Mezinárodní hudební festival International Music Festival. Rozhlasový podzim. Radio Autumn 4 10>1 11>2011

Mezinárodní hudební festival International Music Festival

Rozhlasový podzim Radio Autumn 4|10>1|11>2011

Úvodní slovo generálního ředitele Českého rozhlasu Introductory Speech by Czech Radio’s Director General

Peter Duhan generální ředitel Českého rozhlasu Director General, Czech Radio

Vážení návštěvníci, jsem velmi rád, že i v letošním roce mám tu možnost přivítat vás na koncertech ve Dvořákově síni Rudolfina a několika slovy uvést Mezinárodní hudební festival Rozhlasový podzim 2011. Festival v letošním roce nabízí opravdovou lahůdku – vystoupení Symfonického orchestru Hessenského rozhlasu se skvělým dirigentem Paavem Järvim a úchvatnou mladou klavíristkou Khatiou Buniatishvili. Již samozřejmou tradicí je účast Symfonického orchestru Českého rozhlasu v roli hostitele. Letos bude část výtěžku z prodeje vstupenek z koncertu 1. listopadu věnována na podporu charitativního projektu Úsměv pro život, jehož cílem je přinést radost do neveselého prostředí nemocnic a potěšit malé i velké pacienty. Nesmím ale zapomenout ani na prostor, který festival dává mladým hudebníkům, vítězům soutěže Concertino Praga, kteří zahrají na koncertu s názvem Pocta klasicismu. Držím palce všem účastníkům i organizátorům a všem návštěvníkům přeji krásný umělecký zážitek. Dear audience members, I am very happy to welcome you to the concerts in the Dvořák Hall in Rudolfinum this year again and to be able to say a few words at the beginning of the Radio Autumn International Music Festival 2011. This year the festival offers a real treat – two concerts of the Hessischer Rundfunk Sinfonieorchester with the great conductor Paavo Järvi and the wonderful young pianist, Khatia Bhuniatishvili. The participation of the Prague Radio Symphony Orchestra as the host has become a tradition and a matter-of-course. Part of this year’s proceeds from the sales of tickets for the 1st November concert will be donated to the charity project Smile for Life, whose objective is to bring joy into the cheerless atmosphere of hospitals to comfort both young and adult patients. I must not forget to mention the opportunity given by the festival to young musicians – the winners of the Concertino Praga competition, who will be giving a concert called Homage to Classicism. I keep my fingers crossed for all participants and organizers and I wish all of you a wonderful musical experience. 3

MHF Rozhlasový podzim 2011 se koná pod záštitou ministra kultury České republiky a ve spolupráci s Ministerstvem kultury České republiky. IMF Radio Autumn 2011 is held under the auspices of Minister of Culture of the Czech Republic and in association with the Ministry of Culture of the Czech Republic.

Jiří Besser ministr kultury České republiky Minister of Culture of the Czech Republic

Vážení milovníci klasické i soudobé hudby, když jsem loni pro první ročník festivalu vyslovil přání, aby potvrdil vysoké ambice stát se stálicí v podzimním kulturním kalendáři, pak musím letos konstatovat, že o jejich naplnění vůbec nepochybuji. Znovu přichází ke slovu originální dramaturgie, kde mají své stálé místo mladí umělci, pro které je podobná příležitost zkušeností k nezaplacení. Skutečnost, že se organizátoři Mezinárodního hudebního festivalu Rozhlasový podzim 2011 rozhodli podpořit charitativní projekt Úsměv pro život, pak jen dokresluje celkový velmi sympatický dojem z celé akce. Stejně jako loni mohu jen popřát spokojené publikum v zaplněných sálech a stejně tak spokojené posluchače na rozhlasových vlnách. Dear classical and contemporary music lovers, Last year I expressed my hope that the festival would confirm its high ambitions to become a perennial star in the autumn cultural calendar. This year I must say that I have no doubts that these ambitions will be achieved. Again, the festival has an original programme giving a wonderful opportunity to young artists, for whom it represents an invaluable experience. The fact that the organizers of the Radio Autumn International Festival 2011 decided to support the Smile for Life charity project completes the generally pleasant impression of the whole event. As well as last year I hope for happy audiences in full auditoriums and happy radio listeners.

4

MHF Rozhlasový podzim 2011 se koná pod záštitou ministra pro místní rozvoj České republiky. IMF Radio Autumn 2011 is held under the auspices of Minister of Regional Development of the Czech Republic.

Kamil Jankovský ministr pro místní rozvoj České republiky Minister for Regional Development of the Czech Republic

Vážené dámy, vážení pánové, je pro mne velkou ctí, že mohu převzít záštitu nad MHF Rozhlasový podzim. Jak se jeho návštěvníci mohli v loňském roce přesvědčit, jedná se o festival, který vyniká mezi současnou konkurencí obdobných hudebních událostí v České republice. Praha tak opět přivítá výběr špičkových symfonických orchestrů rozhlasové scény. Návštěvníci v sálech stejně jako rozhlasoví posluchači si mohou v průběhu šesti připravených koncertů vychutnat působivá provedení české i světové klasiky. Jsem velmi rád, že se Praha v okamžiku trvání festivalu stane místem setkání umělců z celého světa vyznávajících klasické hudební žánry. Osobně oceňuji především pestrý program, který v letošním roce vzdává hold německým a rakouským hudebním skladatelům. Nepochybuji o tom, že si diváci letošního ročníku festivalu odnesou originální hudební zážitek a spolu s vystupujícími umělci vytvoří příjemnou festivalovou atmosféru. Přeji všem posluchačům a organizátorům, aby se Rozhlasový podzim 2011 zapsal stejně dobře jako ročník předchozí. Ladies and gentlemen, I am really honoured to assume patronage of the IMF Radio Autumn. As its audience could see last year, it is a festival that stands out from the competition of similar music events in the Czech Republic. Again, Prague is going to welcome a choice of top-class symphony orchestras of the radio scene. The audience members in the concert hall, as well as radio listeners, will be able to enjoy impressive renditions of both Czech and the world’s classical music within six concerts. I am very happy to know that during the festival Prague becomes a place where classical music artists from all around the world meet. This year I personally appreciate especially the varied programme which pays homage to German and Austrian composers. I have no doubts that this year the audience members will have an original music experience and will create a pleasant festival atmosphere along with the performing artists. I hope that this year’s Radio Autumn will make as good impression as last year’s. 5

MHF Rozhlasový podzim 2011 se koná pod záštitou primátora hlavního města Prahy a partnerem festivalu je Magistrát hlavního města Prahy. IMF Radio Autumn 2011 is held under the auspices of Mayor of the City of Prague and the City of Prague is a Partner of the Festival.

Bohuslav Svoboda primátor hl. m. Prahy Mayor of the City of Prague

Vážení posluchači a příznivci festivalu Rozhlasový podzim, s velkým potěšením pozoruji, jak se v Praze rodí nové kulturní tradice. Druhý ročník festivalu Rozhlasový podzim patří k těm velmi nadějným. Sám totiž staví na mladých nadějných tvůrcích a interpretech, které kombinuje s tradičními rozhlasovými tělesy. Americký básník Henry W. Longfellow nazval hudbu univerzální řečí lidstva. S potěšením jsem zaznamenal, že festivalové koncerty nebudou určeny jen posluchačům v Praze a na Hluboké, ale že se po rozhlasových vlnách dostanou i k dalším milovníkům hudby napříč Evropou. Chtěl bych poděkovat všem, kdo se o konání Rozhlasového podzimu zasloužili, a přeji festivalu mnoho nadšených posluchačů – jak na koncertech, tak i u rozhlasových přijímačů. Dear Radio Autumn listeners and fans, I am very happy to see that new cultural traditions are born in Prague. The second year of Radio Autumn belongs among the very promising ones because the festival itself is based on promising young composers and performers combined with traditional radio ensembles. The American poet, Henry W. Longfellow, called music the universal language of mankind. It is with pleasure that I see that the festival concerts are not intended only for the listeners in Prague and Hluboká but that, thanks to radio waves, they will also reach other music lovers all over Europe. I would like to thank all of those who contributed to Radio Autumn taking place and I hope the festival will have many delighted audience members in the music halls as well as happy listeners in front of their radios.

6

MHF Rozhlasový podzim 2011 se koná pod záštitou velvyslance Spolkové republiky Německo. IMF Radio Autumn 2011 is held under the auspices of Ambassador of the Federal Republic of Germany.

Detlef Lingemann velvyslanec Spolkové republiky Německo Ambassador of Federal Republic of Germany

Vážení návštěvníci, rozhlas a hudba k sobě patří. Kdo by nevzpomínal na večery u rozhlasu, na živé přenosy velkých interpretů, orchestrů a kapel. Těší mě, že Český rozhlas opět uspořádal prestižní festival, který můžeme prožít v koncertních síních, ale rovněž doma v obývacím pokoji. Také v Německu má veřejnoprávní rozhlas velkou hudební tradici. Jako německého velvyslance mě obzvláště těší, že jeden z našich více než osmi rozhlasových symfonických orchestrů – orchestr Hessenského rozhlasu – zde bude letos hostovat. Symfonický orchestr Hessenského rozhlasu je třetím nejstarším německým rozhlasovým orchestrem. Je to dnes ansámbl se 118 hudebníky z celého světa, jeho šéfdirigent Paavo Järvi se narodil v Estonsku a vyrůstal v USA, sólistka druhého koncertu pochází z Gruzie. To opět ukazuje, že hudba jako skoro žádné jiné umělecké médium nezná hranic a spojuje lidi. Přeji všem posluchačům koncertů, ať již v koncertní síni, doma nebo na cestě, mnoho krásných hudebních zážitků a děkuji Českému rozhlasu za velkolepou iniciativu. Dear audience members, Radio and music are interconnected. Who would not remember evenings spent by the radio, listening to great performers, orchestras, and bands? I am happy to see that Czech Radio has, again, organized this prestigious festival, which we can experience in concert halls as well as in our living rooms. In Germany, the public radio has a great musical tradition, too. As the German ambassador, I am especially happy that one of the more than eight of our radio symphony orchestras – the Hessischer Rundfunk Sinfonieorchester – will be performing here as a guest. This orchestra is the third oldest radio orchestra in Germany. Nowadays, it is an ensemble of 118 musicians from all over the world. Its Chief Conductor, Paavo Järvi, was born in Estonia and grew up in the USA, while the soloist of the second concert comes from Georgia, which proves that music knows no limits and connects people to a larger degree than most other kinds of art. I hope all the listeners will have many beautiful musical experiences, whether in the concert hall, at home or on the road, and I would like to thank Czech Radio for this spectacular initiative. 7

/"ÿ\Ê 
.Ê
1 Ê"1" . 
/9/
,  Ê
÷ 

, 1 6
"ÊÊ 


Ê ú 6=  1 Ê 

,
9 , 6 
 " " - " *ÿ Ê6 6

6 6ù,
Ê ,Ê
,  " ÿ Ê ù 7  6
 "", : 6

Ê 6   ÷ Ê* 
 *  ,
1 .  ,   Ê "  6
Ê ""1/ ,
Ê,1 . Ê *
6  , " 6
, 6  Ê÷ Ê
/" =


, "6  ". 
/
Ê* 6Ê*,
"6 Ê7
 


Êÿ -é
 
- 
÷  ,1 " "÷ ,"
Ê< Ê÷ 

, Ê "1 
 , :
 - * /,Ê Ê69 ,
 6
<6" "/   ù  Ê 6 6 9 / " < , 6
Ê " "
<
Ê *
6
Ê1 ÷"   /  
6 Ê = -  : ,
"
6Ê6
÷
6 Ê6 , .  
,"-   " - , Ê 6  "   Ê.

/ ,/Ê ÷ 
* 
=



 Ê " , "  Ê 
*  " 6 ".
.
/"6 , 

Ê. 

Ê6  
/    : ÿÊ .Ê÷ , 6 /" " Ê-"



/,


ÊEÊ
/ ,
/6
<Ê"
1ÊEÊ- ,$< ù

08| 10| So 19.30| Rudolfinum – Dvořákova síň 08| 10| Sat 7.30 pm| Rudolfinum – Dvořák Hall Anton Bruckner (1824–1896) Symfonie č. 8 c moll Symphony No. 8 in C Minor Allegro moderato Scherzo. Allegro moderato Adagio Finale. Bewegt, doch nicht zu schnell

koncert bez přestávky | no interval

Paavo Järvi | dirigent | conductor SYMFONICKÝ ORCHESTR HESSENSKÉHO ROZHLASU HESSISCHER RUNDFUNK SINFONIEORCHESTER

Koncert je nahráván a bude vysílán ze záznamu v úterý 25|10 od 20.00 hodin na stanici Český rozhlas 3 – Vltava. Koncert bude vysílán ze záznamu do sítě Evropské vysílací unie.

9

08| 10| So 19.30| Rudolfinum – Dvořákova síň 08| 10| Sat 7.30 pm| Rudolfinum – Dvořák Hall Životní a tvůrčí dráha Antona Brucknera (1824–1896) se nepodobá žádnému jinému osudu skladatelů 19. století. Ve věku, kdy první generace romantiků měla podstatnou část života a díla za sebou (někteří už byli po smrti), Bruckner stále ještě studoval hudební teorii, nejistý si sám sebou. Syn venkovského kantora a varhaníka z hornorakouského Ansfeldenu původně pokračoval ve stopách otce, jehož brzo ztratil. Kompozici se věnoval jako samouk a radu hledal u mnoha různých učitelů. Dráhu opravdového hudebníka nastoupil až roku 1855, kdy se stal dómským varhaníkem v Linci. Další jeho kroky vedly do Vídně, kde jako čtyřiačtyřicetiletý převzal místo profesora kompozice na vídeňské konzervatoři a také vyučoval na univerzitě. Po mnichovském uvedení Tristana získal rostoucí sbor Wagnerových přívrženců v Brucknerovi dalšího člena, který svou víru utvrzoval na poutích do Bayreuthu. Proti své vůli se tak ale ocitl v opozici vůči vídeňskému táboru – Brahmsovi a jeho apoštolu, estetikovi Hanslickovi. Dnes, s odstupem doby, je zřejmé, že Brucknerovo dílo, zejména jeho devět symfonií, má s jeho současníkem Johannesem Brahmsem řadu společných rysů. Přinejmenším se oba potýkali se zátěží symfonického dědictví, jež zanechal Beethoven, oba začali se symfonickou tvorbou v pozdějším věku a uplatňovali každý po svém postupy předchozích epoch (kontrapunkt). Brucknerových symfonií, tedy těch číslovaných, je devět. Skladatel považoval tento počet za konečný, nepřekročitelný. K jeho dílu však náleží ještě dvě rané nečíslované symfonie. V souvislosti s charakterem skladatelovy tvorby nelze opominout problém různých verzí jednoho díla. Svědčí o dlouhém a obtížném kompozičním procesu, o hlubokých pochybách, jež tvůrce o sobě měl a které vedly k tomu, že byl zcela závislý na radách svých uměleckých přátel i názorech kritiků. Takový je i případ Osmé symfonie: Bruckner poslal první verzi (vznikala v letech 1884–1887) dirigentu Hermannu Levimu, který však novátorskou kompozici nepochopil. Jeho odmítnutí způsobilo skladateli vážnou duševní krizi, nicméně vypracoval verzi druhou, která se od první liší v podstatné míře – ale zase ne natolik, že by šlo téměř o dvě různá díla, jako je tomu u symfonií č. 3 a 4. Premiéra monumentálního opusu se odehrála až na konci roku 1892 pod taktovkou Hanse Richtera a byla mimořádně úspěšná. Dnes se obvykle uvádí verze druhá, ale také první podoba z roku 1887 má díky větší spontánnosti své zastánce. Monumentalita a sklon k velkým gestům jsou hlavními rysy Osmé symfonie. První věta má tři samostatná témata a mistrně využívá všech rejstříků orchestru – v nejvypjatějším momentu, kdy se v provedení spojují první a druhé téma, jsou nasazeny všechny nástroje. Závěr věty vyznívá neobvykle do ticha – autor sám kodu poněkud morbidně přirovnal k „hodinám, které tikají stále pravidelně, zatímco z umírajícího ležícího naproti nim vyprchává život“. Na místě druhé věty je zařazeno Scherzo. I jemu skladatel vtiskl programní ideu: má znázorňovat symbolickou postavu typického Němce, „deutscher Michel“ – dobromyslného a trochu zasněného selského synka –, kterak se vydává do přírody. V totálním kontrastu stojí následující Adagio, které patří k nejpodivuhodnějším pomalým větám vůbec. Sladká tónina Des dur, jemně vibrující zvukové plochy a barevnost umocněná harfami, to vše usnadňuje posluchači náročný úkol: vstřebat jakoby nekonečný proud pomalé hudby plné patosu, ale i intimních momentů. Podobně rozsáhlé Finále v závěru mísí témata ze všech čtyř vět a tím stmeluje dílo v uzavřený celek.

10

08| 10| So 19.30| Rudolfinum – Dvořákova síň 08| 10| Sat 7.30 pm| Rudolfinum – Dvořák Hall The life and career of Anton Bruckner (1824–1896) are unlike any other 19th century composer’s life story. In a period when the first-generation romantics had completed their important works (some of them had already died), Bruckner was still studying music theory and felt unsure of himself. His father, who died when Bruckner was very young, was a country schoolmaster and organ player in Ansfelden, Upper Austria, and originally his son followed in his footsteps. He began as a self-taught composer, looking for advice from many different teachers. His real musical career only started in 1855, when he became the Linz cathedral organist. At the age of forty-four he moved to Vienna, where he accepted the post of a composition teacher at the Vienna Conservatory and he also taught at university. After the performance of Tristan in Munich, he became a member of the increasing group of Wagner’s devotees, strengthening his faith by going on pilgrimages to Bayreuth. He also found himself, against his will, in opposition to the Viennese bloc, i.e. Brahms and his apostle aesthetician, Hanslick. Nowadays, with the benefit of hindsight, it is obvious that Bruckner’s work, especially his nine symphonies, and the work of his contemporary, Johannes Brahms, contain a range of common attributes. At least, they both struggled with the burden of the symphony heritage left by Beethoven; they both began to write symphonies in their latter years, and used – each of them in his own way – the techniques of the previous eras (counterpoint). Bruckner wrote nine numbered symphonies, regarding this number as finite and impossible to exceed. However, his work also includes two early unnumbered symphonies. In relation to the character of his work, the issue of multiple versions of his pieces cannot be neglected. It is a proof of his long and difficult composition process, the immense doubts that he had about himself and that were the cause of his being totally dependent on his artist friends’ advice and on critics’ opinions. That is the case of the Eighth Symphony: Bruckner sent its first version (written in 1884–87) to conductor Hermann Levi, who did not understand the innovatory composition and refused it. His refusal caused the composer’s serious mental crisis. Nevertheless, he created a second version, which differs from the first one significantly but not insomuch that they could be considered two different pieces as is the case of his Third and Fourth symphonies. This monumental opus was only premiered at the end of 1892 under the baton of Hans Richter and it was extraordinarily successful. Nowadays, the second version is usually performed but the first one also has its advocates due to its greater spontaneity. The main features of the Eighth Symphony are its monumentality and tendency towards grand gestures. Its first movement consists of three separate movements and applies all the registers of the orchestra masterfully – all the instruments are used in the most intensive moment of the first and second theme being linked. The end of the movement unusually results in silence – the composer himself likened the coda a bit morbidly to “a clock that keeps ticking regularly while the life of the dying person, who is lying opposite the clock, is fading.” In the second movement Scherzo the composer also imprinted a programme idea. It is supposed to depict the symbolic character of a typical German, “Deutscher Michel“ – a good-natured and a bit dreamy rural youth –, setting off on a trip to the outdoors. The following Adagio, which is in stark contrast to it, belongs among the most remarkable slow movements in general. The sweet key of D-flat Major, the softly vibrating sound areas and the colourfulness intensified by the harps – all these features facilitate listeners’ demanding task: to absorb the seemingly endless stream of slow music filled with pathos as well as intimate moments. The end of the similarly extensive Finale is a mixture of the themes of all four movements and it unites the composition in a concluded whole.

11

08| 10| So 19.30| Rudolfinum – Dvořákova síň 08| 10| Sat 7.30 pm| Rudolfinum – Dvořák Hall Paavo Järvi působí jako šéfdirigent Symfonického orchestru Hessenského rozhlasu od roku 2006. Narodil se v Talinnu, kde studoval na hudební škole hru na perkusní nástroje a dirigování. V roce 1980 odešel do USA, kde pokračoval ve studiích na Curtis Institute of Music ve Filadelfii a na losangeleském Philharmonic Institute pod vedením Leonarda Bernsteina. Po svém působení ve funkci hlavního hostujícího dirigenta Stockholmské královské filharmonie a Symfonického orchestru města Birmingham se stal šéfdirigentem Symfonického orchestru města Cincinnati (2001) a uměleckým ředitelem Deutsche Kammerphilharmonie v Brémách (2004). Od sezony 2010/2011 navíc působí jako hudební

© Ixi Chen

ředitel Orchestre de Paris. Paavo Järvi pravidelně sklízí po celém světě úspěchy jako hostující dirigent významných orchestrů, k nimž patří Newyorská filharmonie, Chicagský symfonický orchestr, Losangeleská filharmonie, Bostonský symfonický orchestr, Vídeňská filharmonie, Londýnská filharmonie, Dresdner Staatskapelle, Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu, Concertgebouw Orchestra Amsterdam, Tonhalle Orchester Zürich, orchestr milánské La Scaly a Tokijský symfonický orchestr NHK. Järvi se věnuje hudbě estonských skladatelů, jako jsou Arvo Pärt nebo Erkki-Sven Tüür. Důležitá je pro něho také práce s orchestry mladých hudebníků. Společně se Symfonickým orchestrem Hessenského rozhlasu pracuje na různých projektech jako například Music Discovery Project, což je vícežánrový hudební program, v němž dochází k nezvyklým setkáním vážné a populární hudby.

Paavo Järvi has been the Chief Conductor of the Hessischer Rundfunk Sinfonieorchester (Frankfurt Radio Symphony Orchestra) since 2006. Born in Tallinn, Paavo Järvi studied percussion and conducting at his home town’s School of Music. In 1980 he moved to the USA where he continued his studies at the Curtis Institute of Music in Philadelphia and at the Los Angeles Philharmonic Institute under Leonard Bernstein. After working as Principle Guest Conductor at the Royal Stockholm Philharmonic and the City of Birmingham Symphony Orchestra, he became Chief Conductor of the Cincinnati Symphony Orchestra (2001) and Artistic Director of the Deutsche Kammerphilharmonie Bremen (2004). In addition, he has been Music Director of the Orchestre de Paris since the 2010/11. Paavo Järvi regularly enjoys success as a guest conductor with many of the major orchestras around the world, including the New York Philharmonic, the Chicago Symphony Orchestra, the Los Angeles Philharmonic, the Boston Symphony Orchestra, the Vienna Philharmonic, the Philharmonia Orchestra London, the Dresdner Staatskapelle, the Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks, the Concertgebouw Orchestra Amsterdam, the Tonhalle Orchester Zürich, the Milan Scala Orchestra and the NHK Symphony Orchestra Tokyo. Järvi is committed to music by Estonian composers, such as Arvo Pärt or Erkki-Sven Tüür. Working with youth orchestras is also important to him. Along with the Hessischer Rundfunk Sinfonieorchester, Paavo Järvi works on projects, such as the Music Discovery Project, a crossover music event involving unusual encounters of classical music and pop culture.

12

08| 10| So 19.30| Rudolfinum – Dvořákova síň 08| 10| Sat 7.30 pm| Rudolfinum – Dvořák Hall Symfonický orchestr Hessenského rozhlasu patří k nejlepším evropským orchestrům dneška. Více než

© A. Meuer, T. Wegner

osmdesát let od svého vzniku hraje tento třetí nejstarší německý rozhlasový orchestr přesvědčivě hudbu všech stylů a epoch od baroka po avantgardu, což je bezpochyby výsledkem flexibility, otevřenosti a vynikajících schopností souboru. Orchestr má na kontě širokou škálu koncertů a nahraných CD, spolu se svým šéfdirigentem Paavem Järvim slaví úspěchy po celém světě a je váženým hostem na proslulých mezinárodních akcích jako například Proms v Londýně, nebo v koncertních sálech ve Vídni, Salzburgu, Paříži, Amsterdamu, Budapešti a Praze či Japonsku a Číně. Řadu vynikajících dirigentů, k nimž patřili Hans Rosbaud, Dean Dixon, Eliahu Inbal a Hugh Wolff, rozšířil Estonec Paavo Järvi, který je šéfdirigentem hessenských rozhlasových symfoniků od roku 2006 a svým přístupem je obohatil o nové a zajímavé prvky. Součástí uměleckého profilu tohoto tělesa jsou experimenty a objevování nového v oblasti staré i soudobé hudby, spolupráce se špičkovými dirigenty a sólisty a stejně tak i za hranice klasiky jdoucí projekt Music Discovery či účast na Mezinárodní dirigentské soutěži Sira Georga Soltiho a mnohé projekty pro děti a mládež.

Hessischer Rundfunk Sinfonieorchester also named the Frankfurt Radio Symphony Orchestra, is one of the best European orchestras of today. More than 80 years after its formation, Germany’s third oldest radio orchestra plays music of all styles and periods convincingly from Baroque to contemporary avant-garde, which is certainly due to the ensemble’s flexibility, open-mindedness and high qualification. With a wide variety of concerts and CD releases, the HR Sinfonieorchester – along with its Chief Conductor Paavo Järvi – has achieved worldwide success and is a prestigious guest on renowned international stages, such as at the Proms in London, the Concertgebouw in Amsterdam, and in places like Vienna, Salzburg, Paris, Budapest and Prague, or Japan and China. Following a line of succession of great conductors including Hans Rosbaud, Dean Dixon, Eliahu Inbal and Hugh Wolff, the Estonian, Paavo Järvi, has been Chief Conductor of the HR Sinfonieorchester since 2006, enriching it through his work with new and exciting aspects. Experiments and discoveries both in the area of old and new music and the collaboration with top-class conductors and soloists is just as much part of its artistic profile as is the boundary-crossing Music Discovery Project, the participation in the International Sir Georg Solti Conducting Competition as well as numerous children’s and youth projects.

13

foto © Siegfried Lauterwasser/DG

klasická hudba, jazz a world music

jsou vaše oči do světa klasické hudby Kontakt a předplatné: nakladatelství Muzikus, Novákových 8, 180 00 Praha 8 e-mail: [email protected], tel.: 266 311 701, 266 311 703, fax: 284 820 127

on-line na http://www.muzikus.cz

09| 10| Ne 19.30| Rudolfinum – Dvořákova síň 09| 10| Sun 7.30 pm| Rudolfinum – Dvořák Hall Carl Maria von Weber (1786–1826) Oberon – předehra k opeře Oberon – Overture to the opera

Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791) Koncert pro klavír a orchestr č. 23 A dur KV 488 Concerto for piano and orchestra No. 23 in A Major K. 488 Allegro Adagio Allegro assai

přestávka | interval

Franz Schubert (1797–1828) Symfonie č. 9 C dur „Velká“ Symphony No. 9 in C Major „The Great“ Andante. Allegro ma non troppo Andante con moto Scherzo. Allegro vivace Finale. Allegro vivace

Khatia Buniatishvili | klavír| piano

Paavo Järvi | dirigent | conductor SYMFONICKÝ ORCHESTR HESSENSKÉHO ROZHLASU HESSISCHER RUNDFUNK SINFONIEORCHESTER

Koncert je vysílán přímým videopřenosem na stránkách Českého rozhlasu rozhlas.cz a rozhlasovypodzim.cz. Koncert je nahráván a bude vysílán ze záznamu v pondělí 17|10 od 20.00 hodin na stanici Český rozhlas 3 – Vltava. Koncert bude vysílán ze záznamu do sítě Evropské vysílací unie.

15

09| 10| Ne 19.30| Rudolfinum – Dvořákova síň 09| 10| Sun 7.30 pm| Rudolfinum – Dvořák Hall Zakázku na svou poslední operu Oberon přijal kapelník drážďanské opery Carl Maria von Weber (1786– –1826) od londýnského operního domu Covent Garden s vědomím blížící se smrti. Lékaři mu nedávali naději na vyléčení tuberkulózy a skladatel chtěl pro tento případ zabezpečit rodinu. „Dobře vím, že jedu do Londýna umřít,“ napsal v dopise příteli – a tak se také stalo. Vážně nemocný ještě 12. dubna s úspěchem dirigoval premiéru svého Oberona, 5. června byl nalezen mrtev. Oberon je stejně jako předchozí Weberovy opery Čarostřelec a Euryanthe ukázkou nového romantického ducha a hudebního jazyka. Raný romantismus, který má ve Weberovi svého zástupce, miloval zvuk lesních rohů (slyšíme je na začátku pomalého úvodu předehry), tajuplná tremola smyčců, prudké kontrasty a samozřejmě pohádkové náměty. Předehra k Oberonovi je díky efektní instrumentaci oblíbeným koncertním kusem. Žánru klavírního koncertu se Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791) chopil velmi záhy. Nejprve aranžoval věty sonát svých současníků, hlavně J. Ch. Bacha, pro klavír a orchestr. „Původních“ klavírních koncertů stvořil jedenadvacet. Z nich patří Klavírní koncert č. 23 A dur jednoznačně k nejoblíbenějším. Suverénní kompozici si Mozart v době, kdy jej zaměstnávala především práce na Figarovi, napsal sám pro sebe (patřil k nepřekonatelným virtuosům na tento nástroj). Příležitostí byla série tří subskripčních koncertů v zimní vídeňské sezoně roku 1786. Koncert nabízí v krajních větách jiskřivý sólový part, aniž by se opájel virtuozitou, a témata strhující svou energií. Pomalá část ve fis moll působí jako z jiného světa. Vládne jí melancholie a bolestně přerývaná melodika v rytmu siciliany. Mozart nahradil hoboje párem klarinetů, které dotvářejí zvukové kouzlo této dokonale vyvážené partitury. Vídeň a její ovzduší „vídeňského klasicismu“ byly živnou půdou hudby Franze Schuberta (1797–1828), populárního ve své době především jako tvůrce německé písně. Jeho symfonické dílo, jehož je Symfonie č. 9 C dur zvaná Velká vrcholem, bylo doceněno až dlouho po skladatelově předčasné smrti. Skladatel ji dokončil v létě roku 1826 a během dalšího roku se snažil o uvedení ve vídeňské Filharmonické společnosti, ale kvůli rozsáhlosti a očividné obtížnosti partitury k veřejnému provedení nedošlo. To, co znamenalo pro současníky nevýhodu, posoudil vizionář a hlasatel romantismu Robert Schumann zcela odlišně. Když po Schubertově smrti navštívil jeho bratra Ferdinanda a objevil tam partituru 9. symfonie, oslnily jej „nebeské délky“, dlouhodeché fráze, z nichž je dílo vystavěno, a rozpoznal v něm spřízněnost s vlastním uměleckým směřováním. Premiéra symfonie se tedy odehrála teprve v roce 1839 pod taktovkou Felixe Mendelssohna-Bartholdyho v Lipsku. Zatímco v prvních šesti Schubertových symfoniích panuje ještě klasicistní duch, v Deváté je patrný zlom stylových epoch. Hudba působí svobodně a je plná nejjemnějších přechodů a barevných nuancí. „Nebeskými délkami“ měl Schumann na mysli dlouhé gradační plochy vystavěné nicméně z přesně promyšlených malých stavebních kamenů. Fantazie, přirozenost a muzikálnost jdou ruku v ruce s logikou a pevnou konstrukcí.

16

09| 10| Ne 19.30| Rudolfinum – Dvořákova síň 09| 10| Sun 7.30 pm| Rudolfinum – Dvořák Hall When Carl Maria von Weber (1786–1826), director of the Opera in Dresden, accepted the commission for what became his last opera, Oberon, from the London opera house of Covent Garden, he knew that his death was imminent. Doctors did not see any chance that he could recover from tuberculosis and the composer wanted to sustain his family. “I know very well that I am going to London to die,“ Weber wrote in a letter to a friend and his words proved to be prophetic. On April 12, the seriously ill Weber still conducted his Oberon, but on June 5 he was found dead. As well as his previous operas, Der Freischütz and Euryanthe, Oberon was an example of a new romantic spirit and musical language. Early romantics, whose successor Weber was, loved the sound of the French horn (which is heard at the beginning of the slow introduction to the overture), mysterious tremolos of the strings, sharp contrasts, and, of course, fairy tale subjects. Due to the impressive instrumentation, the overture to Oberon is a popular concert piece. Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791) began to pursue the genre of the piano concerto very early. At first he arranged his contemporaries’ (especially J. Christian Bach’s) sonata movements for piano and orchestra, later on he wrote twenty-one “original” piano concertos. The Piano Concerto No. 23 in A Major definitely belongs among the most popular ones. Mozart wrote this excellent composition for himself (being one of the unrivalled masters of the instrument) when he was busy working on The Marriage of Figaro. It was first played during a series of three subscribtion concerts of the winter season in Vienna in 1786. In its first and third movement, the concerto offers a sparkling solo piano part and themes, whose energy is fascinating, without being a mere showcase for virtuosity. Its slow part in F-sharp minor sounds like being from another world. It is dominated by melancholy and grievously disconnected melody structure in the rhythm of the siciliano. Mozart replaced the oboes with two clarinets, which complete the sound magic of this perfectly balanced score. Vienna and its atmosphere of the “Viennese classicism” were fertile ground for the music of Franz Schubert (1797–1828), who was especially popular in his time as the creator of the German song. His symphonic work, whose highlight is Symphony No. 9 in C Major called the “Great”, only became appreciated long after the composer’s untimely death. He completed the symphony in the summer of 1826 and in the next year he tried to present it at the Philharmonic Society, but due to its extensiveness and obvious difficulty of its score it was not performed in public. What meant a disadvantage for Schubert’s contemporaries was later evaluated by the visionary and propagator of romanticism, Robert Schumann, in a totally different way. When he visited Schubert’s brother, Ferdinand, after the composer’s death and discovered the score for the 9th Symphony, he was amazed by its “heavenly lengths” – the long-breath phrases on which the piece is based – and he recognized its affinity with his own artistic tendencies. Thus, the symphony was not premiered until 1839 under the baton of Felix Mendelssohn Bartholdy in Leipzig. While Schubert’s first six symphonies show the dominance of the spirit of classicism, in the Ninth, the turning point of stylistic eras is obvious. The music sounds free and it is full of the most subtle transitions and colourful nuances. What Schumann meant by “heavenly lengths” is the long gradation areas based on accurately arranged small building blocks. Fantasy, natural character, and musicality go hand in hand with a solid structure.

17

09| 10| Ne 19.30| Rudolfinum – Dvořákova síň 09| 10| Sun 7.30 pm| Rudolfinum – Dvořák Hall Khatia Buniatishvili Gruzínská klavíristka Khatia Buniatishvili se spolu se starší

© Julia Wesely

sestrou dostala ke klavíru již v mladém věku díky své matce – velké milovnici hudby. V šesti letech absolvovala Khatia svůj koncertní debut s orchestrem jako sólistka. V roce 2003, během studií na konzervatoři v Tbilisi, získala zvláštní cenu na Horowitzově mezinárodní soutěži mladých klavíristů v Kyjevě. V témže roce se na Klavírní soutěži v Tbilisi seznámila s Olegem Maisenbergem, který ji přesvědčil, aby přestoupila na vídeňskou Univerzitu hudby a múzických umění. Na 12. ročníku Klavírní soutěže Arthura Rubinsteina v roce 2008 získala nejen bronzovou medaili, ale také titul Nejlepší interpret Chopinovy skladby a Cenu publika. Khatia Buniatishvili vystoupila na kritikou oceněných sólových recitálech a koncertech komorní hudby ve věhlasných sálech, jako jsou Wigmore Hall v Londýně, Concertgebouw v Amsterodamu a vídeňský Musikverein. V roce 2008 absolvovala svůj koncertní debut v USA v Carnegie Hall (Zankel Hall). Jako držitelka titulu Umělkyně nové generace stanice BBC Radio 3 pravidelně spolupracuje s orchestry BBC. V roce 2010 získala cenu organizace Borletti-Buitoni Trust a vídeňský Musikverein a Konzerthaus ji vyhlásily za vycházející hvězdu sezony 2011/2012. Během nadcházejících měsíců ji čekají mimo jiné koncerty se Symfonickým orchestrem Hessenského rozhlasu, Izraelskou filharmonií s dirigentem Kentem Naganem a s Orchestre de Paris pod taktovkou Paava Järviho. Khatia Buniatishvili mluví plynně pěti jazyky a žije v Paříži.

Khatia Buniatishvili Georgian pianist Khatia Buniatishvili and her elder sister were introduced to the piano at an early age by their mother, an enthusiastic music lover. At the age of six, Khatia gave her début performance as a soloist with an orchestra. During her studies at Tbilisi’s State Conservatoire, Khatia won a special prize at the Horowitz International Competition for Young Pianists in Kiev in 2003. At the 2003 Piano Competition in Tbilisi, she became acquainted with Oleg Maisenberg, who persuaded her to move to Vienna’s University of Music and Performing Arts. Besides winning the Bronze Medal at the 12th Arthur Rubinstein Piano Master Competition in 2008, she was also pronounced the Best Performer of a Chopin piece and the Audience Favourite. Khatia has given critically acclaimed solo recitals and chamber music concerts at such renowned venues as London’s Wigmore Hall, Amsterdam’s Concertgebouw and the Musikverein in Vienna. In 2008 she made her US concert début at Carnegie Hall (Zankel Hall). A BBC Radio 3 New Generation Artist for 2009-2011, Khatia regularly collaborates with BBC orchestras. In 2010 she received a Borletti-Buitoni Trust Award and was designated as a Rising Star for the 2011/2012 season by Vienna’s Musikverein and Konzerthaus. Upcoming engagements will see Khatia Buniatishvili perform with the Hessischer Rundfunk Sinfonieorchester, the Israel Philharmonic with Kent Nagano, and the Orchestre de Paris with Paavo Järvi, among others. Khatia Buniatishvili is fluent in five languages and lives in Paris.

Biografie dirigenta a orchestru naleznete u koncertu 8. 10. Biographies of the conductor and the orchestra are available at the concert on 8 October. 18

    






!









 




 

  
 




ÂùäâçŸÌôòèâŸÐôàñóäñëøŸéäŸlàòîïèòŸ ëœiáïçkœò`šêkœäñàÞlœòœÝêãèåiðåêlªœÌ‰åê`ŒtœŒåîëçkœ ïìáçðîñéœåêâëîéÝßtœêáæáêœìîëœëàÞëîêtçõ¨œ Ýèáœåœìî뜌åîëçëñœäñàÞõéåèëòêëñœòá‰áæêëï𪜠ÊÝÞtötœîëöäëòëîõœÝœìëîðîkðõœiáïç—ßäœïçèÝàÝðá薜 ݜåêðáîìîá𖨜åêâëîéÝßáœëœÝçðñ`èêtßäœñà`èëïðáß䨜 îáßáêöáœÝœîëöï`äèáæŒtœïðñàåáœëàœì‰áàêtßäœ iáïç—ßäœéñöåçëèë㖪œ ¿öáßäœÉñïåߜÍñÝîðáîèõœæáœòõà`ò`êœiðòîðèáðêlœ Òõßä`ötœëàœîëçñœ­µµ±œœ ËÞæáàê`òçݜì‰áàìèÝðêkä붜ÄñàáÞêtœåêâëîéÝiêtœïð‰áàåïçë ¾áïáàêtœ¯¨œ­­´œ¬¬œÌîÝäݜ­ ÁéÝå趜åêâë¼ßöáßä©éñïåߪêáð¨œÓáÞ¶œóóóªßöáßä©éñïåߪêáð Òõà`ò`œÄñàáÞêtœåêâëîéÝiêtœïð‰áàåïçëœ óóóªéñïåßݪßöœ

   


âùäâçŸìôòè⟟QUARTERLY   
 
   
    

 

 

ÂùäâçŸÌôòèâŸÐôàñóäñëøŸèòŸàŸìàæàùèíäŸ åêœÁêãèåïäœâëßñïáàœëꜿöáßäœßèÝïïåßÝèœéñïåߪœ ¿öáßäœÉñïåߜÍñÝîðáîèõœìîëòåàáïœÝœóåàáœïìáßðîñéœ ëâœåêâëîéÝðåëêœâëîœéñïåߜìîëâáïïåëêÝèïœÝêàœðäᜠãáêáîÝèœéñïåߜìñÞèåߪœ¿öáßäœÉñïåߜÍñÝîðáîèõœ ëââáîïœåêðáîòåáóïœÝêàœìëîðîÝåðïœë✿öáßäœ ßëéìëïáîïœÝêàœìáîâëîéáî靖ëâðáêœóåðäœÝœïìáßåÝèœ âëßñïœëêœßëêðáéìëîÝîõœßèÝïïåßÝèœéñïåߨœ åêâëîéÝðåëêœÝÞëñðœßñîîáêðœáòáêð靖îáòåáó靖Ýêàœ èëêãáîœÝîðåßèáïœâîëéœèáÝàåê㜿öáßäœéñïåßëèëãåïð煮 ¿öáßäœÉñïåߜÍñÝîðáîèõœåïœìñÞèåïäáàœáòáîõœ¯œéëêðäïœ Ïåêßᜭµµ± ÌèáÝïáœïáêàœëîàáîïœð붜¿öáßäœÉñïåߜÅêâëîéÝðåëꜿáêðîá ¾áïáàêtœ¯¨œ­­´œ¬¬œÌîÝãñᜭ¨œ¿öáßäœÎáìñÞèåߜ ÁéÝå趜åêâë¼ßöáßä©éñïåߪêáð¨œÓáÞ¶œóóóªßöáßä©éñïåߪêáðœ ÌñÞèåïäáàœÞõœðä᜿öáßäœÉñïåߜÅêâëîéÝðåëꜿáêðîᜠóóóªéñïåßݪßöœ


  



 

 
 

17| 10| Po 19.30| Rudolfinum – Dvořákova síň 17| 10| Mon 7.30 pm| Rudolfinum – Dvořák Hall

POCTA KLASICISMU | TRIBUTE TO CLASSICISM

Koncert laureátů Mezinárodní rozhlasové soutěže Concertino Praga Concert of Laureates of Concertino Praga International Radio Competition

Joseph Haydn (1732–1809) Symfonie č. 7 C dur „Poledne“ Symphony No. 7 in C Major „Le Midi“ Adagio – Allegro Recitativo – Adagio – Allegro adagio Menuetto avec trio Finale. Allegro

Johann Nepomuk Hummel (1778–1837) Koncert pro trubku a orchestr Es dur Concerto for trumpet and orchestra in E-flat Major Allegro con spirito Andante Rondo. Allegro

přestávka | interval

Carl Stamitz (1745–1801) Koncert pro flétnu a orchestr G dur op. 29 Concerto for flute and orchestra in G Major Op. 29 Allegro Andante non troppo moderato Rondo: Allegro

20

17| 10| Po 19.30| Rudolfinum – Dvořákova síň 17| 10| Mon 7.30 pm| Rudolfinum – Dvořák Hall Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791) Koncert pro housle a orchestr č. 5 A dur KV 219 Concerto for violin and orchestra No. 5 in A Major K. 219 Allegro aperto Adagio Rondeau. Tempo di minuetto

Walter Hofbauer | trubka | trumpet Veronika Blachuta | flétna | flute Jan Mráček | housle | violin Tomáš Brauner | dirigent | conductor PLZEŇSKÁ FILHARMONIE PILSEN PHILHARMONIC ORCHESTRA

Koncert je nahráván a bude vysílán ze záznamu v sobotu 22|10 od 16.30 hodin na stanici Český rozhlas 3 – Vltava. Koncert bude vysílán ze záznamu do sítě Evropské vysílací unie.

21

17| 10| Po 19.30| Rudolfinum – Dvořákova síň 17| 10| Mon 7.30 pm| Rudolfinum – Dvořák Hall Symfonie je pro 18. století žánrem nejtypičtějším. Pěstovala se v celé Evropě od Sicílie po Finsko všude tam, kde byl k dispozici alespoň malý orchestr. Neobešel se bez ní žádný koncert ani státní ceremonie. Symfonie se stala esencí klasicistního stylu a věnovali se jí prakticky všichni skladatelé a hudební teoretikové epochy. Místem, kde se symfonii nejvíc dařilo, byla Vídeň a habsburské císařství vůbec a jedním z nejproduktivnějších skladatelů byl Joseph Haydn (1732–1809). Často se tvrdí, že právě on symfonii „vynalezl“. To je sice velká nadsázka, ale pravdou je, že právě tento rodák z Rohrau pozdvihl symfonii v hierarchii hudebních žánrů na špičku. Na Haydnově orchestrálním díle, které čítá víc než sto symfonií, lze dobře sledovat jeho skladatelský vývoj, jeho chuť experimentovat a ovšem také momentální podmínky, v nichž se hudba rodila. Zatímco rané kompozice jsou psány pro skromněji obsazený orchestr hraběte Morzina v Lukavici, na sklonku života jako slavný uznávaný skladatel na volné noze si mohl dovolit rozepsat partituru pro mnohem početnější aparát a využít nových nástrojů, o které 18. století obohatilo orchestr (klarinety). Léta strávená na esterházyovském panství v Eisenstadtu znamenala pro Haydna období izolace, kterou však tvůrčím způsobem proměnil ve výhodu. Tři symfonie s názvy Ráno, Poledne a Večer jsou lahůdkami plnými instrumentační invence, v nichž je patrné, že v kapele seděli dobří sólisté. Z celého díla Mozartova žáka a skvělého pianisty Jana Nepomuka Hummela (1778–1837), autora sedmi klavírních koncertů a bezpočtu dalších sólových kusů, dnes paradoxně žije jen koncert pro trubku. Hummel jej zkomponoval pro vídeňského trumpetistu a vynálezce klapkové trubky Antona Weidingera. Premiéru měl na Nový rok roku 1804, kdy Hummel střídal Haydna na postu ředitele esterházyovské kapely. Violista a autor desítek symfonií Carl Stamitz (1745–1801), syn Jana Stamice a představitel druhé generace tzv. mannheimské školy, začínal v tamní proslulé kurfiřtské kapele. Jeho talent a důkladné otcovo školení jej však předurčily ke světové kariéře. V Paříži, kam odcestoval roku 1770, působil na dvoře vévody de Noailles, o deset let později se stal violistou u Viléma Oranžského v Haagu a nakonec, po letech cestování, zakotvil v Jeně jako kapelník a pedagog. Půvabný Koncert pro flétnu a orchestr G dur zřetelně navazuje na Mozarta a Haydna a nabízí řadu zvukomalebných efektů a sólisticky efektních pasáží. Poznávacím znamením mannheimské školy je slavnostní až triumfální vstup do první věty. Bez diskuse nejdůležitějšími koncerty pro sólový nástroj z období 18. století jsou díla W. A. Mozarta (1756–1791). Pět houslových koncertů pochází z doby, kdy působil jako koncertní mistr v orchestru salcburského arcibiskupa, a prozrazuje, že se mladý hudebník důkladně seznámil s dobovou koncertantní produkcí. Stejně jako u koncertů pro klavír je i zde sólový part zcela ve službách celku. Poslední z pětice, Houslový koncert A dur, se těší neutuchající popularitě hlavně díky velmi originální finální větě spojující třídobý takt menuetu s formou ronda, přičemž uprostřed překvapí maximálně kontrastní a vtipný vložený díl alla turca.

22

17| 10| Po 19.30| Rudolfinum – Dvořákova síň 17| 10| Mon 7.30 pm| Rudolfinum – Dvořák Hall The symphony is the most typical genre of the 18th century. It was pursued all around Europe from Sicily to Finland – in any place where at least a small orchestra was available. No concert or state ceremony could be without one. The symphony became the essence of the classicist style and basically all composers and music theoreticians of the era devoted themselves to it. The place where it flourished best was Vienna and the Habsburg empire generally. One of the most productive composers was Joseph Haydn (1732–1809), who is often said to have “invented” the symphony. That is a great overstatement but it is true that it was this native of Rohrau who lifted the symphony to the top of the hierarchy of musical genres. Haydn’s orchestral work, which amounts to more than a hundred of symphonies, shows very well his development as a composer, his zest for experimenting as well as the conditions in which his music was created. While his early compositions were written for Count Morzin’s modest orchestra in Lukavice, late in life, when he was a renowned freelance composer, he could afford to write scores for a much larger ensemble and use new instruments (clarinets) with which the 18th century enriched the orchestra. The years spent at Esterházy’s Eisenstadt seat were a period of isolation for Haydn. However, he managed to take advantage of it in a creative way. His three symphonies called Le matin, Le midi and Le soir are masterpieces full of the invention of instrumentation and they clearly show that there were good soloists in the ensemble. Mozart’s disciple and a great pianist, Jan Nepomuk Hummel (1778–1837), wrote seven piano concertos and numerous other solo pieces. Thus, it is a paradox that the only composition of him that is played these days is his Trumpet Concerto. Hummel composed it for the Viennese trumpet player and inventor of the keyed trumpet, Anton Weidinger. It was premiered on New Year’s Eve in 1804, when Hummel replaced Haydn in the post of director of Esterházy’s ensemble. Violist and creator of tens of symphonies, Carl Stamitz (1745–1801), Jan Stamic’s son and a representative of the second generation of the so-called “Mannheim School”, began his career in the city’s famous court orchestra. However, his talent and his father’s thorough training destined him for an international career. In 1770 he travelled to Paris, where he worked as a court composer of the Duke de Noailles. Ten years later he became a violist in the ensemble of William, Prince of Orange, in The Hague and in the end, after years of travelling, he settled down in Jena, working as a teacher and bandmaster. His charming Concerto for Flute and Orchestra in G Major is distinctly close to Mozart’s and Haydn’s music and it contains many onomatopoeic effects and spectacular solo passages. A Mannheim School trademark is the celebratory, even triumphal, introduction to the first movement. The most important 18th century concertos for solo instruments are, undoubtedly, those by W. A. Mozart (1756–1791). These five violin concertos were written when he was the concert master in the Salzburg Archbishop’s orchestra and they reveal the fact that the young musician had become very familiar with the concertante works of the time by then. The solo part here entirely serves the whole, like in his piano concertos. The last of the five, the Violin Concerto in A Major, has enjoyed unceasing popularity, especially due to its very original final movement, in which the three-four time of the minuet is merged with the rondo form and whose middle section includes a surprising, absolutely contrastive and witty alla turca passage.

23

17| 10| Po 19.30| Rudolfinum – Dvořákova síň 17| 10| Mon 7.30 pm| Rudolfinum – Dvořák Hall Walter Hofbauer hraje od pěti let na klavír a v osmi letech začal studovat hru na trubku u Evžena Mašáka. V roce 2007 získal první místo na Mezinárodní interpretační soutěži žesťových nástrojů v Brně a obhájil tak titul absolutního vítěze z předešlého ročníku. V září 2009 nastoupil do třídy Jiřího Jaroňka na Pražské konzervatoři, u kterého konzultoval od roku 2005. Už jako student 1. ročníku byl vyslán reprezentovat školu na soutěžní přehlídku konzervatoří a hudebních gymnázií České republiky ve hře na dechové nástroje v Ostravě, kde získal v roce 2009 první cenu a titul absolutního vítěze. Opakovaně mu byl udělen titul Talent Vysočiny v uměleckém oboru (2006, 2007, 2009). V rozhlasové soutěži mladých hudebníků Concertino Praga 2011 získal v mezinárodním kole druhou cenu a v národním kole první cenu. V současnosti studuje ve 3. ročníku Pražské konzervatoře.

Walter Hofbauer has played the piano since he was five years old. At the age of eight he began to study trumpet playing with Evžen Mašák. In 2007 he won the first prize at the International Brass Instruments Performance Competition in Brno, retaining the title of the overall winner, which he had been awarded the previous year. In September 2009 he started studying at the Prague Conservatory with Jiří Jaroněk, who he had been consulting since 2005. As early as in his first grade he was sent to represent the school at a national brass instruments competition of Czech conservatories and secondary music schools in Ostrava, where he won the first prize and the title of the overall winner in 2009. He has been repeatedly awarded the title of “The Talent of Vysočina” in the field of arts (2006, 2007, 2009). At Concertino Praga 2011 – an internatinonal radio competition for young musicians – he won the second prize in the international round and the first prize in the national round. He is currently in his third grade at the Prague Conservatory.

24

17| 10| Po 19.30| Rudolfinum – Dvořákova síň 17| 10| Mon 7.30 pm| Rudolfinum – Dvořák Hall Veronika Blachuta se začala učit hrát na flétnu ve dvanácti letech. Od roku 2006 navštěvuje speciální lekce Sonji Korak na Hudební škole Johanna Sebastiana Bacha. Kromě toho absolvovala mistrovské kurzy pod vedením Barbary Gisler-Haase, Janose Balinta, Roberta Wolfa, Waltera Auera a Kariny Kandzia-Maniac. Získala první cenu v národní soutěži Prima la Musica (2007, 2009), v 15. ročníku mezinárodní soutěže Petara Konjoviče v Bělehradě a na mezinárodní soutěži flétnistů v polském Sieradzu (2009). S flétnovým kvartetem 4-tissimo zvítězila v roce 2009 v mezinárodní soutěži komorní hudby, která se konala na Evropském festivalu pro mladé v belgickém Neerpeltu. V létě 2009 a 2010 vystupovala Veronika Blachuta jako sólistka na japonském a čínském turné souboru Young Vienna Soloists. V roce 2011 získala první cenu v mezinárodní rozhlasové soutěži mladých hudebníků Concertino Praga a stala se její absolutní vítězkou.

Veronika Blachuta began to take flute lessons at the age of twelve. Since 2006 she has been attending Sonja Korak’s “special classes” at Johann Sebastian Bach Musikschule. She has also attended master classes under the guidance of Barbara Gisler-Haase, Janos Balint, Robert Wolf, Walter Auer and Karina Kandzia-Maniac. Veronika has participated in many competitions, winning first prizes at the national competition Prima la Musica (2007, 2009) as well as at the 15th Petar Konjovic International Competition in Belgrade, Serbia, and at the international flute competition in Sieradz, Poland (2009). In 2009 she won the first prize at the international chamber music competition with the flute quartet 4-tissimo, which was held at the European Music Festival for Young People in Neerpelt, Belgium. In the summers of 2009 and 2010 Veronika Blachuta performed with the Young Vienna Soloists as a soloist on a concert tour of Japan and China. In 2011 she won the first prize at the International Young Musicians Radio Competition, Concertino Praga, becoming its overall winner as well.

25

17| 10| Po 19.30| Rudolfinum – Dvořákova síň 17| 10| Mon 7.30 pm| Rudolfinum – Dvořák Hall Jan Mráček Nynější student Pražské konzervatoře Jan Mráček začal hrát na housle v pěti letech ve třídě prof. Magdalény Mickové. Od roku 2003 studoval ve třídě prof. Jiřího Fišera na Gymnáziu Jana Nerudy s hudebním zaměřením. Rok po získání titulu laureáta soutěže Prague Junior Note vystoupil v roce 2004 v Rudolfinu v rámci cyklu Josef Suk uvádí mladé talenty. V letech 2005 a 2006 zvítězil v Kocianově houslové soutěži v Ústí nad Orlicí. Roku 2006 provedl za doprovodu Pražské komorní filharmonie 1. větu Sibeliova houslového koncertu d moll ve Dvořákově síni Rudolfina. Jako hlavní cenu na Mistrovských kurzech Václava Hudečka získal nástroj z dílny Karla Vávry. Z dalších úspěchů jmenujme vítězství v národním kole rozhlasové soutěže Concertino Praga. V listopadu 2008 zvítězil v Celostátní soutěži konzervatoří, v květnu 2009 na Mezinárodní interpretační soutěži Beethovenův Hradec. V létě téhož roku se zúčastnil kurzů Musica Mundi v Belgii jako žák Gavriela Lipkinda, Leonida Kerbela, Levona Chilingiriana nebo Waltera Boeykense, kde vystoupil jako sólista pod taktovkou Maxima Vengerova. Jeho největším dosavadním úspěchem je titul laureáta a 2. cena z Mezinárodní hudební soutěže Pražského jara 2010. Jako sólista spolupracuje s Českým komorním orchestrem, Virtuosi Pragenses nebo Novým pražským kolegiem rozhlasových symfoniků, pravidelně vystupuje na předvánočním turné Václava Hudečka. Od ledna 2008 je členem Tria Hélios Praga a od sezony 2011/2012 se stal statutárním sólistou SOČRu.

Jan Mráček Jan Mráček, who is now a student of the Prague Conservatory, began to learn to play the violin with professor Magdaléna Micková when he was five years old. In 2003 he started to study in professor Jiří Fišer’s music-focused class at Gymnázium Jana Nerudy (Jan Neruda Grammar School). In 2004, a year after winning the title of the laureate of the Prague Junior Note competition, he performed in Rudolfinum within a cycle called “Josef Suk Presents Young Talents“. In 2005 and 2006 he won the Kocian Violin Competition in Ústí nad Orlicí. In 2006 he performed the first movement of Sibelius’ Violin Concerto in D Minor in the Dvořák Hall in Rudolfinum, accompanied by the Prague Philharmonic Orchestra. At Václav Hudeček’s Master Classes he won the first prize, which was a violin made by Karel Vávra. His achievements also include the first prize in the national round of the Concertino Praga radio competition. In November 2008 he won the National Conservatories Competition and in May 2009 he won Beethoven’s Hradec International Performance Competition. In the summer of the same year he participated in the Belgian Musica Mundi courses under the tutelage of Gavriel Lipkind, Leonid Kerbel, Levon Chilingirian, and Walter Boeykens, and he also performed there as a soloist under the baton of Maxim Vengerov. His greatest success so far has been the laureate title and the second prize at the Prague Spring International Music Competition (2010). As a soloist he cooperates with the Czech Chamber Orchestra, the Virtuosi Pragenses or with the New Prague Radio Symphony Collegium and he regularly performs on Václav Hudeček’s pre-Christmas tour. Since January 2008 he has been a member of the Hélios Praga Trio and since the season 2011/12 the statutory soloist of the Prague Radio Symphony orchestra.

26

17| 10| Po 19.30| Rudolfinum – Dvořákova síň 17| 10| Mon 7.30 pm| Rudolfinum – Dvořák Hall Tomáš Brauner Studoval hru na hoboj a dirigování na Pražské konzervatoři a v roce 2005 absolvoval Hudební fakultu AMU v Praze, obor dirigování, u Radomila Elišky, Františka Vajnara, Josefa Kuchinky a Petra Vronského. Následovala studijní stáž na Universität für Musik und darstellende Kunst Wien ve třídě Uroše Lajoviče. V roce 2004 se zúčastnil dirigentských kurzů Kurta Masura ve Vratislavi. V roce 2010 se stal Tomáš Brauner laureátem Mezinárodní dirigentské soutěže Dimitrise Mitropoulose v Athénách. V témže roce přijal post hlavního hostujícího dirigenta Plzeňské filharmonie. Pravidelně spolupracuje se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu v Praze, Orchestra of Colours Athény, Severočeskou filharmonií Teplice, Pražským komorním orchestrem, Talichovým komorním orchestrem, Českou komorní filharmonií a dalšími tělesy. V září 2007 hostoval u Státního moskevského rozhlasového orchestru, s nímž doprovázel přední sólisty z petrohradského Mariinského divadla a moskevského Velkého divadla. V dubnu 2008 se podílel na nastudování Janáčkovy opery Její pastorkyňa v Mexico City v Palacio del Bella Artes. Od roku 2009 Tomáš Brauner pravidelně spolupracuje s Národním divadlem moravskoslezským v Ostravě, jako operní dirigent působí rovněž v opeře Divadla J. K. Tyla v Plzni a ve Státní opeře Praha, kde se podílel mimo jiné na nastudování Verdiho Othella a Massenetova Dona Quijota, a v sezóně 2010/2011 zde nastudoval balet Charlese Adama Giselle.

Tomáš Brauner After graduating from the Prague Conservatory, where he studied oboe playing and conducting, he began extensive studies of conducting at the Academy of Performing Arts in Prague with Radomil Eliška, František Vajnar, Josef Kuchinka and Petr Vronský. He graduated in 2005 and continued in a residency programme of the University of Music and Performing Arts in Vienna with Uros Lajovic. In 2004 Tomáš participated in Maestro Kurt Masur‘s conducting courses in Wroclaw. In 2010 Tomáš Brauner became a laureate of The Dimitris Mitropoulos Conductors Competition in Athens. In the same year he accepted the post of Principle Guest Conductor of the Pilsen Philharmonic Orchestra. Tomáš Brauner regularly collaborates with the Prague Radio Symphony Orchestra, the Orchestra of Colours in Athens, the North Bohemian Philharmonic in Teplice, the Prague Chamber Orchestra, the Talich Chamber Orchestra, or the Czech Chamber Philharmonic Orchestra. In September 2007 he conducted the Moscow State Radio Orchestra accompanying leading soloists of the St. Petersburg Mariinsky Theatre and the Bolshoi Theatre Moscow. In April 2008 he participated in the preparations of the performance of Janáček‘s opera Jenůfa at the Palacio del Bella Artes in Mexico City. As an opera conductor, Tomáš Brauner has appeared at The J. K. Tyl Theatre in Pilsen and since 2009 he has been collaborating with The National Moravian-Silesian Theatre in Ostrava. Since 2008 Tomáš has worked at The State Opera Prague as an assistant conductor on productions of Verdi‘s Othello and Massenet‘s Don Quijot. In the 2010-2011 season he conducted the ballet Giselle by Adolphe Charles Adam.

27

17| 10| Po 19.30| Rudolfinum – Dvořákova síň 17| 10| Mon 7.30 pm| Rudolfinum – Dvořák Hall Plzeňská filharmonie byla založena v roce 1946 pod názvem Plzeňský rozhlasový orchestr. Za dobu své pětašedesátileté existence si vytvořila renomé mezi českými orchestry i v zahraničí. Její tradici utvářela řada uměleckých osobností: V. Talich, A. Chačaturjan, M. Turnovský, B. Liška, J. Bělohlávek, L. Pešek, J. Stárek, A. Katz, O. Dohnányi, Ch. Mackerras, V. Šutej, S. Baudo, L. Kogan, G. Kremer, D. Oistrach a M. Rostropovič. Plzeňská filharmonie podniká četná koncertní turné po státech Evropy, například Německu, Rakousku, Holandsku, Španělsku, Itálii, Francii, a Severní Ameriky. Vystoupila na prestižních koncertních pódiích, mezi než patří například Herkulessaal a Gasteig v Mnichově, sál Berlínské filharmonie, Tonhalle Zürich, Brucknerhaus Linz, Auditorium Zaragoza, Dvořákova síň Rudolfina, a spolupracovala s předními operními zpěváky, jakými jsou Ramon Vargas, Montserrat Caballé, Chris Pedro Trakas, Robert Swensen a další. Kromě své činnosti v Plzni a plzeňském regionu se orchestr věnuje nahrávání pro Český rozhlas i pro zahraniční partnery. Zatím poslední CD, světová premiéra opery Bohuslava Martinů Den dobročinnosti, získalo celou řadu ocenění: deska týdne na rozhlasové stanici BBC, nahrávka měsíce ve Velké Británii aj. V čele Plzeňské filharmonie v současné době stojí japonský dirigent Koji Kawamoto, laureát Mezinárodní soutěže Pražské jaro 2007. Hlavním hostujícím dirigentem je Tomáš Brauner, laureát Mezinárodní dirigentské soutěže Dimitrise Mitropoulose 2010 v Athénách.

Pilsen Philharmonic Orchestra was founded in 1946 as the Radio Symphony Orchestra Pilsen. Since then it has won renown both in its homeland and abroad. Its tradition has been formed by many outstanding artistic personalities: V. Talich, A. Kchachaturian, M. Turnovský, B. Liška, J. Bělohlávek, L. Pešek, J. Stárek, A. Katz, O. Dohnányi, Ch. Mackerras, V. Šutej, S. Baudo, L. Kogan, G. Kremer, D. Oistrach and M. Rostropovitch. The Pilsen Philharmonic Orchestra goes on numerous tours throughout Europe - Germany, Austria, the Netherlands, Spain, Italy, France - and North America. It has performed on prestigious concert stages, e.g. Herkulessaal and Gasteig in Munich, the Berlin Philharmonic Concert Hall, Tonhalle Zürich, Brucknerhaus Linz, Auditorium Zaragoza, the Dvořak Hall in Rudolfinum, and has cooperated with leading opera singers like Ramon Vargas, Montserrat Caballé, Chris Pedro Trakas, Robert Swensen and others. Besides playing in the region of Pilsen, the orchestra also makes recordings for Czech Radio and for foreign partners. Its last CD, which presented the world premiere recording of B. Martinů’s opera Le jour de bonté (The Day of Charity), won a whole range of awards: record of the week on the BBC, recording of the month in the UK etc. The Pilsen Philharmonic Orchestra is currently fronted by Japanese conductor Koji Kawamoto, the laureate of the Prague Spring International Competition 2007. Its principal guest conductor is Tomáš Brauner, the laureate of the Dimitris Mitropoulos International Conducting Competition held in Athens in 2010.

28

17| 10| Po 19.30| Rudolfinum – Dvořákova síň 17| 10| Mon 7.30 pm| Rudolfinum – Dvořák Hall CONCERTINO PRAGA Mezinárodní soutěž mladých hudebníků Concertino Praga, kterou již od roku 1966 organizuje Český rozhlas, je určena mladým interpretům do 18 let. Je každoročně vypisována střídavě v oborech klavír, housle, violoncello a kytara, nebo flétna, hoboj, klarinet, fagot a trubka, či v oboru komorní hra. Mladí umělci z celého světa se soutěže účastní prostřednictvím profesionálních zvukových nahrávek, z nichž na základě anonymního poslechu vybírá porota složená z renomovaných světových umělců ty nejlepší. Soutěž je členem Evropské unie hudebních soutěží mládeže (EMCY) a je pořádána pod patronací Evropské vysílací unie (EBU). Každoročně vrcholí slavnostním koncertem v pražském Rudolfinu, kde laureáti obhajují své prvenství před rozhlasovým mikrofonem a televizními kamerami. V případě sólových oborů zde vítěze doprovází orchestr, zpravidla Symfonický orchestr Českého rozhlasu (SOČR). Laureáti dále vystupují na již tradičním Jihočeském festivalu, a to na celkem čtyřech koncertech v prestižních sálech jihočeských měst. Všechna vystoupení přenáší Český rozhlas 3 – Vltava přímým přenosem či ze záznamu. Slavnostní koncert v Rudolfinu vysílají také členové EBU v zahraničí. Nejlepší soutěžní nahrávky vydává Český rozhlas na kompilačním CD, absolutnímu vítězi natáčí a vydává vlastní profilové album. Díky spolupráci soutěže Concertino Praga a festivalu Rozhlasový podzim mohou posluchači vyslechnout tři laureáty soutěže na koncertě 17. 10., který nese název POCTA KLASICISMU. V letošním roce budou tito interpreti zároveň reprezentovat tři různé ročníky soutěže v rozmezí pěti let.

CONCERTINO PRAGA The International Competition for Young Musicians, Concertino Praga, which has been organised by Czech Radio since 1966, is focused on beginning young performers under the age of 18. The competition’s regularly alternating categories include the violin, the piano, the cello and guitar or the flute, oboe, clarinet, bassoon and trumpet or the category of chamber music. Young artists from all around the world participate in the competition by sending professional recordings and the best of them are selected by the jury consisting of the world’s renowned artists, who listen to the recordings on an anonymous basis. The competition is a member of the European Union of Music Competitions for Youth (EMCY) and is organised under the auspices of the European Broadcasting Union (EBU). Every year the competition culminates with a gala concert in Prague‘s Rudolfinum, where the laureates of the competition prove their first place by giving a performance in front of an audience, a radio microphone and television cameras. Furthermore, the laureates perform at the traditional South Bohemian Festival – there are four concerts in prestigious halls of South Bohemian towns. Czech Radio releases the best recordings on a compilation CD as well as the overall winner’s profile CD. Due to the cooperation between Concertino Praga and the Radio Autumn festival, the listeners can hear three prize winners of the competition at the October 17 concert called TRIBUTE TO CLASSICISM. This year these performers will also be representing three different seasons of the competition.

29

I váš úsměv může pomoci Zapojte se do projektu i vy a rozdávejte s námi Koše plné humoru. Pomůžete rozesmát malé i velké pacienty, kteří tráví hodně času v nemocnici.

www.usmevprozivot.cz

Koš plný humoru je společný charitativní projekt Úsměvu pro život a občanského sdružení Zdravotní klaun. Úsměv pro život je unikátní charitativní projekt Skupiny B. Braun, který podporuje projekty a organizace pomáhající dlouhodobě hospitalizovaným pacientům a handicapovaným spoluobčanům.

01| 11| Út 19.00| Rudolfinum – Dvořákova síň 01| 11| Tue 7.00 pm| Rudolfinum – Dvořák Hall Koncert na podporu projektu ÚSMĚV PRO ŽIVOT Beneficiary concert supporting SMILE FOR LIFE project

Antonín Dvořák (1841–1904) Slovanský tanec č. 9 H dur op. 72 Slovanský tanec č. 10 e moll op. 72

Úsměv pro život

Slavonic Dance No. 9 in B Major op. 72 Slavonic Dance No. 10 in E Minor op. 72

Camille Saint-Saëns (1835–1921) Koncert pro klavír a orchestr č. 2 g moll Concerto for piano and orchestra No. 2 in G Minor Andante sostenuto Allegro scherzando Presto

přestávka | interval

Antonín Dvořák (1841–1904) Symfonie č. 9 e moll op. 95 „Z Nového světa“ Symphony No. 9 in E Minor Op. 95 „From the New World“ Adagio. Allegro molto Largo Scherzo. Molto vivace Allegro con fuoco

Jan Simon | klavír | piano Petr Vronský | dirigent | conductor SYMFONICKÝ ORCHESTR ČESKÉHO ROZHLASU PRAGUE RADIO SYMPHONY ORCHESTRA

Koncert je nahráván a bude vysílán ze záznamu v úterý 8|11 od 20.00 hodin na stanici Český rozhlas 3 – Vltava. Koncert bude vysílán ze záznamu do sítě Evropské vysílací unie. 31

01| 11| Út 19.00| Rudolfinum – Dvořákova síň 01| 11| Tue 7.00 pm| Rudolfinum – Dvořák Hall Dvě řady po osmi tancích Antonína Dvořáka (1848–1904) vznikly v rozmezí osmi let a vděčíme za ně skladatelovu berlínskému nakladateli Fritzi Simrockovi. Ten si po úspěchu Moravských dvojzpěvů uvědomil, jaký komerční potenciál má v dosud neznámém českém skladateli. Vyzval tedy Dvořáka k vytvoření cyklu čtyřručních klavírních skladeb v podobném duchu (čtyřruční klavírní hra byla tehdy oblíbenou zábavou v měšťanských salonech a poptávka po nových skladbách byla vždy zaručena). Simrock žádal tance „českoslovanské“, které měly být protějškem tehdy již proslulých Brahmsových Uherských tanců. Dvořák, odchovaný českou lidovou taneční hudbou, se při kompozici Tanců musel cítit ve svém živlu. Podle dochovaného náčrtu první řady byla celá kostra díla záležitostí snad jen několika hodin. Během pár týdnů pak skladatel vytvořil strhující cyklus překypující hudebními nápady, gejzír melodií a rytmů plný životní radosti. Orchestrální instrumentace účin klavírní verze ještě umocňuje. Obrovský úspěch Slovanských tanců přinesl Dvořákovi evropský věhlas a nakladateli Simrockovi mimořádné zisky. Ke kompozici druhé řady Dvořáka musel dlouho přemlouvat. Skladatel se dlouho bránil, tvrdil, že „dělat dvakrát totéž je zatraceně těžké“! Nakonec však kapituloval a pustil se do nové série. Práce mu šla od ruky stejně rychle jako v prvním případě. Za měsíc bylo dílo dokončeno. Dvořák zde rozšiřuje spektrum tanečních typů o řadu dalších. Ke skočné, sousedské a dumce, kterých využil již v řadě první, se nyní připojuje česká špacírka, slovenský odzemek, polská polonéza a srbské kolo. Přestože se dvou klavírních koncertů Camilla Saint-Saënse (1835–1921) brzy po premiéře chopil největší pianista své doby Feruccio Busoni a zařadil je do svého repertoáru, u posluchačů mimo Francii si jejich chladný klasicizující styl velkou oblibu nezískal. „Umění je pro mě forma,“ tvrdil Saint-Saëns a jeho hudba, záměrně rezignující na hloubku a soudobý harmonický vývoj, nechce být ničím než povyražením. Úspěch koncertu, který svými pasážemi a figuracemi jen rozvíjí to, co dovedli mnozí před ním, tak závisí jen na vkladu konkrétního pianisty. Už první rok pobytu v USA, kam byl Antonín Dvořák pozván řídit konzervatoř, se na jeho hudebním vyjadřování výrazně podepsal. Uchvátila jej dynamicky se rozvíjející země a jistě si uvědomoval zodpovědnost toho, kdo má založit neexistující tradici americké hudby. Naslouchal černošským spirituálům a gospelům, později se také seznámil s hudbou indiánů. Tato inspirace je zřetelně cítit v pentatonice a synkopovaném rytmu 9. symfonie. Nevšední melodická invence, suverenita rukopisu, pocit dokonale skloubené jednoty, jaký navozují časté návraty témat, to zapůsobilo na současníky strhujícím dojmem, který nevyprchal dodnes. Premiéra, jejíž datum bylo stanoveno na 16. prosince 1893, se stala vrcholnou kulturní událostí sezony. New York Herald o ní napsal: „Dr. Antonín Dvořák, slavný český skladatel a ředitel Národní konzervatoře hudby, věnoval americkému umění velké dílo. Stalo se to včera, kdy byla jeho nová symfonie e moll nazvaná Z Nového světa uvedena při druhé premiéře v Carnegie Music Hall. Byl to důležitý den v hudební historii Ameriky.“ Není bez zajímavosti, že právě Novosvětská zněla při prvních krocích člověka na Měsíci a její nahrávka letí galaxiemi jako pozdrav naší zeměkoule vzdáleným civilizacím.

32

01| 11| Út 19.00| Rudolfinum – Dvořákova síň 01| 11| Tue 7.00 pm| Rudolfinum – Dvořák Hall These two sets of dances by Antonín Dvořák (1848–1904), containing eight pieces each, were written within eight years and we have the composer’s Berlin publisher, Fritz Simrock, to thank for them. It was him who, being encouraged by the success of Moravian Duets, realized what commercial potential the thenunknown composer had. Therefore, he asked Dvořák to write a cycle of compositions for piano four hands in a similar spirit (four-handed piano playing was a popular way of entertainment in townspeople’s salons of the time, so demand for new compositions was always guaranteed). Simrock asked for “Czechoslavonic” dances which were to be counterparts of Brahms’ famous Hungarian Dances. Dvořák, who grew up listening to Czech folk dance music, must have felt in his element while writing the Dances. According to a surviving draft of the first series, their whole framework was probably the result of only a few hours. Then, within a few weeks, the composer created a fascinating cycle abounding in musical ideas, a geyser of melodies and rhythms full of zest for life. The orchestral instrumentation makes the effect of the piano version even more intensive. The enormous success of Slavonic Dances won Dvořák renown throughout Europe and yielded a significant profit to Simrock. However, the latter had to spend a long time persuading Dvořák to compose the second series. The composer resisted, saying that it was “damn hard to do the same thing twice!“ In the end he surrendered and began to work on the new series. Like in the case of the first series, he worked very fast and smoothly. He was finished in a month. In the second series Dvořák extends the scope of dance types by a range of others: the skočná, the sousedská, and the dumka, used in the first series, are joined here by the Czech špacírka, the Slovakian odzemek, the Polish polonaise, and the Serbian kolo. Although these two piano concertos by Camille Saint-Saëns (1835–1921) were, soon after being premiered, adopted by the greatest pianist of the time, Feruccio Busoni, who included them in his repertoire, their cold classicising style did not gain much popularity outside France. “To me, art is the form,“ said Saint-Saëns and all he wanted his music to be – deliberately renouncing depth and the contemporary developments in harmony – was amusement. Therefore, the success of the concerto, whose passages and figurations only develop what others before Saint-Saëns did, wholly depends on each particular pianist’s contribution. Dvořák’s very first year in the USA, where he had been invited to become the director of the National Conservatory of Music in New York, significantly influenced his musical expression. He was fascinated by the dynamically developing country and he must have been aware of the responsibility of someone who was expected to establish the tradition of American music, which did not exist at the time. He listened to Negro spirituals and gospels and, later on, he became familiar with the music of the Native Americans. This inspiration can be distinctly heard in the pentatonic scale and syncopated rhythm of his 9th Symphony. His exceptional melodic ingenuity and characteristic excellence along with the feeling of perfect unity created by frequent repetitions of the themes made a thrilling impression on his contemporaries, which is still present today. The premiere performance, whose date was fixed for December 16th, 1893, became the highlight of the cultural season. The New York Herald said: “...Dr. Antonín Dvořák, the famous Czech composer and director of the National Conservatory of Music, gave American culture a great work of art. It happened yesterday when his new symphony in E minor called From the New World was premiered for the second time in Carnegie Music Hall. It was an important day in the musical history of America.“ It is a remarkable fact that it was this symphony that was played when the first man stepped on the moon and its recording keeps flying through galaxies as our planet’s greeting to distant civilizations.

33

01| 11| Út 19.00| Rudolfinum – Dvořákova síň 01| 11| Tue 7.00 pm| Rudolfinum – Dvořák Hall Jan Simon začal hrát na klavír v sedmi letech pod vedením svého otce, hudebního skladatele a dirigenta Ladislava Simona. Po absolutoriu na Pažské konzervatoři ve třídě Valentiny Kameníkové pokračoval ve studiích na Hudební fakultě pražské AMU, kterou absolvoval pod vedením Ivana Moravce. Své vzdělání doplnil studiem v Curychu a Lübecku. Úspěšně se zúčastnil řady národních i mezinárodních klavírních soutěží (soutěž Pražského jara, Chopinova soutěž na Mallorce, soutěž Williama Kappela v USA). Své působení na mezinárodních soutěžních pódiích završil ziskem bronzové medaile v soutěži Královny Alžběty v Bruselu. Jan Simon pravidelně vystupuje s renomovanými orchestry, jakými jsou Symfonický orchestr BBC v Londýně, Izraelská filharmonie, Česká filharmonie, Orchester der Beethovenhalle Bonn, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Moskevští sólisté, Slovenská filharmonie, Pražská komorní filharmonie, a s dirigenty Vladimírem Válkem, Jiřím Bělohlávkem, Vassilijem Sinajskym, Tadeuszem Strugalou, Sergem Baudem, Martinem Turnovským a dalšími. Jako komorní partner často spolupracuje s violoncellisty Wolfgangem Emanuelem Schmidtem a Jiřím Bártou a houslistou Václavem Hudečkem. Za svou nahrávku Schulhoffových klavírních koncertů společně se SOČRem a Vladimírem Válkem získal v roce 1996 Cannes Classical Award 95. V roce 1994 mu byl udělen statutární titul sólisty Českého rozhlasu. Od roku 2001 působí Jan Simon také jako intendant Symfonického orchestru Českého rozhlasu.

Jan Simon began to play the piano at the age of seven under the tutelage of his father, Ladislav Simon, a composer and conductor. He studied at Prague Conservatory with Professor Valentina Kameníková. After graduating he continued his musical education at the Faculty of Music of the Academy of Performing Arts in Prague with Professor Ivan Moravec. Then he went on to study in Zurich for a year and at the Music Academy of Lübeck for two years. During his studies he successfully participated in a number of music competitions. He won awards at the Chopin Competition in Mallorca in 1985, at the Prague Spring Festival Competition in 1988, the William Kappel Competition in the USA in 1990, and the Queen Elisabeth Competition in Brussels in 1991. Jan Simon regularly plays with such noted orchestras as the BBC Symphony Orchestra in London, the Israel Philharmonic Orchestra, the Czech Philharmonic, Orchester der Beethovenhalle in Bonn, the Prague Radio Symphony Orchestra, the Moscow Soloists, the Slovak Philharmonic, the Prague Philharmonic, the Prague Symphony Orchestra FOK, and many others. He has worked with prominent conductors, such as Vladimír Válek, Jiří Bělohlávek, Vassily Sinaisky, Tadeusz Strugala, Serge Baudo, Martin Turnovský, and others. He performs chamber music with Wolfgang Emanuel Schmidt, Josef Suk, Václav Hudeček, Jiří Bárta and other excellent artists. In January 1996 his recording of Schulhoff’s piano concertos, with Prague Radio Symphony Orchestra and Vladimír Válek, won the Cannes Classical Award 95 MIDEM in France. In 1994 Jan Simon became Czech Radio’s soloist in residence. Since 2001 Jan Simon has also been the Intendant of the Prague Radio Symphony Orchestra.

34

01| 11| Út 19.00| Rudolfinum – Dvořákova síň 01| 11| Tue 7.00 pm| Rudolfinum – Dvořák Hall Petr Vronský Původně úspěšný houslista, vítěz soutěže Beethovenův Hradec 1964, začal svou dirigentskou dráhu v roce 1971 v plzeňské opeře, odkud přešel v roce 1974 do Ústí nad Labem jako šéf operního souboru. Pro jeho umělecký rozvoj byly důležité úspěchy v dirigentských soutěžích v Olomouci (1970), Besanconu (1971) a v Berlíně v soutěži H. von Karajana (1973). V letech 1983–1991 působil jako šéfdirigent Státní filharmonie Brno, s níž hostoval v mnoha zemích Evropy i v Japonsku. V letech 2002–2005 byl šéfdirigentem Janáčkovy filharmonie Ostrava, s níž absolvoval řadu zahraničních turné. Vedle dirigentské činnosti působil také jako docent oboru dirigování na hudební fakultě pražské AMU. Od sezony 2005/2006 je čestným šéfdirigentem Moravské filharmonie Olomouc. Je zván ke spolupráci s předními světovými orchestry, jako jsou Antverpský královský filharmonický orchestr, Berlínští symfonikové, Devlet Senfoni Orchestrasi Istanbul, Filharmonický orchestr Rio de Janeiro, Mnichovský rozhlasový orchestr, Petrohradský filharmonický orchestr, Drážďanská filharmonie a další. Spolupracuje rovněž s Českou filharmonií, Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a s operními scénami doma (Národní divadlo Praha, Státní opera Praha, Janáčkova opera Brno, Divadlo J. K. Tyla Plzeň) i v zahraničí (Kammeroper Wien, Dance Theatre Haag).

Petr Vronský had begun his career as a violinist, winner of several competitions. However, he replaced his violin bow by a conductor’s baton at the Academy in Prague. After his graduation in 1972, he was engaged by the Opera Houses in Pilsen and later in Ustí nad Labem. Relatively soon he began to devote himself to the symphony repertoire, above all as a conductor, and later as a chief conductor of the Czech Philharmonic Orchestra Brno (1978-1991), with which body he performed a great number of foreign concert tours throughout Europe and Japan. In the period 2002-05 he was a chief conductor of the Janáček Philharmonic Orchestra in Ostrava (appearances in Europe and Japan). Since the beginning of the season 2005/2006 he has been appointed chief conductor of the Moravian Philharmonic Orchestra Olomouc. He served also as a senior lecturer in conducting at the Academy of Performing Arts in Prague. He has collaborated among others with The Royal Philharmonic Orchestra Antwerp, Berliner Symhoniker, Metropolitan Orchestra Tokyo, Münchner Rundfunkorchester, St. Petersburg Philharmonic Orchestra and Dresdner Philharmonie. Continuously he has developed a regular collaboration with the best Czech orchestras, incl. the Czech Philharmonic Orchestra, the Prague Symphony Orchestra and the Prague Radio Symphony Orchestra as well as with the prominent Czech Opera Houses - the National Theatre Prague, the State Opera Prague and with theatres from abroad (Kammeroper Wien, Dance Theatre Haag).

35

01| 11| Út 19.00| Rudolfinum – Dvořákova síň 01| 11| Tue 7.00 pm| Rudolfinum – Dvořák Hall Symfonický orchestr Českého rozhlasu patří k předním a zároveň nejstarším českým orchestrálním tělesům. Jeho tradice se odvíjí od roku 1926 a je spojena s počátky vysílání Radiojournalu. Po roce 1945 se těleso proměnilo ve velký symfonický orchestr, s nímž jako šéfdirigenti pracovali Karel Ančerl, Alois Klíma, Jaroslav Krombholc a František Vajnar. S rozhlasovým tělesem vystoupili rovněž Václav Talich, Václav Neumann, Charles Munch, Gennadij Rožděstvenskij nebo Charles Mackerras. V letech 1985–2011 stál v čele SOČRu šéfdirigent Vladimír Válek, od sezony 2011–2012 se uměleckého vedení ujal Ondrej Lenárd. Těleso pravidelně hostuje téměř po celé Evropě, v Japonsku, v Jižní Koreji, Číně, na Tchaj-wanu a ve Spojených státech, nahrává pro rozhlas a na CD pro česká i zahraniční vydavatelství. V této sezoně absolvuje SOČR mj. koncerty v německém Wiesbadenu a vystoupení v Belgii a Švýcarsku. V současné době těleso natáčí historicky první komplet symfonií Miloslava Kabeláče s dirigentem Marko Ivanovičem. V únoru 2012 zahrají rozhlasoví symfonikové v lineckém Brucknerhausu, v březnu je čeká turné po Španělsku. Z nadcházejících tuzemských angažmá zmiňme alespoň dva koncerty na MHF Pražské jaro a vystoupení vyplývající ze statutu rezidenčního orchestru MHF Český Krumlov.

Prague Radio Symphony Orchestra has distinguished itself as one of the leading as well as one of the oldest Czech symphony ensembles. Its formidable tradition dates back to 1926, and is linked with the inception of broadcasting by the radio station Radioujournal. After 1945 the ensemble was transformed into a large symphony orchestra among whose chief conductors were Karel Ančerl, Alois Klíma, aroslav Krombholc and František Vajnar. The orchestra’s guest conductors included, among others, Václav Talich, Václav Neumann, Charles Munch, Gennady Rozhdestvensky, and Charles Mackerras. In 1985–2011 the orchestra was fronted by its Chief Conductor Vladimír Válek and in 2011–12 Ondrej Lenárd became its artistic director. The orchestra regularly gives guest performances almost all over Europe, in Japan, South Korea, China, Taiwan, and the USA. It also makes recordings for Czech Radio as well as for both Czech and foreign music labels. In this season, the Prague Radio Symphony Orchestra is giving concerts in the German city of Wiesbaden, in Belgium and Switzerland. At the moment the ensemble is working on the first ever complete recordings of Miloslav Kabeláč’s symphonies with conductor Marko Ivanovič. In February 2012 the musicians are going to play in Brucknerhaus in Linz and in March they are going to tour Spain. Their upcoming domestic engagements include two concerts at the Prague Spring International Music Festival and a performance in the role of the residence orchestra at the International Music Festival in Český Krumlov.

36

HUDEBNÍ ROZHLEDY rozhovory události  festivaly Adresa redakce: Radlická 99, 150 00 Praha 5 tel.: 251 554 088, 251 554 089 e-mail: [email protected] www.hudebnirozhledy.cz

koncerty  horizont  opera balet  muzikál  zahranií studie  komentáe  knihy svt hudebních nástroj revue hudebních nosi

Vydal Radioservis, a. s. se sídlem: Olšanská 3/54, 130 00 Praha 3 IČO: 63 999 510 e-mail: offi[email protected] www.rozhlasovypodzim.cz Grafická úprava: Kateřina Pachtová Muzikologické texty: Mgr. Dita Hradecká Foto: archiv Tisk: BB Partner s.r.o. Praha, říjen 2011 Cena: 30 Kč ISBN: 978-80-86212-89-0

www.lancia.cz

VINCENT CASSEL

ODKRYJTE PODSTATU A VNÍMEJTE KOUZLO ELEGANCE BEZ HRANIC. NOVÁ, 5TI DVEŘOVÁ, LANCIA YPSILON.

ELEGANCE JE PROJEVEM OSOBNOSTI.

Elegance oproštěná od výstřelků se vrací ke své podstatě. Nová 5dveřová Lancia Ypsilon s  rafinovaným vzhledem kompaktního vozu nabízí skutečné pohodlí pěti dveří. Tři úrovně výbavy a šest provedení interiéru. Blue&Me Tom Tom Live™, Magic Parking, převodovka DFN, motor TwinAir a systém Stop&Start. Nová Lancia Ypsilon 1.2 8V 69 k: kombinovaná spotřeba 4,9 l/100 km, emise CO2 115 g/km.

Pořadatelé | Organisers

Za finanční podpory | Financial support

Partneři | Partners

Mediální partneři | Media partners