MĚŠICKÝ ZPRAVODAJ
Říjen 2007 1
Ve jménu života.... Přírodo velebná usměrni člověka ve jménu života v prostoru času
Přírodo nádherná umoudři člověka ať skutky strašnými nezmaří Tvou krásu
Odplavte deště všechnu trýzeň světa a pohřběte ji na dno černých moří
Zadujte vichry a rozmetejte sváry šlehejte blesky ať všechno zlo shoří
Ty slunce zlaté - hřej ať rodná půda odvěká zas vyrůst dá zdravému zrnu
Studánky lesní osvěžte člověka a křišťál vody průzračné ať zas napojí srnu
Motýli blankytní létejte si v míru Zavoňte květy ať planeta dál vzkvétá
Ozvěny ve skalách vraťte lidem víru ve šťastný život všeho tvorstva světa Jarmila Ptáková
2
SLOVO REDAKCE ČTENÁŘŮM Editorial Vážení čtenáři, milí spoluobčané, ve chvíli, kdy se nezadržitelně blíží redakční uzávěrka a termín předání čísla do tisku, objevuje se nutně poznání, kolik je na světě věcí, které neumíme a neumí je nikdo. Neumíme třeba změnit počasí, o podnebí ani nemluvě. Další položky si každý snadno doplní sám. Na prvním místě dlouhého seznamu lidských nemohoucností, ale bezkonkurenčně figuruje čas. Zkuste čas zrychlit, zpomalit, nebo dokonce zastavit. Nejde to. A aby celá věc nebyla tak jednoduchá, tak čas neplyne konstantní rychlostí. To už objevil jeden slavný fyzik a nazval tento jev relativitou. Měl ale na mysli něco poněkud jiného, než my můžeme pozorovat v běžném životě. Čas totiž plyne rychleji tehdy, nemáme-li ho nazbyt, a to nepřímo úměrně - čím méně, tím rychleji. Stejně to platí i naopak. Čím více času nám zbývá k nějakému vytouženému cíli, tím ubíhá pomaleji. Z praxe každý přece ví, že jinak běží čas na příjemné dovolené, a zcela jinak při čekání na hodně zpožděný vlak, na termín výplaty, nebo v čekárně u lékaře. Dobře je to taky vidět na událostech, které se pravidelně opakují, jako je třeba vydávání našeho Zpravodaje. Tentokrát to zřejmě opět stihneme a vyjdeme včas, ale v té chvíli už nastane tlak na přípravu letošního posledního, ale náročnějšího čísla - bude totiž vánoční a novoroční současně, a tudíž by mělo být trochu slavnostnější, výpravnější, obsahově bohatší. Teď už ale dost planých úvah a ponořme se do reality. Co vám můžeme nabídnout, zalistujeme-li dnešním číslem? Úvodní stránka veršů je jakousi výzvou, nebo modlitbou, k Matce Přírodě, ať si na nás došlápne a udělá pořádek. Ona příroda nezanikne, když ji budeme ničit, ale vrátí nám to vše tak razantně, že pro nás už nebude místem k žití. Na to se můžeme spolehnout. Náš list byl založen pro informovanost občanstva, a tak nám opět něco sdělí starosta. Dozvíte se taky, jak nepoškozovat drahý a náročný systém likvidace odpadních vod, česky řečeno kanalizaci. Jak nepřijít o peníze, poradíme v malé poznámce k chystanému přechodu na digitální příjem televizního vysílání. Najdete tady taky řadu pozvánek na chystané podzimní společenské události, kdy je třeba upozornit zejména na ty nově vymyšlené. Je to třeba slavnostní rozsvícení vánočního stromu u radnice, tam určitě 1. prosince přijďte, ať je nás tam hodně. A pak se taky chystá „AKCE Z p“ (co to je, dozvíte se uvnitř). Nepřehlédněte ani pozvání na tradiční výroční veřejné zasedání Zastupitelstva obce. Přijďte, je to pro vás, zastupitelstvo tam skládá účty ze své činnosti za uplynulý rok a je to vhodné místo k uplatnění vašeho „líbí - nelíbí - chtěli bychom to či ono - nechceme toto“. Najdete i zprávy o tom, co se už stalo. Třeba jak proběhl podzimní „Vejšlap“, nebo jak jsou daleko přípravy k zahájení provozu „Klubu měšických žen“. Obvyklé „Toulky historií“ dnes patří pohledu na dlouholetou, dnes už zaniklou činnost divadelních ochotníků pod hlavičkou spolku „Kollár“. Pomyslnou návštěvu zaniklých vodních mlýnů v našem okolí můžete absolvovat podle našeho „Tipu na výlet“. 3
Až při čtení narazíte na úvahu zvanou „Glosa pro nekuřáky“, tak se prosím neděste, že nabádáme nekuřáky ke konzumaci cigaret. Články o kouření bývají většinou strohé a nezáživné, tak jsme se pokusili o jiný pohled, je to samozřejmě satirická nadsázka psaná kurzivou, ale pozor - ty reálné údaje jsou pravdivé. V rozhovoru s účastníkem světového setkání skautů Jamboree se podíváte do Anglie, kde se toto setkání letos konalo. To je zhruba vše, co jsme vám dnes připravili, možná ještě přibude něco navíc. Na závěr ještě malý pohled do budoucnosti vydávání Zpravodaje. Nepsané novinářské pravidlo říká, že každý časopis má po pěti letech vydávání poněkud změnit tvář, samozřejmě k lepšímu. Takže i my též uvažujeme o tom, že bychom během příštího roku vymysleli nějakou změnu formy, a to ve spolupráci s vámi, čtenáři. Obsah měnit nechceme, ten se osvědčil, ale možná bychom mohli změnit vnější formu, jako třeba kvalitnější papír, více barvy a podobně. Pokud budeme mít dost reklamy a inzerce, která nám na to přispěje, můžeme to zkusit, ale nic neslibujeme, záleží to na penězích. Taky už budeme muset mírně zvýšit náklad. Čekáme na vaše návrhy! Vaše redakce
Slovo starosty Vážení spoluobčané, rád bych vyjádřil svůj osobní názor ke stížnostem k bezpečnosti provozu na místních chodnících. Otázka provozu na chodnících je jednoznačně řešena dopravními předpisy. Chodník je určen pro provoz chodců, není to cyklostezka pro cyklisty. Z lidského hlediska se ale nedivím rodičům, že nechají své děti jezdit po chodnících raději než je vystavovat nebezpečí při jízdě na přeplněných a nevyhovujících komunikacích. I dospělí mnohdy volí raději jízdu po chodníku s nebezpečím možnosti udělení sankce, než riskovat možnost úrazu při střetu s vozidly na komunikaci. Cyklista na chodníku si musí uvědomit, že porušuje zákon a o to víc by měl dát pozor aby někoho neohrozil a ani neomezil. Chodcům pak bude jen ke cti, když budou k těm neukázněným cyklistům ohleduplní a na zlomek sekundy jim umožní projet. Já sám, pokud potkám na chodníku cyklistu, který mne přímo neohrozí, se nezlobím a uvolním mu cestu. Nic mi to neudělá. Zdravím všechny Petr Lanc
4
Informace z OÚ V poslední době se nám začínají množit poruchy čerpadel tlakové obecní kanalizace. Ve většině případů se jedná o poruchy způsobené nedodržováním provozních předpisů při provozu. Pokusíme se vám tedy připomenout několik základních pravidel, které by měl znát každý majitel nemovitosti připojené na obecní kanalizaci. 1) Do akumulační nádrže kanalizace smí být zavedeny pouze běžné splaškové odpadní vody z domácnosti. (V žádném případě do nádrže nesmí být zaústěny svody srážkové vody ze střech – máme poznatky, že hlavně v lokalitách nové výstavby k tomu skutečně dochází. Bude proto postupně provedena kontrola u všech domovních přípojek. Několikrát se v letošním roce stalo, že při přívalovém dešti, vypnutí el. proudu a jeho následném zapnutí, došlo vlivem zcela plných jímek, které se zaplnily srážkovou vodou ze střech, k poruše čistírny, která nebyla schopna přijmout najednou takové množství vody). 2) Každý majitel a uživatel musí zajistit aby do jímky nevnikly pevné předměty (zejména z plastů - polyetylenové sáčky, hygienické vložky, žínky na mytí nádobí, provazy, dětské papírové jednorázové pleny a dětské hygienické ubrousky z buničiny, které jdou velmi těžko drtičem čerpadla rozřezat). Také v případě, že do jímky vnikne větší množství písku, zeminy nebo jiných abrasivních látek může dojít k poškození drtiče, pryžového statoru nebo i vřetena. 3) Je nutné si zabezpečit průběžnou kontrolu správné funkce, zejména kontrolu signalizace poruchy. Funkční signalizace je velmi důležitá, protože pokud např. běží čerpadlo na sucho, dochází již po 30 sekundách k poškození (spálení) pryžového statoru. Doporučujeme 1 x za měsíc očistit plovákové spínače a z hladiny v jímce odstranit případné plovoucí tuky a nečistoty. Jedenkrát za rok doporučujeme také čerpadlo z jímky vyjmout a po demontáži drtiče a statoru objemového čerpadla jednotlivé části čerpadla zkontrolovat a vyčistit. Každých pět let by se měla jímka zcela vyčerpat a vyčistit. Pokud dojde u vašeho čerpadla k signalizaci poruchy, kontaktujte OÚ a naši pracovníci Technických služeb posoudí závažnost poruchy. Půjde-li o běžnou provozní závadu tak vám ji na místě odstraní. Když tato závada bude ale způsobena nedodržením provozního řádu a dojde k poškození čerpadla, tak vám bude oprava obcí účtována. Zastupitelstvo obce rozhodlo účtovat 250,- Kč/za 1 hodinu práce jednoho pracovníka + cenu náhradních dílů. Pokud někdo nebude s touto cenou souhlasit, může se obrátit na provozovatele naší kanalizace a čistírny firmu p. Bechyněho z Jílového u Prahy, která opravu provede po tel. dohodě také. Je si však třeba uvědomit, že firma sídlí na druhé straně Prahy a bude si účtovat cestu a nemusí být také k dispozici ihned. Další možností je také zajistit si opravu někde jinde u odborné firmy, opravené čerpadlo však musí splňovat všechny požadavky stanovené provozním řádem. Nejlepším řešením bude ale zajisté dodržovat provozní předpisy a výše uvedenou doporučenou údržbu a k velkým komplikacím by nemělo při provozu domovní čerpací stanice dojít. Bezstarostné užívání obecní kanalizace vám přeje OÚ 5
Další informace se týká nakládání s odpadem. V době kdy budete číst tyto řádky, bude již probíhat každé pondělí (až do odvolání) svoz trávy a listí z vašich pozemků. Obec tuto službu poskytuje jak jistě všichni víte zdarma. Chce tím odstranit pálení listí a trávy na každé zahradě, jak se praktikovalo dříve a šetřit tak životní prostředí. Je ironií, že tuto službu placenou z daní všech trvale hlášených obyvatel obce, využívají i obyvatelé, kteří v obci hlášeni vůbec nejsou. A právě oni patří k největším křiklounům a nespokojencům a radí co by obec měla všechno pro své občany zdarma poskytovat. Tito lidé by se měli sami zamyslet nad tím, že pokud něco od obce chtějí zdarma, musí sami pro to učinit alespoň to, že se přihlásí k trvalému pobytu, stanou se řádnými občany Měšic a svými daněmi přispějí do rozpočtu obce. Všichni občané Měšic mají také možnost využívat služeb našeho shromaždiště odpadu v Revoluční ulici (ulice k líbeznické škole), které je otevřeno nyní přes zimní měsíce v sobotu od 10:00 do 12:00 hodin. Zde můžete odložit vše nepotřebné (mimo stavební sutě). Pokud máte větší množství odpadu je možné si objednat jeho odvoz na OÚ. Tato služba je ovšem zpoplatněna. Za valníček malého traktůrku zaplatíte 150,- Kč a za velký traktorový valník 500,- Kč. Pokud bude nakládka trvat do 15 minut nebude vám práce s nakládáním účtována. Při delší době nakládky bude účtována poměrná částka z hodinové sazby 250,- Kč za jednoho pracovníka. Je také možnost dohody přistavení valníku a nakládka svépomocí. Odváží se všechen domovní odpad mimo sutě, výkopové zeminy a materiálu ze stavby. Toto vše platí pro občany trvale hlášené v obci. Podnikatelé, působící na katastru obce, musí mít na odpad, který vznikne v důsledku jejich podnikatelské činnosti uzavřenu svojí smlouvu se svozovou firmou a nemohou služeb shromaždiště odpadu v obci využívat. OÚ
A ještě jedna informace: Pozor!!! Letošní Výroční zasedání Zastupitelstva se bude konat v netradičních prostorách Letošní slavnostní Výroční zasedání Zastupitelstva obce se bude konat ve středu dne 12. prosince od 19 hodin v areálu Golf-Servisu v budově čp. 20, částečně zrekonstruované bývalé Sokolovny . Všichni občané jsou srdečně zváni. Budete informováni o tom co se v obci v letošním roce udělalo, co se chystá v roce příštím nebo si přijďte jenom tak popovídat se svými volenými zástupci o tom co vám leží na srdci. Srdečně zve Zastupitelstvo obce
6
Malá glosa pro nekuřáky Většina článků o kouření či nekouření cigaret je určena kuřákům, ale ti to většinou raději nečtou. Tak se to pokusíme otočit a toto zamyšlení věnujeme všem, kteří nekouří. Ano, milí nekuřáci, tato informace je pro vás, abyste věděli, o co se odmítáním cigaretového dýmu připravujete. Podle výsledků nejnovějšího složitého a drahého vědeckého výzkumu se zjistilo, že (a to jste jistě zatím nevěděli): Tabákový kouř sestává z více než 4 000 chemikálií - plynů (mimo jiné i oxidu uhelnatého, čpavku či kyanovodíku) i pevných látek (nikotin, dehty či benzen), včetně asi 100 látek prokazatelně karcinogenních. To ale není všechno, tabák obsahuje i radioaktivní látky, z nichž nejvýznamnější (a taky nejúčinnější a nejznámější, poněvadž tím zahubili Rusa Litviněnka) je alfa - zářič polonium 210. Člověk, který kouří 40 cigaret denně, se tak vystavuje stejnému ozáření, jako kdyby chodil každý 3. den na rentgen plic. Toto platí pro všechny cigarety, i ty „lehké“. No nekupte to ! Takže kolegové nekuřáci a nekuřačky, není to k závidění? Když už tedy vám je líto těch pár tisícovek za cigarety, tak si to alespoň nějak vynahraďte, třeba posezením u oběda v restauraci se silným kuřákem. A ještě něco: utrácíme kolikrát zbytečně za různé parfémy, deodoranty... To ale kuřákům není zapotřebí. Ti nosí svůj jednotný a nezaměnitelný odér stále s sebou, na kůži, v oděvu... Takže nám zbývá jediná náhražka: na ulici budeme pěkně zhluboka vdechovat dým z výfuků automobilů. Ten těch chemikálií asi tolik neobsahuje, ale jsou tam ony polycyklické aromatické uhlovodíky, a ty jsou taky vydatným karcinogenem. Takže milé kolegyně nekuřačky, milí nekuřáci, posuďte to sami: Máme jim co závidět? Nebo snad ne - já nějak nevím. Tak nějak nevím.... -nk-
Nevyhazujte své peníze zbytečně (k článku „Nenaleťte podvodníkům“, MZ 3/07) Pokud vlastníte televizní přijímač, tak nezapomeňte, že se pomalu, ale neodvratně blíží okamžik, kdy bude dosavadní analogový systém pozemního šíření televizního signálu přepnut na vysílání digitální. A tím nastává příležitost pro nejrůznější firmy a jednotlivce něco na tom vydělat. Začnou za vámi chodit všelijací podomní obchodní zástupci a možná i obyčejní podvodníci, budou vám i telefonovat, a to s nabídkou „vytvoření podmínek pro přechod na příjem digitálního vysílání“. Samozřejmě ne zadarmo. Už takoví dva po obci chodili. Je ale zcela zbytečné těchto nabídek využívat. Pro přechod na digitální příjem totiž nikoho nepotřebujete, aby vám to zařídil, zprostředkoval. Poradíte si snadno sami. A jak? Pro umožnění příjmu digitálně vysílaných programů jsou tyto možnosti: a) k dosavadnímu televizoru koupit přístroj zvaný Set-Top-Box, ten připojit kabelem k televizoru a k dosavadní anténě, b) zakoupit televizor, který už sám umí digitální signál přijmout. To je vhodné zejména tehdy, pokud stejně uvažujete o koupi nového televizoru, protože ten váš už dosluhuje 7
c) třetí možností je zakoupení satelitního přijímače (nebo připojení na kabelovou televizi). Tato varianta je ovšem dost nákladná a pro toho, kdo nechce sledovat desítky programů a ještě za to platit, i zbytečná. Podomní agenti se zaměřují zejména na starší lidi, méně informované nebo méně technicky zdatné. Snaží se vás přesvědčit, že budete potřebovat speciální anténu, kterou jsou schopni jedině oni vám levně dodat. Nic takového nepotřebujete. V naší lokalitě stačí kvalitní dosavadní venkovní anténa (ne pokojová), pokud přijímáte pražský vysílač. Digitální vysílání můžete v naší lokalitě přijímat už teď hned, pokud se na to vybavíte podle a), b), c), kvalitně a bez problémů. Dnes lze z Prahy přijímat 4 programy ČT, Novu, Primu, 24 CZ a několik dalších programů (celkem asi 11). Po vypnutí analogu jich bude ještě víc. Pokud jde o obsluhu Set-Top-Boxu nebo digitálního televizoru, tak je třeba počítat s tím, že tyto přístroje ze své podstaty chovají tak trochu jako počítač, a tak je třeba se držet krok za krokem návodu, ale po naladění programů je už vše snadné, jak jsme byli zvyklí. Digitální příjem má své výhody, mezi něž patří kvalitní obraz a zvuk, uživatelský komfort a větší počet přijímaných programů. Toto byla jen malá dobře míněná rada, rozhodovat se musí každý sám podle svých nároků a možností. -red-
Napsali jste nám
V letošním červnovém zpravodaji jsme uveřejnili článek p. Skalského o „Černých baronech“. Ozvala se nám čtenářka p. Janoušková a napsala nám na toto téma v následujícím článku svojí vzpomínku.
Po přečtení vzpomínání pana Skalského na bývalé příslušníky PTP, tzv. „Černé barony“, jsem oprášila i já staré vzpomínky a dovolte abych se s vámi o ně podělila. V Měšicích žil ještě jeden „Černý baron“, měšický rodák pan Antonín Malina. Dva měsíce sloužil v Komárně a 24 měsíců v Ostravě. Proč černí, je celkem jasné, ale proč baroni možná někdo neví. Rubali uhlí jako havíři a jako havíři brali peníze na ruku. Ale to trvalo jen krátce. Potom přišel rozkaz a peníze byly ukládány na vkladní knížku, bez možnosti je vybrat. Až v civilu. Ale přišel rok 1953 – měnová reforma! Vklady byly proměněny 1:50! Takže PTPáci pracovali téměř zadarmo. Do dnešního dne zde žijí dva synové pana Maliny. Tři měšičtí občané, kteří podepsali ortel jejich otce, už nežijí. A nežijí mezi námi ani jejich potomci. Milada Janoušková 8
Pravidelní čtenáři našeho Zpravodaje se jistě pamatují na vzpomínky pana profesora Andryska, které jsme uveřejňovali na pokračování. Se svým osobitým humorem zde vzpomínal na těžké začátky při zahájení provozu nemocnice na našem zámku. Nyní nám nabídl další zábavné vzpomínání na to, jaké příhody a zážitky prožil při provozování svého velkého koníčka - myslivosti. redakce
Jak se lékař stává myslivcem Ptala se mne kdysi jedna pacientka: „Jak jen můžete pane doktore zabíjet ta milá zvířátka, když pomáháte lidem a my Vás známe jako hodného člověka. To nám s Vámi nejde dohromady.“ Odpověď není jednoduchá a jistě se nevztahuje jen na mne a tak jsem se rozhodl uvažovat o odpovědi touto sbírkou vzpomínek a povídek. Tedy, jak se z človíčka v bílém může stát přízrak zelený.
Jak to začalo Vzpomínám na letní prázdninové dny v prvých smutných válečných letech, kdy jsem jako kluk zvící deseti až dvanácti let prolézal všechny kouty strašnického domku, kde jsem se narodil a hledal vše, co bych mohl číst. Jak se mi tato dovednost zdokonalovala, byl můj hlad po knihách stále nenasytnější. Nejprve vojenské knížky mého táty, o kterých si myslel, že je má dobře schovány. Složení kulometu, řez granátem, granát útočný a obranný, dokonce nástavec na pušku, kterým bylo možno granáty vrhat, to byla četba pro kluka, který byl obklopen válkou, utajovanými hovory o bojích a frontách i s vědomím, že se to nesmí. Ono vůbec vše co je dovoleno, je méně zajímavé než co je zakázané a nebezpečné. Tetička byla schránilka a schovávala vše, počínaje účty z koloniálu. V altánu jsem v bedně nalezl celé svazky novin, bylo to několik ročníků Lidových novin z předválečných let a tam jsem kromě nudných povídání o politicích, které se na vlas podobaly těm dnešním, našel fejetony, ve kterých jsem se poprvé setkal s Karlem Čapkem. Pak přišly hlubší vrstvy - předválečná Stráž myslivosti, inzeráty na pušky, brokovnice, bezdýmný prach, popisy zvěře a lovů, povídky a to vše protkané divným jazykem „barvy, kozlice, větrníku, světel“ a tak dále a tak dále. Někdy to nebylo jednoduché dešifrovat. Pak sloupky mysliveckého humoru, přírodovědně zaměřené články o chovu a biologii zvěře, o škodné, vyprávění o starých zvycích, o pytlácích a kdoví co ještě. Hltal jsem sešity od úvodníku k poslednímu inzerátu a snil o tom, že bych chtěl být myslivcem, jako můj zesnulý strýc, po kterém na památku teta tyto časopisy uložila. Jak se četba zrychlovala, přišla na řadu klukovská literatura Carwood, E. T. Seton, London a lovy v kanadské divočině se střídaly s životem v polárních krajinách pod vedením Rasmussena, Amundsena a dalších mých polárních miláčků. Když dnes na to vzpomínám, cítím ještě charakteristický pach starého papíru, který mě okouzloval ve chvílích deštivých dnů prázdnin, které byly přerušovány máminým hlasem: „Co to ten kluk pořád dělá v tom altánu?“„Jen ho nech něco tam čte, to je dobře“.
9
Na gymnáziu od primy mě zajímal přírodopis, spolužáci mě ujistili, že už při zkouškách do primy v roce 1941 jsem tvrdil, že chci být doktorem. Nepamatuji si to, snil jsem o Kanadě, prérii, Grónsku, Islandu a sledoval prstem na mapě postup front jak z oficielního, tak šeptaného zpravodajství. Začalo to tělovědou. Strýc medik mi půjčoval anatomii, já tomu sice nerozuměl, ale četl o to víc a pletl do zkoušení latinu a byl považován neprávem za šprta. Pak to byly květiny, lisované do herbáře. Skončil jsem u motýlů, tato choroba trvala asi dva roky, docházel jsem do smíchovského Národního domu, kde v Entomologické společnosti se scházelo podobně postižených více, byli mezi nimi ale páni důstojného věku a já mezi nimi jako zajíc. Tam jsem se dozvídal s podivem, že doma pěstují housenky, krmí je a po zakuklení dají do ledničky a když se vylíhne motýl, je mnohem bledší než jeho sourozenci chovaní ve stádiu kukly v teple. O mineralogii a zkamenělých trilobitech bych raději pomlčel, má matka musela být světice, když všude zakopávala o bedny, plné nejpodivnějších šutrů. Pokračování příště Oskar Andrýsek
TIP NA VÝLET Dnešní putování bude poněkud jiné, než v předchozích dílech. Dlouho jsem přemýšlel, jakou vycházku nabídnout, když je listopad, brány hradů, zámků a jiných památek jsou už převážně zavřené, a krásy přírody vzhledem ke zpravidla nevlídnému počasí už taky moc nelákají k výletům. A tak dnes budeme putovat jen pomyslně. Můžete klidně zůstat doma a sledovat při kafíčku naši fiktivní cestu, třeba prstem po mapě. Tuto virtuální formu jsem zvolil taky proto, že většina popisovaných míst ve své původní podobě už neexistuje, a taky se nedají navštívit v souvislé trase, to by bylo náročné, ale když tak jen jednotlivě. Budeme si tedy spíš jen povídat o zašlé romantice míst na toku Mratínského potoka. Autor
Po stopách vodních mlýnů na Mratínském potoce Mratínský potok je dlouhý od pramene v Ďáblicích k ústí do Labe asi 15 km a plocha jeho povodí je asi 75 km2. Tedy žádný veletok, ale přesto na něm bývalo 15 rybníků a pracovalo zde 9 vodních mlýnů. A právě o těch si dnes povíme. Vodní mlýny bývaly nezbytnou součástí českého venkova. Zejména zde v Polabí, kde je klima i půda hodící se k pěstování obilnin, potřebovali rolníci svou úrodu zpracovat, aniž by museli jezdit někam daleko. Zdali byl nějaký mlýn i na našem potoku Makůvka, nebo též Makovka zvaném, je docela možné - na toku bylo několik rybníků, které poskytovaly zásobu vody, a potůček byl také dříve vodnatější než dnes. Mlýn zde ovšem mohl být nejpozději ve středověku. 10
My se ale podíváme na mlýny na potoce Mratínském. On nesl i více názvů - Ďáblický, Červenomlýnský... Když už jsme už u toho místopisného názvosloví, tak trochu odbočím. Pročpak asi náš potůček Makůvka nese v mapách název „Líbeznický potok“? Nevíme, ale nejspíš se soudruhům zdál historický název moc zastaralý, nebo ho vůbec neznali, a tak vymysleli nové nenápadité pojmenování, jak už to tak měli ve zvyku. Ale zpět ke mlýnům. První na toku od pramene je Červený mlýn v čakovické ulici Na Blatech. Je to v místech za dnešním nákupním centrem Globus. Mlýn byl zrušen už v 19. století, budova pak sloužila jako ubytovna pro dělníky cukrovaru. Býval zde i rybník, také už dávno zanikl. Lze tam dojít od silnice k teplárně, podle potoka proti proudu, návštěvu lze pak spojit s prohlídkou Čakovic (kostel, zámek, zámecký park). Dalším mlýnem v Čakovicích byl Bílý mlýn na severním okraji obce, vpravo od silnice do Třeboradic. Byl zrušen v 19. století, budova pak sloužila k bydlení, ale dnes už neexistuje. Mlýn v Miškovicích pracoval až do roku 1950, mlýnský rybník byl zrušen už dříve. Budovu najdete v Miškovicích dodnes. Další v řadě byl mlýn v Mírovicích. Ten zanikl už za třicetileté války, stejně jako rybníky k němu patřící. Následuje Horní mlýn ve Veleni. Ten byl zrušen v 19. století, stejně jako zdejší rybník. Jeho budova (č.p. 5) byla zbořena kolem roku 1980. Ulice se jmenuje „Ke Mlýnu“. Ve Veleni byl ještě jeden mlýn, Dolní Podhájský. Od poloviny 19. století sloužila budova jako hájovna, v r. 1965 byla původní budova zbořena a na jejím místě vznikla nová hájovna. Mlýn ve Sluhách byl založen před rokem 1573 jako panský mlýn. Budova je dnes používána jako obytná, zachoval se i rybník Další bývalý mlýn najdeme v Mratíně. Je tam nejméně od 16. století. Stavba je dnes dobře udržovaná, sousedí s rybníkem, a je to asi nejhezčí romantické místo na potoce. Mlýn je dobře vidět přes rybník od silnice z Mratína do Sluh.
Bývalý mlýn s rybníkem v Mratíně
11
Poslední mlýn byl zvaný „Semínko“ v Kostelci nad Labem, na soutoku potoka s Labem. Jak je vidět z uvedeného výčtu, žádný z mlýnů se nedochoval v původním stavu, z některých zbyla jen budova, po dalších nezůstalo nic. Vodních mlýnů s původním vybavením, natož funkčních, bychom v Čechách našli poskrovnu. Pouze v některých skanzenech jsou ještě k vidění, nebo i někteří osvícení soukromí majitelé strojní vybavení mlýna včetně vodního kola zachovali. Seznámili jsme se s mlýny, rybníky a potoky části našeho kraje. Vzdejme úctu našim předkům, kteří dokázali ručně vyrobit a udržet v chodu tak složité technické zařízení jakým mlýn byl. Vodní mlýny byly součástí krajiny a byly i, jak se dnes říká „ekologické“, to jest že šetřily životní prostředí a využívaly čistou, lacinou, ba bezplatnou obnovitelnou energii. Mlynáři patřili k té bohatší vrstvě venkovského obyvatelstva, ale většinou dokázali pomoci těm potřebným, zejména v období válek. Příchod nových zdrojů energie a strojní techniky malé vodní mlýny postupně zcela vytlačil. Kdysi ale patřily k životu, a tak na ně nezapomeňme. Povídání, které jste si právě přečetli, má být dalším krůčkem k poznání kraje, ve kterém žijeme. Příjemné očekávání hezkých zimních dnů přeje
Vladimír Novák
Prameny: Povodí Mratínského potoka (2006), kapitola „Mlýny na Mratínském potoce“ (Mgr. Hana Závorková) Redakčně upraveno a kráceno
TOULKY MĚŠICKOU MINULOSTÍ, díl XIX. Úvod: V dnešním, a také v několika dalších dílech „Toulek“ se budeme věnovat trochu podrobněji historii společenského, kulturního a sportovního dění v obci. Půjdeme po stopách různých spolků, sdružení, klubů, jednot, sborů a jejich působení A začneme ochotnickým divadlem, protože divadelní spolek byl první, který byl v obci založen Ochotnické divadlo mělo v českých zemích dlouholetou tradici a plnilo, zejména v době národního obrození, a ještě i v první polovině 20. století úlohu nositele kultury a vzdělanosti, zejména v menších městech a na vesnicích. Nezaměňujme ale ochotníky s tehdejšími kočujícími divadelními společnostmi - ti se divadlem, byť velmi skromně, živili, ochotníci hráli ve svém volném čase a zadarmo. V naší vesnici amatérské divadlo vzniklo dost pozdě, až v prvním desetiletí 20. století, což bylo dáno specifickým charakterem zdejšího osídlení. Byli jsme malá chudá zemědělská vesnice s úzkou návazností ke šlechtickému velkostatku, kde téměř všichni obyvatelé byli zaměstnanci panského dvora. Šlechta měla své divadlo na zámku pro sebe a své urozené hosty, a tak na vesnici podmínky pro spolkovou činnost vznikly až teprve v samostatné republice po 1. světové válce. A jak to tedy všechno začalo, uvidíme hned. 12
Část devatenáctá: Kulturně vzdělávací spolek „Kollár“ Divadelní spolek se takto zpočátku nejmenoval, to až později. První název zněl: „Sdružení divadelních ochotníků v Měšicích“, které bylo ustaveno 28. února 1918. Myšlenka ochotnického divadla v obci vznikla již v květnu 1917. U jejího zrodu stála, jak už to tak bývá, skupinka nadšenců, kteří chtěli v těžké válečné době lidi trochu rozptýlit, potěšit, poskytnout jim trochu zábavy, a sobě příjemně vyplnit to málo volného času, které tehdy bylo. Tři lidé - pan Josef Kozler, úředník železniční stanice, pan Josef Hetteš, úředník správy nostického panství a slečna Kořínková, úřednice zdejší pošty. Tito lidé se začali setkávat a získávali pro svůj záměr další přátele a příznivce. Setkávali se v hostinci „U Černohorských“ a připravovali ustavení spolku a první představení. Můžeme si některé z nich jmenovat: pan Josef Weigert s chotí, paní Reichelová, pan A. Kouřimský s chotí, pan Jetel, pan Klíma, dále pánové Šíla, Studnička, Skalický, Urban, Pšád, Fiala a pan dr. Hetteš z Líbeznic. Tvůrčí a vedoucí osobností divadla se stal pan F. Nápravník z Líbeznic, jako zkušený divadelník. Na první, již zakládající schůzce v únoru 1918 byly rozděleny funkce: pan Nápravník se stal předsedou a režisérem, pan Hetteš byl jednatelem a pokladníkem a pánové Klíma, Weigert a Kozler se stali přísedícími výboru spolku. Tito lidé měli před sebou velmi těžký úkol. Je třeba připomenout, že spolek vznikal v těžké době, která zábavě nepřála - válka byla ještě v plném běhu - a za velmi těžkých podmínek, ve kterých by dnes nikdo ani prstem nepohnul. Nebylo jeviště, nebyly kulisy, kostýmy, rekvizity, nic. Hrálo se v nevelkém hospodském sálku, kde o nějakém zázemí pro herce, jako šatny, se nikomu ani nezdálo, židle a lavice se půjčovaly kde se dalo. A nebyly ani zkušenosti, jak se vlastně divadlo dělá. Takže jen díky nadšení, obětavosti a silné vůle zúčastněných vznikla tradice, která pak přetrvala desítky let. V jednom ale měli ochotničtí herci výhodu. Lidé na vesnici až na výjimky nikdy žádné divadelní představení neviděli - nebylo kino, rozhlas, natož televize. A vypravit se do města na skutečné divadlo asi málokdo měl čas a peníze. A protože tedy lidé nevěděli, jak asi divadlo má vypadat, tak byli vděčni i za nedokonalé výkony herců v primitivních podmínkách (třeba jak se tehdy svítilo - nebyla elektřina - aby na herce bylo vidět, neumíme si ani představit), a na další představení se všichni, jak herci, tak diváci, nesmírně těšili. Zrod spolku jsme si tedy stručně probrali a tak se podíváme na jeho činnost v dalších letech. Slavný okamžik prvního divadelního představení v Měšicích nastal v neděli 3. března 1918 v hostinci E. Černohorského v 8 hodin večer. Název kusu byl „Městská rada na námluvách“, autor pan Hlavatý, a byla to fraška o třech jednáních. Úžasný ale byl počet účinkujících - bylo jich tolik, že nemáme místo je jmenovat. Osob ve hře bylo přes dvacet! Představení bylo předem zcela vyprodané, a tak se pro ty, na které se nedostalo, muselo hrát ještě jednou o příští neděli. A jen pro zajímavost - vstupenka na I. místo stála 3 K – pozor, to tehdy byly velké peníze, byla ještě rakouská monarchie. Škoda, že nemám dost prostoru k barvitému popisu dění v publiku před začátkem premiéry, jak to krásně popsal pan Kozler v kronice spolku Kollár. Jen stručně - v obecenstvu byl velký hluk, ba přímo řev, který neustával ani po zazvonění, a tak se divadelníci obávali, co bude, co to má znamenat. Leč šafář, pan Kouřimský, důrazně zasáhl, zavládlo ticho, začalo se hrát a vše dobře dopadlo. 13
Toho roku 1918 se hrály ještě tři premiéry - v dubnu, květnu a září. A tak byl položen základ ochotnické činnosti v Měšicích. Válka skončila, nastaly lepší časy, a tak se hrálo vesele dál. Na počest národního osvobození byla dne 15. prosince 1918 uvedena hra bratří Mrštíků „Maryša“. Herců bylo tentokrát 17, z toho 10 pánů a 7 dam. V roce 1919 se hrálo celkem 3 x, z toho dvakrát v květnu a pak 9. listopadu. Z těchto představení asi stojí za zmínku hra F. Šamberka „Karel Havlíček Borovský“ se 17 účinkujícími a Kolárův „Pražský Žid“ s úctyhodným počtem 25 herců. Toto roku ale ještě došlo k důležité události, a to přejmenování spolku. Vznikl „Kulturní vzdělávací spolek Kollár v Měšicích“. Nevíme dnes, proč vybrali právě Jana Kollára (nezaměňovat s divadelníkem Kolárem). K tomu došlo na schůzi dne 29. března. Jak už název naznačuje, měl mít spolek větší rozsah činnosti, než jen hrát divadlo. Měl to být třeba i zpěv, hudba, přednášky, výlety, měl mít svou knihovnu a měl se tedy stát hlavním nositelem kultury, vzdělanosti a zábavy v obci. Tomu také tak bylo, až do vzniku dalších spolků v obci. Jméno spolek získal podle slovenského kněze, básníka a slovanského buditele Jana Kollára. Na schůzi byl ustaven dvanáctičlenný přípravný výbor (předseda J. Weigert) a přítomno nejméně 32 občanů. Na schůzi 2. dubna pak byly projednány stanovy a další náležitosti. Dne 28. října k 1. výročí samostatnosti zasadil spolek dvě „Lípy Svobody“ v místě pozdějšího památníku obětem světové války. Činnost v dalších letech meziválečného období už musíme probírat stručněji. V roce 1920 měl výbor spolku 11 činovníků (předseda p. Weigert) a spolek měl 87 členů. V průběhu roku byla uvedena 3 představení, na závěr roku byla uspořádána taneční zábava. V roce 1921 to byla 3 představení, besídka pro děti a dvě přednášky. Během roku 1922 mohli diváci vidět také tři představení (m.j. Klicperův „Divotvorný klobouk“). Spolek se zasloužil o postavení památníku obětem první světové války. Ke slavnostnímu odhalení došlo 23. září 1923. V roce 1924 se hrálo celkem šestkrát. Z toho za zmínku stojí Jiráskův „Otec“, a také „Charleyova teta“. V dalším roce to bylo opět šest představení. V roce 1926 spolek uspořádal 4 hry a přednášku o presidentu Masarykovi, v dalším roce 1927 to bylo 9 různých podniků, v tom také oslava 28. října a přednáška o čs. legiích dne 26. prosince. V roce 1928 proběhlo různých akcí 6 (m.j. oslava 10 let trvání spolku), a 7. ledna spolek uspořádal také svůj první ples. V roce 1929 to bylo 8 akcí, mj. „Dvořákův večer“..A tak bychom ve výčtu bohaté činnosti mohli pokračovat dál a dál, ale není tolik místa. Snad jen ještě, že v roce 1936 sehráli 5 představení. Spolek pořádal vždy počátkem roku řádné valné hromady, kde se rekapitulovala činnost za minulý rok. Ty dvě poslední ve svobodném státě, v roce 1938, proběhly 20. března a 14. srpna - ta byla slavnostní, ke 20. výročí založení spolku. Na závěr bohatého působení spolku za první republiky si řekneme alespoň několik jmen lidí, kteří tak říkajíc byli u toho a nejvíc se zasloužili. Pro úsporu místa je uvedeme bez křestních jmen, funkcí a titulů. Dámy a pánové: Weigert, Hoberlandt, Kozler, Kouřimský, Zátka, Šindlauer, Hetteš, Nápravník, Skalický, Fiala, Šíla, Kouřimská, Kořínková, 14
Černohorský, Křehnáč, Hlušička, Fialová, Dudková, Studničková, Černohorská, Čampulka, Urban, Suldovský, a další a další..... Omluva patří všem, na které se nedostalo. Poté nastala okupace nacisty a 2. světová válka. I v této těžké době spolek pracoval a přežil. Pravidelně se scházeli členové na valných hromadách, jako třeba v březnu 1940, kde se sešlo nejméně 28 členů, v březnu 1941 se sešlo taky tolik lidí, XXIII. valná hromada zasedla 29. 3. 1942 a přišlo 30 lidí, stejně tak ještě v roce 1943. Pak už to asi dál nešlo, byly jiné starosti, až pak zase po válce. Ve 40. letech už měl spolek jiné sídlo, v hostinci „U Klejzarů“. Tam se taky i hrálo, třeba 17. listopadu 1940 to bylo představení „Osudem zrazeni“ autora Olivy, režie B. Šíla, 11 účinkujících. Jaký div, že to tehdy (s takovým názvem) u okupantů prošlo. V roce 1945 válka skončila a spolek pokračoval v práci už ve svobodné republice, a taky už v nových lepších podmínkách. Hrálo se i v zámeckém divadle (do r. 1948) a jeviště bylo i v nově vybudovaném sále „Sokolovny“. Asi nejúspěšnějším počinem spolku byla inscenace Jiráskovy hry „Lucerna“ v roce 1951. Hrálo se i v divadle v přírodě v „Bažantnici“, hra se vícekrát opakovala, a to i v jiných obcích, třeba v Líbeznicích, nebo v r. 1952 v Byšicích. Vyměnily se generace, přišli noví členové a spolek sehrál asi ještě pět her. Poslední zápis z valné hromady je z roku 1953, z února, to už v Sokolovně, a přišlo už jen 9 lidí.... A byli to členky a členové: Jiří Kořínek, Stáňa Černá, Indrová, Doležalová, Pavel Hertus, A. Urban, A. Němec, Jaroslav Procházka, a hosté: Hadrbolcovi A. a Z. Po Vítězném únoru nadšení a obětavosti lidí zvolna ubývalo, činnost šla po jistou dobu ještě setrvačností, ale lidé se neradi bavili pod kontrolou a na povel. Přišla taky televize a kultura se stala vzhledem k blízkosti města Prahy dostupnější. A tak ochotnická činnost v Měšicích i jinde pozvolna mizela. Poslední představení, o kterém je záznam, se hrálo 9. a 10. března 1957 pod názvem „Pan Měsíček obchodník“ od L. Stroupežnického. Hrálo se na počest MDŽ (kdo snad už zapomněl, tak to je Mezinárodní den žen). Ochotníci se už jmenovali trochu jinak - „Dramatický kroužek Kollár při Osvětové besedě v Měšicích“. Hru režíroval pan Štěrba, a hráli Z. Šíla, Z. Sýkora, S. Brigantová, M. Kupricht, J. Koudelková, A. Kosíková, B. Vokounová, J. Linhart, F. Říha, P. Hertus, J. Říha - tedy už nová mladá generace. 15
Ještě se mělo hrát 7. dubna 1957 (hra „Přátelství“). Tím ale zatím stopa končí. (Autor uvítá jakékoliv doplňující informace či historické dokumenty k danému tématu). Byly ještě občas pokusy, v 60. letech, tradici oživit, ale sporadické a neúspěšné. V Měšicích hrála divadlo i TJ Sokol, a zkoušely to i jiné „společenské organizace“ (nový termín pro spolky). ale neúspěšně. Tím bohatá a záslužná činnost spolku Kollár skončila a zbyly jen vzpomínky a pár zažloutlých fotografií.... Končíme výzvou Jana Kollára, se kterou naši kollárovci před 89 lety začínali: ZAHYŇ PÝCHA, SOBSTVÍ, NEDŮVĚRA, SPOJ NÁS VŠECHNY LÁSKA, VZÁJEMNOST (Jan Kollár, 1793 - 1852) Tak toto se nám tedy zrovna moc nepovedlo, že..... (poznámka autora) Přečetli jste si jen velmi stručný přehled činnosti divadelních nadšenců, ale ono by si to zasloužilo asi podrobnější studii. Ale zápisy jsou děravé a hlavně z období po roce 1945 chybí skoro vůbec. A tady se obracím na pamětníky, kteří byli po válce členy spolku, sami hráli, a mohli by svými vzpomínkami přispět k úplnosti poznání historie společenského života v Měšicích v období 1945 - 1960, ať se ozvou. Přivítáme i fotografie, plakáty, různé záznamy. Tak pamětníci, hlaste se ! Příště si povíme o historii tělovýchovy a sportu v Měšicích. Pokračování příště Vladimír Novák
Ze sportu a kultury
Zpráva o „Svatováclavském vejšlapu“ Jak jsme v sobotu pochodovali... Letošní podzimní část turistického pochodu a taky cyklojízdy byla v něčem trochu jiná než minulé ročníky. Ta jinakost spočívala v tom, že se nešlo na svátek svatého Václava, jak by se podle názvu slušelo, ale o týden dřív, 22. dubna. Dodatečně se ukázalo, jak šťastná volba to byla, ale o tom až později. I trasa byla taky jiná, než původní záměr. Ale co hlavně: počasí! To bylo takové, že lepší si pro pochodování ani nelze představit - modrojas, ne horko, bezvětří. Škoda pro ty co nešli - účastníků bylo znatelně míň než jindy - asi šedesát až osmdesát. Jak jsme tedy šli: Z místa startu v Líbeznicích „U kouzelníka“ po 8. hodině vedla cesta přes Bášť a Předboj do Veliké Vsi. Tam bylo možno prohlédnout si starobylý kostel ze 13. století, což byl mimořádný zážitek. Z Velké Vsi se šlo do Čenkova, přes Dolínek
16
do Panenských Břežan. Tady jsme šli kolem hezky udržovaného Horního zámečku, kde je Domov důchodců. V obci je „Dolní zámeček“, který na pohled jako zámek moc nevypadá a sídlí zde různé firmy. Odtud nás celkem nehezká cesta podle dálnice vedla ke Klíčanům, a odtud už přes Beckov zpět do Líbeznic. Ze svahu Beckova je velmi příjemný rozhled a za slunného dne tam bylo velmi příjemné posedět na lavičce a ulevit unaveným nohám. Pak už nás čekal cíl, po třinácté hodině jsme „zdrávi došli“(a dojeli) ke „Kouzelníkovi“, kde hrála hudba a byla možnost posezení s občerstvením. Jako tečka nechyběl nezbytný diplom. Tak toto byl můj pohled jako účastníka pěší trasy v délce 18 km. Jak se líbila jízda cyklistům, kteří se podívali o hodně dál, tak to už nechám na vylíčení někoho, kdo to ujel. Každopádně se vycházka opět vydařila a je potřeba poděkovat líbeznickým organizátorům za to, jak pečlivě a pravidelně pochody připravují. Nakonec i jejich rozhodnutí o přeložení data konání se ukázalo s odstupem času jako velice šťastné, protože 28. září, na Václava, bylo počasí to nejhorší, jaké si lze pro výlet do přírody představit. A všem, kteří tentokrát s námi nešli a nejeli, můžeme jen doporučit, aby na jaře příštího roku určitě vyrazili. Je to vždy velmi příjemný zážitek a zároveň jsme taky udělali něco pro své zdraví. Marie Nováková Redakční poznámka: Omlouváme se za mylnou informaci o datu a trase pochodu zveřejněnou v minulém čísle MZ. Stalo se tak v dobře míněné snaze o předběžnou včasnou informaci, došlo ale ke změně a v té době byl už časopis v tisku. Příště si dáme pozor a děkujeme za pochopení. redakce
„Klub seniorek“ nebo „Klub měšických žen“? Je logické, že bude-li „Klub seniorek“, budou zde znevýhodněny mladší ročníky, které by měly zájem se také scházet, dejme jim také příležitost. Pak by byl „Klub měšických žen“ adresnější. Proto jsme se dohodly na společném setkání pro název „Klub měšických žen“. Při prohlídce budoucího prostoru našich schůzek, přítomné ženy neskrývaly spokojenost, zbývá ještě několik úprav a můžeme uklízet po malování. Budete informovány telefonicky a s kyblíky a úklidovými prostředky při úklidu dořešíme podrobnosti pravidelných schůzek. Prostory bývalého bytu jsou dostatečné a v případě velkého počtu zájemkyň, by byl Klub 2 x týdně, a byl by rozdělen na dvě skupiny. Moc všechny ženy zdravím a věřím, že se u úklidu sejdeme v hojném počtu. Milena Kalinová
17
CO to je Jamboree? To se dozvíte v následujícím příspěvku líbeznických skautů
Jeden z účastníků světového Jamboree v Anglii byl z Líbeznic! Ahoj Štěpáne, nejdřív vysvětli těm co nejsou skauti, co to vlastně je „Jamboree“ ? Jamboree je celosvětové setkání skautů. Ve zkratce řečeno je Jamboree totéž co Olympijské hry pro sportovce. Koná se také každé 4 roky a letošní bylo největší a zároveň nejvýznamější, protože bylo konáno při výročí 100 let skautingu. A kdo se Jamboree může zúčastnit? Každý kdo se přihlásí nebo se dělal nějaký výběr? Jamboree se mohou zúčastnit jako „Participants“ - učastníci ve věku 14-17 let. Jako IST - mezinárodní Servis Team se mohou zúčastnit skauti starší 18 let. Dříve to bylo jen pro vybrané lidi, ale kvůli vzrůstající cenové dostupnosti může jet už každý kdo se přihlásí a může si dovolit zaplatit tuto nemalou částku. Proč jsi se přihlásil, co tě na tom lákalo? Přihlásil jsem se, protože mi to bylo nabídnuto vedoucím a také bylo Jamboree mým skautským snem. Kolik se tam sešlo lidí a jak to bylo organizováno v naší republice? Na Jamboree bylo 40 000 skautů ze 156 zemí světa. Výpravy z naší republiky byly organizovány do Jamoddílů z jednotlivých krajů ČR, kde se podařilo získat dostatečný počet účastníků a účastnic. Jamoddíly byly z následujících krajů: Středočeský, Jihomoravský, Olomoucký, Severomoravský a Plzeňský. Celkem 285 skautů. Co všechno se dá na Jamboree zažít a co byl pro tebe ten „nej“ zážitek? Na Jamboree se toho dá zažít opravdu hodně. Tamní atmosféra se dá opravdu velmi těžko popsat. Nejlepší zážitky mám asi z ostrova Brownsea, kam jsem byl díky svým schopnostem AJ vybrán. Tam jsem měl tu čest se poznat například se skauty z Blízkého východu, kterých bylo na Jamboree opravdu velmi málo. Nejlepší zážitky jsem prožil tamtéž s mými nejlepšími přáteli: skautem a skautkou z Taiwanu :-) Také jsem na Brownsea prohovořil hodiny se skauty z Blízkého východu a Arábie, se kterými jsme řešili problémy válek a střetu kultur. Byl to pro mne ohromný celoživotní zážitek se setkat s těmito lidmi a v míru řešit otázky, kvůli kterým politici dodnes vedou války. Můžeš popsat program jednoho dne, jak to na takovém setkání probíhá? Byly tam různé dny, ale pro názornost uvedu například první den. Kolem 8. hodiny se vstávalo a po ranní hygieně a snídani jsme se odebrali na shromaždiště našeho Subcampu (Glacier). Poté co se všichni shromáždili jsme se vydali na program „TRASH“ (odpad). Byli jsme „rozházeni“ do různých skupinek s neznámými skauty. Na TRASHi jsme skládali z odpadu obrazce, řešili jsme kvíz ohledně globálních problémů s odpadem a také jsme se zapojili do orchestru z odpadu. Snídani, oběd i večeři jsme si vařili v plně vybavené kuchyni, kterou jsme vyfasovali od organizátorů, jako každý Jamoddíl. Po obědě jsme měli „Choice Time“, který mohl každý strávit dle svého výběru. Po tábořišti bylo rozmístěno mnoho aktivit, zaměřených například na vodu či na fyziku atd. Já jsem navštívil World EXPO Willage, kde měla každá země svůj stánek. Bylo velkým přínosem poznat světové kultury, popovídat si například se skautem - učitelem historie v Německém EXPO stánku. Večer byl také široký výběr činností. Já jsem se šel s kamarády podívat na obrovskou hlavní stage, kde byl uspořádán koncert, na kterém se vystřídala spousta rockových kapel. 18
Koho zajímavého jsi tam potkal a našel jsi nějaké nové kamarády či přátele? Potkal jsem mnoho lidí a získal jsem ještě víc přátel. Kvůli úspoře tisku uvedu jen několik. Většinu přátel jsem získal na Brownsea. Spřátelil jsem se například se skauty nebo skautkami z Rakouska, Taiwanu, Maďarska, Německa, Slovinska, Etiopie, USA, Malajsie, Srí Lanky, Sierry Leone, a mnoho dalších zemí světa. Jakými jazyky se tam mluvilo - jen anglicky nebo i jinak. Přece jen tam byli účastníci ze všech koutů světa... Mluvilo se převážně anglicky, ale také hodně francouzsky (většina Afričanů je frankofonních), ale i hodně španělsky (hlavně skauti z Jižní a Latinské Ameriky), nebo také německy. V polovině Jamborree se slavilo 100. výročí skautingu, tzv. „Den úsvitu“? Ty jsi ho slavil jinde než většina ostatních účastníků, na ostrově Brownsea, kde se přesně před 100 lety konal 1. skautský tábor. Můžeš nám vysvětlit proč tam a jak si se k tomu dostal? Mou účast na Brownsea způsobil nepřímo vůdce našeho Jamoddílu Zbyněk - Sekáč. Mám totiž značné zkušenosti s AJ a plynná komunikace mi nedělá nejmenší problém. Já jsem chtěl tuto poctu přenechat jiným skautům, ale on mi řekl, že to mám zkusit. Proto jsem napsal motivační dopis, vyhrál jsem výběrové řízení ve Středočeské výpravě a postoupil tak na úroveň ČR. Abych byl vybrán jako reprezentant ČR jsem musel na ústředí Skauta a Junáka ČR složit zkoušku, na kterou jsem se nemohl připravit a obhájit si svůj motivační dopis, kompletně v AJ. Zkoušku jsem složil a byl jsem tak vybrán jako reprezentant ČR. Z každé země na světě mohli být vybráni jen 2 lidé. Od nás to musel být chlapec a dívka. Na Brownsea byl speciální program a tamní atmosféra byla nesrovnatelná s Jamboree. Na Jamboree to bylo jako ve světovém velkoměstě, ale na Brownsea to bylo jako ve světové vesnici. Na Brownsea jsem získal tolik přátel, které bych na Jamboree nikdy nemohl získat. Neopakovatelná atmosféra byla také při úsvitu nového skautského století, když náčelník skautů Velké Británie troubil na stejný roh jako Baden-Powell (zakladatel skautingu) před 100 lety. Z aktivit jsme tam například obeplouvali sousední ostrov na kajacích, nebo jsme navštívili Arabský či Africký stánek a učili se o tradicích. Každý večer tam byla party s dobrou živou muzikou a spoustou úžasných lidí. Co sis z Jamboree přivezl? Z Jamboree jsem si přivezl mnoho šátků od mých přátel z Taiwanu nebo z USA, které jsem vyměnil za reprezentační šátky ČR (ne ty hnědé, protože ty nikdo nechtěl:-D) Také jsem si přivezl kroj skautů z USA a nespočet nášivek a různých dalších věcí. Z abstraktních věcí to je celoživotní zážitek na neopakovatelné setkání skautů a skautek z celého světa při výročí založení 100 let skautingu - nejdéle fungující a nejefektivnější organizace věnující se mládeži. Příští Jamboree bude za 4 roky ve Švédsku, co bys poradil těm, kteří by se ho chtěli zúčastnit? Tak v první řadě by si už teď měli začít chystat poměrně dost peněz. Celková cena letošního 21. Jamboree byla kolem 25 000 Kč, ale za čtyři roky může cena díky inflaci či místním poměrům rapidně stoupnout. Pokud nemáte tolik peněz, můžete už teď začít shánět sponzory. Tato činnost je ještě náročnější než samotné peníze našetřit, či získat od rodičů.
19
Mě díky snaze jistého oldskauta byla uhrazena plná částka 25 000 i s kapesným 36 liber nadací Jaroslava Foglara. Kapesné jsem měl více než dostačující, ale za 36 Liber jsem mohl nakoupit spoustu dalších upomínkových předmětů a jiných věcí v tamním SouvenirShopu. Účastníka Jamboree - Štěpána Konopáska se ptala Ivana Krausová.
Foto z junáckého Jamboree
Zaujalo vás vyprávění Štěpána Konopáska? Přihlaste své dítě do Junáckého střediska „Willi“ Líbeznice!
Junák - středisko „Willi“ Líbeznice - přijímáme nové chlapce a děvčata do oddílů! Co vás čeká? Každý týden 1,5 - 2 hod. schůzka v klubovně v Areálu zdraví v Líbeznicích, výlety, soutěže, spousta nových kamarádů a zážitků, zajímavé znalosti nejen o přírodě, v létě 14. denní tábor na romantickém místě uprostřed lesů. Dívky ve věku 1. - 3. třídy mají schůzky v pátek od 16 hod. Dívky ve věku 4. - 6. třídy mají schůzky ve středu od 17 hod. Chlapci ve věku 2. - 6. třídy mají schůzky v pondělí od 16 hod. Chlapci z 1. třídy - nová družina, schůzky začnou v listopadu -
tel. 607 745 371 tel. 723 929 700 tel. 723 462 264 tel. 728 900 559 Ivana Krausová
20
Pozvání na nové i tradiční akce listopad-prosinec 2007. Vezmeme to chronologicky podle data uskutečnění:
1. akce: „AKCE Z p“ – co to znamená? Tato akce je nová, nicméně velmi potřebná. Zkratka „Z p“ znamená Zámecký park. Ano, tušíte správně, jedná se o velkou akci pro všechny občany Měšic-vyčištění zámeckého parku. Obec Měšice ve spolupráci s Klubem rybářů, sportovci z Fotbalového klubu Sokol a doufáme, že velkým počtem místních občanů, pořádá v sobotu dne 10. listopadu 2007 od 8:00 hodin velkou brigádu na vyčištění části zámeckého parku. Názvem akce „Z p“ jsem chtěl trochu parafrázovat dřívější brigády a akce “Z“, které naše generace pamatuje a kterých se všichni zúčastňovali jen z povinnosti nebo proto, aby si udělali plus ve svém kádrovém posudku. Nepopírám ovšem, že se při těchto brigádách udělalo na obci hodně práce. Doufám však, že v dnešní době přijdete všichni dobrovolně, protože v této obci žijete a chcete, aby byla pěkná. Zámecký park po vyčištění již dlouho volá. Žádáme tedy všechny, kteří chtějí pomoci, aby přišli v sobotu 10.11.2007 v 8:00 hodin. Sraz je v Zámecké ulici, před bránou do zámku. Vezměte s sebou hrabičky, sekerky, kdo má možnost tak motorovou pilu a křovinořez. Náletové dřeviny se budou muset z parku vynosit a proto bude vítán i ten, kdo přijde jen tak, pokud si však doma nezapomene ruce a humor. Práce budou probíhat pod odborným dohledem pana Turka, který má celou revitalizaci a obnovu parku na starosti. Pro brigádníky bude připraveno malé občerstvení. V obci nás žije v současné asi 1250, jsem velice zvědav na účast. Zámek je přece nás všech, ale trochu v jiném smyslu než dříve. V sobotu 10. listopadu se těší na viděnou Jiří Bejlek
2. akce: ta je již tradiční – IV. lampiónový průvod. Letos již počtvrté zveme všechny děti, jejich rodiče, prarodiče a praprarodiče, zkrátka všechny, kteří se s námi chtějí projít podzimním listopadovým večerem s rozsvícenými lampióny. Svátek 17. listopadu připadá v letošním roce na sobotu, takže v sobotu 17. listopadu od 16:30 opět u rybníčku Kruh začíná rozdávání lampiónů a po 17:00 bychom chtěli vyrazit na slibovanou krátkou procházku po okolí. Letos sice máme rybníček vypuštěný, to nám ale nebrání v tom, abychom si zase zapálili oheň, opekli špekáčky, rodiče se osvěžili a zahřáli supersvařáčkem a na závěr si odpálili ohňostroj. Po tom, jaké jsme zažili počasí v I. ročníku, tak už nás nemůže rozházet vůbec nic. Horší to snad už být nemůže, a protože vy nejste z cukru a vody a zimy se nebojíte, tak v sobotu 17. listopadu večer na viděnou. Jiří Bejlek
3. akce: opět již tradiční – III. mikulášská nadílka. Nadílka se koná v sobotu dne 1. prosince od 14:00 hod. v tělocvičně na zámku. Akce Mikulášská nadílka a místo konání (tělocvična na zámku), je sice již tradiční, ale letošní průběh bude nový. Nový bude v tom, že se nám podařilo zajistit profesionální divadélko s hezkým názvem „Vysmáto“, které pro naše nejmenší připravilo mikulášský program. Program začíná loutkovým představením s názvem Princezna a drak. Po pohádce bude následovat vlastní nadílka spojená se soutěžemi a tancem v diskotékovém duchu. Předpokládaný konec bude asi v 17:00 hodin, ale pozor!! To není konec všeho… Hned poté začíná: 21
4. akce: akce nová – Slavnostní rozsvícení Vánočního stromku. Tím, že jsme část starostí s Mikulášskou nadílkou přenesli na bedra profesionálů z divadélka Vysmáto, se nám uvolnily ruce a my mohli zorganizovat další akci. Využijeme toho, že děti s rodiči, kteří budou odcházet z Mikulášské nadílky se přesunou ze zámku před budovu OÚ a spolu s dalšími občany Měšic se zúčastní slavnostního rozsvícení Vánočního stromu. U stromku bude připraveno občerstvení, zazpíváme si všichni vánoční koledy a pak konečně dojde k vlastnímu rozsvícení stromu. Obec zakoupila na stromek novou světelnou výzdobu, takže rozsvícení by opravdu mělo být slavnostní a nové. Na této akci se bude spolupodílet nově založený „Klub měšických žen“. Doufáme, že si tato nově založená tradice - Rozsvícení vánočního stromu - u vás najde místo, přijdete se podívat a budeme všichni „vysmáti“, tak jak to má v názvu divadélko, které dětem zpříjemní odpoledne tohoto náročného dne, na který budou jistě všichni rádi vzpomínat. Připomínáme, že tento den je: Sobota 1. prosince 2007 od 17:30 před budovou OÚ Jiří Bejlek Po uzávěrce:
Výlov Kruhu !! Akce o které rybáři dlouho mluvili a kterou nakonec zorganizovali během týdne. Ti, kteří chodí na procházku kolem Kruhu, si jistě všimli, že je v současné době vypuštěný. Bude se totiž čistit od nánosu bahna. Je to prvně za mnoho let. Nikdo z pamětníků jeho čištění nepamatuje. Proto bude velice zajímavé, co se při jeho bagrování ukáže na dně. Nikdo také přesně nevěděl, kolik v rybníčku bude ryb a jaké budou. V místním rozhlase a formou SMS zpráv se vás snažili rybáři všechny místní pozvat na slavnostní výlov a umožnit vám nevšední zážitek z výlovu a v neposlední řadě si i nějakou tu rybu levně koupit. V sobotu 20.10. v 8:00 byla sice zima, ale lovecká vášeň a zvědavost všechny rybáře hřála. Počítali jsme sice s větším zájmem vás spoluobčanů, ale ti co přišli jistě nelitovali. Připravené kádě se rychle plnily rybami, ale stále se čekalo na kapitální úlovky a trofejní ryby. Vzrušení přinesla chvíle, kdy se z vody dostal pěkný sumec. Nakonec bylo sloveno odhadem přes 6 q ryb a mezi mimi i velice pěkné kusy. Nicméně očekávaní mackové a trofejní ryby nikde!! A přesto tam prokazatelně měly být. Shodli jsme se na tom, že je musel „někdo“ upytlačit. Možná ten „někdo“ zrovna teď čte tyto řádky a měl by se zastydět. Pokud to byl někdo z rybářského klubu, měl by se stydět dvojnásobně. Dobrou náladu při výlovu jsme si tím ale nenechali zkazit, dali jsme si na zahřátí groček a klobásu. Přihlížející si mohli koupit rybu jakou si vybrali. Ostatní ryby se naložily a odvezly do Dolního rybníku. A co bude s Kruhem dál? Až bahno trochu seschne, začne odborná firma rybníček čistit a bahno odvážet. Rybáři se potom budou snažit zpevnit břehy a začne se znovu napouštět. Kruh nemá velký přítok, a tak budeme spoléhat na zimu s větším množstvím srážek. Pokud bude zima bez sněhu jako v loňském roce, budeme si muset pomoci čerpadlem ze studní. Petrův zdar, Jiří Bejlek 22
23
24
25
26
HELLMA Gastronomický servis Praha s.r.o. Cukrovarská 33, 196 00 Praha 9 Čakovice
Přijme do třísměnného provozu mechaniky a výrobní dělnic na obsluhu balících strojů, skladníky na dvousměnný provoz. Doporučujeme osobní jednání, informace na tel.: 251 010 243 nebo e-mail:
[email protected]
Nástup možný ihned.
27
Vydává Obec Měšice - registrační číslo MK ČR E 14565. Měšický zpravodaj - Říjen 2007. Ročník 4, číslo 5. Vychází v nákladu 550 výtisků. Řídí redakční rada ve složení: Jiří Bejlek, Vladimír Novák, Anna Raková, Ladislava Nováková a Milena Kalinová. Uveřejněné příspěvky nemusí vyjadřovat názory redakční rady. Náměty, dotazy a příspěvky je možné předat v označené obálce na Obecní úřad nebo vložit do schránky před vchodem do obchodu v budově TESKO. Důležitá telefonní čísla: Obecní úřad: 283 980 330 Obecní policie: 723 737 027 Grafická úprava a tisk: Tiskárna Tigras s.r.o., Klíčany Toto číslo vyšlo 31. října 2007, příští číslo vyjde v prosinci 2007. Distribuováno zdarma. 28
