočit, stál ke mně naostro tak jedinou možností byla rána na krk, což považuji při zhruba sto metrech za hazard, omluvitelný jen nezvyklou situací. Navíc, přiznám se k tomu, že jsem měl obavu z odskočení za čáru a pak by si na právu pochutnali bavorští sousedi a ne my. Když se mi kříž na moment ustálil, stisknul jsem spoušť a přitom zahlédl, že právě v ten okamžik sklonil srneček hlavu. Copak, rána byla dobrá, zůstal v ohni, ale odletu týlních kostí a mozku do Bavor jsem zabránit nemohl. Když se průvodce k ničemu neměl, šel jsem si pro zálomek a chystal jsem slovený kus myslivecky ošetřit. „Prosím Vás, teď žádné ty vaše ceremonie, nevyvrhovat, naložit a hned odjezd!“ Teda připadal jsem si jako pytlák, ale nakonec – on byl velitel, můj průvodce ho taky poslouchal, tak jsme úlovek dali do kufru a jeli zpátky. Soudruh podporučík prohlašoval, že tam na nás hoši čekají a proto spěchá. Samozřejmě nečekali, vrata zamčená a jak se vrátit do socialistické vlasti? „Maličkost, vyvoláme poplach, hoši přiběhnou ze strážnice s klíči.“ Přiběhli, ale se psy a samopaly a bez klíčů. No nebudu to napínat, časem jsme se přes dráty dostali, srnce nakonec myslivecky ošetřili, trofej s průstřelem mezi světly a lepidlem slepenými lebečními kostmi s chybějícím týlem, mně vždy tento neobvyklý lov připomene a když jsem ho naposledy spatřil, jako nyní Vy na obrázku, musel jsem se o tento zážitek s Vámi podělit.

Naše nemocnice Měšice – VII. část Oskar Andrysek * S ohledem na rostoucí oblibu soudních procesů v naší zemi se autor rozhodl u některých osob, vystupujících v tomto vzpomínání, uvést na místě jejich plného jména jen iniciálu. To není žalovatelné, i když čtenář, jen bazálně orientovaný v popisovaném dění, si může domyslet o koho se jedná. Podat v takovém případě žalobu by znamenalo, že se potrefený k jednání popisované osoby hlásí a tím i přiznává a tudíž není co žalovat.

Ředitelka podruhé Už je nejvyšší čas se věnovat klíčové postavě nemocnice, i když v důsledku sešvagření autora s vedením je to tanec mezi vejci a porcelánem, chci-li udržet alespoň trochu objektivity. Několik faktů musí být řečeno předem. 18

Ve zdravotnictví začala pracovat zhruba v r. 1992 a to se mnou a řízení nemocnice si mohla ozkoušet jen tichými poradami, když jsem poprvé řídil nemocnici Na Slupi. Objektivně vzato, naučili jsme se tam mnohé. Nebyla ale bez rozsáhlých zkušeností z předchozích zaměstnání, jejich výčet je impozantní a svědčí o jejich mimořádných schopnostech, které se navenek poznají až po delší době. Namátkou vedla hospodaření generálního štábu naší armády a vydržela v těch poměrech asi 9 let, vedla na Sibiři dva roky skupinu exportní firmy a výstavbu něčeho jako válcovny nebo podobného. Nejen neumrzla, ale uplatňovala se dále v zahraničním obchodu. Měla taky slabé stránky, které jí handicapovaly, jako je slabý žaludek na současné podnikatelské metody a v dnešní době bláznivou snahu být poctivý a poctivě řídit i podnik, který má svěřený. Měla něco z buldoka, který se nemůže pustit, když se jednou zakousne. Proto s ní nebyl jednoduchý život ani v soukromí, lze ho akceptovat pro mnoho kladů, jako byl její největší husarský kousek - udržení nemocnice, její prosperita a rostoucí kvalita lidská i materiální s trochu vyrovnaným hospodařením. Vytvořila ochrannou střechu nad sto pacienty a pětasedmdesáti zaměstnanci. Mnozí to věděli a báli se o její zdraví, ale jako všude jinde se najdou i ojedinělé snahy o podraz, lumpárnu, závist a kdoví co ještě. Kdyby jí to neujídalo zdraví a nevyžadovalo mnohem více, než je odpovídající zátěž pro obyčejnou ženskou, tak bych to bral. Primář Asi by bylo načase taky něco napsat o odborném zástupci nebo primáři, či panu profesorovi, jak mne všelijak nazývají, zkrátka o sobě samém. I z poslední volby prezidenta je zřejmé, jak je těžké mluvit, natož psát (litera scripta manet) o sobě samém. Nu což – je mi 75 let, nepřipadám si dosud zralý pro důchod (může to být i stařecký blud) a tak nakonec dělám to co dělám, a to docela rád a jsem vděčen za to, že to dosud dělat mohu. Docela mi přišlo vhod, že mne život protáhnul všemi možnými specializacemi a zde to mohu využít. Kromě čistě primářského řízení jednoduché stolůžkové nemocnice následné péče mi žena pomohla k prosazení onkologické ambulance a tak se pomalu stávám pověstným doktorem v zapadlé vísce, který prý spravuje neopravitelné – pokročilá stádia nádorů. I když se tu a tam něco povede, je to dočasné, jako celý lidský život, ale přece jen mám dobrý pocit, že mohu pomoci těm, kteří jsou na tom nejhůře. Na straně druhé není ten provoz tak náročný, abych se těšil, kdy to pověsím na hřebík a toto rozhodnutí nechávám na osudu. V nemocnici se mohu uplatnit nejen jako doktor a to mne moc baví. Nemluvím o pomoci při jednání, řízení nemocnice ale třeba o parku a sjednávání lesnických úprav jeho značně zanedbaného porostu, zatím marných snah o obnovení rybníčku a jeho obyvatel v parku. Ještě více mi zachutnala moderní činnost s počítačovou technikou, nemocniční síť se systémem pro dokumentaci a účtování pacientů, s domácím intranetem a samozřejmě s pomocí při poruchách techniky. Je toho dost, nejsme podnikatelé a tak se systém sestavuje z toho co nám kdo dá s minimem nových strojů. Ale funguje to lépe než v mnoha lepších špitálech a mne to baví. Mohu taky spravovat další zdravotnickou techniku, plést se do práce naším technikům k jejich asi menší radosti a nakonec, aby ode mne byl pokoj, mám jednu malou laboratoř volnou pro sebe a své elektronické poklady. Mohl jsem doufat v něco hezčího na závěr kariéry? Z materiálu prof. Oskara Andryska redakčně bez úprav zpracoval Jiří Bejlek Pokračování příště 19

Po zveřejnění článku „Naše nemocnice Měšice VI. část“ v srpnovém čísle Měšického zpravodaje se na redakci obrátila paní Brůhová, bývalá vrchní sestra v popisované nemocnici. Požádala nás o uveřejnění své reakce na skutečnosti uvedené v tomto vyprávění pana profesora, což tímto činíme. Zároveň ještě připojujeme reakci na tuto reakci od profesora Andryska. Redakce

Vážený pane profesore, po přečtení Vašeho příspěvku do „Měšického zpravodaje“ v srpnu 2006, jsem nevěděla, zda se mám smát nebo se rozčílit! Takový blábol jsem nečetla už hodně dlouho. Ráda bych čtenářům tohoto zpravodaje upřesnila některé informace. 1) Dne 31.10.1996 jsem se nechala odvolat z funkce vrchní sestry ještě ředitelem NsP Brandýs nad Labem. Od 1.11. do 31.12.1996 jsem v nemocnici pracovala jako řadová sestra u lůžka. V této době mi již běžela výpověď, kterou jsem podala 31.10.1996 ještě u bývalého zaměstnavatele. Jako vrchní sestru jste mě rozhodně nezdědil, ale byla jsem Vámi jmenována do funkce od 1.1.1997. 2) Označení sesterský „plebs“ mě vrcholně uráží! A to i za personál, který v té době v nemocnici pracoval. Z 80% závisí chod nemocnice na sestrách, ošetřovatelkách a pomocném zdravotnickém personálu. 3) Termín maxi sestra-pro většinu nevkusné označení, ale nedivím se. Vzhledem k Vaší výšce, je pro Vás i průměrně vzrostlý člověk vlastně obr! 4) K Vašim dalším „vzpomínkám“ ze zpravodaje se už snad nebudu ani vyjadřovat, jelikož se týkají úplně jiné osoby. Vzhledem k Vašemu věku se na Vás nezlobím, jen Vás lituji. Daleko větší důraz, však kladu na to, jak moc si vážím a cením personálu, který se mnou sdílel období od 1.1.1997 do 31.12.1997. Touto cestou jim děkuji za veškerou spolupráci. S pozdravem Brůhová Eva – vrchní maxisestra

a ještě reakce na reakci

K dopisu sestry Brůhové. Nepsal jsem historický dokument, ale povídku, která měla s humorem a odlehčenou nadsázkou vystihnout ovzduší a úskalí budování nemocnice. Autor povídky má licenci na nadsázku i další nepřesnosti, jinak bychom mohli publikovat jen úřední zprávy a kádrové posudky. Pokud byla údajně postižená sestra někým upozorněna, že se jedná právě o ni, jistě to nebylo v dobrém úmyslu. Pokud se pamatuji, byla sestra Brůhová dobrou vrchní, měla dobré srdce, když bylo zle, nestyděla se pomoci třeba i v kuchyni a osobně jsem si jí za její postoje vážil. Pravdou ovšem je, že byla o půl hlavy vyšší než já a v tom je určitá shoda se skutečností. O.A. Poznámka redakce: Uveřejněné příspěvky nemusí vyjadřovat názory redakční rady.To je také uvedeno v záhlaví našeho Zpravodaje. 20

Zasmějme se: „Jardo, půjč mi prachy“. „Nemám u sebe“. „A co doma“? „Všichni zdraví a v pohodě, dík za optání“. „Chtěl jsem být na diskotéce kanón.“ „A jak si dopad?“ „Jako dělo.“ „To já zase půjdu na maškarní za suchý chleba. ???? No, a tam se namažu.“ Malý chlapec seděl na obrubníku a usedavě plakal, když kolem procházel jeden děda. „Co se děje, chlapče?“ Ptal se. „Proč pláčeš?“ „Pláču, protože nemůžu dělat věci, které dělají velcí kluci.“ Stařík si sednul vedle něj na obrubník a začal taky plakat. Pacientovo zdůvodnění: „Když hodně přemýšlím, tak hodně kouřím. Pak kašlu, a tak začnu přemýšlet, proč tolik kašlu. No a jak já moc přemýšlím, tak hodně kouřím.“ Jiří Bejlek

Z kultury a sportu

Malé rybářské závody V sobotu 16. září klub rybářů uspořádal pro své členy rybářské závody na rybníčku „Kruh“. Přihlásilo se 40 závodníků, ale nakonec jich soutěžilo 33. Od rána pofukoval čerstvý větřík, který alespoň rozehnal mraky a tak nepršelo. Počasí na lov bylo docela dobré, od kotlů se linula vůně ovaru, pípa s pivem hned vedle, no bezvadná idylka. A to jsme ještě netušili, že nám škodolibcům, ji zpestří jeden ze závodníků dvojitým pádem do rybníka. I když se vymlouval, že zkouší novou techniku lovu, chytat ryby do ruky, nikdo mu nevěřil a vysloužil si titul „ Měšický Plaváček roku 2006“. Regulérně na udici se chytilo 77 ks ryb, což je velice slušné množství. Zaslouženě vyhrál Sláva Bulda se šesti kusy, který shodou okolností slavil ten den narozeniny. Rozdalo se celkem 20 velice pěkných cen. Poplácáním Rybářským právem na mokrý zadek, politý vodou z rybníčku, byli do klubu rybářů přijmutí dva noví členové. Po závodech se ještě do večerních hodin posedělo a povídalo. Byl to velice příjemný den. Všem, kteří se o to zasloužili, patří dík a uznání. Jiří Bejlek

21

Svatováclavský vejšlap 28.9.2006 Ve čtvrtek 28.9. na Svatého Václava proběhl letos již druhý a celkově šestý Vejšlap neboli Putování povodím Mratínského potoka. V noci před touto akcí poměrně hodně pršelo, a to zřejmě dost lidí odradilo od účasti. Skalní příznivci se ale nezalekli a ráno v 9.oo hod. vyrazili na trasu. Počasí se umoudřilo již v průběhu dopoledne a odměnilo se jim krásným slunečným zbytkem dne. Letos prvně se startovalo ze třech míst najednou. Z Třeboradic, z Líbeznic a z Měšic od Zámku. Cíl všech tras byl společný - dvůr Maximum clubu restaurace v Třeboradicích. Počet startujících i přes počáteční rozpačité počasí byl slušný 127 pěších i kolařů. Trasa pro pěší byla 9 km a pro cyklisty 20 km. Tedy nic náročného, ale velice hezká procházka i pro začátečníky. V cíli účastníkům zahrála kapela „SVOU CESTOU“ z Klíčan. Organizátorům patří dík a na jaře znovu nashledanou! Jiří Bejlek

Vyrazit se dá nejenom pěšky nebo na kole, ale i z kočárku je parádní výhled!

Co nás letos ještě čeká? 1. Třetí ročník Lampiónového průvodu Na pátek 17. listopadu 2006 plánujeme již 3. ročník Lampiónového průvodu obcí. Již potřetí zveme děti i jejich rodiče na krátkou procházku se zapálenými lampióny po obci. Sejdeme se tak jako vždy, u rybníčku „Kruh“ v 17:00 hod. Opět dostane každé dítě zdarma jeden kompletní lampión, špekáček na opečení a pitíčko. Pro dospělé nachystáme, tak jako loni, supercloumák - svařáček na zahřátí. Vzhledem k ještě poměrně dlouhé době, kdy tato akce proběhne, může dojít k nějaké malé změně. Sledujte prosím tedy místní rozhlas a plakátovací plochy. Zde budete včas informováni. 22

2. Druhá Mikulášská nadílka pro naše nejmenší. Po loňské úspěšné první Mikulášské nadílce se letos pustíme do druhé. Protože se proti loňskému roku nezměnilo nic, co se týká prostoru, ve kterém by šlo nadílku uskutečnit, tak si to zopakujeme znovu v tělocvičně na Zámku. Pochopitelně, že nadílka a hlavní protagonisté Mikuláš, Čert a Anděl chybět nebudou. Další program se musí ještě doladit a zatím je tajemstvím i pro nás. Budeme se ale snažit něco vymyslet, aby se to dětem líbilo. I tady platí, jako v případě předcházející akce, že se na konkrétním termínu a čase může něco změnit. Nicméně předpokládané datum je sobota 2. prosince od 14 hodin v tělocvičně Zámku. Tak jako v loňském roce, tak i letos žádám všechny sponzory i ostatní, kteří chtějí a mohou přispět na tyto poměrně dost finančně nákladné akce, aby svou, nejlépe finanční pomoc, předali na OÚ. Neméně důležitá je také pomoc s organizací. Žádám proto ty, kteří chtějí přiložit ruce k dílu, aby kontaktovali buď mě na telefonu 606 848 368 nebo e-mailem na adresu [email protected] anebo nechali kontakt na OÚ. Na Vás a Vaše děti se těší Jiří Bejlek, Mikuláš,Čert, Anděl a všichni Svatí, kteří při nás musí stát, aby se vše podařilo ke všeobecné spokojenosti a my všichni mohli prožít klidný konec roku. Jiří Bejlek

Zanedlouho už zase přijde (foto z loňské nadílky) 23

Vydává Obec Měšice - registrační číslo MK ČR E 14565. Měšický zpravodaj - Říjen 2006. Ročník 3, číslo 5. Vychází v nákladu 550 výtisků. Řídí redakční rada ve složení: Jiří Bejlek, Vladimír Novák, Anna Raková a Ladislava Nováková. Grafická úprava a tisk: Tiskárna Tigras s.r.o., Klíčany Uveřejněné příspěvky nemusí vyjadřovat názory redakční rady. Náměty, dotazy a příspěvky je možné předat v označené obálce na Obecní úřad nebo vložit do schránky před vchodem do obchodu v budově TESKO. Toto číslo vyšlo 12. října 2006, příští číslo vyjde v prosinci 2006. Distribuováno zdarma. 24