LADISLAV SMOLJAK
© Michaela Pačová © Fotografie: ČTK 2010 (Jan Kuděla, Otto Dlabola, Jaroslav Tatek, Ivan Minář, Roman Vondrouš, Peter Lázár, Stanislav Zbyněk, Michal Doležal, Stanislav Peška, Michal Kamaryt, Karel Kestner, Mikvald, Zdeněk Vávra, Igor Zehl, Tomáš Turek, Jozef Kubica, Judita Thomová, Tomáš Novák, Stanislav Mundil, Jiří Majstr, René Volfík, Dan Krzywoň, Dušan Dostál) © Nakladatelství Petrklíč ISBN 978-80 -7229 -250 -9
LADISLAV SMOLJAK MILOVANÝ HEREC, SCENÁRISTA, REŽISÉR A SPOLUOBJEVITEL FIKTIVNÍHO ČESKÉHO GÉNIA
Michaela Pačová
OBSAH
l
Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5
l
Profil Ladislava Smoljaka . . . . . . . . . . . . . . 7
l
Odešel člověk, který pro pravdu žil . . . . . . 11
l
Bývalý matematik a fyzik, spoluzakladatel malého velkého divadla . . . . . . . . . . . . . 31
l
Oblíbený a neokoukaný herec s velkým H . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41
l
Natočil filmy, na které se nikdy nezapomene . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51
l
Jeho scénáře měly vůni života a heřmánku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57
l
Intelektuál, který se zajímal o všechno – ani politika mu nebyla cizí . . . . . . . . . . . 59
l
Dobrý kamarád do nepohody . . . . . . . . . . . 67
l
Poslední rozloučení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73
l
Jak umělec viděl sám sebe . . . . . . . . . . . . . 78
l
Co se o něm řeklo – výroky osobností . . . 80
l
Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84
l
Přehled díla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85
l
Použitá literatura a ostatní zdroje . . . . . . . . 89
ÚVOD Kniha, již máte před sebou a na jejíž úvod právě nyní hledíte, vznikla především na přání mých dobrých přátel a známých, ctitelů Járy Cimrmana. Ale hlavně také proto, že Ladislav Smoljak si určitě zaslouží, aby se z jeho života a práce i takovouto formou drobné publikace uchovalo co nejvíce informací pro budoucí generace obdivovatelů jeho umění. Jsem si vědoma, že o „fenoménu“ Ladislav Smoljak určitě vyjde více knih, které budou psané z nejrůznějších úhlů pohledu, aP už půjde o monografii života a díla pana Smoljaka, nebo třeba jen o detailně propracované výběry děl s tematikou Járy Cimrmana. I přesto jsem se ale pokusila alespoň trochu nahlédnout do bohatého života a rozsáhlého díla tohoto umělce a posílit tak minimálně tvrzení, že um velkého režiséra, scenáristy a herce neunikl ani mladším generacím, k nimž patřím. Poctivě jsem se snažila pochopit jeho dílo v celku a v souvislostech, přečíst a nastudovat mnoho stránek knih a ostatních materiálů. Pochopila jsem, že pan Smoljak byl působením tak všestranný, že ho nelze zařadit do jedné škatulky, jak je to u nás zvykem. Porozumět geniálnímu umělci totiž lze pouze skrze jeho umění. Byl osobností, která si žila po svém. Psal přenádherné scénáře, režíroval s citem a hrál s tak přirozenou lehkostí, že to nemá obdoby. Pro umění se narodil a s uměním v srdci tento svět také opouštěl. To je maximální láska, kterou může umělec svému oboru dát, aP už jde o herce, režiséra, scenáristu, hudebníka anebo výtvarníka. Ladislav Smoljak byl proto právem označen za jednoho z největších českých umělců všech dob a kniha, do jejíhož čtení se nyní pravděpodobně pustíte, se snaží být minimálně dobrým průvodcem jeho tvorbou a také důkazem, že pan Smoljak byl velkou osobností, jež prožila neobyčejný život. Do jaké míry se záměr zdařil, nechP již posoudí laskavý čtenář. M.P.
5
Profil
Ladislava Smoljaka (Režisér, scenárista, herec, promovaný pedagog, významný cimrmanolog…) Motto: „Nehraj, říkej text!“ (9. prosince 1931 Praha – 6. června 2010 Kladno) Znamení horoskopu: Střelec Oblíbená osobnost: Karel Čapek, Albert Einstein, Jacques Tati Měl čtyři děti. Velmi známý je syn David Smoljak (1959), jenž působí jako dramaturg a scenárista. Ladislav Smoljak neměl rád hereckou improvizaci a cenil si naopak každého dobrého humoru. V roce 1952 úspěšně ukončil středoškolské vzdělání maturitou na gymnáziu. Téhož roku nebyl přijat na DAMU ve studijním oboru „režie“. Verdikt prý zněl: „Nevýrazná představivost, nedostatečná hloubka uměleckého chápání.“ (Ladislav Smoljak, In: Taussing P.: Filmový smích Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka, s. 4) Roku 1957 řádně ukončil studium Vysoké školy pedagogické, obor „matematika-fyzika“. Poté mu byl udělen titul „promovaný pedagog“. (Ladislav Smoljak byl jedním z těch, které zastihlo tehdejší univerzitní experimentování s udělováním titulu po úspěšném absolutoriu.)
7
PROFIL LADISLAVA SMOLJAKA
8
Akademicky vzdělaný Ladislav Smoljak také přechodně působil na Fakultě technické a jaderné fyziky Univerzity Karlovy v letech 1956 – 58 jako odborný asistent. Mezi roky 1958 – 60 stanul jako pedagog na jedenáctileté střední škole v Brandýse nad Labem. V letech 1960 – 61 byl stále ještě daleko od svého skutečného niterného zaměření. Tehdy působil jako pedagog na Večerní škole pro pracující při Brandýských strojírnách a slévárnách. Zároveň se ovšem již rýsovala jeho první literární tvorba. Mezi léty 1960 – 61 psal recenze především na tehdejší televizní tvorbu. Jeho příspěvky nacházely své místo nejčastěji v periodikách Kultura a Kulturní tvorba. (zdroj: www.lsfd.cz) Teprve rok 1963 mu přinesl významnější příležitost stát se redaktorem kulturní rubriky v časopise Mladý svět. Odtud byl již jen krok k pracovní pozici v nakladatelství Mladá fronta. Jeho umělecká tvorba postupně přispěla k tomu, že se stal scenáristou Filmového studia Barrandov. Dlouhá léta neúnavné práce již přinášela jasně hovořící výsledky. Roku 1966 se stal jedním ze spoluzakladatelů Divadla Járy Cimrmana, imaginárního génia, který začal promlouvat ke svému obecen-
stvu. U zrodu zcela nově koncipovaného divadla stáli kromě Ladislava Smoljaka také jeho dva kolegové a přátelé – Zdeněk Svěrák a krátce Jiří Šebánek. Roku 1967 mělo v Malostranské besedě slavnostní premiéru první představení – Akt. Následovala hra Vyšetřování ztráty třídní knihy a o rok později hra Domácí zabijačka. Teprve, když Jiří Šebánek odešel, začal se Ladislav Smoljak na tvorbě Divadla Járy Cimrmana podílet se Zdeňkem Svěrákem dle svých představ. Tak vznikla například známá hra Hospoda na mýtince z roku 1969. Rok 1968 mu přinesl i několik hereckých příležitostí. Významnými, byP drobnými úlohami se staly především postavy zvídavého novináře ze snímku Zločin v šantánu či o dva roky pozdější divadelní kritik ve snímku Pane, vy jste vdova! Nezapomenutelná ovšem stále zůstává především postava pana Karfíka ve snímku Jáchyme, hoU ho do stroje! z roku 1974. „Divadlo Járy Cimrmana působilo v Malostranské besedě do roku 1971, poté soubor přesídlil do Reduty, kde měla premiéru hra Cimrman v říši hudby – 1973.“ (zdroj: www.fdb.cz) Nelze zapomenout na rok 1980, ve kterém se objevil v komedii
PROFIL LADISLAVA SMOLJAKA
Vrchní, prchni! Mnohostranně nadaný umělec zde zazářil nejen jako režisér, ale zároveň i jako herec. Určil si drobnou roli Psovoda na horách. V roce 1990 se Ladislav Smoljak stal umělcem na volné noze. Jako filmový herec se naposledy objevil v malé roli Penzisty – v úspěšné komedii Zdeňka a Jana Svěrákových Vratné láhve z roku 2007. Na divadelních prknech, „která znamenají svět“, stál naposledy 27. května 2010 v představení
hry České nebe (Divadlo Járy Cimrmana). Krátce nato byl hospitalizován v kladenské nemocnici, odkud se bohužel již nevrátil a nikdy nevrátí. 6. června 2010 prohrál víceletý boj s rakovinou a zemřel ve věku 78 let. Životní pouP významného umělce tak došla po usilovném boji se zákeřnou nemocí definitivního ukončení. Nejdůležitějším pro něj ovšem zůstalo umění, divadlo, na které myslel do poslední chvíle.
9
Tady vypadají jako ti nejposlušnější a nevinní studenti.
Odešel člověk,
který pro pravdu žil Zpráva o úmrtí známého umělce přišla se stejnou intenzitou jako onen příslovečný blesk z čistého nebe v lidovém rčení. Fakt, že pan Smoljak na tom v posledních dnech nebyl se svým zdravím nejlépe, byl všeobecně znám, ovšem jeho skutečně kritický stav znal jen nejbližší okruh přátel a rodiny. Hrdý umělec si totiž nepřál, aby ho choroba jakkoliv vzdalovala od milované práce a ovlivňovala tak jeho věrné a široké publikum. Chtěl být stále takovým, jakého jsme ho znali a jakého si ho také ve svých srdcích budeme navždy pamatovat. Zákeřnou chorobu nechtěl posilovat úvahami, „co by, kdyby“, a své umění proto předával stále dál, ve stejné intenzitě, patosu a zanícení do poslední chvíle. Vyznával totiž myšlenku, že umělecké dílo je nejživější a nejautentičtější pouze se svým tvůrcem… Nejznámějším a nejslavnějším dílem spojeným se jménem Ladislava Smoljaka, Zdeňka Svěráka a Jiřího Šebánka je postava fiktivního génia Járy Cimrmana a následné vytvoření Divadla Járy Cimrmana jakožto pocty této zvláštní postavě, jež se stala jednou z hlavních dominant historie českého národa, a především české kultury. Podle slov samotného umělce nevěřil prý dlouhá léta nikdo v pozitivní
11
ODEŠEL ČLOVĚK, KTERÝ PRO PRAVDU žIL
12 Kdo by neznal tuto scénu z filmu Marečku, podejte mi pero – 1976.
ohlas k takto smyšleným hrám postaveným na základě jakési éterické bytosti: „Když jsme před těmi čtyřiceti lety začali, nebylo moc těch, kdo v nějakou delší perspektivu věřil. Například Karel Šiktanc po naší hře Akt poznamenal, že nápad je to dobrý, ale stačí ještě tak na jednu dvě hry další, víc ne,“ uvedl v roce 2008 pro Lidové noviny svou vzpomínku Ladislav Smoljak. A přece se právě nejvíce nedůvěryhodné dílo nakonec spolu se svými tvůrci stalo unikátním fenoménem jedné epochy. Není
proto divu, že se po nynějším náhlém odchodu Ladislava Smoljaka začalo ihned živě hovořit především o dalším osudu divadla Járy Cimrmana. Na jednoho dne předpokládanou situaci ostatně sám umělec v jednom ze svých interview reagoval ve smyslu, že cimrmanovská scéna skončí pravděpodobně po odchodu obou autorů, tedy uměleckého dua Svěrák-Smoljak… Dílo Ladislava Smoljaka se však v žádném případě neomezuje pouze na hry vztahující se k osob-
ODEŠEL ČLOVĚK, KTERÝ PRO PRAVDU žIL
nosti Járy Cimrmana. Jde především o rozsáhlou a kvalitativně velmi zdařilou tvorbu pro oblast českého filmu, aP už vynikající režijní, či hereckou. Všechna díla tohoto věhlasného umělce přitom obsahují jistého společného jmenovatele. Je jím pravda a snaha o pravdivý obraz. Ladislav Smoljak byl totiž skutečně člověkem, o němž můžeme s čistým svědomím konstatovat, že žil pro pravdu a reálný svět. Byl výsostným umělcem, a přesto se jeho tvorba nikdy neubírala cestami, které by koketovaly s fantaskními představami idealizovaného nereálného světa, bláznivých románků či jiných „sladkých“ představ. Naopak. Tvorba tohoto umělce byla vždy plná humoru, něhy, pohlazení na duši, avšak vždy za cenu konstatace přesného odrazu reálného světa a toho, „jak to na něm chodí“. Jak sám říkal, přičemž stejného názoru byl i Zdeněk Svěrák, humoru s mírou by se mělo umět použít na vše, tedy i na to, co máme rádi, a nemělo by přitom jít o žádnou útočnou satiru ani o plytké děje bez života jako spíš o to, jak řešit aktuální problémy, radosti a starosti lidského světa, jak odlehčit divákovi v určité době a dokázat udělat dobrý vtip, a to i sám na sebe… A právě pro tento prvek byla
Jako režisér donchuán s Dádou Patrasovou ve filmu Trhák – 1980.
veškerá tvorba Ladislava Smoljaka tolik populární a úspěšná. Nebyla poplatná předpisům a snažila se v rámci možností žít vlastním životem. Nikdy neztratila kontakt s diváky a i po více jak čtyřiceti letech stále přitahuje mnoho diváků, nehledě přitom na jejich věkovou kategorii. Smoljakova díla jsou prostě nadčasová a snad je možné i říci, že autorův náhlý odchod tuto nadčasovost ještě umocnil. Dokončil tak svou uměleckou pouP, jež se navždy zapíše do historie české kultury, po bok ostatních velikánů z nejrůznějších epoch vývoje českého národa, což je patrně nejvyšší možná umělecká hodnota – historická nesmrtelnost.
13
ODEŠEL ČLOVĚK, KTERÝ PRO PRAVDU žIL
Ladislav Smoljak s Danielou Kolářovou ve filmu Na samotě u lesa – 1976.
Život významného umělce přitom nezačal ani zdaleka ideálně. Stejně jako celá řada světových umělců aP už z oblasti literatury, výtvarného umění, hudby či vědy,
byl i Ladislav Smoljak osudem „přidělen“ do obyčejné, spíše chudší rodiny, která navíc měla s obory, v nichž jejich syn uspěl, pramálo společného. Dá se zde
ODEŠEL ČLOVĚK, KTERÝ PRO PRAVDU žIL
Už zase vymýšlejí nějaké rošMárny.
15
proto hovořit o ukázkovém příkladu, tak říkajíc daru z nebes, který se prostě jednoho dne objeví, a nikdo neví ani odkud přišel, ani proč vlastně právě tam… Příběhy o velmi nadaných dětech pocházejících ze skromných podmínek znějí vždy jako dokonalý námět pro romanticky laděné příběhy, avšak nutno podotknout, že ne vždy také romanticky končí. V celé historii lidské epochy existovalo mnoho nadaných, ba přímo geniál-
ních lidí a osobností. Bohužel však ani ne polovina z nich měla to štěstí a výdrž, aby se zapsala do historie a svou prací ovlivnila chod a existenci lidské společnosti. Ti, které známe, tuto cestu přirozeně zvládli a ty, které „neznáme“, si vlastně můžeme jen velmi těžce představit. Jedno je však jisté. Bylo jich mnoho. Nicméně ale vraPme se zpět k příběhu Ladislava Smoljaka v dobách, kdy byl ještě velmi, velmi mlád.
ODEŠEL ČLOVĚK, KTERÝ PRO PRAVDU žIL
Zázračný syn se narodil do rodiny krejčího a byl oním příslovečným „rozmazlovaným“ jedináčkem. Tatínek pana Smoljaka byl poctivý a nadaný „oděvář“. Svému řemeslu rozuměl, a jeho klientela proto také nebyla nikdy malá. Ovšem, byl to přece jen „jenom“ krejčí… Malinký pán, nicméně
alespoň sídlící v Praze, centru veškeré české kultury a dění. Podle vzpomínek svého syna si prý velmi vážil vzdělaných lidí, zejména akademiků. Obdivoval je, ctil jejich noblesu, neboP v dobách první republiky byli akademicky vzdělaní lidé považováni – a to zcela oprávněně – za elitu národa, a podporo-
16
Jako rozšafný pan mlynář z filmu Na samotě u lesa – 1976.
ODEŠEL ČLOVĚK, KTERÝ PRO PRAVDU žIL
17 Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák při tiskové konferenci v Divadle Bez zábradlí v roce 1999, kde obdrželi zlatou desku za 15 000 prodaných titulů hry „Švestka“ Divadla Járy Cimrmana.
val jejich činnost když už ničím jiným, tak alespoň vlídným slovem. Umělcova matka byla obyčejná pracující žena. Nepochybně milá, hodná a laskavá paní, leč žel, vzorem svému synovi s velkým uměleckým potenciálem a snahou o to v životě něco dokázat zrovna dvakrát být nemohla. Když pracovala, tak celé dny a také se starala o rodinu. V kuchyni však prý sídlil otec, neboP si zde zařídil svou „švadlenskou dílnu“. Dvěma jinak
milým lidem, kteří se rozhodli založit rodinu, se tak dne 9. prosince roku 1931 konečně narodil vytoužený syn. Že půjde o budoucího významného režiséra, scenáristu, herce, a dokonce i studovaného akademika v jedné osobě, o tom neměli přirozeně ani zdání. Malého potomka proto vedli k úspornému stylu života adekvátnímu jejich poměrům. Umění se doma příliš nepěstovalo, a tak Ladislavovi sice několik let chyběla průprava
Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.
