Metodika pro analýzu dopadů havárií s účastí nebezpečné látky na životní prostředí H&V index

Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava

Metodika pro analýzu dopadů havárií s účastí nebezpečné látky na životní prostředí „H&V index“ Vojkovská, Danihelka

Pracovní verze ze dne: 22.8.2002

-1-

Metodika pro analýzu dopadů havárií s účastí nebezpečné látky na životní prostředí H&V index Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava Vojkovská, Danihelka Pracovní verze ze dne: 22.8.2002

OBSAH: POUŽITÉ ZKRATKY .................................................................................................. 4 FILOZOFIE METODIKY ............................................................................................. 5 SEZNAM POTŘEBNÝCH DAT A JEJICH DOSTUPNOST ....................................... 9 DEFINICE ZÁKLADNÍCH POJMŮ........................................................................... 10 METODIKA H&V INDEX .......................................................................................... 14 1

STANOVENÍ INDEXŮ NEBEZPEČNOSTI LÁTKY........................................... 14

1.1.

Index toxické nebezpečnosti látky .............................................................................................................................15

1.1.1 1.1.2 1.1.3 1.2.

2

Index toxické nebezpečnosti pro biotickou složku prostředí ................... 17 Index toxické nebezpečnosti látky pro půdní prostředí ........................... 19 Index toxické nebezpečnosti látky pro vodní prostředí ........................... 22

Index nebezpečí hořlavosti látky s dopadem na biotickou složku prostředí .........................................................24

STANOVENÍ INDEXŮ ZRANITELNOSTI ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ............... 26

2.1.

Stanovení zranitelnosti vodního prostředí ................................................................................................................28

2.1.1 2.1.2 2.2. 2.3. 2.4.

Povrchové vody ...................................................................................... 28 Podzemní vody ....................................................................................... 29

Stanovení zranitelnosti půdního prostředí ................................................................................................................32 Stanovení zranitelnosti biotických složek prostředí ................................................................................................34 Hodnocení indexu zranitelnosti území.......................................................................................................................35

SYNTÉZA INDEXŮ NEBEZPEČNOSTI A ZRANITELNOSTI PROSTŘEDÍ ............ 36 3 3.1. 3.2. 3.3. 3.4. 3.5.

STANOVENÍ KATEGORIÍ ZÁVAŽNOSTI HAVÁRIE NA ŽP ............................ 37 Stanovení kategorie závažnosti havárie únikem toxické látky pro povrchových vod ..........................................37 Stanovení kategorie závažnosti havárie únikem toxické látky pro půdního prostředí .........................................38 Stanovení kategorie závažnosti havárie únikem toxické látky pro podzemních vod............................................38 Stanovení kategorie závažnosti havárie únikem toxické látky pro biotickou složku prostředí ...........................39 Stanovení kategorie závažnosti havárie únikem hořlavých látek pro biotickou složku prostředí.......................39

ZÁVĚR ..................................................................................................................... 40 LITERATURA........................................................................................................... 42

-2-


SEZNAM TABULEK A VÝVOJOVÝCH DIAGRAMŮ: Vývojový diagram č. 0. 1: Stanovení přijatelnosti závažné havárie ..........................................................................................7 Vývojový diagram č. 0. 2: Průběh hodnocení dopadů havárií na ŽP ........................................................................................8 Tabulka č. 1. 1: Interakce Látka - prostředí...............................................................................................................................15 Vývojový diagram č. 1. 1: Průběh hodnocení nebezpečí toxicity............................................................................................16 Vývojový diagram č. 1. 2: Průběh hodnocení látek toxických pro biotickou složku prostředí ............................................17 Tabulka č. 1. 2: Hodnocení toxicity LC50 inhalačně pro krysy za 4 hodiny [3] .......................................................................18 Tabulka č. 1. 3: Posouzení fyzikálních vlastností látky [3].......................................................................................................18 Tabulka č. 1. 4: Stanovení indexu toxické nebezpečnosti látky pro biotickou složku prostředí [3] ....................................18 Vývojový diagram č. 1. 3: Průběh hodnocení toxické nebezpečnosti látky pro půdní prostředí .........................................19 Tabulka č. 1. 5: Posouzení toxicity látky pro půdu ...................................................................................................................20 Tabulka č. 1. 6: Posouzení fyzikálních vlastností látky B1 .......................................................................................................20 Tabulka č. 1. 7: Stanovení indexů toxické nebezpečnosti látky pro půdní prostředí (A + B1) ..............................................20 Tabulka č. 1. 8: Alternativní posouzení toxicity nebezpečné látky pro půdu a biotu ............................................................21 Tabulka č. 1. 9: Posouzení fyzikálních vlastností látky pro zjištění přirážky k indexu TS B2.................................................21 Tabulka č. 1. 10: Stanovení indexů toxické nebezpečnosti látky pro půdní prostředí (A + B2) ............................................21 Vývojový diagram č. 1. 4: Průběh hodnocení toxické nebezpečnosti látky pro vodní prostředí .........................................22 Tabulka č. 1. 11: Posouzení toxicity látky pro vodní prostředí................................................................................................22 Tabulka č. 1. 12: Posouzení fyzikálních vlastností látky ..........................................................................................................22 Tabulka č. 1. 13: Stanovení indexu toxické nebezpečnosti látky pro vodní prostředí ..........................................................23 Tabulka č. 1. 14: Posouzení fyzikálně-chemických vlastností látky........................................................................................24 Vývojový diagram č. 1. 5..............................................................................................................................................................25 Vývojový diagram č. 2. 1: Schématické znázornění analyzovaných složek ŽP .....................................................................26 Vývojový diagram č. 2. 2: Grafické znázornění průběhu hodnocení zranitelnosti povrchových vod..................................28 Tabulka č. 2. 1: Hodnocení horninového prostředí kolektoru a rizika znečištění [5] ............................................................29 Tabulka č. 2. 2: Charakteristika pokryvu [5] ..............................................................................................................................29 Tabulka č. 2. 3: Stupeň ochrany [5] ............................................................................................................................................30 Tabulka č. 2. 4: Vodohospodářský význam kolektoru (dle hydrogeologických map) [5] .....................................................30 Vývojový diagram č. 2. 3: Grafické znázornění průběhu hodnocení zranitelnosti podzemních vod ...................................31 Tabulka č. 2. 5: Stanovení indexu zranitelnosti půdního prostředí [6] ...................................................................................32 Tabulka č. 2. 6: Hodnocení zranitelnosti půdního prostředí u nezemědělských půd............................................................33 Vývojový diagram č. 2. 4: Grafické znázornění průběhu hodnocení zranitelnosti půdního prostředí.................................33 Tabulka č. 2. 7: Hodnotící tabulka biotických složek prostředí ...............................................................................................34 Vývojový diagram č. 2. 5: Grafické znázornění hodnocení zranitelnosti biotické složky prostředí.....................................34 Tabulka č. 3. 1: Stanovení kategorie závažnosti havárie únikem toxické látky pro povrchových vod................................37 Tabulka č. 3. 2: Stanovení kategorie závažnosti havárie únikem toxické látky pro půdního prostředí...............................38 Tabulka č. 3. 3: Stanovení kategorie závažnosti havárie únikem toxické látky pro podzemních vod .................................38 Tabulka č. 3. 4: Stanovení kategorie závažnosti únikem toxické látky pro biotickou složku prostředí ..............................39 Tabulka č. 3. 5: Stanovení kategorie závažnosti havárie účinkem hořlavé látky pro biotickou složku prostředí ..............39

-3-


Použité zkratky BPEJ ČOV ETA FTA FR GIS H&V HG HPJ CHOPAV IB IFR IS ISW ITS ITB ITSW ITUW IUW IC50

Bonitační půdně ekologická jednotka Čistírna odpadních vod Analýza stromem událostí (Event Tree Analysis) Analýza stromem poruch (Fault Tree Analysis) Index nebezpečí hořlavosti látky Geografické informační systémy Nebezpečnost a zranitelnosti (Hazard & Vulnerability) Hydrogeologie Hlavní půdní jednotka (součásti kódu BPEJ) Chráněná oblast přirozené akumulace vod Index zranitelnosti biotické složky prostředí Index dopadů hořlavosti látky na biotickou složku prostředí Index zranitelnosti půdního prostředí Index zranitelnosti povrchových vod Index toxicity látky pro půdní prostředí Index toxicity látky pro biotickou složku prostředí Index toxicity látky pro povrchové vody Index toxicity látky pro podzemní vody Index zranitelnosti podzemních vod Inhibiční koncentrace, u které je inhibováno 50 % testovaných organismů (řas) EC50 Statisticky odvozená koncentrace, u které je očekáván 50 % úhyn organismů LC50 Letální koncentrace při níž zahyne 50 % organismů LD50 Letální dávka při níž zahyne 50 % organismů PHO Pásmo hygienické ochrany (v budoucnosti ochranná pásma) RMP EPA GUIDE Metodika Risk management program Guidance for Offsite Consequence Analysis Environmental Protection Agency TB Index toxické nebezpečnosti látky pro biotickou složku prostředí TS Index toxické nebezpečnosti látky pro půdní prostředí TW Index toxické nebezpečnosti látky pro vodní prostředí ÚSES Územní systém ekologické stability VH Vodohospodářský VKP Významný krajinný prvek ZH Závažná havárie ZCHÚ Zvláště chráněné území přírody ZPF Zemědělský půdní fond ŽP Životní prostředí

-4-


Filozofie metodiky Při haváriích s nebezpečnými látkami je ohroženo vedle zdraví lidí a majetku, také životní prostředí. V praxi většinou nedochází pouze k haváriím s dopadem na zdraví a život obyvatel, ale především k haváriím s dopadem na životní prostředí (viz Události se zásahy jednotek PO v letech 1996-2000) [1]. V současné době neexistuje žádná jednotná metodika pro takováto hodnocení, proto byl vypracován tento návrh indexové metody k hodnocení environmentálních dopadů závažných havárií. Události se zásahy jednotek PO (v letech 1996-2000)

S dopadem na ŽP (požár, práce na vodě, olejové havárie, úniky látek) Dopravní nehody

10% 2%

33%

Čerpání vody

Technologické pomoci 32%

Technické pomoci

Jiné technické zásahy 17% 3%

Plané poplachy

3%

Metodikou lze hodnotit závažnost havárií pro životního prostředí pro účely zákona č. 353/1999 Sb., o prevenci závažných havárií, ve znění pozdějších předpisů. Rovněž jí lze použít pro hodnocení a prioritizaci rizik v územích do velikosti okresu, pro větší územní celky by hodnocení vyžadovalo využití GIS. Hodnocení dopadů havárií s účastí nebezpečné látky na ŽP nelze provést samostatně bez znalosti výstupů analýzy rizik vzniku závažné havárie. Prvním krokem je stanovení kriterií přijatelnosti závažné havárie (závažnosti a pravděpodobnosti). Tato kritéria musí být stanovena před samotnou analýzou rizik a vznikají na základě společenského konsensu, zákona nebo je podnik stanoví na základě svých vnitřních standardů a priorit. Dalším krokem je analýza rizik vzniku závažné havárie, ze které mimo jiné vyplyne možnost ohrožení složek ŽP. V případě, že složky ŽP nejsou závažnou havárii ohroženy, nehodnotí se. V opačném případě se stanoví v části analýzy rizik pravděpodobnost úniku nebezpečné látky do ŽP. Kvantitativním zhodnocením scénářů lze stanovit množství uniklé látky. Pro vlastní hodnocení dopadů havárií s účastí nebezpečné látky na ŽP jsou z části analýzy rizik využívány výsledky, ze kterých vyplývá možnost ohrožení složek ŽP, množství látky uniklé do prostředí a pravděpodobnosti úniku nebezpečné látky do ŽP(viz Vývojový diagram č. 0. 1). V případě, že analýza rizik dosud nebyla provedena a tudíž neexistují scénáře a vyjádření jejich pravděpodobnosti, použije se deterministický

-5-


přístup a předpokládá se, že dojde k úniku veškeré nebezpečné látky přítomné v zařízení. Při vlastním posuzování dopadů havárií s účastí nebezpečné látky na ŽP vzniká odděleně index nebezpečnosti látky pro složky ŽP a index zranitelnosti území vůči potenciální havárii s účastí nebezpečné látky. Index nebezpečnosti látky pro ŽP je kombinací (eko)toxických vlastností látky, fyzikálně-chemických vlastností látky a možností šíření látky. Index zranitelnosti území je stanoven odděleně pro složky prostředí: povrchové a podzemní vody, půdní prostředí, biotickou složku krajiny. Zahrnuje v sobě charakteristiky těchto složek ŽP (např. propustnost půdy, propustnost hydrogeologického podloží, využití půdy, využívání podzemní a povrchové vody, zvláště chráněná území přírody, ochranná pásma atd.). Vzájemným propojením indexů (zranitelnosti prostředí a nebezpečnosti látky pro ŽP) jsou získány dílčí indexy (syntézou), které informují o nebezpečnosti konkrétní látky na hodnocenou lokalitu. V dalším kroku je přistoupeno k určení závažnosti potenciální havárie. Závažnost je stanovena kombinací množství uniklé látky do složky ŽP a dílčích indexů (viz Vývojový diagram č. 0. 2). Odděleně jsou odhadovány závažnosti účinků toxických látek v povrchových vodách, půdním prostředí, podzemních vodách a v biotické složce prostředí, dále pak je odhadnuta závažnost vlivu látek toxických a výbušných na biotickou složku prostředí. Pro zjištění a sestavení těchto indexů byla vybrána následující kritéria: 1. Multikriteriální hodnocení V úvahu jsou brány různé vlastnosti látek a různé složky ŽP, např. povrchová voda, podzemní voda, půda, živé organismy 2. Dosažitelnost dat Hodnocené vlastnosti musí být pokud možno lehce dosažitelné, například z bezpečnostních listů, informací o ŽP dostupných na úřadech atd. Z tohoto důvodu byly voleny např. R-věty, vodohospodářské mapy, BPEJ atd. 3. Využití existujících metod analýzy rizik Tam, kde to bylo možné, byly adaptovány již existující a používané metody jako IAEA TECDOC 727, Dow‘s F&EI, Dow‘s CEI atd. 4. Jednoduchost výstupu Výstup by neměl být složitý, avšak měl by přitom reflektovat komplexní pohled na jednotlivé hodnocené složky. Z tohoto důvodu byla celá metoda navržena jako indexová, přičemž výsledný index vzniká kombinací dílčích indexů, zahrnujících jednotlivé složky ŽP a vlastnosti látky.

-6-

Metodika pro analýzu dopadů havárií s účastí nebezpečné látky na životní prostředí H&V index Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava Vojkovská, Danihelka Pracovní verze ze dne: 22.8.2002 Vývojový diagram č. 0. 1: Stanovení přijatelnosti závažné havárie

Start

Analýza rizik

Scénář vzniku ZH Metody(Dow FaEI, RMP EPA Guide, Dow CE I...)

Metody (FTA, ETA ...)

Pravděpodobnost

Hodnocení dopadů na:

Oblast metodiky H&V index Lidské zdraví

Majetek

Životní prostředí

Nebezpečnost látky

Zranitelnost prostředí

Syntéza indexů H&V

Celková syntéza

S tanovení k ritérií přijatelnos ti

Přijatelnost

Konec

-7-

V iz . Vývojový dia gra m 0.2

Množs tví potenciálně unik lé látk y


Vývojový diagram č. 0. 2: Průběh hodnocení dopadů havárií na ŽP Start

R-věty Bezpečnostní listy

Vlastnosti látky

Viz. Vývojový diagram 1.1.-1.5 Ne

Je látka nebezpečná?

Konec

Ano

Možnost úniku do životního prostředí Viz. Vývojový diagram 2.2-2.5

Stanovení indexů nebezpečnosti látky

Stanovení indexů zranitlnosti prostředí

Informace o životním prostředí

Syntéza TW

ITSW

ISW

ITUW

IUW

TS

ITS

IS

TB

ITB

IB

FR

IFR

Stanovení závažnosti

Kritéria přijatelnosti

M nožství uniklé látky

Matice přijatelnosti

Konec TW – Index toxické nebezpečnosti látky pro vodní prostředí, TB – Index toxické nebezpečnosti látky pro biotickou složku prostředí, TS – Index toxické nebezpečnosti látky pro půdní prostředí, FR – Index nebezpečí hořlavosti látky, ITUW – Index toxicity látky pro podzemní vody, ITSW – Index toxicity látky pro povrchové vody, ITB – Index toxicity látky pro biotickou složku prostředí, ITS – Index toxicity látky pro půdní prostředí, IFR – Index dopadů hořlavosti látky na biotickou složku prostředí, ISW – Index zranitelnosti povrchových vod, IUW – Index zranitelnosti podzemních vod, IB – Index zranitelnosti biotické složky prostředí, IS – Index zranitelnosti půdního prostředí

-8-


Seznam potřebných dat a jejich dostupnost Údaje k nebezpečným látkám R-věty Údaje o (eko)toxicitě LD 50 pro krysu orální, LC 50 pro vodní organismy (ryby)

Základní fyzikální vlastnosti látky Skupenství, rozpustnost, tenze par při 20°C, způsob zkapalnění

Bezpečnostní listy Bezpečnostní listy, databáze

Bezpečnostní listy, databáze

Údaje o ŽP Povrchové vody Přítomnost kategorií povrchových vod (vodní toky, významné vodní toky, hraniční a příhraniční vodní toky, vodárenské nádrže, ostatní stojaté vody) Přítomnost prvků šíření kontaminace (dešťová kanalizace, kanalizace ústící do ČOV, kolektory, tunely apod.) Hydrogeologické prostředí Charakteristika horninového prostředí kolektoru Charakteristika pokryvu Vohohospodářský význam kolektoru

Základní VH mapa ČR 1 : 50 000; Mapa zranitelnosti povrchových vod 1 Okresní úřád*, referát ŽP : 100 000; vyhláška č. 137/1999 Sb.; vyhláška č. 470/2001 Sb. Mapové podklady kanalizačních sítí, Správy kanalizací kolektorů a tunelů

Hydrogeologická mapa ze souboru geologických a ekologických Český geologický účelových map přírodních zdrojů; data podnikové studie ze sanačních prací, starých ekologických zátěží apod.

Stupeň ochrany podzemních vod (PHO, OP, Územní plány, údaje VH orgánu CHOPAV) Přítomnost meliorací Půdní prostředí Kód hlavní půdní jednotky (půdní typ) Půdní druh (zrnitost půd) Biotické složky prostředí Lokality ZCHÚ, ÚSES

ústav;

Okresní úřad*, referát ŽP a územního plánování Katastrální úřad, pozemkový úřad

Mapa BPEJ 1: 5 000 Mapa BPEJ 1: 5 000

Katastrální úřad

Územní plány, mapa VKP

Okresní úřád*, referát ŽP Interpretační příručka k progranům Natura 2000 a Smaragd, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR Praha Okresní úřad*, referát územního plánování

Přírodní a prioritní stanoviště

Katalog biotopů ČR

Lesy, sady, vinice, chmelnice, zemědělská půda

Územní plány

*Zánikem okresních úřadů přejdou tyto zdroje informací pod Krajské úřady nebo pod pověřené úřady obcí.

-9-

úřad,

pozemkový


Definice základních pojmů Bezpečnostní list Bezpečnostní list je souhrn identifikačních údajů o výrobci nebo dovozci, o nebezpečné látce nebo přípravku a údajů potřebných pro ochranu zdraví člověka nebo životního prostředí. Biotické složky prostředí (biota) Soubor rostlinstva (vegetace) a živočišstva (fauny) na určitém územním celku. Biotop Stanoviště – abiotické podmínky prostředí spolu s biotickými podmínkami (organismy). Přírodní a prioritní stanoviště Zvláště chráněná území evropského významu začleněná do soustav Natura 2000 a Emerald (česky Smaragd). V České republice je identifikováno 58 typů přírodních stanovišť programu Natura 2000 (z toho 18 tzv. prioritních stanovišť) a 45 typů přírodních stanovišť programu Smaragd. Podle předběžných odhadů by chráněná území začleněná do soustavy Natura 2000 měla zaujímat asi 15 % rozlohy ČR. Dešťová kanalizace Zařízení odvádějící dešťové vody. Skládá se ze stokové sítě, dešťových retenčních nádrží a často ústí přímo do vodoteče. EC50 Statisticky odvozená koncentrace, u které je očekáváno, že způsobí určitý toxikologický efekt u 50 % testované populace během definované doby expozice. Ekotoxicita Jedovatost pro životní prostředí, schopnost látky vyvolat otravy v životním prostředí. Ekosystém Soustava všech jedinců na určité ploše ve vztahu k jejich abiotickému prostředí. Jsou navzájem v takovém vztahu, že mají jasně definovány potravní úrovně, fungují mezi nimi potravní řetězce, toky látek a informací. Chráněná oblast přirozené akumulace vod = CHOPAV Oblasti, které pro své přírodní podmínky tvoří významnou přirozenou akumulaci vod. Vyhlašuje je vláda nařízením za CHOPAV (viz § 28, odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb. [11]). IC50 Inhibiční koncentrace, která oslabí 50 % testované populace. Kanalizace ústící do ČOV Zařízení odvádějící průmyslové a komunální splaškové odpadní vody. Skládá se ze stokové sítě, odlehčovacích komor a ústí do ČOV. V ČOV dochází k biologickému a chemickému čištění odpadní vody. Po vyčištění je voda vypouštěna do vodoteče.

- 10 -


Kolektor Takové geologické těleso, které se svou hrubší pórovitostí, a tedy i vyšší propustností liší od bezprostředně přilehlého horninového prostředí do té míry, že se jím daleko snadněji pohybují podzemní vody. LC50 Střední letální koncentrace látky, která způsobí smrt u 50 % testované populace. LD50 Střední letální dávka látky vztažená na kg tělesné hmotnosti, která způsobí smrt u 50 % testované populace. Meliorační kanál Uměle vytvořený vodní tok s funkcí odvodňovací nebo závlahovou. Meliorační kanály mohou být v některých úsecích zakryté nebo vedené nad úrovní terénu (akvadukty). Mokřad Rovinaté území s hladinou vody kolísající v úrovni zemského povrchu. Hospodářsky nevyužívané území s významnou flórou a faunou, mnohé druhy jsou označeny za vzácné a chráněné. Odvodňovací příkop Obdoba říčního koryta (přirozeného nebo umělého), kterým je příležitostně odváděna povrchová voda (např. během tání sněhu a vysokých srážek). Ochranná pásma vodních zdrojů (též pásma hygienické ochrany – PHO) Ochranná pásma stanovuje vodohospodářský úřad k ochraně vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti zdrojů podzemních nebo povrchových vod využívaných nebo využitelných pro zásobování pitnou vodou s průměrným odběrem více než 10 000 m3 za rok. Vyžadují-li to závažné okolnosti, může vodoprávní úřad stanovit ochranná pásma i pro vodní zdroje s nižší kapacitou (viz § 30, odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb. [11]). Ostatní stojatá voda Vodní plochy bez vodohospodářského významu (mimo sedimentačních polí a odkališť). Pinka Nálevkovitá prohlubeň terénu v hornických oblastech, vzniklá nejčastěji povrchovým dobýváním nebo propadnutím a zavalením starých hornických děl. V důsledku poklesu dochází k zaplavení pinky podzemní vodu. Území tak získává vysokou ekologickou hodnotu. Podzemní vody Podzemními vodami jsou vody přirozeně se vyskytující pod zemským povrchem v pásmu nasycení v přímém styku s horninami; za podzemní vody se považují též vody protékající drenážními systémy (meliorace) a vody ve studních [11]. Povrchové vody Povrchovými vodami jsou vody přirozeně se vyskytující na zemském povrchu; tento charakter neztrácejí, protékají-li přechodně zakrytými úseky, přirozenými dutinami pod zemským povrchem nebo v nadzemních vedeních [11]. - 11 -


Příhraniční a hraniční vodní tok Touto kategorií rozumíme ty vodní toky, které odtékají na území sousedního státu nebo jsou v blízkosti státní hranice (dotýkají se jich svým inundačním územím). Hrozí tak potenciální nebezpečí přenosu kontaminantu mimo území našeho státu a konflikt mezinárodního charakteru. Půdní druh Skupina půd určená texturou půdy (především zrnitostí). Vzhledem k obsahu jílnatých částic pod 0,01 mm se rozlišují půdy lehké (písčité do 10 %, hlinitopísčité 10 – 20 %), střední (písčitohlinité 20 – 30 %, hlinité 30 – 45 %) a těžké (jílovitohlinité 45 – 60 %, jílovité 60 – 75 % a jíl nad 70 %). Půdní druh podstatně ovlivňuje průběh půdotvorných pochodů, vodní a vzdušný režim v půdách, povahu chemických a biologických vlastností atd. Půdní edafon Soubor všech organismů žijících v půdě. Půdní prostředí Nejsvrchnější porézní vrstva zvětralé pevné zemské kůry. Skládá se z minerálních součástí různé velikosti a z organické hmoty v různém stupni rozkladu nebo syntézy. Je oživena mikroorganismy a různými druhy živočichů (půdní edafon – např. žížala, larvy hmyzu, houby, řasy, bakterie), póry jsou vyplněny vodou (půdní voda) či vzduchem (půdní vzduch) v různém poměru. Půdní typ Skupina půd charakterizovaná obdobnými morfologickými a analytickými znaky, která se vyvíjela pod vlivem určitého souboru půdotvorných činitelů. Půdy jednoto typu prošly stejným hlavním půdotvorným pochodem a vyznačují se jistou kombinací půdních horizontů, která je pro příslušný typ konstantní. Rašeliniště Místo vzniku, výskytu či těžby rašeliny. Ekosystém se značnou produkcí rostlinné biomasy, avšak s jejím nedostatečným rozkladem v důsledku nadměrného zamokření a nepříznivých podmínek pro dekompozitory. Hlavními producenty rostlinné hmoty jsou mechy, rašeliníky a vyšší rostliny snášející vlhké stanoviště chudé na živiny Odumřelé části rostlin se vrší a ve spodních vrstvách za nepřístupu vzduchu se mění v rašelinu. R-věta Standardní věta označující specifickou rizikovost. Seznam R-vět a jejich klasifikace jsou dány NV č. 258/2001 Sb [2]. Sedimentační pole, odkaliště Kalová usazovací nádrž sloužící k oddělení kalu od vody, např. po hydraulickém transportu elektrárenského popílku apod. Toxicita Jedovatost, schopnost látky vyvolat otravy. Územní systém ekologické stability = ÚSES ÚSES je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které napomáhají udržet přírodní rovnováhu. Základními prvky

- 12 -


ÚSES jsou biocentra a biokoridory. Podle rozsahu území se rozlišují místní, regionální a nadregionální územní systémy ekologické stability. Vodárenská nádrž Vodní nádrže vodohospodářského významu (zásoba pitné či užitkové vody apod.). Jejich seznam je uveden ve vyhlášce MŽP č. 137/1999 Sb. [8], kterou se stanoví seznam vodárenských nádrží a zásady pro stanovení a změny ochranných pásem vodních zdrojů. Významný vodní tok Seznam významných vodních toků je dán v příloze č. 1 vyhlášky MŽP č. 470/2001 Sb., kterou se stanoví seznam významných vodních toků a způsob provádění činností souvisejících se správou vodních toků. Vodní tok Jedná se o povrchové vody tekoucí vlastním spádem v korytě trvale nebo po převažující část roku, a to včetně vod v nich uměle vzdutých. Jejich součástí jsou i vody ve slepých ramenech a v úsecích přechodně tekoucích přirozenými dutinami pod zemským povrchem nebo zakrytými úseky [11]. Jedná se o vodní toky mimo hraniční a příhraniční. Znečištění se může šířit na velkou vzdálenost a velmi rychle. Zatopená těžební jáma Těžební jáma (důsledek dobývací činnosti) zatopená podzemní vodou. Může se stát vyhledávaným biotopem pro řadu chráněných organismů. Zvláště chráněná území přírody = ZCHÚ Území chráněna dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (ve znění pozdějších předpisů) [10]. Tento zákon rozlišuje několik kategorií: národní park, chráněná krajinná oblast, národní přírodní rezervace, národní přírodní památka, přírodní rezervace, přírodní památka. Zvodeň Hydraulicky jednotná akumulace podzemní vody v hornině (kolektoru), tj. těleso, které tvoří gravitační voda v zóně nasycení. Životní prostředí Životním prostředím je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie.

- 13 -


Metodika H&V index 1 Stanovení indexů nebezpečnosti látky Index nebezpečnosti látky vychází z předpokladu, že některé skupiny látek se v životním prostředí chovají podobně. Tento index rozděluje látky zejména podle cílů, které mohou být v ŽP ohroženy. Na základě fyzikálně-chemických vlastností, informacích o (eko)toxicitě jsou látky rozděleny do kategorií, které respektují jejich chování v prostředí a jejich nebezpečné vlastnosti. Cílem této části metodiky je určit index nebezpečnosti látky na základě posouzení jejich vlastností. Samostatně se stanovují indexy toxické nebezpečnosti látek a index nebezpečnosti hořlavých látek. Pro výpočet indexů jsou používány následující informace: Standardní věty označující specifickou rizikovost (R-věty) Standardní věty označující specifickou rizikovost (R-věty) jsou stanoveny nařízením vlády č. 258/2001 Sb. [2], kterým se stanoví postup hodnocení nebezpečnosti chemických látek a chemických přípravků, způsob jejich klasifikace a označování a vydává Seznam dosud klasifikovaných nebezpečných chemických látek. Data shromážděná z bezpečnostních listů Povinnost zpracovat bezpečnostní list má dle zákona č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů výrobce a dovozce nebezpečné látky a přípravku uváděných na trh ve znění pozdějších předpisů [9]. Tento je podle výše uvedeného zákona povinen poskytnout bezpečnostní list jiné právnické osobě a fyzické osobě oprávněné k podnikání nejpozději při prvním předání nebezpečné látky a přípravku. Bezpečnostní list obsahuje identifikační údaje o výrobci a dovozci, o nebezpečné látce nebo přípravku, o zkoušení nebezpečné látky nebo přípravku na zvířatech a údaje potřebné pro ochranu zdraví člověka a životního prostředí. (Eko)toxikologická kritéria, která jsou níže posuzována, vyplývají z nařízení vlády č. 258/2001 Sb. [2]. Obecný postup pro stanovení indexů nebezpečnosti Obecně existují dva typy indexů nebezpečnosti látky, které jsou rozděleny zejména podle cíle, který mohou v ŽP ovlivnit. Jedná se o: − index toxické nebezpečnosti látky o s dopadem na vodní prostředí o s dopadem na půdní prostředí o s dopadem na biotickou složku prostředí − index nebezpečí hořlavosti látky o s dopadem na biotickou složku prostředí - 14 -


Vztah látky a životního prostředí je znázorněn následující tabulkou. Tabulka č. 1. 1: Interakce Látka - prostředí

Nebezpečí Složka ŽP Povrchová voda Půdní prostředí Podzemní voda Biotická složka prostředí

Toxicita

Požár

x x x x

x

x - interakce

1.1. Index toxické nebezpečnosti látky Toxické látky mohou mít dopad na všechny složky prostředí (povrchová a podzemní voda, půdní prostředí a biotická složka prostředí). Prvním krokem je zjištění, má-li látka (eko)toxické vlastnosti. Hodnotícím kritériem pro posouzení jsou R-věty. R-věty v sobě zahrnují údaje u míře toxicity látky, schopnosti (bio)akumulace, perzistence, toxicitu pro životní prostředí apod. Skupina 1. V této skupině jsou posuzovány látky vysoce toxické a látky s dlouhodobými nepříznivými účinky v ŽP, látky toxické, látky s nebezpečím kumulativních účinků, látky toxické či škodlivé pro životní prostředí, látky poškozující reprodukční schopnost, plod v těle matky apod. Tyto vlastnosti jsou charakterizovány větami: R 23, R 24, R 25, R 26, R 27, R 28, R 33, R 39, R 48, R 50, R 51, R 52, R 53, R 54, R 55, R 56, R 57, R 58, R 60, R 61, R 62, R 63, R 64, R 65. Látky s karcinogenními vlastnostmi nejsou touto metodikou posuzovány (nespadají přímo pod SEVESO II), v budoucnosti však lze očekávat změnu, jak naznačuje návrh SEVESA III. Skupina 2 Látky netoxické. Látky skupiny 2 se v této části dále neposuzují. Látky skupiny 1 jsou dále analyzovány. Podle cíle (biotické prostředí, půda, voda), na který mohou mít toxické látky dopad, jsou odděleně vypočteny indexy pro látky toxické pro biotické prostředí TB, látky toxické pro půdní prostředí TS a látky toxické pro vodní prostředí TW (viz Vývojový diagram č. 1. 1).

- 15 -


Vývojový diagram č. 1. 1: Průběh hodnocení nebezpečí toxicity Index toxické nebezpečnosti

Prvotní posouzení rizika toxicity

Skupina 1

Skupina 2 Látka není toxická

Podrobnější posouzení

Látky toxické pro biotu

Posouzení (eko)toxicity, vlastnosti látky

Látka toxická pro biotickou složku prostředí

TB = 1 - 5

Látky toxické pro půdní prostředí

Látky toxické pro vodu



Látka toxická pro půdní prostředí

Látka toxická pro vodní prostředí

TS = 1 - 5

TW = 1 - 5

- 16 -


1.1.1 Index toxické nebezpečnosti pro biotickou složku prostředí Index toxické nebezpečnosti pro biotickou složku prostředí TB se stanoví posouzením (eko)toxických a fyzikálních vlastností látky [3]. Při definování indexů toxické nebezpečnosti vycházíme z předpokladu, že celková nebezpečnost je dána kombinací (eko)toxických účinků a pohyblivosti látky v prostředí. V prvním kroku je posouzena (eko)toxicita látky. (Eko)toxicitu lze stanovit posouzením orální, dermální či inhalační toxicity pro organismy (krysa, králík apod.). Nejčastěji uváděnou charakteristikou je koncentrace LC50 pro krysy inhalační za 4 hodiny. Alternativou může být využití koncentrace LC50 pro králíka či krysu dermálně nebo LC50 pro krysu orálně. Následně jsou posouzeny fyzikální vlastnosti látky (skupenství, těkavost apod.). Syntézou posouzení (eko)toxicity látky a fyzikálních vlastností látky je získán index toxické nebezpečnosti látky pro biotickou složku prostředí TB. Tento index nabývá hodnot 1 – 5. Vývojový diagram č. 1. 2: Průběh hodnocení látek toxických pro biotickou složku prostředí

Posouzení toxicity

Má látka inhalační toxicitu?

Ne

Posouzení toxicity dermální, orální viz. Tabulk a č. 1.8

Ano Posouzení toxicity inhalační viz. Tabulk a č. 1.2

Posouzení fyzikálních vlastností viz. Tabulk a č. 1.3

Syntéza viz. Tabulk a č. 1.4

Stanovení indexu TB

- 17 -

Metodika pro analýzu dopadů havárií s účastí nebezpečné látky na životní prostředí H&V index Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava Vojkovská, Danihelka Pracovní verze ze dne: 22.8.2002 Tabulka č. 1. 2: Hodnocení toxicity LC50 inhalačně pro krysy za 4 hodiny [3] LC50 pro krysu za 4 hod. inhalačně v ppm 0,01 - 0,1 0,1 - 1 1 - 10 10 - 100 100 - 1 000 1 000 - 10 000 10 000 - 100 000

Kód toxicity 8 7 6 5 4 3 2

Následně jsou posouzeny fyzikální vlastnosti látky (viz Tabulka č. 1. 3). Tabulka č. 1. 3: Posouzení fyzikálních vlastností látky [3] Fyzikální vlastnosti Plyn zkapalněný chladem s bodem varu < 245 K Plyn zkapalněný tlakem s bodem varu < 265 K Plyn zkapalněný chladem s bodem varu > 245 K Plyn zkapalněný tlakem s bodem varu > 265 K Kapalina, tlak par při 20°C 0,3 - 1 bar Kapalina, tlak par při 20°C 0,05 - 0,3 bar Kapalina, tlak par při 20°C < 0,05 bar

Kód fyz. vlastností 4 4 3 3 3 2 1

Syntézou kódu toxicity a kódu fyzikálních vlastností látky je vypočten index toxické nebezpečnosti pro biotickou složku prostředí (TB). Hodnocení TB je dáno v následující tabulce (viz Tabulka č. 1. 4). Tabulka č. 1. 4: Stanovení indexu toxické nebezpečnosti látky pro biotickou složku prostředí [3] Součet kódů 10 9 8 7 6

Třída toxicity Extrémně vysoká Velmi vysoká Vysoká Střední Nízká

TB 5 4 3 2 1

V případě, že není známá koncentrace LC50 inhalační pro krysy jsou posuzovány toxikologické charakteristiky LC50 dermální a orální (viz Tabulka č. 1. 8). V případě, je-li udáno více hodnot pro toxicitu, volíme konzervativní přístup a pro výpočet nebezpečnosti uvažujeme tu nejhorší.

- 18 -


1.1.2 Index toxické nebezpečnosti látky pro půdní prostředí Hodnocení indexů toxicity pro půdní prostředí je složitější. Jednoznačně je stanovena toxicita pro půdní organismy jen tehdy, je-li určena větou R-56 „Toxicita pro půdní organismy“. (Eko)toxické charakteristiky LD50 nejsou pro půdní edafon stanovovány. Má-li látka větu R-56, je jí přidělen index TS = 5. Další možností je přistoupit k hodnocení s použitím (eko)toxikologických charakteristik pro vodní organismy v kombinaci s fyzikálními vlastnostmi látky, které udávají její mobilitu (viz Tabulka č. 1. 5, Tabulka č. 1. 6, Tabulka č. 1. 7). Zde je předpokladem, že je-li látka toxická pro vodní prostředí, nejinak tomu bude i v prostředí půdním. K dispozici jsou toxikologické charakteristiky: EC50 (48 hodin,dafnie), LC50 (96 hodin, ryba), IC50 (72 hodin, řasy). Jsou-li k dispozici data EC50 (48 hodin,dafnie), použijeme tuto charakteristiku, v opačném případě použijeme data o LC50 (96 hodin, ryba). Nejsou-li k dispozici ani tato data, lze použít IC50 (72 hodin, řasy) (viz Tabulka č. 1. 5). Alternativou může rovněž být hodnocení toxikologických charakteristik (LD50 inhalační, orální a dermální pro krysu) v kombinací se skupenstvím nebo rozpustností látky, která udává míru mobility nebezpečné látky v půdě (viz Tabulka č. 1. 8; Tabulka č. 1. 9; Tabulka č. 1. 10). Vývojový diagram č. 1. 3: Průběh hodnocení toxické nebezpečnosti látky pro půdní prostředí

Posouzení toxicity pro půdní prostředí

Přítomnost R 56

Ne

Má látka toxicitu pro vodní organismy?

Ne

Posouzení ekotoxicity orální, dermální a inhalační viz. Tabulk a č. 1.8

Posouzení fyzikálních vlastností Ano

viz. Tabulk a č. 1.9

Ano Posouzení ekotoxicity pro vodní organismy


viz. Tabulk a č. 1.5

TS = 1 - 5 TS = 5

Posouzení fyzikálních vlastností viz. Tabulk a č. 1.6


TS = 1 - 5

- 19 -


Tabulka č. 1. 5: Posouzení toxicity látky pro půdu Toxicita pro vodní organismy EC 50 (48 hodin, dafnie)< 0,1 mg/l Extrémně toxické

LC 50 (96 hodin, ryby)< 0,1 mg/l

Kód toxicity A 5

IC 50 (72 hodin, řasy)< 0,1 mg/l EC 50 (48 hodin, dafnie) = 0,1 - 1 mg/l Silně toxické

LC 50 (96 hodin, ryby) = 0,1 - 1 mg/l

4

IC 50 (72 hodin, řasy) = 0,1 - 1 mg/l EC 50 (48 hodin, dafnie) = 1 - 10 mg/l Toxické

LC 50 (96 hodin, ryby) = 1 - 10 mg/l

3

IC 50 (72 hodin, řasy) = 1 - 10 mg/l EC 50 (48 hodin, dafnie) = 10 - 100 mg/l Středně toxické

LC 50 (96 hodin, ryby) = 10 - 100 mg/l

2

IC 50 (72 hodin, řasy) = 10 - 100 mg/l EC 50 (48 hodin, dafnie) >100 mg/l Málo toxické

LC 50 (96 hodin, ryby) > 100 mg/l IC 50 (72 hodin, řasy) > 100 mg/l

1

Tabulka č. 1. 6: Posouzení fyzikálních vlastností látky B1 Fyzikální vlastnosti Kapalina Tenze par > 0,3 bar, při 20°C Ostatní

Kód B1 2 0 1

Tabulka č. 1. 7: Stanovení indexů toxické nebezpečnosti látky pro půdní prostředí (A + B1) Součet kódů A + B1 6 5 4 3 <3


TS 5 4 3 2 1

- 20 -

Metodika pro analýzu dopadů havárií s účastí nebezpečné látky na životní prostředí H&V index Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava Vojkovská, Danihelka Pracovní verze ze dne: 22.8.2002 Tabulka č. 1. 8: Alternativní posouzení toxicity nebezpečné látky pro půdu a biotu Toxicita látky

Míra toxicity

LD50 orální, potkan

<25 mg/kg

LD50 dermální, potkan

< 50 mg/kg

LD50 inhalační, potkan (aerosol)

< 0,5 mg/l

LD50 inhalační, potkan (plyn, pára)

Index pro biotu A

Vysoce toxická látka

4

Toxická látka

3

Středně toxická látka

2

Nízká toxicita

1

< 1 mg/l


25 - 200 mg/kg


50 - 400 mg/kg


0,5 - 1 mg/l


1 - 2 mg/l


200 - 2 000 mg/kg


400 - 2 000 mg/kg


1 - 5 mg/l


2 - 20 mg/l


> 2 000 mg/kg


> 2 000 mg/kg


> 5 mg/l


> 20 mg/l

Při alternativním posouzení toxické nebezpečnosti látky pro půdní prostředí jsou zohledňovány také fyzikální vlastnosti látky, například to, že plyny a lehce těkavé látky do půdy hůře pronikají. Posouzení fyzikálních vlastnosti je provedeno dle Tabulka č. 1. 9. Výsledný index toxické nebezpečnosti látky pro půdní prostředí je proveden na základě syntézy (viz Tabulka č. 1. 10). Tabulka č. 1. 9: Posouzení fyzikálních vlastností látky pro zjištění přirážky k indexu TS B2 Fyzikální vlastnosti Kapalina Tenze par > 0,3 bar, při 20°C Ostatní

Přirážka k indexu B2 2 0

1

Tabulka č. 1. 10: Stanovení indexů toxické nebezpečnosti látky pro půdní prostředí (A + B2) Součet kódů A + B2 >5 5 4 2 <3


TS 5 4 3 2 1

- 21 -


1.1.3 Index toxické nebezpečnosti látky pro vodní prostředí Index toxické nebezpečnosti látky pro vodní prostředí je stanovován na základě (eko)toxicity látky pro vodní organismy. Stanovuje se letální koncentrace LC50 pro vodní organismy za 96 hodin. Syntézou těchto hodnot je získán index toxické nebezpečnosti látky pro vodní prostředí TW. Tento index opět nabývá hodnot 1 – 5. Vývojový diagram č. 1. 4: Průběh hodnocení toxické nebezpečnosti látky pro vodní prostředí

Posouzení toxicity Posouzení toxicity pro vodní organismy viz. Tabulk a 1.11

Posouzení fyzikálních vlastností látky viz. Tabulk a 1.12

Syntéza viz. Tabulk a 1.13

Stanovení indexu TW Tabulka č. 1. 11: Posouzení toxicity látky pro vodní prostředí < 0,1 mg/l

Kód toxicity A 5

0,1 - 1 mg/l 1-10 mg/l 10 - 100 mg/l > 100 mg/l

4 3 2 1

Toxicita LC 50 pro vodní organismy (ryby) za 96 hodin

Extrémně toxické Silně toxické Toxické Středně toxické Málo toxické

Tabulka č. 1. 12: Posouzení fyzikálních vlastností látky Fyzikální vlastnosti Rozpustnost (> 100 mg/l) Kapalina Tenze par > 0,3 bar, při 20°C Ostatní

Kód B 2 2 0 1

- 22 -

Metodika pro analýzu dopadů havárií s účastí nebezpečné látky na životní prostředí H&V index Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava Vojkovská, Danihelka Pracovní verze ze dne: 22.8.2002 Tabulka č. 1. 13: Stanovení indexu toxické nebezpečnosti látky pro vodní prostředí Součet kódů A + B >5 5 4 3 <3


TW 5 4 3 2 1

- 23 -


1.2. Index nebezpečí hořlavosti látky s dopadem na biotickou složku prostředí Hořlavé látky mohou mít dopad na biotickou složku prostředí. Látky jsou nejprve rozděleny do 2. skupin na základě R-vět. Tyto skupiny předběžně informují je-li látka hořlavá. Skupina 1 Látky vysoce a extremně hořlavé, látky samovznětlivé na vzduchu, látky hořlavé, látky, které při používání můžou vytvářet hořlavé nebo výbušné směsí par se vzduchem, látky, které se používáním můžou stát vysoce hořlavými a látky, které při styku s vodou uvolňují extrémně hořlavé plyny. Látky této skupiny jsou charakterizovány větami R 10, R 11, R 12, R 15, R 17, R 18, R 19, R 30. Skupina 2 Ostatní látky. Je-li látka zařazena do skupiny 2., dále se již nehodnotí, neboť u ní nehrozí nebezpečí požáru. Posouzení fyzikálních vlastností: Hodnotícím kritériem jsou fyzikální vlastnosti látky jako skupenství látky, parciální tlak par při 20°C, způsob zkapalnění [3]. Výsledný index nabývá hodnot 1 – 5 a je odstupňován na základě předpokládaného dosahu účinku požáru, přičemž rozhodující je schopnost vypařování látky po úniku. Bod vzplanutí a bod vznícení látky není přímo součástí hodnocení fyzikálně-chemických vlastností látky. Je však zakomponován v R- větách. Rozdíly ve spalných teplech jsou v těchto případech zanedbány. Tabulka č. 1. 14: Posouzení fyzikálně-chemických vlastností látky H ořlavý H ořlavá H ořlavý H ořlavý H ořlavá

F yzikáln í vlastn o sti látky plyn zk apalněný tlak em k apalina, tlak par > =0,3 bar při 20°C plyn pod tlak em plyn zk apalněný chladem k apalina, tlak par < 0,3 bar při 20°C

FR 5 4 3 2 1

- 24 -


Vývojový diagram č. 1. 5 Index nebezpečí hořlavosti

Prvotní posouzení rizika hořlavosti

Skupina 2 Látka není hořlavá

Skupina 1 Podrobnější posouzení

Fyzikálně-chemické vlastnosti (skupenství, způsob zkapalnění...)

FR = 1 - 5

- 25 -


2 Stanovení indexů zranitelnosti životního prostředí Stanovení indexu zranitelnosti životního prostředí je možno považovat za screeningovou metodu [4], kdy předběžně zjišťujeme složky prostředí, které mohou být havárií ohroženy. Tento index plošně posuzuje vybrané složky životního prostředí s ohledem na jejich možnou zranitelnost vůči účinkům nebezpečných látek, jejich cennost a využívání. Rovněž je zohledněna možnost bezprostřední migrace nebezpečné látky prostředím. Zranitelnost území vůči potenciální havárii se stanovuje na základě analýz dílčích složek životního prostředí. Mezi analyzované složky patří: − povrchové vody; − podzemní vody; − půdní prostředí; − biotická složka prostředí. Vývojový diagram č. 2. 1: Schématické znázornění analyzovaných složek ŽP

Životní prostředí

Voda

Povrchová

Půda

Biotické složky

Podzemní

Stojatá Tekoucí Složkám prostředí (povrchová voda, podzemní voda, půdní prostředí a biotická složka prostřed) je přidělován index v pětistupňové škále. Hodnotící stupnice zranitelnosti: 1. Zanedbatelná zranitelnost území Území nemá významnou funkci, ani užitnou hodnotu a/nebo v něm dochází k minimálnímu šíření kontaminantu. 2. Malá zranitelnost území Území má nízkou užitnou hodnotu a funkci a/nebo může v něm docházet k přenosu nebezpečné látky do okolí.

- 26 -


3. Průměrná zranitelnost území Únikem nebezpečné látky dojde k ohrožení funkce či užitné hodnoty území, tyto lze relativně rychle navrátit (řádově dny) a/nebo v něm dochází k šíření kontaminantu do širšího okolí. 4. Vysoká zranitelnost území Malé množství nebezpečné látky vyvolá snížení užitné hodnoty a funkce území na delší dobu a/nebo se může kontaminant územím rychle šířit. 5. Velmi vysoká zranitelnost území Už malá množství nebezpečné látky mohou způsobit ztrátu funkce či užitných hodnot území a zdrojů v něm a/nebo se v něm mohou škodliviny velmi rychle šířit.

- 27 -


2.1. Stanovení zranitelnosti vodního prostředí Vodním prostředím se rozumí povrchové a podzemní vody. Povrchové vody jsou pro účely této metodiky rozděleny na tekoucí a stojaté. Dále jsou zde posuzovány prvky potenciální migrace, tj. kanalizace (dešťová a ústící do ČOV) a odvodňovací příkopy. Informace o vodním prostředí lze získat z následujících mapových materiálů: − Základní vodohospodářská mapa ČR 1 : 50 000; − Hydrogeologická mapa ze souboru geologických a ekologických účelových map přírodních zdrojů 1 : 50 000; − Mapa zranitelnosti vod 1 : 100 000 (mapy jsou sestaveny pro jednotlivé okresy ČR); − Základní hydrogeologická mapa ČSSR 1 : 200 000.

2.1.1 Povrchové vody Index zranitelnosti povrchových vod je stanoven na základě přítomnosti hydrologické kategorie v dosahu účinků havárie. Jednotlivým kategoriím je přiřazován index (viz Vývojový diagram č. 2. 2), výsledným indexem zranitelnosti povrchových vod ISW je maximální zjištěná hodnota. Vývojový diagram č. 2. 2: Grafické znázornění průběhu hodnocení zranitelnosti povrchových vod Povrchové vody

Stojaté

Tekoucí Hraniční a příhraniční 4 Dešťová kanalizace, příkopy 3

Vodárenské 5 Rašeliniště a mokřady 4

Ostatní vodní toky 3

Pinky a zatopené těžební jámy 3

Kanalizace ústící do ČOV 3

Ostatní 2 Sedimentační pole, odkaliště 1

Pozn: Červená čísla ve vývojovém diagramu označují index zranitelnosti povrchových vod

- 28 -


2.1.2 Podzemní vody Podzemní vody jsou hodnoceny dle charakteristiky horninového prostředí kolektoru a rizika znečištění, vodohospodářského významu kolektoru, vodohospodářské funkce pokryvů a stupně ochrany vod [5]. Tabulka č. 2. 1: Hodnocení horninového prostředí kolektoru a rizika znečištění [5] Typ zvodnění a charakteristika horninového prostředí kolektoru Průlinové v nezpevněných převážně štěrkopísčitých a písčitých sedimentech, s hydraulickou spojitostí s povrchovým tokem Průlinové v nezpevněných převážně štěrkopísčitých sedimentech, bez hydraulické spojitosti s povrchovým tokem Krasově puklinové až krasové Výrazně puklinové, popř. průlinově puklinové, s průlinovým oběhem v zóně zvětrávání a v písčitém až hlinitopísčitém kvartérním pokryvu Nepravidelné střídání průlinových převážně jemně písčitých až jílovito písčitých kolektorů a izolátorů Nepravidelné střídání nevýrazně puklinových, příp. průlinově – puklinových kolektorů ve zpevněných sedimentech, s průlinovým oběhem proměnlivého charakteru v zóně zvětrání a kvartérním pokryvu

Riziko znečištění

Bodové ohodnocení

Velmi vysoké

5

Vysoké

4

Vysoké

4

Střední

3

Nízké až střední, proměnlivé

2

Nízké

1

Tabulka č. 2. 2: Charakteristika pokryvu [5] Charakteristika pokryvu

Bodové ohodnocení

Území bez pokryvu nebo s propustnou pokryvnou vrstvou Prostředí s nevyhraněnou hydrogeologickou funkcí: haldy, navážky, plošné deponie apod. Rozsah málo propustných pokryvných vrstev s ochranným účinkem proti postupu znečištění z povrchu Rozsah málo propustných až nepropustných antropogenních navážek, složených většinou z jílů Rozsah plošně souvislého stropního izolátoru s výrazným ochranným účinkem proti postupu znečištění z povrchu

5 4 3

2

1

- 29 -


Tabulka č. 2. 3: Stupeň ochrany [5] Stupeň ochrany PHO 1. stupeň PHO 2. stupeň – vnitřní PHO 2. stupeň – vnější PHO 2. stupeň - bez rozlišení CHOPAV PHO nevyhlášeno

Bodové ohodnocení 5 4 3 3 2 1

Tabulka č. 2. 4: Vodohospodářský význam kolektoru (dle hydrogeologických map) [5] Vodohospodářský význam – předpoklady využití Bodové ohodnocení podzemní vody Velké soustředěné odběry regionálního významu 5 (velké skupinové vodovody) Soustředěné odběry menšího regionálního významu (menší skupinové vodovody) Větší odběry pro místní zásobování (menší obce) Menší odběry pro místní zásobování (jednotlivé domy) Jednotlivé malé odběry pro místní (individuální) zásobování při omezené spotřebě

4 3 2 1

Zranitelnost podzemních vod vůči následkům havárie lze na základě předešlých tabulek vyjádřit pětičlennou stupnicí: 1 Zanedbatelná zranitelnost součet bodů < 6 2 Malá zranitelnost součet bodů 6 – 10 3 Průměrná zranitelnost součet bodů 11 – 14 4 Vysoká zranitelnost součet bodů 15 – 18 5 Velmi vysoká zranitelnost součet bodů >18 V případě existence meliorací je k výslednému indexu připočítávána jednička (+1).

- 30 -


Vývojový diagram č. 2. 3: Grafické znázornění průběhu hodnocení zranitelnosti podzemních vod

Podzemní vody

Typ zvodnění, charakteristika horninového kolektoru 1-5

Vodohospodářská funkce kolektoru 1-5

Vodohospodářský význam kolektoru 1-5

Součet Přítomnost meliorací +1 IUW = 1 - 5 Pozn: Červená čísla ve vývojovém diagramu označují index zranitelnosti podzemních vod

- 31 -

Stupeň ochrany 1-5


2.2. Stanovení zranitelnosti půdního prostředí Zranitelnost půdního prostředí je chápána nejen z pohledu bonity půdy, ale také z pohledu možnosti dalšího šíření kontaminantu prostřednictvím půdního prostředí. Posuzovanými vlastnostmi jsou kódy BPEJ (bonitačně půdně ekologická jednotka). Informace o kódech BPEJ jsou dostupné na katastrálních úřadech a okresních úřadech v mapách v měřítku 1 : 2 880 a 1 : 5 000. BPEJ je pětimístný číselný kód (xyy-zz). První číslo (x) popisuje klimatickou jednotku, druhé dvojčíslí (yy) je kódem HPJ (hlavní půdní jednotka), třetí dvojčíslí (zz) je kombinací skeletovitosti, svažitosti, expozice a hloubky půdy. Hodnotícím kritériem pro stanovení indexu zranitelnosti půdního prostředí je kód hlavní půdní jednotky. Tento kód je souborem parametrů půdotvorného substrátu, půdního typu, půdního druhu (zrnitosti a propustnosti půdy). Pro účely této metodiky jsou půdy rozděleny do pěti kategorií zranitelnosti podle odolnosti půd vůči antropogennímu znečištění [6]. Výsledkem je index zranitelnosti půdního prostředí IS. V případě nejedná-li se o zemědělskou půdu, tudíž nejsou známy kódy BPEJ, lze použít jako informační materiál pro stanovení indexů zranitelnosti půdního prostředí následující mapové podklady: − Syntetická půdní mapa ČR 1 : 200 000; Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo životního prostředí; Praha; 1991 − Půdní mapa ČR ze souboru geologických a účelových map 1 : 50 000; Český geologický ústav Praha; 1984 až dosud V tomto případě, jsou-li čerpána data z výše uvedených map, je pro stanovování indexů zranitelnosti půdního prostředí použita Tabulka č. 2. 6:. Tabulka č. 2. 5: Stanovení indexu zranitelnosti půdního prostředí [6] Kategorie půd Neodolné Silně náchylné

Půdní typ (HPJ)

IS

Lehké

21, 22, 23, 27, 30, 31, 32, 34, 36, 37, 39

5

Lehké

04, 29, 58, 10, 46, 53, 73, 01, 54, 06,

Půdní druh

Střední Střední

Náchylné Těžké Slabě náchylné Odolné

Střední Těžké Těžké

05, 33, 62, 11, 47, 56, 74 02, 57, 07,

17, 35, 64, 12, 49 59,

24, 38, 65, 13,

25, 26, 28 40 41, 48, 50, 51, 52, 55, 67, 68, 75, 76 14, 15, 16, 42, 43, 44, 45,

60, 63, 66, 69, 70, 71, 72,

03, 08, 09, 18, 19 61 20

- 32 -

4

3

2 1

Metodika pro analýzu dopadů havárií s účastí nebezpečné látky na životní prostředí H&V index Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava Vojkovská, Danihelka Pracovní verze ze dne: 22.8.2002 Tabulka č. 2. 6: Hodnocení zranitelnosti půdního prostředí u nezemědělských půd Kategorie půd

Neodolné

Půdní druh

Lehké

Lehké

Silně náchylné Střední

Střední Náchylné Těžké

Střední Slabě náchylné Těžké Odolné

Těžké

Půdní typ IS Půdy na píscích a štěrkopíscích (HP, HPa, DA, RA, RAh, NP, NPk, DA(g), HP(g), DA(G)) 5 Hnědé půdy (HP, HPa, RA, RAh) Silně kyselé hnědé půdy (HPa, HPp) Mělké půdy (HP, HPa, HPp, RA, RAh) Půdy středozemního charakteru (ČM, ČMk, ČMd) Illimerizované půdy (IP, IP(g)) Hnědé půdy (HP, HPa) Hnědé půdy (HP, HPa, RA, RAh) Silně kyselé hnědé půdy (HPa, HPp) 4 Mělké půdy (HP, HPa, HPp, RA, RAh) Půdy velmi sklonitých poloh Oglejené půdy (HPg, RAg, RAhg, OG, IPg) Nivní půdy (NP, NPk, NPak, LP, DAl, RAl, NPG) Lužní půdy (LPG, LPGk) Hydromorfní půdy (LGr, RŠ, GLrš, GL, LPG, GLr, HPG, HPg) Hnědozemní půdy (HMč, HM, HMč(g), HM(g), HP, HP(g), HPi, HMi, IP, HMi(g), NP) Illimerizované půdy (IP, HMi, HMi(g), HP, HP(g), HPi, HPi(g), IP(g) Oglejené půdy (HMg, HMi, IPg, OG, HMg, HMig, IPg, HPg, RAg, 3 RAhg) Oglejené půdy (OG, HPg) Lužní půdy (LPG, LPGk) Hydromorfní půdy (OGb, GLr, GLrš, GL, NPG) Černozemní půdy (ČM, ČMk, ČMd, ČMl, ČMlk, HM) Hnědozemní půdy (ČMi) Rendziny (RA, RAh) 2 Oglejené půdy (OG, RAhg, HPg) Nivní půdy (NP, NPk, NPak) Lužní půdy (LP, LPk) Černozemní půdy (ČM, ČMk, ČMl, RAt) 1 Rendziny (RA, RAh, HP)

ČM – černozem, HM – hnědozem, IP – illimerizovaná půda, OG – oglejená půda, RA – rendzina, HP – hnědá půda, HPa – hnědá půda kyselá, PZ – podzolová půda, AN – antropogenní půda, DA – drnová půda, NV – nevyvinutá půda, NP – nivní půda, LP – lužní půda, GL – glejová půda, č – černozemní, i – illimerizovaná, h – hnědá, p – podzolová, g oglejená, G – glejová, l – lužní, k – vycelárně karbonátová, t – tmavá hlubokohumózní, d – degradovaná, a – kyselá, (g) – slabě oglejená, (G) – slabě glejová, r - zrašelinělá

Vývojový diagram č. 2. 4: Grafické znázornění průběhu hodnocení zranitelnosti půdního prostředí

Hodnocení zranitelnosti půdního prostředí

Posouzení půdního typu dle HPJ

Posouzení půdního druhu

Syntéza IS = 1 - 5

- 33 -


2.3. Stanovení zranitelnosti biotických složek prostředí V této části je hodnocena zranitelnost biotických složek prostředí. Mezi tyto složky patří ÚSES, tvořené biocentry a biokoridory. Biocentra jsou takové lokality, které mají vhodné stanovištní podmínky pro existenci, růst, vývoj a rozmnožování organismů, v mnohých případech řazených do kategorie zvláště chráněných druhů. Biokoridory jsou významné z hlediska migrace těchto organismů. Dále pak byla do hodnocení zahrnuta zvláště chráněná území přírody. Informace o ÚSES lze získat z územních plánů daného území či na referátech přírody a krajiny při okresních úřadech. Dalším hodnotícím kritériem jsou informace o ZCHÚ [7] (Národní parky, Chráněné krajinné oblasti, Přírodní památky, Přírodní rezervace apod.), které lze získat stejným způsobem jako informace o ÚSES. Dalším hodnotícím kritériem jsou lesy, vinice, chmelnice a sady; způsob využívání ZPF. Zde rozlišujeme dvě kategorie: půdy zemědělsky obhospodařované a půdy zemědělsky neobhospodařované. V případě přítomnosti více hodnocených složek s různými indexy je výsledný index zranitelnosti biotické složky prostředí stanoven jako jejich maximum. Tabulka č. 2. 7: Hodnotící tabulka biotických složek prostředí Parametr biotických složek krajiny ZCHÚ, ÚSES, přírodní a prioritní stanoviště

IB 5

Chov hospodářských zvířat Lesy, sady, vinice, chmelnice Zahrady Obhospodařovaná zemědělská půda Neobhospodařované zemědělská půda

4 4 3 2 1

Vývojový diagram č. 2. 5: Grafické znázornění hodnocení zranitelnosti biotické složky prostředí Biotická složka krajiny Zvláště chráněná území přírody, ÚSES, přírodní a prioritní stanoviště 5 Lesy, sady, vinice, chmelnice 4 Lokality s chovem hospodářských zvířat 4 Zahrady 3 Obhospodařovaná zemědělská půda 2 Neobhospodařovaná zemědělská půda 1 Pozn: Červená čísla ve vývojovém diagramu označují index zranitelnosti biotické složky krajiny

- 34 -


2.4.

Hodnocení indexu zranitelnosti území

Výsledkem hodnocení může být matice, znázorňující, která složka životního prostředí má jaký index zranitelnosti (1 – 5). Matice může být zpracována graficky v podobě mapy nebo tabulkou. V případě grafického zpracování je do výsledné mapy zranitelnosti vynášen symbol té složky prostředí, která má nejvyšší index zranitelnosti. V případě shody indexů více složek prostředí jsou vynášeny do mapy obě barvy. Hodnotící symboly ISW

IUW

IS

IB

5 4 3 2 1 Povrchová Podzemní Půdní voda voda prostředí

ISW IUW IS IB

Biota

Index zranitelnosti povrchových vod Index zranitelnosti podzemních vod Index zranitelnosti půdního prostředí Index zranitelnosti biotických složek prostředí

- 35 -


Syntéza indexů nebezpečnosti a zranitelnosti prostředí 1. VÝPOČET INDEXŮ TOXICITY PRO POVRCHOVÉ VODY ITSW

Tento index je vypočten syntézou indexů zranitelnosti povrchových vod, indexu toxické nebezpečnosti látky pro vodní prostředí a indexu zranitelnosti půdního prostředí dle níže uvedeného vzorce. ITSW = max ( √(ISW TW) ; √3 (TW · ISW · IS)) ISW Index zranitelnosti povrchových vod TW Index toxické nebezpečnosti látky pro vodní prostředí IS Index zranitelnosti půdního prostředí 2. VÝPOČET INDEXŮ TOXICITY PRO PODZEMNÍ VODY ITUW

Tento index je vypočten syntézou indexů zranitelnosti podzemních vod, indexu zranitelnosti půdního prostředí a indexu toxické nebezpečnosti látky pro vodní prostředí. ITUW = √3(TW · IUW · IS) Index toxické nebezpečnosti látky pro vodní prostředí TW IUW Index zranitelnosti podzemních vod IS Index zranitelnosti půdního prostředí 3. VÝPOČET INDEXŮ TOXICITY PRO BIOTICKOU SLOŽKU PROSTŘEDÍ ITB

Tento index je vypočten syntézou indexů zranitelnosti biotické složky prostředí a indexu toxické nebezpečnosti látky pro biotickou složku prostředí. ITB= √(TB · IB) IB Index zranitelnosti biotické složky prostředí TB Index toxické nebezpečnosit látky pro biotickou složku prostředí 4. VÝPOČET INDEXŮ TOXICITY PRO PŮDNÍ PROSTŘEDÍ ITS

Tento index je vypočten syntézou indexu toxické nebezpečnosti látky pro půdu a indexu zranitelnosti půdního prostředí. ITS= √(TS · IS) TS Index toxické nebezpečnosti látky pro půdní prostředí IS Index zranitelnosti půdního prostředí 5. VÝPOČET INDEXŮ DOPADU HOŘLAVÉ LÁTKY NA BIOTICKOU SLOŽKU PROSTŘEDÍ IFE

Tento index je vypočten syntézou indexu zranitelnosti biotické složky prostředí a indexu nebezpečí hořlavosti látky pro biotickou složku prostředí. IFR = √(FR · IB) Index nebezpečí hořlavosti látky pro biotickou složku prostředí FR IB Index zranitelnosti biotické složky prostředí

- 36 -


3 Stanovení kategorií závažnosti havárie na ŽP Po předchozím ohodnocení parametrů prostředí a parametrů nebezpečné látky, bude v této části metodiky přistoupeno k odhadu kategorie závažnosti havárie na ŽP. Tento odhad je již realizován pro konkrétní prostředí a konkrétní zúčastněnou látku v konkrétním množství. Odděleně budou posuzovány dosahy účinků pro: − toxickou látku v povrchových vodách; − toxickou látku v podzemních vodách; − toxickou látku v půdním prostředí; − toxickou látku pro biotickou složku prostředí; − hořlavou látku s dopadem na biotickou složku prostředí.

3.1. Stanovení kategorie závažnosti havárie únikem toxické látky pro povrchových vod Pro stanovení dosahů účinků toxické látky v povrchových vodách hraje nejdůležitější roli míra toxicity (viz index toxické nebezpečnosti látky pro vodní prostředí), míra zranitelnosti povrchových vod a množství uniklé látky. Následující tabulka slouží pro stanovení závažnosti havárií v závislosti na množství uniklé látky a toxicitě látky pro vodní prostředí. Výsledkem je stanovení kategorie závažnosti havárie pro povrchové vody (A – E).

ITSW

Tabulka č. 3. 1: Stanovení kategorie závažnosti havárie únikem toxické látky pro povrchových vod

1. 2. 3. 4. 5.

Množství toxické látky uniklé do povrchových vod [t] <1 1 - 10 10 - 50 50 - 200 > 200 A A B B C A B C C D B C C D E B C D E E C D E E E

A – E = kategorie závažnosti havárie únikem toxické látky pro povrchových vod, A – zanedbatelný dopad na povrchové vody, B – malý dopad na povrchové vody, C - výrazný dopad na povrcové vody, D – velmi výrazný dopad na povrchové vody, E – maximální dopad na porvchové vody, ITSW – Index toxicity látky pro povrchové vody.

- 37 -


3.2. Stanovení kategorie závažnosti havárie únikem toxické látky pro půdního prostředí Vstupními parametry pro posouzení je množství uniklé látky v kombinaci s indexem toxicity látky pro půdní prostředí. Stanovení probíhá dle následující tabulky:

ITS

Tabulka č. 3. 2: Stanovení kategorie závažnosti havárie únikem toxické látky pro půdního prostředí

1. 2. 3. 4. 5.

Množství toxické látky uniklé do půdy [t] <1 1 - 10 10 - 50 50 - 200 > 200 A A B B C A B C C D B C C D E B C D E E C D E E E

A – E = kategorie závažnosti havárie únikem toxické látky pro půdního prostředí, A – zanedbatelný dopad na půdní prostředí, B – malý dopad na půdní prostředí, C - výrazný dopad na půdní prostředí, D – velmi výrazný dopad na půdní prostředí, E – maximální dopad na půdní prostředí, ITS – Index toxické látky pro půdní prostředí.

3.3. Stanovení kategorie závažnosti havárie únikem toxické látky pro podzemních vod Posouzení závažnosti havárie pro podzemní vody je dáno kombinací mezi množstvím kontaminantu uniklého do hydrogeologického prostředí a indexem toxicity látky v podzemních vodách. Stanovení probíhá dle následující tabulky:

ITUW

Tabulka č. 3. 3: Stanovení kategorie závažnosti havárie únikem toxické látky pro podzemních vod

1. 2. 3. 4. 5.

Množství toxické látky uniklé do hydrogeologického prostředí [t] <1 1 - 10 10 - 50 50 - 200 > 200 A A B B C A B C C D B C C D E B C D E E C D E E E

A – E = kategorie závažnosti havárie únikem toxické látky pro podzemních vod, A – zanedbatelný dopad na podzemní vody, B – malý dopad na podzemní vody, C - výrazný dopad na podzemní vody, D – velmi výrazný dopad na podzemní vody, E – maximální dopad na podzemní vody, ITUW – Index toxicity látky pro podzemní vody.

- 38 -


3.4. Stanovení kategorie závažnosti havárie únikem toxické látky pro biotickou složku prostředí Princip tohoto posouzení je dán metodikou IAEA TEC-DOC 727 [3]. Pro hodnocení jsou používány výsledné indexy ITB. Jedná se o index vzniklý syntézou indexu zranitelnosti biotické složky prostředí a indexu toxické nebezpečnosti pro biotickou složku prostředí (viz str. č. 36). Syntézou vzniká index ITB. Kombinací tohoto indexu a množství uniklé látky lze stanovit plochu účinků, která bude zasažena toxickým mrakem. Z této plochy je určena závažnost.

ITB

Tabulka č. 3. 4: Stanovení kategorie závažnosti únikem toxické látky pro biotickou složku prostředí

1. 2. 3. 4. 5.

<1 A A B B C

1-5 A B B C D

Množství uniklé látky (t) 5-10 10-50 50-200 A B C B B C C C D D D E E E E

>200 C D D E E

A – E = kategorie závažnosti havárie únikem toxické látky pro biotickou složku prostředí, A – zanedbatelný dopad na biotickou složku prostředí (zasažená plocha < = 0,1 ha), B – malý dopad na biotickou složku prostředí (zasažená plocha 0,1 – 1 ha), C výrazný dopad na biotickou složku prostředí (zasažená plocha 1 – 10 ha), D – velmi výrazný dopad na biotickou složku prostředí (zasažená plocha 10 – 50 ha), E – maximální dopad na biotickou složku prostředí (zasažená plocha > 50 ha), ITB – Index toxicity látky pro biotickou složku prostředí.

3.5. Stanovení kategorie závažnosti havárie únikem hořlavých látek pro biotickou složku prostředí Princip tohoto posouzení vyplývá opět z metodiky IAEA TEC-DOC 727 [6]. Pro hodnocení jsou používány výsledné indexy IFr. Jedná se o index vzniklý syntézou indexu zranitelnosti biotické složky prostředí a indexu nebezpečí hořlavosti látky pro biotickou složku prostředí (viz str. č. 36). Syntézou vzniká index IFR. Kombinací tohoto indexu a množství uniklé látky lze stanovit plochu účinků, která bude zasažena. Z této plochy je určena závažnost.

IFR

Tabulka č. 3. 5: Stanovení kategorie závažnosti havárie účinkem hořlavé látky pro biotickou složku prostředí

1. 2. 3. 4. 5.

do 1 A A A A A

Množství uniklé látky (t) 1-5 5 - 10 10 - 50 50 - 200 nad 200 A A B B C A A B C C A B C C C A A B C D B B C D E

A – E = kategorie závažnosti havárie účinkem hořlavé látky pro biotickou složku prostředí, A – zanedbatelný dopad na biotickou složku prostředí (zasažená plocha < = 0,1 ha), B – malý dopad na biotickou složku prostředí (zasažená plocha 0,1 – 1 ha), C výrazný dopad na biotickou složku prostředí (zasažená plocha 1 – 10 ha), D – velmi výrazný dopad na biotickou složku prostředí (zasažená plocha 10 – 50 ha), E – maximální dopad na biotickou složku prostředí (zasažená plocha > 50 ha), IFR – Index dopadů hořlavosti látky na biotickou složku prostředí.

- 39 -


Závěr Výsledkem celého postupu je stanovení kategorie závažnosti havárie, resp. rozsahu účinků uniklé nebezpečné látky pro povrchové vody, podzemní vody, půdní prostředí a biotickou složku prostředí (viz část 3.). Kategorie závažnosti (A – E) jsou v kombinaci s pravděpodobností vynášeny do matice, ze které vyplyne přijatelnost dopadů potenciální havárie. Výsledkem analýzy jsou indexy závažnosti dopadů havárie pro složky prostředí, které umožňují prioritizaci rizika a rozhodnout, která z nich jsou natolik závažná, že je nezbytné provést detailní analýzu. Detailní analýzu rizika havárie z dopadem na ŽP doporučujeme provést v případě, že výsledná kategorie závažnosti havárie je v rozmezí D – E (s ohledem na pravděpodobnost vzniku závažné havárie). Detailní analýzou rozumíme matematické modelování účinků kontaminantu ve složkách prostředí. Pomocí matematických modelů šíření kontaminace lze pak odhadnout délku kontaminovaného vodního toku, kontaminovanou plochu na hladině stojatých vod, podzemních vod, event. množství kontaminované půdy. V příloze č. 3 zákona č. 353/1999 Sb., o prevenci závažných havárií, je pak určen rozsah ekologické újmy definované zákonem č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, a vzniklé jako následek závažné havárie, způsobené nebezpečnou látkou uvedenou v příloze č. 1 k zákonu č. 353/1999 Sb., o prevenci závažných havárií. V citované příloze č. 3 téhož zákona je uvedeno, že provozovatel musí (mimo jiné) oznámit okresnímu úřadu každou závažnou havárii způsobenou nebezpečnou látkou dle přílohy č. 1 zákona tehdy, má-li za následek ekologickou újmu na: − území chráněná podle zvláštních předpisů, tj. chráněná území, vyhlášená pásma ochrany vodních zdrojů a pásma ochrany zdrojů minerálních vod o rozloze stejné nebo větší než 0,5 ha; − ostatní území o rozloze stejné nebo větší než 10 ha; − tok řeky nebo vodní kanál o délce stejné nebo větší než 10 km; − vodní hladině jezera nebo nádrže, které nemají statut vodárenské nádrže podle zvláštního právního předpisu, o rozloze dosahující nebo přesahující 1 ha; − kolektoru, tj. saturované a nesaturované zóny v místě jímání nebo akumulace podzemních vod, nebo znečištění podzemních vod o rozloze stejné nebo větší než 1 ha. Rovněž musí být oznámena závažná havárie způsobená nebezpečnou látkou uvedenou v příloze č. 1 vedoucí k následkům mimo území České republiky. Hodnotící kritéria pro účely této metodiky vznikla na základě diskuse v relativně malém kolektivu cca 20 odborníků. Dále byla konzultována s těmito organizacemi a jejich zástupci: − Centrum dopravního výzkumu (Ing. Vladimír ADAMEC, CSc., RNDr. Jan ŠVANDA, RNDr. HUZLÍK, Ing. Vilma MAREŠOVÁ);

- 40 -


− Ústav geoniky Akademie ZAPLETALOVÁ, CSc.);

věd

České

republiky

(RNDr.

Jana

− Vysoké učení technické Brno, katedra geografie (Doc. HYNEK, Doc. ŘEHÁK); − Výzkumný ústav bezpečnosti práce Praha, Odborné pracoviště pro prevenci závažných havárií (RNDr. Stanislav MALÝ, Ing. Emanuel DUŠEK); − Ministerstvo životního prostředí, odbor environmentálních rizik (Ing. Karel BLÁHA, CSc., Ing. Pavel FORINT); − Vodní zdroje Chrudim, spol. s r. o. (Ing. Lubomír KŘÍŽ); − TLP, spol. s r. o. (Miroslav DÍTĚ, Ing. Lubomír VACEK); − ISATech, s.r.o. (Mgr. Michal VANĚČEK); − Česká inspekce životního prostředí (Ing. Pavel Martan, oddělení ochrany vod); − Vysoká škola báňská – Technická Univerzita Ostrava (Prof. Ing. Vojtech DIRNER, CSc, Doc. Ing. Barbara STALMACHOVÁ, CSc.). Metodika byla dále prezentována v rámci konferencí a grantu: − 4. odborná konference „Současnost a budoucnost krizového managementu“, Tsoft 2001; − Konferenci z mezinárodní účastí pořádaná v roce 2002 firmou EKONOX v Hradci Králové „Zákon o integrované prevenci a jeho aplikace v energetice“; − Mezinárodní konferenci „Rozvoj strojárstva na báze znalostí“, Environmentálné inženýrstvo 2002, Košice; − Grant Ministerstva životního prostředí ČR a HGF VŠB–TUO Vav/640/1/01 (oponent Ing. J. Cibulka, MŽP ČR). Předpokládá se, že hodnotící stupnice mohou být dále modifikovány na základě širší diskuse v odborné veřejnosti.

- 41 -


Literatura 1

Statistická ročenka ministerstva vnitra 2000 (http:\\www.mvcr.cz\casopisy\150hori\2001\priloha\rocenka\strana3.html)

viz

2

Nařízení vlády č. 258/2001 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 25/1999 Sb., kterým se stanoví postup hodnocení nebezpečnosti chemických látek a chemických přípravků, způsob jejich klasifikace a označování a vydává Seznam dosud klasifikovaných nebezpečných chemických látek

3

International atomic energy agency (Vienna 1996): Manual for the classification and prioritization of risks due to major accidents in process and related industries. ISSN 1011-4289

4

Říha, J.(1992). Vliv investic na životní prostředí (teorie a metodologie procesu EIA). Ediční středisko ČVUT Praha, ISBN 80-01-00678-6

5

MICHLÍČEK, Emil, aj. Hydrogeologické poměry okresu Blansko. Brno: GEOtest Brno, a.s. (Zakázka Regionální surovinové studie-ll. etapa, tématický blok B Hydrogeologické poměry ČR; objednatel Národní informační středisko ČR-středisko Geofond), 1996. MICHLÍČEK, Emil, aj. Hydrogeologické poměry okresů České republiky. Brno, Praha: GEOtest Brno, a.s., Aquatest-Stavební geologie-Praha, a.s. (Zakázka Regionální surovinové studie-ll. etapa, tématický blok B Hydrogeologické poměry ČR; objednatel Národní informační středisko ČR-středisko Geofond), 1996 - 1998.

6

Facek, Z., Adamec, V.: Hygiena půdy a rostlinná výroba. Úroda. 1990; č. 12, s. 540 – 541.

7

Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny

8

Vyhláška č. 137/1999 Sb., kterou se stanoví seznam vodárenských nádrží a zásady pro stanovení a změny ochranných pásem vodních zdrojů

9

Zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů výrobce a dovozce nebezpečné látky a přípravku uváděných na trh ve znění pozdějších předpisů

10

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů

11

Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon)

12

Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí ve znění pozdějších předpisů

13

Zákon č. 353/1999 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky a o změně zákona č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o prevenci závažných havárií)

- 42 -


- 43 -

Metodika pro analýzu dopadů havárií s účastí nebezpečné látky na životní prostředí H&V index

Recommend Documents