Michaela Kroková: Přeji si jen cítit Boží přítomnost

10/2014  MĚSÍČNÍK SBORU ADVENTISTŮ 7. DNE V SOKOLOVĚ, KRASLICKÉ 494 

Michaela Kroková: Přeji si jen cítit Boží přítomnost Před více jak čtyřmi  lety se z Chebu do  Sokolova přistěho‐ vala Michaela Kro‐ ková a začala pravi‐ delně navštěvovat  bohoslužby církve  adven stů. Chodí  tam na návštěvu k  Pánu Bohu, jak sa‐ ma říká. Přestože  Pán Bůh je v jejím  životě  m nejdůleži‐ tějším, přeje si ho  stále poznávat a ve  svém životě s ním  počítá, dodnes ne‐ našla odvahu roz‐ hodnout se ke křtu a  vstoupit do této církve.  Míša ale i tak patří k nedíl‐ né součás  sborového  společenství. Její první  knihou, kterou přečetla, je  Bible. Ráda si čte duchovní  literaturu a zúčastňuje se  akcí společnos  Pohlazení.  Má dvě nepřehlédnutelné  dcerky, sedmiletou černo‐ vlásku Annemarii, a čtyřle‐ tou blondýnku Nikolu.  Bydlí v Sokolově na Micha‐

ře. Jezdím jednou  za 4 roky na kontro‐ lu do nemocnice v  Brně, kde se mnou  kdysi udělali zázrak.  Řekla bych to tak, a  snad to nebude znít  namyšleně, že z  ošklivého hrbatého  káčátka se stala  labuť.    Co se   stalo?  Nejspíš jsem se již  narodila s vývojo‐ vou vadou kos , ale  myslím, že k tomu,  že jsem doslova  vypadala jako Quasimodo,  přispělo i to, že moje mat‐ ka vypadla z okna, když  byla v 6. měsíci těhoten‐ ství. To jsem se pak hned  narodila. A z okna jsem  vypadla i já, když mi byly  dva roky. Byla jsem tak  shrbená, že mi nemohly  normálně fungovat plíce.  Nosila jsem přístroj, přes  který jsem dýchala. V osmi  letech jsem absolvovala  

lu a pracuje v nedaleké  "košíkárně", kterou provo‐ zuje občanské sdružení  ZDRAPOSO. Sdružení za‐ městnává zdravotně pos ‐ žené občany. Míša to ž v  dětství, kdy žila v dětském  domově, prodělala těžkou  skoliózu.    Míšo, jak se cí š po zdra‐ votní stránce?  Mám částečný invalidní  důchod, ale cí m se dob‐  (Pokračování na další straně) 

1 

  náročnou operaci, kdy mi  lékaři odstranili hrb, na‐ rovnali mi páteř pomocí  tyče, kterou v sobě nosím.  Také mi přidali dva obratle  a uměle zastavili růst, pro‐ to jsem tak malá. Moji  rodiče byli velcí, máma má  kolem 180 cm. Rok jsem  byla v nemocnici a pak  devět měsíců nosila sádro‐ vý krunýř, který začínal  pod bradou a končil až v  pase. Naučila jsem se po‐ máhat si nohama. V děcá‐ ku jsem měla přezdívku  "robocop".   Jak ses dostala do dětské‐ ho domova?   Policaj  si pro mě a mé  sourozence přijeli na pís‐ koviště, kde jsme byli v  zimě a v noci. Byla jsem  skoro zmrzlá. Byly mi tři  roky, bráchovi Edovi čtyři  a sestře Růženě šest let.  Nejmladší brácha Milan  šel do kojeneckého ústa‐ vu. S Edou si dnes občas  vyměníme pár slov na  facebooku, žije v New Yor‐ ku a distancoval se od ro‐ diny. Růžena má kupu dě   a žije v Litvínově s mámou  Věrou  a o Milanovi nevím  nic. Táta Eduard již ze‐ mřel. Přestože se s má‐ mou nikdy nerozvedli, ne‐ žili spolu. Máma se zami‐ lovala do Káji a nestarala  se o nás. Nikdy za námi do  děcáku nechodila. Jednou,  když mi bylo asi 12 let, mě  poslali o prázdninách na  14 dní domů. Nemohla  jsem tam vydržet, chtěla  jsem zpátky. Od té doby  jsem mámu neviděla. Jen  vím, že když zjis la, že  jsem nemocná a mám růz‐ né výhody jako například  nárok na auto, tak se mi  (Pokračování ze strany 1) 

ozvala.   Odkud pocházíš?   Narodila jsem se v Mostu 

S „konstrukcí“ rok po operaci 

a až do sedmnác  let jsem  žila v dětském domově  Hora svaté Kateřiny u Lit‐ vínova. V sedmnác  mě  ředitelka chtěla dát do  výchovného ústavu v Kos‐ tomlatech, protože se  mnou byly problémy.  Hodně jsem pila a kouřila  marihuanu. Do Kostomlat  jsem ale nechtěla, a tak  jsem utekla společně s  bráchou do nedalekého  Meziboří. Bydleli jsme půl  roku u kamaráda Johnyho  v bytě a živili se  m, že  jsme vyráběli z drátů a  korálků náhrdelníky, které  jsme prodávali. A kamarád  také chodil do práce. Po  půl roce nás chytli a mě  poslali do diagnos ckého  ústavu v Hodkovičkách. 

Tam rozhodli, že na po‐ slední půl rok půjdu do  "výchovňáku" v Jindřicho‐ vě Hradci. Dnes vidím, jak  to všechno již tehdy vedl  Pán Bůh. V Jindřichově  Hradci se mi líbilo mno‐ hem víc než v děcáku. Vy‐ chovatelé zde měli úplně  jiný přístup k dětem, než  jsem znala. Snažili se nám  porozumět, respektovali  nás. Chápali, když nějaká  holka v nervech jednala  jako šílená. Hned si šli s  námi povídat, promluvit a  chtěli pomoci. V děcáku  hned nasadili léky na  uklidnění, nikdo se více  nezajímal. To tady vůbec  neexistovalo, hledala se  příčina problému. Ani kou‐ ření nám nezakazovali.  V  osmnác  jsem se chtěla  vrá t do Meziboří, ale do‐ stala jsem od vedení ústa‐ vu jiné dvě nabídky. Buď  tam zůstanu ještě rok,  abych se doučila švadle‐ nou, nebo půjdu do Domu  na půli cesty v Kynšperku  nad Ohří . Rozhodla jsem  se pro Kynšperk a odešla  tam i s další holkou Janou  Papouškovou.   A vyučila ses?  Ano. V Kynšperku jsem  nastoupila na tříletý učeb‐ ní obor dámská krejčová a  dokončila jsem ho už s  první dcerkou Aninkou. V  děcáku jsem se začala učit  automechaničkou, ale to  bylo před  m útěkem. V  Hradci jsem začala švadle‐ nu, ale vyučila jsem se  skutečně až v domě na  půli cesty.   Brala jsi někdy drogy?  Těch jsem se vždycky bála.  Od šesté třídy jsem pila,   (Pokračování na další straně)  2 

(Pokračování ze strany 2) 

dostala pro nás všechny  cestu. S Mar nem to ale  pěkný sociální byt v Che‐ takhle nebylo. Když měl  nejradši vodku s džusem.  bu, kde jsem stejně bydle‐ příležitost, tak mi nevěru  la sama s Aninkou. Mar n  vrá l. Navíc na manžel‐ Na pi  jsme se skládali z  nechtěl měnit zaměstnání,  ských setkáních, kam jsme  kapesného, které jsme  jeli spolu na dovolenou  a tak jen občas přijel na  dostávali. Později jsme  přidali kouření "trávy", ale  víkend. Nikdy nebyl  m, na  upevňovat náš vztah. Od  dál jsem nešla a  té doby se vše  dnes jsem ráda.  jen zhoršovalo  Vím, jak je těž‐ a dnes vím, že s  ké se zbavit  Mar nem žít  závislos , které  nemůžu. Jsem  přináší úlevu  mu vděčná za  od všedních  to, že se o holky  staros . Dod‐ zajímá, občas  nes bojuji s  za nimi přijede,  mají ho rády. A  kouřením. Za‐ to je tak všech‐ pálit si cigaretu  no. Dnes už s  mi přináší tako‐ ním nemůžu ani  vou pohodu,  mluvit. Věřím,  relax, těžko se  toho zbavuji, i  že mi Pán Bůh  když v době  rozumí.   těhotenství  Kde se ve tvém  jsem nikdy ne‐ životě vzal Pán  kouřila.    Bůh?  Co láska ve tvém životě?  koho se mohu spolehnout,  Já nevím. Věřím v něj od  Mojí životní láskou byl ze  kdo je schopen se o rodinu  malička. Když jsem byla  stejného dětského domo‐ postarat. Když si pro nás  nemocná a ležela rok v  nemocnici, kam za mnou  va Jiří Kraus. Chodili jsme  nepřijel do porodnice a  nikdo nechodil, byl mým  spolu od první třídy až do  chtěl, abych jela domů  chým a úžasným společ‐ mých 17 let. Dodnes jsem  vlakem, tak se ve mně ně‐ níkem a důvěrníkem. Neu‐ nesvá, když ho vidím, při‐ co zlomilo. Nepřispělo k  tom vím, že od něj nemo‐ tomu ani to, že mi pak čas‐ mím se moc svěřovat li‐ hu nic čekat. Byl za mnou i  to telefonoval od soused‐ dem s problémy, od toho  v Kynšperku a mám s ním  ky, kde se jí staral o její  jsem měla jen pár přátel,  mladší dceru Nikolu, o kte‐ dě . Ubližovalo mi to a já  vlastně si pamatuju jen na  si to nechávala líbit. Chtěla  Hanku Valešovou z děcá‐ rou se nezajímá. Za otce  Nikolky považuju otce mé  jsem náš vztah zachovat.  ku. Dnes je to kamarádka  Byla jsem ale hodně opuš‐ Vilma z Kynšperka a ty.  starší dcery Annemarie,  Mar na Letmajera. Má ji  těná, a tak jsem byla šťast‐ Tím, s kým jsem probírala  opravdu rád, a to přesto,  ná, když se objevila moje  svoje staros , byl a je  první láska Jirka. Otěhot‐ že jeho rodina se nikdy  vždycky především Pán  nesmířila s  m, že jsem ji  něla jsem s ním, ale Jirka  Bůh. Přestože jsem spole‐ měla s jiným. Mar na jsem  se na mě vykašlal. Není  čenská, mám spoustu zná‐ poznala v době, kdy jsem  schopen žádného trvalého  mých, přátel, nikdy s nimi  vztahu. Nikolka není jeho  neřeším nějaké své osobní  bydlela v domě na půli  cesty. Pochází z Karlových  jediné dítě. Byla jsem pro‐ záležitos . Neumím to.   Varů. Zamilovala jsem se  to ráda, že se Mar n nau‐ čil mít Nikolku rád. Myslela  Je ale neobvyklé věřit v  do něj a plánovala s ním  jsem si, že mi odpus l, tak  Pána Boha, když   o něm  společnou budoucnost.  jako já jemu, a tak jsem se  nikdo neřekl.   Moc mě ale zklamal. Po  narození naší dcery jsem  snažila zase k němu najít   (Pokračování na další straně)  3 

(Pokračování ze strany 3) 

Kdysi přišli do děcáku sku‐ teční Indiáni a přinesli ta‐ kové oranžovo‐modré kni‐ hy, kde se psalo o Bohu.  Víc si nepamatuji, byla  jsem malá, ale možná, že  právě tam jsem se o něm  dozvěděla. Opravdu ne‐ vím.   Kdy ses rozhodla chodit  na bohoslužby?   Když jsem byla těhotná s  Nikolkou, trápila jsem se a  přemýšlela o potratu. Do‐ konce jsem ho zapla la a  nastoupila do nemocnice.  V rozhodující chvíli jsem  ale odešla domů. Po naro‐ zení Nikolky jsem ji nedo‐ kázala přijmout celé tři  měsíce. A pak se něco sta‐ lo. Nikolka brečela a mně  to bylo jedno, něco jsem  vařila. Po nějaké době její‐ ho usedavého pláče jsem  se na ni podívala. Její po‐ hled, ubrečené oči ve mně  vyvolaly lítost. V této chvíli  jsem prožila nejsilněji Boží  lásku. Já jsem začala milo‐ vat svoji nechtěnou dceru,  když jsem pochopila a pro‐ žila, jak moc mě miluje  Pán Bůh. Neumím ani po‐ psat ten nádherný proži‐ tek lásky, přije . Dodnes  na tuto chvíli vzpomínám  a přála bych si v ní zůstat  až do smr . Nic krásnější‐ ho jsem nikdy nepoznala.  Dnes jsem za Nikolku moc  šťastná. Mým největším a  jediným přáním je žít stále  v Boží přítomnos , cí t ho,  vidět, moci ho nahmatat.  Nyní jsem spíše ve fázi  znovuhledání. Vím, že ten,  kdo jednou skutečně po‐ zná Pána Boha, už nikdy  od něj neodejde. Přesto tu  jistotu Boží přítomnos , 

ten pocit Boží lásky nepro‐ žívám stále, a proto ho  znovu hledám, volám. Ne‐ vím, kde je.   Pomáhá   k tomu sboro‐ vé společenství?  Popravdě ani moc ne. Do  sboru chodím, protože to  vnímám tak, že navštěvuji  Pána Boha. Mám ve sboru  pár přátel, na letní biblické  škole jsem se více poznala  s vedoucí sboru Alenkou  Novákovou a máme spolu  moc hezký vztah. Mrzí mě,  že někteří nemluví o dru‐ hých hezky. Nejhorší je,  když to chodí říkat mně.  Není to nic, co by mi po‐ máhalo v mém znovuhle‐ dání. Zároveň si uvědomu‐ ju, že církevní společenství  lidí je to nejlepší, co mě  mohlo potkat. I když ani  tam nejsou lidé lepší, je  vidět ta snaha většiny čle‐ nů o dobrý život. Jsem rá‐ da, že právě do takového  prostředí chodí moje dě .  Aninka byla dokonce letos  poprvé na křesťanském  táboře. Chtěla bych, aby z  dcer vyrostly slušné holky,  které budou mít Pána Bo‐ ha na prvním místě.   Kam chodí  do školy?  Obě dvě chodí na soukro‐ mou školu v Mánesovce.  Máme ji hned u domu.  Školné mi pla  nadace  Petra Kellnera. Ve škole je  i mateřská školka, kam  chodí Nikolka. Aninka cho‐ dí již do druhé třídy.   Vycházíš s penězi?     Žijeme velmi skromně. Já  pletu na poloviční úvazek  košíky v chráněných díl‐ nách, kde si moc peněz  nevydělám. Jirka na Nikol‐ ku nepla , Mar n někdy 

udělá nějaký malý nákup.  To spíše dříve. Dostávám  peníze ze sociálky a je to  akorát tak na to, abychom  přežívaly. Ale nestěžuju si.  Umím mít nouzi a spolé‐ hám na Pána Boha, že o  nás ví. Potřebovala bych  ještě nějakou práci, ale je  těžké něco najít. V košíkár‐ ně se mi moc líbí, máme  zde i dobrý kolek v.   Zůstali   nějací přátelé z  minulos ?  Ani ne. Některé kamarád‐ ky se hodně změnily a čas‐ to nechtějí slyšet o tom, že  vyrostly v dětském domo‐ vě. Snaží se na minulost  zapomenout. Chápu je, ale  jsem v tom jiná. Připadá  mi zajímavé, že děcákov‐ ské dě  se všude poznají.  Máme svou mluvu a ne‐ musíme si mnoho věcí vy‐ světlovat. Je to podobné  jako u sourozenců. Když  přišel do sokolovského  sboru kazatel Luboš Ča‐ pek, stačilo, aby promluvil,  a hned jsem věděla, že  prošel dětským domovem.  V práci jsem také našla  kamaráda Standu, který  vyrostl v děcáku v Horním  Slavkově. Tíhneme k sobě,  ať se snažíme jakkoli s  m  bojovat.   Považuješ nějakou biblic‐ kou postavu za svůj vzor?  Mám moc ráda Jóba. Pro‐ žil těžký život, kdy Pánu  Bohu nerozuměl, ale ve  všech trápeních a boles‐ tech obstál. Od Pána Boha  nikdy neodešel.    Děkuju   za čas a přede‐ vším tvoji upřímnost.        Hana Kábrtová   4 

Řekla mi, že chodí navštěvovat Pána Boha držela. Nebyly jsme přítel‐ V roce 2004 jsem přijala  kyně a já jsem měla mno‐ do Domu na půli cesty v  ho výhrad k Míšině chová‐ Kynšperku nad Ohří dvě  ní v zařízení. Pak jsem ji  dívky z Výchovného ústa‐ jednou potkala u katolic‐ vu v Jindřichově Hradci.  Nic jsem o nich nevěděla,  kého kostela. Ptala jsem  nezjišťovala jsem si nikdy  se, zda byla uvnitř, přikýv‐ dopředu informace a přijí‐ la a řekla mi, že chodí na‐ maných klientech. Chtěla  vštěvovat Pána Boha. Od  jsem být nezaujatá. Obě  té chvíle bylo vše jiné. Na‐ šly jsme jedna v druhé  holky se chtěly vyučit, a  spřízněnou duši a mohly  tak jsme hned zamířily do  jsme si spolu ho  dně poví‐ tamní Střední živnosten‐ dat. Skamarádily jsme se a  ské školy, učební obor  dámská krejčová. Škola je  Míša se nejen vyučila, ale  přijala a já jsem očekávala,  stala se součás  mojí rodi‐ kdy je učení přestane ba‐ ny ‐ vlastní, širší, i církevní.  vit. V domě na půli cesty  je favoritka, odpadla velmi  Mám ji i její dcerky moc  ráda.                          bylo takové chování běž‐ brzy. Míša Kroková se k        Hana Kábrtová  né. Jana Papoušková, mo‐ mému údivu stále ve škole   

PODĚKOVÁNÍ  Myslím, že náš sbor po‐ znal, jak výtečně chutná  polévka ze sekery. Možná  několik zvědavců stálo  opodál a v roli "naivní"  selky byli zvědavi, jak bu‐ de polévka chutnat. Větši‐ na lidí ji ale připravovala  společně se mnou. A vý‐ sledek za to stál. Podařilo  se nám díky ochotě mno‐ ha lidí ze sboru, z kapely i  členům Vojtovy rodiny  vystrojit pořádnou veselku  Gábině a Vojtovi Pačano‐ vým. Někteří lidé z blízka i  z daleka přispěli finance‐ mi, nákupy, někteří jídlem  na společný stůl, někteří  připravovali obřad, sváteč‐ ní řeč, jiní vyzdobili soko‐ lovskou modlitebnu či sál  ve Staré hospodě v Šabi‐ ně, jiní vyhrávali, až se  hory zelenaly, fo li či hos‐ ty rozváželi. A to nemlu‐

vím o těch, kteří všechny  obětavě až dokonce obslu‐ hovali a po skončení vše  zase uklidili. Nepoužívám 

Děkujeme z celého srdce  všem bratrům a sestrám v  Kristu z našeho sboru za  velkou štědrost a oběta‐ vost při pořádání našeho  křtu a svatby. Jsou to pro  nás zážitky, na které nikdy  nezapomeneme. Pro naše  příbuzné a přátele byly  tyto událos  nádherným  svědectvím o Boží moci  mezi lidmi proměňující  životy hříšníků. Děkujeme  všem za službu, dary, fi‐ nanční a všechnu další  pomoc, které nám milí  členové a přátelé sboru  poskytli a poskytují. Pře‐ záměrně jména, protože  devším děkujeme našemu  velkému Otci v nebesích  bych mohla na někoho  za to, že nás do tohoto  zapomenout, a to bych  nerada. Milí přátelé, všem  společenství přivedl, že  vám moc děkuji, byla jsem  nám tak žehná a tak mění  hrdá na to, jakou mám  náš život a i život našich  krásnou rodinu.  blízkých. Haleluja!          Hana Kábrtová  Vojta a Gabča Pačanovi    5 

  V těchto dnech si připo‐ mínáme 600 let od obno‐ vení přijímání Večeře  Páně pod obojí způso‐ bou, které při bohosluž‐ bách v Praze obnovil  v roce 1414 Jakoubek ze  Stříbra se svými spolu‐ pracovníky a se souhla‐ sem Mistra Jana Husa,  když při přijímání dával  při bohoslužbách laikům  vedle chleba i kalich. Šes‐ sté výročí podávání  "podobojí" je předzvěs   600. jubilea Husovy smr   na hranici v Kostnici, kte‐ ré se bude připomínat v  červenci příš ho roku.    Názory a postoje Mistra  Jana Husa otevřely cestu  české reformaci, připra‐ vující pak cestu reformaci  evropské o stole  pozdě‐ ji. Hus se nebál osobně  chápat a vykládat Boží  slovo a z Bible vyčetl, že  je třeba Písmo nadřadit  autoritě církve. Středově‐ ká hierarchie s papežem  v čele to nemohla při‐ jmout. Stejný prob‐lém  měla římská církev s čes‐ kým požadavkem, aby se  při bohoslužbě při přijí‐ mání podával laikům ne‐ jen chléb, ale i víno, tedy  nejen "tělo", ale logicky i  "krev Páně". Kalich se  stal z hlediska Říma trpě‐ ným, Čechy ovšem teolo‐ gicky jasně zdůvodněným  symbolem reformního  myšlenkového hnu , kte‐ ré se rozvíjelo až do ná‐ silné rekatolizace násle‐ dující po roce 1620.    „Jako současní češ  pro‐ testan  si toto významné  výročí chceme připome‐ nout celodenními oslava‐

mi v neděli 12. října 2014  v Betlémské kapli a dal‐ ších místech, která jsou s  tehdejšími událostmi více  či méně spojena – v kos‐ tele u Mar na ve zdi, v  kostele sv. Mikuláše, na  Staroměstském náměs   a v budově Evangelické  teologické fakulty Uni‐ verzity Karlovy,“ přibližu‐ je oslavy tohoto význam‐ ného výročí farář Čes‐ kobratrské církve evan‐ gelické a senior Pražské‐ ho seniorátu Českobratr‐ ské církve evangelické  Roman Mazur. 

Šest století podobojí Český rozhlas Vltava při‐ pravuje v rámci oslav  600. výročí obnoveného  vysluhování podobojí  přímý přenos vokálního  koncertu a pobožnos  z  kostela u Mar na ve zdi  v Praze, který se uskuteč‐ ní 12. října 2014 od 14:00  do 15:30 hodin. Koncert  spojený se zpívanou po‐ božnos  nese název  Všichni hříšní k vodám  pojďte a připomene myš‐ lenkový i hudební odkaz  české reformace. Účinko‐ vat budou studen  Evan‐ gelické akademie.    Oslav se zúčastní přes 30  významných hostů ze  zahraničních církví, mezi 

jinými Michael Bünker,  biskup a generální tajem‐ ník Evangelické církve v  Rakousku, Marek Izdeb‐ ski, biskup Evangelické  reformované církve v  Polsku, Manfred Re‐ kowski, předseda Evan‐ gelické církve v Porýní,  István Szabó, biskup Du‐ najského distriktu Refor‐ mované církve v Maďar‐ sku, Klára Tarrová, před‐ sedkyně Ekumenického  oddělení Evangelické  lutherské církve v Maďar‐ sku a další.   Úvodní dopolední čás   oslav budou slavnostní  ekumenické bohoslužby,  které se uskuteční od  10:00 hodin v Betlémské  kapli. V druhé, odpolední  a večerní čás  bude pro‐ gram rozšířen i na ostatní  plánovaná místa, kde se  paralelně uskuteční růz‐ ně zaměřené programy,  například koncerty (Sdru‐ žený pěvecký sbor Jakou‐ bek/Jeroným, T. Najbrt,  Spirituál kvintet), před‐ stavení divadla V. Marčí‐ ka, přednášky (J. Lášek,  P. Hradilek a další), pane‐ lová diskuse o sociálním  vyloučení a koncert rom‐ ské skupiny, tvůrčí dílny  pro dě  i dospělé, pro‐ cházky reformační Pra‐ hou s výkladem, interak‐ vní hra pro dě  apod.  Náš sbor si výročí připo‐ mene společnou Večeří  Páně se sbory Cheb a  Karlovy Vary v karlovar‐ ské modlitebně adven s‐ tů v Doubí, Plzeňské 49, v  pátek 14. 11. od 18:00  hodin.                                   (tk)    6 

„Jako jsou nebesa vyšší  než země, tak převyšují  cesty mé cesty vaše a  úmysly mé úmysly va‐ še.“ (Bible, Izajáš 55:9)  V Evangeliu podle Matou‐ še 12:1‐3 je příběh o tom  jak farizeům vadilo, co  dělá Ježíš s jeho učedníky  v sobotu, protože  m v  jejich očích překračovali  náboženské  představy, kte‐ ré si lidé pro‐ mítali do Moj‐ žíšových knih.  A Ježíš jim z  Písma ukazuje  na to, jak se  jejich představy mýlí. Fari‐ zeové stejně jako ostatní  Židé očekávali Mesiášův  příchod, ale když se s ním  setkávají tváří v tvář, ne‐ dokážou uvěřit jeho slo‐ vům jen proto, že Ježíšovo  chování neodpovídá před‐ stavám, které si o něm  sami vytvořili. Nedali Pánu  Bohu šanci, aby věci zaří‐ dil, jak chce on sám. Naše  představy nám brání uvě‐ řit Ježíšovým slovům.  V příběhu o dělnících na  vinici, který najdeme také  v Evangeliu podle Matou‐ še, 20:1‐16, představy  opět hrají hlavní roli. Den‐ ní mzda dělníka na vinici  činila 1 denár. Všichni    dělníci, kteří přišli na vinici  již ráno a pracovali celý  den, si představovali, že  nutně musí dostat více  peněz, než  , kteří praco‐ vali jen několik hodin. A  když se tak nestalo, byli  roztrpčení, ačkoliv dostali  to, co jim bylo na začátku  slíbeno. Je tam napsáno,  že reptali pro  hospodáři.  Nelíbilo se jim, že nesplnil  jejich očekávání.  

Naše nesplněná očekává‐ ní způsobují roztrpčení –  narušují vztah.  Tře  příběh je v 2. Králov‐ ské 5:1‐19. Je to příběh  Námana syrského, který  velmi vážně onemocněl a  jako každý nemocný člo‐ věk nejvíce toužil po uz‐ dravení. Toužil po něm  tolik, že uvěřil malé holce, 

stva na této Zemi. Jejich  představa toho, co pro ně  Ježíš může udělat, byla  takováto a skutečnost byla  takováto. A proto to pro  některé znamenalo velké  nepochopení a zklamání.  Naše představy nám mo‐ hou zabránit přijmou Boží  dary, které nám chce Bůh  dát.  Není nic špat‐ ného na tom  mít své před‐ stavy, je ale  nedobré se  nechat jimi  vláčet. Ve  vztahu k Bohu  a ke světu je třeba mít na  pamě , že Boží cesty jsou  nevyzpytatelné  Přistupujme tedy k Bohu,  k životu, ke sboru, k dru‐ hým lidem s pokorou  v srdci, že nebude vše ta‐ kové, jak si představuje‐ me, tak jak si přejeme.  Věřím, že pak budeme  moci přijmout stejná po‐ žehnání jako mnoho těch  lidí, o kterých se dozvídá‐ me ze stránek Bible. Těch,  kteří měli jistě také své  představy, ale dokázali se  jich vzdát na Boží pokyn.   yBuď opus me své před‐ stavy a zažijeme plnost  Božího požehnání, nebo  budeme zarpu le trvat na  tom, že naše představy se  musí naplňovat a přijdeme  o důvěru v Boží slovo, o  dobrý a úzký vztah s Bo‐ hem. s Pánem Bohem, o  jeho uzdravení a o jeho  dary v plnos .  Kéž nám Pán pomáhá  v našem rozhodnu , jak  naložíme s našimi očeká‐ váními.       Alena Nováková 

Nevyzpytatelné jsou  cesty Boží  cizince, že existuje prorok,  který jej může uzdravit a  vydal se za ním kus světa.  Ale jeho představy se na‐ prosto lišily od toho, co  pro něj bylo připraveno.  Měl se kvůli svému uzdra‐ vení namáčet ve špinavé  řece.  To bylo něco tak  odlišného od jeho před‐ stav, že kdyby ho tehdy  jeho přátelé nepřemluvili,  aby to alespoň zkusil, ni‐ kdy by se neuzdravil a  pravděpodobně by velmi  brzy umřel. Naše předsta‐ vy nám mohou zabránit  v Božím uzdravení, mo‐ hou bránit v uskutečnění  Božího plánu.  Jedním z největších omylů  lidstva v době Ježíšově byl  ten, že Ježíš přišel izrael‐ ský národ osvobodit od  nadvlády Římanů. Taková  byla jejich představa. Ale  Ježíš nic takového neměl  v plánu. Nepřišel na tuto  zem, aby v jedné lidské  epoše zlepšil životní pod‐ mínky jednoho národa.  Přišel, aby spasil všechny  lidi ze všech národů a na‐ příč celými dějinami lid‐

7 

AKCE V ŘÍJNU  Není‐li uvedeno jinak, místem konání je  modlitebna Církve adven stů sedmého  dne v Sokolově na Kraslické ulici 494/14    STŘEDA 1.10. 17:00 Zkouška romské  kapely Devleskere čhave aven  ČTVRTEK 2.10. 17:00 Nácvik sborového  zpěvu s Hedou Bauerovou, 18:00 Úvod  do Bible s T. Kábrtem v Městské knihov‐ ně v Chodově: Procházející se Bůh   PÁTEK 3.10. ‐ NEDĚLE 5.10.  Společný  sborový pobyt na Božím Daru  PÁTEK 3.10. 15:30 Setkání dětského  skautského klubu Pathfinder, 18:00 Vel‐ ký příběh Bible s Kábrtovými: Poučení  ze Sinaje  SOBOTA 4.10. 9:30 Sobotní škola Bible:  Jakub, bratr Páně. Pro dě  zvláštní pro‐ gram. 11:00 Kázání Hany Kábrtové  13:00 Odpolední program 16:00 Rom‐ ská bohoslužba s hud. skupinou Devles‐ kere čhave aven a kázáním V. Pačana   PONDĚLÍ 6.10. 18:00 Úvod do Bible s T.  Kábrtem v Městské knihovně v Lok :  Kohelet aneb o smyslu v blahobytu    STŘEDA 8.10. 17:00 Zkouška romské  kapely Devleskere čhave aven  ČTVRTEK 9.10. 17:00 Nácvik sborového  zpěvu s Hedou Bauerovou   PÁTEK 10.10. 15:30 Setkání dětského  skautského klubu Pathfinder        SOBOTA 11.10. 9:30 Sobotní biblická  škola: Víra, Pro dě  zvláštní program.  11:10 kázání Josefa Slowíka 13:00 Od‐ polední program,         16:00 Rom. Bo‐ hosl. se sk. Devleskere čhave aven, ve‐ dou Vojtěch Pačan a Bohuslav Zámečník  PONDĚLÍ 13.10. 18:00 Úvod do Bible s  T. Kábrtem v Klubu Šnek v Kraslicích:  Mul kulturní Bůh    STŘEDA 15.10. 17:00 Zkouška romské  kapely Devleskere čhave aven  ČTVRTEK 16.10. 17:00 Nácvik sborové‐ ho zpěvu s H. Bauerovou  

PÁTEK 17.10. 15:30 Se‐ tkání dětského skautské‐ ho klubu Pathfinder,             18:00 Velký příběh Bible s Kábrtovými:  Bible jako velká katedrála      SOBOTA 18.10. 9:30 Sobotní biblická  škola: Naše slabost a Kristova síla, Pro  dě  zvláštní program.    11:10 kázání  Daniela Kábrta        13:00 Odpolední  program,        16:00 Romská bohoslužba  se skupinou Devleskere čhave aven,  vedou Vojtěch Pačan a B. Zámečník  NEDĚLE 19.10. 14:30 Romská evangeli‐ zace v Domě kultury Obrnice u Mostu  STŘEDA 22.10. 17:00 Zkouška romské  kapely Devleskere čhave aven  ČTVRTEK 23.10. 17:00 Nácvik sborové‐ ho zpěvu s Hedou Bauerovou            18:00 Úvod do Bible s T. Kábrtem v M.  knihovně Chodov: Bůh, který se ptá    PÁTEK 24.10. 15:30 Setkání dětského  skautského klubu Pathfinder,            18:00 Velký příběh Bible s Kábrtovými:  Králové a kněží        SOBOTA 25.10. 9:30 Sobotní biblická  škola: Buďte těmi, kdo činí Slovo, Pro  dě  zvláštní program.   11:10 kázání  Mar na Lindtnera 12:00 Členské shro‐ máždění  13:30 „Horký brambor“ s M.  Lindtnerem ‐ Alkohol v Novém zákoně   16:00 Rom. bohosl. se sk. Devleskere  čhave aven, vedou V. Pačan a T. Kábrt  PONDĚLÍ 27.10. 18:00 Úvod do Bible s  T. Kábrtem v Klubu Šnek v Kraslicích:  Impera v lásky    STŘEDA 29.10. 17:00 Zkouška romské  kapely Devleskere čhave aven  ČTVRTEK 30.10. 17:00 Nácvik sborové‐ ho zpěvu s Hedou Bauerovou 18:00  Úvod do Bible s T. Kábrtem v Městské  knihovně Chodov: Bláznovství Boží    PÁTEK 31.10. 15:30 Setkání dětského  skautského klubu Pathfinder     Více na //sokolov.casd.cz  

8