METAFORY, KTERÝMI ŽIJEME

[1 ]

[2 ]

TEORETICKÁ KNIHOVNA [3]

George Lakoff — Mark Johnson

METAFORY, KTERÝMI ŽIJEME

BRNO 2002

[3 ]

[4 ]

Licensed by The University of Chicago Press, Chicago, Illinois, U.S.A. © 1980 by The University of Chicago. All rights reserved. Translation © Mirek Èejka, 2002 Czech edition © Host — vydavatelství, s. r. o., 2002 ISBN 80–7294–071–6 Vychází ve spolupráci s Ministerstvem kultury ÈR

[5 ]

Pro Andy a Okureèek

[6 ]

[7 ]

OBSAH

Pøedmluva ................................................................................. 9 Podìkování .............................................................................. 11 1. Pojmy, kterými žijeme ............................................................ 15 2. Systematiènost metaforických pojmù ................................... 19 3. Metaforická systematiènost: zvýrazòování a ukrývání ....... 22 4. Orientaèní metafory ............................................................... 26 5. Metafora a kulturní koherence .............................................. 35 6. Ontologické metafory ............................................................. 39 7. Personifikace .......................................................................... 47 8. Metonymie .............................................................................. 49 9. Otevøené problémy metaforické koherence .......................... 55 10. Nìkolik dalších pøíkladù ........................................................ 61 11. Dílèí charakter metaforické strukturace .............................. 70 12. Na jakých základech stojí nᚠpojmový systém? .................. 74 13. Zakotvení strukturních metafor ............................................ 79 14. Pøíèinné pùsobení: zèásti se vynoøuje ze zkušenosti pøímo, zèásti je metaforické ............................................................... 86 15. Koherentní strukturace zkušenosti ....................................... 94 16. Metaforická koherence ......................................................... 103 17. Komplexní koherence napøíè metaforami ........................... 113

[8 ]

[9 ]

18. Jisté dùsledky pro teorie pojmové struktury ...................... 122

P Ř E D M L U VA

19. Definice a porozumìní .......................................................... 131 20. Jak mohou dát metafory formì význam ............................. 142 21. Nový význam ........................................................................ 155 22. Vytváøení podobnosti ............................................................ 164 23. Metafora, pravda a èinnost .................................................. 173 24. Pravda ................................................................................... 176 25. Mýty objektivismu a subjektivismu .................................... 202 26. Mýtus objektivismu v západní filozofii a lingvistice .......... 213 27. Jak metafora prozrazuje omezení mýtu objektivismu ....... 228 28. Jisté nedostatky mýtu subjektivismu ................................. 241 29. Experiencialistická alternativa: Jak dát nový význam starým mýtùm ........................................................ 244 30. Porozumìní ........................................................................... 247 Doslov .................................................................................... 257 Odkazová literatura ............................................................. 258 Proè jsme pøeložili tuto knihu ............................................. 260 Poznámka pøekladatele ........................................................ 267 Profily autorù ....................................................................... 268 Rejstøík .................................................................................. 270

Podnìtem ke vzniku této knihy byl u nás obou zájem o to, jak lidé rozumìjí svému jazyku a své zkušenosti. Když jsme se poprvé potkali na zaèátku ledna 1979, zjistili jsme, že máme spoleèný také pocit, že pøevládající názory na význam (meaning) v západní filozofii a lingvistice jsou nedostateèné — že „význam“ má v tìchto tradicích velmi málo spoleèného s tím, co lidé ve svém životì považují za smysluplné (meaningful). Dohromady nás svedl spoleèný zájem o metaforu. Mark zjistil, že vìtšina tradièních filozofických názorù pøiznává metafoøe nepatrnou, popøípadì žádnou úlohu v porozumìní našemu svìtu a nám samým. George zase objevil lingvistické dùkazy, které prokazují, že metafora prostupuje bìžný všední jazyk a myšlení — tedy dùkazy, které nesouhlasí s žádnou moderní angloamerickou teorií významu a už v lingvistice, nebo ve filozofii. Na metaforu se tradiènì pohlíželo v obou disciplínách jako na záležitost jen okrajového významu. Spoleènì jsme intuitivnì pociovali, že je to právì naopak vìc zasluhující si ústøední pozornost, že je to možná klíè k náležitému výkladu porozumìní. Krátce poté, co jsme se setkali, rozhodli jsme se, že budeme spolupracovat na krátkém èlánku, jak jsme si tehdy mysleli, v nìmž bychom pøinesli lingvistické dùkazy, které by poukázaly na nedostatky v souèasných teoriích významu. Bìhem týdne jsme zjistili, že jisté pøedpoklady souèasné filozofie a lingvistiky, které byly považovány v západní

[10]

tradici za nepochybné již od starých Øekù, nám pøedem zabraòují, abychom jen položili jistý druh otázek, na nìž jsme se chtìli zamìøit. Nešlo zde totiž o problém rozšíøení nebo vyspravení nìjaké existující teorie významu, nýbrž o revizi ústøedních pøedpokladù západní filozofické tradice. Zejména to znamenalo odvrhnout možnost jakékoli objektivní nebo absolutní pravdy a spoustu dalších pøíbuzných pøedpokladù. Znamenalo to rovnìž poskytnout alternativní výklad, v nìmž by místo objektivní pravdy hlavní úlohu hrály lidská zkušenost a porozumìní. Bìhem této práce jsme vypracovali prvky zkušenostního (experiencialistického) pojetí nejen v záležitostech jazyka, pravdy a porozumìní, nýbrž v otázkách týkajících se smysluplnosti naší bìžné každodenní zkušenosti. Berkeley, Kalifornie 1. èervence 1979

[11]

P O D Ě K OVÁ N Í

Myšlenky nepøicházejí jen tak z nièeho nic. Základní myšlenky této knihy jsou syntézou rùzných intelektuálních tradic a projevuje se na nich vliv našich uèitelù, kolegù, studentù a pøátel. Kromì toho mnoho urèitých myšlenek vzniklo v diskusích s doslova stovkami lidí. Nejsme s to náležitì vzdát dík všem tradicím a lidem, jimž jsme zavázáni. Jsme schopni pouze vyjmenovat nìkteré z nich a doufat, že ti ostatní budou vìdìt, že patøí mezi ty ostatní a že jim také dìkujeme. Ti, kteøí následují, patøí mezi zdroje našich základních myšlenek. John Robert Ross a Ted Cohen ztvárnili velmi mnoha zpùsoby naše názory na lingvistiku, filozofii a život. Pete Becker a Charlotte Lindová nám poskytli hodnocení zpùsobu, jakým lidé vytváøejí ve svém životì koherenci. Dílo Charlese Fillmora o sémantice rámcù, myšlenky Terryho Winograda o systémech reprezentace vìdomostí, jakož i koncepce struktury dat Rogera Schanka poskytly Georgovi základnu pro jeho originální pojetí jazykových gestaltù, které jsme pak zobecnili na gestalty zkušenostní. Naše názory na rodinné podobnosti, na prototypovou teorii kategorizace a na neurèitost pøi kategorizaci mají svá východiska u Ludwiga Wittgensteina, Eleanor Roschové, Lotfi Zadeha a Josepha Goguena. Naše pozorování, jak je jazyk schopen reflektovat pojmový systém svých uživatelù, jsou vìtšinou odvozena z díla Edwarda Sapira, Benjamina Lee Whorfa a dalších, kteøí v této tradici pokraèovali.

[12]

Naše myšlenky o vztahu mezi metaforou a rituálem pocházejí z antropologické tradice Bronis³awa Malinowského, Claude Lévi-Strausse, Victora Turnera, Clifforda Geertze a dalších. Naše myšlenky o tom, jak je nᚠpojmový systém formován neustálým úspìšným fungováním ve fyzickém a kulturním prostøedí, pocházejí èásteènì z tradice výzkumu vývoje lidského individua zapoèatého Jeanem Piagetem a èásteènì z tradice ekologické psychologie vyrùstající z díla J. J. Gibsona a Jamese Jenkinse, a to zejména jak byla realizována v dílech Roberta Shawa, Michaela Turveye a dalších. Naše názory na povahu vìd o èlovìku byly významnì ovlivnìny Paulem Ricoeurem, Robertem McCauleyem a kontinentální filozofickou tradicí. Sandra McMorris Johnsonová, James Melchert, Newton a Helena Harrisonovi a David a Ellie Antinovi nás nauèili vidìt spoleèné prvky v estetické zkušenosti a v jiných aspektech naší zkušenosti. Don Arbitblit zamìøil naši pozornost na politické a ekonomické dùsledky našich názorù. Y. C. Chiang nám umožnil vidìt vztah mezi tìlesnou zkušeností a mody nazírání sebe samého i svìta. Cítíme se rovnìž velikými dlužníky vùèi onìm soudobým osobnostem, které velmi podrobnì propracovaly filozofické ideje, na nìž jsme reagovali. Vážíme si díla Richarda Montague, Saula Kripka, Davida Lewise, Donalda Davidsona a dalších jakožto významných pøíspìvkù k tradièním západním pojetím významu a pravdy. Právì to, jak se jim podaøilo vyjasnit tradièní filozofické pojmy, nám umožnilo poznat, kde se odchylujeme od tradice a kde zachováváme její prvky. Naše tvrzení spoèívají z velké èásti na dùkazech s pomocí lingvistických pøíkladù. Mnohé z nich, ne-li jejich vìtšina, vyplynuly z diskusí s kolegy, studenty a pøáteli. Zejména John Robert Ross nás telefonem i na dopisnicích zásoboval neustálým proudem pøíkladù. Podstatná èást pøíkladù v kapitolách 16 a 17 pochází od Claudie Brugmanové, která nám rovnìž poskytla neocenitelnou pomoc pøi

[13]

pøípravì rukopisu. Další pøíklady máme od Dona Arbitblita, George Bergmana, Dwighta Bolingera, Ann Borkinové, Matthewa Bronsona, Clifforda Hilla, D. K. Houlgata III, Dennise Love, Toma Mandela, Johna Manley-Busera, Moniky Macauleyové, Jamese D. McCawleye, Williama Nagye, Rezy Nilipoora, Geoffa Nunberga, Margarety Raderové, Michaela Reddyho, Rona Sillimana, Eve Sweetserové, Marty Tobeyové, Karla Zimmera, jakož i od rùzných studentù na Kalifornské univerzitì v Berkeley a na Umìleckém institutu v San Francisku. Mnoho jednotlivých myšlenek v této knize vyplynulo z neformálních diskusí. Našeho díku si pøedevším zaslouží Jay Atlas, Paul Bennaceraf, Betsy Brandtová, Dick Brooks, Eve Clarková, Herb Clark, J. W. Coffman, Alan Dundes, Glenn Erickson, Charles Fillmore, James Geiser, Leanne Hinton, Paul Kay, Les Lamport, David Lewis, George McClure, George Rand, John Searle, Dan Slobin, Steve Tainer, Len Talmy, Elizabeth Warrenová a Bob Wilensky.

[14]

[15]

1. P OJMY, KTERÝMI ŽIJEME

Metafora je pro vìtšinu lidí prostøedkem básnické obraznosti a øeènických obratù — jevem spíše jazyka neobvyklého než obvyklého. A lidé kromì toho metaforu typicky považují za nìco charakteristického jen pro jazyk, spíše za vìc slov než myšlení a konání. Proto si vìtšina lidí myslí, že se bez metafory docela dobøe obejde. My jsme naproti tomu zjistili, že metafora prostupuje celý nᚠkaždodenní život, a to nejenom v jazyce, nýbrž i v myšlení a èinnosti. Nᚠobyèejný pojmový systém, v jehož rámci jednak myslíme, jednak i jednáme, má v podstatì metaforickou povahu. Pojmy, kterými se øídí naše myšlení, nejsou pouze vìcí intelektu. Øídí i nᚠkaždodenní životní provoz až do tìch nejpøízemnìjších detailù. Pojmy nám strukturují všechno, co vnímáme, jak se pohybujeme ve svìtì a jaké vztahy si vytváøíme k ostatním lidem. Je-li pravdivý pøedpoklad, že nᚠpojmový systém je do znaèné míry metaforický, potom bude zpùsob, jak myslíme, co prožíváme a co každý den dìláme, do znaèné míry záležitostí metafory. Svùj pojmový systém si však sami normálnì neuvìdomujeme. Ve vìtšinì drobných každodenních vìcí prostì myslíme a jednáme do znaèné míry automaticky podle jistých postupù. To, jaké tyto postupy jsou, není však v žádném pøípadì nic zøejmého ani jednoduchého. Jedním ze zpùsobù, jak to zjistit, je pozorovat jazyk. Jelikož komunikace je založena na stejném pojmovém systému, jakého

[16]

používáme pøi myšlení a èinnostech, stává se jazyk dùležitým zdrojem poznatkù o tom, jak takový systém vypadá. Primárnì jsme na základì jazykového materiálu zjistili, že vìtší èást našeho bìžného pojmového systému je co do své povahy metaforická. A našli jsme i zpùsob, jak zaèít podrobnì identifikovat právì ony metafory, které strukturují naše vnímání, myšlení a konání. Abychom si mohli alespoò nìjak pøedstavit, co to znamená, že pojem je metaforický, a co to znamená, že takový pojem strukturuje nìjakou bìžnou èinnost, vyjdeme z pojmu SPOR/ARGUMENTACE (argument)1) a z pojmové metafory SPOR/ARGUMENTACE JE VÁLKA. Tato metafora se do každodenního jazyka promítá nejrùznìjšími výrazy: SPOR/ARGUMENTACE JE VÁLKA

To, co tvrdíš, se nedá obhájit. Napadl každou slabinu v mé argumentaci. Jeho kritika míøila pøímo do èerného. Jeho argumenty jsem úplnì rozmetal. Nikdy jsem ho v debatì neporazil. Jsi proti? Tak dobøe, tak se teï do mne pus! Pokud použiješ této strategie, úplnì tì to smete. Odstøelil všechny moje námitky.

Všimnìte si, že o sporu/argumentaci nejenom mluvíme jako o válce. Ve sporu/argumentaci mùžeme skuteènì vyhrát nebo prohrát. Èlovìka, s nímž tento spor/argumentaci vedeme, vidíme jako protivníka. Útoèíme na jeho pozice a bráníme své vlastní. Získáváme a ztrácíme pùdu. Jisté strategie plánujeme a také jich používáme. Zjistíme-li, že se naše pozice nedá hájit, mùžeme ji vyklidit a zaujmout novou výchozí útoènou linii. Mnoho vìcí, které ve sporu/argumentaci dìláme, je zèásti strukturováno s pomocí pojmu 1) Klíèovým slovem v textu originálu je substantivum argument. Toto anglické slovo lze pøekládat jako „argument“, „argumentace“, „spor“, „hádka“, „polemika“, „debata“, „diskuse“ a øadou dalších ekvivalentù. Jelikož v èeštinì neexistuje jednoduchý ekvivalent, který by vyjádøil všechny tyto významy, jsme bohužel nuceni používat kombinovaného zástupného pøekladového ekvivalentu „spor/argumentace“, abychom naznaèili a soubornì tak zachytili ony dvì velké významové oblasti vyjadøované slovem argument, které jsou pro text knihy relevantní. (Pozn. pøekl.)

[17]

války. Nejde tu ovšem o fyzickou bitvu, jde o bitvu verbální a ve struktuøe polemiky a sporu — útok, obrana, protiútok atd. — se to pak odráží. V tomto smyslu je metafora SPOR/ ARGUMENTACE JE VÁLKA jednou z takových, kterou v naší kultuøe žijeme; ona strukturuje èinnosti, které konáme, když vedeme spor/argumentaci. Pokuste se pøedstavit si kulturu, v níž se spory a polemiky neberou jako válka, kde nikdo nevítìzí ani neprohrává, kde nejde v žádném smyslu o útok ani obranu, o zisk ani o ztrátu území. Pøedstavte si kulturu, v níž se polemika nebo spor/argumentace chápou jako tanec, kde jejich úèastníci jsou pojímáni jako taneèníci a kde cílem je tanèit vyváženým a esteticky pøíjemným zpùsobem. V takové kultuøe by úèastníci chápali spory/argumentace jinak, jinak by je prožívali, vedli by je jinak a mluvili by o nich jinak. My bychom je však pravdìpodobnì vùbec nechápali jako spory/ argumentace: tito lidé jiné kultury by v našem pojetí prostì dìlali nìco jiného. Bylo by zøejmì zvláštní nazývat vùbec to, co dìlají, jako „spor/argumentaci“. Nejvíce neutrálním zpùsobem, jak popsat tento rozdíl mezi jejich a naší kulturou, bylo by asi øíci, že my máme diskursivní formu strukturovanou jako bitva, kdežto oni ji mají strukturovanou jako tanec. Na tomto pøíkladì je vidìt, co znamená, když metaforický pojem, zde kupø. SPOR/ARGUMENTACE JE VÁLKA, strukturuje to, co dìláme, a jak chápeme to, co dìláme, když vedeme spor/argumentaci. Podstatou metafory je chápání a prožívání jednoho druhu vìci z hlediska jiné vìci. Nejde o to, že by spory/argumentace byly pojmovì podøazeny válce jako její poddruh. Spory/argumentace a války jsou dvì vìci dvojího rùzného druhu — verbální rozprava a ozbrojený konflikt — a vykonávané èinnosti jsou rùzné druhy èinností. Avšak SPOR/ARGUMENTACE se èásteènì strukturuje, chápe, provozuje a v øeèi popisuje jako VÁLKA. Pojem je strukturovaný metaforicky, èinnost je strukturovaná metaforicky, a tedy i jazyk je strukturovaný metaforicky. A kromì toho je to obvyklý zpùsob, jak spor/argumentaci vedeme a jak o nìm mluvíme. Normálním zpùsobem, jak hovoøit o útoku na postavení, je použít slov „zaútoèit na

[18]

postavení“. Nᚠkonvenèní zpùsob mluvení o sporech/argumentacích pøedpokládá metaforu, které si vlastnì ani nejsme vìdomi. Metafora není jen ve slovech, jichž používáme — je pøímo v našem pojetí sporu/argumentace. Jazyk sporu/argumentace není básnický, fantazijní nebo rétorický; je doslovný. O sporech/argumentacích mluvíme tímto zpùsobem proto, že je takto pojímáme — a také jednáme v souladu s tím zpùsobem, jak vìci pojímáme. Z toho, co jsme zatím øekli, je nejdùležitìjší naše tvrzení, že metafora vùbec není pouhou vìcí jazyka, tj. pouhých slov. Chtìli bychom naproti tomu prokázat, že metaforické jsou do znaèné míry procesy lidského myšlení. Právì toto máme na mysli, tvrdíme-li, že lidský pojmový systém je strukturován i definován metaforicky. Metafory jakožto jazykové výrazy jsou možné právì proto, že metafory existují už v pojmovém systému èlovìka. Kdykoli tedy budeme mluvit o metaforách, je to tøeba chápat tak, že metafora znamená metaforický pojem.

[19]

2. SYSTEMATIČNOST METAFORICKÝCH P OJMŮ

Spory a argumentace obvykle probíhají podle jistých schémat; to znamená, že jisté vìci pøi nich typicky dìláme, a jiné zase nedìláme. Fakt, že pro spory a argumentace používáme do jisté míry bitevních pojmù a termínù, systematicky ovlivòuje jak formu, které spory a argumentace nabývají, tak i zpùsob øeèi o tom, co dìláme, když se pøeme. Protože je metaforický pojem pojmem systematickým, je i jazyk, jehož užíváme pro øeè o tomto aspektu metaforického pojmu, jazykem systematickým. U metafory SPOR/ARGUMENTACE JE VÁLKA jsme vidìli, že výrazy z váleèného slovníku, napø. zaútoèit na postavení, neobhajitelný, strategie, nová útoèná linie, zvítìzit, získat terén/pùdu atd., vytváøejí systematický zpùsob øeèi o bitevních aspektech sporu a argumentace. Když tìchto výrazù používáme pøi øeèi o sporech a argumentacích, není náhoda, že znamenají právì to, co znamenají. Èást pojmové sítì bitvy charakterizuje èásteènì i pojem sporu/argumentace — a jazyk s tím jde ruku v ruce. Jelikož metaforické výrazy našeho jazyka jsou vázány na metaforické pojmy systematicky, lze využít metaforických jazykových výrazù i pro zkoumání povahy metaforických pojmù a postihnout tímto zpùsobem metaforickou povahu našich èinností. Abychom si utvoøili pøedstavu, jak nám mohou metaforické výrazy v bìžném jazyce umožnit vhled do metaforické povahy onìch pojmù, které poskytují strukturu našim každodenním èinnostem, podíváme se, jak se metaforický pojem ÈAS JSOU PENÍZE reflektuje v souèasné èeštinì.

[20] ÈAS JSOU PENÍZE

Plýtvᚠmým èasem. Tento zlepšováèek vám ušetøí spoustu hodin. Nemám vùbec žádný èas, který bych vám dnes mohl vìnovat. Jak teï naložíš s èasem? Ta prasklá duše mì stála skoro celou hodinu práce. Investovali jsme do té zahrádky spoustu èasu. Pro tu tvoji záležitost si už asi nebudu moct vyšetøit žádný èas. Už nám dochází èas. Musíš si svùj èas líp rozpoèítat. Nechej si v záloze aspoò pùlhodinku na pivo. Zbylo vám ještì dost èasu? Po té operaci už žil vlastnì jen ve vypùjèeném èase (na dluh). Nevyužívᚠsvého èasu zrovna moc výhodnì. Tìmi neúspìšnými pokusy jsme promrhali mnoho drahocenného èasu. Dìkuji vám za všechen èas, který jste mi vìnoval.

Èas je v naší kultuøe cenným zbožím. Je to omezený rezervní zdroj prostøedkù, kterého využíváme k dosažení svých cílù. Pro moderní západní kulturu je typické, že se práce asociativnì spojuje s èasem, kterého je na ni zapotøebí, pøièemž je èas pøesnì kvantifikován. Jelikož se zde pojem práce vyvinul právì takto, stalo se zvykem platit lidi podle hodin, týdnù nebo mìsícù. V naší kultuøe platí, že ÈAS JSOU PENÍZE v mnoha ohledech: telefonní impulsy, hodinové mzdy, ceny pokojù v hotelu, roèní rozpoèty, zúroèení pùjèek, jakož i splácení dluhu spoleènosti tím, že „si odsloužíme svùj èas“ (v uèení nebo vojenské službì), popø. „si èas odsedíme nebo odkroutíme“ (ve vìzení). Taková praxe je v dìjinách lidstva pomìrnì mladá a neexistuje ani zdaleka ve všech kulturách. Vznikla v moderních industrializovaných spoleènostech a velmi zásadnì strukturuje naše základní každodenní èinnosti. V souladu s faktem, že konáme, jako by èas bylo cenné zboží — nìco, èeho je v zásobì málo, ba dokonce jako by to byly peníze —, èas takovým zpùsobem také pojímáme. Èas tedy chápeme a prožíváme jako nìco, co se dá utrácet, èím se dá mrhat, co se dá rozpoèítat, co mùžeme investovat rozumnì nebo lehkomyslnì, èeho se dá našetøit nebo èím se dá plýtvat. ÈAS JSOU PENÍZE, ÈAS JE OMEZENÝ ZDROJ a ÈAS JE CENNÉ ZBOŽÍ — to všechno jsou metaforické pojmy. Jsou metaforické

[21]

proto, že využíváme svých každodenních zkušeností s penìzi, omezenými zásobami a cenným zbožím, abychom jimi konceptualizovali èas. Tento zpùsob konceptualizace èasu není z hlediska èlovìka nijak nutný; je vázán na naši kulturu. Existují kultury, kde se èas za nic z toho, co jsme uvedli, nepovažuje. Metaforické pojmy ÈAS JSOU PENÍZE, ÈAS JE OMEZENÝ ZDROJ a ÈAS JE CENNÉ ZBOŽÍ vytváøejí jednotný systém založený na subkategorizaci, protože v naší spoleènosti jsou peníze omezeným zdrojem prostøedkù a omezené zdroje jsou cenným zbožím. Tyto subkategorizaèní relace jsou pøíznaèné pro dùsledkové vztahy mezi metaforami: z metafory ÈAS JSOU PENÍZE vyplývá, že ÈAS JE OMEZENÝ ZDROJ, a z toho zase plyne, že ÈAS JE CENNÉ ZBOŽÍ. Zavádíme praxi používat nejspecifiètìjšího metaforického pojmu, v tomto pøípadì ÈAS JSOU PENÍZE, abychom jím charakterizovali celý systém. Z výrazù uvedených pod hlavièkou metafory ÈAS JSOU PENÍZE se nìkteré týkají speciálnì penìz (utrácet, investovat, rozpoèítat, stát), jiné omezených zdrojù (využít, zbývat dost, nechat si v záloze) a další pak cenného zboží (mít, dát, ztratit, dìkuji za). Toto je pøíklad, jak je možno metaforickým dùsledkovým vztahem charakterizovat koherentní systém metaforických pojmù a jemu odpovídající koherentní systém metaforických výrazù pro tyto pojmy.

[22]

[23]

3. METAFORICK Á SYSTEMATIČNOST: Z V Ý RA Z Ň OVÁ N Í A U K RÝ VÁ N Í

ty ze slov/nádob. Reddy to pro angliètinu dokládá více než stovkou typù výrazù, které podle jeho názoru vysvìtlují pøinejmenším 70 % výrazù, jichž používáme, mluvíme-li o jazyce. Uveïme nìkolik èeských ekvivalentù a parafrází: Metafora

Ona systematiènost, která nám umožnila pochopit jeden aspekt pojmu na základì jiného pojmu (napø. uchopit jistý aspekt sporu/argumentace v termínech bitevních), je právì tím, co nám zároveò nutnì zakrývá jiné aspekty téhož pojmu. Tím, že nám metaforický pojem umožní zamìøit se na jeden aspekt pojmu (napø. na bitevní aspekty sporu a argumentace), mùže nám zabránit, abychom se zamìøili na jiné aspekty pojmu, které jsou vzhledem k metafoøe nekonzistentní. Tak napøíklad v zápalu rozhoøèeného sporu, kdy jsme odhodláni napadnout postavení svého protivníka a hájit postavení vlastní, mùžeme zcela ztratit ze zøetele kooperativní aspekty sporu. Na toho, kdo se s vámi pøe, mùžeme pohlížet i jako na èlovìka, který vám poskytuje svùj èas, tedy cenné zboží, ve snaze navzájem si porozumìt. Avšak jakmile jsme zaujati aspekty bitevními, aspekty kooperativní ze zøetele èasto ztrácíme. Mnohem rafinovanìjším pøíkladem faktu, že metaforický pojem dovede zakrýt jistý aspekt naší zkušenosti, lze vidìt v tom, co Michael Reddy nazval „potrubní metaforou“ (popø. „metaforou potrubní pošty“). Reddy si všiml, že nᚠjazyk o jazyce je strukturován skrze tuto složitou metaforu: MYŠLENKY

(nebo VÝZNAMY) JSOU OBJEKTY.

JAZYKOVÉ VÝRAZY JSOU NÁDOBY. KOMUNIKACE JE POSÍLÁNÍ.

Mluvèí vkládá myšlenky (objekty) do slov (nádob) a posílá je (potrubím) posluchaèi, který vybírá myšlenku/objek-

POTRUBÍ

Podat mu vysvìtlení tak, aby mu to došlo, je hroznì tìžké. Tu myšlenku jsem ti dal/poskytl/podsunul já. Nakonec nám došlo, co jste nám chtìli naznaèit. Je tìžké dát/vložit/uložit tu myšlenku do slov. Pokud mᚠdobrý nápad, pokus se jej zachytit do slov. Pokus se vtìsnat více myšlenek do ménì slov. To pøece nejde, abys myšlenky prostì naládoval do vìt jen tak bez ladu a skladu! Význam je právì v tìch slovech. Nesnaž se vtìsnávat svoje myšlenky do nevhodných slov. Jeho zpráva pøináší jenom málo nového. Ten úvod je po stránce myšlenkové velmi obsažný. To jsou jenom prázdná slova. Ta vìta neobsahuje žádný význam. Celá ta myšlenka je zasuta v nesmírnì hutných a komplikovaných formulacích.

V pøíkladech, které jsme uvedli, je znaènì obtížnìjší pozorovat, že je zde nìco ukryto s pomocí metafory, ba dokonce že je zde vùbec nìjaká metafora. Právì konvenèní zpùsob myšlení o jazyce zpùsobuje, že je nìkdy tìžké pøedstavit si, že by jazyk nemusel být v souladu se skuteèností. Avšak podíváme-li se na to, co z POTRUBNÍ metafory vyplývá, uvidíme nìkteré zpùsoby, jimiž maskuje jisté aspekty komunikativního procesu. Pøedevším z onoho aspektu POTRUBNÍ metafory, který byl charakterizován jako JAZYKOVÉ VÝRAZY JSOU NÁDOBY NA VÝZNAM, vyplývá, že slova a vìty mají význam samy o sobì, aniž by to záviselo na nìjakém kontextu nebo posluchaèi. Z èásti metafory oznaèené jako VÝZNAMY JSOU OBJEKTY napøíklad vyplývá, že významy existují nezávisle na lidech a kontextech. Z èásti metafory oznaèené jako JAZYKOVÉ VÝRAZY JSOU NÁDOBY NA VÝZNAM plyne, že slova (a vìty) mají význam, který je opìt nezávislý na kontextech a mluvèích. Takové metafory jsou pøimìøené za mnoha situací, a to za tìch, kdy kontextové rozdíly nehrají roli a kdy všichni

[24]

úèastníci rozpravy chápou vìty týmž zpùsobem. Tyto dva pøíklady dùsledkového vztahu lze doložit vìtami jako: Význam je pøímo ve slovech,

což se dá podle POTRUBNÍ metafory oprávnìnì øíci o každé vìtì. Existuje však mnoho pøípadù, kdy je dùležitý kontext. Uveïme jeden z proslulých pøíkladù, který zaznamenala Pamela Downingová ve skuteèné konverzaci: Sednìte si, prosím, na to moštové místo.

Izolovanì tato vìta nemá žádný smysl, protože výraz „moštové místo“ konvenènì neodkazuje (nereferuje) k nìjakému druhu objektù. Vìta však dostává naprosto pøesný význam v kontextu, v nìmž jí bylo použito. Jeden host, který v domì pøenocoval, pøišel dolù na snídani. Tam bylo prostøeno pro ètyøi osoby, tøi místa byla s pomeranèovou šávou a jedno s jableèným moštem. Tak bylo jasné, co to moštové místo je. A také následujícího rána, kdy tam už nebyl žádný mošt, bylo stále ještì jasné, které místo je moštové. K vìtám, které nemají bez kontextu žádný smysl, pøidejme ještì pøípady, kdy jedna a tហvìta bude pro rùzné lidi znamenat rùzné vìci. Dejme tomu: Potøebujeme nové alternativní zdroje energie,

což znamená nìco docela jiného pro prezidenta spoleènosti Mobil Oil než pro pøedsedu Dìtí Zemì. Význam není pøímo ve vìtì — záleží tady hodnì na okolnosti, kdo vìtu øíká a slyší a jaké jsou jeho spoleèenské a politické názory a postoje. POTRUBNÍ metafora není v souladu s pøípady, kdy je zapotøebí kontextu, aby se urèilo, zda vìta má vùbec nìjaký smysl, a pokud nìjaký má, jaký ten smysl je. Tyto pøíklady ukazují, že metaforické pojmy, jimiž jsme se zabývali, nám èásteènì umožòují pochopit, co je komunikace, spor/argumentace a èas, a pøitom zároveò jiné aspekty tìchto pojmù zakrývají. Je dùležité uvìdomit si, že s tím spojená metaforická strukturace je zde jen èásteèná, nikoli úplná. Kdyby byla úplná, jeden pojem by tím druhým skuteènì byl, a nebyl by pouze chápán na základì toho druhého. Napøíklad èas ve skuteènosti nejsou peníze. Utrácíte-li

[25]

èas tím, že se pokoušíte nìco udìlat, a ono se to nedaøí, vᚠèas vám už nikdo nenavrátí. Neexistují žádné èasové banky. Mohu vám vìnovat spoustu èasu, ale vy mnì tentýž èas zase vrátit nemùžete, aèkoli mnì mùžete vrátit totéž množství èasu. A tak dále. Èást metaforického pojmu tedy nevyhovuje a ani vyhovovat nemùže. Na druhé stranì mohou být metaforické pojmy rozšíøeny za oblast obyèejných doslovných zpùsobù myšlení a mluvení do oblasti toho, èemu se øíká obrazné, básnické, barvité nebo fantazijní myšlení a jazyk. Jsou-li tedy myšlenky objekty, je možno odít je do fantastického hávu, pohrávat si s nimi, pìknì je seøadit a uspoøádat atd. Øekneme-li pak, že pojem je strukturován metaforou, máme zde na mysli okolnost, že je strukturován èásteènì a že se dá jistými zpùsoby rozšíøit a jinými nikoli.

[26]

[27]

4. ORIENTAČNÍ METAFORY

pøíklad. V každém pøípadì pouze struènì poznamenáme, jak mohl daný metaforický výraz asi vzniknout na základì naší fyzické a kulturní zkušenosti. Tyto vysvìtlující poznámky by tedy mìly být chápány jako pouhé návrhy øešení a mìly by být pøijatelné, nejsou však mínìny jako definitivní. ŠASTNÝ JE NAHOØE; SMUTNÝ JE DOLE

Doposud jsme se zabývali tím, èemu budeme øíkat strukturní metafora, tedy pøípady, kdy jeden pojem je metaforicky strukturován na základì druhého pojmu. Existuje však ještì jiný druh metaforického pojmu, a to takový, který nestrukturuje jeden pojem na základì druhého pojmu, nýbrž místo toho organizuje celý systém pojmù, a to všechny vùèi sobì navzájem. Budeme jim øíkat orientaèní metafory, nebo vìtšina z nich má nìco spoleèného s orientací v prostoru: nahoru — dolù, dovnitø — ven, vpøedu — vzadu, smìrem k — pryè od (popø. na — od), hluboký — mìlký, centrální — periferní. Tyto prostorové orientace vyplývají z okolnosti, že máme tìla jistého specifického typu a že v našem fyzickém prostøedí tato tìla fungují jistým specifickým zpùsobem. Orientaèní metafory dávají pojmu prostorovou orientaci; napøíklad ŠASTNÝ JE NAHOØE. Ta okolnost, že pojem ŠASTNÝ je orientován NAHORU, vede pak v èeštinì k výrazùm jako „nálada se mi dnes zvedla“. Takovéto metaforické orientace nejsou nahodilé. Mají svou bázi v naší fyzické a kulturní zkušenosti. Aèkoli polárnì protilehlé opozice nahoru — dolù, uvnitø — vnì atd. jsou co do své povahy fyzické, orientaèní metafory, které jsou na nich založeny, mohou být v rùzných kulturách rùzné. Budoucnost je napøíklad v nìkterých kulturách pøed námi, kdežto v jiných je vzadu. Podíváme se na prostorotvorné (spacializaèní) metafory, na jejichž zkoumání se speciálnì zamìøil William Nagy (1974), jako na názorný

Dnes se mi zvedla nálada. Povzneslo mì to na duchu. Pozvedl jsi mnì náladu. Je v povznesené náladì. Tvoje uznání mi znaènì zvýšilo sebevìdomí. Cítím se skleslý. Jsem naèisto deprimovaný. V poslední dobì jsem úplnì na dnì. Upadl jsem do deprese. A tak moje nálada pozvolna klesala.

Fyzická báze: Skleslý postoj typicky doprovází smutek a depresi, vztyèený postoj zase pozitivní citový stav. VÌDOMÝ JE NAHOØE; NEVÌDOMÝ JE DOLE

Vzhùru, spáèi! Vstávej! Zvedl se z døímot. Už su hore. (náøeèní) Vstává brzy ráno. Upadl do spánku. Sestoupil do øíše snù. Upadl do komatu. Ponoøil se do hlubokého spánku Øekl to pod hypnózou. Klesla do mdlob.

Fyzická báze: Lidé a velká vìtšina jiných savcù spí vleže a stojí, když jsou v bdìlém stavu. ZDRAVÍ A ŽIVOT JSOU NAHOØE; NEMOC A SMRT JSOU DOLE

Je na vrcholu zdraví. Lazar vstal z mrtvých. Je ve vrcholné formì. S tím jeho zdravím to jde nahoru dolù. Upadla do nemoci. Zdravotnì rychle upadá.

[28]

[29]

Jde to s ním dolù. Jeho zdraví upadá. Upadl do mdlob.

Fyzická báze: Vážná choroba nás fyzicky nutí ležet. Je-li èlovìk mrtev, je fyzicky dole. MÍT AUTORITU

nebo

SÍLU JE NAHOØE; BÝT PODROBEN AUTORITÌ

nebo

Fyzická báze: Normálnì se naše oèi dívají tím smìrem, ve kterém se typicky pohybujeme (kupøedu). Do té míry, jak se objekt pøibližuje k èlovìku (nebo èlovìk k objektu), objekt se zdá vìtší. Protože se zemì považuje za pevnou, zdá se, že horní èást objektu se v zorném poli èlovìka pohybuje smìrem vzhùru.

SÍLE JE DOLE

VYSOKÉ POSTAVENÍ JE NAHOØE; NÍZKÉ POSTAVENÍ JE DOLE

Mìla nad ním úplnou nadvládu. Jsem na výši situace. Pøevzal nejvyšší velení nad celou armádou. Patøil mezi vysoké kádry. Jeho moc stále rostla. Co do fyzické síly mne znaènì pøevyšuje. Je pod mou kontrolou. Jeho moc rychle upadá. Jeho moc pozvolna klesá. Spoleèensky je ve srovnání se mnou níž. Na spoleèenském žebøíèku je úplnì dole.

Má vysoké postavení. Se svými manažerskými schopnostmi pùjde v našem podniku rychle nahoru. Je na vrcholu své kariéry. Rychle stoupá po spoleèenském žebøíèku. Nemá moc schopností protlaèit se nahoru. Ve spoleèenské hierarchii je úplnì dole. Co do spoleèenského postavení to s ním jde znaènì dolù.

Fyzická báze: Fyzická velikost je typicky v korelaci s fyzickou silou a vítìz v zápase je typicky nahoøe. VÍCE JE NAHOØE; MÉNÌ JE DOLE

Poèet vytištìných knih každoroènì stále stoupá. Mìl vysoký poèet zásahù. Mùj plat se loni zvedl. Poèet kulturních akcí v tomto okrese mìl loni sestupnou tendenci. Poèet chyb, které udìlal, je mimoøádnì nízký. Jeho plat za poslední rok klesl. Je pod vìkovou hranicí. Pokud se motor pøíliš zahøívá, snižte poèet obrátek.

Fyzická báze: Pøidáváme-li více látky nebo fyzických objektù do nádoby nebo na hromadu, hladina, popø. úroveò se zvedá. PØEDVÍDATELNÉ BUDOUCÍ UDÁLOSTI JSOU NAHOØE (A VPØEDU)

Všechny nadcházející akce budou oznámeny v novinách. Co všechno je letos ještì pøed námi? To, co oèekáváme, visí nad námi jako Damoklùv meè.

Spoleèenská a fyzická báze: Status je ve vzájemném vztahu se (spoleèenskou) mocí a (fyzická) síla je NAHOØE. DOBRÝ JE NAHOØE; ŠPATNÝ JE DOLE

Naše šance jsou na vzestupu. Vloni jsme dosáhli vrcholu, ale letos to jde z kopce. Zatím jsme se dostali na nejnižší úroveò od založení podniku. Vykonává vysoce kvalitní práci.

Fyzická báze osobní pohody: Štìstí, zdraví, život a autorita — tedy vìci, které v zásadì charakterizují, co je pro èlovìka dobré — jsou vesmìs NAHOØE. MORÁLNOST JE NAHOØE; AMORÁLNOST JE DOLE

Byl to vznešený èlovìk. Uplatòuje na sebe i na druhé vysoká mìøítka. Nedá se upøít, že její lidský pøístup má vysokou úroveò (hovor. výšku). Je to obèan vysokých morálních zásad. Neštítí se používat velmi nízkých prostøedkù. Zvykl si podvádìt. Tak hluboko bych neklesl. To by bylo pod mou úroveò. Klesl do mravního bahna Dopustil se neuvìøitelné nízkosti.

[30]

[31]

Fyzická a spoleèenská báze: DOBRÝ JE NAHOØE vzhledem k èlovìku (fyzická báze), a to spoleènì s metaforou, o níž bude øeè níže, SPOLEÈNOST JE OSOBA (v té verzi, kdy se neztotožòujeme s vlastní spoleèností). Být morální znamená konat v souladu se standardy stanovenými spoleèností/èlovìkem, aby se udržel jejich dobrý celkový stav. MORÁLNOST JE NAHOØE, protože morální èiny jsou ve vzájemném vztahu se spoleèenskou dobrou kondicí z hlediska spoleènosti/èlovìka. Protože metafory založené na spoleèenské bázi jsou souèástí kultury, závažné je zde hledisko spoleènosti/èlovìka. RACIONÁLNÍ JE NAHOØE; EMOCIONÁLNÍ JE DOLE

Diskuse poklesla na emocionální úroveò, ale mnì se ji podaøilo zase pozvednout do racionální roviny. Své pocity a nálady jsme nechali stranou a mìli jsme pak krásnou diskusi na vysoké intelektuální úrovni. Nedovede se pozvednout nad své emoce.

Fyzická a kulturní báze: V naší kultuøe lidé vidí samy sebe jako pány vládnoucí zvíøatùm, rostlinám a svému fyzickému prostøedí, a právì jejich jedineèná schopnost uvažovat rozumnì staví lidi nad ostatní živoèichy a èiní je takto jejich pány uplatòujícími vùèi nim svou autoritu. MÍT KONTROLU JE NAHOØE tak poskytuje bázi pro ÈLOVÌK JE NAHOØE, a tedy i pro ROZUMNÝ JE NAHOØE. ZÁVÌRY

Vyjdeme-li z uvedených pøíkladù, navrhujeme tyto závìry, pokud jde o zakotvení ve zkušenosti, koherenci a systematiènost metaforických pojmù: • Vìtšina našich základních pojmù je organizována v pojmovém rámci jedné prostorovì orientované metafory nebo vìtšího poètu takových metafor. • Každé prostorovì orientované metafoøe je vlastní jistá vnitøní systematiènost. Napø. ŠASTNÝ JE NAHOØE definuje spíše jistý koherentní systém než jistý poèet izolovaných a nahodilých pøípadù. (Pøípadem nekoherentního systému by bylo, kdybychom tøeba výrazem Jsem v po-

vznešené náladì vyjadøovali „Cítím se šastný“, ale výrazem Moje nálada se zvedla vyjadøovali „Je mi smutnìji“.) • Mezi rùznými prostorovì orientovanými metaforami existuje celková vnìjší systematiènost, jíž je vymezena jejich vzájemná koherence. Tak napø. DOBRÝ JE NAHOØE dává orientaci NAHORU všeobecné dobré kondici, pøièemž je tato orientace koherentní se speciálními pøípady jako ŠASTNÝ JE NAHOØE, ZDRAVÝ JE NAHOØE, ŽIVÝ JE NAHOØE, AUTORITA JE NAHOØE. POSTAVENÍ JE NAHOØE je koherentní s AUTORITA JE NAHOØE. • Prostorovì orientované metafory jsou zakotveny ve fyzické a kulturní zkušenosti; nejsou dány jen tak nahodile. Metafora mùže sloužit jako nástroj porozumìní pojmu jedinì díky své zkušenostní bázi. (Jisté složitìjší otázky týkající se zkušenostní báze metafory probereme v následujícím oddíle.) • Metafora má k dispozici mnoho možných fyzických a spoleèenských bází. Koherence uvnitø celkového systému je zøejmì jedním z dùvodù, proè si jednu metaforu zvolíme, a jinou nikoli. Štìstí napøíklad má tendenci být ve fyzickém vzájemném vztahu s úsmìvem a všeobecným pocitem expanze. To by se v zásadì mohlo stát bází metafory ŠASTNÝ JE ŠIROKÝ; SMUTNÝ JE ÚZKÝ. Ve skuteènosti opravdu existují ménì významné metaforické výrazy jako „(Na)dmula se pýchou“, které zdùrazòují jiný aspekt štìstí než „Cítila se povznešenì“. Avšak významnou metaforou naší kultury je ŠASTNÝ JE NAHOØE; z tohoto dùvodu mluvíme spíše o vrcholu extáze než o šíøi extáze. ŠASTNÝ JE NAHOØE je maximálnì koherentní s DOBRÝ JE NAHOØE, ZDRAVÝ JE NAHOØE atd. • V nìkterých pøípadech je prostorová orientace tak podstatnou složkou pojmu, že si tìžko dovedeme pøedstavit nìjakou jinou alternativní metaforu, která by tomuto pojmu mohla poskytnout strukturu. Takovým pojmem je v naší kultuøe „vysoké postavení“. V jiných pøípadech, jako napø. u štìstí, to tak jasné není. Je pojem štìstí nezávislý na metafoøe ŠTÌSTÍ JE NAHOØE, nebo je prostorová orienta-

[32]

[33]

ce štìstí nahoru — dolù souèástí tohoto pojmu? Domníváme se, že je souèástí pojmu v rámci daného konceptuálního systému. Metafora ŠASTNÝ JE NAHOØE umisuje štìstí do koherentního metaforického systému a èást jeho významu vychází z jeho úlohy v tomto systému. • Tzv. èistì intelektuální pojmy, napø. pojmy nìjaké vìdecké teorie, se èasto — a možná i vždy — zakládají na metaforách, které mají fyzickou a/nebo kulturní bázi. Užití adjektiva vysoký ve výraze „èástice s vysokými energiemi“ je založeno na VÍCE JE NAHOØE. Adjektivum vyšší ve „funkce vyšších úrovní“, napø. ve fyziologické psychologii, se zakládá na RACIONÁLNÍ JE NAHOØE. Adjektivum nižší ve výraze „fonologie nižší úrovnì“ (fonetické charakteristiky fonémù) je založeno na POZEMSKÁ SKUTEÈNOST JE DOLE (napø. v „dolù/níž k zemi“). Intuitivní pøitažlivost jisté vìdecké teorie má asi nìco spoleèného s tím, jak výstižnì její metafory odpovídají lidské zkušenosti. • Naše fyzická i kulturní zkušenost poskytuje mnoho možných bází pro prostorovou orientaci metafor. Které si lidé vyberou a které z nich budou významnìjší, mùže se u rùzných kultur lišit. • Fyzická báze metafory se dá tìžko odlišit od báze kulturní, protože výbìr jedné fyzické báze z mnoha možných má jistou souvislost s kulturní koherencí.

nichž jsou tyto metafory typu NAHOØE založeny, jsou znaènì rùzné. Nejde o to, že by bylo více rùzných NAHOØE; vertikálnost vstupuje do naší zkušenosti mnoha rùznými zpùsoby, a tak umožòuje, aby vznikalo mnoho rozmanitých metafor. Jedním zpùsobem, jak zdùraznit neoddìlitelnost metafor od jejich zkušenostních bází, by bylo zabudovat zkušenostní báze pøímo do jejich reprezentací. Takže místo abychom psali VÍCE JE NAHOØE a RACIONÁLNÍ JE NAHOØE, mohli bychom uvažovat o komplexnìjším vztahu, jaký je zobrazen následujícím diagramem.

VÍCE

NAHOØE

zkušenostní báze 1 MÉNÌ

DOLE

RACIONÁLNÍ

NAHOØE

zkušenostní báze 2 EMOCIONÁLNÍ

DOLE

ZKUŠENOSTNÍ BÁZE METAFOR

O zkušenostních bázích metafor toho pøíliš mnoho nevíme. V dùsledku naší nevìdomosti v tìchto vìcech jsme popsali metafory zvl᚝ a jen dodateènì jsme pøipojili spekulativní poznámky o jejich možných zkušenostních bázích. Takové praxe používáme z èiré neznalosti, nikoli ze zásady. Ve skuteènosti máme pocit, že žádná metafora se nikdy nedá pochopit a tím ménì adekvátnì reprezentovat nezávisle na její zkušenostní bázi. Napøíklad VÍCE JE NAHOØE má velmi odlišnou zkušenostní bázi než ŠASTNÝ JE NAHOØE nebo RACIONÁLNÍ JE NAHOØE. Aèkoli pojem NAHOØE je ve všech tìchto metaforách tentýž, zkušenosti, na

Taková reprezentace by zdùraznila, že dvì èásti každé z metafor jsou navzájem propojeny jedinì prostøednictvím zkušenostní báze a že jedinì s pomocí této zkušenostní báze mùže tato metafora sloužit úèelùm porozumìní. Takovýchto reprezentací používat nebudeme, avšak jedinì proto ne, že doposud víme o zkušenostních bázích metafor velice málo. Pøi uvádìní metafor budeme i nadále používat slova „je“, jako napø. VÍCE JE NAHOØE, avšak toto JE je tøeba považovat za zkratku místo celé množiny zkušeností, na nichž je metafora založena a na jejichž základì jí rozumíme.

[34]

Úloha zkušenostní báze je dùležitá pøi pochopení, jak fungují metafory, které si vzájemnì neodpovídají, protože jsou založeny na rùzných druzích zkušenosti. Jako pøíklad uveïme metaforu NEZNÁMÝ JE NAHOØE; ZNÁMÝ JE DOLE. Pøíklady: „Visí to ve vzduchu“ a „Ta nejistota v rodinì se nakonec usadila.“ Tato metafora má zkušenostní bázi velmi podobnou bázi metafory POROZUMÌNÍ JE UCHOPENÍ, jak je tomu v pøípadì „Hned pochytil, oè bìží.“ Pokud mùžeme vzít nìco do ruky a podržet to, jak je tomu u fyzických objektù, pak si to mùžeme dùkladnì prohlédnout a dosáhnout tak náležitého porozumìní vìci. Je snadnìjší vzít nìco a prohlédnout si to peèlivì, pokud to leží na zemi na pevném místì, než když to poletuje ve vzduchu (jako tøeba list nebo kus papíru). NEZNÁMÝ JE NAHOØE; ZNÁMÝ JE DOLE je tedy koherentní s POROZUMÌNÍ JE UCHOPENÍ. Avšak NEZNÁMÝ JE NAHOØE není koherentní s metaforami jako DOBRÝ JE NAHOØE a UKONÈENÝ JE NAHOØE (jako v pøípadì „dosáhnout konce“, „vzepnout se ke koneènému výkonu“). Dalo by se oèekávat, že UKONÈENÝ bude ve dvojici se ZNÁMÝ a že NEUKONÈENÝ bude ve dvojici s NEZNÁMÝ. Ale kupodivu tomu tak není, aspoò pokud jde o metafory vertikální. Dùvodem je, že NEZNÁMÝ JE NAHOØE má velice odlišnou zkušenostní bázi než UKONÈENÝ JE NAHOØE.

[35]

5. METAFORA A KULTURNÍ KOHERENCE

Nejzákladnìjší hodnoty kultury budou koherentní s metaforickou strukturou jejích nejzákladnìjších pojmù. Uvažujme napøíklad o nìkterých kulturních hodnotách v naší spoleènosti, které jsou koherentní s naší prostorotvornou metaforou NAHORU-DOLÙ a jejichž opak by koherentní nebyl. „Èím víc, tím líp“ je koherentní s VÍCE JE NAHOØE a s „Èím míò, tím líp“ s nimi koherentní není.

DOBRÝ JE

NAHOØE.

„Èím vìtší, tím lepší“ je koherentní s VÍCE JE NAHOØE a s DOBRÝ JE NAHOØE. „Èím menší, tím lepší“ s nimi koherentní není. „Budoucnost bude lepší“ je koherentní s BUDOUCNOST JE NAHOØE a s DOBRÝ JE NAHOØE. „Budoucnost bude horší“ není. „V budoucnosti bude [všeho] víc“ je koherentní s VÍCE JE NAHOØE a s BUDOUCNOST JE NAHOØE. „Tvoje postavení by mìlo být v budoucnosti vyšší“ je koherentní S VYSOKÉ POSTAVENÍ JE NAHOØE a s BUDOUCNOST JE NAHOØE.

Jsou to hodnoty, které jsou v naší kultuøe hluboce zakoøenìny. „Budoucnost bude lepší“ je konstatování pojmu pokroku. „V budoucnosti bude [všeho] víc“ má jako své speciální pøípady akumulaci zboží a inflaci mezd. „Tvoje postavení by mìlo být v budoucnosti vyšší“ je konstatování z hlediska úspìchu v povolání. Tyto hodnoty jsou koherent-

[36]

ní s naší prostorotvornou metaforou; opaèné hodnoty by koherentní nebyly. Zdá se tedy, že naše hodnoty nejsou nezávislé, nýbrž musí tvoøit koherentní systém s metaforickými pojmy, kterými je utváøen nᚠživot. Netvrdíme, že veškeré kulturní hodnoty, které jsou koherentní s jistým metaforickým systémem, skuteènì existují, øíkáme jen, že ty, které existují a které jsou hluboce zakotveny, jsou konsistentní s metaforickým systémem. Hodnoty uvedené nahoøe platí v naší kultuøe obecnì — platí-li stejné podmínky. Jelikož však podmínky obvykle nejsou stejné, bývají mezi tìmito hodnotami èasto konflikty a pak ovšem bývají i konflikty mezi metaforami, které si s nimi asociativnì spojujeme. Abychom mohli vysvìtlit takové konflikty mezi hodnotami (a jejich metaforami), musíme vyhledat rùzné priority pøipisované tìmto hodnotám a metaforám onou subkulturou, která jich užívá. Napøíklad VÍCE JE NAHOØE má zøejmì vždycky nejvyšší prioritu, protože má nejzøetelnìjší fyzikální bázi. Priorita tohoto VÍCE JE NAHOØE nad DOBRÝ JE NAHOØE je patrná v pøíkladech jako „Inflace roste“, „Kriminalita narùstá“. Za pøedpokladu, že inflace a kriminalita jsou špatné, mají tyto vìty svùj význam proto, že VÍCE JE NAHOØE má vždycky nejvyšší prioritu. Kterým hodnotám pøidìlíme prioritu, je v obecné rovinì zèásti dáno okolností, v jaké subkultuøe žijeme, a zèásti je to vìc osobních hodnot. Rozmanité subkultury hlavního kulturního tradièního proudu s ním sdílejí základní hodnoty, avšak pøidìlují jim odlišné priority. Napøíklad hodnota VÌTŠÍ JE LEPŠÍ mùže být v konfliktu s hodnotou V BUDOUCNOSTI BUDE [VŠEHO] VÍC, pokud se budeme ptát, zda nyní koupit velké auto s velkými splátkami, které budou ukusovat velká sousta z krajíce budoucího platu, nebo zda koupit menší, levnìjší vùz. Jsou americké subkultury, kde si koupíte velký vùz a nebudete si dìlat s budoucností žádné starosti, a jsou jiné subkultury, kde je budoucnost na prvním místì a vy si koupíte malé auto. Bývaly èasy (pøed inflací a energetickou krizí), kdy vlastnìní malého auta mìlo vysoký status v subkultuøe, v níž MORÁLNOST JE NAHOØE a ŠETØENÍ ZÁSOB JE MORÁLNÍ mìly prioritu nad VÌTŠÍ JE LEPŠÍ. V poslední dobì rapidnì stoupl poèet vlastníkù malých aut, protože existuje

[37]

rozsáhlá subkultura, v níž ŠETØIT PENÍZE JE LEPŠÍ má prioritu nad VÌTŠÍ JE LEPŠÍ. Kromì subkultur existují ještì skupiny, jejichž definièní charakteristickou vlastností je, že sdílejí jisté dùležité hodnoty, které jsou v konfliktu s hodnotami hlavního kulturního tradièního proudu. Avšak v jiných ménì zøejmých ohledech jiné tradièní hodnoty zachovávají. Všimnìme si napøíklad mnišských øádù, jakým je tøeba øád trapistù. Hodnoty MÉNÌ JE LEPŠÍ a MENŠÍ JE LEPŠÍ jsou zde pravdivé vzhledem k hmotnému majetku, na nìjž se pohlíží jako na pøekážku vùèi tomu, co je považováno za dùležité, totiž služba Bohu. Trapisté sdílejí tradièní hodnotu MORÁLNÍ JE NAHOØE, pøièemž jí ovšem pøidìlují nejvyšší prioritu a velmi odlišnou definici. VÍCE je sice poøád LEPŠÍ, avšak aplikuje se na morálnost; a postavení je stále ještì NAHOØE, aèkoli nejde o postavení tohoto svìta, nýbrž svìta vyššího, Božího království. Kromì toho hodnota BUDOUCNOST BUDE LEPŠÍ je pravdivá ve smyslu duchovního rùstu (NAHOØE) a nakonec i spasení (skuteènì NAHOØE). Toto je typické pro skupiny, které jsou stranou hlavního kulturního tradièního proudu. Morálnost, dobrota a postavení mohou být sice definovány radikálnì jinak, avšak stále jsou ještì NAHOØE. Je stále ještì lepší mít více toho, co je dùležité, BUDOUCNOST BUDE LEPŠÍ vzhledem k tomu, co je dùležité, a tak dále. V závislosti na tom, co je pro mnišskou skupinu dùležité, je hodnotový systém jednak vnitønì koherentní, jednak je koherentní s významnými orientaèními metaforami hlavní tradièní kultury, a to vzhledem k tomu, co je pro skupinu dùležité. Jednotlivci stejnì jako skupiny se rùzní co do priorit i co do zpùsobù, jak definují, co je pro nì dobré nebo morální. V tomto smyslu jsou podskupinami skupiny jedné. Vzhledem k tomu, co je pro nì dùležité, jejich individuální hodnotové systémy jsou koherentní s významnými orientaèními metaforami hlavní tradièní kultury. Nikoli všechny kultury pøipisují orientaci nahoru-dolù tutéž dùležitost, jakou jí pøipisujeme my. Existují kultury, kde rovnováha nebo centrálnost hrají mnohem dùležitìjší úlohu, než jakou mají v kultuøe naší. Nebo se zamysleme

[38]

nad neprostorovou orientací aktivní-pasivní. Pro nás platí ve vìtšinì ohledù, že AKTIVNÍ JE NAHOØE a PASIVNÍ JE DOLE. Jsou však kultury, kde pasivita je hodnocena více než aktivita. Obecnì platí, že významné orientace nahoru-dolù, uvnitø-venku, centrální-periferní, aktivní-pasivní atd. zøejmì probíhají napøíè všemi kulturami, avšak co do faktického stavu, jak jsou které pojmy orientovány a které orientace jsou dùležitìjší, se jednotlivé kultury od sebe liší.

[39]

6. ONTOLO G ICKÉ METAFORY

METAFORY ENTIT A SUBSTANCÍ

Prostorové orientace jako jsou nahoru — dolù, vpøedu — vzadu, smìrem k — pryè od, centrální — periferní a blízko — daleko poskytují neobyèejnì bohatou bázi pro chápání pojmù na základì orientace. Ale to je asi tak všechno, co se s ní dá dìlat. Další bázi pro porozumìní nám poskytuje zkušenost s fyzikálními objekty a látkami — a to takovou, která pouhou orientaci pøesahuje. Chápání zkušeností jakožto objektù a látek nám umožòuje vyèleòovat èásti lidské zkušenosti a zacházet s nimi jako s nespojitými (diskrétními) entitami nebo jako se substancemi jednoho a téhož druhu. Jakmile jednou dovedeme identifikovat své zkušenosti jako entity nebo substance, dovedeme na nì také [v øeèi] odkazovat (provádìt referenci), tøídit je do kategorií, zaøazovat je do skupin a kvantifikovat je — a s pomocí tìchto prostøedkù o nich také rozumnì uvažovat. Nejsou-li vìci jasnì nespojité (diskrétní) nebo ohranièené, pøesto je jako takové kategorizujeme; tak je tomu napøíklad u hor, rohù ulic, živých plotù atd. Takové zpùsoby nazírání na fyzické jevy jsou potøebné pro uspokojení našich jistých potøeb: lokalizovat hory, setkávat se na rozích ulic, støíhat živé ploty. Je typické, že lidské potøeby vyžadují, abychom stanovili umìlé hranice, které by uèinily fyzické jevy nespojitými, tak jako jsme diskrétní — nespojití — my sami: tj. entitami ohranièenými svým povrchem. Stejnì jako základní zkušenosti s orientací èlovìka v prostoru daly vzniknout orientaèním metaforám, tak i zkušenosti s fyzickými objekty (zejména s našimi vlastní-

[40]

mi tìly) poskytují bázi pro mimoøádnì širokou škálu metafor ontologických, tedy zpùsobù, jak pohlížet na události, èinnosti, city, myšlenky atd. jakožto na entity a substance. Ontologické metafory slouží rùzným úèelùm a rùzné druhy existujících metafor jsou odrazem tìch druhù úèelù, kterým slouží. Tak napøíklad je to zkušenost se zvyšováním cen, kterou je možno metaforicky vidìt jako entitu, a to skrze substantivum inflace. Získáváme tak zpùsob, jak na tuto zkušenost odkázat: INFLACE JE ENTITA

Inflace snižuje naši životní úroveò Bude-li inflace ještì vìtší, pùjde o holý život. Je tøeba s inflací bojovat. Inflace nás zahání do kouta. Inflace si vybírá svou daò u pokladny v samoobsluze a u benzinové pumpy. Kupovat nemovitosti je nejlepší cesta, jak se vypoøádat s inflací. Z té inflace se mi už dìlá nanic.

V tìchto pøípadech nám pohled na inflaci jako na entitu umožòuje odkazovat na ni, kvantifikovat ji, identifikovat nìkterý z jejích specifických aspektù, vidìt ji jako pøíèinu, jednat s pøihlédnutím k ní, a možná i vìøit, že jí rozumíme. Takovéto ontologické metafory jsou nezbytné k tomu, abychom se aspoò mohli pokusit nìjak se racionálnì vypoøádat se zkušeností. Okruh ontologických metafor, kterých pro takové úèely užíváme, je ohromný. Následující seznam pouze naznaèuje druhy úèelù a doplòuje je reprezentativními pøíklady ontologických metafor, které jim slouží. Odkazování/Reference Z toho mého strachu z pavoukù se mùže moje žena zbláznit. To bylo nádherné podání! Propracováváme se k míru. Støední tøída je v americké politice mocnou mlèenlivou silou. V této válce je v sázce èest naší zemì. Kvantifikace K dokonèení této knihy bude zapotøebí velké množství trpìlivosti.

[41]

Na svìtì je tolik nenávisti! DuPont má v Delawaru mimoøádnì mnoho politického vlivu. Ty mᚠv sobì pøíliš mnoho nesnášenlivosti. Pete Rose má spoustu dravosti a basebalové techniky. Identifikace aspektù Pod nátlakem z nìho lezou na povrch škaredé rysy jeho povahy. Brutalita války nás všechny odlidšuje. Nejsem schopen držet krok s moderní dobou. Jeho emocionální zdravotní stav se v poslední dobì zhoršil. Ve Vietnamu jsme nikdy nepocítili euforii vítìzství. Identifikace pøíèin Tlak odpovìdnosti, která na nìm spoèívala, zpùsobil jeho zhroucení. Udìlal to ze zlosti. Nᚠvliv ve svìtì klesl, protože jsme nemìli dost morální síly. Jejich vnitøní neshody je pøipravily o vlajku vítìzù. Stanovení cílù a motivace èinností Pøišel do New Yorku hledat slávu a štìstí. Poslechni, øeknu ti, co mᚠdìlat, aby sis zajistil finanèní jistotu. Mìním svùj zpùsob života, abych mohl nalézt skuteèné štìstí. FBI bude jednat rychle tváøí v tváø hrozbì bezpeènosti státu. Ve sòatku vidìla vyøešení svých problémù.

Podobnì jako v pøípadì orientaèních metafor u vìtšiny tìchto výrazù si ani nevšimneme, že jsou metaforické. Jedním z dùvodù, proè tomu tak je, je omezený okruh úèelù, jimž ontologické metafory — podobnì jako orientaèní metafory — slouží: reference, kvantifikace atd. Pouhé nazírání nefyzické vìci jako entity nebo substance nám neumožní dovìdìt se o ní pøíliš mnoho nového. Je však možno propracovat ontologické metafory ještì dále. Uveïme dva pøíklady, jak je v naší kultuøe propracována ontologická metafora VÌDOMÍ JE STROJ. VÌDOMÍ JE STROJ

Stále se ještì pokoušíme vyfabrikovat aspoò pár pøijatelných hlášení. Moje inteligence dnes prostì nefunguje. Tomu chlapíkovi se v té hlavì koleèka dobøe toèí!

[42]

Jsem dnes nìjak rozštelovaný / rozštimovaný, nic mi nejde. Dnes jsme na tom problému pracovali celý den a teï nám už dochází pára. VÌDOMÍ JE KØEHKÁ VÌC

Její vnitøní rovnováha je velice køehká. Od té doby, co mu zemøela žena, musí se s ním zacházet velmi opatrnì. Pøi køížovém výslechu se úplnì sesypal. Dá se snadno zlomit. Ta zkušenost ho silnì narušila. Málem jsem se z toho všeho úplnì zhroutil. Jeho zvìdavost byla napjata k prasknutí.

Tyto metafory specifikují rùzné druhy objektù. Poskytují nám rùzné metaforické modely toho, èím vìdomí je, a tak nám umožòují zamìøit se na rùzné aspekty mentální zkušenosti. Metafora STROJE poskytuje koncepci vìdomí jako nìèeho, co má stavy „zapnout-vypnout“, co má úroveò efektivity, výrobní kapacitu, vnitøní mechanismus a provozní podmínky. Metafora KØEHKÉ VÌCI není ani zdaleka tak bohatá. Umožòuje nám pouze mluvit o psychologické síle. Existuje však okruh mentální zkušenosti, který se dá pojmout do slov jedné i druhé metafory. Máme na mysli tyto anglické pøíklady: He broke down. [doslovnì Mìl poruchu; pøibližný ekvivalent Sesypal se.] (VÌDOMÍ JE STROJ) He cracked up. [doslovnì Rozbil se; pøibližný ekvivalent Ruplo mu v bednì.] (VÌDOMÍ JE KØEHKÁ VÌC)

Avšak tyto metafory se nezamìøují na pøesnì tentýž aspekt mentální zkušenosti. Když se stroj zhroutí („poláme“), pøestane prostì fungovat. Když se køehký pøedmìt rozbije, jeho støepy se rozletí, což mùže mít nebezpeèné dùsledky. Když tedy napøíklad nìkdo zešílí a zdivoèí nebo chová se násilnì, bylo by na místì øíct: „He cracked up“. Na druhé stranì stane-li se nìkdo neteèným a neschopným jakékoli funkce èistì z psychologických dùvodù, øekli bychom pravdìpodobnìji: „He broke down“. Ontologické metafory tohoto typu jsou tak pøirozené a v našem myšlení natolik všudypøítomné, že je lidé

[43]

obyèejnì berou jako samozøejmé, pøímé deskripce mentálních jevù. Skuteènost, že jsou metaforické, vìtšinì z nás nikdy ani nenapadne. Tvrzení jako „He cracked under pressure“ [pøibližnì V dùsledku psychického tlaku mu ruplo v bednì.] chápeme jako pøímo pravdivá nebo nepravdivá. Tohoto výrazu bylo použito rùznými novináøi jako vysvìtlení, proè si Dan White pøinesl pušku na sanfranciskou radnici a vystøelil smrtelnou ránu na starostu George Moscona. Takováto vysvìtlení pøipadají vìtšinì z nás jako naprosto pøirozená. Je tomu tak proto, že metafory typu VÌDOMÍ JE KØEHKÁ VÌC jsou nedílnou souèástí modelu vìdomí, jaký máme v naší kultuøe; je to model, podle nìhož vìtšina z nás myslí a také na jeho základì jedná. METAFORY NÁDOB ÚZEMÍ

Jsme bytosti fyzické, ohranièené a oddìlené od ostatního svìta povrchem naší pokožky, a zbytek svìta zakoušíme jako nìco vnìjšího, co je mimo nás. Každý jsme nádoba s povrchem, který ji omezuje, a s orientací uvnitø — vnì. Tuto svou vlastní orientaci uvnitø — vnì promítáme i na jiné fyzické objekty, které jsou ohranièeny svými povrchy. Takže je rovnìž vnímáme jako nádoby s vnitøkem a vnìjškem. Místnosti a domy jsou zøejmé nádoby. Pohyb z jedné místnosti do druhé je pohyb z jedné nádoby do jiné, tj. pohyb z jedné místnosti a do druhé. Této orientace používáme dokonce i u pevných objektù, tøeba když rozbíjíme kámen, abychom vidìli, co je uvnitø. Tuto orientaci aplikujeme i na své pøírodní prostøedí. Na mýtinu v lese pohlížíme jako na nìco, co má ohranièující povrch, a sami sebe vidíme jako nìkoho, kdo je uvnitø mýtiny [i když èesky øíkáme na mýtinì] nebo vnì/venku z mýtiny, v lese nebo venku z lesa. Lesní paseka má cosi, co se dá vnímat jako pøirozená hranice — neurèité pásmo, kde stromy víceménì pøestávají a mýtina zaèíná. Avšak i tam, kde není žádná pøirozená fyzická hranice, která by

[44]

[45]

se dala považovat za nìco, co vymezuje nádobu, jisté hranice vytyèujeme — vyèleòujíce území tak, aby mìlo vnitøek a vymezující povrch — a už s pomocí zdi, plotu nebo abstraktní èáry èi plochy. Málo lidských instinktù je tak základních, jako je pud teritoriality. A takovéto vymezování území, vedení hranic kolem nìho, je aktem kvantifikace. Ohranièené objekty, a už jsou to lidé, kameny nebo území, mají vždy jistou velikost. To pak umožòuje, aby byly kvantifikovány v termínech množství látky, kterou obsahují. Kansas je napøíklad ohranièené území — NÁDOBA —, takže pak mùžeme øíci: „V Kansasu je mnoho zemìdìlské pùdy“. Látky samy mohou být chápány jako nádoby. Jako pøíklad použijme vanu. Vlezete-li do vany, vlezete do vody. Jak vana, tak i voda jsou vnímány jako nádoby, avšak rùzného druhu. Vana je NÁDOBOVÝ OBJEKT, kdežto voda je NÁDOBOVÁ LÁTKA.

UDÁLOSTI, ÈINNOSTI, DÌJE A STAVY

Ontologických metafor užíváme k tomu, abychom porozumìli událostem, èinnostem, dìjùm a stavùm. Události a èinnosti jsou konceptualizovány metaforicky jako objekty, dìje jako substance a stavy jako nádoby. Závod, soutìž je napøíklad událost, která je pojata jako nespojitá entita. Závod, soutìž existuje v prostoru a èase a má pøesnì vymezené hranice. Proto na ni pohlížíme jako na NÁDOBOVÝ OBJEKT, v nìmž jsou úèastníci (kteøí jsou také objekty), události jako start a závìr (které jsou metaforickými objekty) a dìj bìhu (což je metaforická substance). Takže o závodu, soutìži, cvièení se dá øíci: Budeš v nedìli ve cvièení? (cvièení jako NÁDOBOVÝ OBJEKT) Pùjdeš do cvièení? (cvièení jako OBJEKT) Vidìl jsi závody? (závod jako OBJEKT) Závìr závodù byl opravdu napínavý. (závìr jako UDÁLOSTNÍ OBJEKT uvnitø NÁDOBOVÉHO OBJEKTU) Ve cvièení jsme si tentokrát užili hodnì pìkných cvikù na náøadí. (cviky jako SUBSTANCE v NÁDOBÌ) Nemohl jsem dnes vùbec nasadit SPRINT a vydržet až do konce. (sprint jako SUBSTANCE) Uprostøed závodu mnì došly síly. (závod jako NÁDOBOVÝ OBJEKT) Už vypadl ze závodu. (závod jako NÁDOBOVÝ OBJEKT)

ZORNÉ POLE

Zorné pole konceptualizujeme jako nádobu a to, co vidíme, konceptualizujeme jako nìco, co je uvnitø ní. Naznaèuje to už sám termín „zorné pole“. Tato metafora je pøirozená a vyplývá z okolnosti, že díváte-li se na nìjaké území (na zem, na podlahu atd.), vaše zorné pole vymezuje hranice území, totiž tu èást, kterou jste schopni vidìt. Za pøedpokladu, že ohranièený fyzický prostor je NÁDOBA a že naše zorné pole je v souvztažnosti s tímto ohranièeným fyzickým prostorem, metaforický pojem ZORNÁ POLE JSOU NÁDOBY se jeví jako zcela pøirozený. Dá se pak øíci: Loï pøiplouvá do zorného pole. Mám ho v dohledu. Nevidím ho — v cestì mi stojí strom. Je teï z dohledu. Je to ve støedu mého zorného pole. V dohlednu teï nevidíme nic. Nemohu dostat do zábìru všechny lodi, co tu jsou v dohledu.

CE,

Na dìje obecnì se pohlíží metaforicky jako na a tedy jako na NÁDOBY:

SUBSTAN-

V práci s truhláøskými nástroji jsem nadìlal mnoho nepoøádku. Jak se dostal Jenda z práce s truhláøskými nástroji? Co jiného jsi ještì dìlal vedle práce s truhláøskými nástroji? Kolik práce s truhláøskými nástroji jsi nadìlal? Jak ses dostal k práci s truhláøskými nástroji jako ke skuteèné profesi? Teï je zrovna ponoøen do práce s truhláøskými nástroji.

Dìje se tedy považují za nádoby pro èinnosti a ostatní dìje, z nichž sestávají. Vidíme je rovnìž jako nádoby na energii a materiály, které jsou potøebné pro nì i pro jejich vedlejší produkty, jež lze vidìt, jako by byly v nich nebo jako by se objevovaly, vynoøovaly z nich:

[46]

Do práce s truhláøskými nástroji jsem vložil mnoho energie. Získal jsem mnoho uspokojení z práce s truhláøskými nástroji. V práci s truhláøskými nástroji je spousta radostí.

[47]

7 . PE R S ONIFIK AC E

Rùzné druhy stavù je rovnìž možno konceptualizovat jako nádoby. Proto máme tyto pøípady: Je v rozpacích. A už jsme venku z potíží. Vynoøuje se z narkózy. Pomalu se dostávám do formy. Dostal se do stavu silného vzrušení. Upadl do deprese. Koneènì se dostal ze stavu katatonie, ve kterém byl od závìreèných zkoušek.

Asi nejzøejmìjšími ontologickými metaforami jsou ty pøípady, kdy je fyzický objekt dále specifikován jako lidská bytost. To nám umožòuje pochopit širokou škálu zkušeností s nikoli lidskými entitami na základì lidských motivací, charakteristik a èinností. Uveïme nìkolik pøíkladù: Jeho teorie mnì ozøejmila chování kuøat pìstovaných v prùmyslových drùbežárnách. Tento fakt podává argument proti standardním teoriím. Život mne podvedl. Inflace pohlcuje nᚠzisk. Jeho náboženství mu pøikazuje, aby nepil jemná francouzská vína. Michelsonùv-Morleyùv pokus uvedl v život novou fyzikální teorii. Rakovina ho nakonec dostihla.

V každém z tìchto pøípadù vidíme nìco nikoli lidského jako lidské. Personifikace však není jediný a jednotný obecný proces. Každá personifikace se liší na základì tìch aspektù tìch lidí, kteøí byli vybráni. Všimnìme si tìchto pøíkladù: Inflace zaútoèila na základy naší ekonomiky. Inflace nás zahnala do kouta. Naším nejvìtším nepøítelem je teï inflace. Inflace úplnì znièila dolar. Inflace mne obrala o všechny moje úspory.

[48]

Inflace pøevezla i ty nejlepší ekonomické mozky v naší zemi. Inflace zrodila generaci, která myslí jen na peníze.

Inflace je zde personifikována, avšak metaforou není pouhé INFLACE JE ÈLOVÌK. Je znaènì specifiètìjší, totiž INFLACE JE PROTIVNÍK. Nejenže nám zde metafora poskytuje velmi specifické zpùsoby, jak smýšlet o inflaci, nýbrž i zpùsob, jak proti ní postupovat. Uvažujeme o inflaci jako o protivníkovi, který nás mùže napadnout, ublížit nám, okrást nás, dokonce nás i znièit. Metafora INFLACE JE PROTIVNÍK tedy vede ke vzniku politických a ekonomických akcí ze strany naší vlády a ospravedlòuje je: tím, že vyhlašuje válku inflaci, stanoví cíle, volá po obìtech, vyhlašuje nový soubor opatøení atd. Hlavní myšlenkou zde je, že personifikace je obecná kategorie, která pokrývá velmi široké pásmo metafor, z nichž každá vybírá rùzné aspekty èlovìka nebo zpùsobù pøístupu k èlovìku. Všechny mají nìco spoleèného: jsou to extenze ontologických metafor a umožòují nám dávat jistý smysl jevùm v našem svìtì v lidských termínech — tedy v kategoriích, jimž jsme schopni porozumìt na základì našich vlastních motivací, cílù, èinností a charakteristik. Nazírání nìèeho tak abstraktního, jako je inflace, dostává teprve v lidských kategoriích onu explikativní sílu toho jediného druhu, který má pro vìtšinu lidí smysl. Postihují-li nás zásadní ekonomické ztráty, jež byly zpùsobeny složitými národohospodáøskými a politickými èiniteli, jimž nikdo ve skuteènosti nerozumí, pak nám metafora INFLACE JE PROTIVNÍK poskytuje pøinejmenším koherentní vysvìtlení, proè nás tyto ztráty postihují.

[49]

8. METONYMIE

V pøípadech personifikace, o nichž byla øeè, se pøipisují lidské vlastnosti vìcem, které lidskými nejsou — teoriím, nemocem, inflaci atd. V takových pøípadech se neodkazuje na žádné konkrétní lidi. Øekneme-li „Inflace mne obrala o všechny moje úspory“, nepoužíváme termínu „inflace“ jako výrazu odkazujícího k èlovìku. Takové pøípady je nutno odlišovat od pøípadù jako To kuøe na paprice u okna chce platit.

kde se „kuøete na paprice“ používá jako referenèního výrazu vùèi skuteènému èlovìku, totiž vùèi tomu, který si objednal kuøe na paprice. Takové pøípady k personifikaèním metaforám nepatøí, protože „kuøe na paprice“ nechápeme v tom smyslu, že bychom mu pøipisovali lidské vlastnosti. Spíše zde užíváme jedné entity k tomu, aby odkazovala na jinou, která má vùèi ní jistý vztah. To je pøípad, jemuž øíkáme metonymie. Uveïme nìkolik dalších pøíkladù: Rád ète markýze de Sade. (= markýzovy spisy) Dìlá do novin. (= pracuje jako žurnalista) Akryl si získal celý svìt. (= používání akrylových barev) Timesy ještì na tiskovou konferenci nedorazily. (= zpravodaj Timesù) Pan Kondelík by se díval na džínsy pøes prsty. (= oblékání džínsù) Nové stìraèe ho uspokojí. (= stav majetnictví nových stìraèù)

[50]

Jako zvláštní pøípad metonymie zaøazujeme kategorii, které se v tradièní rétorice øíká synekdocha, u níž èást zastupuje celek; tak je tomu v následujících pøípadech. ÈÁST ZA CELEK

Automobil zahlcuje naše dálnice. (= množina automobilù) Do naší dílny potøebujeme ještì pár silných rukou. (= silných lidí) Na naší fakultì poøád ještì chybí aspoò nìkolik mladých bystrých mozkù. (= inteligentních mladých lidí) Nemá smysl pro nic jiného než pro ta ètyøi kola! (= automobily) Naše strana potøebuje novou krev. (= nové lidi)

V tìchto pøípadech, jako i u jiných pøípadù metonymie, užívá se jedné entity, aby odkazovala k druhé. Metafora a metonymie jsou dva rùzné druhy procesù. Metafora je v zásadì zpùsob pojímání jedné vìci na základì druhé a její primární funkcí je porozumìní. Naproti tomu metonymie má primárnì referenèní funkci, tj. umožòuje nám použít jedné entity, aby zastupovala druhou. Metonymie však není pouze prostøedkem reference. Slouží rovnìž funkci zajišovat pochopení. Napøíklad v pøípadì metonymie ÈÁST ZA CELEK je k dispozici mnoho èástí, které mohou zastupovat celek. Kterou z èástí si vybereme, pak urèuje, na který aspekt celku se zamìøíme. Øekneme-li, že potøebujeme pro nᚠprojekt nìkolik mladých bystrých mozkù, užíváme „mladé bystré mozky“ k tomu, abychom odkázali na „inteligentní lidi“. Hlavní vìcí tu není ani tak použít èásti (mozku), aby zastupovala celek (èlovìka), jako spíše vybrat speciální charakteristickou vlastnost èlovìka, totiž inteligenci, která je asociována s mozkem. Totéž platí o jiných druzích metonymie. Øekneme-li „Timesy ještì na tiskovou konferenci nedorazily“, používáme „Timesy“ nejenom proto, abychom provedli referenci k tomu èi onomu zpravodaji, ale abychom také naznaèili dùležitost instituce, kterou zpravodaj reprezentuje. Takže „Timesy ještì na tiskovou konferenci nedorazily“ znamená nìco jiného než „Steve Roberts ještì na tiskovou konferenci nedorazil“, i když tento Steve Roberts mùže být právì oním reportérem Timesù. Metonymie tedy slouží nìkterým ze stejných úèelù, jimž slouží i metafora, a do jisté míry i stejným zpùsobem, ale

[51]

umožòuje zamìøit se speciálnìji na jisté aspekty toho, k èemu se odkazuje. Podobá se metafoøe i v tom, že to není jen a jen prostøedek básnický nebo rétorický. A není to ani jen a jen prostøedek jazyka. Metonymické pojmy (jako ÈÁST ZA CELEK) jsou souèástí obyèejného, každodenního zpùsobu, jak myslíme a jednáme i mluvíme. Máme napøíklad ve svém pojmovém systému speciální pøípad metonymie ÈÁST ZA CELEK, a to TVÁØ ZA ÈLOVÌKA. Napøíklad: Ona je prostì jenom taková pìkná pusinka. Z hledištì na mne civìla spousta cizích tváøí. Už bychom tady potøebovali pár nových tváøí.

Tato metonymie funguje v naší kultuøe aktivnì. Zakládá se na ní tradice portrétù jak malíøských, tak fotografických. Požádáte-li mne, abych vám ukázal obrázek svého syna, a já vám pak ukáži obrázek jeho tváøe, budete spokojeni. Sami si budete myslet, že jste vidìli jeho obraz. Ale když vám ukáži obrázek jeho tìla bez jeho tváøe, budete to považovat za neobvyklé a nebudete spokojeni. Dokonce se mùžete zeptat: „Ale jak vypadá?“ Metonymie TVÁØ ZA ÈLOVÌKA není tedy pouze vìcí jazyka. V naší kultuøe se díváme na tváø èlovìka — spíše než na jeho postavu nebo jeho pohyby — abychom získali základní informaci, jak ten èlovìk vypadá. Když vnímáme èlovìka na základì jeho tváøe a jednáme podle tìchto vjemù, naše poèínání má jako svùj základ metonymii. Podobnì jako metafory nejsou ani metonymie jevy nahodilými nebo libovolnými. Metonymické pojmy jsou rovnìž systematické, jak je patrno z následujících reprezentativních pøíkladù, které jsou souèástí naší kultury: ÈÁST ZA CELEK

Usaï si svùj ctìný zadek tøeba sem. Holé lebky prostì neuznávám. Kometa potøebuje na pravém køídle hbitìjší nohy. Pronajal jsem si v pøízemí pìknou ètyøku s okny do parku. VÝROBCE ZA VÝROBEK

Chtìl bych jednoho velkého Johnny Walkera. Koupil si Forda.

[52]

Má ve své pracovnì i jednoho Picassa. Hroznì nerad ètu Heideggera. POUŽÍVANÝ PØEDMÌT ZA UŽIVATELE

Saxofon má dnes chøipku. Ten BMW by chtìl poøád každého pøedjíždìt. Taxíky žádají poøád vìtší jízdné. Potøebujeme pro nᚠútok aspoò jednu poøádnì tvrdou hokejku. Metro zase stávkuje. ØÍDÍCÍ ZA ØÍZENÉHO

Nixon bombardoval Hanoi. Seiji Ozawa dával vèera veèer skvìlý koncert. Napoleon prohrál u Waterloo. Gustav Brom si kdysi získal mnoho posluchaèù. Jakýsi Mercedes mne zezadu naboural. INSTITUCE ZA LIDI ZA NI ODPOVÌDNÉ

Delvita zase zvedla ceny. Univerzitu za žádnou cenu nedonutíte, aby na to pøistoupila. Armáda chce znovu zavést vojenskou povinnost. Senát si myslí, že potraty jsou nemorální. Neschvaluji to, co vláda dìlá. MÍSTO ZA INSTITUCI

Bílý dùm na to neøíká nic. Washington je vùèi potøebám lidu znaènì necitlivý. Kreml pohrozil, že bude bojkotovat pøíští kolo jednání SALT. Paøíž v letošní sezónì zavádí dlouhé suknì. Hollywood už není to, co býval. Wall Street zachvátila panika. MÍSTO ZA UDÁLOST

A se Afghanistan nestane novým Vietnamem! Nezapomeòme na Hirošimu. Pearl Harbor má na americkou zahranièní politiku stále ještì vliv. Temelín ohrozil naše zahranièní vztahy. Po celý den to tady bylo Václavské námìstí.

Takovéto metonymické pojmy jsou systematické stejnì jako pojmy metaforické. Vìty uvedené nahoøe nejsou nahodilé. Jsou to pøípady jistých obecných metonymických pojmù, v jejichž kategoriích organizujeme své myšlení i èin-

[53]

nosti. Metonymické pojmy nám umožòují konceptualizovat jednu vìc s pomocí jejího vztahu k nìèemu jinému. Myslíme-li na jednoho Picassa, nemyslíme pouze na umìlecké dílo samo o sobì. Myslíme na nì v kategoriích jeho vztahu k umìlci, tj. jeho pojetí umìní, jeho techniky, jeho úlohy v dìjinách umìní atd. Vùèi jednomu Picassovi se chováme s úctou, i kdyby to byla tøeba jen kresbièka, kterou nakreslil ještì jako školák, a to pro její vztah k umìlci. Takovým zpùsobem metonymie VÝROBCE ZA VÝROBEK ovlivòuje jak naše myšlení, tak i naše jednání. A podobnì když èíšnice øekne „To kuøe na paprice u okna chce platit“, nemá zájem o toho èlovìka jakožto èlovìka, nýbrž jen jako o zákazníka, a proto je užití takové vìty odlidšující. Nixon bomby na Hanoi neshazoval sám osobnì, avšak skrze metonymii ØÍDÍCÍ ZA ØÍZENÉHO mùžeme nejen øíct „Nixon bombardoval Hanoi“, nýbrž také na nìho myslet, jak bombarduje Hanoi, a èinit ho za to odpovìdným. A zase je to možné díky povaze metonymického vztahu v metonymii ØÍDÍCÍ ZA ØÍZENÉHO, v níž se soustøeïujeme na odpovìdnost. Metonymické pojmy tedy stejnì jako metafory strukturují nejen nᚠjazyk, ale i myšlení, postoje a èinnosti. A stejnì jako je to u pojmù metaforických, i metonymické pojmy jsou zakotveny v naší zkušenosti. Fakticky je zakotvení metonymických pojmù obecnì vzato zøejmìjší než u pojmù metaforických, protože je obyèejnì spjato s pøímými fyzickými nebo kauzálními asociacemi. Metonymie ÈÁST ZA CELEK vyplývá napøíklad z našich zkušeností se zpùsobem, jak jsou èásti v obecném slova smyslu v relaci k celkùm. VÝROBCE ZA VÝROBEK se zakládá na kauzálním (a typicky fyzickém) vztahu mezi výrobcem a jeho výrobkem. MÍSTO ZA UDÁLOST je založeno na naší zkušenosti s fyzickým lokalizováním událostí. A tak dále. Zvláštním pøípadem metonymie je kulturní a náboženská symbolika. U køesanù napøíklad máme metonymii HOLUBICE ZA DUCHA SVATÉHO. A jak je to pro metonymie typické, tato symbolika není jen tak libovolná. Je zakotvena v pojetí holubice v rámci západní kultury a v pojetí Ducha svatého v køesanské teologii. Existují jisté dùvody, proè je symbolem Ducha svatého holubice, a ne napøíklad kuøe,

[54]

sup nebo pštros. Holubice je pojímána jako krásná, pøátelská, nìžná a hlavnì mírná. Jakožto pták má holubice své pøirozené prostøedí na obloze, která metonymicky zastupuje nebesa, tedy pøirozené prostøedí Ducha svatého. Holubice je pták, který létá pùvabnì, tiše se vznáší a typicky je ho vidìt, jak se snáší z oblohy a usedá mezi lidmi. Pojmový systém kultur a náboženství je co do své povahy metaforický. Symbolické metonymie zde tvoøí kritickou mez a jsou pojítkem mezi každodenní zkušeností a koherentními metaforickými systémy, jimiž jsou charakterizována náboženství a kultury. Symbolické metonymie, jsouce zakotveny v naší fyzické zkušenosti, poskytují nám základní prostøedky pro porozumìní pojmùm náboženským i kulturním.

[55]

9. OTEVŘENÉ PROBLÉMY METAFORICKÉ KOHERENCE

Podali jsme dùkazy, že metafory a metonymie nejsou nahodilé, nýbrž právì naopak že tvoøí koherentní systémy, na jejichž základì konceptualizujeme svou zkušenost. Není ovšem nijak nesnadné nalézt v bìžných metaforických výrazech zøejmé pøípady nekoherence. Tyto jevy jsme sice dokonale neprozkoumali, avšak ukázalo se, že ty pøípady, na které jsme se zamìøili podrobnìji, nejsou vùbec nekoherentní, aèkoli zprvu jako nekoherentní vypadaly. Proberme si dva pøípady. ZDÁNLIVÁ METAFORICKÁ KONTRADIKCE

Charles Fillmore nás (v konverzaci) upozornil, že v angliètinì se vyskytují dvì na první pohled kontradiktorické organizace èasu. U první z nich je budoucnost vpøedu a minulost vzadu: V týdnech pøed námi ... (budoucnost) To už je všecko za námi. (minulost)

U druhé z nich je budoucnost vzadu a minulost vpøedu: V následujících týdnech ... (budoucnost) V pøedcházejících týdnech ... (minulost)

Vypadá to, jako by tu pøi metaforické organizaci èasu byla kontradikce. Kromì toho se tyto zdánlivì rozporné

[56]

metafory mohou navzájem prostupovat, aniž by to mìlo nìjaké nepøíznivé následky, srov.: Hledíme vpøed do následujících týdnù.

Zdá se, jako by zde vpøed organizovalo budoucnost kupøedu, kdežto následujících dozadu. Abychom prokázali, že ve skuteènosti je koherence i zde, budeme nejprve muset vzít v úvahu nìkolik okolností týkajících se pøedozadní organizace. Nìkteré vìci, napøíklad lidé a auta, mají pøední èásti a zadní èásti, které jsou jim vlastní, kdežto u jiných, napøíklad u stromù, tomu tak není. Za jistých okolností mùže i kámen získat pøedozadní organizaci. Díváme-li se dejme tomu na kámen støední velikosti a mezi námi a kamenem je míè — øeknìme ètvrt metru od kamene —, pak je na místì øíci: „Míè je pøed kamenem“. Kámen dostal pøedozadní orientaci, jako by mìl pøení èást, která je obrácena smìrem k nám. To ovšem není nic univerzálního. Existují jazyky — napøíklad hausa —, v nichž by kámen dostal obrácenou orientaci a my bychom øekli, že míè je za kamenem, pokud by byl mezi námi a kamenem. Pohybující se pøedmìty dostávají obecnì pøedozadní orientaci v tom smyslu, že pøední èást je ve smìru pohybu (nebo v základním smìru pohybu, takže i couvající auto si zachovává svou pøední èást). Napøíklad družice tvaru koule, která v klidovém stavu nemá žádnou pøední èást, dostává ji, jakmile se dostane na obìžnou dráhu, a to díky smìru, ve kterém se pohybuje. Èas v angliètinì je tedy strukturován na základì metafory ÈAS JE POHYBUJÍCÍ SE PØEDMÌT, a to s budoucností pohybující se smìrem k nám: Pøijde èas, kdy ... Ten èas už dávno pøešel, co ... Pøišel èas jednat.

Úsloví „Èas letí“ je pøípadem metafory ÈAS JE POHYBUJÍCÍ SE PØEDMÌT. Jelikož jsme obráceni tváøí k budoucnosti, dostáváme:

[57]

Když se tak blížíme k událostem, kterým èelíme, ... Vyhlížím už s radostí pøíchod Vánoc. Pøed námi je velká pøíležitost a my si nepøejeme, aby kolem nás pøešla jen tak.

Díky metafoøe ÈAS JE POHYBUJÍCÍ SE PØEDMÌT dostává èas pøedozadní orientaci s pøední èástí ve smìru pohybu stejnì jako kterýkoli pohybující se pøedmìt. Je tedy budoucnost obrácena svou tváøí k nám, ježto se k nám pøibližuje, takže pak dostáváme tyto výrazy: Nejsem s to pohlédnout do tváøe budoucnosti. Tváøí v tváø blížícím se událostem ... Postavme se budoucnosti s hrdým èelem.

Zatímco tedy výrazy jako tváøí v tváø, vyhlížet s radostí, a pøed námi orientují èas vzhledem k lidem, výrazy jako pøedcházet a následovat orientují èasy vzhledem k èasùm. Tím pak dostáváme: V pøíštím týdnu a v týdnu po nìm následujícím

avšak nikoli: V týdnu následujícím za mnou ...

Jelikož jsou budoucí èasy obráceny k nám, èasy, které po nich následují, jsou dále v budoucnosti a všechny budoucí èasy následují za pøítomným. Proto tedy následující týdny jsou tytéž jako týdny pøed námi. Smyslem tohoto pøíkladu bylo nejen ukázat, že zde není žádný rozpor, nýbrž i zvýraznit všechny subtilní podrobnosti, které s tím souvisí, tj. upozornit na metaforu ÈAS JE POHYBUJÍCÍ SE PØEDMÌT, na pøedozadní orientaci, kterou èas získal díky tomu, že je pohybujícím se pøedmìtem, a na konsistentní užití slov, jakými jsou následovat, pøedcházet a stát tváøí v tváø, jsou-li aplikována na èas na základì dané metafory. A celá tato vnitønì soudržná a detailnì propracovaná metaforická struktura je souèástí našeho prostého každodenního jazyka, jímž mluvíme o èase, jazyka tak obyèejného, že bychom si toho normálnì vùbec nevšimli.

[58]

[59]

ROZDÍL MEZI KOHERENCÍ A KONSISTENCÍ

Ukázali jsme si, že metafora ÈAS JE POmá vnitøní konsistenci. Máme však k dispozici i jiný zpùsob, jak konceptualizujeme bìh èasu: HYBUJÍCÍ SE PØEDMÌT

ÈAS JE STACIONÁRNÍ A MY SE POHYBUJEME V NÌM

Když tak ve vzpomínkách procházím lety svého mládí, ... Když vstupuje do let osmdesátých, ... Blížíme se konci roku.

To, co zde vidíme, jsou dva pøípady podøazené kategorii v jednom pøípadì se pohybujeme my a èas stojí; v druhém pøípadì se pohybuje èas a my stojíme. Tím, co je zde spoleèné, je pohyb relativní vzhledem k nám, a to s budoucností vpøedu a s minulostí vzadu. Jde tedy o dva pøípady podøazené téže metafoøe, jak je vidìt na pøipojeném diagramu.

ÈAS KOLEM NÁS MÍJÍ:

Z našeho hlediska èas míjí kolem nás, zepøedu dozadu

„zapadají do sebe“), a metaforami, které jsou konsistentní. Zjistili jsme, že spojitosti mezi metaforami implikují èastìji a pravdìpodobnìji koherenci než konsistenci. Jako další pøíklad uveïme jinou metaforu: LÁSKA JE CESTA

Pohleï, jak daleko jsme došli. Jsme na køižovatce. Musíme teï každý jít svou cestou. Teï už se nelze vrátit. Myslím, že tento vztah nás nikam nedovede. Kde teï vlastnì jsme? Jsme v koncích. Byla to dlouhá, kamenitá cesta. Tento vztah je slepá ulièka. Naše kola se toèí na místì. Toto manželství uvázlo na mìlèinì. Sešli jsme z cesty. Tento vztah ztroskotal.

Zde jde o základní metaforu týkající se CESTY, pøièemž existují rùzné typy cest, které mùžeme podniknout: cesta autem, cesta vlakem a cesta lodí po moøi. CESTA

Èas je pohybující se pøedmìt a pohybuje se smìrem k nám.

Èas je stacionární a my se v nìm pohybujeme ve smìru k budoucnosti.

Je to jen jiná formulace myšlenky, že tyto dva pøípady mají jeden nadøazený spoleèný dùsledek. Z obou metafor vyplývá, že z našeho hlediska èas míjí kolem nás zepøedu dozadu. Aèkoli nejsou tyto dvì metafory konsistentní (netvoøí totiž jediný jednolitý obraz), pøesto „zapadají do sebe“ díky tomu, že jsou subkategoriemi jedné a téže kategorie nadøazené, a proto mají spoleèný i jeden nadøazený dùsledek. Je rozdíl mezi metaforami, které jsou navzájem koherentní (tj.

cesta autem

cesta vlakem

cesta lodí po moøi

dlouhá kamenitá cesta slepá ulièka kola se toèí na místì

vykolejit

na mìlèinì ztroskotat

Tedy ještì jednou: neexistuje jeden jediný konsistentní obraz, v nìmž by do sebe zapadaly všechny metafory CESTY. Koherentnosti jim dodává okolnost, že všechny jsou meta-

[60]

[61]

forami CESTY, tøebaže specifikují rùzné dopravní prostøedky. Totéž vidíme u metafory ÈAS JE POHYBUJÍCÍ SE PØEDMÌT, kde máme rùzné zpùsoby, jak se nìco mùže pohybovat. Srov.: èas letí, èas se vleèe, èas kvapí. Obecnì platí, že metaforické pojmy jsou definovány nikoli na základì konkrétních obrazù (letu, vleèení se, chùze po cestì atd.), nýbrž v termínech obecnìjších kategorií, jako je míjení kolem (passing).

10. NĚKOLIK DALŠÍCH PŘÍKLADŮ

Zatím jsme vycházeli z pøedpokladu, že metafory naše bìžné pojmy èásteènì strukturují a že tato struktura se zrcadlí v našem prostém (neumìleckém) jazyce. Døíve než se dostaneme k celkovému obrazu filosofických implikací tìchto pøedpokladù, budeme potøebovat nìkolik dalších pøíkladù. U každého z nich uvedeme metaforu a øadu obyèejných výrazù, které budou speciálními pøípady této metafory. Anglické i èeské výrazy jsou dvojího druhu: jednak jsou to prosté všední výrazy, jednak idiomy, které jsou v souladu s metaforou a jsou souèástí normálního každodenního zpùsobu øeèi o daném tématu. TEORIE

(a SPORY/ARGUMENTACE) JSOU BUDOVY

To je základem vaší teorie? Tato teorie potøebuje vìtší oporu. Tento argument je chatrný. Potøebujeme více fakt, jinak se celá argumentace zhroutí. Bude k tomu zapotøebí zkonstruovat silnou argumentaci. Ještì mi není jasné, jakou formu bude ta argumentace mít. Máme tu nìjaká fakta, kterými by se dal vyztužit rámec té teorie. Bude tøeba podepøít teorii solidními argumenty. Tato teorie stojí a padá v závislosti na síle tohoto argumentu. Ten argument se zhroutil. Oni tu jeho poslední teorii naprosto rozmetali. Prokážeme, že tato teorie nemá žádný poøádný základ. Zatím jsme dali dohromady jenom jakous takous kostru teorie.

[62]

[63]

MYŠLENKY JSOU JÍDLO

To, co nakonec øekla, zanechalo ve mnì po sobì jakousi nepøíjemnou pachu. Celá tato sta neobsahuje nic jiného než syrová fakta, nedopeèené myšlenky a jen mírnì pøihøáté teorie. Pro mne je v tom pøíliš mnoho fakt, abych to jen tak všechno najednou strávil. To, co všechno si nárokuje, nemohu prostì spolknout. Ten jeho výklad mnì pøipadal jako neslaná nemastná polévka. Jen ho nechejte, a se chvilku podusí ve vlastní šávì. Koneènì tu máme teorii, do které se mùžeme poøádnì zakousnout. A se ty jeho názory ještì nìjaký èas uleží. To je potrava pro pøemýšlení. On ty knížky zrovna žere. Naše studenty pøece není potøeba krmit lžièkou jako malé dìti. Tu knihu pøímo zhltl. V diskusi jsme mu tu jeho teorii naklepali jako øízeèek. Toto je nejšavnatìjší rubrika jejich èasopisu. To jeho poslední prohlášení byl pìknì vyzrálý kousek blbosti. Ta myšlenka v nìm kvasila už po celá léta.

Pokud jde o život a smrt, buï LIDÉ, nebo ROSTLINY.

MYŠLENKY JSOU ORGANISMY,

a to

MYŠLENKY JSOU LIDÉ

Z teorie relativity se zrodila obrovská spousta nových myšlenek. Je otcem moderní biologie. Tohle je dítìtem kterého mozku? Z tohoto ideového podhoubí vypuèely nejrùznìjší teorie. Tyto názory vymøely už bìhem støedovìku. Na zaèátku 19. století byla jazykovìda ještì v plenkách. Jeho myšlenky budou mezi námi žít navždy. Kognitivní psychologie poøád ještì neodrostla z dìtských šatièek. Tuto myšlenku by bylo tøeba znovu vzkøísit. Vdechl do této myšlenky nový život. MYŠLENKY JSOU ROSTLINY

Jeho myšlenky zaèaly koneènì pøinášet své plody. Jeho ideje po èase znaènì povadly.

Tato teorie se v pøírodních vìdách velmi brzy uchytila. Než se tato myšlenka doèká svého plného rozkvìtu, uplyne ještì mnoho let. Považuje chemii za pouhou odnož fyziky. Matematika má mnoho odvìtví. Semena jeho velkých myšlenek byla do nìj zaseta už v jeho dìtském vìku. Má velmi plodnou fantazii. Tuto myšlenku by sis mìl vštípit do pamìti. Má suchopárného ducha. MYŠLENKY JSOU VÝROBKY

Nové nápady vyrábíme (chrlíme) fakticky pøímo na bìžícím pásu. Naši hoši vyprodukovali (generovali) za tento týden spoustu nových témat. Nové myšlenky produkuje neobyèejnì rychle. Jeho intelektuální produktivita se za poslední rok znaènì snížila. Ještì musíme obrousit hrany našich nových teoretických východisek, a trochu je uhladit. To jeho nové pojetí je zatím jen ve stavu suroviny; bude je tøeba trochu vypilovat a zjemnit. MYŠLENKY JSOU ZBOŽÍ

Je moc dùležité, s jakou nálepkou svoji myšlenku zveøejníte. Tento nápad ti teda nekoupím. Tato myšlenka pùjde tìžko na odbyt. Pro dobré myšlenky se kupci vždycky najdou. To je bezcenná myšlenka. Byl vždycky zdrojem cenných nápadù. Za tento nápad ti nikdo nedá ani zlámanou grešli. Na intelektuálním trhu nemᚠs tìmito myšlenkami žádnou šanci. MYŠLENKY JSOU ZÁSOBY PROSTØEDKÙ

Už mu došly nápady. Neplýtvejte svou inteligencí na malých projektech. Budeme muset nashromáždit hodnì nových nápadù. Ten èlovìk má velkou zásobu nápadù. Už jsme všechny své zajímavé ideje vypotøebovali. Této myšlenky se nedá využít. Tato myšlenka nám vydrží hezky dlouho.

[64] MYŠLENKY JSOU PENÍZE

Taky bych chtìl pøispìt se svou troškou. Na nápady je velice bohatý. Ta kniha je pøímo pokladnicí hlubokých myšlenek. Má neobyèejné bohatství myšlenek. MYŠLENKY JSOU ØEZNÉ NÁSTROJE

Jeho poslední kritika byla ale øádnì nabroušená! Ta myšlenka se mu zaøízla do srdce. Skalpel jeho úsudku se proøízl až k jádru vìci. To byla ale øezavá poznámka! Dovede být velice øízná. Jeho vtip je ostrý jak bøitva. Má bøitkého ducha. Rozsekal ty jeho námitky na nudle. MYŠLENKY JSOU MÓDY

Ten názor vyšel z módy už pøed øadou let. Slyšel jsem, že se teï hodnì nosí feministická lingvistika. Nìkde v západní Evropì je marxismus poøád ještì módní. Ta myšlenka, kterou jsi právì vyslovil, je už stará vesta. To je už znaènì zastaralý názor. Jaké teï letí nové trendy v anglické literární kritice? Staromódní pojmy nemají už v dnešní spoleènosti co dìlat. Ète Le Monde, aby se udržel na výši doby. Berkeley je teï støediskem avantgardního myšlení. Pokud chceš být dnes ve vìdì šik, musíš dìlat sémiotiku. Revoluèní myšlenky se už dnes ve Spojených státech nenosí. Posedlost transformaèní gramatikou dosáhla v Americe vrcholu v polovinì šedesátých let a do Evropy pøišla asi o deset let pozdìji. POROZUMÌNÍ JE VIDÌNÍ; MYŠLENKY JSOU ZDROJE SVÌTLA; ROZPRAVA JE SVÌTELNÉ MÉDIUM

Už vidím, oè ti jde. Z mého hlediska to vyhlíží ponìkud jinak. Jaký je na to vᚠnázor? Nahlížím na to ponìkud jinak. Teï už máme o vìci úplný obraz. Dovolte, abych na nìco poukázal. Je to román s hlubokým vhledem do lidské duše. To byla brilantní poznámka. Tento argument je jasný.

[65]

Byl to ponìkud temný výklad. Mùžete své poznámky ponìkud blíže osvìtlit? To je zcela transparentní argument. Diskuse byla dost matná. LÁSKA JE FYZIKÁLNÍ SÍLA (ELEKTROMAGNETICKÁ, GRAVITAÈNÍ ATD.)

Cítím, že mezi námi pulsuje nìco jako elektøina. Pøímo to mezi nimi jiskøilo. Pøitahovala jej jako magnet. Nekontrolovatelnì jeden druhého k sobì pøitahovali. Jako by je vzájemnì zaèala ovládat gravitaèní síla. Jeho celý život se toèí jenom kolem ní. Celá atmosféra byla kolem nich nabitá elektrickým napìtím. Jejich vztah je nabit neuvìøitelnou energií. Ztratili už vìtšinu své hybné síly. LÁSKA JE PACIENT

Je to zcela morbidní pomìr. Mají silné, zdravé manželství. To manželství je úplnì mrtvé a už se nedá nijak oživit. Jejich manželství se nakonec jakž takž vzpamatovalo. Už se zase dostáváme pomalu na nohy. Jejich vztah se opìt zaèal zdravì vyvíjet. To jejich manželství jako by bylo úplnì bez života. Je to už zcela umdlený milostný vztah. LÁSKA JE ŠÍLENSTVÍ

Jsem do ní blázen. Pøijdu kvùli ní o rozum. Neustále o ní blouzní. On se do ní zbláznil. Pro Jiøíka úplnì ztrácím rozvahu. Ztrácím kvùli ní hlavu. LÁSKA JE KOUZLO

Spoutala mne svým kouzlem. Ale to její kouzlo nakonec vyprchalo. Oèarovala mne svým kouzlem. Hypnotizovala mne. Pøivedl mne do transu. V jeho pøítomnost jsem vždy byla jako u vytržení. Jsem jí okouzlen. Je to malá èarodìjka.

[66]

[67]

LÁSKA JE VÁLKA

OÈI JSOU NÁDOBY NA CITY

Je o nìm známo, že dovede rychle dobývat ženská srdce. Bojovala o nìho, ale jeho milenka nad ní zvítìzila na celé èáøe. Prchal pøed jejími lstivými úskoky, jak si ho získat. Pronásledovala ho vytrvale. Pozvolna u ní získává pùdu. Dobyl si u ní pøízeò. Nakonec ji zdolal. Je obléhána nápadníky. Musí je od sebe pøímo odhánìt. Mezi jejími pøítelkynìmi si naverboval nìkolik pomocnic. V její matce získal spojence. Takovou mesalianci, jaká je mezi tìmi dvìma, jsem ještì nevidìl.

V jeho oèích vidím strach. Jeho oèi byly plné zloby. V jejích oèích se zraèila vášeò. Jeho oèi dávaly najevo hluboký soucit. Její oèi se nemohly zbavit výrazu strachu. V jejích oèích bylo vidìt lásku. Její oèi pøetékaly citem.

BOHATSTVÍ JE SKRYTÝ PØEDMÌT

Hledá, kde by našel své bohatství. Chvástá se svým èerstvì se vynoøivším bohatstvím. Honí se za majetkem. Je to vyložený zlatokop. Ztratil svùj majetek. Pídí se po bohatství. VÝZNAMNÝ JE VELIKÝ

Baa byl velký muž obuvnického prùmyslu. Mezi našimi spisovateli to byl gigant. Toto je nejvìtší nápad, jaký se za poslední léta v reklamì objevil. Ve svém oboru pøevyšuje všechny o hlavu. Byl to pouze drobný trestný èin. Byla to jen malá nevinná lež. Naprosto mne šokovala nezmìrnost toho zloèinu. Byl to jeden z nejvìtších momentù v dìjinách olympijských her. Jeho dílo se tyèí jako vìž nad výsledky práce malých lidí. VIDÌNÍ JE DOTÝKÁNÍ; OÈI JSOU ÚDY

Nemohu od ní odtrhnout oèi. Sedí s oèima pøilepenýma na televizi. Její oèi pozornì ohmataly každou podrobnost na tom vzorku. Jejich oèi se setkaly. Nemùže odpoutat své oèi od jeho tváøe. Pøebìhla oèima po všech pøedmìtech v místnosti. Pøála by si mít všechno, co je v dosahu jejích oèí.

CITOVÝ ÚÈINEK JE FYZICKÝ KONTAKT

Smrt jeho matky jej tìžce zasáhla. Ta myšlenka mne úplnì pøeválcovala. Taková ženská èlovìku zrovna vyrazí dech. Byl jsem pohnut jeho naprostou upøímností. Ten citový zážitek mnou silnì otøásl. Zanechal po sobì v literárním svìtì trvalou stopu. Jeho poznámka se mne dotkla. Vyšinulo mne to úplnì z kolejí. TÌLESNÉ A CITOVÉ STAVY JSOU ENTITY UVNITØ ÈLOVÌKA

Má bolest v rameni. Abych od tebe nedostal chøipku! Nachlazení mnì pøešlo z hlavy na prùdušky. Jeho bolesti odeznìly. Jeho deprese se vrátily. Horký èaj s medem tì zbaví kašle. Nedokázala zadržet svou radost. Úsmìv náhle opustil jeho tváø. Vojíne, ten smích pryè! Jeho strach se dostavil znovu. Musím ze sebe setøást tu depresi — poøád na mnì leží. Hodnì horkého èaje ti vyžene z tìla všecku nemoc. Není v nìm ani stopa zbabìlosti. Nemá v tìle ani špetku cti. ŽIVOTNÍ SÍLA JE LÁTKA

Prýští z ní elán a energie. Pøekypuje vitalitou. Je zbaven veškeré energie. Veèer už mnì nezbývá ani troška energie. Jsem vyèerpán. To ze mne vyrvalo kus mé bytosti.

[68] ŽIVOT JE NÁDOBA

Prožil jsem plný život. Život je pro nìho úplnì prázdný. V životì toho pro nìj už mnoho nezùstalo. Její život byl naplnìn neúnavnou èinností. Ze života je potøeba dostat co nejvíc. Jeho život byl naplnìn starostmi a smutkem. Žij svùj život naplno. ŽIVOT JE HAZARDNÍ HRA

Pokusím se využít svých šancí. Hrozí mi prohra. Mám ještì jedno eso v rukávì. Má v ruce všechna esa. To byl jasný šach-mat. Když budeš hrát poctivou hru, dokážeš to. To byla vysoká výhra. Toho chlapa poøád jen stíhají prohry. Teï nám zrovna moc nevycházejí karty! To je mùj skrytý trumf. Zøejmì blufuje. Nᚠpøedseda patrnì hraje malou domù. Vsaïme se, že je to tak! Nezbylo mu nic jiného než hrát va bank. Dostali jsme se do patové situace. Tahle karta mu ale krásnì vyšla! V sázce je mnoho!

V poslední uvedené skupinì pøíkladù máme soubor jevù, kterým se øíká „rèení“, „ustálená slovní spojení“ nebo „idiomatické lexikální jednotky“, které v mnoha ohledech fungují jako jednoduchá slova. V jazyce jsou jich tisíce. V našich pøíkladech je množina takových idiomatických lexikálních jednotek koherentnì strukturována s pomocí jednoho metaforického pojmu. Aèkoli je každý z nich pøípadem metafory ŽIVOT JE HAZARDNÍ HRA, typicky se jich užívá, mluví-li se o životì, nikoli o situacích v hazardních hrách. Jsou normálním zpùsobem mluvení o životních situacích, stejnì jako užití slova „konstrukt“ je normálním zpùsobem, jak se vyjadøovat o teoriích. Právì v tomto smyslu jsme je zaøadili mezi tzv. prosté jazykové výrazy, které jsou strukturovány metaforickými pojmy. Øekneme-li „Hrozí nám

[69]

prohra“ nebo „Pokusíme se využít svých šancí“, nikoho ani nenapadne, že mluvíme metaforicky; každý si naopak bude myslet, že používáme normálního bìžného jazyka, vzhledem k situaci zcela vhodného. Pøesto bude nᚠzpùsob øeèi o dané situaci, naše pojímání této situace, ba i prožívání této situace strukturováno metaforicky.

[70]

[71]

1 1 . D Í LČ Í C H A RA K T E R M E TA F O R I C K É ST R U K T U RA C E

Ale co s jazykovými výrazy, které zrcadlí „nepoužitou“ èást metafory typu TEORIE JSOU BUDOVY? Uveïme ètyøi pøíklady: Jeho teorie má tisíce malých pokojíèkù a dlouhé klikaté chodby. Ve své pseudofunkèní jednoduchosti jsou jeho teorie Bauhaus. Má rád masivní gotické teorie pokryté samými chrlièi. Složité teorie mají obyèejnì problémy se špatnì sletovanými spoji.

Až doposud jsme popisovali systematický charakter pojmù definovaných metaforicky. Takové pojmy jsou chápány na základì jistého poètu rùzných metafor (napø. ÈAS JSOU PENÍZE, ÈAS JE POHYBUJÍCÍ SE PØEDMÌT atd.). Metaforická strukturace pojmù je nutnì jen dílèí a reflektuje se ve slovníku jazyka, a to vèetnì slovníku jeho frází, který obsahuje ustálená slovní spojení jako tøeba „nemít žádný základ“. Protože jsou pojmy metaforicky strukturovány systematickým zpùsobem, kupø. TEORIE JSOU BUDOVY, umožòuje nám to používat výrazù (konstrukce, základ) z jedné oblasti (BUDOVY), abychom s jejich pomocí mluvili o pøíslušných pojmech v oblasti definované metaforicky (TEORIE). Co bude napøíklad znamenat základ v metaforicky definované oblasti (TEORIE), bude záležet na jednotlivých detailech zpùsobu, jakým používáme metaforického pojmu TEORIE JSOU BUDOVY ke strukturaci pojmu TEORIE. Èástmi pojmu BUDOVA, jichž se užívá ke strukturaci pojmu TEORIE, jsou základy a vnìjší zdìná stavba (tzv. skoøepina). Støecha, místnosti uvnitø, schodištì a chodby jsou èásti budovy, jichž se jako souèástí pojmu TEORIE nevyužívá. Metafora TEORIE JSOU BUDOVY má „použitou èást“ (základy a vnìjší skoøepinu) a „nepoužitou èást“ (místnosti, schodištì atd.). Výrazy jako konstrukce a základ jsou pøípady použité èásti takovéhoto metaforického pojmu a jsou souèástmi našeho bìžného doslovnì pøímého jazyka o teoriích.

Tyto vìty jsou již za hranicemi oblasti normálního doslovnì pøímého jazyka a jsou souèástí tzv. „obrazného“ nebo „imaginativního“ jazyka. Jak prosté výrazy („Zkonstruoval teorii“), tak i imaginativní výrazy („Jeho teorie je pokryta chrlièi“) mohou být tedy pøípady téže obecné metafory (TEORIE JSOU BUDOVY). Je zde možno rozlišit tøi rùzné podtypy imaginativních (nebo nikoli doslovných) metafor: Rozšíøení použité èásti metafory, napø. „Tato fakta jsou cihlami a maltou mé teorie“. Zde se odkazuje na vnìjší zdivo budovy, aèkoli v metafoøe teorie jsou budovy není o použitém materiálu ani zmínky. Pøípady nepoužité èásti prosté metafory, napø. „Jeho teorie má tisíce malých pokojíèkù a dlouhé klikaté chodby.“ Pøípady novátorské metafory, tj. metafory používané nikoli pro strukturaci èásti našeho normálního pojmového systému, nýbrž pro nový zpùsob myšlení o nìèem, napø. „Klasické teorie jsou patriarchové, kteøí zplodili mnoho dìtí, jež se mezi sebou neustále bijí“. Každý z tìchto podtypù se nachází mimo používanou èást metaforického pojmu, kterým se strukturuje nᚠnormální pojmový systém.

Mimochodem poznamenejme, že všechny jazykové výrazy, které jsme uvedli jako charakteristiku obecných metaforických pojmù, jsou výrazy obrazné. Pøíklady: ÈAS JSOU PENÍZE, ÈAS JE POHYBUJÍCÍ SE PØEDMÌT, MÍT KONTROLU JE NAHOØE, MYŠLENKY JSOU JÍDLO, TEORIE JSOU BUDOVY atd. Žádný z nich není doslovnì pøímý. Je to dùsledek skuteènosti, že pouze jejich èásti se užívá ke strukturaci našich normálních pojmù. Ježto pak nutnì obsahují èásti, které v našich normálních pojmech nejsou používány, pøesahují už doménu doslovné pøímosti.

[72]

Každého z metaforických výrazù, o nichž jsme doposud mluvili (napø. èas pøijde, konstruujeme teorii, zaútoèit na myšlenku), se používá v rámci celého systému metaforických pojmù — tedy pojmù, jichž v životì i myšlení užíváme neustále. Tyto výrazy, jakož i ostatní slova a frazeologické lexikální jednotky jazyka, jsou fixovány konvencí. Kromì tìchto pøípadù, jež jsou souèástí celkového metaforického systému, existují svérázné metaforické výrazy, které stojí samy o sobì a kterých se v našem jazyce a myšlení neužívá systematicky. Jsou to takové dobøe známé výrazy, jako je úpatí hory, hlávka zelí, noha stolu atd. Tyto výrazy jsou izolovanými pøípady metaforických pojmù, u nichž se vyskytuje pouze jeden pøípad používané èásti (nebo snad nanejvýš dva nebo tøi). Je tedy pata [popø. úpatí] hory [a v èeštinì i bok, úboèí hory] jedinou používanou èástí metafory HORA JE ÈLOVÌK. V normální konverzaci nemluvíme o hlavì, ramenech nebo trupu hory, aèkoli ve speciálních kontextech je možno vytvoøit novátorské metaforické výrazy založené právì na tìchto nepoužitých èástech. A skuteènì existuje jistý aspekt metafory HORA JE ÈLOVÌK, kdy horolezci mluví o ramenu hory (tj. o høbetu blízko vrcholu) a o dobývání, pokoøení hory, ba i o tom, že hora nìkoho zabila. A u comics se setkáváme s konvencemi, pøi nichž se hory stávají živými bytostmi a jejich vrcholky se stávají hlavami. Podstatné zde je, že existují metafory, jako napø. HORA JE ÈLOVÌK, které jsou v naší kultuøe a v našem jazyce jen okrajové; jejich použitá èást mùže sestávat pouze z jediného konvenènì fixovaného výrazu jazyka; takové metafory v systematické interakci s ostatními metaforickými pojmy nejsou, ponìvadž je z nich použita jen tak malá èást. Proto jsou pro naše úèely dost nezajímavé, ale zase ne tak docela, jelikož se pøi vytváøení nových originálních metaforických výrazù, v jazykovém humoru atd. dají rozšíøit do svých nepoužitých èástí. A naše schopnost rozšíøit je do nepoužitých èástí dokazuje, že aèkoli jsou okrajové, pøece jen existují. Pøípady typu úpatí hory jsou úzce specifické, nesystematické a izolované. Nejsou v interakci s ostatními metaforami, nehrají žádnou zvl᚝ zajímavou roli v našem pojmo-

[73]

vém systému, a proto nejsou metaforami, jimiž žijeme. Jediným pøíznakem toho, že jsou živé, je jejich schopnost rozšíøit se v subkulturách, jakož i možnost použít jejich nevyužitých èástí jako základny pro (pomìrnì málo zajímavé) metafory novátorské. Pokud si nìkteré metaforické výrazy zaslouží názvu „mrtvé“, jsou jimi právì ony, aèkoli i ty mají alespoò nepatrnou jiskøièku života, nebo jim rozumíme zèásti na základì okrajových metaforických pojmù jako HORA JE ÈLOVÌK. Je dùležité tyto izolované a nesystematické pøípady odlišovat od systematických metaforických výrazù, o nichž byla øeè. Výrazy jako plýtvat èasem, útoèit na pozice, jít každý svou cestou atd. jsou odrazem systematických metaforických pojmù, kterými se strukturují naše èinnosti a myšlení. Jsou „živé“ v tom nejzákladnìjším smyslu: jsou to metafory, jimiž žijeme. Okolnost, že jsou konvenènì fixovány ve slovníku angliètiny [nebo èeštiny], nic na jejich životnosti neubírá.

[74]

[75]

1 2 . N A J A K ÝC H Z Á K L A D E C H STO J Í N Á Š P OJMOVÝ SYSTÉM?

Vycházíme z tvrzení, že pøevážná èást našeho normálního pojmového systému je strukturována metaforicky; znamená to, že vìtšinì pojmù rozumíme èásteènì na základì jiných pojmù. Tak vzniká dùležitá otázka týkající se základù našeho pojmového systému. Existují vùbec nìjaké pojmy, kterým by se dalo rozumìt pøímo, bez metafory? Pokud tomu tak není, jak potom mùžeme nìèemu vùbec rozumìt? Hlavními kandidáty pojmù, kterým se rozumí pøímo, jsou prosté pojmy prostorové, jako je NAHORU/NAHOØE. Nᚠprostorový pojem NAHORU/NAHOØE se rodí z naší prostorové zkušenosti. Máme tìla a stojíme vzpøímenì. Témìø každý pohyb, který udìláme, zahrnuje jistý svalový motorický program, který buïto mìní naši vertikální („hornì-dolní“) orientaci, zachovává ji, pøedpokládá ji nebo ji bere nìjak v úvahu. Naše nepøetržitá fyzická èinnost ve svìtì, a to i když spíme, èiní naši vertikální orientaci nejen nìèím závažným vzhledem k naší fyzické èinnosti, nýbrž dokonce nìèím zásadnì závažným. Centrálnost vertikální orientace v našich svalovì motorických programech a v bìžném fungování by mohla vést k domnìnce, že pokud jde o tento orientaèní pojem, nedala by se asi najít žádná jiná alternativa. Objektivnì øeèeno existuje však mnoho možných schémat prostorové orientace, poèítajíc v to i kartézské souøadnice, které samy o sobì vertikální orientaci neobsahují. Avšak lidské prostorové pojmy zahrnují NAHOØE-DOLE, VPØEDU-VZA-

DU, DOVNITØ-VEN, BLÍZKO-DALEKO

atd. Právì tyto pojmy jsou závažné pro naše neustálé bìžné tìlesné fungování, což jim dává pøednost pøed ostatními možnými strukturacemi v prostoru — ovšem z našeho hlediska. Jinými slovy: struktura našich prostorových pojmù se rodí z našich neustálých prostorových zkušeností, tj. z naší interakce s fyzickým prostøedím. Pojmy, které vznikají tímto zpùsobem, jsou onìmi pojmy, jimiž žijeme v tom nejzákladnìjším slova smyslu. NAHOØE se tedy nejen chápe na vlastním základì této kategorie, nýbrž vyrùstá ze souboru nepøetržitì realizovaných motorických funkcí, které mají spojitost s naším vzpøímeným postojem, jenž má zase vztah ke gravitaènímu poli, v nìmž žijeme. Pøedstavme si bytost tvaru koule, která by žila mimo jakékoli gravitaèní pole, bez jakéhokoli poznání nebo pøedstav o jakémkoli jiném druhu zkušenosti. Co by pak asi mohlo pro takovou bytost znamenat NAHOØE? Odpovìï na tu otázku by závisela nejen na fyziologii takové kulovité bytosti, nýbrž i na její kultuøe. Jinými slovy øeèeno: to, èemu øíkáme „pøímá fyzická zkušenost“, nikdy nezávisí pouze na okolnosti, že máme tìlo jistého druhu; jde spíše o to, že každá zkušenost se odehrává na nesmírnì rozsáhlém pozadí kulturních presupozic. Mohlo by tedy být zavádìjící, kdybychom mluvili o pøímé fyzické zkušenosti, jako by existovalo nìjaké centrální jádro bezprostøedních zkušeností, které pak „interpretujeme“ na základì našeho vlastního pojmového systému. Kulturní pøedpoklady, hodnoty a postoje nejsou jakýmsi kulturním „pøehozem“, který podle vlastní volby mùžeme nebo také nemusíme na zkušenost rozprostøít. Mnohem správnìjší by bylo øíci, že veškerá zkušenost je skrz naskrz kulturní, že prožíváme a zakoušíme svùj „svìt“ takovým zpùsobem, že naše kultura je pøítomná již ve zkušenosti samé. I když však pøipustíme, že v každé zkušenosti jsou zahrnuty kulturní presupozice, stále mùžeme èinit dùležitý rozdíl mezi zkušeností, která je „více“ fyzická, jako je napø. postavení se do vzpøímeného postoje, proti zkušenosti, která je „více“ kulturní, jako je napøíklad úèast na svatebním obøadu. Budeme-li dále mluvit o zkušenosti „fyzické“ v pro-

[76]

tikladu ke zkušenosti „kulturní“, budeme tìchto termínù užívat právì v tomto smyslu. Nìkteré z ústøedních pojmù, v jejichž kategoriích naše tìla fungují — NAHOØE-DOLE, UVNITØ-VENKU, VPØEDU-VZADU, SVÌTLÝ-TMAVÝ, TEPLÝ-STUDENÝ, MUŽSKÝ-ŽENSKÝ atd. —, jsou vyhranìny výraznìji než jiné. Tøebaže je naše citová zkušenost stejnì základní jako naše zkušenost prostorová nebo smyslová, naše emocionální zkušenosti jsou vymezeny s pomocí èinností našeho tìla daleko ménì zøetelnì. Zatímco ona výraznì vyhranìná pojmová struktura pro prostorové vztahy vyrùstá pøímo z našeho smyslovì motorického fungování, žádná výraznì definovaná pojmová struktura pro emoce naproti tomu z našeho citového fungování samého nevyrùstá. Jelikož však existují systematické korespondence mezi našimi emocemi (jako je štìstí) a našimi smyslovì motorickými zkušenostmi (jako je vzpøímené držení tìla), ty pak tvoøí bázi pro orientaèní metaforické pojmy (jako ŠASTNÝ JE NAHOØE). Takovéto metafory umožòují konceptualizovat naše emoce ve výraznìji definovaných termínech a rovnìž je uvést do vztahu k jiným pojmùm, které souvisejí s všeobecným stavem dobré pohody (napø. ZDRAVÍ, ŽIVOT, AUTORITA atd.). V tomto smyslu lze mluvit o emergentních metaforách a emergentních pojmech.1) Tak napøíklad pojmy PØEDMÌT, LÁTKA a NÁDOBA se rodí ze zkušenosti pøímo. Samy sebe zakoušíme jako entity oddìlené od zbytku svìta — jako nádoby s vnitøkem a vnìjškem. I vìci mimo nás samy zakoušíme jako entity — èasto jako nádoby s vnitøkem a vnìjškem. Zakoušíme sami sebe, jako bychom byli udìláni z látek — napøíklad z masa a kostí — i vnìjší vìci jako udìlané z rùzných druhù látek — døeva, kamene, kovu atd. S pomocí zraku a hmatu si tvoøíme svou zkušenost s mnoha vìcmi jako s nìèím, co má urèité hranice, èasto na nì hranice promítáme — konceptualizujeme je jako entity a èasto i jako nádoby (napøíklad lesy, mýtiny, mraky atd.). Podobnì jako je tomu s orientaèními metaforami, i základní metafory ontologické jsou zakotveny díky systema1) Termín emergentní není zatím v èeštinì bìžný, proto budeme nadále pøekládat anglické adjektivum emergent neterminologicky, a to podle kontextu. (Pozn. pøekl.)

[77]

tickým korelátùm v rámci naší zkušenosti. Jak jsme už vidìli, napøíklad metafora ZORNÉ POLE JE NÁDOBA je zakotvena v korelaci mezi tím, co vidíme, a ohranièeným fyzickým prostorem. Metafora ÈAS JE POHYBUJÍCÍ SE PØEDMÌT je zakotvena v korelaci mezi pøedmìtem pohybujícím se smìrem k nám a èasem, kterého je tøeba, aby se k nám dostal. Tatហkorelace je bází metafory ÈAS JE NÁDOBA (jako ve vìtì „Byl s tím hotov v desíti minutách“), u níž je ohranièený prostor, jímž se napøíè pohybuje pøedmìt, v korelaci s èasem, který onen pøedmìt potøebuje k pøekonání vzdálenosti z jednoho konce na druhý. Události a èinnosti jsou v korelaci s ohranièenými èasovými rozpìtími, což z nich èiní PØEDMÌTY TYPU NÁDOBY. Zkušenost s fyzickými pøedmìty poskytuje bázi pro metonymii. Metonymické pojmy se rodí z korelací mezi dvìma fyzickými entitami v naší zkušenosti (napø. ÈÁST ZA CELEK, PØEDMÌT ZA UŽIVATELE) nebo mezi fyzickou entitou a nìèím, co je metaforicky konceptualizováno jako entita fyzická (napø. MÍSTO ZA UDÁLOST, INSTITUCE ZA ODPOVÌDNOU OSOBU). Asi nejdùležitìjší vìcí, kterou musíme zdùraznit, pokud jde o samo zakotvení, je rozdíl mezi zkušeností a tím, jak ji konceptualizujeme. Netvrdíme, že by fyzická zkušenost byla nìjak základnìjší než jiné druhy zkušenosti, a už emocionální, mentální, kulturní nebo nìjaké jiné. Všechny tyto zkušenosti mohou být zrovna tak základní jako zkušenosti fyzická. O zakotvení tvrdíme spíše to, že typicky konceptualizujeme nefyzické jevy na základì jevù fyzických — že tedy konceptualizujeme to, co je ménì jasnì vyhranìno, na základì toho, co je vyhranìno jasnìji. Podívejme se na tyto pøíklady: Jindra je v kuchyni. Jindra je v Lidové stranì. Jindra je v rozpacích.

Vìty odkazují ke tøem rùzným oblastem zkušenosti: prostorové, spoleèenské a emocionální. Žádná z nich nemá z hlediska zkušenosti pøednost pøed ostatními; všechny jsou to stejnì základní druhy zkušenosti. Vzhledem k pojmové strukturaci zde však rozdíly jsou. Pojem pøedložky „V “ první vìty vyplývá pøímo z prostorové

[78]

zkušenosti zpùsobem zcela zøetelnì vymezeným. Není to pøípad nìjakého pojmu metaforického. Ostatní dvì vìty jsou však pøípady metaforických pojmù. Druhá je pøípadem metafory SPOLEÈENSKÉ SKUPINY JSOU NÁDOBY, na jejímž základì je strukturován pojem spoleèenské skupiny. Díky této metafoøe se máme u pojmu spoleèenské skupiny „èeho chytit“, a to s pomocí prostøedkù prostorovosti. Slovo „v/ve“ a pojem V jsou ve všech tøech pøípadech tytéž; nemáme tøi rùzné pojmy V ani tøi homofonní slova „v/ve“. Máme jen jeden pøirozenì se vynoøivší pojem V, pro nìj jedno slovo a dva metaforické pojmy, které dílèím zpùsobem vymezují spoleèenské skupiny a citové stavy. Tyto pøípady tedy ukazují, že je možné mít stejnì základní druhy zkušeností, pøièemž však jejich konceptualizace stejnì základními nejsou.

[79]

13. ZAKOTVENÍ STRUKTURNÍCH METAFOR

Metafory založené na prostých fyzikálních pojmech — nahoøe-dole, uvnitø-venku, pøedmìt, látka atd. —, které jsou v našem pojmovém systému nejzákladnìjší a bez nichž bychom nemohli ve svìtì vùbec fungovat — nemohli bychom rozumnì uvažovat ani komunikovat —, nejsou samy o sobì pøíliš bohaté. Øekneme-li, že na nìco nahlížíme jako na NÁDOBOVÝ PØEDMÌT s orientací UVNITØ-VENKU, neøíkáme o tom pøíliš mnoho. Avšak jak jsme vidìli u metafory VÌDOMÍ JE STROJ a u rùzných personifikaèních metafor, prostorotvorné (spacializaèní) metafory mùžeme propracovat v termínech znaènì specifiètìjších. Jsme tedy schopni nejen jistý pojem (jako napøíklad VÌDOMÍ) propracovat do znaèných podrobností, nýbrž nalézt i pøimìøené prostøedky pro zdùraznìní jeho jistých aspektù a pro potlaèení jiných. Strukturní metafory (jako napøíklad RACIONÁLNÍ SPOR JE VÁLKA) poskytují pro takové propracování nesmírnì bohaté zdroje. Strukturní metafory umožòují daleko více než pouze pojmy orientovat, odkazovat na nì, kvantifikovat je atd., jak tomu je pøi práci s jednoduchými orientaèními a ontologickými metaforami; dovolují nám nadto i využívat jednoho vysoce strukturovaného a jasnì vymezeného pojmu ke strukturaci pojmu jiného. Strukturní metafory, podobnì jako metafory orientaèní a ontologické, spoèívají na systematických korelacích v rámci naší zkušenosti. Abychom si detailnìji pøiblížili, co to vlastnì znamená, podívejme se, na jakých asi základech spoèívá metafora RACIONÁLNÍ SPOR JE VÁLKA. Tato metafora

[80]

umožòuje konceptualizovat, co to je racionální argumentace, na základì nìèeho, co je pro naše chápání dostupnìjší, totiž na základì fyzického konfliktu. Boj se vyskytuje v øíši živoèichù všude a nikde není èastìjší než mezi živoèichy lidskými. Živoèichové bojují o to, aby získali, co si pøejí — potravu, pohlavní styk, území, vládu nad nìèím atd. —, protože existují jiní živoèichové, kteøí si pøejí totéž nebo kteøí jim chtìjí zabránit, aby to získali. Totéž platí i o lidských živoèiších, až na to, že jsme vytvoøili k dosažení svých potøeb dokonalejší technické prostøedky. Jelikož jsme „živoèichové rozumní“, svùj boj jsme institucionalizovali øadou zpùsobù, z nichž jedním je válka. Pøestože jsme bìhem vìkù fyzický konflikt institucionalizovali a využili mnoha nejbystøejších mozkù k tomu, abychom vymysleli úèinnìjší prostøedky, jak jej vést, jeho základní struktura zùstává v podstatì beze zmìny. V zápase probíhajícím mezi dvìma divokými zvíøaty vìdci pozorovali takové praktiky, jako je vyzývavé chování na zastrašení protivníka, vymezení a obrana území, útok, obrana, protiútok, ústup a kapitulace. Tytéž praktiky se uplatòují i v boji mezi lidmi. Souèástí faktu, že jsme rozumnými živoèichy, však také je, že chceme dosáhnout toho, co si pøejeme, aniž bychom sami sebe vystavili nebezpeèí aktuálního fyzického konfliktu. Výsledkem této snahy je, že si lidé vytvoøili spoleèenskou instituci verbálního sporu. Neustále se pøeme, abychom se pokusili dosáhnout toho, co chceme, což nìkdy „degeneruje“ až ve fyzické násilí. Takové verbální bitvy lidé pojímají do znaèné míry ve stejných termínech jako bitvy fyzické. Jako pøíklad si vezmìme tøeba takovou domácí hádku. Oba — manžel i manželka — se pokoušejí dosáhnout toho, co si každý z nich pøeje, dejme tomu aby ten druhý zaujal k nìèemu stejné stanovisko jako on, popøípadì aby alespoò podle tohoto stanoviska jednal. Každý vidí sama sebe jako nìkoho, kdo by mohl nìco vyhrát nebo nìco ztratit, kdo by si mohl vytvoøit své území a kdo by mohl své území bránit. V takové hádce ve „volném stylu“ èlovìk útoèí, brání se, nastupuje do protiútoku atd., pøièemž používá všech možných verbálních prostøedkù, které má k dispozici — zastrašování, hrozby, odvolávání se k autoritì, urážky, ponižování, zpochybòování autority, vyhýbání

[81]

se sporné otázce, smlouvání, lichocení, ba dokonce uvádìní „rozumných dùvodù“. Všechny tyto taktické prostøedky se dají prezentovat, a také se èasto prezentují, jako dùvody; napøíklad: … protože jsem vìtší než ty. (zastrašování) … protože jak to neudìláš, tak já potom … (hrozba) … protože já jsem hlava rodiny. (autorita) … protože jsi hloupý. (urážka) … protože to obyèejnì udìlᚠšpatnì. (snižování) … protože mám na to stejné právo jako ty. (zpochybòování autority) … protože tì mám rád. (vyhýbání se sporné otázce) … protože kdybys ty udìlal …, já bych mohla … (smlouvání) … protože ty se v tom vyznᚠdaleko líp. (lichocení)

Hádky, pøi nichž se používá podobných taktických prostøedkù, jsou v naší kultuøe jedny z nejbìžnìjších, a protože se staly neoddìlitelnou souèástí našeho života, nìkdy si je ani neuvìdomujeme. Naproti tomu existují dùležité a vlivné úseky naší kultury, v nichž se na takové taktické prostøedky hledí alespoò v zásadì s nelibostí, protože jsou považovány za „iracionální“ a „nepatøièné“. Akademický svìt, svìt práva, svìt diplomacie a svìt žurnalistiky si nárokují výsadu, že poskytují ideální neboli „vyšší“ formu RACIONÁLNÍHO SPORU, v nìmž jsou všechny tyto taktické prostøedky zakázány. Jedinými povolenými taktickými prostøedky v tomto RACIONÁLNÍM SPORU je údajnì vytyèení premis, citování podpùrných dùkazù a vyvozování logických závìrù. Avšak i v nejideálnìjších pøípadech, kdy jsou všechny tyto podmínky splnìny, se RACIONÁLNÍ SPOR chápe a realizuje v termínech VÁLKY. Máme tu stále postavení, které je nutno zaujmout a bránit, je možno vyhrát i prohrát, máme zde protivníka, na jehož postavení útoèíme a pokoušíme se je znièit a jehož argument se pokoušíme odstøelit. Pokud v tom budeme mít dokonalý úspìch, mùžeme ho i rozdrtit. Nejdùležitìjší je, že nejen naše pojetí sporu a argumentace, ale pøedevším zpùsob, jakým jej vedeme, jsou založeny na naší znalosti fyzického boje a na zkušenosti s ním. Tøebaže jsme se asi nikdy v životì nebili s nikým na pìsti, a tím ménì ve válce, už od chvíle, kdy jsme zaèali mluvit,

[82]

jsme se obèas dostali do hádky, a tu jsme vždy chápali a realizovali podle metafory SPOR JE VÁLKA, protože tato metafora je zabudována do pojmového systému kultury, v níž žijeme. Nejenže všechny „racionální“ spory a argumentace, o nichž se pøedpokládá, že se øídí ideálem RACIONÁLNÍHO SPORU, jsou koncipovány v termínech VÁLKY, ale témìø všechny obsahují ve skryté podobì i ty „iracionální“ a „nepatøièné“ taktické postupy, o nichž se pøedpokládá, že jsou hluboko pod úrovní racionálních sporù a argumentací ve své ideální podobì. Uveïme nìkolik typických pøíkladù: Dá se s velkou pravdìpodobností pøedpokládat, že ... (zastrašování) Je jasné, že ... Je zøejmé, že ... Bylo by zcela nevìdecké, kdybychom nebyli schopni ... (hrozba) Kdybychom tvrdili toto, dopustili bychom se známého paradoxu ... Jak prokázal už Descartes ... (autorita) Hume si všiml, že ... Pozn. 374: srov. Verschlugenheimer, 1954. Tomuto dílu chybí nezbytná dùslednost, pokud jde o ... (urážka) Nazvìme takovouto teorii “úzkým“ racionalismem. Pøi tom, jak se zde pøedvádí “vìdecká objektivita“, ... Toto dílo nepovede k formalizaci teorie. (snižování) Jeho výsledky nelze kvantifikovat. Tento názor dnes vážnì pøijímá jen nìkolik málo lidí. Pokud bychom nepodlehli omylu pozitivistického pøístupu, ... (zpochybòování autority) Behaviorismus mìl za následek ... Nenabízí se zde žádná alternativní teorie. (vyhýbání se sporné otázce) To však je záležitostí ... Autor opravdu poskytuje jistá podnìtná fakta, aèkoli ... Vᚠpostoje je sice správný, ... (smlouvání) Pokud zaujmeme realistické stanovisko, dá se pøijmout i požadavek, že ... Ve své podnìtném referátu, ... (lichocení) V jeho referátu bylo položeno nìkolik zajímavých otázek ...

[83]

Takové pøíklady umožòují sledovat vývojovou linii našeho racionálního sporu a argumentace zpìt pøes „iracionální“ spor (bìžné každodenní hádky) až k jeho pùvodnímu východisku ve fyzickém zápase. Taktické prostøedky zastrašování, vyhrožování, odvolávání se na autoritu atd., by stylizované v rafinovanìjších vìtách a frázích, jsou pøítomny zrovna tak v racionálním sporu a argumentaci, jako v každodenních hádkách a ve válce. A už jsme ve vìdeckém, akademickém nebo právním prostøedí, usilujíce o dosažení ideálu racionální argumentace, èi a se pøi všelijakém handrkování pokoušíme prosadit svou ve vlastní domácnosti, vždycky to, jak pojímáme, realizujeme a popisujeme své spory, je založeno na metafoøe SPOR JE VÁLKA. Podívejme se nyní na jiné strukturní metafory, které jsou pro nᚠživot dùležité: PRÁCE JE ZÁSOBA a ÈAS JE ZÁSOBA. Obì tyto metafory jsou kulturnì zakotveny v naší zkušenosti s materiálními zásobami. Materiálními zásobami jsou typicky suroviny nebo zásoby tekutých paliv. Obojí se považuje za nìco, co slouží úèelným cílùm. Tekutá paliva se dají využívat pro vytápìní, dopravu nebo na získávání energie používané pøi výrobì tovaru. Pro suroviny je typické, že se na tovar mìní pøímo. V obojím pøípadì se materiální zásoby dají kvantifikovat a mohou dostávat hodnotu. V obojím pøípadì je pro dosahování daného úèelu dùležitý druh látky, a nikoli konkrétní kus nebo její urèité množství. Napøíklad není dùležité, kterými aktuálními kusy uhlí vytápíme svùj byt, pokud je to ten správný druh uhlí. V obojím pøípadì se materiál pøi jeho použití k nìjakému úèelu postupnì spotøebovává. Souhrnnì øeèeno: Materiální zásoba je jistý druh látky dá se docela pøesnì kvantifikovat dá se jí pøipsat hodnota na jednotku množství slouží úèelnému cíli postupnì se spotøebovává pøi používání k nìjakému cíli

Všimnìme si jednoduchého pøípadu, v nìmž se ze suroviny produkuje nìjaký výrobek. Vyžaduje to jisté množství práce. Obecnì platí, že èím více práce se vynaloží, tím více se vyrobí. Za pøedpokladu, že je to pravda — že práce je pøímo úmìrná množství výrobkù —, mùžeme práci pøipsat

[84]

hodnotu na základì èasu, který se vynaloží na výrobu jisté mìrné jednotky výrobku. Dokonalým modelem takového postupu je výrobní bìžící pás, u nìhož na jednom konci pøichází surovina, práce se vykonává v postupných fázích, jejichž trvání je pevnì dáno rychlostí pohybu bìžícího pásu, a na jehož druhém konci vycházejí výrobky. To pak poskytuje bázi pro následující metaforu PRÁCE JE ZÁSOBA: je jistý druh èinnosti (nezapomeòme: ÈINNOST JE LÁTKA) dá se docela pøesnì kvantifikovat (na základì èasu) dá se jí pøipsat hodnota na jednotku množství slouží úèelnému cíli postupnì se spotøebovává, pokud se používá k nìjakému cíli

PRÁCE

Jelikož se dá práce kvantifikovat na základì èasu, a v prùmyslové spoleènosti se také takto kvantifikuje, získává se tím báze pro metaforu ÈAS JE ZÁSOBA: je jistý druh (abstraktní) LÁTKY dá se docela pøesnì kvantifikovat dá se mu pøipsat hodnota na jednotku množství slouží úèelnému cíli postupnì se spotøebovává, pokud se používá k nìjakému cíli ÈAS

Žijeme-li metaforami PRÁCE JE ZÁSOBA a ÈAS JE ZÁSOBA, jak tomu v naší kultuøe skuteènì je, máme sklon vùbec je za metafory ani nepovažovat. Avšak jak ukazuje uvedená motivace jejich zakotvení ve zkušenosti, obì jsou strukturními metaforami, které jsou pro západní prùmyslové spoleènosti metaforami základními. Obì dvì složité strukturní metafory využívají jednoduchých metafor ontologických. PRÁCE JE ZÁSOBA využívá ÈINNOST JE LÁTKA, ÈAS JE ZÁSOBA využívá ÈAS JE LÁTKA. Tyto dvì LÁTKOVÉ metafory umožòují kvantifikaci práce a èasu — tedy mìøení chápané jako postupné „spotøebovávání“, jakož i pøipisování finanèních hodnot; umožòují také pohlížet na èas a práci jako na vìci, které mohou být „spotøebovávány“ k rùzným úèelùm. Metafory PRÁCE JE ZÁSOBA a ÈAS JE ZÁSOBA rozhodnì nejsou univerzální. Objevily se v naší kultuøe pøirozenì v dùsledku našeho pojetí práce, našeho vášnivého zaujetí pro kvantifikaci a naší posedlosti úèelnými cíli. Tyto metafory zvýrazòují ony aspekty práce a èasu, které mají co do dù-

[85]

ležitosti v naší kultuøe ústøední postavení. Snižují tím také dùraz na urèité aspekty práce a èasu nebo je dokonce ukrývají. Provìøíme-li, naè se zamìøují, ukáže se, co obì metafory ukrývají. Tím, že metafora pohlíží na práci jako na druh èinnosti, pøedpokládá, že práce se dá jasnì identifikovat a odlišit od vìcí, které prací nejsou. Staví na pøedpokladu, že mùžeme odlišit práci od hry a produktivní èinnost od èinnosti neproduktivní. Tyto pøedpoklady se zøejmì vìtšinou nesrovnávají se skuteèností, snad s výjimkou práce na montážních linkách, v trestaneckých pracovních skupinách apod. Chápání práce jako pouhého druhu èinnosti nezávisle na tom, kdo ji vykonává, jak ji prožívá a co pro nìho v životì znamená, zakrývá otázky, zda má práce pro jistého jednotlivce smysl, zda ho uspokojuje a je-li humánní. Kvantifikace práce na základì èasu spolu s chápáním èasu jako nìèeho, co slouží úèelnému cíli, navozuje i pojem VOLNÉHO ÈASU, který je soubìžný s pojmem PRACOVNÍHO ÈASU. Ve spoleènosti, jakou je naše a v níž se neèinnost nepovažuje za úèelný cíl, vyvinulo se celé prùmyslové odvìtví zamìøené na èinnost ve volném èase. To má za následek, že se VOLNÝ ÈAS stal rovnìž ZÁSOBOU — dá se vynakládat produktivnì, využívat moudøe, ušetøit si jej, rozpoèítat si jej, utrácet, ztratit atd. Metafory ZÁSOBY pro práci a èas tedy ukrývají onen zpùsob, jímž pojmy PRÁCE a ÈASU ovlivòují nᚠpojem VOLNÉHO ÈASU, èímž jej mìní na nìco, co je velmi podobné PRÁCI. Metafory ZÁSOBY pro práci a èas ukrývají všechny druhy možných pojetí práce a èasu, která existují v jiných kulturách i v nìkterých subkulturách naší vlastní spoleènosti: názor, že práce mùže být hrou, že neèinnost mùže být i produktivní, že mnohé z toho, co klasifikujeme jako PRÁCI, neslouží ani jasnému úèelu, ba ani takovému úèelu, který by stál za øeè.

Všechny tøi strukturní metafory, o nichž jsme v tomto oddíle uvažovali — RACIONÁLNÍ SPOR/RACIONÁLNÍ ARGUMENTACE JE VÁLKA, PRÁCE JE ZÁSOBA a ÈAS JE ZÁSOBA — mají silnou kulturní bázi. Zrodily se zcela pøirozenì v kultuøe, jakou je naše, protože to, co zvýrazòují, odpovídá velice blízce tomu, co kolektivnì prožíváme, a to, co ukrývají, tomu odpovídá jen velmi málo. Avšak nejenže jsou v naší fyzické a kulturní zkušenosti zakotveny; ony i naši zkušenost a naši èinnost ovlivòují.

[86]

[87]

14. PŘ Í ČI NNÉ PŮ SO BEN Í: ZČÁSTI SE VYNOŘUJE ZE ZKUŠENOSTI PŘÍMO, Z Č Á ST I J E M E TA F O R I C K É

Ve svém výkladu o zakotvení metafor jsme ukázali, že existují jednak pojmy „vynoøující se ze zkušenosti pøímo“ (jako jsou NAHOØE — DOLE, UVNITØ — VENKU, PØEDMÌT, LÁTKA atd.) a jednak vynoøující se pojmy metaforické založené na naší zkušenosti (jako ZORNÉ POLE JE NÁDOBA, ÈINNOST JE NÁDOBA atd.). Protože jsme vzali v úvahu jen omezený výbìr pøíkladù, mohlo by se zdát, že existuje jasný rozdíl mezi pojmy pøímo se vynoøujícími a pojmy vznikajícími metaforicky a že každý pojem musí patøit buïto do jedné skupiny, nebo do druhé. Není tomu tak. Ani pojem tak základní, jako je PØÍÈINNÉ PÙSOBENÍ, není ani èistì prvního typu (pøímo se vynoøující), ani èistì metaforický. Spíše jde o to, že tento pojem má pøímo se vynoøující jádro, které je propracováno metaforicky. PØÍMÁ MANIPULACE: PROTOTYP PØÍÈINNÉHO PÙSOBENÍ

Bìžné teorie významu pøedpokládají, že všechny naše komplexní pojmy se dají analyzovat na nerozložitelné základní prvky. Takové základní prvky se považují za mezní „stavební kameny“ významu. Pojem pøíèinného pùsobení se èasto chápe jako takový mezní stavební kámen. Domníváme se, že bìžné teorie se v podstatì mýlí, pokud pøedpokládají, že výchozí pojmy jsou základními prvky nerozložitelnými.

Souhlasíme s názorem, že pøíèinné pùsobení je základním lidským pojmem. Je to jeden z nejèastìjších pojmù, jichž lidé užívají k tomu, aby organizovali svou fyzickou a kulturní skuteènost. To však neznamená, že je to základní prvek nerozložitelný. Radìji bychom místo toho upozornili, že pøíèinné pùsobení se dá nejlépe chápat jako jistý zkušenostní gestalt. Náležité chápání pøíèinného pùsobení vyžaduje, abychom na nì pohlíželi jako na svazek dalších složek. Avšak tento svazek vytváøí gestalt — celek, který my lidé považujeme za základnìjší než jeho èásti. Nejnápadnìji to vidíme u dìtí. Piaget vyslovil hypotézu, že dìti se poprvé pouèí o pøíèinnosti, jakmile si uvìdomí, že mohou pøímo manipulovat pøedmìty ve svém okolí — stahovat pøikrývky, zahazovat láhve, pouštìt na zem hraèky. U dìtí skuteènì pøichází období, bìhem nìhož „praktikují“ tyto manipulace, napøíklad zahazují poøád lžièky. Takové pøímé manipulace mají i z hlediska dìtí jisté spoleèné rysy, které charakterizují pojem pøímého pøíèinného pùsobení, jež je tedy pro nás nedílnou souèástí neustálého každodenního provozu v našem prostøedí — tøeba když otáèíme vypínaèem, zapínáme si knoflíèky u košile, otevíráme dveøe apod. Aèkoli každá z tìchto èinností je jiná, jejich naprostá vìtšina má spoleèné rysy, jimž mùžeme øíkat „prototypické“ nebo „paradigmatické“ pøípady pøímého pøíèinného pùsobení. Mezi tyto spoleèné rysy lze poèítat tyto vlastnosti: Cílem agenta je jistá zmìnu stavu u patientu. Tato zmìna stavu je fyzická. Agens má „plán“, jak tento cíl uskuteènit. Tento plán vyžaduje, aby agens použil jistého motorického programu. Agens tento motorický program øídí. Agens je primárnì odpovìdný za realizaci plánu. Agens je zdrojem energie (tj. agens zamìøuje své energie na patienta) a patiens je cílem energie (tj. zmìna u patientu je zpùsobena vnìjším zdrojem energie). Agens se dotýká patientu buïto svým tìlem, nebo nìjakým nástrojem (tj. nastává èasoprostorové pøekrývání mezi tím, co agens dìlá, a zmìnou u patientu). Agens uskuteèní plán úspìšnì. Zmìna u patientu je patrná.

[88]

Agens monitoruje zmìnu u patientu smyslovým vnímáním. Je jeden urèitý agens a jeden urèitý patiens.

Tato množina vlastností je charakteristická pro „prototypické“ pøímé manipulace, jež jsou pøípady pøíèinného pùsobení par excellence. Slova „prototypický“ užíváme v tom smyslu, v jakém ho užívá Roschová ve své teorii lidské kategorizace (1977). Její pokusy ukazují, že lidé zaøazují do kategorií pøedmìty nikoli na základì teorie množin, nýbrž na základì prototypù a rodinných podobností. Tak napøíklad malí létaví ptáci jako vrabci, èervenky apod. jsou ptáci prototypiètí. Kuøata, pštrosi a tuèòáci jsou ptáci, avšak nejsou ústøedními èleny této kategorie — jsou to ptáci neprototypiètí. Nicménì pøesto jsou to ptáci, protože mají vzhledem k tomuto prototypu dost rodinných podobností; tj. mají dost spoleèných relevantních vlastností tohoto prototypu na to, aby je lidé jako ptáky klasifikovali. Dvanáct vlastností uvedených výše charakterizuje prototyp pøíèinného pùsobení v tomto smyslu. Objevují se vždy pospolu znovu a znovu, jak se bìhem našich všedních dnù uskuteèòuje jedna èinnost za druhou. Prožíváme je jako gestalt; to znamená, že soubor vlastností vyskytujících se spoleènì je pro naši zkušenost základnìjší než jejich výskyt samostatný. Protože se soubor v našem každodenním životním provozu neustále znovu a znovu opakuje, kategorie pøíèinného pùsobení vystupuje na povrch i s celým tímto svým komplexem vlastností charakterizujících prototypická pùsobení. Jinými typy pøíèinného pùsobení, které jsou ménì prototypické, jsou èinnosti nebo události, které nesou dostateèné množství znakù rodinného pøíbuzenství s prototypem. Mezi nì budou patøit èinnosti pùsobící na dálku, èinnosti bez lidského èinitele, použití zprostøedkujícího èinitele, výskyt dvou nebo více èinitelù, nezámìrné nebo nekontrolované užití motorického programu apod. (Pøi fyzickém pøíèinném pùsobení jsou agentem i patientem události, plán, cíl a motorická èinnost jsou nahrazeny fyzikálním zákonem, a všechny specificky lidské aspekty jsou ze souboru èinitelù vyøazeny.) Pokud se nedostává patøièného množství rodinných podobností s prototypem, pak to, co se dìje, pøestáváme charakterizovat jako pøíèinné pùsobení. Napøíklad kdyby fungovalo souèasnì nìkolik èinitelù,

[89]

kdyby to, co tito èinitelé vykonávají, bylo vzdáleno od sebe v èase i prostoru od zmìny patientu a kdyby neexistovalo ani pøání, ani plán, ani øízení, pak bychom to asi stìží oznaèili za pøípad pøíèinného pùsobení; popøípadì by to bylo pro nás pøinejmenším problematické. Tøebaže má kategorie pøíèinnosti neostré hranice, je v neobyèejnì velkém poètu pøípadù vymezena zcela zøetelnì. K našemu úspìšnému fungování ve svìtì patøí i uplatòování pojmu pøíèinnosti na každou novou oblast èinnosti — skrze zámìr, plánování, vyvozování závìrù apod. Tento pojem je stabilní, protože na jeho základì jsme schopni úspìšnì fungovat i nadále. Máme-li dán pojem pøíèinného pùsobení, který vyvìrá z naší zkušenosti, je možno jej aplikovat i na pojmy metaforické. Tak napøíklad ve vìtì „Jindøich pozvedl naši morálku tím, že nám vykládal vtipy“, máme pøípad pøíèinného pùsobení, pøi nìmž Jindra skuteènì zpùsobil, že naše morálka šla NAHORU, jak je tomu v metafoøe ŠASTNÝ JE NAHOØE. Aèkoli pojem pøíèinného pùsobení, jak jsme jej charakterizovali, je pro lidskou èinnost nìèím základním, není „primitivní“ v bìžném smyslu stavebních kamenù, není tedy neanalyzovatelný a nerozèlenitelný. Jelikož je definován na základì prototypu, který je charakterizován stále se opakujícím komplexem vlastností, je nᚠpojem pøíèinného pùsobení zároveò i celostní (holistický), analyzovatelný na tyto vlastnosti a má schopnost nabývat rùzných podob ve znaènì širokém pásmu možností. Termíny, na nìž se prototyp pøíèinného pùsobení analyzuje (napø. øízení, motorický program, vùle atd.), jsou asi rovnìž charakterizovány prototypem a je možno je analyzovat dále. To nám pak dovoluje, abychom pracovali s pojmy, které jsou jak základní, tak i celostní a neomezenì analyzovatelné. METAFORICKÁ ROZŠIØOVÁNÍ PROTOTYPICKÉHO PØÍÈINNÉHO PÙSOBENÍ

Jednoduché pøíklady vytváøení pøedmìtu (napø. papírové vlaštovky, snìhové koule nebo hradu z písku) jsou vesmìs speciálními pøípady pøímého pøíèinné-

[90]

ho pùsobení. Je v nich zahrnuta prototypická pøímá manipulace se všemi vlastnostmi, o nichž byla øeè. Mají však jednu dodateènou charakteristickou vlastnost, která je vyèleòuje zvl᚝ jako pøíklady vytváøení: V dùsledku manipulace nazíráme pøedmìt jako odlišný druh vìci. Co bylo listem papíru, je nyní papírovou vlaštovkou. Zaøazujeme jej nyní odlišnì — má odlišnou formu i funkci. V podstatì právì tato okolnost oddìluje pøíklady vytváøení od jiných druhù pøímé manipulace. I prostou zmìnu stavu, jakou je pøemìna vody v led, je možno považovat za pøíklad vytváøení, nebo led má ve srovnání s vodou odlišnou formu i funkci. Dostáváme pak pøípady jako: Led se dá udìlat z vody jejím zmražením.

K tomu existují paralelní pøíklady jako: Udìlal jsem vlaštovku z listu novin. Vytvoøil jsem sochu z cihláøské hlíny.

Takové zmìny — z jednoho stavu do druhého, majícího novou formu i funkci — konceptualizujeme na základì metafory PØEDMÌT VYCHÁZÍ Z LÁTKY. Právì proto se v pøedcházejících pøíkladech používá v angliètinì výrazu out of [v èeštinì pøedložky z]: led je chápan tak, jako by se vynoøoval z vody; na vlaštovku se pohlíží tak, jako by se vynoøovala z novinového papíru; socha je vidìna tak, jako by se vynoøovala z cihláøské hlíny. Ve vìtì „I made a statue out of clay. ~ Vytvoøil jsem sochu z cihláøské hlíny.“ se látka cihláøská hlína chápe jako NÁDOBA (skrze metaforu LÁTKA JE NÁDOBA), z níž se pøedmìt — totiž socha — vynoøuje. Tak je pojem VYTVÁØENÍ èásteènì, avšak nikoli úplnì metaforický. Je tedy VYTVÁØENÍ pøíkladem pojmu pøímo se vynoøujícího, totiž PØÍMÉ MANIPULACE, který je dále propracován s pomocí metafory PØEDMÌT VYCHÁZÍ Z LÁTKY. Jiný zpùsob, jak konceptualizovat tvoøení nìèeho, je rozvést pøímou manipulaci tím, že použijeme jiné metafory: LÁTKA VSTUPUJE DO PØEDMÌTU. Tedy: Pøetvoøil jsem list papíru ve vlaštovku. Pøetvoøil jsem cihláøskou hlínu, kterou jste mi dali, v sochu.

[91]

Zde se pøedmìt chápe jako nádoba na materiál. Metafora LÁTKA VSTUPUJE DO PØEDMÌTU má daleko širší rozsah uplatnìní než pouhý pojem VYTVÁØENÍ. Na základì této metafory konceptualizujeme široké spektrum zmìn, a to pøirozených i lidmi navozených. Napøíklad: Voda se zmìnila v led. Housenka se zmìnila v motýla. Mìní se pozvolna v krásnou ženu.

Metafory PØEDMÌT VYCHÁZÍ Z LÁTKY se užívá i mimo pojem avšak ve znaènì omezeném okruhu situací, vìtšinou tehdy, jde-li o nìco souvisejícího s vývojem:

VYTVÁØENÍ,

Savci se vyvinuli z plazù. Souèasný americký právní systém se vyvinul z anglického zvykového práva.

Užívá se tedy nezávisle obou metafor, jichž jsme použili k rozvedení pøímé manipulace na pojem VYTVÁØENÍ, a to pro konceptualizaci rùzných pojmù ZMÌNY. Tyto dvì metafory pro ZMÌNU, jichž se užívá jako èásti pojmu VYTVÁØENÍ, vyvìrají totiž pøirozenì z tak základní lidské zkušenosti, jakou je narození. Pøi narození vychází pøedmìt (dítì) z nádoby (matky). Zároveò je matèina látka (její tìlo a krev) v dítìti (nádobovém pøedmìtu). Zkušenost narození (a také zemìdìlsky chápaného rùstu) poskytuje podklad pro obecný pojem TVORBY, který má jako své jádro pojem VYTVÁØENÍ fyzického pøedmìtu, ale který se rozšiøuje rovnìž na entity abstraktní. Toto základní východisko lze vidìt v metaforách zrození pro tvorbu obecnì: Nᚠnárod se zrodil z touhy po svobodì. Jeho dílo je produktem jeho plodné fantazie. Z jeho pokusu byla zplozena spousta nových teorií. To, co dìláš, bude plodit jenom násilí. V jeho hlavì se vylíhly pìkné machinace! Dal život skvìlé teorii pohybu molekul. Univerzity jsou inkubátory nových myšlenek. Teorie relativity poprvé spatøila svìtlo svìta roku 1905. Chicagská univerzita byla rodištìm nukleárního vìku. Edward Teller je otcem vodíkové bomby.

[92]

[93]

To všechno jsou pøíklady obecné metafory TVORBA JE ZROZENÍ. Získáváme tak další pøíklad, v nìmž je speciální pøípad pøíèinného pùsobení konceptualizován metaforicky. Nakonec tu ještì máme další speciální pøípad PØÍÈINNÉHO PÙSOBENÍ, který konceptualizujeme na základì metafory VYNOØOVÁNÍ. Je to pøípad, kdy je mentální nebo emociální stav pojat jako nìco, co zpùsobuje jistou èinnost nebo událost: Z èirého zoufalství zastøelil starostu. Vzdal se své kariéry z lásky k rodinì. Jeho matka se z osamìlosti div nepomátla. Z vyèerpání se zhroutil. Stal se matematikem z vášnivého zaujetí pro poøádek.

Zde se STAV (zoufalství, osamìlost atd.) chápe jako nádoba a èinnost nebo událost jsou pojaty jako pøedmìt, který se vynoøuje z nádoby. PØÍÈINNÉ PÙSOBENÍ je chápáno jako VYNOØENÍ SE jisté UDÁLOSTI ze STAVU. SOUHRN

Jak jsme si právì ukázali, pojem PØÍje založen na prototypu PØÍMÉ MANIPULACE, který vyvìrá bezprostøednì z naší zkušenosti. Prototypické jádro je dále rozvedeno metaforou, aby tak otevøelo prostor širokému pojmu PØÍÈINNÉHO PÙSOBENÍ, který má mnoho speciálních pøípadù. Používá se metafor PØEDMÌT VYCHÁZÍ Z LÁTKY, LÁTKA VSTUPUJE DO PØEDMÌTU, TVORBA JE ZROZENÍ a PØÍÈINNÉ PÙSOBENÍ (události skrze stav) JE VYNOØOVÁNÍ (události/pøedmìtu ze stavu/nádoby). Ukázali jsme si rovnìž, že prototypické jádro pojmu PØÍÈINNÉHO PÙSOBENÍ, totiž PØÍMÁ MANIPULACE, není sémantický základní prvek neanalyzovatelný, nýbrž spíše jistý gestalt sestávající z vlastností, které se v naší bìžné každodenní praxi, pøi níž provádíme pøímé manipulace, vyskytují pøirozeným zpùsobem pohromadì. Prototypický pojem PØÍMÉ MANIPULACE je v naší zkušenosti základní a elementárnì primitivní, nikoli však ve smyslu požadovaném teorií „stavebních kamenù“. V takových teoriích každý pojem buïto ÈINNÉHO PÙSOBENÍ

je mezním stavebním kamenem, nebo se dá tak èi onak na mezní stavební kameny rozèlenit. Teorie, kterou hodláme v následujících kapitolách pøedložit, naproti tomu pøichází s pojetím, že existují pøirozené dimenze zkušenosti a že pojmy se dají v tìchto dimenzích analyzovat více než jedním zpùsobem. A dále, že se pojmy dají v tìchto dimenzích èasto analyzovat vzhledem k naší zkušenosti poøád dál a dál, takže nikoli vždy dospíváme ke koneèným mezním stavebním kamenùm. Existují tedy tøi smìry, v nichž PØÍÈINNÉ PÙSOBENÍ není neanalyzovatelným základním prvkem: — Je charakterizováno na základì rodinných podobností vùèi prototypu PØÍMÉ MANIPULACE. — Sám prototyp PØÍMÉ MANIPULACE je neomezenì analyzovatelný gestalt pøirozenì se opakujících vlastností. — Prototypické jádro PØÍÈINNÉHO PÙSOBENÍ se metaforicky propracovává rùzným zpùsobem.

[94]

[95]

15. KOHERENTNÍ STRUKTURACE ZKUŠENOSTI

Úèastníci: Úèastníci jsou jistého pøirozeného druhu, totiž lidé. Zde hrají úlohu mluvèích. Rozmluva je definována tím, co úèastníci dìlají, a titíž úèastníci hrají svou úlohu bìhem celého rozhovoru. Souèásti: Souèásti spoèívají v jistém pøirozeném druhu èinnosti, totiž mluvení. Každá replika v hovoru je souèástí rozhovoru jako celku a tyto souèásti se musejí skládat podle jistého zpùsobu, protože rozhovor má být souvislý.

ZKUŠENOSTNÍ GESTALTY A DIMENZE ZKUŠENOSTI

Až doposud jsme mluvili o metaforických pojmech jako o zpùsobech èásteèné strukturace jedné zkušenosti na základì jiné. Abychom mohli podrobnì prozkoumat, v èem vlastnì metaforická strukturace spoèívá, musíme si nejprve ponìkud vyjasnit, co to znamená, když se øekne, že zkušenost nebo množina zkušeností je koherentní díky tomu, že má strukturu. Napøíklad jsme uvedli jako pøedpoklad, že spor èi argumentace je rozhovor, který je èásteènì strukturován pojmem VÁLKA (èímž jsme získali metaforu SPOR/ARGUMENTACE JE VÁLKA). Dejme tomu, že s nìkým hovoøíte, a najednou si uvìdomíte, že rozhovor se pøemìnil ve spor. V èem to vìzí, že se z rozhovoru stal spor, a co to má spoleèného s válkou? Abychom nahlédli, jaký je rozdíl mezi rozhovorem a sporem, musíme se nejdøív podívat, co to vlastnì znamená zúèastnit se rozhovoru. Nejzákladnìjšího druhu rozhovoru se úèastní dva lidé, kteøí spolu navzájem mluví. Je typické, že jeden z nich je jeho iniciátorem a že se oba úèastníci støídají v øeèi o nìjakém spoleèném tématu nebo množinì témat. Aby se dodržovalo toto støídání a aby se neodbíhalo od daného tématu (nebo aby se témata mìnila pøípustným zpùsobem), vyžaduje se jistý podíl spolupráce. A a už úèastníci sledují rozhovorem jakékoli další cíle, slouží rozhovory obecnì úèelu zdvoøilé spoleèenské interakce. I v pøípadì tak jednoduchém, jakým je zdvoøilý dvoustranný rozhovor, je možno vidìt nìkolik dimenzí jeho struktury:

Fáze: Rozhovory mají typicky množinu vstupních podmínek a pak procházejí rùznými fázemi, mezi nìž patøí pøinejmenším zaèátek, ústøední èást a konec. Jisté vìci se tedy øíkají, aby se rozhovor zapoèal („Ahoj!“, „Jak se máte?“ apod.), jiné zase, aby jej posunuly kupøedu k ústøední èásti, a ještì další, aby jej ukonèily. Lineární posloupnost: Repliky úèastníkù jsou pøi øeèi uspoøádány do lineární posloupnosti, pøièemž se uplatòuje obecné omezení, že se úèastníci ve svých rolích støídají. Jistá pøekrývání jsou dovolena a dochází také k výpadkùm, pøi nichž jeden mluvèí vynechá svou repliku a druhý mluvèí pokraèuje dál. Bez takových omezení v lineární organizaci posloupnosti replik by pak buïto vznikl monolog, nebo neuspoøádaný propletenec slov, avšak v žádném pøípadì rozhovor. Pøíèinné pùsobení: Oèekává se, že ukonèení jedné repliky v rozhovoru vyvolá zaèátek následující repliky. Cíl: Rozhovory mohou sledovat nejrùznìjší cíle, avšak všechny typické rozhovory mají spoleèný cíl — udržovat zdvoøilou spoleèenskou interakci pøimìøenì kooperativním zpùsobem.

Je ještì spousta podrobností, které by se daly k této charakteristice rozhovoru pøidat, aby ji ještì více upøesnily, avšak tìchto šest strukturních dimenzí poskytuje hlavní rysy, které jsou pro typické rozhovory spoleèné. Jsme-li zabráni do rozhovoru (který má pøinejmenším onìch šest strukturních dimenzí) a všimneme-li si pøitom, že se mìní ve spor, èeho jsme si to vlastnì všimli a co v nás vyvolává dojem, že jsme už pøekroèili hranice rozhovoru? Základní rozdíl spoèívá v tom, že máme pocit bojové pohotovosti. Uvìdomujeme si, že máme názor, který je pro nás dùležitý, a že ten druhý jej nepøijímá. Pøinejmenším jeden úèastník chce, aby se ten druhý vzdal svého názoru, což vytváøí situaci, v níž se dá nìco vyhrát nebo prohrát. Cítíme,

[96]

že jsme se dostali do sporu, jakmile zjistíme, že se na naše postavení útoèí, nebo pociujeme-li potøebu zaútoèit na pozici toho druhého. Spor se rozvine v plné míøe, když obì strany zamìøí vìtšinu své konverzaèní energie na pokusy diskreditovat pozici toho druhého a udržet si svou vlastní. Spor sice zùstává rozhovorem, ale prvek zdvoøilé kooperace pøi zachovávání struktury rozhovoru se mùže zaèít jevit jako nìco násilného, zaène-li být spor pøíliš rozohnìný. Pocit bojové pohotovosti vzniká z prožívaného pocitu, že jsme se dostali do váleèné situace, aèkoli nejde o skuteènou bitvu — jelikož zachováváme spoleèenské zvyklosti rozhovoru. Prožíváme pocit, že druhý úèastník je protivníkem, napadáme jeho postavení, pokoušíme se bránit svá vlastní a dìláme všechno, co je v našich silách, abychom ho dostali na lopatky. Struktura rozhovoru získává aspekty struktury války a my podle toho také jednáme. Naše vjemy a èiny do jisté míry odpovídají vjemùm a èinùm úèastníka války. Následující seznam charakteristických rysù sporu, popø. argumentace nám to ukáže podrobnìji:

[97]

V prùbìhu pokraèujícího sporu/argumentace si udržení našeho obecného stanoviska mùže vyžádat jistou revizi. (ústup) Mùžeme položit nové otázky a vznést nové námitky. (protiútok) Buïto se zaèneme cítit unaveni a rozhodneme se pøestat s argumentací (pøímìøí), nebo žádný z úèastníkù nedovede pøesvìdèit toho druhého (patová situace), nebo se jeden z úèastníkù vzdá. (kapitulace)

Tomuto seznamu jevù, které zpùsobují, že se rozmluva mìní ve spor, dodává spojitosti/koherence okolnost, že odpovídají prvkùm pojmu VÁLKA. To, co je pøidáno z pojmu VÁLKA k pojmu ROZMLUVA, se dá znázornit na základì týchž šesti strukturních dimenzí, které jsme uvedli pøi popisu struktury rozmluvy. Úèastníci:

Druhem úèastníkù jsou lidé nebo skupiny lidí. Hrají úlohu protivníkù.

Souèásti:

Dvì postavení/pozice Plánování strategie Útok Obrana Ústup Manévrování Protiútok Patová situace Pøímìøí Kapitulace/vítìzství

Stadia:

Poèáteèní Úèastníci mají rùzná postavení. Jeden nebo oba chtìjí, podmínky: aby se ten druhý vzdal. Každý z úèastníkù pøedpokládá, že je s to své postavení bránit. Zaèátek: Jeden z protivníkù útoèí. Støed: Kombinace obrany manévrování ústupu protiútoku Konec: Buïto pøímìøí, nebo patová situace, nebo kapitulace/ vítìzství. Koneèný Mír, vítìz má pøevahu nad poraženým. stav:

Máme názor, který je pro nás dùležitý. (zaujímáme jisté postavení) Druhý úèastník s naším názorem nesouhlasí. (zaujímá odlišné postavení) Pro jednoho nebo pro oba úèastníky je dùležité, aby ten druhý od svého názoru ustoupil (vzdal se) a pøijal názor nᚠ(vítìzství). (on je naším protivníkem) Rozdíl v názorech se stává konfliktem názorù. (konflikt) Pøemýšlíme, jak bychom jej mohli o našem názoru nejlépe pøesvìdèit (plánování strategie), a uvažujeme, které dùkazy uvést, aby podepøely danou vìc (mobilizace sil). Když jsme si rozvážili, co považujeme za slabiny jeho postavení, klademe otázky a vznášíme námitky s tím zámìrem, abychom jej donutili nakonec se své pozice vzdát a pøijmout tu naši. (útok) Pokoušíme se zmìnit výchozí premisy rozhovoru tak, abychom se dostali do silnìjšího postavení. (manévrování) Jako reakci na jeho otázky a námitky se pokoušíme udržet si své vlastní pozice. (obrana)

Lineární posloupnost: Ústup po útoku Obrana po útoku Protiútok po útoku Pøíèinné pùsobení: Útok má za následek obranu nebo protiútok nebo ústup nebo konec. Cíl:

Vítìzství

[98]

Chápat rozhovor jako spor znamená být schopen pøekrýt s pomocí multidimenzionální struktury èásti pojmu VÁLKA pøíslušnou odpovídající strukturu ROZHOVORU. Takovými multidimenzionálními strukturami jsou charakterizovány zkušenostní gestalty, které jsou jistými zpùsoby organizace zkušenosti do strukturovaných celkù. V metafoøe SPOR JE VÁLKA je gestalt pro ROZHOVOR dále strukturován s pomocí korespondencí s vybranými prvky gestaltu pro VÁLKU. Je tedy jedna èinnost, totiž mluvení, chápána na základì èinnosti jiné, totiž fyzického zápasu. Strukturace naší zkušenosti na základì takových multidimenzionálních gestaltù je právì prostøedkem, který èiní naši zkušenost koherentní. Rozhovor zakoušíme jako spor, pokud je gestalt VÁLKA s našimi vjemy a èinnostmi pøi rozhovoru v souladu. Porozumìní takovým multidimenzionálním gestaltùm a jejich vzájemné korelaci jsou klíèem porozumìní koherenci v naší zkušenosti. Jak jsme se mohli pøesvìdèit výše, zkušenostní gestalty jsou metaforickými strukturovanými celky. A dále pak jejich dimenze jsou definovány na základì pojmù pøímo emergentních. Znamená to, že rùzné dimenze (úèastníci, souèásti, stadia atd.) jsou kategoriemi, které se z naší zkušenosti vynoøují pøímo. Už jsme mohli pozorovat, že PØÍÈINNÉ PÙSOBENÍ je pojem pøímo emergentní, a ty ostatní dimenze, v jejichž termínech svou zkušenost kategorizujeme, mají zcela zøejmou zkušenostní bázi: Úèastníci: Tato dimenze vyrùstá z našeho pojmu JÁ jakožto èinitele, který se dá rozlišit od èinností, které vykonává. Rozlišujeme rovnìž druhy úèastníkù (napø. lidi, zvíøata, vìci). Souèásti: Sami sebe zakoušíme jako nìco, co má souèásti (ruce, nohy atd.), které mùžeme ovládat nezávisle. Podobnì èiníme zkušenost s fyzickými pøedmìty buïto na základì souèástí, které mají pøirozenì, nebo souèástí, které jim pøièítáme díky svým vjemùm, díky svým interakcím s nimi nebo díky tomu, jak jich používáme. A podobnì pøièítáme strukturu celku-èástí událostem a èinnostem. A opìt, stejnì jako v pøípadì úèastníkù, rozlišujeme druhy souèástí (napø. druhy pøedmìtù, druhy èinností atd.). Stadia: Mezi naše nejjednodušší motorické funkce patøí znalost, kde jsme, a v jaké jsme pozici (poèáteèní podmínky),

[99]

zaèátek pohybu (poèátek), provádìní motorické funkce (støed) a zastavení (konec), což nás zanechá ve stavu koneèném. Lineární posloupnost: A opìt — je to právì ovládání našich nejjednodušších motorických funkcí, které od nás žádá, abychom je seøadili do správné lineární posloupnosti. Cíl: Od narození (ba ještì døív) máme jisté potøeby a pøání a uvìdomujeme si velmi brzy, že jsme s to realizovat jisté èinnosti (plakat, pohybovat se, manipulovat pøedmìty atd.), abychom tyto potøeby a pøání uspokojili.

Toto jsou nìkteré základní dimenze naší zkušenosti. Svou zkušenost klasifikujeme v takovýchto termínech. A v rozmanitých zkušenostech zjišujeme koherenci, jestliže je mùžeme kategorizovat na základì gestaltù pøinejmenším s tìmito dimenzemi. CO TO ZNAMENÁ, ŽE POJEM JE V SOULADU S JISTOU ZKUŠENOSTÍ?

Vrame se ke zkušenosti podílení se na rozhovoru, který se zmìnil ve spor. Jak je vidìt, úèast na rozhovoru je strukturovaná zkušenost. Když se úèastníme rozhovoru, automaticky a bezdìky klasifikujeme svou zkušenost na základì pøirozených dimenzí gestaltu ROZMLUVY: Kdo se jí úèastní? Kdo je na øadì? (= která souèást?) V které jsme fázi? A tak dále. Jedinì z hlediska gestaltu ROZMLUVY, který uplatòujeme na to, co se dìje, prožíváme mluvení a naslouchání, na nìmž se podílíme, jako speciální druh zkušenosti, totiž jako rozmluvu. Máme-li pocit, že dimenze naší zkušenosti jsou nadto v souladu s gestaltem VÁLKY, uvìdomujeme si, že se úèastníme jiného druhu zkušenosti, totiž sporu. Právì tìmito prostøedky klasifikujeme urèité zkušenosti, a své zkušenosti klasifikovat potøebujeme, abychom je byli schopni pochopit, a to tak, abychom pak vìdìli, co máme dìlat. Klasifikujeme tedy jednotlivé zkušenosti z hlediska zkušenostních gestaltù v našem pojmovém systému. Musíme zde rozlišovat mezi: (1) zkušeností samou, jak ji strukturu-

[100]

[101]

jeme, a (2) pojmy, jichž ke strukturaci používáme, tj. multidimenzionálními gestalty, jako je ROZMLUVA a SPOR. Pojmem (dejme tomu ROZMLUVA) jsou specifikovány jisté pøirozené dimenze (napø. úèastníci, repliky, stadia atd.) i to, v jakých vztazích jsou. Postupnì pro každou z dimenzí existuje korelace mezi pojmem ROZMLUVA a aspekty aktuální èinnosti rozmlouvání. Právì toto máme na mysli, øíkáme-li, že pojem je v souladu se zkušeností. Právì s pomocí takovýchto prostøedkù konceptualizace vlastní zkušenosti vybíráme ony „dùležité“ aspekty jisté zkušenosti. A tím, že vybíráme to, co je ve zkušenosti „dùležité“, mùžeme zkušenost kategorizovat, chápat ji a zapamatovat si ji. Kdybychom vám mìli øíct, že jsme mìli vèera spor, øekli bychom vám pravdu, pokud by byl nᚠpojem SPORU s námi jakožto jeho úèastníky v souladu s tou zkušeností, kterou jsme získali vèera, a to postupnì pro každou z dimenzí. ROZDÍL MEZI METAFORICKOU STRUKTURACÍ A SUBKATEGORIZACÍ

V naší rozpravì o pojmu SPOR jsme pøedpokládali, že je výrazný rozdíl mezi subkategorizací a metaforickou strukturací. Na jedné stranì jsme považovali „Spor je rozmluva“ za pøípad subkategorizace, protože spor je ve své podstatì druhem rozmluvy. V obojím pøípadì se realizuje tentýž druh èinnosti, totiž mluvení, a spor má všechny základní strukturní rysy rozmluvy. Našimi kritérii pro subkategorizaci byl (a) tentýž druh èinnosti a (b) dostateèný poèet týchž strukturních rysù. Na druhé stranì však jsme SPOR JE VÁLKA považovali za metaforu, protože spor a válka jsou v podstatì rùzné druhy èinnosti a SPOR je èásteènì strukturován na základì VÁLKY. Spor je odlišným druhem èinnosti, protože u nìho jde o mluvení místo o bojování. Struktura je èásteèná, protože se používá pouze vybraných prvkù pojmu VÁLKA. Našimi kritérii pro metaforu byl tedy (a) rozdíl co do druhu èinnosti a (b) èásteèná strukturace (použití jistých vybraných èástí).

Na základì tìchto kritérií se však subkategorizace od metafory vždycky odlišit nedá. Je tomu tak proto, že není vždy zøejmé, kdy dvì èinnosti (nebo dvì vìci) jsou téhož druhu nebo rùzného druhu. Jako pøíklad mùže sloužit SPOR JE ZÁPAS. Je to subkategorizace, nebo metafora? Kritickým bodem zde je, zda zápas a spor jsou týž druh èinnosti. Tato otázka není tak jednoduchá. Zápas je pokus získat nadvládu, k èemuž typicky patøí i ubližování, zpùsobování bolesti, zraòování atd. Existuje však jak fyzická bolest, tak i tzv. bolest psychická; existuje jak fyzická nadvláda, tak i psychická. Jestliže do našeho pojmu ZÁPASU je zahrnuta i psychická nadvláda a psychická bolest na téže rovinì jako fyzická nadvláda a bolest, pak mùžeme považovat SPOR JE ZÁPAS spíše za subkategorizaci než za metaforu, protože oba pøípady budou zahrnovat i dosažení nadvlády psychické. Z tohoto hlediska by byl spor druhem zápasu strukturovaným v podobì rozmluvy. Jestliže však na druhé stranì budeme pojímat ZÁPAS jako èistì fyzický a budeme-li vidìt v psychické bolesti pouze bolest chápanou metaforicky, pak bychom mohli brát SPOR JE ZÁPAS metaforicky. Jde tady hlavnì o okolnost, že subkategorizace a metafora jsou koncovými body na jistém kontinuu. Vztah formy A je B (napø. SPOR JE ZÁPAS) bude jasnou subkategorizací, jestliže A a B jsou týž druh vìci nebo èinnosti, a bude jasnou metaforou, jsou-li to jasnì rùzné vìci nebo èinnosti. Avšak není-li jasné, zda A a B jsou týž druh vìci nebo èinnosti, pak vztah A je B bude spadat nìkam doprostøed kontinua. Je zde dùležité poznamenat, že teorie nastínìná v kapitole 14 pamatuje stejnì na takovéto nejasné pøípady jako na pøípady jasné. Nejasné pøípady budou zahrnovat stejné druhy struktur (se stejnými dimenzemi a stejnými spletitostmi) jako pøípady jasné. V nejasném pøípadì formy A je B budou jak A, tak B gestalty, které strukturují jisté druhy èinností (nebo vìcí), a zùstane jedinì problém, zda èinnosti nebo vìci strukturované takovýmito gestalty jsou téhož druhu. Zatím jsme charakterizovali koherenci z hlediska zkušenostních gestaltù, které mají rùzné dimenze, jež pøirozenì

[102]

vyvìrají ze zkušenosti na povrch. Nìkteré gestalty jsou pomìrnì jednoduché (ROZMLUVA) a nìkteré zase mimoøádnì spletité (VÁLKA). Jsou také složité gestalty, které jsou strukturovány èásteènì podle jiných gestaltù. Jsou to ty, které jsme nazývali metaforicky strukturovanými pojmy. Jisté pojmy jsou strukturovány témìø výluènì metaforicky. Tak napøíklad pojem LÁSKA je strukturován pøevážnì v metaforických termínech: LÁSKA JE CESTA, LÁSKA JE PACIENT, LÁSKA JE FYZICKÁ SÍLA, LÁSKA JE BLÁZNOVSTVÍ, LÁSKA JE VÁLKA atd. Pojem LÁSKY má jádro, které je minimálnì strukturováno subkategorizací LÁSKA JE CIT a propojením s jinými city, napø. „mít rád“. Je to typické pro emocionální pojmy, které nejsou v naší zkušenosti jasnì vyhranìné nìjakým pøímým zpùsobem, takže nezbývá než je primárnì chápat nepøímo, skrze metaforu. U koherence jde však o víc než o strukturaci na základì multidimenzionálních gestaltù. Je-li jistý pojem strukturován více než jednou metaforou, tyto rùzné metaforické strukturace jsou obvykle v souladu koherentním zpùsobem. Nyní se podíváme na jiné aspekty koherence, a to jak v rámci jednotlivé metaforické strukturace, tak napøíè dvìma nebo více metaforami.

[103]

16. METAFORICK Á KOHERENCE

SPECIALIZOVANÉ ASPEKTY POJMU

Pojem SPOR/ARGUMENTACE (argument) jsme prozatím prozkoumali natolik podrobnì, že nám to umožnilo získat si urèitý názor na jeho celkovou obecnou strukturu. Jak to bývá u mnoha našich obecných pojmù, má i pojem SPOR/ARGUMENTACE specializované aspekty, kterých se využívá v jistých subkulturách nebo za jistých situací. Tak jsme napøíklad vidìli, že v akademickém prostøedí, v právnickém prostøedí atd. se pojem SPOR/ARGUMENTACE specializuje na RACIONÁLNÍ SPOR/RACIONÁLNÍ ARGUMENTACI (rational argument), který se odlišuje od bìžného „iracionálního“ sporu. U RACIONÁLNÍHO SPORU/RACIONÁLNÍ ARGUMENTACE jsou taktické prostøedky ideálnì omezeny na formulování premis, citování podpùrných dùkazù a vyvozování logických závìrù. Jak jsme však už vidìli, v praxi se taktické prostøedky bìžného všedního sporu (zastrašování, odvolávání se na autoritu apod.) vyskytují v aktuálním „racionálním“ sporu/„racionální“ argumentaci v zastøené nebo rafinované podobì. Tato dodateèná omezení vymezují RACIONÁLNÍ SPOR/RACIONÁLNÍ ARGUMENTACI jako specializovaný obor obecného pojmu SPOR/ARGUMENTACE. A kromì toho v pøípadì RACIONÁLNÍHO SPORU/RACIONÁLNÍ ARGUMENTACE je cíl sporu omezen ještì dále. V ideálním pøípadì se cíl vítìzství v takovém sporu/argumentaci chápe jako nìco, co slouží vyššímu cíli porozumìní. V rámci RACIONÁLNÍHO SPORU/RACIONÁLNÍ ARGUMENTACE samé máme ještì další specializaci. Jelikož písemné roz-

[104]

pravy vyluèují dialog, který je od sporù/argumentací se dvìma stranami neodmyslitelný, vyvinula se speciální forma sporu/argumentace s jednou stranou. V tomto pøípadì mluvení se typicky stává psaním a autor se obrací sám k sobì, tedy nikoli k nìjakému skuteènému protivníkovi, nýbrž ke skupinì hypotetických protivníkù, kteøí nejsou pøítomni, aby se sami bránili, podnikali protiútoky atd. Máme zde tedy specializovaný pojem RACIONÁLNÍ SPOR/ARGUMENTACE S JEDNOU STRANOU. Nakonec pak ještì máme rozlišení mezi sporem/argumentací jako procesem (hádáním se, pøením se) a sporem/argumentací jako produktem (tím, co bylo napsáno nebo øeèeno bìhem procesu pøení, hádání, argumentace). V tomto pøípadì jsou proces a produkt navzájem úzce spjaté aspekty téhož obecného pojmu, z nichž ani jeden, ani druhý nemohou existovat jeden bez druhého, a je možno zamìøit svou pozornost na kterýkoli z nich. Mluvíme tedy o stadiu sporu/argumentace, aniž rozlišujeme, zda se to týká procesu, nebo produktu. RACIONÁLNÍ SPOR/ARGUMENTACE S JEDNOU STRANOU je specializovaná subkategorie obecného pojmu SPOR/ARGUMENTACE a jako taková je podrobena mnoha omezením. Protože není pøítomen žádný konkrétní protivník, je nutno pøedpokládat protivníka idealizovaného. Má-li být zachován zámìr, že cílem je vítìzství, musí to pak být vítìzství nad idealizovaným protivníkem, který není pøítomen. Jediným zpùsobem, jak si zajistit vítìzství, je podržet si schopnost pøemoci všechny možné protivníky a získat neutrální úèastníky na svou stranu. Aby se toho dosáhlo, je nutno anticipovat možné námitky, obranné manévry, útoky atd. a pøi konstruování sporu/argumentace je všechny vyøídit. Protože je to RACIONÁLNÍ SPOR /ARGUMENTACE, je nutno všechny tyto kroky podniknout nejenom kvùli vítìzství, ale i kvùli cíli vyššímu, tj. porozumìní. Na racionální spory/argumentace s jednou stranou jsou kladena ještì další omezení a ta vyžadují, abychom vìnovali zvláštní pozornost jistým aspektùm sporu/argumentace, které nejsou v bìžném každodenním sporu tak dùležité (ba nìkdy tam ani nejsou pøítomny). Patøí mezi nì:

[105]

Obsah: Je nutno mít dostatek podpùrných dùkazù a mít dost co øíci o tìch pravých vìcech, abychom dosáhli pøesvìdèivosti a vyvrátili jakékoli možné námitky. Postup: Je nutno zaèít se vstupními pøedpoklady, o nichž panuje všeobecná shoda, a pohybovat se pak lineárnì k nìjakému závìru. Struktura: RACIONÁLNÍ SPOR/RACIONÁLNÍ ARGUMENTACE vyžaduje, aby mezi rùznými èástmi byly pøimìøené logické souvislosti. Síla: Schopnost sporu/argumentace odolávat útokùm závisí na váze dùkazù a pevnosti logických vazeb. Podstatnost: Udržet a ubránit jistá tvrzení je dùležitìjší než obhájit jiná, protože následující tvrzení budou založena právì na nich. Samozøejmost: V každém sporu/argumentaci se vyskytnou vìci, které nejsou samozøejmé. Ty je nutno rozpoznat a dostateènì podrobnì prozkoumat. Pøímost: Síla argumentace mùže záviset na tom, jak pøímo se pohybujeme od vstupních pøedpokladù k závìrùm. Jasnost: To, co tvrdíme, a souvislosti mezi našimi tvrzeními musejí být pro ètenáøe dostateènì jasné, aby jim mohl porozumìt.

To vše jsou aspekty racionálního sporu/argumentace s jednou stranou, které souèástí bìžného každodenního sporu být nemusejí. Pojem ROZHOVOR a metafora SPOR /ARGUMENTACE JE VÁLKA se na takové aspekty nezamìøují, nebo ty jsou rozhodující pro idealizovaný RACIONÁLNÍ SPOR/RACIONÁLNÍ ARGUMENTACE. Dùsledkem toho je, že pojem RACIONÁLNÍ SPOR /RACIONÁLNÍ ARGUMENTACE se dále vymezuje s pomocí jiných metafor, které nám skuteènì umožòují zamìøit se na tyto dùležité aspekty: SPOR/ARGUMENTACE JE CESTA, SPOR /ARGUMENTACE JE NÁDOBA a SPOR /ARGUMENTACE JE BUDOVA. Jak uvidíme dále, každá z nich nám poskytne jakýsi ovladaè pro nìkterý z uvedených aspektù pojmu RACIONÁLNÍ SPOR/ RACIONÁLNÍ ARGUMENTACE. Žádná z nich není dostaèující, aby nám poskytla úplné, konsistentní a všestrannì pøístupné pochopení všech tìchto aspektù, avšak všechny dohromady se docela dobøe postarají, abychom koherentnì pochopili, co je to racionální spor/racionální argumentace. Nyní se

[106]

[107]

vìnujme otázce, co to znamená, že nám nìkolik rùzných metafor — pøièemž každá strukturuje pojem èásteènì — poskytne ve vzájemné spolupráci koherentní chápání pojmu jakožto celku. KOHERENCE V RÁMCI JEDNÉ METAFORY

Teï jsme se zase dali špatným smìrem. Ztratil jsem cestu. Chodíte poøád v bludném kruhu.

A kromì toho se dráhy chápou jako povrchy (pøedstavme si koberec, který se pøed námi odvíjí, jak kráèíme, a tak za námi vytváøí dráhu): DRÁHA CESTY JE POVRCH

Jistou pøedstavu o mechanismu koherence v rámci jedné metaforické strukturace je možno získat, zaèneme-li s metaforou SPOR/ARGUMENTACE JE CESTA. Tato metafora má nìco spoleèného s cílem sporu/argumentace, se skuteèností, že musí mít zaèátek, pokraèovat lineárním zpùsobem a postupovat skrze jistá stadia smìrem k cíli. Uveïme nìkolik jasných pøípadù takové metafory: SPOR/ARGUMENTACE JE CESTA

Vydali jsme se cestou smìøující k dùkazu, že netopýøi jsou ptáci. Jakmile dospìjeme k následujícímu bodu, uvidíme, že filozofie je mrtva. Zatím nejsme tak daleko, abychom mohli svou hypotézu považovat za potvrzenou. Budeme postupovat krok za krokem. Naším cílem je prokázat, že kolibøíci jsou pro vojenskou obranu nepostradatelní. Toto pozorování ukazuje cestu k elegantnímu øešení. Dospìli jsme k zneklidòujícímu závìru.

Výprava pokryla za krátký èas velkou oblast. Je nám na stopì. Odboèil ze stopy. Vrátil se zpìt po téže stopì.

Je-li dáno, že

CESTY JE POVRCH,

SPOR/ARGUMENTACE dostaneme:

a

DRÁHA

DRÁHA SPORU/ARGUMENTACE JE POVRCH

Pokryli jsme už prakticky všechny sporné body. Svou argumentací pokryl znaènì velkou oblast. Podívejme se zpìtnì po celé oblasti našich argumentù. Dostávᚠse stranou od vlastního pøedmìtu debaty. Opravdu jsi teï na nìco pøišel. Jsme zøejmì na správné cestì, jak vyøešit ten problém.

Vidíme zde soubor pøípadù, které spadají do oboru metafory SPOR/ARGUMENTACE JE CESTA. To, že jsou systematické, je zásluha dvojice metaforických dùsledkù, které jsou vybudovány na dvou faktech týkajících se cest. Fakta o cestách:

O cestách víme jednu vìc, že totiž CESTA VYMEZUJE DRÁHU.

CESTA VYMEZUJE DRÁHU

CESTA VYMEZUJE DRÁHU

DRÁHA CESTY JE POVRCH

Sešel ze správné cesty. Pustil se špatným smìrem. Jdou v našich stopách. Ztratil jsem cestu.

Metaforické dùsledky:

Dáme-li dohromady SPOR/ARGUMENTACE dostaneme:

VYMEZUJE DRÁHU

SPOR/ARGUMENTACE JE CESTA CESTA VYMEZUJE DRÁHU

Tedy: SPOR/ARGUMENTACE VYMEZUJE DRÁHU JE CESTA

VYMEZUJE DRÁHU,

SPOR/ARGUMENTACE VYMEZUJE DRÁHU

Sešel ze správné linie argumentaèního postupu. Dokážete ještì sledovat naši argumentaci?

a

CESTA

SPOR/ARGUMENTACE JE CESTA DRÁHA CESTY JE POVRCH

Tedy: DRÁHA SPORU/ARGUMENTACE JE POVRCH

Metaforické dùsledky v tomto pøípadì charakterizují vnitøní systematiènost metafory SPOR/ARGUMENTACE JE CESTA,

[108]

[109]

tedy èiní koherentními všechny pøíklady, které pod tuto metaforu spadají.

staneme tak jisté smíšené metafory, které odhalují oba tyto aspekty souèasnì. Prùnik mezi metaforami

KOHERENCE MEZI DVÌMA ASPEKTY JEDNOHO A TÉHOŽ POJMU SPOR/ARGUMENTACE JE CESTA je pouze jednou z metafor pro spory/argumentace, a to metaforou, které používáme, abychom zdùraznili cíl, smìr nebo postup sporu/argumentace, popø. abychom o tìchto vìcech mohli mluvit. Chceme-li mluvit o obsahu sporu/argumentace, používáme strukturnì komplexní metafory SPOR/ARGUMENTACE JE NÁDOBA. Na nádoby lze pohlížet jako na nìco, co vymezuje omezený prostor (s ohranièujícím povrchem, centrem a periferií) a co obsahuje a drží nìjakou látku (jejíž množství mùže být rùzné a která mùže mít jisté jádro umístìné uprostøed). Metafory SPOR/ARGUMENTACE JE NÁDOBA používáme, chceme-li u nìjakého sporu/argumentace zdùraznit kterýkoli z tìchto aspektù. SPOR/ARGUMENTACE JE NÁDOBA

Vaše argumentace není pøíliš obsažná. Tato argumentace je ponìkud dìravá. Moc argumentù tedy nemáte, ale jeho námitky nìjakým obsahem také pøíliš neoplývají. Tvoje argumentace je úplnì bezobsažná. Tvoje prázdné argumenty mne už zaèínají unavovat. Tuto myšlenku v jeho argumentaci nenaleznete. Z mé argumentace tyto závìry pøímo vyplývají. Tvoje argumenty jsou neudržitelné jako voda v koši. Pro naši argumentaci jsou tyto body ústøední — ostatní jsou jen okrajové. Ještì stále jsem se nedostal k jádru jeho argumentace.

Protože úèel metafor CESTA a NÁDOBA je rùzný, tj. protože se jich užívá k tomu, aby se bylo možno detailnì soustøedit na rùzné aspekty nìjakého sporu/argumentace (cíl a postup proti obsahu), nelze oèekávat, že by se tyto metafory pøekrývaly úplnì. V nìkterých pøípadech je ovšem možné, aby se pozornost u sporu/argumentace soustøedila jak na aspekty CESTY (postup), tak na aspekty NÁDOBY (obsah). Do-

CESTA

a

NÁDOBA:

V tomto bodì není vaše argumentace pøíliš obsažná. V tom, co se nám podaøilo vyložit, jsme se už dostali tak daleko, že jsme vlastnì prezentovali vlastní jádro naší argumentace. Pùjdeme-li touto cestou dál, podaøí se nám vtìsnat do naší hypotézy vskutku všechna dostupná fakta.

Takový prùnik je umožnìn právì okolností, že metafory a NÁDOBA mají spoleèné dùsledky. Obì metafory nám dávají možnost odlišit formu sporu od jeho obsahu. V metafoøe CESTA odpovídá dráha formì sporu a plocha touto drahou pokrytá obsahu. Chodíme-li v kruzích kolem dokola, mùže být naše dráha dlouhá, avšak mnoho plochy nepokryje; znamená to pak, že spor nemá mnoho obsahu. V dobrém sporu se však každého prvku formy využívá k vyjádøení nìjakého obsahu. U metafory CESTA èím je dráha delší (èím delší je spor/argumentace), tím více plochy se pokryje (tím více má spor/argumentace obsahu). V metafoøe NÁDOBA odpovídá ohranièující povrch nádoby formì sporu/argumentace, a to, co je v nádobì, odpovídá „obsahu“ sporu/argumentace. V nádobì, která je vytvoøena a využita co nejefektivnìji, používá se celého ohranièujícího povrchu k udržení obsahu. Ideálnì platí, že èím více je povrchu (èím delší je spor/argumentace), tím více je v nádobì látky (tím více má spor/argumentace obsahu). S postupným odvíjením se dráhy cesty se vytváøí více a více povrchu vymezeného touto drahou, stejnì jako se vytváøí více a více povrchu nádoby. Prùnikem tìchto dvou metafor je postupné vytváøení povrchu. Èím více pùdy spor/ argumentace pokrývá (díky povrchu CESTY), tím více získává obsahu (díky povrchu NÁDOBY). Sdílený dùsledek je právì tím, co tento prùnik charakterizuje; dochází k tomu následujícím zpùsobem: CESTA

Nemetaforický dùsledek týkající se cest: Pøi realizaci cesty se vytváøí více dráhy. DRÁHA JE POVRCH. Tedy: Pøi realizaci cesty se vytváøí více povrchu.

[110]

[111]

Metaforický dùsledek týkající se sporù/argumentací (založený na cestách): SPOR/ARGUMENTACE JE CESTA.

Pøi realizaci cesty se vytváøí více povrchu. Tedy: Pøi realizaci sporu/argumentace se vytváøí více povrchu. Metaforický dùsledek týkající se sporù/argumentací (založený na nádobách): SPOR/ARGUMENTACE JE NÁDOBA. Pøi realizaci nádoby vytváøí se více povrchu. Tedy: Pøi realizaci sporu/argumentace se vytváøí více povrchu.

Zde mají dva metaforické dùsledky stejný závìr. Dá se to znázornit tímto doprovodným diagramem. SPOR/ARGUMENTACE JE CESTA

SPOR/ARGUMENTACE JE NÁDOBA

S tím, jak vytváøíme spor, vytváøí se více povrchu. Jiné dùsledky

S tím, jak je vytváøeno více povrchu, spor pokrývá více pùdy.

Jiné dùsledky

S tím, jak je vytváøeno více povrchu, spor dostává více obsahu.

Právì tento prùnik dùsledkù mezi dvìma metaforami vymezuje jejich vzájemnou koherenci a poskytuje spojnici mezi množstvím plochy, kterou spor/argumentace pokrývá, a množstvím obsahu, který má. Tím se získává možnost, aby byly ve „vzájemném souladu“, tøebaže nejsou úplnì konsistentní; neexistuje tedy žádný „jediný obraz“, který by byl s obìma metaforami v plném souladu. Jak povrch nádoby, tak povrch území jsou povrchy díky spoleèným topologickým vlastnostem. Avšak nᚠobraz povrchu území se velmi liší od našich obrazù rùzných druhù povrchù nádob. Abstraktní topologický pojem povrchu, který tvoøí prùnik

onìch dvou metafor, není natolik konkrétní, aby vytvoøil obraz. Obecnì øeèeno, jsou-li metafory koherentní, avšak nejsou-li konsistentní, nemìli bychom oèekávat, že budou vytváøet konsistentní obrazy. Rozdíl mezi koherencí a konsistencí je zásadní. Každá z metafor se zamìøuje na jeden aspekt pojmu SPOR/ARGUMENTACE: pøitom každá z nich slouží jednomu úèelu. A nadto každá z metafor nám umožòuje pochopit jeden aspekt pojmu z hlediska jasnìji vyhranìného pojmu, tj. CESTY nebo NÁDOBY. Dùvodem, proè je nám zapotøebí dvou metafor, je, že neexistuje žádná jediná metafora, která by to dokázala — neexistuje žádná jediná metafora, která by nám umožnila opatøit si jistý ovladaè souèasnì jak pro smìr sporu/argumentace, tak i pro obsah sporu/argumentace. Tyto oba dva cíle nelze zvládnout najednou s pomocí jediné metafory. A kde se vzájemnì neprolínají cíle, tam se neprolínají ani metafory. Dostali bychom pak totiž pøípady nepøípustných smíšených metafor, které jsou výsledkem nemožnosti jediné jasnì vyhranìné metafory, která by uspokojovala oba cíle najednou. Mùžeme napøíklad mluvit o smìru sporu/argumentace a o obsahu sporu/argumentace, ale ne o smìru obsahu sporu/argumentace ani o obsahu smìru sporu/argumentace. Nezískáme tedy vìty tohoto druhu: Nyní mùžeme sledovat dráhu jádra argumentace. Obsah argumentace postupuje takto. Smìr této argumentace je bezobsažný. Jsem zneklidnìn nic neøíkající cestou vaší argumentace.

Tyto dvì metafory by byly konsistentní, kdyby existoval zpùsob, jak úplnì uspokojit oba úèely jedním jasnì vyhranìným pojmem. Místo toho však získáváme koherenci, pøi níž dochází k èásteènému uspokojení obojího úèelu. Tak napøíklad metafora CESTA zdùrazòuje jak smìr, tak postup smìrem k cíli. Metafora NÁDOBY zdùrazòuje obsah co do jeho množství, hustoty, centrálnosti a hranic. Aspekt postupu metafory CESTA a aspekt množství metafory NÁDOBA lze zdùraznit zároveò, protože množství se zvìtšuje bìhem postupu sporu/argumentace. A to, jak jsme vidìli, má jako svùj následek pøípustné smíšené metafory.

[112]

Zatím jsme tedy probrali koherence dvou metaforických strukturací pojmu SPOR/ARGUMENTACE a zjistili jsme toto:

[113]

17. KOMPLEXNÍ KOHERENCE NAPŘÍČ METAFORAMI

• Metaforické dùsledky hrají podstatnou roli pøi propojení všech pøípadù jednotlivé metaforické strukturace pojmu (jako u rùzných pøípadù metafory SPOR/ARGUMENTACE JE CESTA). • Metaforické dùsledky hrají také podstatnou úlohu pøi propojení dvou rùzných metaforických strukturací jednoho pojmu (jako v metaforách CESTA a NÁDOBA pro SPOR/ARGUMENTACE). • Sdílený metaforický dùsledek mùže navázat korespondenci jdoucí napøíè metaforami. Tak napø. sdílený dùsledek PØI REALIZACI SPORU SE VYTVÁØÍ VÍCE POVRCHU navazuje korespondenci mezi množstvím povrchu, který je sporem/ argumentací pokryt (a který je v metafoøe CESTA), a množstvím obsahu ve sporu/argumentaci (který je v metafoøe NÁDOBA). • Rùzné metaforické strukturace pojmu slouží rùzným úèelùm tím, že zvýrazòují rùzné aspekty pojmu. • Kde dochází k pøekrývání úèelù, dochází i k pøekrývání metafor, a tedy i k jejich vzájemné koherenci. Do tohoto prùniku patøí pøípustné smíšené metafory. • Obecnì platí, že naprostá konsistence jdoucí napøíè metaforami je vzácná; koherence je naproti tomu typická.

Nejdùležitìjší vìc, na kterou pøi své rozpravì o koherenci nesmíme nikdy zapomínat, je role úèelu. Metaforická strukturace pojmu, dejme tomu metafora CESTA pro spory a argumentace, umožòuje abychom získali ovladaè (handle) pro jeden aspekt pojmu. Metafora tedy funguje, plní-li jistý úèel, totiž pochopení nìjakého aspektu pojmu. Plní-li dvì metafory úspìšnì dva úèely, prùnik mezi úèely bude pak odpovídat prùniku mezi metaforami. Podle našeho názoru se takové prùniky dají charakterizovat na základì sdílených metaforických dùsledkù a na základì korespondencí procházejících napøíè metaforami, jež se díky tìmto dùsledkùm vytvoøily. Vidìli jsme to na jednoduchém pøíkladu v pøedcházející kapitole. Rádi bychom nyní ukázali, že tentýž mechanismus funguje i v pøíkladech složitých. Taková složitost má dvojí pùvod: (1) èasto existuje mnoho metafor, které dílèím zpùsobem strukturují jeden a týž pojem, a (2) pojednáváme-li o jednom pojmu, užíváme druhých pojmù, které jsou samy chápány na základì metaforických termínù, a to pak vede k dalšímu pøekrývání metafor. Èinitele vedoucí k uvedeným složitostem mùžeme vyèlenit tím zpùsobem, že budeme dále pokraèovat ve zkoumání pojmu SPOR. Všeobecnì øeèeno slouží spory [ve smyslu argumentace — pozn. pøekl.] úèelùm porozumìní. Argumentaci konstruujeme tehdy, když potøebujeme ukázat spojitosti mezi vìcmi, které jasné jsou — které považujeme za dané —, a jiný-

[114]

[115]

mi vìcmi, které jasné nejsou. Dìláme to tak, že skládáme myšlenky k sobì dohromady. Tyto myšlenky tvoøí obsah argumentace. Vìci, které považujeme za dané, jsou východiskem argumentace. Vìci, které si pøejeme ukázat, jsou cíli, jichž musíme dosáhnout. Pøitom, jak postupujeme smìrem k tìmto cílùm, postupujeme dále i ve vytváøení souvislostí. Tyto souvislosti mohou být silné nebo slabé a jejich sí má strukturu, která zahrnuje celek. V každé argumentaci a sporu mohou být jisté myšlenky a souvislosti základnìjší („bázovìjší“) než jiné, jisté myšlenky mohou být zøejmìjší než jiné. Do jaké míry bude urèitá argumentace dobrá, to bude záležet na jejím kontextu, na tom, jak silné budou souvislosti, na tom, jak pøímým zpùsobem budou tyto souvislosti navázány a jak snadno je bude možno pochopit. Zkrátka a dobøe, rùzné metafory ARGUMENTACE/SPORU slouží úèelu prezentování a chápání tìchto aspektù pojmu: obsah postup struktura síla

bázovost zøejmost pøímost jasnost

V pøedcházející kapitole jsme vidìli, že se metafora CESTA zamìøuje pøinejmenším na obsah a postup, že se metafora NÁDOBA zamìøuje pøinejmenším na obsah a že zde máme prùnik zakládající se na postupném hromadìní obsahu. Tyto dvì metafory však slouží ještì vìtšímu poètu úèelù a úèastní se ještì vìtšího množství komplexních koherencí. Bude to patrné, vezmeme-li v úvahu tøetí metaforu pro argumentace a spory: SPOR JE BUDOVA

Získali jsme rámec pro solidní argumentaci. Pokud neopøete svou argumentaci o solidní fakta, všecko se vám to sesype. Pokouší se podepøít svou argumentaci spoustou irelevantních skuteèností, ale poøád je to argumentace znaènì chatrná a labilní, která se snadno rozpadne, bude-li podrobena pøísné kritice. Na tìch základech, jaké teï máte k dispozici, mùžete vybudovat znaènì silnou argumentaci.

Metafory CESTA, NÁDOBA a BUDOVA se dohromady soustøeïují na všechny uvedené aspekty pojmu SPOR, jak je patrné z následujícího seznamu: CESTA

NÁDOBA

BUDOVA

obsah postup pøímoèarost zøejmost

obsah postup bázovost síla jasnost

obsah postup bázovost síla struktura

Uvedeme nìkolik pøíkladù, jak rozumíme každému z tìchto aspektù na základì metafor: CESTA

I když jsme došli až sem, nepodaøilo se nám zatím pokrýt podstatnou èást relevantních otázek. (postup, obsah) To je argument oklikou. (pøímoèarost) Bude tøeba zajít do toho všeho ponìkud hloubìji, abychom mohli jasnìji nahlédnout, v èem to vìzí. (postup, zøejmost) NÁDOBA

Vaše argumentace obsahuje skuteènì jen správné myšlenky, avšak poøád ještì není dost transparentní. (obsah, postup, jasnost) Tyto myšlenky tvoøí pevné, solidní jádro argumentace. (síla, bázovost) BUDOVA

Máme již jistý základ pro argumentaci, teï potøebujeme solidní rámec. (bázovost, síla, struktura) Nyní jsme již zkonstruovali vìtší èást své argumentace. (postup, obsah)

Pøedcházející kapitola nám ukázala toto: skuteènost, že jak cesty, tak nádoby vymezují povrchy, se stala základem prùniku mezi metaforami CESTA a NÁDOBA. Fakt, že i budova má povrch, totiž základy a vnìjší zdi, umožòuje další prùniky s metaforou BUDOVA. V každém z tìchto pøípadù povrch vymezuje obsah, avšak pokaždé jinak:

[116]

[117]

Povrch vymezený trasou argumentace „pokrývá pùdu“, a obsah je onou pùdou, která je argumentací pokrytá. NÁDOBA: Obsah je uvnitø nádoby, jejíž ohranièení je vymezeno jejím povrchem. BUDOVA: Povrchem je vnìjší zdivo a základy, které vymezují u budovy její vnitøek. U metafory BUDOVA na rozdíl od metafory NÁDOBA obsah není uvnitø stavby; místo toho jsou to právì základy a vnìjší zdi, co vytváøí obsah. Je to patrné v pøíkladech: „Základ tvé argumentace nemá dost obsahu na to, aby byl schopen podepøít tvoje tvrzení“ a „Rámec tvé argumentace nemá dost substance na to, aby odolal kritice“.

zovìjší èásti sporu/argumentace jsou i nejhlubší: základy a jádro. U metafory CESTA jsou však hloubkovými ta fakta, která nejsou zjevná. Fakta, která nejsou na povrchu, jsou skryta bezprostøednímu nazírání; musíme za nimi sestoupit do hloubky. Mezi cíle sporu/argumentace patøí i snaha pokrýt jistá témata (vypoøádat se s nimi — „dostat je pod poklièku“) a nadto je zpracovat v náležitých hloubkách. Postupovat v argumentaci kupøedu neznamená pouze pokrýt témata; vyžaduje to od nás zároveò, abychom se do nich dostali dostateènì hluboko. Dostat se v tématu do požadované hloubky je souèástí cesty:

Tyto povrchy budeme nazývat „povrchy vymezující obsah“. Pojem povrchu vymezujícího obsah není dostaèující pro vysvìtlení mnoha koherencí, které se mezi metaforami vyskytují. Existují napøíklad pøípady metaforických prùnikù, které jsou založeny na pojmu hloubky. Jelikož se hloubka definuje rovnìž ve vztahu k povrchu, mohli bychom se domnívat, že pojem povrchu vymezujícího hloubku bude u každé metafory týž jako povrch vymezující obsah. Že tomu vždycky tak není, je patrné z následujících pøíkladù:

Pronikneme-li do tohoto tématu hloubìji, zjistíme ... Dospìli jsme k bodu, kdy budeme muset prozkoumat dané problémy na hlubší úrovni.

CESTA:

Je to naprosto plytký argument; potøebuje podstatnì vìtší základ. (BUDOVA) Procházeli jsme všemi tìmito názory a myšlenkami do velké hloubky. (CESTA) Ještì jste se nedostal k nejhlubším bodùm — to jest k tìm, které tvoøí jádro argumentace. (NÁDOBA)

Jak u metafory BUDOVA, tak u metafory CESTA je povrchem, který vymezuje hloubku, úroveò zemského povrchu. U metafory NÁDOBA je to zase povrch nádoby. CESTA

povrch vymezující obsah: povrch vymezující hloubku:

NÁDOBA

BUDOVA

povrch vytvoøený povrch nádoby základy dráhou (pokrytí) a skoøepina úroveò zemského povrch nádoby úroveò zemského povrchu povrchu

Døíve než se dostaneme ke koherencím, je dùležité si uvìdomit, že zde fungují dva rùzné pojmy hloubky. U metafor BUDOVA a NÁDOBA je bázovìjším to, co je hlubší. Nejbá-

Jelikož se vìtšina cesty dìje nad povrchem zemì, vymezuje se hloubka témat, která je tøeba pokrýt, právì vzhledem k tomuto povrchu. Avšak jakmile sestupujeme u kteréhokoli jednotlivého tématu do hloubky, zanecháváme za sebou stopu (povrch), tak jak to dìláme na všech úsecích své cesty. Právì tím, že za sebou zanecháváme tento povrch, pokrýváme nìjaké téma v jisté hloubce. Tímto zpùsobem lze vysvìtlit následující výrazy: Odebereme se hloubìji do repertoáru nejrùznìjších témat. Ve svém dalším postupu budeme pronikat tìmito tématy do hloubky. Nyní jsme pokryli všechna témata na pøíslušné úrovni.

Z tìchto dùvodù metaforická orientace hloubky odpovídá bázovosti u metafor BUDOVA a NÁDOBA, avšak chybí jí na zøetelnosti u metafory CESTA. Protože hloubka a postup kupøedu jsou velmi odlišné aspekty sporu a argumentace, neexistuje žádný možný konsistentní obraz v rámci kterékoli z metafor SPORU. Zde však — jak tomu bylo i døíve — konsistence možná není, existuje tu ovšem metaforická koherence. Tím, že jsme si objasnili rozdíl mezi povrchy vymezujícími obsah a povrchy vymezujícími hloubku, získali jsme možnost pozorovat mnoho dalších složitých koherencí. Podobnì jako u koherence mezi metaforami CESTA a NÁDOBA

[118]

máme i koherenci mezi všemi tøemi metaforami, jež se zakládá na faktu, že všechny tøi mají povrchy vymezující obsah. V prùbìhu postupujícího sporu se vytváøí více povrchu, takže argumentace získává více obsahu. Tento prùnik tøí metaforických struktur pojmu umožòuje smíšené metafory následujícího typu: Když jsme už dorazili až sem, podaøilo se nám zkonstruovat jádro naší argumentace.

„Když jsme dorazili až sem“ (so far) je z metafory CESTA, „zkonstruovat“ z metafory BUDOVA, „jádro“ z metafory NÁDOBA. Všimnìme si, že se dá øíci skoro totéž, užijeme-li místo „jádro“ stavebního pojmu „základy“ nebo neutrálního pojmu „nejzákladnìjší èást“: Když jsme už dorazili až sem, podaøilo se nám zkonstruovat základy naší argumentace. Když jsme už dorazili až sem, podaøilo se nám zkonstruovat nejzákladnìjší èást naší argumentace.

Je to možné proto, že hloubka charakterizuje bázovost jak u metafory BUDOVA, tak u metafory NÁDOBA. Obì mají nejhlubší, tj. nejzákladnìjší èást: U metafory NÁDOBA je to jádro a u metafory BUDOVA jsou to základy. Obì dvì metafory tedy spolu korespondují. Je to vidìt v následujících pøíkladech, v nichž lze díky této korespondenci volnì smìšovat metaforu NÁDOBA s metaforou BUDOVA. Jsou to ústøední body naší argumentace a poskytují nám základy pro všechno, co ještì bude následovat. Tento argument mùžeme podkopat tím zpùsobem, že ukážeme, jak jsou jeho ústøední body slabé. Nejdùležitìjší myšlenky, na nichž všechno ostatní spoèívá, jsou jádrem argumentace.

Korespondence je zde založena na sdíleném vyplývání: SPOR JE BUDOVA. Budova má nejhlubší èást Tedy, BUDOVA MÁ NEJHLUBŠÍ ÈÁST. SPOR JE NÁDOBA. Nádoba má nejhlubší èást. Tedy, SPOR MÁ NEJHLUBŠÍ ÈÁST.

[119]

Jelikož bázovost je charakterizována u obou metafor hloubkou, nejhlubší èást je i èástí nejzákladnìjší. Pojem NEJZÁKLADNÌJŠÍ ÈÁST tedy spadá do prùniku tìchto dvou metafor a je vzhledem k obìma neutrální. Jelikož je úèelem sporu poskytnout porozumìní, nemùže nás pøekvapit, že metafora POCHOPENÍ JE VIDÌNÍ by mìla mít prùniky s rùznými metaforami SPORU. Když cestujeme, pak èím dále jdeme, tím více vidíme. To se pøenáší i na metaforu SPOR JE CESTA. Když postupujeme pøi sporu dál a dál, vidíme víc a víc — a jelikož POCHOPENÍ JE VIDÌNÍ, více a více rozumíme. Tím lze vysvìtlit takové výrazy: Vidìli jsme právì, že TomᚠAkvinský využil jistých pojmù Platónových. Když jsme se dostali až sem, mùžeme už také pozorovat, v èem Hegel postupoval špatnì.

Protože pøi cestì mùžeme mít prùvodce, který bìhem cestování upozoròuje na zajímavé vìci, dostáváme i takové výrazy: Nyní si ukážeme, že Green zcela mylnì interpretoval Kantovo pojetí vùle. Všimnìte si, že X neplyne z Y, aniž bychom pøipojili jisté premisy. Mìli bychom poukázat na okolnost, že zatím nebyly provedeny žádné dùkazy tohoto druhu.

V tìchto pøípadech je autor prùvodcem, který nás provází argumentací sporu. Zèásti je do metafory CESTA zahrnuto i sestupování hloubìji do subjektu. Uplatòuje se pøitom také metafora POROZUMÌNÍ JE VIDÌNÍ. Ve sporu a pøi argumentaci jsou povrchové body (ty, co jsou na povrchu) zcela zøejmé; je snadné je vidìt, je snadné jim porozumìt. Hloubìji položené body však zøejmé nejsou. Vyžaduje to jisté úsilí — kopání —, abychom je odkryli a mìli je tak možnost vidìt. Èím hloubìji vstupujeme do tématu, tím více odhalujeme, což nám umožòuje, abychom i více vidìli, tj. abychom více chápali. Tím se vysvìtlují následující výrazy: Ponoø se trochu hloubìji do jeho argumentace a odhalíš spoustu zajímavých vìcí.

[120]

Do toho se dá vidìt jedinì tehdy, když se do všech tìch problémù zahrabete poøádnì hluboko. Plytké argumenty jsou prakticky bezcenné, protože nám skoro nic neukáží.

Metafora POROZUMÌNÍ JE VIDÌNÍ má také prùnik s metaforou BUDOVA, u níž to, co je vidìt, je struktura (podoba, forma, kontury atd.) argumentace: Nyní už lze vidìt celkové obrysy jeho argumentace. Podíváme-li se pozornìji na strukturu této argumentace...

A koneènì metafora POROZUMÌNÍ JE VIDÌNÍ má prùnik také s metaforou NÁDOBA, u níž to, co je vidìt, je obsah (skrze povrch nádoby), jak je tomu v pøíkladech: Tato argumentace je obdivuhodnì krystalicky prùzraèná. Ve vaší argumentaci tento prvek nespatøuji. Protože vaše argumentace není zrovna pøíliš jasná, nevidím ani, k èemu jste vlastnì dospìl. Ta tvoje argumentace nemá vùbec žádný obsah — prokoukl jsem ji skrz naskrz.

Pøi diskusi o kvalitì nìjakého sporu se vyskytuje další koherence, která prochází napøíè metaforami. Èetné stránky nìjaké argumentace, na nìž se zamìøují rùzné metafory SPORU, je možno kvantifikovat — jsou to napø. obsah, jasnost, síla, bezprostøednost a zøejmost. Metafora VÍCE JE LÉPE je v prùniku se všemi metaforami SPORU, a umožòuje nám pohlížet na kvalitu v termínech kvantitativních. Dostáváme tedy následující pøíklady: Pøíliš mnoho argumentace v tom ale není! Ve tvé argumentaci není obsaženo takøka nic. To není zrovna pøíliš dobrá argumentace, protože pokrývá jenom velice malý okruh otázek. Taková argumentace nestaèí — není v dostateèné míøe jasná. Tvoje argumentace je pøíliš slabá na to, aby mohla podepøít tvoje tvrzení. Ta argumentace se ubírá pøíliš velkými oklikami — nikdo ji nebude schopen sledovat. Vaše argumentace nepokrývá dané téma do dostateèné hloubky.

Všechny zde urèují kvalitu v termínech kvantity. V žádném pøípadì jsme nevyèerpali všechny metaforické koherence jdoucí napøíè metaforami SPORU. Uveïme jen

[121]

jako pøíklad rozsáhlou sí koherencí založených na metafoøe SPOR JE VÁLKA. Zde je možno zvítìzit i prohrát, útoèit i bránit se, plánovat a sledovat urèitou strategii atd. Zde mohou být argumenty pevnostmi díky metafoøe BUDOVA, takže mùžeme na argument podniknout útok, prorazit do nìj díry, zbourat jej a vymazat jej s povrchu zemského. Argumenty mohou být i støelami pøi použití metafory NÁDOBA. Mùžeme tak dát výzvu „Pal!“, naèež argument mùže míøit pøímo na cíl a trefit do èerného. V obranì se mùžeme pokoušet odstøelit argument svého protivníka. Nyní je snad již jasné, že tytéž typy koherencí, které se vyskytovaly v jednoduchých pøíkladech, se objevují také v daleko složitìjších pøípadech tìch typù, jimž jsme právì vìnovali pozornost. Co mùže zprvu vypadat jako nahodilé, izolované metaforické výrazy — napøíklad pokrýt okruh otázek, podepøít argument, dostat se k jádru, proniknout hloubìji, zaútoèit na postavení a odstøelit —, se ukáže jako zcela nenahodilé. Jde daleko spíše o souèásti celkového metaforického systému, které spoleènì slouží komplexnímu úèelu charakterizace sporu a argumentace ve všech aspektech, které jsme koncipovali výše. Aèkoli nám takové metafory neposkytují jednotný konsistentní konkrétní obraz, pøesto jsou koherentní a skuteènì do sebe zapadají, mají-li prùniky ve svých dùsledcích, tøebaže v opaèném pøípadì tomu tak není. Metafory se rodí z našich jasnì vyhranìných a konkrétních zkušeností a dávají nám možnost konstruovat vysoce abstraktní a propracované pojmy, jakým je pojem sporu a argumentace.

[122]

[123]

18. J I ST É DŮ SLED KY PRO TEO RIE P O J M OV É ST R U K T U RY

Každá adekvátní teorie lidského pojmového systému bude muset vysvìtlit, (1) na èem jsou pojmy založeny, (2) jak jsou strukturovány, (3) jak jsou navzájem usouvztažnìny a (4) jak jsou definovány. Zatím jsme podali pøedbìžné vysvìtlení základù, strukturace a vztahù mezi pojmy (subkategorizace, metaforického vyplývání, èástí, úèastníkù atd.) v tìch pøípadech, které jsme považovali za typické. Kromì toho jsme se snažili dokázat, že nᚠpojmový systém je vìtšinou strukturován metaforicky, a podali jsme struèné vysvìtlení, co to vlastnì znamená. Døíve než se pustíme do zkoumání, jaké dùsledky mají naše názory pro definici, bude tøeba se podívat na dvì dùležité strategie, s jejichž pomocí jazykovìdci a logikové zpracovávali to, co jsme oznaèili za metaforické pojmy, aniž by se pøitom zmiòovali o metafoøe. Tìmito dvìma strategiemi jsou abstrakce a homonymie. Abychom ukázali, jak se tyto strategie liší od vysvìtlení, které jsme poskytli my, všimneme si slova podepøít ve vìtách „Podepøel zeï“ a „Podepøel svou argumentaci ve sporu více fakty“. V našem pojetí chápeme podepøít ve vìtì „Podepøel svou argumentaci ve sporu“ z hlediska pojmu PODEPØÍT, který je souèástí gestaltu BUDOVA. Jelikož se pojem SPOR chápe èásteènì z hlediska metafory SPOR JE BUDOVA, bude význam „podepøít“ v pojmu SPOR plynout z významu, který má v pojmu BUDOVA, a navíc z toho, že v obecném smyslu metafora BUDOVA jistým zpùsobem strukturuje po-

jem SPOR. Žádnou nezávislou definici pojmu PODEPØÍT ve vìtì „Podepøel svou argumentaci ve sporu“ pak nepotøebujeme. Naproti tomu pøístup z hlediska abstrakce tvrdí, že existuje samostatný, velmi obecný a abstraktní pojem PODEPØÍT, který je vùèi „podepøít“ BUDOVY a „podepøít“ SPORU neutrální. Z hlediska tohoto pøístupu jsou jak „Podepøel zeï“, tak „Podepøel svou argumentaci ve sporu“ speciálními pøípady téhož velmi abstraktního pojmu. Pøístup z hlediska homonymie volí obrácený postup. Místo toho, aby tvrdil, že existuje jeden abstraktní a neutrální pojem PODEPØÍT, pøístup homonymický prohlašuje, že tu jsou dva rùzné a na sobì nezávislé pojmy — PODEPØÍT1 a PODEPØÍT2. Existuje silný homonymický pøístup, podle nìhož PODEPØÍT1 a PODEPØÍT2 jsou zcela rùzné pojmy a nemají navzájem nic spoleèného, jelikož jeden z nich se vztahuje na fyzický pøedmìt (èásti budov) a druhý na abstraktní pojem (èást argumentace ve sporu). Slabý homonymický pøístup se kloní k názoru, že existují dva odlišné a nezávislé pojmy PODEPØÍT1 a PODEPØÍT2, avšak pøipouští, že jejich významy mohou být v jistém ohledu podobné a že oba pojmy jsou navzájem díky této podobnosti spøíznìné. Popírá však, že kterýkoli z nich by mohl být chápán z hlediska toho druhého. Tvrdí pouze jedno, že tyto dva pojmy mají nìco spoleèného: jistou abstraktní podobnost. V tomto ohledu sdílí slabý homonymický pøístup jeden spoleèný prvek s hlediskem abstrakèním, protože abstraktní podobnost by obsahovala právì ty vlastnosti jádra pojmu, které jsou hypoteticky pøedpokládány teorií abstrakèní. Rádi bychom nyní ukázali, proè ani abstrakèní, ani homonymická teorie nejsou s to vysvìtlit ty druhy faktù, které nás pøivedly k teorii metaforických pojmù — zejména ona fakta, která se týkají metaforických typù (orientaèních, fyzických a strukturních), jakož i jejich vlastností (vnitøní systematiènosti, vnìjší systematiènosti, základovosti a koherence). NEADEKVÁTNOSTI ABSTRAKÈNÍHO HLEDISKA

Abstrakèní teorie je neadekvátní v nìkolika ohledech. Pøednì se zdá, že nedává vùbec žádný

[124]

smysl v souvislosti s orientaèními metaforami typu NAHORU — DOLÙ, jako napøíklad ŠASTNÝ JE NAHOØE, AUTORITA JE NAHOØE, VÍCE JE NAHOØE, MORÁLNOST JE NAHOØE, BUDOUCNOST JE NAHOØE, ROZUM JE NAHOØE atd. Jaký jeden jediný obecný pojem, a už jakéhokoli obsahu, by mohl být abstraktním zobecnìním V݊KY, ŠTÌSTÍ, AUTORITY, VÍCE, MORÁLNOSTI, BUDOUCNOSTI, ROZUMU a SEVERU a který by jim všem pøesnì odpovídal? A kromì toho se zdá, že NAHOØE a DOLE asi ani nebudou na téže úrovni abstrakce, nebo NAHOØE se používá pro BUDOUCNOST, kdežto DOLE se neužívá pro MINULOST. Vysvìtlujeme to èásteènou metaforickou strukturací, avšak pøi uplatnìní abstrakèního hlediska by NAHOØE muselo být v jistém smyslu abstraktnìjší než DOLE, a to zøejmì nedává pøíliš velký smysl. Za druhé by abstrakèní teorie nedìlala rozdílu mezi metaforami tvaru A je B a metaforami tvaru B je A, protože by pøedpokládala, že existuje neutrální výraz, který by pokrýval obì oblasti. Napøíklad angliètina [i èeština — pozn. pøekl.] má metaforu LÁSKA JE CESTOVÁNÍ, ale nemá žádnou metaforu CESTOVÁNÍ JE LÁSKA. Abstrakèní hledisko by popíralo, že láska je chápána na základì cest a cestování, a muselo by se smíøit s pøedpokladem, který je v rozporu s intuicí, že totiž láska a cesty jsou chápány z hlediska nìjakého abstraktního pojmu, který je vùèi nim obìma neutrální. Za tøetí, rùznými metaforami mohou být strukturovány rùzné aspekty jednoho a téhož pojmu; napøíklad LÁSKA JE CESTOVÁNÍ, LÁSKA JE VÁLKA, LÁSKA JE FYZICKÁ SÍLA, LÁSKA JE ŠÍLENSTVÍ. Každá z nich poskytuje jednu perspektivu vùèi pojmu LÁSKA a strukturuje jeden z mnoha aspektù tohoto pojmu. Abstrakèní hypotéza by hledala jeden jediný obecný pojem LÁSKA, který by byl dost abstraktní na to, aby byl v souladu se všemi tìmito aspekty. I kdyby to bylo možné, stejnì by opominula podstatu vìci, že totiž tyto metafory necharakterizují spoleènì jádro pojmu LÁSKA, nýbrž že charakterizují rùzné aspekty LÁSKY každá zvl᚝. Za ètvrté, pozorujeme-li strukturní metafory tvaru A je B (tj. LÁSKA JE CESTOVÁNÍ, DUCH JE STROJ, MYŠLENKY JSOU JÍDLO, SPOR JE BUDOVA), zjišujeme, že B (definující pojem, definiens) je v naší zkušenosti mnohem vyhranìnìjší a typicky i mnohem konkrétnìjší než A (definovaný pojem, definien-

[125]

dum). Definující pojem nadto vždycky obsahuje nìco více než to, co se pøenáší do pojmu definovaného. Podívejme se tøeba na metaforu MYŠLENKY JSOU JÍDLO. Mùžeme se setkat se syrovými fakty a nedopeèenými myšlenkami, ale neexistují žádné smažené, grilované nebo namìkko (do skla) vaøené myšlenky. V metafoøe SPOR JE BUDOVA hrají jistou roli jen základy a skoøepina, nikoli místnosti uvnitø, chodby, støecha atd. Tuto asymetrii jsme vysvìtlili takto: ménì vyhranìné (a obvykle i ménì konkrétní) pojmy se èásteènì chápou z hlediska vyhranìnìjších (a obvykle i konkrétnìjších) pojmù, které jsou pøímo založeny na naší zkušenosti. Abstrakèní hledisko neposkytuje pro tuto asymetrii žádné vysvìtlení, jelikož nedovede vysvìtlit tendenci k chápání ménì konkrétního z hlediska konkrétnìjšího. Za páté, bereme-li v úvahu, co nám nabízí abstrakèní pøístup, pak neexistují vùbec žádné metaforické pojmy, takže není dùvodu oèekávat ten typ systematiènosti, jaký jsme zjistili. Není tedy napøíklad dùvodu oèekávat existenci celého systému jídelních pojmù aplikovatelných na myšlenky nebo celého systému stavebních pojmù aplikovatelných na spory. Není dùvodu, abychom oèekávali, že existuje ten druh vnitøní konsistence, který jsme odhalili v pøípadech jako ÈAS JE POHYBUJÍCÍ SE PØEDMÌT. Obecnì øeèeno abstrakèní pøístup nedovede vysvìtlit fakta vnitøní systematiènosti. Abstrakce rovnìž není s to vysvìtlit systematiènost vnìjší. Podle øešení navrženého námi lze objasnit, že se rùzné metafory pro jeden urèitý pojem (napø. metafory CESTOVÁNÍ, BUDOVA, NÁDOBA a VÁLKA pro spory) pøekrývají právì tak a nejinak. Je to založeno na sdílených úèelech a na sdílených dùsledcích metaforických pojmù. Zpùsob, podle kterého se jednotlivé pojmy (jako napø. JÁDRO, ZÁKLAD, POKRÝT, ODSTØELIT) navzájem mísí, je pøedpovìditelný díky sdíleným úèelùm a dùsledkùm v rámci celého metaforického systému. Protože abstrakèní projekt žádné metaforické systémy nemá, nedovede ani vysvìtlit, proè se mohou metafory mísit tak, jak se to skuteènì dìje. Za šesté, protože abstrakèní pojetí nemá žádnou èásteènou metaforickou strukturaci, nemùže objasnit metaforic-

[126]

[127]

ká rozšíøení do nevyužitých èástí metafory, jak je tomu napøíklad v pøípadì „Vaše teorie je konstruována z laciné štukové malty“ a v mnoha jiných, které zapadají do nevyužité èásti metafory TEORIE JSOU BUDOVY. A koneènì abstrakèní hypotéza pøedpokládá, že napøíklad v pøípadì jako LÁSKA JE CESTOVÁNÍ existuje množina abstraktních pojmù, jež jsou vùèi lásce a cestì neutrální, takže mohou „být v souladu“ s obìma nebo „se dají použít“ na oba. Avšak aby se takové abstraktní pojmy „dostaly do souladu“ s láskou nebo „se daly použít“ pro lásku, musí pak být pojem LÁSKA strukturován nezávisle, aby mohl takový „soulad“ nastat. Jak si ještì ukážeme, LÁSKA není pojem, který by mìl jasnì vymezenou strukturu; a už je jeho struktura jakákoli, získává ji pouze skrze metafory. Avšak abstrakèní pojetí, nemající žádné metafory, kterými by se tato strukturace vytváøela, musí pøedpokládat, že i pro pojem LÁSKA existuje nezávisle vymezená struktura tak jasnì, jak jasnì jsou vymezeny relevantní aspekty cestování. Ale jak, to si lze jen tìžko pøedstavit. NEADEKVÁTNOSTI HOMONYMICKÉHO HLEDISKA

Silná homonymie Homonymie je používání téhož slova pro rùzné pojmy, jako je zámek na kopci nad mìstem a zámek ve dveøích. Podle teorie silné homonymie u pøíkladù, o nichž jsme uvažovali již døíve, by bylo použito slovo „zaútoèit“ ve výrazech „Zaútoèili na pevnost“ a „Zaútoèili na mou argumentaci“ pro zcela rozdílné a navzájem nesouvisející pojmy. Okolnost, že se používá stejného slova „zaútoèit“, by se považovala za náhodu. Podobnì slova „ve“ u výrazù „ve svìtnici“, „ve stranì“ a „ve špatné náladì“ by se užívalo pro tøi zcela odlišné, nezávislé a spolu nesouvisející pojmy — a to, že jsme použili téhož slova, by byla zase jenom náhoda. Podle tohoto názoru má angliètina [i èeština — pozn. pøekl.] desítky samostatných a navzájem nesouvisejících pojmù, které se všechny náhodou vyjadøují

slovem „v/ve“. Obecnì øeèeno, silnì homonymický pøístup nedovede vysvìtlit vztah, který jsme odhalili v systémech metaforických pojmù; považuje tedy všechny jevy, které jsme vysvìtlili jako systematické, za jevy nahodilé. Silnì homonymický pøístup není pøednì s to vysvìtlit žádnou z onìch vnitøních systematièností, které jsme popsali výše. Podle tohoto pøístupu by bylo napøíklad docela možné, aby výraz „cítím se povznesen“ znamenal „jsem šastný“ a zároveò aby výraz „moje nálada se pozvedla“ znamenal „jsem smutnìjší“. A dále tento pøístup nedovede vysvìtlit, proè se dá celého systému slov užívaných pro válku použít systematicky na spor a argumentaci nebo proè se dá soustavy jídelní terminologie systematicky použít pro myšlenky. Za druhé se dostává silná homonymie do stejných potíží i v pøípadech vnìjší systematiènosti. Nedovede se totiž vypoøádat s prùnikem metafor a s možností jejich míšení. Nedovede napøíklad vysvìtlit, proè angl. ground covered „pùda pokrytᓠv argumentaci a sporu se mùže týkat téže vìci jako „obsah“ argumentace a sporu. To platí obecnì o všech pøípadech míšení, které jsme uvedli. Za tøetí, silnì homonymický pøístup nedovede vysvìtlit rozšiøování využité (nebo nevyužité) èásti metafory, jako v pøípadech typu „Jeho teorie jsou gotické a jsou pokryty chrlièi“. Protože tato teorie nemá žádné obecné metafory jako SPOR JE BUDOVA, je nucena považovat takové pøípady za nahodilé. Slabá homonymie Zøejmá obecná neadekvátnost silnì homonymického pøístupu spoèívá v tom, že nedovede vyložit žádný ze systematických vztahù, které jsme nalézali u metaforických pojmù, protože vidí každý pojem jako nejen nezávislý, nýbrž i bez vztahu k jiným pojmùm vyjádøeným týmž slovem. Pøístup slabì homonymický je nadøazen silnì homonymickému právì proto, že možnost takových vztahù uznává. Speciálnì se to týká jeho tvrzení, že rùzné pojmy vyjádøené jedním slovem mohou být v mnoha pøípadech ve

[128]

vzájemném vztahu na základì podobnosti. Slabý homonymický pøístup považuje takové podobnosti za dané a pøedpokládá, že jsou dostateèné na to, aby vysvìtlily všechny jevy námi pozorované, aniž by se používalo jakékoli metaforické strukturace. Nejvýraznìjší rozdíl mezi pøístupem slabì homonymickým a pøístupem naším je v tom, že nezná pojem porozumìní jedné vìci na základì jiné vìci a v dùsledku toho nezná ani obecnou metaforickou strukturaci. Dùvodem je okolnost, že vìtšina lidí, kteøí takový pøístup zastávají, se nestará o to, jak je nᚠpojmový systém zakoøenìn ve zkušenosti a jak porozumìní z takovéhoto zakoøenìní vyrùstá. Vìtšina neadekvátností, které zjišujeme u slabého homonymického pøístupu, souvisí s jeho nedostatkem zájmu o vìci jako porozumìní a zakoøenìní v empirii. Stejné nedostatky se ovšem budou týkat i silné verze homonymického pøístupu. Pøednì jsme naznaèili, že v metafoøe je pøímá, popø. jednosmìrná zamìøenost (directionality), tj. že rozumíme jednomu pojmu na základì pojmu druhého. Máme zejména tendenci strukturovat ménì konkrétní a inherentnì neurèitìjší pojmy (napø. pro city) na základì konkrétnìjších pojmù, které jsou v naší zkušenosti vyhranìnìjší. Pøístup slabì homonymický bude popírat, že abstraktní chápeme na základì konkrétního nebo že vùbec chápeme pojmy jednoho druhu a základì pojmù jiného druhu. Tvrdí pouze, že jsme schopni vnímat jisté podobnosti mezi rùznými pojmy a že takové podobnosti vysvìtlují používání téhož slova pro rùzné pojmy. Bude napøíklad popírat okolnost, že je-li pojem PODPÍRAT souèástí pojmu ARGUMENTACE / SPOR, je chápán na základì fyzického pojmu PODPÍRAT, jak se ho používá u BUDOVY. Bude prostì tvrdit, že tu jde o dva rùzné pojmy, z nichž žádného z nich se nepoužívá k pochopení toho druhého, nýbrž že jsou si náhodou abstraktnì podobné. Obdobnì bude tvrdit, že všechny pojmy pro uvnitø nebo nahoøe nejsou zpùsobem chápání pojmù èásteènì na základì prostorové orientace, nýbrž že jde spíše o nezávislé pojmy související díky podobnosti. Z tohoto hlediska pak bude náhodou, že vìtšina dvojic pojmù, které

[129]

projevují „podobnosti“, se bude skládat z jednoho pojmu relativnì konkrétního a jednoho pojmu relativnì abstraktního (jak je tomu u PODPÍRAT). Podle našeho výkladu se konkrétního pojmu užívá k pochopení pojmu abstraktnìjšího; podle jejich pojetí nebude žádný dùvod, aby bylo více podobností mezi pojmem abstraktním a konkrétním než mezi dvìma pojmy abstraktními nebo mezi dvìma pojmy konkrétními. Za druhé, tvrzení, že takové podobnosti existují, je znaènì problematické. Napøíklad jaké podobnosti by mohly být spoleèné pro všechny pojmy, které jsou orientovány NAHORU? Jaká podobnost mùže být mezi NAHORU na jedné stranì a ŠTÌSTÍM, ZDRAVÍM, AUTORITOU, VÌDOMÍM, MORÁLKOU, ROZUMEM, VÍCE atd. na stranì druhé? Jaké podobnosti (které by samy nebyly metaforické) by mohly být mezi VÌDOMÍM a KØEHKÝM PØEDMÌTEM nebo mezi MYŠLENKAMI a JÍDLEM? Existuje u èasového intervalu nìco, co by samo o sobì nebylo metaforické a co by mu dodávalo pøedozadní orientace, jak jsme to vidìli v našem výkladu o metafoøe ÈAS JE POHYBUJÍCÍ SE PØEDMÌT? Z hlediska slabì homonymického pøístupu se musí pøedpokládat, že tato pøedozadní orientace je inherentní vlastností èasových intervalù, mají-li být výrazy jako „následovat“, „pøedcházet“, „èelem k budoucnosti“, „hledìt budoucnosti tváøí v tváø“ vysvìtleny na základì inherentní pojmové podobnosti. Jak se nám to zatím jeví, neexistuje žádná rozumná teorie inherentní podobnosti, která by dokázala vysvìtlit kterýkoli z tìchto pøípadù. Za tøetí: podali jsme vysvìtlení, jak jsou metafory zakotveny, a to na základì systematických korespondencí v naší zkušenosti, jakou je napøíklad korespondence mezi pøevahou v zápase a fyzicky vzpøímeným postojem. Mezi korespondencemi v naší zkušenosti a podobnostmi je však rozdíl, jelikož korespondence nemusejí být založeny na žádné podobnosti. Na základì takových korespondencí v naší zkušenosti mùžeme vysvìtlit celý okruh možných metafor. Pøístup slabì homonymický nemá žádnou schopnost pøedpovídat jevy a o žádnou ani neusiluje. Pokouší se prostì o vysvìtlení post festum, jaké podobnosti už existují. Slabì homonymický pøístup tedy i v pøípadech, kdy se podobnosti

[130]

zjistit dají, neposkytne pøesto žádné vysvìtlení, proè se vyskytují právì tyto podobnosti, a nikoli jiné. Pokud je nám známo, nikdo se explicitnì nehlásí k pøístupu silnì homonymickému, podle nìhož pojmy vyjádøené týmž slovem (jak je tomu u obou významù slova „podepøít“ nebo u mnoha významù pøedložky „v/ve“ ) jsou nezávislé a neexistují mezi nimi žádné významné souvislosti. Zastánci homonymického pøístupu se snaží vystupovat jako zastánci slabého pøístupu, podle nìhož se mají vzájemné závislosti a vztahy, které je možno pozorovat mezi pojmy, vysvìtlovat podobnostmi založenými na inherentní povaze pojmu. Avšak pokud víme, nikdo se zatím ani nezaèal pokoušet o podrobný výklad takové teorie podobnosti, která by se dovedla vyrovnat s celým širokým okruhem pøípadù, o nichž jsme zde mluvili. Aèkoli prakticky všichni teoretikové homonymické teorie se hlásí k slabší verzi, zdá se, že v praxi existují pouze silné homonymické teorie, protože nikdo se nepokusil podat podrobný výklad podobnosti, který je nezbytný pro podporu slabé verze teorie. A existuje pádný dùvod, proè nebyl podniknut žádný takový pokus, který by poskytl podrobné vysvìtlení onìch typù pøíkladù, jež jsme uvedli. Tím dùvodem je okolnost, že vysvìtlení by od autora vyžadovalo, aby se pustil do øešení otázek, jak chápeme ty oblasti zkušenosti (a jak rozumíme tìm oblastem), které nejsou plnì definovány na základì svých vlastních termínù a musejí být uchopeny a zvládnuty na základì jiných oblastí zkušenosti. Zkrátka a dobøe, filozofové a lingvisté se o takové otázky nestarali.

[131]

19. DEFINICE A P OROZUMĚNÍ

Vidìli jsme, že metafora prostupuje naším normálním pojmovým systémem skrz naskrz. Protože tak znaèné množství pojmù pro nás dùležitých jsou buïto pojmy abstraktní, nebo nejsou v naší zkušenosti jasnì vyhranìny (city, myšlenky, èas atd.), potøebujeme si k nim zjednat pøístup s pomocí jiných pojmù, jimž rozumíme jasnìji (prostorová orientace, pøedmìty atd.). Tato potøeba vede v našem pojmovém systému k metaforické definici. Pokusili jsme se na pøíkladech prokázat, jak znaènou roli hrají metafory ve zpùsobech, jak pùsobíme ve svém prostøedí, ve zpùsobech, jak konceptualizujeme svou zkušenost, a ve zpùsobech, jak mluvíme. Vìtšina našich dùkazù vycházela z jazyka — z významu slov a slovních spojení a ze zpùsobu, jakým lidské bytosti obdaøují své zkušenosti smyslem. Pøesto však badatelé v oblasti významu ani tvùrci slovníkù nepovažovali za dùležité pokusit se o obecné vysvìtlení, jak lidé rozumìjí normálním pojmùm na základì systematických metafor, jako jsou LÁSKA JE CESTOVÁNÍ, SPOR JE VÁLKA, ÈAS JSOU PENÍZE atd. Podíváte-li se napøíklad do slovníku na heslo „láska“, najdete tam údaje, že je to cit, obliba, oddanost, poblouznìní, ba i pohlavní žádost, ale nebude tam ani zmínky o zpùsobu, jak chápeme lásku s pomocí metafor jako LÁSKA JE CESTOVÁNÍ, LÁSKA JE ŠÍLENSTVÍ, LÁSKA JE VÁLKA atd. Vezmeme-li v úvahu výrazy jako „Podívej se, jak daleko jsme došli“ nebo „Kde jsme teï?“, nebudeme na základì standardního

[132]

slovníku nebo jakéhokoli jiného standardního výkladu významu s to uvést, že tyto výrazy jsou normálními zpùsoby, jak se v naší kultuøe mluví o zkušenosti lásky. Narážky na to, že takovéto obecné metafory existují, se mohou vyskytnout v sekundárních nebo terciárních významech jiných slov. Napøíklad se mùže objevit narážka na metaforu LÁSKA JE ŠÍLENSTVÍ v terciárním významu slova „šílený“ (= „mající nepøimìøenì rád, zaslepený“), avšak tato narážka se zde objevuje jako souèást definice slova „šílený“, a nikoli jako souèást definice slova „láska“. To nám jenom naznaèuje, že tvùrci slovníkù a další badatelé v oblasti významu se starají o jiné vìci než my. Nám jde pøedevším o to, jak lidé rozumìjí své zkušenosti. Pohlížíme na jazyk jako na nìco, co poskytuje údaje, které mohou vést k obecným principùm porozumìní. Mezi tyto obecné principy patøí spíše celé systémy pojmù než pouze jednotlivá slova nebo jednotlivé pojmy. Zjistili jsme, že takové principy jsou co do své povahy èasto metaforické a že u nich jde o porozumìní jednomu druhu zkušenosti na základì jiného druhu zkušenosti. Pokud si uvìdomíme právì toto, budeme schopni vidìt hlavní rozdíl mezi tím, jak se na to díváme my, a jak se na to dívají tvùrci slovníkù a jiní badatelé v oblasti významu. Bylo by velice zvláštní vidìt ve slovníku „šílenství“ nebo „cestování“ jako významy slova „láska“. Nejsou to významy slova „láska“ o nic více, než je slovo „jídlo“ jedním z významù slova „myšlenka“. Definice pojmu se chápou jako charakteristiky vìcí, které jsou inherentní pojmu samému. Nás naproti tomu zajímá, jak lidé získávají ovladaè [tj. jistý prostøedek] pro zacházení s pojmem — jak jej chápou a jak na jeho základì jednají a pùsobí ve svém prostøedí. Šílenství a cestování nám poskytují jisté ovladaèe pro zacházení s pojmem láska a jídlo nám poskytuje takový ovladaè pro pojem myšlenky. Takovýto zájem o zpùsob, jakým rozumíme své zkušenosti, vyžaduje pojetí definice velmi odlišné od pojetí standardního. Základním prvkem takového výkladu definice je jednak to, co je definováno, jednak to, èím se definuje. O tomto tématu teï pojednáme.

[133]

PØEDMÌTY METAFORICKÉ DEFINICE: PØIROZENÉ DRUHY ZKUŠENOSTI

Zjistili jsme, že metafory nám umožòují rozumìt jedné oblasti zkušenosti na základì jiné. To svìdèí o okolnosti, že porozumìní probíhá na základì celých oblastí zkušenosti, a ne na základì izolovaných pojmù. Skuteènost, že jsme koneckoncù museli hypoteticky pøedpokládat metafory jako LÁSKA JE CESTOVÁNÍ, ÈAS JSOU PENÍZE a SPOR JE VÁLKA, pøivádí nás k myšlence, že tìžištì definice je na úrovni základních oblastí zkušenosti, jako je láska, èas a spor / argumentace. Tyto zkušenosti jsou pak konceptualizovány a definovány na základì jiných základních oblastí zkušenosti, jako je cestování, peníze a válka. Definice podøazených pojmù, jako je HOSPODAØENÍ ÈASEM a NAPADNOUT TVRZENÍ, by mìla odpadnout v dùsledku definování obecnìjších pojmù (ÈAS, SPOR atd.) na metaforickém základì. To vyvolává jednu základní otázku: Z èeho sestává „základní oblast zkušenosti“? Každá taková oblast je strukturována jako celek v rámci naší zkušenosti, která je konceptualizována jako to, co jsme oznaèili za zkušenostní gestalt. Takové gestalty jsou zkušenostnì základní, protože charakterizují strukturované celky v rámci rekurentní (stále se opakující) lidské zkušenosti. Pøedstavují koherentní organizace naší zkušenosti na základì pøirozených dimenzí (èástí, fází, pøíèin atd.). Oblasti zkušenosti, které jsou organizovány jako gestalty na základì takových pøirozených dimenzí, nám pøipadají jako pøirozené druhy zkušenosti. Pøirozené jsou v tomto smyslu: Tyto druhy zkušenosti jsou produktem našich tìl (vjemových a motorických aparátù, mentálních schopností, emocionální konstituce atd.) našich interakcí s naším fyzickým prostøedím (pohybu, manipulace s pøedmìty, jídla atd.) našich interakcí s jinými lidmi v rámci naší kultury (na základì spoleèenských, politických, ekonomických a náboženských institucí)

[134]

Jinými slovy, tyto „pøirozené“ druhy zkušenosti jsou produkty lidské pøirozenosti. Nìkteré mohou být univerzální, kdežto jiné mohou být v závislosti na kultuøe variabilní. Pøedkládáme k úvaze názor, že pojmy vystupující v metaforických definicích jsou právì ty pojmy, které odpovídají pøirozeným druhùm zkušenosti. Soudíc podle pojmù definovaných metaforami, které jsme zatím zjistili, následující pojmy by mohly být pøíklady pojmù pro pøirozené druhy zkušenosti v naší kultuøe: LÁSKA, ÈAS, MYŠLENKY, POROZUMÌNÍ, SPORY, PRÁCE, ŠTÌSTÍ, ZDRAVÍ, AUTORITA, STATUS, MORÁLNOST atd. To jsou právì pojmy, které vyžadují metaforickou definici, protože nejsou dost jasnì vymezeny ve svých vlastních termínech, aby uspokojovaly potøeby každodenního pùsobení v našem životním prostøedí. A podobnì bychom rádi pøedložili názor, že pojmy, kterých se užívá v metaforických definicích k definování jiných pojmù, rovnìž odpovídají pøirozeným druhùm zkušenosti. Jako pøíklady uveïme: FYZICKÉ ORIENTACE, PØEDMÌTY, LÁTKY, VIDÌNÍ, CESTOVÁNÍ, VÁLKU, ŠÍLENSTVÍ, JÍDLO, BUDOVY atd. Tyto pojmy pro pøirozené druhy zkušenosti a pøedmìty jsou strukturovány dost zøetelnì a nechybí jim ani onen náležitý druh vnitøní struktury, aby mohly fungovat jako definiens pro jiné pojmy. To znamená, že poskytují ten náležitý druh struktury, aby tak umožnily získat jistý ovladaè pro ony pøirozené druhy zkušenosti, které jsou ménì konkrétní nebo ménì jasnì vyhranìny samy o sobì. Z toho plyne, že nìkteré pøirozené druhy zkušenosti jsou co do své povahy èásteènì metaforické, jelikož metafora hraje pøi charakterizaci struktury zkušenosti podstatnou úlohu. Spor a argumentace jsou toho jasným pøíkladem, nebo abychom mohli prožívat jisté èinnosti mluvení a naslouchání jakožto spor, potøebujeme aspoò zèásti strukturu, kterou pojmu SPOR/ARGUMENTACE poskytuje metafora SPOR/ARGUMENTACE JE VÁLKA. Zkušenost èasu je pøirozeným druhem zkušenosti, a ta je chápána témìø výhradnì na základì metaforických termínù (s pomocí prostorotvorné konceptualizace („zprostorovìní“) ÈASU a metafor ÈAS JE POHYBUJÍCÍ SE PØEDMÌT a ÈAS JSOU PENÍZE). Podobnì pak všechny pojmy (napø. AUTORITA, STATUS, ŠTÌSTÍ), které jsou

[135]

orientovány NAHORU-DOLÙ, i další prostorotvorné pojmy jsou zakoøenìny v pøirozených druzích zkušenosti, jež jsou zèásti chápány na základì metaforických termínù. INTERAKÈNÍ VLASTNOSTI

Pozorovali jsme, že nᚠpojmový systém je zakotven v našich zkušenostech se svìtem. Jak pojmy ze zkušenosti se pøímo rodící (jako jsou NAHORU-DOLÙ, PØEDMÌT a PØÍMÁ MANIPULACE), tak i metafory (jako jsou ŠASTNÝ JE NAHOØE, UDÁLOSTI JSOU PØEDMÌTY, SPOR JE VÁLKA) jsou zakoøenìny v naší neustálé interakci s fyzickým a kulturním prostøedím, v nìmž žijeme. Podobnì i dimenze, na jejichž základì strukturujeme svou zkušenost (napø. èásti, fáze, cíle), se pøirozeným zpùsobem rodí a vynoøují z naší èinnosti ve svìtì. Typ pojmového systému, kterým disponujeme, je produktem toho druhu bytostí, jimiž jsme, a toho zpùsobu, jakým vstupujeme do interakce se svým fyzickým a kulturním prostøedím. Nᚠzájem o to, jak rozumìt své zkušenosti, nás dovedl k pojetí definice znaènì odlišnému od pojetí standardního. Standardní pojetí se snaží být „objektivní“ a pøedpokládá, že zkušenosti a pøedmìty mají inherentní vlastnosti a že lidé jim rozumìjí jedinì na základì tìchto vlastností. Definice spoèívá pro objektivistu ve vyjádøení, které tyto inherentní vlastnosti jsou, a ve formulování nutných a dostaèujících podmínek pro aplikaci daného pojmu. „Láska“ má z objektivistického hlediska rùzné významy, z nichž každý lze definovat na základì takových inherentních vlastností, jako jsou obliba, náklonnost, pohlavní žádost atd. V protikladu k tomuto pojetí jsme ochotni tvrdit, že lásku chápeme jen èásteènì na základì takovýchto inherentních vlastností. Z vìtší èásti je naše chápání lásky metaforické a my jí rozumíme pøedevším na základì pojmù pro jiné pøirozené druhy zkušenosti: CESTOVÁNÍ, ŠÍLENSTVÍ, VÁLKU, ZDRAVÍ atd. Protože definující pojmy (CESTOVÁNÍ, ŠÍLENSTVÍ, VÁLKA, ZDRAVÍ) se rodí z našich vzájemných interakcí a z interakcí se svìtem, pak pojem, který metaforicky definují (tj. LÁSKA), bude chápán na základì toho, co nazveme interakèními vlastnostmi.

[136]

[137]

Abychom lépe objasnili, co takové interakèní vlastnosti obecnì znamenají, podíváme se na interakèní vlastnosti jistého pøedmìtu. Mìjme pojem PUŠKA. Bylo by možné si myslet, že takový pojem lze charakterizovat v úplnosti na základì inherentních vlastností pøedmìtu samého, napøíklad na základì jeho tvaru, váhy, zpùsobu sestavení jeho souèástek dohromady atd. Nicménì nᚠpojem PUŠKA pøekraèuje tyto meze zpùsobem, který bude názornì patrný, aplikujeme-li na pojem rùzné modifikátory. Podívejme se tøeba na rozdíl mezi modifikátory ÈERNÝ a NAPODOBENÝ pøi jejich aplikaci na PUŠKA. Pro objektivistický výklad definice bude základním rozdílem okolnost, že ÈERNÁ PUŠKA je PUŠKA, kdežto NAPODOBENÁ PUŠKA není PUŠKA. Modifikátor ÈERNÁ jako by pøipojoval PUŠCE dodateènou vlastnost, kdežto modifikátor NAPODOBENÁ jako by se aplikoval na pojem PUŠKA proto, aby byl získán jiný pojem, který není subkategorií pojmu PUŠKA. To je zhruba všechno, co se dá øíci o objektivistickém pojetí. To pak umožòuje vyvození tìchto dùsledkù: To je èerná puška. Proto to je puška.

a

To je napodobená puška. Proto to není puška.

Takové vysvìtlení ovšem nepraví, co vlastnì napodobená puška je. Objektivistické pojetí však neøíká nic o vyvozování následujících dùsledkù: To je napodobená puška. Proto to není žirafa. To je napodobená puška. Proto to není miska fazolí s rajskou omáèkou. Atd. atd.

K tomu, abychom vysvìtlili takovýto nekoneènì dlouhý seznam vyvozených dùsledkù, potøebujeme právì podrobné objasnìní, jakým zpùsobem modifikátor NAPODOBENÁ pojem PUŠKA modifikuje. Napodobená puška má vypadat dost podobnì jako puška z dùvodù, které jsou nasnadì. Má tedy mít kontextovì náležité vjemové vlastnosti pušky. Je tøeba, aby èlovìk s ní byl schopen vykonávat dostateèné množství

pøíslušných fyzických manipulací, které by dìlal s puškou skuteènou (napø. držet ji urèitým zpùsobem). Jinak øeèeno, napodobenina pušky si musí uchovat to, co bychom mohli nazvat VLASTNOSTI MOTORICKÉ ÈINNOSTI. Smyslem vlastnìní napodobeniny pušky je ještì okolnost, že bude sloužit jistým úèelùm, kterým by sloužila puška opravdová (hrozba, její pøedvádìní atd.). Co èiní napodobeninu pušky napodobeninou je fakt, že nemùže jako puška fungovat. Pokud by se s její pomocí dal nìkdo zastøelit, byla by to skuteèná puška, nikoli napodobenina. A koneènì: nemohla být vyrobena pùvodnì k tomu úèelu, aby jako puška fungovala: pokažená nebo nefunkèní puška není puška napodobená. Modifikátor NAPODOBENÁ zachovává tedy jisté druhy vlastností pušek a popírá jiné. Shròme to: NAPODOBENÁ Vjemové vlastnosti (napodobená puška vypadá jako zachovává: puška) Vlastnosti motorické èinnosti (zacházíme s ní jako s puškou) Úèelové vlastnosti (slouží nìkterým úèelùm pušky) NAPODOBENÁ Funkèní vlastnosti (napodobená puška nestøílí) popírá: Historii funkce (pokud by byla vyrobena jako skuteèná puška, pak by nebyla napodobená)

Tento výklad, jak modifikátor NAPODOBENÁ ovlivòuje pojem PUŠKA, naznaèuje, že pojem PUŠKA má pøinejmenším pìt dimenzí, z nichž tøi jsou modifikátorem NAPODOBENÁ uchovávány a dvì z nich popøeny. Svìdèí to o okolnosti, že pušku konceptualizujeme na základì vícerozmìrného (multidimenzionálního) gestaltu vlastností, a tìmito dimenzemi jsou VJEMOVÝ, MOTORICKÁ ÈINNOST, ÚÈELOVÝ, FUNKÈNÍ atd. Posoudíme-li blíže, co tyto vjemové, motoricko-èinnostní a úèelové vlastnosti jsou, seznáme, že nejsou vlastní (inherentní) puškám samým. Místo toho mají nìco spoleèného se zpùsobem, jak s puškami vstupujeme do interakce. Ukazuje se tak, že pojem PUŠKA, tak jak mu lidé ve skuteènosti rozumìjí, je pøinejmenším zèásti definován interakèními vlastnostmi, jež mají nìco spoleèného s vnímáním, motorickou èinností, úèelem, funkcí atd. Zjišujeme tedy, že naše pojmy pro pøedmìty, stejnì jako naše pojmy pro události

[138]

[139]

a èinnosti, se dají charakterizovat jako vícerozmìrné (multidimenzionální) gestalty, jejichž dimenze se rodí pøirozenì z naší zkušenosti ve svìtì. KATEGORIZACE

Podle standardního objektivistického názoru mùžeme porozumìt pøedmìtu (a tedy jej také definovat) zcela a úplnì na základì množiny jeho inherentních vlastností. Jak jsme však právì vidìli, pøinejmenším nìkolik z vlastností, které charakterizují nᚠpojem jistého pøedmìtu, jsou vlastnosti interakèní. A kromì toho tyto vlastnosti netvoøí jen množinu, nýbrž spíše strukturovaný gestalt s dimenzemi, které se rodí pøirozenì z naší zkušenosti. Pokud jde o výklad porozumìní, objektivistické vysvìtlení definice je neadekvátní také ještì jinak. Podle objektivistického názoru je kategorie definována na základì teorie množin: je charakterizována tou množinou vlastností entit v dané kategorii, které jsou tìmto entitám vlastní (inherentní [od tìchto entit neodmyslitelné — pozn. pøekl.]). Všechno ve vesmíru je buïto uvnitø kategorie, nebo vnì kategorie. Vìci, které jsou uvnitø kategorie, jsou ty, které mají všechny požadované vlastnosti. Cokoli, èemu chybí jedna nebo více inherentních vlastností, se dostává mimo kategorii. Toto množinové pojetí kategorie není v souladu se zpùsobem, jakým lidé vìci a zkušenosti kategorizují. Pro lidi je kategorizace primárnì prostøedkem, jak porozumìt svìtu, a v tomto pojetí musí sloužit tomuto úèelu s dostateènou pružností. Množinová kategorizace jako model kategorizace lidské má tyto nedostatky: 1. Jak prokázala Roschová (1977), vìci kategorizujeme na základì prototypù. Prototypické køeslo má pro nás jasnì vymezené opìradlo, sedadlo, ètyøi nohy a (fakultativnì) dvì opìry pro ruce. Existují ovšem i neprototypická køesla: rozkládací køesla, kožená køesla, kanceláøská køesla, houpací køesla, otáèivá køesla, visutá køesla, nafukovací køesla, holièská køesla, zubaøská køesla atd. Neprototypická køesla chápeme jako køesla nikoli právì na základì jejich

vlastních kvalit, nýbrž díky jejich vztahu ke køeslu prototypickému. 2. Houpací køesla, holièská køesla a nafukovací køesla považujeme za køesla nikoli proto, že by mìla s prototypem spoleènou nìjakou pevnou množinu definièních vlastností, nýbrž spíše proto, že mají vzhledem k prototypu dostateènou rodinnou podobnost.1) Houpací køeslo se mùže prototypickému podobat jiným zpùsobem, než se mu podobá køeslo holièské. Nemusí tady být žádné pevné jádro vlastností prototypického køesla, které by bylo spoleèné jak nafukovacímu, tak zubaøskému køeslu. A pøece obì jsou køesly, protože každé z nich je svým odlišným zpùsobem prototypu dostateènì blízké. 3. Interakèní vlastnosti jsou výrazné zvláštì u tìch druhù vlastností, které jsou závažné pøi stanovení dostateèné rodinné podobnosti. Køesla mají se židlemi a dalšími druhy sedadel FUNKÈNÌ ÚÈELOVOU vlastnost, že nám umožòují sedìt. Avšak obor MOTORICKÝCH ÈINNOSTÍ umožòovaných køesly je ve srovnání s židlemi a jinými sedadly obvykle odlišný. Interakèní vlastnosti relevantní pro naše chápání køesel budou tedy zahrnovat vjemové vlastnosti (jak vypadají, jak se v nich cítíme atd.), funkèní vlastnosti (umožòují nám sedìt), vlastnosti týkající se motorických èinností (co dìláme se svým tìlem, když do nich sedáme a když z nich vstáváme a když v nich spoèíváme) a funkènì úèelové vlastnosti (odpoèívání, jídlo, psaní dopisù atd.). 4. Kategorie lze systematicky rozšiøovat rùzným zpùsobem a k rùzným úèelùm. Existují jisté modifikátory, nazývané hedges [„živé ploty“, nìm. Hecken, èesky operátory neurèitosti — pozn. pøekl.] (viz Lakoff 1975), které poukazují na prototyp a vymezují vùèi nìmu rùzné druhy vztahù. Uveïme nìkolik pøíkladù: PAR EXCELLENCE:

Tento výraz vyèleòuje prototypické èleny jisté kategorie. Napøíklad èervenka je pták par excellence, kdežto kuøata, pštrosi a tuèòáci nejsou ptáky par excellence.

1) Wittgensteinova termínu Familienähnlichkeit (family resemblance) se užívá pro pøípady skupin slovních významù, které jsou si vzájemnì podobné tím zpùsobem, že se všechny tyto významy navzájem køíží a pøekrývají, aniž by mìly jedno spoleèné jádro (pozn. pøekl.).

[140] V PØESNÉM SLOVA SMYSLU:

Tento výraz vyèleòuje neprototypické pøípady, které se obvykle do dané kategorie zapoèítávají. Kuøata, pštrosi a tuèòáci jsou v pøesném slova smyslu ptáci, tøebaže to nejsou ptáci par excellence. Žraloci, rejnoci, sumci a zlaté rybièky nejsou ryby par excellence, kdežto v pøesném slova smyslu to ryby jsou. V ŠIROKÉM SLOVA SMYSLU:

Tento výraz vyèleòuje vìci, které obvykle do kategorie nespadají, ale které mají s prototypem dost spoleèných vlastností, takže pro jisté úèely má smysl je za èleny dané kategorie považovat. V pøesném slova smyslu velryba není ryba, aèkoli v širokém slova smyslu je ji v jistých kontextech možno považovat za nìco jako rybu. Moped není v pøesném slova smyslu motorka, aèkoli v širokém slova smyslu je mopedy možno mezi motocykly zapoèítat. TECHNICKY VZATO: Tento výraz vymezuje kategorii vzhledem k jistým technickým úèelùm. Zda je nìco technicky v dané kategorii, nebo není, bude záležet na tom, jaký bude cíl klasifikace. Pro úèely pojištìní moped technicky vzato motocyklem není, kdežto pro úèely vybírání mostného technicky vzato motocyklem je.

Mezi další operátory neurèitosti patøí v závažném slova smyslu, podle všeho, pravý …, skuteèný …, do té míry, že …, v jistém ohledu … a mnohé další a další. Tyto rùzné modifikátory nám umožòují zaøazovat pøedmìty, události a zkušenosti do velkého množství rùzných kategorií, a to k rùzným úèelùm, napø. dìlat praktická rozlišení dostateènì citlivým zpùsobem, otevírat nové perspektivy a nacházet smysl zdánlivì disparátních jevù.

5. Kategorie nejsou uzavøené. Metaforické definice nám mohou poskytnout prostøedky pro manipulaci s vìcmi a zkušenostmi, které jsme už do kategorií zaøadili, nebo nám mohou poskytovat pomoc, jak dospìt ke kategorizaci nové. Napøíklad pohlížet na LÁSKU jako na VÁLKU mùže být smysluplné u jistých zkušeností, které bereme jako zkušenosti typu LÁSKA toho èi onoho druhu, ale které neladí žádným rozumným zpùsobem dohromady. Metafora LÁSKA JE VÁLKA nám tedy mùže otevøít cestu ke kategorizaci jistých zkušeností jako zkušeností typu LÁSKA, které jsme døíve za takové nepovažovali. Operátory neurèitosti odhalují rovnìž charakteristickou otevøenost našich kategorií; jistý pøed-

[141]

mìt mùže totiž být èasto považován za èlena jisté kategorie, nebo nemusí, a to v závislosti na úèelu naší klasifikace. Aèkoli jsou kategorie otevøené, kategorizace není nahodilá, protože jak metafory, tak operátory neurèitosti kategorie definují (nebo redefinují) systematickým zpùsobem. SHRNUTÍ

Cílem naší dosavadní argumentace bylo ukázat, že objasnìní okolností, jak lidé své zkušenosti rozumìjí, vyžaduje jisté pojetí definice, které je velmi odlišné od chápání standardního. Zkušenostní (experiential) teorie definice vychází z odlišného pojetí toho, co má být definováno (definiendum), a èím se tato definice provádí (definiens). Podle našeho výkladu nejsou individuální pojmy definovány zpùsobem izolovaným, nýbrž spíše na základì jejich rolí v pøirozených druzích zkušeností. Pojmy nejsou definovány èistì na základì svých inherentních vlastností; jsou naopak definovány primárnì na základì vlastností interakèních. A koneènì definice nespoèívá v poskytnutí nìjaké pevné množiny nutných a dostaèujících podmínek pro aplikaci pojmu (aèkoli to mùže být v nìkterých speciálních pøípadech možné, napøíklad v pøírodních vìdách nebo jiných technických disciplínách, aèkoli ani tam to není vždycky možné); naproti tomu jsou pojmy definovány jistými prototypy a typy vztahù k prototypùm. Pojmy, které se rodí z naší zkušenosti, nejsou vùbec definovány striktnì, daleko spíše jsou otevøené. Metafory a operátory neurèitosti jsou systematickými prostøedky pro další definování pojmu a pro zmìnu okruhu jeho aplikovatelnosti.

[142]

[143]

20. JAK MOHOU DÁT METAFORY FORMĚ V Ý Z N A M 1)

—Jazykovou formu konceptualizujeme prostorovì. —Prostorotvorné metafory se na jazykovou formu aplikují pøi její prostorotvorné konceptualizaci. —Jazykové formy jsou samy nadány obsahem díky prostorotvorným metaforám. VÍCE FORMY JE VÍCE OBSAHU

Mluvíme v lineární posloupnosti; ve vìtì øíkáme nìkterá slova døíve a nìkterá pozdìji. Jelikož je mluvení v korelaci s èasem a èas je metaforicky konceptualizován na základì prostoru, je pro nás pøirozené konceptualizovat jazyk metaforicky na základì prostoru. Naše písemná soustava tuto konceptualizaci posiluje. Zapsání vìty umožòuje nám konceptualizovat ji jako prostorový pøedmìt se slovy v lineární posloupnosti ještì snadnìji. Naše prostorové pojmy se takto zcela pøirozenì aplikují na jazykové výrazy. Víme, které slovo zaujímá ve vìtì první místo, která dvì slova jsou si navzájem blízko nebo daleko od sebe, zda je jisté slovo pomìrnì dlouhé nebo krátké. Protože konceptualizujeme jazykovou formu na základì prostoru, lze jisté prostorové metafory aplikovat pøímo na formu vìty, jelikož ji pojímáme prostorovì. Umožòuje to navazovat automatické pøímé spojení mezi formou a obsahem, jež je založeno na obecných metaforách v našem pojmovém systému. Taková spojení mají za následek, že vztah mezi formou a obsahem není vùbec nahodilý a že za nìkteré významy mùže vìta vdìèit právì oné formì, kterou dostala. Podle Dwighta Bolingera (1977) pak platí, že pøesné parafráze nejsou obvykle možné, protože tzv. parafráze jsou vyjádøeny odlišnou formou. Nyní mùžeme nabídnout pro tato tvrzení jisté vysvìtlení: 1) V této kapitole jsou analyzovány nìkteré pøíklady, které jsou specifické pro angliètinu a nemají v èeském jazyce zøejmé analogie. Proto je uvádíme v originále a pøipojujeme jen doslovný, popø. volný pøeklad. (Pozn. pøekl.)

Tak napøíklad metafora POTRUBÍ vymezuje prostorový vztah mezi formou a obsahem: JAZYKOVÉ VÝRAZY JSOU NÁDOBY, a jejich významy jsou obsahem tìchto nádob. Vidíme-li skuteèné nádoby, které jsou malé, oèekáváme, že i jejich obsah bude malý. Vidíme-li skuteèné nádoby, které jsou velké, normálnì oèekáváme, že i jejich obsah bude velký. Aplikujeme-li to na POTRUBNÍ metaforu, budeme pak oèekávat, že VÍCE FORMY JE VÍCE OBSAHU.

Jak ještì uvidíme, toto je velmi obecný princip, který se patrnì vyskytuje pøirozeným zpùsobem v jazycích na celém svìtì. Aèkoli je POTRUBNÍ metafora velmi rozšíøená, zatím ještì nevíme, zda je univerzální. Dalo by se však oèekávat, že jisté metaforické prostorotvorné konceptualizace jazyka se budou vyskytovat v každém jazyce, a nebudeme-li hledìt na detaily, nemìlo by nás pøekvapovat, zjistíme-li kvantitativní korelace tohoto druhu. Anglickým [i èeským — pozn. pøekl.] pøíkladem principu VÍCE FORMY JE VÍCE OBSAHU je opakování: He ran and ran and ran and ran. [Bìžel a bìžel a bìžel a bìžel.]

což poukazuje na více bìhu než pouhé He ran. [Bìžel.]

A podobnì He is very very very tall. [Je velice velice velice vysoký.]

poukazuje na okolnost, že je vyšší, než vyjadøuje pouhé He is very tall. [Je velice vysoký.]

Prodlužování kvantity jisté samohlásky mùže mít tentýž úèinek. Když øekneme

[144]

[145]

He is bi-i-i-i-ig! [Je véééééliký.]

poukazuje na okolnost, že je vìtší, než se naznaèuje, øekne-li se pouze He is big. [Je veliký.]

V mnoha jazycích svìta se používá morfologického prostøedku reduplikace, tj. opakování jedné nebo dvou slabik slova, nebo stejným zpùsobem i opakování celého slova. Pokud je nám známo, všechny pøípady reduplikace v jazycích svìta jsou pøípady principu, podle nìhož VÍCE FORMY zastupuje VÍCE OBSAHU. Nejtypiètìjšími prostøedky jsou: Reduplikace použitá u podstatného jména mìní singulár v plurál nebo tzv. kolektiv. Reduplikace použitá u slovesa poukazuje na pokraèování nebo dosažení úplnosti. Reduplikace použitá u pøídavného jména poukazuje na intenzifikaci nebo rùst. Reduplikace použitá u slova znamenajícího nìco malého poukazuje na zmenšení.

Zobecnit se to dá takto: Podstatné jméno zastupuje pøedmìt jistého druhu. Více podstatného jména zastupuje více pøedmìtù tohoto druhu. Sloveso zastupuje èinnost. Více slovesa zastupuje více èinnosti (pøípadnì až k dosažení úplnosti). Pøídavné jméno zastupuje vlastnost. Více pøídavného jména zastupuje více vlastnosti. Slovo zastupuje nìco malého. Více slova zastupuje nìco menšího. BLÍZKOST JE SÍLA ÚÈINKU

Mnohem rafinovanìjší pøíklad zpùsobu, jakým metafora poskytuje formì význam, se vyskytuje v angliètinì (a možná i v jiných jazycích, aèkoli zatím neexistují podrobnìjší zkoumání). V angliètinì existuje konvenèní metafora BLÍZKOST JE SÍLA ÚÈINKU.

Tak napøíklad vìta Who are the men closest to Khomeini? [dosl. Kdo jsou lidé nejbližší k Chomejnimu?]

znamená Who are the men who have the strongest effect on Khomeini? [Kdo jsou lidé, kteøí mají nejsilnìjší vliv na Chomejniho?]

Metafora má zde èistì sémantický dùsledek. Souvisí to s významem slova „close“ [„blízký“]. Avšak metaforu lze aplikovat i na syntaktickou formu vìty. Je tomu tak proto, že jednou z vìcí, jež syntax vìty ukazuje, je to, jak jsou si dva výrazy navzájem BLÍZKÉ. Jde tu o BLÍZKOST formy. Tato metafora se dá aplikovat na vztah mezi formou a významem takto: Jestliže význam formy A pùsobí na význam formy B, pak èím BLIŽŠÍ je forma A vzhledem k formì B, tím SILNÌJŠÍ bude ÚÈINEK významu formy A na význam formy B.

Napøíklad vìtná záporka, jakou je not [è. ne — pozn. pøekl.], pùsobí negování predikátu, jak je tomu ve vìtì John won’t leave until tomorrow. [dosl. Jenda neodjede døív než zítra. tj. Jenda odjede až zítra — pozn. pøekl.] Forma n’t pùsobí negaci predikátu s tvarem leave.

V angliètinì [i v èeštinì — pozn. pøekl.] se uplatòuje pravidlo nazývané nìkdy transportace negace, jehož dùsledkem je umístìní záporky dále od predikátu, který tato záporka logicky neguje; napøíklad: Mary doesn’t think he’ll leave until tomorrow. [Marie si nemyslí, že odjede døív než zítra.] Zde n’t logicky neguje spíše sloveso leave než sloveso think. Tato vìta má zhruba stejný význam jako vìta Mary thinks he won’t leave until tomorrow. [Marie si myslí, že neodjede døív než zítra.]

s tím rozdílem, že v první vìtì, kde je záporka DÁLE od leave, má SLABŠÍ negující sílu. Ve druhé vìtì, kde je záporka BL͎E, je síla negace SILNÌJŠÍ. Karl Zimmer (podle soukromého sdìlení) si všiml, jak se týmž principem øídí rozdíly typu

[146]

Harry is not happy. [Jindra není šastný.] versus Harry is unhappy. [Jindra je nešastný.]

Záporná pøedpona un- [ne-] je blíže k pøídavnému jménu happy [šastný] než samostatné slovo not [ne]. Záporka má silnìjší úèinek v Harry is unhappy [Jindra je nešastný] než v Harry is not happy [Jindra není šastný]. Unhappy znamená sad [„smutý“], kdežto not happy [není šastný] je otevøeno pro neutrální interpretaci — ani šastný, ani smutný, ale nìco mezi tím. Je to typické pro rozdíl mezi samostatnými záporkami a zápornými afixy, a to jak v angliètinì, tak i v jiných jazycích. Pùsobení stejné metafory lze vidìt v následujících pøíkladech: I taught Greek to Harry. [dosl. Uèil jsem øeètinì Jindru] I taught Harry Greek. [dosl. Uèil jsem Jindru øeètinì.]

Ve druhé vìtì, kde jsou si taught [uèil jsem] a Harry [Jindra] blíže, se naznaèuje silnìji, že se Jindra skuteènì uèil tomu, v èem byl vzdìláván — tj. že vyuèování mìlo na nìj úèinek. Následující pøíklady jsou ještì rafinovanìjší: I found that the chair was comfortable. [dosl. Já jsem shledal, že køeslo je pohodlné.] I found the chair comfortable. [dosl. Já jsem shledal køeslo pohodlným.]

Druhá vìta naznaèuje, že jsem zjistil, že køeslo je pohodlné, díky pøímé zkušenosti — tím, že jsem se do nìho posadil. První vìta ponechává otevøenou možnost, že jsem to zjistil nepøímo — dejme tomu tak, že jsem se nìkoho ptal nebo že jsem si to køeslo podrobnì prohlédl. V druhé vìtì je forma I [já] BLIŽŠÍ formám the chair [køeslo] a comfortable [pohodlný]. Syntax vìty poukazuje na pøímost té zkušenosti s køeslem, skrze niž jsem zjistil, že køeslo je pohodlné. Èím BLIŽŠÍ je forma I formám the chair [køeslo] a comfortable [pohodlný], tím pøímìjší je zkušenost, na kterou se odkazuje. Syntax zde úèinkuje tak, že ukazuje pøímost zkušenosti a BLÍZKOST poukazuje na SÍLU tohoto ÚÈINKU. Podrobnì byl tento jev ovìøen v angliètinì Borkinem (v tisku).

[147]

Jak funguje stejná metafora, vidíme i v tìchto pøíkladech: Sam killed Harry. [Sam zabil Jindru.] Sam caused Harry to die. [dosl. Sam zpùsobil Jindrovo úmrtí.]

Je-li pøíèinou jedna událost, jak je tomu ve vìtì první, pøíèinné pùsobení je pøímìjší. V druhé vìtì se poukazuje na nepøímou nebo druhotnou pøíèinu pùsobení — tedy na dvì samostatné události, na Jindrovu smrt a na to, co udìlal Sam, aby to zpùsobil. Pokud bychom chtìli poukázat na ještì ménì pøímé pøíèinné pùsobení, mohli bychom øíci: Sam brought it about that Harry died. [dosl. Sam zavdal pøíèinu k tomu, aby Jindra umøel.]

Úèinkem syntaxe v tìchto vìtách je poukázání na okolnost, jak pøímá je pøíèinná souvislost mezi tím, co udìlal Sam, a tím, co se stalo s Jindrou. Pùsobí zde tento princip: Èím BLIŽŠÍ je forma poukazující na PØÍÈINNÉ PÙSOBENÍ vzhledem k formì poukazující na ÚÈINEK, tím SILNÌJŠÍ je pøíèinná souvislost.

Ve vìtì Sam killed Harry [Sam zabil Jindru.] je zde pouze jedna forma — slovo kill [zabít] —, která je zde proto, aby poukázala jak na PØÍÈINU, tak na NÁSLEDEK (smrt). Formy pro tento význam jsou si maximálnì blízké: obì jsou obsaženy v jednom slovì. To ukazuje, že pøíèinná souvislost je maximálnì silná: je to jedna událost. Ve vìtì Sam caused Harry to die [dosl. Sam zpùsobil Jindrovo úmrtí.] máme zde dvì samostatná slova — cause [zpùsobit] a die [umøít] — poukazující na pøíèinu a následek. Naznaèuje se tím, že souvislost mezi pøíèinou a následkem není tak silná, jak by mohla být — pøíèina a následek nejsou souèástí jedné a téže události: Ve vìtì Sam brought it about that Harry died [Sam zavdal pøíèinu k tomu, aby Jindra umøel.] máme dvì samostatné vìty: Sam brought it about [Sam zavdal pøíèinu k tomu] a that Harry died [aby Jindra umøel], které naznaèují ještì slabší pøíèinnou souvislost. Souhrnnì lze øíci, že ve všech tìchto pøípadech poukazuje rozdíl ve formì na jemný rozdíl ve významu. V èem spoèívají tyto jemné rozdíly, je dáno metaforou BLÍZKOST JE

[148]

[149]

SÍLA ÚÈINKU,

kde se BLÍZKOST týká prvkù vìtné syntaxe, kdežto SÍLA ÚÈINKU se týká významu vìty. Tato BLÍZKOST je vìcí formy, kdežto SÍLA úèinku je vìcí významu. Metafora BLÍZKOST JE SÍLA ÚÈINKU, která je souèástí našeho normálního pojmového systému, mùže se tedy uplatnit jednak na èistì sémantickém základì, jak tomu bylo ve vìtì „Who are the men closest to Khomeini?“ [Kdo jsou lidé nejbližší k Chomejnimu?], jednak mùže spojovat formu s významem, jelikož BLÍZKOST mùže poukazovat na vztah, který platí mezi dvìma formami ve vìtì. Jemné rozdíly ve významu, které mùžeme pozorovat v pøíkladech uvedených nahoøe, nejsou tedy dùsledky zvláštních pravidel platných v angliètinì, nýbrž dùsledky metafory, která existuje v našem pojmovém systému a uplatòuje se pøirozenì na formu jazyka. ORIENTACE

JÁ-PRVNÍ

Cooper a Ross (1975) si všimli, že názorem naší kultury na to, jak vypadá prototypický èlen naší kultury, je determinována orientace pojmù v rámci našeho pojmového systému. Normativnì (kanonicky) pojatý èlovìk tvoøí pojmový referenèní bod a neobyèejnì velké množství pojmù v našem pojmovém systému je orientováno vzhledem k tomu, zda jsou, nebo nejsou podobné vlastnostem prototypického èlovìka. Protože se lidé typicky jeví co do svého postoje jako vzpøímení, dívají se a pohybují se kupøedu, tráví vìtšinu svého èasu vykonáváním nìjaké èinnosti a sami sebe považují za v podstatì dobré, dostáváme tak základnu pro svou zkušenost pøi nazírání sebe samých jako nìèeho, co je více NAHOØE než DOLE, více VPØEDU než VZADU, více AKTIVNÍ než PASIVNÍ, více DOBRÉ než ZLÉ. Protože jsme vždy na jistém specifickém místì a existujeme v pøítomnosti, pojímáme sami sebe jako jsoucí spíše ZDE než TAM a spíše TEÏ než POTOM. Tím je dáno to, co Cooper a Ross nazývají orientace JÁ-PRVNÍ: NAHOØE, VPØEDU, AKTIVNÍ, DOBRÝ, ZDE a TEÏ — to všechno je orientováno ve smìru k normativnì pojatému èlovìku; DOLE, VZADU, PASIVNÍ, ZLÝ, TAM a POTOM — to všechno je orientováno pryè od normativnì pojímaného èlovìka.

Tato kulturní orientace je v korelaci se skuteèností, že v angliètinì [i v èeštinì] jsou jisté posloupnosti slov normálnìjší než jiné: Normálnìjší

Ménì normální

up and down [nahoøe a dole] front and back [vpøedu a vzadu] active and passive [pasivní a aktivní] good and bad [dobrý a zlý] here and there [zde a tam] now and then [teï a potom]

down and up [dole a nahoøe] back and front [vzadu a vpøedu] passive and active [aktivní a pasivní] bad and good [zlý a dobrý] there and here [tam a zde] then and now [potom a teï]

Platí zde obecný princip: PRVNÍM je to slovo, jehož význam je vzhledem k vlastnostem prototypického èlovìka NEJBLIŽŠÍ. Tento princip vyjadøuje korelaci mezi formou a obsahem. Stejnì jako ostatní principy, jimiž jsme se doposud zabývali, je i tento dùsledkem metafory v našem normálním pojmovém systému: NEJBLIŽŠÍ JE PRVNÍ. Dejme tomu, že ukazujete na nìkoho na obrázku. Øeknete-li Ten první èlovìk nalevo od Billa je Sam.

míníte tím toto: Ten èlovìk, který je nalevo od Billa a je mu nejblíž, je Sam.

Shròme: Protože mluvíme v lineární posloupnosti, stále musíme volit, která slova uvedeme jako první. Za pøedpokladu, že máme provést jinak nahodilý výbìr mezi nahoøe a dole a dole a nahoøe, automaticky vybereme nahoøe a dole. Ze dvou pojmù NAHOØE a DOLE je NAHOØE orientováno NEJBL͎E vzhledem k prototypickému mluvèímu. Jelikož NEJBLIŽŠÍ JE PRVNÍ je souèástí našeho pojmového systému, umístíme to slovo, jehož význam je NEJBLIŽŠÍ (tedy nahoøe), do PRVNÍHO postavení. Slovosled nahoøe a dole je tedy koherentnìjší vzhledem k našemu pojmovému systému než slovosled dole a nahoøe. Podrobnìjší výklad tohoto jevu a diskusi o zdánlivých protipøíkladech srov. Cooper a Ross (1975).

[150]

[151]

METAFORICKÁ KOHERENCE V GRAMATICE

Nástroj je spoleèník U dítìte, které si hraje s nìjakou hraèkou, je bìžné, že se k ní chová, jako by to byl jeho spoleèník, a to tak, že k ní mluví, v noci si ji dává ve své postýlce vedle sebe na polštáø atd. Panenky jsou hraèky, které se zhotovují právì k tomuto úèelu. Podobné chování spatøujeme i u dospìlých lidí, kteøí se chovají k nìkterým významným nástrojùm, jakými jsou auta a støelné zbranì, jako ke spoleèníkùm, a to tím zpùsobem, že jim dávají jména, mluví na nì atd. I v našem pojmovém systému máme konvenèní metaforu NÁSTROJ JE SPOLEÈNÍK, která se projevuje v tìchto pøíkladech: NÁSTROJ JE SPOLEÈNÍK

Já a moje stará Medvìdobijka jsme spolu procourali hezký kousek téhleté zemì. Otázka: Kdo mne mùže zastavit? Odpovìï: Já a tuhleta stará Bìtka — praví cowboy a sahá po pistoli. Domenico spolu se svými drahocennými Stradivárkami odjíždí na turné. Sleezo kouzelník a jeho Magická harmonika budou dnes veèer vystupovat na Rialtu.

PROÈ WITH OZNAÈUJE I DOPROVOD

NÁSTROJOVOST

Slovo with oznaèuje v angliètinì [podobnì jako s/se v èeštinì — pozn. pøekl.] DOPROVOD, napø. I went to the movies with Sally. [Šel jsem do kina se Sally.] (PRÙVODCE)

Skuteènost, že oznaèování DOPROVODU se dìje s pomocí pøedložky with a nikoli nìjakého jiného slova, je arbitrární konvencí angliètiny. V jiných jazycích oznaèují DOPROVOD jiná slova (nebo gramatické prostøedky, napø. pádové kon-

covky), tøeba avec ve francouzštinì. Avšak vezmeme-li v úvahu fakt, že with oznaèuje v angliètinì DOPROVOD, není náhoda, že v ní with [na rozdíl od èeského s/se — pozn. pøekl.] oznaèuje i NÁSTROJOVOST, napø. I sliced the salami with a knife. (NÁSTROJ) [doslovnì: Nakrájel jsem salám na plátky s nožem.]

Dùvodem, proè to není vìc arbitrární, je okolnost, že nᚠpojmový systém je strukturován metaforou NÁSTROJ JE PRÙVODCE. Toto je systematický, nikoli nahodilý fakt týkající se angliètiny, že totiž totéž slovo, které oznaèuje DOPROVOD, oznaèuje i NÁSTROJOVOST. Tento gramatický fakt týkající se angliètiny je koherentní s pojmovým systémem angliètiny. Náhodou to není pouze fakt týkající se angliètiny. Až na nìkolik výjimek platí následující princip ve všech jazycích svìta: Slovo nebo gramatický prostøedek, který oznaèuje oznaèuje i NÁSTROJOVOST.

DOPROVOD,

Jelikož zkušenost, na níž spoèívá metafora NÁSTROJ JE je pravdìpodobnì univerzální, je jen pøirozené, že tento gramatický princip platí ve vìtšinì jazykù. Ty jazyky, kde tento princip platí, jsou s metaforou koherentní; ty jazyky, kde princip neplatí, nejsou s touto metaforou koherentní. Tam, kde se koherence NÁSTROJ JE PRÙVODCE v jazyce nevyskytuje, je bìžné, že se na jejím místì objevuje jiná koherence. Existují tøeba jazyky, kde se NÁSTROJ oznaèuje tvarem slovesa užívat nebo kde se DOPROVOD oznaèuje slovem pro spojku a. Toto jsou jiné, nemetaforické zpùsoby, u nichž forma mùže být koherentní s obsahem.

PRÙVODCE,

„LOGIKA“ JAZYKA

Užití téhož slova pro oznaèení NÁSTROJOi DOPROVODU má svùj smysl. Uvádí takovéto spojitosti formy a obsahu do koherence s pojmovým systémem jazyka. Analogicky použití prostorových slov jako in [v/ve] a at [v/ve] pro výrazy èasového urèení (napø. in an hour [v hodinì], at ten o’clock [v deset hodin]) má rovnìž svùj smysl za pøedpokladu, že ÈAS je metaforicky konceptualizoVOSTI

[152]

[153]

ván na základì PROSTORU. Metafory v pojmovém systému oznaèují koherentní a systematické vztahy mezi pojmy. Užití týchž slov a gramatických prostøedkù pro pojmy se systematickými metaforickými korespondencemi (jako ÈAS a PROSTOR) je jedním ze zpùsobù, jak jsou korespondence mezi formou a významem v jazyce spíše „logické“ než arbitrární. ZÁVÌR

Nenápadné obmìny významu Je parafráze možná? Mohou dvì rùzné vìty znamenat pøesnì totéž? Dwight Bolinger strávil vìtšinu své vìdecké dráhy dokazováním, že je to vlastnì nemožné a že témìø každá zmìna ve vìtì — a už je to zmìna slovosledu, slovníku, intonace nebo gramatické konstrukce — zmìní i vìtný význam, by jen zcela nepatrným zpùsobem. Již nyní jsme v situaci, kdy mùžeme pochopit, proè by tomu tak mìlo být. Vìty konceptualizujeme metaforicky na základì prostorových termínù s pomocí prvkù jazykové formy, které mají prostorové vlastnosti (napø. délku) a vztahy (napø. blízkost). Prostorové metafory obsažené inherentnì v našem pojmovém systému (napø. BLÍZKOST JE SÍLA ÚÈINKU) budou tedy automaticky strukturovat vztahy mezi formou a obsahem. Zatímco jisté aspekty významu vìty jsou dùsledkem urèitých pomìrnì arbitrárních jazykových konvencí, jiné aspekty významu vznikají díky naší pøirozené snaze uèinit to, co øíkáme, koherentním s naším pojmovým systémem. Do toho patøí i forma, s jejíž pomocí nìco øíkáme, jelikož tato forma je konceptualizována na základì prostorovosti. PRAVIDELNOSTI JAZYKOVÉ FORMY

Ukázali jsme si, že metafory hrají významnou úlohu pøi charakteristice pravidelností jazykové formy. Jednou z takových pravidelností je užívání téhož slova pro oznaèení jak doprovodu, tak nástrojovosti. Tato pravidelnost je koherentní s pojmovou metaforou NÁSTROJE JSOU PRÙVODCI. Mnohé z toho, co vnímáme jako „pøirozené“

pravidelnosti jazykové formy, jsou pravidelnostmi, které jsou koherentní s metaforami v našem pojmovém systému. Jako pøíklad si mùžeme vzít fakt, že otázky typicky konèí tím, co vnímáme jako „stoupavᓠintonace, kdežto tvrzení typicky konèí tím, co vnímáme jako intonaci „klesavou“. To je koherentní s orientaèní metaforou NEZNÁMÉ JE NAHOØE; ZNÁMÉ JE DOLE. Tuto pojmovou metaforu je vidìt v následujících pøíkladech: That’s still up in the air. [dosl. Je to ještì nahoøe ve vzduchu. tj. Je to stále ještì nejisté.] I’d like to raise some questions about that. [dosl. Rád bych zvedl nìkolik otázek o tom. tj. Co se toho týèe, rád bych položil nìkolik otázek.] That settles the question. [dosl. Toto usazuje tu otázku. tj. Tím je ta otázka vyøešena.] It’s still up for grabs. [dosl. Je to stále ještì nahoøe pro popadnutí. tj. Je to ještì k dispozici ] Let’s bring it up for discussion. [dosl. Pøinesme to nahoru pro diskusi. tj. Pøedložme to k diskusi.]

A dùvodem pro to, že slovesa come [pøijít] se užívá v konstrukci come up with an answer [dosl. pøijít nahoru s odpovìdí, tj. najít odpovìï], je okolnost, že odpovìï je konceptualizována jako zaèínající DOLE a konèící tam, kde jsme my, tedy NAHOØE. Otázky typicky oznaèují, co je neznámé. Užití stoupavé intonace v otázce je tedy koherentní s NEZNÁMÉ JE NAHOØE. Užití klesavé intonace u tvrzení je tedy koherentní se ZNÁMÉ JE DOLE. Ve skuteènosti se pak otázky s klesavou intonací nechápou jako skuteèné otázky, nýbrž jako øeènické otázky oznaèující tvrzení. Napøíklad otázka „Will you ever learn?“ [Nauèíš se to nìkdy?] vyslovená s klesavou intonací je jenom jiným zpùsobem, jak øíci nepøímo: „You’ll never learn.“ [Nikdy se to nenauèíš] A podobnì tvrzení se stoupavou intonací oznaèují nejistotu nebo neschopnost nìèemu porozumìt. Napøíklad vìta „Your name’s Fred“ [Jmenuješ se Béïa] vyslovená se stoupavou intonací ukazuje, že si nejsme jisti a že chceme potvrzení. Vìta „The Giants traded Madlock“ [Tak Giganti prodali Madlocka] vyøèená se stoupavou intonací oznaèuje neschopnost nìèemu porozumìt, tj. není v souladu s tím, co víme. To všechno jsou pøí-

[154]

klady užití stoupavé a klesavé intonace koherentnì s metaforou NEZNÁMÉ JE NAHOØE, ZNÁMÉ JE DOLE. Mimochodem i doplòovací otázky mají v angliètinì klesavou intonaci, napøíklad „Who did John see yesterday?“ [Koho vèera vidìl Jenda?] Dùvodem, proè je tomu tak, je podle našeho odhadu okolnost, že vìtší èást obsahu doplòovací otázky je známá a že jen jeden malý úsek informace se považuje za neznámý. Napøíklad vìta „Who did John see yesterday?“ [Koho vèera vidìl Jenda?] pøedpokládá, že Jenda nìkoho vèera vidìl. Jak se dá oèekávat, tónové jazyky obecnì vùbec nevyužívají intonace k vyznaèení a obvykle používají tázacích èástic. Celkem vzato tam, kde intonace signalizuje rozdíl mezi otázkami a tvrzeními, stoupavá intonace souvisí s neznámým (zjišovacími otázkami) a klesavá intonace se známým (tvrzeními). Takové a podobné pøíklady ukazují, že pravidelnosti jazykové formy není možno vysvìtlit èistì na základì formy. Mnoho takových pravidelností je smysluplných jedinì tehdy, pokud na nì pohlížíme z hlediska aplikace pojmových metafor na naše prostorové konceptualizace jazykové formy. Jinými slovy, syntax není na významu nezávislá, zejména není nezávislá na metaforických aspektech významu. „Logika“ jazyka je založena na koherenci mezi prostorotvornì konceptualizovanou formou jazyka a pojmovým systémem, zejména pak jeho metaforickými aspekty.

[155]

21. NOVÝ VÝZNAM 1)

Metafory, o nichž jsme hovoøili doposud, jsou metaforami konvenèními, tj. metaforami, které strukturují obyèejný pojmový systém naší kultury odrážející se v našem bìžném každodenním jazyce. Nyní bychom se rádi podívali na metafory, které jsou vnì našeho konvenèního pojmového systému, na metafory, které jsou imaginativní a tvùrèí. Takové metafory jsou schopny dát nám nové chápání vlastní zkušenosti. Mohou tedy dát nový význam naší minulosti, naší každodenní èinnosti i tomu, co známe a èemu vìøíme. Abychom si uvìdomili, jak je to možné, zamyslíme se nad novou metaforou LÁSKA JE UMÌLECKÉ DÍLO VZNIKLÉ NA ZÁKLADÌ SPOLUPRÁCE. Je to metafora, kterou osobnì považujeme za zvláštì pùsobivou, za metaforu s velkým vhledem a metaforu velice pøípadnou, bereme-li v úvahu zkušenosti nás lidí jakožto pøíslušníkù naší generace a naší kultury. Dùvodem je okolnost, že èiní naše zkušenosti s láskou koherentními — dává jim smysl. Rádi bychom naznaèili, že nové metafory èiní naše zkušenosti smysluplnými stejným zpùsobem, jak to èiní metafory konvenèní: poskytují koherentní strukturu, nìkteré vìci zvýrazòují a jiné zatlaèují do pozadí. 1) V této kapitole jsou analyzovány nìkteré pøíklady, které jsou specifické pro angliètinu a nemají v èeském jazyce zøejmé analogie. Proto je uvádíme v originále a pøipojujeme jen doslovný, popø. volný pøeklad. (Pozn. pøekl.)

[156]

Nové metafory stejnì jako metafory konvenèní mají své dùsledky, jež z nich vyplývají, a v nich opìt mohou být zahrnuty jiné metafory i doslovná tvrzení. Napøíklad dùsledky metafory LÁSKA JE UMÌLECKÉ DÍLO VZNIKLÉ NA ZÁKLADÌ SPOLUPRÁCE pramení z naší víry a z našich zkušeností týkajících se toho, co èiní nìjakou vìc umìleckým dílem vzniklým na základì spolupráce. Z našich osobních názorù na umìlecké dílo vyplývají pro tuto metaforu pøinejmenším tyto dùsledky: Láska je dílo. Láska je aktivní. Láska vyžaduje spolupráci. Láska vyžaduje obìtavost. Láska vyžaduje kompromis. Láska vyžaduje kázeò. Láska znamená vzájemnou odpovìdnost. Láska vyžaduje trpìlivost. Láska vyžaduje sdílení hodnot a cílù. Láska si žádá sebeobìtování. Láska zpravidla pøináší frustraci. Láska vyžaduje instinktivní komunikaci. Láska je estetická zkušenost. Láska je cenìná v první øadì kvùli sobì samé. Láska vyžaduje tvoøivost. Láska vyžaduje sdílenou estetiku. Lásky nelze dosáhnout podle nìjakého receptu. Láska je v každém pøípadì jedineèná. Láska je vyjádøením toho, kdo vlastnì jsme. Láska vytváøí skuteènost. Láska odráží zpùsob, jak vidíme svìt. Láska vyžaduje velikou èestnost. Láska mùže být pøechodná nebo trvalá. Láska vyžaduje hmotné zajištìní. Láska poskytuje sdílené estetické uspokojení z našeho spoleèného úsilí.

Nìkteré z tìchto dùsledkù jsou metaforické (napø. „Láska je estetická zkušenost“); jiné nejsou (napø. „Láska znamená vzájemnou odpovìdnost“). Každý z tìchto dùsledkù mùže zase sám mít další dùsledky. Výsledkem je velká a koherentní sí vyvozených dùsledkù, které mohou jako celek být nebo nebýt v souladu s naší zkušeností lásky. Po-

[157]

kud tato sí s ní v souladu je, zkušenosti jakožto pøípady metafory tvoøí jistý koherentní celek. U takové metafory pak pociujeme jakýsi druh ohlasu, který probíhá celou touto sítí dùsledkù a probouzí v nás vzpomínky na naše minulé zkušenosti s láskou, spojuje nás s nimi a slouží jako možný prùvodce ve zkušenostech budoucích. Upøesnìme si ponìkud, jak chápat význam „ohlasù“ v souvislosti s metaforou LÁSKA JE UMÌLECKÉ DÍLO VZNIKLÉ NA ZÁKLADÌ SPOLUPRÁCE. Metafora pøednì zvýrazòuje jisté rysy a zároveò jiné zatlaèuje do pozadí. Napøíklad aktivní stránka lásky se dostává do popøedí s pomocí pojmu DÍLO, a to jak v DÍLO VZNIKLÉ NA ZÁKLADÌ SPOLUPRÁCE, tak v UMÌLECKÉ DÍLO. To pak vyžaduje zamaskování jistých aspektù lásky, které jsou považovány za pasivní. Citové aspekty lásky nejsou v našem konvenèním pojmovém sytému fakticky témìø nikdy chápány jako nìco, co je pod aktivní kontrolou milujícího èlovìka. I v metafoøe LÁSKA JE CESTOVÁNÍ se vztah nazírá jako vozidlo, které není pod aktivní kontrolou milenecké dvojice, protože mùže být off the track [mimo vyježdìné koleje] nebo on the rocks [dosl. na skalách, tj. na dnì, ve slepé ulièce] nebo not going anywhere [dosl. nejít/nejet nikam, tj. dostat se na cestu, která nikam nevede]. U metafory LÁSKA JE ŠÍLENSTVÍ („I am crazy about her“ [jsem do ní blázen], „She’s driving me wild“ [pøivádí mne k šílenství]) jde o naprostou ztrátu kontroly. U metafory LÁSKA JE ZDRAVÍ, kde je vztah patientem („It’s a healthy relationship“ [dosl. Je to zdravý vztah], „It’s a sick relationship“ [dosl. Je to nemocný vztah], „Their relationship is reviving“ [dosl. Jejich vztah ožívá.]), se pasivita zdraví v naší kultuøe pøenáší na lásku. Pøi zamìøení na rùzné aspekty èinnosti (napø. DÍLO, TVORBU, SLEDOVÁNÍ CÍLÙ, BUDOVÁNÍ/VÝSTAVBU, POMOC atd.) metafora poskytuje organizaci dùležitých zkušeností s láskou, ke kterým nᚠkonvenèní pojmový sytém pøístup neumožòuje. Za druhé, nejenže z metafory vyplývají jako dùsledek jiné pojmy, jako napø. DÍLO nebo SLEDOVÁNÍ SPOLEÈNÝCH CÍLÙ, nýbrž z ní plynou jako dùsledek i velmi specifické aspekty tìchto pojmù. Není to napøíklad jakékoli dílo vùbec, jako napøíklad práce na automatické lince pøi sestavování automobilu. Je to dílo, které vyžaduje onu speciální rovnováhu

[158]

mezi kontrolou a spontánností, která je vlastní umìlecké tvorbì, protože cíl, který se sleduje, není prostì jakýkoli druh cíle, nýbrž spoleèný cíl estetický. A aèkoli metafora mùže potlaèit aspekty vymykání se z kontroly známé z metafory LÁSKA JE ŠÍLENSTVÍ, zvýrazòuje jiný aspekt, totiž onen smysl pro témìø démonickou posedlost, která v naší kultuøe døímá za spojením mezi umìleckým géniem a šílenstvím. Za tøetí, protože metafora zvýrazòuje dùležité zkušenosti s láskou a èiní je koherentními, pøièemž na druhé stranì zamaskovává jiné zkušenosti s láskou, metafora dodává lásce nový význam. Jestliže ony vìci, které z metafory vyplývají, jsou pro nás tìmi nejdùležitìjšími aspekty naší zkušenosti s láskou, mùže pak metafora získat status pravdy; pro mnohé lidi láska skuteènì je umìleckým dílem vzniklým na základì spolupráce. A protože tomu tak je, metafora mùže mít úèinek zpìtné vazby tím, že vede naše budoucí èinnosti v souladu s touto metaforou. Za ètvrté, metafory mohou být tedy náležité a pøípadné, nebo vyslovují souhlas s jistými èinnostmi, ospravedlòují vyvozené závìry a pomáhají nám vytyèit si cíle. Jisté èinnosti, závìry a cíle jsou diktovány metaforou LÁSKA JE UMÌLECKÉ DÍLO VZNIKLÉ NA ZÁKLADÌ SPOLUPRÁCE, avšak nikoli metaforou LÁSKA JE ŠÍLENSTVÍ. Pokud je láska šílenstvím, nesoustøeïuji se na to, co mám dìlat, abych si ji udržel. Jeli však dílem, pak vyžaduje èinnost, a je-li dílem umìleckým, vyžaduje velmi speciální druh èinnosti, a je-li závislá na spolupráci, je vymezená a specifikovaná ještì více. Za páté, význam, který pro mne bude metafora mít, bude zèásti determinován kulturnì a zèásti bude vázán na mou minulou zkušenost. Kulturní rozdíly mohou být neobyèejnì velké, protože každý z pojmù v rámci dané metafory — UMÌNÍ, DÍLO, SPOLUPRÁCE a LÁSKA — mùže nabývat nejrùznìjších hodnot od jedné kultury ke druhé. Bude tedy metafora LÁSKA JE UMÌLECKÉ DÍLO VZNIKLÉ NA ZÁKLADÌ SPOLUPRÁCE znamenat znaènì odlišné vìci pro evropského romantika 19. století a pro Eskymáka, který ve stejné dobì žije v Grónsku. Budou zde i rozdíly v rámci jedné kultury, které budou založeny na tom, jak se jednotliví lidé liší ve svých názorech na umìlecké dílo. LÁSKA JE UMÌLECKÉ DÍLO VZNIKLÉ

[159]

bude znamenat nìco velice odlišného pro ètrnáctiletého hocha a dívku pøi první schùzce a pro dvojici dospìlých výtvarných umìlcù. Jakožto pøíklad, jak zásadnì mùže význam metafory kolísat v rámci jedné kultury, uvedeme nìkolik dùsledkù vyplývajících z metafory pro èlovìka, jehož pohled na umìní se znaènì liší od pojetí našeho. Nìkdo, kdo hodnotí umìlecké dílo nikoli pro nì samé, nýbrž pouze jako pøedmìt k ukazování, a nìkdo, kdo se domnívá, že umìní vytváøí pouze iluzi, a nikoli realitu, by mohl následující soudy chápat jako dùsledky vyvozené z naší metafory:

NA ZÁKLADÌ SPOLUPRÁCE

Láska je pøedmìt, který se má vystavovat na odiv. Láska existuje proto, aby byla posuzována a obdivována druhými. Láska vytváøí iluzi. Láska vyžaduje ukrývání pravdy.

Protože názor na umìní je u takového èlovìka odlišný, i metafora bude mít pro nìho odlišný význam. Je-li jeho zkušenost s láskou do znaèné míry podobná naší, pak tato metafora nebude prostì pøípadná. Ve skuteènosti bude pøímo velmi nevhodná. Z toho plyne, že tatហmetafora, která dodává našim zkušenostem nového významu, jeho zkušenostem nového významu nepøidá. Jiný pøíklad, jak nám mùže metafora vytvoøit nový význam, vznikl pouhou náhodou. Jeden íránský student se brzy po svém pøíchodu do Berkeley zapsal u jednoho z nás do semináøe o metafoøe. Mezi jinými vìcmi, jimiž byl v Berkeley okouzlen, byl i jistý výraz, který kolem sebe stále slyšel a který chápal jako dokonale rozumnou metaforu. Tímto výrazem bylo „the solution of my problems“ [øešení mých problémù]2) — což si pøedstavoval jako veliké množství tekutiny, která bublá a z níž se kouøí, a která obsahuje 2) Chemická metafora je zde umožnìna víceznaèností anglického slovesa to solve a s ním formálnì i významovì spjatého podstatného jména solution, jakož i jejich odvozenin. Sloveso to solve má jednak význam „rozluštit“, „vyøešit“, „vypoèítat“, „zaplatit“, ale také „rozpustit (se)“, „udìlat roztok“; podstatné jméno solution podobnì znamená jednak „rozluštìní“, „øešení“, „výsledek“, ale také „rozpouštìní“, „roztok“. Odvozené sloveso to dissolve pak znamená „rozpustit (se)“, „rozplynout se“ i „rozluštit“ a substantivum dissolution „rozpuštìní“, „roztok“, „zrušení“, „likvidace“. (Pozn. pøekl.)

[160]

všechny naše problémy, a už „rozpuštìné“ / vyøešené [dissolved], nebo v podobì sraženin, tedy „vysrážené“ [in the form of precipitates], s katalyzátory, které nìkteré problémy (prozatímnì) neustále „rozpouštìjí“ / øeší [dissolve] a u jiných zpùsobují jejich srážení [precipitating out]. Byl pak velice rozèarován, když zjistil, že lidé z Berkeley na takovou chemickou metaforu nikdy ani nepomysleli. A mìl na to plné právo, nebo tato chemická metafora je jednak krásná a jednak poskytuje hluboký vhled do vìci. Poskytuje pohled na problémy jako na vìci, které nikdy úplnì nemizí a nemohou být „rozpuštìny“ / vyøešeny [solved] jednou provždy. Všechny naše problémy jsou vždycky pøítomné, mohou být pouze „rozpuštìny“ / vyøešeny [dissolved] a být v roztoku [in solution], nebo být v pevné podobì. V nejlepším pøípadì mùžeme doufat, že najdeme katalyzátor, který umožní, aby se jeden problém „rozpustil“ / vyøešil [dissolve], aniž by se pøitom jiný „vysrážel“ [precipitate out]. A jelikož nemáme absolutní kontrolu nad tím, co se do „roztoku“ / øešení [solution] dostane, vidíme, jak se v nìm neustále „srážejí“ [precipitate] staré i nové problémy a jak se v nìm „rozpouštìjí“ / øeší [dissolve] souèasné problémy, a to èásteènì díky našemu úsilí, a zèásti navzdory všemu, a dìláme, co dìláme. CHEMICKÁ metafora nám poskytuje nový pohled na lidské problémy. Je pøimìøená vzhledem ke zkušenosti zjišující, že problémy, o nichž jsme se domnívali, že jsou „rozpuštìny“ / vyøešeny [solved], objevují se znovu a znovu. CHEMICKÁ metafora øíká, že problémy nejsou takovým druhem vìcí, které by bylo možno zlikvidovat navždy. Pracovat s nimi jako s vìcmi, které se dají „rozpustit“ / vyøešit [can be solved] jednou provždy, nemá žádný smysl. Žít podle CHEMICKÉ metafory by znamenalo pøijmout jako fakt, že žádný problém nikdy nezmizí navždycky. Místo toho, abychom se zamìøovali na definitivní „rozpuštìní“ / vyøešení [solving] problémù jednou provždy, napøeli bychom svou energii na objevení takových katalyzátorù, které by „rozpustily“ / vyøešily [dissolve] naše nejpalèivìjší problémy na co nejdelší dobu, aniž by pøitom „vysrážely“ [precipitate] nìjaké problémy horší. Znovuobjevení jistého problému se

[161]

chápe spíše jako pøirozený jev než jako nᚠneúspìch pøi hledání „správného zpùsobu, jak to „rozpustit“ / vyøešit [solve]“. Žít podle CHEMICKÉ metafory by znamenalo, že by naše problémy byly pro nás jiným druhem reality. Doèasné „rozpuštìní“ / øešení [solution] by bylo spíše úspìchem než neúspìchem. Problémy by byly spíše souèástí pøirozeného øádu vìcí než porušením poøádku, které je tøeba „vyléèit“. Kdybychom žili podle CHEMICKÉ metafory, byl by zpùsob, jak bychom chápali nᚠbìžný každodenní život, a zpùsob, jak bychom v nìm jednali, znaènì odlišný. Považujeme to za jasný pøípad síly metafory spíše skuteènost vytváøet než nám pouze ukazovat cestu, jak konceptualizovat skuteènost, která existuje už pøedem. To by vlastnì nemìlo být ani nic zvláštního. Jak jsme už vidìli u pøípadu metafory SPOR JE VÁLKA, existují pøirozené druhy èinnosti (napø. hádka), které samy mají metaforickou povahu. A CHEMICKÁ metafora právì prozrazuje, že nᚠbìžný zpùsob zacházení s problémy je jiným druhem metaforické èinnosti. Vìtšina z nás nyní zachází s problémy zpùsobem, který bychom mohli oznaèit za metaforu HÁDANKA, pøièemž jsou problémy HÁDANKAMI, u nichž je typické jedno správné øešení, které když vyøešíme, vyøešíme je navždy. Metafora PROBLÉMY JSOU HÁDANKY charakterizuje naši souèasnou skuteènost. Pøesun k CHEMICKÉ metafoøe by charakterizoval novou skuteènost. V žádném pøípadì však není nijak snadné zmìnit metafory, které jsou souèástí našeho života. Nìco jiného je být si vìdom možností, které spoèívají v CHEMICKÉ metafoøe, a nìco docela jiného a daleko t잚ího je podle ní žít. Každý z nás, a vìdomì èi nevìdomky, narazil na stovky a stovky problémù; jsme neustále v procesu øešení mnoha z nich — a to s pomocí metafory HÁDANKA. Naše neuvìdomìlá každodenní èinnost je do tak znaèné míry strukturována metaforou HÁDANKA, že bychom možná ani nedovedli jen tak snadno a rychle pøejít na metaforu CHEMICKOU na základì uvìdomìlého rozhodnutí. Mnohé naše èinnosti (spory, øešení problémù, hospodaøení s èasem atd.) jsou co do své povahy metaforické. Meta-

[162]

forické pojmy, jimiž jsou tyto èinnosti charakterizovány, strukturují naši souèasnou skuteènost. Nové metafory mají sílu vytváøet novou skuteènost. Zaèátek mùže nastat tehdy, jakmile zaèneme svou zkušenost chápat na základì jisté metafory, a stane se to hlubší skuteèností, jakmile v jejím rámci zaèneme jednat. Pokud nová metafora vstoupí do pojmového systému, na nìmž spoèívají naše èinnosti, zmìní tento pojmový systém a vjemy i èinnosti, jimž tento systém poskytuje východisko. Mnoho kulturních zmìn vzniká díky zavedení nových metaforických pojmù a v dùsledku ztráty metafor starých. Tak napøíklad amerikanizace kultur na celém svìtì je zèásti dùsledkem zavedení metafory ÈAS JSOU PENÍZE do tìchto kultur. Názor, že metafory mohou vytváøet skuteènost, je v rozporu s vìtšinou tradièních pojetí metafory. Dùvodem je okolnost, že metafora byla tradiènì považována spíše za vìc pouhého jazyka než primárnì za prostøedek strukturace našeho pojmového systému a tìch druhù bìžných èinností, které každodennì konáme. Vycházíme-li z pøedpokladu, že slova sama skuteènost nemìní, je ovšem rozumné. Avšak zmìny v našem pojmovém systému opravdu promìòují to, co je pro nás reálné, a ovlivòují zpùsob, jak vnímáme svìt a jak na základì tìchto vjemù jednáme. Myšlenka, že metafora je pouze vìcí jazyka a že mùže v nejlepším pøípadì jenom popisovat skuteènost, pramení z názoru, že to, co je skuteèné, je zcela mimo procesy, jimiž lidé pojmovì zpracovávají svùj svìt, a je na nich nezávislé — jako by zkoumání skuteènosti bylo jen a jen zkoumáním fyzického svìta. Takový pohled na skuteènost — tzv. objektivní realitu — opomíjí lidský aspekt skuteènosti, zejména pak reálné vjemy, vytváøení pojmù, motivace a èinnosti, z nichž se skládá vìtšina toho, co prožíváme. Avšak lidské aspekty skuteènosti jsou pøevážnou èástí toho, co je pro nás závažné, a to se právì u rùzných kultur liší, jelikož rùzné kultury mají rùzné pojmové systémy. Kultury rovnìž existují v rùzných fyzických prostøedích, z nichž nìkterá jsou navzájem naprosto odlišná — džungle, pouštì, ostrovy, tundra, hory, velkomìsta atd. V každém pøípadì zde máme jisté fyzické prostøedí, s nímž jsme v interakci, a to více nebo

[163]

ménì úspìšnì. Pojmové systémy rùzných kultur zèásti závisejí na fyzických prostøedích, v nichž se vyvinuly. Každá kultura musí poskytovat víceménì úspìšný zpùsob, jak se vyrovnávat se svým prostøedím, a to jak pøizpùsobováním se k nìmu, tak jeho promìòováním. Nadto musí každá kultura vymezit jistou spoleèenskou realitu, v jejímž rámci mají lidé jisté role, které jsou pro nì smysluplné a na jejichž základì jsou s to spoleèensky fungovat. Nedivme se, že spoleèenská realita vymezená kulturou vykonává vliv na její pojetí skuteènosti fyzické. Co je skuteèné pro jistého jednotlivce jakožto pøíslušníka urèité kultury, je produktem jak jeho spoleèenské reality, tak i zpùsobu, jímž tato realita ztváròuje jeho zkušenost se svìtem fyzickým. Jelikož je vìtšina naší spoleèenské reality chápána na základì metaforických termínù a jelikož je naše pojetí fyzického svìta zèásti metaforické, metafora hraje velmi významnou úlohu pøi stanovení toho, co je pro nás skuteèné.

[164]

[165]

22. VYTVÁŘENÍ P OD OBNOSTI

Vidìli jsme, že mnohé naše zkušenosti a èinnosti mají metaforickou povahu a že mnoho z našeho pojmového systému je strukturováno metaforou. Jelikož se díváme na podobnosti na základì kategorií, které máme ve svém pojmovém systému, a podle toho, jaké máme pøirozené druhy zkušeností (pøièemž obojí dvojí mùže být metaforické), mnohé z podobností, které vnímáme, jsou výsledkem konvenèních metafor, jež tvoøí souèást našeho pojmového systému. Vidìli jsme to již v pøípadì orientaèních metafor. Napøíklad orientace VÍCE JE NAHOØE a ŠASTNÝ JE NAHOØE navozují jistou podobnost, kterou si uvìdomujeme mezi VÍCE a ŠASTNÝ, ale kterou nevidíme mezi MÉNÌ a ŠASTNÝ. I ontologické metafory poskytují prostor pro podobnosti. Tak napøíklad se ukázalo, že metaforické nazírání ÈASU a PRÁCE jakožto uniformních SUBSTANCÍ nám umožòuje vidìt obì dvì kategorie jako nìco, co se podobá fyzickým zdrojùm, a tedy i nìco, co se podobá sobì navzájem. Metafory ÈAS JSOU PENÍZE a PRÁCE JE SUBSTANCE/LÁTKA nám dovolují, abychom v naší kultuøe pojímali èas a práci jako nìco podobného, protože obojí lze kvantifikovat, pøipisovat tomu jistou hodnotu za jednu jednotku, vidìt v nich nìco, co slouží zámìrnému cíli, a nìco, co lze postupnì vyèerpat. Protože tyto metafory hrají svou úlohu pøi definování toho, co je pro nás v naší kultuøe reálné, je podobnost mezi èasem a prací jednak založena na metafoøe, jednak je v naší kultuøe reálná.

I strukturní metafory navozují v našem pojmovém systému podobnosti. Tak napøíklad metafora MYŠLENKY JSOU JÍDLO vytváøí podobnosti mezi myšlenkami a jídlem. Obojí mùže být stráveno, spolknuto, zhltnuto a znovu pøihøíváno a obojí nás mùže nasytit. Tyto podobnosti nezávisle na metafoøe neexistují. Pojem polykání potravy je na metafoøe nezávislý, avšak pojem polykání myšlenek vzniká pouze díky metafoøe.Ve skuteènosti je metafora MYŠLENKY JSOU JÍDLO založena na ještì základnìjší metafoøe. Je napøíklad zèásti založena na metafoøe potrubí, podle níž MYŠLENKY JSOU PØEDMÌTY, a ty mùžeme dovnitø nás samých dostat zvnìjšku. Pøedpokládá rovnìž metaforu VÌDOMÍ JE NÁDOBA: ta vytváøí jistou podobnost mezi vìdomím a tìlem — obojí jsou totiž NÁDOBY. Spoleènì s metaforou POTRUBÍ dostáváme komplexní metaforu, podle níž MYŠLENKY JSOU PØEDMÌTY, KTERÉ VSTUPUJÍ DO VÌDOMÍ, stejnì jako sousta potravy jsou pøedmìty, které vstupují do tìla. A právì na této metaforicky vytvoøené podobnosti mezi myšlenkami a potravou je zèásti založena metafora MYŠLENKY JSOU JÍDLO. A jak jsme už vidìli, tato podobnost sama je dùsledkem metafory POTRUBÍ a metafory VÌDOMÍ JE NÁDOBA. Metafora MYŠLENKY JSOU JÍDLO souhlasí s naší zkušeností zèásti díky této podobnosti, jež byla navozena metaforou. Metafora MYŠLENKY JSOU JÍDLO je tak zèásti zakotvena s pomocí metafor VÌDOMÍ JE NÁDOBA a POTRUBÍ. V dùsledku metafory MYŠLENKY JSOU JÍDLO se tak získávají nové (metaforické) podobnosti mezi MYŠLENKAMI a JÍDLEM: obojí se dá spolknout, strávit a zhltnout a obojí nás mùže nasytit. Tyto potravní pojmy nám poskytují zpùsob, jak porozumìt psychologickým procesùm, pro nìž nemáme pøímé a plnì definované postupy konceptualizace. A koneènì mùžeme pozorovat vytváøení podobnosti i v metaforách nových. Napøíklad metafora PROBLÉMY JSOU LÁTKY VYSRÁŽENÉ V CHEMICKÉM ROZTOKU se zakládá na konvenèní metafoøe PROBLÉMY JSOU PØEDMÌTY. K tomu pøidává CHEMICKÁ metafora ještì PROBLÉMY JSOU PEVNÉ PØEDMÌTY, èímž je vymezuje jako sraženiny v chemickém roztoku. Takto navozené podobnosti mezi problémy, jak je obvykle prožíváme, a sraženinami v chemickém roztoku jsou tyto: obojí má smyslovì vnímatelnou podobu, a dá se tedy iden-

[166]

tifikovat, analyzovat a na obojí lze pùsobit. Tyto podobnosti jsou navozovány metaforou PROBLÉMY JSOU PEVNÉ PØEDMÌTY, jež je èástí metafory CHEMICKÉ. Nadto rozpustí-li se sraženina, zdá se, jako by zmizela, protože nemá smyslovì vnímatelnou podobu a nelze ji identifikovat, analyzovat, a ani se na ni nedá pùsobit. Mùže se však znovu vysrážet, tj. objevit se opìt v pevné podobì, právì tak jako se mùže znovu objevit jistý problém. Tuto podobnost mezi problémy a sraženinami vnímáme jako dùsledek zbývající èásti CHEMICKÉ metafory. Ponìkud rafinovanìjší pøíklad podobností vytvoøených novou metaforou mùžeme vidìt u metafory LÁSKA JE UMÌLECKÉ DÍLO VZNIKLÉ NA ZÁKLADÌ SPOLUPRÁCE. Tato metafora zvýrazòuje jisté aspekty milostných zkušeností, zatlaèuje do pozadí jiné z nich a úplnì skrývá nìkteré další. Zejména utlumuje ony zkušenosti, které jsou v souladu s metaforou LÁSKA JE FYZICKÁ SÍLA. Slovesem „utlumovat“ se zde rozumí, že je konsistentní s milostnými zkušenostmi, které by se daly docela dobøe popsat výrazy „Mezi námi je jakýsi magnetimus“, „Cítili jsme, jak to mezi námi jiskøí“ apod., ale nezamìøuje se na nì. Kromì toho ukrývá ony milostné zkušenosti, které jsou v souladu s metaforou LÁSKA JE VÁLKA, protože mezi obìma metaforami neexistuje žádný možný konsistentní prùnik. Aspekty spolupráce a kooperace u metafory LÁSKA JE UMÌLECKÉ DÍLO VZNIKLÉ NA ZÁKLADÌ SPOLUPRÁCE nejsou konsistentní s takovými agresivními aspekty a aspekty zamìøenými na dominantní postavení v našich zkušenostech s láskou, které by se daly popsat výrazy „Ona je mou poslední váleènou trofejí“, „Poddal jsem se jí“ „Pøemohla mne“ atd. (a proto je ukrývá). S pomocí takových prostøedkù metafora LÁSKA JE UMÌLECKÉ DÍLO VZNIKLÉ NA ZÁKLADÌ SPOLUPRÁCE odsunuje stranou jisté naše milostné zkušenosti a vysunuje do popøedí jiné, aby se na nì soustøedila, jako by to byly naše jediné milostné zkušenosti. Takovým zpùsobem navozuje jistou množinu podobností mezi milostnými zkušenostmi, které zvýrazòuje, a skuteènými nebo fiktivními zkušenostmi ze spolupráce na umìleckém díle. Tyto navozené podobnosti jsou uvedeny v našem seznamu dùsledkù („Láska je dílo“, „Láska je estetická zkušenost“ atd.).

[167]

V okruhu zvýraznìných milostných zkušeností je každá zkušenost v souladu pøinejmenším s jednou z podobností uvedených v seznamu dùsledkù a pravdìpodobnì žádná z nich není v souladu se všemi dùsledky. Napøíklad jistá hodnì neúspìšná milostná epizoda by byla v souladu s dùsledkem „Láska pravidelnì pøináší frustraci“, ale nemohla by být v souladu s „Láska je estetická zkušenost“ nebo „Láska je primárnì vysoce cenìná kvùli sobì samé“. Každým dùsledkem se tedy tvrdí na jedné stranì jistá podobnost, která platí mezi urèitými typy milostné zkušenosti, a urèitými typy zkušenosti pøi tvorbì umìleckého díla vznikajícího na základì spolupráce na stranì druhé. V žádném z dùsledkù se neprojevuje všestranná podobnost mezi úplným okruhem zdùraznìných milostných zkušeností a okruhem zkušeností, jež hrají roli ve vytváøení umìleckého díla vznikajícího na základì spolupráce. Právì až metafora jako celek s úplným systémem svých dùsledkù prezentuje podobnosti mezi naprosto úplným okruhem zdùraznìných milostných zkušeností a naprosto úplným okruhem zkušeností, jež hrají roli ve vytváøení umìleckého díla vznikajícího na základì spolupráce. Kromì toho existuje metaforou navozená podobnost, která zachází ještì dále za pouhé podobnosti mezi obìma okruhy zkušenosti. Touto dodateènou podobností je podobnost strukturní. Patøí do ní zpùsob našeho chápání, jak ony jednotlivé zdùraznìné zkušenosti sobì navzájem koherentnì odpovídají. Tuto koherenci poskytuje struktura toho, co víme o tvorbì umìleckého díla vznikajícího na základì spolupráce; daná struktura je reflektována tak, jak do sebe vzájemnì zapadají dùsledky (napø. nìkteré jsou dùsledkem PRÁCE, jiné dùsledkem UMÌNÍ, a zase jiné dùsledkem DÍLA VZNIKAJÍCÍHO NA ZÁKLADÌ SPOLUPRÁCE atd.). Pouze tato koherentní struktura nám umožòuje chápat, co mají zdùraznìné zkušenosti navzájem spoleèného a jak jsou dùsledky navzájem usouvztažnìny. Díky metafoøe je tedy okruh zdùraznìných milostných zkušeností považován co do své struktury za podobný okruhu zkušeností pøi tvorbì umìleckého díla vznikajícího na základì spolupráce. A právì tato strukturní podobnost mezi obìma uvedenými okruhy zkušenosti nám umožòuje zjistit koherenci

[168]

v okruhu zdùraznìných milostných zkušeností. Tomu pak odpovídá okolnost, že právì díky metafoøe je zdùraznìný okruh zkušeností vysunut do popøedí jako nìco koherentního. Bez metafory pro nás tento okruh zkušeností jako nìjaká identifikovatelná a koherentní množina zkušeností neexistuje. Konceptualizujeme-li však LÁSKU jako DÍLO VZNIKAJÍCÍ NA ZÁKLADÌ SPOLUPRÁCE, posunujeme tyto zkušenosti do centra pozornosti jakožto nìco, co do sebe zapadá jako koherentní celek. Nadto pak metafora díky tomu, že dodává jistému okruhu našich zkušeností koherentní strukturu, ještì vytváøí podobnosti nového druhu. Mohli bychom napøíklad nezávisle na metafoøe spatøovat frustrující milostnou zkušenost jako nìco, co se podobá frustrující zkušenosti pøi vytváøení umìleckého díla spoleènì s nìkým jiným, protože obojí zkušenost je frustrující. V tomto smyslu by byla frustrující milostná zkušenost podobná jakékoli frustrující zkušenosti vùbec. Metafora pøispívá k porozumìní frustrující milostné zkušenosti ztotožnìním dotyèného druhu (milostné) frustrace s oním druhem frustrace, který se vyskytuje pøi spoleèném vytváøení umìleckého díla. Tato podobnost je podobností vùèi metafoøe. Je tedy pøesný charakter podobnosti mezi frustrující milostnou zkušeností a frustrující umìleckou zkušeností vnímán pouze tehdy, chápeme-li milostnou zkušenost na základì a v termínech zkušenosti umìlecké. Chápat milostné zkušenosti na základì toho, co je souèástí vytváøení spoleèného umìleckého díla vzniklého spoluprací, znamená podle naší definice chápat tuto zkušenost na základì metaforického pojmu LÁSKA JE UMÌLECKÉ DÍLO VZNIKLÉ SPOLUPRACÍ. Zpùsoby, jimiž metafory vytváøejí podobnosti, mùžeme shrnout takto: 1. Konvenèní metafory (orientaèní, ontologické a strukturní) se èasto zakládají na korelacích, které vnímáme ve své zkušenosti. Napøíklad v prùmyslové kultuøe, jakou je ta naše, existuje korelace mezi množstvím èasu, který zabere jistý úkol, a množstvím práce, které je zapotøebí k dokonèení daného úkolu. Tato korelace je souèástí toho, co nám umožòuje nazírat ÈAS a PRÁCI metaforicky jako ZDROJE,

[169]

a tedy vidìt mezi nimi jistou podobnost. Je dùležité si uvìdomit, že korelace nejsou podobnosti. Metafory, které jsou založeny na korelacích v naší zkušenosti, vymezují pojmy, na jejichž základì podobnosti vnímáme. 2. Konvenèní metafory strukturního typu (napø. MYŠLENKY JSOU JÍDLO) se mohou zakládat na podobnostech, které vyplývají z metafor orientaèních a ontologických. Jak jsme si už øekli, metafora MYŠLENKY JSOU JÍDLO je napøíklad založena na (ontologické) metafoøe MYŠLENKY JSOU PØEDMÌTY a na (ontologické a orientaèní) metafoøe DUCH JE NÁDOBA. Jistá strukturní podobnost mezi MYŠLENKAMI a JÍDLEM je navozena metaforou a umožòuje, aby vznikaly metaforické podobnosti (myšlenky a jídlo se dají polykat, trávit, zhltnout, mohou být výživné atd.). 3. Nové metafory jsou vìtšinou strukturní. Mohou vytváøet podobnosti týmž zpùsobem jako konvenèní metafory, které jsou strukturní. To znamená, že se mohou zakládat na podobnostech, jež vznikají z metafor ontologických a orientaèních. Jak už bylo øeèeno, metafora PROBLÉMY JSOU VYSRÁŽENÉ LÁTKY V CHEMICKÉM ROZTOKU se zakládá na fyzikální metafoøe PROBLÉMY JSOU PEVNÉ PØEDMÌTY. Tato metafora vytváøí podobnosti mezi PROBLÉMY a SRAŽENINAMI, protože obojí se dá identifikovat, analyzovat a dá se na to pùsobit. Metafora PROBLÉMY JSOU VYSRÁŽENÉ LÁTKY vytváøí nové podobnosti, totiž že problémy zdánlivì zmizely (rozpustily se v roztoku) a pozdìji se objevily znovu (vysrážely se). 4. Díky svým dùsledkùm vymezují nové metafory jistý okruh zkušeností tím, že jej zvýrazní, zatlaèí do pozadí èi ukryjí. Metafora tedy charakterizuje jistou podobnost mezi úplným okruhem zdùraznìných zkušeností a nìjakým jiným okruhem zkušeností. Napøíklad metafora pojmu LÁSKA JE UMÌLECKÉ DÍLO VZNIKLÉ SPOLUPRACÍ vytyèuje jistý okruh našich milostných zkušeností a vymezuje jistou strukturní podobnost mezi úplným okruhem zdùraznìných zkušeností a okruhem zkušeností zahrnutých do vytváøení umìleckých dìl vznikajících spoluprací. Mohou se vyskytovat izolované podobnosti mezi láskou a umìleckými zkušenostmi, které jsou na této metafoøe nezávislé, avšak metafora nám umožòuje nalézat v tìchto izolovaných podobnostech kohe-

[170]

[171]

renci na základì celostních strukturních podobností touto metaforou navozených. 5. Podobnosti mohou být podobnostmi vùèi metafoøe. Jak jsme již pozorovali, metafora LÁSKA JE UMÌLECKÉ DÍLO VZNIKLÉ SPOLUPRACÍ vymezuje jedineèný druh podobnosti. Napøíklad frustrující milostná zkušenost se dá pochopit jako nìco, co se podobá frustrující umìlecké zkušenosti nejen díky tomu, že je to frustrace, ale i díky tomu, že zahrnuje také druh frustrace charakteristický pro spoleèné vytváøení umìleckého díla. Nᚠnázor, že metafory dovedou vytváøet podobnosti, stojí v protikladu ke klasické a stále dosti rozšíøené teorii metafory, totiž teorii srovnávací. Tato teorie tvrdí: 1. 2.

3.

Metafory jsou záležitostí jazyka a nikoli záležitostí myšlení nebo èinnosti. Neexistuje nic takového jako metaforické myšlení nebo èinnost. Metafora tvaru „A je B“ je jazykový výraz, jehož význam je týž jako odpovídající jazykový výraz „A je jako B se zøetelem k X, Y, Z … “ „Zøetele X, Y, Z, … “ charakterizují to, co jsme nazvali „izolovanými podobnostmi“. Metafora tedy mùže popsat jenom podobnosti, které existovaly už døíve. Nemùže nové podobnosti vytváøet.

Aèkoli jsme podali dùkazy svìdèící proti mnohému ze srovnávací teorie, pøijímáme to, co považujeme za její základní poznatek, totiž názor, že metafory se mohou zakládat na izolovaných podobnostech. Od srovnávací teorie se lišíme tím, že tvrdíme: 1.

Metafory jsou primárnì záležitostí myšlení a èinnosti a pouze odvozenì záležitostí jazyka. 2.a. Metafory se mohou zakládat na podobnostech, aèkoli v mnoha pøípadech tyto podobnosti samy jsou založeny na konvenèních metaforách, které na podobnostech založeny nejsou. Podobnosti založené na konvenèních metaforách jsou nicménì v naší kultuøe reálné, jelikož konvenèní metafory do jisté míry vymezují, co za reálné považujeme. 2.b. Aèkoli metafora mùže být èásteènì založena na podobnostech izolovaných, považujeme dùležité podobnosti za takové, jaké byly vytvoøeny metaforou, jak bylo popsáno výše. 3. Primární funkcí metafory je poskytovat èásteèné porozumìní jednomu druhu zkušenosti na základì jiného druhu

zkušenosti. Do tohoto procesu mohou vstupovat pøedem existující izolované podobnosti, vytváøení nových podobností a další jevy.

Je dùležité si uvìdomovat, že srovnávací teorie jde velmi èasto ruku v ruce spolu s filozofií objektivismu, u níž jsou všechny podobnosti objektivní, tj. tyto podobnosti jsou inherentní entitám samým. My naproti tomu dovozujeme, že jedinými podobnostmi relevantními pro metaforu jsou podobnosti v té podobì, jak jsou prožívány lidmi v jejich zkušenosti. Rozdíl mezi objektivními podobnostmi a zkušenostními podobnostmi (experiential similarities) je nanejvýš dùležitý a pojednáváme o nìm v kapitole 27. Struènì øeèeno, objektivista by øekl, že pøedmìty mají vlastnosti nezávisle na komkoli, kdo je ve své zkušenosti prožívá; pøedmìty jsou si objektivnì podobné, mají-li tyto vlastnosti spoleèné. Pro objektivistu by nemìlo žádný smysl mluvit o metaforách jako o nìèem, co „tvoøí podobnosti“, protože by to vyžadovalo, aby metafory byly schopny mìnit povahu vnìjšího svìta tím, že by vyvolávaly v život objektivní podobnosti, které pøedtím neexistovaly. S objektivisty se shodujeme v jedné dùležité vìci: že vìci ve svìtì skuteènì hrají roli pøi omezování našeho pojmového systému. Tuto úlohu však hrají pouze skrze naši zkušenost, kterou s nimi máme. Naše zkušenosti (1) se budou u jednotlivých kultur lišit a (2) mohou záviset na našem chápání jednoho druhu zkušenosti na základì druhého, tj. naše zkušenosti mohou být co do své povahy metaforické. Takovými zkušenostmi jsou determinovány kategorie našeho pojmového systému. A vlastnosti i podobnosti, které zachováváme, existují a lze je empiricky prožívat jedinì ve vztahu k pojmovému systému. Jediným druhem podobností, které jsou pro metafory závažné, jsou podobnosti zkušenostní, nikoli objektivní. Naším obecným stanoviskem je, že pojmové metafory jsou založeny na korelacích v rámci naší zkušenosti. Tyto zkušenostní korelace mohou být dvou typù: zkušenostní souvýskyt a zkušenostní podobnost. Pøíkladem zkušenostního souvýskytu by mohla být metafora VÍCE JE NAHOØE. Tato metafora spoèívá na souvýskytu dvou typù zkušenosti: pøi-

[172]

dávání více látky a pozorování, že hladina látky stoupá. Zde není vùbec žádná zkušenostní podobnost. Pøíkladem zkušenostní podobnosti je metafora ŽIVOT JE HAZARDNÍ HRA, u níž èlovìk prožívá životní èinnosti jako hazard a možné následky tìchto èinností se vnímají jako výhra nebo prohra. V tomto pøípadì zøejmì spoèívá metafora na zkušenostní podobnosti. Pokud takovou metaforu rozšíøíme, mùžeme prožívat zkušenost nových podobností mezi životem a hazardními hrami.

[173]

23. METAFORA , PRAVDA A ČINNOST

V pøedcházející kapitole jsme se pokusili naznaèit asi toto: Metafory vedou k dùsledkùm, skrze nìž tyto metafory zvýrazòují a èiní koherentními jisté aspekty naší zkušenosti. Daná metafora mùže být jediným zpùsobem, jak právì ony aspekty naší zkušenosti zdùraznit a koherentnì organizovat. Metafory mohou pro nás skuteènosti vytváøet, a to zejména skuteènosti spoleèenské. Jistá metafora se tak mùže stát prùvodcem pro budoucí èinnosti. Takové èinnosti pak budou ovšem s metaforou v souladu. Což zase bude posilovat schopnost metafory èinit zkušenost koherentní. V tomto smyslu mohou být metafory pøedpovìïmi splòujícími samy sebe.

Když byl napøíklad prezident Carter konfrontován s energetickou krizí, vyhlásil „morální ekvivalent války“. Metafora VÁLKA mìla za následek sí dùsledkù. Byl zde „nepøítel“, „ohrožení národní bezpeènosti“, což si žádalo, aby byly „vytyèeny cíle“, „reorganizovány priority“, „zøízen nový velitelský øetìzec “, „narýsována nová strategie“, „shromáždìny zpravodajské informace“, „zmobilizovány síly“, „uvaleny sankce“, aby se „vyzývalo k obìtem“ atd. atd. Metafora VÁLKA zvýraznila jisté skuteènosti a ukryla jiné. Metafora nebyla pouze zpùsobem, jak nazírat na skuteènost; dávala i oprávnìní ke zmìnì politiky a k politické a hospodáøské èinnosti. Už pouhé pøijetí této metafory poskytlo pùdu pro vyvození jistých závìrù: Byl tady jistý vnìjší, cizí, nepøátel-

[174]

ský protivník (kterého karikaturisté zobrazovali s arabskou pokrývkou hlavy); energii bylo nutno pøipisovat nejvyšší prioritu; obyvatelstvo mìlo být ochotno k obìtem; nevyrovnáme-li se s touto hrozbou, nebudeme moci pøežít. Je dùležité si uvìdomit, že to nebyla jediná metafora, která byla k dispozici. Carterova metafora VÁLKY poèítala s naším bìžným pojetím toho, co je ENERGIE, a zamìøila se na zpùsob, jak jí získat dostateèné množství. Na druhé stranì Amory Lovins (1977) si všiml, že jsou v zásadì dva rùzné zpùsoby neboli CESTY, jak uspokojit naše energetické potøeby. Charakterizoval je metaforicky jako cestu TVRDOU a MÌKKOU. TVRDÁ ENERGETICKÁ CESTA využívá energetických zásob, které se nedají mìnit, jež se neobnovují, vyžadují vojenskou obranu a geopolitickou kontrolu, jsou nezvratnì destruktivní vùèi životnímu prostøedí a vyžadují znaèné kapitálové investice, vyspìlou techniku a vysoce kvalifikované pracovníky. Patøí sem fosilní paliva (plyn a ropa), atomové elektrárny a zplynování uhlí. MÌKKÁ ENERGETICKÁ CESTA využívá energetických zásob, jimiž se dá manipulovat, jež jsou obnovitelné, nevyžadují vojenskou obranu nebo geopolitickou kontrolu, jsou bez destruktivních úèinkù na životní prostøedí, vyžadují jen omezené kapitálové investice, jednoduchou techniku a nekvalifikovanou práci. Patøí sem solární, vìtrná a hydroelektrická energie, alkohol z biomasy, zkapalnìná ložiska pro spalování uhlí nebo jiné hoølavé materiály a velké množství dalších možností, které jsou v souèasné dobì k dispozici. Lovinsova metafora MÌKKÉ ENERGETICKÉ CESTY zdùrazòuje technickou, ekonomickou a sociopolitickou strukturu energetického systému, která jej vede k závìru, že „tvrdé“ energetické cesty — uhlí, ropa a jaderná energie — vedou k politickému konfliktu, ekonomickým útrapám a škodí životnímu prostøedí. Avšak Jimmy Carter je mocnìjší než Amory Lovins. Jak si povšimla Charlotte Lindová (v ústním sdìlení), lidé moci mají možnost zámìrnì prosazovat své metafory a už v politice, nebo v bìžné každodenní komunikaci. Nové metafory stejnì jako metafory konvenèní mohou nabýt síly definovat skuteènost. Dìlají to s pomocí kohe-

[175]

rentní sítì dùsledkù, jimiž se jisté rysy skuteènosti zdùrazní a jiné utají. Pøijmeme-li takovou metaforu, která nás nutí, abychom se zamìøili pouze na ty aspekty naší zkušenosti, jež zvýrazòuje, vede nás to k tomu, abychom dùsledky této metafory považovali za pravdivé. Takovéto „pravdy“ mohou být ovšem pravdivé jedinì relativnì vzhledem ke skuteènosti vymezené touto metaforou. Dejme tomu, že Carter oznámí, že jeho administrativa zvítìzila ve velké energetické bitvì. Je toto tvrzení pravdivé, nebo nepravdivé? Už pouhá snaha odpovìdìt na tuto otázku vyžaduje, abychom pøijali pøinejmenším ústøední souèásti této metafory. Pokud neakceptujeme existenci vnìjšího nepøítele, domníváme-li se, že žádné vnìjší nebezpeèí nehrozí, neuznáváme-li existenci žádného bojištì, žádných váleèných cílù, žádných jasnì vymezených bojujících stran, pak otázka objektivní pravdy nebo nepravdy nemùže být vùbec nastolena. Avšak pokud vidíme skuteènost tak, jak je vymezena skrze metaforu, tj. pohlížíme-li na energetickou krizi skuteènì jako na válku, pak mùžeme na otázku odpovìdìt v závislosti na tom, zda jsou dùsledky metafory v souladu se skuteèností. Pokud Carter s pomocí strategicky použitých politických a hospodáøských sankcí donutil státy OPEC snížit cenu ropy na polovinu, pak bychom mohli øíci, že prezident skuteènì vyhrál velikou bitvu. Pokud by však naproti tomu jeho strategie mìly za následek pouze doèasné zmrazení cen, nebyli bychom si tím tak jisti a mìli bychom dùvod ke skepsi. Aèkoli otázky pravdy u nových metafor opravdu vznikají, dùležitìjší jsou otázky pøimìøené èinnosti. Ve vìtšinì pøípadù nejde ani tak o pravdivost a nepravdivost metafory, jako spíše o pøedstavy a závìry, které z ní vyplývají, a èinnosti, které jsou touto metaforou schvalovány. Ve všech životních ohledech, a to nejen v politice a v lásce, definujeme svou skuteènost na základì metafor a pak na základì tìchto metafor ve své èinnosti postupujeme. Vyvozujeme závìry, stanovíme cíle, uzavíráme závazky a uskuteèòujeme plány, a to vše na základì toho, jak èást po èásti strukturujeme svou zkušenost, vìdomì i nevìdomky, s pomocí metafory.

[176]

[177]

24. PRAVDA

PROÈ SE ZABÝVAT TEORIÍ PRAVDY?

Ukázali jsme si, že metafory mají pojmovou povahu. Patøí mezi naše základní prostøedky porozumìní. A hrají také ústøední úlohu pøi konstrukci spoleèenské a politické skuteènosti. Pøesto se na nì ve filozofii pohlíží pøíznaènì jako na vìc „pouhého jazyka“; filozofické diskuse o metafoøe se nesoustøeïovaly na jejich pojmový charakter, na jejich pøíspìvek k porozumìní nebo na jejich funkci v kulturní realitì. Místo toho filozofové mìli tendenci vidìt v metaforách mimoøádné jazykové výrazy naší fantazie nebo poezie a jejich diskuse se soustøeïovaly na to, zda mohou být tyto jazykové výrazy pravdivé. Jejich zájem o pravdivost vyvìrá ze zájmu o objektivitu: pravda pro nì znamená objektivní, absolutní pravdu. Typickým filozofickým závìrem je, že metafory nemohou tvrdit pravdu pøímo, a pokud mohou pravdu tvrdit vùbec, pak pouze nepøímo, pøes jisté nemetaforické „doslovné“ parafráze. Nevìøíme, že by existovalo nìco takového jako objektivní (absolutní a bezpodmíneèná) pravda, aèkoli se považovalo za nemìnné téma západní kultury, že taková absolutní pravda existuje. Domníváme se, že pravdy opravdu existují, ale myslíme si, že idea pravdy nemusí být nutnì spjata s objektivistickým názorem. Jsme toho názoru, že myšlenka existence absolutní objektivní pravdy je nejen chybná, nýbrž i spoleèensky a politicky nebezpeèná. Jak jsme už pozorovali, pravda je vždy relativní vzhledem k pojmovému

systému, který je z velké èásti vymezen metaforou. Vìtšina našich metafor se v naší kultuøe vyvinula bìhem dlouhého období, ale mnohé jsou nám vnuceny lidmi u moci — politickými pøedáky, náboženskými vùdci, vedoucími osobnostmi obchodu, reklamními manažery, médii atd. V takové kultuøe, kde je mýtus objektivismu velmi živý a kde je pravda vždycky pravdou absolutní, pak lidé, kteøí mají této kultuøe možnost vnucovat své metafory, mají tam také možnost definovat, co se chápe jako pravdivé — pravdivé objektivnì a absolutnì. A právì z tohoto dùvodu považujeme za dùležité podat vysvìtlení, co je to pravda, která je oproštìna od mýtu objektivismu (podle nìhož pravda je vždy pravdou absolutní). Jelikož pravda je pro nás založena na porozumìní a metaforu považujeme za hlavního nositele porozumìní, domníváme se, že výklad o tom, jakým zpùsobem mohou být metafory pravdivé, nám odhalí i zpùsob, jakým pravda závisí na porozumìní. ZÁVAŽNOST PRAVDY V NAŠEM B̎NÉM ŽIVOTÌ

Základem našich èinností — a fyzických, èi spoleèenských — je to, co považujeme za pravdivé. Celkovì má pro nás pravda závažnost z toho dùvodu, že má hodnotu pro naše pøežití a umožòuje nám fungovat v našem svìtì. Vìtšina pravd, které v sobì shromažïujeme — o našich tìlech, o lidech, s nimiž vstupujeme do interakcí, a o našem bezprostøedním fyzickém a spoleèenském prostøedí — hrají svou úlohu v našem každodenním fungování. Jsou to pravdy tak zøejmé, že vyžaduje vìdomého úsilí vùbec si je uvìdomit: kde jsou hlavní dveøe do domu, co se dá a co se nedá jíst, kde je nejbližší benzinová stanice, které obchody prodávají to, co potøebujeme, jací jsou naši pøátelé, èím bychom je urazili, jakou máme odpovìdnost. Tento malièký seznam pøíkladù naznaèuje povahu a rozsah obrovského množství pravd, které hrají nìjakou úlohu v našem každodenním životì.

[178]

[179]

ÚLOHA PROJEKCE V SOUVISLOSTI S PRAVDOU

Abychom takové pravdy získali a abychom jich využili, potøebujeme jisté porozumìní našemu svìtu, jež by dostaèovalo našim potøebám. Jak jsme si ukázali, nìco z tohoto porozumìní je formulováno na základì kategorií, které se vynoøují z naší pøímé zkušenosti: orientaèních kategorií, pojmù jako PØEDMÌT, LÁTKA, ÚÈEL, PØÍÈINA atd. Vidìli jsme rovnìž, že pokud se ony kategorie, které se vynoøují z naší pøímé fyzické zkušenosti, nedají aplikovat, promítáme je nìkdy na aspekty fyzického svìta, s nimiž máme ménì pøímé zkušenosti. Tak napøíklad promítáme v kontextu pøedozadní orientaci na pøedmìty, které nemají žádné pøední ani zadní strany ve vlastním slova smyslu. Dejme tomu, že máme v zorném poli kámen støedních rozmìrù a míè ležící mezi námi a kamenem øeknìme nìkolik decimetrù od nìho, míè pak budeme vnímat jako ležící pøed kamenem. Pøíslušníci národa Hausa [v Nigérii — pozn. pøekl.] mají jinou projekci než my a soudili by, že míè je za kamenem. Pøedozadní orientace tedy není inherentní vlastností pøedmìtù, jako jsou kameny, nýbrž spíše jistou orientací, kterou na nì promítáme, a zpùsob, jakým to dìláme, se kulturu od kultury mìní. V souvislosti s našimi zámìry a cíli mùžeme vìci ve svìtì chápat jako nádoby, nebo je takto nechápat. Napøíklad mùžeme prùsek v lese chápat jako NÁDOBU a mùžeme sami sebe pokládat jako nìkoho, kdo je UVNITØ, V prùseku, nebo VENKU, VEN Z prùseku. Být nádobou není inherentní vlastností tohoto místa v lese, kde jsou stromy ménì husté; je to jistá vlastnost, kterou na nì promítáme v souvislosti se zpùsobem, jakým se vzhledem k nìmu stavíme. V souvislosti s jinými vjemy a cíli mùžeme považovat zbývající èást lesa vnì prùseku jako jinou, odlišnou nádobu a pociovat sebe samy jako nìkoho, kdo je UVNITØ, V lese. A mùžeme dìlat obojí souèasnì a øíci, že jsme se VYNOØILI Z lesa DO prùseku. Analogicky naše orientace „na — (pryè) od“ vystupuje z naší pøímé zkušenosti se zemí, podlahami a jinými horizontálními povrchy. Je typické, že jsme na zemi, podlaze

atd., stojíme-li se vzpøímeným tìlem. Promítáme rovnìž své orientace „na — (pryè) od“ na stìny a pøedstavujeme si, že moucha stojí na stìnì, pokud jsou její nohy v kontaktu s ní a její hlava je orientována pryè od stìny. Totéž se týká mouchy na stropì: pøedstavujeme si, že je na stropì, nikoli pod ním. Už jsme si rovnìž ukázali, že rùzné vìci vnímáme v pøirozeném svìtì jako entity a èasto na nì promítáme hranice a povrchy i tehdy, neexistují-li zde žádné pøirozeným zpùsobem jasnì vymezené hranice nebo povrchy. Mùžeme tedy chápat mlhu jako entitu, která mùže ležet nad zálivem (který chápeme jako entitu) a pøed horou (kterou chápeme jako entitu s PØEDOZADNÍ orientací). Díky tìmto projekcím mohou být pravdivé vìty typu „Pøed horou leží mlha“. V našem každodenním životì bývá typické, že pravda má vztah k porozumìní a pravdivost takové vìty má vztah k normálnímu zpùsobu, jakým rozumíme svìtu, tím, že na nìj promítáme orientaci a strukturu entity. ÚLOHA KATEGORIZACE V SOUVISLOSTI S PRAVDOU

Abychom porozumìli svìtu a fungování v nìm, musíme smysluplnì kategorizovat vìci a zkušenosti, s nimiž se setkáváme. Nìkteré naše kategorizace vystupují pøímo z naší zkušenosti, je-li dáno, že máme jistý druh tìla a že naše interakce s jinými lidmi a s naším fyzickým a spoleèenským prostøedím mají jistý specifický charakter. Jak jsme si ukázali pøi diskusi o pøíkladu NAPODOBENÁ PUŠKA v kapitole 19, existují pøirozené dimenze pro naše kategorie vztahující se na pøedmìty: dimenze vjemová, zakládající se na pojetí pøedmìtù s pomocí našeho smyslového aparátu; motoricko-èinnostní, zakládající se na povaze motorických interakcí s pøedmìty; funkèní, zakládající se na našem pojetí funkcí pøedmìtù; a úèelová, zakládající se na použitích, jež mùže jistý pøedmìt v urèité dané situaci mít. Našimi kategoriemi pro jisté druhy pøedmìtù jsou tedy gestalty pøinejmenším s uvedenými pøirozenými dimenzemi, z nichž každá specifikuje jisté interakèní vlastnosti. Podobnì exis-

[180]

tují pøirozené dimenze, na jejichž základì kategorizujeme události, èinnosti a jiné zkušenosti jakožto strukturované celky. Jak bylo patrné z našeho výkladu o ROZHOVORU a SPORU, k tìmto pøirozeným dimenzím patøí úèastníci, èásti, fáze, lineární posloupnost, cíl a pøíèinné pùsobení. Jistá kategorizace je pøirozeným zpùsobem, jak identifikovat nìjaký druh pøedmìtu nebo zkušenosti tak, že se jisté vlastnosti zvýrazní, jiné se odsunou do pozadí a ještì další se skryjí. Každá z dimenzí poskytuje ty vlastnosti, které jsou zdùraznìny. Zdùraznìní jistých vlastností nutnì znamená utlumení nebo ukrytí jiných a to se právì dìje, kdykoli nìco kategorizujeme. Tím, že se zamìøíme na jednu množinu vlastností, pøesunujeme svou pozornost od jiných vlastností pryè. Popisujeme-li napøíklad nìco bìžným každodenním zpùsobem, používáme kategorizací, abychom se zamìøili na jisté vlastnosti, které souhlasí s našimi zámìry. Každý popis zdùrazòuje, utlumuje a ukrývá — napøíklad: Pozval jsem na nᚠveèírek jednu sexy blondýnu. Pozval jsem na nᚠveèírek jednu slavnou violoncellistku. Pozval jsem na nᚠveèírek jednu marxistku. Pozval jsem na nᚠveèírek jednu lesbièku.

Aèkoli tìmto popisùm mùže odpovídat jedna a tatហosoba, každý popis zvýrazòuje její jiné aspekty. Popisujeme-li nìkoho, o nìmž víme, že má všechny tyto vlastnosti, jako „sexy blondýnu“, znamená to, že potlaèujeme fakt, že je to slavná violoncellistka a marxistka a skrýváme její lesbickou sexuální orientaci. Obecnì øeèeno, pravdivá tvrzení, která èiníme, jsou založena na zpùsobu naší kategorizace vìcí, a tedy na tom, co je zvýraznìno pøirozenými dimenzemi kategorií. Tvrdíme-li nìco, provádíme výbìr kategorií, protože máme nìjaký dùvod zamìøit se na jisté vlastnosti a utlumit jiné. Každé pravdivé tvrzení tedy nutnì opomíjí to, co je utlumeno nebo ukryto kategoriemi, které v nìm byly použity. A jelikož kromì toho pøirozené dimenze kategorií (vjemové, funkèní atd.) vznikají z našich interakcí se svìtem, pak vlastnosti dané tìmito dimenzemi nejsou vlastnostmi pøedmìtù o sobì, nýbrž jsou spíše interakèními vlastnostmi založenými na lidském percepèním aparátu, na lidských

[181]

pojetích funkcí atd. Z toho plyne, že pravdivá tvrzení uèinìná na základì lidských kategorií typicky nepredikují vlastnosti pøedmìtù samých o sobì, nýbrž spíše vlastnosti interakèní, které mají smysl pouze ve vztahu k lidskému fungování. Realizujeme-li pravdivé tvrzení, musíme vybrat kategorie popisu; tento popis pak zahrnuje naše vjemy a naše zámìry v dané situaci. Dejme tomu, že mi øekneš: „Dnes veèer budeme mít debatní kroužek a já potøebuji ètyøi sedadla navíc. Mohl bys je pøinést?“ Já øeknu: „Jistì,“ a za chvilku se vrátím s jednou židlí s tvrdým opìradlem, jedním houpacím køeslem, jedním mìkkým koženým køeslem a jednou nízkou stolièkou pod nohy. Nechám ti je ve svìtnici a v kuchyni ti budu hlásit: „Pøinesl jsem ti ta ètyøi sedadla, jak sis pøál.“ V této situaci je moje tvrzení pravdivé, protože ony ètyøi pøedmìty, které jsem pøinesl, budou sloužit úèelu sedadel pro neformální debatní kroužek. Kdybys mne však požádal, abych pøinesl ètyøi sedadla pro oficiální obìd a já bych se vrátil s týmiž ètyømi pøedmìty a prohlásil totéž co pøedtím, nebudeš projevovat nijak zvláštní vdìènost a budeš považovat moje tvrzení za klamné nebo nepravdivé, protože stolièka pod nohy, mìkké køeslo a houpací køeslo nejsou pøi oficiálním obìdì prakticky použitelné jako „sedadla“. To jen dokazuje, že naše kategorie (napø. SEDADLO) nejsou pøísnì fixovány na základì inherentních vlastností pøedmìtù samých. Co se poèítá za pøíklad jisté kategorie, závisí na našem zámìru pøi používání kategorie. Je to stejný problém jako ten, o nìmž jsme mluvili výše v našem výkladu o definici, pøièemž jsme poukázali na to, že kategorie jsou definovány pro úèely lidského porozumìní s pomocí prototypù a rodinných podobností tìmto prototypùm. Takové kategorie nejsou fixní, ale dají se zužovat, rozšiøovat nebo pøizpùsobovat vzhledem k našim zámìrùm nebo jiným kontextovým èinitelùm. Jelikož pravdivost tvrzení závisí na tom, zda kategorie pøi tvrzení použité vyhovují, pravdivost tvrzení bude vždy relativní vzhledem ke zpùsobu, jak je kategorie chápána, pokud jde o naše zámìry v daném kontextu.

[182]

Existuje mnoho slavných pøíkladù, které ukazují, že, obecnì øeèeno, vìty nejsou pravdivé nebo nepravdivé nezávisle na lidských zámìrech: Francie má tvar šestiúhelníku. Missouri je obdélník. Zemì je koule. Itálie má tvar boty. Atom je malièká sluneèní soustava s atomovým jádrem uprostøed a elektrony kroužícími kolem nìho. Svìtlo sestává z èástic. Svìtlo sestává z vln.

Každá z tìchto vìt je pravdivá pro jisté úèely, v jistých ohledech a v jistých kontextech. „Francie je šestiúhelník“ a „Missouri je obdélník“ mohou být vìty pravdivé pro školáka, který má nakreslit schematické mapy, ale nikoli pro profesionální kartografy. „Zemì je koule“ je vìta pravdivá pro vìtšinu z nás, ale nebude v poøádku pøi pøesném vypoèítávání obìžné dráhy nìjaké družice. Žádný fyzik, jemuž zbylo aspoò trochu sebeúcty, nebude po roce 1914 vìøit, že atom je malièká sluneèní soustava, avšak pro vìtšinu z nás je vìta pravdivá vzhledem k našemu každodennímu fungování a vzhledem k naší všeobecné úrovni speciálních znalostí v matematice a fyzice. Zdá se, že vìta „Svìtlo sestává z èástic“ je v kontradiktorickém vztahu vùèi „Svìtlo sestává z vln“, avšak obì jsou ve fyzice pokládány za pravdivé vzhledem k tomu, na jaké aspekty svìtla se v rùzných pokusech klade dùraz. V dùsledku toho všeho vychází najevo, že pravda závisí na kategorizaci tímto ètverým zpùsobem: — Tvrzení mùže být pravdivé pouze ve vztahu k jeho jistému chápání. — V chápání je vždy zahrnuta lidská kategorizace, která je funkcí interakèních (spíše než inherentních) vlastností a dimenzí, které vyrùstají z naší zkušenosti. — Pravdivost tvrzení je vždy relativní vùèi vlastnostem, které jsou zdùraznìny kategoriemi použitými v tvrzení. (Napøíklad „Svìtlo sestává z vln“ zdùrazòuje vlnové vlastnosti svìtla a skrývá jeho vlastnosti èásticové.)

[183]

— Kategorie nejsou ani fixní, ani uniformní. Jsou definovány prototypy a rodinnými podobnostmi prototypù a jsou pøizpùsobitelné v kontextu, jsou-li dány rozmanité úèely. Pravdivost tvrzení závisí na tom, zda použitá kategorie vyhovuje, což se zase mìní v souvislosti s lidskými zámìry a jinými aspekty kontextu. OÈ VLASTNÌ JDE, CHÁPEME-LI NÌJAKOU PROSTOU VÌTU JAKO PRAVDIVOU?

Chceme-li pochopit, že jistá vìta je pravdivá, musíme jí nejprve rozumìt. Podívejme se na èást toho, co se zapoèítává do porozumìní takovým prostým vìtám jako „Mlha leží pøed horou“ a „Jenda vystøelil z pušky na Jindru“. Podobných vìt se vždycky používá jako souèástí nìjakého rozhovoru jistého typu a do jejich chápání v jistém kontextu rozhovoru se zahrnují i komplikace netriviálního druhu, které zde musíme pro naše úèely ignorovat. Tøebaže však budeme ignorovat nìkteré složitosti konverzaèního kontextu, každé porozumìní takovým vìtám vyžaduje, abychom si z nich pøece jen povšimli dosti podstatné èásti. Uvažujme, èeho je zapotøebí, abychom chápali vìtu „Mlha leží pøed horou“ jako pravdivou. Jak jsme vidìli výše, je nutno považovat „mlhu“ a „horu“ za entity, a to s pomocí projekce; a pøedozadní orientaci musíme promítnout na horu — orientaci, která se u rùzných kultur rùzní, která je dána relativnì vzhledem k jistému lidskému pozorovateli a která není hoøe inherentní. Musíme pak rozhodnout, a to vzhledem k našim zámìrùm, zda to, co vidíme jako „mlhu“, je do znaèné míry mezi námi a tím, co vyèleòujeme jako „horu“, a to blíže k hoøe, a nikoli vedle hory a nebo nad ní atd. Jsou tøi projekce promítání na svìt a nadto nìkolik pragmatických rozhodnutí ve vztahu k našim vjemùm a cílùm, a to rozhodnutí, zda relace pøed nìèím je vhodnìjší než jiné možné relace. Pochopení, zda vìta „Mlha leží pøed horou“ je pravdivá, není tedy pouze záležitostí (a) vyèlenìní pøedem existujících a øádnì vymezených entit ve svìtì a (b) pozorování, zda jistá inherentní relace (nezávislá na jakémkoli lidském pozorovateli) mezi tìmito

[184]

øádnì vymezenými entitami platí. Je to naopak záležitost lidské projekce a lidského usuzování, které je relativní vzhledem k jistým cílùm. Vìta „Jenda vystøelil z pušky na Jindru“ vyvolává jiné otázky. Máme tu jasné pøípady vyèlenìní lidí jmenujících se Jenda a Jindra, vyèlenìní pøedmìtu, který odpovídá kategorii PUŠKA, porozumìní tomu, co znamená vystøelit z pušky a vystøelit na nìkoho. Podobné vìty však nechápeme izolovanì ve vzduchoprázdnu. Chápeme je ve vztahu k jistým širším kategoriím zkušenosti, jako je napøíklad vystøelení na nìkoho, postrašení nìkoho, pøedvedení cirkusového èísla nebo pøedstírání, že dìláme nìco takového, v divadelní høe nebo ve filmu nebo v žertu. Vystøelení z pušky mùže být pøípadem kterékoli z tìch kategorií, a která z nich se bude aplikovat, bude záviset na kontextu. Kategorie zkušeností, do nichž by se vystøelení z pušky hodilo, mají pouze malý rozsah a z nich bude nejtypiètìjší VYSTØELENÍ NA NÌKOHO, protože existuje mnoho typických zpùsobù, jak nìkoho postrašit nebo jak pøedvést cirkusové èíslo, avšak pouze jeden normální zpùsob, jak na nìkoho vystøelit. Mùžeme tedy uvažovat o VYSTØELENÍ NA NÌKOHO jako o zkušenostním gestaltu, který má v tomto pøípadì zhruba následující dimenze: Úèastníci: Jenda (støelec), Jindra (cíl), puška (nástroj), kulka (nástroj, støela) Èásti: Míøení puškou na cíl Vystøelení z pušky Kulka zasahuje cíl Cíl je poranìn Stadia: Poèáteèní Støelec má nabitou pušku podmínka: Zaèátek: Støelec míøí puškou na cíl Støed: Støelec vystøelí z pušky Konec: Kulka zasáhne cíl Koneèný stav: Cíl je poranìn Pøíèinné Zaèátek a støed umožòují konec pùsobení: Støed a konec zpùsobují koneèný stav Úèel: Cíl: Koneèný stav Plán: Vyhovìt poèáteèním podmínkám, provést zaèátek a støed

[185]

Vìta „Jenda vystøelil z pušky na Jindru“ typicky evokuje jistý gestalt VYSTØELENÍ NA NÌKOHO tohoto tvaru. Nebo by mohla v jiných kontextech evokovat jiné, stejnì složité zkušenostní gestalty (napø. PØEDVÉST CIRKUSOVÉ ÈÍSLO). Vìta se však prakticky nikdy nechápe sama o sobì bez souvislostí, aniž by byl evokován nìjaký širší gestalt, jímž se specifikuje normální rozsah pøirozených dimenzí (napø. úèel, fáze atd.). A už je evokován kterýkoli gestalt, chápeme daleko víc než jen to, co je ve vìtì pøímo dáno. Každý takový gestalt poskytuje pozadí pro chápání vìty na takovém základì, který je pro nás smysluplný, tj. na základì nìjaké zkušenostní kategorie naší kultury. Kromì širší kategorie zkušenosti vìtou evokované kategorizujeme VYSTØELENÍ a PUŠKU rovnìž na základì informaènì bohatých prototypù. Pokud nás kontext nenutí k jinému pojetí, chápeme pušku jako pušku prototypickou s obvyklými prototypickými vjemovými, motorickými, funkèními a úèelovými vlastnostmi. Pokud kontext nepoukazuje na odlišnou specifikaci, není evokovaným obrazem puška ve tvaru deštníku nebo puška v podobì kuføíku a motorický program používaný pøi výstøelu spoèívá v držení pušky ve vodorovné poloze a ve stisknutí kohoutku, což je normální motorický program, který odpovídá jak VYSTØELENÍ, tak PUŠCE. Pokud nejde o speciálnì uzpùsobený kontext, nepøedstavujeme si zde nìjaké zaøízení Rube Goldberga, pøi nìmž je kohoutek spojen šòùrou dejme tomu s klikou u dveøí. Chápeme vìtu na základì zpùsobu, jak tyto gestalty zapadají do sebe navzájem, a to jak ty „menší“ (PUŠKA, VÝSTØEL, MÍØENÍ), tak ty „vìtší“ (VYSTØELENÍ NA NÌKOHO nebo PØEDVEDENÍ CIRKUSOVÉHO ÈÍSLA). Otázky pravdivosti vyvstávají jedinì ve vztahu k takovýmto aktùm pochopení. Otázka pravdivosti je naprosto jasná, je-li naše chápání vìty na tomto základì v dost znaèném souladu s naším chápáním událostí, které se pøihodily. Co se však stane, dojde-li k rozporu mezi naším normálním chápáním vìty a naším chápáním událostí? Jenda dejme tomu nastaví pušku velmi vynalézavým zpùsobem podle pøíkladu Rube Goldberga tak, že bude namíøena na místo, kudy bude v jisté chvíli procházet Jindra, a pak pøiváže k jejímu kohoutku šòùru.

[186]

[187]

Uvažujme o dvou možnostech: A. Jendovo poškrábání se za uchem zpùsobí, že puška na Jindru vystøelí. B. Jindrovo otevøení dveøí zpùsobí, že puška na Jindru vystøelí.

V pøípadì A je za výstøel odpovìdná Jendova èinnost, kdežto v pøípadì B je za to odpovìdná Jindrova èinnost. Tím se stává èinnost A bližší našemu normálnímu chápání vìty než èinnost B. Pokud bychom k tomu byli nuceni, mohli bychom tedy být ochotni øíci, že A je pøípad, kdy by bylo pravda, že „Jenda vystøelil z pušky na Jindru“. Pøípad B je však od našeho prototypického chápání výstøelu na nìkoho tak vzdálen, že bychom pravdìpodobnì nebyli ochotni øíci, že B je pøípad, kdy by bylo pravda, že „Jenda vystøelil z pušky na Jindru“. Rovnìž bychom však nebyli ochotni pøipustit, že by to bylo naprosto nepravdivé, protože za výstøel byl primárnì odpovìdný Jenda. Místo toho bychom chtìli podat vysvìtlení, a ne pouze odpovìdìt „Pravda“ nebo „Nepravda“. Toto se typicky dìje, není-li naše chápání událostí v souladu s naším normálním chápáním vìty pro nìjakou odchylku od prototypu. Výsledky, k nimž jsme v tomto oddíle dospìli, by se daly shrnout takto: 1. 2. 3.

Chápání vìty jakožto v dané situaci pravdivé vyžaduje, abychom dosáhli porozumìní vìtì a porozumìní situaci. Vìtu chápeme jako pravdivou, je-li naše chápání vìty v dosti pøesném souladu s naším chápáním situace. Dosažení takového druhu pochopení situace, které by mohlo být v souladu s naším chápáním vìty, mùže vyžadovat: a. Promítání jisté orientace na nìco, co nemá žádnou inherentní orientaci (napø. posuzovat horu jako nìco, co má pøední èást). b. Promítání struktury entity na nìco, co není v žádném zøejmém smyslu ohranièeno (napø. mlha, hora). c. Poskytnout jisté pozadí, na jehož základì dává vìta smysl, tj. vyvolat jistý zkušenostní gestalt (napø. VYSTØELIT NA NÌKOHO, PØEDVÉST CIRKUSOVÉ ÈÍSLO) a chápání situace na základì tohoto gestaltu. d. Dosáhnout nìjakého „normálního“ chápání vìty na základì jejích kategorií (napø. PUŠKA, VÝSTØEL), jak jsou vymezeny prototypem, pokusit se dosáhnout jistého pochopení situace na základì týchž kategorií.

OÈ VLASTNÌ JDE, CHÁPEME-LI KONVENÈNÍ METAFORU JAKO PRAVDIVOU?

Vidìli jsme, co všechno je zahrnuto do chápání prosté vìty (bez metafory) jakožto pravdivé. Nyní hodláme upozornit, že pøidáním konvenèních metafor se na vìci nic nemìní. Chápeme je jako pravdivé v podstatì týmž zpùsobem. Vezmìme si tøeba vìtu „Inflace šla nahoru“. Chápeme-li jistou situaci jako situaci, v níž by tato vìta mohla být pravdivá, zahrnuje to dvì projekce. Musíme si vybrat jisté pøípady inflace a nahlížet na nì jako na nìco, co má podstatu látky, kterou pak mùžeme kvantifikovat, a tudíž brát jako nìco, co roste. Kromì toho musíme na rùst promítat orientaci NAHORU. Tyto dvì projekce jsou základem dvou konvenèních metafor: INFLACE JE LÁTKA (ontologická metafora) a VÍCE JE NAHOØE (orientaèní metafora). Mezi projekcemi na situaci v tomto pøípadì a v pøípadì uvedeném výše, tj. „Mlha je pøed horou“, je zde jeden základní rozdíl. V pøípadì mlhy chápeme nìco fyzického (mlhu) podle modelu nìèeho jiného fyzického, avšak jasnìji vymezeného — podle ohranièeného fyzického pøedmìtu. V pøípadì vpøedu, pøed chápeme fyzickou orientaci hory na základì jiné fyzické orientace — orientace našich tìl. V obou pøípadech chápeme nìco, co je fyzické, na základì nìèeho jiného, co je rovnìž fyzické. Jinými slovy, chápeme jednu vìc na základì nìèeho jiného, co je téhož druhu. Avšak u konvenèní metafory chápeme jednu vìc na základì nìèeho jiného, co je odlišného druhu. Napøíklad ve vìtì „Inflace šla nahoru“ chápeme inflaci (jež je abstraktní) na základì fyzické látky, a rùst inflace (rovnìž abstraktní) chápeme na základì fyzické orientace (nahoru). Jediným rozdílem je, zda naše projekce zahrnuje tentýž druh vìcí, nebo odlišný druh vìcí. Chápeme-li vìtu, tøeba „Inflace šla nahoru“, jako pravdivou, èiníme toto: 1. Rozumíme situaci skrze metaforickou projekci dvìma zpùsoby:

[188]

a. Na inflaci pohlížíme jako na LÁTKU (skrze ontologickou metaforu). b. Na VÍCE pohlížíme jako na orientované NAHORU (skrze orientaèní metaforu). 2. Vìtì rozumíme na základì týchž dvou metafor. 3. To nám umožòuje uvést naše porozumìní vìtì do souladu s naším chápáním situace.

Chápání pravdivosti na základì metaforické projekce tedy není v podstatì odlišné od chápání pravdivosti na základì nemetaforické projekce. Jediný rozdíl je v tom, že metaforická projekce zahrnuje chápání jednoho druhu vìcí na základì jiného druhu vìcí. Znamená to tedy, že metaforická projekce zahrnuje dva rùzné druhy vìcí, kdežto nemetaforická projekce pouze jeden. Totéž platí i o metaforách strukturních. Vezmìme si tøeba vìtu „Jenda hájil své postavení ve sporu“. Jak jsme mohli vidìt výše, zkušenost sporu a argumentace je èásteènì strukturována na základì gestaltu VÁLKA díky metafoøe SPOR/ARGUMENTACE JE VÁLKA. Jelikož spor a argumentace jsou metaforickým druhem zkušenosti strukturovaným konvenèní metaforou SPOR JE VÁLKA, mùže být potom situace, v níž probíhá spor, popøípadì argumentace, chápána na základì této metafory. Naše chápání situace sporu a argumentace bude zahrnovat simultánnì její pojetí na základì jak gestaltu ROZMLUVA, tak gestaltu VÁLKA. Je-li naše chápání situace takové, že jistý podíl rozmluvy souhlasí s úspìšnou obranou v gestaltu VÁLKA, pak naše chápání vìty bude v souladu s naším chápáním situace a my pak budeme považovat vìtu za pravdivou. Jak v metaforickém, tak v nemetaforickém pøípadì závisí naše vysvìtlení, jak chápeme pravdu, na našem vysvìtlení, jak chápeme situace. Za pøedpokladu, že metafora je co do své povahy spíše pojmová než jen „pouze jazyková“, považujeme za pøirozené, že situace konceptualizujeme na základì metafor. Protože jsme s to konceptualizovat situace, je pak možné, aby vìty obsahující metafory byly chápány jako nìco, co je v souladu se situacemi, tak jak jsme je konceptualizovali.

[189]

JAK ROZUMÍME TOMU, ŽE NOVÉ METAFORY JSOU PRAVDIVÉ?

Právì jsme si ukázali, že konvenèní metafory souhlasí s naším výkladem pravdy stejným zpùsobem, jakým s ním souhlasí vìty nemetaforické. V obojím pøípadì v dané situaci zahrnuje chápání vìty jakožto pravdivé soulad našeho chápání vìty s naším chápáním situace. Protože naše chápání situace mùže zahrnovat metaforu konvenèní, pøi našem výkladu pravdy neèiní vìty s konvenèními metaforami žádné zvláštní potíže. To poukazuje na okolnost, že stejné vysvìtlení pravdy by mìlo fungovat i u nových, nekonvenèních metafor. Abychom si to pøiblížili, vezmìme v úvahu dvì navzájem spjaté metafory, z nichž jedna je konvenèní a druhá nekonvenèní: Vyprávìj mi pøíbìh svého života. (konvenèní) Život? … povídaèka idiota, samá vøava a smysl žádný. (nekonvenèní)

Zaènìme vìtou „Vyprávìj mi pøíbìh svého života“, která obsahuje konvenèní metaforu ŽIVOT JE PØÍBÌH. Je to metafora v naší kultuøe hluboce zakoøenìná. Pøedpokládá se, že život každého èlovìka je strukturován jako povídkový pøíbìh; a na tomto pøedpokladu je založena celá životopisná a autobiografická tradice. Dejme tomu, že vás nìkdo požádá, abyste mu vyprávìl pøíbìh svého života. Co udìláte? Vykonstruujete koherentní vyprávìní, které bude zaèínat nìkdy brzy na zaèátku vašeho života a bude pokraèovat až do dnešní doby. Toto vyprávìní bude mít typicky tyto rysy: Úèastníci: Èásti:

Stadia:

Vy a ostatní lidé, kteøí „hráli nìjakou úlohu“ ve vašem životì Rámec okolností a prostøedí, významná fakta, epizody a významné stavy vìcí (vèetnì souèasného stavu vìcí a nìjakého pùvodního stavu) Poèáteèní Vytvoøení rámce okolností pro zaèátek podmínky: Zaèátek: Pùvodní stav vìcí, po nìmž následují epizody v tomtéž èasovém rámci

[190]

[191]

Støed:

Rùzné epizody a významné stavy vìcí, posloupnì zøetìzené v èasovém poøadí Konec: Pøítomný stav vìcí Lineární Rùzná èasová a/nebo kauzální spojení mezi zøetìzeposloupnost: nými epizodami a stavy Pøíèinné Rùzné kauzální vztahy mezi epizodami a stavy vìcí pùsobení: Úèel: Cíl: Jistý žádoucí stav (který mùže být v budoucnosti) Plán: Posloupnost epizod, kterou iniciujete a která má kauzální spojitost s cílem nebo: Jistá událost nebo množina událostí, které vás uvádìjí do významného stavu vìcí, takže dosáhnete cíle s pomocí øetìzce pøirozených stadií

Toto je znaènì zjednodušená verze typického zkušenostního gestaltu dodávajícího koherenci životu nìjakého èlovìka tím, že jej pojímá jako PØÍBÌH. Vypustili jsme nejrùznìjší složitosti, jakou je napøíklad fakt, že každá epizoda mùže být sama o sobì koherentním podøazeným vyprávìním podobné struktury. Ne každý životní pøíbìh bude obsahovat všechny tyto strukturní dimenze. Všimnìme si, že chápání svého vlastního života na základì koherentního životního pøíbìhu zahrnuje zvýrazòování jistých úèastníkù a èástí (epizod a stavù) a ignorování nebo skrývání jiných. Zahrnuje to pojímání svého života na základì jistých stadií, pøíèinných spojitostí mezi èástmi a plánù, jejichž smyslem je dosažení jistého cíle nebo množiny cílù. Obecnì platí, že životní pøíbìh zavádí jistou koherentní strukturu do tìch prvkù našeho života, které jsou zvýraznìny. Když dovyprávíte takový pøíbìh a pak øeknete: „To je pøíbìh mého života“, budete se moci legitimnì považovat za nìkoho, kdo mluví pravdu, pokud fakticky považujete zvýraznìné úèastníky a události za významné a pokud je vnímáte jako prvky, které koherentnì drží pohromadì zpùsobem, jenž byl specifikován strukturou vyprávìní. Aspekt pravdivosti bude v tomto pøípadì spoèívat v tom, zda kohe-

rence daná vyprávìním souhlasí s koherencí, kterou vidíte ve svém životì. A právì tato koherence spatøovaná ve vašem životì dává smysl a význam. Zeptejme se nyní, co se zahrnuje do chápání oné nekonvenèní metafory „Život? … povídaèka idiota, samá vøava a smysl žádný“ jakožto pravdivé. Tato nekonvenèní metafora evokuje konvenèní metaforu ŽIVOT JE PØÍBÌH. Nejvýraznìjším faktem týkajícím se pøíbìhù vyprávìných idioty je okolnost, že nejsou koherentní. Zaèínají vyprávìt, jako by to byla koherentní vyprávìní s jednotlivými fázemi, pøíèinnými spojitostmi a celkovými zámìry, ale najednou pøeskoèí jinam a zase jinam, èímž znemožòují, aby posluchaè v postupujícím vyprávìní odhalil nìjakou souvislost, popøípadì nìjakou koherenci vùbec. Životní pøíbìh tohoto druhu by pro nás nemìl žádnou koherentní strukturu, a proto by nebyl vùbec s to dát našim životùm smysl nebo význam. Neexistoval by tak žádný zpùsob, jak zvýraznit naše životní události jakožto významné, tedy jako smysluplné v tom ohledu, že slouží jistému cíli, že pøíèinnì souvisejí s jinými významnými událostmi, že zapadají do jednotlivých stadií života atd. V životì pojímaném jako vyprávìní by epizody charakterizované jako „samá vøava“ pøedstavovaly období naplnìná šílenou posedlostí, zoufalými zápasy a možná i násilím. V typickém životním pøíbìhu by taková období byla považována za závažná — buïto traumatická, oèistná, katastrofální, anebo vrcholná. Avšak modifikátor „smysl žádný“ neguje všechny tyto možnosti významu a místo toho naznaèuje, že tyto epizody nelze nazírat na základì pøíèinných souvislostí, cílù nebo identifikovatelných fází v rámci nìjakého koherentního celku. Kdybychom fakticky nazírali na naše životy a na životy jiných lidí tímto zpùsobem, pak bychom brali tuto metaforu jako pravdivou. Tím, co umožòuje mnohým z nás považovat tuto metaforu za pravdivou, je okolnost, že obvykle pojímáme své životní zkušenosti na základì metafory ŽIVOT JE PØÍBÌH. Neustále hledáme v našich životech význam tím, že se snažíme vysledovat souvislosti, které by zapadly do jistého koherentního životního pøíbìhu. A také takové pøíbìhy neustále vyprávíme a žijeme podle nich. Podle toho,

[192]

[193]

jak se okolnosti našich životù mìní, neustále revidujeme své životní pøíbìhy a hledáme pøitom novou koherenci. Metafora ŽIVOT … JE POVÍDAÈKA IDIOTA mùže docela dobøe zapadat do života lidí, jejichž životní okolnosti se mìní tak radikálnì, prudce a neèekanì, že jim ani nepøipadá, že by byl nìjaký souvislý životní pøíbìh možný. Aèkoli jsme si ukázali, že i takové nové, nekonvenèní metafory jsou v souladu s naším obecným výkladem, co je to pravda, pøesto bychom rádi zdùraznili, že záležitosti pravdy patøí mezi ty nejménì relevantní a nejménì zajímavé vìci, které pøed námi pøi zkoumání metafory vyvstávají. Skuteèný význam metafory ŽIVOT … JE POVÍDAÈKA IDIOTA spoèívá v tom, že tím, jak nás nutí pokoušet se pochopit, jak je možné, že je pravdivá, umožòuje nám pochopit naše životy novým zpùsobem. Zvýrazòuje skuteènost, že neustále žijeme svùj život v oèekávání, že jej budeme schopni vtìlit do nìjakého koherentního životního pøíbìhu, ale že toto oèekávání mùže být neustále frustrováno, když nejvýraznìjší zkušenosti našeho života, a to právì ty, které jsou plné kraválu a zmatku, nezapadají do žádného koherentního celku, a tedy neznamenají nic. Když normálnì životní pøíbìhy konstruujeme, vypouštíme mnoho mimoøádnì dùležitých zkušeností, abychom získali koherenci. A to hlavní, co metafora ŽIVOT … JE POVÍDAÈKA IDIOTA dìlá, je, že evokuje metaforu ŽIVOT JE PØÍBÌH, která v sobì zahrnuje život ve stálém oèekávání, že jeho dùležité epizody zapadnou do koherentního celku — životního pøíbìhu odpovídajícího zdravému rozumu. Úèinkem metafory je evokovat toto oèekávání a poukázat na to, že ve skuteènosti toto oèekávání mùže být neustále frustrováno. CHÁPÁNÍ SITUACE: SOUHRN

V této kapitole jsme propracovávali prvky urèitého zkušenostního (experiential) výkladu pravdy. Nᚠvýklad pravdy se zakládá na porozumìní. Pro tuto teorii je ústøedním bodem naše analýza toho, co znamená jisté situaci rozumìt. Nyní následuje souhrn všeho, co jsme o této vìci doposud øekli:

PØÍMÉ BEZPROSTØEDNÍ CHÁPÁNÍ

Existuje mnoho vìcí, které chápeme rovnou z našeho pøímého fyzického zapojení jakožto neoddìlitelné souèásti našeho bezprostøedního prostøedí. Strukturace na entity: Chápeme sami sebe jako ohranièené entity a èiníme pøímou zkušenost s jistými pøedmìty, s nimiž pøicházíme do pøímého kontaktu rovnìž jako s ohranièenými entitami. Orientaèní struktura: Chápeme sami sebe a jiné pøedmìty jako nìco, co má jistou orientaci vzhledem k rùzným prostøedím, v nichž se uplatòujeme (nahoøe — dole, uvnitø — venku, vpøedu — vzadu, na nìèem — pryè od nìèeho atd.). Dimenze zkušenosti: Existují dimenze zkušenosti, na jejichž základì po vìtšinu èasu fungujeme ve svých pøímých interakcích s jinými lidmi a se svým bezprostøedním fyzickým a kulturním prostøedím. Kategorizujeme entity, s nimiž pøicházíme pøímo do styku, i pøímé zkušenosti, které èiníme na základì tìchto kategorií. Zkušenostní gestalty: Naše kategorie pøedmìtù a látek jsou gestalty, které mají pøinejmenším tyto dimenze: dimenze percepèní, dimenze motorické èinnosti, dimenze èásti/celku, dimenze funkèní, dimenze úèelové. Naše kategorie pøímých akcí, èinností, událostí a zkušeností jsou gestalty, které mají pøinejmenším tyto dimenze: úèastníci, èásti, motorické èinnosti, vjemy, stadia, lineární posloupnosti (èástí), pøíèinné vztahy, úèel (cíle/plány akcí a koneèné stavy událostí). Ty pak tvoøí pøirozené dimenze naší pøímé zkušenosti. Ne všechny budou hrát úlohu v každém druhu pøímé zkušenosti, všeobecnì øeèeno však vìtšina z nich bude nìjakou úlohu skuteènì hrát. Pozadí: Jistý zkušenostní gestalt bude typicky sloužit jako pozadí pro chápání nìèeho, co prožíváme jako jistý aspekt tohoto gestaltu. Èlovìk nebo pøedmìt mùže být takto chápán jako úèastník v nìjakém gestaltu a akce mùže být chápána jako èást gestaltu. Jeden gestalt mùže pøedpokládat pøítomnost jiného, který zase mùže pøedpokládat pøítomnost dalších, atd. Typicky bude výsledkem neuvìøitelnì bohatá struktura pozadí, která bude nutná pro úplné porozumìní jakékoli dané situaci. Vìtšinu z tìchto struktur pozadí si vùbec nebudeme uvìdomovat, protože se pøedpokládají u vìtšiny našich každodenních èinností a zkušeností.

[194]

[195]

Zvýraznìní: Chápání jisté situace jakožto pøípadu nìjakého zkušenostního gestaltu zahrnuje v sobì vytèení prvkù situace jako prvkù jsoucích v souladu s dimenzemi gestaltu — napøíklad vyèlenìní aspektù zkušeností jakožto úèastníkù, èástí, stadií atd. Tím se právì tyto aspekty situace zvýrazòují a potlaèují nebo ukrývají se zase ty aspekty situace, které s gestaltem v souladu nejsou. Interakèní vlastnosti: Ty vlastnosti, u nichž zkušeností pøímo poznáváme, že je jistý pøedmìt nebo událost mají, jsou produktem našich interakcí s nimi v našem prostøedí. To znamená, že to nemusejí být inherentní vlastnosti pøedmìtu nebo zkušenosti, nýbrž spíše vlastnosti interakèní. Prototypy: Každá kategorie je strukturována na základì jistého prototypu, pøièemž se nìco poèítá za èlena dané kategorie díky rodinným pøíbuznostem, díky nimž se podobá prototypu. NEPØÍMÉ CHÁPÁNÍ

Popsali jsme právì, jak chápeme aspekty jisté situace, které se v naší pøímé zkušenosti rýsují naprosto jasnì. Avšak na rùzných místech této knihy jsme mìli možnost vidìt, že mnohé aspekty naší zkušenosti se nedají jasnì vymezit na základì pøirozenì se vynoøujících dimenzí naší zkušenosti. Typicky je tomu tak u lidských citù, abstraktních pojmù, duševní èinnosti, èasu, práce, lidských institucí, spoleèenských praktik atd., jakož i u fyzických pøedmìtù, které nemají inherentní ohranièení nebo orientaci. Aèkoli u mnohých tìchto jevù lze uèinit zkušenost pøímou, žádný z nich se nedá plnì pochopit jedinì na základì svých vlastních termínù. Spíše je musíme chápat na základì jiných entit a zkušeností, typicky pak jiných druhù entit a zkušeností. Jak již bylo ukázáno, chápání situace, v níž vidíme mlhu jako nìco pøed horou, od nás vyžaduje, abychom pohlíželi na mlhu a horu jako na entity. Vyžaduje to od nás rovnìž, abychom na horu promítali pøedozadní orientaci. Tyto projekce jsou zabudovány pøímo do našeho vnímání. Mlhu a horu vnímáme jako entity a horu vnímáme jako nìco, co má pøední èást a mlhu jako nìco, co je pøed ní. Ona pøedozadní orientace, kterou vnímáme u hory, je zøej-

mì jistou interakèní vlastností, což stejnì platí o statutu mlhy a hory jakožto entit. Jde tu o pøípad nepøímého porozumìní, pøi nìmž chápeme fyzické jevy na základì jiných, jasnìji vymezených fyzických jevù. Pøi nepøímém porozumìní vlastnì využíváme zdrojù porozumìní pøímého. V pøípadì mlhy a hory využíváme strukturace na entity a orientaèní struktury. V tomto pøípadì jsme zùstali uvnitø rámce jedné jediné oblasti, tj. uvnitø domény fyzických pøedmìtù. Vìtšina našeho nepøímého porozumìní však zahrnuje chápání jednoho druhu entity nebo zkušenosti na základì jiného druhu — totiž chápání skrze metaforu. Jak jsme si již ukázali, veškeré zdroje, jichž se používá v pøímém, bezprostøedním chápání, jsou „dotlaèeny“ k tomu, aby posloužily nepøímému chápání skrze metaforu. Strukturace na entity: Strukturace na entity a látku je zavedena skrze metaforu ontologickou. Orientaèní struktura: Orientaèní struktura je zavedena skrze metaforu orientaèní. Dimenze zkušenosti: Strukturní metafora zahrnuje strukturování jednoho druhu vìcí nebo zkušenosti na základì jiného druhu, avšak u obojího se užívá týchž pøirozených dimenzí zkušenosti (napø. èástí, stadií, úèelù atd.). Zkušenostní gestalty: Ke strukturní metafoøe patøí zavedení èásti jedné struktury gestaltu do jiné struktury. Pozadí: Zkušenostní gestalty hrají pøi metaforickém chápání roli jakéhosi pozadí, a to stejnì jako pøi porozumìní nemetaforickém. Zvýraznìní: Metaforické zvýraznìní funguje na základì stejného mechanismu, jaký nacházíme u gestaltù nemetaforických. To znamená, že zkušenostní gestalt, který se dostává v situaci do popøedí s pomocí metafory, vyèleòuje prvky situace jakožto prvky jsoucí v souladu s jejími dimenzemi — vyèleòuje své vlastní úèastníky, èásti, stadia atd. A toto právì metafora zvýrazòuje; a co není zvýraznìno, je utlumeno nebo ukryto. Jelikož nové metafory zvýrazòují vìci, které obvykle nejsou zvýraznìny naší normální pojmovou strukturou, staly se nejpovìstnìjšími pøíklady zvýrazòování.

[196]

[197]

Interakèní vlastnosti: Veškeré dimenze naší zkušenosti jsou co do své povahy interakèní a všechny zkušenostní gestalty obsahují v sobì jisté vlastnosti interakèní. To platí jak pro pojmy metaforické, tak pro pojmy nemetaforické. Prototypy: Jak kategorie metaforické, tak nemetaforické jsou strukturovány na základì prototypù. PRAVDIVOST JE ZALOŽENA NA POROZUMÌNÍ

Vidìli jsme, že týchž osm aspektù našeho pojmového systému, které vstupují do pøímého bezprostøedního porozumìní situacím, hraje paralelní úlohy i v porozumìní nepøímém. Tyto aspekty našeho normálního pojmového systému se užívají, a už chápeme jistou situaci v termínech metaforických, nebo nemetaforických. A protože chápeme situace na základì našeho pojmového systému, mùžeme pak rozumìt i tvrzením, která používají tohoto systému pojmù, jakožto pravdivá, tj. jakožto jsoucí nebo nejsoucí v souladu se situací, tak jak ji chápeme. Pravda je tedy funkcí našeho pojmového systému. Jedinì díky tomu, že mnoho našich pojmù je co do své povahy metaforických a že situacím rozumíme na základì onìch pojmù, mohou být metafory pravdivé nebo nepravdivé. JAKÝM ZPÙSOBEM VYSVÌTLUJÍ, CO JE TO PRAVDA, EXPERIENCIALISTÉ Tvrzení v jisté situaci chápeme jako pravdivé, když naše chápání tohoto tvrzení je s naším chápáním situace vzhledem k našim cílùm v dosti blízkém souladu.

Toto je základ naší zkušenostní (experientialist) teorie pravdy a má tyto charakteristické rysy. Pøednì má naše teorie jisté prvky spoleèné s korespondenèní teorií. Podle nejrudimentárnìjšího korespondenèního názoru má tvrzení objektivní význam, jenž specifikuje podmínky, za nichž je pravdivé. Pravda spoèívá v pøímém

souladu (nebo korespondenci) mezi jistým tvrzením a jistým stavem vìcí ve svìtì. Takovýto zjednodušující obraz odmítáme, a to primárnì proto, že ignoruje zpùsob, jakým je pravda založena na porozumìní. Zkušenostní názor, který pøedkládáme, je korespondenèní teorií v tomto smyslu: Teorie pravdy je teorií toho, co znamená chápat jisté tvrzení jako pravdivé nebo nepravdivé v jisté situaci. Jakákoli korespondence mezi tím, co øíkáme, a nìjakým stavem vìcí ve svìtì je vždy zprostøedkována naším porozumìním tvrzení a porozumìním stavu vìcí. Naše porozumìní situaci je ovšem výsledkem naší interakce se situací samou. Jsme však s to èinit o svìtì pravdivá (nebo nepravdivá) tvrzení, protože u našeho porozumìní jistému tvrzení je možné, aby bylo (nebo nebylo) v souladu s naším porozumìním situaci, v níž je tvrzení uèinìno. Jelikož rozumíme situaci a tvrzení na základì svého pojmového systému, pravda je pro nás vždy vzhledem k tomuto pojmovému systému relativní. Jelikož každé chápání je vždycky èásteèné, podobnì ani my nemáme pøístup k „plné pravdì“ nebo k jakémukoli definitivnímu vysvìtlení skuteènosti.

Za druhé porozumìt nìèemu vyžaduje zasadit to do koherentního schématu, a to vzhledem k jistému pojmovému systému. Pravda bude tedy vždy záviset do jisté míry na koherenci. Takto dostáváme základní prvky koherenèní teorie. Za tøetí porozumìt nìèemu vyžaduje jisté zakotvení ve zkušenosti. Podle názoru empirikù se nᚠpojmový systém vynoøuje z našeho neustálého úspìšného fungování v našem fyzickém a kulturním prostøedí. Naše zkušenostní kategorie a dimenze, z nichž jsou konstruovány, nejenže se vynoøily z naší zkušenosti, ale jsou neustále provìøovány neustále pokraèujícím úspìšným fungováním všech pøíslušníkù naší kultury. Takto dostáváme základní prvky pragmatické teorie. Za ètvrté má zkušenostní teorie pravdy jisté prvky spoleèné s klasickým realismem, avšak mezi tyto prvky jeho zdùrazòování absolutní pravdy nepatøí. Naproti tomu považuje za dané toto:

[198]

Fyzický svìt je tím, èím je. Kultury jsou tím, èím jsou. Lidé jsou tím, èím jsou. Lidé jsou v úspìšné interakci se svým fyzickým a kulturním prostøedím. Jsou v neustálé interakci s reálným svìtem. Lidská kategorizace je obmezena skuteèností, jelikož je charakterizována na základì pøirozených dimenzí zkušenosti, které jsou neustále provìøovány fyzickou a kulturní interakcí. Klasický realismus se zamìøuje spíše na fyzickou skuteènost než na skuteènosti kulturní a osobní. Avšak spoleèenské, politické, ekonomické a náboženské instituce a lidské bytosti, které v nich fungují, nejsou o nic ménì skuteèné než stromy, stoly nebo kameny. Protože naše vysvìtlení pravdy se zabývá i spoleèenskou a osobní realitou stejnì jako skuteèností fyzickou, je ho možno považovat za pokus o rozšíøení realistické tradice. Zkušenostní (experienciální) teorie se odlišuje od klasického objektivního realismu v tomto základním ohledu: Lidské pojmy neodpovídají inherentním vlastnostem vìcí, nýbrž pouze vlastnostem interakèním. Je to pøirozené, nebo pojmy mohou být co do své povahy metaforické a mohou se u rùzných kultur lišit.

Za páté lidé s velmi rozdílnými pojmovými systémy, než je náš, mohou chápat svìt velmi odlišným zpùsobem než my. Mohou mít tedy velmi odlišný soubor pravd ve srovnání s naším souborem, a dokonce i jiná kritéria pravdivosti a skuteènosti. Z tohoto popisu by mìlo být zøejmé, že v našem výkladu pravdy není nic radikálnì nového. Zahrnuje nìkteré z ústøedních poznatkù fenomenologické tradice, jako je odmítnutí epistemologického fundamentalismu, dùraz na ústøední význam tìla pøi strukturaci naší zkušenosti a význam této struktury pøi chápání. Nᚠnázor je rovnìž v souladu s jistými klíèovými prvky Wittgensteinovy pozdìjší filozofie: vysvìtlování kategorizace na základì tzv. rodinné podobnosti (Familienähnlichkeit), zamítnutí obrazové teorie významu, zamítnutí významové (sémantické) teorie stavebních kostek a dùraz na podmínìnost významu kontextem a zøetelem k vlastnímu (privátnímu) pojmovému systému.

[199]

PRVKY LIDSKÉHO POROZUMÌNÍ V TEORIÍCH „OBJEKTIVNÍ PRAVDY“

Teorie pravdy založená na porozumìní je nespornì nìèím jiným než teorie „èistì objektivní pravdy“. Nedomníváme se, že by existovalo nìco takového jako absolutní pravda; a považujeme za bezúèelné pokoušet se vytvoøit její teorii. V západní filozofii je však tradièní pøedpokládat, že absolutní pravda je možná, a pokoušet se podat její výklad. Rádi bychom poukázali na to, jak nejvýznamnìjší moderní pojetí problému do nìj zabudovávají prvky lidského porozumìní, aèkoli tvrdí, že je z nìj vyluèují. Nejzjevnìjším pøípadem je výklad pravdy poskytovaný v rámci pojetí teorie modelù, jak je tomu napø. v duchu tradice Saula Kripka a Richarda Montagua. Modely jsou zde konstruovány z univerza rozpravy, které se pojímá jako množina entit. Ve vztahu k této množinì entit lze definovat stavy svìta, v nichž jsou specifikovány všechny vlastnosti, které entity mají, a všechny relace mezi nimi. Pøedpokládá se, že tento pojem stavu svìta je dostateènì obecný na to, aby se dal aplikovat na jakoukoli myslitelnou situaci, reálný svìt v to poèítajíc. V takovém systému by vìty jako „Mlha je pøed horou“ nebyly žádný problém, protože by zde byla jistá entita odpovídající mlze, jistá entita odpovídající hoøe a jistá relace být pøed, která by obì entity uvádìla do vzájemného vztahu. Takové modely však neodpovídají svìtu o sobì, nezávislému na lidském porozumìní, jelikož ve svìtì neexistují jasnì vymezené entity odpovídající hoøe a mlze a neexistuje ani inherentní pøed horou. Struktura entit a pøedozadní orientace jsou zavedeny díky lidskému porozumìní. Žádný pokus podat vysvìtlení pravdivosti vìty „Mlha je pøed horou“ v takovýchto termínech teorie modelù nebude vysvìtlením objektivní, absolutní pravdy, nebo zapojuje do modelu stavební prvky lidského porozumìní. Totéž lze øíci o pokusech poskytnout teorii pravdy, která by vyhovovala omezením klasické definice pravdy Alfreda Tarského:

[200]

„S“ je pravdivé tehdy, a jen tehdy, když S ...

nebo modernìjším verzím, napø: „S“ je pravdivé tehdy, a jen tehdy, když p (kde p je tvrzení v nìjakém univerzálnì aplikovatelném logickém jazyce)

Prototyp takových teorií, otøepané „Sníh je bílý“ je pravdivé tehdy, a jen tehdy, když sníh je bílý.

vypadá docela rozumnì, protože by se dalo rozumnì uvažovat o smyslu, v nìmž se dá sníh objektivnì identifikovat a v nìmž je inherentnì bílý. Ale co s tímto: „Mlha je pøed horou“ je pravdivé tehdy, a jen tehdy, když je mlha pøed horou.

Jelikož svìt neobsahuje jasnì identifikovatelné entity mlha a hora a jelikož hory nemají inherentní pøední èásti, teorie se mùže uplatnit jedinì ve vztahu k nìjakému lidskému porozumìní, co je to pøední èást u nìjaké hory a vzhledem k nìjakému ohranièení mlhy a hory. Problém je ještì záludnìjší, protože ne všichni lidé promítají na hory jejich pøední èásti stejným zpùsobem. Aby mohla definice pravdy fungovat, je nutno pøibrat v úvahu i jisté prvky lidského porozumìní. Je tu ještì další dùležitý rozdíl mezi naším výkladem pravdy na základì porozumìní a standardními pokusy podat výklad pravdy nezávisle na lidském porozumìní. Rùzné výklady pravdy vedou i k rùzným výkladùm významu. Pro nás význam závisí na porozumìní. Vìta pro nás nemùže znamenat nic, pokud jí nerozumíme. Nadto je význam vždycky významem pro nìkoho. Neexistuje nic takového jako význam vìty o sobì, nezávisle na nìjakých lidech. Pokud mluvíme o významu vìty, je to vždy význam vìty pro nìkoho, pro nìjakého reálného èlovìka nebo pro hypotetického typického pøíslušníka nìjakého jazykového spoleèenství. V tomto ohledu se naše teorie radikálnì liší od standardních teorií významu. Standardní teorie pøedpokládají, že je možné podat výklad pravdy o sobì, nezávisle na lidském porozumìní, a že teorie významu bude založena na

[201]

takové teorii pravdy. Nepovažuje za možné, že by nìjaký takový program mohl být úspìšný, a domníváme se, že jedinou odpovìdí je založit jak teorii významu, tak teorii pravdy na teorii porozumìní. Metafora — a už konvenèní nebo nekonvenèní — hraje v takovém programu ústøední roli. Metafory jsou ve svém základu prostøedky pro porozumìní a mají málo co spoleèného s objektivní realitou, pokud nìco takového existuje. Skuteènost, že nᚠpojmový systém je inherentnì metaforický, skuteènost, že rozumíme svìtu, myslíme a fungujeme na metaforickém základì, jakož i skuteènost, že metaforám se dá nejen porozumìt, nýbrž že mohou být rovnìž smysluplné a pravdivé — všechny tyto skuteènosti poukazují na okolnost, že adekvátní výklad významu a pravdy se dá vybudovat jedinì na základì porozumìní.

[202]

[203]

25. MÝTY OBJEKTIVISMU A SUBJEKTIVISMU

VÝBÌR MOŽNOSTÍ, KTERÝ NÁM NABÍZÍ NAŠE KULTURA

Vyložili jsme si už, jak je pravda založena na porozumìní. Zastávali jsme hledisko, že pravda je vždycky relativní vzhledem k nìjakému pojmovému systému, že jakýkoli lidský pojmový systém je co do své povahy povìtšinì metaforický a že tedy neexistuje žádná úplnì objektivní, bezpodmíneèná nebo absolutní pravda. Mnoho lidi vychovaných v kultuøe pøírodních vìd nebo v jiných subkulturách, kde se absolutní pravda považuje za nìco samozøejmého, bude to považovat za kapitulaci pøed subjektivitou a nahodilostí — pøed názorem Humpty-Dumptyho,1) že nìco znamená to, „pro co se rozhodnu, aby znamenalo, nic víc a nic míò“. Z téhož dùvodu lidé, kteøí se ztotožòují s romantickou tradicí, mohou považovat každé vítìzství nad objektivismem za triumf fantazie nad vìdou — triumf názoru, že každý jednotlivec si vytváøí svou vlastní skuteènost, a to bez jakýchkoli omezení. 1) Pozn. pøekl.: Postava Vajíèka jménem Humpty Dumpty z Alenky v øíši divù a za zrcadlem Lewise Carrola. V VI. kapitole èásti Za zrcadlem je tento rozhovor Alenky s Humpty Dumptym: „[...] je tøi sta ètyøiašedesát dní v roce, kdy mùžeš dostat dárek k nenarozeninám“ „To je pravda,“ øekla Alice. „Tak vidíš, ale je jenom jeden dárek k narozeninám. A tak jsem ti dal nádheru!“ „Nevím, co myslíte tím ,nádhera‘,“ ozvala se Alice. Humpty Dumpty se pohrdavì usmál. „Samozøejmì že nevíš — dokud ti to neøeknu. Myslel jsem tím ,A tak jsem tì hezky usadil!‘“ „Ale ,dát nádheru‘ pøece neznamená ,hezky usadit‘,“ namítla Alice. „Když užívám slova já,“ øekl Humpty Dumpty dosti opovržlivým tónem, „potom znamená to, pro co se rozhodnu, aby znamenalo, nic víc a nic míò.“

Ten i onen názor by znamenal nedorozumìní založené na chybnì pojatém kulturním pøedpokladu, že jedinou alternativou objektivismu je radikální subjektivita — tedy buïto vìøím v absolutní pravdu, nebo si mohu vytváøet svìt podle svého vlastního obrazu. Nejsem-li objektivní, jsem subjektivní — a možnost tøetí volby neexistuje. My sami se považujeme za takové, kteøí kromì mýtu objektivismu a subjektivismu nabízejí volbu tøetí. Mimochodem — termínu „mýtus“ nepoužíváme v hanlivém smyslu. Mýty ukazují lidem cesty, jak pochopit zkušenost; dávají našemu životu øád. Stejnì jako metafory, i mýty jsou nezbytné pro nalezení smyslu toho, co se dìje kolem nás. Všechny kultury mají mýty, a lidé se v životì neobejdou bez mýtu o nic ménì než bez metafory. A stejnì jako metafory své vlastní kultury považujeme èasto za pravdy, tak èasto i mýty své vlastní kultury považujeme za pravdy. V tomto smìru je zvláštì záludný mýtus objektivismu. Nejenže chce budit zdání, že mýtem není, nýbrž èiní jak mýty, tak metafory pøedmìtem snižování a opovržení: podle objektivistického mýtu nelze mýty a metafory brát vážnì, nebo nejsou objektivnì pravdivé. Jak ještì uvidíme, sám mýtus objektivismu objektivnì pravdivý není. Avšak to samo z nìho neèiní nìco, èím bychom mìli opovrhovat nebo èemu bychom se mìli vysmívat. Mýtus objektivismu je souèástí každodenního životního bìhu každého pøíslušníka naší kultury. Je ho tøeba zkoumat a je mu tøeba rozumìt. Domníváme se rovnìž, že by mìl být doplnìn — nikoli svým protikladem, mýtem subjektivismu, nýbrž novým mýtem experiencialismu, o nìmž se domníváme, že je se skuteènostmi naší zkušenosti v lepším souladu. Abychom si vyjasnili, jak by taková experienciální alternativa mohla vypadat, budeme muset nejprve podrobnìji prozkoumat mýtus objektivismu a mýtus subjektivismu. MÝTUS OBJEKTIVISMU

Mýtus objektivismu praví, že 1. Svìt se skládá z pøedmìtù. Ty pak mají vlastnosti, které jsou nezávislé na komkoli z lidí nebo jiných bytostí,

[204]

které s nimi získávají zkušenost. Tak napøíklad kámen. Je to samostatný pøedmìt a je tvrdý. I kdyby ve vesmíru neexistovali žádní lidé ani jiné bytosti, poøád by to byl samostatný pøedmìt a poøád by byl tvrdý. 2. Svìt poznáváme tak, že získáváme zkušenost s pøedmìty v nìm a že se dovídáme, jaké vlastnosti tyto pøedmìty mají a v jakých vzájemných vztazích jsou. Tak napøíklad zjistíme, že kámen je samostatný pøedmìt, tím, že se na nìj díváme, ohmatáváme jej, otáèíme jím atd. Zjišujeme, že je tvrdý, tím, že se ho dotýkáme, pokoušíme se jej rozdrtit, kopáme do nìho, hážeme jej na nìco mìkèího atd. 3. Pøedmìty našeho svìta chápeme na základì kategorií a pojmù. Tyto kategorie a pojmy odpovídají vlastnostem pøedmìtù, které mají samy o sobì (inherentnì), a vztahùm mezi pøedmìty. Máme tedy slovo „kámen“, které odpovídá pojmu KÁMEN. Máme-li kámen, mùžeme øíci, že patøí do kategorie KÁMEN a že klavír, strom nebo tygr do ní nepatøí. Kameny mají inherentní vlastnosti nezávislé na jakýchkoli bytostech: jsou pevné, tvrdé, husté, vyskytují se v pøírodì atd. Co je to „kámen“, chápeme na základì tìchto vlastností. 4. Existuje jistá objektivní realita a o ní se dají øíci vìci, které jsou objektivnì, absolutnì a bezpodmíneènì pravdivé a nepravdivé. Jakožto lidé však podléháme lidským omylùm, tj. iluzím, smyslovým klamùm pøi vnímání, chybám v úsudku, citùm a osobní èi kulturní pøedpojatosti. Nemùžeme se spoléhat na subjektivní soudy jednotlivých lidí. Vìda nám dává k dispozici metodologii, která umožòuje, abychom se pozvedli nad svou subjektivní omezenost a abychom dosáhli porozumìní z univerzálnì platného a nepøedpojatého hlediska. Vìda mùže poskytnout v nejvyšší instanci správný, definitivní a obecný výklad skuteènosti a s pomocí své metodologie neustále postupuje k tomuto cíli vpøed. 5. Slova mají pevné významy. To znamená, že nᚠjazyk vyjadøuje pojmy a kategorie, na jejichž základì myslíme. Abychom mohli skuteènost popsat pøesnì, potøebujeme k tomu slova, jejichž významy jsou jasné a pøesné, slova, která jsou v souladu se skuteèností. Mohou to být slova, která vznikají pøirozeným zpùsobem, nebo to mohou být technické termíny v rámci vìdecké teorie.

[205]

6. Lidé mohou být objektivní a mohou i objektivnì mluvit, ale mohou toho dosáhnout jen tehdy, budou-li používat jazyka, který je jasnì a pøesnì vymezen, který je zøetelný a pøímoèarý a který je s to být v souladu se skuteèností. Jedinì budou-li mluvit takto, budou lidé moci komunikovat o vnìjším svìtì pøesnì a formulovat tvrzení, o nichž se dá objektivnì soudit, zda jsou pravdivá, nebo nepravdivá. 7. Metafoøe a jiným druhùm básnického, fantazijního, øeènického nebo obrazného jazyka je se vždy tøeba vyhýbat, mluvíme-li objektivnì, a je se jim tøeba vyhýbat proto, že jejich významy nejsou jasné a pøesné a nejsou dosti zøejmì v souladu s realitou. 8. Být objektivní je všeobecnì dobrá vìc. Pouze objektivní poznání je poznání skuteèné. Pouze z objektivního, bezpodmíneèného hlediska mùžeme skuteènì chápat sami sebe i jiné lidi a vnìjší svìt. Objektivita nám umožòuje poctivì se povznést nad své osobní pøedsudky a pøedpojatosti a zaujímat nepøedpojatý názor na svìt. 9. Být objektivní znamená být racionální; být subjektivní znamená být iracionální a poddávat se emocím. 10. Subjektivita mùže být i nebezpeèná, protože mùže vést ke ztrátì kontaktu s realitou. Subjektivita mùže být nespravedlivá, protože zaujímá osobní hledisko, a mùže být tedy pøedpojatá. Subjektivita není vùèi jednotlivci dosti kritická, protože zvelièuje jeho dùležitost. MÝTUS SUBJEKTIVISMU

Mýtus subjektivismu praví, že 1. Pøi vìtšinì našich každodenních praktických èinností se spoléháme na své smysly a vytváøíme si intuice, kterým lze dùvìøovat. Nastane-li nìco dùležitého, naše vlastní smysly a intuice jsou pro nás pøi naší èinnosti nejlepšími prùvodci — bez ohledu na to, co øíkají jiní lidé. 2. Nejdùležitìjšími vìcmi v našem životì jsou naše pocity, estetická sensibilita, morální praxe a duchovní vìdomí. Toto vše jsou èistì subjektivní záležitosti. Nic z toho není èistì racionální nebo objektivní. 3. Výtvarné umìní a básnictví transcendují racionálnost a objektivitu a pøivádìjí nás do styku s dùležitìjší skuteè-

[206]

[207]

ností našich citù a intuice. Toto vìdomí získáváme spíše obraznou fantazií než rozumem. 4. Jazyk obrazné fantazie, zejména metafora, je nezbytný pro vyjadøování jedineèných a z hlediska jedince nejvýznamnìjších aspektù naší zkušenosti. Pro záležitosti osobního a dùvìrného porozumìní nevystaèí obyèejné a konvenènì dohodnuté významy, které slova mají. 5. Objektivita mùže být nebezpeèná, protože opomíjí právì to, co je nejdùležitìjší a nejvýznamnìjší pro individuálního èlovìka. Objektivita mùže být jednostrannì zamìøená, protože musí ignorovat nejzávažnìjší oblasti naší zkušenosti ve prospìch abstrakce, univerzálnosti a neosobnosti. Z téhož dùvodu mùže být objektivita nehumánní. Neexistují žádné objektivní a racionální prostøedky, jimiž by se bylo možno dostat k našim pocitùm, k naší estetické sensibilitì atd. Vìda není k nièemu, jakmile dojde na nejdùležitìjší vìci našeho života. STRACH Z METAFORY

K tomu, aby mohly existovat, objektivismus a subjektivismus se navzájem potøebují. Každý z nich vymezuje sebe sama v protikladu k tomu druhému a spatøuje v tom druhém nepøítele. Objektivismus si bere za své spojence vìdeckou pravdu, racionálnost, pøesnost, nezaujatost a nestrannost. Subjektivismus si bere za své spojence emoce, intuitivní vhled, fantazii, humánnost, umìní a „vyšší“ pravdu. Každý z nich je pánem ve své vlastní oblasti a považuje tu svou za lepší než tu druhou. Koexistují spolu, ale každý ve své oddìlené doménì. Každý z nás máme jistou oblast života, kde je náležité být objektivní, a jistou oblast, kde je náležité být subjektivní. Ty èásti našich životù, které jsou ovládány objektivismem a které jsou ovládány subjektivismem, se do znaèné míry u rùzných lidí a u rùzných kultur liší. Nìkteøí z nás se dokonce pokoušejí prožít celý svùj život v jednom nebo druhém z tìchto mýtù. V západní kultuøe jakožto celku je objektivismus zdaleka tím nejvìtším potentátem, který si nárokuje nadvládu,

pøinejmenším nominální, nad oblastmi pøírodních vìd, zákona, vlády, žurnalistiky, morálky, obchodu a podnikání, ekonomiky i humanitních vìd. Jak jsme se však již snažili prokázat, objektivismus je mýtus. Již od dob starého Øecka bylo v západní civilizaci napìtí mezi pravdou na jedné stranì a umìním na stranì druhé, pøièemž umìní bylo chápáno jako iluze a bylo spojováno prostøednictvím básnictví a divadla s tradicí persuasivního veøejného øeènictví. Platón se stavìl k poezii a øeènictví s nedùvìrou a ve své utopické Republice poezii zakázal, protože poezie nepøináší svou vlastní pravdu, vyvolává emoce a tím èiní lidstvo slepým vùèi pravdì skuteèné. Platón, typicky persuasivní autor, formuloval svùj názor, že pravda je absolutní a že umìní je pouhá iluze, tím, že použil silného øeènického prostøedku, své alegorie s jeskyní. Dodnes v západní filozofii pøevládají jeho metafory, které jí poskytují jemné a elegantní výrazové prostøedky pro Platónùv názor, že pravda je absolutní. Naproti tomu Aristoteles shledával v poezii hodnoty kladné: „Užívat náležitým zpùsobem básnických forem je vskutku velká vìc. … Vìcí ze všech daleko nejvìtší je však stát se mistrem metafory“ (Poetika, 1459a); „obyèejná slova vyjadøují jen to, co jsme už vìdìli; právì díky metafoøe mùžeme uchopit nìco nového“ (Rétorika, 1410b). Tøebaže je Aristotelova teorie onoho zpùsobu, jak metafora funguje, skuteènì klasickým názorem, jeho chvála metafory, pokud jde o její schopnost navozovat vhled do vìcí, nikdy nebyla pøenesena do moderního filozofického myšlení. Spoleènì se vzestupem empirických pøírodních vìd jakožto modelu pravdy staly se v západní filozofii dominantními pochybnosti o poezii a øeènictví; metafora a ostatní obrazné prostøedky se znovu staly pøedmìtem pohrdání. Napøíklad Hobbes považuje metafory za nìco absurdního a zavádìjícím zpùsobem emocionálního; jsou to „ignes fatui; a uvažování o nich je bloudìní mezi bezpoèetnými absurditami; a v èem to konèí: ve sváru a pobuøování nebo opovrhování“ (Leviathan, èást 1, kap. 5). Hobbes zjišuje absurdnost v „užívání metafor, trópù a jiných øeènických figur namísto slov vlastních. Nebo aèkoli je dovoleno

[208]

øíkat napøíklad v bìžné øeèi cesta jde nebo vede tam èi onam; pøísloví praví to èi ono, pøièemž cesty nemohou jít ani pøísloví mluvit; pøesto nelze pøi èinìní závìrù a hledání pravdy takové mluvení pøipouštìt“ (ibid.). Locke jako pokraèovatel v tradicích empirismu projevuje stejné pohrdání vùèi obraznému jazyku, na nìjž pohlíží jako na nástroj øeènictví a jako na nepøítele pravdy: „… budeme-li mluviti o vìcech tak, jak jsou, musíme pøiznat, že veškeré øeènické umìní, kromì øádu a jasnosti; veškerá umìlá a obrazná aplikace slov, kterou výmluvnost vynalezla, nejsou k nièemu jinému než k tomu, aby se našeptávaly chybné myšlenky, aby se probouzely vášnì a tím aby se svádìl na scestí úsudek; a je to tak všechno vskutku dokonalý podvod: a tudíž, jakkoli by je øeènictví prohlašovalo za chvalitebné nebo pøípustné v slavnostních tirádách a populárních veøejných projevech, je se jim zajisté zapotøebí ve všech rozpravách, které pretendují na informativnost a instruktivnost, naprosto vyhýbat; a tam, kde jde o pravdu a poznání, nelze než mít je za velkou chybu buïto jazyka, nebo èlovìka, který jich užívá … Je evidentní, jak velmi rádi lidé klamou a jsou klamáni, jelikož øeènictví, tento mocný nástroj omylu a klamu, má své tradièní vyznavaèe, veøejnì se mu vyuèuje a vždycky bylo velmi uznáváno.“ (Essay Concerning Human Understanding, kn. 3, kap. 10]

Strach z metafory a øeènictví v empirické tradici je strachem ze subjektivismu, strachem z emocí a fantazie. U slov se pøedpokládá, že mají své „vlastní smysly“, na jejichž základì lze vyjádøit pravdy. Užívat slov metaforicky znamená užívat jich v nevlastním smyslu, probouzet fantazii a tím i emoce a odvádìt nás tak pryè od pravdy a blíž k iluzi. Nedùvìru empirikù vùèi metafoøe a strach z ní krásnì shrnul Samuel Parker: Všechny tyto Teorie ve Filozofii, jež jsou vyjádøeny pouze v metaforických Termínech, nejsou skuteènými Pravdami, nýbrž pouhými výtvory Obrazotvornosti, obleèenými (jako panenky Dìtí) do nìkolika málo tøpytivých prázdných slov … Takto jejich bujné a kvìtnaté fantazie, šplhajíce se vzhùru do Lože Rozumu, nejenže je poskvròují nestoudnými a nemanželskými Objetími, nýbrž místo skuteèných pojímání Vìcí a zpráv o nich neoplodòují ducha nièím jiným než Záhadnými a Prchavými Pøeludy. (Free and Impartial Censure of the Platonick Philosophy (1666))

[209]

Když byly pøírodní vìdy posíleny díky technice a prùmyslová revoluce se stala odlidšující skuteèností, došlo u básníkù, výtvarných umìlcù a obèas i u filozofù k reakci: k rozvoji romantické tradice. Wordsworth a Coleridge s radostí pøenechali rozum, vìdu a objektivitu dehumanizovaným empirikùm a velebili fantazii jako humánnìjší prostøedek dosahování pravdy a cit jako pøirozeného prùvodce pøi sebepoznání. Vìda, rozum a technika odcizily èlovìka sobì samému a jeho pøirozenému prostøedí — tak aspoò to hlásali romantikové; v básnictví, výtvarném umìní a v návratu k pøírodì spatøovali cestu, na níž mùže èlovìk znovu nabýt své ztracené lidskosti. Umìní a poezie byly chápány nikoli jako výtvor rozumu, nýbrž jako „spontánní výron silných pocitù“. Dùsledkem tohoto romantického názoru bylo, že se umìlec a básník odcizili hlavním proudùm spoleènosti. Romantická tradice tím, že zastávala subjektivismus, posilovala dichotomii mezi pravdou a rozumem na jedné stranì a umìním a fantazií na stranì druhé. Tím, že se vzdali racionality, hráli romantikové na ruku mýtu objektivismu, jehož síla od tìch dob stále rostla. Romantikové si však vytvoøili sami pro sebe oblast, kde stále vládne subjektivismus. Ve srovnání s oblastí objektivismu je to velmi chudobné pole. Pokud jde o reálnou sílu, v naší spoleènosti — ve vìdì, právu, vládní moci, obchodì a podnikání a v médiích — mýtus objektivismu vládne naprosto suverénnì. Subjektivismus si vybojoval místo pro sebe v umìní a snad ještì v náboženství. Vìtšina lidí v naší kultuøe jeho doménu považuje za pouhý pøívìšek oblasti objektivismu a jakési útoèištì pro emoce a fantazii. TØETÍ VOLBA: EXPERIENCIÁLNÍ (ZKUŠENOSTNÍ) SYNTÉZA

Pokud jde o experienciální (zkušenostní) výklad porozumìní a pravdy, mùžeme nabídnout jistou alternativu, která odmítá názor, že by subjektivita a objektivita byly naše jediné možnosti volby. Odmítáme objektivistický názor, že existuje absolutní a bezpodmíneèná pravda, aniž bychom pøijímali subjektivistickou alternativu, že

[210]

k pravdì se dá dospìt jedinì skrze fantazii neomezenou vnìjšími okolnostmi. Dùvodem, proè jsme se tolik zamìøili na metaforu, je okolnost, že spojuje rozum s fantazií. Rozum zahrnuje pøinejmenším kategorizaci, vyplývání a dedukci. Fantazie v jednom z mnoha svých aspektù zahrnuje nazírání jednoho druhu vìcí na základì jiného druhu vìcí — což jsme nazvali myšlením metaforickým. Metafora je tedy imaginativní racionalita. Jelikož kategorie našeho každodenního myšlení jsou do znaèné míry metaforické a naše každodenní uvažování zahrnuje metaforická vyvozování a dedukce, je tedy bìžná racionalita co do své vlastní povahy imaginativní. Za pøedpokladu, že chápeme básnickou metaforu na základì metaforického vyplývání a dedukcí, mùžeme pozorovat, že produkty básnické imaginace jsou z téhož dùvodu co do své povahy èásteènì racionální. Metafora je jedním z našich nejdùležitìjších nástrojù, s jejichž pomocí se mùžeme pokusit o èásteèné pochopení toho, co nelze pochopit v úplnosti: našich pocitù, estetických zkušeností, morální praxe a duchovního uvìdomìní. Toto úsilí naší imaginace není zbaveno racionálnosti; jelikož využívá metafory, využívá i imaginativní racionality. Experienciální (zkušenostní) pøístup nám rovnìž umožòuje, abychom pøeklenuli propast mezi objektivistickým a subjektivistickým mýtem o nestrannosti a o možnosti být spravedlivý a objektivní. Tìmito dvìma možnostmi volby, které tyto mýty nabízejí, jsou absolutní objektivita na jedné stranì a èistì subjektivní intuice na stranì druhé. Všimli jsme si již, že pravda je vùèi porozumìní relativní, což znamená, že neexistuje absolutní stanovisko, jež by nám umožnilo dosáhnout absolutních objektivních pravd o svìtì. To však neznamená, že neexistují žádné pravdy; znamená to pouze, že pravda je relativní vzhledem k našemu pojmovému systému, který je zakotven a neustále provìøován naší zkušeností i zkušeností jiných pøíslušníkù naší kultury v každodenních interakcích s jinými lidmi, jakož i s naším fyzickým a kulturním prostøedím. Aèkoli neexistuje žádná absolutní objektivita, mùže existovat jistý druh objektivity, který je relativní vùèi po-

[211]

jmovému systému urèité kultury. Hlavním smyslem nestrannosti a nezaujatosti ve spoleèenských otázkách je pozvednout se nad závažné individuální pøedpojatosti. Hlavním smyslem objektivity pøi vìdeckém experimentování je vylouèit úèinky individuální iluze a omylu. Tím nechceme øíci, že se nám úspìšnì podaøí vylouèit své individuální zaujetí vždycky, pokud se nám to podaøí vùbec, abychom dosáhli úplné objektivity, která je relativní vzhledem k pojmovému systému a kulturní množinì hodnot. Chceme tím pouze øíci, že èistì subjektivní intuice není pro nás jediným možným východiskem. Ani tím však nechceme øíci, že pojmy a hodnoty jisté specifické kultury se stávají koneèným rozhodèím, pokud jde o nestrannost v jejím rámci. Mohou existovat, a typicky také existují transkulturální pojmy a hodnoty, které vymezují jistý standard slušnosti a nestrannosti, který je velmi odlišný od standardu jisté specifické kultury. Co bylo napøíklad slušné v nacistickém Nìmecku, nebylo slušné v oèích svìtového spoleèenství. Ale vrame se domù: vyskytují se soudní procesy, v nichž neustále vystupují sporné otázky slušnosti a nezaujatosti, procházející napøíè subkulturami s hodnotami, jež jsou navzájem konfliktní. V tìchto pøípadech obyèejnì právì majoritní kultura má možnost definovat slušnost a nezaujatost vzhledem k jejím hodnotám, avšak tyto kulturní hodnoty pøevažujícího spoleèenského proudu se bìhem doby mìní a jsou èasto podrobovány kritice jiných kultur. Je zde však nìco, co oba mýty — objektivismu i subjektivismu — opomíjejí: je to zpùsob, jak rozumíme svìtu skrze své interakce s ním. Objektivismus opomíjí hlavnì fakt, že porozumìní, a tedy i pravda, je nutnì relativní vzhledem k našim kulturním pojmovým systémùm a že je nelze zasadit do žádného absolutního nebo neutrálního pojmového systému. Objektivismus rovnìž opomíjí fakt, že lidské pojmové systémy jsou co do své povahy metaforické, což znamená imaginativní chápání jednoho druhu vìcí na základì jiného druhu vìcí. Co opomíjí subjektivismus v prvé øadì, je okolnost, že naše chápání, a to dokonce i to nejobraznìjší, je dáno na základì našeho pojmového systému,

[212]

který je zakotven v našem úspìšném fungování ve fyzickém i kulturním prostøedí, jehož jsme souèástí. Opomíjí také fakt, že k metaforickému chápání patøí také metaforické vyplývání, které je jistou imaginativní podobou racionality.

[213]

26. MÝTUS OBJEKTIVISMU V ZÁPADNÍ FILOZOFII A LINGVISTICE

NAŠE VÝZVA MÝTU OBJEKTIVISMU

Mýtus objektivismu pøevládal v západní kultuøe, a zejména v západní filozofii od pøedsokratikù až po naše dny. Názor, že máme pøístup k absolutním a bezpodmíneèným pravdám o svìtì, je úhelným kamenem západní filozofické tradice. Mýtus objektivity kvetl jak v tradicích racionalistických, tak empirických, jež se v tomto ohledu liší pouze ve svých výkladech, jak k takovýmto absolutním pravdám dospíváme. Podle racionalistù pouze naše vrozená schopnost rozumnì uvažovat nám umožòuje poznávat vìci, jaké skuteènì jsou (vìci o sobì). Pro empiriky veškeré poznání svìta vychází (pøímo nebo nepøímo) z našeho smyslového vnímání a je konstruováno z prvkù smyslových vjemù. Kantova syntéza racionalismu a empirismu zapadá rovnìž do rámce objektivistické tradice, pøestože tento filozof tvrdí, že nemùže existovat žádné poznání vìcí o sobì. Kant se stává objektivistou v dùsledku svého tvrzení, že vzhledem k tìm druhùm vìcí, které všichni lidé mohou nazírat svými smysly (to je jeho empirické dìdictví), mùžeme dosáhnout univerzálnì platného poznání a univerzálnì platných morálních zákonù díky tomu, že užíváme svého univerzálního rozumu [Vernunft — pozn. pøekl.] (to je jeho racionalistické dìdictví). Tato objektivistická tradice se v západní filozofii zachovala až podnes u pokraèovatelù logických pozitivistù, ve fregeovské tradici, v husserlovské tradici a v lingvistice u novoracionalistù, kteøí vycházejí z tradice Noama Chomského.

[214]

Nᚠvýklad metafory jde proti této tradici. Se zøením k lidskému porozumìní nazíráme metaforu jako nìco podstatného a jako mechanismus k vytváøení nového významu a nových skuteèností v našem životì. Takto se rozcházíme s vìtšinou západní filozofické tradice, která v metafoøe spatøovala jakéhosi èinitele subjektivismu a tedy i nìco, èím bylo rozvraceno hledání absolutní pravdy. A navíc naše názory na konvenèní metaforu se rozcházejí s moderními názory na jazyk, význam, pravdivost a chápání, které v souèasné angloamerické analytické filozofii pøevládají a jsou pøebírány jako nesporné také do moderní lingvistiky, jakož i do ostatních disciplín. Následuje reprezentativní seznam tìchto pøedpokladù týkajících se jazyka, významu, pravdivosti a chápání. Nikoli všichni objektivistiètí filozofové a lingvisté je pøijímají souhrnnì všechny, avšak zdá se, že alespoò nejvlivnìjší osobnosti z nich uznávají vìtšinu. Pravdivost je vìcí souladu slov se svìtem. Teorie významu pøirozených jazykù se zakládá na teorii pravdy, která je nezávislá na zpùsobu, jak lidé rozumìjí jazyku a jak ho užívají. Význam je objektivní a odpoutaný od tìlesné stránky èlovìka, nezávislý na lidském chápání. Vìty jsou abstraktní objekty s inherentními strukturami. Význam vìty se dá získat z významu jeho èástí a struktury vìty. Komunikace spoèívá v tom, že mluvèí pøenáší posluchaèi sdìlení s pevným významem. To, jak èlovìk rozumí vìtì, a co tato vìta znamená pro nìj, je funkcí objektivního významu vìty a toho, co si tento èlovìk myslí o svìtì a o kontextu, v nìmž se vìty užívá.

Nᚠvýklad konvenèní metafory je se všemi tìmito pøedpoklady nekonsistentní. Význam jisté vìty je dán na bázi pojmové struktury. Jak jsme si ukázali, vìtšina pojmové struktury pøirozeného jazyka je co do své povahy metaforická. Pojmová struktura je zakotvena ve fyzické a kulturní zkušenosti, což platí i o metaforách konvenèních. Význam tedy není nikdy odpoutaný od tìlesné stránky èlovìka ani není objektivní a je vždy zakotven ve vytváøení a používání pojmového systému. Nadto je pravdivost dána vždy ve

[215]

vztahu vùèi pojmovému systému a vùèi metaforám, které mu dávají strukturu. Pravda tedy není absolutní nebo objektivní, nýbrž je založena na porozumìní. Vìty tedy nemají inherentní, objektivnì dané významy a komunikace nemùže být pouhý pøenos takovýchto významù. Vùbec není zøejmé, proè je nᚠvýklad tìchto vìcí tak odlišný od standardních filozofických a lingvistických stanovisek. Základním dùvodem bude asi okolnost, že všechna standardní stanoviska jsou založena na mýtu objektivismu, kdežto nᚠvýklad metafory je s tímto mýtem nekonsistentní. Takový radikální nesouhlas s dominantními teoriemi tak základních vìcí vyžaduje vysvìtlení. Jak je možné, že jistý výklad metafory zpochybòuje základní pøedpoklady týkající se pravdy, významu a chápání, které se zrodily v pøevládajících smìrech západní filozofické tradice? Odpovìï na to vyžaduje daleko podrobnìjší vysvìtlení objektivistických pøedpokladù týkajících se jazyka, pravdy a významu, než jsme doposud podali. Vyžaduje to podrobnìjší formulaci, (a) jaké jsou tyto objektivistické pøedpoklady, (b) jak jsou motivovány a (c) jaké jsou jejich dùsledky pro obecný výklad jazyka, pravdy a významu. Smyslem této analýzy není pouze odlišit naše názory na jazyk od názorù standardních, nýbrž ukázat na pøíkladu, jak velký vliv má mýtus objektivismu v západní kultuøe, a to v tìch smìrech, o nichž jsme se doposud nezmínili. A co víc, chtìli bychom naznaèit, že mnoho problémových okruhù se mùže do naší kultury dostávat díky slepému pøejímání mýtu objektivismu a že zde existuje i jiná alternativa, která od nás nevyžaduje, abychom se uchylovali k radikálnímu subjektivismu. JAK JSOU STANDARDNÍ TEORIE VÝZNAMU ZAKOØENÌNY V MÝTU OBJEKTIVISMU

Mýtus objektivismu, který je základem objektivistické tradice, má pro teorii významu velmi specifické dùsledky. Rádi bychom ukázali, v èem tyto dùsledky spoèívají, jak vyrùstají z mýtu objektivismu a proè jsou ze

[216]

[217]

zkušenostního (experienciálního) hlediska neudržitelné. Ne všichni objektivisté zastávají všechna následující stanoviska, ale u objektivistù je obvyklé zastávat v té èi oné podobì vìtšinu z nich. VÝZNAM JE OBJEKTIVNÍ

Objektivisté charakterizují význam èistì na základì podmínek objektivní pravdy nebo nepravdy. Z objektivistického hlediska jazykové konvence pøiøazují každé vìtì jistý objektivní význam, který urèuje objektivní pravdivostní podmínky, jsou-li dány jisté tzv. „indexové“ prvky kontextu: kdo je mluvèím, kdo jsou posluchaèi, èas a místo výpovìdi, pøedmìty, na nìž se odkazuje slovy „tamto“, „toto“ atd. Objektivní význam vìty tedy nezávisí na zpùsobu, jakým mu náhodou rozumí jakýkoli daný èlovìk, popø. na tom, zda mu rozumí vùbec. Napøíklad papoušek mùže být vycvièen, aby øíkal „It’s raining“ [„Prší“], aniž by vùbec rozumìl významu této anglické [èeské] vìty. Vìta však má týž objektivní význam, a už ji øíká papoušek, nebo èlovìk, a bude pravdivá, když bude náhodou zrovna pršet, a nepravdivá, když nebude pršet. Pøi objektivistickém výkladu významu jistý èlovìk rozumí objektivnímu významu vìty, rozumí-li podmínkám, za nichž je pravdivá nebo nepravdivá. Objektivista pøedpokládá nejen to, že podmínky objektivní pravdivosti a nepravdivosti existují, nýbrž i to, že jsou dokonce lidem dostupné. Bere se to jako nìco zøejmého. Podívejte se kolem sebe. Leží-li na podlaze tužka, pak je vìta „There is a pencil on the floor“ [„Na podlaze leží tužka“] pravdivá, a mluvíte-li anglicky [èesky ] a vnímáte-li na podlaze tužku, budete ji právem považovat za pravdivou. Pøedpokládá se, že takové vìty jsou objektivnì pravdivé nebo nepravdivé a že je vám bezpoèet takových pravd dostupný. Jelikož jsou lidé s to rozumìt podmínkám, za nichž mùže být jistá vìta objektivnì pravdivá, mùže mít jazyk konvence, s jejichž pomocí jsou takovéto objektivní významy vìtám pøiøazovány. Podle objektivistického hlediska

budou tedy konvence, které má jazyk pro vzájemné pøiøazování vìt k objektivním významùm, záviset na mluvèích jazyka, schopných rozumìt vìtám jako nìèemu, co má onen objektivní význam. Mluví-li tedy objektivista o porozumìní (doslovnému) významu jisté vìty, pak mluví o porozumìní, které èiní vìtu objektivnì pravdivou nebo nepravdivou. Obecnì øeèeno, objektivistické pojetí porozumìní je omezeno na porozumìní podmínkám pravdivosti nebo nepravdivosti. Toto jsme na mysli nemìli, když jsme mluvili o „porozumìní“. Øíkáme-li, že objektivista hledí na význam jako na nìco nezávislého na porozumìní, chápeme slovo „porozumìní“ ve smyslu našem, nikoli ve smyslu jeho. VÝZNAM JE ODPOUTANÝ OD TÌLESNÌNÉ STRÁNKY

Podle názoru objektivistù objektivní význam není významem, který by byl pro nìkoho. Dá se øíci, že výrazy v nìjakém pøirozeném jazyce mají objektivní význam pouze tehdy, je-li tento význam nezávislý na èemkoli, co lidé dìlají, a už pøi mluvení, nebo pøi èinnosti. To znamená, že význam musí být odpoutaný od tìlesné stránky. Frege napøíklad rozlišuje „smysl“ (Sinn), objektivní význam znaku, od „ideje“, která vzniká ze vzpomínek a smyslových dojmù, které jsem mìl, a z interních i externích èinností, které jsem vykonal. … Idea je subjektivní. … V tomto svìtle si nemusíme dìlat žádné starosti, mluvíme-li prostì o významu jako takovém (the sense), kdežto v pøípadì ideje je — pøesnì øeèeno — nutno dodat, komu patøí a kdy. [Frege 1966, str. 59–60]

Fregùv „smysl“ je objektivní odtìlesnìný význam. Každý jazykový výraz má v øeèi odtìlesnìný význam, který je s ním asociován. To nám pøipomíná metaforu POTRUBÍ, kde „význam existuje pøímo ve slovech“. Fregovská tradice žije dodnes v díle žákù Richarda Montague, jakož i v dílech jiných. V žádné z tìchto prací o sémantice není význam vìty chápán tak, jako by nìjak

[218]

[219]

závisel na zpùsobu, jímž jí jistý èlovìk rozumí. Montague to øíká tímto zpùsobem: „Podobnì jako Donald Davidson považuji konstrukci teorie pravdy — nebo lépe obecnìjšího pojetí pravdy pøi arbitrární interpretaci — za základní cíl seriózní syntaxe a sémantiky“ (1974, str. 188). Dùležitými slovy jsou zde „arbitrární interpretace“. Montague pøedpokládal, že teorie významu a pravdy jsou èistì matematické záležitosti, a jeho cílem bylo zachovat jistou „arbitrární interpretaci“ neposkvrnìnou nièím, co by mìlo nìco spoleèného s lidmi, zejména s lidskou psychologií nebo lidským chápáním. Smìøoval k tomu, aby jeho dílo bylo aplikovatelné na jakýkoli druh bytostí ve vesmíru vùbec a aby bylo prosto jakýchkoli omezení, která by si pøi této aplikaci vynucoval jakýkoli speciální druh bytosti. UVEDENÍ SLOV V SOULAD SE SVÌTEM BEZ LIDÍ NEBO LIDSKÉHO POROZUMÌNÍ

Objektivistická tradice spatøuje v sémantice zkoumání toho, jak jazykové výrazy mohou odpovídat svìtu pøímo, aniž by do toho zasahovalo lidské porozumìní. Pravdìpodobnì nejjasnìji toto stanovisko vyjádøil David Lewis: Moje návrhy nebudou tedy odpovídat oèekáváním tìch, kteøí se pøi analýze významu obracejí bezprostøednì k psychologii a sociologii uživatelù jazyka: k zámìrùm, smyslové zkušenosti a mentálním ideám nebo ke spoleèenským pravidlùm, konvencím a pravidelnostem. Rozlišuji dva tematické okruhy: pøednì popis možných jazykù nebo gramatik jakožto abstraktních sémantických systémù, s jejichž pomocí jsou symboly asociovány s aspekty svìta; a za druhé popis psychologických a sociologických faktù, pomocí nichž se jeden konkrétní z tìchto abstraktních sémantických systémù stává tím systémem, jehož užívá jistý èlovìk nebo populace. Ze smìšování tìchto dvou tematických okruhù vzniká pouze zmatek. [Lewis 1972, str. 170]

Lewis zde jde pouze ve stopách Montaguovy praxe tím, že se pokouší vyložit, jak mùže být jazyk v souladu se svìtem — „jak jsou symboly asociovány s aspekty svìta“ —

tedy podat výklad natolik obecný a dostateènì arbitrární, aby se hodil na jakákoli myslitelná psychologická nebo sociologická fakta týkající se toho, jak lidé užívají jazyka a jak mu rozumìjí. TEORIE VÝZNAMU MÁ ZA ZÁKLAD TEORII PRAVDY

Možnost výkladu objektivní pravdy nezávislé na jakémkoli lidském porozumìní otevírá možnost i pro teorii objektivního významu. Podle objektivistického výkladu pravdy je možné, aby vìta sama o sobì byla nebo nebyla v souladu se svìtem. Je-li s ním v souladu, je pravdivá, není-li, je nepravdivá. Pøímo z toho vznikl onen objektivistický výklad významu, který se zakládá na pravdì. A opìt to øíká nejjasnìji David Lewis: „Význam je u vìty nìco, co urèuje podmínky, za nichž je vìta pravdivá, nebo nepravdivᓠ(1972, str. 173). Tomuto se dostalo zobecnìní, aby význam dostaly i vìty performativní, jako jsou rozkazy a sliby, s použitím technických prostøedkù formulovaných v práci Lakoffovì (1972) a Lewisovì (1972). Tato technika užívá definice pravdy na základì „souladu se svìtem“, což je technicky vymezeno podmínkami satisfakce v jistém modelu. Podmínky úspìšnosti mluvních aktù jsou podobnì definovány na základì podmínek satisfakce neboli „souladu se svìtem“. Budeme-li dále v textu mluvit o „pravdivosti“ a „nepravdivosti“, bude to tøeba chápat tak, že mluvíme v termínech podmínek satisfakce a že do toho zahrnujeme jak mluvní akty, tak tvrzení. VÝZNAM JE NEZÁVISLÝ NA ÚZU

Objektivistický výklad pravdy požaduje, aby i význam byl objektivní. Má-li být význam objektivní, musejí z nìho být vylouèeny všechny subjektivní prvky — tedy cokoli, co je pøíznaèné pro jistý konkrétní kontext, kulturu nebo modus porozumìní. Podle Donalda Davidsona: „Doslovný význam a pravdivostní podmínky lze pøiøa-

[220]

[221]

dit slovùm a vìtám, aniž bychom pøihlíželi ke konkrétním kontextùm použití“(1978, p. 33). VÝZNAM JE SLOŽKOVÝ — TEORIE STAVEBNICE

Podle mýtu objektivismu je svìt udìlán z pøedmìtù; ty mají dobøe definované inherentní vlastnosti nezávislé na nikom a na nièem, kdo, popø. co je s nimi ve styku, pøièemž existují nemìnné vztahy, které mezi nimi v kterémkoli okamžiku platí. Tyto zøetele mýtu objektivismu vedou k vytvoøení stavebnicové teorie významu. Jestliže je svìt udìlán ze správnì definovaných objektù, mùžeme jim v jistém jazyce dát jména. Mají-li pøedmìty správnì definované inherentní vlastnosti, je možno mít jazyk s jednomístnými predikáty, které odpovídají každé z tìchto vlastností. A stojí-li pøedmìty navzájem v nemìnných vztazích (pøinejmenším v každém daném okamžiku), je možno mít jazyk s vícemístnými predikáty, které odpovídají každému z tìchto vztahù. Za pøedpokladu, že svìt takový je a že máme takový jazyk, mùžeme s pomocí syntaxe tohoto jazyka konstruovat vìty, které jsou s to pøímo odpovídat jakékoli situaci ve svìtì. Významem celé vìty budou její pravdivostní podmínky, tj. podmínky, za nichž mùže být vìta uvedena do souladu s nìjakou situací. Význam celé vìty bude zcela záviset na významu jejích èástí a na tom, jak èásti do sebe navzájem zapadají. Významy èástí budou specifikovat, kterými jmény je možno vybrat které pøedmìty a kterými predikáty je možno vybrat které vlastnosti a relace. Objektivistické teorie významu jsou co do své povahy veskrze složkové — tj. jsou to teorie stavebnic — a takovými být musí. Dùvodem je okolnost, že pro objektivistu svìt skuteènì je udìlán ze stavebnicových kostek: definovatelných pøedmìtù a jasnì vytyèených inherentních vlastností a relací. Kromì toho musí každá vìta jazyka obsahovat všechny nezbytné kostky stavebnice, takže spoleènì se syntaxí není už zapotøebí nièeho jiného k tomu, aby byly získány pravdivostní podmínky vìty. Toto „nìco jiného“, které je vylouèeno, je jakýkoli druh lidského porozumìní.

OBJEKTIVISMUS PØIPOUŠTÍ ONTOLOGICKOU RELATIVITU BEZ LIDSKÉHO POROZUMÌNÍ

Logiètí pozitivisté (napø. Carnap) se pokusili realizovat objektivistický program svými pokusy vytvoøit jistý univerzálnì aplikovatelný formální (logický) jazyk, který by mìl všechny uvedené stavebnicové vlastnosti, jakož i všechny další charakteristické vlastnosti, o nichž jsme zatím mluvili. Richard Montague (1974) tvrdil, že vytvoøil jakousi „univerzální gramatiku“, která provádí projekci (zobrazení) pøirozeného jazyka na takovýto univerzálnì aplikovatelný formální jazyk. Quine v reakci na taková univerzalistická tvrzení argumentoval, že každý jazyk má svou vlastní v sobì zabudovanou ontologii a že to, co se považuje za pøedmìt, vlastnost nebo relaci, mùže se jazyk od jazyka lišit. Toto stanovisko je známo jako teze „ontologické relativity“. Tezi ontologické relativity je možno držet v mezích objektivistického programu, aniž by bylo nutno uchylovat se k lidskému porozumìní nebo kulturní odlišnosti. Takové relativistické stanovisko se vzdává možnosti vytvoøit jeden univerzálnì aplikovatelný logický jazyk, do nìhož by se daly adekvátnì pøeložit všechny pøirozené jazyky. Místo toho tvrdí, že každý pøirozený jazyk vyèleòuje to, co je ve svìtì, rùznými zpùsoby — vždy pøitom vybíraje pøedmìty, které v nìm reálnì existují, a vlastnosti a relace, které v nìm reálnì existují. Avšak ponìvadž rùzné jazyky mohou mít v sobì zabudovány rùzné ontologie, neexistuje záruka, že libovolné dva jazyky budou obecnì vzato soumìøitelné. Relativistická verze objektivistického výkladu významu tedy tvrdí, že význam a pravdivostní podmínky jsou objektivnì dány nikoli na univerzálním základì, nýbrž pouze relativnì vzhledem k danému jazyku. Tento relativistický objektivismus se stále drží mýtu objektivismu, protože tvrdí, že pravda je objektivní a že existují pøedmìty ve svìtì s inherentními vlastnostmi. Avšak podle relativistického objektivismu pravda vyjádøitelná v jednom jazyce nemusí být pøeložitelná do jazyka jiného, jelikož každý jazyk mùže roz-

[222]

[223]

èleòovat svìt rùzným zpùsobem. Avšak a už jsou jazykem vybrány entity jakékoli, existují ve svìtì objektivnì jakožto entity. Pravda a význam jsou v tomto výkladu stále objektivní (tøebaže relativní vzhledem k danému jazyku) a lidské porozumìní je stále vylouèeno jakožto pro význam a pravdu irelevantní. JAZYKOVÉ VÝRAZY JSOU PØEDMÌTY: VÝCHOZÍ PØEDPOKLAD OBJEKTIVISTICKÉ LINGVISTIKY

Podle mýtu objektivismu pøedmìty mají vlastnosti samy v sobì a o sobì a jsou ve vzájemných vztazích nezávisle na jakékoli bytosti, která jim rozumí. Jsou-li slova a vìty napsány, lze je jako pøedmìty nazírat snadno. Toto byl výchozí pøedpoklad objektivistické lingvistiky od jejích poèátkù v dávnovìku až po dnešek: Jazykové výrazy jsou pøedmìty, které mají vlastnosti v sobì a o sobì a jsou v nemìnných vzájemných vztazích nezávisle na jakémkoli èlovìku, který je øíká nebo který jim rozumí. Jakožto pøedmìty mají èásti — jsou udìlány ze stavebních kamenù: slova se skládají z koøenù, pøedpon, pøípon, infixù; vìty se skládají ze slov a slovních spojení; texty (promluvy, diskursy) se skládají z vìt. V rámci jazyka mohou být jeho èásti v rùzných vzájemných vztazích v závislosti na jejich stavebnicové struktuøe a jejich inherentních vlastnostech. Zkoumání této stavebnicové struktury, inherentních vlastností a vzájemných vztahù se tradiènì nazývá gramatika. Objektivistická lingvistika se sama považuje za jediný vìdecký pøístup k lingvistice. Pøedmìty musejí být analyzovatelné samy v sobì a o sobì, nezávisle na kontextech nebo zpùsobech, jak jim lidé rozumìjí. Stejnì jako v objektivistické filozofii i v lingvistice jsou tradice jak racionalistické, tak empirické. Empirická tradice reprezentovaná moderním americkým strukturalismem L. Bloomfielda, Z. Harrise a jejich pokraèovatelù považuje texty za jediné objekty vìdeckého zkoumání. Racionalistická tradice reprezentovaná evropským strukturalismem, napø. Jakobsonovým, a americkými osobnostmi jako Sapir, Whorf a Chomsky po-

važovala jazyk za nìco, co má mentální realitu, a jazykové výrazy za mentální reálné pøedmìty. GRAMATIKA JE NEZÁVISLÁ NA VÝZNAMU A POROZUMÌNÍ

Právì jsme si ukázali, jak mýtus objektivismu vede ke vzniku názoru na jazyk, podle nìhož jazykové výrazy jsou pøedmìty s inherentními vlastnostmi, stavebnicovou strukturou a nemìnnými vztahy mezi pøedmìty. Podle mýtu objektivismu jazykové objekty, které existují — i jejich stavebnicová struktura, jejich vlastnosti a jejich relace — jsou nezávislé na zpùsobu, jak jim lidé rozumìjí. Z tohoto názoru na jazykové výrazy jako na pøedmìty plyne, že gramatika se dá zkoumat nezávisle na významu nebo lidském porozumìní. Tuto tradici ztìlesòuje lingvistika Noama Chomského, který vytrvale tvrdí, že gramatika je vìcí èisté formy nezávislé na významu nebo lidském porozumìní. Jakýkoli aspekt jazyka, do kterého je pøimíšeno lidské porozumìní, je pro Chomského ex definitione mimo zkoumání gramatiky v tomto smyslu. Chomského používání termínu „kompetence“ v protikladu k „performanci“ je pokusem definovat jisté aspekty jazyka jako jediné legitimní pøedmìty toho, co považuje za vìdeckou lingvistiku — tj. za to, co my jsme nazvali objektivistickou lingvistikou v racionalistickém modu, zahrnující pouze èistou formu a vyluèující všechny záležitosti lidského porozumìní a jazykového úzu. Aèkoli Chomsky považuje lingvistiku za odvìtví psychologie, je pro nìj odvìtvím nezávislým, a to takovým, které není žádným zpùsobem závislé na zpùsobu, jak lidé skuteènì jazyku rozumìjí. OBJEKTIVISTICKÁ TEORIE KOMUNIKACE JAKO JISTÁ VERZE POTRUBNÍ METAFORY

V okruhu objektivistické lingvistiky a filozofie jsou významy a jazykové výrazy nezávisle existujícími pøedmìty. Takový názor umožòuje vznik teorie

[224]

[225]

komunikace, která velmi pøesnì odpovídá metafoøe POTRUBÍ:

mluvèí zamýšlí sdìlit posluchaèi objektivní význam M’ (M’ = je to naprostý idiot).

Významy jsou pøedmìty. Jazykové výrazy jsou pøedmìty Jazykové výrazy mají (v sobì) význam. V komunikaci mluvèí odesílá nemìnný význam posluchaèi skrze jazykový výraz asociovaný s oním významem.

Takto se dá v objektivistickém rámci vyložit význam pro nìkoho. Vìta (A) je nìco, co mùže být v daném kontextu objektivnì pravdivé nebo nepravdivé. Je-li (A) pravdivá, pak vìta S „Je to skuteèný génius“ mùže znamenat je to naprostý idiot jak pro mluvèího, tak pro posluchaèe, jestliže posluchaè zámìry mluvèího rozpozná. Tato technika, která má svùj pùvod u teoretikù mluvních aktù, byla adaptována vzhledem k objektivistické tradici jako zpùsob, jak získat z objektivního významu vìty, tj. z jejích podmínek objektivní pravdy nebo nepravdy, význam pro nìkoho. Technický trik zde spoèívá v tom, že se užívá dvou objektivních významù, M a M’, spolu s vìtou (A), která má rovnìž objektivní význam, a to tak, aby se dospìlo k výkladu významu mluvèího a významu posluchaèe, tj. k významu pro nìkoho. K tomu je ovšem zapotøebí pøiznat, že intence mluvèího je objektivnì reálná, což by ovšem mnozí objektivisté mohli popírat. Pøíklad, který jsme uvedli, je pøíkladem sarkasmu, kdy M a M’ mají protikladný význam, tedy protikladné pravdivostní podmínky. Když se mluví doslovnì, jde o pøípad, kdy M = M’. V objektivistickém programu se to považuje za obecnou techniku vysvìtlení všech pøípadù významu pro nìjakého èlovìka, zejména když mluvèí øíká jedno a míní nìco jiného: pøi pøehánìní, zdrženlivém vyjadøování, náznacích, ironii a ve všech pøípadech obrazného jazyka, zejména metafory. Realizace tohoto programu by znamenala formulování obecných zásad, které by odpovídaly na tuto otázku:

Díky tomu je možno objektivnì øíci, jaký význam máte na mysli, a komunikaèní neúspìchy jsou vìcí subjektivních chyb: protože významy jsou objektivnì právì ve tìchto slovech, pak jsme buï nepoužili slov správnì odpovídajících tomu, co jsme mìli na mysli, nebo jsme byli špatnì pochopeni. JAK BY MOHL VYPADAT OBJEKTIVISTICKÝ VÝKLAD POROZUMÌNÍ

Objasnili jsme již, co objektivista míní porozumìním doslovnému objektivnímu významu vìty; míní tím totiž porozumìní podmínkám, za nichž by byla vìta objektivnì pravdivá nebo nepravdivá. Objektivisté však uznávají, že èlovìk mùže chápat jistou vìtu v daném kontextu v jiném významu, než je její doslovný objektivní význam. Tento jiný význam se obvykle nazývá „význam mluvèího“ nebo „uživatelský význam“ a objektivisté typicky uznávají, že každý úplný výklad porozumìní bude muset vysvìtlit i tyto pøípady (viz Grice 1957). Mìjme napøíklad vìtu „Je to skuteèný génius“ použitou v kontextu, kde jde o jasnì patrný sarkasmus. Podle objektivistického výkladu existuje jistý objektivní význam vìty „Je to skuteèný génius“, totiž že nìkdo má velké intelektuální potence. Avšak význam mluvèího je zde v protikladu k objektivnímu významu vìty. Tento výklad významu mluvèího by se dal znázornit v pøíslušném sarkastickém kontextu takto: (A) Výpovìdí vìty S (S = „Je to skuteèný génius“), která má objektivní význam M (= má velké intelektuální potence),

Máme-li vìtu S a její doslovný objektivní význam M a máme-li relevantní znalost kontextu, které specifické principy nám umožní pøedpovìdìt, jaký bude v tomto kontextu význam mluvèího M’?

To se zejména týká pøípadu s metaforou. Napøíklad: „Tato teorie je udìlána z laciného štuku“ bude mít podle objektivistického výkladu doslovný objektivní význam (M), který je nepravdivý, totiž: tato teorie je udìlána z nepøíliš

[226]

drahé malty. Doslovný objektivní význam je nepravdivý, protože teorie nejsou taková vìc, která by se vùbec dala z malty udìlat. Pøesto však „Tato teorie je udìlána z laciného štuku“ mùže mít zamýšlený význam mluvèího (M’), který by mohl být pravdivý, totiž: tato teorie je slabá. V tomto pøípadì je problémem poskytnout takové obecné principy interpretace, s nimiž by se mohl posluchaè dostat od vìty S („Tato teorie je udìlána z laciného štuku“) k zamýšlenému významu mluvèího M’ (tato teorie je slabá) pøes objektivní význam M (tato teorie je udìlána z nepøíliš drahé malty). Objektivista považuje všechny metafory za pøípady nepøímého významu, kdy M ? M’. Všechny vìty obsahující metafory mají objektivní významy, které jsou v typickém pøípadì buïto oèividnì nepravdivé (napø. „Tato teorie je udìlána z laciného štuku“) nebo oèividnì pravdivé („Mussolini byl živoèich“). Pochopit vìtu (napø. „Tato teorie je udìlána z laciného štuku“) jako metaforickou vždy také znamená chápat ji nepøímo jako vìtu nesoucí objektivní význam M’ (teorie je slabá), který je odlišný od doslovného objektivního významu M (tato teorie je udìlána z nepøíliš drahé malty). Objektivistický výklad porozumìní se tak vždy opírá o svùj výklad objektivní pravdy. Zahrnuje dva druhy porozumìní, pøímé a nepøímé. Pøímé porozumìní je pochopení doslovného objektivního významu vìty na základì podmínek, za nichž mùže být objektivnì pravdivá. Nepøímé porozumìní zahrnuje i postižení toho, že mluvèí užívá jedné vìty, aby sdìlil nìjaký nepøímý význam, pøièemž sdìlovanému významu lze porozumìt pøímo na základì objektivních pravdivostních podmínek. Z objektivistického výkladu metafory plynou automaticky ètyøi dùsledky: Podle definice nemùže existovat nic takového jako metaforický pojem nebo metaforický význam. Významy jsou objektivní a specifikují podmínky objektivní pravdy. Podle definice existují zpùsoby, jak charakterizovat svìt takový, jaký je nebo jaký by mohl být. Podmínky objektivní pravdy prostì neposkytují zpùsoby, jak vidìt jednu vìc na základì jiné vìci. Objektivní významy nemohou být tedy metaforické.

[227]

Ježto metafora nemùže být vìcí významu, mùže být tedy jedinì vìcí jazyka. Metafora mùže nám podle objektivistického názoru pøinejlepším poskytnout nepøímý zpùsob mluvení o nìjakém objektivním významu M’ tím, že užívá jazyka, jehož by se užilo doslovnì k mluvení o nìjakém jiném objektivním významu M, který je obvykle nepravdivý zcela oèividným zpùsobem. Opìt podle definice nemùže existovat nic takového jako doslovná (konvenèní) metafora.Vìty se užívá doslovnì, když M’ = M, tj. když významem mluvèího je význam objektivní. Metafora se mùže vyskytnout jedinì tehdy, když M’ ? M. Podle objektivistické definice je tedy doslovná metafora kontradikcí ve výchozích termínech a doslovný jazyk nemùže být metaforický. Metafora mùže pøispìt k porozumìní jedinì tím, že nás dovede k pozorování objektivních podobností, tj. podobností mezi objektivními významy M a M’. Tyto podobnosti se musejí zakládat na sdílených inherentních vlastnostech pøedmìtù — vlastnostech, které pøedmìty skuteènì mají v sobì a o sobì.

Je tedy objektivistický výklad významu zcela v rozporu se vším, co jsme v této knize doposud tvrdili. Tento názor na význam a na metaforu nás provázel po celou historii od starých Øekù. Je v souladu s metaforou POTRUBÍ („Význam je pøímo ve slovech“) a je také v souladu s mýtem objektivismu.

[228]

[229]

27. J AK M E TAF O RA PRO ZRAZU JE OMEZENÍ MÝTU OBJEKTIVISMU

Jádro objektivistické tradice ve filozofii vzešlo pøímo z mýtu objektivismu: svìt je udìlán z jasnì vymezených pøedmìtù s inherentními vlastnostmi a nemìnnými vzájemnými relacemi. Vycházejíce z lingvistických dùkazù (zejména metafory) namítáme, že objektivistická filozofie není s to vyložit zpùsob, jak rozumíme své vlastní zkušenosti, myšlenkám a jazyku. Dovozujeme, že adekvátní výklad vyžaduje — nazírání pøedmìtù pouze jakožto entit jsoucích ve vztahu k našim interakcím se svìtem a našim projekcím na svìt — nazírání vlastností jako vlastností spíše interakèních než inherentních — nazírání kategorií jako zkušenostních gestaltù definovaných skrze prototyp, místo abychom v nich spatøovali nìco striktnì nemìnného a definovaného s pomocí množinové teorie

Otázky, které mají nìco spoleèného s významem v pøirozeném jazyce a se zpùsobem, jak lidé rozumìjí jak svému jazyku, tak svým zkušenostem, posuzujeme spíše jako empirické záležitosti než jako vìc apriorních filozofických pøedpokladù a argumentace. Z onìch možných okruhù dùkazù, které mohou být pro tuto problematiku relevantní, jsme si vybrali metaforu a zpùsob, jak jí rozumíme. Zamìøili jsme se na metaforu z tìchto ètyø dùvodù: V objektivistické tradici se o metaforu projevuje v nejlepším pøípadì jen okrajový zájem a ze zkoumání sémantiky (objektivního významu) je zcela vylouèena. Je považová-

na za nìco, co má pouze okrajovou závažnost pro výklad pravdy. Naproti tomu my jsme zjistili, že metafora prostupuje skrz naskrz nejen naším jazykem, nýbrž i naším pojmovým systémem. Je pro nás nepøedstavitelné, že by jakýkoli jev tak základní pro nᚠpojmový systém nemohl být pøi výkladu pravdy a významu jevem ústøedním. Pozorováním jsme zjistili, že metafora je jedním z nejzákladnìjších mechanismù, který pro porozumìní vlastní zkušenosti vùbec máme. To nekorespondovalo s objektivistickým názorem, že metafora je pøi výkladu významu a pravdy pouze vìcí okrajového zájmu a že pøi porozumìní hraje v nejlepším pøípadì jen podružnou roli. Zjistili jsme, že metafora je schopna tvoøit nový význam, vytváøet podobnosti, a tím i vymezovat novu skuteènost. Takový názor se ve standardním objektivistickém obrazu svìta uplatnit nedá. OBJEKTIVISTICKÝ VÝKLAD KONVENÈNÍ METAFORY

Mnohá z tìch fakt, o nichž jsme hovoøili, byla v objektivistické tradici známa již delší dobu, avšak byla jim dávána zcela jiná interpretace, než jim dáváme my. Konvenèní metaforické pojmy, které my pøijímáme jako nìco, co strukturuje nᚠbìžný denní pojmový systém, jsou objektivisty považovány za nìco, co neexistuje. Metafory jsou pro nì záležitostí pouhého jazyka; takové vìci jako metaforické pojmy se nevyskytují. Slova a výrazy, které jsme chápali jako pøípady metaforických pojmù (napø. strávit ve vìtì „nemohu všechna tato fakta strávit“), by byly objektivisty považovány za nìco, co vùbec není pøípadem živé metafory. Pro nì by slovo strávit mìlo dva rùzné a odlišné doslovné (objektivní) významy — strávit1 pro potravu a strávit2 pro myšlenky. Podle tohoto výkladu by existovala dvì slova strávit, která jsou homonymy, podobnì jako dvì slova kolej (kolej jako cesta kola a kolej, kde bydlí studenti).

[230]

Objektivista by mohl pøipustit, že strávit nìjakou myšlenku byla kdysi metafora, ale tvrdil by, že výraz už metaforický není. Pro nìho je to „mrtvá metafora“, tedy taková metafora, která se stala konvenèní a má svùj vlastní doslovný význam. Jinými slovy se tak øíká, že existují dvì homonymní slova strávit. Objektivista by patrnì pøipustil, že strávit1 a strávit2 mají podobné významy a že tato podobnost je východiskem pùvodní metafory. Podle nìho to vysvìtluje, proè se téhož slova užívá k vyjadøování dvou rùzných významù; kdysi to byla metafora, stala se konvencializovanou souèástí jazyka; zemøela a zmrazila se, pøièemž pøevzala starý metaforický význam jako nový význam doslovný. Objektivista by si povšiml, že podobnosti, na nichž byla mrtvá metafora založena, se dají v mnoha pøípadech pozorovat dodnes. Podle objektivistova výkladu metafory byla pùvodní metafora záležitostí úzu a významu mluvèího, nikoli doslovného významu objektivního. Musela vzniknout podle obecného pravidla pro význam mluvèího aplikovaného na tento pøípad (u nìhož strávit se vztahovalo pouze na potravu): Pøi výpovìdi jisté vìty S (S = „nemohu strávit jeho myšlenky“) s doslovným objektivním významem M (M = nemohu pøemìnit jeho myšlenky chemickými a svalovými procesy v zažívacím ústrojí do podoby, kterou by mé tìlo bylo s to vstøebat), mluvèí zamýšlí sdìlit posluchaèi význam mluvèího M’ (M’ = nemohu pøemìnit jeho myšlenky duševní èinností do podoby, kterou by moje vìdomí mohlo absorbovat).

Aby tento objektivistický výklad mohl platit, musejí být pravdivé dvì vìci. Pøednì zamýšlený význam mluvèího M’ vztahující se na myšlenky musí být jistý objektivnì daný význam, který má objektivní pravdivostní podmínky. Jinými slovy: to, co teï uvedeme, musí být objektivnì pravdivé o vìdomí a myšlenkách díky jejich inherentním vlastnostem: Myšlenky musejí být díky svým inherentním vlastnostem takovým druhem vìcí, které mohou mít tvar, mohou být transformovány a mohou být absorbovány do vìdomí. Vìdomí musí být díky svým inherentním vlastnostem druhem vìci, která je s to vykonávat mentální èinnost, transformovat myšlenky a absorbovat je do sebe.

[231]

Za druhé, metafora musela být pùvodnì založena na pøedem existujících podobnostech mezi M a M’. To znamená, že vìdomí a zažívací ústrojí musejí mít spoleèné inherentní vlastnosti, jakož i myšlenky a potrava musejí mít spoleèné inherentní vlastnosti. Souhrnnì øeèeno: výklad mrtvé metafory strávit pøedpokládá toto: Slovo strávit se pùvodnì vztahovalo na pojem potravy. S pomocí „živé“ metafory bylo slovo strávit pøevedeno na pøedem existující objektivní význam v oblasti myšlenek na základì pøedem existujících objektivních podobností mezi potravou a myšlenkami. Nakonec metafora „zemøela“ a metaforický úzus výrazu strávit myšlenku se konvencializoval. Strávit takto dostalo druhý doslovný objektivní význam, a to ten, který vystupuje v M’. V tom se podle objektivistického výkladu spatøuje typický zpùsob, jak dodávat slovùm pøedem existujícího významu, pro který døíve nebylo slovního vyjádøení. Všechny takové pøípady se považují za homonyma.

Objektivista bude obecnì muset pracovat se všemi danostmi týkajícími se konvenèních metafor buïto z homonymního stanoviska (typicky slabá verze), nebo z abstrakèního stanoviska. Obì tato stanoviska jsou závislá na existenci pøedem daných podobností založených na inherentních vlastnostech. CO NENÍ S OBJEKTIVISTICKÝM VÝKLADEM V POØÁDKU

Právì jsme si ukázali, že objektivistický výklad konvenèní metafory vyžaduje buïto abstrakèní pøístup, nebo homonymní pøístup. Kromì toho je objektivistický výklad konvenèní i nekonvenèní metafory založen na inherentních podobnostech existujících již døíve. Proti všem tìmto stanoviskùm jsme už pøedložili podrobnou argumentaci. Tyto argumenty nyní nabývají na zvláštní dùležitosti. Nejenže ukazují, že objektivistický názor na metaforu je neadekvátní, nýbrž prokazují také to, že celý objektivistický program je založen na chybných pøedpokladech. Abychom si ukázali, kde právì je objektivistický vý-

[232]

[233]

klad metafory neadekvátní, pøipomeòme si závažné èásti naší argumentace proti názorùm na abstrakci, homonymii a podobnost, nebo se týkají objektivistického výkladu konvenèní metafory. STANOVISKO VÙÈI PODOBNOSTI

Když jsme pojednávali o metafoøe MYŠvidìli jsme, že aèkoli byla tato metafora založena na podobnostech, tyto podobnosti samy nebyly inherentní, nýbrž se zakládaly na jiných metaforách — zejména na metafoøe VÌDOMÍ JE NÁDOBA, MYŠLENKY JSOU PØEDMÌTY a na metaforách POTRUBNÍCH. Názor, že MYŠLENKY JSOU PØEDMÌTY, je projekcí statutu entity na mentální jevy skrze jistou ontologickou metaforu. Názor, že VÌDOMÍ JE NÁDOBA, je projekcí statutu entity s orientací uvnitø-venku na naši kognitivní schopnost. Toto nejsou inherentní objektivní vlastnosti myšlenek a vìdomí. Jsou to interakèní vlastnosti a jsou odrazem zpùsobu, jakým pojímáme duševní jevy s pomocí metafory. Totéž platí v pøípadì našich pojmù ÈAS a LÁSKA. Vìtám jako „Pøišel èas jednat“ a „Musíme hospodaøit s èasem“ rozumíme na základì metafor ÈAS JE POHYBUJÍCÍ SE PØEDMÌT a ÈAS JSOU PENÍZE. Avšak podle objektivistického výkladu žádné takové metafory neexistují. Pøijít a hospodaøení v tìchto vìtách budou mrtvé metafory, tj. homonyma, která se historicky odvozují od metafor kdysi živých. Tyto kdysi živé metafory musely být založeny na inherentních podobnostech mezi èasem a pohybujícími se pøedmìty na jedné stranì a èasem a penìzi na stranì druhé. Jak jsme však již vidìli, takové podobnosti nejsou inherentní; ony samy jsou vytvoøeny s pomocí metafor ontologických. Ještì nesnadnìjší je zdùvodnit analýzu inherentní podobnosti u výrazù, které obsahují pojem LÁSKA, napø. „Tento vztah nikam nevede“, „Mezi námi byl jakýsi magnetismus“ a „Tento vztah zachází na úbytì“. Pojem LÁSKA není inherentnì dobøe definován. Naše kultura nám poskytuje konvenèní zpùsoby pohlížení na milostné zkušenosti s pomocí konvenèních metafor LÁSKA JE CESTA, LÁSKA JE FYZICKÁ LENKY JSOU JÍDLO,

atd. a nᚠjazyk je reflektuje. Avšak podle objektivistického výkladu (založeného buïto na mrtvé metafoøe, slabé homonymii, nebo abstrakci) pojem LÁSKA musí být dostateènì dobøe vymezen na základì inherentních vlastností, aby mìl inherentní podobnosti s cestami, elektromagnetickými a gravitaèními jevy, nemocnými lidmi atd. Objektivista zde musí nejen nést bøemeno tvrzení, že láska má inherentní vlastnosti podobné inherentním vlastnostem cest, elektromagnetických jevù a nemocných lidí; musí rovnìž tvrdit, že láska je dostateènì jasnì definována na základì tìchto inherentních vlastností do té míry, že ony podobnosti pak budou existovat. Souhrnnì lze øíci, že obvyklý objektivistický výklad všech tìchto jevù (mrtvé metafory, homonymie s podobnostmi nebo abstrakce) závisí na pøedem existujících podobnostech založených na inherentních vlastnostech. Obecnì øeèeno podobnosti skuteènì existují, avšak nemohou se zakládat na inherentních vlastnostech. Podobnosti vznikají jako výsledek pojmových metafor, a musejí být tedy považovány za podobnosti vlastností interakèních, nikoli inherentních. Avšak pøistoupit na interakèní vlastnosti je nekonsistentní se základní premisou objektivistické filozofie. To by pak znamenalo pøímo vzdát se mýtu objektivismu. SÍLA

SAMOZØEJMÁ OBJEKTIVISTICKÁ VÝMLUVA: „TO NENÍ NAŠE VÌC“

Jedinou alternativou, která objektivistùm zbývá, je vzdát se jakýchkoli pokusù vysvìtlit u slova strávit vztah mezi JÍDLEM a MYŠLENKOU jako složkami jeho smyslu na základì podobnosti (vèetnì tvrzení, že tu nejde o vùbec žádnou metaforu) a uchýlit se ke stanovisku silné homonymie. Podle tohoto názoru existuje pouze jedno slovo strávit se dvìma zcela odlišnými a navzájem nespojitými významy — stejnì odlišnými, jako jsou rùzné dva významy slova kolek (kolík, døívko a kolková známka na úøedních dokumentech). Jak jsme si již ukázali (v kap. 18), silné homonymní stanovisko nedovede vysvìtlit:

[234]

Interní systematiènost Externí systematiènost Rozšíøení využité souèásti metafory Využití konkrétní zkušenosti ke strukturaci abstraktní zkušenosti Podobnosti, které fakticky pozorujeme mezi dvìma smysly slova strávit, založenými na metaforické konceptualizaci myšlenek na základì termínù pro jídlo.

Objektivistický filozof nebo lingvista by ovšem mohl pøipustit, že není s to adekvátnì vysvìtlit takové systematiènosti, podobnosti a zpùsoby porozumìní ménì konkrétního na základì konkrétnìjšího. Z toho by si však nemusel dìlat vùbec tìžkou hlavu. Koneckoncù by mohl prohlásit, že výklad takových záležitostí není jeho vìc. Takové vìci pøísluší psychologùm, neurofyziologùm, filologùm nebo nìkomu jinému. Bylo by to v linii tradice G. Fregeho oddìlovat od sebe „smysl“ a „myšlenky“ a tradice Lewisovy oddìlovat od sebe „abstraktní sémantické systémy“ a „psychologická a sociologická fakta“. Mohli by tvrdit, že pro jejich vlastní úèely, tj. pro úèely objektivistù, je homonymní názor adekvátní, tedy adekvátní pro to, aby poskytl objektivní pravdivostní podmínky pro jazykové výrazy a podal na jejich základì vysvìtlení doslovného objektivního významu. Podle pøedpokladù objektivistù by se to èinilo nezávisle pro oba smysly slova strávit, aniž by se pøitom musela vykládat systematiènost, podobnost, porozumìní atd. Vzhledem k tomuto pojetí jejich èinnosti konvenèní metaforická užití slova strávit zahrnují pouze homonyma a vùbec ne metafory — a mrtvé, nebo živé. Jediné metafory, které uznávají, jsou metafory nekonvenèní (napø. „Tvoje myšlenky jsou udìlány z laciného štuku“ nebo „Láska je umìlecké dílo vzniklé spoluprací“). Tvrdili by, že jelikož jsou tyto nekonvenèní metafory záležitostí významu mluvèího, nikoli doslovného objektivního významu vìty, je tøeba otázky pravdivosti a významu, které jsou jimi navozovány, øešit s pomocí onoho vysvìtlení významu mluvèího, o nìmž byla øeè výše. Jediný vnitønì konsistentní objektivistický názor na konvenèní metaforu by se dal shrnout takto: Vìci, které nás primárnì zajímaly — vlastnosti konvenèních metafor a zpùsob, jakým jich užíváme pøi porozumìní — jsou pros-

[235]

tì mimo jejich zorné pole. Zdùrazòovali by, že za takové záležitosti nenesou odpovìdnost a že žádná fakta tohoto druhu týkající se konvenèní metafory nemohou mít žádný vliv na objektivistický program nebo na to, èemu jakožto objektivisté vìøí. Takoví objektivisté by snad mohli dokonce pøipustit, že naše zkoumání metafory ukazuje správnì, že interakèní vlastnosti a zkušenostní gestalty jsou pro vysvìtlení toho, jak lidé rozumìjí své zkušenosti skrze metaforu, fakticky nutné. Avšak i kdyby to pøipustili, stále by ignorovali všechno, co jsme v té vìci udìlali, a to z tìchto dùvodù: prostì by mohli øíci, že experiencialisté se zabývají pouze tím, jak lidé náhodou rozumìjí skuteènosti pøi vší své omezenosti, kdežto objektivisté se zabývají nikoli tím, jak lidé rozumìjí nìèemu jakožto pravdivému, nýbrž spíše tím, co to znamená, že nìco je aktuálnì pravdivé. Tato objektivistická reakce dokonale jasnì osvìtluje základní rozdíl mezi objektivismem a experiencialismem. Takováto objektivistická odpovìï se vlastnì rovná novému potvrzení okolnosti, že jejich základním pøedmìtem zájmu je „absolutní pravda“ a „objektivní význam“, a to zcela nezávisle na èemkoli, co má nìco spoleèného s lidským fungováním nebo porozumìním. Naproti tomu my jsme stále tvrdili a tvrdíme, že není žádného dùvodu domnívat se, že by existovala nìjaká absolutní pravda nebo objektivní význam. Místo toho tvrdíme, že je možno podat výklad pravdy a významu pouze ve vztahu k tomu zpùsobu, jakým se lidé realizují ve svìtì a jak mu rozumìjí. Jsme prostì v odlišném filozofickém univerzu než takovíto objektivisté. IRELEVANTNOST OBJEKTIVISTICKÉ FILOZOFIE PRO ZÁLEŽITOSTI LIDSKÉHO ZÁJMU

Jsme ve stejném filozofickém univerzu jako ti objektivisté, kteøí si myslí, že mùže existovat adekvátní objektivistický výklad lidského porozumìní, našeho pojmového systému a našeho pøirozeného jazyka — a zároveò máme ve srovnání s nimi skuteènì odlišné názory. Po-

[236]

[237]

drobnì jsme se snažili dokázat, že konvenèní metafora prostupuje celým lidským jazykem a lidským pojmovým systémem a že je primárním prostøedkem pro porozumìní. Snažili jsme se dokázat, že adekvátní výklad porozumìní vyžaduje interakèní vlastnosti a zkušenostní gestalty. Jelikož všechna vysvìtlení objektivistù vyžadují inherentní vlastnosti a vìtšina z nich vyžaduje množinovì teoretický výklad kategorizace, nejsou schopni poskytnout adekvátní výklad zpùsobu, jímž lidé konceptualizují svìt. OBJEKTIVISTICKÉ MODELY MIMO RÁMEC OBJEKTIVISTICKÉ FILOZOFIE

Do klasické matematiky patøí objektivistické univerzum. Má entity, které jsou od sebe navzájem jasnì odlišeny, napø. èísla. Matematické entity mají inherentní vlastnosti, napø. tøi je liché èíslo. A dále mezi tìmito entitami existují nemìnné vztahy, napø. devìt je druhá mocnina tøí. Matematická logika byla vypracována jako souèást úsilí poskytnout klasické matematice pevné základy. Formální sémantika rovnìž vznikla a rozvinula se v rámci tohoto úsilí. Modely používané ve formální sémantice jsou pøíklady toho, èemu øíkáme „objektivistické modely“ — modely vhodné pro univerza rozpravy, kde existují zøetelnì od sebe odlišené entity, které mají inherentní vlastnosti a kde jsou nemìnné vztahy mezi entitami. Reálný svìt však není objektivistickým univerzem, a týká se to zejména onìch aspektù reálného svìta, které mají nìco spoleèného s lidmi: lidská zkušenost, lidské instituce, lidský jazyk, lidský pojmový systém. Být skalním objektivistou znamená tvrdit, že existuje objektivistický model, který je v souladu se skuteèným svìtem. Právì jsme se snažili dokázat, že objektivistická filozofie je empiricky nesprávná v tom smìru, že èiní o jazyku, pravdì, porozumìní a lidském pojmovém systému nepravdivé pøedpovìdi. Na tomto základì jsme vyslovili tvrzení, že objektivistická filozofie poskytuje pro lidskou vìdu neadekvátní základnu. Pøesto velké množství pozoruhodnì bystrých a pronikavých

matematikù, logikù, lingvistù, psychologù a informatikù vypracovalo objektivistické modely využití lidské vìdy. Tvrdíme snad, že všechna tato práce je bezcenná a že objektivistické modely do lidské vìdy vùbec nepatøí? Nic takového netvrdíme. Domníváme se, že objektivistické modely, jako jsou matematické entity, není tøeba nutnì spojovat s objektivistickou filozofií. Je možno se domnívat, že objektivistické modely mohou mít jistou funkci — dokonce dùležitou funkci — v lidské vìdì, aniž by se pøijímala objektivistická premisa, že existuje nìjaký objektivistický model, který úplnì a pøesnì odpovídá svìtu aktuálnímu. Avšak jakmile tuto premisu zamítneme, jaká úloha zbude pro objektivistické modely? Døíve než budeme moci na tuto otázku odpovìdìt, budeme se muset podívat na nìkteré z vlastností ontologických a strukturních metafor: Ontologické metafory patøí mezi nejzákladnìjší nástroje, kterých používáme pro pochopení vlastní zkušenosti. Každá strukturní metafora obsahuje konsistentní množinu ontologických metafor jako svých podøazených souèástí. Použijeme-li množiny ontologických metafor k tomu, abychom pochopili danou situaci, znamená to zároveò, že pro tuto situaci zavádíme strukturu entit. Napøíklad metafora LÁSKA JE CESTOVÁNÍ zavádí pro LÁSKU strukturu entit, do níž patøí zaèátek, cíl, trasa, vzdálenost, jak daleko jste se na trase dostali, atd. Každá jednotlivá strukturní metafora je vnitønì konsistentní a zavádí konsistentní strukturu pro pojem, který strukturuje. Napøíklad metafora SPOR JE VÁLKA zavádí internì konsistentní strukturu VÁLKY pro pojem SPOR. Chápeme-li lásku pouze na základì metafory LÁSKA JE CESTOVÁNÍ, zavádíme internì konsistentní strukturu CESTOVÁNÍ pro pojem LÁSKA. Aèkoli rùzné metafory pro týž pojem nejsou obecnì navzájem konsistentní, je možno zjistit skupiny metafor, které navzájem konsistentní jsou. Øíkejme jim konsistentní množiny metafor. Protože je každá jednotlivá metafora vnitønì konsistentní, každá konsistentní množina metafor nám umožòuje pochopit situaci na základì správnì definované struktury entit s konsistentními relacemi mezi entitami. Zpùsob, jakým jistá konsistentní množina metafor zavádí strukturu entit s množinou relací mezi entitami, dá se reprezentovat objektivistickým modelem. V tomto modelu jde o entity zavedené ontologickými metaforami a u relací mezi entita-

[238]

mi jde o ty, které jsou dány vnitøními strukturami strukturních metafor.

Souhrnnì øeèeno: Pokoušet se strukturovat situaci na základì takových konsistentních množin metafor se èásteènì podobá tomu, jako bychom se pokoušeli strukturovat tuto situaci na základì nìjakého objektivistického modelu. Opominuty jsou pak právì zkušenostní základny metafor a to, co tyto metafory skrývají. Pøirozenou otázkou, kterou si musíme položit, je pak problém, zda lidé aktuálnì myslí a jednají na základì konsistentních množin metafor. Speciálním pøípadem, kdy tak vskutku èiní, je formulace vìdeckých teorií, dejme tomu v biologii, psychologii nebo lingvistice. Formální vìdecké teorie jsou pokusy, jak konsistentnì rozšíøit jistou množinu ontologických a strukturních metafor. Máme však pocit, že kromì vìdeckého teoretizování se lidé opravdu pokoušejí v celé øadì rùzných situací myslet a jednat na základì konsistentní množiny metafor. Jde o pøípady, kdy by se dalo o lidech øíci, že se pokoušejí aplikovat na svou zkušenost objektivistické modely. Pro lidi existuje výborný dùvod, proè se pokoušet o nazírání jisté životní situace na základì objektivistického modelu, tj. na základì konsistentní množiny metafor. Jde prostì o tento dùvod: budeme-li to umìt dìlat takto, budeme moci vyvozovat dùsledky o situaci, které nebudou ve vzájemném rozporu. To znamená, že budeme schopni vyvozovat nekonfliktní oèekávání a podnìty pro chování. A to je pohodlné — ba mimoøádnì pohodlné — mít konsistentní názor na svìt, jasnou množinu oèekávání a žádné konflikty, pokud jde o to, co máme dìlat. Objektivistické modely mají skuteènì svou pøitažlivost — a to pøevážnì z dùvodù zcela lidských. Neradi bychom tuto pøitažlivost podceòovali. Stejnou pøitažlivost má nacházení koherence v našem životì nebo v jisté oblasti lidské zkušenosti. Pro pøežití je dùležité mít základnu pro oèekávání a jednání. Jednou vìcí je však zavést jednoduchý objektivistický model v nìjaké omezené situaci a jednat na základì tohoto modelu — snad i úspìšnì; nìco jiného je pak dospìt k závìru, že tento model je pøes-

[239]

ným odrazem skuteènosti. Je dobrý dùvod, proè v našich pojmových systémech existují nekonsistentní metafory pro jeden pojem. Tímto dùvodem je okolnost, že neexistuje žádná metafora, která by na to staèila sama. Každá jednotlivá metafora totiž poskytuje jisté chápání jednoho aspektu pojmu a skrývá aspekty jiné. Konat pouze na základì nìjaké konsistentní množiny metafor by znamenalo ukrývat mnohé z aspektù skuteènosti. Úspìšné fungování v bìžném každodenním životì asi vyžaduje neustálé støídání metafor. Používání mnoha metafor, které jsou vzájemnì nekonsistentní, je pro nás asi nutností, máme-li pochopit podrobnosti naší každodenní existence. Jediný zøejmý užitek, který poskytuje zkoumání objektivistických modelù v lidských vìdách, spoèívá v tom, že nám tyto modely umožòují èásteènì porozumìt schopnosti uvažovat a fungovat na základì konsistentní množiny metafor. Je to obvyklá èinnost a je natolik dùležitá, že je tøeba jí rozumìt. Umožòuje nám to rovnìž vidìt, v èem je chyba, zavádíme-li požadavek konsistence — vidìt, že jakákoli konsistentní množina metafor velmi pravdìpodobnì zakryje nekoneènì mnoho aspektù skuteènosti — aspektù, které mohou být zvýraznìny pouze jinými metaforami, které jsou s ní nekonsistentní. Podle našich pøedstav je jedním ze zøejmých omezení formálních modelù ta okolnost, že neposkytují žádné prostøedky, jak vzít v úvahu zkušenostní základnu metafory, a tedy ani neposkytují zpùsob, jak vyložit postup, jímž nám metaforické pojmy umožòují pochopit svou vlastní zkušenost. To pak má jeden dùsledek, který má nìco spoleèného s problémem, zda by nìkdy mohl poèítaè porozumìt vìcem tak, jak jim rozumìjí lidé. Naše odpovìï je záporná, a to prostì proto, že porozumìní vyžaduje zkušenost, avšak poèítaèe nemají tìla a nemají ani lidské zkušenosti. Zkoumání poèítaèových modelù by nám však pøesto mohlo øíci velmi mnoho o lidských intelektuálních schopnostech, zejména v oblastech, kde lidé uvažují a jednají zèásti na základì objektivistických modelù. Souèasné formální techniky poèítaèové vìdy kromì toho dávají nadìji, že budou s to poskytnout reprezentace nekonsistentních

[240]

[241]

množin metafor. To by popøípadì mohlo vyústit v hlubší postižení zpùsobù, jak lidé uvažují a jednají na základì koherentních, avšak nekonsistentních metaforických pojmù. Meze formálních výzkumù budou asi v oblasti zkušenostních základen našeho pojmového systému.

28. JISTÉ NED O STATKY MÝTU SUBJEKTIVISMU

SHRNUTÍ

Naším obecným závìrem je zjištìní, že objektivistický program není schopen uspokojivì vysvìtlit lidské porozumìní ani žádnou otázku, která takové vysvìtlení vyžaduje. K tìmto otázkám patøí: — lidský pojmový systém a povaha lidské racionality — lidský jazyk a komunikace — lidská vìda, zejména psychologie, antropologie, sociologie a lingvistika — mravní a estetické hodnoty — vìdecké porozumìní skrze lidský pojmový systém — cokoli, èím jsou základy matematiky zakotveny v lidském porozumìní

Zdá se, že základní prvky zkušenostního (experiencialistického) výkladu porozumìní — interakèní vlastnosti, zkušenostní gestalty a metaforické pojmy — budou asi nezbytné pro jakékoli adekvátní zpracování tìchto lidských problémù.

V západní kultuøe se za hlavní alternativu objektivismu tradiènì považoval subjektivismus. Už jsme uvedli argumenty týkající se okolnosti, že mýtus objektivismu je pro vysvìtlení lidského porozumìní, lidského jazyka, lidských hodnot, lidských spoleèenských a kulturních institucí, jakož i všeho, èím se zabývají vìdy o èlovìku, nedostaèující. Podle dichotomie, kterou nám naše kultura podsunuje, bychom tedy nemìli jinou volbu než radikální subjektivismus, který popírá možnost jakéhokoli vìdeckého „zákonitého“ vysvìtlení lidské skuteènosti. My jsme však formulovali tvrzení, že subjektivismus není jedinou alternativou objektivismu, a nabídli jsme tøetí volbu: mýtus zkušenostní (experiencialistický), který považujeme za nìco, co umožòuje vytvoøit adekvátní filozofickou a metodologickou základnu pro vìdy o èlovìku. Tuto alternativu jsme již odlišili od objektivistického programu; stejnì dùležité je odlišit ji od programu subjektivistického. Zamysleme se krátce nad nìkterými subjektivistickými stanovisky týkajícími se toho, jak lidé rozumìjí své zkušenosti. Ta vyplývají hlavnì z romantické tradice a je tøeba je hledat v moderních interpretacích (lépe asi misinterpretacích) novìjší kontinentální evropské filozofie, zejména tradic fenomenologie a existencialismu. Takové subjektivistické interpretace jsou z velké èásti popularizacemi, které pøebírají a vybírají prvky antiobjektivistické kontinentální evropské filozofie, pøièemž èasto zanedbávají jisté trendy

[242]

v evropském kontinentálním myšlení, které se vážnì pokoušejí dát základ vìdám o èlovìku. Tato subjektivistická stanoviska, uvedená níže, se dají souhrnnì charakterizovat jako „kavárenská fenomenologie“. Patøí sem názory, že: Význam je soukromý: Význam je vždycky vìc toho, co je smysluplné a významné pro jistého èlovìka. Všechno, co jednotlivec považuje za významuplné a co to znamená pro nìho, jsou záležitosti intuice, fantazie, pocitù a individuální zkušenosti. Co jistá vìc znamená pro jednoho jedince, nemùže být nikdy úplnì známo nebo sdìleno nìjakému jinému jedinci. Zkušenost je èistì celostní (holistic): Žádná pøirozená strukturace naší zkušenosti neexistuje. Jakákoli struktura, kterou my nebo nìkdo jiný promítáme na naše zkušenosti, je naprosto umìlá. Význam nemá žádnou pøirozenou strukturu: Význam je pro jednotlivce vìcí jeho soukromých pocitù, zkušeností, intuicí a hodnot. Ty jsou èistì celostní; nemají žádnou pøirozenou strukturu. Význam tedy nemá žádnou pøirozenou strukturu. Kontext je nestrukturovaný: Kontext potøebný pro porozumìní výpovìdi — kontext fyzický, kulturní, osobní a mezilidský — nemá žádnou pøirozenou strukturu. Význam se nedá pøirozenì nebo adekvátnì reprezentovat: To je dùsledek skuteènosti, že významy nemají žádnou pøirozenou strukturu, že nemohou být nikdy úplnì známy nebo sdìleny nìjakému jinému jedinci a že kontext potøebný k jejich porozumìní je nestrukturovaný.

Tato subjektivistická stanoviska jsou veskrze závislá na jednom základním pøedpokladu, že totiž zkušenost nemá žádnou pøirozenou strukturu a že se tedy nemohou vyskytnout žádná pøirozená vnìjší omezení týkající se významu a pravdivosti. Naše odpovìï vyplývá pøímo z našeho vysvìtlení, jak jsou naše pojmové systémy zakotveny. Dovozovali jsme, že naše zkušenost je strukturována celostnì (holisticky) na základì zkušenostních gestaltù. Tyto gestalty mají strukturu, která není arbitrární. Dimenze, které charakterizují strukturu gestaltù, vynoøují se z naší zkušenosti spíše pøirozeným zpùsobem. Tím nechceme popírat možnost, že to, co nìjaká vìc znamená pro mne, mùže být založeno na jistých druzích zkušeností, které jsem mìl já a které jste nemìli vy, a že vám

[243]

tedy nebudu s to plnì a adekvátnì tento význam sdìlit. Metafora však poskytuje zpùsob, jak èásteènì komunikovat nesdílené zkušenosti, a právì pøirozená struktura naší zkušenosti je onou vlastností, která to umožòuje.

[244]

[245]

2 9 . E X P E R I E N C I A L I ST I C K Á A LT E R N AT I VA : J A K D ÁT NOVÝ VÝ Z NAM STARÝM MÝTŮ M

Okolnost, že mýty subjektivismu a objektivismu vydržely v západní kultuøe tak dlouho, poukazuje na to, že každý z nich slouží nìjaké dùležité funkci. Každý mýtus je motivován reálnými a rozumnými zájmy a každý má jisté zakotvení v naší kulturní zkušenosti. CO EXPERIENCIALISMUS UCHOVÁVÁ ZE ZÁJMÙ, KTERÉ MOTIVUJÍ OBJEKTIVISMUS

Základním pøedmìtem zájmu je u mýtu objektivismu svìt vnì individua. Tento mýtus po právu zdùrazòuje skuteènost, že jsou reálné vìci existující nezávisle na nás, které kladou jistá omezení jednak na to, jak s nimi vstupujeme do interakce, jednak na to, jak je chápeme. Zamìøení objektivismu na pravdivost a faktické poznatky se zakládají na významnosti takového poznání pro úspìšné fungování v našem fyzickém a kulturním prostøedí. Tento mýtus je rovnìž motivován starostí o poctivost a nestrannost v pøípadech, kdy je to dùležité a kdy je toho možno dosáhnout nìjakým rozumným zpùsobem. Zkušenostní (experiencialistický) mýtus v té podobì, jak jsme jej naèrtli, všechny tyto zájmy a starosti sdílí. Experiencialismus se však odchyluje od objektivismu ve dvou základních vìcech: Existuje absolutní pravda?

Je absolutní pravda nezbytná k tomu, abychom uspokojili tyto zájmy a starosti — tedy zájem o poznání, které nám umožòuje, abychom úspìšnì fungovali, a starost o poctivost a nestrannost?

Experiencialismus odpovídá na obì tyto otázky zápornì. Pravda je vždycky relativní vùèi porozumìní, jež je založeno na neuniverzálním pojmovém systému. To ovšem nijak nevyluèuje uspokojování legitimního zájmu o poznání a nestrannost, který motivoval mýtus objektivismu po celá staletí. Objektivita je neustále možná, avšak dostává nový význam. Objektivita stále znamená pozvedat se nad individuální pøedpojatosti, a už jde o poznatky nebo o hodnoty. Avšak tam, kde je objektivita rozumná, nepožaduje absolutní, univerzálnì platné hledisko. Být objektivní znamená vždy relativitu vzhledem k pojmovému systému a množinì kulturních hodnot. Rozumná objektivita by nemusela být možná tam, kde existují konfliktní pojmové systémy nebo konfliktní kulturní hodnoty, a je dùležité mít schopnost pøijmout to a uznat to, kdykoli tomu tak je. Podle mýtu experiencialismu je vìdecké poznání stále možné. Avšak vzdát se nároku na absolutní pravdu by mohlo dodat vìdecké praxi více odpovìdnosti, jelikož by se dospìlo k obecnému povìdomí, že vìdecká teorie mùže zastírat stejnì mnoho vìcí, jak mnoho jich dovede osvìtlit. Pokud by si lidé všeobecnì uvìdomovali, že vìda neposkytuje absolutní pravdu, zmìnilo by to bezpochyby sílu i prestiž vìdeckého spoleèenství, jakož i praxi financování ze strany federální vlády. Výsledkem by byl rozumnìjší odhad toho, co je vlastnì vìdecké poznání a kde jsou jeho meze. CO EXPERIENCIALISMUS UCHOVÁVÁ ZE ZÁJMÙ, KTERÉ MOTIVUJÍ SUBJEKTIVISMUS

Subjektivismus je motivován pøedevším vìdomím, že význam je vždycky významem pro nìjakého èlovìka. Co je smysluplné pro mne, záleží na tom, co má pro mne význam. A to, co má pro mne význam, nebude záležet pouze na mém racionálním poznání, ale i na mých

[246]

minulých zkušenostech, hodnotách, pocitech a intuitivním vhledu do vìcí. Význam není nìco amputovaného a vysušeného; je to vìc fantazie i záležitost tvorby vnitøních souvislostí. Objektivistický dùraz na dosažení jakéhosi univerzálnì platného hlediska zcela zanedbává to, co je pro jednotlivce dùležité, intuitivnì závažné a koherentní. Zkušenostní (experiencialistický) mýtus souhlasí s tím, že v porozumìní jsou skuteènì zahrnuty všechny tyto prvky. Jeho zdùrazòování interakce a interakèních vlastností ukazují, jak je význam vždy významem pro nìjakého èlovìka. A jeho dùraz na konstruování koherence prostøednictvím zkušenostních gestaltù podává vysvìtlení, co to znamená, že je nìco pro nìjakého jedince významné. Nadto podává vysvìtlení, jak porozumìní využívá primárních zdrojù fantazie skrze metaforu a jak je možné dávat zkušenosti nový význam a vytváøet nové skuteènosti. Experiencialismus se odchyluje od subjektivismu právì svým zamítáním romantické myšlenky, že obrazné porozumìní je naprosto bez jakýchkoli omezení. Souhrnnì øeèeno se domníváme, že zkušenostní (experiencialistický) mýtus je schopen uspokojit skuteèné a rozumné zájmy, jimiž byly motivovány jak mýtus subjektivismu, tak objektivismu, avšak jednak bez objektivistické posedlosti absolutní pravdou, jednak bez subjektivistického trvání na tom, že fantazie je naprosto nespoutaná.

[247]

30. P OROZUMĚNÍ

Za obìma mýty — mýtem objektivismu i subjektivismu — vidíme jednu jedinou lidskou motivaci, totiž zájem o porozumìní. Mýtus objektivismu zrcadlí lidskou potøebu porozumìt vnìjšímu svìtu, aby èlovìk byl schopen v nìm úspìšnì fungovat. Mýtus subjektivismu se zamìøuje na vnitøní aspekty porozumìní — co jednotliví lidé považují za smysluplné a kvùli èemu je jejich život hoden toho, aby byl žit. Zkušenostní (experiencialistický) mýtus naznaèuje, že tyto dva zájmy nejsou v protikladu. Nabízí perspektivu, z jejíhož hlediska lze vyhovìt obìma z nich souèasnì. Staré mýty mají jednu spoleènou perspektivu: èlovìka, který je odtržen od svého prostøedí. V rámci objektivistického mýtu vyrùstá zájem o pravdu ze zájmu o úspìšné fungování. Vychází-li se z pøedpokladu, že èlovìk je odtržen od svého prostøedí, pak se úspìšné fungování chápe jako ovládání tohoto prostøedí. Odtud pocházejí objektivistické metafory VÌDÌNÍ JE SÍLA a VÌDA DÁVÁ VLÁDU NAD PØÍRODOU. Základním tématem mýtu subjektivismu je pokus pøekonat odcizení, které vyplývá z pojetí èlovìka jako odtrženého od svého prostøedí a od ostatních lidí. K tomu pak patøí i zaujetí svým já — zaujetí individualitou a spoléhání se na osobní pocity, intuici a hodnoty. K romantické verzi ještì patøí kochání se smysly a city i pokusy splynout s pøírodou tím, že se jí pasivnì oddáváme. Experiencialistický mýtus zaujímá perspektivu èlovìka jakožto souèásti svého prostøedí, nikoli jako èlovìka, který

[248]

je od nìho odtržen. Zamìøuje se na neustálou interakci s fyzickým prostøedím a s jinými lidmi.V prostøedí se nedá fungovat, aniž bychom je promìòovali nebo jím byli promìòováni. U zkušenostního mýtu se porozumìní rodí z interakce, z neustálého jednání s prostøedím a jinými lidmi. Vynoøuje se na povrch takto: pøirozená povaha našich tìl a našeho fyzického a kulturního prostøedí zavádí do naší zkušenosti strukturu v podobì pøirozených dimenzí toho typu, o nìmž jsme mluvili. Opìtující se zkušenost vede k vytváøení kategorií, jež jsou zkušenostními gestalty právì s tìmito pøirozenými dimenzemi. Takovéto gestalty definují v naší zkušenosti koherenci. Své zkušenosti rozumíme pøímo, vidíme-li, jak je koherentnì strukturována na základì gestaltù které se zrodily pøímo z interakce s naším prostøedím a v nìm. Své zkušenosti rozumíme metaforicky, používáme-li gestaltu z jedné oblasti zkušenosti pro strukturaci zkušenosti v jiné oblasti. Z hlediska experiencialismu závisí pravda na porozumìní, které se rodí z fungování ve svìtì. Právì skrze takové porozumìní splòuje experiencialistická alternativa požadavky objektivistù na vysvìtlení pravdy. Právì skrze koherentní strukturaci zkušenosti experiencialistická alternativa uspokojuje subjektivistické požadavky osobního významu a smyslu. Experiencialismus však poskytuje více než pouhou syntézu, která by uspokojila motivaèní zájem objektivismu a subjektivismu. Zkušenostní (experiencialistický) výklad porozumìní poskytuje perspektivu bohatšího pohledu na významné oblasti zkušenosti v našem každodenním životì, jako jsou: Interpersonální komunikace a vzájemné porozumìní Sebeporozumìní Rituál Estetická zkušenost Politika

Máme dojem, že objektivismus i subjektivismus poskytují na všechny tyto oblasti ochuzený pohled, protože každý z nich opomíjí motivaèní zájmy toho druhého. A oba pak

[249]

opomíjejí ve všech tìchto oblastech kreativní porozumìní založené na interakci. Zamìøme se nyní na experiencialistický výklad povahy porozumìní v každé z tìchto oblastí. INTERPERSONÁLNÍ KOMUNIKACE A VZÁJEMNÉ POROZUMÌNÍ

Pokud lidé, kteøí spolu mluví, nemají spoleènou kulturu, poznání, hodnoty a pøedpoklady, mùže být vzájemné porozumìní mimoøádnì obtížné. Takové porozumìní možné je na základì dohody o významu. Aby se bylo možno s nìkým o významu dohodnout, musíme si uvìdomovat a musíme respektovat rozdíly co do pozadí u obou komunikantù i okolnosti, kdy jsou tyto rozdíly dùležité. Je zapotøebí dosti velkého rozdílu v kulturní a osobní zkušenosti, abychom si byli vìdomi, že rozdílné pohledy na svìt skuteènì existují a jaké vùbec jsou. Je zapotøebí i trpìlivosti, jisté pružnosti v pohledu na svìt a velkorysé shovívavosti vùèi chybám, jakož i talentu pøi hledání správné metafory pro sdìlení závažných èástí nesdílených zkušeností nebo pro zvýraznìní sdílených zkušeností a oslabení dùrazu na zkušenosti ostatní. Metaforická fantazie je rozhodující dovedností pøi navazování kontaktu a pøi sdìlování povahy nesdílené zkušenosti. Tato dovednost spoèívá do znaèné míry ve schopnosti pøizpùsobit svùj pohled na svìt a upravit zpùsob kategorizace své zkušenosti. Problémy vzájemného porozumìní nejsou nic exotického; vznikají pøi každém dùkladnìjším rozhovoru, u nìhož je dùležité porozumìní. Když na tom opravdu záleží, význam se témìø nikdy nesdìluje podle metafory POTRUBÍ, tj. když jeden èlovìk pøedává jistou nemìnnou, jasnou propozici jinému èlovìku s pomocí výrazù v bìžném jazyce, kde obì komunikující strany mají k dispozici všechnu relevantní spoleènou znalost, pøedpoklady, hodnoty atd. Když jde do tuhého, význam se projednává, dohaduje: pomalu si zaèneme uvìdomovat, co máme spoleèného, o èem se dá bezpeènì mluvit, jak se dá komunikovat o nesdílené zkušenosti nebo jak vytvoøit sdílenou pøedstavu. Pøi dostateèné pružnosti, jak

[250]

[251]

pøizpùsobit svùj pohled na svìt, a pøi dost velkém štìstí, šikovnosti a shovívavosti se jistého vzájemného porozumìní dosáhnout dá. Komunikaèní teorie založené na metafoøe POTRUBÍ mohou mít nejen žalostné dùsledky, ale mohou nadìlat i mnoho škody, pokud se jich používá nekriticky ve velkém mìøítku, øeknìme pøi státním dozoru nebo u poèítaèovì zpracovávaných úøedních kartoték. Zde se témìø nikdy nepoèítá s tím, co je nejpodstatnìjší pro skuteèné porozumìní, a pøedpokládá se, že slova v úøedních papírech a kartotékách mají význam sama o sobì — význam odhmotnìný, objektivní, srozumitelný. Žije-li spoleènost do velké míry podle metafory POTRUBÍ, pak je pravdìpodobným produktem tohoto faktu nedorozumìní, pronásledování a mnoho horších vìcí. SEBEPOROZUMÌNÍ

Schopnost sebeporozumìní pøedpokládá schopnost porozumìní vzájemného. Zdravý rozum nám øíká, že je snadnìjší rozumìt sobì samým než rozumìt lidem jiným. Koneckoncù máme tendenci domnívat se, že k pocitùm a myšlenkám vlastním máme pøímý pøístup, ale nikoli k pocitùm a myšlenkám toho druhého. Jako by sebeporozumìní mìlo pøed vzájemným porozumìní pøednost, a v jistém smyslu tomu tak je. Avšak jakékoli hlubší porozumìní tomu, proè dìláme to, co dìláme, proè cítíme to, co cítíme, proè se mìníme, jak se mìníme, ba i proè vìøíme tomu, èemu vìøíme, nás posunuje za nás samé. Porozumìní sobì samým není nepodobné jiným formám porozumìní — vychází z našich neustálých interakcí s naším fyzickým, kulturním a mezilidským prostøedím. Pøinejmenším ty dovednosti, které jsou vyžadovány pro porozumìní vzájemné, jsou nezbytné i pro pøístup k sebeporozumìní. Stejnì jako pøi vzájemném porozumìní neustále vyhledáváme spoleèné jádro zkušenosti, hovoøíme-li s druhými lidmi, tak i pøi sebeporozumìní neustále hledáme, co sjednocuje naše vlastní rozmanité zkušenosti, abychom svému životu dodali koherence. Stejnì jako vyhledáváme metafory, abychom

zvýraznili a uèinili koherentním to, co máme spoleèného s nìkým jiným, tak hledáme i osobní metafory, abychom zvýraznili a uèinili koherentním svou vlastní minulost, své pøítomné èinnosti a také své sny, nadìje i cíle. Velkou èástí sebeporozumìní je hledání náležitých osobních metafor, které dávají našemu životu smysl. Sebeporozumìní vyžaduje nekoneèné probírání a opìtné vypoøádávání se s významem vlastních zkušeností pro sebe samého. Napøíklad v terapii tvoøí velkou èást sebeporozumìní vìdomé rozpoznání døíve nevìdomých metafor a toho, jak podle nich žijeme. Patøí k tomu neustálá konstrukce nových koherencí ve vlastním životì, koherencí, které dodávají nový význam starým zkušenostem. Proces sebeporozumìní je plynulé rozvíjení nových životních pøíbìhù pro sebe samého. Ke zkušenostnímu (experiencialistickému) postoji k procesu sebeporozumìní patøí: Rozvoj uvìdomování si metafor, podle nichž žijeme, a uvìdomování si toho, kdy vstupují do našeho bìžného života a kdy nikoli Získání zkušeností, které mohou tvoøit základnu pro alternativní metafory Vytvoøení „zkušenostní pružnosti“ Úèast v nekonèícím procesu nazírání vlastního života prizmatem nových alternativních metafor RITUÁL

Neustále provozujeme rituály, a to od neformálních, jako je pøíprava snídanì s touž každodenní posloupností krokù nebo jako je sledování poledních zpráv v televizi od zaèátku až do konce (aèkoli jsme je už vidìli v šest ráno); až po chození na fotbal, na slavnostní recepci, na pøednášky významných hostí univerzity; a tak dále až po nejslavnostnìjší pøedepsané obøady náboženské. Všechno to jsou opakované strukturované praktiky, nìkteré vìdomì naplánované do posledních podrobností, nìkteré provozované uvìdomìleji než jiné a nìkteré vznikající spontánnì. Každý rituál je opakovaným, koherentnì strukturovaným a jednotným aspektem naší zkušenosti. Když

[252]

takové rituály provozujeme, dodáváme svým èinnostem strukturu a smysl, potlaèujeme chaos a rozdílnost ve svých èinnostech na minimum. Podle našich termínù je rituál jistým druhem zkušenostního gestaltu. Je to koherentní posloupnost èinností strukturovaná na základì pøirozených dimenzí naší zkušenosti. Náboženské rituály jsou typicky metaforické druhy èinností, k nimž obvykle náleží metonymie — pøedmìty reálného svìta, které zastupují entity ve svìtì definovaném pojmovým systémem náboženství. Koherentní struktura rituálu je bìžnì chápána jako paralela nìkterých aspektù takové skuteènosti, jak ji nazírá náboženství. Každodenní osobní rituály jsou rovnìž zkušenostními gestalty a sestávají z posloupností èinností strukturovaných podle pøirozených dimenzí zkušenosti — struktury èásti-celku, fáze, pøíèinných vztahù a prostøedkù k dosahování cílù. Osobní rituály jsou tedy pøirozené druhy èinností pro jednotlivce nebo pro èleny jisté subkultury. Mohou, ale nemusejí být metaforickými druhy èinností. V Los Angeles je napøíklad bìžné úèastnit se rituální èinnosti jízdy v blízkosti domù hollywoodských hvìzd. Je to metaforický druh èinnosti založený na metonymii DÙM ZASTUPUJE ÈLOVÌKA a na metafoøe FYZICKÁ BLÍZKOST JE OSOBNÍ BLÍZKOST. Ostatní každodenní rituály, a už jsou metaforické, nebo ne, poskytují zkušenostní gestalty, které mohou být základem pro metafory, napø. „Nevíš, èemu otevírᚠdveøe“, „Vyhròme si rukávy a pusme se do práce“ atd. Pøedkládáme k úvaze, že Metafory, podle kterých žijeme, a už kulturní, nebo osobní, jsou èásteènì zachovávány v rituálu. Kulturní metafory a hodnoty, které z nich vyplývají, jsou pøedávány dále rituálem. Rituál tvoøí nenahraditelnou souèást zkušenostní základny našich kulturních metaforických systémù. Nemùže existovat kultura bez rituálu.

Analogicky nemùže existovat koherentní pohled na své já bez osobního rituálu (typicky neformálního a spontánnì se vytváøejícího druhu). Stejnì jako naše osobní metafory nejsou nahodilé, nýbrž tvoøí systémy, jež jsou koherentní

[253]

s našimi osobnostmi, tak i naše osobní rituály nejsou nahodilé, nýbrž jsou koherentní s naším názorem na svìt, jakož i s námi samými a s naším systémem osobních metafor a metonymií. Naše implicitní a typicky nevìdomá pojetí sebe samých, i hodnot, podle nichž žijeme, se asi nejsilnìji odrážejí v drobných vìcech, které dìláme neustále znovu a znovu, tj. v neformálních rituálech, které se zrodily v našem bìžném životì spontánnì. ESTETICKÁ ZKUŠENOST

Vidìno z úhlu experiencialismu je metafora záležitostí fantazijní racionality. Umožòuje porozumìní jednomu druhu zkušenosti na základì jiného druhu, vytváøejíc koherence díky zavádìní gestaltù, které jsou strukturovány pøirozenými dimenzemi zkušenosti. Nové metafory jsou s to vytváøet nová porozumìní a tedy i nové skuteènosti. To by mìlo být zøejmé v pøípadì básnických metafor, u nichž je jazyk médiem, skrze nìž se vytváøejí nové pojmové metafory. Metafora však není pouze vìcí jazyka. Je to vìc pojmové struktury. A pojmová struktura je nejen vìcí intelektu — zahrnuje i všechny pøirozené dimenze naší zkušenosti vèetnì aspektù smyslových zkušeností: barvy, tvaru, struktury, zvuku atd. Tyto dimenze strukturují nejen zkušenost tohoto svìta, nýbrž i zkušenost estetickou. Každé umìlecké médium si vybírá jisté dimenze své zkušenosti a vyluèuje jiné. Umìlecká díla poskytují nové zpùsoby strukturace naší zkušenosti na základì tìchto pøirozených dimenzí. Umìlecká díla vytváøejí nové zkušenostní gestalty, a tedy i nové koherence. Z hlediska zkušenostního (experiencialistického) je umìní v obecném smyslu vìcí fantazijní racionality a jistým prostøedkem, jak vytváøet nové skuteènosti. Estetická zkušenost tak není omezena na oficiální umìlecký svìt. Mùže se objevit ve kterémkoli aspektu našeho bìžného života, jakmile si povšimneme nebo vytvoøíme pro sebe samé nové koherence, které nejsou souèástí našeho konvencializovaného vnímání nebo myšlení.

[254]

[255]

POLITIKA

Politická debata se typicky týká tematických okruhù svobody a ekonomiky. Èlovìk však mùže být i svobodný, i ekonomicky zajištìný, ale vést pøitom zcela prázdnou existenci bez jakéhokoli smyslu. Vidíme, že metaforické pojmy SVOBODY, ROVNOSTI, BEZPEÈÍ, EKONOMICKÉ NEZÁVISLOSTI, MOCI atd. jsou rùzné zpùsoby, jak se nepøímo dostat k otázkám smysluplné existence. Jsou to všechno nezbytné aspekty adekvátní diskuse tohoto problému, avšak pokud víme, žádná politická ideologie se nestaví k této hlavní otázce pøímo. Ve skuteènosti mnoho ideologií argumentuje, že záležitosti osobní nebo kulturní smysluplnosti jsou druhotné nebo se o nich bude jednat pozdìji. Každá taková ideologie je odlidšující. Politické a ekonomické ideologie jsou zarámovány do metaforických termínù. Jako všechny ostatní metafory i politické a ekonomické metafory mohou ukrývat aspekty skuteènosti. Avšak v doménì politiky a ekonomie mají metafory vìtší váhu, protože omezují naše životy. Urèitá metafora v politickém nebo ekonomickém systému mùže díky tomu, co ukrývá, vést k degradaci èlovìka. Všimnìme si pouze jednoho pøíkladu: PRÁCE JE PØIROZENÝ ZDROJ PROSTØEDKÙ. Vìtšina moderních ekonomických teorií, a už kapitalistických nebo socialistických, bere práci jako jistý pøírodní zdroj nebo zboží, na stejné úrovni jako suroviny, a mluví z téhož hlediska o její cenì a dodávaném množství. Ale touto metaforou je zastøena povaha práce. Neèiní se žádného rozdílu mezi smysluplnou prací a odlidšující prací. Mezi všemi statistikami týkajícími se práce není ani jedna o smysluplné práci. Pokud pøijmeme metaforu PRÁCE JE PØIROZENÝ ZDROJ prostøedkù a budeme-li pøedpokládat, že cena prostøedkù definovaná takto má být stále nízká, pak se stane levná práce nìèím dobrým, podobnì jako levná nafta. Vykoøisování lidí skrze tuto metaforu je nejzøetelnìjší v zemích, které se chlubí „potenciálnì nevyèerpatelnými zdroji levné pracovní síly“ — neutrálnì znìjící ekonomické tvrzení, které skrývá skuteènost lidské degradace. Avšak potenciálnì všechny vìtší prùmyslové

zemì, a kapitalistické nebo socialistické, užívají ve svých ekonomických teoriích i politikách téže metafory. Slepé pøijímání této metafory mùže skrýt degradující skuteènosti, a už jde o nesmyslná dìlnická a úøednická místa v prùmyslu „vyspìlých“ spoleèností nebo o potenciální otroctví všude na svìtì.

[256]

[257]

D O S LOV

Spolupráce na této knize nám poskytla pøíležitost, abychom své myšlenky dùkladnì probrali nejen jeden s druhým navzájem, nýbrž doslova se stovkami lidí — se studenty a kolegy, s pøáteli, pøíbuznými, známými, ba i s neznámými lidmi u sousedního stolku v kavárnì. A dokonce i poté, co jsme promysleli veškeré dùsledky pro filozofii a lingvistiku, na které jsme jen vùbec mohli pøijít, trvale nám tanou na mysli nejvíce metafory samy a onen vhled do našich každodenních zkušeností, který nám poskytly. Stále ještì reagujeme s úžasem, kdykoli si všimneme, že my sami i lidé kolem nás žijí metaforami jako ÈAS JSOU PENÍZE, LÁSKA JE CESTOVÁNÍ a PROBLÉMY JSOU HÁDANKY. Neustále považujeme za dùležité uvìdomovat si, že zpùsob nazírání svìta, v nìmž jsme byli vychováni, není zpùsobem jediným a že je možné vidìt za meze „pravd“ naší kultury Metafory však nejsou pouze vìcmi, za nìž je tøeba se dívat. Ve skuteènosti dívat se za nì je možno pouze s pomocí jiných metafor. Jako by schopnost postihnout zkušenost skrze metaforu byl jakýsi nᚠsmysl, jako zrak nebo hmat nebo sluch, poskytující jedinì s pomocí metafor zpùsoby, jak vnímat a prožívat pøevážnou vìtšinu svìta. Metafora je do té míry souèástí našeho aktivního bytí, jako jí je hmat, a je stejnì tak drahá.

[258]

[259]

O D K A Z OVÁ L I T E RAT U RA

Bolinger, Dwight. 1977. Meaning and Form. London: Longman’s. Borkin, Ann. 1984. Problems in Form and Function. Norwood, N.J.: Ablex. Cooper, William E., a Ross, John Robert. 1975. „World Order.“ In: Robin E. Grossman, L. James San, Timothy J. Vance, eds., Functionalism. Chicago: Chicago Linguistic Society (University of Chicago, Goodspeed Hall, 1050 East 59th Street). Davidson, Donald. 1978. „What Metaphors Mean.“ Critical Inquiry 5:31-47. Frege, Gottlob. 1966. „On Sense and Reference.“ In: P. Geach a M. Black, eds., Translation from the Philosophical Writings of Gottlob Frege. Oxford: Blackwell. Grice, H. P. 1957. „Meaning.“ Philosophical Review 66:37788. Lakoff, George. 1972. „Linguistics and Natural Logic.“ Str. 545-665 in: Donald Davidson a Gilbert Harman, eds., Semantics of Natural Language. Dordrecht: D. Reidel. ———. 1975. „Hedges: A Study in Meaning Criteria and the Logic of Fuzzy Concepts.“ Str. 221-71 in: Donald Hockney et al., eds., Contemporary Research in Philosophical Logic and Linguistic Semantics. Dordrecht: D. Reidel. ———. 1977. „Linguistic Gestalts.“ In: Proceedings of the Thirteenth Annual Meeting of the Chicago Linguistic Society. Chicago: Chicago Linguistic Society.

Lewis, David. 1972. „General Semantics.“ Str. 169-218 in: Donald Davidson a Gilbert Harman, eds., Semantics of Natural Language. Dordrecht: D. Reidel. Lovins, Amory B. 1977. Soft Energy Paths. Cambridge: Ballinger. Montague, Richard. 1974. Formal Philosophy. Vyd. Richmond Thomason. New Haven: Yale University Press. Nagy, William. 1974. „Figurative Patterns and Redundancy in the Lexicon.“ Doktorská disertace (Ph. D.), University of California at San Diego. Reddy, Michael. 1979. „The Conduit Metaphor.“ In: A. Ortony, ed., Metaphor and Thought. Cambridge, Eng.: University Press. Rosch, Eleanor. 1977. „Human Categorization.“ In: N. Warren, ed., Advances in Cross-Cultural Psychology, vol. 1. New York: Academic Press.

[260]

[261]

O AUTORECH

GEORGE P. LAKOFF je profesorem lingvistiky na University of California, Berkeley, CA, USA. Polem jeho zájmu jsou nìkteré oblasti pojmové analýzy v rámci kognitivní lingvistiky. Všímá si povahy lidského pojmového systému, zejména metaforických systémù pro pojmy èasu, události, pøíèiny, citù, morálky, egocentrických kategorií, politiky atd., jakož i vyjadøování tìchto pojmù jazykovou formou v rùzných jazycích svìta. V oblasti kognitivní sociální vìdy se zabývá aplikacemi kognitivní sémantiky. S Markem Johnsonem zkoumá dùsledky kognitivní vìdy pro filozofii. S Jerome Feldmanem (International Computer Science Institute) se zabývá neurálními základy pojmových systémù a jazyka a jejich neurálními reprezentacemi. Nejnovìji se vìnuje i kognitivním metaforickým strukturám v matematice. Další knižní publikace: Women, Fire, and Dangerous Things. Chicago (Univ. of Chicago Press) 1987. More Than Cool Reason. A Field Guide to Poetic Metaphor. (spolu s Markem Turnerem). Chicago (Univ. of Chicago Press) 1989. Moral Politics. Chicago (Univ. of Chicago Press) 1996. Philosophy in the Flesh. The Embodied Mind and Its Challenge to Western Thought. (spolu s Markem Johnsonem) New York (Basic Books) 1999. Where Mathematics Comes From: How the Embodied Mind Brings Mathematics into Being (spolu s Raphaelem Núñezem) New York (Basic Books) 2000.

MARK L. JOHNSON (1949) je profesorem filozofie na

University of Oregon, Eugene, OR, USA. Prvním okruhem jeho zájmu je filozofie jazyka, metafora a kognitivní vìda a vzájemný vztah tìchto disciplín. Další doménou je filozofie umìní, estetika a vztah hudby a významu. Ještì další dùležitou dimenzí je filozofie Immanuela Kanta, zejména jeho teorie morální a estetická. Ètvrtým okruhem je morální filozofie v nejširším slova smyslu. Nadto se Johnson obírá i americkou filozofií, zejména pak pragmatismem. Další knižní publikace: Philosophical Perspectives on Metaphor. Minneapolis (Univ. of Minnesota Press) 1981. The Body in the Mind: The Bodily Basis of Meaning, Imagination, and Reason. Chicago (Univ. of Chicago Press) 1987. Moral Imagination: Implications of Cognitive Science for Ethics. Chicago (Univ. of Chicago Press) 1993. Philosophy in the Flesh. The Embodied Mind and Its Challenge to Western Thought. (spolu s George Lakoffem) New York (Basic Books) 1999.

[262]

[263]

PRO Č JSME PŘELOŽILI TUTO KNIHU (KOMENTÁŘ)

gnitivní disciplíny. Dnes spojuje vìdce hlásící se ke kognitivní pozici hlavnì a pouze pøesvìdèení, že zpracování informace v lidské mysli se dá formálnì popsat. Souhrnnì by se daly jejich cíle vymezit takto: KOGNITIVNÍ VÌDCI ZKOUMAJÍ PØIROZENÉ A UMÌLÉ KOGNITIVNÍ PROCESY, KTERÉ OVLÁDAJÍ INFORMACI A ZNALOSTI, PØIÈEMŽ POVAŽUJÍ LIDSKOU MYSL (HUMAN MIND) ZA SYSTÉM, KTERÝ ZÍSKÁVÁ, UKLÁDÁ, VYHLEDÁVÁ, TRANSFORMUJE A PØENÁŠÍ INFORMACI.

Abychom mohli docenit hodnotu knihy George Lakoffa a Marka Johnsona a abychom pochopili, proè je dnes v lingvistice — a nejen v lingvistice — považována již za základní práci, na niž se bìžnì odkazuje pøi úvodu do studia kognitivní lingvistiky, bude tøeba nastínit aspoò v hrubých rysech jeden aspekt situace ve vìdì o èlovìku v druhé polovinì minulého století a zaèlenit tuto práci do pøíslušného kontextu vývoje humanitních vìd. Na poèátku padesátých let 20. století se využití poèítaèù již rozšíøilo do všech vìdních oborù zabývajících se èlovìkem. Tehdy se zrodila i hypotéza, že lidská mysl je v podstatì manipulátor se symboly, že je to prostì poèítaè jistého speciálního druhu; bude-li tedy poèítaè vybaven správným programem, mohl by podle toho dostat lidské mentální vlastnosti. Lidská mysl se zaèala považovat za kus softwaru, který je realizován mozkem, jehož neurální složka byla považována za jakýsi speciální hardware. To byl tzv. kognitivismus (strong artificial inteligence — silná umìlá inteligence), který pøispìl ke sblížení a èásteènému splynutí umìlé inteligence a kognitivní psychologie, èímž byly položeny základy KOGNITIVNÍ VÌDY. Mluví se èasto v této souvislosti o „kognitivním obratu“ ve vìdì. Tato výraznì materialistická filozofická pozice byla podrobena kritice a nebyla na dlouhou dobu udržitelná; skuteènì se po jisté dobì znaènì uvolnila a rozdìlila na nìkolik proudù, a to zejména v dùsledku rozšíøení o další ko-

V rámci kognitivní vìdy lze dnes rozlišit nìkolik speciálních smìrù bádání a tedy i pøíslušné kognitivní vìdní disciplíny. Každá z nich zkoumá na urèité úrovni materiální i nemateriální jevy lidského mozku a lidské mysli. Pokusíme se je se znaèným zjednodušením struènì charakterizovat. UMÌLÁ INTELIGENCE (AI) zkoumá umìlé kognitivní procesy. Klade si — intuitivnì a obraznì øeèeno — otázku, zda lze dát stroji „duši“; zda lze dokázat, aby stroj dìlal takové úkony, které vyžadují inteligenci, pokud tyto úkony konají lidé; táže se, jak zkonstruovat stroje s vìdomím. Ètenáø jistì zná z vlastní zkušenosti nebo z doslechu napøíklad poèítaèe hrající šachy; ty by se daly považovat za jakýsi zjednodušený minimální model „inteligentního stroje“. NEURÁLNÍ VÌDA zkoumá lidský neurální aparát, tj. lidský mozek, jako neurofyziologickou základnu pro mentální systém zpracovávající informace. KOGNITIVNÍ PSYCHOLOGIE zkoumá lidské kognitivní procesy, jako jsou vnímání, uèení se, pamì, získávání dovedností atd., které jsou vlastnostmi lidské mysli, popø. ducha, nikoli mozku jistého lidského subjektu. KOGNITIVNÍ LINGVISTIKA si všímá lidského jazyka z kognitivní pozice. Zabývá se zkoumáním mentálních procesù pøi získávání a používání znalostí a øeèi. Na rozdíl od staršího behaviorismu, který se soustøeïoval na pozorovatelné chování a na procesy podnìtù a reakcí, v kognitivní psychologii a lingvistice hraje chování jenom zprostøedkující roli. Kognitivní lingvisté si vytyèili jako svùj cíl prozkoumat kognitivní strukturu a organizaci vìdomí s pomocí analýzy kognitivních strategií, jichž lidé používají pøi svém myšle-

[264]

[265]

ní, pøi uchovávání informace, pøi porozumìní a produkci øeèi; díle se zamìøují na vztah jazyka k jiným kognitivním procesùm, napø. k poznávání prostorovému. O nìco døíve (ještì pøed „kognitivním obratem“) se již konstituovala jako specializovaná disciplína PSYCHOLINGVISTIKA, jež mìla podobný objekt zkoumání: studium produkce a vnímání øeèi, ètení, psaní a nervové (neurální) základny øeèi. APLIKOVANÁ LINGVISTIKA má øadu víceménì praktických cílù, zkoumá napø. procesy pøi uèení se jazykùm. KOMPUTAÈNÍ LINGVISTIKA usiluje o vytváøení poèítaèových modelù jazykových procesù, tj. modelù urèených k ovìøování lingvistických teorií, a má velký podíl na konstrukci prostøedkù øeèové interakce mezi èlovìkem a poèítaèem. KOGNITIVNÍ FILOZOFIE („filozofie lidské mysli“) je jistým završením kognitivní vìdy, nebo poskytuje a propracovává rozsáhlý pojmový rámec pro vìdecký diskurs o lidských duševních jevech probíhající mezi rùznými pøíbuznými kognitivními disciplínami. Klade si napøíklad tyto otázky: Co je lidská mysl, popø. lidský duch? Funguje èlovìk jako stroj, jako složitý poèítaè? Mùže poèítaè myslet? Jaký je vztah mezi duchem a mozkem? Co je vnímání? Co jsou duševní stavy? Cílem jednotlivých kognitivních disciplín od samého poèátku bylo a stále zùstává velké mezioborové sjednocení v obecné, dosud hypotetické kognitivní vìdì s jednotnou metodologií, která by umožnila vytvoøit obecnou teorii reprezentace informaèních procesù probíhajících v naší mysli. Tento nároèný cíl je neustále pøedmìtem živých diskusí a zároveò i èasto dosti ostré a odmítavé kritiky.1) *** A už hodnotíme kognitivní vìdu a její disciplíny z filozofického a metodologického hlediska jakkoli, nelze popøít, že nové pøístupy a nový úhel pohledu na 1) Srov. John R. Searle, Minds, Brains and Science. Cambridge, Mass. (Harvard University Press) 1984. Èeský pøeklad Mysl, mozek a vìda. Pøeložil Marek Nekula. Praha (Mladá fronta, edice Váhy, sv. 13) 1994.

starší vìdecké otázky již pøinesly hodnì nových netriviálních poznatkù. Lakoffova a Johnsonova kniha se zamìøuje právì na jeden aspekt kognitivní lingvistiky, který pøekvapivì pøehodnocuje význam a místo jednoho vìdního okruhu ležícího doposud víceménì na okraji pozornosti lingvistiky, pragmatiky a literární vìdy: na teorii metafory. Oba autoøi velmi pøesvìdèivì prokázali, že metafora je významnou a nepostradatelnou souèástí našeho obvyklého, konvenèního zpùsobu, jak konceptualizovat svìt i své každodenní chování, a že reflektuje významnì naše metaforické porozumìní zkušenosti. Díky práci Michaela Reddyho, autorù naší knihy a nìkolika dalších kognitivních vìdcù vyvinulo se v posledních dvou desítiletích celé odvìtví lingvistické a kognitivní vìdy, které zkoumá systémy metaforického myšlení, jehož používáme pøi racionálním uvažování, na kterém zakládáme své èinnosti a které je v základech znaèné èásti naší jazykové struktury. Klasická teorie metafory sahá až nìkam k Aristotelovi. Metafora byla tradiènì považována za vìc jazyka, nikoli myšlení. Pøedpokládalo se vždy, že metaforické výrazy a oblast bìžného jazyka se vzájemnì vyluèují: bìžný jazyk nepoužívá metafor a metafory používají prostøedkù z oblasti mimo bìžný konvenèní jazyk. Klasická teorie byla po dlouhá staletí nìco tak samozøejmého, že ji mnozí ani jako teorii nechápali. Byla považována nejen za pravdivou, nýbrž dokonce za definièní. Slovo metafora bylo definováno jako mimoøádný, novátorský nebo básnický jazykový výraz, u nìhož jedno nebo více slov pro jistý pojem se používá mimo oblast svého konvenèního významu k vyjádøení podobného pojmu. Takové otázky však nejsou vìcí definic; jsou to totiž otázky empirické. Kognitivní vìdec a lingvista se ptá: Jakými zobecnìními se øídí jazykové výrazy, jimž se tradiènì øíkalo básnické metafory? Odpovíme-li na tuto otázku s maximální svìdomitostí, ukáže se, že klasická teorie je nepravdivá. Zobecnìní øídící básnické metaforické výrazy nejsou v jazyce, nýbrž v myšlení: Jsou to obecná zobrazení (v matematickém smyslu2)) z jedné pojmové 2) Srov. „zobrazení do množiny“, „zobrazení na množinu“, „zobrazení prosté“ (tj. 1 : 1) atd.

[266]

[267]

oblasti do druhé. Kromì toho tyto obecné principy, které mají podobu pojmových zobrazení, se netýkají jen neobvyklých, mimoøádných básnických výrazù, nýbrž i vìtší èásti bìžného všedního jazyka. Tìžištìm metafory není zkrátka jazyk jako celek, nýbrž zpùsob, jakým konceptualizujeme jednu mentální oblast na základì druhé. Obecná teorie metafory je dána charakteristikou takovýchto zobrazení z jedné oblasti do druhé. A v tomto procesu se ukazuje, že bìžné abstraktní pojmy jako èas, stav, zmìna, kauzalita a úèel jsou rovnìž metaforické. Výsledkem pak je, že metafora (chápaná jako zobrazení z jedné oblasti do druhé) je pro sémantiku obyèejného pøirozeného jazyka naprosto ústøedním jevem a že zkoumání literární metafory je jen jistým rozšíøením studia metafory bìžné. Bìžná metafora je charakterizována obrovským systémem tisícù zobrazení mezi rùznými oblastmi a tohoto systému se pak využívá v metafoøe neobvyklé, básnické. Díky tìmto empirickým výsledkùm se zaèalo slova metafora užívat v souèasných bádáních o ní odlišným zpùsobem. Slovo metafora zaèalo znamenat ontologické zobrazení mezi rùznými oblastmi v pojmovém systému. Termín metaforický výraz se pak vztahuje na jazykový výraz (slovo, slovní spojení nebo vìtu), který je povrchovou realizací takovéhoto zobrazení mezi rùznými oblastmi (tím je toto slovo spjato s výrazem metafora ve staré teorii). *** Aèkoli vìtšina úvah a závìrù Lakoffovy a Johnsonovy knihy vychází z rozboru lingvistického materiálu, není to práce lingvistická v úzkém slova smyslu: je to skuteènì dílo mezioborové v kognitivistickém duchu. Metafora je pojata jako jeden z nejdùležitìjších procesù a prostøedkù vytváøení lidského pojmového systému. Autoøi na mnoha aspektech užívání jazyka ukazují, jak je pojmový aparát skrze interakèní vztahy mezi lidským bytím a prostøedím zakotven v lidské zkušenosti a jak i ty nejabstraktnìjší pojmy mají své koøeny v reálné existenci lidí, èasto pøímo ve vlastnostech a funkcích jejich tìlesné schránky.

Závìry Lakoffovy a Johnsonovy práce pøesahují hluboko do oblasti filozofie, zejména do filozofické sémantiky a teorie pravdy. Velmi jasnì ukazují a rozlišují klady i nedostatky objektivismu ve vìdì doposud vševládného; zamítají nadøazenost jeho pojetí objektivního a doslovného významu jazykových prostøedkù a existenci absolutní objektivní pravdy a stavìjí proti tomu svou pragmatiètìji a relativistiètìji pojatou koncepci experiencialismu, pøedpokládající závislost lidského poznání na lidské zkušenosti. George Lakoff to sám formuluje takto: „Význam je založen na POROZUMÌNÍ ZKUŠENOSTI [zvýraznil pøekladatel]. Pravda je založena na porozumìní a významu. Vrozené sensomotorické mechanismy poskytují strukturaci zkušenosti na dvou úrovních: na bázové úrovni a na obraznì-schematické úrovni. Obraznì-schematickým pojmùm i bázovým pojmùm pro fyzikální objekty, èinnosti a stavy se rozumí pøímo na základì strukturace zkušenosti. Velmi obecné imaginativní schopnosti (pro schematizaci, kategorizaci, metaforu, metonymii atd.) charakterizují abstraktní pojmy tak, že je spojují s obraznì-schematickými a bázovými fyzikálními pojmy. Kognitivní modely jsou zkonstruovány s pomocí tìchto imaginativních procesù. Mentální prostory poskytují médium pro rozumné uvažování díky použití kognitivních modelù.“ („Cognitive Semantics,“ s. 150.3)) Pøeložili jsme tuto první populárnìji zamìøenou knihu o kognitivní teorii metafory proto, že od roku 1980 neztratila nic na své odborné cenì ani na ètenáøské pøitažlivosti a jasným výkladem mnoha nových pojmù a termínù kognitivní vìdy otvírá ètenáøi bránu ke studiu dalšímu. Jako pøirozené pokraèování se zde ovšem nabízejí další knihy našich dvou autorù, které vyšly po roce 1980. Velký úspìch mìla Lakoffova kniha z r. 1987 Women, Fire, and Dangerous Things: What Categories Reveal about the Mind („Ženy, oheò a nebezpeèné vìci“), v níž tento autor rozšíøil svùj pohled uplatòovaný pøi zkoumání metafory na rozsáhlé pole pøedevším lingvistických a filozofických 3) In: Umberto Eco — Marco Santambrogio — Patrizia Violi (eds.): Meaning and Mental Representations. Bloomington, Ind. (Indiana University Press) 1988, s. 119–154.

[268]

[269]

problémù a provedl radikální kritiku názorù na lidskou mysl a tvùrèí procesy, které v ní probíhají. Odmítá øadu tradièních názorù, které se v této oblasti tradiènì zakoøenily již od dob antiky, a snaží se je nahradit teorií „tøetí cesty“ mezi mýtem objektivismu a subjektivismu (srov. kapitoly 25 — 29 naší knihy). G. Lakoff dále pak pokraèoval v podrobném zkoumání básnické metafory; spolu s Markem Turnerem, profesorem angliètiny na Univerzitì v Chicagu, vydal r. 1989 práci More than Cool Reason: A Field Guide to Poetic Metaphor („Více než chladný rozum: Praktický prùvodce terénem básnické metafory“). Podrobnì a s mnoha mikroanalýzami básnických textù dokazuje, že básnická metafora se øídí stejnými zákonitostmi jako metafory všedního jazyka a myšlení. Básník ovšem dovede s její pomocí rozšíøit a prohloubit lidské porozumìní sobì samým i svìtu naší vnitøní i vnìjší zkušenosti. Kniha svým širokým zábìrem zasahuje do otázek rétoriky, významu a racionálního uvažování. Druhý nᚠautor — Mark L. Johnson — podrobnì propracovává téma, které bylo v základní podobì nadhozeno už v Metaforách, kterými žijeme (srov. zde hlavnì kapitoly 12 — 15). Snaží se o to nejdøíve ve své samostatné knize z r. 1987 The Body in the Mind: The Bodily Basis of Meaning, Imagination, and Reason. („Tìlo v mysli. Tìlesná báze významu, fantazie a rozumu“) a r. 1999 znovu, spoleènì s G. Lakoffem, v práci Philosophy in the Flesh: The Embodied Mind and Its Challenge to Western Thought („Filozofie v tìle : Vtìlená mysl a její výzva západnímu myšlení“). Johnson klade dùraz na úlohu, kterou hraje lidská tìlesnost vzhledem k lidské mysli; ukazuje, jak vìdomí, porozumìní a rozum vznikají z modelù a vzorcù naší tìlesné zkušenosti. Svými názory velmi rozšíøil hranice analytické filozofie a svým myšlenkovým vlivem pùsobil na všechny kognitivní vìdy. Pøekladatel

P O Z N Á M K A P Ř E K L A D AT E L E

Jak jsme se výše zmínili, podstatnou složkou Lakoffovy a Johnsonovy knihy je rozbor anglického jazykového materiálu. V jeho znaèné èásti je použito idiomatických výrazù americké angliètiny. Pøi pøekladu do èeštiny jsme se snažili najít vhodné èeské ekvivalenty. Je zcela pøirozené, že takové ekvivalenty v mnoha pøípadech neexistují, museli jsme proto leckdy upustit od pøesného pøekladu; bylo pak tøeba se uchýlit k pøekladùm pøibližným s významovì podobnými èeskými idiomy, popøípadì jsme museli anglický pøíklad nahradit analogickým, avšak odlišným výrazem èeským. Podle potøeby uvádíme pùvodní anglický výraz v závorce. Stejnì jsme postupovali pøi náhradì èeskému ètenáøi cizích reálií amerických analogickými reáliemi èeskými. Na zvláštì závažné pøípady jsme upozornili v poznámkách pod èarou. M. È.

[270]

[271]

VĚCNÝ REJSTŘÍK

absolutní objektivita viz objektivita absolutní pravda viz pravda abstrakèní pøístup 123–126, 231 abstraktní pojem viz pojem agens 87, 88 americký strukturalismus viz strukturalismus analytická filosofie viz filozofie aplikace pojmu viz pojem arbitrární interpretace u D. Davidsona 218 arbitrární jazykové konvence viz konvence jazyková argumentace 16–19, 22, 24, 61, 81, 82, 94, 96, 97, 103–115, 118, 120, 121, 122, 126, 127, 133, 134, 141, 188, 228, 231 raionální a. 80, 83, 85, 103–105 aspekty pojmu viz pojem nekonsistentní a. p. viz pojem báze 26, 30–32, 34, 39, 40, 76, 77, 84, 214, 268 fyzická b. 27–30, 32 fyzikální b. 36 kulturní b. 30, 32, 85 spoleèenská b. 29, 30, 31 zkušenostní b. 31–34, 98 budoucnost 26, 35–37, 55–59, 124, 129, 190 celostní pojetí zkušenosti viz zkušenost cit viz emoce citování podpùrných dùvodù 81, 103

èas 19–22, 24, 36, 45, 55–60, 62, 70, 71, 73, 77, 83–85, 89, 107, 125, 129, 131, 133, 134, 142, 148, 151, 161, 164, 168, 193, 194, 216, 232, 257, 260, 266 konceptualizace è-u 21, 58, 134, 142, 151 èást viz konverzaèní struktura èinnost 15–17, 19, 20, 40, 41, 45, 47, 48, 52, 53, 68, 73, 74, 76, 77, 84–89, 92, 95, 98, 99–101, 134, 135, 137, 139, 144, 148, 155, 157, 158, 161, 162, 164, 170, 172, 173, 175, 177, 179, 180, 186, 193, 194, 205, 217, 230, 234, 239, 251, 252, 265, 267 èíslo 184–186, 236 èlovìk 12, 16, 18, 21, 22, 28, 29, 30, 39, 48–51, 53, 63, 67, 72, 73, 80, 136, 148, 149, 157, 159, 172, 189, 190, 193, 200, 206, 208, 209, 214, 216, 218, 222, 224, 225, 241, 242, 245–247, 249, 252, 254, 262, 264 normativnì pojímaný è. 148, 149 dedukce 210 definice 37, 122, 123, 131–136, 138, 140, 141, 168, 181, 226, 227, 265 d. pravdy A. Tarského 199, 200, 219 zkušenostní teorie d. 141 definiendum 124, 141 definiens 124, 134, 141 degradace èlovìka 254 dìj 45

dimenze 94, 95, 97, 98, 100, 101, 133, 137, 179, 180, 184, 185, 190, 193–195, 248, 253, 261 d. èásti/celku 180, 184, 193, 195, 252 d. funkèní 137, 179, 180, 193 d. motorické èinnosti (d. motoricko-èinnostní) 137, 179, 193 d. percepèní 193 d. úèelová 137, 179, 185, 193 d. vjemová 137, 179, 180 d. zkušenosti 93, 94, 98, 99, 101, 135, 138, 182, 193–198, 242, 252, 253 doplòovací otázka viz otázka doprovod (sociativní význam) 150, 151, 152 doslovná (konvenèní) metafora viz metafora doslovnì pøímý výraz (jazyk) 25, 70, 71, 156, 227 doslovný objektivní význam viz význam druh pøedmìtu 98, 144, 179, 180 duchovní vìdomí 205, 210 duševní èinnost 194, 230 ekonomická teorie 254, 255 ekonomický systém 254 emergentní metafora viz metafora emergentní pojem viz pojem emoce 30, 76, 205–209 viz zkušenost empirická tradice 208, 213, 222 empirismus 208 syntéza racionalismu a e-u u Kanta 213 entita 39–41, 47, 49, 50, 67, 76, 77, 91, 138, 171, 179, 183, 184, 186, 193–195, 199, 200, 222, 228, 232, 236, 237, 252 e-y nespojité (diskrétní) 39, 45 e-y spojité 178–179, 183, 187, 199, 200 konsistentní relace mezi e-mi 237 matematická e. 236, 237 strukturace na e-y 193, 195, 237 epistemologický fundamentalismus 198 estetická sensibilita 205, 206 estetická zkušenost viz zkušenost

evropský strukturalismus viz strukturalismus existencialismus 241 experiencialismus 203, 235, 244– 246, 248, 253, 267 externí systematiènost 234 Familienähnlichkeit 139, 198 fantazie 63, 91, 176, 202, 206, 208– 210, 242, 246, 249, 268 obrazná f. 206 fantazijní racionalita viz racionalita fenomenologická tradice 198, 241 fenomenologie „kavárenská f.“ 242 filosofické universum viz universum filozofie 9, 11, 106, 176, 198, 199, 207, 208, 213, 223, 241, 257, 260, 261, 264, 267, 268 analytická f. 214 f. objektivismu 171, 222, 228, 233, 235–237 forma 17, 19, 27, 46, 61, 81, 90, 101, 104, 109, 120, 142–149, 151, 152, 154, 223, 250 f. vìty viz vìta jazyková f. 142, 143, 148, 152, 154, 260 pravidelnost j. f. 152–154 formální sémantika viz sémantika fregeovská tradice 213 funkce 32, 42, 50, 75, 90, 98, 137, 170, 176, 179, 181, 182, 196, 214, 237, 244, 266 funkèní vlastnosti 137, 139, 180, 185 fyzické prostøedí èlovìka 12, 26, 75, 133, 162, 177, 179, 193, 197, 198, 210, 212, 244, 247, 248, 250 fyzický konflikt 80 gestalt 11, 87, 88, 92, 93, 98, 99, 101, 102, 122, 133, 137, 138, 179, 185, 186, 188, 193, 194, 195, 242, 248, 253 zkušenostní 11, 87, 94, 98, 99, 101, 133, 184, 186, 190, 193, 195, 196, 228, 235, 236, 240, 242, 246, 248, 252, 253 gramatika 64, 218, 222, 223 univerzální g. (Montague) 221 gravitaèní pole 75

[272] hádka viz spor hausa (jazyk a etnikum) 56, 178 hedge viz operátor neurèitosti hodnoty 35–37, 75, 83, 84, 156, 158, 164, 177, 207, 211, 240–242, 245– 247, 249, 252, 262 transkulturální h. 211 holistické pojetí zkušenosti viz zkušenost homonymie 122, 123, 126, 231, 232, 233 silná 123, 126, 127, 128, 130, 233 slabá 123, 127–130, 231, 233 homonymní pøístup 231 homonymní stanovisko 231, 233 homonymum 231, 232, 234 hranice viz povrch hrozba 41, 80–82, 137, 174 husserlovská tradice 213 chápání 17, 39, 80, 85, 87, 106, 114, 125, 128, 135, 139, 141, 155, 167, 171, 182, 183, 185–198, 211, 212, 214, 215, 218, 239 Chomského tradice viz tradice N. Chomského ideologie 254 idiomatické lexikální jednotky 68 ignes fatui 207 imaginativní jazyk viz jazyk imaginativní metafora viz metafora imaginativní racionalita viz racionalita indexové prvky kontextu 216 inherentní orientace viz orientace inherentní vlastnosti pojmù viz vlastnost instituce lidské 194, 236, 241 intelektuální schopnosti 239 intence mluvèího viz mluvèí interakce 72, 94, 95, 98, 135, 137, 179, 180, 194, 197, 211, 228, 244, 246, 248, 249, 264 i. s fyzickým prostøedím 75, 133, 135, 162, 177, 179, 193, 198, 210, 248, 250 i. s lidmi 133, 179, 193, 210, 248 interakèní vlastnosti viz vlastnost i. v. pojmù viz vlastnost

[273] internì konsistentní struktura viz struktura interní systematiènost viz systematiènost interpersonální komunikace viz komunikace intonace 152, 154 klesavá i. 153, 154 stoupavá i. 153, 154 intuice 124, 205, 206, 210, 211, 242, 247 intuitivní vhled 206, 246 iracionální spor viz spor jazyk 9–11, 15–19, 22, 23, 25, 51, 53, 56, 57, 69–72, 131, 132, 142, 143, 148, 151, 154, 162, 170, 176, 204– 206, 208, 214–216, 218, 220–223, 227–230, 233, 235, 236, 240, 241, 253, 260, 261, 263–266, 268 j. imaginativní 71 j. logický 221 obrazný j. 71, 205, 208, 225 kartézské souøadnice 74 kategorie 39, 48, 50, 52, 53, 58, 60, 75, 76, 88, 89, 98, 138–140, 164, 171, 178–181, 183–186, 193, 194, 196, 197, 204, 210, 228, 248, 260 kategorizace 11, 39, 88, 98–100, 138, 140, 141, 179, 180, 182, 185, 193, 198, 210, 236, 249, 267 „kavárenská fenomenologie“ viz fenomenologie klasický (objektivní) realismus viz realismus klesavá intonace viz intonace koherence 11, 30, 31, 55, 56, 58, 59, 97–99, 101–103, 106, 108, 110– 114, 116, 117, 120, 121, 123, 150, 151, 154, 167, 168, 170, 190–192, 197, 238, 246, 248, 250, 251, 253 kulturní k. 32, 35 koherenèní teorie 197 koherentní systém metaforických pojmù viz pojem kompetence 223 komunikace 15, 22, 24, 79, 156, 174, 205, 214, 215, 223, 224, 240 interpersonální k. 248, 249

komunikaèní neúspìch 224 konceptualizace 21, 44, 46, 53, 58, 76–78, 90, 91, 137, 142, 143, 152– 154, 161, 165, 168, 188, 236, 265, 266 k. èasu viz èas k. metaforická 45, 77, 80, 90, 92, 142, 143, 151, 152, 188, 234 k. zkušenosti 55, 77, 100, 131, 133 koneèný stav viz konverzaèní struktura konsistence 58, 59, 111, 112, 117, 125, 239 konsistentní množina metafor viz metafora konsistentní relace mezi entitami viz entita kontext 23, 24, 72, 76, 114, 136, 140, 178, 181–185, 198, 214, 216, 219, 220, 222, 224, 225, 242, 262 fyzický k. 242 kulturní k. 242 mezilidský k. 242 osobní k. 242 konvence jazyková 72, 216, 218 arbitrární j. k. 150, 152 konvencializované myšlení viz myšlení konvencializované vnímání viz vnímání konvenèní metafora viz metafora konverzaèní struktura viz struktura korelace ve zkušenosti 77, 79, 98, 168, 169, 171 korespondenèní teorie 196, 197 kreativní porozumìní viz porozumìní kultura 17, 20, 21, 26, 30–32, 35–38, 41, 43, 51, 53, 54, 72, 75, 81, 82, 84, 85, 132–134, 148, 155, 157– 159, 162–164, 168, 170, 171, 176–178, 183, 185, 189, 197, 198, 202, 203, 206, 209–211, 213, 215, 219, 232, 241, 244, 249, 252, 257 k. pøírodních vìd viz pøírodní vìdy majoritní k. 211 kulturní koherence viz koherence kulturní kontext viz kontext

kulturní presupozice viz presupozice kulturní rituál viz rituál kulturní symbolika viz symbolika kvantifikace 20, 39–41, 44, 79, 82– 85, 120, 164, 187 látka 28, 39, 44, 67, 76, 79, 83, 84, 86, 90–92, 108, 109, 134, 164, 165, 169, 172, 178, 187, 188, 195 nádobová l. 44 látková metafora viz metafora lidské instituce viz instituce lidské lidský aspekt skuteènosti viz skuteènost lichocení 81, 82 lineární posloupnost viz konverzaèní struktura l. p. èástí viz konverzaèní struktura lingvistika 9, 11, 64, 213, 214, 222, 223, 238, 240, 257, 260, 262–265 objektivistická l. 222, 223 logický jazyk viz jazyk logický pozitivismus 213, 221 logika l. jazyka 151, 154 matematická l. 236 majoritní kultura viz kultura matematická entita viz entita matematická logika viz logika materiální zásoby 83 mentální realita viz realita metafora 9, 12, 15–19, 21–23, 25, 26, 30–37, 39–44, 48, 50, 51, 53, 55– 59, 61, 68, 70–74, 76–79, 82–86, 89–92, 94, 98, 100–102, 105–122, 124–129, 131, 132–135, 140, 141, 142, 144–149, 151–159, 161–177, 187, 188, 189, 191, 192, 195, 196, 201, 203, 205–208, 210, 214, 215, 225–235, 237–240, 242, 246, 247, 249–255, 257, 261, 265, 266, 267, 268 m. — definice 17, 133, 170–171 m. doslovná 227 m. emergentní 76 m. hádanka 161 m. chemická 159–161, 165, 166 m. imaginativní 71, 155

[274] konsistenèní množina m. 237, 238, 239 m. konvenèní 144, 150, 155, 156, 164, 165, 168–170, 174, 187– 189, 201, 214, 227, 229, 231, 232, 234–236 m. konvenèní pojetí 15, 170 m. látková 84 m. mrtvá 230–234 m. nádoby 43, 109, 121, 165 m. nekonvenèní 155, 189, 191, 192, 201, 231, 234 m. nová (novátorská) 71, 73, 156, 162, 165, 166, 169, 174, 175, 195, 253 m. ontologická 39–42, 45, 47, 48, 76, 79, 84, 164, 169, 187, 188, 195, 232, 237, 238 m. personifikaèní 49, 79 m. pojmová 16, 152–154, 171, 233, 253 m. potravní 165 m. potrubní 22–24, 143, 165, 217, 223, 224, 227, 232, 249, 250 m. prostorotvorná 26, 35, 36, 79, 143 m. prostorovì orientovaná 26, 30–32, 39, 124, 142, 152, 153, 164, 169, 187, 188, 195 m. spacializaèní 26, 79 m. strukturní 26, 79, 83–85, 165, 169, 188, 195, 237, 238 m. vertikální 34 nepoužitá èást m-y 70, 71, 126, 127 použitá èást m-y 70, 72 rozšíøení p. è. m-y 71, 127 zakotvení m. 129 metaforická kontradikce 55, 227 metaforická projekce 187, 188 metaforická strukturace 70, 94, 100, 102, 106, 112, 113, 126, 128, 162 èásteèná 24, 70, 100, 124, 125 úplná 24 metaforická systematiènost 22, 31, 107, 125 metaforické vyplývání 122, 210, 212 metaforický pojem viz pojem metaforický význam viz význam metaforický (jazykový) výraz 18, 19,

[275] 21–23, 27, 31, 55, 68, 71–73, 121, 142, 143, 170, 176, 217, 218, 222– 224, 234, 265, 266 nesystematický m. v. 73 novátorský m. v. 72, 265 systematický m. v. 19, 73 metonymie 49–51, 53–55, 77, 252, 253, 267 symbolická m. 54 mluvèí 22, 23, 95, 149, 214, 216, 217, 224–227, 230, 234 intence m-ho 225 význam m-ho viz význam mluvní akt 219, 225 množinová teorie 228 morální praxe 205, 210 motivaèní zájem 248 motorická èiinost 139, 193 motorická èinnost 88, 137 motorická funkce 75, 98, 99 motorické vlastnosti 137, 185 motorický program 74, 87–89, 185 mrtvá metafora viz metafora myšlení 9, 15, 16, 18, 25, 42, 52, 53, 64, 71–73, 170, 207, 210, 242, 263, 265, 268 konvencializované m. 23, 253 mýtus 203, 207, 244 m. experiencialismu 241, 244– 248 m. objektivismu 177, 202, 203, 209–211, 213, 215, 220–223, 227, 228, 233, 241, 244–247, 268 m. subjektivismu 202, 203, 205, 210, 211, 241, 244, 246, 247, 268 m. zkušenostní viz m. experiencialismu náboženská symbolika viz symbolika náboženský rituál viz rituál náboženství 47, 54, 209, 252 nádoba 22, 23, 28, 43–46, 67, 68, 76– 78, 86, 90–92, 105, 108–112, 114– 118, 120, 121, 125, 143, 165, 169, 178, 232 nádobová látka viz látka nádobový objekt viz objekt

nástroj 31, 45, 87, 150–152, 184, 208, 210, 237 n. jako spoleèník 150 nástrojovost 150–152 negace 145 transportace n. 145 záporka 145, 146 záporný afix 146 nekoherentní systém viz systém nekonvenèní metafora viz metafora nemetaforická projekce viz projekce nepoužitá èást metafory viz metafora nepøímé porozumìní viz porozumìní nepøímý význam viz význam nesystematický metaforický výraz viz metaforický (jazykový) výraz normativnì pojímaný èlovìk viz èlovìk nová metafora viz metafora novátorský metaforický výraz viz metaforický (jazykový) výraz novoracionalismus 213 objekt 22–25, 28, 29, 34, 39, 42–45, 47, 214, 222, 223, 264, 267 nádobový o. 44, 45 objektivismus 171, 177, 202, 203, 206, 209, 211, 213, 215, 220–223, 227, 228, 233, 235, 241, 244–248, 267, 268 objektivistická lingvistika viz lingvistika objektivistické universum viz universum objektivistický výklad pravdy 219, 226 objektivistický výklad významu 216, 219, 221, 224, 225, 227 objektivita 82, 176, 205, 206, 209– 211, 213, 245 absolutní o. 210 objektivní podobnosti viz podobnost objektivní poznání viz poznání objektivní pravda viz pravda objektivní pravdivostní podmínky 216, 226, 230, 234 objektivní realita viz realita objektivní význam viz význam objektivní význam vìty viz význam

obrazná fantazie viz fantazie obrazný jazyk viz jazyk obrazová teorie významu viz význam obsah vìty viz vìta odcizení 247 odvolávání se k autoritì 80, 83, 103 ontologická metafora viz metafora ontologická relativita 221 opakování slov viz reduplikace operátor neurèitosti 139–141 orientace 31, 38, 39, 43, 56, 117, 134, 148, 149, 164, 178–180, 183, 186, 187, 193 o. aktivní — pasivní 38 o. blízko — daleko 39 o. centrální — periferní 26, 38, 39 o. dovnitø — ven 26 o. hluboký — mìlký 26 o. inherentní 186, 194 o. JÁ-PRVNÍ 148 o. koherentní 31 o. nahoru — dolù 26, 37–39 o. prostorová 26, 31, 32, 39, 74, 128, 131 o. pøedozadní 56, 57, 129, 178, 179, 183, 194, 199 o. smìrem k — pryè od 26, 39 o. uvnitø — venku 38, 43, 79, 232 o. vertikální 74 o. vpøedu — vzadu 26, 39 orientaèní metafora viz metafora orientaèní struktura viz struktura osobní rituál viz rituál otázka 10, 31, 74, 75, 81, 82, 85, 96, 101, 106, 115, 120, 121, 130, 133, 150, 153, 154, 175, 184, 185, 211, 225, 228, 234, 237, 238, 240, 245, 254, 263–265, 268 o. doplòovací 154 o. øeènická 153 o. zjišovací 154 parafráze 23, 142, 152, 176 patiens 87–89, 157 performance 223 personifikace 47, 48, 49 personifikaèní metafora viz metafora písemná soustava 142 písmo 103–104, 142, 222

[276] poèítaèový model 239, 264 podmínka 36, 42, 81, 95, 97, 98, 184, 189, 196, 216, 217, 219, 220, 221, 224–226, 230, 234 p-y nutné a dostaèující 135, 141 p-y satisfakce 219 podobnost 11, 88, 93, 123, 128–130, 139, 164–171, 183, 198, 227, 229–234 objektivní p. 171, 227, 231 p. nového druhu 168 zkušenostní p. 171, 172 poezie 176, 207, 209 pojem 12, 15–17, 19, 20, 24, 26, 31, 32, 35, 38, 39, 52–54, 61, 64, 70, 71, 74–79, 85–87, 89, 90–92, 94, 97–106, 108, 110–113, 116, 118, 119, 121–128, 130–138, 141, 148, 149, 152, 157, 158, 162, 165, 169, 178, 196, 198, 199, 204, 211, 231– 233, 237, 239, 260, 265, 267 abstraktní p. 121, 123, 124, 126, 129, 131, 194, 266, 267 aplikace p-u 135, 141, 142, 199 aspekty p-u 19, 22, 24, 103–105, 108, 111–115, 124, 157, 239 nekonsistentní a. p-u 22 emergentní p. 76, 98 metaforický p. 16–22, 24–26, 30, 36, 44, 52, 53, 60, 68, 70–73, 76, 78, 86, 89, 94, 122, 123, 125, 127, 162, 168, 196, 198, 226, 229, 239, 240, 254 koherentní systém m. p-ù 21, 30, 112, 152 prostorový p. 74, 142 p. pøímo se vynoøující 78, 86, 90 p. vznikající metaforicky 86 transkulturální p. 211 pojm 21, 31 pojmová metafora viz metafora pojmová struktura viz struktura pojmový systém 11, 12, 15, 18, 51, 54, 71, 72, 74, 79, 82, 99, 122, 128, 131, 135, 142, 148–155, 157, 162, 164, 165, 171, 176, 196–198, 201, 202, 210, 211, 214, 229, 235, 236, 239, 240, 242, 245, 252, 260, 266 privátní p. s. 198 politický systém 254

[277] politika 52, 173, 248, 254, 255, 260 ponižování 80 porozumìní 9, 10, 31, 33, 34, 39, 45, 50, 54, 64, 98, 103, 104, 113, 119, 120, 128, 131–134, 138, 168, 170, 176–179, 181, 183, 184, 186, 188, 192, 193, 195–197, 199–202, 204, 206, 209–211, 214, 215, 217–224, 226, 227, 229, 234–236, 239–242, 245–250, 253, 264–268 kreativní p. 249 nepøímé p. 195, 196, 226 pøímé p. 195, 196, 226 vzájemné p. 248–250 potlaèení aspektù 79 potravní metafora viz metafora použitá èást metafory viz metafora povrch 41, 43, 44, 88, 102, 107, 109, 110, 112, 115–117, 119–121, 178, 179, 248 p. ohranièující 39, 43, 108, 109 pozadí pro chápání a porozumìní 185, 193 poznání 75, 205, 208, 213, 244, 245, 249, 267 objektivní p. 205 práce 10, 20, 29, 45, 66, 79, 83–85, 134, 157, 164, 167–169, 174, 194, 217, 219, 237, 252, 254, 262, 265– 268 smysluplná p. 254 prací 254 pragmatická teorie 197 pravda 10, 12, 83, 100, 158, 159, 173, 175–179, 182, 186, 188–190, 192, 196–203, 206–211, 213–216, 218, 219, 221, 222, 229, 235, 236, 244– 248, 267 objektivní p. 10, 175, 176, 199, 210, 216, 219, 221, 225, 226, 267 relativita p-y 175–177, 181–182, 197, 202, 210–211, 221–222, 245 teorie p-y 176, 197, 199, 201, 214, 218, 219, 267 teorie èistì objektivní p-y 199 zkušenostní teorie p-y 196, 197 zkušenostní výklad p-y 192, 209 pravdivé tvrzení viz tvrzení

pravdivost 175, 176, 179, 181–183, 185, 188, 190, 196, 198, 199, 214, 216, 217, 219, 234, 242, 244 pravidelnosti jazykové formy 152– 154 premisa 96, 103, 119, 233, 237 vytyèení p. 81 presupozice kulturní p. 75 privátní pojmový systém viz pojmový systém projekce 178, 179, 183, 184, 187, 194, 221, 228, 232 metaforická p. 187, 188 nemetaforická p. 188 promítání viz projekce prostor 26, 39, 44, 45, 75, 77, 89, 92, 108, 142, 152, 164, 267 prostorotvorná metafora viz metafora prostorová orientace viz orientace prostorový pojem viz pojem prototyp 86, 88, 89, 92, 93, 138, 139, 141, 181, 183, 185, 186, 194, 196, 200, 228 pøedmìt viz objekt pøedozadní organizace 56 pøedozadní orientace 56, 57, 129, 178, 179, 183, 194, 199 pøíèina 40, 133, 147, 178, 260 pøíèinná souvislost 147, 191 pøíèinné pùsobení 86–89, 92, 93, 95, 97, 98, 147, 180, 184, 190 pøímé p. p. 87, 90, 147 paradigmatické pøípady p. p. p. 87 prototypické pøípady p. p. p. 87–89 pøíèinné vztahy 193, 252 pøímá fyzická zkušenost viz zkušenost pøímá manipulace 86–93, 135 pøímá zkušenost viz zkušenost pøímé porozumìní viz porozumìní pøírodní vìdy 63, 141, 207, 209 kultura p. v. 202 racionalismus 82 syntéza r-u a empirismu u Kanta 213

racionalistická tradice 213, 222 racionalita 209, 210, 240 fantazijní r. 253 imaginativní r. 210, 212 racionální argumentace viz argumentace radikální subjektivita viz subjektivita rèení 68 realismus klasický (objektivní) r. 197, 198 realita 159, 161, 163, 176, 205 mentální r. 223 objektivní r. 162, 198, 201, 204 spoleèenská r. 163, 198 reálný svìt viz svìt reduplikace 144 reference 39–41, 50 relace 21, 53, 183, 199, 220, 221, 223, 228 r. mezi entitami 183, 199, 237 relativita pravdy viz pravda reprezentace 11, 33, 239, 260, 264 rituál 12, 248, 251–253 kulturní r. 252 náboženský r. 252 osobní r. 252 role 23, 72, 95, 112, 113, 125, 131, 141, 163, 167, 171, 195, 201, 229, 263 spoleèenská r. 163 romantická tradice 202, 209, 241 rozšíøení použité èásti metafory viz metafora øeènická otázka viz otázka øeènictví 207, 208 sebeporozumìní 248, 250, 251 sémantika 11, 217, 218, 228, 236, 260, 266, 267 formální s. 236 silná homonymie viz homonymie Sinn und Bedeutung u Fregeho 217 skuteènost 23, 24, 31, 32, 43, 48, 56, 71, 85, 87, 106, 114, 115, 133, 137, 149, 150, 153, 156, 159, 161–163, 165, 173–176, 192, 197, 198, 201–205, 209, 214, 229, 235, 239, 241, 242, 244, 246, 252–255, 257 lidský aspekt s-i 162

[278] slovosled 149, 152 smlouvání 81, 82 smysluplná práce viz práce souvýskyt 172 zkušenostní s. 171 spoleèenská realita viz realita spoleèenská role viz role spoleèenské praktiky 194 spor 16–19, 22, 24, 61, 81–83, 94– 101, 103–115, 117–125, 127, 128, 131, 133–135, 161, 180, 188, 237 hádka 16, 80–83, 161 iracionální s. 83, 103 racionální s. 79, 81–83, 85, 103– 105 verbální s. 80 srovnávací teorie 170, 171 stadium viz konverzaèní struktura standardní teorie významu viz význam stav 27, 30, 38, 41, 42, 45, 46, 49, 56, 63, 67, 76, 78, 87, 90, 92, 97, 99, 184, 189, 190, 193, 197, 199, 264, 266, 267 stav svìta viz svìt stavebnicová teorie významu 220 stoupavá intonace viz intonace struktura 11, 17, 19, 31, 35, 57, 61, 75, 80, 94, 96–98, 100, 101, 103, 105, 114, 115, 118, 120, 122, 126, 134, 155, 167, 168, 174, 179, 186, 190, 191, 193, 198, 199, 214, 215, 222, 223, 237, 238, 242, 252, 253, 263, 265 internì konsistentní s. 237 orientaèní s. 193, 195 pojmová s. 76, 195, 214, 253 s. gestaltù 195, 242 s. konverzaèní 94–101, 103, 105, 106 s. významu 242 s. zkušenosti 134, 242, 243, 248 strukturace na entity viz entita strukturalismus americký s. 222 evropský s. 222 strukturní metafora viz metafora subjektivita 202, 205, 209 radikální s. 203 subkategorizaèní relace 21

[279] substance viz látka svìt 9, 12, 15, 37, 41, 43, 48, 49, 67, 74–76, 79, 81, 89, 91, 135, 138, 143, 144, 151, 156, 162, 163, 171, 178–180, 183, 197–201, 203–205, 210, 211, 213, 214, 218–222, 226, 228, 229, 235, 236, 238, 244, 247– 250, 252, 253, 255, 257, 260, 265, 268 aktuální s. 237 reálný s. 198, 199, 236 stav s-a 197, 199 symbolická metonymie viz metonymie symbolika 53 kulturní s. 53 náboženská s. 53 synekdocha 50 syntéza racionalismu a empirismu u Kanta 213 systém 11, 12, 15, 16, 18, 21, 26, 30– 32, 36, 37, 51, 54, 55, 71–75, 79, 82, 91, 99, 121, 122, 125, 127, 128, 131, 132, 135, 142, 148–155, 162–165, 167, 171, 174, 177, 196–199, 201, 202, 210, 211, 214, 215, 218, 229, 234–236, 239, 240, 242, 245, 252–254, 260, 263, 265, 266 nekoherentní s. 30 systematické koreláty v rámci naší zkušenosti viz zkušenost systematické korespondence mezi zkušenostmi 76, 129, 152 systematický metaforický výraz viz metaforický výraz systematiènost 22, 123, 125, 127, 234 interní s. 30, 107, 123, 125, 127, 234 s. metaforických pojmù 19, 30 technický termín 204 tìlo 26, 40, 51, 67, 74–76, 87, 91, 133, 139, 165, 177, 179, 187, 198, 230, 239, 248, 268 teorie 9–11, 47, 49, 61, 62, 68, 70– 72, 82, 86, 88, 91, 92, 101, 122– 124, 126, 127, 129, 130, 138, 141, 170, 171, 176, 192, 196–201, 207,

208, 214, 215, 218–220, 225, 226, 228, 254, 255, 261, 264–268 t. èistì objektivní pravdy viz pravda t. definice viz definice zkušenostní t. d. viz definice t. komunikace 223, 250 t. modelù 199 t. porozumìní 199, 201 t. pravdy viz pravda zkušenostní t. p. viz pravda t. stavebnice 220 t. stavebních kamenù 92 t. stavebních kostek 198 t. vìdecká 32, 204, 238, 245 t. významu v pøirozených jazycích 214 tradice N. Chomského 213, 223 transkulturální hodnoty 211 transkulturální pojmy viz pojem transportace negace viz negace tøetí volba 203, 209, 241 tvrzení 12, 18, 43, 74, 105, 116, 120, 127, 129, 133, 142, 153, 154, 156, 181–183, 196, 197, 200, 205, 213, 219, 221, 233, 236, 241, 254 pravdivé t. 175, 180–182, 197 úèastníci viz konverzaèní struktura úèel 33, 40, 41, 50, 72, 83–85, 94, 108, 111–114, 119, 121, 125, 137– 141, 150, 178, 181–185, 190, 193, 195, 234, 266 úèelové vlastnosti viz vlastnost událost 28, 40, 45, 52, 53, 57, 77, 88, 92, 98, 135, 137, 140, 147, 180, 185, 186, 190, 191, 193, 194, 260 ukrývání aspektù pojmu 22, 24 universální gramatika R. Montague viz gramatika univerzum filozofické u. 235 objektivistické u. 236 u. rozpravy 199, 236 urážka 80–82 ustálená slovní spojení viz rèení úzus 219, 223, 230, 231 uživatelský význam viz význam válka 16, 17, 19, 40, 41, 48, 66, 79,

80–83, 85, 94, 96–100, 102, 105, 121, 124, 125, 127, 131, 133–135, 140, 161, 166, 173–175, 188, 237 vìc o sobì 213 vìda 12, 63, 64, 141, 202, 204, 206, 207, 209, 236, 237, 239, 240, 245, 247, 260–265, 267, 268 vìdecká metodologie 204, 264 vìdecká teorie viz teorie vìdomí 41–43, 79, 129, 165, 205, 206, 230–232, 245, 263, 268 vìdy o èlovìku 241, 242, 262 verbální spor viz spor Vernunft u Kanta 213 vertikální orientace viz orientace vìta 23, 24, 36, 52, 53, 71, 77, 78, 83, 89, 90, 111, 122, 123, 142, 145–148, 152–154, 179, 182–189, 199, 200, 214, 215–217, 219, 220, 222, 224–227, 229, 230, 232, 234, 266 forma v-y 142, 145 obsah v-y 23–24, 36, 142, 148, 152, 185–186, 189, 200, 214– 227, 230 v. performativní 219 vjem 51, 96, 98, 162, 178, 181, 183, 193, 213 vjemová vlastnost viz vlastnost vlastnost 37, 49, 50, 87–90, 92, 93, 110, 123, 129, 135–141, 144, 148, 149, 152, 171, 178–182, 194–196, 198, 199, 203, 204, 220–223, 227, 228, 230–237, 240, 243, 246, 262, 263, 266 inherentní v-i 135, 136, 141, 198, 223, 233 interakèní v-i 135, 137–139, 141, 194, 196, 198, 232, 233, 235, 240, 266 úèelová v. 137, 139, 185 vjemová v. 136, 137, 139, 185 vnímání 16, 88, 137, 194, 204, 213, 263, 264 konvencializované v. 253 vyhýbání se sporné otázce 80, 81, 82 vyplývání 118, 122, 210, 212 vytyèení premis 81 vyvozování logických závìrù 81, 89, 103

[280] význam 9, 10, 12, 16, 22–24, 32, 86, 122, 123, 130–132, 135, 139, 142–145, 147–149, 152, 154, 155, 157–159, 170, 191, 192, 196, 198, 200, 201, 204–206, 214–231, 233–235, 242, 244–246, 248–251, 261, 265, 267, 268 doslovný (objektivní) v. 217, 219, 224, 225, 226, 229–231, 234, 267 metaforický v. 226, 230 obrazová teorie v-u 198 reprezentace v-u 242 standardní teorie v-u 200, 215 stavebnicová teorie v-u 198, 220 uživatelský v. 224 v. mluvèího 224–227, 230, 234 v. vìty 23, 24, 36, 142, 145, 148, 152, 200, 214, 216, 217, 219, 220, 224, 225, 234 objektivní v. v. 214–217 vzájemné porozumìní viz porozumìní zakotvení metafor viz metafora zakotvení ve zkušenosti viz zkušenost záporka viz negace záporný afix viz negace zastrašování 80–83, 103 zjišovací otázka viz otázka zkušenost 9, 10, 12, 21, 22, 30, 32– 34, 39, 40, 42, 47, 53–55, 75–79, 81, 83–86, 88, 89, 91–94, 98–100, 102, 121, 124, 125, 128–135, 138, 140, 141, 146, 148, 151, 155–160, 162–173, 175, 179, 180, 182, 184, 185, 188, 191–198, 203, 204, 206, 210, 228, 229, 232, 234–239,

[281] 241–243, 246, 248–251, 253, 257, 263, 265–268 celostni (holistické) pojetí z-i 242 systematické koreláty v rámci z-i 77 systematické korespondence mezi z-mi 76, 129 zakotvení ve z-i 30, 31, 53, 54, 77, 83–86, 129, 135, 197, 210, 214, 242, 244, 266 z. citová 76, 77 z. fyzická 26, 27, 31, 32, 54, 75, 77, 214 z. pøímá f. 75, 178 z. kulturní 26, 27, 31, 32, 75–77, 214, 244 z. prostorová 74–78 z. pøímá 146, 178, 193, 194 z. smyslová 76, 218, 253 zkušenostní gestalt 11, 87, 94, 98, 99, 101, 133, 184–186, 190, 193–196, 228, 235, 240, 242, 246, 248, 252, 253 zkušenostní podobnosti viz podobnost zkušenostní pružnost 251 zkušenostní souvýskyt viz souvýskyt zkušenostní teorie definice viz definice zkušenostní teorie pravdy viz pravda zkušenostní výklad pravdy viz pravda zkušenostní (experiencialistický) mýtus 241, 244, 246, 247 zorné pole 29, 44, 77, 86, 178, 235 zpochybòování autority 80–82 zvýrazòování aspektù pojmu 112

[282]

Robert Lakkof / Mar Johnson

METAFORY, KTERÝMI ŽIJEME Kniha byla ediènì pøipravena v rámci grantového projektu Teoretická knihovna (DA01P01OUK024) financovaného Ministerstvem kultury ÈR a vedeného edièní radou ve složení: Jiøí Trávníèek, Miroslav Èervenka a Miroslav Balaštík Pøeložil Mirek Èejka Editor: Jiøí Trávníèek Redaktorka: Jitka Cholastová Obálka a osnova grafické úpravy: Boris Mysliveèek Sazba písmem New Brunswick: Petr M. Dorazil 3. svazek edice TEORETICKÁ KNIHOVNA Vydal Host – vydavatelství, s. r. o. Pøízova 12, 602 00 Brno, tel., fax: 543 216 807(09) e-mail: [email protected] roku 2002 jako svou 178. publikaci Vydání první. 280 stran Tisk a knihaøské zpracování ?????? ???????? ? ??????? Doporuèená cena 245 Kè (vèetnì DPH)