Metodika pěstování prosa setého v ekologickém a konvenčním zemědělství

Dagmar JANOVSKÁ, Jana KALINOVÁ a Anna MICHALOVÁ

Metodika pěstování prosa setého v ekologickém a konvenčním zemědělství METODIKA PRO PRAXI Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. Zemědělská fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích

2008

Metodika vznikla za finanční podpory MZe a je výstupem řešení výzkumného záměru MZE0002700602 „Nové poznatky, metody a materiály pro genetické zlepšování biologického potenciálu plodin a využití agro-biodiversity pro setrvalý rozvoj zemědělství“.

© Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., 2008 © Zemědělská fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, 2008 ISBN: 978-80-87011-99-7

Metodika pěstování prosa setého v ekologickém a konvenčním zemědělství

Dagmar Janovská, Jana Kalinová, Anna Michalová

Metodika pěstování prosa setého v ekologickém a konvenčním zemědělství METODIKA PRO PRAXI

Anotace: Proso je jednou z nejdéle pěstovaných kulturních plodin. V minulosti bylo pěstování prosa hojně rozšířeno po celé Evropě, ovšem s nástupem výnosnějších plodin bylo postupně jeho pěstování omezeno. V ČR se proso řadí mezi minoritní plodiny. Neustálá poptávka po „zdravých“ potravinách, ale i rozšiřování spektra pěstovaných plodin, vedlo k vytvoření metodiky, která doporučuje proso pro pěstování a to jak v konvenčním, tak v ekologickém systému hospodaření. V této metodice jsou doporučovány pěstební podmínky, agrotechnika i zpracování. Annotation: Proso millet is one of the oldest used cereals by the human. Historically, it was grown in all Europe, but the importance was decreased when the more yielding crops were implemented. In the Czech Republic, proso millet is included in „minor crops“. Its popularity increases due to providing “the healthy food” and it can extend group of growing crops. It was the reason for preparation of this methodology. Proso millet for conventional but also for organic system of agriculture is recommended. The demands for environment, planting practices and processing are included. Metodika je určena pro farmáře, kteří hospodaří v konvenčním nebo ekologickém systému hospodaření. Metodika byla schválena odborem vědy a výzkumu MZe pod č.j. 47822/2008-18020. Ministerstvo zemědělství doporučuje tuto metodiku pro využití v praxi.

2


Obsah I. CÍL METODIKY .............................................................................................................................................. 4 II. VLASTNÍ POPIS METODIKY ..................................................................................................................... 4 1. ÚVOD .............................................................................................................................................................. 4 2. VYUŽITÍ PROSA ............................................................................................................................................... 4 3. BOTANICKÁ CHARAKTERISTIKA ...................................................................................................................... 6 Kořenová soustava............................................................................................................................... 6 Stéblo ................................................................................................................................................... 6 Listy...................................................................................................................................................... 7 Květenství............................................................................................................................................. 7 Barva obilek ......................................................................................................................................... 8 4. ODRŮDY .......................................................................................................................................................... 8 5. POŽADAVKY NA PROSTŘEDÍ ............................................................................................................................ 8 6. AGROTECHNIKA .............................................................................................................................................. 9 Zařazení v osevním postupu .......................................................................................................................... 9 Výživa a hnojení ............................................................................................................................................ 9 Příprava půdy.............................................................................................................................................. 10 Setí............................................................................................................................................................... 10 Ošetřování porostu během vegetace............................................................................................................ 11 Choroby a škůdci......................................................................................................................................... 11 Sklizeň a posklizňové ošetření ..................................................................................................................... 11 III. SROVNÁNÍ „NOVOSTI“ POSTUPŮ........................................................................................................ 12 IV. POPIS UPLATNĚNÍ METODIKY ............................................................................................................ 13 V. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .......................................................................................................... 13 VI: SEZNAM PUBLIKACÍ, KTERÉ PŘEDCHÁZELY METODICE......................................................... 13

3


I. Cíl metodiky Poskytnout českým podnikatelům hospodařícím na zemědělské půdě ucelenou metodiku pro pěstování prosa setého a to jak v konvenčním, tak i v ekologickém systému hospodaření.

II. Vlastní popis metodiky 1. Úvod Proso je velmi starou obilninou, jeho obilky byly nalezeny v kolových stavbách a sídlištích na různých místech Evropy již z neolitu. První písemný záznam pochází z Číny okolo roku 2800 př.n.l., kde bylo zařazeno mýtickým císařem Shen Nungem mezi pět nejvýznamnějších zrnin. Do Evropy se proso pravděpodobně dostalo z východu přes Přední Asii, obilky byly nalezeny v předhistorických sídlištích jihovýchodní Evropy. Archeologické nálezy také hovoří o tom, že proso bylo konzumováno již Sumery, Etrusky a Římany. Písemné záznamy dokonce hovoří o tom, že se pěstovalo ve visutých zahradách královny Semiramidy ve starém Babyloně. Proso patřilo k nejdůležitějším obilninám Slovanů, kteří jej používali na přípravu placek a kaší. V Českých zemích bylo v minulosti pěstování prosa hojně rozšířeno, ovšem s nástupem výnosnějších plodin a dovozem některých jiných (rýže, brambory apod.) bylo postupně jeho pěstování omezeno. V předválečném období v ČSR dosahovala plocha ročně 2 000 ha, při výnosu 1,27 t.ha-1. V roce 1948 byla největší plocha 6230 ha; v období 1948 – 55 bylo v průměru oseto 3 675 ha s hektarovým výnosem 1,24 t. Od 60.let plocha klesala až na několik set ha v posledním období ČSSR. Od 90.let 20. století počet hektarů osetých prosem pomalu roste.V ČR se dnes proso řadí mezi minoritní plodiny. Pěstitelské plochy a produkce prosa v konvenčním zemědělství nebyly ani nejsou sledovány, odhadují se na 300 – 400 ha. Výnosy se pohybují v rozpětí 1,5 – 4 t.ha-1. Ukazuje se, že pro potravinářské využití může být významnější proso pěstované v ekologickém než konvenčním zemědělství. Proso se na ekologických farmách začalo pěstovat mnohem později než ostatní minoritní obilniny, ale zájem o něj roste. Podíl na tom určitě má i snaha rozšiřovat sortiment výrobků z prosa v „bio“ kvalitě. Zajímavým nepotravinářským výrobkem jsou relaxační polštáře plněné slupkami. Průměrné hektarové výnosy v ekologickém zemědělství kolísají od 1,5 do 3 t.ha-1. Skromnost této kultury, dobrý výnosový potenciál, rezervy v plochách, zájem o rozšiřování spektra plodin a potravin, vytváří dobré předpoklady pro rozšiřování pěstebných ploch v ČR.

2. Využití prosa V současné době je ze zdravotních důvodů zvyšována poptávka po potravinách obsahujících vyšší podíl vlákniny, některých vitamínů a minerálů. Z tohoto důvodu stoupá zájem o zrno prosa, které slouží hlavně jako potravina. K potravinářským účelům se využívají oloupané obilky – jáhly. Jáhly jsou dobře stravitelné, výživné a velmi chutné. Mají příznivý poměr živin blížící se doporučovanému poměru bílkovin, tuků a sacharidů. Svojí hodnotou se rovnají ovesným vločkám. Mají vyšší obsah vitamínů, zvláště A, B1 a B2, a minerálních

4


Porovnání obsahu karotenoidů v různých druzích obilnin 0,9 0,8 mg/100g vzorku

0,7 0,6 0,5 0,4 0,3 0,2 0,1

pš

to

a

o os pr

nk ha

ži

po

oz

im

é

hý

en

na es

ov

je

ou kr é

čn

čm

py

ka

a

je

je

dn

oz

rn

nk

da

zr

dv

ou

al

im oz ic e en

šp

á

0

obilniny

prvků, hlavně železa, než ostatní obilniny. Také obsah karotenoidů je vysoký (Obrázek 1). Obsahují 70-73% sacharidů (z toho 9-11% vlákniny a škrobu 62 – 66% ), 10-11% bílkovin, 3,7-4,6% tuků. Významnou předností prosa je, že nevyvolává alergické reakce u konzumentů s lepkovou intolerancí, proto jeho význam v poslední době narůstá. Obsah tuku v semenech je vyšší (4 – 5 %) než u pšenice a rýže a jeho kvalita je výjimečná, ale je také příčinou poměrně krátké trvanlivosti

základních prosných výrobků (jáhel i mouky). Proso je možné používat i jako náhražku sladu, ke krmení exotického ptactva nebo jako krmivo pro drůbež, prasata a ryby. Rozemleté zrno je výborným koncentrovaným krmivem. Sláma a plevy mají velmi dobrou krmnou hodnotu (téměř jako seno střední kvality). Vzhledem k jeho krátké vegetační době se může pěstovat jako meziplodina nejen na produkci zrna, ale i zeleného krmiva. Z jednoho hektaru je možné získat přes 40 t zelené píce. Zelená hmota je ale poměrně chudá na bílkoviny, proto se doporučuje pěstovat proso ve směskách s luskovinou. Pomalý počáteční růst a následný rychlý vývin umožňuje jeho uplatnění jako krycí plodiny při zakládání podsevů. Dále je proso součástí agroenvironmentálního programu Biopásy, který je financován z Programu rozvoje venkova. Podle nařízení vlády č. 242/2004 Sb. v platném znění a podle opatření vyplývající z novely č. 99/2008 Sb, dále podle nařízení č. 79/2007 Sb. se směs osiva na biopás pro výsev 1 ha biopásu skládá z nejméně 24 kg pohanky, nejméně 6 kg prosa, nejméně 0,4 kg kapusty a nejméně 30 kg jiné plodiny, jako je např. jarní obilnina nebo lupina. Celkem se tedy vysévá nejméně 60,4 kg této směsi. V případě dodržení minimálního množství jednotlivých povinných druhů ve směsi lze do směsi přidat i další druhy. U osiva pohanky obecné a prosa se za osvědčení prokazující kvalitu osiva považuje posudek osiva vydávaný ÚKZUZ, na kterém je uvedena kvalita osiva a datum, kdy byla kvalita posuzována. Obrázek 1 Porovnání obsahu karotenoidů v různých druzích obilnin

80,0 70,0 60,0

%

50,0 40,0 30,0 20,0 10,0 0,0 Proso

Soja

Slunečnice

palmitová

Podzemnice

stearová

olejová

Len linolová

K ukuřice linolenová

Obrázek 2 Porovnání obsahu mastných kyselin v oleji prosa a vybraných olejných druhů

5

Mák


3. Botanická charakteristika Do rodu Panicum L. patří více než 500 druhů, ze kterých je nejvýznamnější proso seté (Panicum miliaceum L.). Proso řadíme do obilnin 2.skupiny. Je to jednoletý druh jarního charakteru. Kořenová soustava je dobře vyvinutá, svazčitá. Skládá se z hlavního kořene a většího počtu postupně se vyvíjejících sekundárních kořenů. Zakořeňování prosa se fenologicky (fáze 3. a 4. listu) projevuje pomalým růstem, kdy hrozí zaplevelení. Fenologickou stupnici prosa znázorňuje obrázek 3. Za dobrých půdních podmínek se kořenová soustava rozprostírá do šířky (asi 1 m) a proniká do hloubky 0,8 – 1 m. To umožňuje rostlinám přijímat vláhu i v lehčích a sušších půdách. Schopnost kořenů osvojovat si živiny je nižší, proto je potřeba vybírat pozemky s dobrou zásobou živin.

Obrázek 3 Fenologická stupnice prosa

Stéblo je duté, vzpřímené, v dolní a střední části ochlupené. V průměru dosahuje výšky 0,75 – 1 m, za dostatku srážek i více a je rozdělené na 5 – 7 článků. Proso tvoří průměrně 1 – 5 odnoží (výjimečně až 20) a někdy vytváří boční odnože i z nadzemních kolének.

6


Listy jsou podobné jako u jiných obilnin, jsou poměrně velké s mohutnými pochvami a porostlé chloupky. Po vzejití jsou zelené, později některé kultivary nabývají anthokyanové zabarvení. Asimilační plocha je dlouho aktivní a ještě v době sklizně jsou rostliny zelené. Květenství prosa je lata, která je tvořena hlavní osou a z ní vyrůstajících větévek prvního řádu, které dále větví. Může být různého tvaru (Obrázek 4) i délky (0,15 – 0, 50 m). U nás pěstované genotypy mají většinou latu rozkladitou. Klásky jsou většinou dvoukvěté.

Obrázek 4 Typy lat u prosa

Horní květ je oboupohlavní, plodný, dolní je často redukovaný. Květ má dvě blizny a tři tyčinky. Klásky na vrcholu a na okrajích laty jsou lépe vyvinuty než klásky ve spodní a vnitřní části laty. Proso je fakultativně samosprašné, často se opyluje i cizím pylem. Při množení osiva je nutná prostorová izolace. Obilka se vyvíjí z horního květu. Délka a rovnoměrnost kvetení a dozrávání závisí na povětrnostních podmínkách, hustotě a vyrovnanosti porostu.

Obrázek 5 Barevnost obilek prosa

V řidších porostech se silnějším odnožováním je kvetení a dozrávání nerovnoměrné, což způsobuje těžkosti při sklizni. Lata zraje od shora dolů, doba od vymetání do zralosti trvá 25 – 45 dní. Stupně zralosti jsou jako u jiných obilovin. Při dozrávání se plevy otevírají a zrno vypadává. Podíl pluch je v závislosti na odrůdě 17 až 22% hmotnosti obilky.

7


Barva obilek je různá, od bílé přes světle žlutou, šedou, červenou až po tmavě hnědou (Obrázek 5). Obecně se uvádí, že nejkvalitnější jáhly poskytují červenozrnné odrůdy. Výjimkou je naše stará odrůda „Hanácká Mana“, která má obilky šedozelené se žlutě zbarvenými jáhlami. Semena prosa mohou být kulatá, vejcovitá nebo prodloužená, úplně obalená nepřirostlou pluchou a pluškou, které opadávají při zpracování. Hmotnost tisíce semen se pohybuje v rozmezí od 3 do 10 g, což závisí na genotypu.

4. Odrůdy V současné době nejsou v ČR registrovány žádné odrůdy prosa, protože není uvedeno v Druhovém seznamu zákona č.408/2000 Sb. Nejznámější odrůdy, které byly dlouhou dobu registrovány jsou: „Hanácké Mana“: historická odrůda - zaregistrována v roce 1940, raná až velmi raná, vhodná pro Čechy a Moravu. Byla vyšlechtěna individuálním výběrem z krajové odrůdy hanáckého prosa šedého bývalým Zemským ústavem pro zušlechťování rostlin v Přerově. „Unikum“: odrůda povolena v roce 1975, raná odrůda s hnědavě červeným semenem, zvláště vhodná pro Moravu, byla vyšlechtěna na ŠS Sládkovičovo. Šlechtění prosa se u nás nevěnuje větší pozornost a z uvedeného je vidět, že sortiment odrůd není v ČR dostupný. Genetické zdroje prosa jsou hodnoceny v rámci základní činnosti genové banky v rámci řešení projektu „Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin a agro-biodiversity“. V současnosti (2008) je v kolekci nashromážděno a zdokumentováno celkem 171 genotypů prosa. Nejvíce vzorků pochází z území bývalého Sovětského svazu, další část je maďarského původu. Podle „Přílohy I. Vyhlášky 384/2006 Sb. podrobnosti o uvádění osiva a sadby pěstovaných rostlin do oběhu“ jsou požadavky na osivo prosa následující: pro základní množitelský materiál vlhkost 14%, čistota 98%, klíčivost 85% pro certifikované osivo vlhkost 14%, čistota 97%, klíčivost 85% V konvenčním sytému hospodaření se doporučuje osivo mořit proti sněti prosové. V ekologickém systému hospodaření se používání osiv řídí nařízením Komise č.1452/2003. Od 1.8.2008 je povinností ekologického podnikatele požádat pověřenou kontrolní organizaci ekologického zemědělství (KEZ o.p.s., ABCERT AG, BIOKONT CZ, s.r.o.) o povolení použití konvenčního osiva. Podmínky pro udělení povolení jsou uvedeny v článku 5 nařízení Komise 1452/2003.

5. Požadavky na prostředí Proso je teplomilná a suchovzdorná obilnina, která, potřebuje celkovou vegetační sumu teplot 2 050 až 2 550°C,. Nejvíce tepla vyžaduje při klíčení a při dozrávání. Pro jeho krátkou vegetační dobu (90 až 110 dní) mohou být jeho tepelné požadavky uspokojeny i ve vyšších polohách s dostatečně teplým létem. Mladé rostliny jsou velmi citlivé na chlad, při teplotě nižší než 5 °C se jejich růst úplně zastavuje a při teplotách pod -2°C hynou. Proso je po celou dobu vegetace méně náročné na vodu. Klíčí při teplotě 9 až 10°C i za suššího počasí; ke klíčení potřebuje jen 25% vody z hmotnosti semene, větší nároky jsou jen v době sloupkování rostlin. Chladnější počasí na začátku vegetace může zpomalit jeho růst a při nedostatečné agrotechnice může být silně potlačeno přerůstajícím plevelem. Transpirační koeficient je 220 – 250 g na 1 g vytvořené sušiny. Odolnost vůči suchu podmiňuje i anatomická stavba rostliny, např. hluboký kořenový systém. Vyžaduje lehčí

8


výhřevné půdy, písčitohlinité, popřípadě i hlinité. V písčitých půdách, vzhledem k jejich nízké vodní kapacitě, vyžaduje srážky koncem vegetace. Na těžších půdách nebo v chladnějších oblastech je lepší vybírat pozemky orientované na jih. V teplejších oblastech jsou vhodnější těžší půdy a naopak. Důležitá je dobrá půdní struktura, dobrý stav přijatelných živin a neutrální půdní reakce; na lehčích půdách snáší i kyselejší pH. Zcela nevhodné pro pěstování prosa jsou půdy těžké a zamokřené. Nejlepší podmínky pro pěstování prosa jsou v kukuřičné oblasti a na středně těžkých půdách řepařské oblasti. V bramborářské oblasti je možné proso pěstovat na níže položených pozemcích v chráněných polohách s dostatečně dlouhým létem. Při výsevu na menších plochách volíme pozemky vzdálenější od stromů a budov, protože dozrávající porosty mohou být velmi silně poškozeny nálety ptactva.

6. Agrotechnika Zařazení v osevním postupu Při pěstování prosa jako hlavní plodiny musíme dbát hlavně na jeho požadavky na nezaplevelený pozemek. Nejvhodnějšími předplodinami jsou zlepšující plodiny zanechávající půdu ve „staré půdní síle“. Proto jsou vhodné okopaniny, luskoviny, nezaplevelený jetel nebo vojtěška. V případě zařazení prosa po obilnině bývá často velmi zaplevelené nebo napadané škůdci; hl. v případě kukuřice a čiroku. Problematickou předplodinou může být i ozimá řepka, kdy může po zasetí porost prosa zaplevelit výdrol. V tomto případě je výhodnější nechat řepku vzejít a zaorat ji jako zelené hnojení, případně s kejdou, močůvkou nebo malou dávkou hnoje. Časně zjara je nutné připravit pozemek a vzešlou řepku opět zapravit do půdy. Proso může být pěstováno i jako náhrada za vyzimované ozimy nebo špatně vzešlé a zaorané plodiny, např. mák. V příznivých oblastech je možné proso pěstovat jako meziplodinu po sklizni ozimé směsky, raných bramborách i jiných raně sklizených plodinách. Pro ostatní plodiny je proso průměrnou předplodinou. Zanedbaný porost může následné plodiny zaplevelovat, naproti tomu dobře ošetřený porost pěstovaný v širokém řádku může půdu naopak odplevelovat, protože ve druhé polovině vegetace zapojený porost potlačuje plevele. Proso je také velmi vhodné jako krycí plodina pro podsev vojtěšky, kterou je možné vysévat současně, případně až do vzešlého proplečkovaného porostu.

Výživa a hnojení Proso má poměrně malou schopnost přijímat živiny z půdy a odběr živin trvá krátkou dobu. Na počátku vegetace má malý příjem živin. Největší potřeba živin je v období od odnožování do květu. Vzhledem k velmi krátké vegetační době používáme hnojiva s obsahem rychle působících živin. Dávky a druhy hnojiv volíme podle zásoby živin v půdě a předplodiny. V případě pěstování prosa na lehčích půdách je hnojení nezbytné. Proso odebírá z půdy na 1 tunu produkce zrna až 30 kg N, 15 kg P205, 25 kg K2O a 10 kg CaO. Proso hnojíme obvykle jednorázově před setím kombinovanými hnojivy. Obvykle dáváme před setím na hektar 50 - 80 kg síranu amonného, 150-200 kg superfosfátu, a stejné množství draselné soli. Na lehčích a chudších půdách je možné přihnojení ledkem v dávce 4060 kg N.ha-1 v době odnožování. Přihnojení dusíkem však prodlužuje vegetaci a může způsobit nerovnoměrné dozrávání a polehnutí porostu. Polovinu dávky drasla a fosforu je možné zaorat při podzimní orbě nebo počátkem jara rozhodit na hrubou brázdu před

9


smykováním. Zbytek drasla a fosforu je vhodné zavláčet před setím. Zajistí se tak vyhnojení větší vrstvy ornice. Dostatečné hnojení je důležité při pěstování prosa jako druhé plodiny. V ekologické systému hospodaření je vhodné volit vhodnější předplodiny a věnovat velkou pozornost agrotechnickému boji proti plevelům. Nejvhodnější je udržovat vyrovnanou střední zásobu živin v půdě, podle Zákona o ekologickém zemědělství, tj. optimálním střídáním plodin a aplikací statkových hnojiv pocházejících z ekologického zemědělství a pokud není tímto způsobem možné zajistit adekvátní výživu rostlin aplikovat i povolená anorganická hnojiva podle Nařízení vlády č. 2092/1991 (příloha II.A) v aktuálním znění. Na podzim, před setím ozimých meziplodin, je možné hnojit malou dávkou hnoje nebo kompostu, eventuelně se mohou zapravit některá fosforečná nebo draselná hnojiva. Nebo je možné na jaře při zaorávce zelené hmoty přidat malou dávku kompostu nebo hnoje a použít síran hořečnatý nebo draselný. Z důvodů určité tendence rostlin prosa přijímat těžké kovy z půdy, je důležité udržovat neutrální reakci vápněním. V ekologickém zemědělství je doporučeno používat vápenec či dolomit.

Příprava půdy Základní zpracování půdy závisí na předplodině a neliší se podstatně od přípravy půdy k jiným jarním obilninám. Orat by se mělo zásadně na podzim, jen zaplevelené pozemky (zvláště pcháčem), je výjimečně možné orat kvůli pozdnímu výsevu na jaře. Ani jarní příprava půdy nemá specifické zvláštnosti v porovnání s ostatními později setými plodinami, např. kukuřicí. Co nejdříve zjara se provádí smykování. Vláčením se ničí vzcházející plevele a kypřením se omezuje výpar vody. Pečlivé, několikrát opakované ničení plevelů od smykování do setí, podstatně usnadní následnou kultivaci v nezapleveleném porostu. Před setím je třeba půdu jemněji připravit, protože proso má drobné semeno a seje se mělce. Povrch půdy má být nakypřen maximálně do hloubky 50 mm. Silně nakypřená půda se utuží válením. Důležitá je rovnoměrnost hloubky setí. Proso nesnáší „zamazání“, proto výsev neprovádíme do mokré a chladné půdy. Při pěstování prosa jako meziplodiny je třeba přípravu půdy zaměřit na šetření již dost vyčerpané zásoby vody v půdě. Proto se doporučuje nakypřit půdu kombinátorem a následně uvláčet a uválet. Po vyzimovaných obilninách nebo jařinách postupujeme stejným způsobem. Pokud to však podmínky dovolí, je vhodnější půdu připravit mělkým kypřením bez orby.

Setí Jako hlavní plodina se proso seje koncem dubna a začátkem května, kdy teplota půdy dosáhne 8 – 10 °C, jako meziplodina i v červnu. Nejzašší termín pro výsev je 15. července, kdy je ještě možné získat potravinářsky a ekonomicky využitelnou sklizeň prosa. Při výsevu do chladnější půdy než 10°C nebo při poklesu teploty po výsevu, osivo špatně vzchází, plesniví, klíčící rostliny zastavují růst, listy žloutnou a i při pozdějším příznivějším počasí je zeslabený porost dlouho nevyrovnaný. V těchto oblastech je lepší posunout termín výsevu do poloviny května, kdy je půda již dostatečně vyhřátá. Pro ekologický systém hospodaření je výhodný pozdější výsev, kdy se před setím mohou zapravit meziplodiny na zelené hnojení. Seje se různými způsoby: do úzkých řádků (125 - 150 mm) do širokých (250 - 450 mm, optimálně do 300 mm) někdy i do dvojřádků (150 - 300 - 150 mm)

10


Na nezaplevelených půdách je nejvhodnější výsev a ošetřování porostů jako u obilnin. Při úzkých řádcích je omezené odnožování. Důsledkem je rovnoměrné dozrávání a ulehčená sklizeň, což je výhodnější pro ekologický způsob hospodaření. Také pěstování ve dvojřádku je vhodný pro ekologické hospodaření, kdy se v meziřadí provádí mechanická likvidace plevelů. V zaplevelených půdách jsou výhodnější širší řádky, které umožňují plečkování nebo použití herbicidů. Je také možné sít do úzkých řádků a v případě zaplevelení vždy každý druhý řádek vyplečkovat. Vysévá se 20 - 25 kg osiva do úzkých řádků, 15 – 20 kg do širokých řádků, což při HTS 3 - 6 g představuje cca 2 - 4,5 mil. klíčivých semen na ha. Podobně jako u kukuřice se v suchých oblastech výsevek snižuje. Hloubka setí závisí na vlhkosti a druhu půdy a pohybuje se od 20 do 30 mm, v suché a lehké půdě až 40 mm. Pokud je povrch půdy suchý, po zasetí je důležité uválení rýhovaným válcem.

Ošetřování porostu během vegetace Po zasetí roste proso, zvláště v chladnějších polohách, velmi pomalu a může být potlačeno plevelem. Zvláště pečlivě je nutné ničit plevele při výsevu prosa jako druhé plodiny, kdy je seto do čerstvě připravené půdy, na které se při předosevní přípravě nezničily vláčením. Důležité je rozrušování půdního škraloupu - přísušku - prutovými branami před a po vzejití, co nejdříve po zakořenění. Po vzejití ničíme plevele vláčením napříč řádky pomocí lehkých bran až po zakořenění rostlin ve stadiu 3-4 listů. Při použití prutových bran vláčíme po řádcích a dle potřeby upravujeme úhel bran, přítlačnou sílu a rychlost. U širokých řádků je možná kombinace vláčení s mělkým plečkováním, které se může opakovat až do 25 dnů po odnožení. V konvenčním typu hospodaření je možné použít herbicidy na dvouděložné plevele jako do ostatních jarních obilnin.

Choroby a škůdci Výskyt chorob a škůdců je u nás zatím nízký, ale zcela jistě bude narůstat se stoupajícím trendem pěstování prosa. Z chorob je proso nejvíce napadáno snětí prosovou (Ustilago destruens), proti které je v konvenčním systému pěstování nejvhodnější ochranou moření. V ekologickém zemědělství je této chorobě možné předcházet pouze použitím certifikovaného osiva. Dále je to bakteriální proužkovitost prosa a spála. Ze škůdců je to zavíječ kukuřičný (Ostrinia nubilaris), který stejně jako u kukuřice vyžírá dřeň stébla, které se láme, drátovci (Elateridae), kteří poškozují kořeny mladých rostlin, a mšice (Aphididae) způsobující vybělení a sterilitu lat. Největší škody na prosu způsobují ptáci v době dozrávání. Menší plochy prosa blízko sídlišť mohou zcela zlikvidovat. Plašení nepomáhá, u sídlišť ani není povoleno.

Sklizeň a posklizňové ošetření Proso dozrává značně nerovnoměrně a zrno lehce vypadává. Proto je nutné zvolit správně dobu sklizně. Při opožděné sklizni dochází k velkým ztrátám nejkvalitnějšího zrna. Pro nerovnoměrné dozrávání však není možné čekat na úplné dozrání všech zrn na celé rostlině. Nejvhodnější doba sklizně je proto pří dozrání a odrůdovém vybarvení obilek v horní třetině laty. Zralost semen zjistíme tak, že z lat při poklepu přes dlaň vypadávají semena. Sláma je v době sklizně ještě zelená a plná vody, což může způsobovat zahlcení mlátícího

11


ústrojí sklízecí mlátičky. Nejproblematičtější je sklizeň velmi zapleveleného porostu. Tehdy, je třeba použít před sklizní desikaci. Volbu i způsob desikace je nutné volit tak, aby byla dodržena ochranná lhůta přípravku a v obilkách nezůstaly rezidua. Sláma z takto ošetřených porostů nelze použít pro zkrmování ani na podestýlku. V ekologickém systému hospodaření je použití chemické desikace vyloučeno. V tomto případě lze zahlcení mlátícího ústrojí předejít ponecháním vyššího strniště. Proso se nejčastěji sklízí upravenou sklízecí mlátičkou, nejlépe s prodlouženým žacím válem. Při přímé sklizni je nutné kombajn seřídit nastavením přiháněče tak, aby též čistil kosu, snížením otáček na cca 750 – 800 za minutu, někdy až na 600 otáček, výměnou sít, oddálením mlátícího bubnu od koše, aby se zabránilo výmlatu nezralých semen. Ta mohou způsobovat zaplesnivění během dalšího skladování. Při přímé sklizni je proto třeba zrno ihned přečistit a dosušit. Kvalitu výmlatu je nutné soustavně kontrolovat, aby nedocházelo ke ztrátám zrna ve slámě. V ekologickém způsobu hospodaření je možná i dvoufázová sklizeň, při které je nutné porost nařádkovat a po přesušení za 3 - 5 dní sklidit kombajnem. Obě operace je třeba provádět opatrně a v ranních nebo večerních hodinách, kdy plevy jsou vlhké a zrno tolik nevypadává. Výnosy prosa se průměrně pohybují mezi 1,5 - 4 t.ha-1, v ekologickém systému hospodaření se výnos pohybuje v rozmezí 1,5 až 2 t.ha-1, v lepších podmínkách i přes 3 t.ha-1. Při pěstování prosa jako druhé plodiny jsou výnosy i některé kvalitativní prvky nižší než při pěstování jako hlavní plodiny. V tomto případě je ale přínosem ochrana půdy proti erozi, zamezení vyplavování dusíku, podpora půdní aktivity a potlačování plevelů. Ekonomický přínos je nutné hodnotit za obě pěstované plodiny v daném roce. Sláma se zaorává nebo sbírá pro krmné účely. Výdrol prosa se stává v následujících letech velmi agresivním plevelem, proto je nutné ihned po sklizni pozemek podmítnout a uválet, aby se vyprovokovalo klíčení semen. Vzešlé rostliny teprve pak můžeme zaorat.V konvenčním hospodaření je možné použít herbicidy. Posklizňová úprava zrna spočívá v okamžitém čištění, jinak se zapařuje a plesniví, a vzhledem k vysokému obsahu tuku i žlukne. Nejvhodnější je sušení na roštech, nejlépe aktivním provětráváním nebo přehazováním. Dosoušení rozprostřeného zrna je možné na roštech se síty pomocí studeného vzduchu. Zpočátku by měla být naskladněna na rošty menší vrstva 15 - 20 cm, podle vlhkosti a příměsí, později je doporučována vrstva asi 30 cm. Při velmi dobrém výkonu ventilátorů lze vrstvit i do 60 - 100 cm. V prvních dnech by se proso (pokud je vlhčí) mělo přehazovat raději častěji, alespoň 1x denně. Důležité je pravidelné kontrolování vlhkosti laboratorním stanovením (nespoléhat na vizuální kontrolu). Vzorek se odebírá do nepropustné láhve nebo sáčku. Optimální skladovací vlhkost je do 14 – 15 %. Proso se skladuje v dobře větratelných, čistých místnostech, aby nedocházelo k chuťovým změnám ani k přijetí cizích pachů. K loupání prosa se využívají různé loupačky se zařízením na odsávání pluch a prachu, případně doplněné leštěním jáhel. Výtěžnost se pohybuje v rozmezí 45 až 60% i při velikostně tříděném prosu.

III. Srovnání „novosti“ postupů V současné době není k dispozici ucelená metodika pro praxi, která by obsahovala metodiku pěstování prosa jak pro konvenční, tak pro ekologický systém hospodaření.

12


IV. Popis uplatnění metodiky Metodika je určena pro farmáře, kteří hospodaří v konvenčním nebo ekologickém systému hospodaření.

V. Seznam použité literatury Moudrý, J., Kalinová, J., Petr., J., Michalová, A.: Pohanka a proso. ÚZPI , Praha 2005 Petr, J.: Pěstování pohanky a prosa. Metodiky pro zavádění výsledků výzkumu do zem.praxe, MZe ČR, UZPI, Praha, 7, 1995 Petr, J., Hradecká, D.: Základy pěstování pohanky a prosa. IVV Mze ČR Praha, 1997. Petr, J., Škeřík, J.: Opomíjené a netradiční plodiny v systému ekologického zemědělství ve srovnání s konvenčním pěstováním. Sborník Pěstování a využití některých opomíjených a netradičních plodin v ČR, VÚRV Praha, 2001. Špaldon, E. a kol.: Rostlinná výroba, SZN 1982.

VI: Seznam publikací, které předcházely metodice Hlásná Čepková P., Janovská D., Rysová J. , 2008 , Hodnocení genetických zdrojů prosa setého v podmínkách České republiky , In: Sborník abstraktů z 5. vědecké konference s mezinárodní účastí "Hodnotenie genetických zdrojov rastlín pre výživu a poľnohospodárstvo", 6-7. května 2008, VÚRV Piešťany, pp. 35-36 Janovská D., 2006, proso, Farmář

Alternativní

plodiny

pro

rozšíření

druhové

diverzity

-

Moudrý, J., Kalinová, J., Petr, J., Michalová, A.: Pohanka a proso. ÚZPI , Praha 2005 Petr J., Kalinová J., Moudrý J., Michalová A. , 2004 , Historical and current status of buckwheat culture and use in the Czech Republic , In: Proceedings of the 9th International Symposium on Buckwheat "Advances in Buckwheat Research", 18-22 srpen, 2004, Zemědělská univerzita, Praha - Suchdol, ČR, pp. 30-33 Michalová A. , 2003 , Minoritní obilniny a pseudoobilniny , In: Sborník příspěvků ze semináře "Výzkum minoritních obilnin v ČR a jejich uplatnění v lidské výživě", 18. srpna 2003, VÚRV Praha-Ruzyně, pp. 1-7 Gabrovská D., Fiedlerová V., Holasová M., Mašková E., Ouhrabková J., Rysová J., Winterová R., Michalová A. , 2003 , Nutriční kvalita minoritních obilovin a pseudoobilovin, In: Sborník příspěvků ze semináře "Výzkum minoritních obilnin v ČR a jejich uplatnění v lidské výživě", 18. srpna 2003, VÚRV Praha-Ruzyně, pp. 19-23 Gabrovská D., Michalová A., Vala M. , 2003 , Hodnocení nutriční kvality minoritních obilovin a pseudoobilovin , In: Sborník z vědecké konference s mezinárodní účastí "Udržaťelné poľnohospodárstvo a rozvoj vidieka", 25.-26. září 2003, SPU v Nitře, Slovenská republika, p. 500 Michalová A. , 2003 , Minor cereals and pseudocereals , In: Report of a "Cereals Network First Meeting", 3-5 July 2003, Yerevan, Armenia and Report of a "Working Group on Wheat Second Meeting", 22-24 September 2005, La Rochelle, France, pp. 196-200

13


Michalová, A.: Česká biokuchařka, Fontána 2001. Michalová, A., Čejka, L.: 1996 Variabilita agronomických a nutričních znaků v genofondech pohanky, prosa, laskavce. Sborník Alternativní a maloobjemové plodiny pro zdravou lidskou výživu. VÚRV Praha, 1996. 12(6): 28-29

14

Autoři: Ing. Dagmar Janovská, Ph.D., Ing. Jana Kalinová, Ph.D., Ing. Anna Michalová, CSc. Název: Metodika pěstování pohanky obecné v ekologickém a konvenčním zemědělství Vydal:

Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. Drnovská 507, 161 06 Praha 6-Ruzyně

Vyšlo v roce: 2009 Vydáno bez jazykové úpravy Kontakt na autory: [email protected], [email protected] Autor fotografií: Dagmar Janovská © Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. © Zemědělská fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, 2008 ISBN: 978-80-87011-99-7

Vydal Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. 2008

Metodika pěstování prosa setého v ekologickém a konvenčním zemědělství

Recommend Documents