Metodika. Vzdělávání a supervize pedagogických pracovníků. Projekt Pšov

Metodika Vzdělávání a supervize pedagogických pracovníků Projekt Pšov

Tento projekt byl spolufinancován Evropským sociálním fondem EU a státním rozpočtem ČR.

Vzdělávání a supervize pedagogických pracovníků

Obsah PROCEDURÁLNÍ ČÁST

1, Teoretická východiska 2, Cíl Programu

5

6

3, Cílová skupina, postup zapojení

6

4, Popis realizace Programu

6

5, Mapování vzdělávacích potřeb pedagogických pracovníků

8

6, Přehled školení / kurzů pro pedagogické pracovníky

9

7, Program supervize

12

8, Hodnocení efektivity Programu

12

9, Ochrana práv klientů

12

10, Přijímání a vyřizování stížností

13

PERSONÁLNÍ ČÁST 1, Personální struktura, vymezení rolí

14

PROVOZNÍ ČÁST 1, Minimální prostorové a materiální vybavení

15

2, Finanční zajištění

15

3, Informovanost o Programu

15

PŘÍLOHY

Přiloha 1.

17

Příloha 2.

18

Příloha 3.

19

Příloha 4.

20

Příloha 5.

22

Příloha 6.

25

Příloha 7.

28

2


Metodika programu vzdělávání a supervize pedagogických pracovníků vznikla v rámci Projektu Pšov zaměřeného na modernizaci zacházení s mladistvými, umístěnými v zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy (1/2007 – 6/2008). Tento projekt byl spolufinancován Evropským sociálním fondem EU a státním rozpočtem České republiky. Na realizaci tohoto Programu se aktivně podíleli: projektový tým – o.s. MOSTY – sociálně psychologické centrum, lektoři odborných školení a vzdělávacích kurzů, supervizor.

V následujícím textu jsou používána obecná označení: »» klient, kterým se rozumí klient i klientka, »» lektor, kterým se rozumí lektor i lektorka, »» pedagogický pracovník, kterým se rozumí pedagogický pracovník i pedagogická pracovnice, »» Program, kterým se rozumí program supervize a vzdělávání pedagogických pracovníků, »» zkr. VÚ, kterou se rozumí výchovný ústav.

3


Úvodem: „Mnoho již bylo napsáno o emoční inteligenci, mnoho slov bylo vyřčeno o tomto fenoménu naší doby, o němž se začíná stále více hovořit jako o klíčovém faktoru ovlivňujícím míru naší úspěšnosti a profesionality. Ale jak se nás dotýká či nedotýká emoční inteligence a její kultivace v našem soukromém i každodenním profesním pedagogickém životě? Emoční inteligence je souhrn emočních dovedností, které nám pomáhají dosáhnout toho, co chceme. V pracovním prostředí zažívat naplnění, optimální realizaci svých schopností a dovedností. Zjednodušeně lze říci, že inteligence v tradičním pojetí nám pomáhá při řešení problémů a emoční inteligence nám pomáhá zaujmout vnitřní postoj k situaci, vyrovnat se s ní adaptivním způsobem. Tento postoj se následně odráží i při řešení různých problémů v mezilidských vztazích tj. při komunikaci s kolegy či svěřenci, při snaze je pochopit, efektivně komunikovat a úspěšně jednat. Dispozice k řešení situace je téměř vždy na úrovni emoční zralosti, tj. ve zvládání svých emocí, důsledek je pak projevem našeho chování a reakcí na vnější situace. Dobrou zprávou pro všechny je, že aktuální výši emoční inteligence lze během života zvyšovat.“ Jiří Beníšek, lektor kurzu Emoční inteligence

4


PROCEDURÁLNÍ ČÁST 1, Teoretická východiska Úvodem dovolte několik teoretických východisek, které postřehy projektového týmu a zkušenosti z realizace Programu přesvědčivě potvrdily:

»» Klientelu výchovných ústavů tvoří děti/mladiství s poruchami chování. Tito jedinci byli bez žádoucího efektu ovlivňováni řadou odborníků v předcházejících institucích. Již z této skutečnosti je zřejmá náročnost práce s touto skupinou a obtížná „zvladatelnost“ běžnými pedagogickými či psychologickými prostředky. »» Formální požadavky na odbornou připravenost pedagogických pracovníků určují celostátně platné směrnice. Ve vlastní každodenní praxi však ani požadované vysvědčení ani vysokoškolský titul není zárukou potřebných kompetencí. Základními předpoklady profesionálního přístupu ke klientům jsou úroveň sebeuvědomění vychovatele, schopnost sebereflexe, nepředpojatost, ale i pochopení základních souvislostí. »» Další vzdělávání pracovníků je zcela dobrovolnou osobní volbou jednotlivců. Tento proces vědomého učení má dva důležité aspekty: -- Dospělí lidé se naučí jen tomu, čemu se chtějí naučit. -- Chtějí se naučit pouze tomu, co potřebují, a čemu se proto naučit musí, aby dokázali efektivně přizpůsobit své chování podmínkám okolí. »» Významným motivačním faktorem, který ovlivňuje rozhodování zaměstnanců o dalším vzdělávání je firemní kultura. To, jak pracovník vnímá hodnoty, pravidla, vzory chování a jednání, způsoby řízení apod. ovlivňuje jak jeho jednání, tak jeho přístup k učení a vzdělávání v rámci firmy. Charakteristikou firemní kultury je také přístup k hodnocení pracovníků, vztahy na pracovišti. Převaha pozitivních či negativních charakteristik firemního učebního prostředí má dopad nejen na rozvoj zaměstnance jako jedince, ale také na rozvoj organizace. »» Dalšími faktory, které ovlivňují zájem pedagogických pracovníků o vzdělávání jsou: -- osobnostní a biografické charakteristiky zaměstnance (věk, vzdělání, předcházející pracovní i mimopracovní zkušenosti, kulturní zázemí, sociální dovednosti apod), -- vnější okolnosti na straně zaměstnance (finanční, rodinné, zdravotní podmínky).

zdroj: Moderní řízení 6/2008, Zuzana Šimberová

5


2, Cíl Programu Záměrem supervize a vzdělávání pedagogických pracovníků je: »» prostřednictvím neformálního učení podpořit profesionální přístup pedagogických pracovníků k mladistvým klientům. Společné cíle: »» rozvoj emoční inteligence, »» podpora znalostí a dovedností, potřebných pro profesionální výkon profese vychovatele. Předpokládaný dopad: »» zvýšení porozumění pedagogických pracovníků v oblasti vlastních i cizích emocí a chování, »» osvojení dovednosti ovládat vlastní emoce a regulovat stres, »» osvojení technik ke zvýšení vlivu na mladistvé klienty.

3, Cílová skupina, postup zapojení Cílovou skupinou tvoří: »» pedagogičtí pracovníci zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy. Postup zapojení: »» vzdělávací kurzy - k zapojení dochází po zveřejnění nabídky kurzu na základě principu dobrovolnosti »» odborné školení – účast je nařízena ředitelem VÚ, jako prodloužená součást pravidelných povinných porad pedagogických pracovníků »» supervize – skupinová supervize je nařízena ředitelem VÚ, jako součást pravidelných porad, individuální supervize je nařízena ředitelem VÚ, týmová supervize je dobrovolná.

4, Popis realizace Programu Program je zaměřen na zajištění průběžné supervize a dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků výchovného ústavu. Realizaci Programu zajišťuje manažer projektu ve spolupráci se supervizorem a lektory jednotlivých kurzů. Popis jednotlivých kroků pro realizaci Programu: 1. Vytvoření organizačních podmínek pro realizaci: »» zmapování vzdělávacích potřeb pedagogických pracovníků VÚ »» vytvoření Programu, stanovení cílů, vytvoření konkrétních učebních obsahů, příprava nabídkového listu pro pedagogické pracovníky »» lokalizace místa, kde bude Program probíhat: -- uvnitř organizace, mimo běžné pracovní povinnosti -- uvnitř organizace jako součást pracovních činností (porady) -- mimo organizaci, ve vybraném zařízení (v našem Programu - chata Emeran, Klíny) »» dojednání organizačních podmínek s vedením VÚ

6


»» výběr lektorů kurzů/supervizora »» příprava povinné dokumentace pro lektory a supervizora -- zápisy z aktivit -- prezenční listiny -- měsíční výkazy práce »» průběžně upřesňování a koordinace aktivit Programu ve spolupráci: manažer projektu, lektor, supervizor, cílová skupina »» vytvoření odborné knihovny 2. Navázání spolupráce s klienty – vytvoření přehledu zájemců o jednotlivé vzdělávací kurzy. 3. Manažer projektu eviduje seznam pedagogických pracovníků a současně zajistí podpisy na formuláři Souhlas s využitím osobních údajů. 4. V praxi VÚ je realizována průběžná supervize, školení a kurzy. 5. Vyhodnocení zpětné vazby na konci supervize/kurzu. 6. Vydání souhrnného osvědčení o absolvování aktivit.

7


5, Mapování vzdělávacích potřeb pedagogických pracovníků Mapování vzdělávacích potřeb pedagogických pracovníků Celkem zapojeno 61 pedagogických pracovníků (VÚ Pšov, Buškovice) Téma

Průměrná volba

Bezpečnostní zásady při práci - klienti se žloutenkou, toxikomani

7,66

Zvládání obtížných klientů (agrese, manipulace, psychohygienické postupy)

7,22

Klienti s poruchou osobnosti

6,95

Toxikomani - specifika práce

6,85

První pomoc - zajištění životních funkcí

6,79

Jak motivovat klienta v rámci režimového působení

6,59

Důvěra a respekt ve vztahu s klientem (aneb jak si budovat autoritu)

6,18

Základy krizové intervence - tváří v tvář

6,13

Stres a prevence vyhoření

6,03

Motivační rozhovory

5,88

Komunikace v týmu

5,69

Komunikace s klientem - konstruktivní vedení rozhovoru s klientem

5,67

Specifické vzdělávací potřeby klientů metody práce pro lektory

5,46

Integrovaná psychoterapie

5,44

Narativní přístup ke klientům

5,33

Keramický kurz

3,37

Výtvarný hepening

3,36

Sebeobrana - trénink

2,00

PC kurz

0,64

Organizace a management

0,23

8


6, Přehled školení / kurzů pro pedagogické pracovníky Odborné školení „Zásady poskytování první pomoci“ Obecný cíl: podpořit u účastníků praktickou připravenost v případě potřeby zajistit základní životní funkce klientů. Konkrétní cíl: »» zprostředkovat účastníkům zásady poskytování první pomoci včetně praktického nácviku dovedností zejména: »» objasnit právní otázky týkající se neposkytnutí první pomoci, »» naučit postup intervence na místě nehody s větším množstvím postižených (hromadná neštěstí), »» vybavit dovednostmi zajišťovat zachraňující úkony – při masivním krvácení, bezvědomí, šoku, epilepsie, otravě, tonutí, zlomenině aj. Hodinová dotace

1,5 hod.

Odborné školení „Zacházení s toxikomany“ Obecný cíl: podpořit orientaci v problematice užívání drog, vybavit účastníky základními znalostmi specifik práce s uživateli drog. Konkrétní cíl: vybavit účastníky těmito znalostmi a informacemi z drogové problematiky: »» druhy drog – ukázky, rozbor účinků a projevů v chování, »» vhodné zacházení s klienty při akutní intoxikaci, »» prevence přenosu žloutenky v prostředí VÚ. Hodinová dotace

2 hod.

Kurz „Emoční inteligence“ Obecný cíl: rozvoj sebeuvědomění, sebekontroly, sebemotivace. Konkrétní cíl: navýšení porozumění potřebám a jejich vlivu na negativní emoční stavy u sebe i u klientů. Rozvoj odpovědnosti za převzetí naplňování vlastních potřeb, rozvoj komunikačních dovedností. Posílení dovednosti zvládat konflikty. Témata: »» emoční inteligence- její vliv a význam pro pracovní a osobní život, vliv narušených instinktů, kompenzační strategie, »» emoce, zákonitosti, průběh a důsledky destruktivních emocí, možnosti zvládání, »» vývoj osobnosti, emoční vlivy a limity a jejich dopad na praktický život, »» pozornost jako tvůrčí nástroj, »» sebeuvědomění vlastní dominance potřeb. Hodinová dotace

16 hod.

9


Kurz „Typologie osobnosti – odkrytí lidského potenciálu“ Obecný cíl: umožnit účastníkům kurzu získat přehled o vnitřních motivech - důvodech adaptivního a neadaptivního chování. Zprostředkovat náhled na slabé stránky charakteru včetně návodu na práci s nimi. Konkrétní cíl: zlepšení komunikačních dovedností. Vytvoření předpokladů pro vyšší využití potenciálu zaměstnanců či klientů. Odstranění vlastních limitů a nacházení vlastních mezí. Vytvoření předpokladů pro efektivní rozdělení rolí v týmu, které povede k navýšení pracovních výsledků. Hodinová dotace

16 hod.

Kurz „Vedení konstruktivního rozhovoru“ Obecný cíl: podpora komunikačních dovedností a respektujícího přístupu ke klientům. Konkrétní cíl: vybavit účastníky dovedností vést konstruktivní rozhovor, ve kterém pracovník podporuje u klienta převzetí odpovědnosti za řešení vlastního problému. Hodinová dotace

15 hod.

Kurz „Koučování klientů“ Obecný cíl: podpora respektujícího přístupu ke klientům, rozvoj dovednosti efektivní komunikace za využití metody koučování. Vytvoření podmínek pro účinnou podporu osobnostního rozvoje klientů. Konkrétní cíl: »» seznámení s metodou koučování, »» zvládnutí vedení všech fází koučování včetně jednotlivých technik, »» zvládnutí dovednosti poskytovat zpětnou vazbu. Hodinová dotace

16 hod.

10


Kurz „Integrovaná psychoterapie“ Obecný cíl: prohloubit sebepoznání pedagogických pracovníků prostřednictvím sebezkušenostního výcviku v terapeutické komunitě. Konkrétní cíl: »» teoretické i praktické seznámení s konceptem skupinového schématu a životní křivky, »» seznámení s metodami - psychodrama, muzikoterapie, psychogymnastika, psychopantomima, »» korektivní rekapitulace cestou přímé interakce, možnost inventury vlastní osobnosti, využívání relaxačních, projektivních, dotykových technik a dalších.

Hodinová dotace

60 hod.

Kurz „Zvládání emocí a redukce stresu v alfa rovině“ Obecný cíl: prevence stresu, posílení duševní rovnováhy. Podpora dovedností potřebných pro docílení změn vlastních nežádoucích přesvědčení a postojů do žádoucí polohy. Navýšení efektivity výkonu, rozvoj emočních a sociálních kompetencí pedagogického pracovníka. Otevření možnosti spirituálního růstu v souladu s každodenním životem. Konkrétní cíl: podpořit uvědomění si přirozených zákonitostí a výrazných vlivů na náš život, práci, vztahy. Naučit pedagogické pracovníky technikám přeladění do hladiny alfa, uvolňování a zvládání krizových situací. Teoretická část: stres, vývoj, příznaky, prostředky předcházení a zvládání stresu. Praktická část: praktické seznámení s nejčastějšími metodami zvládání stresu , zásady a metody pozitivního programování, vizualizace, autosugesce - nácvik. Hodinová dotace

16 hod.

Kurz „PC kurz - kancelářské dovednosti pro vychovatele“ Obecný cíl: prohloubit dovednost efektivně využívat informační technologie v rámci pracovní náplně vychovatele. Konkrétní cíl: »» získat pokročilé dovednosti pro práci s WORD a EXCEL, »» osvojení dovednosti upravovat fotografie prostřednictvím programu PHOTOIMPRESS.

Hodinová dotace

12 hod.

11


7, Program supervize Po dobu trvání projektu bylo dle harmonogramu realizováno osm supervizí v době vždy á 3 - 5 hodin. Supervize probíhala prostřednictvím řízené diskuse ve skupinové a individuální formě. Cíl: »» podpořit vytvoření podmínek pro realizaci projektových aktivit a pro zefektivnění výchovné práce, »» podpořit týmovou spolupráci, jednotnost v působení na klienty, »» podpořit osobnostní rozvoj jednotlivců.

8, Hodnocení efektivity Programu Tabulka: »» Přehled zapojení cílových skupin (viz Příloha č. 2 ) »» Hodnocení aktivit účastníky (viz Příloha č. 3) Tabulka čerpá z těchto dokumentů: Seznam klientů Jedná se o přehledy klientů vedené manažerem. Aktualizuje jej vždy po určitém období, kdy se do něho zapojí noví klienti. Zápisy z jednotlivých aktivit Supervizor a lektoři, kteří pracují s klienty v Programu, dodávají manažerovi projektu průběžně zápisy z jednotlivých aktivit. Zápisy obsahují informace: datum, místo, čas aktivity; jména zúčastněných klientů, případně omluvených/neomluvených klientů; program a závěry z konkrétní aktivity. Zpětné vazby klientů k jednotlivým aktivitám Programu a jejich vyhodnocení Na konci jednotlivých kurzů a po ukončení programu supervize vyplňují účastníci zpětnou vazbu. Zpětné vazby jsou vždy přizpůsobené dané aktivitě Programu, většinou obsahují zhruba následující položky k hodnocení: celková spokojenost s tématy, jejich zajímavost a přínosnost, zda měl klient dostatečnou možnost zapojit se aktivně do dané aktivity, dotaz na návrhy na změnu či doplnění Programu o další aktivity. Vyhodnocení, jež je shrnutím a výstupem z těchto zpětných vazeb, zpracovává manažer.

9, Ochrana práv klientů Pracovník Programu respektuje základní lidská práva klientů a jejich nároky vyplývající z obecně závazných norem a pravidel občanského soužití. Pracovník zejména dbá na ochranu klienta v oblastech osobní svobody, soukromí, osobních údajů, práva na vzdělání a ochranu před jakýmikoli formami diskriminace, apod. Kritéria: Pracovník zná situace možného porušování práv klientů a stanovené vnitřní mechanismy, které zamezují jejich porušování, a využívá je v případě potřeby v praxi. K porušení práv klientů může docházet zejména v následujících situacích: »» pracovník nerespektuje svobodnou vůli klienta při volbě zapojení do Programu, »» diskriminační chování pracovníka manažera projektu při výběru účastníků kurzů,

12


»» odmítnutí poskytnutí služeb Programu klientovi, splňujícímu kritéria pro zařazení do Programu, »» pracovník realizuje Program v rozporu s principy nestrannosti, nezávislosti, důvěrnosti a bezplatnosti, »» pracovník poruší princip mlčenlivosti. Výše uvedeným situacím je nutno přecházet a nebo je napravit následujícími způsoby: »» pracovník je povinen realizovat Program v souladu s touto metodikou a jejími pravidly a všemi závaznými vnitřními pokyny organizace, »» v případě, že z jakéhokoli důvodu není pracovník schopen zajistit práva klienta, je povinen o tom neprodleně informovat vedoucího organizace zodpovědné za realizaci Programu, který zajistí nápravu, nebo dle možností ihned předá klienta jinému pracovníkovi, který je schopen tato práva zajistit, »» zjistí-li jiný pracovník nebo vedoucí organizace zodpovědné za realizaci Programu, že jsou porušována práva klienta, pak pokud je to v jejich možnostech, ihned zjednají nápravu nebo učiní všechny kroky k tomu, aby náprava byla zjednána co nejdříve; při sjednávání nápravy jsou povinni situaci řešit s organizací zodpovědnou za realizaci Programu, »» pokud dojde ze strany pracovníka k porušování práv klientů, situaci bude řešit vedoucí organizace zodpovědné za realizaci Programu. Pracovník se při práci s klientem řídí zejména následujícími principy : »» Zákaz diskriminace »» Pracovník poskytuje služby klientům bez ohledu na rozdíl rasy, pohlaví, zdravotního postižení, sexuální orientace, politické příslušnosti, světového názoru, sociálního statusu, víry a náboženství apod. »» Pracovník se vyvaruje jakékoliv formy diskriminačního jednání vůči klientovi. »» Pracovník poskytuje služby bez předsudků. »» Mlčenlivost »» Pracovník považuje všechna sdělení klientů za důvěrná. »» Pracovník je povinen podepsat prohlášení o mlčenlivosti ihned při zahájení své spolupráce s prvním klientem. »» Bezplatnost »» Služby pro klienty jsou bezplatné, pracovník proto od klientů nepožaduje úhradu těchto služeb, rovněž nenárokuje od klientů peníze nebo věcné dary pro svoji potřebu.

10, Přijímání a vyřizování stížností Klient má možnost v případě potřeby vyjádřit svůj nesouhlas s postupem osob, které realizují Program, a to písemně na adresu organizace zodpovědné za realizaci programu. Organizace zodpovědná za realizaci Programu tento podnět s klientem a dotyčným pracovníkem/pracovníky projedná do 30 dnů od doručení stížnosti klienta. O způsobu vyřízení stížnosti je pořízen písemný záznam, který je uložen v dokumentaci příslušného programu. Zároveň jsou informace o mechanismu přijímání a vyřizování stížností pro klienty Programu veřejně přístupné na internetových stránkách organizace zodpovědné za realizaci programu.

13


PERSONÁLNÍ ČÁST 1, Personální struktura, vymezení rolí Doporučení minimálních požadavků na pracovníky zajišťující realizaci Programu (konkrétní počet pracovníků a pracovní náplň závisí na počtu zapojených zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy a klientů) Manažer Obsahové a odborné zajištění Programu a jednotlivých aktivit, rozhodovací pravomoc, vyřizování stížností. Zajištění komunikace s VÚ, organizační zajištění jednotlivých aktivit, vedení dokumentace Programu, zpracování hodnocení efektivity Programu. Supervizor Jeden supervizor na skupinu pedagogických pracovníků, četnost supervizí podle metodiky (minimálně 1x za dva měsíce). Lektoři Odborná specializace dle zakázky, podmínky podle náplně školení/kurzu.

14


PROVOZNÍ ČÁST 1, Minimální prostorové a materiální vybavení

Realizace Programu vyžaduje minimální zázemí v podobě kanceláře s přístupem k internetu, telefonickým připojením. Pro supervize i vzdělávací kurzy/školení: místnost pro skupinovou či individuální prácii, flipchart, dataprojektor, občerstvení, zajištění dopravy účastníků , popř. supervizora/lektorů. Prostorové a materiální vybavení jednotlivých odborných školení/kurzů Programu je třeba konzultovat s lektory kurzů.

2, Finanční zajištění Konkrétní náklady, včetně počtu lektorů a výše jejich úvazků záleží na rozsahu školení/kurzu.

ORGANIZÁTOR Lidské zdroje Personální obsazení

Poznámka

Manažer projektu

zajištění realizace projektu, výše platu záleží na odbornosti pracovníka a náročnosti pozice, nutno zahrnout i odvody zaměstnavatele

Lektoři

zajištění vlastní lektorské činnosti, 350 – 750Kč/hod, nebo jako dodávka služeb („kurz na klíč“)

Supervizor

zajištění supervize, 750 – 1 200Kč/hod (v závislosti na odbornosti a vzdálenosti experta)

Ostatní potřeby Věcné zajištění

Poznámka

Kancelář Vybavení kanceláře nábytkem Počítač

zajištění pracovního místa pro zaměstnance

Tiskárna / Kopírka Provozní a režijní výdaje Flipchart / Dataprojektor

potřebný k realizaci supervize/školení/kurzů

Účetní služby

vedení účetnictví projektu

3, Informovanost o Programu Realizující organizace Programu zpřístupňuje veřejnosti informace o poskytovaných službách, a to zejména prostřednictvím webových stránek. V organizaci, která poskytuje služby pro klienty jsou viditelně umístěny informace o způsobu poskytování těchto služeb a na požádání je klientovi předložena Metodika Programu.

15


PŘÍLOHY 1.

Vzor: Souhlas klienta s využitím osobních údajů

2.

Přehled zapojení cílových skupin

3.

Hodnocení aktivit účastníky

4.

Závěrečná zpráva supervizora, Zdeněk Macek

5.

Tabulka - Přehled nejčastějších charakterových typů klientů ve VÚ Pšov, Aleš Mikolášek

6.

Příspěvek č.1 - Význam emoční inteligence u pedago gických pracovníků a vychovatelů ve výchovném ústavu, Jiří Beníšek

7.

Příspěvek č.2 - Poruchy chování vs. emoční inteligence u svěřenců aneb „Proč to všechno musí být tak těžké?“, Jiří Beníšek

Seznam literatury: Metodika Reintegračního programu z projektu Šance (ESF - Iniciativa Společenství EQUAL) Časopis Moderní řízení 6/2008

Pozn. Jako předloha pro přípravu této metodiky posloužila Metodika Reintegračního programu z projektu Šance (ESF - Iniciativa Společenství EQUAL). O.s. MOSTY bylo členem Koalice Šance.

16


Přiloha 1. Vzor: Souhlas klienta s využitím osobních údajů

SOUHLAS S VYUŽITíM osobních údajů o.s. Mosty – sociálně psychologické centrum (dále jen Mosty) jako příjemce grantu z ESF - OPRLZ má povinnost zabezpečit jmenovitý seznam s kontakty konečných příjemců /členů cílové skupiny/ a zabezpečit jejich souhlas s využitím těchto údajů pro následné hodnocení projektu. Osobní údaje mohou být využity pouze o.s. Mosty či další osobou pověřenou MŠMT pouze k výše uvedeným účelům. Uvedené údaje považujeme za důvěrné a nebudou poskytovány žádné další osobě.

……………………………………………………………………… Jméno a příjmení: ……………………………………………………………………… Rok narození: ……………………………………………………………………… Kontaktní adresa (nemusí být trvalé bydliště): ……………………………………………………………………… Souhlasím s poskytnutím svých osobních údajů o.s. Mosty v rozsahu potřebném pro mou spolupráci v rámci Projektu Pšov (ESF – OPRLZ) a sice po dobu trvání projektu a dále po dobu 5 let od ukončení mé spolupráce s Mosty, pokud nedojde k odvolání dříve. Souhlasím s využitím mých osobních údajů ke zpracování závěrečného hodnocení a případné kontrole projektu ze strany poskytovatele grantu. Souhlasím s pořízením a použitím mých fotografií z projektových aktivit k propagaci a ke zpracování závěrečného hodnocení projektu. Podpis jmenovaného: Datum:

17


Příloha 2. Přehled zapojení pedagogických pracovníků

Název kurzu

Počet zapojených pg. pracovníků – VÚ Pšov

První pomoc

20

Zacházení s toxikomany

13

Konstruktivní rozhovor

16

Emoční inteligence

10

Zvládání emocí a redukce stresu v alfa rovině

8

Typologie a osobnostní tendence

8

Koučování klientů

8

Integrovaná psychoterapie

3

PC kurz – kancelářské dovednosti

5

Keramické práce

5

Lukostřelba

2

Celkem

98

Počet zapojených pg. pracovníků – VÚ Buškovice

5 2 2

9

18


Příloha 3. Hodnocení aktivit účastníky Koučování klientů „Kurz mi přinesl nové poznání, které zhodnotím při výchově chlapců a v komunikaci s nimi, mj. o významu výchovných ústavů.“ I.Martinovský „Oživil jsem si zapomenuté věci. Výklad mi pomohl k utřídění a zařazení mého stylu práce do schématu jiných podobných způsobů práce s klientem. Přineslo mi to zvětšení sebevědomí, že jdu při práci s klientem správným směrem.“ P.Bartošek Zvládání emocí a redukce stresu v alfa rovině „Je pro mě přínosem umět pracovat a využívat relaxace v rovině alfa. Přináší mi to možností dalšího využití v mém zaměstnání a v soukromí.“ M.Škorpík „Na kurzu hodnotím pozitivně - rozvoj osobnosti, nové zajímavé informace a nové metody, využitelnost pro svou práci.“ R.Adámková Emoční inteligence „Kurz mi pomohl blíže pochopit ostatní i sebe, případné reakce na některé situace. Díky tomuto školení mám další rozhled v uvedeném tématu.“ M.Škorpík „Kurz mi přinesl poznání sama sebe i ostatních, jak v soukromém tak v profesním životě. “ M.Arabadžieva „Lépe dokážu chápat chování nejen jednotlivých lidí a kolektivu, ale také sebe.“ L.Bodi Kurz integrované psychoterapie „Seznámení s integrovanou psychoterapií mě oslovilo natolik, že bych v ní chtěla pokračovat.“ E.Ládová „ Účast v kurzu mi přinesla zamyšlení se nad vlastní osobou, nad svým jednáním. Po kurzu cítím, že umím více „naslouchat“ lidem, dokáži odborněji posoudit jejich problémy, naučila jsem se je chápat. Integrovanou psychoterapii mohu použít na osobní úrovni i při své profesi vychovatelky výchovného ústavu, či kdekoliv jinde v praxi práce s mládeží či lidmi, kdekoliv v poradenství. Pokud budu mít zájem, mohu se dále odborně v tomto oboru vzdělávat a dosáhnout po splnění daných podmínek pozici koterapeuta či terapeuta.“ A.Svitáková „Přemýšlím teď mnohem víc o svých rodinných vazbách, věřím, že to ještě vše dolehne a doklapne, v mnohých životních příbězích jsem si našla to své a můžu s tím pracovat -přehodnotit, přeuspořádat.“ I.Jaholčíková kurz Konstruktivní rozhovor „Bylo mi zodpovězeno mnoho otázek, komunikace – výborné téma, důležité pro naši práci i v osobním životě. Kurz umožnil sblížení lidí – porozumění kolegům.“ „Lektorky mi ukázaly možné varianty, jak by se mělo (mohlo) reagovat v zátěžových situacích“ J.Sikora

19


Příloha 4. Závěrečná zpráva supervizora, Zdeněk Macek

Zpráva o supervizi pro „Projekt Pšov“

Základní informace Supervizor: Zdeněk Macek Počet: Celkem 8 supervizí v době od ledna 2007 do dubna 2008 vždy á 3 - 5 hodin Typy: Skupinová, individuální Zaměření: Projektová, osobní rozvojová Průběh Supervize probíhaly vždy ve dvou částech. První skupinová část s většinou odborných pracovníků VÚ Pšov, druhá individuální s vybranými jednotlivci, případně malými týmy (např. dvojice vychovatelů od jedné skupiny klientů). Výběr pro individuální pohovory byl buď na základě zájmu dotyčných nebo na základě doporučení ředitele VÚ. Výsledky Supervize přinesly pracovníkům možnost zveřejnit témata vzájemné spolupráce, a to na jedné straně dvojic-týmů, které se střídají na službách a mají na starosti stejnou skupinu klientů a na straně druhé jednotlivých skupin pedagogických pracovníků, např. noční, denní či „pracovní“ vychovatelé. Supervize díky účasti ředitele a jeho zástupce pomohly otevřít otázky koncepce a směřování celého výchovného procesu v ústavu, otázky řízení rutinního denního provozu a otázky vzájemné spolupráce a očekávání mezi vedoucími a podřízenými pracovníky. Během prvních měsíců byly identifikovány 3 oblasti pro zlepšení výchovného procesu: 1. Větší vzájemná informovanost mezi jednotlivými skupinami pedagogických pracovníků (viz výše), která by měla přinést jednotnější a tedy účinnější přístup směrem ke klientům, zejména v případě řešení problematických situací. 2. Lepší spolupráce s vedením, zejména větší jasnost postojů, stabilita pravidel, otevřenost a předávání informací, které by přinesly více jistoty při řešení častých, opakujících se problémových situací (drogy, kouření apod.). 3. Větší možnost vzájemně se poznat, a to nejen profesionálně, což by podpořilo vzájemnou loajalitu pracovníků, pochopení postojů a přátelské respektující chování jednotlivých kolegů, což by fungovalo jako vzor pro klienty a umožnilo v některých obtížných případech razantnější a jednoznačnější řešení situací. Po dalších 6 měsících byla provedena evaluační supervize, kde většina pracovníků referovala o zlepšení ve všech třech oblastech v rozmezí 10 – 50 %. Jako přínosné byly označeny supervizní setkání, teambuildingový výjezd, prostřídání v obsazování služeb, jasnější informace od vedení. Zhodnocení Proběhnuvší supervize byly negativně ovlivněny zejména těmito faktory: »» nejasná podpora procesu supervize (celého projektu?) ze strany vedení ústavu, »» velmi početná a proměnlivá skupina přítomných pracovníků, »» velká fluktuace v průběhu procesu a tudíž malá možnost kontinuální práce, »» pro mnoho pracovníků šlo o první účast na supervizi, takže nevěděli co mohou očekávat. Pozitivní faktory byly zejména: »» chuť většiny pracovníků zkoušet nové věci,

20


»» přítomnost vedení na většině supervizí, »» propojování supervizí s dalšími aktivitami projektu – tématické nebo organizační. Supervize v rámci VÚ Pšov ukázala, že pokud by se supervizní proces stal pevnou součástí firemní kultury a pracovních náplní jednotlivých odborných zaměstnanců, což je zejména úkol pro vedení ústavu, může se supervize stát významným podpůrným prvkem při zvládání jak denní rutiny při službách tak mimořádných výchovných situací, které v ústavu nastávají. V Praze dne 23. dubna 2008 Zpracoval: Zdeněk Macek, supervizor projektu

21


Příloha 5. Tabulka - Přehled nejčastějších charakterových typů klientů ve VÚ Pšov, Aleš Mikolášek DISOCIÁLNÍ OSOBNOST

IMPULZÍVNÍ OSOBNOST

Jak ho poznám

Hrubý a trvalý postoj nezodpovědnosti a bezohlednosti vůči společenským normám a pravidlům. Frustrace, výbuchy agresivity a násilí. Je častým pachatelem trestných činů (sólista). Absence empatie. Chladný nezájem o cítění druhých. Neschopnost udržet trvalé vztahy při dobré schopnosti tyto vztahy vytvářet, neschopnost zakoušet vinu a poučit se ze zkušenosti - zvláště z trestu. Výrazná tendence ke svádění viny na jiné nebo uvádění racionálního vysvětlení konfliktu se společností.

Tendence k nesnášenlivému chování a ke konfliktům s ostatními, zvláště když je impulzivní konání někým přerušeno nebo kritizováno. Sklon k výbuchům hněvu nebo zuřivosti s neschopností kontrolovat následné explozivní chování; nestálá a nevypočitatelná nálada. Epizodicky ztráta kontroly agresivních impulzů, které vedou k závažným tr.činům nebo ke zničení majetku. Stupeň agresivity při činu nezávisí na intenzitě vyvolávající psychosociální zátěže, náhlý rozvoj při slabé kontrole emocí (zločin z vášně), později distanc ego-dystonní, pocity viny, lítosti.

Chování

Závadné chování samotářského typu. Podrážděnost a agresivita - rvačky, přepadávání. Trvalá nezodpovědnost v práci a financích. Impulzivita, chybění schopnosti plánovat předem. Podvody ve svůj prospěch. Nedbalost o bezpečí svoje nebo jiných, absence lítosti - lhostejnost k poranění, trýznění či okradení - pokus o racionální zdůvodnění.

Jedná neočekávaně a bez uvážení následků. Obtíže se setrváním u jakékoli činnosti, která nenabízí okamžitý zisk. Opakovaně selhává ve snaze odolat impulzům k určitému typu chování, kterému předchází prodromální pocit napětí a uvolnění v době činu.

Co si o sobě myslí

Jsem zranitelný, osamělý. Kompenzace: „Jsem silnější, chytřejší než vy“.

Jsem ohrožený, zranitelný, špatný.

Co umí

Bojovnost, potlačování druhých.

Výbuchy zlosti, impulzivní jednání.

Co neumí

Empatie, vzájemnost, sociální citlivost, schopnost oddálit uspokojení, utvářet kompromisy.

Dlouhodobější dodržování hranic (časté excesy).

Co posilovat

Partnerství, kamarádství, zodpovědnost.

Učení se postupnému řešení problému, přebírání zodpovědnosti.

Čemu se vyvarovat

Režimovým úlevám, šikaně, napadení druhých, útěkům.

Zneužívání, poškození, napadení druhých, útěkům.

Jak k němu přistupovat

Kontrolovat, odměňovat, trestat, motivovat k vzájemným vztahům, vymýšlet párové aktivity.

Neměnit svůj postoj, důsledně dodržovat režim, zvyšovat šanci na úspěch, odměnu.

Minimální cíl

Dosažení vztahu.

Zvládat strategie postupného řešení problému.

Prostředek

Důraz na režim - držet mantinely.

Individuální psychoterapie.

Techniky, hry na posílení spolupráce (skupinový sport). Umožnit cestu k odměně. Trestat jen závažné přestupky. Být velkorysý k neúspěchům. Zkrátit cestu od podnětu k reakci (od provinění k trestu). Poznámky

Malá možnost ovlivnění.

Lepší prognóza.

22


HRANIČNÍ OSOBNOST

SCHIZOIDNÍ OSOBNOST

Jak ho poznám

Nevyhraněné sebeuvědomování. Nestálé sebehodnocení nebo mínění o sobě. Nejistá představa o sobě samém, cílech, vnitřních preferencích, včetně sexuálních. Přehnaná snaha vyhnout se odmítnutí, chronické pocity prázdnoty. Intenzivní dysforie, podrážděnost nebo úzkost trvá krátce - několik hodin, několik dnů jen velmi zřídka. Prudké impulzivní výlevy, zaměřuje se na známky nezájmu, odmítání, kritiky...

Zvýšená fantazie a introspekce, nedostatek přátel a vztahů, necitlivost k převládajícím společenským normám a konvencím. Anhedonie, neschopnost vyjádření citů, emoční chlad, oploštělá afektivita, autismus, nedostatek důvěrných vztahů, plachost, nepraktičnost. V kolektivu je za podivína, blázna.

Chování

Prudké impulzivní výlevy. Sklon k zaplétání se do intenzivních a nestálých vztahů, které často vedou k emočním krizím, opakované nebezpečí nebo realizace sebepoškození. Impulzivita v utrácení, sexu, zneužívání drog (často přechází rychle na nitrožilní aplikaci), bezohledné řízení vozidla, záchvaty vlčího hladu.

Málo činností skýtá potěšení. Obliba samotářství. Neumí získat pozornost dospělého. Absence empatie, neschopnost vyjadřovat city či zlobu vůči jiným lidem. Chudá reakce na kritiku či chválu. Nezájem o sex.


Jsem vadný, bezmocný, zranitelný, špatný.

Jsem samotář, soběstačný, nepřizpůsobivý.

Co umí

Testovat okolí, vyžadovat pozornost, v chování časté extrémy.

Vystačit si sám se sebou, stažení se.

Co neumí

Schopnost tolerance, reciprocity, nedokáže rozlišovat situace, emoce či vztahy, vidí Intimita, sdílnost, reciprocita. černobíle.

Co posilovat

Přebírání zodpovědnosti.

Prožívání emocí, vztah k jednomu člověku.

Čemu se vyvarovat

Režimovým úlevám, šikaně, napadení druhých, útěkům.

Zneužívání, poškození, napadení druhých, útěkům.


Neměnit svůj postoj, při jeho rychle se měnící idealizaci nebo devalvaci vzájemného vztahu.

Dopřát mu „odstup“. Odměňovat společenskost a projevené emoce.

Minimální cíl

Naučit přebírat odpovědnost, motivovat ke vzájemným vztahům, navázat vztah.

Terapeutický vztah s jednou osobou.

Prostředek

Režim, pevná struktura, párové aktivity.

Odměňovat společenskost.

Dlouhodobá psychodynamická psychoterapie

Zaujmout ho něčím „živým“.

Využívat model „otec, matka“ - nařizovat, kontrolovat, odměňovat, milovat...

23


NESTÁLÁ OSOBNOST

Jak ho poznám

Struktura osobnosti není výrazně defektní - největší možnost pro terap.ovlivnění. Výrazná ovlivnitelnost prostředím. Nestabilita a nevyrovnanost afektivních postojů, vůle snadno ovlivnitelná, podléhání snahám o pohodlí a požitky. Často v roli „komplice“. Vyhýbání se práci, promiskuita, závislosti, gamblerství, krádeže, podvody - avšak přátelskost, přizpůsobivost! Směs či výběr z antisociální, hraniční, histrionské a narcistické poruchy osobnosti.

Chování

Přátelský, společenský, dobrosrdečný, avšak - nespolehlivý, neplnící sliby, absentující, porušující sociální normy, neschopen plánovat budoucnost - „neví, že je zítřek“.


Jsem vtipný, společenský, všichni mne mají rádi.

Co umí

Bavit společnost.

Co neumí

Oddálit uspokojení svých potřeb, systematicky pracovat.

Co posilovat

Plánování činností, zodpovědnost.

Čemu se vyvarovat

Spolupachatelství v tr.činnosti. Nechat se strhnout k podvodům, krádežím.


Využít ho ke stmelení kolektivu, k pozitivnímu ovlivnění ostatních.

Minimální cíl

Jeden zájem, jedna činnost.

Prostředek

Ovlivnění „prostředím“, vhodnou společností, přirozenou autoritou.

24


Příloha 6. Příspěvek č.1

Význam emoční inteligence u pedagogických pracovníků a vychovatelů ve výchovném ústavu, Jiří Beníšek Mnoho již bylo napsáno o emoční inteligenci, mnoho slov bylo vyřčeno o tomto fenoménu naší doby, o němž se začíná stále více hovořit jako o klíčovém faktoru ovlivňujícím míru naší úspěšnosti a profesionality. Cílem naší společné cesty je pochopit, jak vnést inteligenci do našich emocí. Ale jak se nás dotýká či nedotýká emoční inteligence a její kultivace v našem obyčejném i každodenním profesním pedagogickém životě? Všechny emoce jsou ve své podstatě popudy k jednání, okamžité pokyny pro zvládání životních situací. Sám kořen slova emoce pochází z latinského slovesa motere, které znamená pohybovat se, s předponou „-e“, jež označuje pohyb směrem pryč. Z významu slova je tedy patrné, že tendence jednat je ukryta v každé emoci. Každý cit má v našem emočním repertoáru nenahraditelnou úlohu, např. hněv, zlost, strach, radost. Tyto vrozené sklony k jednání se dále formují našimi životními zkušenostmi, kulturou, prostředím. Psycholog a novinář Daniel Goleman s kolegy a podnikovými psychology provedl výzkum ve dvou stovkách větších firem a v různých oblastech lidského života a říká, že z jeho bádání jednoznačně vyplývá, že úspěch v životě a práci závisí spíše na emoční inteligenci, než na IQ či technologických znalostech a dovednostech. Při porovnávání vlivu intelektu, technologických dovedností a emoční inteligence na excelentní výkon zjistil dramatické rozdíly: emoční inteligence se ukázala být dvojnásobně důležitou, než všechny ostatní složky, a to ve všech hierarchických úrovních organizace.. Emoční inteligence je vlastně souhrn emočních dovedností, které nám pomáhají dosáhnout toho, co chceme. V pracovním prostředí zažívat naplnění, optimální realizaci svých schopností a dovedností. Zjednodušeně lze říci, že inteligence v tradičním pojetí nám pomáhá při řešení problémů a emoční inteligence nám pomáhá zaujmout vnitřní postoj k situaci, vyrovnat se s ní adaptivním způsobem. Tento postoj se následně odráží i při řešení různých problémů v mezilidských vztazích tj. při komunikaci s kolegy či svěřenci, při snaze je pochopit, efektivně komunikovat a úspěšně jednat. Dispozice k řešení situace je téměř vždy na úrovni emoční zralosti, tj. ve zvládání svých emocí, důsledek je pak projevem našeho chování a reakcí na vnější situace. Dobrou zprávou pro všechny je, že aktuální výši emoční inteligence lze během života zvyšovat. V rámci svých lektorských zkušeností vidím z pozice pedagogických pracovníků „hlad“ po lepším porozumění sobě samým, svým emocím a jednání, po porozumění jiným lidem. Vidím snahu naučit se efektivněji pracovat v emočně vypjatých situacích a naučit se uplatnit nové dovednosti ve svých osobních vztazích, jak v rodině, tak mezi kolegy a přáteli. Pedagogové, vychovatelé a všichni kdo pracující s dětmi a mládeží, si již začali uvědomovat současnou realitu, kdy situace již malého dítěte je dnes výrazně odlišná od doby předchozích generací. Tak nastávající generace již nebude mít strach z toho, čeho se obávala generace předchozí, nebude mít stejné nebo podobné reakce a názory. Podle mne je to dobrá zpráva. Bez strachu a vyhrožování se přiblížíme vnitřnímu klidu a přestaneme oslabovat nadměrným stresem své zdraví i zdraví jiných. Z role pedagoga jde tedy o to stát se „virtuózem“ a se svobodou v myšlení a rozhodování předat této generaci také odpovědnost za jejich činy, tj. podporovat je v prožití si jejich následků. Schopnost týmové práce, otevřená komunikace, spolupráce, naslouchání a vyjádření svého názoru – to vše jsou základy emoční a sociální inteligence. Stejně tak zdravé sebevědomí, sebeuplatnění a fungující vztahy. Destruktivně může naopak působit kterákoliv varianta z mnoha defektů emoční inteligence, aniž by si toho všiml kdokoliv, koho se to bezprostředně netýká. Důsledkem toho bývá vždy snížení produktivity, nárůst trestné činnosti, podílu nedodržených termínů, časté absence či útěky, předstíraní pracovní aktivity, omyly a chyby, frustrace a další negativní projevy .

25


Snad všechno výše uvedené mi bylo potvrzeno i na semináři k emoční inteligenci pro vychovatele VÚ v Pšově v lednu 2008, kde cílem bylo osobnostní a sociálně orientované vzdělávání a podpora zefektivnění výchovného procesu, který reaguje na potřeby a zvláštnosti svěřenců, pomáhá každému jednotlivci hledat vlastní cestu životem a celkově utvářet životní dovednosti a kompetence pro život. S tím souvisí zvýšení odborných znalostí pedagogů a vychovatelů v oblasti osobnostní a sociální výchovy. V otázkách a diskuzích s účastníky během i po semináři jsem vyčetl nejen také tento „hlad“, ale především u mnohých i chuť: »» Zvýšit své porozumění vychovatele v oblasti emocí a chování ve vztahu ke klientovi či kolegovi. »» Zvýšit vliv vychovatele na převzetí odpovědnosti u klienta a převzít penzum technik ke zvýšení tohoto vlivu »» Rozvíjet emoční dovednosti pro pozitivní motivaci, zvládání agresivity a rozvoj komunikace. »» Navýšit dovednosti pro zvládání vlastních emocí a kompetence komunikace, kooperace, sebedůvěry aj. »» Vytvořit zázemí pro kvalitní začlenění osobnostní a sociální výchovy do programu ústavu Chápu a rozumím dobře tomu, že v náročném výchovném prostředí může propadnout člověk bezmoci a beznaději. Chlapci si vedou často svou a nezrale prosazují své potřeby na úkor ostatních, jsou vzdorovití, vulgární a nerespektující, ponižují a odmítají nést svou odpovědnost. Akce právě proto neměla jen primární cíl poučit pedagogy, jak reagovat v situacích, které by mohly nastolit další problémy. Přivedla účastníky k zamyšlení nad sebou samým, nad svými psychickými pochody a reakcemi na nenadálé situace. V neposlední řadě výrazně přispěla k bližšímu poznání členů pedagogického sboru mezi sebou, k většímu respektu k odlišnému názoru i k vysvětlení některých ze subjektivního pohledu nelogických postojů kolegů či svěřenců. A to rozhodně není málo. Z pozice lektora emoční inteligence na různých seminářích (od rodičů, přes managery, až po vychovatele v dětských domovech) získávám množství informací jak o mladých lidech a dětech, tak o těch, kteří jsou v různých formách pomáhajících profesí. Stále více se setkávám se celospolečensky daným paradigmatem: „změna, kterou chtějí způsobit druhým, se netýká těch, kteří ji způsobují“. Ale to je velmi neopodstatněný omyl. Obvykle právě ti, kteří vychovávají a požadují změnu v chování svých svěřenců, by práci s vlastními emocemi a projevy měli ovládat nejlépe. Jak jinak by mohli pomoci ve zvládání emocí druhých, kdyby nevěděli co s těmi svými? Pochopil jsem, že zranění vychovávají zraněné, zralí vychovávají zralé! A lidem můžeme dát jen to, co jsme my sami a kam jsme na životní cestě došli! Nezralí nemohou pomoci dětem dozrát. Změna je však možná, rozvoj EQ je možný po celý život člověka! Emoční inteligence není o tom řešit druhé, ale výrazně pomáhá k tomu vědět si rady sám se sebou. Ústřední postavou celé přeměny klimatu našich škol, ústavů a zařízení je pedagog, vychovatel a jeho osobnostní dispozice k rozvoji. Je zřejmé, že učitelé, stejně jako ostatní lidé, mají svá citová zranění a negativní zkušenosti. Mají svá schémata zranění a své strachy. Jsou často přesvědčeni, že je správné skrývat své pocity a potlačovat své emoce. Pokud si ale člověk uvědomí, že v jeho jednání něco není v pořádku, udělal velký první krok ke změně. Chceme-li, aby se děti naučily zralým způsobům, jak zacházet se svými zraněními a emocemi, musíme my dospělí mít ochotu na sobě pracovat a projít s nimi procesem dospívání a dozrávání. Mnoho dospělých si neosvojilo dovednosti sebekontroly a nejsou emočně zralí, proto mají velké potíže při vzdělávání a výchově dětí. Obyčejně se nejvíce brání práci na sobě a vzdělání v oblasti osobního rozvoje a odvolávají se na svoji předmětovou odbornost. Kultivace osobnosti a osobní rozvoj je celoživotní program člověka. Jestliže chceme změnit něco a ke změně jsme nedozráli, je to zbytečné. Jestliže neměníme to, o čem víme, že je důležité a možné změnit, pak je to velmi krátkozraké řešení. Na vychovatele a pedagogické pracovníky jsou kladeny vysoké cíle a především důležitá poslání. Upřímně oceňuji vážnost práce vychovatelů a hlavně lidskost, s jakou berou své poslání přinášet psychickou podporu mladým lidem, kteří se nacházejí v obtížné životní situaci, v situaci ohrožení života, při pocitech bezvýchodnosti, které nemohou či neumí řešit vlastními silami. Jejich práce je skutečně smysluplnou službou. Službou, která naslouchá problémům, provází klienta, je pro něho partnerem, který s ním sdílí jeho situaci. Pomáhá najít cestu, jak problematickou situaci řešit. Tato služba je poskytována v jejich sociálním prostředí, ve kterém se v danou chvíli nacházejí. Úspěšné výsledky po realizaci získaných poznatků a dovedností o emoční inteligenci do praxe v jednotlivých ústavech vypovídají o tom, že základní dovednosti emoční inteligence jsou důležitější než kdykoli předtím. Uplatňují se v osobním i pracovním životě. S postupem času, jak emoční způsobilost nabývá

26


na významu, je prioritou zaměstnavatelů mít v týmech lidi odpovědné, spolehlivé, loajální a jde o to jak tento potenciál zhodnotit. Efektivní týmová práce se tak stává předním důležitým nástrojem nejen na pracovním trhu, ale sekundárně i ve sféře osobní – vztahové. Osobně mám dobrý pocit z výsledků, kterých tito lidé po předání nástrojů emoční inteligence sami na sobě dosáhli. Obecně si myslím, že nelze dávat „přesné“ návody, co mají lidé dělat. Lze lidem poskytovat informace, upozorňovat na pozitiva a negativa možných řešení s ohledem na jejich kontext a dopady těchto rozhodnutí pro jejich další život. Rozhodnutí je ale vždy na každém z nás. A jako člověk bych měl mít možnost si vybrat, nikoli být donucen k nevyhovující volbě. Jiří Beníšek, lektor

27


Příloha 7. Příspěvek č.2 Poruchy chování vs. emoční inteligence u svěřenců aneb „Proč to všechno musí být tak těžké?“, Jiří Beníšek Mladí lidé naší společnosti jsou ovlivňováni nežádoucími trendy, o kterých se můžeme dnes a denně přesvědčovat na stránkách periodik, v televizních šotech i jinde. Nemá cenu zde zatěžovat čtenáře odborným popisem sociálně patologických jevů - jen pro orientaci uveďme ty nejčastější. Jedná se např. o toxikomanii, kriminalitu, prostituci, sebevražednost. Jde mi o to, ukázat, jak souvisí poruchy chování s emoční inteligencí a jak předejít těmto negativním, sociálně patologickým jevům. Dospívání může být i za těch nejpříznivějších okolností velmi bouřlivou dobou. Během puberty útočí na mladé lidi nové pocity a emoce. Denně čelí tlakům ze strany učitelů, vychovatelů i vrstevníků. Jsou vystaveni vytrvalému vlivu televize, filmů, hudebního průmyslu a internetu. Zpráva OSN proto popisuje dospívání jako „přechodné období, které je obvykle provázeno stresem a úzkostí“. Velmi často ale mladí lidé neumějí stres a úzkost zvládnout konstruktivním způsobem. Bez správného vedení a podpory mohou snadno sklouznout k destruktivním formám jednání. Zpráva OSN například říká: „Výzkum ukazuje, že začátek zneužívání drog často spadá do období dospívání nebo počátku dospělosti. „Totéž lze říct o dalších formách špatného jednání, jako je například násilí nebo sexuální promiskuita.“ Lidé, kteří se domnívají, že takové věci se stávají jenom mezi „chudými“ nebo jen v některých etnických skupinách, jsou často nepříjemně překvapeni. Problémy, které dnes mladí lidé prožívají, nemají žádné ekonomické, sociální ani rasové hranice. „Pokud si ‚mladistvého delikventa‘ představujete jenom jako sedmnáctiletého příslušníka menšiny ze sociálně slabší části města, jehož chudá matka je na podpoře, pak jste naprosto vedle,“ (in Scott Walter). „Dnešní problémové dítě může vyrůstat v rodině, která patří ke střední nebo vyšší třídě, může mu být (o hodně) méně než 16 let a může to být stejně dobře kluk jako holka“(tamtéž). Proč je ale ohroženo tolik mladých? Vždyť i mladí lidé dřívějších generací se potýkali s problémy a lákadly. To je pravda, ale nyní žijeme v době, kdy jsou mladí lidé vystaveni okolnostem a tlakům, které nikdy dříve v dějinách nebyly. Podívejme se na jednu z nejdůležitějších příčin. Jsem přesvědčen, že nejdůležitějším článkem prevence všech negativních jevů v chování jedince je rodina. Situace malého dítěte je dnes výrazně odlišná od doby předchozích generací, protože už samotné dětství jako takové je dnes vystaveno velké míře rizik, která dřív nebývala. „Více než třetina amerických dětí zažije před dosažením svých 18 let rozvod rodičů,“ uvádí časopis Journal of Instructional Psychology. Statistiky z jiných západních zemí jsou podobné. Po rozpadu manželství se děti často musí potýkat s bolestnými emocemi. „Ve srovnání s dětmi, které žijí v úplných nebo ve stabilních neúplných či nevlastních rodinách, děti, jejichž rodiče se nedávno rozvedli, mají obvykle větší problémy s prospěchem ve škole i s mezilidskými vztahy. . . . Rozvod rodičů má navíc negativní dopad na citovou stabilitu dítěte a na jeho sebeúctu.“ (tamtéž). Navíc zatímco dříve jsme dětem byli ochotni přiznat jejich svět a vnímali škodlivost některých vlivů světa dospělých na psychiku dítěte, dnes máme často tendenci brát děti jako partnery, od kterých očekáváme, že pochopí naši svízelnou situaci, naše problémy s partnerskými vztahy, naše stresy. Očekáváme, že s námi budou vše spolusdílet. Dnes je běžné, že rodiče, kteří si neumí poradit se svým rodičovstvím a se závazky, které přináší, přesouvají své problémy na dítě! Jenže dítě má své vlastní specifické potřeby. A z hlediska emočního, aby se dítě dobře rozvíjelo, musí být jeho potřeby uspokojovány. V období do tří let věku je pro dítě nejdůležitější vztah s hlavní pečující osobou. Na tomto vztahu se dítě učí vše podstatné pro vztahy budoucí, potřebuje se cítit být s někým spojené. Problém je nejspíš i v tom, že mnozí dnešní rodiče nejsou dostatečně vybaveni pro posouzení potřeb svého dítěte. Jsou do určité míry bezradní, chybí jim konkrétní modely, jsou se svými problémy sami (dříve mohla pomoci širší

28


rodina - babičky, tetičky, sousedé apod.). Jde proto především o koncepci výchovy a hodnot, k nimž bude naše snažení směřovat. Hlavní problém spatřuji v chápání potřeb dětství a výchovy. Měli bychom si uvědomit, že při hledání odpovědí na podobné otázky nemohou být v popředí potřeby matky nebo otce (či jiné pečující osoby), nýbrž potřeby dítěte! „Na Fondu ohroženého dítěte v Praze se obrátila adoptivní matka se žádostí o nalezení náhradní rodiny pro svou osmiletou dceru Danu. Uváděla, že už na ni nemá nervy a nejraději by nám ji předala ihned. Podala již sice návrh na její umístění do dětského domova, ale raději by dala přednost náhradní rodině. Ve zmíněném návrhu, který současně předložila, uvádí, že dítě soustavně krade a lže. Dle zjištění psychiatra se jedná o nahrazování emočních potřeb potřebami materiálními. Svého jednání je si plně vědoma, má nejméně průměrnou inteligenci a veškeré podmínky nutné pro zdárný vývoj. Svým chováním nepříznivě ovlivňuje mladšího sourozence. Náhradní rodinu, ochotnou přijmout dítě s poruchami chování, jsme naštěstí nalezli během několika dnů. Danuška si v novém, citově vřelém prostředí rychle zvykla a byla tu velmi spokojená. Poruchy chování, které matka popisovala, vymizely a holčička patřila i ve škole mezi nejlepší žáky, jak po stránce prospěchové, tak po stránce chování. Své nové mamince se svěřila, že byla surově bita nejen za lhaní a krádeže, ale i za známky a při učení. O návratu zpět nechtěla ani slyšet. „(zdroj http://www.fod.cz/). Našli bychom jistě mnoho takových případů. A z výše uvedeného je naprosto patrné, že emoční zralost rodičů či pečujících osob, a jejich schopnost vytvořit bezpečné, přijímací prostředí, je vskutku příčinou mnoha důsledků v životě dětí. Emoční inteligence je zde zastoupena jako umění vést nejen děti a eventuálně lidi, ale i sám sebe. Jde o obratnost při řešení konfliktů, stresových situací, vytváření vazeb a vztahů. Poruchy v oblasti kognitivní jsou zde pak doprovázeny též poruchami v oblasti emocionality a sociálního chování jedince. Zejména nápadné jsou poruchy rozhodování provázené emocionální chudostí: „Rozum a citový život jsou stejnou měrou omezovány a jejich porucha se zřetelně vykazuje v neurofyziologickém profilu, v němž obecná pozornost, paměť, inteligence a řeč se jeví tak intaktní, že v žádném případě nemohou vysvětlovat zmenšenou schopnost usuzování“ (Damasio, 1994, s. 88). Z tohoto faktu lze tedy vyvodit úzkou funkční souvislost cítění a myšlení, která se projevuje kromě jiného také tím, že „nedostatek citů může být stejně důležitou příčinou iracionálního chování“ (Damasio, 1994, s. 87). Toto zranění vzniká souborem větších či menších ohrožení, kdy došlo u dítěte k tomu, že nebyly naplněny jeho potřeby, které potřebuje ke svému životu. Dojde zde k záznamu, že se tato situace může opakovat! A tak vznikají uvnitř člověka obrany, pochopitelné tendence se ochránit, aby se zranění neopakovalo. Některé z těchto obran jsou maladaptivní, tzn., že se vytvoří u člověka schéma, které se zafixuje jako zničující cyklus a nepomáhá mu v jeho začlenění se do společnosti a v naplňování jeho potřeb. Známe je jako sociálně patologické projevy v chování. Jde o charakteristický disharmonický vývoj osobnosti s převažující poruchou v oblasti sociální interakce a komunikace. Patří sem např. emoční poruchy, úzkostné (až depresivní) poruchy, opuštění, izolace, nedůvěra, selhání aj, a s tím související také například poruchy spánku, nechutenství, tendence k agresivitě nebo k sebepoškozování, útlum aj. Jestliže se stane, že je dítě nejen nemilované, ale i zrazované, zneužívané, pak chování lidí nebude naplňovat jeho potřebu bezpečí a vztahu. Opakování tohoto chování, myšlenek a emocí vytváří vzor, který bez ochoty na sobě pracovat, neposkytne řešení dané situace a znemožňuje pozdější adaptaci na danou situaci. Zranění v dětství v oblasti důvěry vytvoří návyk pochybování a nedůvěry v budoucí život. I v dospělosti pak lidé přistupují k ostatním s pocitem nedůvěry, přátelství a intimní vztahy mohou být problematické. Možnými projevy jsou - emoční labilita, podrážděnost, apatie nebo hrubost ve společenském vystupování. Poruchy chování jsou charakterizovány opakujícím se a trvalým obrazem dissociálního, agresivního a vzdorovitého chování. Tyto poruchy se často sdružují s nepříznivým psychosociálním prostředím, včetně neuspokojivých vztahů v rodině a selháváním ve škole. Mohou se rovněž projevovat krádežemi věcí, úmyslným destrukčním chováním, často zacíleným na určité členy rodiny nebo party, např. rozbíjením hraček nebo ozdob, trháním šatů, vyřezáváním do nábytku nebo jiným ničením cenného majetku. Slyšel jsem i o úmyslném zakládání ohňů. V neposlední řadě sem patří i násilí a našli bychom jistě mnoho dalších příkladů. Jakmile se tyto sociálně patologické jevy „rozbují“, podobně jako vážná nemoc, pak je zcela jistě společnost nemocná. A tak, jako existuje prevence v jiných oblastech, například v medicíně, musí existovat i prevence společenská,

29


týkající se nás všech. Mluvíme tedy o prevenci sociální, která nám může pomoci předejít onemocněním společnosti (našeho města) chorobami, jakými jsou např. konzumace alkoholových a nealkoholových drog, kriminalita, násilí atd. Většina lidí ví, že pojem prevence znamená něčemu předcházet a ochranu před určitou situací. Literatura uvádí, že prevence je souhrn opatření orientovaných na předcházení nežádoucích jevů. Při sociální prevenci hovoříme o celospolečenském působení různých faktorů, rodinou počínaje, přes státní instituce, výchovné ústavy, dětské domovy, občanské iniciativy a informačním, poradenským, organizačním a léčebným opatřením konče. Plně se ztotožňuji s názory spoluzakladatele sociologie v ČSR PhDr. Arnoštem Bláhou… „Největší vinu na dětské zločinnosti má rodinné prostředí … rozvrácené a neetické … běží tu o děti ne snad opuštěné fyzicky svými rodiči, nýbrž opuštěné mravně, tj. zanedbané pro nevědomost rodičů, pro rozklad rodiny následkem rozvodu, zkažené jejich blazeovaností, cyničností, zbrutalizované jejich surovým zacházením, jejich donucováním ke krádeži, k žebrání, toulkám, prostituci, děti nešťastné … Láska, autorita a kázeň, to jsou tři základní spiritualizační činitelé utvářející dětskou osobnost … Usilovat o lepší péči, sociálně spravedlivější řády, o lidštější výchovu školní i rodinnou, profesionální výcvik, profesionální morálku, sociální cítění, sociální přizpůsobivost, zdvořilost srdce kulturní i mravní, péči o ušlechtilou sociální zábavu, jež by dovedla konkurovat se svůdností neřesti (parky, hřiště, tělocvičny, koupele, divadla …). Mravnost je umění a dá se naučit jen praxí … Poučování tu může být někdy škodlivé, je-li ho příliš mnoho … Nejpůsobivější mravní vliv je dobrodějný vliv přicházející od těch, kteří žijí na vyšší spirituální a mravní úrovni a častý a těsný styk s nimi …” V České republice je hodně preventivních a léčebných programů zaměřených na drogovou závislost, ale ne všechny mají úspěch u mladých. Proto budou přehodnoceny a rozvíjeny dlouhodobě jen takové, které dokáží mladou generaci odvést od závislosti na drogách, kouření a alkoholu. Mnohaletý výzkum ukazuje, že pouhé předávání informací, které jsou navíc zkreslené a polovičaté, chování mladých lidí nijak zásadně neovlivňuje. Nefunguje to ostatně ani u dospělých. Všichni přece víme, že kouření škodí zdraví a přesto stále velká část Čechů kouří.... Prosté předávání jednostranných informací o drogách se prostě neosvědčilo. Nejlepší prevencí je tedy správně fungující rodina, vytvořené kvalitní zázemí internátů a jiných ústavů, jejíchž klima tvoří také pedagogové či vychovatelé. Ze své zkušenosti vím, že stejně mnozí rodiče neakceptují pedagogy a nepřipouštějí si žádný problém týkajících se jak jejich dětí, tak jich samotných. Nemají zájem spolupracovat s odbornými zařízeními a tím snaha školy obvykle končí. Ale nekončí tím vliv pedagogických pracovníků. O to více je důležité nabízet v těchto zařízeních dětem a mládeži prostor k projevu své empatie, myšlenek, názorů i pocitů. Věřím ve smysl vytváření bezpečného a důvěrného prostředí, které má hluboký vliv na chování dítěte. Právě ono vytvořené prostředí má tu „moc“ utvářet a rozvíjet potenciál našich dětí, nastupující generace, v pomoc generovat v nich hluboce lidskou osobnost a svobodu. Jiří Beníšek, lektor

30


Foto a text: Kateřina Malá, Jiří Beníšek, Zdeněk Macek, Aleš Mikolášek

Design: Lukáš Staněk | www.lukas-stanek.cz

Metodika. Vzdělávání a supervize pedagogických pracovníků. Projekt Pšov

Recommend Documents