Exkurze ISŠT Mělník v rámci předmětů Technologie a Strojírenská technologie. Dne 20. 3 2014 uskutečnily třídy 4MS a 2PT v rámci odborných předmětů Technologie, Technická měření a Technologie montáží exkurzi do podniku Válcovny trub Chomutov, patřící spolu s firmami Železárny Hrádek a Železárny Veselí do skupiny podniků Z-Group Steel Holding, a.s. V historii podniku Válcovny Chomutov je nutno vzpomenout rok 1870, kdy došlo k zahájení výroby. V roce 1887 byl
závod zakoupen firmou Mannesmann a následně byla provedena rekonstrukce provozu na výrobu bezešvých ocelových trubek. V roce 1890 pak byla vyrobena první bezešvá ocelová trubka na světě poutnickým způsobem. Tím byl dán základ výrobního programu až do současnosti. V dobách největší
slávy podnik zaměstnával okolo 5000 zaměstnanců, dnes je to již podstatně méně. Trpělivým průvodcem byl z technického úseku pan Menšík, který ve více než dvouhodinové exkurzi nám přiblížil celou výrobní problematiku, seznámil nás se současností ale i budoucností tohoto významného podniku na pomezí Krušných hor. Před vstupem do hlavní výrobní haly jsme mohli obdivovat krásné a zachovalé industriální stavby uvnitř podniku. Válcovny trub Chomutov vyváží svoji produkci do téměř 50 zemí
celého světa. Vyráběné průměry trubek jsou v rozmezí 273 až 610 milimetrů v tloušťkách stěn od 10 do 50 mm v materiálech běžných konstrukčních ocelí i legovaných ocelí splňujících podmínky norem
ČSN, GOST, DIN, API EN a dalších. Firma je držitelem norem EN ISO 9001/2008. Roční výroba činí přibližně 50 000 tun trubek vyrobených klasickým způsobem válcováním zatepla. Exkurzi jsme zahájili na technickém úseku, kde jsme byli vybaveni bezpečnostními helmami. Vzhledem k tomu, že se další 2 hodiny budeme pohybovat v provozu se zvýšeným nebezpečím vzniku úrazu, byly tyto ochranné pomůcky užitečné. Naší první zastávkou byl prostor před centrální halou, kde byly na volném prostranství uskladněny ingoty budoucích trubek, dodávaných sem ze železáren Hrádek. Po krátkém seznámení s historií podniku ústy pana Menšíka jsme postupně prošli okolo karuselové pece určené k předehřívání ingotů nebo sochorů na tvářecí teplotu k vertikálnímu hydraulickému lisu, kde tlakem tvárníku dojde k vylisování polotovaru (do podoby hrnce se dnem) pro následnou výrobu trubek. Následně se tento polotovar na děrovacím stroji válcuje mezi pracovními válci s mimoběžnými osami a děrovacím trnem za vzniku tzv. předvalku (již bez dna). Vyděrovaný předvalek se nasune na
poutnický trn a je postupným způsobem válcován v podélném směru válci s kruhovým proměnným kalibrem. Toto válcování je přetržité (krok sem, krok tam v počtu 10 – 12 kroků na 1 metr trubky).
Celková délka trubky po průchodu předvalku Poutnickou stolicí činí 8-11 metrů. Po odříznutí konců vyválcovaných trubek na frikční okružní pile o průměru kotoučů 2.4 metru a počtu 900 otáček za minutu se trubky podrobí v narážecí komorové peci ohřevu na tvářecí teplotu a následně se kalibrují na kalibrovací stolici dvojicí hyperbolických válců v podélném směru k získání přesného vnějšího průměru a kruhovitosti. Po vychladnutí se takto vyrobené trubky přesunou na úpravenskou část k provedení požadovaných zkoušek, kontrol, úpravě konců, broušení vnějšího povrchu, značení a expedici. V době naší exkurze dokončovala ostravská firma montáž strojního zařízení pro broušení i vnitřního průměru vyráběných trubek. Broušení bylo také posledním místem technologického procesu výroby trubek, který jsme navštívili. Okolo úložiště zmetkových výrobků v počtu 3 kusy za poslední rok jsme se vydali zpět do hlavní budovy odevzdat vypůjčené ochranné helmy, poděkovali panu Menšíkovi za perfektní exkurzi s množstvím poznatků a pokračovali do centra Chomutova. Hodinového volna na náměstí 1. máje jsme využili k občerstvení a seznámení se s místními pamětihodnostmi a informačním centrem. Jídlo
v restauraci Gest bylo chutné a poměrně laciné, obsluha rychlá a příjemná, prostředí nezakouřené a
klidné. Po tomto občerstvení již následoval přesun na rozhlednu Málkov na Skřivánčím vrchu, kde se nám po zdolání několika desítek schodů naskytl ohromující rozhled na oblast Podkrušnohoří
s dominantami těžební oblasti Severočeských dolů Nástup, vodní nádrže Nechranice a tepelných elektráren Prunéřov a Tušimice. Zejména těžební oblast Severočeských hnědouhelných dolů připomínající měsíční krajinu v nás svoji
rozlehlostí a zásahem do přírody zanechávala rozporuplné pocity, byť při současné těžbě hnědého uhlí povrchovým způsobem se na druhé straně vytěžené pánve okamžitě zabývá firma Severočeské doly rekultivací dotčené přírody. Čas však neúprosně ubíhal a my museli pokračovat v cestě domů.
Kolem tepelné elektrárny Počerady s celkovým instalovaným výkonem 1000 MW elektrárny využívající uhlí ze Severočeských dolů dopravovaných přímo z pánve po železnici a právě dokončovanou paroplynovou
elektrárnou o výkonu 800MW určenou ke spalování zemního plynu jsme se dostali do obce Břvany, kde se nachází pramen a bývalá stáčírna sodno-vápenato–hořečnaté minerální vody Praga. Altánek s pramenem byl poměrně zanedbaný, bývalá stáčírna je v současnosti využívána jako mezisklad Karlovarské korunní. Přírodní minerální vodu jsme museli samozřejmě ochutnat, byla přiměřeně svěží, mineralizovaná se stopami síry a množstvím přírodního uhličitanu. Byla velmi chutná. I posléze připravená káva z této minerální vody byla vynikající. Očichat nás přišel a zjistit, zdali nemáme něco dobrého na zub i čtyřnohý strážce tohoto pramenu, či spíše areálu. Po naplnění přinesených lahví minerální vodou jsme již v poklidu a nabiti dojmy a neopakovatelnými zážitky z celého dnešního dne dorazili na Mělník. Všichni jsme se jednoznačně shodli na tom, že dnešní exkurze byla jedna z nejvydařenějších na ISŠT Mělník a opravdu zaváhali ti, co se jí nezúčastnili.
Ing. Břetislav Pokorný Bc. Milan Hlávka
