Metodika vzdělávání strojníků a moderní strojírenské technologie v požární ochraně

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA

Katedra didaktických technologií

Diplomová práce

Metodika vzdělávání strojníků a moderní strojírenské technologie v požární ochraně Methodology training engineers and advanced manufacturing technology in fire protection

Vedoucí práce: Ing. Zdeněk Píša, Ph.D.

Brno 2012

Vypracoval: Bc. Tomáš Grošek

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

…......................................... Bc. Tomáš Grošek

Poděkování

Děkuji tímto panu Ing. Zdeňku Píšovi, Ph.D. za odbornou, technickou a metodickou pomoc, cenné připomínky a rady, které mi poskytl při zpracování této diplomové práce. Zároveň děkuji za trpělivost a ochotu s jakou mne po celou dobu psaní diplomové práce vedl.

….................................................................................

ANOTACE GROŠEK, Tomáš, Metodika vzdělávání strojníků a moderní strojírenské technologie v požární ochraně. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra didaktických technologií, 2012. 94 l., 10 l příloh. Vedoucí práce Ing. Zdeněk Píša, Ph.D.

Diplomová práce popisuje způsoby vzdělávání strojníků u HZS a postupy pořizování nových technických prostředků. Nejdříve se zaměřuje na vývoj požární ochrany v Rosicích a Zastávce u Brna, kde popisuje, jaké způsoby boje proti živlům se používaly v historii zmíněných obcí. Diplomová práce se dále zabývá charakteristikou strojníka a jeho vnímání okolí. Nároky kladené na strojníky z hlediska psychiky, povinností, ale také praktické příklady jejich práce. Následně se analyzuje nejčastěji používaná technika, její porovnání a využití v požární ochraně. Na závěr je vytvořena metodika vzdělávání strojníků s následným vývoje, kde se popisuje, kdo strojníky vzdělává a jakým způsobem. Dále se vyřešila otázka zpracování odborné přípravy a pořizování věcných prostředků strojní služby.

KLÍČOVÁ SLOVA Hasičský záchranný sbor, Sbor dobrovolných hasičů, vzdělávání, znalosti, dovednosti, strojník, technik strojní služby, lektor, posluchač, odborná způsobilost.

ANNOTATION GROŠEK, Tomáš, Methodics of the education of the machinists and modern machinist technologies in the fire protection.Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra didaktických technologií, 2012. 94 l., 10 l appendices. Supervisor Ing. Zdeněk Píša, Ph.D. The dissertationthesis describes methods of the education of the machinists in the FRS and procedure of the acquisition of the new technical instruments. At first it is focused on the development of the fire prevention in Rosice and in Zastávka u Brna, where it describes, which methods of the fight against elements were used in the history of the mentioned villages. The dissertation thesis also deals with characteristics of the mechanist and his perception of the environment. Demands on the mechanist from the mental point of view, duties and also practical examples of his work. Then the most used technique is analyzed, its comparison and utilization in fire prevention. In conclusion is created the methodics of the education of the mechanists with subsequent development, where is described, who educate the mechanists and how. Also the question about elaborating of the professional training and acquisition of the material means of mechanical services was solved.

KEY WORDS Fire rescue system, Volunteer fire department, education, knowledge, skills, mechanist, engineer of the machine service, lecturer, student, professional qualification.

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK: HZS

Hasičský záchranný sbor

PČR

Policie České republiky

ZZS

Zdravotnická záchranná služba

JSDH

Jednotka sboru dobrovolných hasičů

SDH

Sbor dobrovolných hasičů

BOZP

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci

PS

Požární stanice

CAS

Cisternová automobilová stříkačka

CAS 32

Cisternová automobilová stříkačka o výkonu čerpadla 3200l/min

CAS 24

Cisternová automobilová stříkačka o výkonu čerpadla 2400l/min

PS 12

Přenosná motorová stříkačka o výkonu čerpadla 1200l/min

DA

Dopravní automobil

AP

Automobilová plošina

AZ

Automobilový žebřík

DT

Dýchací technika

PO

Požární ochrana

SEZNAM PŘÍLOH: Příloha č. 1. Osvědčení o odborné způsobilosti…………………………………………...95 Příloha č. 2. Vzor písemné přípravy příslušníků HZS ČR………………………………...96 Příloha č. 3. Norma znalostí…………………………………………………………...…100

Obsah

Úvod…………………………………………………………………………………..….10 1. Územní pokrytí požárními stanicemi a jejich historie……...….11 1.1 Historie dobrovolných sborů………………………………………………………12 1.2 Historie sboru dobrovolných hasičů Rosice……………………………………….13 1.3 Historie sboru dobrovolných hasičů Zastávka u Brna……………………………..14 1.4 Požární stanice Rosice……………………………………………………………..16 1.5 Spolupráce PS Rosice s dobrovolnými sbory…………………………………..….17 1.6 Dílčí závěr…………………………………………...…………………………….18 2. Strojník a jeho charakteristiky……………………….………………..19 2.1 Charakteristika strojníka………………………………………………………...…19 2.2 Povinnosti strojníka………………………………………..………………………20 2.3 Psychika strojníka………………………………………………………………….22 2.4 Podněty působící na strojníky……………………………………………………..23 2.5 Praktický příklad…………………………………………………………………..24 2.6 Dílčí závěr…………………………………………………………………………26 3. Technika využívaná strojníky………………………………..…………27 3.1 Technické parametry nových vozidel……………….……………………………..27 3.2 Porovnání vozidel z hlediska strojníka………………………………………...…..36 3.3 Nejčastější použití požárních vozidel……………………...………………………37 3.4 Dílčí závěr…………………………………………………………………………44

4. Charakteristika odborného učiliště požární ochrany………..…45 4.1 Technika učiliště…………………………………………………………………...46 4.2 Lektor odborného učiliště…………………….……………………………………48 4.3 Posluchač odborného učiliště……………………………………………………...50 4.4 Dílčí závěr………………………………………………………………………....51 5. Edukace strojníků………………………………………………………..…52 5.1 Doporučené metody výuky………………………………………………………..53 5.2 Způsob vzdělávání strojníků………………………………………………………57 5.3 Vzdělávání strojníků – opakování…………………………………………………74 5.4 Strojník a jeho následný vývoj…………………………………………………….79 5.5 Dílčí závěr…………………………………………………………………………87 Závěr………………………………….…………………………………………..…88 Resumé…………………………………………………………..…………………90 Seznam použité literatury……...……….……………………………..…….92

Úvod

Člověk se vždy snaží zdokonalovat a vytvářet nové činnosti, tak, aby vedly jeho život co nejefektivněji. Stejně tak je tomu i požární ochraně, kde se do popředí dostává nová technika a neustálá modernizace technických prostředků požární ochrany. Proto je nutné tento trend podporovat a snažit se přispět, byť jen částí, ale vytvořit něco nového a přínosného. S vývojem nových technologii je nutné si položit otázku vzdělávání. Vzdělávání se musí přizpůsobit trendům s využitím moderních výukových metod. Diplomová práce je rozdělena do pěti základnách částí, ve kterých jsou plněny jednotlivé dílčí cíle. Hlavním cílem diplomové práce je vytvořit novou platformu vzdělávání a zefektivnit vzdělávání kvalitnější systém vzdělávání pro hasiče potažmo pro strojníky. První část diplomové práce se zaměřuje na vývoj požární ochrany v Rosicích a Zastávce u Brna. Historie naznačuje dobrou úroveň sborů a jejich vybavenost, ze které se čerpají zkušenosti dodnes. Tyto sbory jsou neustále činné a spolupracují s Hasičským záchranným sborem. Spolupráce je však na základě jiných zákonů než v minulosti a rozdílnost je markantní. Hasičský záchranný sbor je sborem profesionálních hasičů, kdežto hasiči v Rosicích a Zastávce jsou sbory dobrovolné. V druhé části se popisuje charakteristika strojníka, který byl nadřízeným vybrán jako nejlepší možný uchazeč. Pro hasiče je strojník považován za jednoho z nejdůležitějších členů, se kterými spolupracují. Nároky na strojníky souvisejí s jejich povinnostmi i předpoklady. Hlavním úkolem strojníka je dopravit vozidlo na místo zásahu v určitém časovém rozmezí s požadovanou opatrností. Zde se diplomová práce dostává do třetí části, kde se srovnává technika nejčastěji užívaná v požární ochraně a technika, která se v posledních letech pořizuje. Poslední dvě části diplomové práce se zabývají metodikou vzdělávání strojníků. Nová struktura učiliště je schopna zcela zredukovat techniku učiliště a vytvořit pedagogický sbor složený převážně s odborníků zaměřených na určitou činnost v požární ochraně. S návazností na výuku převážně praxe při vzdělávání strojníků. Vzdělávání strojníků je problematikou ne zcela dokonale vyřešenou, která se neustále vyvíjí a dotváří s pořizováním nových technických prostředků.

10

1. Územní pokrytí požárními stanicemi a jejich historie

Na území Jihomoravského kraje je několik požárních stanic, které jsou dále rozděleny do jednotlivých územních odborů. Například Brno, Břeclav, Vyškov atd. Práce je zaměřená na územní odbor Brno a okolí požární stanice Rosice. Brněnští hasiči se nacházejí na stanici Lidická, kde je centrální požární stanice a dále stanice Přehrada, Starý Lískovec, BVV, Líšeň. Vyjmenované stanice se nacházejí v blízkosti Brna- města. Brno- venkov je také pokryt několika stanicemi. Požární stanice Tišnov, požární stanice Pozořice, požární stanice Židlochovice, požární stanice Pohořelice, Ivančice a v neposlední řadě také Rosice. Hasičský záchranný sbor, požární stranice Rosice je stěžejním vodítkem diplomové práce ve spolupráci se sborem dobrovolných hasičů v Rosicích a Zastávce. Veškeré informace jsou poskytnuty z těchto zmiňovaných stanic. Vyjmenované stanice musí být akceschopné a připravené k výjezdu. Schopnost jednotky účastnit se zásahu je podmíněna početním stavem hasičů, kteří jsou schopni provést záchranné či likvidační práce s příslušnou technikou. Hasiči musí mít platné osvědčení o odborné způsobilosti pro činnost, kterou zastávají. Příkladem jsou třeba strojníci, kteří musí splňovat odbornou způsobilost a pravidelné školení či přezkoušení. 1 Požadovanou odbornou způsobilost musí hasiči prokázat svými znalostmi předpisů a zákonů používaných v požární ochraně, znalostmi technických a věcných prostředků a parametry těchto prostředků. Stejně jako ostatní profese i hasiči musí znát bezpečnost práce a první pomoc. Prokázání znalostí přezkoušením ovšem není úplné. Hasič musí být schopen znalosti využít i v praxi. Vrátím-li se zpět k jednotlivým stanicím, tak zjistím, že stanice se od sebe liší, jak počtem příslušníků na směně, tak používanou technikou. Vyhláška přesně stanoví počet příslušníků i techniky. Stanice jsou označeny: C1 až C3 a dále P0 až P4.

1

Vyhláška č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany, § 18.

11

Typ stanice C je určení pro specializované služby a zřizuje se zpravidla jedna v územním odboru. U stanic typu C je počet obyvatel blížící se 50 tisíc a více. U stanic typu P jsou počty obyvatel nižší a to v rozsahu do 15 tisíc až nad 30 tisíc u statice P4. 2 Požární stanice HZS v blízkém okolí Rosic jsou: Ivančice a Tišnov jsou typu P2 a v Ivančicích P1. V Ivančicích slouží 15 příslušníků rozdělených do tří směn z toho na každé směně je osazena dvěma strojníky. Stanice Rosice a Tišnov je v počtu dvacet jedna příslušníků a dva strojníci na směně. Na každou z vyjmenovaných stanic je třeba připočítat číslo jedna a to velitel stanice, který je na denní směně.

1.1 Historie dobrovolných sborů

„V povaze člověka je, že vždy toužil a touží po obydlí, které si vlastní prací vybudoval, aby měl kde načerpat síly pro další práci a před nepohodlím počasí se schoval. Proto po léta fyzicky či duševně pracoval a usilovně šetřil, aby si mohl soukromý domek či byt vybudovat. V případě zdaru byl uspokojen a štěstí v tváři měl. Tato radost nebyla vždy trvalá, neboť obava, aby mu zhoubný živel či požár nezničil zásoby či statky zachmuřovala jeho spokojenost a štěstí.“ 3 Od nedávna jedinou a účinnou ochranou při neštěstí živelném a požárech byla vzájemná pomoc spoluobčanů. Obydlí, stavěna jen z primitivních stavebních konstrukcí jako je dřevo, sláma a hlína. V případě pohlcení ohněm lidé jen bezbranně přihlíželi, protože účinná ochrana a možnost uhašení byla naprosto nulová. Veškerá možnost hašení ohně spočívala v bourání obydlí popřípadě sousedních obydlí. Používané nástroje jsou přímo úměrné době, kde se nejvíce používali sekery, háky, žebříky. V 15. století lidí svoje příbytky měli více vybavení nábytkem a stavěná obydlí jsou více o samotě, ne nalepená na sobě. Zde se rozhodli s ohněm více bojovat za pomocí ruční stříkačky. I v této době při vzniku požáru lidé vyhlašovali poplach, ne však jako v době předešlé, ale měli na to moderní metody. Jednou z těchto metod byl kostelní zvon, bubnování nebo pokřikem 2 3

Vyhláška č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany. Josef Humpolíček ml., 2005, s. 2 [ cit. 15. 10. 2011 ].

12

„Hoří“. V nočních hodinách klepání na okno, házení kamenů. U těchto událostí byl vždy policista, který zde vykonával svoje povinnosti a chránil obyvatele. Za vlády císaře Josefa II. 24. ledna 1780 byl vydán „ řád ohenní“ a ve městech záchranné práce vykonávali řemeslnické cechy, z nichž města mívaly řády hasící, zvané „ Pořádek“ a lidé se museli řídit jejími příkazy. V šedesátých letech 18. Století ve větších městech byly zřízeny hasičské jednotky, které byly placené, měli dokonalejší stroje a nářadí. Potíž byla v tom, že tyto jednotky měli navíc ještě přiděleny další práce, jako čištění chodníků. Jejich mzdy se této době pohybovaly okolo 24 – 50 korun na den. V roce 1860 se ve velkých městech začali zřizovat dobrovolné sbory, které se v dalších letech rozšiřovali i do menších měst. 4

1.2 Historie sboru dobrovolných hasičů Rosice

V roce 1880 začal rozkvět dobrovolného sboru Rosice. Lidé volali po vybudování hasičského sboru. Po vyhoření stodoly a chlévů byl návrh okamžitě místním starostou předložen v zasedání obecního zastupitelství a návrh vybudování dobrovolných hasičů byl jednoznačně přijat. Po tomto kroku starosty, byl neskutečný zájem uchazečů, kteří tuto činnost brali jako čestnou funkci, bohužel nemohlo být všem vyhověno. Ve stejném roce jako je zřízení sboru byla zakoupena dvouproudová pojízdná stříkačka a sestaven služební řád, který byl vytištěn dvoujazyčně a to v jazyce českém a německém. Na financování hasičů se podíleli dobrovolníci obec a divadlo. Divadlo pořádalo divadelní představení, výtěžek byl darován na činnost hasičského sboru. V dalších letech se za uspořené peníze začaly dokupovat věcné prostředky potřebné pro záchranné práce a počet výjezdů začal stoupat. V roce 1886 – 1905 byla vytvořená nová hasičská župa. Jedním z členů zkonstruoval „ žárohled“ což je předchůdce dnešní termokamery a tento přístroje je dodnes umístěn v technickém muzeu v Brně. V době válečné sboru nebylo přáno, činnost se omezila pouze na udržovací akce. Převratná situace nastala v roce 1924, kdy narůstaly problémy s koňským spřežením. V tomto roce byla zakoupena automobilová stříkačka. Za zmínku také stojí, že v roce 1934 byla vybudována samostatná budova kina, která byla Josef Humpolíček ml. Almanach hasičů v Rosicích vydaný k příležitosti 125 výročí trvání dobrovolné požární ochrany v Rosicích. Brno: Repropress s.r.o. 2005

4

13

součástí hasičské zbrojnice. V druhé světové válce stejně jako v první docházelo ke značnému zeštíhlení sboru a zabavení majetku. Docházelo k několika požárům, které vznikaly postupem fronty na naše území. V poválečné době byly vytvořeny nové přístavby k hasičské zbrojnici a opraveny válkou poničené stávající budovy. V těchto chvílích sbor získává nový dopravní vůz „ Dodge“. V padesátých letech devatenáctého století je k vozidlu Dodge pořízeno vozidlo Pakárd a CAS 16 Praga RN. O několik let později byla pořízena cisternová automobilová stříkačka CAS 138 Tatra. V roce 1975 vzniká v Rosicích útvar, což znamená vytvoření vedle sboru dobrovolných hasičů, hasiče z povolání, kteří zde slouží dodnes. Další činnost je v kooperaci s profesionálním útvarem a nákupem nových vozidel IFA AS 16, CAS 32 Tatra 148 a Avie 30. Ovšem ne pouze rozkvět a úspěchy provázaly dobrovolné hasiče z Rosic. V roce1986 došlo při jízdě k zásahu k havárii vozidla a byli usmrceni dva členové.

5

1.3 Historie sboru dobrovolných hasičů Zastávka u Brna

Historie požární ochrany a vybudování požárníků v obci Zastávka u Brna sahá do stejného časového období jako v Rosicích, ale vývoj se podstatně liší. Když upustím od požární ochrany, tak historie samotné obce zastávka je poměrně mladá. První známky života a začátky obce sahají do roku 1825, kdy zde byla vybudována zájezdní hospoda a kovárna. Jedním z nejdůležitějších milníků v historii Zastávky je naleziště uhlí. Nastává těžba uhlí a rozvoj kovoprůmyslu, lidí zde dojíždějí za prací z okolních vesnic a měst. V roce 1840 se rozvíjí obec a staví se zde obydlí. Dá se říci, že zde začíná život a rozvíjí se obec. Samostatná obec není schopna rozvoj a udržení průmyslu zajistit, a proto spadá pod Rosickou báňskou společnost, která ovládá veškerý důlní a hutní průmysl a stejně tak kulturní život místních obyvatel. Jsou zde vybudovány ubytovny, nové obydlí. Rozvoj obce rapidně stoupá a riziko vzniku požáru, nebo zničení obydlí jiným živlem je stále větší a větší. Společnost se rozhodla k vybudování požárního sboru.

Josef Humpolíček ml. Almanach hasičů v Rosicích vydaný k příležitosti 125 výročí trvání dobrovolné požární ochrany v Rosicích. Brno: Repropress s.r.o. 2005

5

14

Činnost sboru lze rozdělit na tři časové úseky, které nejsou z hlediska doby trvání stejné. Období první, a to založení sboru a činnost je nejméně dochované. Jsou nalezeny pouze některé spisy, a to v německém jazyce. Požární zbrojnice sídlí v místních železárnách a vyjíždí k mnoha zásahům, které v těchto letech provázeli obec. Dá se říci, že všechny pohromy co jsou dnes, provázeli i místní obyvatele. Povodně, požáry a silný vítr, který ničí naše obydlí jsou už od pradávna. V tomto období byla také zmodernizována technika. Došlo k výměně koňského spřežení, které táhlo ruční stříkačku, za automobilovou stříkačku značky Škoda 505/2, která měla výkon motoru 35 HP a čerpadlo dodávající vodu o výkonu 800 l/min při 7 atm. Stroj sloužil výhradně hutnímu a důlnímu průmyslu, ale v dochovaných análech se zjistilo, že výjezdy hasičů byly i mimo tyto areály. V roce 1935 je činnost železárny zastavena a tím ztrácí hasiči i budovu, ve které byla požární stanice. Po domluvě s železárnami stanice prozatím stále pokračovala v areálu železárny, ale členové sboru a zastupitelé obce museli řešit novou stanici. Stejně jako Rosické hasiče tak i hasiče ze Zastávky potkal naprostá bezmoc. S koncem války a s přechodem fronty, bylo veškeré požární zařízení zabaveno. Tím se dostávám do třetího období, kde veškerá činnost spočívala v odstraňování následků války. V tomto období začal nový rozvoj stanice a nákupy nového vybavení. V roce 1947 brněnská firma zakoupila novou automobilovou stříkačku „Steyer“. V dalších letech, byly zakoupeny další hasební prostředky a automobily. Dnes jsou zastávečtí hasiči plnohodnotnými pomocníky při boji s živlem. Vybavení, počet členu a zařazeni do JPO 2 by mohla závidět leckterá požární stanice složená z profesionálních hasičů. Zařazení do kategorie JPO 2 má jako jediná v kraji. Toto zařazení jí zavazuje splnění několika kritérii. Jen pro srovnání, ostatní dobrovolné sbory mají dobu výjezdu do 10 minut. Zastávečtí hasiči musí vyjet nejpozději do 5 minut. 6

6

Zdeněk Milan a kol. 125 výročí založení sboru dobrovolných hasičů obce Zastávka. 2005

15

1.4 Požární stanice Rosice Požární stanice Rosice je dnes plnohodnotnou posilou Hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje, který tuto stanic v předešlých letech vybudoval. Způsob života hasičů, jejich vybavení a technika se podstatně posunula vpřed, tak jak to vyžadoval pokrok celé společnosti. Dávnou historii je, že hasiči vyjížděli pouze k požárům. Dnes jsou využíváni k mnoha jiným druhům pomoci občanům. Stejně jako všichni profesionální hasiči i ti z Rosic slouží v nepřetržitém provozu. Směny jsou tři periodicky se střídající po čtyřiadvaceti hodinách. Na směně je jeden velitel družstva, jeho zástupce, v převážné většině je zástupcem technik. Směna musí také obsahovat minimálně dva strojníky a tři hasiče. Z těch hasičů někteří mají strojní kurz a jsou oprávněni plnohodnotně zastupovat strojníky. Podle vyhlášky 226/2005 má stanice mít 24 příslušníků, ale již delší dobu je stanice částečně neobsazena. Ovšem všichni víme, že taková úroveň hasičů, jako je dnes, dala spoustu práce. V předešlých letech se zdaleka nesloužilo v takovém počtu. Když v roce 1975 došlo k profesionalizaci hasičů, tak nastoupil pouze jeden hasič, který sloužil rok. V dalším roce přibyli další dva hasiči z řad dobrovolného sboru. Kooperace mezi těmito složkami však nespočívala pouze ve spolupráci při výjezdech, ale profesionální hasiči využívali jako služebnu budovu dobrovolného sboru. V dalších letech přibývalo příslušníků až na sedm. Potom byl přestavěn objekt sousedící se stávající hasičskou zbrojnicí a profesionální hasiči se přestěhovali, kde slouží dodnes. Dnes je výjezd v požadovaném početním stavu do dvou minut. Dříve se čas výjezdu prodlužoval o doplnění posádky vozidla. Na směně byli dva, kteří po vyhlášení poplachu čekali, jestli je doplní dobrovolní hasiči nebo kolegové z ostatních směny, kteří měli právě volno. 7

7

Zdrojem informací je archiv velitele stanice Rosice, František Crha

16

1.5 Spolupráce PS Rosice s dobrovolnými sbory

Jednotky požární ochrany HZS a JSDH na svém území spolupracují podle určitých zásad, které jsou obsaženy v požárním poplachovém plánu každého kraje. Požární poplachový plán si jednotlivé kraje zpracovávají podle rozmístění. Požární poplachový plán stanoví zásady spolupráce jednotek požární ochrany při hašení požáru, při záchranných prací a poskytování této pomoci i mimo kraje popřípadě mimo území ČR. Plán vychází z předurčenosti jednotek požární ochrany a stupně požárního poplachu. Předurčeností jednotek se rozumí, práce, pro které má jednotka potřebné vybavení a potřebný počet hasičů. Dále je předurčenost jednotek rozdělena do tří kategorií. První z nich je předurčenost na dopravní nehody. Předurčenost na dopravní nehody je ještě rozčleněna na „A“ což znamená předurčenost k dopravním nehodám na dálnicích, rychlostních silnicích a silnicích první třídy. Další rozdělení pokračuje v abecedě až po písmeno „F“. Druhá kategorie je předurčenost na havárie s výskytem nebezpečných látek a třetí je speciální skupina určená na chemické látky a radiaci. Toto všechno souvisí se spoluprací s dobrovolnými sbory. Každá jednotka je nějakým způsobem předurčená ne určitou činnost, ale všichni musí být schopni provést zásah na jakoukoli situaci. Operační středisko vyhlašuje poplach profesionálním, tak i dobrovolným sborům podle jednotlivých stupňů poplachu již předem dohodnutým způsobem. 8 Vyhlášení poplachu je rozděleno do tří stupňů poplachu a jednoho zvláštního. V prvním stupni na místo dojíždí čtyři jednotky, v druhém stupni dalších šest a ve třetím stupni je na místě zásahu celkem patnáct jednotek. Po vyhlášení zvláštního stupně krajské operační středisko povolává na místo zásahu jednotky z jiných územních odborů. Do všech těchto plánů jsou zařazeny i dobrovolné sbory, které doplňují profesionální hasiče. Příkladem je třeba obec Zbýšov spadající do hasebního obvodu PS Rosice. V prvním stupni je zde JSDH Zbýšov, zřízená obcí. Dále PS Rosice, JSDH Zastávka a PS Ivančice. V druhém stupni jsou zde JSDH Rosice, JSDH Oslavany, JSDH Říčany, JSDH Ivančice – Němčice, PS Lidická a JSDH Zbraslav. Třetí stupeň je zastoupen PS Starý Lískovec, JSDH Domašov, JSDH Střelice a Ketkovice s Neslovicemi. Zde je možné porovnat vzdálenosti

8

Požární poplachový plán Jihomoravského kraje HZS, Operační manuál, příloha č. 7

17

od místa události a ostatních sboru. Je zřejmé, že nejvíce nápomocni jsou zde místní dobrovolné sbory popřípadě nejbližší požární stanice složená z profesionálních hasičů. 9

1.6 Dílčí závěr Z historie dobrovolných sborů je zřejmé, že systém požární ochrany je v České republice propracovaný a neustále se vyvíjí. Nejdříve záležela požární ochrana pouze na několika dobrovolnicích, kteří nebyli nijak vázaní a vše dělali pouze pro svoji potěchu a pomoc ostatním. V dalších letech obyvatelé pomalu zjišťují, že jejich činnost začíná být stále potřebnější a dožadovali se zřizování jednotek. V tomto období začínají první dobrovolné sbory, které svou činnost vydrželi provozovat až do dnešní doby. Zjistilo se, že i před více než 120 lety, byl systém ve vývoji a lidé začínali hledat účinná opatření proti boji s ohněm. Dnes je však všechno jinak, ale poznatky získané z let předešlých jsou stále ceněny. Dnes hasiči používají moderní techniku, mají moderně zařízené stanice a stále se snaží systémy vyhlašování poplachů nebo dojezdových časů propracovávat k dokonalosti. Co je dokonalý systém však v dnešní době nejsme schopni určit, musíme si počkat až na zkušenosti. Všechny hasičské sbory jak dobrovolné a profesionální jednotky jsou podřízeny operačním střediskům, které jednotky vysílají k mimořádným událostem v určeném pořadí a s určenou technikou. Pokrok v požární ochraně je zřejmý i z laického hlediska

9

Požární poplachový plán Jihomoravského kraje HZS, Předurčenost jednotek požární ochrany.

18

2. Strojník a jeho charakteristiky

2.1 Charakteristiky strojníka Každé zařízeni, nebo část strojního zařízení je nutné mít pod kontrolou předem proškoleného člověka. Příkladem mohou být stavební stroje, letecká technika, provoz tepláren, zimních stadionů a dalších. Stejně tak, je tomu v požární ochraně, kde strojníci tvoří nedílnou součást HZS. Laicky lze konstatovat, že strojník je řidič, uživatel příslušenství, které požární technika nabízí a techniku či příslušenství udržuje v provozu schopném stavu. Strojníci mají přesně vymezená pravidla, podle kterých se řídí. Z obecného hlediska lze strojníka popsat jako osobu, která má pro tuto činnost potřebné znalosti, dovednosti, je držitelem řidičského oprávnění skupin C a E a dovršil 21 roku a má potřebnou praxi v řízení motorových vozidel, kterou je schopen prokázat. Stejně jako všichni hasiči musí splňovat zdravotní způsobilost a psychologické vyšetření. Psychologické vyšetření pro strojníky je ve srovnání s hasiči obsáhlejší a časově náročnější. Hasič při přijímání jde na psychologické vyšetření a potom až, když je vybrán na jinou funkci, musí absolvovat další vyšetření. Strojníci musí také nejdříve splnit psychologické vyšetření a potom nastupují do vzdělávacího zařízení. Dalšími dovednostmi je ovládání taktiky a použití určených prostředků strojní služby a zásobování techniky požární vodou. 10

„Řád strojní služby, Hasičského záchranného sboru České republiky stanoví základní úkoly hasičského záchranného sboru kraje, při zabezpečení provozuschopnosti, provozování, údržbě a skladování prostředků strojní služby, zejména požární techniky a vybraných věcných prostředků požární ochrany.“ 11

Sbírka interních aktů řízení generálního ředitele HZS ČR - částka 50/2009. Norma znalostí pro funkci hasič – strojník ve služební hodnosti asistent, s. 16 10 11

SIAŘ GŘ HZS, Řád strojní služby, 2006, s. 1, [ cit. 20.10.2011 ].

19

2.2 Povinnosti strojníka

Povinností strojníka se rozumí, vše co strojní služba vykonává na stanicích. Každá stanice je něčím specifická a není možné na každé stanici udělat stejné úkony nebo opravy. Některá stanice je vybavena zvedákem, nebo montážní jámou, kde jsou strojníci schopni provézt běžné, popřípadě složitější opravy na požárních vozidlech. V převážné většině se na stanicích v Jihomoravském kraji provádí pouze údržba vozidel. Sklady s náhradními díly jsou umístěny na centrální stanici, kde je i výdej olejů a maziv. U nových vozidel je nutné provádět pravidelné servisní prohlídky. Závady přesahující běžnou údržbu jsou odvezeny do autorizovaných servisů. Starší vozidla mají také servisní síť podle typu vozidla. Úkolem strojní služby je udržovat požární techniku v provozu, hlídat si plán servisních intervalů vozidla a plán zkoušek čerpadel. Strojníci se také podílejí na zpracování návrhů k zdokonalení požární techniky a výbavy. Stejně jako pro ostatní řidiče i pro strojníky platí změny klimatických podmínek. Strojníci musí vozidlo nachystat před zimou i po zimním období. Nesmím zapomenout na vzdělávání, kdy si strojníci připravují podklady pro pravidelnou odbornou přípravu. Při nástupu strojníka do služby, jsou jeho úkoly rozděleny následovně: nejdříve musí v případě nevolnosti nebo jiných obtíží veliteli nahlásit potíže, které mohou narušit jeho chování při řízení vozidla. Když je vše v pořádku zkontroluje a převezme techniku od strojníka z odstupující směny. Kontroly vozidel jsou rozděleny do tří úrovní. V první úrovní je každodenní kontrola požární techniky. Další úroveň je týdenní kontrola a třetí je zkouška čerpadel. 12 1. Denní kontrola požární techniky: Tato kontrola se nijak významně neliší od kontroly každého řidiče. Je zde zahrnuta vizuální kontrola na čistotu oken, osvětlení, zrcátek, poškození karoserie a únik provozních náplní. V další fázi strojník kontroluje množství provozních náplní, kola a jejich dotažení.

12

SIAŘ GŘ HZS, Řád strojní služby, 2006, s. 2

20

Strojník požárních vozidel má za úkol zkontrolovat ještě několik specifických částí vozidla. Množství hasební látky a její případný únik, umístění a připevnění věcných prostředků a provozuschopnost měřících prostředků. 2. Týdenní kontrola: Tuto kontrolu strojník provádí pro případ, nezjištění závad v průběhu týdenního intervalu. Zde je zahrnuta kontrola provozních náplní, funkčnost a neporušenost elektroinstalace, včetně všech strojních zařízení na vozidle, chod všech motorových zařízení na vozidle. Provedení musí strojník zapsat do provozního deníku, v případě závady je závada hned odstraněna, nebo nahlášena nadřízenému který rozhodne o dalším postupu. 13 3. Zkouška čerpadel: Každé motorové zařízení a čerpadla mají svého výrobce, který stanoví, jakým způsobem se bude provádět údržba, zkoušky a servisní intervaly. Tyto technické příručky má i čerpadlo dopravující vodu na požářiště umístěné napevno v zadní části vozidla. Údržbu je nutné dodržovat dle návodů výrobce, ale v případě, kdy výrobce nestanoví postup, tak se zkouška provádí následujícím způsobem.

13 14

-

Zkouška sání a těsnosti čerpadla, kterou strojníci provádí jednou za tři měsíce

-

Jednou ročně provádění zkouška nejvyššího tlaku

-

V případě nevyhovující zkoušky tlaku je dále provádění zkouška průtoku 14

SIAŘ GŘ HZS, Řád strojní služby, 2006, s. 15. SIAŘ GŘ HZS, Řád strojní služby, 2006, s. 17.

21

2.3 Psychika strojníka

Z předešlého textu je zřejmé, že funkci strojníka nemůže zastávat každý. Proto jsou stejně jako pro hasiče zpracovány metodiky pro psychology, kteří schvalují strojníkovi jeho zařazení do funkce. Samozřejmě ne jen metodiky a posouzení psychologa je základním stanoviskem. Stránku psychologickou máme zakotvenu ve Vyhlášce č. 487/2004 Sb. O osobnostní způsobilosti, která je předpokladem pro výkon služby v bezpečnostním sboru ve znění pozdějších předpisů. Psychologické vyšetření, které provádí strojníci, je rozděleno na několik částí. V první části je vyšetření provádějící na počítači, potom pohovor s psychologem a další je test rychlosti a reakcí. Celé vyšetření je zaměřeno na charakteristiku osobnosti, inteligenční potenciál strojníka a schopnost poznávat nové věci a odolávat zátěži. Test osobnosti je dále rozdělen na emoční stabilitu, který zjišťuje jak je uchazeč na strojníka schopen ovládat strach, hněv, radost, smutek, důvěru, znechucení, očekávání a překvapení. Některé tyto faktory mohou být překážkou při řízení vozidla k zásahu. V dalších částech testu osobnosti je zjištění psychické a sociální vyzrálosti strojníka, zjišťování proč chce zastávat právě tuto funkci, jestli je schopen se ovládat ve stresových situacích a jaké jsou jeho reakce na stresové situace. Zatím je vše zaměřeno na jeho kladné stránky, ale psychologa zajímá, jestli se v jeho osobnosti objevují i negativní stránky a v jaké míře. Druhá část vyšetření je pro strojníka test inteligence, který je formulován klasickým způsobem jako ostatní testy inteligence. Pro strojníky je důležitý výsledek, který musí být nejméně v hranici průměru. Posledním testem je schopnost poznávat nové věci a odolávat zátěži. Při jízdě k zásahu se musí strojník plně koncentrovat na jízdu, pamatovat si určité detaily, které jsou pro něj důležité. Jedním z těchto detailů mohou být například paměť dopravního značení. Při rychlosti, přes sto kilometrů v hodině na silnicích nebo dálnicí, musí reagovat na dopravní značku, naznačenou před několika vteřinami, která omezuje například rychlost,na osmdesát kilometrů v hodině a počítat s tím, že ostatní řidiči musí rychlost snížit. V této

22

situaci se dá předpokládat výrazného zhuštění provozu. Modelovou situaci musí strojník řešit v požadované kvalitě a rychlosti. Zpomalení rychlosti není za cestu k zásahu po dálnicích zdaleka jediná situace. Tato situace nastává, i když ostatní řidiči slyší sirénu a snaží se umožnit projetí a tím i zpomalit vozidlo. Proto se očekává, že strojník je proti těmto situacím odolný a jeho reakce je standardní. Po vyhodnocení testu psycholog stanoví závěr a žadatele o zařazení na funkci strojník doporučí nebo odešle zpět s negativním výsledkem. 15

2.4 Podněty působící na strojníka

Podnětů působící na hasiče při cestě k zásahu nebo u samotného zásahu je několik. V každém případě se dá říci, že povinností účastníků silničního provozu jsou pro všechny stejné, ale ne od všech se dá očekávat stejná reakce. Litera zákona 361/2000 Sb. O provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů nám udává, jakým způsobem se účastníci silničního provozu musí chovat a jakým způsobem se musí chovat k projíždějícím vozidlům se zapnutým výstražným zařízením modré barvy. Předpokládám, že každý řidič má přehled co je v zákoně psáno a ví, že se musí chovat ohleduplně, aby nikoho neohrožoval. Řídit se dopravním značením a pravidly provozu na pozemních komunikacích. Hasiči po obdržení příkazu k výjezdu a vyhlášení poplachu nastoupí do vozidla a po provedení potřebných úkonů k výjezdu velitel určí směr jízdy, použití výstražného zařízení modré barvy a strojník zahájí jízdu.

Při jízdě k zásahu strojník od ostatních

řidičů očekává zpomalení a změnu způsobu a směru jízdy. Na komunikaci s více jízdními pruhy je předpoklad, že se vozidlo požární ochrany zařadí do levého jízdního pruhu a ostatní vozidla zůstanou v pravém a tím umožní hasičům projet. V praxi se však setkáváme s jiným scénářem a řidiči se snaží před hasiči ujet. Rychlost jízdy si určuje strojník, protože je odpovědný za posádku vozidla, vozidlo a přepravovaný náklad. Velitel smí pouze

15

MV GŘ HZS ČR, Psychologické pracoviště HZS ČR, Metodická příručka. Praha. 2010

23

strojníkovi nařídit zpomalení vozidla. Zákon o provozu na pozemních komunikacích řidičům ukládá, jak přizpůsobit rychlost jízdy.

„Rychlost jízdy musí řidič přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat, smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled.“ 16

Předpokladem je vyšší rychlost požárních vozidle než ostatních účastníků provozu. Dostáváme se k nutnosti předjíždění, kde strojník musí vynaložit obrovské úsilí. Nikdy není zřejmé, co jiný řidič udělá, jak zareaguje, a proto předjíždíme jen se zvýšenou opatrností. Hasiči si vždy vybírají cestu k zásahu co nejkratší a nejrychlejší. Ví se, že když vyjíždí hasiči z konkrétní stanice Rosice směr na Tetčice, setkávají se s železničním přejezdem. Jistě to není jediná stanice, která tento problém musí řešit. Na železničním přejezdu pro hasiče platí stejná pravidla jako pro ostatní řidiče. Pokud je u přejezdu obsluha, která umožní hasičům projetí, záleží na veliteli, jak se rozhodne.

2.5 Praktický příklad

Přejde-li se od standardních výjezdů a zaměříme se na praktický příklad: dopravní nehoda na dálnici. Musíme říci, že řidiči mají s převážné většiny dopravní nehodu řádně označenou, popřípadě osvětlenou. Při jízdě k dopravní nehodě musí strojník znát několik důležitý informací. V první řadě, způsob jízdy kolonou vozidel. Řidiči jedoucí ve dvou a více pruzích jedoucí jedním směrem musí před zastavením vozidla ve středu vozovky Zákon č. 361/2000Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů. § 18 [ cit. 20. 11. 2011 ].

16

24

nechat volné místo pro záchranné složky. Dříve se jezdilo v odstavném pruhu, ale dnes jsou změny a záchranné složky jezdí vprostřed kolony. To znamená, že vozidla v levém jízdním pruhu zajedou co nejvíce na levou stranu a vozidla v praveném jízdním pruhu zajedou co nejvíce doprava. Na strojníky se kladou stále větší nároky v silničním provozu, ale na druhé straně málo kdo s řidičů ví jak se správně zařadit. Je nutné podotknout velké nedostatky ve vzdělávání řidičů a malý důraz médií. Je pravda, že se kolona otevře, když za automobily stojí houkající hasiči, ale při průjezdu jednoho vozidla se kolona zase zavře. Ostatní automobily záchranných složek se prodírají kolonou stejně jako první vozidlo. Po příjezdu na místo zásahu strojník zastaví takovým způsobem, aby požární vozidlo chránilo zasahující hasiče. Vytvoří takzvanou nárazníkovou zónu. V případě, že strojník je u vozidla nepotřebný provádí spojení nebo pomoc při zásahu. Zákon nemyslí jen na cestu k zásahu, ale i v ostatních směrech musí řidiči na vozidla s právem přednosti jízdy brát ohledy. Jedním z těchto omezení pro ostatní řidiče je přednost požárních vozidel při čerpání pohonných hmot. 17 Není možné vše svádět na nedostatečné vědomosti řidičů v silničním zákoně. Protože nejen řidiči vytvářejí překážky strojníkům, ale i zákonodárci. Od prvního srpna letošního roku začala platit novela zákona č.361/2000 Sb. O provozu na pozemních komunikacích a o znění některých zákonů. Novel zákona upravuje některé potřebné legislativní vymezení, které byly nutné opravit. Ale předpokládám, že nedopatřením došlo k nepříjemné situaci. Vozidla s právem přednosti v jízdě, musí umožnit před přechodem chodci přejít vozovku. V této situaci je strojník postaven před další nástrahy. Budeme doufat, že tento problém bude co nejdříve vyřešen. 18 Jako příklad lze též uvést Dopplerův jev v praxi. Pohybující se požární vozidlo se zapnutým výstražným zařízením doplněné zvukovým výstražným zařízením je lépe slyšet, když se přibližuje. Pro řidiče je nepříjemná situace, když se zvukové výstražné zařízení stále přibližuje a řidič má v úmyslu umožnit hasičům projetí, ale neví, z jaké strany vozidlo hasičů přijíždí. Situace je nejproblémovější ve městech, kde se zvuk šíří

Zákon č. 361/2000Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů Zákon č. 133/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb. O provozu na pozemních komunikacích a o znění některých zákonů.

17 18

25

dopředu a méně do bočních ulic. Pokud řidič vozidlo nevidí, mohou nastat zmatené reakce ze strany řidiče a strojníkovi tím způsobit problémy.

19

2.6 Dílčí závěr

Text druhé kapitoly ukázal, jaké jsou strojníkovi povinnosti. Nejdříve je charakterizováno, kdo může zastávat funkci strojníka a co musí splňovat. V další dílčí části je popsáno, co všechno strojník dělá po příchodu do práce a znalosti, které jsou potřebné při zastávání funkce. Znalosti se rozdělili do tří úrovní, pro srovnání náročnosti jednotlivých částí kontroly. Potom se popsalo, jaké musí mít vlastnosti strojník a jaké jsou podmínky pro jeho přejetí. Doposud byla část, kterou jsou strojníci povinni znát a vykonávat. Další část se zaměřuje na znalosti řidičů užívající pozemní komunikaci, jejich respekt k požárním vozidlům při jízdě k zásahu. V praktických příkladech je poukázáno na částečné dodržování pravidel silničního provozu ze strany ostatních řidičů a nedostatečná aplikace silničního zákona v médiích.

19

Ing. Pavol Tarábek, CSc., Mgr. Petra Červinková a kolektiv, Odmaturuj z fyziky, Brno:Didaktis 2006

26

3. Technika využívaná strojníky Technikou používanou v požární ochraně pro účely diplomové práce se rozumí vozidla zařazená do výjezdu nebo do zálohy. Stále se rozvíjející nákladní automobily, využívající zkušeností z kamionové přepravy zasahují i do požární ochrany. Hasiči se snaží nová vozidla nakupovat, aby měli co největší využitelnost. Je zřejmé, že pohodlí v kamionech je pro hasiče naprosto zbytečným přepychem a v některých případech i na obtíž. Proto je využíváno pouze některých moderních technologii. Strojník nejvíce ocení vynikající podvozek s moderními bezpečnostními prvky. Motor, který má k dispozici dostatek výkonu a celková ovladatelnost vozidla. Další parametrem je výkonné a dobře ovladatelné čerpadlo dopravující vodu na požářiště. Nová požární technika nabízí velkou škálu ovládacích prvků k čerpadlům. Dnes je trend všechno sjednotit, aby byl strojník schopen ovládat i jiné vozidlo, které nezná. To stejné je i s uložením věcných prostředků.

3.1 Technické parametry nových vozidel

Vozidla používaná v Hasičském záchranném sboru jsou v jednotlivých krajích odlišná. Někdo využívá služeb značky Scania, Mercedes, Denis a další. V Jihomoravském kraji se přechází na vozidla značky Man v různých provedeních. Many jsou využity jako první výjezdová vozidla, které doplňují při požárech cisterny značky Tatra. Prvním výjezdovým vozidlem se rozumí vozidlo vyjíždějící vždy při vyhlášení poplachu, ať už při dopravních nehodách, technických zásazích, požárech a dalších. Při požáru je toto vozidlo zpravidla doplněno ještě další cisternou, která veze vodu, pokud je jim stanice vybavena.

27

1. CAS 15 MAN TGM 13.240 4x4 Obrázek č.1: CAS 15 MAN, PS Rosice

(zdroj: vlastní foto) Vozidlo je vyrobeno v roce 2008, provedení základní, maximální rychlost 115 km/h □ Počet míst k sezení: 6 osob (velitel, strojník a čtyři hasiči) □ Délka: 7150 mm, výška: 3220 mm, šířka: 2520 mm □ Hmotnost: 14000 kg □ Motor:Čtyř taktní přeplňovaný řadový 6-ti válec s chlazením plnícího vzduchu s přímým vstřikováním common rail, o výkonu: 177 kW □ Čerpadlo: THT Polička Jmenovitý průtok: 1500 l.min-1 při jmenovitém tlaku: 1 Mpa. Jmenovitý průtok: 250 l.min1

při jmenovitém tlaku: 4 Mpa. Jmenovitá sací výška: 3 m.

□ Přeprava hasební látky: 2200 l a pěnidla 135 l. Vozidlo je mimo jiné využito na stanicích v Rosicích a v Tišnově. 20

20

THT s.r.o, Návod k obsluze CAS 15 MAN TGM 13.240 4x4 BL, Polička: 2008

28

2. CAS 32 Tatra 815 6x6 Obrázek č. 2: CAS 32 Tatra, PS Rosice

(zdroj: vlastní foto) Vozidlo je vyrobeno v roce 1989, dosahující maximální rychlosti 100 km/h, místo pro posádku 4 osoby □ Délka: 8670 mm, šířka: 2500 mm, výška: 3250 mm □ Hmotnost: 22500 kg □ Motor: vznětový, čtyřdobý, vzduchem chlazený, vidlicový dvanácti válec, o výkonu: 235 kW □ Čerpadlo:Jmenovitý průtok: 3200 l.min-1 při jmenovitém tlaku: 0,8 MPa, sací výška: 1,5 m, při maximálním tlak: 1,6 MPa, sací výška: 7,5 m □ Přeprava hasební látky: 8200 l vody, 400 l pěnidla 21

21

http://www.hzsrosice.webnode.cz/cas-32-t-815/

29

3. CAS 20 Tatra 815 Terrno Obrázek č 3: CAS 20 tatra 815 Terrno 4x4

(zdroj: www.pozary.cz) Dosahuje maximální rychlosti 110 km/h, místo pro přepravu 6 osob, □ Délka: 8100 mm, šířka: 2550 mm, výška: 3100 mm □ Hmotnost: 18 000 kg □ Motor: TATRA T3D-928–30 EURO V – 12,667 cm3, maximální výkon motoru 325 kW. □ Čerpadlo: Godiva P2A 2010, jmenovitý průtok 2000 l/min□ Přeprava hasební látky: 4000 l vody, 250 l pěnidla 22

22

http://www.pozary.cz/clanek/45562-dalsi-terrno-na-trhu-tentokrat-v-cesko-polske-spolupraci/

30

4. Tatra 815–7 CAS 30 S3R 4×4 Obrázek č. 4: CAS 30 S3R Tatra 815 – 7 4x4

(zdroj: www.pozary.cz) Vozidlo je připraveno pro čtyřčlennou posádku, dosahuje maximální rychlosti 100 km/h □ Rok výroby: 2010 □ Délka: 7350 mm, šířka: 2550 mm, výška: 2850 mm □ Hmotnost: 17000 kg □ Motor: vznětový, přeplňovaný vzduchem chlazený osmiválec o výkonu 280 kW □ Převodovka: 14 stupňová □ Čerpadlo: THT TO 3000 dosahující jmenovitého průtoku 3000 l/min. □ Přeprava hasební látky: 4300 l/ vody, 300 l/ pěnidla 23

23

http://www.pozary.cz/clanek/36115-tatra-815-7-cas-30-s3r-4x4/

31

Další z mnoha vozidel používaných u hasičů jsou vozidla RZA. Zkratka znamená rychlý zásahový automobil, který je primárně určený k dopravním nehodám. U dopravních nehod je vždy třeba zajistit místo nehody co nejdříve. Jízda k dopravní nehodě je v některých případech náročným úkolem pro strojníky i posádku vozidla. Pozornost strojníka vyžaduje jízda ve vysokých rychlostech, kterou vozidla dosahují a bezpečnost ostatních účastníků silničního provozu. Posádka vozidla se připravuje na zásah a velitel vozidla volí nejkratší a nejbezpečnější cestu. Tyto stejné úkoly jsou i v ostatních zásahových vozidlech, ale v delším časovém intervale, z důvodu rychlosti vozidla. RZA je vybavena ručním vyprošťovacím zařízením pro případ zaklíněných osob ve vozidle. V případě malých požárů dopravních prostředků si vozidlo veze malé množství vody, dostačující do doby, kdy přijede první cisterna. Dnes je trend od vozidel RZA upustit a vyprošťovací zařízení umístit do prvních výjezdových CAS. Ovšem rozdíly mezi dojezdovými časy jsou markantní a na dálnicích nebo rychlostních silnicích se dojezdový čas prodlužuje. V této části diplomové práce bude představeno pouze část vozového parku hasičů.

32

5. Mitsubishi L200 Double Cab Intense Obrázek č. 5: Mitsubishi L2OO, JSDH Halenkov

(zdroj: www.pozary.cz)

Vozidlo je určeno pro přepravu pětičlenné posádky o maximální rychlosti 179 km/h □ Délka: 5185 mm, šířka: 1750 mm, výška: 1775 mm □ Motor: 2,5 l přeplňovaný, vzduchem chlazený o výkonu 131 kW □ Hmotnost: 2850 kg Vyprošťovací zařízení od firmy LUKAS □ Přeprava hasební látky: 200 l/ vody 24

24

http://www.pozary.cz/clanek/43480-video-mitsubishi-z-halenkova-chrani-javorniky/

33

6. Mercedes-Benz 319 CDI 4×4 Obrázek č. 6: Mercedes-Benz 319 CPS Lidická (Brno),

(zdroj: www.pozary.cz) Vozidlo je určeno pro tři cestující, maximální rychlosti dosahuje 160 km/h Délka: 5905 mm, šířka: 1993 mm, výška: 2600 mm Hmotnost: 3500 kg Motor: Mercedes-Benz o objemu 2.9 l, vznětový, kapalinou chlazený O výkonu 140 kW Vozidlo je vybaveno ručním vyprošťovacím nářadím značky Holmatro a jeho konstrukce umožňuje přepravu velkého množství věcných prostředků. 25

25

http://www.pozary.cz/clanek/34786-novy-rza-mercedes-benz-sprinter-4x4-v-brne-lidicke/

34

7. Toyota Land Cruiser 80, RZA 1., PS Rosice Obrázek č. 7: Toyota Land Cruiser, RZA 1

(zdroj: vlastní foto) Automobil je určen pro dvojčlennou posádku a maximální konstrukční rychlosti 170 km/h □ Rok výroby: 1996 □ Délka: 4820 mm, šířka: 1830 mm, výška: 2100 mm □ Hmotnost: 3060 kg □ Motor: řadový, přeplňovaný šestiválec s přímým střikem paliva o obsahu 4,2 TD o výkonu 125 kW □ Převodovka: pětistupňová manuální s redukcí □ Přeprava hasební látky: 110 l vody26

26

http://hzsrosice.webnode.cz/rza-1-toyota/

35

3.2 Porovnání vozidel z hlediska strojníka

Uvědomit si nutnost modernizace techniky bylo základním pilířem pro hasiče. Neříkám, že vždy stará vozidla jsou špatná, ale stejně jako u všech oborů se novým trendů nevyhneme. Proto i hasiči začali obnovovat techniku. Vše má ovšem své výhody i nevýhody. U starých vozidel byly časté poruchy, ovladatelnost nebyla na takové úrovni jako u nové techniky a bezpečnostní prvky minimální. Časté poruchy byly pro Hasičský sbor finančně náročnější. Bezpečnost posádky byla často prorezivělými karosériemi nevyhovující a ve spojení s poruchovostí byla hrozbou i pro ostatní účastníky silničního provozu. Nesmírnou výhodou starých vozidel byla dostatečně velká kabina pro posádku, nástavba pro uložení věcných prostředků, dostatek místa pro strojníky při řízení a dostatek místa pro posádku vozidla vystrojující se k zásahu. Ovládání čerpadla je pro strojníka jednoduché i v případech poruchy. Čerpadlo bylo ovladatelné za pomocí páček a vzduchu. V případě poruchy stejně jako u nových vozidel nouzovým ovládáním. Na druhou stranu i nová vozidla mají negativní výsledky. Všechny tyto faktory mají vliv na výkonnost strojníka. Výše uvedené typy vozidel jsou již v zaběhlém provozu a strojníci jejich vlastnosti využívají v plné míře. Poruchovost moderních vozidel je minimální a servis navštěvují pouze s drobnými nedostatky a servisními prohlídkami. Některé z porovnávaných vozidel v předchozí kapitole jsou zařazena do výjezdu na stanici v Rosicích. Již z fotografií je zřejmý rozdíl jednotlivých vozidel a asi největší propady jsou u roků výroby. Když porovnám vozidlo CAS 15 Man sloužící na PS Rosice a vozidlo CAS 20 Tatra 815 Terno, tak zjistím obrovské rozdíly mezi vozidly. Obě tyto vozidla jsou ve stejné věkové kategorii. Vozidlo Tatra je podvozkově mnohem lépe vybaveno a tím jsou i jízdní vlastnosti na mnohem lepší úrovni oproti Manu. To jsem k tomu ještě nepřidal o 148 kW výkonnější motor a o 1800 l více vody. Ovladatelnost jednotlivých čerpadla a jednotlivých prvků používaných řidičem je na stejné úrovni. Vyšší úroveň představuje ještě Tatra 815 – 7, kde je zase více vody a výkonnější čerpadlo. Z hlediska pohledu je vozidlo úplně jiné s porovnáním tatry 815 Terno. U vozidel RZA se dá spolu porovnat snad jen Mitsubishi L 200 a Toyota Land Cruiser. Tyto vozidla mají mnohé společného. Jejich výkony motorů a dosahované rychlosti jsou stejné. Dá se říci, že množství přepravované vody je u Toyoty o něco menší,

36

ale musí přihlédnout na rok výroby a dostupnost požární techniky v roce výroby. Úplně jiným vozidlem je Mercedes-Benz 319 CDI používaný na stanici v Brně. Toto vozidlo je podvozkově odlišné oproti předešlým modelům a také využitelnost bude rozdílná. Konstrukční rychlost má vysokou, ale strojník musí přihlédnout také na výšku a schopnosti vozidla. Pro strojníka bude jistě lépe ovladatelné RZA Toyota nebo Mitsubishi oproti Mercedesu. Ale v množství, přepravovaných věcných prostředků je mercedes na prvním místě. Dopravní nehody si vyžadují stále více požadavků na posádku vozidla a také více prostředků používaných na likvidaci. Proto je Mercedes v tomto provedení nejlepším řešení pro hasiče.

3.3 Nejčastější použití požárních vozidel

Doprava k zásahu

Doprava k místu zásahu závisí převážně na strojníkovi, který požární vozidlo řídí. Je to činnost, která vyžaduje zvláště opatrné sledování situace před vozidlem, ale také sledování chování ostatních řidičů pohybujících se v blízkosti požárního vozidla. Zasahovat do jízdy má možnost pouze velitel vozidla a to v omezené pouze v některých případech. Tyto případy jsou například používání světelných výstražných zařízení. Ve většině případů se světelné výstražné zařízení doplněné zvukovým výstražným zařízením používá při každé jízdě k zásahu, ale i zde jsou výjimky. Pokud to vyžaduje zvláštní povaha zásahu, může velitel vozidla nařídit vypnutí těchto zařízení. Dále je velitel vozidla schopen strojníkovi nařídit pouze zpomalení vozidla nebo vystřídání řidiče a nové alternativy cesty pokud není stanovena operačním střediskem. Jak jsem již psal, strojník je zde v důležité a zodpovědné roli, která vyžaduje jeho maximální soustředění. Zde je nutné si uvědomit několik základních faktorů, a to reakce strojníka a reakce ostatní osob používajících pozemní komunikaci. Podle všech nutných předpokladů kladených na strojníka je zřejmé, že strojník požárního vozidla je ten

37

nejzkušenější a nejlepší. Ale přece i tento strojník je jen člověk a může udělat chybu, která ovšem nese fatální následky. Druhá strana jsou řidiči míjející nebo přijíždějící k trase požárního vozidla a chodci. Tyto faktory jsou pro strojníka důležitou součástí. Musí vše sledovat a nechat každému dostatek času na zareagování na vzniklou situaci a vytvořit dostatečný prostor k uvolnění komunikace. Strojník musí také počítat i s neschopností vidět nebo slyšet světelné výstražné zařízení doplněné zvukovým výstražným zařízením. Pro osoby bez zdravotního omezení je tato situace naprosto nepochopitelná. Ale pozor, zvukové výstražné zařízení se šíří převážně dopředu před vozidlo. To znamená, že ve městech je dobře slyšet výstražné zařízení před vozidlem, ale velice špatně v bočních ulicích. Situace ve městech je poněkud složitější a vyžadující většího soustředění ze strany řidiče. V případě výjezdu požárního vozidla mimo město se ovšem vozidlo dostává do větších rychlostí a tím se snižuje zorné pole strojníka i rychlost reakcí. I zde jsou zásady, které je nutno dodržovat. Strojník musí počítat s tím, že ostatní řidiče se budou snažit požární vozidlo pustit a někdy i za každou cenu a to tak, že zpomalí nebo dokonce zastaví své vozidlo. S tím musí strojník počítat a ponechat si dostatečnou vzdálenost za vozidlem. Další situace nastává na dálnicích, kde ostatní vozidla musí ponechat uprostřed vozovky jeden jízdní pruh široký tři metry, jak jim udává vyhláška o provozu na pozemních komunikacích. Z vlastní zkušenosti vím, že tomu tak není. Na dálnicích je nutno čekat, něž ostatní uhnou. Po průjezdu jednoho požárního vozidla nebo vozidel policie či záchranné služby, řidiči ostatních vozidel se sjedou a volný pruh zase zmizí. Určitou roli zde hrají i hasiči sedící v požárním vozidle. Tito lidé se smějí za jízdy vystrojovat a nevhodná jízda jim to bude značně ztěžovat. Strojník musí rychlost jízdy zohlednit. V bojovém řádu jednotek požární ochrany je popsáno několik neočekávaných zvláštností, které osádku požárního vozidla mohou na cestě potkat. Je to nehoda požárního vozidla, porucha nebo nemožnost dojetí k místu zásahu, ztráta věcných prostředků, špatná orientace, nepřesná adresa, příjezd k jiné události, emoční reakce na požární vozidla. To

38

vše je popsáno z obecného hlediska. Já si ovšem myslím, že je možné přidávat další situace. 27

Doprava od zásahu

Vracející se požární vozidlo od zásahu má také neočekávané zvláštnosti, s kterými musí posádka a řidič vozidla počítat. Každá posádka, stejně jako při jízdě k zásahu má rozdělené úkoly. Velitel jednotky veškeré informace o pohybu vozidla hlásí příslušnému operačnímu středisku, dává povel k odjezdu vozidla, určuje cestu a provádí administrativní činnost k souvisejícímu zásahu. Hasiči vrací věcné prostředky, které použili u zásahu zpět do vozidla a případné závady hlásí veliteli jednotky, který provede patřičná opatření. Práce strojníka je zase poněkud obsáhlejší, a to v několika případech. V první řadě musí zkontrolovat kompletnost vozidla. Po každém z hasičů zkontroluje, jestli jsou požité věcné prostředky na správném místě a řádně upevněny, aby nedošlo během jízdy k uvolnění a případné ztráty. Protože za náklad odpovídá řidič vozidla. Dále zkontroluje vozidlo a případné závady a nedostatky také hlásí veliteli jednotky, který po zvážení vážnější závady hlásí na příslušné operační středisko. Po dohodě s velitelem je možné odjet na základnu. Jízdní vlastnosti vozidla jsou ovšem poněkud jiné než u plného. Myslím tím hasební látku, která byla částečně nebo úplně vypotřebována. V případě úplného vypotřebování hasební látky vozidlo ztrácí několika kilové závaží a jízdní vlastnosti se výrazně zlepší. V opačném případě a to s částečným vypotřebováním nádrže na hasební látku nastává velký problém. Vozidlo při náklonu v zatáčkách ztrácí stabilitu z důvodu přelévání hasební látky z jedné na druhou stranu a může tímto zapříčiněním dojít k převrácení vozidla. Obdobná situace, se opakuje i v případě brzděni a akcelerace. 28

27

http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/hasici/izs/bojrad/ml_o4.pdf

28

http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/hasici/izs/bojrad/ml_o11.pdf

39

„Se zásahovým požárním automobilem, který je opatřen nádrží na vodu, se smí jet pouze s plnou nebo prázdnou nádrží. S nedoplněnou nádrží smí jet pouze ve výjimečných případech a se zvýšenou opatrností.“ 29

Kondiční jízdy

Kondiční jízda nutí řidiče – strojníka zdokonalovat své řidičské umění a osvojovat si návyky k řízení požárních vozidel. Kondiční jízdu musí provádět každý strojník jedenkrát v měsíci v rozsahu nejméně 10 km. Tato povinnost ovšem zaniká v případě, kdy strojník je každou směnu zařazen na požární vozidlo, s kterým pravidelně jezdí k zásahům nebo se střídá s jiným strojníkem. Laicky řečeno každá strojník se musí s vozidlem svézt jednou měsíčně 10 km. Ovšem strojní řád pamatuje na i na situace, kdy strojník je na dlouhodobé pracovní neschopnosti a zase musí provést kondiční jízdu, ale v rozsahu 20 km. I provádění kondičních jízd má svá pravidla. Na stanici je vice vozidel jiné váhové kategorie, jiných ovládacích prvků a jiných jízdních vlastností. S každým s těchto vozidel je strojník nucen provést jízdu zdatnosti, včetně přívěsů. Ve většině případů je nutné se domluvit s někým, kdo jízdu provede s řidičem, nebo vedoucí strojní služby, popřípadě strojní technik jakožto zkušenější uživatel požárních vozidel provedou kondiční jízdu v roli instruktora. Samotná jízda je vedena takovým způsobem, aby byly ověřeny veškeré schopnosti řidiče a získány nové zkušenosti. Každý z nás je schopen jet po krásné široké cestě bez zatáček, složitého řazení a složitých dopravních situací. V opačném případě, kde jsou úzké silnice, nadjíždění do zatáček, prodírání se mezi kolonou stojících automobilů s několikatunovým a přes deset metrů dlouhým požárním automobilem se jezdí podstatně 29

Sbírka interních aktů řízení generálního ředitele HZS ČR a NMV - částka 9/2006, řád strojní služby,

[ cit. 3. 10. 2011 ].

40

hůře. Zdokonalovací jízda, laicky řečeno vede strojníky k neustálému vzdělávání se a udržování schopností i v případě malé pravděpodobnosti se dostat za volant. Klidné svědomí má i osádka vozidla při jízdě k zásahu s méně zkušeným strojníkem. 30

Hospodářská jízda

Další s výčtu využití požární techniky je hospodářská jízda. Jedná se o použití vozidla, kdy hasiči potřebují něco přivést, odvést, nakoupit materiál a další. Hasiči v čase, kdy jsou pro občany nepotřební, musí udržovat techniku, věcné prostředky a v neposlední řadě také stanici. Údržba ovšem vyžaduje zákroky, ze kterých zůstává odpad, nebo je třeba nakoupit nové zboží. Dá se říci, že každá stanice má ve své výbavě osobní vozidlo, které je možné využít na drobné nákupy či vyvezení odpadu. Ale v případě malého počtu hasičů je nutné využít CAS, aby nebyla oslabená bojeschopnost v případě výjezdu. Jízda s materiálem však neznamená, že v případě vyhlášení poplachu jednotka nevyjíždí. Mě samému se několikrát stalo, že jsem byl odvolán i s materiálem na výjezd.

Doprava hasební látky

V České republice je poměrně hustá silniční síť včetně cest a jiných komunikací. Přesto se najdou místa, kde není možné dopravit hasivo, nebo vodní zdroje jsou na hony vzdáleny. Nedostatek hasební látky je ovšem náročným logistickým řešením. Velitel zásahu musí využít vše co je možné. Příkladem jsou: potoky, rybníky, jezy, koupaliště, studny a soukromých i podnikových vodních zdrojů. Nedostatek těchto vodních zdrojů nutí velitele zásahu hledat jiný řešení, které jsou náročné na strojníky, hasiče a

30

Sbírka interních aktů řízení generálního ředitele HZS ČR a NMV - částka 9/2006, Řád strojní služby

41

v neposlední řadě logistika velitele. Nejfrekventovanějším řešením je dálková doprava vody. Prakticky jsou nám známi tři způsoby dálkové dopravy vody na velké vzdálenosti.

1. Přečerpávání vody do pomocných nádrží nebo dodávka vody ze stroje do stroje 2. Kyvadlová doprava 3. Kombinace obou způsobů Přečerpávání vody do pomocných nádrží je principiálně řešeno soustavou několika strojů a stejného počtu nádrží, kde chceme vodu dopravit. Zde musí strojník improvizovat a záleží na zkušenostech strojníků, kteří tento úkon provádějí. Stroje lze použít přenosné motorové stříkačky, elektrická čerpadly nebo cisternové automobilové stříkačky. Vodní nádrže jsou zpravidla libovolné nádrže o minimálním objemu 500 l. Improvizovat lze i s nádržemi. Jako například: studny, silážní jámy, terénní prohlubně a jiné. Dodávky vody ze stroje do stroje je obdobná jako v předešlém případě, s tím rozdílem, že se místo nádrží používá nádrž cisternové automobilové stříkačky. Zde jsou na strojníka kladeny úkoly a řešení. Pro veškeré tyto případy jsou jednoduché výpočty, které musí strojník znát. Jedním z těchto úkolů jsou ztráty převýšením v armaturách a vstupní a výstupní tlak v čerpadle. Dálková doprava vody je zpravidla nejvíce využívaná u dobrovolných sborů, kde není k dispozici potřebný počet cisternových automobilových stříkaček. V praxi se vyskytuje spousta zásahů, kde tento způsob není možné využít. Proto se využívá druhého způsobu a to kyvadlové dopravy vody. Tento způsob je možné použít dvěma způsoby, přičemž ten druhý je značně nevýhodný na spojení cisteren mezi sebou. Prvním způsobem a nejjednodušším je jízda v kruhu. Prakticky vozidlo používá příjezdovou komunikaci v kruhu, to znamená využití příjezdové komunikace tak, aby vozidla nejezdila proti sobě, ale v kruhu. V druhém případě je nutná komunikace mezi vozidly. Když první vozidlo přijíždí na požářiště, druhé čeká na odstavném parkovišti, až se vrátí a potom může najíždět další. Proto, aby velitel mohl zvolit kyvadlovou dopravu vody, musí znát několik základních údajů. Nejprve potřebný počet cisteren, který vypočítá: doba jízdy prázdné CAS k čerpacímu stanovišti plus čas naplnění CAS plus doba jízdy zpět na požářiště a tyto údaje vydělí dobou vyprázdnění CAS a připočte jednu cisternu navíc v případě poruch

42

nebo havárie. Zadruhé vhodné komunikace a nemožnost jednoduššího způsobu dopravy vody. Doprava vody je složitá operace, kterou musí velitel spolu se strojníky pečlivě promyslet. Z předešlého textu je zřejmé, že počet strojníků a cisteren je velký a náročnost logistického rozpracování velitelem a spojení je nezvladatelná pro jednoho člověka. V praxi se setkáváme na rozdělení jednotlivých částí zásahu na úseky nebo sektory. Přičemž každý úsek nebo sektor má svého velitele, který se zodpovídá veliteli zásahu. 31

Doprava věcných prostředků

Dopravou věcných prostředků není myšleno výbava vozidla, ale věcné prostředky, které se standardně ve vozidle nevozí. Při různých mimořádných událostech se vozidlo doplňuje podle potřeby, ale pouze prostředky, které jsou již nachystány poblíž vozidla a lehce doplnitelné. Dále je možnost připojit přívěs. Dříve to byly přívěsy vybavené přenosnými stříkačky s příslušenstvím nebo pěnovými zařízeními. Dnes se od těchto způsobů upouští a vše je v kontejneru. Kontejner chemický, technický, nouzový a další. Na PS Rosice se ještě nachází přívěsný vozík MERO. Mero je společnost zabývající se likvidací ropných havárii. Tento přívěs je vybaven nornými stěnami, čerpadly a dalšími prostředky.

31

Jaroslav Krakovský, Příručka strojníka. Nové Město nad Metují:Hasiči, s.r.o, 2004

43

3.4 Dílčí závěr

Tato kapitola je určená technice požárních vozidel a výhody vyplývající pro strojníky. Strojník vždy ocení zlepšení, jak v množství dopravované hasební látka, tak pohodlí při cestě k zásahu. Rozdílnost jednotlivých vozidel je především v pohodlí strojníka, ovládacími prvky a moderními technologiemi. U nových vozidel je na první pohled zřejmé pohodlí strojníka, ale na druhé straně znevýhodnění ostatních cestujících na úkor strojníka. Každý strojník stejně jako každý člověk ocení něco jiného, ale musí konstatovat, že nová vozidla mají více výhod než nevýhod. Poslední část popisuje, v jakých případech se požární vozidla používají nejvíce.

44

4. Charakteristika odborného učiliště požární ochrany

Odborným učilištěm požární ochrany se rozumí soubor jednotlivých učilišť, která jsou rozmístěna po republice. Každé z těchto učilišť se zaměřuje na vzdělávání pouze určité činnosti, kterou provádějí hasiči při zásazích. Požární stanice je složena z předem daného počtu lidí, kteří vykonávají různé činnost. Pro tuto činnost musí každý mít patřičné vzdělání: ● hasič záchranář ● hasič strojník ● hasič chemik ● hasič velitel Každé učiliště provádí pouze jedno z těchto čtyř základních vzdělávacích školení. Další činnost učiliště je vzdělávání v doplňkových kurzech. Učiliště je pro HZS chápáno jako vzdělávací instituce, která je nositelem praktických dovedností a teoretických znalostí pro vykonávání činností u zásahu. Další jejich činnost je kvalitní rozpracování jednotlivých témat, ze kterých se hasiči na směně pravidelně seznamují. Praktické informace získávají od hasičů, kteří chodí na pravidelné přezkoušení 1x za dva roky a učitelům poskytují nové praktické informace.

Tyto

informace učitelé zapracují do témat pravidelné odborné přípravy, kterou hasiči podstupují na směnách.

45

Základní činnost učiliště: ● vzdělávání, hasičů záchranářů, strojníků, chemiků a velitelů ● doplňkové kurzy ● prodlužování platnosti odborné způsobilosti ● zpracování odborné přípravy ● zajištění periodického přezkoušení ●návrh vývoje techniky

4.1 Technika a prostory

Rozdělení učilišť již bylo provedeno v charakteristice požárního učiliště. Tato část se zaměřuje pouze na edukaci strojníků. Edukace strojníků probíhá pouze na specializovaném pracovišti, které má patřičné prostředky i zkušenosti s tímto typem vzdělávání. Toto vzdělávací zařízení má určité úkoly, které je třeba splnit z hlediska techniky, vybavení, prostoru a zkušenosti lektorů. Nejprve se zaměřme na nároky techniky. Pro potřeby této pasáže je nutní si uvědomit jednotnost vybavení požárními vozidly jednotlivé požární stanice v krajích. Úkolem učiliště je navrhnout vybavení stanic požární technikou v jednotlivých krajích a touto technikou je rovněž vybaveno i učiliště.

46

Způsob využívání techniky na učilišti: ● srovnatelné modely automobilů jako na požárních stanicích ●identická čerpadla jak na požárních stanicích ● totožné uložení věcných prostředků ● modernizace automobilů i věcných prostředků v návaznosti na zkušenosti u jednotlivých požárních stanic ● zjištění využitelnosti nových vozidel

Na takové množství techniky a věcných prostředků je třeba mít i prostory pro parkování, ale také prostory pro provoz požární techniky. Stejně jako výběr a doporučení nákupu nových vozidel učiliště vyvíjí i systém parkování a prostor před garážemi. Ze zkušeností posluchačů kurzů má učiliště za úkol vybrat nejlepší model parkování i s prostorem potřebným pro manipulaci techniky před garážemi. Výběr nejlepšího model se dále doporučuje HZS při výstavbách nových požárních stanic nebo rekonstrukci starých požárních stanic. Prostory učiliště:

●garážové stání – prostor pro umístění požární techniky s odsáváním a dobíjením akumulátorů. ● manipulační prostor před garážemi ● místo pro ustavení výškové techniky ●požární nádrž pro praktickou výuku čerpadel ● tréninkový polygon ● učebny, ubytovací a stravovací prostory

47

Parametry polygonu: Polygonem se pro účely vzdělávání strojníků rozumí okruh o délce nejméně 5 km s možnostmi vyzkoušení různých dopravních situací. Konstrukce polygonu musí být zatáčkovitá, kde si posluchači vyzkoušejí způsob jízdy v zatáčkách různého poloměru. Další částí polygonu je kopcovitý terén pro vyzkoušení nájezdových úhlů požárních vozidel, nezpevněný povrch vozovky, ale také nástrahy čekající na řidiče v nepříznivém počasí. Nevhodné počasí pro jízdu potkává právě strojníky nejčastěji. Strojník musí znát způsob jízdy v mlze, v dešti, ale i v zimním období. V druhé části praktického využití požární techniky je jízda v běžném provozu a reakce řidičů. Strojník s učitelem vyjíždí mimo areál učiliště a učí se v běžném provozu. Učitel ze svých praktických zkušeností upozorňuje žáka na neočekávané situace, které mohou řidiči strojníkovi způsobit. Tato jízda probíhá bez zapnutých výstražných nebo světelných zařízení a při dodržování veškerých pravidel silničního provozu.

4.2 Lektor odborného učiliště

Z charakteristiky učiliště je zřejmá vysoká úroveň vzdělávání, což napovídá i o úrovni lektorů. Zůstaneme u vzdělávání strojníků. Učitel musí mít vynikající teoretické znalosti o používané technice, ale také důkladně provedenou analýzu výběru případné nové techniky. Teoretické znalosti jsou prohloubeny dlouholetou praxí strojníka, ale hlavně řidiče požárního vozidla. U přijímání lektorů jsou důležité tři základní předpoklady: ● 10 let praxe ● vysokoškolské vzdělání (nejlépe pedagogického směru) ● kurz bezpečné jízdy ● profesní osvědčení

48

Pokud žadatel splňuje tyto čtyři základní předpoklady, je nejdříve přezkoušen z psychické, zdravotní a fyzické způsobilosti. V další fázi je pozván k výběrovému řízení, které se uskutečňuje na základě zákona 361/2003 Sb. O služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. ●Průběh výběrového řízení: Zde je komise, která se skládá z lektorů požárního učiliště a ředitele učiliště. Tito členové komise posuzují schopnosti a znalosti nového učitele v praktické i teoretické výuce po dobu jednoho vyučovacího dne. ● Znalosti a dovednosti: ▫ komunikativní schopnosti ▫ chuť pracovat a rozvíjet své schopnosti i znalosti ▫ schopnost předat znalosti a dovednosti ▫ teoretické i praktické znalosti ▫ pedagogické znalosti ▫ psychologické znalosti ▫ správně a včas zvolit vyučovací metodu ▫ správně organizovat vyučovací jednotku ▫ správným způsobem zareagovat na nestandardní situace ▫ dostatečně motivovat 32 Lektor na učilišti je postaven do neobvyklé role. Zde je třeba vyzdvihnout jeho náročné povolání. Musí být odborníkem svého oboru a neustále se vyvíjet a sledovat nové trendy a popřípadě je doporučit k novému vybavení učiliště.

32

Průcha Jan, Moderní pedagogika. Praha: Portál, 2009. – 488 s. ISBN 978 – 80 – 7367 – 503 – 5.

49

Jeho úloha je zde odlišná než u ostatních vzdělávacích zařízení příkladu střední školy. Náročnost na jeho pedagogické znalosti a dovednosti je odstrčena a do popředí se prodírají jeho zkušenosti. Učitel nemusí vyvíjet tolik úsilí na motivaci studentů, protože studenti toto vzdělávání potřebují ke své profesi. Jejich motivem je možnost provádět své povolání.

4.3Posluchač odborného učiliště

Nejčastější složení posluchačů v odborném učilišti jsou zaměstnanci HZS. Tito lidé se zde vzdělávají, prodlužují odbornou způsobilost a podílejí se na vytváření nových témat k proškolení příslušníků na stanicích. Základní předpoklad přijetí ke vzdělávání: ● věk 23 let ● minimální doba trvání služebního poměru 3 roky ● potřebná osvědčení (pro strojníka) ● schopnosti vykonávat profesi ● psychická odolnost ● fyzicky způsobilý

50

4.4 Dílčí závěr

Text obsahuje charakteristické rysy odborného učiliště a podmínky vzdělávání jednotlivých profesí obsažených v HZS. Každé učiliště je zaměřeno na vzdělávání určité činnosti. Pro vzdělávání musí mít předem dané parametry a vyškolené učitele. Učiliště neplní pouze funkci vzdělávací, ale také zkoušení příslušníků HZS a doplňování důležitých témat do odborného školení. Tato témata musí učiliště analyzovat a poté zařadit do školení. Proto jsou pro lektory nastaveny tak vysoké podmínky. Lektor vystupuje v roli praktika, který je schopen si své rozhodnutí obhájit a to nejen ve výběru nových vozidel ale také způsobu výuky. Aby lektor byl schopen výuky v takovém rozsahu, musí mít k dispozici kvalitní techniku a prostory na výuku. Na výuku navazují schopnosti posluchačů. Na místo strojníka musí být přijímání pouze osoby schopni tuto práci provádět. Učiliště má náročnou úlohu, při vzdělávání, ale také bezpečnosti při praktických výukách.

51

5. Edukace strojníků

Pod pojmem edukace strojníku se dá představit vytváření nebo dotváření teoretických i praktických zkušeností jednotlivých účastníků vzdělávacího zařízení. Edukační proces probíhá formou klasických výukových metod v části teoretické a v praktické části je výuka koncipována praktickým příkladem učitele s následným opakováním procesu posluchačem. Opakování procesu posluchačem probíhá až do konce vzdělávacího kurzu. Posluchač se k jednotlivým probraným tématům postupně vrací a jejich postupy si opakuje. Teorie stejně jako praxe se rozděluje na několik částí, které se budou probírat později. Zásadou nové formy vzdělávání je propojení teorie s praxí. Posluchač jednotlivé operace či postupy provádí následovně. V první části se zadané téma probere na učebně, kde učitel zprostředkovává posluchačům teoretické znalosti, doplněné praktickými zkušenostmi učitele. Uvítá se, když učitel použije multimediální techniku, kterou má k dispozici. Nejprve se musí vymezit rozdílnost jednotlivých typů vzdělávání strojníků. V první řadě je vzdělávání strojníků, které připravuje uchazeče na základní znalosti a dovednosti potřebné k vykonávání funkce strojníka. Tento typ vzdělávání se provádí na odborném učilišti, které má pro vzdělávání strojníků potřebné materiální, finanční a personální zabezpečení. Dalším vzděláváním pro strojníky je navazující vzdělávání a to technik strojní služby. Technikem stojní služby se ze strojníka může stát až po potřebných zkušenostech z obsazení funkce strojníka. Na stanicích se vyskytují technici strojní služby jen ti nejzkušenější. Stanice se obsazují technikem strojní služby pouze v omezeném počtu dle tytu stanice. Stejně jako vzdělávání strojníků se provádí i vzdělávání techniků strojní služby na specializovaných učilištích. Podotknout se musí i rozdílnosti ve formách vzdělávání těchto vyučovacích procesů. 33 Pro obě tyto formy vzdělávání je jednou za dva roky potřebné nové přezkoušení a doplnění nových informací strojníků i techniků strojní služby sloužící na stanicích. Přezkušování strojníků je učiliště povinné vytvořit dva standardy k přezkoušení. 33

http://www.oupobm.cz/vyuka/01_osnovy_odb_zpus.htm

52

Již zmiňované učiliště provádí přezkoušení periodické a přezkoušení odborné způsobilosti. Periodické přezkoušení probíhá na stanicích, kde jednou ročně jsou strojníci stejně jako ostatní specialisté působící na stanicích přezkušování ze základních znalostí. Periodické přezkoušení je pojato jednodenní formou. Zcela jinak je koncipováno přezkoušení odborné způsobilosti. Odborné znalosti strojníci obhajují před komisí složenou z lektorů odborného učiliště. O odborném přezkoušení se práce zmiňuje později.

5.1 Doporučené metody výuky

O Lektorech odborného učiliště je zmíněno v předešlé části diplomové práce. Jeho činnost se ubírá především poznatky, které jsou doplněny určitou praxí ve funkci strojník popřípadě technik strojní služby. Vysokoškolské vzdělání lektora však není podmínkou pedagogického směru, a proto je vzdělávání strojníků a dalších oborů v požární ochraně koncipováno poněkud jiným způsobem. Zvolit správnou vyučovací metodu u vzdělávání dospělých lidí se někdy stává problémem i pro zkušeného pedagoga. Proto jsou zpracovány postupy výuky strojníků s využitelností několika základních metod. Důraz je kladen na propojení teoretických znalostí na dovednosti praktické. Metody pro teoretickou výuku: Metoda vyprávění – snahou lektora je upoutat pozornost a naznačit posluchačům určitý děj, který je z praxe. Učitel musí posluchače svým vyprávěním zaujmout a vše doplnit bezpečností při práci a vytknout nedostatky.

53

Využití: ● údržba vozidel ● jízda k zásahu ● činnost na místě zásahu ● jízda zpět na stanici ● doplnění věcnými prostředky a hasební látkou ● analýza činnosti strojníka Metoda vysvětlování – učitel se snaží za pomocí posluchačů vysvětlit určitou činnost. Nejdůležitější vlastností vysvětlení je, aby posluchači tuto činnost pochopily. Využití: ● způsoby řízení vozidel ● činnosti prostředků strojní služby ● bezpečnost při práci ● postupy pracovních procesů Popis – doporučení spočívá v analýze popisovaného úkolu nebo činnosti. Učitel zprostředkovává posluchačům činnosti jednotlivých zařízení, kde popíše jednotliví části a jejich funkci. Využití: ● části automobilů ● části prostředků strojní služby ● doporučuje se kombinace i s jinými metodami Rozhovor – touto metodou probíhá vzdělávání lektoru a vzájemně i posluchačů. Metoda se nejvíce využívá při výuce strojníků nebo techniků strojní služby,

54

kteří se dostavili po dvou letech k prodloužení odborné způsobilosti. Posluchači se dovědí nové informace zapracované do odborné přípravy a novinky z oboru a učitelé získají potřebná témata k rozpracování odborné přípravy z praktických zkušeností strojníků a techniků strojní služby. Metody pro praktickou výuku: Předvádění, instruktáž a pozorování – učitel posluchačům názorně předvede určitý úkon, který je doplněn výkladem. Posluchači dle pokynů učitele tuto činnost pozorují. 34 Využití: ● postupy práce čerpadla ● činnost strojníka na místě zásahu ● údržby vozidel Osvojování nových dovedností – vše záleží na dovednostech učitele a způsoby jakými posluchačům úkon zprostředkovává. Nejprve učitel probírané téma popíše a vysvětlí, nebo názorně předvede. V další fázi si posluchači jednotlivé úkony zkouší za pomocí učitele, který jim doplňuje potřebné informace. V poslední fázi je úkon posluchačem proveden samostatně. Každá úkon si má posluchač možnost vyzkoušet několikrát tak, aby byl připraven jej použít přímo u zásahu. 35 Využití: ● využít tuto metodu lze u každého praktického úkolu, který se posluchač musí naučit. Uvedení posluchače do situace – učitel navodí určitou situaci a posluchač tuto situaci musí z vlastní pomoci vyřešit.

34

MAŃÁK, J. ŠVEC, V. Výukové metody. Brno: Paido, 2003. 219 s. ISNB 80-7315-039-5.

35

Jan Čáp, Jiří Mareš, Psychologie pro učitele. Praha: Portál, 2001.377s. ISBN 80-7178-463-X.

55

Využití: ● pustit vodu ● zapnout čerpadlo ● osvětlit místo zásahu Zde se popisuje výčet několika nejpoužívanějších metod, které vedou posluchače k určitým výsledkům výuky. Jednotlivé metody lze kombinovat dle potřeby. Doporučené zásady vyučování Při vyučování strojníků se klade důraz na kvalitní zprostředkování učiva posluchačům a také dodržení didaktických zásad, které pomáhají výuku zkvalitnit. Zásada názornosti: zásadu názornosti učitel použije v případě, kdy posluchačům potřebuje zprostředkovat úplné informace o předmětu nebo činnosti, tak, aby posluchači byli schopni si o předmětu či činnosti vytvořit představu. Zásada soustavnosti: učitel si zprostředkovávané učivo rozdělí tak, aby posluchačům podával informace od nejjednodušších po nejsložitější. Zásada přiměřenosti: zásadou přiměřenosti se pro učitele požárního učiliště rozumí vhodně vytvářet systém vyučovacích hodin, aby nedocházelo k přehnanému množství informací, které posluchači nejsou schopni pojmout. Zásada trvalosti: lektor požárního učiliště při výuce strojníků učivo formuluje takovým způsobem, aby posluchači byli schopni probrané učivo použít i s časovým odstupem. Zásada spojení teorie s praxí: tato zásada je při vzdělávání strojníků nejdůležitější. Systém vzdělávání strojníků je založen právě na zásadě spojení teorie s praxí. Vytváří se takový způsobem, aby zprostředkované učivo bylo co nejvíce zaměřeno na praktické příklady.

36

36

Ing. Miroslav Čadílek, Didaktika praktického vyučování I. Brno, 2005

56

5.2 Způsob vzdělávání strojníků

Nejprve je vzdělávání strojníků třeba rozdělit na dvě základní části. V první části se jedná o vzdělávání uchazečů o strojníky „STROJNÍK“ a v druhé části je vzdělávání strojníků, kteří si pouze doplňují informace a prodlužují odbornou způsobilost „STROJNÍK OPAKOVÁNÍ“

Struktura vzdělávání strojníků Strojník První fáze výuky ( vozidla a jejich údržba)

Strojník opakování

Teoretické a praktické dotváření znalostí i dovedností

Druhá fáze výuky ( předpisy a čerpadla) Třetí fáze výuky ( výšková technika a závěrečné jízdy)

57

STROJNÍK

Základní informace o vzdělávání strojníků Cíl výuky: cíl vyučovaní strojníků je vytvořit z nejvhodnějších uchazečů plnohodnotné strojníky a naučit je reagovat na potřebné podněty tak, aby byli schopni vozidlo obsluhovat, bezpečně ovládat a udržovat. Pro zkvalitnění výuky je přibráno do kurzu pouze omezený počet posluchačů. Doba trvání výuky:15 dnů (120vyučovacích hodin), maximální počet studentů 10 Organizace vyučování: vzdělávání se provádí na specializovaném pracovišti odborného učiliště, které má pro tento typ vzdělávání potřebnou způsobilost. Vzdělávání strojníků je určeno převážně pro příslušníky HZS. Vzdělávání je rozděleno do tří základních fází, kdy na každou fázi je stanovených 40 vyučovacích hodin i s ověřením znalostí. Jednotlivé fáze výuky na sebe navazují a tvoří celek. Počet vyučovacích hodin teorie je 38 hodin a počet praktických hodin je 58 a zbývajících 24 hodin je poskytnuto pro přezkoušení posluchačů. Kurz pro vzdělávání členů SDH je koncipován jiným způsobem. Požadavky pro přijetí do kurzu:minimální věk 23 let, minimální doby trvání služebního poměru 3 roky, potřebná osvědčení pro strojníka (řidičský průkaz skupin C a E), schopnosti provádět tuto funkci, psychická odolnost a fyzická způsobilost. Profil absolventa: při úspěšném splnění všech fází výuky je absolvent schopen plnit úkoly strojní služby v HZS. Má odborné znalosti údržby vozidla, jeho ovládání strojních částí a jeho řízení. Ukončení kurzu: absolvent při splnění všech fází kurzu získá osvědčení o úspěšném absolvování, které ho opravňuje k vykonávání strojníka v HZS. Osvědčení je platné po dobu dvou let. Po uplynuté doby platnosti je strojník nucen si tuto platnost prodloužit. Neúspěšné ukončení kurzu: absolvent, který neúspěšně absolvoval jednu fázi výuky, má možnost si dohodnout náhradní termín přezkoušení, nejdříve však po uplynutí 5 pracovních dnu. V případě neúspěšného splnění dvou a více fází výuky, je posluchač nucen opakovat celý vzdělávací kurz.

58

1. Týden výuky

První fáze výuky: část teoretická Po zahájení vzdělávacího kurzu a seznámení posluchačů s bezpečností práce na učilišti, s organizací, s řádem učiliště a s jinými právními předpisy vztahující se k učilišti požární ochrany se posluchači seznamují s organizací výuky. První fáze výuky má k dispozici 32 vyučovacích hodin a 8 hodin je vytýčeno k přezkoušení posluchačů. Požadavky, které jsou kladeny v první fázi výuky na posluchače, se tykají především řízení a údržby vozidel a pohybu osob kolem požárních vozidel. Pro tuto činnost se specializované učiliště zavazuje mít profesionální personál a potřebnou techniku. První dva vyučovací dny - 16 hodin se probírá pouze teorie řízení vozidel. Probíraná témata: opakování zákona 361/2000Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů. Vymezují se vozidla s právem přednosti jízdy, jejich specifikace a podmínky provozu a povinnosti. Další téma se probírá základy řízení vozidel v kritických situacích. Rozdělení vozidel požární ochrany, kondice řidiče a vozidla, technika jízdy (jízda ve městě, jízda ve vyšších rychlostech, předjíždění, jízda v koloně). Vše se zatím zaměřuje pouze na předpisy, ale ne na situace, které musí řidič předvídat. Předvídavost je další probírané téma. Strojník je při jízdě ve velkém psychickém vypětí a zkušenosti a předvídavost mu zabraňuje dostat se do kritických situací. Umění předvídat nespočívá pouze sledování dopravní situace, ale také okolí a chování ostatních řidičů. Proto se strojník seznamuje se schopnostmi svými, i schopnostmi vozidla. Do schopností vozidla se zařazuje adheze pneumatik, brzdový systém, brzdná dráha, zrychlení vozidla. Jak předejít nepříznivého pohybu vozidla se probírá dosti často, ale strojník musí být připraven reagovat i na smyk, aquaplaning, vliv klimatických podmínek a jak předejít při nehodě fatálním následkům. K řízení vozidla je spoustu dalších činností, které strojník musí ovládat. Dále se probírá rozdělení podvozků jednotlivých vozidel požární ochrany a jejich údržba a diagnostika při potížích. Diagnostika je u moderních vozidel poněkud složité téma, které si vyžaduje samostatnou kapitolu stejně jako výměna některých částí vozidel bez použití autorizovaných servisů. Na všechna tyto témata je časový fond 16 vyučovacích hodin.

59

První fáze výuky – část teoretická Téma

1.

Obsah Počátek kurzu: posluchači se seznamují s vnitřním řádem

Teorie

Praxe

Celkem

hodin

hodin

hodin

1

odborného učiliště, organizací kurzu a bezpečnosti práce na učilišti. 2.

Automobily a jejich použití v PO: - zákon č.361/2000 Sb. o provozu na pozemních

1

komunikacích a o znění některých zákonů. - vozidla s právem přednosti jízdy - rozdělení vozidel požární ochrany

0,5

- kondice řidiče a vozidla

0,5

- technika jízdy ve městech, ve vyšších rychlostech,

1

předjíždění, jízda v koloně - předvídavost

1

sledování dopravní situace a okolí schopnosti řidiče i vozidla (pneumatiky, brzdový systém, brzdná dráha, zrychlení vozidla) - řízení v kritických situacích

1

zvládání smyku aquaplaning vliv klimatických podmínek jakým způsobem bourat - analýza nehod vozidel PO37

3.

2

Kategorie vozidel: - DA

0,5

- CAS

0,5

- AZ

0,5

- AP

0,5

Sbírka interních aktu řízení generálního ředitele HZS CR a NMV - částka 2/2005

37

60

4.

Údržba vozidel: - plán mazání - výměna náplní

1

- provoz v klimatických podmínkách

1

- tankování

0,5

- servisní prohlídky

0,5

- nabíjení

5.

0,5

1

Diagnostika poruch: -návody vozidel

0,5

- stanovení poruchy

0,5

- popis funkcí jednotlivých částí vozidel

0,5

16

První fáze výuky – část praktická V teoretické části jsou posluchači systematicky připravováni k praktickým výkonům. Úloha lektory spočívá v neustálém připravování posluchače na praktický život za volantem požárního vozidla a údržba. V praktické část první fáze vyučování se rozdělují posluchači na dvě skupiny, ve kterých probíhá výuka. Rozdělení praktické části je nutné z důvodu početního. První skupinu vede lektor specializující se na provoz vozidla na pozemních komunikacích, ale také na nezpevněných komunikacích. Do první skupiny se zařadí 5 posluchačů, kteří se seznámení s vozidlem a provádí praktickou jízdu. První skupina má k dispozici jeden vyučovací den v počtu 8 vyučovacích hodin.

61

Seznámení s automobily: učitel všem pěti posluchačům postupně předvádí jednotlivé typy vozidel jejich technické parametry a uvedení do chodu. S teoretické části výuky mají posluchači znalosti o jednotlivých typech vozidel a získávají praktické dovednosti. Praktická jízda:U praktických jízd má učitel vždy jednoho žáka ve vozidle a nejdříve se v první fázi výuky využívá polygon, který je k dispozici učilišti. Na polygonu si posluchači vyzkouší vždy vozidlo, které má svou konstrukcí nejsložitější ovládání. S tímto vozidlem se provádí couvání, otáčení, jízda vpřed, jízda v terénu a jízda na zpevněné komunikaci. Veškeré praktické jízdy se provádí v uzavřeném areálu učiliště popřípadě na detašovaném pracovišti učiliště. Na vyzkoušení automobilu má posluchač jednu vyučovací hodinu. Ostatní posluchači se připravují na jízdu a seznamují se s technickými parametry dalších vozidel. U druhé skupiny praktické části výuky jsou posluchači seznamováni s údržbou vozidel a diagnostikou poruch. Stejně jako v první skupině má posluchač k dispozici 8 vyučovacích hodin. Probraná témata v teoretické části se přetvářejí na praktické dovednosti. Lektor pracuje s počtem pěti posluchačů. Posluchač je nejdříve seznámen s plánem mazání vozidel a praktické postupy. U nových vozidel se posluchač seznamuje s plánem servisních intervalů a u starších vozidel s postupy výměny náplní. Další probrané téma je rozdílnost údržby vozidel v různých ročních obdobích a údržby akumulátorů. Podle řádu strojní služby je třeba posluchače upozornit na způsoby tankování a na minimální stav paliva v nádržích. Ve výuce diagnostiky se posluchač seznamuje s návody vozidel, popisuje se jednotlivé části vozidel a jejich funkce a diagnostikují se lehké závady. Po jednom vyučovacím dni se skupiny vymění a průběh výuky je stejný.

62

První fáze výuky – část praktická Téma

1.

Obsah

Teorie

Praxe

Celkem

hodin

hodin

hodin

Skupina první: - seznámení s vozidly DA, CAS, AZ, AP

2

- výuka na polygonu

6

jízda vpřed jízda vzad jízda v terénu otáčení, couvání jízda na zpevněné komunikaci 2.

Skupina druhá: - údržby vozidla

5

mazání výměna náplní doplňování PHM nabíjení technické dokumentace vozidla -diagnostika

3

funkce částí vozidel odstranění závad 16

První fáze výuky – část ověření znalostí Poslední den v týdnu probíhá dílčí závěr první fáze výuky a ověření znalostí posluchačů. Ověření znalostí posluchačů se rozděluje na dvě části. V první části se ověřují znalosti pomocí ústní zkoušky. V druhé části se ověřují praktické dovednosti. Ústní zkouška se provádí před tříčlennou komisí, kde si posluchač vytáhne jednu z deseti otázek, na kterou odpoví.

63

Příklad otázek ústní zkoušky: -

popiš činnost čerpadla?

-

údržby vozidla před zimním obdobím?

-

popiš nabíjení vozidel?

-

rozdělení vozidel dle využití v požární ochraně?

-

faktory ovlivňující strojníka a jak postupovat?

-

popiš pneumatiky?

-

Aquaplaning?

-

vozidla s právem přednosti jízdy?

-

kontrola a výměna náplní?

-

deformační zóny vozidel?

Praktická zkouška probíhá u vozidel, kde si posluchač vytáhne jednu z deseti otázek, kterou prakticky diagnostikuje a prakticky provede. Stejně jako u ústní zkoušky je hodnotící tříčlenná komise. Některé otázky praktické zkoušky komise určí, dle potřeby servisních plánů a údržby vozidel. Například výměny náplní. Příklad otázek praktické zkoušky: -

přebírání techniky

-

namaž přední část vozidla

-

namaž zadní část vozidla

-

proveď údržbu akumulátorů a jejich nabíjení

-

odstraň závadu

-

vyměň náplň

-

proveď týdenní kontrolu

-

vyčisti vzduchový filtr

-

vyměň žárovku

-

vytvoř plán mazání

Pro ověření znalostí mají posluchači časový fond v rozsahu 8 vyučovacích hodin. Začátek zkoušky určí předseda komise. Dále zkoušky se provede zkouška ústní a poslední je zkouška praktická. Praktická jízda se nepřezkušuje, protože jízdy pokračují i v ostatních fázích výuky. Přezkoušení z praktické jízdy se provede až v poslední fázi výuky.

64

Znalosti posluchačů Po dokončení první fáze výuky je posluchač schopen určit specifikace různých automobilů používaní v požární ochraně. Diagnostikování závad o některé lehké opravy provádět sám. Zná pravidla silničního provozu a pravidla vozidel s právem přednosti jízdy. Ví jak se chovat v kritických situacích a byl seznámen s jízdou vozidel po polygonu učiliště.

2. Týden výuky

Druhá fáze výuky – část teoretická V prvním týdnu výuky se posluchači naučili částečně používat požární techniku a jsou schopni s automobily v omezeném prostoru pohybovat. První fáze výuky také klade důraz na údržbu požární techniky, ale pouze na podvozkovou část vozidla. V druhé fázi výuky se posluchači naučí používat nástavbu vozidel. Nástavbou požárního vozidla se rozumí část vozidla, která je uzpůsobena pro přepravování věcných prostředků, hasební látky a zařízení strojní služby. Druhá fáze výuky je odlišná od první v organizaci výuky. Zde se třída posluchačů nerozděluje do dvou skupin, ale všech deset posluchačů zůstává pohromadě. Stejně jako v prvním týdnu je počet vyučovacích hodin stanoven na 40 a z toho pouze 10 hodin je vytýčeno pro teoretickou výuku. V teoretické části se posluchači učí řád strojní služby, který stanoví zásady potřebné pro strojníky. V dalších hodinách se probírají požární čerpadla, jejich rozdělení, použití a údržba. U všech těchto probraných témat je třeba také dodržovat bezpečnost práce.

65

Druhá fáze výuky – část teoretická Téma 1.

2.

Obsah

Teorie hodin

- co strojní služba zabezpečuje

1

- požární technika

1

- co tvoří požární techniku

1

- provozní řád

1

- životnost a označení požární techniky

1

- přívěsy za požární techniku

1

38

Čerpadla požární ochrany 1

Vývěvy - druhy, použití, údržba

4.

Celkem hodin

Řád strojní služby

- druhy, použití, údržba 3.

Praxe hodin

1

Bezpečnost při práci - povinnosti organizace

0,5

- povinnosti zaměstnance

0,5

- vyhláška 247/2001Sb. o organizaci a činnosti

1

jednotek PO 10

38

Sbírka interních aktů řízení generálního ředitele HZS ČR a NMV - částka 9/2006

66

Druhá fáze výuky – část praktická Postup výuky v praktické části je sestaven z praktické jízdy, která se koná mimo areál učiliště a stanoviště výuky v areálu učiliště. Posluchači se nadále zdokonalují v praktické jízdě s požárními vozidly a to v rozsahu ujetých minimálně 50 km v běžném provozu. Jízdu v běžném provozu provádí lektor, který má pro tento výcvik potřebná osvědčení a je schopen posluchačům zprostředkovat co nejlépe praktické příklady. Praktická jízda se provádí s požárním vozidlem nejnižší váhové kategorie, ale ne s osobním automobilem. Způsob jízdy se provádí dle plánu, která má lektor k dispozici. Plán jízdy obsahuje: jízdu na rovné a široké pozemní komunikaci, jízdu v úzkých profilech, jízdu v městském provozu se světelným dopravním značením, jízda křižovatkou, jízda mimo obec, předjíždění a parkování i couvání. Průběh výuky a postupy navrhuje lektor, který v průběhu jízdy posluchači zadává jednotlivé úkoly. Do výcvikového vozidla je vždy přibrán pouze jeden posluchač a střídání posluchačů probíhá v areálu odborného učiliště. V areálu odborného učiliště jsou pro výuku připraveny stanoviště, na kterých probíhá výuka jednotlivých druhů čerpadel. Stanoviště první se zabývá praktickou výukou požárních čerpadel v CAS. U druhého stanoviště se provádí výuka přenosných motorových stříkaček a třetí stanoviště probírá výuku ostatních čerpadel používaných v požární ochraně. Posluchači se u jednotlivých stanovišť střídají dle potřeby každého posluchače a v průběhu této výuky se střídají na praktických jízdách. Posluchač, který skončil praktickou jízdu, odchází zpět na jednotlivá stanoviště, kde se prakticky učí použití jednotlivých čerpadel. Pro praktickou výuku mají posluchači k dispozici 32 vyučovacích hodin.

Druhá fáze výuky – část praktická Téma

1.

Obsah

Teorie

Praxe

Celkem

hodin

hodin

hodin

Praktická jízda -jízda probíhá dle organizace odborného učiliště požární ochrany

2.

Stanoviště 1. - čerpadla CAS

3.

Stanoviště 2.

67

- přenosné motorové stříkačky 4.

Stanoviště 3. - ostatní čerpadla používaná v PO 22

V druhém týdnu výuky se klade důraz na zdokonalení posluchačů v praktických dovednostech a postupně příprava na další části výuky strojníků.

Druhá fáze výuky – část ověření dovedností V posledním dni v druhého týdne je možno využít osmi hodin k přezkoušení posluchačů z jejich znalostí, ale hlavně dovedností, které si utužovali v průběhu týdne. Stejně jako v prvním týdnu výuky je ověření znalostí provedeno pouze z praktického úkolu a ne z jízdy. K ověření znalostí učitelé připraví otázky, které posluchač nejprve ústě zodpoví a poté prakticky provede. V ústní zkoušce je kladen důraz na dodržení postupu a u praktické zkoušky se přihlíží i k bezpečnosti práce. Den ověření znalostí je pro učitele přínosný, kdy získají zpětnou vazbu k navrženému systému vlastní výuky. Ústní zkouška probíhá před tříčlennou komisí, která je sestavena z lektorů, kteří prováděli výuku a předsedy komise. Členové zkušební komise mají možnost při ústní zkoušce pořádat posluchače i o praktické provedení.

Příklad otázek ústní zkoušky: - popiš označení vozidel? - jaké vyplývají úkoly strojníkům z provozního řádu? -jaké má strojník povinnosti? - jaké máme vývěvy a jak je udržujeme? - jaké má povinnosti organizace z hlediska BOZP?

68

- popiš a rozděl požární přívěsy? - proveď popis čerpadla u CAS 32? - proveď popis čerpadla u CAS 20? - co udává vyhláška 247/2001Sb. o organizaci a činnosti jednotek PO? - vývěvy, jejich rozdělení a použití? Ověření praktických dovedností se provádí stejně jako u předešlého přezkoušení před tříčlennou komisí. Posluchač prakticky předvede zadaný úkol a charakterizuje nejčastější použití u zásahu. Příklad otázek praktické zkoušky: -

proveď přívodní vedení a doplnění CAS

-

připrav vodu na útok do poschodí v DT

-

proveď údržbu přenosné motorové stříkačky

-

doplň CAS z hydrantu

-

pusť pěnu

-

proveď doplnění CAS elektrickým čerpadlem

-

doplň CAS plovoucím čerpadlem

-

pěnu s cizího zdroje

-

osvětli místo zásahu

-

proveď odvodnění a údržbu čerpadel

Znalosti posluchačů Po úspěšném absolvování druhého týdne výuky strojníků jsou posluchači schopni samostatně odsluhovat požární čerpadla, udržovat je a počínat se obezřetně. Při používání požárních čerpadel dodržují bezpečnost práce a orientují se v technologiích použitých pro výrobu požárních čerpadel. V praktických jízdách se posunuly kupředu s ovládáním dalšího typu vozidla a jsou prakticky připraveni použít nejnižší kategorii požárních vozidel.

69

3. Týden výuky

Třetí fáze výuky – část teoretická V závěrečném týdnu výuky strojníků se pro posluchače připravuje výuka výškové techniky, kterou strojníci musí ovládat. U výškové techniky se musí dbát na správné postupy používání výškové techniky a dodržení bezpečnosti při práci. V prvním dni teorie se vyučuje nejdříve způsoby jízdy k zásahu a ustavení požární techniky u zásahu. V tomto bloku výuky je také zahrnuto, jakým způsobem požární techniku dekontaminovat. Způsoby dekontaminace jsou nejdříve vysvětleny teoreticky a následně v dalších dnech praxe se provádí praktický příklad dekontaminace techniky. Na tuto část jsou vyčleněny dvě vyučovací hodiny. Další vyučovací hodiny se posluchači věnují dopravě hasební látky ne velké vzdálenosti. Strojník musí vědět do jaké výšky či dálky je schopen vodu dopravit a jaké k tomu potřebuje podmínky. Náročnost výuky spočívá ve výpočtech, které jsou pro správné zhodnocení situace na místě zásahu potřebné. Pro výuku dopravy hasební látky na velké vzdálenosti jsou vyčleněny tři vyučovací hodiny. Zbývající tři vyučovací hodiny se posluchači učí vyhlášky č. 49/2003 Sb. o technických podmínkách požární techniky a vyhlášku č. 255/1999 Sb. o technických podmínkách věcných prostředků požární ochrany. Tímto je vyčerpán jeden vyučovací den, který se provádí pouze na učebně. Druhý vyučovací den se posluchači věnují pouze výškové technice. První čtyři hodiny výuky probíhá pouze teoreticky, kdy se posluchači učí rozdělení a ovládání AZ a AP a bezpečnosti při práci s těmito technickými prostředky. Do výuky jsou také zahrnuty požární přívěsy a také požární kontejnery. A ve zbývajících čtyřech vyučovacích hodinách probíhá výuka praktická.

70

Třetí fáze výuky – část teoretická Téma

1.

Obsah

3.

Praxe

Celkem

hodin

hodin

hodin

Jízda k zásahu - jízda k zásahu, postupy na místě a jízda zpět

0,5

- ustavení techniky

0,5

- dekontaminace techniky 2.

Teorie

1

Dopravy hasební látky -způsoby dopravy hasební látky

1

- výpočet dopravy hasební látky

2

Podmínky provozu požární techniky - vyhláška č. 49/2003 Sb. o technických

1,5

podmínkách požární techniky - vyhláška č. 255/1999 Sb. o technických podmínkách věcných prostředků požární

1,5

ochrany

4.

Výšková technika -ovládání AZ, AP a BOZP - požární přívěsy a kontejnery

2 2

12

71

Třetí fáze výuky – část praktická V teoretické části se probírala témata, která je nutné vyzkoušet prakticky. Praktická výuky je koncipovány stejným způsobem jako praktická výuky ve druhém týdnu. Odborné učiliště je zase rozděleno na stanoviště, které posluchači navštěvují a učí se prakticky provádět určitou činnost. První stanoviště poskytuje praktickou výuku v ustavení techniky při zásahu a její dekontaminaci. Pro sestavení dekontaminace je nutné mít určitý počet posluchačů, kteří sestavují dekontaminaci a kteří dopravují dekontaminační činidlo. Každý posluchač si musí toto sestavení minimálně jednou vyzkoušet, tak, aby byl schopen při zásahu tuto činnost provádět. Při ustavování požární techniky lektor posluchačům ukazuje jak ustavit techniku při zásahu u dopravní nehody, tak, aby technika chránila zasahující hasiče a také jakým způsobem ustavit techniku při různých typů požárů. U druhého stanoviště se posluchači učí dopravovat hasební látku na požářiště. Pro tuto činnost je zase třeba mít určitý počet posluchačů, kteří sestavují postupně přenosné požární stříkačky či CAS tak, aby doprava vody byla co nejefektivnější. Posluchači si zde vyzkouší různé způsoby a každý z nich obsluhuje jeden setou či CAS a potom se prostřídají. U třetího stanoviště se vyučuje výšková techniky. Každý z posluchačů si vyzkouší ovládání AZ, AP a kontejnerů tak, aby byl schopen s touto technikou provádět zásah. Pro výuku výškové techniky je třeba mít na učilišti předem vyškoleného lektora, který má patřičnou praxi a osvědčení. Stejně jako v předešlých fázích výuky probíhá praktická jízda. Lektor pro praktickou jízdu si vyzvedne z praktického vyučování pouze jednoho posluchače, který provádí praktickou jízdu s CAS, která je nejvíce používaná u sboru. U praktických jízd se posluchač učí řízení vozidla v městském provozu se světelným dopravním značením, jízdu po dálnicích či rychlostních silnicích, tak, aby byl schopen ovládat vozidlo ve vysokých rychlostech a správně projíždět kolonou odstavených vozidel. Stejně jako u ostatních vozidel provádějí couvání, otáčení a jízdu v úzkém profilu. Na jízdu má posluchač vyčleněný počet kilometrů. Musí s vozidlem najet alespoň 50 kilometrů. Závěrem týdne se provádí přezkoušení z praktické jízdy, kdy lektor hodnotí, jaké má posluchač schopnosti a dovednosti v řízení vozidla.

72

Třetí fáze výuky – část praktická Téma 1.

Obsah

Teorie hodin

Praxe hodin

Celkem hodin

Praktická jízda -jízda probíhá dle organizace odborného učiliště požární ochrany

2.

Stanoviště č. 1 -ustavení techniky, dekontaminace

3.

Stanoviště č. 2 -doprava hasební látky

4.

Stanoviště č. 3 - obsluha AZ, AP a kontejnerů 20

Třetí fáze výuky – část ověření dovedností V posledním týdnu se provádí ověření znalostí a dovedností probraných témat, ale také ověření praktické jízdy. Zhodnocení závěrečného týdne je provádění odlišným způsobem než v předešlých fázích výuky. Zde se provádí pouze praktická zkouška, která je rozdělena na dvě části. V první části se provádí zkouška provádění zadaných úkolů s výškovou technikou nebo sestavení dekontaminace či provedení dopravy vody. Část posluchačů provádí jednu činnost a po provedení se vystřídají. Zde není možné si vytáhnout otázku, protože posluchači jsou přezkoušeni ze všech úkolů na všech stanovištích. V druhé části zkoušky se provádí závěrečná jízda s vozidlem, které si posluchač vylosuje. Provedení zkoušky je uzpůsobeno vylosované technice. Praktická jízdy se provádí po dobu 30 minut. Lektor vybere trasu, kde se bude zkouška provádět a následně zkoušku vyhodnotí.

Zhodnocení vzdělávacího kurzu “ Strojník“ Poslední jedna vyučovací hodina je zaměřena na zhodnocení vzdělávání a námitky od posluchačů. Provádí se předávání osvědčení, které je potřebné k zastávání činnosti strojníka, kde jsou zhodnoceny tři části výuky, prospěl či neprospěl.

73

5.3 Vzdělávání strojníků – opakování

Strojník - opakování Základní informace o vzdělávání strojníků – opakování Cíl výuky:vzdělávací kurz opakování strojníků má za cíl navázat na dosavadní znalosti strojníků a rozšířit jejich vzdělání v oblasti strojní služby. Posluchači se naučí lépe ovládat vozidlo v krizových situacích a upevní si činnosti spojené se strojní službou. Učitelé se dovědí důležité informace z praxe a po pečlivém výběru některá témata rozpracují do odborné přípravy, kterou provádějí hasiči na směnách. Doba trvání výuky:5 dnů (36 vyučovacích hodin) maximální počet posluchačů 10 Organizace vyučování: vyučování probíhá na specializovaném učilišti, které má pro tento typ vzdělávání potřebné materiální i odborné vybavení. Vzdělávání je určeno pro příslušníky HZS, kteří si prohlubují znalosti a prodlužují odbornou způsobilost. Pro posluchače je připraveno 14 vyučovacích hodin teorie a 18 hodin praxe. Zbývající 4 hodiny jsou pro přezkoušení. Požadavky pro přijetí do kurzu: strojník, který byl vyslán organizací a jeho osvědčení i řidičské průkazy jsou platné. Profil absolventa: po absolvování vzdělávacího kurzu má rozšíření znalosti a dovednosti v ovládání požárních vozidel. Schopnosti reagovat na podněty působící na strojníky při cestě k zásahu i při jejich práci a prodlužuje se platnost osvědčení. Ukončení kurz: posluchač je přezkoušen z odborných znalostí a dovedností formou ústní a praktické zkoušky, kterou provede odborné učiliště Neúspěšné ukončení: při neúspěšném ukončení kurzu je posluchač nucen nejdříve do 5 pracovních dnů vykonat novou zkoušku

74

Strojník opakování - teoretická část Ve 14 hodinách teoretické výuky se probírají jednotlivá témata a část z těchto témat se probírá v části praktické. Prvním z témat, které musí strojníci probrat je řízení vozidel v kritických situacích. Toto téma se probírá již v prvním začátečnickém kurzu, kde jsou strojníkům představeny témata typu zvládání smyku, vliv klimatických podmínek a aquaplaning. Lektor s posluchači tato témata zopakuje a učivo rozšíří o další. Podrobněji se analyzuje chování ostatních řidičů a poukáže se případné změny, které nastaly po dobu, kdy strojník vykonává svojí práci. Analyzují se různé typy zatáček a chování požárních vozidel při průjezdu zatáčkou. Na chování vozidel má také vliv rozložení váhy věcných prostředků, které požární vozidla přepravují. Dalším podtématem k probrání je brzdění a jeho způsoby. Posluchače lektoři naučí vyhýbací manévr, který si posluchači vyzkoušejí i prakticky. Také nehodovost je nutné probrat a poukázat na některé chyby, kterých se strojníci dopouštějí. Pro strojníky je žádoucí, probrat Řád strojní služby, který stanoví co vše je pro strojníka důležité. Ve strojním řádu se opakují veškeré povinnosti i úkoly, ale také zkoušky, které strojníci musí provádět. Učiliště navrhuje a schvaluje HZS nákup nové techniky i věcných prostředků a z tohoto důvodu je do výuky také zařazeno téma návrh nové techniky. Učiliště tímto způsobem sbírá potřebné informace, které mají strojníci přímo z praxe. Úkolem učiliště je tyto informace analyzovat a navrhovat HZS. Pro veškeré činnosti je třeba dodržovat bezpečnost při práci a úkolem odborného učiliště je analyzovat a následně omezit příčiny úrazů.

Strojník opakování – část teoretická Téma

1.

Obsah Počátek kurzu: posluchači se seznamují

Teorie

Praxe

Celkem

hodin

hodin

hodin

1

s vnitřním řádem odborného učiliště, organizací kurzu a bezpečnosti práce na učilišti. 2.

Řízení v kritických situacích - zvládání smyku

1

- vliv klimatických podmínek

1

- Aquaplaning

1

75

- jízda zatáčkou

1

- vyhýbací manévr

1

3.

Řád strojní služby

3

4.

Nehodovost u HZS

2

- příčiny - následky 5.

Návrhy nové techniky

3 14

Strojník opakování - praktická část Praktická část výuky navazuje na teoretickou a posluchači veškeré probrané učivo provádějí prakticky. Úkolem praktické části je posluchače obohatit o nové zkušenosti a dovednosti, které jsou nezbytné pro vykonávání jejich profese. Proto je praktická část výuky ve větším časovém rozsahu. Za přínosné pro posluchače se považuje vyzkoušet si chování požárních vozidel v kritických situacích. Pro tuto praktickou výuku je učiliště vybaveno polygonem, kde se vyškoleným lektorem provádí jízdy s vozidly požární ochrany. Parametry polygonu jsou popsány v části technika a prostory. Lektor na polygonu provádí výuku, která posluchače naučí zvládat smyk v různých klimatických podmínkách, se kterými se strojníci setkávají. Vliv klimatických podmínek také vede ke vzniku aquaplaningu, který je možno si vyzkoušet. Lektor toto učivo probírá se posluchači v takovém rozsahu, aby byli schopni si v těchto kritických situacích na vozovce poradit. Na polygonu se ještě posluchači naučí průjezdy zatáčkou, kde lektor poukáže na možnosti, které vyplývají pro strojníky. Stále častěji strojníky využívaný vyhýbací manévr je další částí výuky na polygonu. U všech částí výuky si posluchači vyslechnou od lektorů nejčastější chyby, které se probírali v teoretické části v rozboru nehodovosti požárních vozidel. Čas určený pro výuku na polygonu je 10 vyučovacích hodin, který je pouze orientační. V případě, kdy lektor uzná, je možné výuku prodloužit, ale pouze v takovém časovém rozsahu, aby byla probrána i ostatní témata praktické části. Další část praktické výuky se zaměřuje na čerpadla a prostředky strojní služby. Posluchači si osvojují a opakují veškeré prostředky strojní služby a zvláštní důraz se klade na zkoušky čerpadel a technické charakteristiky. Zkoušky čerpadel strojníci provádějí na stanicích z předem daného

76

rozpisu, který si rozpracovává každá stanice sama. Pro opakování je vyčleněn čas v rozsahu 6 vyučovacích hodin. Zde stejně jako ve výuce strojníků se posluchači rozdělují do jednotlivých stanovišť, kde se posluchači pro probrání učiva prostřídají. Zbývající 2 vyučovací hodiny jsou určena k opakování a případně vysvětlení, podle jakých parametrů odborné učiliště navrhuje nákup nových věcných prostředků strojní služby a nové techniky.

Strojník opakování – část praktická Téma 1.

2.

Obsah

Teorie hodin

Praxe hodin

Celkem hodin

Polygon - zvládání smyku

2

- vliv klimatických podmínek

3

- Aquaplaning

2

- jízda zatáčkou

1

- vyhýbací manévr

2

Zkoušky, prostředky strojní služby -Stanoviště 1. CAS 32

2

- Stanoviště 2. CAS 15 – 24

2

- Stanoviště 3. přenosné prostředky strojní

2

služby 3.

Opakování

2

18

Strojník opakování – ověření znalostí a dovedností Posluchači opakovacích kurzů jsou již zkušení řidiči i strojníci, a proto přezkoušení probíhá na základě zkušeností, které nasbírali po dobu své praxe. Nejprve se provede zkouška ústní a potom zkouška praktická.

77

Příklad otázek ústní zkoušky: -

popiš CAS 32?

-

popiš CAS 15?

-

vybavení vozidel?

-

popiš zkoušky čerpadel?

-

vypočítej dálkovou dopravu vody?

-

popiš denní kontrolu?

-

povinnosti strojníka?

-

povinnosti organizace?

-

popiš DA?

-

vytvoř plán mazání?

Příklad otázek praktické zkoušky: -

proveď a popiš vyhýbací manévr

-

proveď a popiš aquaplaning

-

doplň CAS 32

-

doplň CAS 15

-

proveď osvětlení místa zásahu

-

zvládání smyku

-

doprav vodu s PS 12

-

proveď zkoušku čerpadla na CAS 32

-

proveď zkoušku čerpadla na CAS 15

-

zjisti závadu

Zhodnocení vzdělávacího kurzu “ Strojník - opakování“ V závěrečné hodině se provádí zhodnocení vzdělávání a případné návrhy na zlepšení. Posluchači vyplní anonymní dotazník, který slouží pro učiliště jako zpětná vazba. Lektor předává osvědčení odborné způsobilosti a posluchači se vracejí zpět na stanice požární ochrany.

78

5.4 Strojník a jeho následný vývoj

Každá profese má své úskalí, proto i vzdělávání strojníků je neustálý vývoj jeho dovedností a zkušeností, které nasbírá v průběhu svojí praxe. Praxí se nerozumí pouze strojníkem v HZS, ale stále častěji se uvítá, když HZS příjme člověka, který má zkušenosti z předešlého zaměstnání. Proto se na pozice strojníků nabírají přednostně řidiči s praxí, ale bohužel takových lidí stále méně. Proto se nevyhněme novým metodám vzdělávání, které jsou použity v předešlých kapitolách. Jak je již zmíněno v předešlých kapitolách, tak vzdělávání probíhá na základě předem daných regulí, které musí strojník splňovat pro své povolání. Proto je pro snadnější orientaci nutné rozdělit, jaké má strojník možnosti vzdělávání v průběhu své kariéry a jakým způsobem je vysílán do jednotlivých vzdělávacích zařízení.

Vývoj vzdělávání strojníků

Externí vzdělávání

Interní vzdělávání

Vzdělávání na Odborném učilišti požární ochrany

Vzdělávání na stanicích

Strojník

Odborná příprava strojníků

Technik strojní služby

Vzdělávání řidičů

Škola smyků

Kurz defenzivní jízdy řidičů nákladních automobilů

79

Vzdělávání strojníků a opakování Vzděláváním strojníků a opakování se diplomová práce zabývá v předešlých částech, kde je podrobně rozepsaná metodiky vzdělávání strojníků a následné opakování.

Technik strojní služby Vzdělávání techniků strojní služby se provádí v Odborném učilišti požární ochrany. Technik strojní služby je navazující vzdělávání pro strojníky, kteří jsou schopni vykonávat práci, související s právními předpisy provozu požárních vozidel, jejich oprav a vedení týmu strojníků. Techniků strojní služby je na směně pouze omezené množství. Jedná se příslušníky, kteří vedou tým strojníků a provádí nad nimi dohled a odborné poradenství. Vzdělávání techniků strojní služby se provádí na Odborném učilišti požární ochrany, které má podmínky pro vzdělávání strojníků a techniků strojní služby. Technici strojní služby jsou na učilišti 5 dní, kde se ve 35 vyučovacích hodinách vzdělávají. Zbývajících 5 vyučovacích hodin je určeno pro přezkoušení techniků strojní služby. Vzdělávání techniků a jejich osvědčení má platnost 4 roky. Cílem vzdělávání techniků strojní služby je vytvořit z nejzkušenějšího strojníka vedoucího týmu, který se bude na stanici starat o techniku a příslušníky kteří jsou zařazeni na pozicích strojník. Dokonalé zvládnutí techniky opravňuje techniky strojní služby k posuzování oprav a návrhům dovybavení vozidel.

Odborná příprava strojníků Na každé stanici je určitý počet příslušníků, kteří provádějí různé činnosti. Pro jednotlivé činnosti je požární stanice rozdělena do několika oborů. Nacházejí se zde hasiči, strojníci, technici a velitelé, pro které je nutné zpracovat témata k proškolení. Členové stanice se musí pro výkon, který se od nich očekává patřičně připravit. Pro jejich přípravu slouží témata odborné přípravy. Odbornou přípravou se rozumí pravidelné školení příslušníků s cílem zdokonalit vědomost i dovednosti přímo na stanicích. To znamená, že příslušníci jednotlivých stanic se seznamují a upevňují vědomosti i dovednosti přímo s prostředky, které jsou k dispozici na jejich stanici. Témata krajským ředitelstvím

80

poskytují odborná učiliště, která se specializují na určitou část přípravy příslušníků. Jednotlivá učiliště rozpracovaná témata s pomocí všech účastníků vzdělávacích kurzů, kteří navrhnou a analyzují s určitými opatřeními a v písemné formě předají, k rozpracování na krajská ředitelství. Pracovník krajského ředitelství témata odborné přípravy sestaví a odešle do jednotlivých stanic. Stanice si vytvoří plán odborné přípravy, tak, aby učivo bylo postupně sestaveno a rozděleno na základní a rozšiřující. Již teď se ví, že ne všechny stanice mají techniku, se kterou je třeba se seznámit. Proto se vytvoří plán, který stanoví, jak se bude toto školení provádět. Pro příklad lze užít stanici, kde není výšková technika. Stanice bez výškové techniky navštěvuje nejbližší stanici, kterou má k dispozici. To znamená, že stanice nacházející se v blízkém okolí, maximální počet stanic však je 3 a tyto stanice sestavují plán tak, aby byli schopny si mezi sebou školení provádět vzájemně dle vybavení. Tím se vytvoří systém pravidelného proškolování příslušníků v rozšiřujícím učivu. Jak je již zmíněno školení se rozděluje na základní a rozšiřující. Základní odborná příprava Pro základní školení je charakteristické vytváření podkladů tak, aby bylo možné všechny příslušníky proškolit z témat, která jsou potřebná pro jejich činnost u HZS. Snahou základního školení je připravit hasiče na veškeré činnosti, které mohou u zásahu provádět. Tato snaha je ovšem poněkud zkreslená, protože z vlastní zkušenosti vím, že odborná příprava nemůže pokrýt vše co je nutné. Proto se na zpracování odborné přípravy podílí odborné učiliště, které sbírá informace od posluchačů a zapracovává je do odborné přípravy. Důležité pro školení je i naučit hasiče přemýšlet a nejednat vždy podle toho jak je napsáno. HZS se snaží, aby improvizace byla v profesi hasiče co nejmenší, ale když už k ní dojde, musí hasiči vždy dodržovat bezpečnost práce. Pro základní školení je specifické naučit hasiče teorii a praxi. Základní školení je tedy rozděleno na část teoretickou a část praktickou. Část teoretická se probírá na učebně, kde se školení provádí velitelem popřípadě zástupcem. Zástupců velitel smí být více a to z toho důvodu, aby probraná problematiky byla co nejpodrobnější. Nejčastěji se při školení využívá multimediální techniky v případě výuky teoretické. Školitel, prostřednictvím kterého se provádí výuka, nejčastěji používá metody slovní, vyprávění, popis, přednáška a stále do popředí se prodírá brainstorming.

81

Brainstorming se nejvíce využívá pro neustálou aktivizaci hasičů a návrhů nových opatření. Základní teoretická část odborné přípravy se provádí v dopoledních hodinách nebo dle potřeby stanice. Provádění základní odborné přípravy se musí účastnit všichni hasiči na směně, tzn.: velitelé, hasiči strojníci i technici služeb. Pro provedení základní části odborné přípravy je vyhrazen čas 3 hodin Hierarchie cílů základní odborné přípravy, části teoretické: -

seznámení s tématem

-

analýza postupů

-

BOZP

-

účinná opatření

-

praktický příklad

Pro část praktickou je koncepce rozpracovány podobně jako v Odborném učilišti požární ochrany. V praktické části se strojníci věnují technice požární ochrany a prostředky strojní služby. Věcné prostředky požární ochrany uložené ve vozidlech popřípadě na stanici si strojníci kontrolují a seznamují se s nimi spolu se všemi hasiči.

Hierarchie cílů základní odborné přípravy, části praktické: -

seznámení s úkolem

-

praktické provedení

-

opakování praktického provedení

-

upozornění na nedostatky a BOZP

Pokud stanice nemá potřebné prostředky pro provádění odborné přípravy praktické, tak se musí účastnit praktické přípravy na jiných předem smluvených stanicích, kde se provede proškolení příslušníků. Rozšiřující odborná příprava pro strojníky Pro rozšiřující odbornou přípravu se témata připravují pro jednotlivé členy požární stanice odlišně. Hasiči se připravují na postupy a prostředky, které jsou určené pro

82

práci přímo jim, velitelé mají jiná témata a strojníci také. Pro strojníky je rozšiřující odborná příprava rozvržena na dvě části. V první části se strojníci seznamují s tématem. Téma je nejčastěji vozidlo či prostředky strojní služby jako jsou čerpadla, vývěvy, elektrické centrály a další. Nejdříve se provádí teorie, jak vozidla či prostředků strojní služby. V teorii se příslušníci seznamují s návody, využití a údržbou. Hierarchie cílů rozšiřující odborné přípravy pro strojníky: 1. část teoretická - seznámení s tématem - návody - BOZP 2. část praktická - seznámení s prostředkem strojní služby - výcvik - BOZP - údržba V praktické části rozšiřující odborné přípravy se strojníci s čerpadlem, centrálou či s vozidlem seznámí a provedou jejich vyzkoušení a nácvik požadované činnosti. V případě výcviku strojníků s vozidlem je navíc nutné provést kondiční jízdu. U vozidel se nejdříve provede výcvik s požadovaným vozidlem, kterého se účastní všichni strojníci, dále se provádí kondiční jízda. Kondiční jízdu provede stejně jako u výcviku každý strojník na směně a to v rozsahu nejméně 20 km. Kondiční jízdu provádí vždy minimálně dva strojníci ve, kteří se po ujetí požadovaného počtu kilometrů vystřídají. Kondiční jízda má parametry, které musí strojníci splnit. Nejdříve se provádí jízda v přímém směru, dále jízda na nezpevněném povrchu, jízdy zatáčkou a v neposlední řadě couvání. Kondiční jízdy se provádí v plně vybaveném vozidle i s hasebními látkami. Strojníci se musí s vozidlem seznámit v takovém rozsahu, aby byli schopni vozidlo ovládat a to jak nástavbu vozidla a

83

také řízení vozidla. Po provedení kondiční jízdy všemi účastníky odborné přípravy strojníků se provede údržby vozidla a doplnění PHM. Fyzická odborná příprava Dalším tématem, které se musí probrat je fyzická příprava příslušníků. Po dokončení základní a rozšířené odborné příprav se příslušníci musí ještě připravit na výkon své profese i fyzicky. U zásahu jsou hasiči vystavováni psychickému i fyzickému vypětí. Pro zdokonalování psychiky jsou v odborné přípravě témata, která jim pomáhají překonávat překážky, způsobené výkonem povolání. V případě nepříznivého vývoje psychické kondice se u HZS využívá pomoci psychologa, který je hasičům i občanům k dispozici. Pro zdokonalení fyzické kondice je na požárních stanicích vyčleněn prostor, který je uzpůsoben těmto požadavkům. Pro fyzickou přípravu mají hasiči prostor v rozmezí dvou hodin.

Vzdělávání řidičů Vzdělávání řidičů probíhá v externích podmínkách, kde vzdělávání provádí autoškola, která má pro tento typ vzdělávání patřičné osvědčení. Z důvodů nepotřebnosti profesního osvědčení se pro HZS provádí pouze školení řidičů tzv. „ referentů“. Toto školení musí absolvovat každý řidič, který je zaměstnán v nějakém podniku a používá vozidlo, které je vlastnictví podniku. Školení se provádí periodicky jeden krát za rok. Pravidelné vzdělávání řidičů je rozděleno na dvě části, z níž pouze jednu musí hasiči splnit povinně a druhou pouze v případě, že si chtějí prodloužit platnost profesního osvědčení. První z nich je školení referentů, které se provádí v autoškolách nebo učitel autoškoly je přizván na stanici. Učitel autoškoly hasiče seznamuje se změnami, které se udály za poslední rok, případě co čeká na řidiče v budoucnu. Dalším kroku školení se hasiči seznamují se zásadami jízdy při zapnutém světelném a výstražném zařízení a učitel autoškoly je seznamuje se svými zkušenostmi z pohledu účastníka silničního provozu. Učitel autoškoly navrhuje případné změny v chování řidičů a stejně změny v chování hasičů při cestě na místo zásahu. Potom se hasiči seznámí se zásadami bezpečné jízdy a prvky pasivní či aktivní bezpečnosti. Pro strojníky je nejdůležitější následující bod

84

výkladu. Učitel autoškoly posuzuje vývoj chování řidičů vůči hasičům. V poslední části si účastníci školení napíší zkušební test, aby bylo možné posoudit, jaké mají hasiči znalosti z provozu vozidel na pozemních komunikacích, případně co je nutné doplnit v průběhu roku do odborné přípravy strojníků. Závěrem školení se provádí prodloužení osvědčení a ukončení školení. V další části školení, kterou již hasiči provádí ze své vlastní iniciativy, se probírá nákladní doprava mezinárodní vnitrostátní. Po skončení této části školení se účastníkům školení prodlužuje profesní způsobilost, která nemá pro hasiče význam.

Škola smyků Škola smyků se provádí na externím pracovišti, kde učitelé nejsou s požární ochranou nijak spojeni. Jde o školení, které provádí soukromý subjekt mimo areály požární ochrany. Do školy smyků je vybrán vždy ne nejlepší uchazeč, který má schopnosti a znalosti, který se mohou rozšiřovat dále. Po dokončení kurzu má posluchač lépe zvládnutou problematiku ovládání nákladních či osobních vozidel a je připraven s vozidly provádět i náročnější manévry. Jedná se o doplňkový kurz, který strojníka posune kupředu v ovládání vozidel. V průběhu dvou denního kurzu se strojník učí ovládat vozidlo na kluzkém povrchu a zvládání smyku v těchto podmínkách. Další je jízda na suché vozovce a zvládání smyku. Strojník po absolvování školy smyků je schopen vozidlo ovládat ve vysokých rychlostech a v případě smyku nebo nečekaných reakcí ostatních řidičů je schopen patřičně zareagovat na tuto vzniklou situaci. Pro strojníky je škola smyků zpestření, kde se naučí další reakce na vzniklou situaci.

Kurz defenzivní jízdy řidičů nákladních automobilů Pro strojníky má vzdělávání ve způsobech jízdy velký význam. Vzdělávací kurz defenzivní jízdy nabízí externí pracoviště, které má potřebné znalosti, zkušenosti i dovednosti. Učitelé defenzivní jízdy musí mít patřičná osvědčení stejně jako vzdělávací zařízení. Vzdělávání je určeno primárně pro řidiče záchranných složek a sekundárně se

85

mohou vzdělávání účastnit i běžní řidiči. Na silnicích jsou strojníci požárních vozidel i řidiči policejních tak i řidiči záchranné služby nejohroženější skupinou. Proto jim je nabízen kurz defenzivní jízdy, který se dělí na řidiče nákladních vozidel, určený převážně pro hasiče strojníky a řidiče vozidel menších váhových kategorii. Kurz defenzivní jízdy menších váhových kategorii se nejvíce využívá pro řidiče policejních vozidel i pro záchrannou službu. Z hlediska významnosti a náročnosti kurz jsou strojníci požárních vozidel vzděláváni nejdéle. Kurz pro strojníky požárních vozidel je koncipován do 5 dnů, které jsou rozděleny na dvě části. V první části se strojníci seznamují s vlastním chováním a chováním ostatních účastníků silničního provozu. Rozebírají příčiny nehod, jak v běžném silničním provozu, ale také nehody u záchranných složek. Učí se čekat na reakce řidičů a dotvářejí vlastních chování. Doba trvání: 5 dní (pro nákladní vozidla) Organizace výuky: výuka probíhá na specializovaném pracovišti, které je patřičně vybaveno. Pro teoretickou část výuky se využívá dvou vyučovacích dnů a zbývající tři dny se řidiči zaměřují na praktickou výuku. Cíl výuky: vytvořit povědomí pro řidiče záchranných složek o chování ostatních řidičů, se kterými se setkávají při jízdě k zásahům i v běžném životě. Vytvořit návyky, dovednosti i zkušenosti pro další řidičské vzdělání. Pro koho je kurz určen: přednost při zařazování do kurzů mají řidiči HZS, ZZS, PČR a pro doplnění se využívá přihlášek běžných řidičů. Část teoretická -

vlastní psychika

-

psychologie řidiče

-

nejčastější příčiny nehod

-

stav pozemních komunikací

-

defenzivní jízda

-

vlastní reakce

-

vlastní úvaha

86

Část praktická -

simulace jízdy

-

způsoby jízdy

-

vytvoření si vlastního prostoru

-

technika

-

praktické jízdy

Strojníci se zde naučí dalších nových znalostí i zkušeností, které mohou využít ve své praxi. Vyslání strojníka do kurzu se navrhuje na základě předešlých dobrých výsledků, ale také načerpaných zkušenostech, které jsou pro zvládnutí kurzu klíčové. Stejně jako škola smyků je pro strojníky pouze doplňkovým kurzem, který nemá na zastávání funkce strojníka nijak zvláštní vliv, ale pouze se ze strojníka snaží vytvořit a zdokonalit jeho načerpané zkušenosti. Strojník si musí nejvíce hlídat vzdělání, které načerpal u HZS, protože pouze tato vzdělání ho opravňují vykonávat strojníka u HZS. Externí vzdělávání je pouze doplňkem a zpestřením pro již tak náročné povolání.

5.5 Dílčí závěr Poslední kapitola diplomové práce se zabývá metodikou vzdělávání strojníků u HZS a jich následným vývojem ve vzdělávání. Nejdříve se popisují metody, které jsou potřebné pro správný způsob vzdělávání strojníků a podle jakých principů se má učitel odborného učiliště řídit. Dále je rozepsán postup výuky, který je navržený tak, aby posluchačům poskytoval co nejlepší vzdělávání, které je zaměřené na praxi nikoli na teorii. Praxí se rozumí ovládání částí vozidel a výbavy, ale také praktické řízení vozidel, které je pro strojníky nejdůležitější. Potom diplomová práce popisuje následný vývoj vzdělání strojníků. Vzdělání strojníků se rozděluje na část, která je povinná a na část, kterou tvoří doplňkové vzdělávání. V povinné části práce rozepisuje možnosti vzdělávání, jak na odborných učilištích požární ochrany, ale také vzdělávání, které se provádí na stanicích. Mezi povinnou část také patří vzdělávání řidičů tzv. školení řidičů, které provádějí autoškoly či školicí střediska. Práce také popisuje vzdělávání, které si strojníci smějí doplňovat v průběhu svojí praxe

87

Závěr Při studiu literatury, vyhlášek a zákonů souvisejících s požární ochranou, bylo zjištěno několik základních informací. Nejprve se analyzuje historie dobrovolných sborů v Zastávce u Brna a v Rosicích. Z historie jmenovaných sborů se zjistila návaznost, která vedla k profesionalizaci sboru v Rosicích. Pro vytvoření dnešního systému vyhlašování poplachu, vycvičenosti hasičů a jejich vybavenosti se v průběhu předešlých let podařilo udělat spoustu práce. Dnešní systém je na základě informací z historie dostačující a změny jsou pouze drobné. Moderní doba přináší neustálý vývoj, kterému se nevyhnou i hasiči. Proto se využívají stále více systémy v IT, moderní technika, ale i hasiči se musí stále učit nové věci, na které musí být připraveni. V další části diplomové práce byly zjištěny některé důležité informace. Byl charakterizován strojník a zjistilo se, co musí splňovat v dosavadním systému. Z řádu strojní služby se vybraly nejčastější povinnosti strojníků, které musí v průběhu směnného provozu plnit. Samostatnou částí se diplomová práce zaměřila na psychologii strojníka. Zjistilo se, co vše musí strojník splňovat pro vykonávání funkce a na co jsou strojníci nejvíce testováni. Pro vysvětlení psychologických testů strojníků se uvedly podněty, které strojníkům připravují ostatní účastníci silničního provozu při cestě k zásahům. V praktickém příkladu, který se zakládá na zkušenostech, se zjistily, některé potřebné informace, který bude třeba v budoucnu vyřešit. K vyřešení kolizních situací na silnicích bude třeba zapojit autoškoly a média, která jsou pro řidiče nejčastějším zdrojem informací. Analýzou techniky se podařilo zjistit mnoho potřebných informací, ze kterých vyplývá, že moderní technika, kterou hasiči používají je na dobré úrovni s porovnáním se staršími vozidly. Zjistilo se také, v jakých případech se požární technika nejčastěji používá a jejich nedostatky. Zkoumáním uvedených poznatků se podařilo vytvořit novou platformu pro vzdělávání strojníků a s tím spojenou i odbornou přípravu a pořizování prostředků strojní služby. Vytvořily se nové podmínky pro Odborná učiliště požární ochrany a techniku. V návaznosti na podmínky učiliště je nutná změna i v pedagogickém sboru a podmínkách přijímání posluchačů do kurzu strojníků. Vytvořila se nová metodika vzdělávání strojníků

88

a jejich způsoby, které jsou zaměřeny více na praktickou část. Podařilo se, zajisti, aby strojníci byli více vzděláváni v praktickém řízení požárních vozidel. Také nové pojetí dalšího vývoje vzdělání strojníků je přepracované a doplněné novými kurzy. Do pořizování nových technických prostředku se zapojilo odborné učiliště požární ochrany s pomocí praktických zkušeností strojníků, kteří využívají požární techniku každodenně. Diplomová práce je zpracovaná pro použití vzdělávání strojníků v Odborných učilištích a zefektivnění pořizování nové techniky požární ochrany. Dále také pro nový přístup zpracování odborné přípravy příslušníků. Vzhledem k úspěšnosti vytvořené metodiky se považují cíle diplomové práce za splněné.

89

Resumé Diplomová práce se zaměřuje na výkon strojní služby a veškeré podmínky patřící ke strojníkům u HZS ČR. Nejdříve je poukázáno na historii dobrovolných sborů v Rosicích a Zastávce u Brna, které byli základem pro profesionalizaci hasičů v okolí Rosic. Dále je uveden způsob spolupráce HZS Jmk, PS Rosice s jednotkami dobrovolných sborů v blízkém okolí. Analýzou povinností a úkolů strojníků je poukázáno na podmínky, které musí strojníci splňovat z psychologického hlediska. Pro názorné vysvětlení je uveden praktický příklad. Pozornost je věnována technice, která je nejvíce využívána u HZS Jmk. V praktické části je diplomová práce zaměřena na metodiku vzdělávání strojníků, která má návaznost na vývoj strojírenských technologii použitých v požární ochraně. Novou platformou vzdělávání strojníků je vyřešena i otázka pořízení technických prostředků strojní služby a systém vzdělávání, které je prováděno na stanicích. Ze zkušeností je zřejmé, že tuto problematiku je nutné v nejbližší době vyřešit. Proto věřím, že uvedené poznatky budou potřebné pro tvorbu nového obsahu vzdělávání strojníků HZS ČR.

90

Resumé The dissertation thesis is focused on performance of the engineer service and all of the conditions belonging to the mechanists in FRS CR. At first it is referred to history of the volunteer departments in Rosice and Zastávka u Brna, which were the ground for the professional fire departments in Rosice and surroundings. Then the way of cooperation of FRS of the South Moravian region, fire station in Rosice with volunteer fire departments in surroundings is named. By the analysis of the duties and tasks of the mechanists is referred to conditions, which the mechanists have to fulfil from the mental point of view. For the illustrative explanation one practical example is introduced. Attention is paid to the technique that is most used by FRS SM. In the practical part the dissertation thesis is focused on methodics of the education of the mechanists, which have sequence to development of the engineering technologies used in the fire prevention. The new platform of the education of the mechanists resolved also the question about acquisition of technical equipment of the engineer service and system of education, what is carried out at the stations. From the experiences is obvious, that this problematic have to be solved in the near future. Therefore I believe that these findings will be needed for the creation of new content of the education of mechanists in FRS CR.

91

Seznam použité literatury:

MAŃÁK, J. ŠVEC, V. Výukové metody. Brno: Paido, 2003. 219 s. ISNB 80- 7315-039-5. JAN ČÁP, JIŘÍ MAREŠ, Psychologie pro učitele. Praha: Portál, 2001.377s. ISBN 807178-463-X PRŮCHA JAN, Moderní pedagogika. Praha: Portál, 2009. – 488 s. ISBN 978 – 80 – 7367 – 503 – 5. Ing. MIROSLAV ČADÍLEK, Didaktika praktického vyučování I. Brno, 2005 JAROSLAV KRAKOVSKÝ, Příručka strojníka. Nové Město nad Metují:Hasiči, s.r.o,2004 Ing. PAVOL TARÁBEK, CSc., Mgr. PETRA ČERVÍNKOVÁ a kolektiv, Odmaturuj z fyziky, Brno:Didaktis 2006 JOSEF HUMPOLÍČEK ml. Almanach hasičů v Rosicích vydaný k příležitosti 125 výročí trvání dobrovolné požárníochrany v Rosicích. Brno: Reproress, s.r.o, 2005 ZDEŇEK MILAN a kol. 125 výročí založení sboru dobrovolných hasičů obce Zastávka. 2005 THT s.r.o, Polička, Návod k obsluze CAS 15 MAN TGM 13.240 4x4 BL, Polička: 2008 František Crha, archiv velitele stanice Rosice

Legislativní dokumenty:

Zákon č. 361/2000 Sb.o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů. Zákon č. 361/2003 Sb. O služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, § 13 a § 22 Vyhláška č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany

92

Sbírka interních aktů řízení generálního ředitele HZS ČR - částka 50/2009. Norma znalostí pro funkci hasič – strojník ve služební hodnosti asistent, Sbírka interních aktů řízení generálního ředitele HZS ČR a NMV - částka 9/2006, Řád strojní služby Hasičského záchranného sboru České republiky Sbírka interních aktu řízení generálního ředitele HZS CR a NMV - částka 2/2005 MV GŘ HZS ČR, Psychologické pracoviště HZS ČR, Metodická příručka. Praha. 2010 Požární poplachový plán Jihomoravského kraje HZS, Operační manuál, příloha č. 7 Požární poplachový plán Jihomoravského kraje HZS, Předurčenost jednotek požární ochrany.

Internetové zdroje:

http://www.hzsrosice.webnode.cz/cas-32-t-815/( online 12.11.2011 ) http://www.pozary.cz/clanek/45562-dalsi-terrno-na-trhu-tentokrat-v-cesko-polskespolupraci/ ( online 12.11.2011 ) http://www.pozary.cz/clanek/36115-tatra-815-7-cas-30-s3r-4x4/ ( online 13.11.2011 ) http://www.pozary.cz/clanek/43480-video-mitsubishi-z-halenkova-chrani-javorniky/ ( online 15.11.2011 ) http://www.pozary.cz/clanek/34786-novy-rza-mercedes-benz-sprinter-4x4-v-brne-lidicke/ ( online 15.11.2011 ) http://hzsrosice.webnode.cz/rza-1-toyota/ (online 19.11.2011 ) http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/hasici/izs/bojrad/ml_o4.pdf ( online 20.1.2012 )

http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/hasici/izs/bojrad/ml_o11.pdf ( online 20.1.2012 ) http://www.oupobm.cz/vyuka/01_osnovy_odb_zpus.htm ( online 22.1.2012 )

93

SEZNAM PŘÍLOH: Příloha č. 1. Osvědčení o odborné způsobilosti…………………………………………...95 Příloha č. 2. Vzor písemné přípravy příslušníků HZS ČR………………………………...96 Příloha č. 3. Norma znalostí…………………………………………………………...…100

94

Příloha č. 1. Osvědčení o odborné způsobilosti

95

Příloha č. 2. Vzor písemné přípravy příslušníků HZS ČR

PÍSEMNÁ PŘÍPRAVA Na den : 1.1. – 3. 1. 2012

Název témat:

1. PV -

Opakování probraných témat za rok 2010 - doškolení .

2. Příprava na přezkoušení.

3. FP -

Posilovací cviky, míčové hry, disciplíny pož. sportu.

Učební cíl :

Prohloubení znalostí a zvyšování obratnosti

Způsob provedení:

Teorie

- výklad s diskusí , samostudium.

Prakticky - výcvik v prostorách PS.

Použité materiály a literatura :

Vybavení posilovny, učební texty, návody k použití, pokyn GŘ č. 17/2003.

96

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

ad.1 -

Učební texty.

ad.2 -

Teoretická příprava - zpracované odpovědi na otázky z odborné přípravy.

ad.3-

Posilovací cviky – individuální plán , míčové hry, požární sport .

Zpracoval : nprap. Ivan Řezáč

Datum : 1.1.2012

97

Hasičský záchranný sbor Jihomoravského kraje Uzemní odbor Brno PS Rosice

Schvaluji………………………

PÍSEMNÁ PŘÍPRAVA Na den : 4.1.– 6.1.2012

Název témat:

1.

Organizace jednotek PO.

2.

Proces hoření.

3.

Hašení požáru za silného mrazu, nebezpečí podchlazení a omrznutí.

4.

Pořadový výcvik.

5.

Posilovací cviky, míčové hry, požární sport.

Učební cíl :

Prohloubení znalostí a zvyšování obratnosti

Způsob provedení:

Teorie - Výklad s diskusí , samostudium. - Prakticky - výcvik v prostorách PS nebo areál Říčanka.

Použité materiály a literatura :

Vybavení posilovny, učební texty, návody k použití, bojový a cvičební řád, konspekty .

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

98

ad.1 - Teoretická příprava - Druhy JPO, organizace HZS ČR, HZS JmK, ÚO Brno.

ad.2 - Teoretická příprava - Konspekt odborné přípravy „1-1-01“.

ad.3 - Teoretická příprava - Metod.list BŘ - kapitola P, ML č.7 a N, ML č. 7.

ad.4 - Teoretická příprava - Metod.listy CŘ – kapitola PŘV, ML č. 1, 2.

ad.5 - Posilovací cviky - individuální plán , míčové hry, požární sport .

Zpracoval : nprap. Ivan Řezáč

Datum : 1.1.2012

99

Příloha č. 3. Norma znalostí

NORMA ZNALOSTÍ PRO FUNKCI

HASIČ-STROJNÍK ve služební hodnosti asistent 1.

Obecné požadavky na výkon práce

Úkoly stanovené jednotkám požární ochrany v § 70 zákona o PO upřesňují zejména vyhláška o jednotkách PO a Bojový řád jednotek požární ochrany. Hasič-strojník musí mít potřebné znalosti a dovednosti stanovené pro funkci hasič, musí být držitelem řidičského oprávnění skupiny C a skupiny E s prokazatelnou dovedností v řízení motorových vozidel (nebo v souladu s interním aktem řízení 9 podle hmotností třídy vozidla i pouze skupiny B)a musí splňovat ustanovení dalších předpisů 10. Musí mít také potřebné znalosti a dovednosti pro: a)

b) c) 2.

používání, obsluhu a udržování v provozuschopném stavu prostředků strojní služby příslušné jednotky PO, v níž je zařazen, a k jejichž používání je služebním funkcionářem nebo jinou oprávněnou osobou určen (dále jen „určené prostředky“), taktiku nasazení určených prostředků, zásobování požární vodou. Požadavky na znalosti a dovednosti strojníka

Pokyn generálního ředitele HZS ČR a ustanovení náměstka ministra vnitra č. 36/2003 k provádění odborné přípravy a odborné způsobilosti členů jednotek SDH obcí a jednotek SDH podniků, ve znění Pokynu generálního ředitele HZS ČR a náměstka ministra vnitra č. 38/2005. 10 Například § 37 odst. 2 písm. d) a e) vyhlášky č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany, ve znění vyhlášky č. 226/2005 Sb. Řád strojní služby HZS ČR, jedná-li se o příslušníka HZS ČR, profesní způsobilost řidiče podle zákona č. 247/2000 Sb., zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel podle zákona č. 361/2000 Sb., fyzická a zdravotní způsobilost podle § 15 zákona č. 361/2003 Sb. a vyhláška č. 393/2006 Sb., o zdravotní způsobilosti, ve znění vyhlášky č. 407/2008 Sb., jde-li o příslušníka HZS ČR, a zdravotní způsobilost podle nařízení vlády č. 352/2003 Sb., jde-li o zaměstnance HZS podniku nebo člena SDH obce, nebo SDH podniku. 9

100

Skupina znalostí

Požadavky potřebných znalostí a dovedností JE SEZNÁMEN:

A Organizace požární ochrany

• s úkoly strojní služby v požární ochraně, • s dokumentací strojní služby vedené u jednotky PO (v písemné, popř. i v elektronické podobě) a umí vést evidenci a záznamy o provozu, kontrolách a zkouškách určených prostředků.

ZNÁ: • organizaci řízení své jednotky PO s vazbou na funkci strojník v době operačního i organizačního řízení, • ustanovení předpisů majících vztah k používání určených prostředků, • ustanovení předpisů majících vazbu na výkon funkce strojník, zejména - vybraná ustanovení vyhlášky o jednotkách PO, - Řádu strojní služby HZS ČR, jde-li o příslušníka HZS ČR, - dopravně provozního řádu, - vybraná ustanovení zákona o technické způsobilosti vozidel pro provoz po pozemních komunikacích.

JE SEZNÁMEN: B Bezpečnost práce

• s nejčastějšími příčinami dopravních nehod požárních automobilů.

ZNÁ: •ustanovení předpisů bezpečnosti práce majících vazbu na výkon funkce strojník zejména - Řádu strojní služby HZS ČR, jde-li o příslušníka HZS ČR, - nařízení vlády č. 168/2002 Sb., kterým se stanoví organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky, • bezpečné postupy pro používání určených prostředků v rozsahu stanoveném v návodu k obsluze, • bezpečnostní limity pro používání určených prostředků a důvody, pro které je zakázáno určené prostředky používat, • bezpečnostní zásady stanovené pro řidiče a osádku při výjezdu a jízdě k zásahu, • příčiny, které snižují schopnost řidiče k řízení vozidel, • bezpečnostní zásady stanovené pro jízdu vozidly, která patří do jemu určených

101

prostředků (dále jen „určená vozidla“), • zásady pro jízdu vozidlem uplatňujícím právo přednostní jízdy, • zásady bezpečné a defenzivní jízdy, • faktory, které ovlivňují možnost vzniku kritickéjízdní situace, • bezpečnostní zásady pro ustavení určených vozidel (např. v blízkosti troleje, při dopravní nehodě na dálnicích).

D Požární taktika

JE SEZNÁMEN: • s parametry čerpacích stanovišť, přístupových komunikací a nástupních ploch.

ZNÁ: • taktické zásady pro umísťování určených vozidel na místě zásahu, zejména - u požáru, - u zásahu za přítomnosti nebezpečné látky, - u dopravní nehody, • způsoby dodávky a dopravy vody, • způsoby připojování určených vozidel na zdroje požární vody, na požární potrubí a na polostabilníhasící zařízení, • místa v předurčeném hasebním obvodu, která omezují možnost průjezdu určených vozidel z hlediska snížené nosnosti komunikace, snížené výšky nebo šířky průjezdného profilu komunikace nebo jinou překážkou.

102

JE SEZNÁMEN: E Věcné prostředky

• se základními parametry pneumatik určených vozidel a s příčinami jejich poškozování nebo neúměrného opotřebení, zná zásady huštění pneumatik a postupy stanovené při jejich výměně, • s konstrukcí hlavních skupin podvozků, agregátů a nástaveb požárních automobilů a s nejčastějšími příčinami poruch.

ZNÁ: • základní takticko-technická data určených prostředků, • provozní náplně určených prostředků a opatření prováděná k zabezpečení jejich celoročníhoprovozu, • způsob vlečení určených vozidel a způsoby nouzového dojetí.

UMÍ: • používat a obsluhovat přidělená opravárensko-diagnostická zařízení a zařízení nezbytná pro provoz určených prostředků; jedná se například o - kontrolu stavu akumulátorů a pneumatik, - udržování určených prostředků v pohotovostním stavu, - odtah výfukových spalin z garáží, - otevírání garážových vrat (včetně nouzového způsobu).

F Technický výcvik

ZNÁ: • činnosti stanovené strojníkovi Cvičebním řádem jednotek požární ochrany - technický výcvik.

UMÍ: • připojovat určené prostředky na zdroje požární vody, požární potrubí a polostabilníhasící zařízení, • obsluhovat určené prostředky, • obsluhovat určené prostředky nouzovým způsobem,

• řídit určená vozidla při normálních i ztížených podmínkách a je schopen aplikovat zásady bezpečné a defenzivní jízdy,

•stanoveným postupem vléci nepojízdná vozidla, • určená vozidla připravit k výjezdu a bezpečně s nimi ze stanice vyjet,

103

• po ukončení zásahu určené prostředky uvést do akceschopného stavu.

104