[1 ]
[2 ]
TEORETICKÁ KNIHOVNA [3]
George Lakoff Mark Johnson
METAFORY, KTERÝMI ŽIJEME
BRNO 2002
[3 ]
[4 ]
Licensed by The University of Chicago Press, Chicago, Illinois, U.S.A. © 1980 by The University of Chicago. All rights reserved. Translation © Mirek Èejka, 2002 Czech edition © Host vydavatelství, s. r. o., 2002 ISBN 8072940716 Vychází ve spolupráci s Ministerstvem kultury ÈR
[5 ]
Pro Andy a Okureèek
[6 ]
[7 ]
OBSAH
Pøedmluva ................................................................................. 9 Podìkování .............................................................................. 11 1. Pojmy, kterými ijeme ............................................................ 15 2. Systematiènost metaforických pojmù ................................... 19 3. Metaforická systematiènost: zvýrazòování a ukrývání ....... 22 4. Orientaèní metafory ............................................................... 26 5. Metafora a kulturní koherence .............................................. 35 6. Ontologické metafory ............................................................. 39 7. Personifikace .......................................................................... 47 8. Metonymie .............................................................................. 49 9. Otevøené problémy metaforické koherence .......................... 55 10. Nìkolik dalích pøíkladù ........................................................ 61 11. Dílèí charakter metaforické strukturace .............................. 70 12. Na jakých základech stojí ná pojmový systém? .................. 74 13. Zakotvení strukturních metafor ............................................ 79 14. Pøíèinné pùsobení: zèásti se vynoøuje ze zkuenosti pøímo, zèásti je metaforické ............................................................... 86 15. Koherentní strukturace zkuenosti ....................................... 94 16. Metaforická koherence ......................................................... 103 17. Komplexní koherence napøíè metaforami ........................... 113
[8 ]
[9 ]
18. Jisté dùsledky pro teorie pojmové struktury ...................... 122
P Ř E D M L U VA
19. Definice a porozumìní .......................................................... 131 20. Jak mohou dát metafory formì význam ............................. 142 21. Nový význam ........................................................................ 155 22. Vytváøení podobnosti ............................................................ 164 23. Metafora, pravda a èinnost .................................................. 173 24. Pravda ................................................................................... 176 25. Mýty objektivismu a subjektivismu .................................... 202 26. Mýtus objektivismu v západní filozofii a lingvistice .......... 213 27. Jak metafora prozrazuje omezení mýtu objektivismu ....... 228 28. Jisté nedostatky mýtu subjektivismu ................................. 241 29. Experiencialistická alternativa: Jak dát nový význam starým mýtùm ........................................................ 244 30. Porozumìní ........................................................................... 247 Doslov .................................................................................... 257 Odkazová literatura ............................................................. 258 Proè jsme pøeloili tuto knihu ............................................. 260 Poznámka pøekladatele ........................................................ 267 Profily autorù ....................................................................... 268 Rejstøík .................................................................................. 270
Podnìtem ke vzniku této knihy byl u nás obou zájem o to, jak lidé rozumìjí svému jazyku a své zkuenosti. Kdy jsme se poprvé potkali na zaèátku ledna 1979, zjistili jsme, e máme spoleèný také pocit, e pøevládající názory na význam (meaning) v západní filozofii a lingvistice jsou nedostateèné e význam má v tìchto tradicích velmi málo spoleèného s tím, co lidé ve svém ivotì povaují za smysluplné (meaningful). Dohromady nás svedl spoleèný zájem o metaforu. Mark zjistil, e vìtina tradièních filozofických názorù pøiznává metafoøe nepatrnou, popøípadì ádnou úlohu v porozumìní naemu svìtu a nám samým. George zase objevil lingvistické dùkazy, které prokazují, e metafora prostupuje bìný vední jazyk a mylení tedy dùkazy, které nesouhlasí s ádnou moderní angloamerickou teorií významu a u v lingvistice, nebo ve filozofii. Na metaforu se tradiènì pohlíelo v obou disciplínách jako na záleitost jen okrajového významu. Spoleènì jsme intuitivnì pociovali, e je to právì naopak vìc zasluhující si ústøední pozornost, e je to moná klíè k náleitému výkladu porozumìní. Krátce poté, co jsme se setkali, rozhodli jsme se, e budeme spolupracovat na krátkém èlánku, jak jsme si tehdy mysleli, v nìm bychom pøinesli lingvistické dùkazy, které by poukázaly na nedostatky v souèasných teoriích významu. Bìhem týdne jsme zjistili, e jisté pøedpoklady souèasné filozofie a lingvistiky, které byly povaovány v západní
[10]
tradici za nepochybné ji od starých Øekù, nám pøedem zabraòují, abychom jen poloili jistý druh otázek, na nì jsme se chtìli zamìøit. Nelo zde toti o problém rozíøení nebo vyspravení nìjaké existující teorie významu, nýbr o revizi ústøedních pøedpokladù západní filozofické tradice. Zejména to znamenalo odvrhnout monost jakékoli objektivní nebo absolutní pravdy a spoustu dalích pøíbuzných pøedpokladù. Znamenalo to rovnì poskytnout alternativní výklad, v nìm by místo objektivní pravdy hlavní úlohu hrály lidská zkuenost a porozumìní. Bìhem této práce jsme vypracovali prvky zkuenostního (experiencialistického) pojetí nejen v záleitostech jazyka, pravdy a porozumìní, nýbr v otázkách týkajících se smysluplnosti naí bìné kadodenní zkuenosti. Berkeley, Kalifornie 1. èervence 1979
[11]
P O D Ě K OVÁ N Í
Mylenky nepøicházejí jen tak z nièeho nic. Základní mylenky této knihy jsou syntézou rùzných intelektuálních tradic a projevuje se na nich vliv naich uèitelù, kolegù, studentù a pøátel. Kromì toho mnoho urèitých mylenek vzniklo v diskusích s doslova stovkami lidí. Nejsme s to náleitì vzdát dík vem tradicím a lidem, jim jsme zavázáni. Jsme schopni pouze vyjmenovat nìkteré z nich a doufat, e ti ostatní budou vìdìt, e patøí mezi ty ostatní a e jim také dìkujeme. Ti, kteøí následují, patøí mezi zdroje naich základních mylenek. John Robert Ross a Ted Cohen ztvárnili velmi mnoha zpùsoby nae názory na lingvistiku, filozofii a ivot. Pete Becker a Charlotte Lindová nám poskytli hodnocení zpùsobu, jakým lidé vytváøejí ve svém ivotì koherenci. Dílo Charlese Fillmora o sémantice rámcù, mylenky Terryho Winograda o systémech reprezentace vìdomostí, jako i koncepce struktury dat Rogera Schanka poskytly Georgovi základnu pro jeho originální pojetí jazykových gestaltù, které jsme pak zobecnili na gestalty zkuenostní. Nae názory na rodinné podobnosti, na prototypovou teorii kategorizace a na neurèitost pøi kategorizaci mají svá východiska u Ludwiga Wittgensteina, Eleanor Roschové, Lotfi Zadeha a Josepha Goguena. Nae pozorování, jak je jazyk schopen reflektovat pojmový systém svých uivatelù, jsou vìtinou odvozena z díla Edwarda Sapira, Benjamina Lee Whorfa a dalích, kteøí v této tradici pokraèovali.
[12]
Nae mylenky o vztahu mezi metaforou a rituálem pocházejí z antropologické tradice Bronis³awa Malinowského, Claude Lévi-Strausse, Victora Turnera, Clifforda Geertze a dalích. Nae mylenky o tom, jak je ná pojmový systém formován neustálým úspìným fungováním ve fyzickém a kulturním prostøedí, pocházejí èásteènì z tradice výzkumu vývoje lidského individua zapoèatého Jeanem Piagetem a èásteènì z tradice ekologické psychologie vyrùstající z díla J. J. Gibsona a Jamese Jenkinse, a to zejména jak byla realizována v dílech Roberta Shawa, Michaela Turveye a dalích. Nae názory na povahu vìd o èlovìku byly významnì ovlivnìny Paulem Ricoeurem, Robertem McCauleyem a kontinentální filozofickou tradicí. Sandra McMorris Johnsonová, James Melchert, Newton a Helena Harrisonovi a David a Ellie Antinovi nás nauèili vidìt spoleèné prvky v estetické zkuenosti a v jiných aspektech naí zkuenosti. Don Arbitblit zamìøil nai pozornost na politické a ekonomické dùsledky naich názorù. Y. C. Chiang nám umonil vidìt vztah mezi tìlesnou zkueností a mody nazírání sebe samého i svìta. Cítíme se rovnì velikými dluníky vùèi onìm soudobým osobnostem, které velmi podrobnì propracovaly filozofické ideje, na nì jsme reagovali. Váíme si díla Richarda Montague, Saula Kripka, Davida Lewise, Donalda Davidsona a dalích jakoto významných pøíspìvkù k tradièním západním pojetím významu a pravdy. Právì to, jak se jim podaøilo vyjasnit tradièní filozofické pojmy, nám umonilo poznat, kde se odchylujeme od tradice a kde zachováváme její prvky. Nae tvrzení spoèívají z velké èásti na dùkazech s pomocí lingvistických pøíkladù. Mnohé z nich, ne-li jejich vìtina, vyplynuly z diskusí s kolegy, studenty a pøáteli. Zejména John Robert Ross nás telefonem i na dopisnicích zásoboval neustálým proudem pøíkladù. Podstatná èást pøíkladù v kapitolách 16 a 17 pochází od Claudie Brugmanové, která nám rovnì poskytla neocenitelnou pomoc pøi
[13]
pøípravì rukopisu. Dalí pøíklady máme od Dona Arbitblita, George Bergmana, Dwighta Bolingera, Ann Borkinové, Matthewa Bronsona, Clifforda Hilla, D. K. Houlgata III, Dennise Love, Toma Mandela, Johna Manley-Busera, Moniky Macauleyové, Jamese D. McCawleye, Williama Nagye, Rezy Nilipoora, Geoffa Nunberga, Margarety Raderové, Michaela Reddyho, Rona Sillimana, Eve Sweetserové, Marty Tobeyové, Karla Zimmera, jako i od rùzných studentù na Kalifornské univerzitì v Berkeley a na Umìleckém institutu v San Francisku. Mnoho jednotlivých mylenek v této knize vyplynulo z neformálních diskusí. Naeho díku si pøedevím zaslouí Jay Atlas, Paul Bennaceraf, Betsy Brandtová, Dick Brooks, Eve Clarková, Herb Clark, J. W. Coffman, Alan Dundes, Glenn Erickson, Charles Fillmore, James Geiser, Leanne Hinton, Paul Kay, Les Lamport, David Lewis, George McClure, George Rand, John Searle, Dan Slobin, Steve Tainer, Len Talmy, Elizabeth Warrenová a Bob Wilensky.
[14]
[15]
1. P OJMY, KTERÝMI ŽIJEME
Metafora je pro vìtinu lidí prostøedkem básnické obraznosti a øeènických obratù jevem spíe jazyka neobvyklého ne obvyklého. A lidé kromì toho metaforu typicky povaují za nìco charakteristického jen pro jazyk, spíe za vìc slov ne mylení a konání. Proto si vìtina lidí myslí, e se bez metafory docela dobøe obejde. My jsme naproti tomu zjistili, e metafora prostupuje celý ná kadodenní ivot, a to nejenom v jazyce, nýbr i v mylení a èinnosti. Ná obyèejný pojmový systém, v jeho rámci jednak myslíme, jednak i jednáme, má v podstatì metaforickou povahu. Pojmy, kterými se øídí nae mylení, nejsou pouze vìcí intelektu. Øídí i ná kadodenní ivotní provoz a do tìch nejpøízemnìjích detailù. Pojmy nám strukturují vechno, co vnímáme, jak se pohybujeme ve svìtì a jaké vztahy si vytváøíme k ostatním lidem. Je-li pravdivý pøedpoklad, e ná pojmový systém je do znaèné míry metaforický, potom bude zpùsob, jak myslíme, co proíváme a co kadý den dìláme, do znaèné míry záleitostí metafory. Svùj pojmový systém si vak sami normálnì neuvìdomujeme. Ve vìtinì drobných kadodenních vìcí prostì myslíme a jednáme do znaèné míry automaticky podle jistých postupù. To, jaké tyto postupy jsou, není vak v ádném pøípadì nic zøejmého ani jednoduchého. Jedním ze zpùsobù, jak to zjistit, je pozorovat jazyk. Jeliko komunikace je zaloena na stejném pojmovém systému, jakého
[16]
pouíváme pøi mylení a èinnostech, stává se jazyk dùleitým zdrojem poznatkù o tom, jak takový systém vypadá. Primárnì jsme na základì jazykového materiálu zjistili, e vìtí èást naeho bìného pojmového systému je co do své povahy metaforická. A nali jsme i zpùsob, jak zaèít podrobnì identifikovat právì ony metafory, které strukturují nae vnímání, mylení a konání. Abychom si mohli alespoò nìjak pøedstavit, co to znamená, e pojem je metaforický, a co to znamená, e takový pojem strukturuje nìjakou bìnou èinnost, vyjdeme z pojmu SPOR/ARGUMENTACE (argument)1) a z pojmové metafory SPOR/ARGUMENTACE JE VÁLKA. Tato metafora se do kadodenního jazyka promítá nejrùznìjími výrazy: SPOR/ARGUMENTACE JE VÁLKA
To, co tvrdí, se nedá obhájit. Napadl kadou slabinu v mé argumentaci. Jeho kritika míøila pøímo do èerného. Jeho argumenty jsem úplnì rozmetal. Nikdy jsem ho v debatì neporazil. Jsi proti? Tak dobøe, tak se teï do mne pus! Pokud pouije této strategie, úplnì tì to smete. Odstøelil vechny moje námitky.
Vimnìte si, e o sporu/argumentaci nejenom mluvíme jako o válce. Ve sporu/argumentaci mùeme skuteènì vyhrát nebo prohrát. Èlovìka, s ním tento spor/argumentaci vedeme, vidíme jako protivníka. Útoèíme na jeho pozice a bráníme své vlastní. Získáváme a ztrácíme pùdu. Jisté strategie plánujeme a také jich pouíváme. Zjistíme-li, e se nae pozice nedá hájit, mùeme ji vyklidit a zaujmout novou výchozí útoènou linii. Mnoho vìcí, které ve sporu/argumentaci dìláme, je zèásti strukturováno s pomocí pojmu 1) Klíèovým slovem v textu originálu je substantivum argument. Toto anglické slovo lze pøekládat jako argument, argumentace, spor, hádka, polemika, debata, diskuse a øadou dalích ekvivalentù. Jeliko v èetinì neexistuje jednoduchý ekvivalent, který by vyjádøil vechny tyto významy, jsme bohuel nuceni pouívat kombinovaného zástupného pøekladového ekvivalentu spor/argumentace, abychom naznaèili a soubornì tak zachytili ony dvì velké významové oblasti vyjadøované slovem argument, které jsou pro text knihy relevantní. (Pozn. pøekl.)
[17]
války. Nejde tu ovem o fyzickou bitvu, jde o bitvu verbální a ve struktuøe polemiky a sporu útok, obrana, protiútok atd. se to pak odráí. V tomto smyslu je metafora SPOR/ ARGUMENTACE JE VÁLKA jednou z takových, kterou v naí kultuøe ijeme; ona strukturuje èinnosti, které konáme, kdy vedeme spor/argumentaci. Pokuste se pøedstavit si kulturu, v ní se spory a polemiky neberou jako válka, kde nikdo nevítìzí ani neprohrává, kde nejde v ádném smyslu o útok ani obranu, o zisk ani o ztrátu území. Pøedstavte si kulturu, v ní se polemika nebo spor/argumentace chápou jako tanec, kde jejich úèastníci jsou pojímáni jako taneèníci a kde cílem je tanèit vyváeným a esteticky pøíjemným zpùsobem. V takové kultuøe by úèastníci chápali spory/argumentace jinak, jinak by je proívali, vedli by je jinak a mluvili by o nich jinak. My bychom je vak pravdìpodobnì vùbec nechápali jako spory/ argumentace: tito lidé jiné kultury by v naem pojetí prostì dìlali nìco jiného. Bylo by zøejmì zvlátní nazývat vùbec to, co dìlají, jako spor/argumentaci. Nejvíce neutrálním zpùsobem, jak popsat tento rozdíl mezi jejich a naí kulturou, bylo by asi øíci, e my máme diskursivní formu strukturovanou jako bitva, kdeto oni ji mají strukturovanou jako tanec. Na tomto pøíkladì je vidìt, co znamená, kdy metaforický pojem, zde kupø. SPOR/ARGUMENTACE JE VÁLKA, strukturuje to, co dìláme, a jak chápeme to, co dìláme, kdy vedeme spor/argumentaci. Podstatou metafory je chápání a proívání jednoho druhu vìci z hlediska jiné vìci. Nejde o to, e by spory/argumentace byly pojmovì podøazeny válce jako její poddruh. Spory/argumentace a války jsou dvì vìci dvojího rùzného druhu verbální rozprava a ozbrojený konflikt a vykonávané èinnosti jsou rùzné druhy èinností. Avak SPOR/ARGUMENTACE se èásteènì strukturuje, chápe, provozuje a v øeèi popisuje jako VÁLKA. Pojem je strukturovaný metaforicky, èinnost je strukturovaná metaforicky, a tedy i jazyk je strukturovaný metaforicky. A kromì toho je to obvyklý zpùsob, jak spor/argumentaci vedeme a jak o nìm mluvíme. Normálním zpùsobem, jak hovoøit o útoku na postavení, je pouít slov zaútoèit na
[18]
postavení. Ná konvenèní zpùsob mluvení o sporech/argumentacích pøedpokládá metaforu, které si vlastnì ani nejsme vìdomi. Metafora není jen ve slovech, jich pouíváme je pøímo v naem pojetí sporu/argumentace. Jazyk sporu/argumentace není básnický, fantazijní nebo rétorický; je doslovný. O sporech/argumentacích mluvíme tímto zpùsobem proto, e je takto pojímáme a také jednáme v souladu s tím zpùsobem, jak vìci pojímáme. Z toho, co jsme zatím øekli, je nejdùleitìjí nae tvrzení, e metafora vùbec není pouhou vìcí jazyka, tj. pouhých slov. Chtìli bychom naproti tomu prokázat, e metaforické jsou do znaèné míry procesy lidského mylení. Právì toto máme na mysli, tvrdíme-li, e lidský pojmový systém je strukturován i definován metaforicky. Metafory jakoto jazykové výrazy jsou moné právì proto, e metafory existují u v pojmovém systému èlovìka. Kdykoli tedy budeme mluvit o metaforách, je to tøeba chápat tak, e metafora znamená metaforický pojem.
[19]
2. SYSTEMATIČNOST METAFORICKÝCH P OJMŮ
Spory a argumentace obvykle probíhají podle jistých schémat; to znamená, e jisté vìci pøi nich typicky dìláme, a jiné zase nedìláme. Fakt, e pro spory a argumentace pouíváme do jisté míry bitevních pojmù a termínù, systematicky ovlivòuje jak formu, které spory a argumentace nabývají, tak i zpùsob øeèi o tom, co dìláme, kdy se pøeme. Protoe je metaforický pojem pojmem systematickým, je i jazyk, jeho uíváme pro øeè o tomto aspektu metaforického pojmu, jazykem systematickým. U metafory SPOR/ARGUMENTACE JE VÁLKA jsme vidìli, e výrazy z váleèného slovníku, napø. zaútoèit na postavení, neobhajitelný, strategie, nová útoèná linie, zvítìzit, získat terén/pùdu atd., vytváøejí systematický zpùsob øeèi o bitevních aspektech sporu a argumentace. Kdy tìchto výrazù pouíváme pøi øeèi o sporech a argumentacích, není náhoda, e znamenají právì to, co znamenají. Èást pojmové sítì bitvy charakterizuje èásteènì i pojem sporu/argumentace a jazyk s tím jde ruku v ruce. Jeliko metaforické výrazy naeho jazyka jsou vázány na metaforické pojmy systematicky, lze vyuít metaforických jazykových výrazù i pro zkoumání povahy metaforických pojmù a postihnout tímto zpùsobem metaforickou povahu naich èinností. Abychom si utvoøili pøedstavu, jak nám mohou metaforické výrazy v bìném jazyce umonit vhled do metaforické povahy onìch pojmù, které poskytují strukturu naim kadodenním èinnostem, podíváme se, jak se metaforický pojem ÈAS JSOU PENÍZE reflektuje v souèasné èetinì.
[20] ÈAS JSOU PENÍZE
Plýtvá mým èasem. Tento zlepováèek vám uetøí spoustu hodin. Nemám vùbec ádný èas, který bych vám dnes mohl vìnovat. Jak teï naloí s èasem? Ta prasklá due mì stála skoro celou hodinu práce. Investovali jsme do té zahrádky spoustu èasu. Pro tu tvoji záleitost si u asi nebudu moct vyetøit ádný èas. U nám dochází èas. Musí si svùj èas líp rozpoèítat. Nechej si v záloze aspoò pùlhodinku na pivo. Zbylo vám jetì dost èasu? Po té operaci u il vlastnì jen ve vypùjèeném èase (na dluh). Nevyuívá svého èasu zrovna moc výhodnì. Tìmi neúspìnými pokusy jsme promrhali mnoho drahocenného èasu. Dìkuji vám za vechen èas, který jste mi vìnoval.
Èas je v naí kultuøe cenným zboím. Je to omezený rezervní zdroj prostøedkù, kterého vyuíváme k dosaení svých cílù. Pro moderní západní kulturu je typické, e se práce asociativnì spojuje s èasem, kterého je na ni zapotøebí, pøièem je èas pøesnì kvantifikován. Jeliko se zde pojem práce vyvinul právì takto, stalo se zvykem platit lidi podle hodin, týdnù nebo mìsícù. V naí kultuøe platí, e ÈAS JSOU PENÍZE v mnoha ohledech: telefonní impulsy, hodinové mzdy, ceny pokojù v hotelu, roèní rozpoèty, zúroèení pùjèek, jako i splácení dluhu spoleènosti tím, e si odslouíme svùj èas (v uèení nebo vojenské slubì), popø. si èas odsedíme nebo odkroutíme (ve vìzení). Taková praxe je v dìjinách lidstva pomìrnì mladá a neexistuje ani zdaleka ve vech kulturách. Vznikla v moderních industrializovaných spoleènostech a velmi zásadnì strukturuje nae základní kadodenní èinnosti. V souladu s faktem, e konáme, jako by èas bylo cenné zboí nìco, èeho je v zásobì málo, ba dokonce jako by to byly peníze , èas takovým zpùsobem také pojímáme. Èas tedy chápeme a proíváme jako nìco, co se dá utrácet, èím se dá mrhat, co se dá rozpoèítat, co mùeme investovat rozumnì nebo lehkomyslnì, èeho se dá naetøit nebo èím se dá plýtvat. ÈAS JSOU PENÍZE, ÈAS JE OMEZENÝ ZDROJ a ÈAS JE CENNÉ ZBOÍ to vechno jsou metaforické pojmy. Jsou metaforické
[21]
proto, e vyuíváme svých kadodenních zkueností s penìzi, omezenými zásobami a cenným zboím, abychom jimi konceptualizovali èas. Tento zpùsob konceptualizace èasu není z hlediska èlovìka nijak nutný; je vázán na nai kulturu. Existují kultury, kde se èas za nic z toho, co jsme uvedli, nepovauje. Metaforické pojmy ÈAS JSOU PENÍZE, ÈAS JE OMEZENÝ ZDROJ a ÈAS JE CENNÉ ZBOÍ vytváøejí jednotný systém zaloený na subkategorizaci, protoe v naí spoleènosti jsou peníze omezeným zdrojem prostøedkù a omezené zdroje jsou cenným zboím. Tyto subkategorizaèní relace jsou pøíznaèné pro dùsledkové vztahy mezi metaforami: z metafory ÈAS JSOU PENÍZE vyplývá, e ÈAS JE OMEZENÝ ZDROJ, a z toho zase plyne, e ÈAS JE CENNÉ ZBOÍ. Zavádíme praxi pouívat nejspecifiètìjího metaforického pojmu, v tomto pøípadì ÈAS JSOU PENÍZE, abychom jím charakterizovali celý systém. Z výrazù uvedených pod hlavièkou metafory ÈAS JSOU PENÍZE se nìkteré týkají speciálnì penìz (utrácet, investovat, rozpoèítat, stát), jiné omezených zdrojù (vyuít, zbývat dost, nechat si v záloze) a dalí pak cenného zboí (mít, dát, ztratit, dìkuji za). Toto je pøíklad, jak je mono metaforickým dùsledkovým vztahem charakterizovat koherentní systém metaforických pojmù a jemu odpovídající koherentní systém metaforických výrazù pro tyto pojmy.
[22]
[23]
3. METAFORICK Á SYSTEMATIČNOST: Z V Ý RA Z Ň OVÁ N Í A U K RÝ VÁ N Í
ty ze slov/nádob. Reddy to pro angliètinu dokládá více ne stovkou typù výrazù, které podle jeho názoru vysvìtlují pøinejmením 70 % výrazù, jich pouíváme, mluvíme-li o jazyce. Uveïme nìkolik èeských ekvivalentù a parafrází: Metafora
Ona systematiènost, která nám umonila pochopit jeden aspekt pojmu na základì jiného pojmu (napø. uchopit jistý aspekt sporu/argumentace v termínech bitevních), je právì tím, co nám zároveò nutnì zakrývá jiné aspekty tého pojmu. Tím, e nám metaforický pojem umoní zamìøit se na jeden aspekt pojmu (napø. na bitevní aspekty sporu a argumentace), mùe nám zabránit, abychom se zamìøili na jiné aspekty pojmu, které jsou vzhledem k metafoøe nekonzistentní. Tak napøíklad v zápalu rozhoøèeného sporu, kdy jsme odhodláni napadnout postavení svého protivníka a hájit postavení vlastní, mùeme zcela ztratit ze zøetele kooperativní aspekty sporu. Na toho, kdo se s vámi pøe, mùeme pohlíet i jako na èlovìka, který vám poskytuje svùj èas, tedy cenné zboí, ve snaze navzájem si porozumìt. Avak jakmile jsme zaujati aspekty bitevními, aspekty kooperativní ze zøetele èasto ztrácíme. Mnohem rafinovanìjím pøíkladem faktu, e metaforický pojem dovede zakrýt jistý aspekt naí zkuenosti, lze vidìt v tom, co Michael Reddy nazval potrubní metaforou (popø. metaforou potrubní poty). Reddy si viml, e ná jazyk o jazyce je strukturován skrze tuto sloitou metaforu: MYLENKY
(nebo VÝZNAMY) JSOU OBJEKTY.
JAZYKOVÉ VÝRAZY JSOU NÁDOBY. KOMUNIKACE JE POSÍLÁNÍ.
Mluvèí vkládá mylenky (objekty) do slov (nádob) a posílá je (potrubím) posluchaèi, který vybírá mylenku/objek-
POTRUBÍ
Podat mu vysvìtlení tak, aby mu to dolo, je hroznì tìké. Tu mylenku jsem ti dal/poskytl/podsunul já. Nakonec nám dolo, co jste nám chtìli naznaèit. Je tìké dát/vloit/uloit tu mylenku do slov. Pokud má dobrý nápad, pokus se jej zachytit do slov. Pokus se vtìsnat více mylenek do ménì slov. To pøece nejde, abys mylenky prostì naládoval do vìt jen tak bez ladu a skladu! Význam je právì v tìch slovech. Nesna se vtìsnávat svoje mylenky do nevhodných slov. Jeho zpráva pøináí jenom málo nového. Ten úvod je po stránce mylenkové velmi obsaný. To jsou jenom prázdná slova. Ta vìta neobsahuje ádný význam. Celá ta mylenka je zasuta v nesmírnì hutných a komplikovaných formulacích.
V pøíkladech, které jsme uvedli, je znaènì obtínìjí pozorovat, e je zde nìco ukryto s pomocí metafory, ba dokonce e je zde vùbec nìjaká metafora. Právì konvenèní zpùsob mylení o jazyce zpùsobuje, e je nìkdy tìké pøedstavit si, e by jazyk nemusel být v souladu se skuteèností. Avak podíváme-li se na to, co z POTRUBNÍ metafory vyplývá, uvidíme nìkteré zpùsoby, jimi maskuje jisté aspekty komunikativního procesu. Pøedevím z onoho aspektu POTRUBNÍ metafory, který byl charakterizován jako JAZYKOVÉ VÝRAZY JSOU NÁDOBY NA VÝZNAM, vyplývá, e slova a vìty mají význam samy o sobì, ani by to záviselo na nìjakém kontextu nebo posluchaèi. Z èásti metafory oznaèené jako VÝZNAMY JSOU OBJEKTY napøíklad vyplývá, e významy existují nezávisle na lidech a kontextech. Z èásti metafory oznaèené jako JAZYKOVÉ VÝRAZY JSOU NÁDOBY NA VÝZNAM plyne, e slova (a vìty) mají význam, který je opìt nezávislý na kontextech a mluvèích. Takové metafory jsou pøimìøené za mnoha situací, a to za tìch, kdy kontextové rozdíly nehrají roli a kdy vichni
[24]
úèastníci rozpravy chápou vìty tým zpùsobem. Tyto dva pøíklady dùsledkového vztahu lze doloit vìtami jako: Význam je pøímo ve slovech,
co se dá podle POTRUBNÍ metafory oprávnìnì øíci o kadé vìtì. Existuje vak mnoho pøípadù, kdy je dùleitý kontext. Uveïme jeden z proslulých pøíkladù, který zaznamenala Pamela Downingová ve skuteèné konverzaci: Sednìte si, prosím, na to motové místo.
Izolovanì tato vìta nemá ádný smysl, protoe výraz motové místo konvenènì neodkazuje (nereferuje) k nìjakému druhu objektù. Vìta vak dostává naprosto pøesný význam v kontextu, v nìm jí bylo pouito. Jeden host, který v domì pøenocoval, pøiel dolù na snídani. Tam bylo prostøeno pro ètyøi osoby, tøi místa byla s pomeranèovou ávou a jedno s jableèným motem. Tak bylo jasné, co to motové místo je. A také následujícího rána, kdy tam u nebyl ádný mot, bylo stále jetì jasné, které místo je motové. K vìtám, které nemají bez kontextu ádný smysl, pøidejme jetì pøípady, kdy jedna a tá vìta bude pro rùzné lidi znamenat rùzné vìci. Dejme tomu: Potøebujeme nové alternativní zdroje energie,
co znamená nìco docela jiného pro prezidenta spoleènosti Mobil Oil ne pro pøedsedu Dìtí Zemì. Význam není pøímo ve vìtì záleí tady hodnì na okolnosti, kdo vìtu øíká a slyí a jaké jsou jeho spoleèenské a politické názory a postoje. POTRUBNÍ metafora není v souladu s pøípady, kdy je zapotøebí kontextu, aby se urèilo, zda vìta má vùbec nìjaký smysl, a pokud nìjaký má, jaký ten smysl je. Tyto pøíklady ukazují, e metaforické pojmy, jimi jsme se zabývali, nám èásteènì umoòují pochopit, co je komunikace, spor/argumentace a èas, a pøitom zároveò jiné aspekty tìchto pojmù zakrývají. Je dùleité uvìdomit si, e s tím spojená metaforická strukturace je zde jen èásteèná, nikoli úplná. Kdyby byla úplná, jeden pojem by tím druhým skuteènì byl, a nebyl by pouze chápán na základì toho druhého. Napøíklad èas ve skuteènosti nejsou peníze. Utrácíte-li
[25]
èas tím, e se pokouíte nìco udìlat, a ono se to nedaøí, vá èas vám u nikdo nenavrátí. Neexistují ádné èasové banky. Mohu vám vìnovat spoustu èasu, ale vy mnì tentý èas zase vrátit nemùete, aèkoli mnì mùete vrátit toté mnoství èasu. A tak dále. Èást metaforického pojmu tedy nevyhovuje a ani vyhovovat nemùe. Na druhé stranì mohou být metaforické pojmy rozíøeny za oblast obyèejných doslovných zpùsobù mylení a mluvení do oblasti toho, èemu se øíká obrazné, básnické, barvité nebo fantazijní mylení a jazyk. Jsou-li tedy mylenky objekty, je mono odít je do fantastického hávu, pohrávat si s nimi, pìknì je seøadit a uspoøádat atd. Øekneme-li pak, e pojem je strukturován metaforou, máme zde na mysli okolnost, e je strukturován èásteènì a e se dá jistými zpùsoby rozíøit a jinými nikoli.
[26]
[27]
4. ORIENTAČNÍ METAFORY
pøíklad. V kadém pøípadì pouze struènì poznamenáme, jak mohl daný metaforický výraz asi vzniknout na základì naí fyzické a kulturní zkuenosti. Tyto vysvìtlující poznámky by tedy mìly být chápány jako pouhé návrhy øeení a mìly by být pøijatelné, nejsou vak mínìny jako definitivní. ASTNÝ JE NAHOØE; SMUTNÝ JE DOLE
Doposud jsme se zabývali tím, èemu budeme øíkat strukturní metafora, tedy pøípady, kdy jeden pojem je metaforicky strukturován na základì druhého pojmu. Existuje vak jetì jiný druh metaforického pojmu, a to takový, který nestrukturuje jeden pojem na základì druhého pojmu, nýbr místo toho organizuje celý systém pojmù, a to vechny vùèi sobì navzájem. Budeme jim øíkat orientaèní metafory, nebo vìtina z nich má nìco spoleèného s orientací v prostoru: nahoru dolù, dovnitø ven, vpøedu vzadu, smìrem k pryè od (popø. na od), hluboký mìlký, centrální periferní. Tyto prostorové orientace vyplývají z okolnosti, e máme tìla jistého specifického typu a e v naem fyzickém prostøedí tato tìla fungují jistým specifickým zpùsobem. Orientaèní metafory dávají pojmu prostorovou orientaci; napøíklad ASTNÝ JE NAHOØE. Ta okolnost, e pojem ASTNÝ je orientován NAHORU, vede pak v èetinì k výrazùm jako nálada se mi dnes zvedla. Takovéto metaforické orientace nejsou nahodilé. Mají svou bázi v naí fyzické a kulturní zkuenosti. Aèkoli polárnì protilehlé opozice nahoru dolù, uvnitø vnì atd. jsou co do své povahy fyzické, orientaèní metafory, které jsou na nich zaloeny, mohou být v rùzných kulturách rùzné. Budoucnost je napøíklad v nìkterých kulturách pøed námi, kdeto v jiných je vzadu. Podíváme se na prostorotvorné (spacializaèní) metafory, na jejich zkoumání se speciálnì zamìøil William Nagy (1974), jako na názorný
Dnes se mi zvedla nálada. Povzneslo mì to na duchu. Pozvedl jsi mnì náladu. Je v povznesené náladì. Tvoje uznání mi znaènì zvýilo sebevìdomí. Cítím se skleslý. Jsem naèisto deprimovaný. V poslední dobì jsem úplnì na dnì. Upadl jsem do deprese. A tak moje nálada pozvolna klesala.
Fyzická báze: Skleslý postoj typicky doprovází smutek a depresi, vztyèený postoj zase pozitivní citový stav. VÌDOMÝ JE NAHOØE; NEVÌDOMÝ JE DOLE
Vzhùru, spáèi! Vstávej! Zvedl se z døímot. U su hore. (náøeèní) Vstává brzy ráno. Upadl do spánku. Sestoupil do øíe snù. Upadl do komatu. Ponoøil se do hlubokého spánku Øekl to pod hypnózou. Klesla do mdlob.
Fyzická báze: Lidé a velká vìtina jiných savcù spí vlee a stojí, kdy jsou v bdìlém stavu. ZDRAVÍ A IVOT JSOU NAHOØE; NEMOC A SMRT JSOU DOLE
Je na vrcholu zdraví. Lazar vstal z mrtvých. Je ve vrcholné formì. S tím jeho zdravím to jde nahoru dolù. Upadla do nemoci. Zdravotnì rychle upadá.
[28]
[29]
Jde to s ním dolù. Jeho zdraví upadá. Upadl do mdlob.
Fyzická báze: Váná choroba nás fyzicky nutí leet. Je-li èlovìk mrtev, je fyzicky dole. MÍT AUTORITU
nebo
SÍLU JE NAHOØE; BÝT PODROBEN AUTORITÌ
nebo
Fyzická báze: Normálnì se nae oèi dívají tím smìrem, ve kterém se typicky pohybujeme (kupøedu). Do té míry, jak se objekt pøibliuje k èlovìku (nebo èlovìk k objektu), objekt se zdá vìtí. Protoe se zemì povauje za pevnou, zdá se, e horní èást objektu se v zorném poli èlovìka pohybuje smìrem vzhùru.
SÍLE JE DOLE
VYSOKÉ POSTAVENÍ JE NAHOØE; NÍZKÉ POSTAVENÍ JE DOLE
Mìla nad ním úplnou nadvládu. Jsem na výi situace. Pøevzal nejvyí velení nad celou armádou. Patøil mezi vysoké kádry. Jeho moc stále rostla. Co do fyzické síly mne znaènì pøevyuje. Je pod mou kontrolou. Jeho moc rychle upadá. Jeho moc pozvolna klesá. Spoleèensky je ve srovnání se mnou ní. Na spoleèenském ebøíèku je úplnì dole.
Má vysoké postavení. Se svými manaerskými schopnostmi pùjde v naem podniku rychle nahoru. Je na vrcholu své kariéry. Rychle stoupá po spoleèenském ebøíèku. Nemá moc schopností protlaèit se nahoru. Ve spoleèenské hierarchii je úplnì dole. Co do spoleèenského postavení to s ním jde znaènì dolù.
Fyzická báze: Fyzická velikost je typicky v korelaci s fyzickou silou a vítìz v zápase je typicky nahoøe. VÍCE JE NAHOØE; MÉNÌ JE DOLE
Poèet vytitìných knih kadoroènì stále stoupá. Mìl vysoký poèet zásahù. Mùj plat se loni zvedl. Poèet kulturních akcí v tomto okrese mìl loni sestupnou tendenci. Poèet chyb, které udìlal, je mimoøádnì nízký. Jeho plat za poslední rok klesl. Je pod vìkovou hranicí. Pokud se motor pøíli zahøívá, snite poèet obrátek.
Fyzická báze: Pøidáváme-li více látky nebo fyzických objektù do nádoby nebo na hromadu, hladina, popø. úroveò se zvedá. PØEDVÍDATELNÉ BUDOUCÍ UDÁLOSTI JSOU NAHOØE (A VPØEDU)
Vechny nadcházející akce budou oznámeny v novinách. Co vechno je letos jetì pøed námi? To, co oèekáváme, visí nad námi jako Damoklùv meè.
Spoleèenská a fyzická báze: Status je ve vzájemném vztahu se (spoleèenskou) mocí a (fyzická) síla je NAHOØE. DOBRÝ JE NAHOØE; PATNÝ JE DOLE
Nae ance jsou na vzestupu. Vloni jsme dosáhli vrcholu, ale letos to jde z kopce. Zatím jsme se dostali na nejnií úroveò od zaloení podniku. Vykonává vysoce kvalitní práci.
Fyzická báze osobní pohody: tìstí, zdraví, ivot a autorita tedy vìci, které v zásadì charakterizují, co je pro èlovìka dobré jsou vesmìs NAHOØE. MORÁLNOST JE NAHOØE; AMORÁLNOST JE DOLE
Byl to vzneený èlovìk. Uplatòuje na sebe i na druhé vysoká mìøítka. Nedá se upøít, e její lidský pøístup má vysokou úroveò (hovor. výku). Je to obèan vysokých morálních zásad. Netítí se pouívat velmi nízkých prostøedkù. Zvykl si podvádìt. Tak hluboko bych neklesl. To by bylo pod mou úroveò. Klesl do mravního bahna Dopustil se neuvìøitelné nízkosti.
[30]
[31]
Fyzická a spoleèenská báze: DOBRÝ JE NAHOØE vzhledem k èlovìku (fyzická báze), a to spoleènì s metaforou, o ní bude øeè níe, SPOLEÈNOST JE OSOBA (v té verzi, kdy se neztotoòujeme s vlastní spoleèností). Být morální znamená konat v souladu se standardy stanovenými spoleèností/èlovìkem, aby se udrel jejich dobrý celkový stav. MORÁLNOST JE NAHOØE, protoe morální èiny jsou ve vzájemném vztahu se spoleèenskou dobrou kondicí z hlediska spoleènosti/èlovìka. Protoe metafory zaloené na spoleèenské bázi jsou souèástí kultury, závané je zde hledisko spoleènosti/èlovìka. RACIONÁLNÍ JE NAHOØE; EMOCIONÁLNÍ JE DOLE
Diskuse poklesla na emocionální úroveò, ale mnì se ji podaøilo zase pozvednout do racionální roviny. Své pocity a nálady jsme nechali stranou a mìli jsme pak krásnou diskusi na vysoké intelektuální úrovni. Nedovede se pozvednout nad své emoce.
Fyzická a kulturní báze: V naí kultuøe lidé vidí samy sebe jako pány vládnoucí zvíøatùm, rostlinám a svému fyzickému prostøedí, a právì jejich jedineèná schopnost uvaovat rozumnì staví lidi nad ostatní ivoèichy a èiní je takto jejich pány uplatòujícími vùèi nim svou autoritu. MÍT KONTROLU JE NAHOØE tak poskytuje bázi pro ÈLOVÌK JE NAHOØE, a tedy i pro ROZUMNÝ JE NAHOØE. ZÁVÌRY
Vyjdeme-li z uvedených pøíkladù, navrhujeme tyto závìry, pokud jde o zakotvení ve zkuenosti, koherenci a systematiènost metaforických pojmù: Vìtina naich základních pojmù je organizována v pojmovém rámci jedné prostorovì orientované metafory nebo vìtího poètu takových metafor. Kadé prostorovì orientované metafoøe je vlastní jistá vnitøní systematiènost. Napø. ASTNÝ JE NAHOØE definuje spíe jistý koherentní systém ne jistý poèet izolovaných a nahodilých pøípadù. (Pøípadem nekoherentního systému by bylo, kdybychom tøeba výrazem Jsem v po-
vzneené náladì vyjadøovali Cítím se astný, ale výrazem Moje nálada se zvedla vyjadøovali Je mi smutnìji.) Mezi rùznými prostorovì orientovanými metaforami existuje celková vnìjí systematiènost, jí je vymezena jejich vzájemná koherence. Tak napø. DOBRÝ JE NAHOØE dává orientaci NAHORU veobecné dobré kondici, pøièem je tato orientace koherentní se speciálními pøípady jako ASTNÝ JE NAHOØE, ZDRAVÝ JE NAHOØE, IVÝ JE NAHOØE, AUTORITA JE NAHOØE. POSTAVENÍ JE NAHOØE je koherentní s AUTORITA JE NAHOØE. Prostorovì orientované metafory jsou zakotveny ve fyzické a kulturní zkuenosti; nejsou dány jen tak nahodile. Metafora mùe slouit jako nástroj porozumìní pojmu jedinì díky své zkuenostní bázi. (Jisté sloitìjí otázky týkající se zkuenostní báze metafory probereme v následujícím oddíle.) Metafora má k dispozici mnoho moných fyzických a spoleèenských bází. Koherence uvnitø celkového systému je zøejmì jedním z dùvodù, proè si jednu metaforu zvolíme, a jinou nikoli. tìstí napøíklad má tendenci být ve fyzickém vzájemném vztahu s úsmìvem a veobecným pocitem expanze. To by se v zásadì mohlo stát bází metafory ASTNÝ JE IROKÝ; SMUTNÝ JE ÚZKÝ. Ve skuteènosti opravdu existují ménì významné metaforické výrazy jako (Na)dmula se pýchou, které zdùrazòují jiný aspekt tìstí ne Cítila se povzneenì. Avak významnou metaforou naí kultury je ASTNÝ JE NAHOØE; z tohoto dùvodu mluvíme spíe o vrcholu extáze ne o íøi extáze. ASTNÝ JE NAHOØE je maximálnì koherentní s DOBRÝ JE NAHOØE, ZDRAVÝ JE NAHOØE atd. V nìkterých pøípadech je prostorová orientace tak podstatnou slokou pojmu, e si tìko dovedeme pøedstavit nìjakou jinou alternativní metaforu, která by tomuto pojmu mohla poskytnout strukturu. Takovým pojmem je v naí kultuøe vysoké postavení. V jiných pøípadech, jako napø. u tìstí, to tak jasné není. Je pojem tìstí nezávislý na metafoøe TÌSTÍ JE NAHOØE, nebo je prostorová orienta-
[32]
[33]
ce tìstí nahoru dolù souèástí tohoto pojmu? Domníváme se, e je souèástí pojmu v rámci daného konceptuálního systému. Metafora ASTNÝ JE NAHOØE umisuje tìstí do koherentního metaforického systému a èást jeho významu vychází z jeho úlohy v tomto systému. Tzv. èistì intelektuální pojmy, napø. pojmy nìjaké vìdecké teorie, se èasto a moná i vdy zakládají na metaforách, které mají fyzickou a/nebo kulturní bázi. Uití adjektiva vysoký ve výraze èástice s vysokými energiemi je zaloeno na VÍCE JE NAHOØE. Adjektivum vyí ve funkce vyích úrovní, napø. ve fyziologické psychologii, se zakládá na RACIONÁLNÍ JE NAHOØE. Adjektivum nií ve výraze fonologie nií úrovnì (fonetické charakteristiky fonémù) je zaloeno na POZEMSKÁ SKUTEÈNOST JE DOLE (napø. v dolù/ní k zemi). Intuitivní pøitalivost jisté vìdecké teorie má asi nìco spoleèného s tím, jak výstinì její metafory odpovídají lidské zkuenosti. Nae fyzická i kulturní zkuenost poskytuje mnoho moných bází pro prostorovou orientaci metafor. Které si lidé vyberou a které z nich budou významnìjí, mùe se u rùzných kultur liit. Fyzická báze metafory se dá tìko odliit od báze kulturní, protoe výbìr jedné fyzické báze z mnoha moných má jistou souvislost s kulturní koherencí.
nich jsou tyto metafory typu NAHOØE zaloeny, jsou znaènì rùzné. Nejde o to, e by bylo více rùzných NAHOØE; vertikálnost vstupuje do naí zkuenosti mnoha rùznými zpùsoby, a tak umoòuje, aby vznikalo mnoho rozmanitých metafor. Jedním zpùsobem, jak zdùraznit neoddìlitelnost metafor od jejich zkuenostních bází, by bylo zabudovat zkuenostní báze pøímo do jejich reprezentací. Take místo abychom psali VÍCE JE NAHOØE a RACIONÁLNÍ JE NAHOØE, mohli bychom uvaovat o komplexnìjím vztahu, jaký je zobrazen následujícím diagramem.
VÍCE
NAHOØE
zkuenostní báze 1 MÉNÌ
DOLE
RACIONÁLNÍ
NAHOØE
zkuenostní báze 2 EMOCIONÁLNÍ
DOLE
ZKUENOSTNÍ BÁZE METAFOR
O zkuenostních bázích metafor toho pøíli mnoho nevíme. V dùsledku naí nevìdomosti v tìchto vìcech jsme popsali metafory zvlá a jen dodateènì jsme pøipojili spekulativní poznámky o jejich moných zkuenostních bázích. Takové praxe pouíváme z èiré neznalosti, nikoli ze zásady. Ve skuteènosti máme pocit, e ádná metafora se nikdy nedá pochopit a tím ménì adekvátnì reprezentovat nezávisle na její zkuenostní bázi. Napøíklad VÍCE JE NAHOØE má velmi odlinou zkuenostní bázi ne ASTNÝ JE NAHOØE nebo RACIONÁLNÍ JE NAHOØE. Aèkoli pojem NAHOØE je ve vech tìchto metaforách tentý, zkuenosti, na
Taková reprezentace by zdùraznila, e dvì èásti kadé z metafor jsou navzájem propojeny jedinì prostøednictvím zkuenostní báze a e jedinì s pomocí této zkuenostní báze mùe tato metafora slouit úèelùm porozumìní. Takovýchto reprezentací pouívat nebudeme, avak jedinì proto ne, e doposud víme o zkuenostních bázích metafor velice málo. Pøi uvádìní metafor budeme i nadále pouívat slova je, jako napø. VÍCE JE NAHOØE, avak toto JE je tøeba povaovat za zkratku místo celé mnoiny zkueností, na nich je metafora zaloena a na jejich základì jí rozumíme.
[34]
Úloha zkuenostní báze je dùleitá pøi pochopení, jak fungují metafory, které si vzájemnì neodpovídají, protoe jsou zaloeny na rùzných druzích zkuenosti. Jako pøíklad uveïme metaforu NEZNÁMÝ JE NAHOØE; ZNÁMÝ JE DOLE. Pøíklady: Visí to ve vzduchu a Ta nejistota v rodinì se nakonec usadila. Tato metafora má zkuenostní bázi velmi podobnou bázi metafory POROZUMÌNÍ JE UCHOPENÍ, jak je tomu v pøípadì Hned pochytil, oè bìí. Pokud mùeme vzít nìco do ruky a podret to, jak je tomu u fyzických objektù, pak si to mùeme dùkladnì prohlédnout a dosáhnout tak náleitého porozumìní vìci. Je snadnìjí vzít nìco a prohlédnout si to peèlivì, pokud to leí na zemi na pevném místì, ne kdy to poletuje ve vzduchu (jako tøeba list nebo kus papíru). NEZNÁMÝ JE NAHOØE; ZNÁMÝ JE DOLE je tedy koherentní s POROZUMÌNÍ JE UCHOPENÍ. Avak NEZNÁMÝ JE NAHOØE není koherentní s metaforami jako DOBRÝ JE NAHOØE a UKONÈENÝ JE NAHOØE (jako v pøípadì dosáhnout konce, vzepnout se ke koneènému výkonu). Dalo by se oèekávat, e UKONÈENÝ bude ve dvojici se ZNÁMÝ a e NEUKONÈENÝ bude ve dvojici s NEZNÁMÝ. Ale kupodivu tomu tak není, aspoò pokud jde o metafory vertikální. Dùvodem je, e NEZNÁMÝ JE NAHOØE má velice odlinou zkuenostní bázi ne UKONÈENÝ JE NAHOØE.
[35]
5. METAFORA A KULTURNÍ KOHERENCE
Nejzákladnìjí hodnoty kultury budou koherentní s metaforickou strukturou jejích nejzákladnìjích pojmù. Uvaujme napøíklad o nìkterých kulturních hodnotách v naí spoleènosti, které jsou koherentní s naí prostorotvornou metaforou NAHORU-DOLÙ a jejich opak by koherentní nebyl. Èím víc, tím líp je koherentní s VÍCE JE NAHOØE a s Èím míò, tím líp s nimi koherentní není.
DOBRÝ JE
NAHOØE.
Èím vìtí, tím lepí je koherentní s VÍCE JE NAHOØE a s DOBRÝ JE NAHOØE. Èím mení, tím lepí s nimi koherentní není. Budoucnost bude lepí je koherentní s BUDOUCNOST JE NAHOØE a s DOBRÝ JE NAHOØE. Budoucnost bude horí není. V budoucnosti bude [veho] víc je koherentní s VÍCE JE NAHOØE a s BUDOUCNOST JE NAHOØE. Tvoje postavení by mìlo být v budoucnosti vyí je koherentní S VYSOKÉ POSTAVENÍ JE NAHOØE a s BUDOUCNOST JE NAHOØE.
Jsou to hodnoty, které jsou v naí kultuøe hluboce zakoøenìny. Budoucnost bude lepí je konstatování pojmu pokroku. V budoucnosti bude [veho] víc má jako své speciální pøípady akumulaci zboí a inflaci mezd. Tvoje postavení by mìlo být v budoucnosti vyí je konstatování z hlediska úspìchu v povolání. Tyto hodnoty jsou koherent-
[36]
ní s naí prostorotvornou metaforou; opaèné hodnoty by koherentní nebyly. Zdá se tedy, e nae hodnoty nejsou nezávislé, nýbr musí tvoøit koherentní systém s metaforickými pojmy, kterými je utváøen ná ivot. Netvrdíme, e vekeré kulturní hodnoty, které jsou koherentní s jistým metaforickým systémem, skuteènì existují, øíkáme jen, e ty, které existují a které jsou hluboce zakotveny, jsou konsistentní s metaforickým systémem. Hodnoty uvedené nahoøe platí v naí kultuøe obecnì platí-li stejné podmínky. Jeliko vak podmínky obvykle nejsou stejné, bývají mezi tìmito hodnotami èasto konflikty a pak ovem bývají i konflikty mezi metaforami, které si s nimi asociativnì spojujeme. Abychom mohli vysvìtlit takové konflikty mezi hodnotami (a jejich metaforami), musíme vyhledat rùzné priority pøipisované tìmto hodnotám a metaforám onou subkulturou, která jich uívá. Napøíklad VÍCE JE NAHOØE má zøejmì vdycky nejvyí prioritu, protoe má nejzøetelnìjí fyzikální bázi. Priorita tohoto VÍCE JE NAHOØE nad DOBRÝ JE NAHOØE je patrná v pøíkladech jako Inflace roste, Kriminalita narùstá. Za pøedpokladu, e inflace a kriminalita jsou patné, mají tyto vìty svùj význam proto, e VÍCE JE NAHOØE má vdycky nejvyí prioritu. Kterým hodnotám pøidìlíme prioritu, je v obecné rovinì zèásti dáno okolností, v jaké subkultuøe ijeme, a zèásti je to vìc osobních hodnot. Rozmanité subkultury hlavního kulturního tradièního proudu s ním sdílejí základní hodnoty, avak pøidìlují jim odliné priority. Napøíklad hodnota VÌTÍ JE LEPÍ mùe být v konfliktu s hodnotou V BUDOUCNOSTI BUDE [VEHO] VÍC, pokud se budeme ptát, zda nyní koupit velké auto s velkými splátkami, které budou ukusovat velká sousta z krajíce budoucího platu, nebo zda koupit mení, levnìjí vùz. Jsou americké subkultury, kde si koupíte velký vùz a nebudete si dìlat s budoucností ádné starosti, a jsou jiné subkultury, kde je budoucnost na prvním místì a vy si koupíte malé auto. Bývaly èasy (pøed inflací a energetickou krizí), kdy vlastnìní malého auta mìlo vysoký status v subkultuøe, v ní MORÁLNOST JE NAHOØE a ETØENÍ ZÁSOB JE MORÁLNÍ mìly prioritu nad VÌTÍ JE LEPÍ. V poslední dobì rapidnì stoupl poèet vlastníkù malých aut, protoe existuje
[37]
rozsáhlá subkultura, v ní ETØIT PENÍZE JE LEPÍ má prioritu nad VÌTÍ JE LEPÍ. Kromì subkultur existují jetì skupiny, jejich definièní charakteristickou vlastností je, e sdílejí jisté dùleité hodnoty, které jsou v konfliktu s hodnotami hlavního kulturního tradièního proudu. Avak v jiných ménì zøejmých ohledech jiné tradièní hodnoty zachovávají. Vimnìme si napøíklad mniských øádù, jakým je tøeba øád trapistù. Hodnoty MÉNÌ JE LEPÍ a MENÍ JE LEPÍ jsou zde pravdivé vzhledem k hmotnému majetku, na nìj se pohlíí jako na pøekáku vùèi tomu, co je povaováno za dùleité, toti sluba Bohu. Trapisté sdílejí tradièní hodnotu MORÁLNÍ JE NAHOØE, pøièem jí ovem pøidìlují nejvyí prioritu a velmi odlinou definici. VÍCE je sice poøád LEPÍ, avak aplikuje se na morálnost; a postavení je stále jetì NAHOØE, aèkoli nejde o postavení tohoto svìta, nýbr svìta vyího, Boího království. Kromì toho hodnota BUDOUCNOST BUDE LEPÍ je pravdivá ve smyslu duchovního rùstu (NAHOØE) a nakonec i spasení (skuteènì NAHOØE). Toto je typické pro skupiny, které jsou stranou hlavního kulturního tradièního proudu. Morálnost, dobrota a postavení mohou být sice definovány radikálnì jinak, avak stále jsou jetì NAHOØE. Je stále jetì lepí mít více toho, co je dùleité, BUDOUCNOST BUDE LEPÍ vzhledem k tomu, co je dùleité, a tak dále. V závislosti na tom, co je pro mniskou skupinu dùleité, je hodnotový systém jednak vnitønì koherentní, jednak je koherentní s významnými orientaèními metaforami hlavní tradièní kultury, a to vzhledem k tomu, co je pro skupinu dùleité. Jednotlivci stejnì jako skupiny se rùzní co do priorit i co do zpùsobù, jak definují, co je pro nì dobré nebo morální. V tomto smyslu jsou podskupinami skupiny jedné. Vzhledem k tomu, co je pro nì dùleité, jejich individuální hodnotové systémy jsou koherentní s významnými orientaèními metaforami hlavní tradièní kultury. Nikoli vechny kultury pøipisují orientaci nahoru-dolù tuté dùleitost, jakou jí pøipisujeme my. Existují kultury, kde rovnováha nebo centrálnost hrají mnohem dùleitìjí úlohu, ne jakou mají v kultuøe naí. Nebo se zamysleme
[38]
nad neprostorovou orientací aktivní-pasivní. Pro nás platí ve vìtinì ohledù, e AKTIVNÍ JE NAHOØE a PASIVNÍ JE DOLE. Jsou vak kultury, kde pasivita je hodnocena více ne aktivita. Obecnì platí, e významné orientace nahoru-dolù, uvnitø-venku, centrální-periferní, aktivní-pasivní atd. zøejmì probíhají napøíè vemi kulturami, avak co do faktického stavu, jak jsou které pojmy orientovány a které orientace jsou dùleitìjí, se jednotlivé kultury od sebe lií.
[39]
6. ONTOLO G ICKÉ METAFORY
METAFORY ENTIT A SUBSTANCÍ
Prostorové orientace jako jsou nahoru dolù, vpøedu vzadu, smìrem k pryè od, centrální periferní a blízko daleko poskytují neobyèejnì bohatou bázi pro chápání pojmù na základì orientace. Ale to je asi tak vechno, co se s ní dá dìlat. Dalí bázi pro porozumìní nám poskytuje zkuenost s fyzikálními objekty a látkami a to takovou, která pouhou orientaci pøesahuje. Chápání zkueností jakoto objektù a látek nám umoòuje vyèleòovat èásti lidské zkuenosti a zacházet s nimi jako s nespojitými (diskrétními) entitami nebo jako se substancemi jednoho a tého druhu. Jakmile jednou dovedeme identifikovat své zkuenosti jako entity nebo substance, dovedeme na nì také [v øeèi] odkazovat (provádìt referenci), tøídit je do kategorií, zaøazovat je do skupin a kvantifikovat je a s pomocí tìchto prostøedkù o nich také rozumnì uvaovat. Nejsou-li vìci jasnì nespojité (diskrétní) nebo ohranièené, pøesto je jako takové kategorizujeme; tak je tomu napøíklad u hor, rohù ulic, ivých plotù atd. Takové zpùsoby nazírání na fyzické jevy jsou potøebné pro uspokojení naich jistých potøeb: lokalizovat hory, setkávat se na rozích ulic, støíhat ivé ploty. Je typické, e lidské potøeby vyadují, abychom stanovili umìlé hranice, které by uèinily fyzické jevy nespojitými, tak jako jsme diskrétní nespojití my sami: tj. entitami ohranièenými svým povrchem. Stejnì jako základní zkuenosti s orientací èlovìka v prostoru daly vzniknout orientaèním metaforám, tak i zkuenosti s fyzickými objekty (zejména s naimi vlastní-
[40]
mi tìly) poskytují bázi pro mimoøádnì irokou kálu metafor ontologických, tedy zpùsobù, jak pohlíet na události, èinnosti, city, mylenky atd. jakoto na entity a substance. Ontologické metafory slouí rùzným úèelùm a rùzné druhy existujících metafor jsou odrazem tìch druhù úèelù, kterým slouí. Tak napøíklad je to zkuenost se zvyováním cen, kterou je mono metaforicky vidìt jako entitu, a to skrze substantivum inflace. Získáváme tak zpùsob, jak na tuto zkuenost odkázat: INFLACE JE ENTITA
Inflace sniuje nai ivotní úroveò Bude-li inflace jetì vìtí, pùjde o holý ivot. Je tøeba s inflací bojovat. Inflace nás zahání do kouta. Inflace si vybírá svou daò u pokladny v samoobsluze a u benzinové pumpy. Kupovat nemovitosti je nejlepí cesta, jak se vypoøádat s inflací. Z té inflace se mi u dìlá nanic.
V tìchto pøípadech nám pohled na inflaci jako na entitu umoòuje odkazovat na ni, kvantifikovat ji, identifikovat nìkterý z jejích specifických aspektù, vidìt ji jako pøíèinu, jednat s pøihlédnutím k ní, a moná i vìøit, e jí rozumíme. Takovéto ontologické metafory jsou nezbytné k tomu, abychom se aspoò mohli pokusit nìjak se racionálnì vypoøádat se zkueností. Okruh ontologických metafor, kterých pro takové úèely uíváme, je ohromný. Následující seznam pouze naznaèuje druhy úèelù a doplòuje je reprezentativními pøíklady ontologických metafor, které jim slouí. Odkazování/Reference Z toho mého strachu z pavoukù se mùe moje ena zbláznit. To bylo nádherné podání! Propracováváme se k míru. Støední tøída je v americké politice mocnou mlèenlivou silou. V této válce je v sázce èest naí zemì. Kvantifikace K dokonèení této knihy bude zapotøebí velké mnoství trpìlivosti.
[41]
Na svìtì je tolik nenávisti! DuPont má v Delawaru mimoøádnì mnoho politického vlivu. Ty má v sobì pøíli mnoho nesnáenlivosti. Pete Rose má spoustu dravosti a basebalové techniky. Identifikace aspektù Pod nátlakem z nìho lezou na povrch karedé rysy jeho povahy. Brutalita války nás vechny odliduje. Nejsem schopen dret krok s moderní dobou. Jeho emocionální zdravotní stav se v poslední dobì zhoril. Ve Vietnamu jsme nikdy nepocítili euforii vítìzství. Identifikace pøíèin Tlak odpovìdnosti, která na nìm spoèívala, zpùsobil jeho zhroucení. Udìlal to ze zlosti. Ná vliv ve svìtì klesl, protoe jsme nemìli dost morální síly. Jejich vnitøní neshody je pøipravily o vlajku vítìzù. Stanovení cílù a motivace èinností Pøiel do New Yorku hledat slávu a tìstí. Poslechni, øeknu ti, co má dìlat, aby sis zajistil finanèní jistotu. Mìním svùj zpùsob ivota, abych mohl nalézt skuteèné tìstí. FBI bude jednat rychle tváøí v tváø hrozbì bezpeènosti státu. Ve sòatku vidìla vyøeení svých problémù.
Podobnì jako v pøípadì orientaèních metafor u vìtiny tìchto výrazù si ani nevimneme, e jsou metaforické. Jedním z dùvodù, proè tomu tak je, je omezený okruh úèelù, jim ontologické metafory podobnì jako orientaèní metafory slouí: reference, kvantifikace atd. Pouhé nazírání nefyzické vìci jako entity nebo substance nám neumoní dovìdìt se o ní pøíli mnoho nového. Je vak mono propracovat ontologické metafory jetì dále. Uveïme dva pøíklady, jak je v naí kultuøe propracována ontologická metafora VÌDOMÍ JE STROJ. VÌDOMÍ JE STROJ
Stále se jetì pokouíme vyfabrikovat aspoò pár pøijatelných hláení. Moje inteligence dnes prostì nefunguje. Tomu chlapíkovi se v té hlavì koleèka dobøe toèí!
[42]
Jsem dnes nìjak roztelovaný / roztimovaný, nic mi nejde. Dnes jsme na tom problému pracovali celý den a teï nám u dochází pára. VÌDOMÍ JE KØEHKÁ VÌC
Její vnitøní rovnováha je velice køehká. Od té doby, co mu zemøela ena, musí se s ním zacházet velmi opatrnì. Pøi køíovém výslechu se úplnì sesypal. Dá se snadno zlomit. Ta zkuenost ho silnì naruila. Málem jsem se z toho veho úplnì zhroutil. Jeho zvìdavost byla napjata k prasknutí.
Tyto metafory specifikují rùzné druhy objektù. Poskytují nám rùzné metaforické modely toho, èím vìdomí je, a tak nám umoòují zamìøit se na rùzné aspekty mentální zkuenosti. Metafora STROJE poskytuje koncepci vìdomí jako nìèeho, co má stavy zapnout-vypnout, co má úroveò efektivity, výrobní kapacitu, vnitøní mechanismus a provozní podmínky. Metafora KØEHKÉ VÌCI není ani zdaleka tak bohatá. Umoòuje nám pouze mluvit o psychologické síle. Existuje vak okruh mentální zkuenosti, který se dá pojmout do slov jedné i druhé metafory. Máme na mysli tyto anglické pøíklady: He broke down. [doslovnì Mìl poruchu; pøibliný ekvivalent Sesypal se.] (VÌDOMÍ JE STROJ) He cracked up. [doslovnì Rozbil se; pøibliný ekvivalent Ruplo mu v bednì.] (VÌDOMÍ JE KØEHKÁ VÌC)
Avak tyto metafory se nezamìøují na pøesnì tentý aspekt mentální zkuenosti. Kdy se stroj zhroutí (poláme), pøestane prostì fungovat. Kdy se køehký pøedmìt rozbije, jeho støepy se rozletí, co mùe mít nebezpeèné dùsledky. Kdy tedy napøíklad nìkdo zeílí a zdivoèí nebo chová se násilnì, bylo by na místì øíct: He cracked up. Na druhé stranì stane-li se nìkdo neteèným a neschopným jakékoli funkce èistì z psychologických dùvodù, øekli bychom pravdìpodobnìji: He broke down. Ontologické metafory tohoto typu jsou tak pøirozené a v naem mylení natolik vudypøítomné, e je lidé
[43]
obyèejnì berou jako samozøejmé, pøímé deskripce mentálních jevù. Skuteènost, e jsou metaforické, vìtinì z nás nikdy ani nenapadne. Tvrzení jako He cracked under pressure [pøiblinì V dùsledku psychického tlaku mu ruplo v bednì.] chápeme jako pøímo pravdivá nebo nepravdivá. Tohoto výrazu bylo pouito rùznými novináøi jako vysvìtlení, proè si Dan White pøinesl puku na sanfranciskou radnici a vystøelil smrtelnou ránu na starostu George Moscona. Takováto vysvìtlení pøipadají vìtinì z nás jako naprosto pøirozená. Je tomu tak proto, e metafory typu VÌDOMÍ JE KØEHKÁ VÌC jsou nedílnou souèástí modelu vìdomí, jaký máme v naí kultuøe; je to model, podle nìho vìtina z nás myslí a také na jeho základì jedná. METAFORY NÁDOB ÚZEMÍ
Jsme bytosti fyzické, ohranièené a oddìlené od ostatního svìta povrchem naí pokoky, a zbytek svìta zakouíme jako nìco vnìjího, co je mimo nás. Kadý jsme nádoba s povrchem, který ji omezuje, a s orientací uvnitø vnì. Tuto svou vlastní orientaci uvnitø vnì promítáme i na jiné fyzické objekty, které jsou ohranièeny svými povrchy. Take je rovnì vnímáme jako nádoby s vnitøkem a vnìjkem. Místnosti a domy jsou zøejmé nádoby. Pohyb z jedné místnosti do druhé je pohyb z jedné nádoby do jiné, tj. pohyb z jedné místnosti a do druhé. Této orientace pouíváme dokonce i u pevných objektù, tøeba kdy rozbíjíme kámen, abychom vidìli, co je uvnitø. Tuto orientaci aplikujeme i na své pøírodní prostøedí. Na mýtinu v lese pohlííme jako na nìco, co má ohranièující povrch, a sami sebe vidíme jako nìkoho, kdo je uvnitø mýtiny [i kdy èesky øíkáme na mýtinì] nebo vnì/venku z mýtiny, v lese nebo venku z lesa. Lesní paseka má cosi, co se dá vnímat jako pøirozená hranice neurèité pásmo, kde stromy víceménì pøestávají a mýtina zaèíná. Avak i tam, kde není ádná pøirozená fyzická hranice, která by
[44]
[45]
se dala povaovat za nìco, co vymezuje nádobu, jisté hranice vytyèujeme vyèleòujíce území tak, aby mìlo vnitøek a vymezující povrch a u s pomocí zdi, plotu nebo abstraktní èáry èi plochy. Málo lidských instinktù je tak základních, jako je pud teritoriality. A takovéto vymezování území, vedení hranic kolem nìho, je aktem kvantifikace. Ohranièené objekty, a u jsou to lidé, kameny nebo území, mají vdy jistou velikost. To pak umoòuje, aby byly kvantifikovány v termínech mnoství látky, kterou obsahují. Kansas je napøíklad ohranièené území NÁDOBA , take pak mùeme øíci: V Kansasu je mnoho zemìdìlské pùdy. Látky samy mohou být chápány jako nádoby. Jako pøíklad pouijme vanu. Vlezete-li do vany, vlezete do vody. Jak vana, tak i voda jsou vnímány jako nádoby, avak rùzného druhu. Vana je NÁDOBOVÝ OBJEKT, kdeto voda je NÁDOBOVÁ LÁTKA.
UDÁLOSTI, ÈINNOSTI, DÌJE A STAVY
Ontologických metafor uíváme k tomu, abychom porozumìli událostem, èinnostem, dìjùm a stavùm. Události a èinnosti jsou konceptualizovány metaforicky jako objekty, dìje jako substance a stavy jako nádoby. Závod, soutì je napøíklad událost, která je pojata jako nespojitá entita. Závod, soutì existuje v prostoru a èase a má pøesnì vymezené hranice. Proto na ni pohlííme jako na NÁDOBOVÝ OBJEKT, v nìm jsou úèastníci (kteøí jsou také objekty), události jako start a závìr (které jsou metaforickými objekty) a dìj bìhu (co je metaforická substance). Take o závodu, soutìi, cvièení se dá øíci: Bude v nedìli ve cvièení? (cvièení jako NÁDOBOVÝ OBJEKT) Pùjde do cvièení? (cvièení jako OBJEKT) Vidìl jsi závody? (závod jako OBJEKT) Závìr závodù byl opravdu napínavý. (závìr jako UDÁLOSTNÍ OBJEKT uvnitø NÁDOBOVÉHO OBJEKTU) Ve cvièení jsme si tentokrát uili hodnì pìkných cvikù na náøadí. (cviky jako SUBSTANCE v NÁDOBÌ) Nemohl jsem dnes vùbec nasadit SPRINT a vydret a do konce. (sprint jako SUBSTANCE) Uprostøed závodu mnì doly síly. (závod jako NÁDOBOVÝ OBJEKT) U vypadl ze závodu. (závod jako NÁDOBOVÝ OBJEKT)
ZORNÉ POLE
Zorné pole konceptualizujeme jako nádobu a to, co vidíme, konceptualizujeme jako nìco, co je uvnitø ní. Naznaèuje to u sám termín zorné pole. Tato metafora je pøirozená a vyplývá z okolnosti, e díváte-li se na nìjaké území (na zem, na podlahu atd.), vae zorné pole vymezuje hranice území, toti tu èást, kterou jste schopni vidìt. Za pøedpokladu, e ohranièený fyzický prostor je NÁDOBA a e nae zorné pole je v souvztanosti s tímto ohranièeným fyzickým prostorem, metaforický pojem ZORNÁ POLE JSOU NÁDOBY se jeví jako zcela pøirozený. Dá se pak øíci: Loï pøiplouvá do zorného pole. Mám ho v dohledu. Nevidím ho v cestì mi stojí strom. Je teï z dohledu. Je to ve støedu mého zorného pole. V dohlednu teï nevidíme nic. Nemohu dostat do zábìru vechny lodi, co tu jsou v dohledu.
CE,
Na dìje obecnì se pohlíí metaforicky jako na a tedy jako na NÁDOBY:
SUBSTAN-
V práci s truhláøskými nástroji jsem nadìlal mnoho nepoøádku. Jak se dostal Jenda z práce s truhláøskými nástroji? Co jiného jsi jetì dìlal vedle práce s truhláøskými nástroji? Kolik práce s truhláøskými nástroji jsi nadìlal? Jak ses dostal k práci s truhláøskými nástroji jako ke skuteèné profesi? Teï je zrovna ponoøen do práce s truhláøskými nástroji.
Dìje se tedy povaují za nádoby pro èinnosti a ostatní dìje, z nich sestávají. Vidíme je rovnì jako nádoby na energii a materiály, které jsou potøebné pro nì i pro jejich vedlejí produkty, je lze vidìt, jako by byly v nich nebo jako by se objevovaly, vynoøovaly z nich:
[46]
Do práce s truhláøskými nástroji jsem vloil mnoho energie. Získal jsem mnoho uspokojení z práce s truhláøskými nástroji. V práci s truhláøskými nástroji je spousta radostí.
[47]
7 . PE R S ONIFIK AC E
Rùzné druhy stavù je rovnì mono konceptualizovat jako nádoby. Proto máme tyto pøípady: Je v rozpacích. A u jsme venku z potíí. Vynoøuje se z narkózy. Pomalu se dostávám do formy. Dostal se do stavu silného vzruení. Upadl do deprese. Koneènì se dostal ze stavu katatonie, ve kterém byl od závìreèných zkouek.
Asi nejzøejmìjími ontologickými metaforami jsou ty pøípady, kdy je fyzický objekt dále specifikován jako lidská bytost. To nám umoòuje pochopit irokou kálu zkueností s nikoli lidskými entitami na základì lidských motivací, charakteristik a èinností. Uveïme nìkolik pøíkladù: Jeho teorie mnì ozøejmila chování kuøat pìstovaných v prùmyslových drùbeárnách. Tento fakt podává argument proti standardním teoriím. ivot mne podvedl. Inflace pohlcuje ná zisk. Jeho náboenství mu pøikazuje, aby nepil jemná francouzská vína. Michelsonùv-Morleyùv pokus uvedl v ivot novou fyzikální teorii. Rakovina ho nakonec dostihla.
V kadém z tìchto pøípadù vidíme nìco nikoli lidského jako lidské. Personifikace vak není jediný a jednotný obecný proces. Kadá personifikace se lií na základì tìch aspektù tìch lidí, kteøí byli vybráni. Vimnìme si tìchto pøíkladù: Inflace zaútoèila na základy naí ekonomiky. Inflace nás zahnala do kouta. Naím nejvìtím nepøítelem je teï inflace. Inflace úplnì znièila dolar. Inflace mne obrala o vechny moje úspory.
[48]
Inflace pøevezla i ty nejlepí ekonomické mozky v naí zemi. Inflace zrodila generaci, která myslí jen na peníze.
Inflace je zde personifikována, avak metaforou není pouhé INFLACE JE ÈLOVÌK. Je znaènì specifiètìjí, toti INFLACE JE PROTIVNÍK. Nejene nám zde metafora poskytuje velmi specifické zpùsoby, jak smýlet o inflaci, nýbr i zpùsob, jak proti ní postupovat. Uvaujeme o inflaci jako o protivníkovi, který nás mùe napadnout, ublíit nám, okrást nás, dokonce nás i znièit. Metafora INFLACE JE PROTIVNÍK tedy vede ke vzniku politických a ekonomických akcí ze strany naí vlády a ospravedlòuje je: tím, e vyhlauje válku inflaci, stanoví cíle, volá po obìtech, vyhlauje nový soubor opatøení atd. Hlavní mylenkou zde je, e personifikace je obecná kategorie, která pokrývá velmi iroké pásmo metafor, z nich kadá vybírá rùzné aspekty èlovìka nebo zpùsobù pøístupu k èlovìku. Vechny mají nìco spoleèného: jsou to extenze ontologických metafor a umoòují nám dávat jistý smysl jevùm v naem svìtì v lidských termínech tedy v kategoriích, jim jsme schopni porozumìt na základì naich vlastních motivací, cílù, èinností a charakteristik. Nazírání nìèeho tak abstraktního, jako je inflace, dostává teprve v lidských kategoriích onu explikativní sílu toho jediného druhu, který má pro vìtinu lidí smysl. Postihují-li nás zásadní ekonomické ztráty, je byly zpùsobeny sloitými národohospodáøskými a politickými èiniteli, jim nikdo ve skuteènosti nerozumí, pak nám metafora INFLACE JE PROTIVNÍK poskytuje pøinejmením koherentní vysvìtlení, proè nás tyto ztráty postihují.
[49]
8. METONYMIE
V pøípadech personifikace, o nich byla øeè, se pøipisují lidské vlastnosti vìcem, které lidskými nejsou teoriím, nemocem, inflaci atd. V takových pøípadech se neodkazuje na ádné konkrétní lidi. Øekneme-li Inflace mne obrala o vechny moje úspory, nepouíváme termínu inflace jako výrazu odkazujícího k èlovìku. Takové pøípady je nutno odliovat od pøípadù jako To kuøe na paprice u okna chce platit.
kde se kuøete na paprice pouívá jako referenèního výrazu vùèi skuteènému èlovìku, toti vùèi tomu, který si objednal kuøe na paprice. Takové pøípady k personifikaèním metaforám nepatøí, protoe kuøe na paprice nechápeme v tom smyslu, e bychom mu pøipisovali lidské vlastnosti. Spíe zde uíváme jedné entity k tomu, aby odkazovala na jinou, která má vùèi ní jistý vztah. To je pøípad, jemu øíkáme metonymie. Uveïme nìkolik dalích pøíkladù: Rád ète markýze de Sade. (= markýzovy spisy) Dìlá do novin. (= pracuje jako urnalista) Akryl si získal celý svìt. (= pouívání akrylových barev) Timesy jetì na tiskovou konferenci nedorazily. (= zpravodaj Timesù) Pan Kondelík by se díval na dínsy pøes prsty. (= oblékání dínsù) Nové stìraèe ho uspokojí. (= stav majetnictví nových stìraèù)
[50]
Jako zvlátní pøípad metonymie zaøazujeme kategorii, které se v tradièní rétorice øíká synekdocha, u ní èást zastupuje celek; tak je tomu v následujících pøípadech. ÈÁST ZA CELEK
Automobil zahlcuje nae dálnice. (= mnoina automobilù) Do naí dílny potøebujeme jetì pár silných rukou. (= silných lidí) Na naí fakultì poøád jetì chybí aspoò nìkolik mladých bystrých mozkù. (= inteligentních mladých lidí) Nemá smysl pro nic jiného ne pro ta ètyøi kola! (= automobily) Nae strana potøebuje novou krev. (= nové lidi)
V tìchto pøípadech, jako i u jiných pøípadù metonymie, uívá se jedné entity, aby odkazovala k druhé. Metafora a metonymie jsou dva rùzné druhy procesù. Metafora je v zásadì zpùsob pojímání jedné vìci na základì druhé a její primární funkcí je porozumìní. Naproti tomu metonymie má primárnì referenèní funkci, tj. umoòuje nám pouít jedné entity, aby zastupovala druhou. Metonymie vak není pouze prostøedkem reference. Slouí rovnì funkci zajiovat pochopení. Napøíklad v pøípadì metonymie ÈÁST ZA CELEK je k dispozici mnoho èástí, které mohou zastupovat celek. Kterou z èástí si vybereme, pak urèuje, na který aspekt celku se zamìøíme. Øekneme-li, e potøebujeme pro ná projekt nìkolik mladých bystrých mozkù, uíváme mladé bystré mozky k tomu, abychom odkázali na inteligentní lidi. Hlavní vìcí tu není ani tak pouít èásti (mozku), aby zastupovala celek (èlovìka), jako spíe vybrat speciální charakteristickou vlastnost èlovìka, toti inteligenci, která je asociována s mozkem. Toté platí o jiných druzích metonymie. Øekneme-li Timesy jetì na tiskovou konferenci nedorazily, pouíváme Timesy nejenom proto, abychom provedli referenci k tomu èi onomu zpravodaji, ale abychom také naznaèili dùleitost instituce, kterou zpravodaj reprezentuje. Take Timesy jetì na tiskovou konferenci nedorazily znamená nìco jiného ne Steve Roberts jetì na tiskovou konferenci nedorazil, i kdy tento Steve Roberts mùe být právì oním reportérem Timesù. Metonymie tedy slouí nìkterým ze stejných úèelù, jim slouí i metafora, a do jisté míry i stejným zpùsobem, ale
[51]
umoòuje zamìøit se speciálnìji na jisté aspekty toho, k èemu se odkazuje. Podobá se metafoøe i v tom, e to není jen a jen prostøedek básnický nebo rétorický. A není to ani jen a jen prostøedek jazyka. Metonymické pojmy (jako ÈÁST ZA CELEK) jsou souèástí obyèejného, kadodenního zpùsobu, jak myslíme a jednáme i mluvíme. Máme napøíklad ve svém pojmovém systému speciální pøípad metonymie ÈÁST ZA CELEK, a to TVÁØ ZA ÈLOVÌKA. Napøíklad: Ona je prostì jenom taková pìkná pusinka. Z hleditì na mne civìla spousta cizích tváøí. U bychom tady potøebovali pár nových tváøí.
Tato metonymie funguje v naí kultuøe aktivnì. Zakládá se na ní tradice portrétù jak malíøských, tak fotografických. Poádáte-li mne, abych vám ukázal obrázek svého syna, a já vám pak ukái obrázek jeho tváøe, budete spokojeni. Sami si budete myslet, e jste vidìli jeho obraz. Ale kdy vám ukái obrázek jeho tìla bez jeho tváøe, budete to povaovat za neobvyklé a nebudete spokojeni. Dokonce se mùete zeptat: Ale jak vypadá? Metonymie TVÁØ ZA ÈLOVÌKA není tedy pouze vìcí jazyka. V naí kultuøe se díváme na tváø èlovìka spíe ne na jeho postavu nebo jeho pohyby abychom získali základní informaci, jak ten èlovìk vypadá. Kdy vnímáme èlovìka na základì jeho tváøe a jednáme podle tìchto vjemù, nae poèínání má jako svùj základ metonymii. Podobnì jako metafory nejsou ani metonymie jevy nahodilými nebo libovolnými. Metonymické pojmy jsou rovnì systematické, jak je patrno z následujících reprezentativních pøíkladù, které jsou souèástí naí kultury: ÈÁST ZA CELEK
Usaï si svùj ctìný zadek tøeba sem. Holé lebky prostì neuznávám. Kometa potøebuje na pravém køídle hbitìjí nohy. Pronajal jsem si v pøízemí pìknou ètyøku s okny do parku. VÝROBCE ZA VÝROBEK
Chtìl bych jednoho velkého Johnny Walkera. Koupil si Forda.
[52]
Má ve své pracovnì i jednoho Picassa. Hroznì nerad ètu Heideggera. POUÍVANÝ PØEDMÌT ZA UIVATELE
Saxofon má dnes chøipku. Ten BMW by chtìl poøád kadého pøedjídìt. Taxíky ádají poøád vìtí jízdné. Potøebujeme pro ná útok aspoò jednu poøádnì tvrdou hokejku. Metro zase stávkuje. ØÍDÍCÍ ZA ØÍZENÉHO
Nixon bombardoval Hanoi. Seiji Ozawa dával vèera veèer skvìlý koncert. Napoleon prohrál u Waterloo. Gustav Brom si kdysi získal mnoho posluchaèù. Jakýsi Mercedes mne zezadu naboural. INSTITUCE ZA LIDI ZA NI ODPOVÌDNÉ
Delvita zase zvedla ceny. Univerzitu za ádnou cenu nedonutíte, aby na to pøistoupila. Armáda chce znovu zavést vojenskou povinnost. Senát si myslí, e potraty jsou nemorální. Neschvaluji to, co vláda dìlá. MÍSTO ZA INSTITUCI
Bílý dùm na to neøíká nic. Washington je vùèi potøebám lidu znaènì necitlivý. Kreml pohrozil, e bude bojkotovat pøítí kolo jednání SALT. Paøí v letoní sezónì zavádí dlouhé suknì. Hollywood u není to, co býval. Wall Street zachvátila panika. MÍSTO ZA UDÁLOST
A se Afghanistan nestane novým Vietnamem! Nezapomeòme na Hiroimu. Pearl Harbor má na americkou zahranièní politiku stále jetì vliv. Temelín ohrozil nae zahranièní vztahy. Po celý den to tady bylo Václavské námìstí.
Takovéto metonymické pojmy jsou systematické stejnì jako pojmy metaforické. Vìty uvedené nahoøe nejsou nahodilé. Jsou to pøípady jistých obecných metonymických pojmù, v jejich kategoriích organizujeme své mylení i èin-
[53]
nosti. Metonymické pojmy nám umoòují konceptualizovat jednu vìc s pomocí jejího vztahu k nìèemu jinému. Myslíme-li na jednoho Picassa, nemyslíme pouze na umìlecké dílo samo o sobì. Myslíme na nì v kategoriích jeho vztahu k umìlci, tj. jeho pojetí umìní, jeho techniky, jeho úlohy v dìjinách umìní atd. Vùèi jednomu Picassovi se chováme s úctou, i kdyby to byla tøeba jen kresbièka, kterou nakreslil jetì jako kolák, a to pro její vztah k umìlci. Takovým zpùsobem metonymie VÝROBCE ZA VÝROBEK ovlivòuje jak nae mylení, tak i nae jednání. A podobnì kdy èínice øekne To kuøe na paprice u okna chce platit, nemá zájem o toho èlovìka jakoto èlovìka, nýbr jen jako o zákazníka, a proto je uití takové vìty odlidující. Nixon bomby na Hanoi neshazoval sám osobnì, avak skrze metonymii ØÍDÍCÍ ZA ØÍZENÉHO mùeme nejen øíct Nixon bombardoval Hanoi, nýbr také na nìho myslet, jak bombarduje Hanoi, a èinit ho za to odpovìdným. A zase je to moné díky povaze metonymického vztahu v metonymii ØÍDÍCÍ ZA ØÍZENÉHO, v ní se soustøeïujeme na odpovìdnost. Metonymické pojmy tedy stejnì jako metafory strukturují nejen ná jazyk, ale i mylení, postoje a èinnosti. A stejnì jako je to u pojmù metaforických, i metonymické pojmy jsou zakotveny v naí zkuenosti. Fakticky je zakotvení metonymických pojmù obecnì vzato zøejmìjí ne u pojmù metaforických, protoe je obyèejnì spjato s pøímými fyzickými nebo kauzálními asociacemi. Metonymie ÈÁST ZA CELEK vyplývá napøíklad z naich zkueností se zpùsobem, jak jsou èásti v obecném slova smyslu v relaci k celkùm. VÝROBCE ZA VÝROBEK se zakládá na kauzálním (a typicky fyzickém) vztahu mezi výrobcem a jeho výrobkem. MÍSTO ZA UDÁLOST je zaloeno na naí zkuenosti s fyzickým lokalizováním událostí. A tak dále. Zvlátním pøípadem metonymie je kulturní a náboenská symbolika. U køesanù napøíklad máme metonymii HOLUBICE ZA DUCHA SVATÉHO. A jak je to pro metonymie typické, tato symbolika není jen tak libovolná. Je zakotvena v pojetí holubice v rámci západní kultury a v pojetí Ducha svatého v køesanské teologii. Existují jisté dùvody, proè je symbolem Ducha svatého holubice, a ne napøíklad kuøe,
[54]
sup nebo ptros. Holubice je pojímána jako krásná, pøátelská, nìná a hlavnì mírná. Jakoto pták má holubice své pøirozené prostøedí na obloze, která metonymicky zastupuje nebesa, tedy pøirozené prostøedí Ducha svatého. Holubice je pták, který létá pùvabnì, tie se vznáí a typicky je ho vidìt, jak se snáí z oblohy a usedá mezi lidmi. Pojmový systém kultur a náboenství je co do své povahy metaforický. Symbolické metonymie zde tvoøí kritickou mez a jsou pojítkem mezi kadodenní zkueností a koherentními metaforickými systémy, jimi jsou charakterizována náboenství a kultury. Symbolické metonymie, jsouce zakotveny v naí fyzické zkuenosti, poskytují nám základní prostøedky pro porozumìní pojmùm náboenským i kulturním.
[55]
9. OTEVŘENÉ PROBLÉMY METAFORICKÉ KOHERENCE
Podali jsme dùkazy, e metafory a metonymie nejsou nahodilé, nýbr právì naopak e tvoøí koherentní systémy, na jejich základì konceptualizujeme svou zkuenost. Není ovem nijak nesnadné nalézt v bìných metaforických výrazech zøejmé pøípady nekoherence. Tyto jevy jsme sice dokonale neprozkoumali, avak ukázalo se, e ty pøípady, na které jsme se zamìøili podrobnìji, nejsou vùbec nekoherentní, aèkoli zprvu jako nekoherentní vypadaly. Proberme si dva pøípady. ZDÁNLIVÁ METAFORICKÁ KONTRADIKCE
Charles Fillmore nás (v konverzaci) upozornil, e v angliètinì se vyskytují dvì na první pohled kontradiktorické organizace èasu. U první z nich je budoucnost vpøedu a minulost vzadu: V týdnech pøed námi ... (budoucnost) To u je vecko za námi. (minulost)
U druhé z nich je budoucnost vzadu a minulost vpøedu: V následujících týdnech ... (budoucnost) V pøedcházejících týdnech ... (minulost)
Vypadá to, jako by tu pøi metaforické organizaci èasu byla kontradikce. Kromì toho se tyto zdánlivì rozporné
[56]
metafory mohou navzájem prostupovat, ani by to mìlo nìjaké nepøíznivé následky, srov.: Hledíme vpøed do následujících týdnù.
Zdá se, jako by zde vpøed organizovalo budoucnost kupøedu, kdeto následujících dozadu. Abychom prokázali, e ve skuteènosti je koherence i zde, budeme nejprve muset vzít v úvahu nìkolik okolností týkajících se pøedozadní organizace. Nìkteré vìci, napøíklad lidé a auta, mají pøední èásti a zadní èásti, které jsou jim vlastní, kdeto u jiných, napøíklad u stromù, tomu tak není. Za jistých okolností mùe i kámen získat pøedozadní organizaci. Díváme-li se dejme tomu na kámen støední velikosti a mezi námi a kamenem je míè øeknìme ètvrt metru od kamene , pak je na místì øíci: Míè je pøed kamenem. Kámen dostal pøedozadní orientaci, jako by mìl pøení èást, která je obrácena smìrem k nám. To ovem není nic univerzálního. Existují jazyky napøíklad hausa , v nich by kámen dostal obrácenou orientaci a my bychom øekli, e míè je za kamenem, pokud by byl mezi námi a kamenem. Pohybující se pøedmìty dostávají obecnì pøedozadní orientaci v tom smyslu, e pøední èást je ve smìru pohybu (nebo v základním smìru pohybu, take i couvající auto si zachovává svou pøední èást). Napøíklad druice tvaru koule, která v klidovém stavu nemá ádnou pøední èást, dostává ji, jakmile se dostane na obìnou dráhu, a to díky smìru, ve kterém se pohybuje. Èas v angliètinì je tedy strukturován na základì metafory ÈAS JE POHYBUJÍCÍ SE PØEDMÌT, a to s budoucností pohybující se smìrem k nám: Pøijde èas, kdy ... Ten èas u dávno pøeel, co ... Pøiel èas jednat.
Úsloví Èas letí je pøípadem metafory ÈAS JE POHYBUJÍCÍ SE PØEDMÌT. Jeliko jsme obráceni tváøí k budoucnosti, dostáváme:
[57]
Kdy se tak blííme k událostem, kterým èelíme, ... Vyhlíím u s radostí pøíchod Vánoc. Pøed námi je velká pøíleitost a my si nepøejeme, aby kolem nás pøela jen tak.
Díky metafoøe ÈAS JE POHYBUJÍCÍ SE PØEDMÌT dostává èas pøedozadní orientaci s pøední èástí ve smìru pohybu stejnì jako kterýkoli pohybující se pøedmìt. Je tedy budoucnost obrácena svou tváøí k nám, jeto se k nám pøibliuje, take pak dostáváme tyto výrazy: Nejsem s to pohlédnout do tváøe budoucnosti. Tváøí v tváø blíícím se událostem ... Postavme se budoucnosti s hrdým èelem.
Zatímco tedy výrazy jako tváøí v tváø, vyhlíet s radostí, a pøed námi orientují èas vzhledem k lidem, výrazy jako pøedcházet a následovat orientují èasy vzhledem k èasùm. Tím pak dostáváme: V pøítím týdnu a v týdnu po nìm následujícím
avak nikoli: V týdnu následujícím za mnou ...
Jeliko jsou budoucí èasy obráceny k nám, èasy, které po nich následují, jsou dále v budoucnosti a vechny budoucí èasy následují za pøítomným. Proto tedy následující týdny jsou tyté jako týdny pøed námi. Smyslem tohoto pøíkladu bylo nejen ukázat, e zde není ádný rozpor, nýbr i zvýraznit vechny subtilní podrobnosti, které s tím souvisí, tj. upozornit na metaforu ÈAS JE POHYBUJÍCÍ SE PØEDMÌT, na pøedozadní orientaci, kterou èas získal díky tomu, e je pohybujícím se pøedmìtem, a na konsistentní uití slov, jakými jsou následovat, pøedcházet a stát tváøí v tváø, jsou-li aplikována na èas na základì dané metafory. A celá tato vnitønì soudrná a detailnì propracovaná metaforická struktura je souèástí naeho prostého kadodenního jazyka, jím mluvíme o èase, jazyka tak obyèejného, e bychom si toho normálnì vùbec nevimli.
[58]
[59]
ROZDÍL MEZI KOHERENCÍ A KONSISTENCÍ
Ukázali jsme si, e metafora ÈAS JE POmá vnitøní konsistenci. Máme vak k dispozici i jiný zpùsob, jak konceptualizujeme bìh èasu: HYBUJÍCÍ SE PØEDMÌT
ÈAS JE STACIONÁRNÍ A MY SE POHYBUJEME V NÌM
Kdy tak ve vzpomínkách procházím lety svého mládí, ... Kdy vstupuje do let osmdesátých, ... Blííme se konci roku.
To, co zde vidíme, jsou dva pøípady podøazené kategorii v jednom pøípadì se pohybujeme my a èas stojí; v druhém pøípadì se pohybuje èas a my stojíme. Tím, co je zde spoleèné, je pohyb relativní vzhledem k nám, a to s budoucností vpøedu a s minulostí vzadu. Jde tedy o dva pøípady podøazené tée metafoøe, jak je vidìt na pøipojeném diagramu.
ÈAS KOLEM NÁS MÍJÍ:
Z naeho hlediska èas míjí kolem nás, zepøedu dozadu
zapadají do sebe), a metaforami, které jsou konsistentní. Zjistili jsme, e spojitosti mezi metaforami implikují èastìji a pravdìpodobnìji koherenci ne konsistenci. Jako dalí pøíklad uveïme jinou metaforu: LÁSKA JE CESTA
Pohleï, jak daleko jsme doli. Jsme na køiovatce. Musíme teï kadý jít svou cestou. Teï u se nelze vrátit. Myslím, e tento vztah nás nikam nedovede. Kde teï vlastnì jsme? Jsme v koncích. Byla to dlouhá, kamenitá cesta. Tento vztah je slepá ulièka. Nae kola se toèí na místì. Toto manelství uvázlo na mìlèinì. Seli jsme z cesty. Tento vztah ztroskotal.
Zde jde o základní metaforu týkající se CESTY, pøièem existují rùzné typy cest, které mùeme podniknout: cesta autem, cesta vlakem a cesta lodí po moøi. CESTA
Èas je pohybující se pøedmìt a pohybuje se smìrem k nám.
Èas je stacionární a my se v nìm pohybujeme ve smìru k budoucnosti.
Je to jen jiná formulace mylenky, e tyto dva pøípady mají jeden nadøazený spoleèný dùsledek. Z obou metafor vyplývá, e z naeho hlediska èas míjí kolem nás zepøedu dozadu. Aèkoli nejsou tyto dvì metafory konsistentní (netvoøí toti jediný jednolitý obraz), pøesto zapadají do sebe díky tomu, e jsou subkategoriemi jedné a tée kategorie nadøazené, a proto mají spoleèný i jeden nadøazený dùsledek. Je rozdíl mezi metaforami, které jsou navzájem koherentní (tj.
cesta autem
cesta vlakem
cesta lodí po moøi
dlouhá kamenitá cesta slepá ulièka kola se toèí na místì
vykolejit
na mìlèinì ztroskotat
Tedy jetì jednou: neexistuje jeden jediný konsistentní obraz, v nìm by do sebe zapadaly vechny metafory CESTY. Koherentnosti jim dodává okolnost, e vechny jsou meta-
[60]
[61]
forami CESTY, tøebae specifikují rùzné dopravní prostøedky. Toté vidíme u metafory ÈAS JE POHYBUJÍCÍ SE PØEDMÌT, kde máme rùzné zpùsoby, jak se nìco mùe pohybovat. Srov.: èas letí, èas se vleèe, èas kvapí. Obecnì platí, e metaforické pojmy jsou definovány nikoli na základì konkrétních obrazù (letu, vleèení se, chùze po cestì atd.), nýbr v termínech obecnìjích kategorií, jako je míjení kolem (passing).
10. NĚKOLIK DALŠÍCH PŘÍKLADŮ
Zatím jsme vycházeli z pøedpokladu, e metafory nae bìné pojmy èásteènì strukturují a e tato struktura se zrcadlí v naem prostém (neumìleckém) jazyce. Døíve ne se dostaneme k celkovému obrazu filosofických implikací tìchto pøedpokladù, budeme potøebovat nìkolik dalích pøíkladù. U kadého z nich uvedeme metaforu a øadu obyèejných výrazù, které budou speciálními pøípady této metafory. Anglické i èeské výrazy jsou dvojího druhu: jednak jsou to prosté vední výrazy, jednak idiomy, které jsou v souladu s metaforou a jsou souèástí normálního kadodenního zpùsobu øeèi o daném tématu. TEORIE
(a SPORY/ARGUMENTACE) JSOU BUDOVY
To je základem vaí teorie? Tato teorie potøebuje vìtí oporu. Tento argument je chatrný. Potøebujeme více fakt, jinak se celá argumentace zhroutí. Bude k tomu zapotøebí zkonstruovat silnou argumentaci. Jetì mi není jasné, jakou formu bude ta argumentace mít. Máme tu nìjaká fakta, kterými by se dal vyztuit rámec té teorie. Bude tøeba podepøít teorii solidními argumenty. Tato teorie stojí a padá v závislosti na síle tohoto argumentu. Ten argument se zhroutil. Oni tu jeho poslední teorii naprosto rozmetali. Prokáeme, e tato teorie nemá ádný poøádný základ. Zatím jsme dali dohromady jenom jakous takous kostru teorie.
[62]
[63]
MYLENKY JSOU JÍDLO
To, co nakonec øekla, zanechalo ve mnì po sobì jakousi nepøíjemnou pachu. Celá tato sta neobsahuje nic jiného ne syrová fakta, nedopeèené mylenky a jen mírnì pøihøáté teorie. Pro mne je v tom pøíli mnoho fakt, abych to jen tak vechno najednou strávil. To, co vechno si nárokuje, nemohu prostì spolknout. Ten jeho výklad mnì pøipadal jako neslaná nemastná polévka. Jen ho nechejte, a se chvilku podusí ve vlastní ávì. Koneènì tu máme teorii, do které se mùeme poøádnì zakousnout. A se ty jeho názory jetì nìjaký èas uleí. To je potrava pro pøemýlení. On ty kníky zrovna ere. Nae studenty pøece není potøeba krmit lièkou jako malé dìti. Tu knihu pøímo zhltl. V diskusi jsme mu tu jeho teorii naklepali jako øízeèek. Toto je nejavnatìjí rubrika jejich èasopisu. To jeho poslední prohláení byl pìknì vyzrálý kousek blbosti. Ta mylenka v nìm kvasila u po celá léta.
Pokud jde o ivot a smrt, buï LIDÉ, nebo ROSTLINY.
MYLENKY JSOU ORGANISMY,
a to
MYLENKY JSOU LIDÉ
Z teorie relativity se zrodila obrovská spousta nových mylenek. Je otcem moderní biologie. Tohle je dítìtem kterého mozku? Z tohoto ideového podhoubí vypuèely nejrùznìjí teorie. Tyto názory vymøely u bìhem støedovìku. Na zaèátku 19. století byla jazykovìda jetì v plenkách. Jeho mylenky budou mezi námi ít navdy. Kognitivní psychologie poøád jetì neodrostla z dìtských atièek. Tuto mylenku by bylo tøeba znovu vzkøísit. Vdechl do této mylenky nový ivot. MYLENKY JSOU ROSTLINY
Jeho mylenky zaèaly koneènì pøináet své plody. Jeho ideje po èase znaènì povadly.
Tato teorie se v pøírodních vìdách velmi brzy uchytila. Ne se tato mylenka doèká svého plného rozkvìtu, uplyne jetì mnoho let. Povauje chemii za pouhou odno fyziky. Matematika má mnoho odvìtví. Semena jeho velkých mylenek byla do nìj zaseta u v jeho dìtském vìku. Má velmi plodnou fantazii. Tuto mylenku by sis mìl vtípit do pamìti. Má suchopárného ducha. MYLENKY JSOU VÝROBKY
Nové nápady vyrábíme (chrlíme) fakticky pøímo na bìícím pásu. Nai hoi vyprodukovali (generovali) za tento týden spoustu nových témat. Nové mylenky produkuje neobyèejnì rychle. Jeho intelektuální produktivita se za poslední rok znaènì sníila. Jetì musíme obrousit hrany naich nových teoretických východisek, a trochu je uhladit. To jeho nové pojetí je zatím jen ve stavu suroviny; bude je tøeba trochu vypilovat a zjemnit. MYLENKY JSOU ZBOÍ
Je moc dùleité, s jakou nálepkou svoji mylenku zveøejníte. Tento nápad ti teda nekoupím. Tato mylenka pùjde tìko na odbyt. Pro dobré mylenky se kupci vdycky najdou. To je bezcenná mylenka. Byl vdycky zdrojem cenných nápadù. Za tento nápad ti nikdo nedá ani zlámanou greli. Na intelektuálním trhu nemá s tìmito mylenkami ádnou anci. MYLENKY JSOU ZÁSOBY PROSTØEDKÙ
U mu doly nápady. Neplýtvejte svou inteligencí na malých projektech. Budeme muset nashromádit hodnì nových nápadù. Ten èlovìk má velkou zásobu nápadù. U jsme vechny své zajímavé ideje vypotøebovali. Této mylenky se nedá vyuít. Tato mylenka nám vydrí hezky dlouho.
[64] MYLENKY JSOU PENÍZE
Taky bych chtìl pøispìt se svou trokou. Na nápady je velice bohatý. Ta kniha je pøímo pokladnicí hlubokých mylenek. Má neobyèejné bohatství mylenek. MYLENKY JSOU ØEZNÉ NÁSTROJE
Jeho poslední kritika byla ale øádnì nabrouená! Ta mylenka se mu zaøízla do srdce. Skalpel jeho úsudku se proøízl a k jádru vìci. To byla ale øezavá poznámka! Dovede být velice øízná. Jeho vtip je ostrý jak bøitva. Má bøitkého ducha. Rozsekal ty jeho námitky na nudle. MYLENKY JSOU MÓDY
Ten názor vyel z módy u pøed øadou let. Slyel jsem, e se teï hodnì nosí feministická lingvistika. Nìkde v západní Evropì je marxismus poøád jetì módní. Ta mylenka, kterou jsi právì vyslovil, je u stará vesta. To je u znaènì zastaralý názor. Jaké teï letí nové trendy v anglické literární kritice? Staromódní pojmy nemají u v dnení spoleènosti co dìlat. Ète Le Monde, aby se udrel na výi doby. Berkeley je teï støediskem avantgardního mylení. Pokud chce být dnes ve vìdì ik, musí dìlat sémiotiku. Revoluèní mylenky se u dnes ve Spojených státech nenosí. Posedlost transformaèní gramatikou dosáhla v Americe vrcholu v polovinì edesátých let a do Evropy pøila asi o deset let pozdìji. POROZUMÌNÍ JE VIDÌNÍ; MYLENKY JSOU ZDROJE SVÌTLA; ROZPRAVA JE SVÌTELNÉ MÉDIUM
U vidím, oè ti jde. Z mého hlediska to vyhlíí ponìkud jinak. Jaký je na to vá názor? Nahlíím na to ponìkud jinak. Teï u máme o vìci úplný obraz. Dovolte, abych na nìco poukázal. Je to román s hlubokým vhledem do lidské due. To byla brilantní poznámka. Tento argument je jasný.
[65]
Byl to ponìkud temný výklad. Mùete své poznámky ponìkud blíe osvìtlit? To je zcela transparentní argument. Diskuse byla dost matná. LÁSKA JE FYZIKÁLNÍ SÍLA (ELEKTROMAGNETICKÁ, GRAVITAÈNÍ ATD.)
Cítím, e mezi námi pulsuje nìco jako elektøina. Pøímo to mezi nimi jiskøilo. Pøitahovala jej jako magnet. Nekontrolovatelnì jeden druhého k sobì pøitahovali. Jako by je vzájemnì zaèala ovládat gravitaèní síla. Jeho celý ivot se toèí jenom kolem ní. Celá atmosféra byla kolem nich nabitá elektrickým napìtím. Jejich vztah je nabit neuvìøitelnou energií. Ztratili u vìtinu své hybné síly. LÁSKA JE PACIENT
Je to zcela morbidní pomìr. Mají silné, zdravé manelství. To manelství je úplnì mrtvé a u se nedá nijak oivit. Jejich manelství se nakonec jak tak vzpamatovalo. U se zase dostáváme pomalu na nohy. Jejich vztah se opìt zaèal zdravì vyvíjet. To jejich manelství jako by bylo úplnì bez ivota. Je to u zcela umdlený milostný vztah. LÁSKA JE ÍLENSTVÍ
Jsem do ní blázen. Pøijdu kvùli ní o rozum. Neustále o ní blouzní. On se do ní zbláznil. Pro Jiøíka úplnì ztrácím rozvahu. Ztrácím kvùli ní hlavu. LÁSKA JE KOUZLO
Spoutala mne svým kouzlem. Ale to její kouzlo nakonec vyprchalo. Oèarovala mne svým kouzlem. Hypnotizovala mne. Pøivedl mne do transu. V jeho pøítomnost jsem vdy byla jako u vytrení. Jsem jí okouzlen. Je to malá èarodìjka.
[66]
[67]
LÁSKA JE VÁLKA
OÈI JSOU NÁDOBY NA CITY
Je o nìm známo, e dovede rychle dobývat enská srdce. Bojovala o nìho, ale jeho milenka nad ní zvítìzila na celé èáøe. Prchal pøed jejími lstivými úskoky, jak si ho získat. Pronásledovala ho vytrvale. Pozvolna u ní získává pùdu. Dobyl si u ní pøízeò. Nakonec ji zdolal. Je obléhána nápadníky. Musí je od sebe pøímo odhánìt. Mezi jejími pøítelkynìmi si naverboval nìkolik pomocnic. V její matce získal spojence. Takovou mesalianci, jaká je mezi tìmi dvìma, jsem jetì nevidìl.
V jeho oèích vidím strach. Jeho oèi byly plné zloby. V jejích oèích se zraèila váeò. Jeho oèi dávaly najevo hluboký soucit. Její oèi se nemohly zbavit výrazu strachu. V jejích oèích bylo vidìt lásku. Její oèi pøetékaly citem.
BOHATSTVÍ JE SKRYTÝ PØEDMÌT
Hledá, kde by nael své bohatství. Chvástá se svým èerstvì se vynoøivím bohatstvím. Honí se za majetkem. Je to vyloený zlatokop. Ztratil svùj majetek. Pídí se po bohatství. VÝZNAMNÝ JE VELIKÝ
Baa byl velký mu obuvnického prùmyslu. Mezi naimi spisovateli to byl gigant. Toto je nejvìtí nápad, jaký se za poslední léta v reklamì objevil. Ve svém oboru pøevyuje vechny o hlavu. Byl to pouze drobný trestný èin. Byla to jen malá nevinná le. Naprosto mne okovala nezmìrnost toho zloèinu. Byl to jeden z nejvìtích momentù v dìjinách olympijských her. Jeho dílo se tyèí jako vì nad výsledky práce malých lidí. VIDÌNÍ JE DOTÝKÁNÍ; OÈI JSOU ÚDY
Nemohu od ní odtrhnout oèi. Sedí s oèima pøilepenýma na televizi. Její oèi pozornì ohmataly kadou podrobnost na tom vzorku. Jejich oèi se setkaly. Nemùe odpoutat své oèi od jeho tváøe. Pøebìhla oèima po vech pøedmìtech v místnosti. Pøála by si mít vechno, co je v dosahu jejích oèí.
CITOVÝ ÚÈINEK JE FYZICKÝ KONTAKT
Smrt jeho matky jej tìce zasáhla. Ta mylenka mne úplnì pøeválcovala. Taková enská èlovìku zrovna vyrazí dech. Byl jsem pohnut jeho naprostou upøímností. Ten citový záitek mnou silnì otøásl. Zanechal po sobì v literárním svìtì trvalou stopu. Jeho poznámka se mne dotkla. Vyinulo mne to úplnì z kolejí. TÌLESNÉ A CITOVÉ STAVY JSOU ENTITY UVNITØ ÈLOVÌKA
Má bolest v rameni. Abych od tebe nedostal chøipku! Nachlazení mnì pøelo z hlavy na prùduky. Jeho bolesti odeznìly. Jeho deprese se vrátily. Horký èaj s medem tì zbaví kale. Nedokázala zadret svou radost. Úsmìv náhle opustil jeho tváø. Vojíne, ten smích pryè! Jeho strach se dostavil znovu. Musím ze sebe setøást tu depresi poøád na mnì leí. Hodnì horkého èaje ti vyene z tìla vecku nemoc. Není v nìm ani stopa zbabìlosti. Nemá v tìle ani petku cti. IVOTNÍ SÍLA JE LÁTKA
Prýtí z ní elán a energie. Pøekypuje vitalitou. Je zbaven vekeré energie. Veèer u mnì nezbývá ani troka energie. Jsem vyèerpán. To ze mne vyrvalo kus mé bytosti.
[68] IVOT JE NÁDOBA
Proil jsem plný ivot. ivot je pro nìho úplnì prázdný. V ivotì toho pro nìj u mnoho nezùstalo. Její ivot byl naplnìn neúnavnou èinností. Ze ivota je potøeba dostat co nejvíc. Jeho ivot byl naplnìn starostmi a smutkem. ij svùj ivot naplno. IVOT JE HAZARDNÍ HRA
Pokusím se vyuít svých ancí. Hrozí mi prohra. Mám jetì jedno eso v rukávì. Má v ruce vechna esa. To byl jasný ach-mat. Kdy bude hrát poctivou hru, dokáe to. To byla vysoká výhra. Toho chlapa poøád jen stíhají prohry. Teï nám zrovna moc nevycházejí karty! To je mùj skrytý trumf. Zøejmì blufuje. Ná pøedseda patrnì hraje malou domù. Vsaïme se, e je to tak! Nezbylo mu nic jiného ne hrát va bank. Dostali jsme se do patové situace. Tahle karta mu ale krásnì vyla! V sázce je mnoho!
V poslední uvedené skupinì pøíkladù máme soubor jevù, kterým se øíká rèení, ustálená slovní spojení nebo idiomatické lexikální jednotky, které v mnoha ohledech fungují jako jednoduchá slova. V jazyce jsou jich tisíce. V naich pøíkladech je mnoina takových idiomatických lexikálních jednotek koherentnì strukturována s pomocí jednoho metaforického pojmu. Aèkoli je kadý z nich pøípadem metafory IVOT JE HAZARDNÍ HRA, typicky se jich uívá, mluví-li se o ivotì, nikoli o situacích v hazardních hrách. Jsou normálním zpùsobem mluvení o ivotních situacích, stejnì jako uití slova konstrukt je normálním zpùsobem, jak se vyjadøovat o teoriích. Právì v tomto smyslu jsme je zaøadili mezi tzv. prosté jazykové výrazy, které jsou strukturovány metaforickými pojmy. Øekneme-li Hrozí nám
[69]
prohra nebo Pokusíme se vyuít svých ancí, nikoho ani nenapadne, e mluvíme metaforicky; kadý si naopak bude myslet, e pouíváme normálního bìného jazyka, vzhledem k situaci zcela vhodného. Pøesto bude ná zpùsob øeèi o dané situaci, nae pojímání této situace, ba i proívání této situace strukturováno metaforicky.
[70]
[71]
1 1 . D Í LČ Í C H A RA K T E R M E TA F O R I C K É ST R U K T U RA C E
Ale co s jazykovými výrazy, které zrcadlí nepouitou èást metafory typu TEORIE JSOU BUDOVY? Uveïme ètyøi pøíklady: Jeho teorie má tisíce malých pokojíèkù a dlouhé klikaté chodby. Ve své pseudofunkèní jednoduchosti jsou jeho teorie Bauhaus. Má rád masivní gotické teorie pokryté samými chrlièi. Sloité teorie mají obyèejnì problémy se patnì sletovanými spoji.
A doposud jsme popisovali systematický charakter pojmù definovaných metaforicky. Takové pojmy jsou chápány na základì jistého poètu rùzných metafor (napø. ÈAS JSOU PENÍZE, ÈAS JE POHYBUJÍCÍ SE PØEDMÌT atd.). Metaforická strukturace pojmù je nutnì jen dílèí a reflektuje se ve slovníku jazyka, a to vèetnì slovníku jeho frází, který obsahuje ustálená slovní spojení jako tøeba nemít ádný základ. Protoe jsou pojmy metaforicky strukturovány systematickým zpùsobem, kupø. TEORIE JSOU BUDOVY, umoòuje nám to pouívat výrazù (konstrukce, základ) z jedné oblasti (BUDOVY), abychom s jejich pomocí mluvili o pøísluných pojmech v oblasti definované metaforicky (TEORIE). Co bude napøíklad znamenat základ v metaforicky definované oblasti (TEORIE), bude záleet na jednotlivých detailech zpùsobu, jakým pouíváme metaforického pojmu TEORIE JSOU BUDOVY ke strukturaci pojmu TEORIE. Èástmi pojmu BUDOVA, jich se uívá ke strukturaci pojmu TEORIE, jsou základy a vnìjí zdìná stavba (tzv. skoøepina). Støecha, místnosti uvnitø, schoditì a chodby jsou èásti budovy, jich se jako souèástí pojmu TEORIE nevyuívá. Metafora TEORIE JSOU BUDOVY má pouitou èást (základy a vnìjí skoøepinu) a nepouitou èást (místnosti, schoditì atd.). Výrazy jako konstrukce a základ jsou pøípady pouité èásti takovéhoto metaforického pojmu a jsou souèástmi naeho bìného doslovnì pøímého jazyka o teoriích.
Tyto vìty jsou ji za hranicemi oblasti normálního doslovnì pøímého jazyka a jsou souèástí tzv. obrazného nebo imaginativního jazyka. Jak prosté výrazy (Zkonstruoval teorii), tak i imaginativní výrazy (Jeho teorie je pokryta chrlièi) mohou být tedy pøípady tée obecné metafory (TEORIE JSOU BUDOVY). Je zde mono rozliit tøi rùzné podtypy imaginativních (nebo nikoli doslovných) metafor: Rozíøení pouité èásti metafory, napø. Tato fakta jsou cihlami a maltou mé teorie. Zde se odkazuje na vnìjí zdivo budovy, aèkoli v metafoøe teorie jsou budovy není o pouitém materiálu ani zmínky. Pøípady nepouité èásti prosté metafory, napø. Jeho teorie má tisíce malých pokojíèkù a dlouhé klikaté chodby. Pøípady novátorské metafory, tj. metafory pouívané nikoli pro strukturaci èásti naeho normálního pojmového systému, nýbr pro nový zpùsob mylení o nìèem, napø. Klasické teorie jsou patriarchové, kteøí zplodili mnoho dìtí, je se mezi sebou neustále bijí. Kadý z tìchto podtypù se nachází mimo pouívanou èást metaforického pojmu, kterým se strukturuje ná normální pojmový systém.
Mimochodem poznamenejme, e vechny jazykové výrazy, které jsme uvedli jako charakteristiku obecných metaforických pojmù, jsou výrazy obrazné. Pøíklady: ÈAS JSOU PENÍZE, ÈAS JE POHYBUJÍCÍ SE PØEDMÌT, MÍT KONTROLU JE NAHOØE, MYLENKY JSOU JÍDLO, TEORIE JSOU BUDOVY atd. ádný z nich není doslovnì pøímý. Je to dùsledek skuteènosti, e pouze jejich èásti se uívá ke strukturaci naich normálních pojmù. Jeto pak nutnì obsahují èásti, které v naich normálních pojmech nejsou pouívány, pøesahují u doménu doslovné pøímosti.
[72]
Kadého z metaforických výrazù, o nich jsme doposud mluvili (napø. èas pøijde, konstruujeme teorii, zaútoèit na mylenku), se pouívá v rámci celého systému metaforických pojmù tedy pojmù, jich v ivotì i mylení uíváme neustále. Tyto výrazy, jako i ostatní slova a frazeologické lexikální jednotky jazyka, jsou fixovány konvencí. Kromì tìchto pøípadù, je jsou souèástí celkového metaforického systému, existují svérázné metaforické výrazy, které stojí samy o sobì a kterých se v naem jazyce a mylení neuívá systematicky. Jsou to takové dobøe známé výrazy, jako je úpatí hory, hlávka zelí, noha stolu atd. Tyto výrazy jsou izolovanými pøípady metaforických pojmù, u nich se vyskytuje pouze jeden pøípad pouívané èásti (nebo snad nanejvý dva nebo tøi). Je tedy pata [popø. úpatí] hory [a v èetinì i bok, úboèí hory] jedinou pouívanou èástí metafory HORA JE ÈLOVÌK. V normální konverzaci nemluvíme o hlavì, ramenech nebo trupu hory, aèkoli ve speciálních kontextech je mono vytvoøit novátorské metaforické výrazy zaloené právì na tìchto nepouitých èástech. A skuteènì existuje jistý aspekt metafory HORA JE ÈLOVÌK, kdy horolezci mluví o ramenu hory (tj. o høbetu blízko vrcholu) a o dobývání, pokoøení hory, ba i o tom, e hora nìkoho zabila. A u comics se setkáváme s konvencemi, pøi nich se hory stávají ivými bytostmi a jejich vrcholky se stávají hlavami. Podstatné zde je, e existují metafory, jako napø. HORA JE ÈLOVÌK, které jsou v naí kultuøe a v naem jazyce jen okrajové; jejich pouitá èást mùe sestávat pouze z jediného konvenènì fixovaného výrazu jazyka; takové metafory v systematické interakci s ostatními metaforickými pojmy nejsou, ponìvad je z nich pouita jen tak malá èást. Proto jsou pro nae úèely dost nezajímavé, ale zase ne tak docela, jeliko se pøi vytváøení nových originálních metaforických výrazù, v jazykovém humoru atd. dají rozíøit do svých nepouitých èástí. A nae schopnost rozíøit je do nepouitých èástí dokazuje, e aèkoli jsou okrajové, pøece jen existují. Pøípady typu úpatí hory jsou úzce specifické, nesystematické a izolované. Nejsou v interakci s ostatními metaforami, nehrají ádnou zvlá zajímavou roli v naem pojmo-
[73]
vém systému, a proto nejsou metaforami, jimi ijeme. Jediným pøíznakem toho, e jsou ivé, je jejich schopnost rozíøit se v subkulturách, jako i monost pouít jejich nevyuitých èástí jako základny pro (pomìrnì málo zajímavé) metafory novátorské. Pokud si nìkteré metaforické výrazy zaslouí názvu mrtvé, jsou jimi právì ony, aèkoli i ty mají alespoò nepatrnou jiskøièku ivota, nebo jim rozumíme zèásti na základì okrajových metaforických pojmù jako HORA JE ÈLOVÌK. Je dùleité tyto izolované a nesystematické pøípady odliovat od systematických metaforických výrazù, o nich byla øeè. Výrazy jako plýtvat èasem, útoèit na pozice, jít kadý svou cestou atd. jsou odrazem systematických metaforických pojmù, kterými se strukturují nae èinnosti a mylení. Jsou ivé v tom nejzákladnìjím smyslu: jsou to metafory, jimi ijeme. Okolnost, e jsou konvenènì fixovány ve slovníku angliètiny [nebo èetiny], nic na jejich ivotnosti neubírá.
[74]
[75]
1 2 . N A J A K ÝC H Z Á K L A D E C H STO J Í N Á Š P OJMOVÝ SYSTÉM?
Vycházíme z tvrzení, e pøeváná èást naeho normálního pojmového systému je strukturována metaforicky; znamená to, e vìtinì pojmù rozumíme èásteènì na základì jiných pojmù. Tak vzniká dùleitá otázka týkající se základù naeho pojmového systému. Existují vùbec nìjaké pojmy, kterým by se dalo rozumìt pøímo, bez metafory? Pokud tomu tak není, jak potom mùeme nìèemu vùbec rozumìt? Hlavními kandidáty pojmù, kterým se rozumí pøímo, jsou prosté pojmy prostorové, jako je NAHORU/NAHOØE. Ná prostorový pojem NAHORU/NAHOØE se rodí z naí prostorové zkuenosti. Máme tìla a stojíme vzpøímenì. Témìø kadý pohyb, který udìláme, zahrnuje jistý svalový motorický program, který buïto mìní nai vertikální (hornì-dolní) orientaci, zachovává ji, pøedpokládá ji nebo ji bere nìjak v úvahu. Nae nepøetritá fyzická èinnost ve svìtì, a to i kdy spíme, èiní nai vertikální orientaci nejen nìèím závaným vzhledem k naí fyzické èinnosti, nýbr dokonce nìèím zásadnì závaným. Centrálnost vertikální orientace v naich svalovì motorických programech a v bìném fungování by mohla vést k domnìnce, e pokud jde o tento orientaèní pojem, nedala by se asi najít ádná jiná alternativa. Objektivnì øeèeno existuje vak mnoho moných schémat prostorové orientace, poèítajíc v to i kartézské souøadnice, které samy o sobì vertikální orientaci neobsahují. Avak lidské prostorové pojmy zahrnují NAHOØE-DOLE, VPØEDU-VZA-
DU, DOVNITØ-VEN, BLÍZKO-DALEKO
atd. Právì tyto pojmy jsou závané pro nae neustálé bìné tìlesné fungování, co jim dává pøednost pøed ostatními monými strukturacemi v prostoru ovem z naeho hlediska. Jinými slovy: struktura naich prostorových pojmù se rodí z naich neustálých prostorových zkueností, tj. z naí interakce s fyzickým prostøedím. Pojmy, které vznikají tímto zpùsobem, jsou onìmi pojmy, jimi ijeme v tom nejzákladnìjím slova smyslu. NAHOØE se tedy nejen chápe na vlastním základì této kategorie, nýbr vyrùstá ze souboru nepøetritì realizovaných motorických funkcí, které mají spojitost s naím vzpøímeným postojem, jen má zase vztah ke gravitaènímu poli, v nìm ijeme. Pøedstavme si bytost tvaru koule, která by ila mimo jakékoli gravitaèní pole, bez jakéhokoli poznání nebo pøedstav o jakémkoli jiném druhu zkuenosti. Co by pak asi mohlo pro takovou bytost znamenat NAHOØE? Odpovìï na tu otázku by závisela nejen na fyziologii takové kulovité bytosti, nýbr i na její kultuøe. Jinými slovy øeèeno: to, èemu øíkáme pøímá fyzická zkuenost, nikdy nezávisí pouze na okolnosti, e máme tìlo jistého druhu; jde spíe o to, e kadá zkuenost se odehrává na nesmírnì rozsáhlém pozadí kulturních presupozic. Mohlo by tedy být zavádìjící, kdybychom mluvili o pøímé fyzické zkuenosti, jako by existovalo nìjaké centrální jádro bezprostøedních zkueností, které pak interpretujeme na základì naeho vlastního pojmového systému. Kulturní pøedpoklady, hodnoty a postoje nejsou jakýmsi kulturním pøehozem, který podle vlastní volby mùeme nebo také nemusíme na zkuenost rozprostøít. Mnohem správnìjí by bylo øíci, e vekerá zkuenost je skrz naskrz kulturní, e proíváme a zakouíme svùj svìt takovým zpùsobem, e nae kultura je pøítomná ji ve zkuenosti samé. I kdy vak pøipustíme, e v kadé zkuenosti jsou zahrnuty kulturní presupozice, stále mùeme èinit dùleitý rozdíl mezi zkueností, která je více fyzická, jako je napø. postavení se do vzpøímeného postoje, proti zkuenosti, která je více kulturní, jako je napøíklad úèast na svatebním obøadu. Budeme-li dále mluvit o zkuenosti fyzické v pro-
[76]
tikladu ke zkuenosti kulturní, budeme tìchto termínù uívat právì v tomto smyslu. Nìkteré z ústøedních pojmù, v jejich kategoriích nae tìla fungují NAHOØE-DOLE, UVNITØ-VENKU, VPØEDU-VZADU, SVÌTLÝ-TMAVÝ, TEPLÝ-STUDENÝ, MUSKÝ-ENSKÝ atd. , jsou vyhranìny výraznìji ne jiné. Tøebae je nae citová zkuenost stejnì základní jako nae zkuenost prostorová nebo smyslová, nae emocionální zkuenosti jsou vymezeny s pomocí èinností naeho tìla daleko ménì zøetelnì. Zatímco ona výraznì vyhranìná pojmová struktura pro prostorové vztahy vyrùstá pøímo z naeho smyslovì motorického fungování, ádná výraznì definovaná pojmová struktura pro emoce naproti tomu z naeho citového fungování samého nevyrùstá. Jeliko vak existují systematické korespondence mezi naimi emocemi (jako je tìstí) a naimi smyslovì motorickými zkuenostmi (jako je vzpøímené drení tìla), ty pak tvoøí bázi pro orientaèní metaforické pojmy (jako ASTNÝ JE NAHOØE). Takovéto metafory umoòují konceptualizovat nae emoce ve výraznìji definovaných termínech a rovnì je uvést do vztahu k jiným pojmùm, které souvisejí s veobecným stavem dobré pohody (napø. ZDRAVÍ, IVOT, AUTORITA atd.). V tomto smyslu lze mluvit o emergentních metaforách a emergentních pojmech.1) Tak napøíklad pojmy PØEDMÌT, LÁTKA a NÁDOBA se rodí ze zkuenosti pøímo. Samy sebe zakouíme jako entity oddìlené od zbytku svìta jako nádoby s vnitøkem a vnìjkem. I vìci mimo nás samy zakouíme jako entity èasto jako nádoby s vnitøkem a vnìjkem. Zakouíme sami sebe, jako bychom byli udìláni z látek napøíklad z masa a kostí i vnìjí vìci jako udìlané z rùzných druhù látek døeva, kamene, kovu atd. S pomocí zraku a hmatu si tvoøíme svou zkuenost s mnoha vìcmi jako s nìèím, co má urèité hranice, èasto na nì hranice promítáme konceptualizujeme je jako entity a èasto i jako nádoby (napøíklad lesy, mýtiny, mraky atd.). Podobnì jako je tomu s orientaèními metaforami, i základní metafory ontologické jsou zakotveny díky systema1) Termín emergentní není zatím v èetinì bìný, proto budeme nadále pøekládat anglické adjektivum emergent neterminologicky, a to podle kontextu. (Pozn. pøekl.)
[77]
tickým korelátùm v rámci naí zkuenosti. Jak jsme u vidìli, napøíklad metafora ZORNÉ POLE JE NÁDOBA je zakotvena v korelaci mezi tím, co vidíme, a ohranièeným fyzickým prostorem. Metafora ÈAS JE POHYBUJÍCÍ SE PØEDMÌT je zakotvena v korelaci mezi pøedmìtem pohybujícím se smìrem k nám a èasem, kterého je tøeba, aby se k nám dostal. Tatá korelace je bází metafory ÈAS JE NÁDOBA (jako ve vìtì Byl s tím hotov v desíti minutách), u ní je ohranièený prostor, jím se napøíè pohybuje pøedmìt, v korelaci s èasem, který onen pøedmìt potøebuje k pøekonání vzdálenosti z jednoho konce na druhý. Události a èinnosti jsou v korelaci s ohranièenými èasovými rozpìtími, co z nich èiní PØEDMÌTY TYPU NÁDOBY. Zkuenost s fyzickými pøedmìty poskytuje bázi pro metonymii. Metonymické pojmy se rodí z korelací mezi dvìma fyzickými entitami v naí zkuenosti (napø. ÈÁST ZA CELEK, PØEDMÌT ZA UIVATELE) nebo mezi fyzickou entitou a nìèím, co je metaforicky konceptualizováno jako entita fyzická (napø. MÍSTO ZA UDÁLOST, INSTITUCE ZA ODPOVÌDNOU OSOBU). Asi nejdùleitìjí vìcí, kterou musíme zdùraznit, pokud jde o samo zakotvení, je rozdíl mezi zkueností a tím, jak ji konceptualizujeme. Netvrdíme, e by fyzická zkuenost byla nìjak základnìjí ne jiné druhy zkuenosti, a u emocionální, mentální, kulturní nebo nìjaké jiné. Vechny tyto zkuenosti mohou být zrovna tak základní jako zkuenosti fyzická. O zakotvení tvrdíme spíe to, e typicky konceptualizujeme nefyzické jevy na základì jevù fyzických e tedy konceptualizujeme to, co je ménì jasnì vyhranìno, na základì toho, co je vyhranìno jasnìji. Podívejme se na tyto pøíklady: Jindra je v kuchyni. Jindra je v Lidové stranì. Jindra je v rozpacích.
Vìty odkazují ke tøem rùzným oblastem zkuenosti: prostorové, spoleèenské a emocionální. ádná z nich nemá z hlediska zkuenosti pøednost pøed ostatními; vechny jsou to stejnì základní druhy zkuenosti. Vzhledem k pojmové strukturaci zde vak rozdíly jsou. Pojem pøedloky V první vìty vyplývá pøímo z prostorové
[78]
zkuenosti zpùsobem zcela zøetelnì vymezeným. Není to pøípad nìjakého pojmu metaforického. Ostatní dvì vìty jsou vak pøípady metaforických pojmù. Druhá je pøípadem metafory SPOLEÈENSKÉ SKUPINY JSOU NÁDOBY, na jejím základì je strukturován pojem spoleèenské skupiny. Díky této metafoøe se máme u pojmu spoleèenské skupiny èeho chytit, a to s pomocí prostøedkù prostorovosti. Slovo v/ve a pojem V jsou ve vech tøech pøípadech tyté; nemáme tøi rùzné pojmy V ani tøi homofonní slova v/ve. Máme jen jeden pøirozenì se vynoøiví pojem V, pro nìj jedno slovo a dva metaforické pojmy, které dílèím zpùsobem vymezují spoleèenské skupiny a citové stavy. Tyto pøípady tedy ukazují, e je moné mít stejnì základní druhy zkueností, pøièem vak jejich konceptualizace stejnì základními nejsou.
[79]
13. ZAKOTVENÍ STRUKTURNÍCH METAFOR
Metafory zaloené na prostých fyzikálních pojmech nahoøe-dole, uvnitø-venku, pøedmìt, látka atd. , které jsou v naem pojmovém systému nejzákladnìjí a bez nich bychom nemohli ve svìtì vùbec fungovat nemohli bychom rozumnì uvaovat ani komunikovat , nejsou samy o sobì pøíli bohaté. Øekneme-li, e na nìco nahlííme jako na NÁDOBOVÝ PØEDMÌT s orientací UVNITØ-VENKU, neøíkáme o tom pøíli mnoho. Avak jak jsme vidìli u metafory VÌDOMÍ JE STROJ a u rùzných personifikaèních metafor, prostorotvorné (spacializaèní) metafory mùeme propracovat v termínech znaènì specifiètìjích. Jsme tedy schopni nejen jistý pojem (jako napøíklad VÌDOMÍ) propracovat do znaèných podrobností, nýbr nalézt i pøimìøené prostøedky pro zdùraznìní jeho jistých aspektù a pro potlaèení jiných. Strukturní metafory (jako napøíklad RACIONÁLNÍ SPOR JE VÁLKA) poskytují pro takové propracování nesmírnì bohaté zdroje. Strukturní metafory umoòují daleko více ne pouze pojmy orientovat, odkazovat na nì, kvantifikovat je atd., jak tomu je pøi práci s jednoduchými orientaèními a ontologickými metaforami; dovolují nám nadto i vyuívat jednoho vysoce strukturovaného a jasnì vymezeného pojmu ke strukturaci pojmu jiného. Strukturní metafory, podobnì jako metafory orientaèní a ontologické, spoèívají na systematických korelacích v rámci naí zkuenosti. Abychom si detailnìji pøiblíili, co to vlastnì znamená, podívejme se, na jakých asi základech spoèívá metafora RACIONÁLNÍ SPOR JE VÁLKA. Tato metafora
[80]
umoòuje konceptualizovat, co to je racionální argumentace, na základì nìèeho, co je pro nae chápání dostupnìjí, toti na základì fyzického konfliktu. Boj se vyskytuje v øíi ivoèichù vude a nikde není èastìjí ne mezi ivoèichy lidskými. ivoèichové bojují o to, aby získali, co si pøejí potravu, pohlavní styk, území, vládu nad nìèím atd. , protoe existují jiní ivoèichové, kteøí si pøejí toté nebo kteøí jim chtìjí zabránit, aby to získali. Toté platí i o lidských ivoèiích, a na to, e jsme vytvoøili k dosaení svých potøeb dokonalejí technické prostøedky. Jeliko jsme ivoèichové rozumní, svùj boj jsme institucionalizovali øadou zpùsobù, z nich jedním je válka. Pøestoe jsme bìhem vìkù fyzický konflikt institucionalizovali a vyuili mnoha nejbystøejích mozkù k tomu, abychom vymysleli úèinnìjí prostøedky, jak jej vést, jeho základní struktura zùstává v podstatì beze zmìny. V zápase probíhajícím mezi dvìma divokými zvíøaty vìdci pozorovali takové praktiky, jako je vyzývavé chování na zastraení protivníka, vymezení a obrana území, útok, obrana, protiútok, ústup a kapitulace. Tyté praktiky se uplatòují i v boji mezi lidmi. Souèástí faktu, e jsme rozumnými ivoèichy, vak také je, e chceme dosáhnout toho, co si pøejeme, ani bychom sami sebe vystavili nebezpeèí aktuálního fyzického konfliktu. Výsledkem této snahy je, e si lidé vytvoøili spoleèenskou instituci verbálního sporu. Neustále se pøeme, abychom se pokusili dosáhnout toho, co chceme, co nìkdy degeneruje a ve fyzické násilí. Takové verbální bitvy lidé pojímají do znaèné míry ve stejných termínech jako bitvy fyzické. Jako pøíklad si vezmìme tøeba takovou domácí hádku. Oba manel i manelka se pokouejí dosáhnout toho, co si kadý z nich pøeje, dejme tomu aby ten druhý zaujal k nìèemu stejné stanovisko jako on, popøípadì aby alespoò podle tohoto stanoviska jednal. Kadý vidí sama sebe jako nìkoho, kdo by mohl nìco vyhrát nebo nìco ztratit, kdo by si mohl vytvoøit své území a kdo by mohl své území bránit. V takové hádce ve volném stylu èlovìk útoèí, brání se, nastupuje do protiútoku atd., pøièem pouívá vech moných verbálních prostøedkù, které má k dispozici zastraování, hrozby, odvolávání se k autoritì, uráky, poniování, zpochybòování autority, vyhýbání
[81]
se sporné otázce, smlouvání, lichocení, ba dokonce uvádìní rozumných dùvodù. Vechny tyto taktické prostøedky se dají prezentovat, a také se èasto prezentují, jako dùvody; napøíklad:
protoe jsem vìtí ne ty. (zastraování)
protoe jak to neudìlá, tak já potom
(hrozba)
protoe já jsem hlava rodiny. (autorita)
protoe jsi hloupý. (uráka)
protoe to obyèejnì udìlá patnì. (sniování)
protoe mám na to stejné právo jako ty. (zpochybòování autority)
protoe tì mám rád. (vyhýbání se sporné otázce)
protoe kdybys ty udìlal
, já bych mohla
(smlouvání)
protoe ty se v tom vyzná daleko líp. (lichocení)
Hádky, pøi nich se pouívá podobných taktických prostøedkù, jsou v naí kultuøe jedny z nejbìnìjích, a protoe se staly neoddìlitelnou souèástí naeho ivota, nìkdy si je ani neuvìdomujeme. Naproti tomu existují dùleité a vlivné úseky naí kultury, v nich se na takové taktické prostøedky hledí alespoò v zásadì s nelibostí, protoe jsou povaovány za iracionální a nepatøièné. Akademický svìt, svìt práva, svìt diplomacie a svìt urnalistiky si nárokují výsadu, e poskytují ideální neboli vyí formu RACIONÁLNÍHO SPORU, v nìm jsou vechny tyto taktické prostøedky zakázány. Jedinými povolenými taktickými prostøedky v tomto RACIONÁLNÍM SPORU je údajnì vytyèení premis, citování podpùrných dùkazù a vyvozování logických závìrù. Avak i v nejideálnìjích pøípadech, kdy jsou vechny tyto podmínky splnìny, se RACIONÁLNÍ SPOR chápe a realizuje v termínech VÁLKY. Máme tu stále postavení, které je nutno zaujmout a bránit, je mono vyhrát i prohrát, máme zde protivníka, na jeho postavení útoèíme a pokouíme se je znièit a jeho argument se pokouíme odstøelit. Pokud v tom budeme mít dokonalý úspìch, mùeme ho i rozdrtit. Nejdùleitìjí je, e nejen nae pojetí sporu a argumentace, ale pøedevím zpùsob, jakým jej vedeme, jsou zaloeny na naí znalosti fyzického boje a na zkuenosti s ním. Tøebae jsme se asi nikdy v ivotì nebili s nikým na pìsti, a tím ménì ve válce, u od chvíle, kdy jsme zaèali mluvit,
[82]
jsme se obèas dostali do hádky, a tu jsme vdy chápali a realizovali podle metafory SPOR JE VÁLKA, protoe tato metafora je zabudována do pojmového systému kultury, v ní ijeme. Nejene vechny racionální spory a argumentace, o nich se pøedpokládá, e se øídí ideálem RACIONÁLNÍHO SPORU, jsou koncipovány v termínech VÁLKY, ale témìø vechny obsahují ve skryté podobì i ty iracionální a nepatøièné taktické postupy, o nich se pøedpokládá, e jsou hluboko pod úrovní racionálních sporù a argumentací ve své ideální podobì. Uveïme nìkolik typických pøíkladù: Dá se s velkou pravdìpodobností pøedpokládat, e ... (zastraování) Je jasné, e ... Je zøejmé, e ... Bylo by zcela nevìdecké, kdybychom nebyli schopni ... (hrozba) Kdybychom tvrdili toto, dopustili bychom se známého paradoxu ... Jak prokázal u Descartes ... (autorita) Hume si viml, e ... Pozn. 374: srov. Verschlugenheimer, 1954. Tomuto dílu chybí nezbytná dùslednost, pokud jde o ... (uráka) Nazvìme takovouto teorii úzkým racionalismem. Pøi tom, jak se zde pøedvádí vìdecká objektivita, ... Toto dílo nepovede k formalizaci teorie. (sniování) Jeho výsledky nelze kvantifikovat. Tento názor dnes vánì pøijímá jen nìkolik málo lidí. Pokud bychom nepodlehli omylu pozitivistického pøístupu, ... (zpochybòování autority) Behaviorismus mìl za následek ... Nenabízí se zde ádná alternativní teorie. (vyhýbání se sporné otázce) To vak je záleitostí ... Autor opravdu poskytuje jistá podnìtná fakta, aèkoli ... Vá postoje je sice správný, ... (smlouvání) Pokud zaujmeme realistické stanovisko, dá se pøijmout i poadavek, e ... Ve své podnìtném referátu, ... (lichocení) V jeho referátu bylo poloeno nìkolik zajímavých otázek ...
[83]
Takové pøíklady umoòují sledovat vývojovou linii naeho racionálního sporu a argumentace zpìt pøes iracionální spor (bìné kadodenní hádky) a k jeho pùvodnímu východisku ve fyzickém zápase. Taktické prostøedky zastraování, vyhroování, odvolávání se na autoritu atd., by stylizované v rafinovanìjích vìtách a frázích, jsou pøítomny zrovna tak v racionálním sporu a argumentaci, jako v kadodenních hádkách a ve válce. A u jsme ve vìdeckém, akademickém nebo právním prostøedí, usilujíce o dosaení ideálu racionální argumentace, èi a se pøi velijakém handrkování pokouíme prosadit svou ve vlastní domácnosti, vdycky to, jak pojímáme, realizujeme a popisujeme své spory, je zaloeno na metafoøe SPOR JE VÁLKA. Podívejme se nyní na jiné strukturní metafory, které jsou pro ná ivot dùleité: PRÁCE JE ZÁSOBA a ÈAS JE ZÁSOBA. Obì tyto metafory jsou kulturnì zakotveny v naí zkuenosti s materiálními zásobami. Materiálními zásobami jsou typicky suroviny nebo zásoby tekutých paliv. Obojí se povauje za nìco, co slouí úèelným cílùm. Tekutá paliva se dají vyuívat pro vytápìní, dopravu nebo na získávání energie pouívané pøi výrobì tovaru. Pro suroviny je typické, e se na tovar mìní pøímo. V obojím pøípadì se materiální zásoby dají kvantifikovat a mohou dostávat hodnotu. V obojím pøípadì je pro dosahování daného úèelu dùleitý druh látky, a nikoli konkrétní kus nebo její urèité mnoství. Napøíklad není dùleité, kterými aktuálními kusy uhlí vytápíme svùj byt, pokud je to ten správný druh uhlí. V obojím pøípadì se materiál pøi jeho pouití k nìjakému úèelu postupnì spotøebovává. Souhrnnì øeèeno: Materiální zásoba je jistý druh látky dá se docela pøesnì kvantifikovat dá se jí pøipsat hodnota na jednotku mnoství slouí úèelnému cíli postupnì se spotøebovává pøi pouívání k nìjakému cíli
Vimnìme si jednoduchého pøípadu, v nìm se ze suroviny produkuje nìjaký výrobek. Vyaduje to jisté mnoství práce. Obecnì platí, e èím více práce se vynaloí, tím více se vyrobí. Za pøedpokladu, e je to pravda e práce je pøímo úmìrná mnoství výrobkù , mùeme práci pøipsat
[84]
hodnotu na základì èasu, který se vynaloí na výrobu jisté mìrné jednotky výrobku. Dokonalým modelem takového postupu je výrobní bìící pás, u nìho na jednom konci pøichází surovina, práce se vykonává v postupných fázích, jejich trvání je pevnì dáno rychlostí pohybu bìícího pásu, a na jeho druhém konci vycházejí výrobky. To pak poskytuje bázi pro následující metaforu PRÁCE JE ZÁSOBA: je jistý druh èinnosti (nezapomeòme: ÈINNOST JE LÁTKA) dá se docela pøesnì kvantifikovat (na základì èasu) dá se jí pøipsat hodnota na jednotku mnoství slouí úèelnému cíli postupnì se spotøebovává, pokud se pouívá k nìjakému cíli
PRÁCE
Jeliko se dá práce kvantifikovat na základì èasu, a v prùmyslové spoleènosti se také takto kvantifikuje, získává se tím báze pro metaforu ÈAS JE ZÁSOBA: je jistý druh (abstraktní) LÁTKY dá se docela pøesnì kvantifikovat dá se mu pøipsat hodnota na jednotku mnoství slouí úèelnému cíli postupnì se spotøebovává, pokud se pouívá k nìjakému cíli ÈAS
ijeme-li metaforami PRÁCE JE ZÁSOBA a ÈAS JE ZÁSOBA, jak tomu v naí kultuøe skuteènì je, máme sklon vùbec je za metafory ani nepovaovat. Avak jak ukazuje uvedená motivace jejich zakotvení ve zkuenosti, obì jsou strukturními metaforami, které jsou pro západní prùmyslové spoleènosti metaforami základními. Obì dvì sloité strukturní metafory vyuívají jednoduchých metafor ontologických. PRÁCE JE ZÁSOBA vyuívá ÈINNOST JE LÁTKA, ÈAS JE ZÁSOBA vyuívá ÈAS JE LÁTKA. Tyto dvì LÁTKOVÉ metafory umoòují kvantifikaci práce a èasu tedy mìøení chápané jako postupné spotøebovávání, jako i pøipisování finanèních hodnot; umoòují také pohlíet na èas a práci jako na vìci, které mohou být spotøebovávány k rùzným úèelùm. Metafory PRÁCE JE ZÁSOBA a ÈAS JE ZÁSOBA rozhodnì nejsou univerzální. Objevily se v naí kultuøe pøirozenì v dùsledku naeho pojetí práce, naeho vánivého zaujetí pro kvantifikaci a naí posedlosti úèelnými cíli. Tyto metafory zvýrazòují ony aspekty práce a èasu, které mají co do dù-
[85]
leitosti v naí kultuøe ústøední postavení. Sniují tím také dùraz na urèité aspekty práce a èasu nebo je dokonce ukrývají. Provìøíme-li, naè se zamìøují, ukáe se, co obì metafory ukrývají. Tím, e metafora pohlíí na práci jako na druh èinnosti, pøedpokládá, e práce se dá jasnì identifikovat a odliit od vìcí, které prací nejsou. Staví na pøedpokladu, e mùeme odliit práci od hry a produktivní èinnost od èinnosti neproduktivní. Tyto pøedpoklady se zøejmì vìtinou nesrovnávají se skuteèností, snad s výjimkou práce na montáních linkách, v trestaneckých pracovních skupinách apod. Chápání práce jako pouhého druhu èinnosti nezávisle na tom, kdo ji vykonává, jak ji proívá a co pro nìho v ivotì znamená, zakrývá otázky, zda má práce pro jistého jednotlivce smysl, zda ho uspokojuje a je-li humánní. Kvantifikace práce na základì èasu spolu s chápáním èasu jako nìèeho, co slouí úèelnému cíli, navozuje i pojem VOLNÉHO ÈASU, který je soubìný s pojmem PRACOVNÍHO ÈASU. Ve spoleènosti, jakou je nae a v ní se neèinnost nepovauje za úèelný cíl, vyvinulo se celé prùmyslové odvìtví zamìøené na èinnost ve volném èase. To má za následek, e se VOLNÝ ÈAS stal rovnì ZÁSOBOU dá se vynakládat produktivnì, vyuívat moudøe, uetøit si jej, rozpoèítat si jej, utrácet, ztratit atd. Metafory ZÁSOBY pro práci a èas tedy ukrývají onen zpùsob, jím pojmy PRÁCE a ÈASU ovlivòují ná pojem VOLNÉHO ÈASU, èím jej mìní na nìco, co je velmi podobné PRÁCI. Metafory ZÁSOBY pro práci a èas ukrývají vechny druhy moných pojetí práce a èasu, která existují v jiných kulturách i v nìkterých subkulturách naí vlastní spoleènosti: názor, e práce mùe být hrou, e neèinnost mùe být i produktivní, e mnohé z toho, co klasifikujeme jako PRÁCI, neslouí ani jasnému úèelu, ba ani takovému úèelu, který by stál za øeè.
Vechny tøi strukturní metafory, o nich jsme v tomto oddíle uvaovali RACIONÁLNÍ SPOR/RACIONÁLNÍ ARGUMENTACE JE VÁLKA, PRÁCE JE ZÁSOBA a ÈAS JE ZÁSOBA mají silnou kulturní bázi. Zrodily se zcela pøirozenì v kultuøe, jakou je nae, protoe to, co zvýrazòují, odpovídá velice blízce tomu, co kolektivnì proíváme, a to, co ukrývají, tomu odpovídá jen velmi málo. Avak nejene jsou v naí fyzické a kulturní zkuenosti zakotveny; ony i nai zkuenost a nai èinnost ovlivòují.
[86]
[87]
14. PŘ Í ČI NNÉ PŮ SO BEN Í: ZČÁSTI SE VYNOŘUJE ZE ZKUŠENOSTI PŘÍMO, Z Č Á ST I J E M E TA F O R I C K É
Ve svém výkladu o zakotvení metafor jsme ukázali, e existují jednak pojmy vynoøující se ze zkuenosti pøímo (jako jsou NAHOØE DOLE, UVNITØ VENKU, PØEDMÌT, LÁTKA atd.) a jednak vynoøující se pojmy metaforické zaloené na naí zkuenosti (jako ZORNÉ POLE JE NÁDOBA, ÈINNOST JE NÁDOBA atd.). Protoe jsme vzali v úvahu jen omezený výbìr pøíkladù, mohlo by se zdát, e existuje jasný rozdíl mezi pojmy pøímo se vynoøujícími a pojmy vznikajícími metaforicky a e kadý pojem musí patøit buïto do jedné skupiny, nebo do druhé. Není tomu tak. Ani pojem tak základní, jako je PØÍÈINNÉ PÙSOBENÍ, není ani èistì prvního typu (pøímo se vynoøující), ani èistì metaforický. Spíe jde o to, e tento pojem má pøímo se vynoøující jádro, které je propracováno metaforicky. PØÍMÁ MANIPULACE: PROTOTYP PØÍÈINNÉHO PÙSOBENÍ
Bìné teorie významu pøedpokládají, e vechny nae komplexní pojmy se dají analyzovat na nerozloitelné základní prvky. Takové základní prvky se povaují za mezní stavební kameny významu. Pojem pøíèinného pùsobení se èasto chápe jako takový mezní stavební kámen. Domníváme se, e bìné teorie se v podstatì mýlí, pokud pøedpokládají, e výchozí pojmy jsou základními prvky nerozloitelnými.
Souhlasíme s názorem, e pøíèinné pùsobení je základním lidským pojmem. Je to jeden z nejèastìjích pojmù, jich lidé uívají k tomu, aby organizovali svou fyzickou a kulturní skuteènost. To vak neznamená, e je to základní prvek nerozloitelný. Radìji bychom místo toho upozornili, e pøíèinné pùsobení se dá nejlépe chápat jako jistý zkuenostní gestalt. Náleité chápání pøíèinného pùsobení vyaduje, abychom na nì pohlíeli jako na svazek dalích sloek. Avak tento svazek vytváøí gestalt celek, který my lidé povaujeme za základnìjí ne jeho èásti. Nejnápadnìji to vidíme u dìtí. Piaget vyslovil hypotézu, e dìti se poprvé pouèí o pøíèinnosti, jakmile si uvìdomí, e mohou pøímo manipulovat pøedmìty ve svém okolí stahovat pøikrývky, zahazovat láhve, poutìt na zem hraèky. U dìtí skuteènì pøichází období, bìhem nìho praktikují tyto manipulace, napøíklad zahazují poøád lièky. Takové pøímé manipulace mají i z hlediska dìtí jisté spoleèné rysy, které charakterizují pojem pøímého pøíèinného pùsobení, je je tedy pro nás nedílnou souèástí neustálého kadodenního provozu v naem prostøedí tøeba kdy otáèíme vypínaèem, zapínáme si knoflíèky u koile, otevíráme dveøe apod. Aèkoli kadá z tìchto èinností je jiná, jejich naprostá vìtina má spoleèné rysy, jim mùeme øíkat prototypické nebo paradigmatické pøípady pøímého pøíèinného pùsobení. Mezi tyto spoleèné rysy lze poèítat tyto vlastnosti: Cílem agenta je jistá zmìnu stavu u patientu. Tato zmìna stavu je fyzická. Agens má plán, jak tento cíl uskuteènit. Tento plán vyaduje, aby agens pouil jistého motorického programu. Agens tento motorický program øídí. Agens je primárnì odpovìdný za realizaci plánu. Agens je zdrojem energie (tj. agens zamìøuje své energie na patienta) a patiens je cílem energie (tj. zmìna u patientu je zpùsobena vnìjím zdrojem energie). Agens se dotýká patientu buïto svým tìlem, nebo nìjakým nástrojem (tj. nastává èasoprostorové pøekrývání mezi tím, co agens dìlá, a zmìnou u patientu). Agens uskuteèní plán úspìnì. Zmìna u patientu je patrná.
[88]
Agens monitoruje zmìnu u patientu smyslovým vnímáním. Je jeden urèitý agens a jeden urèitý patiens.
Tato mnoina vlastností je charakteristická pro prototypické pøímé manipulace, je jsou pøípady pøíèinného pùsobení par excellence. Slova prototypický uíváme v tom smyslu, v jakém ho uívá Roschová ve své teorii lidské kategorizace (1977). Její pokusy ukazují, e lidé zaøazují do kategorií pøedmìty nikoli na základì teorie mnoin, nýbr na základì prototypù a rodinných podobností. Tak napøíklad malí létaví ptáci jako vrabci, èervenky apod. jsou ptáci prototypiètí. Kuøata, ptrosi a tuèòáci jsou ptáci, avak nejsou ústøedními èleny této kategorie jsou to ptáci neprototypiètí. Nicménì pøesto jsou to ptáci, protoe mají vzhledem k tomuto prototypu dost rodinných podobností; tj. mají dost spoleèných relevantních vlastností tohoto prototypu na to, aby je lidé jako ptáky klasifikovali. Dvanáct vlastností uvedených výe charakterizuje prototyp pøíèinného pùsobení v tomto smyslu. Objevují se vdy pospolu znovu a znovu, jak se bìhem naich vedních dnù uskuteèòuje jedna èinnost za druhou. Proíváme je jako gestalt; to znamená, e soubor vlastností vyskytujících se spoleènì je pro nai zkuenost základnìjí ne jejich výskyt samostatný. Protoe se soubor v naem kadodenním ivotním provozu neustále znovu a znovu opakuje, kategorie pøíèinného pùsobení vystupuje na povrch i s celým tímto svým komplexem vlastností charakterizujících prototypická pùsobení. Jinými typy pøíèinného pùsobení, které jsou ménì prototypické, jsou èinnosti nebo události, které nesou dostateèné mnoství znakù rodinného pøíbuzenství s prototypem. Mezi nì budou patøit èinnosti pùsobící na dálku, èinnosti bez lidského èinitele, pouití zprostøedkujícího èinitele, výskyt dvou nebo více èinitelù, nezámìrné nebo nekontrolované uití motorického programu apod. (Pøi fyzickém pøíèinném pùsobení jsou agentem i patientem události, plán, cíl a motorická èinnost jsou nahrazeny fyzikálním zákonem, a vechny specificky lidské aspekty jsou ze souboru èinitelù vyøazeny.) Pokud se nedostává patøièného mnoství rodinných podobností s prototypem, pak to, co se dìje, pøestáváme charakterizovat jako pøíèinné pùsobení. Napøíklad kdyby fungovalo souèasnì nìkolik èinitelù,
[89]
kdyby to, co tito èinitelé vykonávají, bylo vzdáleno od sebe v èase i prostoru od zmìny patientu a kdyby neexistovalo ani pøání, ani plán, ani øízení, pak bychom to asi stìí oznaèili za pøípad pøíèinného pùsobení; popøípadì by to bylo pro nás pøinejmením problematické. Tøebae má kategorie pøíèinnosti neostré hranice, je v neobyèejnì velkém poètu pøípadù vymezena zcela zøetelnì. K naemu úspìnému fungování ve svìtì patøí i uplatòování pojmu pøíèinnosti na kadou novou oblast èinnosti skrze zámìr, plánování, vyvozování závìrù apod. Tento pojem je stabilní, protoe na jeho základì jsme schopni úspìnì fungovat i nadále. Máme-li dán pojem pøíèinného pùsobení, který vyvìrá z naí zkuenosti, je mono jej aplikovat i na pojmy metaforické. Tak napøíklad ve vìtì Jindøich pozvedl nai morálku tím, e nám vykládal vtipy, máme pøípad pøíèinného pùsobení, pøi nìm Jindra skuteènì zpùsobil, e nae morálka la NAHORU, jak je tomu v metafoøe ASTNÝ JE NAHOØE. Aèkoli pojem pøíèinného pùsobení, jak jsme jej charakterizovali, je pro lidskou èinnost nìèím základním, není primitivní v bìném smyslu stavebních kamenù, není tedy neanalyzovatelný a nerozèlenitelný. Jeliko je definován na základì prototypu, který je charakterizován stále se opakujícím komplexem vlastností, je ná pojem pøíèinného pùsobení zároveò i celostní (holistický), analyzovatelný na tyto vlastnosti a má schopnost nabývat rùzných podob ve znaènì irokém pásmu moností. Termíny, na nì se prototyp pøíèinného pùsobení analyzuje (napø. øízení, motorický program, vùle atd.), jsou asi rovnì charakterizovány prototypem a je mono je analyzovat dále. To nám pak dovoluje, abychom pracovali s pojmy, které jsou jak základní, tak i celostní a neomezenì analyzovatelné. METAFORICKÁ ROZIØOVÁNÍ PROTOTYPICKÉHO PØÍÈINNÉHO PÙSOBENÍ
Jednoduché pøíklady vytváøení pøedmìtu (napø. papírové vlatovky, snìhové koule nebo hradu z písku) jsou vesmìs speciálními pøípady pøímého pøíèinné-
[90]
ho pùsobení. Je v nich zahrnuta prototypická pøímá manipulace se vemi vlastnostmi, o nich byla øeè. Mají vak jednu dodateènou charakteristickou vlastnost, která je vyèleòuje zvlá jako pøíklady vytváøení: V dùsledku manipulace nazíráme pøedmìt jako odliný druh vìci. Co bylo listem papíru, je nyní papírovou vlatovkou. Zaøazujeme jej nyní odlinì má odlinou formu i funkci. V podstatì právì tato okolnost oddìluje pøíklady vytváøení od jiných druhù pøímé manipulace. I prostou zmìnu stavu, jakou je pøemìna vody v led, je mono povaovat za pøíklad vytváøení, nebo led má ve srovnání s vodou odlinou formu i funkci. Dostáváme pak pøípady jako: Led se dá udìlat z vody jejím zmraením.
K tomu existují paralelní pøíklady jako: Udìlal jsem vlatovku z listu novin. Vytvoøil jsem sochu z cihláøské hlíny.
Takové zmìny z jednoho stavu do druhého, majícího novou formu i funkci konceptualizujeme na základì metafory PØEDMÌT VYCHÁZÍ Z LÁTKY. Právì proto se v pøedcházejících pøíkladech pouívá v angliètinì výrazu out of [v èetinì pøedloky z]: led je chápan tak, jako by se vynoøoval z vody; na vlatovku se pohlíí tak, jako by se vynoøovala z novinového papíru; socha je vidìna tak, jako by se vynoøovala z cihláøské hlíny. Ve vìtì I made a statue out of clay. ~ Vytvoøil jsem sochu z cihláøské hlíny. se látka cihláøská hlína chápe jako NÁDOBA (skrze metaforu LÁTKA JE NÁDOBA), z ní se pøedmìt toti socha vynoøuje. Tak je pojem VYTVÁØENÍ èásteènì, avak nikoli úplnì metaforický. Je tedy VYTVÁØENÍ pøíkladem pojmu pøímo se vynoøujícího, toti PØÍMÉ MANIPULACE, který je dále propracován s pomocí metafory PØEDMÌT VYCHÁZÍ Z LÁTKY. Jiný zpùsob, jak konceptualizovat tvoøení nìèeho, je rozvést pøímou manipulaci tím, e pouijeme jiné metafory: LÁTKA VSTUPUJE DO PØEDMÌTU. Tedy: Pøetvoøil jsem list papíru ve vlatovku. Pøetvoøil jsem cihláøskou hlínu, kterou jste mi dali, v sochu.
[91]
Zde se pøedmìt chápe jako nádoba na materiál. Metafora LÁTKA VSTUPUJE DO PØEDMÌTU má daleko irí rozsah uplatnìní ne pouhý pojem VYTVÁØENÍ. Na základì této metafory konceptualizujeme iroké spektrum zmìn, a to pøirozených i lidmi navozených. Napøíklad: Voda se zmìnila v led. Housenka se zmìnila v motýla. Mìní se pozvolna v krásnou enu.
Metafory PØEDMÌT VYCHÁZÍ Z LÁTKY se uívá i mimo pojem avak ve znaènì omezeném okruhu situací, vìtinou tehdy, jde-li o nìco souvisejícího s vývojem:
VYTVÁØENÍ,
Savci se vyvinuli z plazù. Souèasný americký právní systém se vyvinul z anglického zvykového práva.
Uívá se tedy nezávisle obou metafor, jich jsme pouili k rozvedení pøímé manipulace na pojem VYTVÁØENÍ, a to pro konceptualizaci rùzných pojmù ZMÌNY. Tyto dvì metafory pro ZMÌNU, jich se uívá jako èásti pojmu VYTVÁØENÍ, vyvìrají toti pøirozenì z tak základní lidské zkuenosti, jakou je narození. Pøi narození vychází pøedmìt (dítì) z nádoby (matky). Zároveò je matèina látka (její tìlo a krev) v dítìti (nádobovém pøedmìtu). Zkuenost narození (a také zemìdìlsky chápaného rùstu) poskytuje podklad pro obecný pojem TVORBY, který má jako své jádro pojem VYTVÁØENÍ fyzického pøedmìtu, ale který se roziøuje rovnì na entity abstraktní. Toto základní východisko lze vidìt v metaforách zrození pro tvorbu obecnì: Ná národ se zrodil z touhy po svobodì. Jeho dílo je produktem jeho plodné fantazie. Z jeho pokusu byla zplozena spousta nových teorií. To, co dìlá, bude plodit jenom násilí. V jeho hlavì se vylíhly pìkné machinace! Dal ivot skvìlé teorii pohybu molekul. Univerzity jsou inkubátory nových mylenek. Teorie relativity poprvé spatøila svìtlo svìta roku 1905. Chicagská univerzita byla roditìm nukleárního vìku. Edward Teller je otcem vodíkové bomby.
[92]
[93]
To vechno jsou pøíklady obecné metafory TVORBA JE ZROZENÍ. Získáváme tak dalí pøíklad, v nìm je speciální pøípad pøíèinného pùsobení konceptualizován metaforicky. Nakonec tu jetì máme dalí speciální pøípad PØÍÈINNÉHO PÙSOBENÍ, který konceptualizujeme na základì metafory VYNOØOVÁNÍ. Je to pøípad, kdy je mentální nebo emociální stav pojat jako nìco, co zpùsobuje jistou èinnost nebo událost: Z èirého zoufalství zastøelil starostu. Vzdal se své kariéry z lásky k rodinì. Jeho matka se z osamìlosti div nepomátla. Z vyèerpání se zhroutil. Stal se matematikem z vánivého zaujetí pro poøádek.
Zde se STAV (zoufalství, osamìlost atd.) chápe jako nádoba a èinnost nebo událost jsou pojaty jako pøedmìt, který se vynoøuje z nádoby. PØÍÈINNÉ PÙSOBENÍ je chápáno jako VYNOØENÍ SE jisté UDÁLOSTI ze STAVU. SOUHRN
Jak jsme si právì ukázali, pojem PØÍje zaloen na prototypu PØÍMÉ MANIPULACE, který vyvìrá bezprostøednì z naí zkuenosti. Prototypické jádro je dále rozvedeno metaforou, aby tak otevøelo prostor irokému pojmu PØÍÈINNÉHO PÙSOBENÍ, který má mnoho speciálních pøípadù. Pouívá se metafor PØEDMÌT VYCHÁZÍ Z LÁTKY, LÁTKA VSTUPUJE DO PØEDMÌTU, TVORBA JE ZROZENÍ a PØÍÈINNÉ PÙSOBENÍ (události skrze stav) JE VYNOØOVÁNÍ (události/pøedmìtu ze stavu/nádoby). Ukázali jsme si rovnì, e prototypické jádro pojmu PØÍÈINNÉHO PÙSOBENÍ, toti PØÍMÁ MANIPULACE, není sémantický základní prvek neanalyzovatelný, nýbr spíe jistý gestalt sestávající z vlastností, které se v naí bìné kadodenní praxi, pøi ní provádíme pøímé manipulace, vyskytují pøirozeným zpùsobem pohromadì. Prototypický pojem PØÍMÉ MANIPULACE je v naí zkuenosti základní a elementárnì primitivní, nikoli vak ve smyslu poadovaném teorií stavebních kamenù. V takových teoriích kadý pojem buïto ÈINNÉHO PÙSOBENÍ
je mezním stavebním kamenem, nebo se dá tak èi onak na mezní stavební kameny rozèlenit. Teorie, kterou hodláme v následujících kapitolách pøedloit, naproti tomu pøichází s pojetím, e existují pøirozené dimenze zkuenosti a e pojmy se dají v tìchto dimenzích analyzovat více ne jedním zpùsobem. A dále, e se pojmy dají v tìchto dimenzích èasto analyzovat vzhledem k naí zkuenosti poøád dál a dál, take nikoli vdy dospíváme ke koneèným mezním stavebním kamenùm. Existují tedy tøi smìry, v nich PØÍÈINNÉ PÙSOBENÍ není neanalyzovatelným základním prvkem: Je charakterizováno na základì rodinných podobností vùèi prototypu PØÍMÉ MANIPULACE. Sám prototyp PØÍMÉ MANIPULACE je neomezenì analyzovatelný gestalt pøirozenì se opakujících vlastností. Prototypické jádro PØÍÈINNÉHO PÙSOBENÍ se metaforicky propracovává rùzným zpùsobem.
[94]
[95]
15. KOHERENTNÍ STRUKTURACE ZKUŠENOSTI
Úèastníci: Úèastníci jsou jistého pøirozeného druhu, toti lidé. Zde hrají úlohu mluvèích. Rozmluva je definována tím, co úèastníci dìlají, a tití úèastníci hrají svou úlohu bìhem celého rozhovoru. Souèásti: Souèásti spoèívají v jistém pøirozeném druhu èinnosti, toti mluvení. Kadá replika v hovoru je souèástí rozhovoru jako celku a tyto souèásti se musejí skládat podle jistého zpùsobu, protoe rozhovor má být souvislý.
ZKUENOSTNÍ GESTALTY A DIMENZE ZKUENOSTI
A doposud jsme mluvili o metaforických pojmech jako o zpùsobech èásteèné strukturace jedné zkuenosti na základì jiné. Abychom mohli podrobnì prozkoumat, v èem vlastnì metaforická strukturace spoèívá, musíme si nejprve ponìkud vyjasnit, co to znamená, kdy se øekne, e zkuenost nebo mnoina zkueností je koherentní díky tomu, e má strukturu. Napøíklad jsme uvedli jako pøedpoklad, e spor èi argumentace je rozhovor, který je èásteènì strukturován pojmem VÁLKA (èím jsme získali metaforu SPOR/ARGUMENTACE JE VÁLKA). Dejme tomu, e s nìkým hovoøíte, a najednou si uvìdomíte, e rozhovor se pøemìnil ve spor. V èem to vìzí, e se z rozhovoru stal spor, a co to má spoleèného s válkou? Abychom nahlédli, jaký je rozdíl mezi rozhovorem a sporem, musíme se nejdøív podívat, co to vlastnì znamená zúèastnit se rozhovoru. Nejzákladnìjího druhu rozhovoru se úèastní dva lidé, kteøí spolu navzájem mluví. Je typické, e jeden z nich je jeho iniciátorem a e se oba úèastníci støídají v øeèi o nìjakém spoleèném tématu nebo mnoinì témat. Aby se dodrovalo toto støídání a aby se neodbíhalo od daného tématu (nebo aby se témata mìnila pøípustným zpùsobem), vyaduje se jistý podíl spolupráce. A a u úèastníci sledují rozhovorem jakékoli dalí cíle, slouí rozhovory obecnì úèelu zdvoøilé spoleèenské interakce. I v pøípadì tak jednoduchém, jakým je zdvoøilý dvoustranný rozhovor, je mono vidìt nìkolik dimenzí jeho struktury:
Fáze: Rozhovory mají typicky mnoinu vstupních podmínek a pak procházejí rùznými fázemi, mezi nì patøí pøinejmením zaèátek, ústøední èást a konec. Jisté vìci se tedy øíkají, aby se rozhovor zapoèal (Ahoj!, Jak se máte? apod.), jiné zase, aby jej posunuly kupøedu k ústøední èásti, a jetì dalí, aby jej ukonèily. Lineární posloupnost: Repliky úèastníkù jsou pøi øeèi uspoøádány do lineární posloupnosti, pøièem se uplatòuje obecné omezení, e se úèastníci ve svých rolích støídají. Jistá pøekrývání jsou dovolena a dochází také k výpadkùm, pøi nich jeden mluvèí vynechá svou repliku a druhý mluvèí pokraèuje dál. Bez takových omezení v lineární organizaci posloupnosti replik by pak buïto vznikl monolog, nebo neuspoøádaný propletenec slov, avak v ádném pøípadì rozhovor. Pøíèinné pùsobení: Oèekává se, e ukonèení jedné repliky v rozhovoru vyvolá zaèátek následující repliky. Cíl: Rozhovory mohou sledovat nejrùznìjí cíle, avak vechny typické rozhovory mají spoleèný cíl udrovat zdvoøilou spoleèenskou interakci pøimìøenì kooperativním zpùsobem.
Je jetì spousta podrobností, které by se daly k této charakteristice rozhovoru pøidat, aby ji jetì více upøesnily, avak tìchto est strukturních dimenzí poskytuje hlavní rysy, které jsou pro typické rozhovory spoleèné. Jsme-li zabráni do rozhovoru (který má pøinejmením onìch est strukturních dimenzí) a vimneme-li si pøitom, e se mìní ve spor, èeho jsme si to vlastnì vimli a co v nás vyvolává dojem, e jsme u pøekroèili hranice rozhovoru? Základní rozdíl spoèívá v tom, e máme pocit bojové pohotovosti. Uvìdomujeme si, e máme názor, který je pro nás dùleitý, a e ten druhý jej nepøijímá. Pøinejmením jeden úèastník chce, aby se ten druhý vzdal svého názoru, co vytváøí situaci, v ní se dá nìco vyhrát nebo prohrát. Cítíme,
[96]
e jsme se dostali do sporu, jakmile zjistíme, e se na nae postavení útoèí, nebo pociujeme-li potøebu zaútoèit na pozici toho druhého. Spor se rozvine v plné míøe, kdy obì strany zamìøí vìtinu své konverzaèní energie na pokusy diskreditovat pozici toho druhého a udret si svou vlastní. Spor sice zùstává rozhovorem, ale prvek zdvoøilé kooperace pøi zachovávání struktury rozhovoru se mùe zaèít jevit jako nìco násilného, zaène-li být spor pøíli rozohnìný. Pocit bojové pohotovosti vzniká z proívaného pocitu, e jsme se dostali do váleèné situace, aèkoli nejde o skuteènou bitvu jeliko zachováváme spoleèenské zvyklosti rozhovoru. Proíváme pocit, e druhý úèastník je protivníkem, napadáme jeho postavení, pokouíme se bránit svá vlastní a dìláme vechno, co je v naich silách, abychom ho dostali na lopatky. Struktura rozhovoru získává aspekty struktury války a my podle toho také jednáme. Nae vjemy a èiny do jisté míry odpovídají vjemùm a èinùm úèastníka války. Následující seznam charakteristických rysù sporu, popø. argumentace nám to ukáe podrobnìji:
[97]
V prùbìhu pokraèujícího sporu/argumentace si udrení naeho obecného stanoviska mùe vyádat jistou revizi. (ústup) Mùeme poloit nové otázky a vznést nové námitky. (protiútok) Buïto se zaèneme cítit unaveni a rozhodneme se pøestat s argumentací (pøímìøí), nebo ádný z úèastníkù nedovede pøesvìdèit toho druhého (patová situace), nebo se jeden z úèastníkù vzdá. (kapitulace)
Tomuto seznamu jevù, které zpùsobují, e se rozmluva mìní ve spor, dodává spojitosti/koherence okolnost, e odpovídají prvkùm pojmu VÁLKA. To, co je pøidáno z pojmu VÁLKA k pojmu ROZMLUVA, se dá znázornit na základì tých esti strukturních dimenzí, které jsme uvedli pøi popisu struktury rozmluvy. Úèastníci:
Druhem úèastníkù jsou lidé nebo skupiny lidí. Hrají úlohu protivníkù.
Souèásti:
Dvì postavení/pozice Plánování strategie Útok Obrana Ústup Manévrování Protiútok Patová situace Pøímìøí Kapitulace/vítìzství
Stadia:
Poèáteèní Úèastníci mají rùzná postavení. Jeden nebo oba chtìjí, podmínky: aby se ten druhý vzdal. Kadý z úèastníkù pøedpokládá, e je s to své postavení bránit. Zaèátek: Jeden z protivníkù útoèí. Støed: Kombinace obrany manévrování ústupu protiútoku Konec: Buïto pøímìøí, nebo patová situace, nebo kapitulace/ vítìzství. Koneèný Mír, vítìz má pøevahu nad poraeným. stav:
Máme názor, který je pro nás dùleitý. (zaujímáme jisté postavení) Druhý úèastník s naím názorem nesouhlasí. (zaujímá odliné postavení) Pro jednoho nebo pro oba úèastníky je dùleité, aby ten druhý od svého názoru ustoupil (vzdal se) a pøijal názor ná (vítìzství). (on je naím protivníkem) Rozdíl v názorech se stává konfliktem názorù. (konflikt) Pøemýlíme, jak bychom jej mohli o naem názoru nejlépe pøesvìdèit (plánování strategie), a uvaujeme, které dùkazy uvést, aby podepøely danou vìc (mobilizace sil). Kdy jsme si rozváili, co povaujeme za slabiny jeho postavení, klademe otázky a vznáíme námitky s tím zámìrem, abychom jej donutili nakonec se své pozice vzdát a pøijmout tu nai. (útok) Pokouíme se zmìnit výchozí premisy rozhovoru tak, abychom se dostali do silnìjího postavení. (manévrování) Jako reakci na jeho otázky a námitky se pokouíme udret si své vlastní pozice. (obrana)
Lineární posloupnost: Ústup po útoku Obrana po útoku Protiútok po útoku Pøíèinné pùsobení: Útok má za následek obranu nebo protiútok nebo ústup nebo konec. Cíl:
Vítìzství
[98]
Chápat rozhovor jako spor znamená být schopen pøekrýt s pomocí multidimenzionální struktury èásti pojmu VÁLKA pøíslunou odpovídající strukturu ROZHOVORU. Takovými multidimenzionálními strukturami jsou charakterizovány zkuenostní gestalty, které jsou jistými zpùsoby organizace zkuenosti do strukturovaných celkù. V metafoøe SPOR JE VÁLKA je gestalt pro ROZHOVOR dále strukturován s pomocí korespondencí s vybranými prvky gestaltu pro VÁLKU. Je tedy jedna èinnost, toti mluvení, chápána na základì èinnosti jiné, toti fyzického zápasu. Strukturace naí zkuenosti na základì takových multidimenzionálních gestaltù je právì prostøedkem, který èiní nai zkuenost koherentní. Rozhovor zakouíme jako spor, pokud je gestalt VÁLKA s naimi vjemy a èinnostmi pøi rozhovoru v souladu. Porozumìní takovým multidimenzionálním gestaltùm a jejich vzájemné korelaci jsou klíèem porozumìní koherenci v naí zkuenosti. Jak jsme se mohli pøesvìdèit výe, zkuenostní gestalty jsou metaforickými strukturovanými celky. A dále pak jejich dimenze jsou definovány na základì pojmù pøímo emergentních. Znamená to, e rùzné dimenze (úèastníci, souèásti, stadia atd.) jsou kategoriemi, které se z naí zkuenosti vynoøují pøímo. U jsme mohli pozorovat, e PØÍÈINNÉ PÙSOBENÍ je pojem pøímo emergentní, a ty ostatní dimenze, v jejich termínech svou zkuenost kategorizujeme, mají zcela zøejmou zkuenostní bázi: Úèastníci: Tato dimenze vyrùstá z naeho pojmu JÁ jakoto èinitele, který se dá rozliit od èinností, které vykonává. Rozliujeme rovnì druhy úèastníkù (napø. lidi, zvíøata, vìci). Souèásti: Sami sebe zakouíme jako nìco, co má souèásti (ruce, nohy atd.), které mùeme ovládat nezávisle. Podobnì èiníme zkuenost s fyzickými pøedmìty buïto na základì souèástí, které mají pøirozenì, nebo souèástí, které jim pøièítáme díky svým vjemùm, díky svým interakcím s nimi nebo díky tomu, jak jich pouíváme. A podobnì pøièítáme strukturu celku-èástí událostem a èinnostem. A opìt, stejnì jako v pøípadì úèastníkù, rozliujeme druhy souèástí (napø. druhy pøedmìtù, druhy èinností atd.). Stadia: Mezi nae nejjednoduí motorické funkce patøí znalost, kde jsme, a v jaké jsme pozici (poèáteèní podmínky),
[99]
zaèátek pohybu (poèátek), provádìní motorické funkce (støed) a zastavení (konec), co nás zanechá ve stavu koneèném. Lineární posloupnost: A opìt je to právì ovládání naich nejjednoduích motorických funkcí, které od nás ádá, abychom je seøadili do správné lineární posloupnosti. Cíl: Od narození (ba jetì døív) máme jisté potøeby a pøání a uvìdomujeme si velmi brzy, e jsme s to realizovat jisté èinnosti (plakat, pohybovat se, manipulovat pøedmìty atd.), abychom tyto potøeby a pøání uspokojili.
Toto jsou nìkteré základní dimenze naí zkuenosti. Svou zkuenost klasifikujeme v takovýchto termínech. A v rozmanitých zkuenostech zjiujeme koherenci, jestlie je mùeme kategorizovat na základì gestaltù pøinejmením s tìmito dimenzemi. CO TO ZNAMENÁ, E POJEM JE V SOULADU S JISTOU ZKUENOSTÍ?
Vrame se ke zkuenosti podílení se na rozhovoru, který se zmìnil ve spor. Jak je vidìt, úèast na rozhovoru je strukturovaná zkuenost. Kdy se úèastníme rozhovoru, automaticky a bezdìky klasifikujeme svou zkuenost na základì pøirozených dimenzí gestaltu ROZMLUVY: Kdo se jí úèastní? Kdo je na øadì? (= která souèást?) V které jsme fázi? A tak dále. Jedinì z hlediska gestaltu ROZMLUVY, který uplatòujeme na to, co se dìje, proíváme mluvení a naslouchání, na nìm se podílíme, jako speciální druh zkuenosti, toti jako rozmluvu. Máme-li pocit, e dimenze naí zkuenosti jsou nadto v souladu s gestaltem VÁLKY, uvìdomujeme si, e se úèastníme jiného druhu zkuenosti, toti sporu. Právì tìmito prostøedky klasifikujeme urèité zkuenosti, a své zkuenosti klasifikovat potøebujeme, abychom je byli schopni pochopit, a to tak, abychom pak vìdìli, co máme dìlat. Klasifikujeme tedy jednotlivé zkuenosti z hlediska zkuenostních gestaltù v naem pojmovém systému. Musíme zde rozliovat mezi: (1) zkueností samou, jak ji strukturu-
[100]
[101]
jeme, a (2) pojmy, jich ke strukturaci pouíváme, tj. multidimenzionálními gestalty, jako je ROZMLUVA a SPOR. Pojmem (dejme tomu ROZMLUVA) jsou specifikovány jisté pøirozené dimenze (napø. úèastníci, repliky, stadia atd.) i to, v jakých vztazích jsou. Postupnì pro kadou z dimenzí existuje korelace mezi pojmem ROZMLUVA a aspekty aktuální èinnosti rozmlouvání. Právì toto máme na mysli, øíkáme-li, e pojem je v souladu se zkueností. Právì s pomocí takovýchto prostøedkù konceptualizace vlastní zkuenosti vybíráme ony dùleité aspekty jisté zkuenosti. A tím, e vybíráme to, co je ve zkuenosti dùleité, mùeme zkuenost kategorizovat, chápat ji a zapamatovat si ji. Kdybychom vám mìli øíct, e jsme mìli vèera spor, øekli bychom vám pravdu, pokud by byl ná pojem SPORU s námi jakoto jeho úèastníky v souladu s tou zkueností, kterou jsme získali vèera, a to postupnì pro kadou z dimenzí. ROZDÍL MEZI METAFORICKOU STRUKTURACÍ A SUBKATEGORIZACÍ
V naí rozpravì o pojmu SPOR jsme pøedpokládali, e je výrazný rozdíl mezi subkategorizací a metaforickou strukturací. Na jedné stranì jsme povaovali Spor je rozmluva za pøípad subkategorizace, protoe spor je ve své podstatì druhem rozmluvy. V obojím pøípadì se realizuje tentý druh èinnosti, toti mluvení, a spor má vechny základní strukturní rysy rozmluvy. Naimi kritérii pro subkategorizaci byl (a) tentý druh èinnosti a (b) dostateèný poèet tých strukturních rysù. Na druhé stranì vak jsme SPOR JE VÁLKA povaovali za metaforu, protoe spor a válka jsou v podstatì rùzné druhy èinnosti a SPOR je èásteènì strukturován na základì VÁLKY. Spor je odliným druhem èinnosti, protoe u nìho jde o mluvení místo o bojování. Struktura je èásteèná, protoe se pouívá pouze vybraných prvkù pojmu VÁLKA. Naimi kritérii pro metaforu byl tedy (a) rozdíl co do druhu èinnosti a (b) èásteèná strukturace (pouití jistých vybraných èástí).
Na základì tìchto kritérií se vak subkategorizace od metafory vdycky odliit nedá. Je tomu tak proto, e není vdy zøejmé, kdy dvì èinnosti (nebo dvì vìci) jsou tého druhu nebo rùzného druhu. Jako pøíklad mùe slouit SPOR JE ZÁPAS. Je to subkategorizace, nebo metafora? Kritickým bodem zde je, zda zápas a spor jsou tý druh èinnosti. Tato otázka není tak jednoduchá. Zápas je pokus získat nadvládu, k èemu typicky patøí i ubliování, zpùsobování bolesti, zraòování atd. Existuje vak jak fyzická bolest, tak i tzv. bolest psychická; existuje jak fyzická nadvláda, tak i psychická. Jestlie do naeho pojmu ZÁPASU je zahrnuta i psychická nadvláda a psychická bolest na tée rovinì jako fyzická nadvláda a bolest, pak mùeme povaovat SPOR JE ZÁPAS spíe za subkategorizaci ne za metaforu, protoe oba pøípady budou zahrnovat i dosaení nadvlády psychické. Z tohoto hlediska by byl spor druhem zápasu strukturovaným v podobì rozmluvy. Jestlie vak na druhé stranì budeme pojímat ZÁPAS jako èistì fyzický a budeme-li vidìt v psychické bolesti pouze bolest chápanou metaforicky, pak bychom mohli brát SPOR JE ZÁPAS metaforicky. Jde tady hlavnì o okolnost, e subkategorizace a metafora jsou koncovými body na jistém kontinuu. Vztah formy A je B (napø. SPOR JE ZÁPAS) bude jasnou subkategorizací, jestlie A a B jsou tý druh vìci nebo èinnosti, a bude jasnou metaforou, jsou-li to jasnì rùzné vìci nebo èinnosti. Avak není-li jasné, zda A a B jsou tý druh vìci nebo èinnosti, pak vztah A je B bude spadat nìkam doprostøed kontinua. Je zde dùleité poznamenat, e teorie nastínìná v kapitole 14 pamatuje stejnì na takovéto nejasné pøípady jako na pøípady jasné. Nejasné pøípady budou zahrnovat stejné druhy struktur (se stejnými dimenzemi a stejnými spletitostmi) jako pøípady jasné. V nejasném pøípadì formy A je B budou jak A, tak B gestalty, které strukturují jisté druhy èinností (nebo vìcí), a zùstane jedinì problém, zda èinnosti nebo vìci strukturované takovýmito gestalty jsou tého druhu. Zatím jsme charakterizovali koherenci z hlediska zkuenostních gestaltù, které mají rùzné dimenze, je pøirozenì
[102]
vyvìrají ze zkuenosti na povrch. Nìkteré gestalty jsou pomìrnì jednoduché (ROZMLUVA) a nìkteré zase mimoøádnì spletité (VÁLKA). Jsou také sloité gestalty, které jsou strukturovány èásteènì podle jiných gestaltù. Jsou to ty, které jsme nazývali metaforicky strukturovanými pojmy. Jisté pojmy jsou strukturovány témìø výluènì metaforicky. Tak napøíklad pojem LÁSKA je strukturován pøevánì v metaforických termínech: LÁSKA JE CESTA, LÁSKA JE PACIENT, LÁSKA JE FYZICKÁ SÍLA, LÁSKA JE BLÁZNOVSTVÍ, LÁSKA JE VÁLKA atd. Pojem LÁSKY má jádro, které je minimálnì strukturováno subkategorizací LÁSKA JE CIT a propojením s jinými city, napø. mít rád. Je to typické pro emocionální pojmy, které nejsou v naí zkuenosti jasnì vyhranìné nìjakým pøímým zpùsobem, take nezbývá ne je primárnì chápat nepøímo, skrze metaforu. U koherence jde vak o víc ne o strukturaci na základì multidimenzionálních gestaltù. Je-li jistý pojem strukturován více ne jednou metaforou, tyto rùzné metaforické strukturace jsou obvykle v souladu koherentním zpùsobem. Nyní se podíváme na jiné aspekty koherence, a to jak v rámci jednotlivé metaforické strukturace, tak napøíè dvìma nebo více metaforami.
[103]
16. METAFORICK Á KOHERENCE
SPECIALIZOVANÉ ASPEKTY POJMU
Pojem SPOR/ARGUMENTACE (argument) jsme prozatím prozkoumali natolik podrobnì, e nám to umonilo získat si urèitý názor na jeho celkovou obecnou strukturu. Jak to bývá u mnoha naich obecných pojmù, má i pojem SPOR/ARGUMENTACE specializované aspekty, kterých se vyuívá v jistých subkulturách nebo za jistých situací. Tak jsme napøíklad vidìli, e v akademickém prostøedí, v právnickém prostøedí atd. se pojem SPOR/ARGUMENTACE specializuje na RACIONÁLNÍ SPOR/RACIONÁLNÍ ARGUMENTACI (rational argument), který se odliuje od bìného iracionálního sporu. U RACIONÁLNÍHO SPORU/RACIONÁLNÍ ARGUMENTACE jsou taktické prostøedky ideálnì omezeny na formulování premis, citování podpùrných dùkazù a vyvozování logických závìrù. Jak jsme vak u vidìli, v praxi se taktické prostøedky bìného vedního sporu (zastraování, odvolávání se na autoritu apod.) vyskytují v aktuálním racionálním sporu/racionální argumentaci v zastøené nebo rafinované podobì. Tato dodateèná omezení vymezují RACIONÁLNÍ SPOR/RACIONÁLNÍ ARGUMENTACI jako specializovaný obor obecného pojmu SPOR/ARGUMENTACE. A kromì toho v pøípadì RACIONÁLNÍHO SPORU/RACIONÁLNÍ ARGUMENTACE je cíl sporu omezen jetì dále. V ideálním pøípadì se cíl vítìzství v takovém sporu/argumentaci chápe jako nìco, co slouí vyímu cíli porozumìní. V rámci RACIONÁLNÍHO SPORU/RACIONÁLNÍ ARGUMENTACE samé máme jetì dalí specializaci. Jeliko písemné roz-
[104]
pravy vyluèují dialog, který je od sporù/argumentací se dvìma stranami neodmyslitelný, vyvinula se speciální forma sporu/argumentace s jednou stranou. V tomto pøípadì mluvení se typicky stává psaním a autor se obrací sám k sobì, tedy nikoli k nìjakému skuteènému protivníkovi, nýbr ke skupinì hypotetických protivníkù, kteøí nejsou pøítomni, aby se sami bránili, podnikali protiútoky atd. Máme zde tedy specializovaný pojem RACIONÁLNÍ SPOR/ARGUMENTACE S JEDNOU STRANOU. Nakonec pak jetì máme rozliení mezi sporem/argumentací jako procesem (hádáním se, pøením se) a sporem/argumentací jako produktem (tím, co bylo napsáno nebo øeèeno bìhem procesu pøení, hádání, argumentace). V tomto pøípadì jsou proces a produkt navzájem úzce spjaté aspekty tého obecného pojmu, z nich ani jeden, ani druhý nemohou existovat jeden bez druhého, a je mono zamìøit svou pozornost na kterýkoli z nich. Mluvíme tedy o stadiu sporu/argumentace, ani rozliujeme, zda se to týká procesu, nebo produktu. RACIONÁLNÍ SPOR/ARGUMENTACE S JEDNOU STRANOU je specializovaná subkategorie obecného pojmu SPOR/ARGUMENTACE a jako taková je podrobena mnoha omezením. Protoe není pøítomen ádný konkrétní protivník, je nutno pøedpokládat protivníka idealizovaného. Má-li být zachován zámìr, e cílem je vítìzství, musí to pak být vítìzství nad idealizovaným protivníkem, který není pøítomen. Jediným zpùsobem, jak si zajistit vítìzství, je podret si schopnost pøemoci vechny moné protivníky a získat neutrální úèastníky na svou stranu. Aby se toho dosáhlo, je nutno anticipovat moné námitky, obranné manévry, útoky atd. a pøi konstruování sporu/argumentace je vechny vyøídit. Protoe je to RACIONÁLNÍ SPOR /ARGUMENTACE, je nutno vechny tyto kroky podniknout nejenom kvùli vítìzství, ale i kvùli cíli vyímu, tj. porozumìní. Na racionální spory/argumentace s jednou stranou jsou kladena jetì dalí omezení a ta vyadují, abychom vìnovali zvlátní pozornost jistým aspektùm sporu/argumentace, které nejsou v bìném kadodenním sporu tak dùleité (ba nìkdy tam ani nejsou pøítomny). Patøí mezi nì:
[105]
Obsah: Je nutno mít dostatek podpùrných dùkazù a mít dost co øíci o tìch pravých vìcech, abychom dosáhli pøesvìdèivosti a vyvrátili jakékoli moné námitky. Postup: Je nutno zaèít se vstupními pøedpoklady, o nich panuje veobecná shoda, a pohybovat se pak lineárnì k nìjakému závìru. Struktura: RACIONÁLNÍ SPOR/RACIONÁLNÍ ARGUMENTACE vyaduje, aby mezi rùznými èástmi byly pøimìøené logické souvislosti. Síla: Schopnost sporu/argumentace odolávat útokùm závisí na váze dùkazù a pevnosti logických vazeb. Podstatnost: Udret a ubránit jistá tvrzení je dùleitìjí ne obhájit jiná, protoe následující tvrzení budou zaloena právì na nich. Samozøejmost: V kadém sporu/argumentaci se vyskytnou vìci, které nejsou samozøejmé. Ty je nutno rozpoznat a dostateènì podrobnì prozkoumat. Pøímost: Síla argumentace mùe záviset na tom, jak pøímo se pohybujeme od vstupních pøedpokladù k závìrùm. Jasnost: To, co tvrdíme, a souvislosti mezi naimi tvrzeními musejí být pro ètenáøe dostateènì jasné, aby jim mohl porozumìt.
To ve jsou aspekty racionálního sporu/argumentace s jednou stranou, které souèástí bìného kadodenního sporu být nemusejí. Pojem ROZHOVOR a metafora SPOR /ARGUMENTACE JE VÁLKA se na takové aspekty nezamìøují, nebo ty jsou rozhodující pro idealizovaný RACIONÁLNÍ SPOR/RACIONÁLNÍ ARGUMENTACE. Dùsledkem toho je, e pojem RACIONÁLNÍ SPOR /RACIONÁLNÍ ARGUMENTACE se dále vymezuje s pomocí jiných metafor, které nám skuteènì umoòují zamìøit se na tyto dùleité aspekty: SPOR/ARGUMENTACE JE CESTA, SPOR /ARGUMENTACE JE NÁDOBA a SPOR /ARGUMENTACE JE BUDOVA. Jak uvidíme dále, kadá z nich nám poskytne jakýsi ovladaè pro nìkterý z uvedených aspektù pojmu RACIONÁLNÍ SPOR/ RACIONÁLNÍ ARGUMENTACE. ádná z nich není dostaèující, aby nám poskytla úplné, konsistentní a vestrannì pøístupné pochopení vech tìchto aspektù, avak vechny dohromady se docela dobøe postarají, abychom koherentnì pochopili, co je to racionální spor/racionální argumentace. Nyní se
[106]
[107]
vìnujme otázce, co to znamená, e nám nìkolik rùzných metafor pøièem kadá strukturuje pojem èásteènì poskytne ve vzájemné spolupráci koherentní chápání pojmu jakoto celku. KOHERENCE V RÁMCI JEDNÉ METAFORY
Teï jsme se zase dali patným smìrem. Ztratil jsem cestu. Chodíte poøád v bludném kruhu.
A kromì toho se dráhy chápou jako povrchy (pøedstavme si koberec, který se pøed námi odvíjí, jak kráèíme, a tak za námi vytváøí dráhu): DRÁHA CESTY JE POVRCH
Jistou pøedstavu o mechanismu koherence v rámci jedné metaforické strukturace je mono získat, zaèneme-li s metaforou SPOR/ARGUMENTACE JE CESTA. Tato metafora má nìco spoleèného s cílem sporu/argumentace, se skuteèností, e musí mít zaèátek, pokraèovat lineárním zpùsobem a postupovat skrze jistá stadia smìrem k cíli. Uveïme nìkolik jasných pøípadù takové metafory: SPOR/ARGUMENTACE JE CESTA
Vydali jsme se cestou smìøující k dùkazu, e netopýøi jsou ptáci. Jakmile dospìjeme k následujícímu bodu, uvidíme, e filozofie je mrtva. Zatím nejsme tak daleko, abychom mohli svou hypotézu povaovat za potvrzenou. Budeme postupovat krok za krokem. Naím cílem je prokázat, e kolibøíci jsou pro vojenskou obranu nepostradatelní. Toto pozorování ukazuje cestu k elegantnímu øeení. Dospìli jsme k zneklidòujícímu závìru.
Výprava pokryla za krátký èas velkou oblast. Je nám na stopì. Odboèil ze stopy. Vrátil se zpìt po tée stopì.
Je-li dáno, e
CESTY JE POVRCH,
SPOR/ARGUMENTACE dostaneme:
a
DRÁHA
DRÁHA SPORU/ARGUMENTACE JE POVRCH
Pokryli jsme u prakticky vechny sporné body. Svou argumentací pokryl znaènì velkou oblast. Podívejme se zpìtnì po celé oblasti naich argumentù. Dostává se stranou od vlastního pøedmìtu debaty. Opravdu jsi teï na nìco pøiel. Jsme zøejmì na správné cestì, jak vyøeit ten problém.
Vidíme zde soubor pøípadù, které spadají do oboru metafory SPOR/ARGUMENTACE JE CESTA. To, e jsou systematické, je zásluha dvojice metaforických dùsledkù, které jsou vybudovány na dvou faktech týkajících se cest. Fakta o cestách:
O cestách víme jednu vìc, e toti CESTA VYMEZUJE DRÁHU.
CESTA VYMEZUJE DRÁHU
CESTA VYMEZUJE DRÁHU
DRÁHA CESTY JE POVRCH
Seel ze správné cesty. Pustil se patným smìrem. Jdou v naich stopách. Ztratil jsem cestu.
Metaforické dùsledky:
Dáme-li dohromady SPOR/ARGUMENTACE dostaneme:
VYMEZUJE DRÁHU
SPOR/ARGUMENTACE JE CESTA CESTA VYMEZUJE DRÁHU
Tedy: SPOR/ARGUMENTACE VYMEZUJE DRÁHU JE CESTA
VYMEZUJE DRÁHU,
SPOR/ARGUMENTACE VYMEZUJE DRÁHU
Seel ze správné linie argumentaèního postupu. Dokáete jetì sledovat nai argumentaci?
a
CESTA
SPOR/ARGUMENTACE JE CESTA DRÁHA CESTY JE POVRCH
Tedy: DRÁHA SPORU/ARGUMENTACE JE POVRCH
Metaforické dùsledky v tomto pøípadì charakterizují vnitøní systematiènost metafory SPOR/ARGUMENTACE JE CESTA,
[108]
[109]
tedy èiní koherentními vechny pøíklady, které pod tuto metaforu spadají.
staneme tak jisté smíené metafory, které odhalují oba tyto aspekty souèasnì. Prùnik mezi metaforami
KOHERENCE MEZI DVÌMA ASPEKTY JEDNOHO A TÉHO POJMU SPOR/ARGUMENTACE JE CESTA je pouze jednou z metafor pro spory/argumentace, a to metaforou, které pouíváme, abychom zdùraznili cíl, smìr nebo postup sporu/argumentace, popø. abychom o tìchto vìcech mohli mluvit. Chceme-li mluvit o obsahu sporu/argumentace, pouíváme strukturnì komplexní metafory SPOR/ARGUMENTACE JE NÁDOBA. Na nádoby lze pohlíet jako na nìco, co vymezuje omezený prostor (s ohranièujícím povrchem, centrem a periferií) a co obsahuje a drí nìjakou látku (její mnoství mùe být rùzné a která mùe mít jisté jádro umístìné uprostøed). Metafory SPOR/ARGUMENTACE JE NÁDOBA pouíváme, chceme-li u nìjakého sporu/argumentace zdùraznit kterýkoli z tìchto aspektù. SPOR/ARGUMENTACE JE NÁDOBA
Vae argumentace není pøíli obsaná. Tato argumentace je ponìkud dìravá. Moc argumentù tedy nemáte, ale jeho námitky nìjakým obsahem také pøíli neoplývají. Tvoje argumentace je úplnì bezobsaná. Tvoje prázdné argumenty mne u zaèínají unavovat. Tuto mylenku v jeho argumentaci nenaleznete. Z mé argumentace tyto závìry pøímo vyplývají. Tvoje argumenty jsou neudritelné jako voda v koi. Pro nai argumentaci jsou tyto body ústøední ostatní jsou jen okrajové. Jetì stále jsem se nedostal k jádru jeho argumentace.
Protoe úèel metafor CESTA a NÁDOBA je rùzný, tj. protoe se jich uívá k tomu, aby se bylo mono detailnì soustøedit na rùzné aspekty nìjakého sporu/argumentace (cíl a postup proti obsahu), nelze oèekávat, e by se tyto metafory pøekrývaly úplnì. V nìkterých pøípadech je ovem moné, aby se pozornost u sporu/argumentace soustøedila jak na aspekty CESTY (postup), tak na aspekty NÁDOBY (obsah). Do-
CESTA
a
NÁDOBA:
V tomto bodì není vae argumentace pøíli obsaná. V tom, co se nám podaøilo vyloit, jsme se u dostali tak daleko, e jsme vlastnì prezentovali vlastní jádro naí argumentace. Pùjdeme-li touto cestou dál, podaøí se nám vtìsnat do naí hypotézy vskutku vechna dostupná fakta.
Takový prùnik je umonìn právì okolností, e metafory a NÁDOBA mají spoleèné dùsledky. Obì metafory nám dávají monost odliit formu sporu od jeho obsahu. V metafoøe CESTA odpovídá dráha formì sporu a plocha touto drahou pokrytá obsahu. Chodíme-li v kruzích kolem dokola, mùe být nae dráha dlouhá, avak mnoho plochy nepokryje; znamená to pak, e spor nemá mnoho obsahu. V dobrém sporu se vak kadého prvku formy vyuívá k vyjádøení nìjakého obsahu. U metafory CESTA èím je dráha delí (èím delí je spor/argumentace), tím více plochy se pokryje (tím více má spor/argumentace obsahu). V metafoøe NÁDOBA odpovídá ohranièující povrch nádoby formì sporu/argumentace, a to, co je v nádobì, odpovídá obsahu sporu/argumentace. V nádobì, která je vytvoøena a vyuita co nejefektivnìji, pouívá se celého ohranièujícího povrchu k udrení obsahu. Ideálnì platí, e èím více je povrchu (èím delí je spor/argumentace), tím více je v nádobì látky (tím více má spor/argumentace obsahu). S postupným odvíjením se dráhy cesty se vytváøí více a více povrchu vymezeného touto drahou, stejnì jako se vytváøí více a více povrchu nádoby. Prùnikem tìchto dvou metafor je postupné vytváøení povrchu. Èím více pùdy spor/ argumentace pokrývá (díky povrchu CESTY), tím více získává obsahu (díky povrchu NÁDOBY). Sdílený dùsledek je právì tím, co tento prùnik charakterizuje; dochází k tomu následujícím zpùsobem: CESTA
Nemetaforický dùsledek týkající se cest: Pøi realizaci cesty se vytváøí více dráhy. DRÁHA JE POVRCH. Tedy: Pøi realizaci cesty se vytváøí více povrchu.
[110]
[111]
Metaforický dùsledek týkající se sporù/argumentací (zaloený na cestách): SPOR/ARGUMENTACE JE CESTA.
Pøi realizaci cesty se vytváøí více povrchu. Tedy: Pøi realizaci sporu/argumentace se vytváøí více povrchu. Metaforický dùsledek týkající se sporù/argumentací (zaloený na nádobách): SPOR/ARGUMENTACE JE NÁDOBA. Pøi realizaci nádoby vytváøí se více povrchu. Tedy: Pøi realizaci sporu/argumentace se vytváøí více povrchu.
Zde mají dva metaforické dùsledky stejný závìr. Dá se to znázornit tímto doprovodným diagramem. SPOR/ARGUMENTACE JE CESTA
SPOR/ARGUMENTACE JE NÁDOBA
S tím, jak vytváøíme spor, vytváøí se více povrchu. Jiné dùsledky
S tím, jak je vytváøeno více povrchu, spor pokrývá více pùdy.
Jiné dùsledky
S tím, jak je vytváøeno více povrchu, spor dostává více obsahu.
Právì tento prùnik dùsledkù mezi dvìma metaforami vymezuje jejich vzájemnou koherenci a poskytuje spojnici mezi mnostvím plochy, kterou spor/argumentace pokrývá, a mnostvím obsahu, který má. Tím se získává monost, aby byly ve vzájemném souladu, tøebae nejsou úplnì konsistentní; neexistuje tedy ádný jediný obraz, který by byl s obìma metaforami v plném souladu. Jak povrch nádoby, tak povrch území jsou povrchy díky spoleèným topologickým vlastnostem. Avak ná obraz povrchu území se velmi lií od naich obrazù rùzných druhù povrchù nádob. Abstraktní topologický pojem povrchu, který tvoøí prùnik
onìch dvou metafor, není natolik konkrétní, aby vytvoøil obraz. Obecnì øeèeno, jsou-li metafory koherentní, avak nejsou-li konsistentní, nemìli bychom oèekávat, e budou vytváøet konsistentní obrazy. Rozdíl mezi koherencí a konsistencí je zásadní. Kadá z metafor se zamìøuje na jeden aspekt pojmu SPOR/ARGUMENTACE: pøitom kadá z nich slouí jednomu úèelu. A nadto kadá z metafor nám umoòuje pochopit jeden aspekt pojmu z hlediska jasnìji vyhranìného pojmu, tj. CESTY nebo NÁDOBY. Dùvodem, proè je nám zapotøebí dvou metafor, je, e neexistuje ádná jediná metafora, která by to dokázala neexistuje ádná jediná metafora, která by nám umonila opatøit si jistý ovladaè souèasnì jak pro smìr sporu/argumentace, tak i pro obsah sporu/argumentace. Tyto oba dva cíle nelze zvládnout najednou s pomocí jediné metafory. A kde se vzájemnì neprolínají cíle, tam se neprolínají ani metafory. Dostali bychom pak toti pøípady nepøípustných smíených metafor, které jsou výsledkem nemonosti jediné jasnì vyhranìné metafory, která by uspokojovala oba cíle najednou. Mùeme napøíklad mluvit o smìru sporu/argumentace a o obsahu sporu/argumentace, ale ne o smìru obsahu sporu/argumentace ani o obsahu smìru sporu/argumentace. Nezískáme tedy vìty tohoto druhu: Nyní mùeme sledovat dráhu jádra argumentace. Obsah argumentace postupuje takto. Smìr této argumentace je bezobsaný. Jsem zneklidnìn nic neøíkající cestou vaí argumentace.
Tyto dvì metafory by byly konsistentní, kdyby existoval zpùsob, jak úplnì uspokojit oba úèely jedním jasnì vyhranìným pojmem. Místo toho vak získáváme koherenci, pøi ní dochází k èásteènému uspokojení obojího úèelu. Tak napøíklad metafora CESTA zdùrazòuje jak smìr, tak postup smìrem k cíli. Metafora NÁDOBY zdùrazòuje obsah co do jeho mnoství, hustoty, centrálnosti a hranic. Aspekt postupu metafory CESTA a aspekt mnoství metafory NÁDOBA lze zdùraznit zároveò, protoe mnoství se zvìtuje bìhem postupu sporu/argumentace. A to, jak jsme vidìli, má jako svùj následek pøípustné smíené metafory.
[112]
Zatím jsme tedy probrali koherence dvou metaforických strukturací pojmu SPOR/ARGUMENTACE a zjistili jsme toto:
[113]
17. KOMPLEXNÍ KOHERENCE NAPŘÍČ METAFORAMI
Metaforické dùsledky hrají podstatnou roli pøi propojení vech pøípadù jednotlivé metaforické strukturace pojmu (jako u rùzných pøípadù metafory SPOR/ARGUMENTACE JE CESTA). Metaforické dùsledky hrají také podstatnou úlohu pøi propojení dvou rùzných metaforických strukturací jednoho pojmu (jako v metaforách CESTA a NÁDOBA pro SPOR/ARGUMENTACE). Sdílený metaforický dùsledek mùe navázat korespondenci jdoucí napøíè metaforami. Tak napø. sdílený dùsledek PØI REALIZACI SPORU SE VYTVÁØÍ VÍCE POVRCHU navazuje korespondenci mezi mnostvím povrchu, který je sporem/ argumentací pokryt (a který je v metafoøe CESTA), a mnostvím obsahu ve sporu/argumentaci (který je v metafoøe NÁDOBA). Rùzné metaforické strukturace pojmu slouí rùzným úèelùm tím, e zvýrazòují rùzné aspekty pojmu. Kde dochází k pøekrývání úèelù, dochází i k pøekrývání metafor, a tedy i k jejich vzájemné koherenci. Do tohoto prùniku patøí pøípustné smíené metafory. Obecnì platí, e naprostá konsistence jdoucí napøíè metaforami je vzácná; koherence je naproti tomu typická.
Nejdùleitìjí vìc, na kterou pøi své rozpravì o koherenci nesmíme nikdy zapomínat, je role úèelu. Metaforická strukturace pojmu, dejme tomu metafora CESTA pro spory a argumentace, umoòuje abychom získali ovladaè (handle) pro jeden aspekt pojmu. Metafora tedy funguje, plní-li jistý úèel, toti pochopení nìjakého aspektu pojmu. Plní-li dvì metafory úspìnì dva úèely, prùnik mezi úèely bude pak odpovídat prùniku mezi metaforami. Podle naeho názoru se takové prùniky dají charakterizovat na základì sdílených metaforických dùsledkù a na základì korespondencí procházejících napøíè metaforami, je se díky tìmto dùsledkùm vytvoøily. Vidìli jsme to na jednoduchém pøíkladu v pøedcházející kapitole. Rádi bychom nyní ukázali, e tentý mechanismus funguje i v pøíkladech sloitých. Taková sloitost má dvojí pùvod: (1) èasto existuje mnoho metafor, které dílèím zpùsobem strukturují jeden a tý pojem, a (2) pojednáváme-li o jednom pojmu, uíváme druhých pojmù, které jsou samy chápány na základì metaforických termínù, a to pak vede k dalímu pøekrývání metafor. Èinitele vedoucí k uvedeným sloitostem mùeme vyèlenit tím zpùsobem, e budeme dále pokraèovat ve zkoumání pojmu SPOR. Veobecnì øeèeno slouí spory [ve smyslu argumentace pozn. pøekl.] úèelùm porozumìní. Argumentaci konstruujeme tehdy, kdy potøebujeme ukázat spojitosti mezi vìcmi, které jasné jsou které povaujeme za dané , a jiný-
[114]
[115]
mi vìcmi, které jasné nejsou. Dìláme to tak, e skládáme mylenky k sobì dohromady. Tyto mylenky tvoøí obsah argumentace. Vìci, které povaujeme za dané, jsou východiskem argumentace. Vìci, které si pøejeme ukázat, jsou cíli, jich musíme dosáhnout. Pøitom, jak postupujeme smìrem k tìmto cílùm, postupujeme dále i ve vytváøení souvislostí. Tyto souvislosti mohou být silné nebo slabé a jejich sí má strukturu, která zahrnuje celek. V kadé argumentaci a sporu mohou být jisté mylenky a souvislosti základnìjí (bázovìjí) ne jiné, jisté mylenky mohou být zøejmìjí ne jiné. Do jaké míry bude urèitá argumentace dobrá, to bude záleet na jejím kontextu, na tom, jak silné budou souvislosti, na tom, jak pøímým zpùsobem budou tyto souvislosti navázány a jak snadno je bude mono pochopit. Zkrátka a dobøe, rùzné metafory ARGUMENTACE/SPORU slouí úèelu prezentování a chápání tìchto aspektù pojmu: obsah postup struktura síla
bázovost zøejmost pøímost jasnost
V pøedcházející kapitole jsme vidìli, e se metafora CESTA zamìøuje pøinejmením na obsah a postup, e se metafora NÁDOBA zamìøuje pøinejmením na obsah a e zde máme prùnik zakládající se na postupném hromadìní obsahu. Tyto dvì metafory vak slouí jetì vìtímu poètu úèelù a úèastní se jetì vìtího mnoství komplexních koherencí. Bude to patrné, vezmeme-li v úvahu tøetí metaforu pro argumentace a spory: SPOR JE BUDOVA
Získali jsme rámec pro solidní argumentaci. Pokud neopøete svou argumentaci o solidní fakta, vecko se vám to sesype. Pokouí se podepøít svou argumentaci spoustou irelevantních skuteèností, ale poøád je to argumentace znaènì chatrná a labilní, která se snadno rozpadne, bude-li podrobena pøísné kritice. Na tìch základech, jaké teï máte k dispozici, mùete vybudovat znaènì silnou argumentaci.
Metafory CESTA, NÁDOBA a BUDOVA se dohromady soustøeïují na vechny uvedené aspekty pojmu SPOR, jak je patrné z následujícího seznamu: CESTA
NÁDOBA
BUDOVA
obsah postup pøímoèarost zøejmost
obsah postup bázovost síla jasnost
obsah postup bázovost síla struktura
Uvedeme nìkolik pøíkladù, jak rozumíme kadému z tìchto aspektù na základì metafor: CESTA
I kdy jsme doli a sem, nepodaøilo se nám zatím pokrýt podstatnou èást relevantních otázek. (postup, obsah) To je argument oklikou. (pøímoèarost) Bude tøeba zajít do toho veho ponìkud hloubìji, abychom mohli jasnìji nahlédnout, v èem to vìzí. (postup, zøejmost) NÁDOBA
Vae argumentace obsahuje skuteènì jen správné mylenky, avak poøád jetì není dost transparentní. (obsah, postup, jasnost) Tyto mylenky tvoøí pevné, solidní jádro argumentace. (síla, bázovost) BUDOVA
Máme ji jistý základ pro argumentaci, teï potøebujeme solidní rámec. (bázovost, síla, struktura) Nyní jsme ji zkonstruovali vìtí èást své argumentace. (postup, obsah)
Pøedcházející kapitola nám ukázala toto: skuteènost, e jak cesty, tak nádoby vymezují povrchy, se stala základem prùniku mezi metaforami CESTA a NÁDOBA. Fakt, e i budova má povrch, toti základy a vnìjí zdi, umoòuje dalí prùniky s metaforou BUDOVA. V kadém z tìchto pøípadù povrch vymezuje obsah, avak pokadé jinak:
[116]
[117]
Povrch vymezený trasou argumentace pokrývá pùdu, a obsah je onou pùdou, která je argumentací pokrytá. NÁDOBA: Obsah je uvnitø nádoby, její ohranièení je vymezeno jejím povrchem. BUDOVA: Povrchem je vnìjí zdivo a základy, které vymezují u budovy její vnitøek. U metafory BUDOVA na rozdíl od metafory NÁDOBA obsah není uvnitø stavby; místo toho jsou to právì základy a vnìjí zdi, co vytváøí obsah. Je to patrné v pøíkladech: Základ tvé argumentace nemá dost obsahu na to, aby byl schopen podepøít tvoje tvrzení a Rámec tvé argumentace nemá dost substance na to, aby odolal kritice.
zovìjí èásti sporu/argumentace jsou i nejhlubí: základy a jádro. U metafory CESTA jsou vak hloubkovými ta fakta, která nejsou zjevná. Fakta, která nejsou na povrchu, jsou skryta bezprostøednímu nazírání; musíme za nimi sestoupit do hloubky. Mezi cíle sporu/argumentace patøí i snaha pokrýt jistá témata (vypoøádat se s nimi dostat je pod poklièku) a nadto je zpracovat v náleitých hloubkách. Postupovat v argumentaci kupøedu neznamená pouze pokrýt témata; vyaduje to od nás zároveò, abychom se do nich dostali dostateènì hluboko. Dostat se v tématu do poadované hloubky je souèástí cesty:
Tyto povrchy budeme nazývat povrchy vymezující obsah. Pojem povrchu vymezujícího obsah není dostaèující pro vysvìtlení mnoha koherencí, které se mezi metaforami vyskytují. Existují napøíklad pøípady metaforických prùnikù, které jsou zaloeny na pojmu hloubky. Jeliko se hloubka definuje rovnì ve vztahu k povrchu, mohli bychom se domnívat, e pojem povrchu vymezujícího hloubku bude u kadé metafory tý jako povrch vymezující obsah. e tomu vdycky tak není, je patrné z následujících pøíkladù:
Pronikneme-li do tohoto tématu hloubìji, zjistíme ... Dospìli jsme k bodu, kdy budeme muset prozkoumat dané problémy na hlubí úrovni.
CESTA:
Je to naprosto plytký argument; potøebuje podstatnì vìtí základ. (BUDOVA) Procházeli jsme vemi tìmito názory a mylenkami do velké hloubky. (CESTA) Jetì jste se nedostal k nejhlubím bodùm to jest k tìm, které tvoøí jádro argumentace. (NÁDOBA)
Jak u metafory BUDOVA, tak u metafory CESTA je povrchem, který vymezuje hloubku, úroveò zemského povrchu. U metafory NÁDOBA je to zase povrch nádoby. CESTA
povrch vymezující obsah: povrch vymezující hloubku:
NÁDOBA
BUDOVA
povrch vytvoøený povrch nádoby základy dráhou (pokrytí) a skoøepina úroveò zemského povrch nádoby úroveò zemského povrchu povrchu
Døíve ne se dostaneme ke koherencím, je dùleité si uvìdomit, e zde fungují dva rùzné pojmy hloubky. U metafor BUDOVA a NÁDOBA je bázovìjím to, co je hlubí. Nejbá-
Jeliko se vìtina cesty dìje nad povrchem zemì, vymezuje se hloubka témat, která je tøeba pokrýt, právì vzhledem k tomuto povrchu. Avak jakmile sestupujeme u kteréhokoli jednotlivého tématu do hloubky, zanecháváme za sebou stopu (povrch), tak jak to dìláme na vech úsecích své cesty. Právì tím, e za sebou zanecháváme tento povrch, pokrýváme nìjaké téma v jisté hloubce. Tímto zpùsobem lze vysvìtlit následující výrazy: Odebereme se hloubìji do repertoáru nejrùznìjích témat. Ve svém dalím postupu budeme pronikat tìmito tématy do hloubky. Nyní jsme pokryli vechna témata na pøísluné úrovni.
Z tìchto dùvodù metaforická orientace hloubky odpovídá bázovosti u metafor BUDOVA a NÁDOBA, avak chybí jí na zøetelnosti u metafory CESTA. Protoe hloubka a postup kupøedu jsou velmi odliné aspekty sporu a argumentace, neexistuje ádný moný konsistentní obraz v rámci kterékoli z metafor SPORU. Zde vak jak tomu bylo i døíve konsistence moná není, existuje tu ovem metaforická koherence. Tím, e jsme si objasnili rozdíl mezi povrchy vymezujícími obsah a povrchy vymezujícími hloubku, získali jsme monost pozorovat mnoho dalích sloitých koherencí. Podobnì jako u koherence mezi metaforami CESTA a NÁDOBA
[118]
máme i koherenci mezi vemi tøemi metaforami, je se zakládá na faktu, e vechny tøi mají povrchy vymezující obsah. V prùbìhu postupujícího sporu se vytváøí více povrchu, take argumentace získává více obsahu. Tento prùnik tøí metaforických struktur pojmu umoòuje smíené metafory následujícího typu: Kdy jsme u dorazili a sem, podaøilo se nám zkonstruovat jádro naí argumentace.
Kdy jsme dorazili a sem (so far) je z metafory CESTA, zkonstruovat z metafory BUDOVA, jádro z metafory NÁDOBA. Vimnìme si, e se dá øíci skoro toté, uijeme-li místo jádro stavebního pojmu základy nebo neutrálního pojmu nejzákladnìjí èást: Kdy jsme u dorazili a sem, podaøilo se nám zkonstruovat základy naí argumentace. Kdy jsme u dorazili a sem, podaøilo se nám zkonstruovat nejzákladnìjí èást naí argumentace.
Je to moné proto, e hloubka charakterizuje bázovost jak u metafory BUDOVA, tak u metafory NÁDOBA. Obì mají nejhlubí, tj. nejzákladnìjí èást: U metafory NÁDOBA je to jádro a u metafory BUDOVA jsou to základy. Obì dvì metafory tedy spolu korespondují. Je to vidìt v následujících pøíkladech, v nich lze díky této korespondenci volnì smìovat metaforu NÁDOBA s metaforou BUDOVA. Jsou to ústøední body naí argumentace a poskytují nám základy pro vechno, co jetì bude následovat. Tento argument mùeme podkopat tím zpùsobem, e ukáeme, jak jsou jeho ústøední body slabé. Nejdùleitìjí mylenky, na nich vechno ostatní spoèívá, jsou jádrem argumentace.
Korespondence je zde zaloena na sdíleném vyplývání: SPOR JE BUDOVA. Budova má nejhlubí èást Tedy, BUDOVA MÁ NEJHLUBÍ ÈÁST. SPOR JE NÁDOBA. Nádoba má nejhlubí èást. Tedy, SPOR MÁ NEJHLUBÍ ÈÁST.
[119]
Jeliko bázovost je charakterizována u obou metafor hloubkou, nejhlubí èást je i èástí nejzákladnìjí. Pojem NEJZÁKLADNÌJÍ ÈÁST tedy spadá do prùniku tìchto dvou metafor a je vzhledem k obìma neutrální. Jeliko je úèelem sporu poskytnout porozumìní, nemùe nás pøekvapit, e metafora POCHOPENÍ JE VIDÌNÍ by mìla mít prùniky s rùznými metaforami SPORU. Kdy cestujeme, pak èím dále jdeme, tím více vidíme. To se pøenáí i na metaforu SPOR JE CESTA. Kdy postupujeme pøi sporu dál a dál, vidíme víc a víc a jeliko POCHOPENÍ JE VIDÌNÍ, více a více rozumíme. Tím lze vysvìtlit takové výrazy: Vidìli jsme právì, e Tomá Akvinský vyuil jistých pojmù Platónových. Kdy jsme se dostali a sem, mùeme u také pozorovat, v èem Hegel postupoval patnì.
Protoe pøi cestì mùeme mít prùvodce, který bìhem cestování upozoròuje na zajímavé vìci, dostáváme i takové výrazy: Nyní si ukáeme, e Green zcela mylnì interpretoval Kantovo pojetí vùle. Vimnìte si, e X neplyne z Y, ani bychom pøipojili jisté premisy. Mìli bychom poukázat na okolnost, e zatím nebyly provedeny ádné dùkazy tohoto druhu.
V tìchto pøípadech je autor prùvodcem, který nás provází argumentací sporu. Zèásti je do metafory CESTA zahrnuto i sestupování hloubìji do subjektu. Uplatòuje se pøitom také metafora POROZUMÌNÍ JE VIDÌNÍ. Ve sporu a pøi argumentaci jsou povrchové body (ty, co jsou na povrchu) zcela zøejmé; je snadné je vidìt, je snadné jim porozumìt. Hloubìji poloené body vak zøejmé nejsou. Vyaduje to jisté úsilí kopání , abychom je odkryli a mìli je tak monost vidìt. Èím hloubìji vstupujeme do tématu, tím více odhalujeme, co nám umoòuje, abychom i více vidìli, tj. abychom více chápali. Tím se vysvìtlují následující výrazy: Ponoø se trochu hloubìji do jeho argumentace a odhalí spoustu zajímavých vìcí.
[120]
Do toho se dá vidìt jedinì tehdy, kdy se do vech tìch problémù zahrabete poøádnì hluboko. Plytké argumenty jsou prakticky bezcenné, protoe nám skoro nic neukáí.
Metafora POROZUMÌNÍ JE VIDÌNÍ má také prùnik s metaforou BUDOVA, u ní to, co je vidìt, je struktura (podoba, forma, kontury atd.) argumentace: Nyní u lze vidìt celkové obrysy jeho argumentace. Podíváme-li se pozornìji na strukturu této argumentace...
A koneènì metafora POROZUMÌNÍ JE VIDÌNÍ má prùnik také s metaforou NÁDOBA, u ní to, co je vidìt, je obsah (skrze povrch nádoby), jak je tomu v pøíkladech: Tato argumentace je obdivuhodnì krystalicky prùzraèná. Ve vaí argumentaci tento prvek nespatøuji. Protoe vae argumentace není zrovna pøíli jasná, nevidím ani, k èemu jste vlastnì dospìl. Ta tvoje argumentace nemá vùbec ádný obsah prokoukl jsem ji skrz naskrz.
Pøi diskusi o kvalitì nìjakého sporu se vyskytuje dalí koherence, která prochází napøíè metaforami. Èetné stránky nìjaké argumentace, na nì se zamìøují rùzné metafory SPORU, je mono kvantifikovat jsou to napø. obsah, jasnost, síla, bezprostøednost a zøejmost. Metafora VÍCE JE LÉPE je v prùniku se vemi metaforami SPORU, a umoòuje nám pohlíet na kvalitu v termínech kvantitativních. Dostáváme tedy následující pøíklady: Pøíli mnoho argumentace v tom ale není! Ve tvé argumentaci není obsaeno takøka nic. To není zrovna pøíli dobrá argumentace, protoe pokrývá jenom velice malý okruh otázek. Taková argumentace nestaèí není v dostateèné míøe jasná. Tvoje argumentace je pøíli slabá na to, aby mohla podepøít tvoje tvrzení. Ta argumentace se ubírá pøíli velkými oklikami nikdo ji nebude schopen sledovat. Vae argumentace nepokrývá dané téma do dostateèné hloubky.
Vechny zde urèují kvalitu v termínech kvantity. V ádném pøípadì jsme nevyèerpali vechny metaforické koherence jdoucí napøíè metaforami SPORU. Uveïme jen
[121]
jako pøíklad rozsáhlou sí koherencí zaloených na metafoøe SPOR JE VÁLKA. Zde je mono zvítìzit i prohrát, útoèit i bránit se, plánovat a sledovat urèitou strategii atd. Zde mohou být argumenty pevnostmi díky metafoøe BUDOVA, take mùeme na argument podniknout útok, prorazit do nìj díry, zbourat jej a vymazat jej s povrchu zemského. Argumenty mohou být i støelami pøi pouití metafory NÁDOBA. Mùeme tak dát výzvu Pal!, naèe argument mùe míøit pøímo na cíl a trefit do èerného. V obranì se mùeme pokouet odstøelit argument svého protivníka. Nyní je snad ji jasné, e tyté typy koherencí, které se vyskytovaly v jednoduchých pøíkladech, se objevují také v daleko sloitìjích pøípadech tìch typù, jim jsme právì vìnovali pozornost. Co mùe zprvu vypadat jako nahodilé, izolované metaforické výrazy napøíklad pokrýt okruh otázek, podepøít argument, dostat se k jádru, proniknout hloubìji, zaútoèit na postavení a odstøelit , se ukáe jako zcela nenahodilé. Jde daleko spíe o souèásti celkového metaforického systému, které spoleènì slouí komplexnímu úèelu charakterizace sporu a argumentace ve vech aspektech, které jsme koncipovali výe. Aèkoli nám takové metafory neposkytují jednotný konsistentní konkrétní obraz, pøesto jsou koherentní a skuteènì do sebe zapadají, mají-li prùniky ve svých dùsledcích, tøebae v opaèném pøípadì tomu tak není. Metafory se rodí z naich jasnì vyhranìných a konkrétních zkueností a dávají nám monost konstruovat vysoce abstraktní a propracované pojmy, jakým je pojem sporu a argumentace.
[122]
[123]
18. J I ST É DŮ SLED KY PRO TEO RIE P O J M OV É ST R U K T U RY
Kadá adekvátní teorie lidského pojmového systému bude muset vysvìtlit, (1) na èem jsou pojmy zaloeny, (2) jak jsou strukturovány, (3) jak jsou navzájem usouvztanìny a (4) jak jsou definovány. Zatím jsme podali pøedbìné vysvìtlení základù, strukturace a vztahù mezi pojmy (subkategorizace, metaforického vyplývání, èástí, úèastníkù atd.) v tìch pøípadech, které jsme povaovali za typické. Kromì toho jsme se snaili dokázat, e ná pojmový systém je vìtinou strukturován metaforicky, a podali jsme struèné vysvìtlení, co to vlastnì znamená. Døíve ne se pustíme do zkoumání, jaké dùsledky mají nae názory pro definici, bude tøeba se podívat na dvì dùleité strategie, s jejich pomocí jazykovìdci a logikové zpracovávali to, co jsme oznaèili za metaforické pojmy, ani by se pøitom zmiòovali o metafoøe. Tìmito dvìma strategiemi jsou abstrakce a homonymie. Abychom ukázali, jak se tyto strategie lií od vysvìtlení, které jsme poskytli my, vimneme si slova podepøít ve vìtách Podepøel zeï a Podepøel svou argumentaci ve sporu více fakty. V naem pojetí chápeme podepøít ve vìtì Podepøel svou argumentaci ve sporu z hlediska pojmu PODEPØÍT, který je souèástí gestaltu BUDOVA. Jeliko se pojem SPOR chápe èásteènì z hlediska metafory SPOR JE BUDOVA, bude význam podepøít v pojmu SPOR plynout z významu, který má v pojmu BUDOVA, a navíc z toho, e v obecném smyslu metafora BUDOVA jistým zpùsobem strukturuje po-
jem SPOR. ádnou nezávislou definici pojmu PODEPØÍT ve vìtì Podepøel svou argumentaci ve sporu pak nepotøebujeme. Naproti tomu pøístup z hlediska abstrakce tvrdí, e existuje samostatný, velmi obecný a abstraktní pojem PODEPØÍT, který je vùèi podepøít BUDOVY a podepøít SPORU neutrální. Z hlediska tohoto pøístupu jsou jak Podepøel zeï, tak Podepøel svou argumentaci ve sporu speciálními pøípady tého velmi abstraktního pojmu. Pøístup z hlediska homonymie volí obrácený postup. Místo toho, aby tvrdil, e existuje jeden abstraktní a neutrální pojem PODEPØÍT, pøístup homonymický prohlauje, e tu jsou dva rùzné a na sobì nezávislé pojmy PODEPØÍT1 a PODEPØÍT2. Existuje silný homonymický pøístup, podle nìho PODEPØÍT1 a PODEPØÍT2 jsou zcela rùzné pojmy a nemají navzájem nic spoleèného, jeliko jeden z nich se vztahuje na fyzický pøedmìt (èásti budov) a druhý na abstraktní pojem (èást argumentace ve sporu). Slabý homonymický pøístup se kloní k názoru, e existují dva odliné a nezávislé pojmy PODEPØÍT1 a PODEPØÍT2, avak pøipoutí, e jejich významy mohou být v jistém ohledu podobné a e oba pojmy jsou navzájem díky této podobnosti spøíznìné. Popírá vak, e kterýkoli z nich by mohl být chápán z hlediska toho druhého. Tvrdí pouze jedno, e tyto dva pojmy mají nìco spoleèného: jistou abstraktní podobnost. V tomto ohledu sdílí slabý homonymický pøístup jeden spoleèný prvek s hlediskem abstrakèním, protoe abstraktní podobnost by obsahovala právì ty vlastnosti jádra pojmu, které jsou hypoteticky pøedpokládány teorií abstrakèní. Rádi bychom nyní ukázali, proè ani abstrakèní, ani homonymická teorie nejsou s to vysvìtlit ty druhy faktù, které nás pøivedly k teorii metaforických pojmù zejména ona fakta, která se týkají metaforických typù (orientaèních, fyzických a strukturních), jako i jejich vlastností (vnitøní systematiènosti, vnìjí systematiènosti, základovosti a koherence). NEADEKVÁTNOSTI ABSTRAKÈNÍHO HLEDISKA
Abstrakèní teorie je neadekvátní v nìkolika ohledech. Pøednì se zdá, e nedává vùbec ádný
[124]
smysl v souvislosti s orientaèními metaforami typu NAHORU DOLÙ, jako napøíklad ASTNÝ JE NAHOØE, AUTORITA JE NAHOØE, VÍCE JE NAHOØE, MORÁLNOST JE NAHOØE, BUDOUCNOST JE NAHOØE, ROZUM JE NAHOØE atd. Jaký jeden jediný obecný pojem, a u jakéhokoli obsahu, by mohl být abstraktním zobecnìním VÝKY, TÌSTÍ, AUTORITY, VÍCE, MORÁLNOSTI, BUDOUCNOSTI, ROZUMU a SEVERU a který by jim vem pøesnì odpovídal? A kromì toho se zdá, e NAHOØE a DOLE asi ani nebudou na tée úrovni abstrakce, nebo NAHOØE se pouívá pro BUDOUCNOST, kdeto DOLE se neuívá pro MINULOST. Vysvìtlujeme to èásteènou metaforickou strukturací, avak pøi uplatnìní abstrakèního hlediska by NAHOØE muselo být v jistém smyslu abstraktnìjí ne DOLE, a to zøejmì nedává pøíli velký smysl. Za druhé by abstrakèní teorie nedìlala rozdílu mezi metaforami tvaru A je B a metaforami tvaru B je A, protoe by pøedpokládala, e existuje neutrální výraz, který by pokrýval obì oblasti. Napøíklad angliètina [i èetina pozn. pøekl.] má metaforu LÁSKA JE CESTOVÁNÍ, ale nemá ádnou metaforu CESTOVÁNÍ JE LÁSKA. Abstrakèní hledisko by popíralo, e láska je chápána na základì cest a cestování, a muselo by se smíøit s pøedpokladem, který je v rozporu s intuicí, e toti láska a cesty jsou chápány z hlediska nìjakého abstraktního pojmu, který je vùèi nim obìma neutrální. Za tøetí, rùznými metaforami mohou být strukturovány rùzné aspekty jednoho a tého pojmu; napøíklad LÁSKA JE CESTOVÁNÍ, LÁSKA JE VÁLKA, LÁSKA JE FYZICKÁ SÍLA, LÁSKA JE ÍLENSTVÍ. Kadá z nich poskytuje jednu perspektivu vùèi pojmu LÁSKA a strukturuje jeden z mnoha aspektù tohoto pojmu. Abstrakèní hypotéza by hledala jeden jediný obecný pojem LÁSKA, který by byl dost abstraktní na to, aby byl v souladu se vemi tìmito aspekty. I kdyby to bylo moné, stejnì by opominula podstatu vìci, e toti tyto metafory necharakterizují spoleènì jádro pojmu LÁSKA, nýbr e charakterizují rùzné aspekty LÁSKY kadá zvlá. Za ètvrté, pozorujeme-li strukturní metafory tvaru A je B (tj. LÁSKA JE CESTOVÁNÍ, DUCH JE STROJ, MYLENKY JSOU JÍDLO, SPOR JE BUDOVA), zjiujeme, e B (definující pojem, definiens) je v naí zkuenosti mnohem vyhranìnìjí a typicky i mnohem konkrétnìjí ne A (definovaný pojem, definien-
[125]
dum). Definující pojem nadto vdycky obsahuje nìco více ne to, co se pøenáí do pojmu definovaného. Podívejme se tøeba na metaforu MYLENKY JSOU JÍDLO. Mùeme se setkat se syrovými fakty a nedopeèenými mylenkami, ale neexistují ádné smaené, grilované nebo namìkko (do skla) vaøené mylenky. V metafoøe SPOR JE BUDOVA hrají jistou roli jen základy a skoøepina, nikoli místnosti uvnitø, chodby, støecha atd. Tuto asymetrii jsme vysvìtlili takto: ménì vyhranìné (a obvykle i ménì konkrétní) pojmy se èásteènì chápou z hlediska vyhranìnìjích (a obvykle i konkrétnìjích) pojmù, které jsou pøímo zaloeny na naí zkuenosti. Abstrakèní hledisko neposkytuje pro tuto asymetrii ádné vysvìtlení, jeliko nedovede vysvìtlit tendenci k chápání ménì konkrétního z hlediska konkrétnìjího. Za páté, bereme-li v úvahu, co nám nabízí abstrakèní pøístup, pak neexistují vùbec ádné metaforické pojmy, take není dùvodu oèekávat ten typ systematiènosti, jaký jsme zjistili. Není tedy napøíklad dùvodu oèekávat existenci celého systému jídelních pojmù aplikovatelných na mylenky nebo celého systému stavebních pojmù aplikovatelných na spory. Není dùvodu, abychom oèekávali, e existuje ten druh vnitøní konsistence, který jsme odhalili v pøípadech jako ÈAS JE POHYBUJÍCÍ SE PØEDMÌT. Obecnì øeèeno abstrakèní pøístup nedovede vysvìtlit fakta vnitøní systematiènosti. Abstrakce rovnì není s to vysvìtlit systematiènost vnìjí. Podle øeení navreného námi lze objasnit, e se rùzné metafory pro jeden urèitý pojem (napø. metafory CESTOVÁNÍ, BUDOVA, NÁDOBA a VÁLKA pro spory) pøekrývají právì tak a nejinak. Je to zaloeno na sdílených úèelech a na sdílených dùsledcích metaforických pojmù. Zpùsob, podle kterého se jednotlivé pojmy (jako napø. JÁDRO, ZÁKLAD, POKRÝT, ODSTØELIT) navzájem mísí, je pøedpovìditelný díky sdíleným úèelùm a dùsledkùm v rámci celého metaforického systému. Protoe abstrakèní projekt ádné metaforické systémy nemá, nedovede ani vysvìtlit, proè se mohou metafory mísit tak, jak se to skuteènì dìje. Za esté, protoe abstrakèní pojetí nemá ádnou èásteènou metaforickou strukturaci, nemùe objasnit metaforic-
[126]
[127]
ká rozíøení do nevyuitých èástí metafory, jak je tomu napøíklad v pøípadì Vae teorie je konstruována z laciné tukové malty a v mnoha jiných, které zapadají do nevyuité èásti metafory TEORIE JSOU BUDOVY. A koneènì abstrakèní hypotéza pøedpokládá, e napøíklad v pøípadì jako LÁSKA JE CESTOVÁNÍ existuje mnoina abstraktních pojmù, je jsou vùèi lásce a cestì neutrální, take mohou být v souladu s obìma nebo se dají pouít na oba. Avak aby se takové abstraktní pojmy dostaly do souladu s láskou nebo se daly pouít pro lásku, musí pak být pojem LÁSKA strukturován nezávisle, aby mohl takový soulad nastat. Jak si jetì ukáeme, LÁSKA není pojem, který by mìl jasnì vymezenou strukturu; a u je jeho struktura jakákoli, získává ji pouze skrze metafory. Avak abstrakèní pojetí, nemající ádné metafory, kterými by se tato strukturace vytváøela, musí pøedpokládat, e i pro pojem LÁSKA existuje nezávisle vymezená struktura tak jasnì, jak jasnì jsou vymezeny relevantní aspekty cestování. Ale jak, to si lze jen tìko pøedstavit. NEADEKVÁTNOSTI HOMONYMICKÉHO HLEDISKA
Silná homonymie Homonymie je pouívání tého slova pro rùzné pojmy, jako je zámek na kopci nad mìstem a zámek ve dveøích. Podle teorie silné homonymie u pøíkladù, o nich jsme uvaovali ji døíve, by bylo pouito slovo zaútoèit ve výrazech Zaútoèili na pevnost a Zaútoèili na mou argumentaci pro zcela rozdílné a navzájem nesouvisející pojmy. Okolnost, e se pouívá stejného slova zaútoèit, by se povaovala za náhodu. Podobnì slova ve u výrazù ve svìtnici, ve stranì a ve patné náladì by se uívalo pro tøi zcela odliné, nezávislé a spolu nesouvisející pojmy a to, e jsme pouili tého slova, by byla zase jenom náhoda. Podle tohoto názoru má angliètina [i èetina pozn. pøekl.] desítky samostatných a navzájem nesouvisejících pojmù, které se vechny náhodou vyjadøují
slovem v/ve. Obecnì øeèeno, silnì homonymický pøístup nedovede vysvìtlit vztah, který jsme odhalili v systémech metaforických pojmù; povauje tedy vechny jevy, které jsme vysvìtlili jako systematické, za jevy nahodilé. Silnì homonymický pøístup není pøednì s to vysvìtlit ádnou z onìch vnitøních systematièností, které jsme popsali výe. Podle tohoto pøístupu by bylo napøíklad docela moné, aby výraz cítím se povznesen znamenal jsem astný a zároveò aby výraz moje nálada se pozvedla znamenal jsem smutnìjí. A dále tento pøístup nedovede vysvìtlit, proè se dá celého systému slov uívaných pro válku pouít systematicky na spor a argumentaci nebo proè se dá soustavy jídelní terminologie systematicky pouít pro mylenky. Za druhé se dostává silná homonymie do stejných potíí i v pøípadech vnìjí systematiènosti. Nedovede se toti vypoøádat s prùnikem metafor a s moností jejich míení. Nedovede napøíklad vysvìtlit, proè angl. ground covered pùda pokrytá v argumentaci a sporu se mùe týkat tée vìci jako obsah argumentace a sporu. To platí obecnì o vech pøípadech míení, které jsme uvedli. Za tøetí, silnì homonymický pøístup nedovede vysvìtlit roziøování vyuité (nebo nevyuité) èásti metafory, jako v pøípadech typu Jeho teorie jsou gotické a jsou pokryty chrlièi. Protoe tato teorie nemá ádné obecné metafory jako SPOR JE BUDOVA, je nucena povaovat takové pøípady za nahodilé. Slabá homonymie Zøejmá obecná neadekvátnost silnì homonymického pøístupu spoèívá v tom, e nedovede vyloit ádný ze systematických vztahù, které jsme nalézali u metaforických pojmù, protoe vidí kadý pojem jako nejen nezávislý, nýbr i bez vztahu k jiným pojmùm vyjádøeným tým slovem. Pøístup slabì homonymický je nadøazen silnì homonymickému právì proto, e monost takových vztahù uznává. Speciálnì se to týká jeho tvrzení, e rùzné pojmy vyjádøené jedním slovem mohou být v mnoha pøípadech ve
[128]
vzájemném vztahu na základì podobnosti. Slabý homonymický pøístup povauje takové podobnosti za dané a pøedpokládá, e jsou dostateèné na to, aby vysvìtlily vechny jevy námi pozorované, ani by se pouívalo jakékoli metaforické strukturace. Nejvýraznìjí rozdíl mezi pøístupem slabì homonymickým a pøístupem naím je v tom, e nezná pojem porozumìní jedné vìci na základì jiné vìci a v dùsledku toho nezná ani obecnou metaforickou strukturaci. Dùvodem je okolnost, e vìtina lidí, kteøí takový pøístup zastávají, se nestará o to, jak je ná pojmový systém zakoøenìn ve zkuenosti a jak porozumìní z takovéhoto zakoøenìní vyrùstá. Vìtina neadekvátností, které zjiujeme u slabého homonymického pøístupu, souvisí s jeho nedostatkem zájmu o vìci jako porozumìní a zakoøenìní v empirii. Stejné nedostatky se ovem budou týkat i silné verze homonymického pøístupu. Pøednì jsme naznaèili, e v metafoøe je pøímá, popø. jednosmìrná zamìøenost (directionality), tj. e rozumíme jednomu pojmu na základì pojmu druhého. Máme zejména tendenci strukturovat ménì konkrétní a inherentnì neurèitìjí pojmy (napø. pro city) na základì konkrétnìjích pojmù, které jsou v naí zkuenosti vyhranìnìjí. Pøístup slabì homonymický bude popírat, e abstraktní chápeme na základì konkrétního nebo e vùbec chápeme pojmy jednoho druhu a základì pojmù jiného druhu. Tvrdí pouze, e jsme schopni vnímat jisté podobnosti mezi rùznými pojmy a e takové podobnosti vysvìtlují pouívání tého slova pro rùzné pojmy. Bude napøíklad popírat okolnost, e je-li pojem PODPÍRAT souèástí pojmu ARGUMENTACE / SPOR, je chápán na základì fyzického pojmu PODPÍRAT, jak se ho pouívá u BUDOVY. Bude prostì tvrdit, e tu jde o dva rùzné pojmy, z nich ádného z nich se nepouívá k pochopení toho druhého, nýbr e jsou si náhodou abstraktnì podobné. Obdobnì bude tvrdit, e vechny pojmy pro uvnitø nebo nahoøe nejsou zpùsobem chápání pojmù èásteènì na základì prostorové orientace, nýbr e jde spíe o nezávislé pojmy související díky podobnosti. Z tohoto hlediska pak bude náhodou, e vìtina dvojic pojmù, které
[129]
projevují podobnosti, se bude skládat z jednoho pojmu relativnì konkrétního a jednoho pojmu relativnì abstraktního (jak je tomu u PODPÍRAT). Podle naeho výkladu se konkrétního pojmu uívá k pochopení pojmu abstraktnìjího; podle jejich pojetí nebude ádný dùvod, aby bylo více podobností mezi pojmem abstraktním a konkrétním ne mezi dvìma pojmy abstraktními nebo mezi dvìma pojmy konkrétními. Za druhé, tvrzení, e takové podobnosti existují, je znaènì problematické. Napøíklad jaké podobnosti by mohly být spoleèné pro vechny pojmy, které jsou orientovány NAHORU? Jaká podobnost mùe být mezi NAHORU na jedné stranì a TÌSTÍM, ZDRAVÍM, AUTORITOU, VÌDOMÍM, MORÁLKOU, ROZUMEM, VÍCE atd. na stranì druhé? Jaké podobnosti (které by samy nebyly metaforické) by mohly být mezi VÌDOMÍM a KØEHKÝM PØEDMÌTEM nebo mezi MYLENKAMI a JÍDLEM? Existuje u èasového intervalu nìco, co by samo o sobì nebylo metaforické a co by mu dodávalo pøedozadní orientace, jak jsme to vidìli v naem výkladu o metafoøe ÈAS JE POHYBUJÍCÍ SE PØEDMÌT? Z hlediska slabì homonymického pøístupu se musí pøedpokládat, e tato pøedozadní orientace je inherentní vlastností èasových intervalù, mají-li být výrazy jako následovat, pøedcházet, èelem k budoucnosti, hledìt budoucnosti tváøí v tváø vysvìtleny na základì inherentní pojmové podobnosti. Jak se nám to zatím jeví, neexistuje ádná rozumná teorie inherentní podobnosti, která by dokázala vysvìtlit kterýkoli z tìchto pøípadù. Za tøetí: podali jsme vysvìtlení, jak jsou metafory zakotveny, a to na základì systematických korespondencí v naí zkuenosti, jakou je napøíklad korespondence mezi pøevahou v zápase a fyzicky vzpøímeným postojem. Mezi korespondencemi v naí zkuenosti a podobnostmi je vak rozdíl, jeliko korespondence nemusejí být zaloeny na ádné podobnosti. Na základì takových korespondencí v naí zkuenosti mùeme vysvìtlit celý okruh moných metafor. Pøístup slabì homonymický nemá ádnou schopnost pøedpovídat jevy a o ádnou ani neusiluje. Pokouí se prostì o vysvìtlení post festum, jaké podobnosti u existují. Slabì homonymický pøístup tedy i v pøípadech, kdy se podobnosti
[130]
zjistit dají, neposkytne pøesto ádné vysvìtlení, proè se vyskytují právì tyto podobnosti, a nikoli jiné. Pokud je nám známo, nikdo se explicitnì nehlásí k pøístupu silnì homonymickému, podle nìho pojmy vyjádøené tým slovem (jak je tomu u obou významù slova podepøít nebo u mnoha významù pøedloky v/ve ) jsou nezávislé a neexistují mezi nimi ádné významné souvislosti. Zastánci homonymického pøístupu se snaí vystupovat jako zastánci slabého pøístupu, podle nìho se mají vzájemné závislosti a vztahy, které je mono pozorovat mezi pojmy, vysvìtlovat podobnostmi zaloenými na inherentní povaze pojmu. Avak pokud víme, nikdo se zatím ani nezaèal pokouet o podrobný výklad takové teorie podobnosti, která by se dovedla vyrovnat s celým irokým okruhem pøípadù, o nich jsme zde mluvili. Aèkoli prakticky vichni teoretikové homonymické teorie se hlásí k slabí verzi, zdá se, e v praxi existují pouze silné homonymické teorie, protoe nikdo se nepokusil podat podrobný výklad podobnosti, který je nezbytný pro podporu slabé verze teorie. A existuje pádný dùvod, proè nebyl podniknut ádný takový pokus, který by poskytl podrobné vysvìtlení onìch typù pøíkladù, je jsme uvedli. Tím dùvodem je okolnost, e vysvìtlení by od autora vyadovalo, aby se pustil do øeení otázek, jak chápeme ty oblasti zkuenosti (a jak rozumíme tìm oblastem), které nejsou plnì definovány na základì svých vlastních termínù a musejí být uchopeny a zvládnuty na základì jiných oblastí zkuenosti. Zkrátka a dobøe, filozofové a lingvisté se o takové otázky nestarali.
[131]
19. DEFINICE A P OROZUMĚNÍ
Vidìli jsme, e metafora prostupuje naím normálním pojmovým systémem skrz naskrz. Protoe tak znaèné mnoství pojmù pro nás dùleitých jsou buïto pojmy abstraktní, nebo nejsou v naí zkuenosti jasnì vyhranìny (city, mylenky, èas atd.), potøebujeme si k nim zjednat pøístup s pomocí jiných pojmù, jim rozumíme jasnìji (prostorová orientace, pøedmìty atd.). Tato potøeba vede v naem pojmovém systému k metaforické definici. Pokusili jsme se na pøíkladech prokázat, jak znaènou roli hrají metafory ve zpùsobech, jak pùsobíme ve svém prostøedí, ve zpùsobech, jak konceptualizujeme svou zkuenost, a ve zpùsobech, jak mluvíme. Vìtina naich dùkazù vycházela z jazyka z významu slov a slovních spojení a ze zpùsobu, jakým lidské bytosti obdaøují své zkuenosti smyslem. Pøesto vak badatelé v oblasti významu ani tvùrci slovníkù nepovaovali za dùleité pokusit se o obecné vysvìtlení, jak lidé rozumìjí normálním pojmùm na základì systematických metafor, jako jsou LÁSKA JE CESTOVÁNÍ, SPOR JE VÁLKA, ÈAS JSOU PENÍZE atd. Podíváte-li se napøíklad do slovníku na heslo láska, najdete tam údaje, e je to cit, obliba, oddanost, poblouznìní, ba i pohlavní ádost, ale nebude tam ani zmínky o zpùsobu, jak chápeme lásku s pomocí metafor jako LÁSKA JE CESTOVÁNÍ, LÁSKA JE ÍLENSTVÍ, LÁSKA JE VÁLKA atd. Vezmeme-li v úvahu výrazy jako Podívej se, jak daleko jsme doli nebo Kde jsme teï?, nebudeme na základì standardního
[132]
slovníku nebo jakéhokoli jiného standardního výkladu významu s to uvést, e tyto výrazy jsou normálními zpùsoby, jak se v naí kultuøe mluví o zkuenosti lásky. Naráky na to, e takovéto obecné metafory existují, se mohou vyskytnout v sekundárních nebo terciárních významech jiných slov. Napøíklad se mùe objevit naráka na metaforu LÁSKA JE ÍLENSTVÍ v terciárním významu slova ílený (= mající nepøimìøenì rád, zaslepený), avak tato naráka se zde objevuje jako souèást definice slova ílený, a nikoli jako souèást definice slova láska. To nám jenom naznaèuje, e tvùrci slovníkù a dalí badatelé v oblasti významu se starají o jiné vìci ne my. Nám jde pøedevím o to, jak lidé rozumìjí své zkuenosti. Pohlííme na jazyk jako na nìco, co poskytuje údaje, které mohou vést k obecným principùm porozumìní. Mezi tyto obecné principy patøí spíe celé systémy pojmù ne pouze jednotlivá slova nebo jednotlivé pojmy. Zjistili jsme, e takové principy jsou co do své povahy èasto metaforické a e u nich jde o porozumìní jednomu druhu zkuenosti na základì jiného druhu zkuenosti. Pokud si uvìdomíme právì toto, budeme schopni vidìt hlavní rozdíl mezi tím, jak se na to díváme my, a jak se na to dívají tvùrci slovníkù a jiní badatelé v oblasti významu. Bylo by velice zvlátní vidìt ve slovníku ílenství nebo cestování jako významy slova láska. Nejsou to významy slova láska o nic více, ne je slovo jídlo jedním z významù slova mylenka. Definice pojmu se chápou jako charakteristiky vìcí, které jsou inherentní pojmu samému. Nás naproti tomu zajímá, jak lidé získávají ovladaè [tj. jistý prostøedek] pro zacházení s pojmem jak jej chápou a jak na jeho základì jednají a pùsobí ve svém prostøedí. ílenství a cestování nám poskytují jisté ovladaèe pro zacházení s pojmem láska a jídlo nám poskytuje takový ovladaè pro pojem mylenky. Takovýto zájem o zpùsob, jakým rozumíme své zkuenosti, vyaduje pojetí definice velmi odliné od pojetí standardního. Základním prvkem takového výkladu definice je jednak to, co je definováno, jednak to, èím se definuje. O tomto tématu teï pojednáme.
[133]
PØEDMÌTY METAFORICKÉ DEFINICE: PØIROZENÉ DRUHY ZKUENOSTI
Zjistili jsme, e metafory nám umoòují rozumìt jedné oblasti zkuenosti na základì jiné. To svìdèí o okolnosti, e porozumìní probíhá na základì celých oblastí zkuenosti, a ne na základì izolovaných pojmù. Skuteènost, e jsme koneckoncù museli hypoteticky pøedpokládat metafory jako LÁSKA JE CESTOVÁNÍ, ÈAS JSOU PENÍZE a SPOR JE VÁLKA, pøivádí nás k mylence, e tìitì definice je na úrovni základních oblastí zkuenosti, jako je láska, èas a spor / argumentace. Tyto zkuenosti jsou pak konceptualizovány a definovány na základì jiných základních oblastí zkuenosti, jako je cestování, peníze a válka. Definice podøazených pojmù, jako je HOSPODAØENÍ ÈASEM a NAPADNOUT TVRZENÍ, by mìla odpadnout v dùsledku definování obecnìjích pojmù (ÈAS, SPOR atd.) na metaforickém základì. To vyvolává jednu základní otázku: Z èeho sestává základní oblast zkuenosti? Kadá taková oblast je strukturována jako celek v rámci naí zkuenosti, která je konceptualizována jako to, co jsme oznaèili za zkuenostní gestalt. Takové gestalty jsou zkuenostnì základní, protoe charakterizují strukturované celky v rámci rekurentní (stále se opakující) lidské zkuenosti. Pøedstavují koherentní organizace naí zkuenosti na základì pøirozených dimenzí (èástí, fází, pøíèin atd.). Oblasti zkuenosti, které jsou organizovány jako gestalty na základì takových pøirozených dimenzí, nám pøipadají jako pøirozené druhy zkuenosti. Pøirozené jsou v tomto smyslu: Tyto druhy zkuenosti jsou produktem naich tìl (vjemových a motorických aparátù, mentálních schopností, emocionální konstituce atd.) naich interakcí s naím fyzickým prostøedím (pohybu, manipulace s pøedmìty, jídla atd.) naich interakcí s jinými lidmi v rámci naí kultury (na základì spoleèenských, politických, ekonomických a náboenských institucí)
[134]
Jinými slovy, tyto pøirozené druhy zkuenosti jsou produkty lidské pøirozenosti. Nìkteré mohou být univerzální, kdeto jiné mohou být v závislosti na kultuøe variabilní. Pøedkládáme k úvaze názor, e pojmy vystupující v metaforických definicích jsou právì ty pojmy, které odpovídají pøirozeným druhùm zkuenosti. Soudíc podle pojmù definovaných metaforami, které jsme zatím zjistili, následující pojmy by mohly být pøíklady pojmù pro pøirozené druhy zkuenosti v naí kultuøe: LÁSKA, ÈAS, MYLENKY, POROZUMÌNÍ, SPORY, PRÁCE, TÌSTÍ, ZDRAVÍ, AUTORITA, STATUS, MORÁLNOST atd. To jsou právì pojmy, které vyadují metaforickou definici, protoe nejsou dost jasnì vymezeny ve svých vlastních termínech, aby uspokojovaly potøeby kadodenního pùsobení v naem ivotním prostøedí. A podobnì bychom rádi pøedloili názor, e pojmy, kterých se uívá v metaforických definicích k definování jiných pojmù, rovnì odpovídají pøirozeným druhùm zkuenosti. Jako pøíklady uveïme: FYZICKÉ ORIENTACE, PØEDMÌTY, LÁTKY, VIDÌNÍ, CESTOVÁNÍ, VÁLKU, ÍLENSTVÍ, JÍDLO, BUDOVY atd. Tyto pojmy pro pøirozené druhy zkuenosti a pøedmìty jsou strukturovány dost zøetelnì a nechybí jim ani onen náleitý druh vnitøní struktury, aby mohly fungovat jako definiens pro jiné pojmy. To znamená, e poskytují ten náleitý druh struktury, aby tak umonily získat jistý ovladaè pro ony pøirozené druhy zkuenosti, které jsou ménì konkrétní nebo ménì jasnì vyhranìny samy o sobì. Z toho plyne, e nìkteré pøirozené druhy zkuenosti jsou co do své povahy èásteènì metaforické, jeliko metafora hraje pøi charakterizaci struktury zkuenosti podstatnou úlohu. Spor a argumentace jsou toho jasným pøíkladem, nebo abychom mohli proívat jisté èinnosti mluvení a naslouchání jakoto spor, potøebujeme aspoò zèásti strukturu, kterou pojmu SPOR/ARGUMENTACE poskytuje metafora SPOR/ARGUMENTACE JE VÁLKA. Zkuenost èasu je pøirozeným druhem zkuenosti, a ta je chápána témìø výhradnì na základì metaforických termínù (s pomocí prostorotvorné konceptualizace (zprostorovìní) ÈASU a metafor ÈAS JE POHYBUJÍCÍ SE PØEDMÌT a ÈAS JSOU PENÍZE). Podobnì pak vechny pojmy (napø. AUTORITA, STATUS, TÌSTÍ), které jsou
[135]
orientovány NAHORU-DOLÙ, i dalí prostorotvorné pojmy jsou zakoøenìny v pøirozených druzích zkuenosti, je jsou zèásti chápány na základì metaforických termínù. INTERAKÈNÍ VLASTNOSTI
Pozorovali jsme, e ná pojmový systém je zakotven v naich zkuenostech se svìtem. Jak pojmy ze zkuenosti se pøímo rodící (jako jsou NAHORU-DOLÙ, PØEDMÌT a PØÍMÁ MANIPULACE), tak i metafory (jako jsou ASTNÝ JE NAHOØE, UDÁLOSTI JSOU PØEDMÌTY, SPOR JE VÁLKA) jsou zakoøenìny v naí neustálé interakci s fyzickým a kulturním prostøedím, v nìm ijeme. Podobnì i dimenze, na jejich základì strukturujeme svou zkuenost (napø. èásti, fáze, cíle), se pøirozeným zpùsobem rodí a vynoøují z naí èinnosti ve svìtì. Typ pojmového systému, kterým disponujeme, je produktem toho druhu bytostí, jimi jsme, a toho zpùsobu, jakým vstupujeme do interakce se svým fyzickým a kulturním prostøedím. Ná zájem o to, jak rozumìt své zkuenosti, nás dovedl k pojetí definice znaènì odlinému od pojetí standardního. Standardní pojetí se snaí být objektivní a pøedpokládá, e zkuenosti a pøedmìty mají inherentní vlastnosti a e lidé jim rozumìjí jedinì na základì tìchto vlastností. Definice spoèívá pro objektivistu ve vyjádøení, které tyto inherentní vlastnosti jsou, a ve formulování nutných a dostaèujících podmínek pro aplikaci daného pojmu. Láska má z objektivistického hlediska rùzné významy, z nich kadý lze definovat na základì takových inherentních vlastností, jako jsou obliba, náklonnost, pohlavní ádost atd. V protikladu k tomuto pojetí jsme ochotni tvrdit, e lásku chápeme jen èásteènì na základì takovýchto inherentních vlastností. Z vìtí èásti je nae chápání lásky metaforické a my jí rozumíme pøedevím na základì pojmù pro jiné pøirozené druhy zkuenosti: CESTOVÁNÍ, ÍLENSTVÍ, VÁLKU, ZDRAVÍ atd. Protoe definující pojmy (CESTOVÁNÍ, ÍLENSTVÍ, VÁLKA, ZDRAVÍ) se rodí z naich vzájemných interakcí a z interakcí se svìtem, pak pojem, který metaforicky definují (tj. LÁSKA), bude chápán na základì toho, co nazveme interakèními vlastnostmi.
[136]
[137]
Abychom lépe objasnili, co takové interakèní vlastnosti obecnì znamenají, podíváme se na interakèní vlastnosti jistého pøedmìtu. Mìjme pojem PUKA. Bylo by moné si myslet, e takový pojem lze charakterizovat v úplnosti na základì inherentních vlastností pøedmìtu samého, napøíklad na základì jeho tvaru, váhy, zpùsobu sestavení jeho souèástek dohromady atd. Nicménì ná pojem PUKA pøekraèuje tyto meze zpùsobem, který bude názornì patrný, aplikujeme-li na pojem rùzné modifikátory. Podívejme se tøeba na rozdíl mezi modifikátory ÈERNÝ a NAPODOBENÝ pøi jejich aplikaci na PUKA. Pro objektivistický výklad definice bude základním rozdílem okolnost, e ÈERNÁ PUKA je PUKA, kdeto NAPODOBENÁ PUKA není PUKA. Modifikátor ÈERNÁ jako by pøipojoval PUCE dodateènou vlastnost, kdeto modifikátor NAPODOBENÁ jako by se aplikoval na pojem PUKA proto, aby byl získán jiný pojem, který není subkategorií pojmu PUKA. To je zhruba vechno, co se dá øíci o objektivistickém pojetí. To pak umoòuje vyvození tìchto dùsledkù: To je èerná puka. Proto to je puka.
a
To je napodobená puka. Proto to není puka.
Takové vysvìtlení ovem nepraví, co vlastnì napodobená puka je. Objektivistické pojetí vak neøíká nic o vyvozování následujících dùsledkù: To je napodobená puka. Proto to není irafa. To je napodobená puka. Proto to není miska fazolí s rajskou omáèkou. Atd. atd.
K tomu, abychom vysvìtlili takovýto nekoneènì dlouhý seznam vyvozených dùsledkù, potøebujeme právì podrobné objasnìní, jakým zpùsobem modifikátor NAPODOBENÁ pojem PUKA modifikuje. Napodobená puka má vypadat dost podobnì jako puka z dùvodù, které jsou nasnadì. Má tedy mít kontextovì náleité vjemové vlastnosti puky. Je tøeba, aby èlovìk s ní byl schopen vykonávat dostateèné mnoství
pøísluných fyzických manipulací, které by dìlal s pukou skuteènou (napø. dret ji urèitým zpùsobem). Jinak øeèeno, napodobenina puky si musí uchovat to, co bychom mohli nazvat VLASTNOSTI MOTORICKÉ ÈINNOSTI. Smyslem vlastnìní napodobeniny puky je jetì okolnost, e bude slouit jistým úèelùm, kterým by slouila puka opravdová (hrozba, její pøedvádìní atd.). Co èiní napodobeninu puky napodobeninou je fakt, e nemùe jako puka fungovat. Pokud by se s její pomocí dal nìkdo zastøelit, byla by to skuteèná puka, nikoli napodobenina. A koneènì: nemohla být vyrobena pùvodnì k tomu úèelu, aby jako puka fungovala: pokaená nebo nefunkèní puka není puka napodobená. Modifikátor NAPODOBENÁ zachovává tedy jisté druhy vlastností puek a popírá jiné. Shròme to: NAPODOBENÁ Vjemové vlastnosti (napodobená puka vypadá jako zachovává: puka) Vlastnosti motorické èinnosti (zacházíme s ní jako s pukou) Úèelové vlastnosti (slouí nìkterým úèelùm puky) NAPODOBENÁ Funkèní vlastnosti (napodobená puka nestøílí) popírá: Historii funkce (pokud by byla vyrobena jako skuteèná puka, pak by nebyla napodobená)
Tento výklad, jak modifikátor NAPODOBENÁ ovlivòuje pojem PUKA, naznaèuje, e pojem PUKA má pøinejmením pìt dimenzí, z nich tøi jsou modifikátorem NAPODOBENÁ uchovávány a dvì z nich popøeny. Svìdèí to o okolnosti, e puku konceptualizujeme na základì vícerozmìrného (multidimenzionálního) gestaltu vlastností, a tìmito dimenzemi jsou VJEMOVÝ, MOTORICKÁ ÈINNOST, ÚÈELOVÝ, FUNKÈNÍ atd. Posoudíme-li blíe, co tyto vjemové, motoricko-èinnostní a úèelové vlastnosti jsou, seznáme, e nejsou vlastní (inherentní) pukám samým. Místo toho mají nìco spoleèného se zpùsobem, jak s pukami vstupujeme do interakce. Ukazuje se tak, e pojem PUKA, tak jak mu lidé ve skuteènosti rozumìjí, je pøinejmením zèásti definován interakèními vlastnostmi, je mají nìco spoleèného s vnímáním, motorickou èinností, úèelem, funkcí atd. Zjiujeme tedy, e nae pojmy pro pøedmìty, stejnì jako nae pojmy pro události
[138]
[139]
a èinnosti, se dají charakterizovat jako vícerozmìrné (multidimenzionální) gestalty, jejich dimenze se rodí pøirozenì z naí zkuenosti ve svìtì. KATEGORIZACE
Podle standardního objektivistického názoru mùeme porozumìt pøedmìtu (a tedy jej také definovat) zcela a úplnì na základì mnoiny jeho inherentních vlastností. Jak jsme vak právì vidìli, pøinejmením nìkolik z vlastností, které charakterizují ná pojem jistého pøedmìtu, jsou vlastnosti interakèní. A kromì toho tyto vlastnosti netvoøí jen mnoinu, nýbr spíe strukturovaný gestalt s dimenzemi, které se rodí pøirozenì z naí zkuenosti. Pokud jde o výklad porozumìní, objektivistické vysvìtlení definice je neadekvátní také jetì jinak. Podle objektivistického názoru je kategorie definována na základì teorie mnoin: je charakterizována tou mnoinou vlastností entit v dané kategorii, které jsou tìmto entitám vlastní (inherentní [od tìchto entit neodmyslitelné pozn. pøekl.]). Vechno ve vesmíru je buïto uvnitø kategorie, nebo vnì kategorie. Vìci, které jsou uvnitø kategorie, jsou ty, které mají vechny poadované vlastnosti. Cokoli, èemu chybí jedna nebo více inherentních vlastností, se dostává mimo kategorii. Toto mnoinové pojetí kategorie není v souladu se zpùsobem, jakým lidé vìci a zkuenosti kategorizují. Pro lidi je kategorizace primárnì prostøedkem, jak porozumìt svìtu, a v tomto pojetí musí slouit tomuto úèelu s dostateènou pruností. Mnoinová kategorizace jako model kategorizace lidské má tyto nedostatky: 1. Jak prokázala Roschová (1977), vìci kategorizujeme na základì prototypù. Prototypické køeslo má pro nás jasnì vymezené opìradlo, sedadlo, ètyøi nohy a (fakultativnì) dvì opìry pro ruce. Existují ovem i neprototypická køesla: rozkládací køesla, koená køesla, kanceláøská køesla, houpací køesla, otáèivá køesla, visutá køesla, nafukovací køesla, holièská køesla, zubaøská køesla atd. Neprototypická køesla chápeme jako køesla nikoli právì na základì jejich
vlastních kvalit, nýbr díky jejich vztahu ke køeslu prototypickému. 2. Houpací køesla, holièská køesla a nafukovací køesla povaujeme za køesla nikoli proto, e by mìla s prototypem spoleènou nìjakou pevnou mnoinu definièních vlastností, nýbr spíe proto, e mají vzhledem k prototypu dostateènou rodinnou podobnost.1) Houpací køeslo se mùe prototypickému podobat jiným zpùsobem, ne se mu podobá køeslo holièské. Nemusí tady být ádné pevné jádro vlastností prototypického køesla, které by bylo spoleèné jak nafukovacímu, tak zubaøskému køeslu. A pøece obì jsou køesly, protoe kadé z nich je svým odliným zpùsobem prototypu dostateènì blízké. 3. Interakèní vlastnosti jsou výrazné zvlátì u tìch druhù vlastností, které jsou závané pøi stanovení dostateèné rodinné podobnosti. Køesla mají se idlemi a dalími druhy sedadel FUNKÈNÌ ÚÈELOVOU vlastnost, e nám umoòují sedìt. Avak obor MOTORICKÝCH ÈINNOSTÍ umoòovaných køesly je ve srovnání s idlemi a jinými sedadly obvykle odliný. Interakèní vlastnosti relevantní pro nae chápání køesel budou tedy zahrnovat vjemové vlastnosti (jak vypadají, jak se v nich cítíme atd.), funkèní vlastnosti (umoòují nám sedìt), vlastnosti týkající se motorických èinností (co dìláme se svým tìlem, kdy do nich sedáme a kdy z nich vstáváme a kdy v nich spoèíváme) a funkènì úèelové vlastnosti (odpoèívání, jídlo, psaní dopisù atd.). 4. Kategorie lze systematicky roziøovat rùzným zpùsobem a k rùzným úèelùm. Existují jisté modifikátory, nazývané hedges [ivé ploty, nìm. Hecken, èesky operátory neurèitosti pozn. pøekl.] (viz Lakoff 1975), které poukazují na prototyp a vymezují vùèi nìmu rùzné druhy vztahù. Uveïme nìkolik pøíkladù: PAR EXCELLENCE:
Tento výraz vyèleòuje prototypické èleny jisté kategorie. Napøíklad èervenka je pták par excellence, kdeto kuøata, ptrosi a tuèòáci nejsou ptáky par excellence.
1) Wittgensteinova termínu Familienähnlichkeit (family resemblance) se uívá pro pøípady skupin slovních významù, které jsou si vzájemnì podobné tím zpùsobem, e se vechny tyto významy navzájem køíí a pøekrývají, ani by mìly jedno spoleèné jádro (pozn. pøekl.).
[140] V PØESNÉM SLOVA SMYSLU:
Tento výraz vyèleòuje neprototypické pøípady, které se obvykle do dané kategorie zapoèítávají. Kuøata, ptrosi a tuèòáci jsou v pøesném slova smyslu ptáci, tøebae to nejsou ptáci par excellence. raloci, rejnoci, sumci a zlaté rybièky nejsou ryby par excellence, kdeto v pøesném slova smyslu to ryby jsou. V IROKÉM SLOVA SMYSLU:
Tento výraz vyèleòuje vìci, které obvykle do kategorie nespadají, ale které mají s prototypem dost spoleèných vlastností, take pro jisté úèely má smysl je za èleny dané kategorie povaovat. V pøesném slova smyslu velryba není ryba, aèkoli v irokém slova smyslu je ji v jistých kontextech mono povaovat za nìco jako rybu. Moped není v pøesném slova smyslu motorka, aèkoli v irokém slova smyslu je mopedy mono mezi motocykly zapoèítat. TECHNICKY VZATO: Tento výraz vymezuje kategorii vzhledem k jistým technickým úèelùm. Zda je nìco technicky v dané kategorii, nebo není, bude záleet na tom, jaký bude cíl klasifikace. Pro úèely pojitìní moped technicky vzato motocyklem není, kdeto pro úèely vybírání mostného technicky vzato motocyklem je.
Mezi dalí operátory neurèitosti patøí v závaném slova smyslu, podle veho, pravý
, skuteèný
, do té míry, e
, v jistém ohledu
a mnohé dalí a dalí. Tyto rùzné modifikátory nám umoòují zaøazovat pøedmìty, události a zkuenosti do velkého mnoství rùzných kategorií, a to k rùzným úèelùm, napø. dìlat praktická rozliení dostateènì citlivým zpùsobem, otevírat nové perspektivy a nacházet smysl zdánlivì disparátních jevù.
5. Kategorie nejsou uzavøené. Metaforické definice nám mohou poskytnout prostøedky pro manipulaci s vìcmi a zkuenostmi, které jsme u do kategorií zaøadili, nebo nám mohou poskytovat pomoc, jak dospìt ke kategorizaci nové. Napøíklad pohlíet na LÁSKU jako na VÁLKU mùe být smysluplné u jistých zkueností, které bereme jako zkuenosti typu LÁSKA toho èi onoho druhu, ale které neladí ádným rozumným zpùsobem dohromady. Metafora LÁSKA JE VÁLKA nám tedy mùe otevøít cestu ke kategorizaci jistých zkueností jako zkueností typu LÁSKA, které jsme døíve za takové nepovaovali. Operátory neurèitosti odhalují rovnì charakteristickou otevøenost naich kategorií; jistý pøed-
[141]
mìt mùe toti být èasto povaován za èlena jisté kategorie, nebo nemusí, a to v závislosti na úèelu naí klasifikace. Aèkoli jsou kategorie otevøené, kategorizace není nahodilá, protoe jak metafory, tak operátory neurèitosti kategorie definují (nebo redefinují) systematickým zpùsobem. SHRNUTÍ
Cílem naí dosavadní argumentace bylo ukázat, e objasnìní okolností, jak lidé své zkuenosti rozumìjí, vyaduje jisté pojetí definice, které je velmi odliné od chápání standardního. Zkuenostní (experiential) teorie definice vychází z odliného pojetí toho, co má být definováno (definiendum), a èím se tato definice provádí (definiens). Podle naeho výkladu nejsou individuální pojmy definovány zpùsobem izolovaným, nýbr spíe na základì jejich rolí v pøirozených druzích zkueností. Pojmy nejsou definovány èistì na základì svých inherentních vlastností; jsou naopak definovány primárnì na základì vlastností interakèních. A koneènì definice nespoèívá v poskytnutí nìjaké pevné mnoiny nutných a dostaèujících podmínek pro aplikaci pojmu (aèkoli to mùe být v nìkterých speciálních pøípadech moné, napøíklad v pøírodních vìdách nebo jiných technických disciplínách, aèkoli ani tam to není vdycky moné); naproti tomu jsou pojmy definovány jistými prototypy a typy vztahù k prototypùm. Pojmy, které se rodí z naí zkuenosti, nejsou vùbec definovány striktnì, daleko spíe jsou otevøené. Metafory a operátory neurèitosti jsou systematickými prostøedky pro dalí definování pojmu a pro zmìnu okruhu jeho aplikovatelnosti.
[142]
[143]
20. JAK MOHOU DÁT METAFORY FORMĚ V Ý Z N A M 1)
Jazykovou formu konceptualizujeme prostorovì. Prostorotvorné metafory se na jazykovou formu aplikují pøi její prostorotvorné konceptualizaci. Jazykové formy jsou samy nadány obsahem díky prostorotvorným metaforám. VÍCE FORMY JE VÍCE OBSAHU
Mluvíme v lineární posloupnosti; ve vìtì øíkáme nìkterá slova døíve a nìkterá pozdìji. Jeliko je mluvení v korelaci s èasem a èas je metaforicky konceptualizován na základì prostoru, je pro nás pøirozené konceptualizovat jazyk metaforicky na základì prostoru. Nae písemná soustava tuto konceptualizaci posiluje. Zapsání vìty umoòuje nám konceptualizovat ji jako prostorový pøedmìt se slovy v lineární posloupnosti jetì snadnìji. Nae prostorové pojmy se takto zcela pøirozenì aplikují na jazykové výrazy. Víme, které slovo zaujímá ve vìtì první místo, která dvì slova jsou si navzájem blízko nebo daleko od sebe, zda je jisté slovo pomìrnì dlouhé nebo krátké. Protoe konceptualizujeme jazykovou formu na základì prostoru, lze jisté prostorové metafory aplikovat pøímo na formu vìty, jeliko ji pojímáme prostorovì. Umoòuje to navazovat automatické pøímé spojení mezi formou a obsahem, je je zaloeno na obecných metaforách v naem pojmovém systému. Taková spojení mají za následek, e vztah mezi formou a obsahem není vùbec nahodilý a e za nìkteré významy mùe vìta vdìèit právì oné formì, kterou dostala. Podle Dwighta Bolingera (1977) pak platí, e pøesné parafráze nejsou obvykle moné, protoe tzv. parafráze jsou vyjádøeny odlinou formou. Nyní mùeme nabídnout pro tato tvrzení jisté vysvìtlení: 1) V této kapitole jsou analyzovány nìkteré pøíklady, které jsou specifické pro angliètinu a nemají v èeském jazyce zøejmé analogie. Proto je uvádíme v originále a pøipojujeme jen doslovný, popø. volný pøeklad. (Pozn. pøekl.)
Tak napøíklad metafora POTRUBÍ vymezuje prostorový vztah mezi formou a obsahem: JAZYKOVÉ VÝRAZY JSOU NÁDOBY, a jejich významy jsou obsahem tìchto nádob. Vidíme-li skuteèné nádoby, které jsou malé, oèekáváme, e i jejich obsah bude malý. Vidíme-li skuteèné nádoby, které jsou velké, normálnì oèekáváme, e i jejich obsah bude velký. Aplikujeme-li to na POTRUBNÍ metaforu, budeme pak oèekávat, e VÍCE FORMY JE VÍCE OBSAHU.
Jak jetì uvidíme, toto je velmi obecný princip, který se patrnì vyskytuje pøirozeným zpùsobem v jazycích na celém svìtì. Aèkoli je POTRUBNÍ metafora velmi rozíøená, zatím jetì nevíme, zda je univerzální. Dalo by se vak oèekávat, e jisté metaforické prostorotvorné konceptualizace jazyka se budou vyskytovat v kadém jazyce, a nebudeme-li hledìt na detaily, nemìlo by nás pøekvapovat, zjistíme-li kvantitativní korelace tohoto druhu. Anglickým [i èeským pozn. pøekl.] pøíkladem principu VÍCE FORMY JE VÍCE OBSAHU je opakování: He ran and ran and ran and ran. [Bìel a bìel a bìel a bìel.]
co poukazuje na více bìhu ne pouhé He ran. [Bìel.]
A podobnì He is very very very tall. [Je velice velice velice vysoký.]
poukazuje na okolnost, e je vyí, ne vyjadøuje pouhé He is very tall. [Je velice vysoký.]
Prodluování kvantity jisté samohlásky mùe mít tentý úèinek. Kdy øekneme
[144]
[145]
He is bi-i-i-i-ig! [Je véééééliký.]
poukazuje na okolnost, e je vìtí, ne se naznaèuje, øekne-li se pouze He is big. [Je veliký.]
V mnoha jazycích svìta se pouívá morfologického prostøedku reduplikace, tj. opakování jedné nebo dvou slabik slova, nebo stejným zpùsobem i opakování celého slova. Pokud je nám známo, vechny pøípady reduplikace v jazycích svìta jsou pøípady principu, podle nìho VÍCE FORMY zastupuje VÍCE OBSAHU. Nejtypiètìjími prostøedky jsou: Reduplikace pouitá u podstatného jména mìní singulár v plurál nebo tzv. kolektiv. Reduplikace pouitá u slovesa poukazuje na pokraèování nebo dosaení úplnosti. Reduplikace pouitá u pøídavného jména poukazuje na intenzifikaci nebo rùst. Reduplikace pouitá u slova znamenajícího nìco malého poukazuje na zmenení.
Zobecnit se to dá takto: Podstatné jméno zastupuje pøedmìt jistého druhu. Více podstatného jména zastupuje více pøedmìtù tohoto druhu. Sloveso zastupuje èinnost. Více slovesa zastupuje více èinnosti (pøípadnì a k dosaení úplnosti). Pøídavné jméno zastupuje vlastnost. Více pøídavného jména zastupuje více vlastnosti. Slovo zastupuje nìco malého. Více slova zastupuje nìco meního. BLÍZKOST JE SÍLA ÚÈINKU
Mnohem rafinovanìjí pøíklad zpùsobu, jakým metafora poskytuje formì význam, se vyskytuje v angliètinì (a moná i v jiných jazycích, aèkoli zatím neexistují podrobnìjí zkoumání). V angliètinì existuje konvenèní metafora BLÍZKOST JE SÍLA ÚÈINKU.
Tak napøíklad vìta Who are the men closest to Khomeini? [dosl. Kdo jsou lidé nejblií k Chomejnimu?]
znamená Who are the men who have the strongest effect on Khomeini? [Kdo jsou lidé, kteøí mají nejsilnìjí vliv na Chomejniho?]
Metafora má zde èistì sémantický dùsledek. Souvisí to s významem slova close [blízký]. Avak metaforu lze aplikovat i na syntaktickou formu vìty. Je tomu tak proto, e jednou z vìcí, je syntax vìty ukazuje, je to, jak jsou si dva výrazy navzájem BLÍZKÉ. Jde tu o BLÍZKOST formy. Tato metafora se dá aplikovat na vztah mezi formou a významem takto: Jestlie význam formy A pùsobí na význam formy B, pak èím BLIÍ je forma A vzhledem k formì B, tím SILNÌJÍ bude ÚÈINEK významu formy A na význam formy B.
Napøíklad vìtná záporka, jakou je not [è. ne pozn. pøekl.], pùsobí negování predikátu, jak je tomu ve vìtì John wont leave until tomorrow. [dosl. Jenda neodjede døív ne zítra. tj. Jenda odjede a zítra pozn. pøekl.] Forma nt pùsobí negaci predikátu s tvarem leave.
V angliètinì [i v èetinì pozn. pøekl.] se uplatòuje pravidlo nazývané nìkdy transportace negace, jeho dùsledkem je umístìní záporky dále od predikátu, který tato záporka logicky neguje; napøíklad: Mary doesnt think hell leave until tomorrow. [Marie si nemyslí, e odjede døív ne zítra.] Zde nt logicky neguje spíe sloveso leave ne sloveso think. Tato vìta má zhruba stejný význam jako vìta Mary thinks he wont leave until tomorrow. [Marie si myslí, e neodjede døív ne zítra.]
s tím rozdílem, e v první vìtì, kde je záporka DÁLE od leave, má SLABÍ negující sílu. Ve druhé vìtì, kde je záporka BLÍE, je síla negace SILNÌJÍ. Karl Zimmer (podle soukromého sdìlení) si viml, jak se tým principem øídí rozdíly typu
[146]
Harry is not happy. [Jindra není astný.] versus Harry is unhappy. [Jindra je neastný.]
Záporná pøedpona un- [ne-] je blíe k pøídavnému jménu happy [astný] ne samostatné slovo not [ne]. Záporka má silnìjí úèinek v Harry is unhappy [Jindra je neastný] ne v Harry is not happy [Jindra není astný]. Unhappy znamená sad [smutý], kdeto not happy [není astný] je otevøeno pro neutrální interpretaci ani astný, ani smutný, ale nìco mezi tím. Je to typické pro rozdíl mezi samostatnými záporkami a zápornými afixy, a to jak v angliètinì, tak i v jiných jazycích. Pùsobení stejné metafory lze vidìt v následujících pøíkladech: I taught Greek to Harry. [dosl. Uèil jsem øeètinì Jindru] I taught Harry Greek. [dosl. Uèil jsem Jindru øeètinì.]
Ve druhé vìtì, kde jsou si taught [uèil jsem] a Harry [Jindra] blíe, se naznaèuje silnìji, e se Jindra skuteènì uèil tomu, v èem byl vzdìláván tj. e vyuèování mìlo na nìj úèinek. Následující pøíklady jsou jetì rafinovanìjí: I found that the chair was comfortable. [dosl. Já jsem shledal, e køeslo je pohodlné.] I found the chair comfortable. [dosl. Já jsem shledal køeslo pohodlným.]
Druhá vìta naznaèuje, e jsem zjistil, e køeslo je pohodlné, díky pøímé zkuenosti tím, e jsem se do nìho posadil. První vìta ponechává otevøenou monost, e jsem to zjistil nepøímo dejme tomu tak, e jsem se nìkoho ptal nebo e jsem si to køeslo podrobnì prohlédl. V druhé vìtì je forma I [já] BLIÍ formám the chair [køeslo] a comfortable [pohodlný]. Syntax vìty poukazuje na pøímost té zkuenosti s køeslem, skrze ni jsem zjistil, e køeslo je pohodlné. Èím BLIÍ je forma I formám the chair [køeslo] a comfortable [pohodlný], tím pøímìjí je zkuenost, na kterou se odkazuje. Syntax zde úèinkuje tak, e ukazuje pøímost zkuenosti a BLÍZKOST poukazuje na SÍLU tohoto ÚÈINKU. Podrobnì byl tento jev ovìøen v angliètinì Borkinem (v tisku).
[147]
Jak funguje stejná metafora, vidíme i v tìchto pøíkladech: Sam killed Harry. [Sam zabil Jindru.] Sam caused Harry to die. [dosl. Sam zpùsobil Jindrovo úmrtí.]
Je-li pøíèinou jedna událost, jak je tomu ve vìtì první, pøíèinné pùsobení je pøímìjí. V druhé vìtì se poukazuje na nepøímou nebo druhotnou pøíèinu pùsobení tedy na dvì samostatné události, na Jindrovu smrt a na to, co udìlal Sam, aby to zpùsobil. Pokud bychom chtìli poukázat na jetì ménì pøímé pøíèinné pùsobení, mohli bychom øíci: Sam brought it about that Harry died. [dosl. Sam zavdal pøíèinu k tomu, aby Jindra umøel.]
Úèinkem syntaxe v tìchto vìtách je poukázání na okolnost, jak pøímá je pøíèinná souvislost mezi tím, co udìlal Sam, a tím, co se stalo s Jindrou. Pùsobí zde tento princip: Èím BLIÍ je forma poukazující na PØÍÈINNÉ PÙSOBENÍ vzhledem k formì poukazující na ÚÈINEK, tím SILNÌJÍ je pøíèinná souvislost.
Ve vìtì Sam killed Harry [Sam zabil Jindru.] je zde pouze jedna forma slovo kill [zabít] , která je zde proto, aby poukázala jak na PØÍÈINU, tak na NÁSLEDEK (smrt). Formy pro tento význam jsou si maximálnì blízké: obì jsou obsaeny v jednom slovì. To ukazuje, e pøíèinná souvislost je maximálnì silná: je to jedna událost. Ve vìtì Sam caused Harry to die [dosl. Sam zpùsobil Jindrovo úmrtí.] máme zde dvì samostatná slova cause [zpùsobit] a die [umøít] poukazující na pøíèinu a následek. Naznaèuje se tím, e souvislost mezi pøíèinou a následkem není tak silná, jak by mohla být pøíèina a následek nejsou souèástí jedné a tée události: Ve vìtì Sam brought it about that Harry died [Sam zavdal pøíèinu k tomu, aby Jindra umøel.] máme dvì samostatné vìty: Sam brought it about [Sam zavdal pøíèinu k tomu] a that Harry died [aby Jindra umøel], které naznaèují jetì slabí pøíèinnou souvislost. Souhrnnì lze øíci, e ve vech tìchto pøípadech poukazuje rozdíl ve formì na jemný rozdíl ve významu. V èem spoèívají tyto jemné rozdíly, je dáno metaforou BLÍZKOST JE
[148]
[149]
SÍLA ÚÈINKU,
kde se BLÍZKOST týká prvkù vìtné syntaxe, kdeto SÍLA ÚÈINKU se týká významu vìty. Tato BLÍZKOST je vìcí formy, kdeto SÍLA úèinku je vìcí významu. Metafora BLÍZKOST JE SÍLA ÚÈINKU, která je souèástí naeho normálního pojmového systému, mùe se tedy uplatnit jednak na èistì sémantickém základì, jak tomu bylo ve vìtì Who are the men closest to Khomeini? [Kdo jsou lidé nejblií k Chomejnimu?], jednak mùe spojovat formu s významem, jeliko BLÍZKOST mùe poukazovat na vztah, který platí mezi dvìma formami ve vìtì. Jemné rozdíly ve významu, které mùeme pozorovat v pøíkladech uvedených nahoøe, nejsou tedy dùsledky zvlátních pravidel platných v angliètinì, nýbr dùsledky metafory, která existuje v naem pojmovém systému a uplatòuje se pøirozenì na formu jazyka. ORIENTACE
JÁ-PRVNÍ
Cooper a Ross (1975) si vimli, e názorem naí kultury na to, jak vypadá prototypický èlen naí kultury, je determinována orientace pojmù v rámci naeho pojmového systému. Normativnì (kanonicky) pojatý èlovìk tvoøí pojmový referenèní bod a neobyèejnì velké mnoství pojmù v naem pojmovém systému je orientováno vzhledem k tomu, zda jsou, nebo nejsou podobné vlastnostem prototypického èlovìka. Protoe se lidé typicky jeví co do svého postoje jako vzpøímení, dívají se a pohybují se kupøedu, tráví vìtinu svého èasu vykonáváním nìjaké èinnosti a sami sebe povaují za v podstatì dobré, dostáváme tak základnu pro svou zkuenost pøi nazírání sebe samých jako nìèeho, co je více NAHOØE ne DOLE, více VPØEDU ne VZADU, více AKTIVNÍ ne PASIVNÍ, více DOBRÉ ne ZLÉ. Protoe jsme vdy na jistém specifickém místì a existujeme v pøítomnosti, pojímáme sami sebe jako jsoucí spíe ZDE ne TAM a spíe TEÏ ne POTOM. Tím je dáno to, co Cooper a Ross nazývají orientace JÁ-PRVNÍ: NAHOØE, VPØEDU, AKTIVNÍ, DOBRÝ, ZDE a TEÏ to vechno je orientováno ve smìru k normativnì pojatému èlovìku; DOLE, VZADU, PASIVNÍ, ZLÝ, TAM a POTOM to vechno je orientováno pryè od normativnì pojímaného èlovìka.
Tato kulturní orientace je v korelaci se skuteèností, e v angliètinì [i v èetinì] jsou jisté posloupnosti slov normálnìjí ne jiné: Normálnìjí
Ménì normální
up and down [nahoøe a dole] front and back [vpøedu a vzadu] active and passive [pasivní a aktivní] good and bad [dobrý a zlý] here and there [zde a tam] now and then [teï a potom]
down and up [dole a nahoøe] back and front [vzadu a vpøedu] passive and active [aktivní a pasivní] bad and good [zlý a dobrý] there and here [tam a zde] then and now [potom a teï]
Platí zde obecný princip: PRVNÍM je to slovo, jeho význam je vzhledem k vlastnostem prototypického èlovìka NEJBLIÍ. Tento princip vyjadøuje korelaci mezi formou a obsahem. Stejnì jako ostatní principy, jimi jsme se doposud zabývali, je i tento dùsledkem metafory v naem normálním pojmovém systému: NEJBLIÍ JE PRVNÍ. Dejme tomu, e ukazujete na nìkoho na obrázku. Øeknete-li Ten první èlovìk nalevo od Billa je Sam.
míníte tím toto: Ten èlovìk, který je nalevo od Billa a je mu nejblí, je Sam.
Shròme: Protoe mluvíme v lineární posloupnosti, stále musíme volit, která slova uvedeme jako první. Za pøedpokladu, e máme provést jinak nahodilý výbìr mezi nahoøe a dole a dole a nahoøe, automaticky vybereme nahoøe a dole. Ze dvou pojmù NAHOØE a DOLE je NAHOØE orientováno NEJBLÍE vzhledem k prototypickému mluvèímu. Jeliko NEJBLIÍ JE PRVNÍ je souèástí naeho pojmového systému, umístíme to slovo, jeho význam je NEJBLIÍ (tedy nahoøe), do PRVNÍHO postavení. Slovosled nahoøe a dole je tedy koherentnìjí vzhledem k naemu pojmovému systému ne slovosled dole a nahoøe. Podrobnìjí výklad tohoto jevu a diskusi o zdánlivých protipøíkladech srov. Cooper a Ross (1975).
[150]
[151]
METAFORICKÁ KOHERENCE V GRAMATICE
Nástroj je spoleèník U dítìte, které si hraje s nìjakou hraèkou, je bìné, e se k ní chová, jako by to byl jeho spoleèník, a to tak, e k ní mluví, v noci si ji dává ve své postýlce vedle sebe na poltáø atd. Panenky jsou hraèky, které se zhotovují právì k tomuto úèelu. Podobné chování spatøujeme i u dospìlých lidí, kteøí se chovají k nìkterým významným nástrojùm, jakými jsou auta a støelné zbranì, jako ke spoleèníkùm, a to tím zpùsobem, e jim dávají jména, mluví na nì atd. I v naem pojmovém systému máme konvenèní metaforu NÁSTROJ JE SPOLEÈNÍK, která se projevuje v tìchto pøíkladech: NÁSTROJ JE SPOLEÈNÍK
Já a moje stará Medvìdobijka jsme spolu procourali hezký kousek téhleté zemì. Otázka: Kdo mne mùe zastavit? Odpovìï: Já a tuhleta stará Bìtka praví cowboy a sahá po pistoli. Domenico spolu se svými drahocennými Stradivárkami odjídí na turné. Sleezo kouzelník a jeho Magická harmonika budou dnes veèer vystupovat na Rialtu.
PROÈ WITH OZNAÈUJE I DOPROVOD
NÁSTROJOVOST
Slovo with oznaèuje v angliètinì [podobnì jako s/se v èetinì pozn. pøekl.] DOPROVOD, napø. I went to the movies with Sally. [el jsem do kina se Sally.] (PRÙVODCE)
Skuteènost, e oznaèování DOPROVODU se dìje s pomocí pøedloky with a nikoli nìjakého jiného slova, je arbitrární konvencí angliètiny. V jiných jazycích oznaèují DOPROVOD jiná slova (nebo gramatické prostøedky, napø. pádové kon-
covky), tøeba avec ve francouztinì. Avak vezmeme-li v úvahu fakt, e with oznaèuje v angliètinì DOPROVOD, není náhoda, e v ní with [na rozdíl od èeského s/se pozn. pøekl.] oznaèuje i NÁSTROJOVOST, napø. I sliced the salami with a knife. (NÁSTROJ) [doslovnì: Nakrájel jsem salám na plátky s noem.]
Dùvodem, proè to není vìc arbitrární, je okolnost, e ná pojmový systém je strukturován metaforou NÁSTROJ JE PRÙVODCE. Toto je systematický, nikoli nahodilý fakt týkající se angliètiny, e toti toté slovo, které oznaèuje DOPROVOD, oznaèuje i NÁSTROJOVOST. Tento gramatický fakt týkající se angliètiny je koherentní s pojmovým systémem angliètiny. Náhodou to není pouze fakt týkající se angliètiny. A na nìkolik výjimek platí následující princip ve vech jazycích svìta: Slovo nebo gramatický prostøedek, který oznaèuje oznaèuje i NÁSTROJOVOST.
DOPROVOD,
Jeliko zkuenost, na ní spoèívá metafora NÁSTROJ JE je pravdìpodobnì univerzální, je jen pøirozené, e tento gramatický princip platí ve vìtinì jazykù. Ty jazyky, kde tento princip platí, jsou s metaforou koherentní; ty jazyky, kde princip neplatí, nejsou s touto metaforou koherentní. Tam, kde se koherence NÁSTROJ JE PRÙVODCE v jazyce nevyskytuje, je bìné, e se na jejím místì objevuje jiná koherence. Existují tøeba jazyky, kde se NÁSTROJ oznaèuje tvarem slovesa uívat nebo kde se DOPROVOD oznaèuje slovem pro spojku a. Toto jsou jiné, nemetaforické zpùsoby, u nich forma mùe být koherentní s obsahem.
PRÙVODCE,
LOGIKA JAZYKA
Uití tého slova pro oznaèení NÁSTROJOi DOPROVODU má svùj smysl. Uvádí takovéto spojitosti formy a obsahu do koherence s pojmovým systémem jazyka. Analogicky pouití prostorových slov jako in [v/ve] a at [v/ve] pro výrazy èasového urèení (napø. in an hour [v hodinì], at ten oclock [v deset hodin]) má rovnì svùj smysl za pøedpokladu, e ÈAS je metaforicky konceptualizoVOSTI
[152]
[153]
ván na základì PROSTORU. Metafory v pojmovém systému oznaèují koherentní a systematické vztahy mezi pojmy. Uití tých slov a gramatických prostøedkù pro pojmy se systematickými metaforickými korespondencemi (jako ÈAS a PROSTOR) je jedním ze zpùsobù, jak jsou korespondence mezi formou a významem v jazyce spíe logické ne arbitrární. ZÁVÌR
Nenápadné obmìny významu Je parafráze moná? Mohou dvì rùzné vìty znamenat pøesnì toté? Dwight Bolinger strávil vìtinu své vìdecké dráhy dokazováním, e je to vlastnì nemoné a e témìø kadá zmìna ve vìtì a u je to zmìna slovosledu, slovníku, intonace nebo gramatické konstrukce zmìní i vìtný význam, by jen zcela nepatrným zpùsobem. Ji nyní jsme v situaci, kdy mùeme pochopit, proè by tomu tak mìlo být. Vìty konceptualizujeme metaforicky na základì prostorových termínù s pomocí prvkù jazykové formy, které mají prostorové vlastnosti (napø. délku) a vztahy (napø. blízkost). Prostorové metafory obsaené inherentnì v naem pojmovém systému (napø. BLÍZKOST JE SÍLA ÚÈINKU) budou tedy automaticky strukturovat vztahy mezi formou a obsahem. Zatímco jisté aspekty významu vìty jsou dùsledkem urèitých pomìrnì arbitrárních jazykových konvencí, jiné aspekty významu vznikají díky naí pøirozené snaze uèinit to, co øíkáme, koherentním s naím pojmovým systémem. Do toho patøí i forma, s její pomocí nìco øíkáme, jeliko tato forma je konceptualizována na základì prostorovosti. PRAVIDELNOSTI JAZYKOVÉ FORMY
Ukázali jsme si, e metafory hrají významnou úlohu pøi charakteristice pravidelností jazykové formy. Jednou z takových pravidelností je uívání tého slova pro oznaèení jak doprovodu, tak nástrojovosti. Tato pravidelnost je koherentní s pojmovou metaforou NÁSTROJE JSOU PRÙVODCI. Mnohé z toho, co vnímáme jako pøirozené
pravidelnosti jazykové formy, jsou pravidelnostmi, které jsou koherentní s metaforami v naem pojmovém systému. Jako pøíklad si mùeme vzít fakt, e otázky typicky konèí tím, co vnímáme jako stoupavá intonace, kdeto tvrzení typicky konèí tím, co vnímáme jako intonaci klesavou. To je koherentní s orientaèní metaforou NEZNÁMÉ JE NAHOØE; ZNÁMÉ JE DOLE. Tuto pojmovou metaforu je vidìt v následujících pøíkladech: Thats still up in the air. [dosl. Je to jetì nahoøe ve vzduchu. tj. Je to stále jetì nejisté.] Id like to raise some questions about that. [dosl. Rád bych zvedl nìkolik otázek o tom. tj. Co se toho týèe, rád bych poloil nìkolik otázek.] That settles the question. [dosl. Toto usazuje tu otázku. tj. Tím je ta otázka vyøeena.] Its still up for grabs. [dosl. Je to stále jetì nahoøe pro popadnutí. tj. Je to jetì k dispozici ] Lets bring it up for discussion. [dosl. Pøinesme to nahoru pro diskusi. tj. Pøedlome to k diskusi.]
A dùvodem pro to, e slovesa come [pøijít] se uívá v konstrukci come up with an answer [dosl. pøijít nahoru s odpovìdí, tj. najít odpovìï], je okolnost, e odpovìï je konceptualizována jako zaèínající DOLE a konèící tam, kde jsme my, tedy NAHOØE. Otázky typicky oznaèují, co je neznámé. Uití stoupavé intonace v otázce je tedy koherentní s NEZNÁMÉ JE NAHOØE. Uití klesavé intonace u tvrzení je tedy koherentní se ZNÁMÉ JE DOLE. Ve skuteènosti se pak otázky s klesavou intonací nechápou jako skuteèné otázky, nýbr jako øeènické otázky oznaèující tvrzení. Napøíklad otázka Will you ever learn? [Nauèí se to nìkdy?] vyslovená s klesavou intonací je jenom jiným zpùsobem, jak øíci nepøímo: Youll never learn. [Nikdy se to nenauèí] A podobnì tvrzení se stoupavou intonací oznaèují nejistotu nebo neschopnost nìèemu porozumìt. Napøíklad vìta Your names Fred [Jmenuje se Béïa] vyslovená se stoupavou intonací ukazuje, e si nejsme jisti a e chceme potvrzení. Vìta The Giants traded Madlock [Tak Giganti prodali Madlocka] vyøèená se stoupavou intonací oznaèuje neschopnost nìèemu porozumìt, tj. není v souladu s tím, co víme. To vechno jsou pøí-
[154]
klady uití stoupavé a klesavé intonace koherentnì s metaforou NEZNÁMÉ JE NAHOØE, ZNÁMÉ JE DOLE. Mimochodem i doplòovací otázky mají v angliètinì klesavou intonaci, napøíklad Who did John see yesterday? [Koho vèera vidìl Jenda?] Dùvodem, proè je tomu tak, je podle naeho odhadu okolnost, e vìtí èást obsahu doplòovací otázky je známá a e jen jeden malý úsek informace se povauje za neznámý. Napøíklad vìta Who did John see yesterday? [Koho vèera vidìl Jenda?] pøedpokládá, e Jenda nìkoho vèera vidìl. Jak se dá oèekávat, tónové jazyky obecnì vùbec nevyuívají intonace k vyznaèení a obvykle pouívají tázacích èástic. Celkem vzato tam, kde intonace signalizuje rozdíl mezi otázkami a tvrzeními, stoupavá intonace souvisí s neznámým (zjiovacími otázkami) a klesavá intonace se známým (tvrzeními). Takové a podobné pøíklady ukazují, e pravidelnosti jazykové formy není mono vysvìtlit èistì na základì formy. Mnoho takových pravidelností je smysluplných jedinì tehdy, pokud na nì pohlííme z hlediska aplikace pojmových metafor na nae prostorové konceptualizace jazykové formy. Jinými slovy, syntax není na významu nezávislá, zejména není nezávislá na metaforických aspektech významu. Logika jazyka je zaloena na koherenci mezi prostorotvornì konceptualizovanou formou jazyka a pojmovým systémem, zejména pak jeho metaforickými aspekty.
[155]
21. NOVÝ VÝZNAM 1)
Metafory, o nich jsme hovoøili doposud, jsou metaforami konvenèními, tj. metaforami, které strukturují obyèejný pojmový systém naí kultury odráející se v naem bìném kadodenním jazyce. Nyní bychom se rádi podívali na metafory, které jsou vnì naeho konvenèního pojmového systému, na metafory, které jsou imaginativní a tvùrèí. Takové metafory jsou schopny dát nám nové chápání vlastní zkuenosti. Mohou tedy dát nový význam naí minulosti, naí kadodenní èinnosti i tomu, co známe a èemu vìøíme. Abychom si uvìdomili, jak je to moné, zamyslíme se nad novou metaforou LÁSKA JE UMÌLECKÉ DÍLO VZNIKLÉ NA ZÁKLADÌ SPOLUPRÁCE. Je to metafora, kterou osobnì povaujeme za zvlátì pùsobivou, za metaforu s velkým vhledem a metaforu velice pøípadnou, bereme-li v úvahu zkuenosti nás lidí jakoto pøísluníkù naí generace a naí kultury. Dùvodem je okolnost, e èiní nae zkuenosti s láskou koherentními dává jim smysl. Rádi bychom naznaèili, e nové metafory èiní nae zkuenosti smysluplnými stejným zpùsobem, jak to èiní metafory konvenèní: poskytují koherentní strukturu, nìkteré vìci zvýrazòují a jiné zatlaèují do pozadí. 1) V této kapitole jsou analyzovány nìkteré pøíklady, které jsou specifické pro angliètinu a nemají v èeském jazyce zøejmé analogie. Proto je uvádíme v originále a pøipojujeme jen doslovný, popø. volný pøeklad. (Pozn. pøekl.)
[156]
Nové metafory stejnì jako metafory konvenèní mají své dùsledky, je z nich vyplývají, a v nich opìt mohou být zahrnuty jiné metafory i doslovná tvrzení. Napøíklad dùsledky metafory LÁSKA JE UMÌLECKÉ DÍLO VZNIKLÉ NA ZÁKLADÌ SPOLUPRÁCE pramení z naí víry a z naich zkueností týkajících se toho, co èiní nìjakou vìc umìleckým dílem vzniklým na základì spolupráce. Z naich osobních názorù na umìlecké dílo vyplývají pro tuto metaforu pøinejmením tyto dùsledky: Láska je dílo. Láska je aktivní. Láska vyaduje spolupráci. Láska vyaduje obìtavost. Láska vyaduje kompromis. Láska vyaduje kázeò. Láska znamená vzájemnou odpovìdnost. Láska vyaduje trpìlivost. Láska vyaduje sdílení hodnot a cílù. Láska si ádá sebeobìtování. Láska zpravidla pøináí frustraci. Láska vyaduje instinktivní komunikaci. Láska je estetická zkuenost. Láska je cenìná v první øadì kvùli sobì samé. Láska vyaduje tvoøivost. Láska vyaduje sdílenou estetiku. Lásky nelze dosáhnout podle nìjakého receptu. Láska je v kadém pøípadì jedineèná. Láska je vyjádøením toho, kdo vlastnì jsme. Láska vytváøí skuteènost. Láska odráí zpùsob, jak vidíme svìt. Láska vyaduje velikou èestnost. Láska mùe být pøechodná nebo trvalá. Láska vyaduje hmotné zajitìní. Láska poskytuje sdílené estetické uspokojení z naeho spoleèného úsilí.
Nìkteré z tìchto dùsledkù jsou metaforické (napø. Láska je estetická zkuenost); jiné nejsou (napø. Láska znamená vzájemnou odpovìdnost). Kadý z tìchto dùsledkù mùe zase sám mít dalí dùsledky. Výsledkem je velká a koherentní sí vyvozených dùsledkù, které mohou jako celek být nebo nebýt v souladu s naí zkueností lásky. Po-
[157]
kud tato sí s ní v souladu je, zkuenosti jakoto pøípady metafory tvoøí jistý koherentní celek. U takové metafory pak pociujeme jakýsi druh ohlasu, který probíhá celou touto sítí dùsledkù a probouzí v nás vzpomínky na nae minulé zkuenosti s láskou, spojuje nás s nimi a slouí jako moný prùvodce ve zkuenostech budoucích. Upøesnìme si ponìkud, jak chápat význam ohlasù v souvislosti s metaforou LÁSKA JE UMÌLECKÉ DÍLO VZNIKLÉ NA ZÁKLADÌ SPOLUPRÁCE. Metafora pøednì zvýrazòuje jisté rysy a zároveò jiné zatlaèuje do pozadí. Napøíklad aktivní stránka lásky se dostává do popøedí s pomocí pojmu DÍLO, a to jak v DÍLO VZNIKLÉ NA ZÁKLADÌ SPOLUPRÁCE, tak v UMÌLECKÉ DÍLO. To pak vyaduje zamaskování jistých aspektù lásky, které jsou povaovány za pasivní. Citové aspekty lásky nejsou v naem konvenèním pojmovém sytému fakticky témìø nikdy chápány jako nìco, co je pod aktivní kontrolou milujícího èlovìka. I v metafoøe LÁSKA JE CESTOVÁNÍ se vztah nazírá jako vozidlo, které není pod aktivní kontrolou milenecké dvojice, protoe mùe být off the track [mimo vyjedìné koleje] nebo on the rocks [dosl. na skalách, tj. na dnì, ve slepé ulièce] nebo not going anywhere [dosl. nejít/nejet nikam, tj. dostat se na cestu, která nikam nevede]. U metafory LÁSKA JE ÍLENSTVÍ (I am crazy about her [jsem do ní blázen], Shes driving me wild [pøivádí mne k ílenství]) jde o naprostou ztrátu kontroly. U metafory LÁSKA JE ZDRAVÍ, kde je vztah patientem (Its a healthy relationship [dosl. Je to zdravý vztah], Its a sick relationship [dosl. Je to nemocný vztah], Their relationship is reviving [dosl. Jejich vztah oívá.]), se pasivita zdraví v naí kultuøe pøenáí na lásku. Pøi zamìøení na rùzné aspekty èinnosti (napø. DÍLO, TVORBU, SLEDOVÁNÍ CÍLÙ, BUDOVÁNÍ/VÝSTAVBU, POMOC atd.) metafora poskytuje organizaci dùleitých zkueností s láskou, ke kterým ná konvenèní pojmový sytém pøístup neumoòuje. Za druhé, nejene z metafory vyplývají jako dùsledek jiné pojmy, jako napø. DÍLO nebo SLEDOVÁNÍ SPOLEÈNÝCH CÍLÙ, nýbr z ní plynou jako dùsledek i velmi specifické aspekty tìchto pojmù. Není to napøíklad jakékoli dílo vùbec, jako napøíklad práce na automatické lince pøi sestavování automobilu. Je to dílo, které vyaduje onu speciální rovnováhu
[158]
mezi kontrolou a spontánností, která je vlastní umìlecké tvorbì, protoe cíl, který se sleduje, není prostì jakýkoli druh cíle, nýbr spoleèný cíl estetický. A aèkoli metafora mùe potlaèit aspekty vymykání se z kontroly známé z metafory LÁSKA JE ÍLENSTVÍ, zvýrazòuje jiný aspekt, toti onen smysl pro témìø démonickou posedlost, která v naí kultuøe døímá za spojením mezi umìleckým géniem a ílenstvím. Za tøetí, protoe metafora zvýrazòuje dùleité zkuenosti s láskou a èiní je koherentními, pøièem na druhé stranì zamaskovává jiné zkuenosti s láskou, metafora dodává lásce nový význam. Jestlie ony vìci, které z metafory vyplývají, jsou pro nás tìmi nejdùleitìjími aspekty naí zkuenosti s láskou, mùe pak metafora získat status pravdy; pro mnohé lidi láska skuteènì je umìleckým dílem vzniklým na základì spolupráce. A protoe tomu tak je, metafora mùe mít úèinek zpìtné vazby tím, e vede nae budoucí èinnosti v souladu s touto metaforou. Za ètvrté, metafory mohou být tedy náleité a pøípadné, nebo vyslovují souhlas s jistými èinnostmi, ospravedlòují vyvozené závìry a pomáhají nám vytyèit si cíle. Jisté èinnosti, závìry a cíle jsou diktovány metaforou LÁSKA JE UMÌLECKÉ DÍLO VZNIKLÉ NA ZÁKLADÌ SPOLUPRÁCE, avak nikoli metaforou LÁSKA JE ÍLENSTVÍ. Pokud je láska ílenstvím, nesoustøeïuji se na to, co mám dìlat, abych si ji udrel. Jeli vak dílem, pak vyaduje èinnost, a je-li dílem umìleckým, vyaduje velmi speciální druh èinnosti, a je-li závislá na spolupráci, je vymezená a specifikovaná jetì více. Za páté, význam, který pro mne bude metafora mít, bude zèásti determinován kulturnì a zèásti bude vázán na mou minulou zkuenost. Kulturní rozdíly mohou být neobyèejnì velké, protoe kadý z pojmù v rámci dané metafory UMÌNÍ, DÍLO, SPOLUPRÁCE a LÁSKA mùe nabývat nejrùznìjích hodnot od jedné kultury ke druhé. Bude tedy metafora LÁSKA JE UMÌLECKÉ DÍLO VZNIKLÉ NA ZÁKLADÌ SPOLUPRÁCE znamenat znaènì odliné vìci pro evropského romantika 19. století a pro Eskymáka, který ve stejné dobì ije v Grónsku. Budou zde i rozdíly v rámci jedné kultury, které budou zaloeny na tom, jak se jednotliví lidé lií ve svých názorech na umìlecké dílo. LÁSKA JE UMÌLECKÉ DÍLO VZNIKLÉ
[159]
bude znamenat nìco velice odliného pro ètrnáctiletého hocha a dívku pøi první schùzce a pro dvojici dospìlých výtvarných umìlcù. Jakoto pøíklad, jak zásadnì mùe význam metafory kolísat v rámci jedné kultury, uvedeme nìkolik dùsledkù vyplývajících z metafory pro èlovìka, jeho pohled na umìní se znaènì lií od pojetí naeho. Nìkdo, kdo hodnotí umìlecké dílo nikoli pro nì samé, nýbr pouze jako pøedmìt k ukazování, a nìkdo, kdo se domnívá, e umìní vytváøí pouze iluzi, a nikoli realitu, by mohl následující soudy chápat jako dùsledky vyvozené z naí metafory:
NA ZÁKLADÌ SPOLUPRÁCE
Láska je pøedmìt, který se má vystavovat na odiv. Láska existuje proto, aby byla posuzována a obdivována druhými. Láska vytváøí iluzi. Láska vyaduje ukrývání pravdy.
Protoe názor na umìní je u takového èlovìka odliný, i metafora bude mít pro nìho odliný význam. Je-li jeho zkuenost s láskou do znaèné míry podobná naí, pak tato metafora nebude prostì pøípadná. Ve skuteènosti bude pøímo velmi nevhodná. Z toho plyne, e tatá metafora, která dodává naim zkuenostem nového významu, jeho zkuenostem nového významu nepøidá. Jiný pøíklad, jak nám mùe metafora vytvoøit nový význam, vznikl pouhou náhodou. Jeden íránský student se brzy po svém pøíchodu do Berkeley zapsal u jednoho z nás do semináøe o metafoøe. Mezi jinými vìcmi, jimi byl v Berkeley okouzlen, byl i jistý výraz, který kolem sebe stále slyel a který chápal jako dokonale rozumnou metaforu. Tímto výrazem bylo the solution of my problems [øeení mých problémù]2) co si pøedstavoval jako veliké mnoství tekutiny, která bublá a z ní se kouøí, a která obsahuje 2) Chemická metafora je zde umonìna víceznaèností anglického slovesa to solve a s ním formálnì i významovì spjatého podstatného jména solution, jako i jejich odvozenin. Sloveso to solve má jednak význam rozlutit, vyøeit, vypoèítat, zaplatit, ale také rozpustit (se), udìlat roztok; podstatné jméno solution podobnì znamená jednak rozlutìní, øeení, výsledek, ale také rozpoutìní, roztok. Odvozené sloveso to dissolve pak znamená rozpustit (se), rozplynout se i rozlutit a substantivum dissolution rozputìní, roztok, zruení, likvidace. (Pozn. pøekl.)
[160]
vechny nae problémy, a u rozputìné / vyøeené [dissolved], nebo v podobì sraenin, tedy vysráené [in the form of precipitates], s katalyzátory, které nìkteré problémy (prozatímnì) neustále rozpoutìjí / øeí [dissolve] a u jiných zpùsobují jejich sráení [precipitating out]. Byl pak velice rozèarován, kdy zjistil, e lidé z Berkeley na takovou chemickou metaforu nikdy ani nepomysleli. A mìl na to plné právo, nebo tato chemická metafora je jednak krásná a jednak poskytuje hluboký vhled do vìci. Poskytuje pohled na problémy jako na vìci, které nikdy úplnì nemizí a nemohou být rozputìny / vyøeeny [solved] jednou provdy. Vechny nae problémy jsou vdycky pøítomné, mohou být pouze rozputìny / vyøeeny [dissolved] a být v roztoku [in solution], nebo být v pevné podobì. V nejlepím pøípadì mùeme doufat, e najdeme katalyzátor, který umoní, aby se jeden problém rozpustil / vyøeil [dissolve], ani by se pøitom jiný vysráel [precipitate out]. A jeliko nemáme absolutní kontrolu nad tím, co se do roztoku / øeení [solution] dostane, vidíme, jak se v nìm neustále sráejí [precipitate] staré i nové problémy a jak se v nìm rozpoutìjí / øeí [dissolve] souèasné problémy, a to èásteènì díky naemu úsilí, a zèásti navzdory vemu, a dìláme, co dìláme. CHEMICKÁ metafora nám poskytuje nový pohled na lidské problémy. Je pøimìøená vzhledem ke zkuenosti zjiující, e problémy, o nich jsme se domnívali, e jsou rozputìny / vyøeeny [solved], objevují se znovu a znovu. CHEMICKÁ metafora øíká, e problémy nejsou takovým druhem vìcí, které by bylo mono zlikvidovat navdy. Pracovat s nimi jako s vìcmi, které se dají rozpustit / vyøeit [can be solved] jednou provdy, nemá ádný smysl. ít podle CHEMICKÉ metafory by znamenalo pøijmout jako fakt, e ádný problém nikdy nezmizí navdycky. Místo toho, abychom se zamìøovali na definitivní rozputìní / vyøeení [solving] problémù jednou provdy, napøeli bychom svou energii na objevení takových katalyzátorù, které by rozpustily / vyøeily [dissolve] nae nejpalèivìjí problémy na co nejdelí dobu, ani by pøitom vysráely [precipitate] nìjaké problémy horí. Znovuobjevení jistého problému se
[161]
chápe spíe jako pøirozený jev ne jako ná neúspìch pøi hledání správného zpùsobu, jak to rozpustit / vyøeit [solve]. ít podle CHEMICKÉ metafory by znamenalo, e by nae problémy byly pro nás jiným druhem reality. Doèasné rozputìní / øeení [solution] by bylo spíe úspìchem ne neúspìchem. Problémy by byly spíe souèástí pøirozeného øádu vìcí ne poruením poøádku, které je tøeba vyléèit. Kdybychom ili podle CHEMICKÉ metafory, byl by zpùsob, jak bychom chápali ná bìný kadodenní ivot, a zpùsob, jak bychom v nìm jednali, znaènì odliný. Povaujeme to za jasný pøípad síly metafory spíe skuteènost vytváøet ne nám pouze ukazovat cestu, jak konceptualizovat skuteènost, která existuje u pøedem. To by vlastnì nemìlo být ani nic zvlátního. Jak jsme u vidìli u pøípadu metafory SPOR JE VÁLKA, existují pøirozené druhy èinnosti (napø. hádka), které samy mají metaforickou povahu. A CHEMICKÁ metafora právì prozrazuje, e ná bìný zpùsob zacházení s problémy je jiným druhem metaforické èinnosti. Vìtina z nás nyní zachází s problémy zpùsobem, který bychom mohli oznaèit za metaforu HÁDANKA, pøièem jsou problémy HÁDANKAMI, u nich je typické jedno správné øeení, které kdy vyøeíme, vyøeíme je navdy. Metafora PROBLÉMY JSOU HÁDANKY charakterizuje nai souèasnou skuteènost. Pøesun k CHEMICKÉ metafoøe by charakterizoval novou skuteènost. V ádném pøípadì vak není nijak snadné zmìnit metafory, které jsou souèástí naeho ivota. Nìco jiného je být si vìdom moností, které spoèívají v CHEMICKÉ metafoøe, a nìco docela jiného a daleko tìího je podle ní ít. Kadý z nás, a vìdomì èi nevìdomky, narazil na stovky a stovky problémù; jsme neustále v procesu øeení mnoha z nich a to s pomocí metafory HÁDANKA. Nae neuvìdomìlá kadodenní èinnost je do tak znaèné míry strukturována metaforou HÁDANKA, e bychom moná ani nedovedli jen tak snadno a rychle pøejít na metaforu CHEMICKOU na základì uvìdomìlého rozhodnutí. Mnohé nae èinnosti (spory, øeení problémù, hospodaøení s èasem atd.) jsou co do své povahy metaforické. Meta-
[162]
forické pojmy, jimi jsou tyto èinnosti charakterizovány, strukturují nai souèasnou skuteènost. Nové metafory mají sílu vytváøet novou skuteènost. Zaèátek mùe nastat tehdy, jakmile zaèneme svou zkuenost chápat na základì jisté metafory, a stane se to hlubí skuteèností, jakmile v jejím rámci zaèneme jednat. Pokud nová metafora vstoupí do pojmového systému, na nìm spoèívají nae èinnosti, zmìní tento pojmový systém a vjemy i èinnosti, jim tento systém poskytuje východisko. Mnoho kulturních zmìn vzniká díky zavedení nových metaforických pojmù a v dùsledku ztráty metafor starých. Tak napøíklad amerikanizace kultur na celém svìtì je zèásti dùsledkem zavedení metafory ÈAS JSOU PENÍZE do tìchto kultur. Názor, e metafory mohou vytváøet skuteènost, je v rozporu s vìtinou tradièních pojetí metafory. Dùvodem je okolnost, e metafora byla tradiènì povaována spíe za vìc pouhého jazyka ne primárnì za prostøedek strukturace naeho pojmového systému a tìch druhù bìných èinností, které kadodennì konáme. Vycházíme-li z pøedpokladu, e slova sama skuteènost nemìní, je ovem rozumné. Avak zmìny v naem pojmovém systému opravdu promìòují to, co je pro nás reálné, a ovlivòují zpùsob, jak vnímáme svìt a jak na základì tìchto vjemù jednáme. Mylenka, e metafora je pouze vìcí jazyka a e mùe v nejlepím pøípadì jenom popisovat skuteènost, pramení z názoru, e to, co je skuteèné, je zcela mimo procesy, jimi lidé pojmovì zpracovávají svùj svìt, a je na nich nezávislé jako by zkoumání skuteènosti bylo jen a jen zkoumáním fyzického svìta. Takový pohled na skuteènost tzv. objektivní realitu opomíjí lidský aspekt skuteènosti, zejména pak reálné vjemy, vytváøení pojmù, motivace a èinnosti, z nich se skládá vìtina toho, co proíváme. Avak lidské aspekty skuteènosti jsou pøevánou èástí toho, co je pro nás závané, a to se právì u rùzných kultur lií, jeliko rùzné kultury mají rùzné pojmové systémy. Kultury rovnì existují v rùzných fyzických prostøedích, z nich nìkterá jsou navzájem naprosto odliná dungle, poutì, ostrovy, tundra, hory, velkomìsta atd. V kadém pøípadì zde máme jisté fyzické prostøedí, s ním jsme v interakci, a to více nebo
[163]
ménì úspìnì. Pojmové systémy rùzných kultur zèásti závisejí na fyzických prostøedích, v nich se vyvinuly. Kadá kultura musí poskytovat víceménì úspìný zpùsob, jak se vyrovnávat se svým prostøedím, a to jak pøizpùsobováním se k nìmu, tak jeho promìòováním. Nadto musí kadá kultura vymezit jistou spoleèenskou realitu, v jejím rámci mají lidé jisté role, které jsou pro nì smysluplné a na jejich základì jsou s to spoleèensky fungovat. Nedivme se, e spoleèenská realita vymezená kulturou vykonává vliv na její pojetí skuteènosti fyzické. Co je skuteèné pro jistého jednotlivce jakoto pøísluníka urèité kultury, je produktem jak jeho spoleèenské reality, tak i zpùsobu, jím tato realita ztváròuje jeho zkuenost se svìtem fyzickým. Jeliko je vìtina naí spoleèenské reality chápána na základì metaforických termínù a jeliko je nae pojetí fyzického svìta zèásti metaforické, metafora hraje velmi významnou úlohu pøi stanovení toho, co je pro nás skuteèné.
[164]
[165]
22. VYTVÁŘENÍ P OD OBNOSTI
Vidìli jsme, e mnohé nae zkuenosti a èinnosti mají metaforickou povahu a e mnoho z naeho pojmového systému je strukturováno metaforou. Jeliko se díváme na podobnosti na základì kategorií, které máme ve svém pojmovém systému, a podle toho, jaké máme pøirozené druhy zkueností (pøièem obojí dvojí mùe být metaforické), mnohé z podobností, které vnímáme, jsou výsledkem konvenèních metafor, je tvoøí souèást naeho pojmového systému. Vidìli jsme to ji v pøípadì orientaèních metafor. Napøíklad orientace VÍCE JE NAHOØE a ASTNÝ JE NAHOØE navozují jistou podobnost, kterou si uvìdomujeme mezi VÍCE a ASTNÝ, ale kterou nevidíme mezi MÉNÌ a ASTNÝ. I ontologické metafory poskytují prostor pro podobnosti. Tak napøíklad se ukázalo, e metaforické nazírání ÈASU a PRÁCE jakoto uniformních SUBSTANCÍ nám umoòuje vidìt obì dvì kategorie jako nìco, co se podobá fyzickým zdrojùm, a tedy i nìco, co se podobá sobì navzájem. Metafory ÈAS JSOU PENÍZE a PRÁCE JE SUBSTANCE/LÁTKA nám dovolují, abychom v naí kultuøe pojímali èas a práci jako nìco podobného, protoe obojí lze kvantifikovat, pøipisovat tomu jistou hodnotu za jednu jednotku, vidìt v nich nìco, co slouí zámìrnému cíli, a nìco, co lze postupnì vyèerpat. Protoe tyto metafory hrají svou úlohu pøi definování toho, co je pro nás v naí kultuøe reálné, je podobnost mezi èasem a prací jednak zaloena na metafoøe, jednak je v naí kultuøe reálná.
I strukturní metafory navozují v naem pojmovém systému podobnosti. Tak napøíklad metafora MYLENKY JSOU JÍDLO vytváøí podobnosti mezi mylenkami a jídlem. Obojí mùe být stráveno, spolknuto, zhltnuto a znovu pøihøíváno a obojí nás mùe nasytit. Tyto podobnosti nezávisle na metafoøe neexistují. Pojem polykání potravy je na metafoøe nezávislý, avak pojem polykání mylenek vzniká pouze díky metafoøe.Ve skuteènosti je metafora MYLENKY JSOU JÍDLO zaloena na jetì základnìjí metafoøe. Je napøíklad zèásti zaloena na metafoøe potrubí, podle ní MYLENKY JSOU PØEDMÌTY, a ty mùeme dovnitø nás samých dostat zvnìjku. Pøedpokládá rovnì metaforu VÌDOMÍ JE NÁDOBA: ta vytváøí jistou podobnost mezi vìdomím a tìlem obojí jsou toti NÁDOBY. Spoleènì s metaforou POTRUBÍ dostáváme komplexní metaforu, podle ní MYLENKY JSOU PØEDMÌTY, KTERÉ VSTUPUJÍ DO VÌDOMÍ, stejnì jako sousta potravy jsou pøedmìty, které vstupují do tìla. A právì na této metaforicky vytvoøené podobnosti mezi mylenkami a potravou je zèásti zaloena metafora MYLENKY JSOU JÍDLO. A jak jsme u vidìli, tato podobnost sama je dùsledkem metafory POTRUBÍ a metafory VÌDOMÍ JE NÁDOBA. Metafora MYLENKY JSOU JÍDLO souhlasí s naí zkueností zèásti díky této podobnosti, je byla navozena metaforou. Metafora MYLENKY JSOU JÍDLO je tak zèásti zakotvena s pomocí metafor VÌDOMÍ JE NÁDOBA a POTRUBÍ. V dùsledku metafory MYLENKY JSOU JÍDLO se tak získávají nové (metaforické) podobnosti mezi MYLENKAMI a JÍDLEM: obojí se dá spolknout, strávit a zhltnout a obojí nás mùe nasytit. Tyto potravní pojmy nám poskytují zpùsob, jak porozumìt psychologickým procesùm, pro nì nemáme pøímé a plnì definované postupy konceptualizace. A koneènì mùeme pozorovat vytváøení podobnosti i v metaforách nových. Napøíklad metafora PROBLÉMY JSOU LÁTKY VYSRÁENÉ V CHEMICKÉM ROZTOKU se zakládá na konvenèní metafoøe PROBLÉMY JSOU PØEDMÌTY. K tomu pøidává CHEMICKÁ metafora jetì PROBLÉMY JSOU PEVNÉ PØEDMÌTY, èím je vymezuje jako sraeniny v chemickém roztoku. Takto navozené podobnosti mezi problémy, jak je obvykle proíváme, a sraeninami v chemickém roztoku jsou tyto: obojí má smyslovì vnímatelnou podobu, a dá se tedy iden-
[166]
tifikovat, analyzovat a na obojí lze pùsobit. Tyto podobnosti jsou navozovány metaforou PROBLÉMY JSOU PEVNÉ PØEDMÌTY, je je èástí metafory CHEMICKÉ. Nadto rozpustí-li se sraenina, zdá se, jako by zmizela, protoe nemá smyslovì vnímatelnou podobu a nelze ji identifikovat, analyzovat, a ani se na ni nedá pùsobit. Mùe se vak znovu vysráet, tj. objevit se opìt v pevné podobì, právì tak jako se mùe znovu objevit jistý problém. Tuto podobnost mezi problémy a sraeninami vnímáme jako dùsledek zbývající èásti CHEMICKÉ metafory. Ponìkud rafinovanìjí pøíklad podobností vytvoøených novou metaforou mùeme vidìt u metafory LÁSKA JE UMÌLECKÉ DÍLO VZNIKLÉ NA ZÁKLADÌ SPOLUPRÁCE. Tato metafora zvýrazòuje jisté aspekty milostných zkueností, zatlaèuje do pozadí jiné z nich a úplnì skrývá nìkteré dalí. Zejména utlumuje ony zkuenosti, které jsou v souladu s metaforou LÁSKA JE FYZICKÁ SÍLA. Slovesem utlumovat se zde rozumí, e je konsistentní s milostnými zkuenostmi, které by se daly docela dobøe popsat výrazy Mezi námi je jakýsi magnetimus, Cítili jsme, jak to mezi námi jiskøí apod., ale nezamìøuje se na nì. Kromì toho ukrývá ony milostné zkuenosti, které jsou v souladu s metaforou LÁSKA JE VÁLKA, protoe mezi obìma metaforami neexistuje ádný moný konsistentní prùnik. Aspekty spolupráce a kooperace u metafory LÁSKA JE UMÌLECKÉ DÍLO VZNIKLÉ NA ZÁKLADÌ SPOLUPRÁCE nejsou konsistentní s takovými agresivními aspekty a aspekty zamìøenými na dominantní postavení v naich zkuenostech s láskou, které by se daly popsat výrazy Ona je mou poslední váleènou trofejí, Poddal jsem se jí Pøemohla mne atd. (a proto je ukrývá). S pomocí takových prostøedkù metafora LÁSKA JE UMÌLECKÉ DÍLO VZNIKLÉ NA ZÁKLADÌ SPOLUPRÁCE odsunuje stranou jisté nae milostné zkuenosti a vysunuje do popøedí jiné, aby se na nì soustøedila, jako by to byly nae jediné milostné zkuenosti. Takovým zpùsobem navozuje jistou mnoinu podobností mezi milostnými zkuenostmi, které zvýrazòuje, a skuteènými nebo fiktivními zkuenostmi ze spolupráce na umìleckém díle. Tyto navozené podobnosti jsou uvedeny v naem seznamu dùsledkù (Láska je dílo, Láska je estetická zkuenost atd.).
[167]
V okruhu zvýraznìných milostných zkueností je kadá zkuenost v souladu pøinejmením s jednou z podobností uvedených v seznamu dùsledkù a pravdìpodobnì ádná z nich není v souladu se vemi dùsledky. Napøíklad jistá hodnì neúspìná milostná epizoda by byla v souladu s dùsledkem Láska pravidelnì pøináí frustraci, ale nemohla by být v souladu s Láska je estetická zkuenost nebo Láska je primárnì vysoce cenìná kvùli sobì samé. Kadým dùsledkem se tedy tvrdí na jedné stranì jistá podobnost, která platí mezi urèitými typy milostné zkuenosti, a urèitými typy zkuenosti pøi tvorbì umìleckého díla vznikajícího na základì spolupráce na stranì druhé. V ádném z dùsledkù se neprojevuje vestranná podobnost mezi úplným okruhem zdùraznìných milostných zkueností a okruhem zkueností, je hrají roli ve vytváøení umìleckého díla vznikajícího na základì spolupráce. Právì a metafora jako celek s úplným systémem svých dùsledkù prezentuje podobnosti mezi naprosto úplným okruhem zdùraznìných milostných zkueností a naprosto úplným okruhem zkueností, je hrají roli ve vytváøení umìleckého díla vznikajícího na základì spolupráce. Kromì toho existuje metaforou navozená podobnost, která zachází jetì dále za pouhé podobnosti mezi obìma okruhy zkuenosti. Touto dodateènou podobností je podobnost strukturní. Patøí do ní zpùsob naeho chápání, jak ony jednotlivé zdùraznìné zkuenosti sobì navzájem koherentnì odpovídají. Tuto koherenci poskytuje struktura toho, co víme o tvorbì umìleckého díla vznikajícího na základì spolupráce; daná struktura je reflektována tak, jak do sebe vzájemnì zapadají dùsledky (napø. nìkteré jsou dùsledkem PRÁCE, jiné dùsledkem UMÌNÍ, a zase jiné dùsledkem DÍLA VZNIKAJÍCÍHO NA ZÁKLADÌ SPOLUPRÁCE atd.). Pouze tato koherentní struktura nám umoòuje chápat, co mají zdùraznìné zkuenosti navzájem spoleèného a jak jsou dùsledky navzájem usouvztanìny. Díky metafoøe je tedy okruh zdùraznìných milostných zkueností povaován co do své struktury za podobný okruhu zkueností pøi tvorbì umìleckého díla vznikajícího na základì spolupráce. A právì tato strukturní podobnost mezi obìma uvedenými okruhy zkuenosti nám umoòuje zjistit koherenci
[168]
v okruhu zdùraznìných milostných zkueností. Tomu pak odpovídá okolnost, e právì díky metafoøe je zdùraznìný okruh zkueností vysunut do popøedí jako nìco koherentního. Bez metafory pro nás tento okruh zkueností jako nìjaká identifikovatelná a koherentní mnoina zkueností neexistuje. Konceptualizujeme-li vak LÁSKU jako DÍLO VZNIKAJÍCÍ NA ZÁKLADÌ SPOLUPRÁCE, posunujeme tyto zkuenosti do centra pozornosti jakoto nìco, co do sebe zapadá jako koherentní celek. Nadto pak metafora díky tomu, e dodává jistému okruhu naich zkueností koherentní strukturu, jetì vytváøí podobnosti nového druhu. Mohli bychom napøíklad nezávisle na metafoøe spatøovat frustrující milostnou zkuenost jako nìco, co se podobá frustrující zkuenosti pøi vytváøení umìleckého díla spoleènì s nìkým jiným, protoe obojí zkuenost je frustrující. V tomto smyslu by byla frustrující milostná zkuenost podobná jakékoli frustrující zkuenosti vùbec. Metafora pøispívá k porozumìní frustrující milostné zkuenosti ztotonìním dotyèného druhu (milostné) frustrace s oním druhem frustrace, který se vyskytuje pøi spoleèném vytváøení umìleckého díla. Tato podobnost je podobností vùèi metafoøe. Je tedy pøesný charakter podobnosti mezi frustrující milostnou zkueností a frustrující umìleckou zkueností vnímán pouze tehdy, chápeme-li milostnou zkuenost na základì a v termínech zkuenosti umìlecké. Chápat milostné zkuenosti na základì toho, co je souèástí vytváøení spoleèného umìleckého díla vzniklého spoluprací, znamená podle naí definice chápat tuto zkuenost na základì metaforického pojmu LÁSKA JE UMÌLECKÉ DÍLO VZNIKLÉ SPOLUPRACÍ. Zpùsoby, jimi metafory vytváøejí podobnosti, mùeme shrnout takto: 1. Konvenèní metafory (orientaèní, ontologické a strukturní) se èasto zakládají na korelacích, které vnímáme ve své zkuenosti. Napøíklad v prùmyslové kultuøe, jakou je ta nae, existuje korelace mezi mnostvím èasu, který zabere jistý úkol, a mnostvím práce, které je zapotøebí k dokonèení daného úkolu. Tato korelace je souèástí toho, co nám umoòuje nazírat ÈAS a PRÁCI metaforicky jako ZDROJE,
[169]
a tedy vidìt mezi nimi jistou podobnost. Je dùleité si uvìdomit, e korelace nejsou podobnosti. Metafory, které jsou zaloeny na korelacích v naí zkuenosti, vymezují pojmy, na jejich základì podobnosti vnímáme. 2. Konvenèní metafory strukturního typu (napø. MYLENKY JSOU JÍDLO) se mohou zakládat na podobnostech, které vyplývají z metafor orientaèních a ontologických. Jak jsme si u øekli, metafora MYLENKY JSOU JÍDLO je napøíklad zaloena na (ontologické) metafoøe MYLENKY JSOU PØEDMÌTY a na (ontologické a orientaèní) metafoøe DUCH JE NÁDOBA. Jistá strukturní podobnost mezi MYLENKAMI a JÍDLEM je navozena metaforou a umoòuje, aby vznikaly metaforické podobnosti (mylenky a jídlo se dají polykat, trávit, zhltnout, mohou být výivné atd.). 3. Nové metafory jsou vìtinou strukturní. Mohou vytváøet podobnosti tým zpùsobem jako konvenèní metafory, které jsou strukturní. To znamená, e se mohou zakládat na podobnostech, je vznikají z metafor ontologických a orientaèních. Jak u bylo øeèeno, metafora PROBLÉMY JSOU VYSRÁENÉ LÁTKY V CHEMICKÉM ROZTOKU se zakládá na fyzikální metafoøe PROBLÉMY JSOU PEVNÉ PØEDMÌTY. Tato metafora vytváøí podobnosti mezi PROBLÉMY a SRAENINAMI, protoe obojí se dá identifikovat, analyzovat a dá se na to pùsobit. Metafora PROBLÉMY JSOU VYSRÁENÉ LÁTKY vytváøí nové podobnosti, toti e problémy zdánlivì zmizely (rozpustily se v roztoku) a pozdìji se objevily znovu (vysráely se). 4. Díky svým dùsledkùm vymezují nové metafory jistý okruh zkueností tím, e jej zvýrazní, zatlaèí do pozadí èi ukryjí. Metafora tedy charakterizuje jistou podobnost mezi úplným okruhem zdùraznìných zkueností a nìjakým jiným okruhem zkueností. Napøíklad metafora pojmu LÁSKA JE UMÌLECKÉ DÍLO VZNIKLÉ SPOLUPRACÍ vytyèuje jistý okruh naich milostných zkueností a vymezuje jistou strukturní podobnost mezi úplným okruhem zdùraznìných zkueností a okruhem zkueností zahrnutých do vytváøení umìleckých dìl vznikajících spoluprací. Mohou se vyskytovat izolované podobnosti mezi láskou a umìleckými zkuenostmi, které jsou na této metafoøe nezávislé, avak metafora nám umoòuje nalézat v tìchto izolovaných podobnostech kohe-
[170]
[171]
renci na základì celostních strukturních podobností touto metaforou navozených. 5. Podobnosti mohou být podobnostmi vùèi metafoøe. Jak jsme ji pozorovali, metafora LÁSKA JE UMÌLECKÉ DÍLO VZNIKLÉ SPOLUPRACÍ vymezuje jedineèný druh podobnosti. Napøíklad frustrující milostná zkuenost se dá pochopit jako nìco, co se podobá frustrující umìlecké zkuenosti nejen díky tomu, e je to frustrace, ale i díky tomu, e zahrnuje také druh frustrace charakteristický pro spoleèné vytváøení umìleckého díla. Ná názor, e metafory dovedou vytváøet podobnosti, stojí v protikladu ke klasické a stále dosti rozíøené teorii metafory, toti teorii srovnávací. Tato teorie tvrdí: 1. 2.
3.
Metafory jsou záleitostí jazyka a nikoli záleitostí mylení nebo èinnosti. Neexistuje nic takového jako metaforické mylení nebo èinnost. Metafora tvaru A je B je jazykový výraz, jeho význam je tý jako odpovídající jazykový výraz A je jako B se zøetelem k X, Y, Z
Zøetele X, Y, Z,
charakterizují to, co jsme nazvali izolovanými podobnostmi. Metafora tedy mùe popsat jenom podobnosti, které existovaly u døíve. Nemùe nové podobnosti vytváøet.
Aèkoli jsme podali dùkazy svìdèící proti mnohému ze srovnávací teorie, pøijímáme to, co povaujeme za její základní poznatek, toti názor, e metafory se mohou zakládat na izolovaných podobnostech. Od srovnávací teorie se liíme tím, e tvrdíme: 1.
Metafory jsou primárnì záleitostí mylení a èinnosti a pouze odvozenì záleitostí jazyka. 2.a. Metafory se mohou zakládat na podobnostech, aèkoli v mnoha pøípadech tyto podobnosti samy jsou zaloeny na konvenèních metaforách, které na podobnostech zaloeny nejsou. Podobnosti zaloené na konvenèních metaforách jsou nicménì v naí kultuøe reálné, jeliko konvenèní metafory do jisté míry vymezují, co za reálné povaujeme. 2.b. Aèkoli metafora mùe být èásteènì zaloena na podobnostech izolovaných, povaujeme dùleité podobnosti za takové, jaké byly vytvoøeny metaforou, jak bylo popsáno výe. 3. Primární funkcí metafory je poskytovat èásteèné porozumìní jednomu druhu zkuenosti na základì jiného druhu
zkuenosti. Do tohoto procesu mohou vstupovat pøedem existující izolované podobnosti, vytváøení nových podobností a dalí jevy.
Je dùleité si uvìdomovat, e srovnávací teorie jde velmi èasto ruku v ruce spolu s filozofií objektivismu, u ní jsou vechny podobnosti objektivní, tj. tyto podobnosti jsou inherentní entitám samým. My naproti tomu dovozujeme, e jedinými podobnostmi relevantními pro metaforu jsou podobnosti v té podobì, jak jsou proívány lidmi v jejich zkuenosti. Rozdíl mezi objektivními podobnostmi a zkuenostními podobnostmi (experiential similarities) je nanejvý dùleitý a pojednáváme o nìm v kapitole 27. Struènì øeèeno, objektivista by øekl, e pøedmìty mají vlastnosti nezávisle na komkoli, kdo je ve své zkuenosti proívá; pøedmìty jsou si objektivnì podobné, mají-li tyto vlastnosti spoleèné. Pro objektivistu by nemìlo ádný smysl mluvit o metaforách jako o nìèem, co tvoøí podobnosti, protoe by to vyadovalo, aby metafory byly schopny mìnit povahu vnìjího svìta tím, e by vyvolávaly v ivot objektivní podobnosti, které pøedtím neexistovaly. S objektivisty se shodujeme v jedné dùleité vìci: e vìci ve svìtì skuteènì hrají roli pøi omezování naeho pojmového systému. Tuto úlohu vak hrají pouze skrze nai zkuenost, kterou s nimi máme. Nae zkuenosti (1) se budou u jednotlivých kultur liit a (2) mohou záviset na naem chápání jednoho druhu zkuenosti na základì druhého, tj. nae zkuenosti mohou být co do své povahy metaforické. Takovými zkuenostmi jsou determinovány kategorie naeho pojmového systému. A vlastnosti i podobnosti, které zachováváme, existují a lze je empiricky proívat jedinì ve vztahu k pojmovému systému. Jediným druhem podobností, které jsou pro metafory závané, jsou podobnosti zkuenostní, nikoli objektivní. Naím obecným stanoviskem je, e pojmové metafory jsou zaloeny na korelacích v rámci naí zkuenosti. Tyto zkuenostní korelace mohou být dvou typù: zkuenostní souvýskyt a zkuenostní podobnost. Pøíkladem zkuenostního souvýskytu by mohla být metafora VÍCE JE NAHOØE. Tato metafora spoèívá na souvýskytu dvou typù zkuenosti: pøi-
[172]
dávání více látky a pozorování, e hladina látky stoupá. Zde není vùbec ádná zkuenostní podobnost. Pøíkladem zkuenostní podobnosti je metafora IVOT JE HAZARDNÍ HRA, u ní èlovìk proívá ivotní èinnosti jako hazard a moné následky tìchto èinností se vnímají jako výhra nebo prohra. V tomto pøípadì zøejmì spoèívá metafora na zkuenostní podobnosti. Pokud takovou metaforu rozíøíme, mùeme proívat zkuenost nových podobností mezi ivotem a hazardními hrami.
[173]
23. METAFORA , PRAVDA A ČINNOST
V pøedcházející kapitole jsme se pokusili naznaèit asi toto: Metafory vedou k dùsledkùm, skrze nì tyto metafory zvýrazòují a èiní koherentními jisté aspekty naí zkuenosti. Daná metafora mùe být jediným zpùsobem, jak právì ony aspekty naí zkuenosti zdùraznit a koherentnì organizovat. Metafory mohou pro nás skuteènosti vytváøet, a to zejména skuteènosti spoleèenské. Jistá metafora se tak mùe stát prùvodcem pro budoucí èinnosti. Takové èinnosti pak budou ovem s metaforou v souladu. Co zase bude posilovat schopnost metafory èinit zkuenost koherentní. V tomto smyslu mohou být metafory pøedpovìïmi splòujícími samy sebe.
Kdy byl napøíklad prezident Carter konfrontován s energetickou krizí, vyhlásil morální ekvivalent války. Metafora VÁLKA mìla za následek sí dùsledkù. Byl zde nepøítel, ohroení národní bezpeènosti, co si ádalo, aby byly vytyèeny cíle, reorganizovány priority, zøízen nový velitelský øetìzec , narýsována nová strategie, shromádìny zpravodajské informace, zmobilizovány síly, uvaleny sankce, aby se vyzývalo k obìtem atd. atd. Metafora VÁLKA zvýraznila jisté skuteènosti a ukryla jiné. Metafora nebyla pouze zpùsobem, jak nazírat na skuteènost; dávala i oprávnìní ke zmìnì politiky a k politické a hospodáøské èinnosti. U pouhé pøijetí této metafory poskytlo pùdu pro vyvození jistých závìrù: Byl tady jistý vnìjí, cizí, nepøátel-
[174]
ský protivník (kterého karikaturisté zobrazovali s arabskou pokrývkou hlavy); energii bylo nutno pøipisovat nejvyí prioritu; obyvatelstvo mìlo být ochotno k obìtem; nevyrovnáme-li se s touto hrozbou, nebudeme moci pøeít. Je dùleité si uvìdomit, e to nebyla jediná metafora, která byla k dispozici. Carterova metafora VÁLKY poèítala s naím bìným pojetím toho, co je ENERGIE, a zamìøila se na zpùsob, jak jí získat dostateèné mnoství. Na druhé stranì Amory Lovins (1977) si viml, e jsou v zásadì dva rùzné zpùsoby neboli CESTY, jak uspokojit nae energetické potøeby. Charakterizoval je metaforicky jako cestu TVRDOU a MÌKKOU. TVRDÁ ENERGETICKÁ CESTA vyuívá energetických zásob, které se nedají mìnit, je se neobnovují, vyadují vojenskou obranu a geopolitickou kontrolu, jsou nezvratnì destruktivní vùèi ivotnímu prostøedí a vyadují znaèné kapitálové investice, vyspìlou techniku a vysoce kvalifikované pracovníky. Patøí sem fosilní paliva (plyn a ropa), atomové elektrárny a zplynování uhlí. MÌKKÁ ENERGETICKÁ CESTA vyuívá energetických zásob, jimi se dá manipulovat, je jsou obnovitelné, nevyadují vojenskou obranu nebo geopolitickou kontrolu, jsou bez destruktivních úèinkù na ivotní prostøedí, vyadují jen omezené kapitálové investice, jednoduchou techniku a nekvalifikovanou práci. Patøí sem solární, vìtrná a hydroelektrická energie, alkohol z biomasy, zkapalnìná loiska pro spalování uhlí nebo jiné hoølavé materiály a velké mnoství dalích moností, které jsou v souèasné dobì k dispozici. Lovinsova metafora MÌKKÉ ENERGETICKÉ CESTY zdùrazòuje technickou, ekonomickou a sociopolitickou strukturu energetického systému, která jej vede k závìru, e tvrdé energetické cesty uhlí, ropa a jaderná energie vedou k politickému konfliktu, ekonomickým útrapám a kodí ivotnímu prostøedí. Avak Jimmy Carter je mocnìjí ne Amory Lovins. Jak si povimla Charlotte Lindová (v ústním sdìlení), lidé moci mají monost zámìrnì prosazovat své metafory a u v politice, nebo v bìné kadodenní komunikaci. Nové metafory stejnì jako metafory konvenèní mohou nabýt síly definovat skuteènost. Dìlají to s pomocí kohe-
[175]
rentní sítì dùsledkù, jimi se jisté rysy skuteènosti zdùrazní a jiné utají. Pøijmeme-li takovou metaforu, která nás nutí, abychom se zamìøili pouze na ty aspekty naí zkuenosti, je zvýrazòuje, vede nás to k tomu, abychom dùsledky této metafory povaovali za pravdivé. Takovéto pravdy mohou být ovem pravdivé jedinì relativnì vzhledem ke skuteènosti vymezené touto metaforou. Dejme tomu, e Carter oznámí, e jeho administrativa zvítìzila ve velké energetické bitvì. Je toto tvrzení pravdivé, nebo nepravdivé? U pouhá snaha odpovìdìt na tuto otázku vyaduje, abychom pøijali pøinejmením ústøední souèásti této metafory. Pokud neakceptujeme existenci vnìjího nepøítele, domníváme-li se, e ádné vnìjí nebezpeèí nehrozí, neuznáváme-li existenci ádného bojitì, ádných váleèných cílù, ádných jasnì vymezených bojujících stran, pak otázka objektivní pravdy nebo nepravdy nemùe být vùbec nastolena. Avak pokud vidíme skuteènost tak, jak je vymezena skrze metaforu, tj. pohlííme-li na energetickou krizi skuteènì jako na válku, pak mùeme na otázku odpovìdìt v závislosti na tom, zda jsou dùsledky metafory v souladu se skuteèností. Pokud Carter s pomocí strategicky pouitých politických a hospodáøských sankcí donutil státy OPEC sníit cenu ropy na polovinu, pak bychom mohli øíci, e prezident skuteènì vyhrál velikou bitvu. Pokud by vak naproti tomu jeho strategie mìly za následek pouze doèasné zmrazení cen, nebyli bychom si tím tak jisti a mìli bychom dùvod ke skepsi. Aèkoli otázky pravdy u nových metafor opravdu vznikají, dùleitìjí jsou otázky pøimìøené èinnosti. Ve vìtinì pøípadù nejde ani tak o pravdivost a nepravdivost metafory, jako spíe o pøedstavy a závìry, které z ní vyplývají, a èinnosti, které jsou touto metaforou schvalovány. Ve vech ivotních ohledech, a to nejen v politice a v lásce, definujeme svou skuteènost na základì metafor a pak na základì tìchto metafor ve své èinnosti postupujeme. Vyvozujeme závìry, stanovíme cíle, uzavíráme závazky a uskuteèòujeme plány, a to ve na základì toho, jak èást po èásti strukturujeme svou zkuenost, vìdomì i nevìdomky, s pomocí metafory.
[176]
[177]
24. PRAVDA
PROÈ SE ZABÝVAT TEORIÍ PRAVDY?
Ukázali jsme si, e metafory mají pojmovou povahu. Patøí mezi nae základní prostøedky porozumìní. A hrají také ústøední úlohu pøi konstrukci spoleèenské a politické skuteènosti. Pøesto se na nì ve filozofii pohlíí pøíznaènì jako na vìc pouhého jazyka; filozofické diskuse o metafoøe se nesoustøeïovaly na jejich pojmový charakter, na jejich pøíspìvek k porozumìní nebo na jejich funkci v kulturní realitì. Místo toho filozofové mìli tendenci vidìt v metaforách mimoøádné jazykové výrazy naí fantazie nebo poezie a jejich diskuse se soustøeïovaly na to, zda mohou být tyto jazykové výrazy pravdivé. Jejich zájem o pravdivost vyvìrá ze zájmu o objektivitu: pravda pro nì znamená objektivní, absolutní pravdu. Typickým filozofickým závìrem je, e metafory nemohou tvrdit pravdu pøímo, a pokud mohou pravdu tvrdit vùbec, pak pouze nepøímo, pøes jisté nemetaforické doslovné parafráze. Nevìøíme, e by existovalo nìco takového jako objektivní (absolutní a bezpodmíneèná) pravda, aèkoli se povaovalo za nemìnné téma západní kultury, e taková absolutní pravda existuje. Domníváme se, e pravdy opravdu existují, ale myslíme si, e idea pravdy nemusí být nutnì spjata s objektivistickým názorem. Jsme toho názoru, e mylenka existence absolutní objektivní pravdy je nejen chybná, nýbr i spoleèensky a politicky nebezpeèná. Jak jsme u pozorovali, pravda je vdy relativní vzhledem k pojmovému
systému, který je z velké èásti vymezen metaforou. Vìtina naich metafor se v naí kultuøe vyvinula bìhem dlouhého období, ale mnohé jsou nám vnuceny lidmi u moci politickými pøedáky, náboenskými vùdci, vedoucími osobnostmi obchodu, reklamními manaery, médii atd. V takové kultuøe, kde je mýtus objektivismu velmi ivý a kde je pravda vdycky pravdou absolutní, pak lidé, kteøí mají této kultuøe monost vnucovat své metafory, mají tam také monost definovat, co se chápe jako pravdivé pravdivé objektivnì a absolutnì. A právì z tohoto dùvodu povaujeme za dùleité podat vysvìtlení, co je to pravda, která je oprotìna od mýtu objektivismu (podle nìho pravda je vdy pravdou absolutní). Jeliko pravda je pro nás zaloena na porozumìní a metaforu povaujeme za hlavního nositele porozumìní, domníváme se, e výklad o tom, jakým zpùsobem mohou být metafory pravdivé, nám odhalí i zpùsob, jakým pravda závisí na porozumìní. ZÁVANOST PRAVDY V NAEM BÌNÉM IVOTÌ
Základem naich èinností a fyzických, èi spoleèenských je to, co povaujeme za pravdivé. Celkovì má pro nás pravda závanost z toho dùvodu, e má hodnotu pro nae pøeití a umoòuje nám fungovat v naem svìtì. Vìtina pravd, které v sobì shromaïujeme o naich tìlech, o lidech, s nimi vstupujeme do interakcí, a o naem bezprostøedním fyzickém a spoleèenském prostøedí hrají svou úlohu v naem kadodenním fungování. Jsou to pravdy tak zøejmé, e vyaduje vìdomého úsilí vùbec si je uvìdomit: kde jsou hlavní dveøe do domu, co se dá a co se nedá jíst, kde je nejblií benzinová stanice, které obchody prodávají to, co potøebujeme, jací jsou nai pøátelé, èím bychom je urazili, jakou máme odpovìdnost. Tento malièký seznam pøíkladù naznaèuje povahu a rozsah obrovského mnoství pravd, které hrají nìjakou úlohu v naem kadodenním ivotì.
[178]
[179]
ÚLOHA PROJEKCE V SOUVISLOSTI S PRAVDOU
Abychom takové pravdy získali a abychom jich vyuili, potøebujeme jisté porozumìní naemu svìtu, je by dostaèovalo naim potøebám. Jak jsme si ukázali, nìco z tohoto porozumìní je formulováno na základì kategorií, které se vynoøují z naí pøímé zkuenosti: orientaèních kategorií, pojmù jako PØEDMÌT, LÁTKA, ÚÈEL, PØÍÈINA atd. Vidìli jsme rovnì, e pokud se ony kategorie, které se vynoøují z naí pøímé fyzické zkuenosti, nedají aplikovat, promítáme je nìkdy na aspekty fyzického svìta, s nimi máme ménì pøímé zkuenosti. Tak napøíklad promítáme v kontextu pøedozadní orientaci na pøedmìty, které nemají ádné pøední ani zadní strany ve vlastním slova smyslu. Dejme tomu, e máme v zorném poli kámen støedních rozmìrù a míè leící mezi námi a kamenem øeknìme nìkolik decimetrù od nìho, míè pak budeme vnímat jako leící pøed kamenem. Pøísluníci národa Hausa [v Nigérii pozn. pøekl.] mají jinou projekci ne my a soudili by, e míè je za kamenem. Pøedozadní orientace tedy není inherentní vlastností pøedmìtù, jako jsou kameny, nýbr spíe jistou orientací, kterou na nì promítáme, a zpùsob, jakým to dìláme, se kulturu od kultury mìní. V souvislosti s naimi zámìry a cíli mùeme vìci ve svìtì chápat jako nádoby, nebo je takto nechápat. Napøíklad mùeme prùsek v lese chápat jako NÁDOBU a mùeme sami sebe pokládat jako nìkoho, kdo je UVNITØ, V prùseku, nebo VENKU, VEN Z prùseku. Být nádobou není inherentní vlastností tohoto místa v lese, kde jsou stromy ménì husté; je to jistá vlastnost, kterou na nì promítáme v souvislosti se zpùsobem, jakým se vzhledem k nìmu stavíme. V souvislosti s jinými vjemy a cíli mùeme povaovat zbývající èást lesa vnì prùseku jako jinou, odlinou nádobu a pociovat sebe samy jako nìkoho, kdo je UVNITØ, V lese. A mùeme dìlat obojí souèasnì a øíci, e jsme se VYNOØILI Z lesa DO prùseku. Analogicky nae orientace na (pryè) od vystupuje z naí pøímé zkuenosti se zemí, podlahami a jinými horizontálními povrchy. Je typické, e jsme na zemi, podlaze
atd., stojíme-li se vzpøímeným tìlem. Promítáme rovnì své orientace na (pryè) od na stìny a pøedstavujeme si, e moucha stojí na stìnì, pokud jsou její nohy v kontaktu s ní a její hlava je orientována pryè od stìny. Toté se týká mouchy na stropì: pøedstavujeme si, e je na stropì, nikoli pod ním. U jsme si rovnì ukázali, e rùzné vìci vnímáme v pøirozeném svìtì jako entity a èasto na nì promítáme hranice a povrchy i tehdy, neexistují-li zde ádné pøirozeným zpùsobem jasnì vymezené hranice nebo povrchy. Mùeme tedy chápat mlhu jako entitu, která mùe leet nad zálivem (který chápeme jako entitu) a pøed horou (kterou chápeme jako entitu s PØEDOZADNÍ orientací). Díky tìmto projekcím mohou být pravdivé vìty typu Pøed horou leí mlha. V naem kadodenním ivotì bývá typické, e pravda má vztah k porozumìní a pravdivost takové vìty má vztah k normálnímu zpùsobu, jakým rozumíme svìtu, tím, e na nìj promítáme orientaci a strukturu entity. ÚLOHA KATEGORIZACE V SOUVISLOSTI S PRAVDOU
Abychom porozumìli svìtu a fungování v nìm, musíme smysluplnì kategorizovat vìci a zkuenosti, s nimi se setkáváme. Nìkteré nae kategorizace vystupují pøímo z naí zkuenosti, je-li dáno, e máme jistý druh tìla a e nae interakce s jinými lidmi a s naím fyzickým a spoleèenským prostøedím mají jistý specifický charakter. Jak jsme si ukázali pøi diskusi o pøíkladu NAPODOBENÁ PUKA v kapitole 19, existují pøirozené dimenze pro nae kategorie vztahující se na pøedmìty: dimenze vjemová, zakládající se na pojetí pøedmìtù s pomocí naeho smyslového aparátu; motoricko-èinnostní, zakládající se na povaze motorických interakcí s pøedmìty; funkèní, zakládající se na naem pojetí funkcí pøedmìtù; a úèelová, zakládající se na pouitích, je mùe jistý pøedmìt v urèité dané situaci mít. Naimi kategoriemi pro jisté druhy pøedmìtù jsou tedy gestalty pøinejmením s uvedenými pøirozenými dimenzemi, z nich kadá specifikuje jisté interakèní vlastnosti. Podobnì exis-
[180]
tují pøirozené dimenze, na jejich základì kategorizujeme události, èinnosti a jiné zkuenosti jakoto strukturované celky. Jak bylo patrné z naeho výkladu o ROZHOVORU a SPORU, k tìmto pøirozeným dimenzím patøí úèastníci, èásti, fáze, lineární posloupnost, cíl a pøíèinné pùsobení. Jistá kategorizace je pøirozeným zpùsobem, jak identifikovat nìjaký druh pøedmìtu nebo zkuenosti tak, e se jisté vlastnosti zvýrazní, jiné se odsunou do pozadí a jetì dalí se skryjí. Kadá z dimenzí poskytuje ty vlastnosti, které jsou zdùraznìny. Zdùraznìní jistých vlastností nutnì znamená utlumení nebo ukrytí jiných a to se právì dìje, kdykoli nìco kategorizujeme. Tím, e se zamìøíme na jednu mnoinu vlastností, pøesunujeme svou pozornost od jiných vlastností pryè. Popisujeme-li napøíklad nìco bìným kadodenním zpùsobem, pouíváme kategorizací, abychom se zamìøili na jisté vlastnosti, které souhlasí s naimi zámìry. Kadý popis zdùrazòuje, utlumuje a ukrývá napøíklad: Pozval jsem na ná veèírek jednu sexy blondýnu. Pozval jsem na ná veèírek jednu slavnou violoncellistku. Pozval jsem na ná veèírek jednu marxistku. Pozval jsem na ná veèírek jednu lesbièku.
Aèkoli tìmto popisùm mùe odpovídat jedna a tatá osoba, kadý popis zvýrazòuje její jiné aspekty. Popisujeme-li nìkoho, o nìm víme, e má vechny tyto vlastnosti, jako sexy blondýnu, znamená to, e potlaèujeme fakt, e je to slavná violoncellistka a marxistka a skrýváme její lesbickou sexuální orientaci. Obecnì øeèeno, pravdivá tvrzení, která èiníme, jsou zaloena na zpùsobu naí kategorizace vìcí, a tedy na tom, co je zvýraznìno pøirozenými dimenzemi kategorií. Tvrdíme-li nìco, provádíme výbìr kategorií, protoe máme nìjaký dùvod zamìøit se na jisté vlastnosti a utlumit jiné. Kadé pravdivé tvrzení tedy nutnì opomíjí to, co je utlumeno nebo ukryto kategoriemi, které v nìm byly pouity. A jeliko kromì toho pøirozené dimenze kategorií (vjemové, funkèní atd.) vznikají z naich interakcí se svìtem, pak vlastnosti dané tìmito dimenzemi nejsou vlastnostmi pøedmìtù o sobì, nýbr jsou spíe interakèními vlastnostmi zaloenými na lidském percepèním aparátu, na lidských
[181]
pojetích funkcí atd. Z toho plyne, e pravdivá tvrzení uèinìná na základì lidských kategorií typicky nepredikují vlastnosti pøedmìtù samých o sobì, nýbr spíe vlastnosti interakèní, které mají smysl pouze ve vztahu k lidskému fungování. Realizujeme-li pravdivé tvrzení, musíme vybrat kategorie popisu; tento popis pak zahrnuje nae vjemy a nae zámìry v dané situaci. Dejme tomu, e mi øekne: Dnes veèer budeme mít debatní krouek a já potøebuji ètyøi sedadla navíc. Mohl bys je pøinést? Já øeknu: Jistì, a za chvilku se vrátím s jednou idlí s tvrdým opìradlem, jedním houpacím køeslem, jedním mìkkým koeným køeslem a jednou nízkou stolièkou pod nohy. Nechám ti je ve svìtnici a v kuchyni ti budu hlásit: Pøinesl jsem ti ta ètyøi sedadla, jak sis pøál. V této situaci je moje tvrzení pravdivé, protoe ony ètyøi pøedmìty, které jsem pøinesl, budou slouit úèelu sedadel pro neformální debatní krouek. Kdybys mne vak poádal, abych pøinesl ètyøi sedadla pro oficiální obìd a já bych se vrátil s tými ètyømi pøedmìty a prohlásil toté co pøedtím, nebude projevovat nijak zvlátní vdìènost a bude povaovat moje tvrzení za klamné nebo nepravdivé, protoe stolièka pod nohy, mìkké køeslo a houpací køeslo nejsou pøi oficiálním obìdì prakticky pouitelné jako sedadla. To jen dokazuje, e nae kategorie (napø. SEDADLO) nejsou pøísnì fixovány na základì inherentních vlastností pøedmìtù samých. Co se poèítá za pøíklad jisté kategorie, závisí na naem zámìru pøi pouívání kategorie. Je to stejný problém jako ten, o nìm jsme mluvili výe v naem výkladu o definici, pøièem jsme poukázali na to, e kategorie jsou definovány pro úèely lidského porozumìní s pomocí prototypù a rodinných podobností tìmto prototypùm. Takové kategorie nejsou fixní, ale dají se zuovat, roziøovat nebo pøizpùsobovat vzhledem k naim zámìrùm nebo jiným kontextovým èinitelùm. Jeliko pravdivost tvrzení závisí na tom, zda kategorie pøi tvrzení pouité vyhovují, pravdivost tvrzení bude vdy relativní vzhledem ke zpùsobu, jak je kategorie chápána, pokud jde o nae zámìry v daném kontextu.
[182]
Existuje mnoho slavných pøíkladù, které ukazují, e, obecnì øeèeno, vìty nejsou pravdivé nebo nepravdivé nezávisle na lidských zámìrech: Francie má tvar estiúhelníku. Missouri je obdélník. Zemì je koule. Itálie má tvar boty. Atom je malièká sluneèní soustava s atomovým jádrem uprostøed a elektrony krouícími kolem nìho. Svìtlo sestává z èástic. Svìtlo sestává z vln.
Kadá z tìchto vìt je pravdivá pro jisté úèely, v jistých ohledech a v jistých kontextech. Francie je estiúhelník a Missouri je obdélník mohou být vìty pravdivé pro koláka, který má nakreslit schematické mapy, ale nikoli pro profesionální kartografy. Zemì je koule je vìta pravdivá pro vìtinu z nás, ale nebude v poøádku pøi pøesném vypoèítávání obìné dráhy nìjaké druice. ádný fyzik, jemu zbylo aspoò trochu sebeúcty, nebude po roce 1914 vìøit, e atom je malièká sluneèní soustava, avak pro vìtinu z nás je vìta pravdivá vzhledem k naemu kadodennímu fungování a vzhledem k naí veobecné úrovni speciálních znalostí v matematice a fyzice. Zdá se, e vìta Svìtlo sestává z èástic je v kontradiktorickém vztahu vùèi Svìtlo sestává z vln, avak obì jsou ve fyzice pokládány za pravdivé vzhledem k tomu, na jaké aspekty svìtla se v rùzných pokusech klade dùraz. V dùsledku toho veho vychází najevo, e pravda závisí na kategorizaci tímto ètverým zpùsobem: Tvrzení mùe být pravdivé pouze ve vztahu k jeho jistému chápání. V chápání je vdy zahrnuta lidská kategorizace, která je funkcí interakèních (spíe ne inherentních) vlastností a dimenzí, které vyrùstají z naí zkuenosti. Pravdivost tvrzení je vdy relativní vùèi vlastnostem, které jsou zdùraznìny kategoriemi pouitými v tvrzení. (Napøíklad Svìtlo sestává z vln zdùrazòuje vlnové vlastnosti svìtla a skrývá jeho vlastnosti èásticové.)
[183]
Kategorie nejsou ani fixní, ani uniformní. Jsou definovány prototypy a rodinnými podobnostmi prototypù a jsou pøizpùsobitelné v kontextu, jsou-li dány rozmanité úèely. Pravdivost tvrzení závisí na tom, zda pouitá kategorie vyhovuje, co se zase mìní v souvislosti s lidskými zámìry a jinými aspekty kontextu. OÈ VLASTNÌ JDE, CHÁPEME-LI NÌJAKOU PROSTOU VÌTU JAKO PRAVDIVOU?
Chceme-li pochopit, e jistá vìta je pravdivá, musíme jí nejprve rozumìt. Podívejme se na èást toho, co se zapoèítává do porozumìní takovým prostým vìtám jako Mlha leí pøed horou a Jenda vystøelil z puky na Jindru. Podobných vìt se vdycky pouívá jako souèástí nìjakého rozhovoru jistého typu a do jejich chápání v jistém kontextu rozhovoru se zahrnují i komplikace netriviálního druhu, které zde musíme pro nae úèely ignorovat. Tøebae vak budeme ignorovat nìkteré sloitosti konverzaèního kontextu, kadé porozumìní takovým vìtám vyaduje, abychom si z nich pøece jen povimli dosti podstatné èásti. Uvaujme, èeho je zapotøebí, abychom chápali vìtu Mlha leí pøed horou jako pravdivou. Jak jsme vidìli výe, je nutno povaovat mlhu a horu za entity, a to s pomocí projekce; a pøedozadní orientaci musíme promítnout na horu orientaci, která se u rùzných kultur rùzní, která je dána relativnì vzhledem k jistému lidskému pozorovateli a která není hoøe inherentní. Musíme pak rozhodnout, a to vzhledem k naim zámìrùm, zda to, co vidíme jako mlhu, je do znaèné míry mezi námi a tím, co vyèleòujeme jako horu, a to blíe k hoøe, a nikoli vedle hory a nebo nad ní atd. Jsou tøi projekce promítání na svìt a nadto nìkolik pragmatických rozhodnutí ve vztahu k naim vjemùm a cílùm, a to rozhodnutí, zda relace pøed nìèím je vhodnìjí ne jiné moné relace. Pochopení, zda vìta Mlha leí pøed horou je pravdivá, není tedy pouze záleitostí (a) vyèlenìní pøedem existujících a øádnì vymezených entit ve svìtì a (b) pozorování, zda jistá inherentní relace (nezávislá na jakémkoli lidském pozorovateli) mezi tìmito
[184]
øádnì vymezenými entitami platí. Je to naopak záleitost lidské projekce a lidského usuzování, které je relativní vzhledem k jistým cílùm. Vìta Jenda vystøelil z puky na Jindru vyvolává jiné otázky. Máme tu jasné pøípady vyèlenìní lidí jmenujících se Jenda a Jindra, vyèlenìní pøedmìtu, který odpovídá kategorii PUKA, porozumìní tomu, co znamená vystøelit z puky a vystøelit na nìkoho. Podobné vìty vak nechápeme izolovanì ve vzduchoprázdnu. Chápeme je ve vztahu k jistým irím kategoriím zkuenosti, jako je napøíklad vystøelení na nìkoho, postraení nìkoho, pøedvedení cirkusového èísla nebo pøedstírání, e dìláme nìco takového, v divadelní høe nebo ve filmu nebo v ertu. Vystøelení z puky mùe být pøípadem kterékoli z tìch kategorií, a která z nich se bude aplikovat, bude záviset na kontextu. Kategorie zkueností, do nich by se vystøelení z puky hodilo, mají pouze malý rozsah a z nich bude nejtypiètìjí VYSTØELENÍ NA NÌKOHO, protoe existuje mnoho typických zpùsobù, jak nìkoho postrait nebo jak pøedvést cirkusové èíslo, avak pouze jeden normální zpùsob, jak na nìkoho vystøelit. Mùeme tedy uvaovat o VYSTØELENÍ NA NÌKOHO jako o zkuenostním gestaltu, který má v tomto pøípadì zhruba následující dimenze: Úèastníci: Jenda (støelec), Jindra (cíl), puka (nástroj), kulka (nástroj, støela) Èásti: Míøení pukou na cíl Vystøelení z puky Kulka zasahuje cíl Cíl je poranìn Stadia: Poèáteèní Støelec má nabitou puku podmínka: Zaèátek: Støelec míøí pukou na cíl Støed: Støelec vystøelí z puky Konec: Kulka zasáhne cíl Koneèný stav: Cíl je poranìn Pøíèinné Zaèátek a støed umoòují konec pùsobení: Støed a konec zpùsobují koneèný stav Úèel: Cíl: Koneèný stav Plán: Vyhovìt poèáteèním podmínkám, provést zaèátek a støed
[185]
Vìta Jenda vystøelil z puky na Jindru typicky evokuje jistý gestalt VYSTØELENÍ NA NÌKOHO tohoto tvaru. Nebo by mohla v jiných kontextech evokovat jiné, stejnì sloité zkuenostní gestalty (napø. PØEDVÉST CIRKUSOVÉ ÈÍSLO). Vìta se vak prakticky nikdy nechápe sama o sobì bez souvislostí, ani by byl evokován nìjaký irí gestalt, jím se specifikuje normální rozsah pøirozených dimenzí (napø. úèel, fáze atd.). A u je evokován kterýkoli gestalt, chápeme daleko víc ne jen to, co je ve vìtì pøímo dáno. Kadý takový gestalt poskytuje pozadí pro chápání vìty na takovém základì, který je pro nás smysluplný, tj. na základì nìjaké zkuenostní kategorie naí kultury. Kromì irí kategorie zkuenosti vìtou evokované kategorizujeme VYSTØELENÍ a PUKU rovnì na základì informaènì bohatých prototypù. Pokud nás kontext nenutí k jinému pojetí, chápeme puku jako puku prototypickou s obvyklými prototypickými vjemovými, motorickými, funkèními a úèelovými vlastnostmi. Pokud kontext nepoukazuje na odlinou specifikaci, není evokovaným obrazem puka ve tvaru detníku nebo puka v podobì kuføíku a motorický program pouívaný pøi výstøelu spoèívá v drení puky ve vodorovné poloze a ve stisknutí kohoutku, co je normální motorický program, který odpovídá jak VYSTØELENÍ, tak PUCE. Pokud nejde o speciálnì uzpùsobený kontext, nepøedstavujeme si zde nìjaké zaøízení Rube Goldberga, pøi nìm je kohoutek spojen òùrou dejme tomu s klikou u dveøí. Chápeme vìtu na základì zpùsobu, jak tyto gestalty zapadají do sebe navzájem, a to jak ty mení (PUKA, VÝSTØEL, MÍØENÍ), tak ty vìtí (VYSTØELENÍ NA NÌKOHO nebo PØEDVEDENÍ CIRKUSOVÉHO ÈÍSLA). Otázky pravdivosti vyvstávají jedinì ve vztahu k takovýmto aktùm pochopení. Otázka pravdivosti je naprosto jasná, je-li nae chápání vìty na tomto základì v dost znaèném souladu s naím chápáním událostí, které se pøihodily. Co se vak stane, dojde-li k rozporu mezi naím normálním chápáním vìty a naím chápáním událostí? Jenda dejme tomu nastaví puku velmi vynalézavým zpùsobem podle pøíkladu Rube Goldberga tak, e bude namíøena na místo, kudy bude v jisté chvíli procházet Jindra, a pak pøiváe k jejímu kohoutku òùru.
[186]
[187]
Uvaujme o dvou monostech: A. Jendovo pokrábání se za uchem zpùsobí, e puka na Jindru vystøelí. B. Jindrovo otevøení dveøí zpùsobí, e puka na Jindru vystøelí.
V pøípadì A je za výstøel odpovìdná Jendova èinnost, kdeto v pøípadì B je za to odpovìdná Jindrova èinnost. Tím se stává èinnost A blií naemu normálnímu chápání vìty ne èinnost B. Pokud bychom k tomu byli nuceni, mohli bychom tedy být ochotni øíci, e A je pøípad, kdy by bylo pravda, e Jenda vystøelil z puky na Jindru. Pøípad B je vak od naeho prototypického chápání výstøelu na nìkoho tak vzdálen, e bychom pravdìpodobnì nebyli ochotni øíci, e B je pøípad, kdy by bylo pravda, e Jenda vystøelil z puky na Jindru. Rovnì bychom vak nebyli ochotni pøipustit, e by to bylo naprosto nepravdivé, protoe za výstøel byl primárnì odpovìdný Jenda. Místo toho bychom chtìli podat vysvìtlení, a ne pouze odpovìdìt Pravda nebo Nepravda. Toto se typicky dìje, není-li nae chápání událostí v souladu s naím normálním chápáním vìty pro nìjakou odchylku od prototypu. Výsledky, k nim jsme v tomto oddíle dospìli, by se daly shrnout takto: 1. 2. 3.
Chápání vìty jakoto v dané situaci pravdivé vyaduje, abychom dosáhli porozumìní vìtì a porozumìní situaci. Vìtu chápeme jako pravdivou, je-li nae chápání vìty v dosti pøesném souladu s naím chápáním situace. Dosaení takového druhu pochopení situace, které by mohlo být v souladu s naím chápáním vìty, mùe vyadovat: a. Promítání jisté orientace na nìco, co nemá ádnou inherentní orientaci (napø. posuzovat horu jako nìco, co má pøední èást). b. Promítání struktury entity na nìco, co není v ádném zøejmém smyslu ohranièeno (napø. mlha, hora). c. Poskytnout jisté pozadí, na jeho základì dává vìta smysl, tj. vyvolat jistý zkuenostní gestalt (napø. VYSTØELIT NA NÌKOHO, PØEDVÉST CIRKUSOVÉ ÈÍSLO) a chápání situace na základì tohoto gestaltu. d. Dosáhnout nìjakého normálního chápání vìty na základì jejích kategorií (napø. PUKA, VÝSTØEL), jak jsou vymezeny prototypem, pokusit se dosáhnout jistého pochopení situace na základì tých kategorií.
OÈ VLASTNÌ JDE, CHÁPEME-LI KONVENÈNÍ METAFORU JAKO PRAVDIVOU?
Vidìli jsme, co vechno je zahrnuto do chápání prosté vìty (bez metafory) jakoto pravdivé. Nyní hodláme upozornit, e pøidáním konvenèních metafor se na vìci nic nemìní. Chápeme je jako pravdivé v podstatì tým zpùsobem. Vezmìme si tøeba vìtu Inflace la nahoru. Chápeme-li jistou situaci jako situaci, v ní by tato vìta mohla být pravdivá, zahrnuje to dvì projekce. Musíme si vybrat jisté pøípady inflace a nahlíet na nì jako na nìco, co má podstatu látky, kterou pak mùeme kvantifikovat, a tudí brát jako nìco, co roste. Kromì toho musíme na rùst promítat orientaci NAHORU. Tyto dvì projekce jsou základem dvou konvenèních metafor: INFLACE JE LÁTKA (ontologická metafora) a VÍCE JE NAHOØE (orientaèní metafora). Mezi projekcemi na situaci v tomto pøípadì a v pøípadì uvedeném výe, tj. Mlha je pøed horou, je zde jeden základní rozdíl. V pøípadì mlhy chápeme nìco fyzického (mlhu) podle modelu nìèeho jiného fyzického, avak jasnìji vymezeného podle ohranièeného fyzického pøedmìtu. V pøípadì vpøedu, pøed chápeme fyzickou orientaci hory na základì jiné fyzické orientace orientace naich tìl. V obou pøípadech chápeme nìco, co je fyzické, na základì nìèeho jiného, co je rovnì fyzické. Jinými slovy, chápeme jednu vìc na základì nìèeho jiného, co je tého druhu. Avak u konvenèní metafory chápeme jednu vìc na základì nìèeho jiného, co je odliného druhu. Napøíklad ve vìtì Inflace la nahoru chápeme inflaci (je je abstraktní) na základì fyzické látky, a rùst inflace (rovnì abstraktní) chápeme na základì fyzické orientace (nahoru). Jediným rozdílem je, zda nae projekce zahrnuje tentý druh vìcí, nebo odliný druh vìcí. Chápeme-li vìtu, tøeba Inflace la nahoru, jako pravdivou, èiníme toto: 1. Rozumíme situaci skrze metaforickou projekci dvìma zpùsoby:
[188]
a. Na inflaci pohlííme jako na LÁTKU (skrze ontologickou metaforu). b. Na VÍCE pohlííme jako na orientované NAHORU (skrze orientaèní metaforu). 2. Vìtì rozumíme na základì tých dvou metafor. 3. To nám umoòuje uvést nae porozumìní vìtì do souladu s naím chápáním situace.
Chápání pravdivosti na základì metaforické projekce tedy není v podstatì odliné od chápání pravdivosti na základì nemetaforické projekce. Jediný rozdíl je v tom, e metaforická projekce zahrnuje chápání jednoho druhu vìcí na základì jiného druhu vìcí. Znamená to tedy, e metaforická projekce zahrnuje dva rùzné druhy vìcí, kdeto nemetaforická projekce pouze jeden. Toté platí i o metaforách strukturních. Vezmìme si tøeba vìtu Jenda hájil své postavení ve sporu. Jak jsme mohli vidìt výe, zkuenost sporu a argumentace je èásteènì strukturována na základì gestaltu VÁLKA díky metafoøe SPOR/ARGUMENTACE JE VÁLKA. Jeliko spor a argumentace jsou metaforickým druhem zkuenosti strukturovaným konvenèní metaforou SPOR JE VÁLKA, mùe být potom situace, v ní probíhá spor, popøípadì argumentace, chápána na základì této metafory. Nae chápání situace sporu a argumentace bude zahrnovat simultánnì její pojetí na základì jak gestaltu ROZMLUVA, tak gestaltu VÁLKA. Je-li nae chápání situace takové, e jistý podíl rozmluvy souhlasí s úspìnou obranou v gestaltu VÁLKA, pak nae chápání vìty bude v souladu s naím chápáním situace a my pak budeme povaovat vìtu za pravdivou. Jak v metaforickém, tak v nemetaforickém pøípadì závisí nae vysvìtlení, jak chápeme pravdu, na naem vysvìtlení, jak chápeme situace. Za pøedpokladu, e metafora je co do své povahy spíe pojmová ne jen pouze jazyková, povaujeme za pøirozené, e situace konceptualizujeme na základì metafor. Protoe jsme s to konceptualizovat situace, je pak moné, aby vìty obsahující metafory byly chápány jako nìco, co je v souladu se situacemi, tak jak jsme je konceptualizovali.
[189]
JAK ROZUMÍME TOMU, E NOVÉ METAFORY JSOU PRAVDIVÉ?
Právì jsme si ukázali, e konvenèní metafory souhlasí s naím výkladem pravdy stejným zpùsobem, jakým s ním souhlasí vìty nemetaforické. V obojím pøípadì v dané situaci zahrnuje chápání vìty jakoto pravdivé soulad naeho chápání vìty s naím chápáním situace. Protoe nae chápání situace mùe zahrnovat metaforu konvenèní, pøi naem výkladu pravdy neèiní vìty s konvenèními metaforami ádné zvlátní potíe. To poukazuje na okolnost, e stejné vysvìtlení pravdy by mìlo fungovat i u nových, nekonvenèních metafor. Abychom si to pøiblíili, vezmìme v úvahu dvì navzájem spjaté metafory, z nich jedna je konvenèní a druhá nekonvenèní: Vyprávìj mi pøíbìh svého ivota. (konvenèní) ivot?
povídaèka idiota, samá vøava a smysl ádný. (nekonvenèní)
Zaènìme vìtou Vyprávìj mi pøíbìh svého ivota, která obsahuje konvenèní metaforu IVOT JE PØÍBÌH. Je to metafora v naí kultuøe hluboce zakoøenìná. Pøedpokládá se, e ivot kadého èlovìka je strukturován jako povídkový pøíbìh; a na tomto pøedpokladu je zaloena celá ivotopisná a autobiografická tradice. Dejme tomu, e vás nìkdo poádá, abyste mu vyprávìl pøíbìh svého ivota. Co udìláte? Vykonstruujete koherentní vyprávìní, které bude zaèínat nìkdy brzy na zaèátku vaeho ivota a bude pokraèovat a do dnení doby. Toto vyprávìní bude mít typicky tyto rysy: Úèastníci: Èásti:
Stadia:
Vy a ostatní lidé, kteøí hráli nìjakou úlohu ve vaem ivotì Rámec okolností a prostøedí, významná fakta, epizody a významné stavy vìcí (vèetnì souèasného stavu vìcí a nìjakého pùvodního stavu) Poèáteèní Vytvoøení rámce okolností pro zaèátek podmínky: Zaèátek: Pùvodní stav vìcí, po nìm následují epizody v tomté èasovém rámci
[190]
[191]
Støed:
Rùzné epizody a významné stavy vìcí, posloupnì zøetìzené v èasovém poøadí Konec: Pøítomný stav vìcí Lineární Rùzná èasová a/nebo kauzální spojení mezi zøetìzeposloupnost: nými epizodami a stavy Pøíèinné Rùzné kauzální vztahy mezi epizodami a stavy vìcí pùsobení: Úèel: Cíl: Jistý ádoucí stav (který mùe být v budoucnosti) Plán: Posloupnost epizod, kterou iniciujete a která má kauzální spojitost s cílem nebo: Jistá událost nebo mnoina událostí, které vás uvádìjí do významného stavu vìcí, take dosáhnete cíle s pomocí øetìzce pøirozených stadií
Toto je znaènì zjednoduená verze typického zkuenostního gestaltu dodávajícího koherenci ivotu nìjakého èlovìka tím, e jej pojímá jako PØÍBÌH. Vypustili jsme nejrùznìjí sloitosti, jakou je napøíklad fakt, e kadá epizoda mùe být sama o sobì koherentním podøazeným vyprávìním podobné struktury. Ne kadý ivotní pøíbìh bude obsahovat vechny tyto strukturní dimenze. Vimnìme si, e chápání svého vlastního ivota na základì koherentního ivotního pøíbìhu zahrnuje zvýrazòování jistých úèastníkù a èástí (epizod a stavù) a ignorování nebo skrývání jiných. Zahrnuje to pojímání svého ivota na základì jistých stadií, pøíèinných spojitostí mezi èástmi a plánù, jejich smyslem je dosaení jistého cíle nebo mnoiny cílù. Obecnì platí, e ivotní pøíbìh zavádí jistou koherentní strukturu do tìch prvkù naeho ivota, které jsou zvýraznìny. Kdy dovyprávíte takový pøíbìh a pak øeknete: To je pøíbìh mého ivota, budete se moci legitimnì povaovat za nìkoho, kdo mluví pravdu, pokud fakticky povaujete zvýraznìné úèastníky a události za významné a pokud je vnímáte jako prvky, které koherentnì drí pohromadì zpùsobem, jen byl specifikován strukturou vyprávìní. Aspekt pravdivosti bude v tomto pøípadì spoèívat v tom, zda kohe-
rence daná vyprávìním souhlasí s koherencí, kterou vidíte ve svém ivotì. A právì tato koherence spatøovaná ve vaem ivotì dává smysl a význam. Zeptejme se nyní, co se zahrnuje do chápání oné nekonvenèní metafory ivot?
povídaèka idiota, samá vøava a smysl ádný jakoto pravdivé. Tato nekonvenèní metafora evokuje konvenèní metaforu IVOT JE PØÍBÌH. Nejvýraznìjím faktem týkajícím se pøíbìhù vyprávìných idioty je okolnost, e nejsou koherentní. Zaèínají vyprávìt, jako by to byla koherentní vyprávìní s jednotlivými fázemi, pøíèinnými spojitostmi a celkovými zámìry, ale najednou pøeskoèí jinam a zase jinam, èím znemoòují, aby posluchaè v postupujícím vyprávìní odhalil nìjakou souvislost, popøípadì nìjakou koherenci vùbec. ivotní pøíbìh tohoto druhu by pro nás nemìl ádnou koherentní strukturu, a proto by nebyl vùbec s to dát naim ivotùm smysl nebo význam. Neexistoval by tak ádný zpùsob, jak zvýraznit nae ivotní události jakoto významné, tedy jako smysluplné v tom ohledu, e slouí jistému cíli, e pøíèinnì souvisejí s jinými významnými událostmi, e zapadají do jednotlivých stadií ivota atd. V ivotì pojímaném jako vyprávìní by epizody charakterizované jako samá vøava pøedstavovaly období naplnìná ílenou posedlostí, zoufalými zápasy a moná i násilím. V typickém ivotním pøíbìhu by taková období byla povaována za závaná buïto traumatická, oèistná, katastrofální, anebo vrcholná. Avak modifikátor smysl ádný neguje vechny tyto monosti významu a místo toho naznaèuje, e tyto epizody nelze nazírat na základì pøíèinných souvislostí, cílù nebo identifikovatelných fází v rámci nìjakého koherentního celku. Kdybychom fakticky nazírali na nae ivoty a na ivoty jiných lidí tímto zpùsobem, pak bychom brali tuto metaforu jako pravdivou. Tím, co umoòuje mnohým z nás povaovat tuto metaforu za pravdivou, je okolnost, e obvykle pojímáme své ivotní zkuenosti na základì metafory IVOT JE PØÍBÌH. Neustále hledáme v naich ivotech význam tím, e se snaíme vysledovat souvislosti, které by zapadly do jistého koherentního ivotního pøíbìhu. A také takové pøíbìhy neustále vyprávíme a ijeme podle nich. Podle toho,
[192]
[193]
jak se okolnosti naich ivotù mìní, neustále revidujeme své ivotní pøíbìhy a hledáme pøitom novou koherenci. Metafora IVOT
JE POVÍDAÈKA IDIOTA mùe docela dobøe zapadat do ivota lidí, jejich ivotní okolnosti se mìní tak radikálnì, prudce a neèekanì, e jim ani nepøipadá, e by byl nìjaký souvislý ivotní pøíbìh moný. Aèkoli jsme si ukázali, e i takové nové, nekonvenèní metafory jsou v souladu s naím obecným výkladem, co je to pravda, pøesto bychom rádi zdùraznili, e záleitosti pravdy patøí mezi ty nejménì relevantní a nejménì zajímavé vìci, které pøed námi pøi zkoumání metafory vyvstávají. Skuteèný význam metafory IVOT
JE POVÍDAÈKA IDIOTA spoèívá v tom, e tím, jak nás nutí pokouet se pochopit, jak je moné, e je pravdivá, umoòuje nám pochopit nae ivoty novým zpùsobem. Zvýrazòuje skuteènost, e neustále ijeme svùj ivot v oèekávání, e jej budeme schopni vtìlit do nìjakého koherentního ivotního pøíbìhu, ale e toto oèekávání mùe být neustále frustrováno, kdy nejvýraznìjí zkuenosti naeho ivota, a to právì ty, které jsou plné kraválu a zmatku, nezapadají do ádného koherentního celku, a tedy neznamenají nic. Kdy normálnì ivotní pøíbìhy konstruujeme, vypoutíme mnoho mimoøádnì dùleitých zkueností, abychom získali koherenci. A to hlavní, co metafora IVOT
JE POVÍDAÈKA IDIOTA dìlá, je, e evokuje metaforu IVOT JE PØÍBÌH, která v sobì zahrnuje ivot ve stálém oèekávání, e jeho dùleité epizody zapadnou do koherentního celku ivotního pøíbìhu odpovídajícího zdravému rozumu. Úèinkem metafory je evokovat toto oèekávání a poukázat na to, e ve skuteènosti toto oèekávání mùe být neustále frustrováno. CHÁPÁNÍ SITUACE: SOUHRN
V této kapitole jsme propracovávali prvky urèitého zkuenostního (experiential) výkladu pravdy. Ná výklad pravdy se zakládá na porozumìní. Pro tuto teorii je ústøedním bodem nae analýza toho, co znamená jisté situaci rozumìt. Nyní následuje souhrn veho, co jsme o této vìci doposud øekli:
PØÍMÉ BEZPROSTØEDNÍ CHÁPÁNÍ
Existuje mnoho vìcí, které chápeme rovnou z naeho pøímého fyzického zapojení jakoto neoddìlitelné souèásti naeho bezprostøedního prostøedí. Strukturace na entity: Chápeme sami sebe jako ohranièené entity a èiníme pøímou zkuenost s jistými pøedmìty, s nimi pøicházíme do pøímého kontaktu rovnì jako s ohranièenými entitami. Orientaèní struktura: Chápeme sami sebe a jiné pøedmìty jako nìco, co má jistou orientaci vzhledem k rùzným prostøedím, v nich se uplatòujeme (nahoøe dole, uvnitø venku, vpøedu vzadu, na nìèem pryè od nìèeho atd.). Dimenze zkuenosti: Existují dimenze zkuenosti, na jejich základì po vìtinu èasu fungujeme ve svých pøímých interakcích s jinými lidmi a se svým bezprostøedním fyzickým a kulturním prostøedím. Kategorizujeme entity, s nimi pøicházíme pøímo do styku, i pøímé zkuenosti, které èiníme na základì tìchto kategorií. Zkuenostní gestalty: Nae kategorie pøedmìtù a látek jsou gestalty, které mají pøinejmením tyto dimenze: dimenze percepèní, dimenze motorické èinnosti, dimenze èásti/celku, dimenze funkèní, dimenze úèelové. Nae kategorie pøímých akcí, èinností, událostí a zkueností jsou gestalty, které mají pøinejmením tyto dimenze: úèastníci, èásti, motorické èinnosti, vjemy, stadia, lineární posloupnosti (èástí), pøíèinné vztahy, úèel (cíle/plány akcí a koneèné stavy událostí). Ty pak tvoøí pøirozené dimenze naí pøímé zkuenosti. Ne vechny budou hrát úlohu v kadém druhu pøímé zkuenosti, veobecnì øeèeno vak vìtina z nich bude nìjakou úlohu skuteènì hrát. Pozadí: Jistý zkuenostní gestalt bude typicky slouit jako pozadí pro chápání nìèeho, co proíváme jako jistý aspekt tohoto gestaltu. Èlovìk nebo pøedmìt mùe být takto chápán jako úèastník v nìjakém gestaltu a akce mùe být chápána jako èást gestaltu. Jeden gestalt mùe pøedpokládat pøítomnost jiného, který zase mùe pøedpokládat pøítomnost dalích, atd. Typicky bude výsledkem neuvìøitelnì bohatá struktura pozadí, která bude nutná pro úplné porozumìní jakékoli dané situaci. Vìtinu z tìchto struktur pozadí si vùbec nebudeme uvìdomovat, protoe se pøedpokládají u vìtiny naich kadodenních èinností a zkueností.
[194]
[195]
Zvýraznìní: Chápání jisté situace jakoto pøípadu nìjakého zkuenostního gestaltu zahrnuje v sobì vytèení prvkù situace jako prvkù jsoucích v souladu s dimenzemi gestaltu napøíklad vyèlenìní aspektù zkueností jakoto úèastníkù, èástí, stadií atd. Tím se právì tyto aspekty situace zvýrazòují a potlaèují nebo ukrývají se zase ty aspekty situace, které s gestaltem v souladu nejsou. Interakèní vlastnosti: Ty vlastnosti, u nich zkueností pøímo poznáváme, e je jistý pøedmìt nebo událost mají, jsou produktem naich interakcí s nimi v naem prostøedí. To znamená, e to nemusejí být inherentní vlastnosti pøedmìtu nebo zkuenosti, nýbr spíe vlastnosti interakèní. Prototypy: Kadá kategorie je strukturována na základì jistého prototypu, pøièem se nìco poèítá za èlena dané kategorie díky rodinným pøíbuznostem, díky nim se podobá prototypu. NEPØÍMÉ CHÁPÁNÍ
Popsali jsme právì, jak chápeme aspekty jisté situace, které se v naí pøímé zkuenosti rýsují naprosto jasnì. Avak na rùzných místech této knihy jsme mìli monost vidìt, e mnohé aspekty naí zkuenosti se nedají jasnì vymezit na základì pøirozenì se vynoøujících dimenzí naí zkuenosti. Typicky je tomu tak u lidských citù, abstraktních pojmù, duevní èinnosti, èasu, práce, lidských institucí, spoleèenských praktik atd., jako i u fyzických pøedmìtù, které nemají inherentní ohranièení nebo orientaci. Aèkoli u mnohých tìchto jevù lze uèinit zkuenost pøímou, ádný z nich se nedá plnì pochopit jedinì na základì svých vlastních termínù. Spíe je musíme chápat na základì jiných entit a zkueností, typicky pak jiných druhù entit a zkueností. Jak ji bylo ukázáno, chápání situace, v ní vidíme mlhu jako nìco pøed horou, od nás vyaduje, abychom pohlíeli na mlhu a horu jako na entity. Vyaduje to od nás rovnì, abychom na horu promítali pøedozadní orientaci. Tyto projekce jsou zabudovány pøímo do naeho vnímání. Mlhu a horu vnímáme jako entity a horu vnímáme jako nìco, co má pøední èást a mlhu jako nìco, co je pøed ní. Ona pøedozadní orientace, kterou vnímáme u hory, je zøej-
mì jistou interakèní vlastností, co stejnì platí o statutu mlhy a hory jakoto entit. Jde tu o pøípad nepøímého porozumìní, pøi nìm chápeme fyzické jevy na základì jiných, jasnìji vymezených fyzických jevù. Pøi nepøímém porozumìní vlastnì vyuíváme zdrojù porozumìní pøímého. V pøípadì mlhy a hory vyuíváme strukturace na entity a orientaèní struktury. V tomto pøípadì jsme zùstali uvnitø rámce jedné jediné oblasti, tj. uvnitø domény fyzických pøedmìtù. Vìtina naeho nepøímého porozumìní vak zahrnuje chápání jednoho druhu entity nebo zkuenosti na základì jiného druhu toti chápání skrze metaforu. Jak jsme si ji ukázali, vekeré zdroje, jich se pouívá v pøímém, bezprostøedním chápání, jsou dotlaèeny k tomu, aby poslouily nepøímému chápání skrze metaforu. Strukturace na entity: Strukturace na entity a látku je zavedena skrze metaforu ontologickou. Orientaèní struktura: Orientaèní struktura je zavedena skrze metaforu orientaèní. Dimenze zkuenosti: Strukturní metafora zahrnuje strukturování jednoho druhu vìcí nebo zkuenosti na základì jiného druhu, avak u obojího se uívá tých pøirozených dimenzí zkuenosti (napø. èástí, stadií, úèelù atd.). Zkuenostní gestalty: Ke strukturní metafoøe patøí zavedení èásti jedné struktury gestaltu do jiné struktury. Pozadí: Zkuenostní gestalty hrají pøi metaforickém chápání roli jakéhosi pozadí, a to stejnì jako pøi porozumìní nemetaforickém. Zvýraznìní: Metaforické zvýraznìní funguje na základì stejného mechanismu, jaký nacházíme u gestaltù nemetaforických. To znamená, e zkuenostní gestalt, který se dostává v situaci do popøedí s pomocí metafory, vyèleòuje prvky situace jakoto prvky jsoucí v souladu s jejími dimenzemi vyèleòuje své vlastní úèastníky, èásti, stadia atd. A toto právì metafora zvýrazòuje; a co není zvýraznìno, je utlumeno nebo ukryto. Jeliko nové metafory zvýrazòují vìci, které obvykle nejsou zvýraznìny naí normální pojmovou strukturou, staly se nejpovìstnìjími pøíklady zvýrazòování.
[196]
[197]
Interakèní vlastnosti: Vekeré dimenze naí zkuenosti jsou co do své povahy interakèní a vechny zkuenostní gestalty obsahují v sobì jisté vlastnosti interakèní. To platí jak pro pojmy metaforické, tak pro pojmy nemetaforické. Prototypy: Jak kategorie metaforické, tak nemetaforické jsou strukturovány na základì prototypù. PRAVDIVOST JE ZALOENA NA POROZUMÌNÍ
Vidìli jsme, e tých osm aspektù naeho pojmového systému, které vstupují do pøímého bezprostøedního porozumìní situacím, hraje paralelní úlohy i v porozumìní nepøímém. Tyto aspekty naeho normálního pojmového systému se uívají, a u chápeme jistou situaci v termínech metaforických, nebo nemetaforických. A protoe chápeme situace na základì naeho pojmového systému, mùeme pak rozumìt i tvrzením, která pouívají tohoto systému pojmù, jakoto pravdivá, tj. jakoto jsoucí nebo nejsoucí v souladu se situací, tak jak ji chápeme. Pravda je tedy funkcí naeho pojmového systému. Jedinì díky tomu, e mnoho naich pojmù je co do své povahy metaforických a e situacím rozumíme na základì onìch pojmù, mohou být metafory pravdivé nebo nepravdivé. JAKÝM ZPÙSOBEM VYSVÌTLUJÍ, CO JE TO PRAVDA, EXPERIENCIALISTÉ Tvrzení v jisté situaci chápeme jako pravdivé, kdy nae chápání tohoto tvrzení je s naím chápáním situace vzhledem k naim cílùm v dosti blízkém souladu.
Toto je základ naí zkuenostní (experientialist) teorie pravdy a má tyto charakteristické rysy. Pøednì má nae teorie jisté prvky spoleèné s korespondenèní teorií. Podle nejrudimentárnìjího korespondenèního názoru má tvrzení objektivní význam, jen specifikuje podmínky, za nich je pravdivé. Pravda spoèívá v pøímém
souladu (nebo korespondenci) mezi jistým tvrzením a jistým stavem vìcí ve svìtì. Takovýto zjednoduující obraz odmítáme, a to primárnì proto, e ignoruje zpùsob, jakým je pravda zaloena na porozumìní. Zkuenostní názor, který pøedkládáme, je korespondenèní teorií v tomto smyslu: Teorie pravdy je teorií toho, co znamená chápat jisté tvrzení jako pravdivé nebo nepravdivé v jisté situaci. Jakákoli korespondence mezi tím, co øíkáme, a nìjakým stavem vìcí ve svìtì je vdy zprostøedkována naím porozumìním tvrzení a porozumìním stavu vìcí. Nae porozumìní situaci je ovem výsledkem naí interakce se situací samou. Jsme vak s to èinit o svìtì pravdivá (nebo nepravdivá) tvrzení, protoe u naeho porozumìní jistému tvrzení je moné, aby bylo (nebo nebylo) v souladu s naím porozumìním situaci, v ní je tvrzení uèinìno. Jeliko rozumíme situaci a tvrzení na základì svého pojmového systému, pravda je pro nás vdy vzhledem k tomuto pojmovému systému relativní. Jeliko kadé chápání je vdycky èásteèné, podobnì ani my nemáme pøístup k plné pravdì nebo k jakémukoli definitivnímu vysvìtlení skuteènosti.
Za druhé porozumìt nìèemu vyaduje zasadit to do koherentního schématu, a to vzhledem k jistému pojmovému systému. Pravda bude tedy vdy záviset do jisté míry na koherenci. Takto dostáváme základní prvky koherenèní teorie. Za tøetí porozumìt nìèemu vyaduje jisté zakotvení ve zkuenosti. Podle názoru empirikù se ná pojmový systém vynoøuje z naeho neustálého úspìného fungování v naem fyzickém a kulturním prostøedí. Nae zkuenostní kategorie a dimenze, z nich jsou konstruovány, nejene se vynoøily z naí zkuenosti, ale jsou neustále provìøovány neustále pokraèujícím úspìným fungováním vech pøísluníkù naí kultury. Takto dostáváme základní prvky pragmatické teorie. Za ètvrté má zkuenostní teorie pravdy jisté prvky spoleèné s klasickým realismem, avak mezi tyto prvky jeho zdùrazòování absolutní pravdy nepatøí. Naproti tomu povauje za dané toto:
[198]
Fyzický svìt je tím, èím je. Kultury jsou tím, èím jsou. Lidé jsou tím, èím jsou. Lidé jsou v úspìné interakci se svým fyzickým a kulturním prostøedím. Jsou v neustálé interakci s reálným svìtem. Lidská kategorizace je obmezena skuteèností, jeliko je charakterizována na základì pøirozených dimenzí zkuenosti, které jsou neustále provìøovány fyzickou a kulturní interakcí. Klasický realismus se zamìøuje spíe na fyzickou skuteènost ne na skuteènosti kulturní a osobní. Avak spoleèenské, politické, ekonomické a náboenské instituce a lidské bytosti, které v nich fungují, nejsou o nic ménì skuteèné ne stromy, stoly nebo kameny. Protoe nae vysvìtlení pravdy se zabývá i spoleèenskou a osobní realitou stejnì jako skuteèností fyzickou, je ho mono povaovat za pokus o rozíøení realistické tradice. Zkuenostní (experienciální) teorie se odliuje od klasického objektivního realismu v tomto základním ohledu: Lidské pojmy neodpovídají inherentním vlastnostem vìcí, nýbr pouze vlastnostem interakèním. Je to pøirozené, nebo pojmy mohou být co do své povahy metaforické a mohou se u rùzných kultur liit.
Za páté lidé s velmi rozdílnými pojmovými systémy, ne je ná, mohou chápat svìt velmi odliným zpùsobem ne my. Mohou mít tedy velmi odliný soubor pravd ve srovnání s naím souborem, a dokonce i jiná kritéria pravdivosti a skuteènosti. Z tohoto popisu by mìlo být zøejmé, e v naem výkladu pravdy není nic radikálnì nového. Zahrnuje nìkteré z ústøedních poznatkù fenomenologické tradice, jako je odmítnutí epistemologického fundamentalismu, dùraz na ústøední význam tìla pøi strukturaci naí zkuenosti a význam této struktury pøi chápání. Ná názor je rovnì v souladu s jistými klíèovými prvky Wittgensteinovy pozdìjí filozofie: vysvìtlování kategorizace na základì tzv. rodinné podobnosti (Familienähnlichkeit), zamítnutí obrazové teorie významu, zamítnutí významové (sémantické) teorie stavebních kostek a dùraz na podmínìnost významu kontextem a zøetelem k vlastnímu (privátnímu) pojmovému systému.
[199]
PRVKY LIDSKÉHO POROZUMÌNÍ V TEORIÍCH OBJEKTIVNÍ PRAVDY
Teorie pravdy zaloená na porozumìní je nespornì nìèím jiným ne teorie èistì objektivní pravdy. Nedomníváme se, e by existovalo nìco takového jako absolutní pravda; a povaujeme za bezúèelné pokouet se vytvoøit její teorii. V západní filozofii je vak tradièní pøedpokládat, e absolutní pravda je moná, a pokouet se podat její výklad. Rádi bychom poukázali na to, jak nejvýznamnìjí moderní pojetí problému do nìj zabudovávají prvky lidského porozumìní, aèkoli tvrdí, e je z nìj vyluèují. Nejzjevnìjím pøípadem je výklad pravdy poskytovaný v rámci pojetí teorie modelù, jak je tomu napø. v duchu tradice Saula Kripka a Richarda Montagua. Modely jsou zde konstruovány z univerza rozpravy, které se pojímá jako mnoina entit. Ve vztahu k této mnoinì entit lze definovat stavy svìta, v nich jsou specifikovány vechny vlastnosti, které entity mají, a vechny relace mezi nimi. Pøedpokládá se, e tento pojem stavu svìta je dostateènì obecný na to, aby se dal aplikovat na jakoukoli myslitelnou situaci, reálný svìt v to poèítajíc. V takovém systému by vìty jako Mlha je pøed horou nebyly ádný problém, protoe by zde byla jistá entita odpovídající mlze, jistá entita odpovídající hoøe a jistá relace být pøed, která by obì entity uvádìla do vzájemného vztahu. Takové modely vak neodpovídají svìtu o sobì, nezávislému na lidském porozumìní, jeliko ve svìtì neexistují jasnì vymezené entity odpovídající hoøe a mlze a neexistuje ani inherentní pøed horou. Struktura entit a pøedozadní orientace jsou zavedeny díky lidskému porozumìní. ádný pokus podat vysvìtlení pravdivosti vìty Mlha je pøed horou v takovýchto termínech teorie modelù nebude vysvìtlením objektivní, absolutní pravdy, nebo zapojuje do modelu stavební prvky lidského porozumìní. Toté lze øíci o pokusech poskytnout teorii pravdy, která by vyhovovala omezením klasické definice pravdy Alfreda Tarského:
[200]
S je pravdivé tehdy, a jen tehdy, kdy S ...
nebo modernìjím verzím, napø: S je pravdivé tehdy, a jen tehdy, kdy p (kde p je tvrzení v nìjakém univerzálnì aplikovatelném logickém jazyce)
Prototyp takových teorií, otøepané Sníh je bílý je pravdivé tehdy, a jen tehdy, kdy sníh je bílý.
vypadá docela rozumnì, protoe by se dalo rozumnì uvaovat o smyslu, v nìm se dá sníh objektivnì identifikovat a v nìm je inherentnì bílý. Ale co s tímto: Mlha je pøed horou je pravdivé tehdy, a jen tehdy, kdy je mlha pøed horou.
Jeliko svìt neobsahuje jasnì identifikovatelné entity mlha a hora a jeliko hory nemají inherentní pøední èásti, teorie se mùe uplatnit jedinì ve vztahu k nìjakému lidskému porozumìní, co je to pøední èást u nìjaké hory a vzhledem k nìjakému ohranièení mlhy a hory. Problém je jetì záludnìjí, protoe ne vichni lidé promítají na hory jejich pøední èásti stejným zpùsobem. Aby mohla definice pravdy fungovat, je nutno pøibrat v úvahu i jisté prvky lidského porozumìní. Je tu jetì dalí dùleitý rozdíl mezi naím výkladem pravdy na základì porozumìní a standardními pokusy podat výklad pravdy nezávisle na lidském porozumìní. Rùzné výklady pravdy vedou i k rùzným výkladùm významu. Pro nás význam závisí na porozumìní. Vìta pro nás nemùe znamenat nic, pokud jí nerozumíme. Nadto je význam vdycky významem pro nìkoho. Neexistuje nic takového jako význam vìty o sobì, nezávisle na nìjakých lidech. Pokud mluvíme o významu vìty, je to vdy význam vìty pro nìkoho, pro nìjakého reálného èlovìka nebo pro hypotetického typického pøísluníka nìjakého jazykového spoleèenství. V tomto ohledu se nae teorie radikálnì lií od standardních teorií významu. Standardní teorie pøedpokládají, e je moné podat výklad pravdy o sobì, nezávisle na lidském porozumìní, a e teorie významu bude zaloena na
[201]
takové teorii pravdy. Nepovauje za moné, e by nìjaký takový program mohl být úspìný, a domníváme se, e jedinou odpovìdí je zaloit jak teorii významu, tak teorii pravdy na teorii porozumìní. Metafora a u konvenèní nebo nekonvenèní hraje v takovém programu ústøední roli. Metafory jsou ve svém základu prostøedky pro porozumìní a mají málo co spoleèného s objektivní realitou, pokud nìco takového existuje. Skuteènost, e ná pojmový systém je inherentnì metaforický, skuteènost, e rozumíme svìtu, myslíme a fungujeme na metaforickém základì, jako i skuteènost, e metaforám se dá nejen porozumìt, nýbr e mohou být rovnì smysluplné a pravdivé vechny tyto skuteènosti poukazují na okolnost, e adekvátní výklad významu a pravdy se dá vybudovat jedinì na základì porozumìní.
[202]
[203]
25. MÝTY OBJEKTIVISMU A SUBJEKTIVISMU
VÝBÌR MONOSTÍ, KTERÝ NÁM NABÍZÍ NAE KULTURA
Vyloili jsme si u, jak je pravda zaloena na porozumìní. Zastávali jsme hledisko, e pravda je vdycky relativní vzhledem k nìjakému pojmovému systému, e jakýkoli lidský pojmový systém je co do své povahy povìtinì metaforický a e tedy neexistuje ádná úplnì objektivní, bezpodmíneèná nebo absolutní pravda. Mnoho lidi vychovaných v kultuøe pøírodních vìd nebo v jiných subkulturách, kde se absolutní pravda povauje za nìco samozøejmého, bude to povaovat za kapitulaci pøed subjektivitou a nahodilostí pøed názorem Humpty-Dumptyho,1) e nìco znamená to, pro co se rozhodnu, aby znamenalo, nic víc a nic míò. Z tého dùvodu lidé, kteøí se ztotoòují s romantickou tradicí, mohou povaovat kadé vítìzství nad objektivismem za triumf fantazie nad vìdou triumf názoru, e kadý jednotlivec si vytváøí svou vlastní skuteènost, a to bez jakýchkoli omezení. 1) Pozn. pøekl.: Postava Vajíèka jménem Humpty Dumpty z Alenky v øíi divù a za zrcadlem Lewise Carrola. V VI. kapitole èásti Za zrcadlem je tento rozhovor Alenky s Humpty Dumptym: [...] je tøi sta ètyøiaedesát dní v roce, kdy mùe dostat dárek k nenarozeninám To je pravda, øekla Alice. Tak vidí, ale je jenom jeden dárek k narozeninám. A tak jsem ti dal nádheru! Nevím, co myslíte tím ,nádhera, ozvala se Alice. Humpty Dumpty se pohrdavì usmál. Samozøejmì e neví dokud ti to neøeknu. Myslel jsem tím ,A tak jsem tì hezky usadil! Ale ,dát nádheru pøece neznamená ,hezky usadit, namítla Alice. Kdy uívám slova já, øekl Humpty Dumpty dosti opovrlivým tónem, potom znamená to, pro co se rozhodnu, aby znamenalo, nic víc a nic míò.
Ten i onen názor by znamenal nedorozumìní zaloené na chybnì pojatém kulturním pøedpokladu, e jedinou alternativou objektivismu je radikální subjektivita tedy buïto vìøím v absolutní pravdu, nebo si mohu vytváøet svìt podle svého vlastního obrazu. Nejsem-li objektivní, jsem subjektivní a monost tøetí volby neexistuje. My sami se povaujeme za takové, kteøí kromì mýtu objektivismu a subjektivismu nabízejí volbu tøetí. Mimochodem termínu mýtus nepouíváme v hanlivém smyslu. Mýty ukazují lidem cesty, jak pochopit zkuenost; dávají naemu ivotu øád. Stejnì jako metafory, i mýty jsou nezbytné pro nalezení smyslu toho, co se dìje kolem nás. Vechny kultury mají mýty, a lidé se v ivotì neobejdou bez mýtu o nic ménì ne bez metafory. A stejnì jako metafory své vlastní kultury povaujeme èasto za pravdy, tak èasto i mýty své vlastní kultury povaujeme za pravdy. V tomto smìru je zvlátì záludný mýtus objektivismu. Nejene chce budit zdání, e mýtem není, nýbr èiní jak mýty, tak metafory pøedmìtem sniování a opovrení: podle objektivistického mýtu nelze mýty a metafory brát vánì, nebo nejsou objektivnì pravdivé. Jak jetì uvidíme, sám mýtus objektivismu objektivnì pravdivý není. Avak to samo z nìho neèiní nìco, èím bychom mìli opovrhovat nebo èemu bychom se mìli vysmívat. Mýtus objektivismu je souèástí kadodenního ivotního bìhu kadého pøísluníka naí kultury. Je ho tøeba zkoumat a je mu tøeba rozumìt. Domníváme se rovnì, e by mìl být doplnìn nikoli svým protikladem, mýtem subjektivismu, nýbr novým mýtem experiencialismu, o nìm se domníváme, e je se skuteènostmi naí zkuenosti v lepím souladu. Abychom si vyjasnili, jak by taková experienciální alternativa mohla vypadat, budeme muset nejprve podrobnìji prozkoumat mýtus objektivismu a mýtus subjektivismu. MÝTUS OBJEKTIVISMU
Mýtus objektivismu praví, e 1. Svìt se skládá z pøedmìtù. Ty pak mají vlastnosti, které jsou nezávislé na komkoli z lidí nebo jiných bytostí,
[204]
které s nimi získávají zkuenost. Tak napøíklad kámen. Je to samostatný pøedmìt a je tvrdý. I kdyby ve vesmíru neexistovali ádní lidé ani jiné bytosti, poøád by to byl samostatný pøedmìt a poøád by byl tvrdý. 2. Svìt poznáváme tak, e získáváme zkuenost s pøedmìty v nìm a e se dovídáme, jaké vlastnosti tyto pøedmìty mají a v jakých vzájemných vztazích jsou. Tak napøíklad zjistíme, e kámen je samostatný pøedmìt, tím, e se na nìj díváme, ohmatáváme jej, otáèíme jím atd. Zjiujeme, e je tvrdý, tím, e se ho dotýkáme, pokouíme se jej rozdrtit, kopáme do nìho, háeme jej na nìco mìkèího atd. 3. Pøedmìty naeho svìta chápeme na základì kategorií a pojmù. Tyto kategorie a pojmy odpovídají vlastnostem pøedmìtù, které mají samy o sobì (inherentnì), a vztahùm mezi pøedmìty. Máme tedy slovo kámen, které odpovídá pojmu KÁMEN. Máme-li kámen, mùeme øíci, e patøí do kategorie KÁMEN a e klavír, strom nebo tygr do ní nepatøí. Kameny mají inherentní vlastnosti nezávislé na jakýchkoli bytostech: jsou pevné, tvrdé, husté, vyskytují se v pøírodì atd. Co je to kámen, chápeme na základì tìchto vlastností. 4. Existuje jistá objektivní realita a o ní se dají øíci vìci, které jsou objektivnì, absolutnì a bezpodmíneènì pravdivé a nepravdivé. Jakoto lidé vak podléháme lidským omylùm, tj. iluzím, smyslovým klamùm pøi vnímání, chybám v úsudku, citùm a osobní èi kulturní pøedpojatosti. Nemùeme se spoléhat na subjektivní soudy jednotlivých lidí. Vìda nám dává k dispozici metodologii, která umoòuje, abychom se pozvedli nad svou subjektivní omezenost a abychom dosáhli porozumìní z univerzálnì platného a nepøedpojatého hlediska. Vìda mùe poskytnout v nejvyí instanci správný, definitivní a obecný výklad skuteènosti a s pomocí své metodologie neustále postupuje k tomuto cíli vpøed. 5. Slova mají pevné významy. To znamená, e ná jazyk vyjadøuje pojmy a kategorie, na jejich základì myslíme. Abychom mohli skuteènost popsat pøesnì, potøebujeme k tomu slova, jejich významy jsou jasné a pøesné, slova, která jsou v souladu se skuteèností. Mohou to být slova, která vznikají pøirozeným zpùsobem, nebo to mohou být technické termíny v rámci vìdecké teorie.
[205]
6. Lidé mohou být objektivní a mohou i objektivnì mluvit, ale mohou toho dosáhnout jen tehdy, budou-li pouívat jazyka, který je jasnì a pøesnì vymezen, který je zøetelný a pøímoèarý a který je s to být v souladu se skuteèností. Jedinì budou-li mluvit takto, budou lidé moci komunikovat o vnìjím svìtì pøesnì a formulovat tvrzení, o nich se dá objektivnì soudit, zda jsou pravdivá, nebo nepravdivá. 7. Metafoøe a jiným druhùm básnického, fantazijního, øeènického nebo obrazného jazyka je se vdy tøeba vyhýbat, mluvíme-li objektivnì, a je se jim tøeba vyhýbat proto, e jejich významy nejsou jasné a pøesné a nejsou dosti zøejmì v souladu s realitou. 8. Být objektivní je veobecnì dobrá vìc. Pouze objektivní poznání je poznání skuteèné. Pouze z objektivního, bezpodmíneèného hlediska mùeme skuteènì chápat sami sebe i jiné lidi a vnìjí svìt. Objektivita nám umoòuje poctivì se povznést nad své osobní pøedsudky a pøedpojatosti a zaujímat nepøedpojatý názor na svìt. 9. Být objektivní znamená být racionální; být subjektivní znamená být iracionální a poddávat se emocím. 10. Subjektivita mùe být i nebezpeèná, protoe mùe vést ke ztrátì kontaktu s realitou. Subjektivita mùe být nespravedlivá, protoe zaujímá osobní hledisko, a mùe být tedy pøedpojatá. Subjektivita není vùèi jednotlivci dosti kritická, protoe zvelièuje jeho dùleitost. MÝTUS SUBJEKTIVISMU
Mýtus subjektivismu praví, e 1. Pøi vìtinì naich kadodenních praktických èinností se spoléháme na své smysly a vytváøíme si intuice, kterým lze dùvìøovat. Nastane-li nìco dùleitého, nae vlastní smysly a intuice jsou pro nás pøi naí èinnosti nejlepími prùvodci bez ohledu na to, co øíkají jiní lidé. 2. Nejdùleitìjími vìcmi v naem ivotì jsou nae pocity, estetická sensibilita, morální praxe a duchovní vìdomí. Toto ve jsou èistì subjektivní záleitosti. Nic z toho není èistì racionální nebo objektivní. 3. Výtvarné umìní a básnictví transcendují racionálnost a objektivitu a pøivádìjí nás do styku s dùleitìjí skuteè-
[206]
[207]
ností naich citù a intuice. Toto vìdomí získáváme spíe obraznou fantazií ne rozumem. 4. Jazyk obrazné fantazie, zejména metafora, je nezbytný pro vyjadøování jedineèných a z hlediska jedince nejvýznamnìjích aspektù naí zkuenosti. Pro záleitosti osobního a dùvìrného porozumìní nevystaèí obyèejné a konvenènì dohodnuté významy, které slova mají. 5. Objektivita mùe být nebezpeèná, protoe opomíjí právì to, co je nejdùleitìjí a nejvýznamnìjí pro individuálního èlovìka. Objektivita mùe být jednostrannì zamìøená, protoe musí ignorovat nejzávanìjí oblasti naí zkuenosti ve prospìch abstrakce, univerzálnosti a neosobnosti. Z tého dùvodu mùe být objektivita nehumánní. Neexistují ádné objektivní a racionální prostøedky, jimi by se bylo mono dostat k naim pocitùm, k naí estetické sensibilitì atd. Vìda není k nièemu, jakmile dojde na nejdùleitìjí vìci naeho ivota. STRACH Z METAFORY
K tomu, aby mohly existovat, objektivismus a subjektivismus se navzájem potøebují. Kadý z nich vymezuje sebe sama v protikladu k tomu druhému a spatøuje v tom druhém nepøítele. Objektivismus si bere za své spojence vìdeckou pravdu, racionálnost, pøesnost, nezaujatost a nestrannost. Subjektivismus si bere za své spojence emoce, intuitivní vhled, fantazii, humánnost, umìní a vyí pravdu. Kadý z nich je pánem ve své vlastní oblasti a povauje tu svou za lepí ne tu druhou. Koexistují spolu, ale kadý ve své oddìlené doménì. Kadý z nás máme jistou oblast ivota, kde je náleité být objektivní, a jistou oblast, kde je náleité být subjektivní. Ty èásti naich ivotù, které jsou ovládány objektivismem a které jsou ovládány subjektivismem, se do znaèné míry u rùzných lidí a u rùzných kultur lií. Nìkteøí z nás se dokonce pokouejí proít celý svùj ivot v jednom nebo druhém z tìchto mýtù. V západní kultuøe jakoto celku je objektivismus zdaleka tím nejvìtím potentátem, který si nárokuje nadvládu,
pøinejmením nominální, nad oblastmi pøírodních vìd, zákona, vlády, urnalistiky, morálky, obchodu a podnikání, ekonomiky i humanitních vìd. Jak jsme se vak ji snaili prokázat, objektivismus je mýtus. Ji od dob starého Øecka bylo v západní civilizaci napìtí mezi pravdou na jedné stranì a umìním na stranì druhé, pøièem umìní bylo chápáno jako iluze a bylo spojováno prostøednictvím básnictví a divadla s tradicí persuasivního veøejného øeènictví. Platón se stavìl k poezii a øeènictví s nedùvìrou a ve své utopické Republice poezii zakázal, protoe poezie nepøináí svou vlastní pravdu, vyvolává emoce a tím èiní lidstvo slepým vùèi pravdì skuteèné. Platón, typicky persuasivní autor, formuloval svùj názor, e pravda je absolutní a e umìní je pouhá iluze, tím, e pouil silného øeènického prostøedku, své alegorie s jeskyní. Dodnes v západní filozofii pøevládají jeho metafory, které jí poskytují jemné a elegantní výrazové prostøedky pro Platónùv názor, e pravda je absolutní. Naproti tomu Aristoteles shledával v poezii hodnoty kladné: Uívat náleitým zpùsobem básnických forem je vskutku velká vìc.
Vìcí ze vech daleko nejvìtí je vak stát se mistrem metafory (Poetika, 1459a); obyèejná slova vyjadøují jen to, co jsme u vìdìli; právì díky metafoøe mùeme uchopit nìco nového (Rétorika, 1410b). Tøebae je Aristotelova teorie onoho zpùsobu, jak metafora funguje, skuteènì klasickým názorem, jeho chvála metafory, pokud jde o její schopnost navozovat vhled do vìcí, nikdy nebyla pøenesena do moderního filozofického mylení. Spoleènì se vzestupem empirických pøírodních vìd jakoto modelu pravdy staly se v západní filozofii dominantními pochybnosti o poezii a øeènictví; metafora a ostatní obrazné prostøedky se znovu staly pøedmìtem pohrdání. Napøíklad Hobbes povauje metafory za nìco absurdního a zavádìjícím zpùsobem emocionálního; jsou to ignes fatui; a uvaování o nich je bloudìní mezi bezpoèetnými absurditami; a v èem to konèí: ve sváru a pobuøování nebo opovrhování (Leviathan, èást 1, kap. 5). Hobbes zjiuje absurdnost v uívání metafor, trópù a jiných øeènických figur namísto slov vlastních. Nebo aèkoli je dovoleno
[208]
øíkat napøíklad v bìné øeèi cesta jde nebo vede tam èi onam; pøísloví praví to èi ono, pøièem cesty nemohou jít ani pøísloví mluvit; pøesto nelze pøi èinìní závìrù a hledání pravdy takové mluvení pøipoutìt (ibid.). Locke jako pokraèovatel v tradicích empirismu projevuje stejné pohrdání vùèi obraznému jazyku, na nìj pohlíí jako na nástroj øeènictví a jako na nepøítele pravdy:
budeme-li mluviti o vìcech tak, jak jsou, musíme pøiznat, e vekeré øeènické umìní, kromì øádu a jasnosti; vekerá umìlá a obrazná aplikace slov, kterou výmluvnost vynalezla, nejsou k nièemu jinému ne k tomu, aby se naeptávaly chybné mylenky, aby se probouzely vánì a tím aby se svádìl na scestí úsudek; a je to tak vechno vskutku dokonalý podvod: a tudí, jakkoli by je øeènictví prohlaovalo za chvalitebné nebo pøípustné v slavnostních tirádách a populárních veøejných projevech, je se jim zajisté zapotøebí ve vech rozpravách, které pretendují na informativnost a instruktivnost, naprosto vyhýbat; a tam, kde jde o pravdu a poznání, nelze ne mít je za velkou chybu buïto jazyka, nebo èlovìka, který jich uívá
Je evidentní, jak velmi rádi lidé klamou a jsou klamáni, jeliko øeènictví, tento mocný nástroj omylu a klamu, má své tradièní vyznavaèe, veøejnì se mu vyuèuje a vdycky bylo velmi uznáváno. (Essay Concerning Human Understanding, kn. 3, kap. 10]
Strach z metafory a øeènictví v empirické tradici je strachem ze subjektivismu, strachem z emocí a fantazie. U slov se pøedpokládá, e mají své vlastní smysly, na jejich základì lze vyjádøit pravdy. Uívat slov metaforicky znamená uívat jich v nevlastním smyslu, probouzet fantazii a tím i emoce a odvádìt nás tak pryè od pravdy a blí k iluzi. Nedùvìru empirikù vùèi metafoøe a strach z ní krásnì shrnul Samuel Parker: Vechny tyto Teorie ve Filozofii, je jsou vyjádøeny pouze v metaforických Termínech, nejsou skuteènými Pravdami, nýbr pouhými výtvory Obrazotvornosti, obleèenými (jako panenky Dìtí) do nìkolika málo tøpytivých prázdných slov
Takto jejich bujné a kvìtnaté fantazie, plhajíce se vzhùru do Loe Rozumu, nejene je poskvròují nestoudnými a nemanelskými Objetími, nýbr místo skuteèných pojímání Vìcí a zpráv o nich neoplodòují ducha nièím jiným ne Záhadnými a Prchavými Pøeludy. (Free and Impartial Censure of the Platonick Philosophy (1666))
[209]
Kdy byly pøírodní vìdy posíleny díky technice a prùmyslová revoluce se stala odlidující skuteèností, dolo u básníkù, výtvarných umìlcù a obèas i u filozofù k reakci: k rozvoji romantické tradice. Wordsworth a Coleridge s radostí pøenechali rozum, vìdu a objektivitu dehumanizovaným empirikùm a velebili fantazii jako humánnìjí prostøedek dosahování pravdy a cit jako pøirozeného prùvodce pøi sebepoznání. Vìda, rozum a technika odcizily èlovìka sobì samému a jeho pøirozenému prostøedí tak aspoò to hlásali romantikové; v básnictví, výtvarném umìní a v návratu k pøírodì spatøovali cestu, na ní mùe èlovìk znovu nabýt své ztracené lidskosti. Umìní a poezie byly chápány nikoli jako výtvor rozumu, nýbr jako spontánní výron silných pocitù. Dùsledkem tohoto romantického názoru bylo, e se umìlec a básník odcizili hlavním proudùm spoleènosti. Romantická tradice tím, e zastávala subjektivismus, posilovala dichotomii mezi pravdou a rozumem na jedné stranì a umìním a fantazií na stranì druhé. Tím, e se vzdali racionality, hráli romantikové na ruku mýtu objektivismu, jeho síla od tìch dob stále rostla. Romantikové si vak vytvoøili sami pro sebe oblast, kde stále vládne subjektivismus. Ve srovnání s oblastí objektivismu je to velmi chudobné pole. Pokud jde o reálnou sílu, v naí spoleènosti ve vìdì, právu, vládní moci, obchodì a podnikání a v médiích mýtus objektivismu vládne naprosto suverénnì. Subjektivismus si vybojoval místo pro sebe v umìní a snad jetì v náboenství. Vìtina lidí v naí kultuøe jeho doménu povauje za pouhý pøívìek oblasti objektivismu a jakési útoèitì pro emoce a fantazii. TØETÍ VOLBA: EXPERIENCIÁLNÍ (ZKUENOSTNÍ) SYNTÉZA
Pokud jde o experienciální (zkuenostní) výklad porozumìní a pravdy, mùeme nabídnout jistou alternativu, která odmítá názor, e by subjektivita a objektivita byly nae jediné monosti volby. Odmítáme objektivistický názor, e existuje absolutní a bezpodmíneèná pravda, ani bychom pøijímali subjektivistickou alternativu, e
[210]
k pravdì se dá dospìt jedinì skrze fantazii neomezenou vnìjími okolnostmi. Dùvodem, proè jsme se tolik zamìøili na metaforu, je okolnost, e spojuje rozum s fantazií. Rozum zahrnuje pøinejmením kategorizaci, vyplývání a dedukci. Fantazie v jednom z mnoha svých aspektù zahrnuje nazírání jednoho druhu vìcí na základì jiného druhu vìcí co jsme nazvali mylením metaforickým. Metafora je tedy imaginativní racionalita. Jeliko kategorie naeho kadodenního mylení jsou do znaèné míry metaforické a nae kadodenní uvaování zahrnuje metaforická vyvozování a dedukce, je tedy bìná racionalita co do své vlastní povahy imaginativní. Za pøedpokladu, e chápeme básnickou metaforu na základì metaforického vyplývání a dedukcí, mùeme pozorovat, e produkty básnické imaginace jsou z tého dùvodu co do své povahy èásteènì racionální. Metafora je jedním z naich nejdùleitìjích nástrojù, s jejich pomocí se mùeme pokusit o èásteèné pochopení toho, co nelze pochopit v úplnosti: naich pocitù, estetických zkueností, morální praxe a duchovního uvìdomìní. Toto úsilí naí imaginace není zbaveno racionálnosti; jeliko vyuívá metafory, vyuívá i imaginativní racionality. Experienciální (zkuenostní) pøístup nám rovnì umoòuje, abychom pøeklenuli propast mezi objektivistickým a subjektivistickým mýtem o nestrannosti a o monosti být spravedlivý a objektivní. Tìmito dvìma monostmi volby, které tyto mýty nabízejí, jsou absolutní objektivita na jedné stranì a èistì subjektivní intuice na stranì druhé. Vimli jsme si ji, e pravda je vùèi porozumìní relativní, co znamená, e neexistuje absolutní stanovisko, je by nám umonilo dosáhnout absolutních objektivních pravd o svìtì. To vak neznamená, e neexistují ádné pravdy; znamená to pouze, e pravda je relativní vzhledem k naemu pojmovému systému, který je zakotven a neustále provìøován naí zkueností i zkueností jiných pøísluníkù naí kultury v kadodenních interakcích s jinými lidmi, jako i s naím fyzickým a kulturním prostøedím. Aèkoli neexistuje ádná absolutní objektivita, mùe existovat jistý druh objektivity, který je relativní vùèi po-
[211]
jmovému systému urèité kultury. Hlavním smyslem nestrannosti a nezaujatosti ve spoleèenských otázkách je pozvednout se nad závané individuální pøedpojatosti. Hlavním smyslem objektivity pøi vìdeckém experimentování je vylouèit úèinky individuální iluze a omylu. Tím nechceme øíci, e se nám úspìnì podaøí vylouèit své individuální zaujetí vdycky, pokud se nám to podaøí vùbec, abychom dosáhli úplné objektivity, která je relativní vzhledem k pojmovému systému a kulturní mnoinì hodnot. Chceme tím pouze øíci, e èistì subjektivní intuice není pro nás jediným moným východiskem. Ani tím vak nechceme øíci, e pojmy a hodnoty jisté specifické kultury se stávají koneèným rozhodèím, pokud jde o nestrannost v jejím rámci. Mohou existovat, a typicky také existují transkulturální pojmy a hodnoty, které vymezují jistý standard slunosti a nestrannosti, který je velmi odliný od standardu jisté specifické kultury. Co bylo napøíklad sluné v nacistickém Nìmecku, nebylo sluné v oèích svìtového spoleèenství. Ale vrame se domù: vyskytují se soudní procesy, v nich neustále vystupují sporné otázky slunosti a nezaujatosti, procházející napøíè subkulturami s hodnotami, je jsou navzájem konfliktní. V tìchto pøípadech obyèejnì právì majoritní kultura má monost definovat slunost a nezaujatost vzhledem k jejím hodnotám, avak tyto kulturní hodnoty pøevaujícího spoleèenského proudu se bìhem doby mìní a jsou èasto podrobovány kritice jiných kultur. Je zde vak nìco, co oba mýty objektivismu i subjektivismu opomíjejí: je to zpùsob, jak rozumíme svìtu skrze své interakce s ním. Objektivismus opomíjí hlavnì fakt, e porozumìní, a tedy i pravda, je nutnì relativní vzhledem k naim kulturním pojmovým systémùm a e je nelze zasadit do ádného absolutního nebo neutrálního pojmového systému. Objektivismus rovnì opomíjí fakt, e lidské pojmové systémy jsou co do své povahy metaforické, co znamená imaginativní chápání jednoho druhu vìcí na základì jiného druhu vìcí. Co opomíjí subjektivismus v prvé øadì, je okolnost, e nae chápání, a to dokonce i to nejobraznìjí, je dáno na základì naeho pojmového systému,
[212]
který je zakotven v naem úspìném fungování ve fyzickém i kulturním prostøedí, jeho jsme souèástí. Opomíjí také fakt, e k metaforickému chápání patøí také metaforické vyplývání, které je jistou imaginativní podobou racionality.
[213]
26. MÝTUS OBJEKTIVISMU V ZÁPADNÍ FILOZOFII A LINGVISTICE
NAE VÝZVA MÝTU OBJEKTIVISMU
Mýtus objektivismu pøevládal v západní kultuøe, a zejména v západní filozofii od pøedsokratikù a po nae dny. Názor, e máme pøístup k absolutním a bezpodmíneèným pravdám o svìtì, je úhelným kamenem západní filozofické tradice. Mýtus objektivity kvetl jak v tradicích racionalistických, tak empirických, je se v tomto ohledu lií pouze ve svých výkladech, jak k takovýmto absolutním pravdám dospíváme. Podle racionalistù pouze nae vrozená schopnost rozumnì uvaovat nám umoòuje poznávat vìci, jaké skuteènì jsou (vìci o sobì). Pro empiriky vekeré poznání svìta vychází (pøímo nebo nepøímo) z naeho smyslového vnímání a je konstruováno z prvkù smyslových vjemù. Kantova syntéza racionalismu a empirismu zapadá rovnì do rámce objektivistické tradice, pøestoe tento filozof tvrdí, e nemùe existovat ádné poznání vìcí o sobì. Kant se stává objektivistou v dùsledku svého tvrzení, e vzhledem k tìm druhùm vìcí, které vichni lidé mohou nazírat svými smysly (to je jeho empirické dìdictví), mùeme dosáhnout univerzálnì platného poznání a univerzálnì platných morálních zákonù díky tomu, e uíváme svého univerzálního rozumu [Vernunft pozn. pøekl.] (to je jeho racionalistické dìdictví). Tato objektivistická tradice se v západní filozofii zachovala a podnes u pokraèovatelù logických pozitivistù, ve fregeovské tradici, v husserlovské tradici a v lingvistice u novoracionalistù, kteøí vycházejí z tradice Noama Chomského.
[214]
Ná výklad metafory jde proti této tradici. Se zøením k lidskému porozumìní nazíráme metaforu jako nìco podstatného a jako mechanismus k vytváøení nového významu a nových skuteèností v naem ivotì. Takto se rozcházíme s vìtinou západní filozofické tradice, která v metafoøe spatøovala jakéhosi èinitele subjektivismu a tedy i nìco, èím bylo rozvraceno hledání absolutní pravdy. A navíc nae názory na konvenèní metaforu se rozcházejí s moderními názory na jazyk, význam, pravdivost a chápání, které v souèasné angloamerické analytické filozofii pøevládají a jsou pøebírány jako nesporné také do moderní lingvistiky, jako i do ostatních disciplín. Následuje reprezentativní seznam tìchto pøedpokladù týkajících se jazyka, významu, pravdivosti a chápání. Nikoli vichni objektivistiètí filozofové a lingvisté je pøijímají souhrnnì vechny, avak zdá se, e alespoò nejvlivnìjí osobnosti z nich uznávají vìtinu. Pravdivost je vìcí souladu slov se svìtem. Teorie významu pøirozených jazykù se zakládá na teorii pravdy, která je nezávislá na zpùsobu, jak lidé rozumìjí jazyku a jak ho uívají. Význam je objektivní a odpoutaný od tìlesné stránky èlovìka, nezávislý na lidském chápání. Vìty jsou abstraktní objekty s inherentními strukturami. Význam vìty se dá získat z významu jeho èástí a struktury vìty. Komunikace spoèívá v tom, e mluvèí pøenáí posluchaèi sdìlení s pevným významem. To, jak èlovìk rozumí vìtì, a co tato vìta znamená pro nìj, je funkcí objektivního významu vìty a toho, co si tento èlovìk myslí o svìtì a o kontextu, v nìm se vìty uívá.
Ná výklad konvenèní metafory je se vemi tìmito pøedpoklady nekonsistentní. Význam jisté vìty je dán na bázi pojmové struktury. Jak jsme si ukázali, vìtina pojmové struktury pøirozeného jazyka je co do své povahy metaforická. Pojmová struktura je zakotvena ve fyzické a kulturní zkuenosti, co platí i o metaforách konvenèních. Význam tedy není nikdy odpoutaný od tìlesné stránky èlovìka ani není objektivní a je vdy zakotven ve vytváøení a pouívání pojmového systému. Nadto je pravdivost dána vdy ve
[215]
vztahu vùèi pojmovému systému a vùèi metaforám, které mu dávají strukturu. Pravda tedy není absolutní nebo objektivní, nýbr je zaloena na porozumìní. Vìty tedy nemají inherentní, objektivnì dané významy a komunikace nemùe být pouhý pøenos takovýchto významù. Vùbec není zøejmé, proè je ná výklad tìchto vìcí tak odliný od standardních filozofických a lingvistických stanovisek. Základním dùvodem bude asi okolnost, e vechna standardní stanoviska jsou zaloena na mýtu objektivismu, kdeto ná výklad metafory je s tímto mýtem nekonsistentní. Takový radikální nesouhlas s dominantními teoriemi tak základních vìcí vyaduje vysvìtlení. Jak je moné, e jistý výklad metafory zpochybòuje základní pøedpoklady týkající se pravdy, významu a chápání, které se zrodily v pøevládajících smìrech západní filozofické tradice? Odpovìï na to vyaduje daleko podrobnìjí vysvìtlení objektivistických pøedpokladù týkajících se jazyka, pravdy a významu, ne jsme doposud podali. Vyaduje to podrobnìjí formulaci, (a) jaké jsou tyto objektivistické pøedpoklady, (b) jak jsou motivovány a (c) jaké jsou jejich dùsledky pro obecný výklad jazyka, pravdy a významu. Smyslem této analýzy není pouze odliit nae názory na jazyk od názorù standardních, nýbr ukázat na pøíkladu, jak velký vliv má mýtus objektivismu v západní kultuøe, a to v tìch smìrech, o nich jsme se doposud nezmínili. A co víc, chtìli bychom naznaèit, e mnoho problémových okruhù se mùe do naí kultury dostávat díky slepému pøejímání mýtu objektivismu a e zde existuje i jiná alternativa, která od nás nevyaduje, abychom se uchylovali k radikálnímu subjektivismu. JAK JSOU STANDARDNÍ TEORIE VÝZNAMU ZAKOØENÌNY V MÝTU OBJEKTIVISMU
Mýtus objektivismu, který je základem objektivistické tradice, má pro teorii významu velmi specifické dùsledky. Rádi bychom ukázali, v èem tyto dùsledky spoèívají, jak vyrùstají z mýtu objektivismu a proè jsou ze
[216]
[217]
zkuenostního (experienciálního) hlediska neudritelné. Ne vichni objektivisté zastávají vechna následující stanoviska, ale u objektivistù je obvyklé zastávat v té èi oné podobì vìtinu z nich. VÝZNAM JE OBJEKTIVNÍ
Objektivisté charakterizují význam èistì na základì podmínek objektivní pravdy nebo nepravdy. Z objektivistického hlediska jazykové konvence pøiøazují kadé vìtì jistý objektivní význam, který urèuje objektivní pravdivostní podmínky, jsou-li dány jisté tzv. indexové prvky kontextu: kdo je mluvèím, kdo jsou posluchaèi, èas a místo výpovìdi, pøedmìty, na nì se odkazuje slovy tamto, toto atd. Objektivní význam vìty tedy nezávisí na zpùsobu, jakým mu náhodou rozumí jakýkoli daný èlovìk, popø. na tom, zda mu rozumí vùbec. Napøíklad papouek mùe být vycvièen, aby øíkal Its raining [Prí], ani by vùbec rozumìl významu této anglické [èeské] vìty. Vìta vak má tý objektivní význam, a u ji øíká papouek, nebo èlovìk, a bude pravdivá, kdy bude náhodou zrovna pret, a nepravdivá, kdy nebude pret. Pøi objektivistickém výkladu významu jistý èlovìk rozumí objektivnímu významu vìty, rozumí-li podmínkám, za nich je pravdivá nebo nepravdivá. Objektivista pøedpokládá nejen to, e podmínky objektivní pravdivosti a nepravdivosti existují, nýbr i to, e jsou dokonce lidem dostupné. Bere se to jako nìco zøejmého. Podívejte se kolem sebe. Leí-li na podlaze tuka, pak je vìta There is a pencil on the floor [Na podlaze leí tuka] pravdivá, a mluvíte-li anglicky [èesky ] a vnímáte-li na podlaze tuku, budete ji právem povaovat za pravdivou. Pøedpokládá se, e takové vìty jsou objektivnì pravdivé nebo nepravdivé a e je vám bezpoèet takových pravd dostupný. Jeliko jsou lidé s to rozumìt podmínkám, za nich mùe být jistá vìta objektivnì pravdivá, mùe mít jazyk konvence, s jejich pomocí jsou takovéto objektivní významy vìtám pøiøazovány. Podle objektivistického hlediska
budou tedy konvence, které má jazyk pro vzájemné pøiøazování vìt k objektivním významùm, záviset na mluvèích jazyka, schopných rozumìt vìtám jako nìèemu, co má onen objektivní význam. Mluví-li tedy objektivista o porozumìní (doslovnému) významu jisté vìty, pak mluví o porozumìní, které èiní vìtu objektivnì pravdivou nebo nepravdivou. Obecnì øeèeno, objektivistické pojetí porozumìní je omezeno na porozumìní podmínkám pravdivosti nebo nepravdivosti. Toto jsme na mysli nemìli, kdy jsme mluvili o porozumìní. Øíkáme-li, e objektivista hledí na význam jako na nìco nezávislého na porozumìní, chápeme slovo porozumìní ve smyslu naem, nikoli ve smyslu jeho. VÝZNAM JE ODPOUTANÝ OD TÌLESNÌNÉ STRÁNKY
Podle názoru objektivistù objektivní význam není významem, který by byl pro nìkoho. Dá se øíci, e výrazy v nìjakém pøirozeném jazyce mají objektivní význam pouze tehdy, je-li tento význam nezávislý na èemkoli, co lidé dìlají, a u pøi mluvení, nebo pøi èinnosti. To znamená, e význam musí být odpoutaný od tìlesné stránky. Frege napøíklad rozliuje smysl (Sinn), objektivní význam znaku, od ideje, která vzniká ze vzpomínek a smyslových dojmù, které jsem mìl, a z interních i externích èinností, které jsem vykonal.
Idea je subjektivní.
V tomto svìtle si nemusíme dìlat ádné starosti, mluvíme-li prostì o významu jako takovém (the sense), kdeto v pøípadì ideje je pøesnì øeèeno nutno dodat, komu patøí a kdy. [Frege 1966, str. 5960]
Fregùv smysl je objektivní odtìlesnìný význam. Kadý jazykový výraz má v øeèi odtìlesnìný význam, který je s ním asociován. To nám pøipomíná metaforu POTRUBÍ, kde význam existuje pøímo ve slovech. Fregovská tradice ije dodnes v díle ákù Richarda Montague, jako i v dílech jiných. V ádné z tìchto prací o sémantice není význam vìty chápán tak, jako by nìjak
[218]
[219]
závisel na zpùsobu, jím jí jistý èlovìk rozumí. Montague to øíká tímto zpùsobem: Podobnì jako Donald Davidson povauji konstrukci teorie pravdy nebo lépe obecnìjího pojetí pravdy pøi arbitrární interpretaci za základní cíl seriózní syntaxe a sémantiky (1974, str. 188). Dùleitými slovy jsou zde arbitrární interpretace. Montague pøedpokládal, e teorie významu a pravdy jsou èistì matematické záleitosti, a jeho cílem bylo zachovat jistou arbitrární interpretaci neposkvrnìnou nièím, co by mìlo nìco spoleèného s lidmi, zejména s lidskou psychologií nebo lidským chápáním. Smìøoval k tomu, aby jeho dílo bylo aplikovatelné na jakýkoli druh bytostí ve vesmíru vùbec a aby bylo prosto jakýchkoli omezení, která by si pøi této aplikaci vynucoval jakýkoli speciální druh bytosti. UVEDENÍ SLOV V SOULAD SE SVÌTEM BEZ LIDÍ NEBO LIDSKÉHO POROZUMÌNÍ
Objektivistická tradice spatøuje v sémantice zkoumání toho, jak jazykové výrazy mohou odpovídat svìtu pøímo, ani by do toho zasahovalo lidské porozumìní. Pravdìpodobnì nejjasnìji toto stanovisko vyjádøil David Lewis: Moje návrhy nebudou tedy odpovídat oèekáváním tìch, kteøí se pøi analýze významu obracejí bezprostøednì k psychologii a sociologii uivatelù jazyka: k zámìrùm, smyslové zkuenosti a mentálním ideám nebo ke spoleèenským pravidlùm, konvencím a pravidelnostem. Rozliuji dva tematické okruhy: pøednì popis moných jazykù nebo gramatik jakoto abstraktních sémantických systémù, s jejich pomocí jsou symboly asociovány s aspekty svìta; a za druhé popis psychologických a sociologických faktù, pomocí nich se jeden konkrétní z tìchto abstraktních sémantických systémù stává tím systémem, jeho uívá jistý èlovìk nebo populace. Ze smìování tìchto dvou tematických okruhù vzniká pouze zmatek. [Lewis 1972, str. 170]
Lewis zde jde pouze ve stopách Montaguovy praxe tím, e se pokouí vyloit, jak mùe být jazyk v souladu se svìtem jak jsou symboly asociovány s aspekty svìta
tedy podat výklad natolik obecný a dostateènì arbitrární, aby se hodil na jakákoli myslitelná psychologická nebo sociologická fakta týkající se toho, jak lidé uívají jazyka a jak mu rozumìjí. TEORIE VÝZNAMU MÁ ZA ZÁKLAD TEORII PRAVDY
Monost výkladu objektivní pravdy nezávislé na jakémkoli lidském porozumìní otevírá monost i pro teorii objektivního významu. Podle objektivistického výkladu pravdy je moné, aby vìta sama o sobì byla nebo nebyla v souladu se svìtem. Je-li s ním v souladu, je pravdivá, není-li, je nepravdivá. Pøímo z toho vznikl onen objektivistický výklad významu, který se zakládá na pravdì. A opìt to øíká nejjasnìji David Lewis: Význam je u vìty nìco, co urèuje podmínky, za nich je vìta pravdivá, nebo nepravdivá (1972, str. 173). Tomuto se dostalo zobecnìní, aby význam dostaly i vìty performativní, jako jsou rozkazy a sliby, s pouitím technických prostøedkù formulovaných v práci Lakoffovì (1972) a Lewisovì (1972). Tato technika uívá definice pravdy na základì souladu se svìtem, co je technicky vymezeno podmínkami satisfakce v jistém modelu. Podmínky úspìnosti mluvních aktù jsou podobnì definovány na základì podmínek satisfakce neboli souladu se svìtem. Budeme-li dále v textu mluvit o pravdivosti a nepravdivosti, bude to tøeba chápat tak, e mluvíme v termínech podmínek satisfakce a e do toho zahrnujeme jak mluvní akty, tak tvrzení. VÝZNAM JE NEZÁVISLÝ NA ÚZU
Objektivistický výklad pravdy poaduje, aby i význam byl objektivní. Má-li být význam objektivní, musejí z nìho být vylouèeny vechny subjektivní prvky tedy cokoli, co je pøíznaèné pro jistý konkrétní kontext, kulturu nebo modus porozumìní. Podle Donalda Davidsona: Doslovný význam a pravdivostní podmínky lze pøiøa-
[220]
[221]
dit slovùm a vìtám, ani bychom pøihlíeli ke konkrétním kontextùm pouití(1978, p. 33). VÝZNAM JE SLOKOVÝ TEORIE STAVEBNICE
Podle mýtu objektivismu je svìt udìlán z pøedmìtù; ty mají dobøe definované inherentní vlastnosti nezávislé na nikom a na nièem, kdo, popø. co je s nimi ve styku, pøièem existují nemìnné vztahy, které mezi nimi v kterémkoli okamiku platí. Tyto zøetele mýtu objektivismu vedou k vytvoøení stavebnicové teorie významu. Jestlie je svìt udìlán ze správnì definovaných objektù, mùeme jim v jistém jazyce dát jména. Mají-li pøedmìty správnì definované inherentní vlastnosti, je mono mít jazyk s jednomístnými predikáty, které odpovídají kadé z tìchto vlastností. A stojí-li pøedmìty navzájem v nemìnných vztazích (pøinejmením v kadém daném okamiku), je mono mít jazyk s vícemístnými predikáty, které odpovídají kadému z tìchto vztahù. Za pøedpokladu, e svìt takový je a e máme takový jazyk, mùeme s pomocí syntaxe tohoto jazyka konstruovat vìty, které jsou s to pøímo odpovídat jakékoli situaci ve svìtì. Významem celé vìty budou její pravdivostní podmínky, tj. podmínky, za nich mùe být vìta uvedena do souladu s nìjakou situací. Význam celé vìty bude zcela záviset na významu jejích èástí a na tom, jak èásti do sebe navzájem zapadají. Významy èástí budou specifikovat, kterými jmény je mono vybrat které pøedmìty a kterými predikáty je mono vybrat které vlastnosti a relace. Objektivistické teorie významu jsou co do své povahy veskrze slokové tj. jsou to teorie stavebnic a takovými být musí. Dùvodem je okolnost, e pro objektivistu svìt skuteènì je udìlán ze stavebnicových kostek: definovatelných pøedmìtù a jasnì vytyèených inherentních vlastností a relací. Kromì toho musí kadá vìta jazyka obsahovat vechny nezbytné kostky stavebnice, take spoleènì se syntaxí není u zapotøebí nièeho jiného k tomu, aby byly získány pravdivostní podmínky vìty. Toto nìco jiného, které je vylouèeno, je jakýkoli druh lidského porozumìní.
OBJEKTIVISMUS PØIPOUTÍ ONTOLOGICKOU RELATIVITU BEZ LIDSKÉHO POROZUMÌNÍ
Logiètí pozitivisté (napø. Carnap) se pokusili realizovat objektivistický program svými pokusy vytvoøit jistý univerzálnì aplikovatelný formální (logický) jazyk, který by mìl vechny uvedené stavebnicové vlastnosti, jako i vechny dalí charakteristické vlastnosti, o nich jsme zatím mluvili. Richard Montague (1974) tvrdil, e vytvoøil jakousi univerzální gramatiku, která provádí projekci (zobrazení) pøirozeného jazyka na takovýto univerzálnì aplikovatelný formální jazyk. Quine v reakci na taková univerzalistická tvrzení argumentoval, e kadý jazyk má svou vlastní v sobì zabudovanou ontologii a e to, co se povauje za pøedmìt, vlastnost nebo relaci, mùe se jazyk od jazyka liit. Toto stanovisko je známo jako teze ontologické relativity. Tezi ontologické relativity je mono dret v mezích objektivistického programu, ani by bylo nutno uchylovat se k lidskému porozumìní nebo kulturní odlinosti. Takové relativistické stanovisko se vzdává monosti vytvoøit jeden univerzálnì aplikovatelný logický jazyk, do nìho by se daly adekvátnì pøeloit vechny pøirozené jazyky. Místo toho tvrdí, e kadý pøirozený jazyk vyèleòuje to, co je ve svìtì, rùznými zpùsoby vdy pøitom vybíraje pøedmìty, které v nìm reálnì existují, a vlastnosti a relace, které v nìm reálnì existují. Avak ponìvad rùzné jazyky mohou mít v sobì zabudovány rùzné ontologie, neexistuje záruka, e libovolné dva jazyky budou obecnì vzato soumìøitelné. Relativistická verze objektivistického výkladu významu tedy tvrdí, e význam a pravdivostní podmínky jsou objektivnì dány nikoli na univerzálním základì, nýbr pouze relativnì vzhledem k danému jazyku. Tento relativistický objektivismus se stále drí mýtu objektivismu, protoe tvrdí, e pravda je objektivní a e existují pøedmìty ve svìtì s inherentními vlastnostmi. Avak podle relativistického objektivismu pravda vyjádøitelná v jednom jazyce nemusí být pøeloitelná do jazyka jiného, jeliko kadý jazyk mùe roz-
[222]
[223]
èleòovat svìt rùzným zpùsobem. Avak a u jsou jazykem vybrány entity jakékoli, existují ve svìtì objektivnì jakoto entity. Pravda a význam jsou v tomto výkladu stále objektivní (tøebae relativní vzhledem k danému jazyku) a lidské porozumìní je stále vylouèeno jakoto pro význam a pravdu irelevantní. JAZYKOVÉ VÝRAZY JSOU PØEDMÌTY: VÝCHOZÍ PØEDPOKLAD OBJEKTIVISTICKÉ LINGVISTIKY
Podle mýtu objektivismu pøedmìty mají vlastnosti samy v sobì a o sobì a jsou ve vzájemných vztazích nezávisle na jakékoli bytosti, která jim rozumí. Jsou-li slova a vìty napsány, lze je jako pøedmìty nazírat snadno. Toto byl výchozí pøedpoklad objektivistické lingvistiky od jejích poèátkù v dávnovìku a po dneek: Jazykové výrazy jsou pøedmìty, které mají vlastnosti v sobì a o sobì a jsou v nemìnných vzájemných vztazích nezávisle na jakémkoli èlovìku, který je øíká nebo který jim rozumí. Jakoto pøedmìty mají èásti jsou udìlány ze stavebních kamenù: slova se skládají z koøenù, pøedpon, pøípon, infixù; vìty se skládají ze slov a slovních spojení; texty (promluvy, diskursy) se skládají z vìt. V rámci jazyka mohou být jeho èásti v rùzných vzájemných vztazích v závislosti na jejich stavebnicové struktuøe a jejich inherentních vlastnostech. Zkoumání této stavebnicové struktury, inherentních vlastností a vzájemných vztahù se tradiènì nazývá gramatika. Objektivistická lingvistika se sama povauje za jediný vìdecký pøístup k lingvistice. Pøedmìty musejí být analyzovatelné samy v sobì a o sobì, nezávisle na kontextech nebo zpùsobech, jak jim lidé rozumìjí. Stejnì jako v objektivistické filozofii i v lingvistice jsou tradice jak racionalistické, tak empirické. Empirická tradice reprezentovaná moderním americkým strukturalismem L. Bloomfielda, Z. Harrise a jejich pokraèovatelù povauje texty za jediné objekty vìdeckého zkoumání. Racionalistická tradice reprezentovaná evropským strukturalismem, napø. Jakobsonovým, a americkými osobnostmi jako Sapir, Whorf a Chomsky po-
vaovala jazyk za nìco, co má mentální realitu, a jazykové výrazy za mentální reálné pøedmìty. GRAMATIKA JE NEZÁVISLÁ NA VÝZNAMU A POROZUMÌNÍ
Právì jsme si ukázali, jak mýtus objektivismu vede ke vzniku názoru na jazyk, podle nìho jazykové výrazy jsou pøedmìty s inherentními vlastnostmi, stavebnicovou strukturou a nemìnnými vztahy mezi pøedmìty. Podle mýtu objektivismu jazykové objekty, které existují i jejich stavebnicová struktura, jejich vlastnosti a jejich relace jsou nezávislé na zpùsobu, jak jim lidé rozumìjí. Z tohoto názoru na jazykové výrazy jako na pøedmìty plyne, e gramatika se dá zkoumat nezávisle na významu nebo lidském porozumìní. Tuto tradici ztìlesòuje lingvistika Noama Chomského, který vytrvale tvrdí, e gramatika je vìcí èisté formy nezávislé na významu nebo lidském porozumìní. Jakýkoli aspekt jazyka, do kterého je pøimíeno lidské porozumìní, je pro Chomského ex definitione mimo zkoumání gramatiky v tomto smyslu. Chomského pouívání termínu kompetence v protikladu k performanci je pokusem definovat jisté aspekty jazyka jako jediné legitimní pøedmìty toho, co povauje za vìdeckou lingvistiku tj. za to, co my jsme nazvali objektivistickou lingvistikou v racionalistickém modu, zahrnující pouze èistou formu a vyluèující vechny záleitosti lidského porozumìní a jazykového úzu. Aèkoli Chomsky povauje lingvistiku za odvìtví psychologie, je pro nìj odvìtvím nezávislým, a to takovým, které není ádným zpùsobem závislé na zpùsobu, jak lidé skuteènì jazyku rozumìjí. OBJEKTIVISTICKÁ TEORIE KOMUNIKACE JAKO JISTÁ VERZE POTRUBNÍ METAFORY
V okruhu objektivistické lingvistiky a filozofie jsou významy a jazykové výrazy nezávisle existujícími pøedmìty. Takový názor umoòuje vznik teorie
[224]
[225]
komunikace, která velmi pøesnì odpovídá metafoøe POTRUBÍ:
mluvèí zamýlí sdìlit posluchaèi objektivní význam M (M = je to naprostý idiot).
Významy jsou pøedmìty. Jazykové výrazy jsou pøedmìty Jazykové výrazy mají (v sobì) význam. V komunikaci mluvèí odesílá nemìnný význam posluchaèi skrze jazykový výraz asociovaný s oním významem.
Takto se dá v objektivistickém rámci vyloit význam pro nìkoho. Vìta (A) je nìco, co mùe být v daném kontextu objektivnì pravdivé nebo nepravdivé. Je-li (A) pravdivá, pak vìta S Je to skuteèný génius mùe znamenat je to naprostý idiot jak pro mluvèího, tak pro posluchaèe, jestlie posluchaè zámìry mluvèího rozpozná. Tato technika, která má svùj pùvod u teoretikù mluvních aktù, byla adaptována vzhledem k objektivistické tradici jako zpùsob, jak získat z objektivního významu vìty, tj. z jejích podmínek objektivní pravdy nebo nepravdy, význam pro nìkoho. Technický trik zde spoèívá v tom, e se uívá dvou objektivních významù, M a M, spolu s vìtou (A), která má rovnì objektivní význam, a to tak, aby se dospìlo k výkladu významu mluvèího a významu posluchaèe, tj. k významu pro nìkoho. K tomu je ovem zapotøebí pøiznat, e intence mluvèího je objektivnì reálná, co by ovem mnozí objektivisté mohli popírat. Pøíklad, který jsme uvedli, je pøíkladem sarkasmu, kdy M a M mají protikladný význam, tedy protikladné pravdivostní podmínky. Kdy se mluví doslovnì, jde o pøípad, kdy M = M. V objektivistickém programu se to povauje za obecnou techniku vysvìtlení vech pøípadù významu pro nìjakého èlovìka, zejména kdy mluvèí øíká jedno a míní nìco jiného: pøi pøehánìní, zdrenlivém vyjadøování, náznacích, ironii a ve vech pøípadech obrazného jazyka, zejména metafory. Realizace tohoto programu by znamenala formulování obecných zásad, které by odpovídaly na tuto otázku:
Díky tomu je mono objektivnì øíci, jaký význam máte na mysli, a komunikaèní neúspìchy jsou vìcí subjektivních chyb: protoe významy jsou objektivnì právì ve tìchto slovech, pak jsme buï nepouili slov správnì odpovídajících tomu, co jsme mìli na mysli, nebo jsme byli patnì pochopeni. JAK BY MOHL VYPADAT OBJEKTIVISTICKÝ VÝKLAD POROZUMÌNÍ
Objasnili jsme ji, co objektivista míní porozumìním doslovnému objektivnímu významu vìty; míní tím toti porozumìní podmínkám, za nich by byla vìta objektivnì pravdivá nebo nepravdivá. Objektivisté vak uznávají, e èlovìk mùe chápat jistou vìtu v daném kontextu v jiném významu, ne je její doslovný objektivní význam. Tento jiný význam se obvykle nazývá význam mluvèího nebo uivatelský význam a objektivisté typicky uznávají, e kadý úplný výklad porozumìní bude muset vysvìtlit i tyto pøípady (viz Grice 1957). Mìjme napøíklad vìtu Je to skuteèný génius pouitou v kontextu, kde jde o jasnì patrný sarkasmus. Podle objektivistického výkladu existuje jistý objektivní význam vìty Je to skuteèný génius, toti e nìkdo má velké intelektuální potence. Avak význam mluvèího je zde v protikladu k objektivnímu významu vìty. Tento výklad významu mluvèího by se dal znázornit v pøísluném sarkastickém kontextu takto: (A) Výpovìdí vìty S (S = Je to skuteèný génius), která má objektivní význam M (= má velké intelektuální potence),
Máme-li vìtu S a její doslovný objektivní význam M a máme-li relevantní znalost kontextu, které specifické principy nám umoní pøedpovìdìt, jaký bude v tomto kontextu význam mluvèího M?
To se zejména týká pøípadu s metaforou. Napøíklad: Tato teorie je udìlána z laciného tuku bude mít podle objektivistického výkladu doslovný objektivní význam (M), který je nepravdivý, toti: tato teorie je udìlána z nepøíli
[226]
drahé malty. Doslovný objektivní význam je nepravdivý, protoe teorie nejsou taková vìc, která by se vùbec dala z malty udìlat. Pøesto vak Tato teorie je udìlána z laciného tuku mùe mít zamýlený význam mluvèího (M), který by mohl být pravdivý, toti: tato teorie je slabá. V tomto pøípadì je problémem poskytnout takové obecné principy interpretace, s nimi by se mohl posluchaè dostat od vìty S (Tato teorie je udìlána z laciného tuku) k zamýlenému významu mluvèího M (tato teorie je slabá) pøes objektivní význam M (tato teorie je udìlána z nepøíli drahé malty). Objektivista povauje vechny metafory za pøípady nepøímého významu, kdy M ? M. Vechny vìty obsahující metafory mají objektivní významy, které jsou v typickém pøípadì buïto oèividnì nepravdivé (napø. Tato teorie je udìlána z laciného tuku) nebo oèividnì pravdivé (Mussolini byl ivoèich). Pochopit vìtu (napø. Tato teorie je udìlána z laciného tuku) jako metaforickou vdy také znamená chápat ji nepøímo jako vìtu nesoucí objektivní význam M (teorie je slabá), který je odliný od doslovného objektivního významu M (tato teorie je udìlána z nepøíli drahé malty). Objektivistický výklad porozumìní se tak vdy opírá o svùj výklad objektivní pravdy. Zahrnuje dva druhy porozumìní, pøímé a nepøímé. Pøímé porozumìní je pochopení doslovného objektivního významu vìty na základì podmínek, za nich mùe být objektivnì pravdivá. Nepøímé porozumìní zahrnuje i postiení toho, e mluvèí uívá jedné vìty, aby sdìlil nìjaký nepøímý význam, pøièem sdìlovanému významu lze porozumìt pøímo na základì objektivních pravdivostních podmínek. Z objektivistického výkladu metafory plynou automaticky ètyøi dùsledky: Podle definice nemùe existovat nic takového jako metaforický pojem nebo metaforický význam. Významy jsou objektivní a specifikují podmínky objektivní pravdy. Podle definice existují zpùsoby, jak charakterizovat svìt takový, jaký je nebo jaký by mohl být. Podmínky objektivní pravdy prostì neposkytují zpùsoby, jak vidìt jednu vìc na základì jiné vìci. Objektivní významy nemohou být tedy metaforické.
[227]
Jeto metafora nemùe být vìcí významu, mùe být tedy jedinì vìcí jazyka. Metafora mùe nám podle objektivistického názoru pøinejlepím poskytnout nepøímý zpùsob mluvení o nìjakém objektivním významu M tím, e uívá jazyka, jeho by se uilo doslovnì k mluvení o nìjakém jiném objektivním významu M, který je obvykle nepravdivý zcela oèividným zpùsobem. Opìt podle definice nemùe existovat nic takového jako doslovná (konvenèní) metafora.Vìty se uívá doslovnì, kdy M = M, tj. kdy významem mluvèího je význam objektivní. Metafora se mùe vyskytnout jedinì tehdy, kdy M ? M. Podle objektivistické definice je tedy doslovná metafora kontradikcí ve výchozích termínech a doslovný jazyk nemùe být metaforický. Metafora mùe pøispìt k porozumìní jedinì tím, e nás dovede k pozorování objektivních podobností, tj. podobností mezi objektivními významy M a M. Tyto podobnosti se musejí zakládat na sdílených inherentních vlastnostech pøedmìtù vlastnostech, které pøedmìty skuteènì mají v sobì a o sobì.
Je tedy objektivistický výklad významu zcela v rozporu se vím, co jsme v této knize doposud tvrdili. Tento názor na význam a na metaforu nás provázel po celou historii od starých Øekù. Je v souladu s metaforou POTRUBÍ (Význam je pøímo ve slovech) a je také v souladu s mýtem objektivismu.
[228]
[229]
27. J AK M E TAF O RA PRO ZRAZU JE OMEZENÍ MÝTU OBJEKTIVISMU
Jádro objektivistické tradice ve filozofii vzelo pøímo z mýtu objektivismu: svìt je udìlán z jasnì vymezených pøedmìtù s inherentními vlastnostmi a nemìnnými vzájemnými relacemi. Vycházejíce z lingvistických dùkazù (zejména metafory) namítáme, e objektivistická filozofie není s to vyloit zpùsob, jak rozumíme své vlastní zkuenosti, mylenkám a jazyku. Dovozujeme, e adekvátní výklad vyaduje nazírání pøedmìtù pouze jakoto entit jsoucích ve vztahu k naim interakcím se svìtem a naim projekcím na svìt nazírání vlastností jako vlastností spíe interakèních ne inherentních nazírání kategorií jako zkuenostních gestaltù definovaných skrze prototyp, místo abychom v nich spatøovali nìco striktnì nemìnného a definovaného s pomocí mnoinové teorie
Otázky, které mají nìco spoleèného s významem v pøirozeném jazyce a se zpùsobem, jak lidé rozumìjí jak svému jazyku, tak svým zkuenostem, posuzujeme spíe jako empirické záleitosti ne jako vìc apriorních filozofických pøedpokladù a argumentace. Z onìch moných okruhù dùkazù, které mohou být pro tuto problematiku relevantní, jsme si vybrali metaforu a zpùsob, jak jí rozumíme. Zamìøili jsme se na metaforu z tìchto ètyø dùvodù: V objektivistické tradici se o metaforu projevuje v nejlepím pøípadì jen okrajový zájem a ze zkoumání sémantiky (objektivního významu) je zcela vylouèena. Je povaová-
na za nìco, co má pouze okrajovou závanost pro výklad pravdy. Naproti tomu my jsme zjistili, e metafora prostupuje skrz naskrz nejen naím jazykem, nýbr i naím pojmovým systémem. Je pro nás nepøedstavitelné, e by jakýkoli jev tak základní pro ná pojmový systém nemohl být pøi výkladu pravdy a významu jevem ústøedním. Pozorováním jsme zjistili, e metafora je jedním z nejzákladnìjích mechanismù, který pro porozumìní vlastní zkuenosti vùbec máme. To nekorespondovalo s objektivistickým názorem, e metafora je pøi výkladu významu a pravdy pouze vìcí okrajového zájmu a e pøi porozumìní hraje v nejlepím pøípadì jen podrunou roli. Zjistili jsme, e metafora je schopna tvoøit nový význam, vytváøet podobnosti, a tím i vymezovat novu skuteènost. Takový názor se ve standardním objektivistickém obrazu svìta uplatnit nedá. OBJEKTIVISTICKÝ VÝKLAD KONVENÈNÍ METAFORY
Mnohá z tìch fakt, o nich jsme hovoøili, byla v objektivistické tradici známa ji delí dobu, avak byla jim dávána zcela jiná interpretace, ne jim dáváme my. Konvenèní metaforické pojmy, které my pøijímáme jako nìco, co strukturuje ná bìný denní pojmový systém, jsou objektivisty povaovány za nìco, co neexistuje. Metafory jsou pro nì záleitostí pouhého jazyka; takové vìci jako metaforické pojmy se nevyskytují. Slova a výrazy, které jsme chápali jako pøípady metaforických pojmù (napø. strávit ve vìtì nemohu vechna tato fakta strávit), by byly objektivisty povaovány za nìco, co vùbec není pøípadem ivé metafory. Pro nì by slovo strávit mìlo dva rùzné a odliné doslovné (objektivní) významy strávit1 pro potravu a strávit2 pro mylenky. Podle tohoto výkladu by existovala dvì slova strávit, která jsou homonymy, podobnì jako dvì slova kolej (kolej jako cesta kola a kolej, kde bydlí studenti).
[230]
Objektivista by mohl pøipustit, e strávit nìjakou mylenku byla kdysi metafora, ale tvrdil by, e výraz u metaforický není. Pro nìho je to mrtvá metafora, tedy taková metafora, která se stala konvenèní a má svùj vlastní doslovný význam. Jinými slovy se tak øíká, e existují dvì homonymní slova strávit. Objektivista by patrnì pøipustil, e strávit1 a strávit2 mají podobné významy a e tato podobnost je východiskem pùvodní metafory. Podle nìho to vysvìtluje, proè se tého slova uívá k vyjadøování dvou rùzných významù; kdysi to byla metafora, stala se konvencializovanou souèástí jazyka; zemøela a zmrazila se, pøièem pøevzala starý metaforický význam jako nový význam doslovný. Objektivista by si poviml, e podobnosti, na nich byla mrtvá metafora zaloena, se dají v mnoha pøípadech pozorovat dodnes. Podle objektivistova výkladu metafory byla pùvodní metafora záleitostí úzu a významu mluvèího, nikoli doslovného významu objektivního. Musela vzniknout podle obecného pravidla pro význam mluvèího aplikovaného na tento pøípad (u nìho strávit se vztahovalo pouze na potravu): Pøi výpovìdi jisté vìty S (S = nemohu strávit jeho mylenky) s doslovným objektivním významem M (M = nemohu pøemìnit jeho mylenky chemickými a svalovými procesy v zaívacím ústrojí do podoby, kterou by mé tìlo bylo s to vstøebat), mluvèí zamýlí sdìlit posluchaèi význam mluvèího M (M = nemohu pøemìnit jeho mylenky duevní èinností do podoby, kterou by moje vìdomí mohlo absorbovat).
Aby tento objektivistický výklad mohl platit, musejí být pravdivé dvì vìci. Pøednì zamýlený význam mluvèího M vztahující se na mylenky musí být jistý objektivnì daný význam, který má objektivní pravdivostní podmínky. Jinými slovy: to, co teï uvedeme, musí být objektivnì pravdivé o vìdomí a mylenkách díky jejich inherentním vlastnostem: Mylenky musejí být díky svým inherentním vlastnostem takovým druhem vìcí, které mohou mít tvar, mohou být transformovány a mohou být absorbovány do vìdomí. Vìdomí musí být díky svým inherentním vlastnostem druhem vìci, která je s to vykonávat mentální èinnost, transformovat mylenky a absorbovat je do sebe.
[231]
Za druhé, metafora musela být pùvodnì zaloena na pøedem existujících podobnostech mezi M a M. To znamená, e vìdomí a zaívací ústrojí musejí mít spoleèné inherentní vlastnosti, jako i mylenky a potrava musejí mít spoleèné inherentní vlastnosti. Souhrnnì øeèeno: výklad mrtvé metafory strávit pøedpokládá toto: Slovo strávit se pùvodnì vztahovalo na pojem potravy. S pomocí ivé metafory bylo slovo strávit pøevedeno na pøedem existující objektivní význam v oblasti mylenek na základì pøedem existujících objektivních podobností mezi potravou a mylenkami. Nakonec metafora zemøela a metaforický úzus výrazu strávit mylenku se konvencializoval. Strávit takto dostalo druhý doslovný objektivní význam, a to ten, který vystupuje v M. V tom se podle objektivistického výkladu spatøuje typický zpùsob, jak dodávat slovùm pøedem existujícího významu, pro který døíve nebylo slovního vyjádøení. Vechny takové pøípady se povaují za homonyma.
Objektivista bude obecnì muset pracovat se vemi danostmi týkajícími se konvenèních metafor buïto z homonymního stanoviska (typicky slabá verze), nebo z abstrakèního stanoviska. Obì tato stanoviska jsou závislá na existenci pøedem daných podobností zaloených na inherentních vlastnostech. CO NENÍ S OBJEKTIVISTICKÝM VÝKLADEM V POØÁDKU
Právì jsme si ukázali, e objektivistický výklad konvenèní metafory vyaduje buïto abstrakèní pøístup, nebo homonymní pøístup. Kromì toho je objektivistický výklad konvenèní i nekonvenèní metafory zaloen na inherentních podobnostech existujících ji døíve. Proti vem tìmto stanoviskùm jsme u pøedloili podrobnou argumentaci. Tyto argumenty nyní nabývají na zvlátní dùleitosti. Nejene ukazují, e objektivistický názor na metaforu je neadekvátní, nýbr prokazují také to, e celý objektivistický program je zaloen na chybných pøedpokladech. Abychom si ukázali, kde právì je objektivistický vý-
[232]
[233]
klad metafory neadekvátní, pøipomeòme si závané èásti naí argumentace proti názorùm na abstrakci, homonymii a podobnost, nebo se týkají objektivistického výkladu konvenèní metafory. STANOVISKO VÙÈI PODOBNOSTI
Kdy jsme pojednávali o metafoøe MYvidìli jsme, e aèkoli byla tato metafora zaloena na podobnostech, tyto podobnosti samy nebyly inherentní, nýbr se zakládaly na jiných metaforách zejména na metafoøe VÌDOMÍ JE NÁDOBA, MYLENKY JSOU PØEDMÌTY a na metaforách POTRUBNÍCH. Názor, e MYLENKY JSOU PØEDMÌTY, je projekcí statutu entity na mentální jevy skrze jistou ontologickou metaforu. Názor, e VÌDOMÍ JE NÁDOBA, je projekcí statutu entity s orientací uvnitø-venku na nai kognitivní schopnost. Toto nejsou inherentní objektivní vlastnosti mylenek a vìdomí. Jsou to interakèní vlastnosti a jsou odrazem zpùsobu, jakým pojímáme duevní jevy s pomocí metafory. Toté platí v pøípadì naich pojmù ÈAS a LÁSKA. Vìtám jako Pøiel èas jednat a Musíme hospodaøit s èasem rozumíme na základì metafor ÈAS JE POHYBUJÍCÍ SE PØEDMÌT a ÈAS JSOU PENÍZE. Avak podle objektivistického výkladu ádné takové metafory neexistují. Pøijít a hospodaøení v tìchto vìtách budou mrtvé metafory, tj. homonyma, která se historicky odvozují od metafor kdysi ivých. Tyto kdysi ivé metafory musely být zaloeny na inherentních podobnostech mezi èasem a pohybujícími se pøedmìty na jedné stranì a èasem a penìzi na stranì druhé. Jak jsme vak ji vidìli, takové podobnosti nejsou inherentní; ony samy jsou vytvoøeny s pomocí metafor ontologických. Jetì nesnadnìjí je zdùvodnit analýzu inherentní podobnosti u výrazù, které obsahují pojem LÁSKA, napø. Tento vztah nikam nevede, Mezi námi byl jakýsi magnetismus a Tento vztah zachází na úbytì. Pojem LÁSKA není inherentnì dobøe definován. Nae kultura nám poskytuje konvenèní zpùsoby pohlíení na milostné zkuenosti s pomocí konvenèních metafor LÁSKA JE CESTA, LÁSKA JE FYZICKÁ LENKY JSOU JÍDLO,
atd. a ná jazyk je reflektuje. Avak podle objektivistického výkladu (zaloeného buïto na mrtvé metafoøe, slabé homonymii, nebo abstrakci) pojem LÁSKA musí být dostateènì dobøe vymezen na základì inherentních vlastností, aby mìl inherentní podobnosti s cestami, elektromagnetickými a gravitaèními jevy, nemocnými lidmi atd. Objektivista zde musí nejen nést bøemeno tvrzení, e láska má inherentní vlastnosti podobné inherentním vlastnostem cest, elektromagnetických jevù a nemocných lidí; musí rovnì tvrdit, e láska je dostateènì jasnì definována na základì tìchto inherentních vlastností do té míry, e ony podobnosti pak budou existovat. Souhrnnì lze øíci, e obvyklý objektivistický výklad vech tìchto jevù (mrtvé metafory, homonymie s podobnostmi nebo abstrakce) závisí na pøedem existujících podobnostech zaloených na inherentních vlastnostech. Obecnì øeèeno podobnosti skuteènì existují, avak nemohou se zakládat na inherentních vlastnostech. Podobnosti vznikají jako výsledek pojmových metafor, a musejí být tedy povaovány za podobnosti vlastností interakèních, nikoli inherentních. Avak pøistoupit na interakèní vlastnosti je nekonsistentní se základní premisou objektivistické filozofie. To by pak znamenalo pøímo vzdát se mýtu objektivismu. SÍLA
SAMOZØEJMÁ OBJEKTIVISTICKÁ VÝMLUVA: TO NENÍ NAE VÌC
Jedinou alternativou, která objektivistùm zbývá, je vzdát se jakýchkoli pokusù vysvìtlit u slova strávit vztah mezi JÍDLEM a MYLENKOU jako slokami jeho smyslu na základì podobnosti (vèetnì tvrzení, e tu nejde o vùbec ádnou metaforu) a uchýlit se ke stanovisku silné homonymie. Podle tohoto názoru existuje pouze jedno slovo strávit se dvìma zcela odlinými a navzájem nespojitými významy stejnì odlinými, jako jsou rùzné dva významy slova kolek (kolík, døívko a kolková známka na úøedních dokumentech). Jak jsme si ji ukázali (v kap. 18), silné homonymní stanovisko nedovede vysvìtlit:
[234]
Interní systematiènost Externí systematiènost Rozíøení vyuité souèásti metafory Vyuití konkrétní zkuenosti ke strukturaci abstraktní zkuenosti Podobnosti, které fakticky pozorujeme mezi dvìma smysly slova strávit, zaloenými na metaforické konceptualizaci mylenek na základì termínù pro jídlo.
Objektivistický filozof nebo lingvista by ovem mohl pøipustit, e není s to adekvátnì vysvìtlit takové systematiènosti, podobnosti a zpùsoby porozumìní ménì konkrétního na základì konkrétnìjího. Z toho by si vak nemusel dìlat vùbec tìkou hlavu. Koneckoncù by mohl prohlásit, e výklad takových záleitostí není jeho vìc. Takové vìci pøísluí psychologùm, neurofyziologùm, filologùm nebo nìkomu jinému. Bylo by to v linii tradice G. Fregeho oddìlovat od sebe smysl a mylenky a tradice Lewisovy oddìlovat od sebe abstraktní sémantické systémy a psychologická a sociologická fakta. Mohli by tvrdit, e pro jejich vlastní úèely, tj. pro úèely objektivistù, je homonymní názor adekvátní, tedy adekvátní pro to, aby poskytl objektivní pravdivostní podmínky pro jazykové výrazy a podal na jejich základì vysvìtlení doslovného objektivního významu. Podle pøedpokladù objektivistù by se to èinilo nezávisle pro oba smysly slova strávit, ani by se pøitom musela vykládat systematiènost, podobnost, porozumìní atd. Vzhledem k tomuto pojetí jejich èinnosti konvenèní metaforická uití slova strávit zahrnují pouze homonyma a vùbec ne metafory a mrtvé, nebo ivé. Jediné metafory, které uznávají, jsou metafory nekonvenèní (napø. Tvoje mylenky jsou udìlány z laciného tuku nebo Láska je umìlecké dílo vzniklé spoluprací). Tvrdili by, e jeliko jsou tyto nekonvenèní metafory záleitostí významu mluvèího, nikoli doslovného objektivního významu vìty, je tøeba otázky pravdivosti a významu, které jsou jimi navozovány, øeit s pomocí onoho vysvìtlení významu mluvèího, o nìm byla øeè výe. Jediný vnitønì konsistentní objektivistický názor na konvenèní metaforu by se dal shrnout takto: Vìci, které nás primárnì zajímaly vlastnosti konvenèních metafor a zpùsob, jakým jich uíváme pøi porozumìní jsou pros-
[235]
tì mimo jejich zorné pole. Zdùrazòovali by, e za takové záleitosti nenesou odpovìdnost a e ádná fakta tohoto druhu týkající se konvenèní metafory nemohou mít ádný vliv na objektivistický program nebo na to, èemu jakoto objektivisté vìøí. Takoví objektivisté by snad mohli dokonce pøipustit, e nae zkoumání metafory ukazuje správnì, e interakèní vlastnosti a zkuenostní gestalty jsou pro vysvìtlení toho, jak lidé rozumìjí své zkuenosti skrze metaforu, fakticky nutné. Avak i kdyby to pøipustili, stále by ignorovali vechno, co jsme v té vìci udìlali, a to z tìchto dùvodù: prostì by mohli øíci, e experiencialisté se zabývají pouze tím, jak lidé náhodou rozumìjí skuteènosti pøi ví své omezenosti, kdeto objektivisté se zabývají nikoli tím, jak lidé rozumìjí nìèemu jakoto pravdivému, nýbr spíe tím, co to znamená, e nìco je aktuálnì pravdivé. Tato objektivistická reakce dokonale jasnì osvìtluje základní rozdíl mezi objektivismem a experiencialismem. Takováto objektivistická odpovìï se vlastnì rovná novému potvrzení okolnosti, e jejich základním pøedmìtem zájmu je absolutní pravda a objektivní význam, a to zcela nezávisle na èemkoli, co má nìco spoleèného s lidským fungováním nebo porozumìním. Naproti tomu my jsme stále tvrdili a tvrdíme, e není ádného dùvodu domnívat se, e by existovala nìjaká absolutní pravda nebo objektivní význam. Místo toho tvrdíme, e je mono podat výklad pravdy a významu pouze ve vztahu k tomu zpùsobu, jakým se lidé realizují ve svìtì a jak mu rozumìjí. Jsme prostì v odliném filozofickém univerzu ne takovíto objektivisté. IRELEVANTNOST OBJEKTIVISTICKÉ FILOZOFIE PRO ZÁLEITOSTI LIDSKÉHO ZÁJMU
Jsme ve stejném filozofickém univerzu jako ti objektivisté, kteøí si myslí, e mùe existovat adekvátní objektivistický výklad lidského porozumìní, naeho pojmového systému a naeho pøirozeného jazyka a zároveò máme ve srovnání s nimi skuteènì odliné názory. Po-
[236]
[237]
drobnì jsme se snaili dokázat, e konvenèní metafora prostupuje celým lidským jazykem a lidským pojmovým systémem a e je primárním prostøedkem pro porozumìní. Snaili jsme se dokázat, e adekvátní výklad porozumìní vyaduje interakèní vlastnosti a zkuenostní gestalty. Jeliko vechna vysvìtlení objektivistù vyadují inherentní vlastnosti a vìtina z nich vyaduje mnoinovì teoretický výklad kategorizace, nejsou schopni poskytnout adekvátní výklad zpùsobu, jím lidé konceptualizují svìt. OBJEKTIVISTICKÉ MODELY MIMO RÁMEC OBJEKTIVISTICKÉ FILOZOFIE
Do klasické matematiky patøí objektivistické univerzum. Má entity, které jsou od sebe navzájem jasnì odlieny, napø. èísla. Matematické entity mají inherentní vlastnosti, napø. tøi je liché èíslo. A dále mezi tìmito entitami existují nemìnné vztahy, napø. devìt je druhá mocnina tøí. Matematická logika byla vypracována jako souèást úsilí poskytnout klasické matematice pevné základy. Formální sémantika rovnì vznikla a rozvinula se v rámci tohoto úsilí. Modely pouívané ve formální sémantice jsou pøíklady toho, èemu øíkáme objektivistické modely modely vhodné pro univerza rozpravy, kde existují zøetelnì od sebe odliené entity, které mají inherentní vlastnosti a kde jsou nemìnné vztahy mezi entitami. Reálný svìt vak není objektivistickým univerzem, a týká se to zejména onìch aspektù reálného svìta, které mají nìco spoleèného s lidmi: lidská zkuenost, lidské instituce, lidský jazyk, lidský pojmový systém. Být skalním objektivistou znamená tvrdit, e existuje objektivistický model, který je v souladu se skuteèným svìtem. Právì jsme se snaili dokázat, e objektivistická filozofie je empiricky nesprávná v tom smìru, e èiní o jazyku, pravdì, porozumìní a lidském pojmovém systému nepravdivé pøedpovìdi. Na tomto základì jsme vyslovili tvrzení, e objektivistická filozofie poskytuje pro lidskou vìdu neadekvátní základnu. Pøesto velké mnoství pozoruhodnì bystrých a pronikavých
matematikù, logikù, lingvistù, psychologù a informatikù vypracovalo objektivistické modely vyuití lidské vìdy. Tvrdíme snad, e vechna tato práce je bezcenná a e objektivistické modely do lidské vìdy vùbec nepatøí? Nic takového netvrdíme. Domníváme se, e objektivistické modely, jako jsou matematické entity, není tøeba nutnì spojovat s objektivistickou filozofií. Je mono se domnívat, e objektivistické modely mohou mít jistou funkci dokonce dùleitou funkci v lidské vìdì, ani by se pøijímala objektivistická premisa, e existuje nìjaký objektivistický model, který úplnì a pøesnì odpovídá svìtu aktuálnímu. Avak jakmile tuto premisu zamítneme, jaká úloha zbude pro objektivistické modely? Døíve ne budeme moci na tuto otázku odpovìdìt, budeme se muset podívat na nìkteré z vlastností ontologických a strukturních metafor: Ontologické metafory patøí mezi nejzákladnìjí nástroje, kterých pouíváme pro pochopení vlastní zkuenosti. Kadá strukturní metafora obsahuje konsistentní mnoinu ontologických metafor jako svých podøazených souèástí. Pouijeme-li mnoiny ontologických metafor k tomu, abychom pochopili danou situaci, znamená to zároveò, e pro tuto situaci zavádíme strukturu entit. Napøíklad metafora LÁSKA JE CESTOVÁNÍ zavádí pro LÁSKU strukturu entit, do ní patøí zaèátek, cíl, trasa, vzdálenost, jak daleko jste se na trase dostali, atd. Kadá jednotlivá strukturní metafora je vnitønì konsistentní a zavádí konsistentní strukturu pro pojem, který strukturuje. Napøíklad metafora SPOR JE VÁLKA zavádí internì konsistentní strukturu VÁLKY pro pojem SPOR. Chápeme-li lásku pouze na základì metafory LÁSKA JE CESTOVÁNÍ, zavádíme internì konsistentní strukturu CESTOVÁNÍ pro pojem LÁSKA. Aèkoli rùzné metafory pro tý pojem nejsou obecnì navzájem konsistentní, je mono zjistit skupiny metafor, které navzájem konsistentní jsou. Øíkejme jim konsistentní mnoiny metafor. Protoe je kadá jednotlivá metafora vnitønì konsistentní, kadá konsistentní mnoina metafor nám umoòuje pochopit situaci na základì správnì definované struktury entit s konsistentními relacemi mezi entitami. Zpùsob, jakým jistá konsistentní mnoina metafor zavádí strukturu entit s mnoinou relací mezi entitami, dá se reprezentovat objektivistickým modelem. V tomto modelu jde o entity zavedené ontologickými metaforami a u relací mezi entita-
[238]
mi jde o ty, které jsou dány vnitøními strukturami strukturních metafor.
Souhrnnì øeèeno: Pokouet se strukturovat situaci na základì takových konsistentních mnoin metafor se èásteènì podobá tomu, jako bychom se pokoueli strukturovat tuto situaci na základì nìjakého objektivistického modelu. Opominuty jsou pak právì zkuenostní základny metafor a to, co tyto metafory skrývají. Pøirozenou otázkou, kterou si musíme poloit, je pak problém, zda lidé aktuálnì myslí a jednají na základì konsistentních mnoin metafor. Speciálním pøípadem, kdy tak vskutku èiní, je formulace vìdeckých teorií, dejme tomu v biologii, psychologii nebo lingvistice. Formální vìdecké teorie jsou pokusy, jak konsistentnì rozíøit jistou mnoinu ontologických a strukturních metafor. Máme vak pocit, e kromì vìdeckého teoretizování se lidé opravdu pokouejí v celé øadì rùzných situací myslet a jednat na základì konsistentní mnoiny metafor. Jde o pøípady, kdy by se dalo o lidech øíci, e se pokouejí aplikovat na svou zkuenost objektivistické modely. Pro lidi existuje výborný dùvod, proè se pokouet o nazírání jisté ivotní situace na základì objektivistického modelu, tj. na základì konsistentní mnoiny metafor. Jde prostì o tento dùvod: budeme-li to umìt dìlat takto, budeme moci vyvozovat dùsledky o situaci, které nebudou ve vzájemném rozporu. To znamená, e budeme schopni vyvozovat nekonfliktní oèekávání a podnìty pro chování. A to je pohodlné ba mimoøádnì pohodlné mít konsistentní názor na svìt, jasnou mnoinu oèekávání a ádné konflikty, pokud jde o to, co máme dìlat. Objektivistické modely mají skuteènì svou pøitalivost a to pøevánì z dùvodù zcela lidských. Neradi bychom tuto pøitalivost podceòovali. Stejnou pøitalivost má nacházení koherence v naem ivotì nebo v jisté oblasti lidské zkuenosti. Pro pøeití je dùleité mít základnu pro oèekávání a jednání. Jednou vìcí je vak zavést jednoduchý objektivistický model v nìjaké omezené situaci a jednat na základì tohoto modelu snad i úspìnì; nìco jiného je pak dospìt k závìru, e tento model je pøes-
[239]
ným odrazem skuteènosti. Je dobrý dùvod, proè v naich pojmových systémech existují nekonsistentní metafory pro jeden pojem. Tímto dùvodem je okolnost, e neexistuje ádná metafora, která by na to staèila sama. Kadá jednotlivá metafora toti poskytuje jisté chápání jednoho aspektu pojmu a skrývá aspekty jiné. Konat pouze na základì nìjaké konsistentní mnoiny metafor by znamenalo ukrývat mnohé z aspektù skuteènosti. Úspìné fungování v bìném kadodenním ivotì asi vyaduje neustálé støídání metafor. Pouívání mnoha metafor, které jsou vzájemnì nekonsistentní, je pro nás asi nutností, máme-li pochopit podrobnosti naí kadodenní existence. Jediný zøejmý uitek, který poskytuje zkoumání objektivistických modelù v lidských vìdách, spoèívá v tom, e nám tyto modely umoòují èásteènì porozumìt schopnosti uvaovat a fungovat na základì konsistentní mnoiny metafor. Je to obvyklá èinnost a je natolik dùleitá, e je tøeba jí rozumìt. Umoòuje nám to rovnì vidìt, v èem je chyba, zavádíme-li poadavek konsistence vidìt, e jakákoli konsistentní mnoina metafor velmi pravdìpodobnì zakryje nekoneènì mnoho aspektù skuteènosti aspektù, které mohou být zvýraznìny pouze jinými metaforami, které jsou s ní nekonsistentní. Podle naich pøedstav je jedním ze zøejmých omezení formálních modelù ta okolnost, e neposkytují ádné prostøedky, jak vzít v úvahu zkuenostní základnu metafory, a tedy ani neposkytují zpùsob, jak vyloit postup, jím nám metaforické pojmy umoòují pochopit svou vlastní zkuenost. To pak má jeden dùsledek, který má nìco spoleèného s problémem, zda by nìkdy mohl poèítaè porozumìt vìcem tak, jak jim rozumìjí lidé. Nae odpovìï je záporná, a to prostì proto, e porozumìní vyaduje zkuenost, avak poèítaèe nemají tìla a nemají ani lidské zkuenosti. Zkoumání poèítaèových modelù by nám vak pøesto mohlo øíci velmi mnoho o lidských intelektuálních schopnostech, zejména v oblastech, kde lidé uvaují a jednají zèásti na základì objektivistických modelù. Souèasné formální techniky poèítaèové vìdy kromì toho dávají nadìji, e budou s to poskytnout reprezentace nekonsistentních
[240]
[241]
mnoin metafor. To by popøípadì mohlo vyústit v hlubí postiení zpùsobù, jak lidé uvaují a jednají na základì koherentních, avak nekonsistentních metaforických pojmù. Meze formálních výzkumù budou asi v oblasti zkuenostních základen naeho pojmového systému.
28. JISTÉ NED O STATKY MÝTU SUBJEKTIVISMU
SHRNUTÍ
Naím obecným závìrem je zjitìní, e objektivistický program není schopen uspokojivì vysvìtlit lidské porozumìní ani ádnou otázku, která takové vysvìtlení vyaduje. K tìmto otázkám patøí: lidský pojmový systém a povaha lidské racionality lidský jazyk a komunikace lidská vìda, zejména psychologie, antropologie, sociologie a lingvistika mravní a estetické hodnoty vìdecké porozumìní skrze lidský pojmový systém cokoli, èím jsou základy matematiky zakotveny v lidském porozumìní
Zdá se, e základní prvky zkuenostního (experiencialistického) výkladu porozumìní interakèní vlastnosti, zkuenostní gestalty a metaforické pojmy budou asi nezbytné pro jakékoli adekvátní zpracování tìchto lidských problémù.
V západní kultuøe se za hlavní alternativu objektivismu tradiènì povaoval subjektivismus. U jsme uvedli argumenty týkající se okolnosti, e mýtus objektivismu je pro vysvìtlení lidského porozumìní, lidského jazyka, lidských hodnot, lidských spoleèenských a kulturních institucí, jako i veho, èím se zabývají vìdy o èlovìku, nedostaèující. Podle dichotomie, kterou nám nae kultura podsunuje, bychom tedy nemìli jinou volbu ne radikální subjektivismus, který popírá monost jakéhokoli vìdeckého zákonitého vysvìtlení lidské skuteènosti. My jsme vak formulovali tvrzení, e subjektivismus není jedinou alternativou objektivismu, a nabídli jsme tøetí volbu: mýtus zkuenostní (experiencialistický), který povaujeme za nìco, co umoòuje vytvoøit adekvátní filozofickou a metodologickou základnu pro vìdy o èlovìku. Tuto alternativu jsme ji odliili od objektivistického programu; stejnì dùleité je odliit ji od programu subjektivistického. Zamysleme se krátce nad nìkterými subjektivistickými stanovisky týkajícími se toho, jak lidé rozumìjí své zkuenosti. Ta vyplývají hlavnì z romantické tradice a je tøeba je hledat v moderních interpretacích (lépe asi misinterpretacích) novìjí kontinentální evropské filozofie, zejména tradic fenomenologie a existencialismu. Takové subjektivistické interpretace jsou z velké èásti popularizacemi, které pøebírají a vybírají prvky antiobjektivistické kontinentální evropské filozofie, pøièem èasto zanedbávají jisté trendy
[242]
v evropském kontinentálním mylení, které se vánì pokouejí dát základ vìdám o èlovìku. Tato subjektivistická stanoviska, uvedená níe, se dají souhrnnì charakterizovat jako kavárenská fenomenologie. Patøí sem názory, e: Význam je soukromý: Význam je vdycky vìc toho, co je smysluplné a významné pro jistého èlovìka. Vechno, co jednotlivec povauje za významuplné a co to znamená pro nìho, jsou záleitosti intuice, fantazie, pocitù a individuální zkuenosti. Co jistá vìc znamená pro jednoho jedince, nemùe být nikdy úplnì známo nebo sdìleno nìjakému jinému jedinci. Zkuenost je èistì celostní (holistic): ádná pøirozená strukturace naí zkuenosti neexistuje. Jakákoli struktura, kterou my nebo nìkdo jiný promítáme na nae zkuenosti, je naprosto umìlá. Význam nemá ádnou pøirozenou strukturu: Význam je pro jednotlivce vìcí jeho soukromých pocitù, zkueností, intuicí a hodnot. Ty jsou èistì celostní; nemají ádnou pøirozenou strukturu. Význam tedy nemá ádnou pøirozenou strukturu. Kontext je nestrukturovaný: Kontext potøebný pro porozumìní výpovìdi kontext fyzický, kulturní, osobní a mezilidský nemá ádnou pøirozenou strukturu. Význam se nedá pøirozenì nebo adekvátnì reprezentovat: To je dùsledek skuteènosti, e významy nemají ádnou pøirozenou strukturu, e nemohou být nikdy úplnì známy nebo sdìleny nìjakému jinému jedinci a e kontext potøebný k jejich porozumìní je nestrukturovaný.
Tato subjektivistická stanoviska jsou veskrze závislá na jednom základním pøedpokladu, e toti zkuenost nemá ádnou pøirozenou strukturu a e se tedy nemohou vyskytnout ádná pøirozená vnìjí omezení týkající se významu a pravdivosti. Nae odpovìï vyplývá pøímo z naeho vysvìtlení, jak jsou nae pojmové systémy zakotveny. Dovozovali jsme, e nae zkuenost je strukturována celostnì (holisticky) na základì zkuenostních gestaltù. Tyto gestalty mají strukturu, která není arbitrární. Dimenze, které charakterizují strukturu gestaltù, vynoøují se z naí zkuenosti spíe pøirozeným zpùsobem. Tím nechceme popírat monost, e to, co nìjaká vìc znamená pro mne, mùe být zaloeno na jistých druzích zkueností, které jsem mìl já a které jste nemìli vy, a e vám
[243]
tedy nebudu s to plnì a adekvátnì tento význam sdìlit. Metafora vak poskytuje zpùsob, jak èásteènì komunikovat nesdílené zkuenosti, a právì pøirozená struktura naí zkuenosti je onou vlastností, která to umoòuje.
[244]
[245]
2 9 . E X P E R I E N C I A L I ST I C K Á A LT E R N AT I VA : J A K D ÁT NOVÝ VÝ Z NAM STARÝM MÝTŮ M
Okolnost, e mýty subjektivismu a objektivismu vydrely v západní kultuøe tak dlouho, poukazuje na to, e kadý z nich slouí nìjaké dùleité funkci. Kadý mýtus je motivován reálnými a rozumnými zájmy a kadý má jisté zakotvení v naí kulturní zkuenosti. CO EXPERIENCIALISMUS UCHOVÁVÁ ZE ZÁJMÙ, KTERÉ MOTIVUJÍ OBJEKTIVISMUS
Základním pøedmìtem zájmu je u mýtu objektivismu svìt vnì individua. Tento mýtus po právu zdùrazòuje skuteènost, e jsou reálné vìci existující nezávisle na nás, které kladou jistá omezení jednak na to, jak s nimi vstupujeme do interakce, jednak na to, jak je chápeme. Zamìøení objektivismu na pravdivost a faktické poznatky se zakládají na významnosti takového poznání pro úspìné fungování v naem fyzickém a kulturním prostøedí. Tento mýtus je rovnì motivován starostí o poctivost a nestrannost v pøípadech, kdy je to dùleité a kdy je toho mono dosáhnout nìjakým rozumným zpùsobem. Zkuenostní (experiencialistický) mýtus v té podobì, jak jsme jej naèrtli, vechny tyto zájmy a starosti sdílí. Experiencialismus se vak odchyluje od objektivismu ve dvou základních vìcech: Existuje absolutní pravda?
Je absolutní pravda nezbytná k tomu, abychom uspokojili tyto zájmy a starosti tedy zájem o poznání, které nám umoòuje, abychom úspìnì fungovali, a starost o poctivost a nestrannost?
Experiencialismus odpovídá na obì tyto otázky zápornì. Pravda je vdycky relativní vùèi porozumìní, je je zaloeno na neuniverzálním pojmovém systému. To ovem nijak nevyluèuje uspokojování legitimního zájmu o poznání a nestrannost, který motivoval mýtus objektivismu po celá staletí. Objektivita je neustále moná, avak dostává nový význam. Objektivita stále znamená pozvedat se nad individuální pøedpojatosti, a u jde o poznatky nebo o hodnoty. Avak tam, kde je objektivita rozumná, nepoaduje absolutní, univerzálnì platné hledisko. Být objektivní znamená vdy relativitu vzhledem k pojmovému systému a mnoinì kulturních hodnot. Rozumná objektivita by nemusela být moná tam, kde existují konfliktní pojmové systémy nebo konfliktní kulturní hodnoty, a je dùleité mít schopnost pøijmout to a uznat to, kdykoli tomu tak je. Podle mýtu experiencialismu je vìdecké poznání stále moné. Avak vzdát se nároku na absolutní pravdu by mohlo dodat vìdecké praxi více odpovìdnosti, jeliko by se dospìlo k obecnému povìdomí, e vìdecká teorie mùe zastírat stejnì mnoho vìcí, jak mnoho jich dovede osvìtlit. Pokud by si lidé veobecnì uvìdomovali, e vìda neposkytuje absolutní pravdu, zmìnilo by to bezpochyby sílu i presti vìdeckého spoleèenství, jako i praxi financování ze strany federální vlády. Výsledkem by byl rozumnìjí odhad toho, co je vlastnì vìdecké poznání a kde jsou jeho meze. CO EXPERIENCIALISMUS UCHOVÁVÁ ZE ZÁJMÙ, KTERÉ MOTIVUJÍ SUBJEKTIVISMUS
Subjektivismus je motivován pøedevím vìdomím, e význam je vdycky významem pro nìjakého èlovìka. Co je smysluplné pro mne, záleí na tom, co má pro mne význam. A to, co má pro mne význam, nebude záleet pouze na mém racionálním poznání, ale i na mých
[246]
minulých zkuenostech, hodnotách, pocitech a intuitivním vhledu do vìcí. Význam není nìco amputovaného a vysueného; je to vìc fantazie i záleitost tvorby vnitøních souvislostí. Objektivistický dùraz na dosaení jakéhosi univerzálnì platného hlediska zcela zanedbává to, co je pro jednotlivce dùleité, intuitivnì závané a koherentní. Zkuenostní (experiencialistický) mýtus souhlasí s tím, e v porozumìní jsou skuteènì zahrnuty vechny tyto prvky. Jeho zdùrazòování interakce a interakèních vlastností ukazují, jak je význam vdy významem pro nìjakého èlovìka. A jeho dùraz na konstruování koherence prostøednictvím zkuenostních gestaltù podává vysvìtlení, co to znamená, e je nìco pro nìjakého jedince významné. Nadto podává vysvìtlení, jak porozumìní vyuívá primárních zdrojù fantazie skrze metaforu a jak je moné dávat zkuenosti nový význam a vytváøet nové skuteènosti. Experiencialismus se odchyluje od subjektivismu právì svým zamítáním romantické mylenky, e obrazné porozumìní je naprosto bez jakýchkoli omezení. Souhrnnì øeèeno se domníváme, e zkuenostní (experiencialistický) mýtus je schopen uspokojit skuteèné a rozumné zájmy, jimi byly motivovány jak mýtus subjektivismu, tak objektivismu, avak jednak bez objektivistické posedlosti absolutní pravdou, jednak bez subjektivistického trvání na tom, e fantazie je naprosto nespoutaná.
[247]
30. P OROZUMĚNÍ
Za obìma mýty mýtem objektivismu i subjektivismu vidíme jednu jedinou lidskou motivaci, toti zájem o porozumìní. Mýtus objektivismu zrcadlí lidskou potøebu porozumìt vnìjímu svìtu, aby èlovìk byl schopen v nìm úspìnì fungovat. Mýtus subjektivismu se zamìøuje na vnitøní aspekty porozumìní co jednotliví lidé povaují za smysluplné a kvùli èemu je jejich ivot hoden toho, aby byl it. Zkuenostní (experiencialistický) mýtus naznaèuje, e tyto dva zájmy nejsou v protikladu. Nabízí perspektivu, z jejího hlediska lze vyhovìt obìma z nich souèasnì. Staré mýty mají jednu spoleènou perspektivu: èlovìka, který je odtren od svého prostøedí. V rámci objektivistického mýtu vyrùstá zájem o pravdu ze zájmu o úspìné fungování. Vychází-li se z pøedpokladu, e èlovìk je odtren od svého prostøedí, pak se úspìné fungování chápe jako ovládání tohoto prostøedí. Odtud pocházejí objektivistické metafory VÌDÌNÍ JE SÍLA a VÌDA DÁVÁ VLÁDU NAD PØÍRODOU. Základním tématem mýtu subjektivismu je pokus pøekonat odcizení, které vyplývá z pojetí èlovìka jako odtreného od svého prostøedí a od ostatních lidí. K tomu pak patøí i zaujetí svým já zaujetí individualitou a spoléhání se na osobní pocity, intuici a hodnoty. K romantické verzi jetì patøí kochání se smysly a city i pokusy splynout s pøírodou tím, e se jí pasivnì oddáváme. Experiencialistický mýtus zaujímá perspektivu èlovìka jakoto souèásti svého prostøedí, nikoli jako èlovìka, který
[248]
je od nìho odtren. Zamìøuje se na neustálou interakci s fyzickým prostøedím a s jinými lidmi.V prostøedí se nedá fungovat, ani bychom je promìòovali nebo jím byli promìòováni. U zkuenostního mýtu se porozumìní rodí z interakce, z neustálého jednání s prostøedím a jinými lidmi. Vynoøuje se na povrch takto: pøirozená povaha naich tìl a naeho fyzického a kulturního prostøedí zavádí do naí zkuenosti strukturu v podobì pøirozených dimenzí toho typu, o nìm jsme mluvili. Opìtující se zkuenost vede k vytváøení kategorií, je jsou zkuenostními gestalty právì s tìmito pøirozenými dimenzemi. Takovéto gestalty definují v naí zkuenosti koherenci. Své zkuenosti rozumíme pøímo, vidíme-li, jak je koherentnì strukturována na základì gestaltù které se zrodily pøímo z interakce s naím prostøedím a v nìm. Své zkuenosti rozumíme metaforicky, pouíváme-li gestaltu z jedné oblasti zkuenosti pro strukturaci zkuenosti v jiné oblasti. Z hlediska experiencialismu závisí pravda na porozumìní, které se rodí z fungování ve svìtì. Právì skrze takové porozumìní splòuje experiencialistická alternativa poadavky objektivistù na vysvìtlení pravdy. Právì skrze koherentní strukturaci zkuenosti experiencialistická alternativa uspokojuje subjektivistické poadavky osobního významu a smyslu. Experiencialismus vak poskytuje více ne pouhou syntézu, která by uspokojila motivaèní zájem objektivismu a subjektivismu. Zkuenostní (experiencialistický) výklad porozumìní poskytuje perspektivu bohatího pohledu na významné oblasti zkuenosti v naem kadodenním ivotì, jako jsou: Interpersonální komunikace a vzájemné porozumìní Sebeporozumìní Rituál Estetická zkuenost Politika
Máme dojem, e objektivismus i subjektivismus poskytují na vechny tyto oblasti ochuzený pohled, protoe kadý z nich opomíjí motivaèní zájmy toho druhého. A oba pak
[249]
opomíjejí ve vech tìchto oblastech kreativní porozumìní zaloené na interakci. Zamìøme se nyní na experiencialistický výklad povahy porozumìní v kadé z tìchto oblastí. INTERPERSONÁLNÍ KOMUNIKACE A VZÁJEMNÉ POROZUMÌNÍ
Pokud lidé, kteøí spolu mluví, nemají spoleènou kulturu, poznání, hodnoty a pøedpoklady, mùe být vzájemné porozumìní mimoøádnì obtíné. Takové porozumìní moné je na základì dohody o významu. Aby se bylo mono s nìkým o významu dohodnout, musíme si uvìdomovat a musíme respektovat rozdíly co do pozadí u obou komunikantù i okolnosti, kdy jsou tyto rozdíly dùleité. Je zapotøebí dosti velkého rozdílu v kulturní a osobní zkuenosti, abychom si byli vìdomi, e rozdílné pohledy na svìt skuteènì existují a jaké vùbec jsou. Je zapotøebí i trpìlivosti, jisté prunosti v pohledu na svìt a velkorysé shovívavosti vùèi chybám, jako i talentu pøi hledání správné metafory pro sdìlení závaných èástí nesdílených zkueností nebo pro zvýraznìní sdílených zkueností a oslabení dùrazu na zkuenosti ostatní. Metaforická fantazie je rozhodující dovedností pøi navazování kontaktu a pøi sdìlování povahy nesdílené zkuenosti. Tato dovednost spoèívá do znaèné míry ve schopnosti pøizpùsobit svùj pohled na svìt a upravit zpùsob kategorizace své zkuenosti. Problémy vzájemného porozumìní nejsou nic exotického; vznikají pøi kadém dùkladnìjím rozhovoru, u nìho je dùleité porozumìní. Kdy na tom opravdu záleí, význam se témìø nikdy nesdìluje podle metafory POTRUBÍ, tj. kdy jeden èlovìk pøedává jistou nemìnnou, jasnou propozici jinému èlovìku s pomocí výrazù v bìném jazyce, kde obì komunikující strany mají k dispozici vechnu relevantní spoleènou znalost, pøedpoklady, hodnoty atd. Kdy jde do tuhého, význam se projednává, dohaduje: pomalu si zaèneme uvìdomovat, co máme spoleèného, o èem se dá bezpeènì mluvit, jak se dá komunikovat o nesdílené zkuenosti nebo jak vytvoøit sdílenou pøedstavu. Pøi dostateèné prunosti, jak
[250]
[251]
pøizpùsobit svùj pohled na svìt, a pøi dost velkém tìstí, ikovnosti a shovívavosti se jistého vzájemného porozumìní dosáhnout dá. Komunikaèní teorie zaloené na metafoøe POTRUBÍ mohou mít nejen alostné dùsledky, ale mohou nadìlat i mnoho kody, pokud se jich pouívá nekriticky ve velkém mìøítku, øeknìme pøi státním dozoru nebo u poèítaèovì zpracovávaných úøedních kartoték. Zde se témìø nikdy nepoèítá s tím, co je nejpodstatnìjí pro skuteèné porozumìní, a pøedpokládá se, e slova v úøedních papírech a kartotékách mají význam sama o sobì význam odhmotnìný, objektivní, srozumitelný. ije-li spoleènost do velké míry podle metafory POTRUBÍ, pak je pravdìpodobným produktem tohoto faktu nedorozumìní, pronásledování a mnoho horích vìcí. SEBEPOROZUMÌNÍ
Schopnost sebeporozumìní pøedpokládá schopnost porozumìní vzájemného. Zdravý rozum nám øíká, e je snadnìjí rozumìt sobì samým ne rozumìt lidem jiným. Koneckoncù máme tendenci domnívat se, e k pocitùm a mylenkám vlastním máme pøímý pøístup, ale nikoli k pocitùm a mylenkám toho druhého. Jako by sebeporozumìní mìlo pøed vzájemným porozumìní pøednost, a v jistém smyslu tomu tak je. Avak jakékoli hlubí porozumìní tomu, proè dìláme to, co dìláme, proè cítíme to, co cítíme, proè se mìníme, jak se mìníme, ba i proè vìøíme tomu, èemu vìøíme, nás posunuje za nás samé. Porozumìní sobì samým není nepodobné jiným formám porozumìní vychází z naich neustálých interakcí s naím fyzickým, kulturním a mezilidským prostøedím. Pøinejmením ty dovednosti, které jsou vyadovány pro porozumìní vzájemné, jsou nezbytné i pro pøístup k sebeporozumìní. Stejnì jako pøi vzájemném porozumìní neustále vyhledáváme spoleèné jádro zkuenosti, hovoøíme-li s druhými lidmi, tak i pøi sebeporozumìní neustále hledáme, co sjednocuje nae vlastní rozmanité zkuenosti, abychom svému ivotu dodali koherence. Stejnì jako vyhledáváme metafory, abychom
zvýraznili a uèinili koherentním to, co máme spoleèného s nìkým jiným, tak hledáme i osobní metafory, abychom zvýraznili a uèinili koherentním svou vlastní minulost, své pøítomné èinnosti a také své sny, nadìje i cíle. Velkou èástí sebeporozumìní je hledání náleitých osobních metafor, které dávají naemu ivotu smysl. Sebeporozumìní vyaduje nekoneèné probírání a opìtné vypoøádávání se s významem vlastních zkueností pro sebe samého. Napøíklad v terapii tvoøí velkou èást sebeporozumìní vìdomé rozpoznání døíve nevìdomých metafor a toho, jak podle nich ijeme. Patøí k tomu neustálá konstrukce nových koherencí ve vlastním ivotì, koherencí, které dodávají nový význam starým zkuenostem. Proces sebeporozumìní je plynulé rozvíjení nových ivotních pøíbìhù pro sebe samého. Ke zkuenostnímu (experiencialistickému) postoji k procesu sebeporozumìní patøí: Rozvoj uvìdomování si metafor, podle nich ijeme, a uvìdomování si toho, kdy vstupují do naeho bìného ivota a kdy nikoli Získání zkueností, které mohou tvoøit základnu pro alternativní metafory Vytvoøení zkuenostní prunosti Úèast v nekonèícím procesu nazírání vlastního ivota prizmatem nových alternativních metafor RITUÁL
Neustále provozujeme rituály, a to od neformálních, jako je pøíprava snídanì s tou kadodenní posloupností krokù nebo jako je sledování poledních zpráv v televizi od zaèátku a do konce (aèkoli jsme je u vidìli v est ráno); a po chození na fotbal, na slavnostní recepci, na pøednáky významných hostí univerzity; a tak dále a po nejslavnostnìjí pøedepsané obøady náboenské. Vechno to jsou opakované strukturované praktiky, nìkteré vìdomì naplánované do posledních podrobností, nìkteré provozované uvìdomìleji ne jiné a nìkteré vznikající spontánnì. Kadý rituál je opakovaným, koherentnì strukturovaným a jednotným aspektem naí zkuenosti. Kdy
[252]
takové rituály provozujeme, dodáváme svým èinnostem strukturu a smysl, potlaèujeme chaos a rozdílnost ve svých èinnostech na minimum. Podle naich termínù je rituál jistým druhem zkuenostního gestaltu. Je to koherentní posloupnost èinností strukturovaná na základì pøirozených dimenzí naí zkuenosti. Náboenské rituály jsou typicky metaforické druhy èinností, k nim obvykle náleí metonymie pøedmìty reálného svìta, které zastupují entity ve svìtì definovaném pojmovým systémem náboenství. Koherentní struktura rituálu je bìnì chápána jako paralela nìkterých aspektù takové skuteènosti, jak ji nazírá náboenství. Kadodenní osobní rituály jsou rovnì zkuenostními gestalty a sestávají z posloupností èinností strukturovaných podle pøirozených dimenzí zkuenosti struktury èásti-celku, fáze, pøíèinných vztahù a prostøedkù k dosahování cílù. Osobní rituály jsou tedy pøirozené druhy èinností pro jednotlivce nebo pro èleny jisté subkultury. Mohou, ale nemusejí být metaforickými druhy èinností. V Los Angeles je napøíklad bìné úèastnit se rituální èinnosti jízdy v blízkosti domù hollywoodských hvìzd. Je to metaforický druh èinnosti zaloený na metonymii DÙM ZASTUPUJE ÈLOVÌKA a na metafoøe FYZICKÁ BLÍZKOST JE OSOBNÍ BLÍZKOST. Ostatní kadodenní rituály, a u jsou metaforické, nebo ne, poskytují zkuenostní gestalty, které mohou být základem pro metafory, napø. Neví, èemu otevírá dveøe, Vyhròme si rukávy a pusme se do práce atd. Pøedkládáme k úvaze, e Metafory, podle kterých ijeme, a u kulturní, nebo osobní, jsou èásteènì zachovávány v rituálu. Kulturní metafory a hodnoty, které z nich vyplývají, jsou pøedávány dále rituálem. Rituál tvoøí nenahraditelnou souèást zkuenostní základny naich kulturních metaforických systémù. Nemùe existovat kultura bez rituálu.
Analogicky nemùe existovat koherentní pohled na své já bez osobního rituálu (typicky neformálního a spontánnì se vytváøejícího druhu). Stejnì jako nae osobní metafory nejsou nahodilé, nýbr tvoøí systémy, je jsou koherentní
[253]
s naimi osobnostmi, tak i nae osobní rituály nejsou nahodilé, nýbr jsou koherentní s naím názorem na svìt, jako i s námi samými a s naím systémem osobních metafor a metonymií. Nae implicitní a typicky nevìdomá pojetí sebe samých, i hodnot, podle nich ijeme, se asi nejsilnìji odráejí v drobných vìcech, které dìláme neustále znovu a znovu, tj. v neformálních rituálech, které se zrodily v naem bìném ivotì spontánnì. ESTETICKÁ ZKUENOST
Vidìno z úhlu experiencialismu je metafora záleitostí fantazijní racionality. Umoòuje porozumìní jednomu druhu zkuenosti na základì jiného druhu, vytváøejíc koherence díky zavádìní gestaltù, které jsou strukturovány pøirozenými dimenzemi zkuenosti. Nové metafory jsou s to vytváøet nová porozumìní a tedy i nové skuteènosti. To by mìlo být zøejmé v pøípadì básnických metafor, u nich je jazyk médiem, skrze nì se vytváøejí nové pojmové metafory. Metafora vak není pouze vìcí jazyka. Je to vìc pojmové struktury. A pojmová struktura je nejen vìcí intelektu zahrnuje i vechny pøirozené dimenze naí zkuenosti vèetnì aspektù smyslových zkueností: barvy, tvaru, struktury, zvuku atd. Tyto dimenze strukturují nejen zkuenost tohoto svìta, nýbr i zkuenost estetickou. Kadé umìlecké médium si vybírá jisté dimenze své zkuenosti a vyluèuje jiné. Umìlecká díla poskytují nové zpùsoby strukturace naí zkuenosti na základì tìchto pøirozených dimenzí. Umìlecká díla vytváøejí nové zkuenostní gestalty, a tedy i nové koherence. Z hlediska zkuenostního (experiencialistického) je umìní v obecném smyslu vìcí fantazijní racionality a jistým prostøedkem, jak vytváøet nové skuteènosti. Estetická zkuenost tak není omezena na oficiální umìlecký svìt. Mùe se objevit ve kterémkoli aspektu naeho bìného ivota, jakmile si povimneme nebo vytvoøíme pro sebe samé nové koherence, které nejsou souèástí naeho konvencializovaného vnímání nebo mylení.
[254]
[255]
POLITIKA
Politická debata se typicky týká tematických okruhù svobody a ekonomiky. Èlovìk vak mùe být i svobodný, i ekonomicky zajitìný, ale vést pøitom zcela prázdnou existenci bez jakéhokoli smyslu. Vidíme, e metaforické pojmy SVOBODY, ROVNOSTI, BEZPEÈÍ, EKONOMICKÉ NEZÁVISLOSTI, MOCI atd. jsou rùzné zpùsoby, jak se nepøímo dostat k otázkám smysluplné existence. Jsou to vechno nezbytné aspekty adekvátní diskuse tohoto problému, avak pokud víme, ádná politická ideologie se nestaví k této hlavní otázce pøímo. Ve skuteènosti mnoho ideologií argumentuje, e záleitosti osobní nebo kulturní smysluplnosti jsou druhotné nebo se o nich bude jednat pozdìji. Kadá taková ideologie je odlidující. Politické a ekonomické ideologie jsou zarámovány do metaforických termínù. Jako vechny ostatní metafory i politické a ekonomické metafory mohou ukrývat aspekty skuteènosti. Avak v doménì politiky a ekonomie mají metafory vìtí váhu, protoe omezují nae ivoty. Urèitá metafora v politickém nebo ekonomickém systému mùe díky tomu, co ukrývá, vést k degradaci èlovìka. Vimnìme si pouze jednoho pøíkladu: PRÁCE JE PØIROZENÝ ZDROJ PROSTØEDKÙ. Vìtina moderních ekonomických teorií, a u kapitalistických nebo socialistických, bere práci jako jistý pøírodní zdroj nebo zboí, na stejné úrovni jako suroviny, a mluví z tého hlediska o její cenì a dodávaném mnoství. Ale touto metaforou je zastøena povaha práce. Neèiní se ádného rozdílu mezi smysluplnou prací a odlidující prací. Mezi vemi statistikami týkajícími se práce není ani jedna o smysluplné práci. Pokud pøijmeme metaforu PRÁCE JE PØIROZENÝ ZDROJ prostøedkù a budeme-li pøedpokládat, e cena prostøedkù definovaná takto má být stále nízká, pak se stane levná práce nìèím dobrým, podobnì jako levná nafta. Vykoøisování lidí skrze tuto metaforu je nejzøetelnìjí v zemích, které se chlubí potenciálnì nevyèerpatelnými zdroji levné pracovní síly neutrálnì znìjící ekonomické tvrzení, které skrývá skuteènost lidské degradace. Avak potenciálnì vechny vìtí prùmyslové
zemì, a kapitalistické nebo socialistické, uívají ve svých ekonomických teoriích i politikách tée metafory. Slepé pøijímání této metafory mùe skrýt degradující skuteènosti, a u jde o nesmyslná dìlnická a úøednická místa v prùmyslu vyspìlých spoleèností nebo o potenciální otroctví vude na svìtì.
[256]
[257]
D O S LOV
Spolupráce na této knize nám poskytla pøíleitost, abychom své mylenky dùkladnì probrali nejen jeden s druhým navzájem, nýbr doslova se stovkami lidí se studenty a kolegy, s pøáteli, pøíbuznými, známými, ba i s neznámými lidmi u sousedního stolku v kavárnì. A dokonce i poté, co jsme promysleli vekeré dùsledky pro filozofii a lingvistiku, na které jsme jen vùbec mohli pøijít, trvale nám tanou na mysli nejvíce metafory samy a onen vhled do naich kadodenních zkueností, který nám poskytly. Stále jetì reagujeme s úasem, kdykoli si vimneme, e my sami i lidé kolem nás ijí metaforami jako ÈAS JSOU PENÍZE, LÁSKA JE CESTOVÁNÍ a PROBLÉMY JSOU HÁDANKY. Neustále povaujeme za dùleité uvìdomovat si, e zpùsob nazírání svìta, v nìm jsme byli vychováni, není zpùsobem jediným a e je moné vidìt za meze pravd naí kultury Metafory vak nejsou pouze vìcmi, za nì je tøeba se dívat. Ve skuteènosti dívat se za nì je mono pouze s pomocí jiných metafor. Jako by schopnost postihnout zkuenost skrze metaforu byl jakýsi ná smysl, jako zrak nebo hmat nebo sluch, poskytující jedinì s pomocí metafor zpùsoby, jak vnímat a proívat pøevánou vìtinu svìta. Metafora je do té míry souèástí naeho aktivního bytí, jako jí je hmat, a je stejnì tak drahá.
[258]
[259]
O D K A Z OVÁ L I T E RAT U RA
Bolinger, Dwight. 1977. Meaning and Form. London: Longmans. Borkin, Ann. 1984. Problems in Form and Function. Norwood, N.J.: Ablex. Cooper, William E., a Ross, John Robert. 1975. World Order. In: Robin E. Grossman, L. James San, Timothy J. Vance, eds., Functionalism. Chicago: Chicago Linguistic Society (University of Chicago, Goodspeed Hall, 1050 East 59th Street). Davidson, Donald. 1978. What Metaphors Mean. Critical Inquiry 5:31-47. Frege, Gottlob. 1966. On Sense and Reference. In: P. Geach a M. Black, eds., Translation from the Philosophical Writings of Gottlob Frege. Oxford: Blackwell. Grice, H. P. 1957. Meaning. Philosophical Review 66:37788. Lakoff, George. 1972. Linguistics and Natural Logic. Str. 545-665 in: Donald Davidson a Gilbert Harman, eds., Semantics of Natural Language. Dordrecht: D. Reidel. . 1975. Hedges: A Study in Meaning Criteria and the Logic of Fuzzy Concepts. Str. 221-71 in: Donald Hockney et al., eds., Contemporary Research in Philosophical Logic and Linguistic Semantics. Dordrecht: D. Reidel. . 1977. Linguistic Gestalts. In: Proceedings of the Thirteenth Annual Meeting of the Chicago Linguistic Society. Chicago: Chicago Linguistic Society.
Lewis, David. 1972. General Semantics. Str. 169-218 in: Donald Davidson a Gilbert Harman, eds., Semantics of Natural Language. Dordrecht: D. Reidel. Lovins, Amory B. 1977. Soft Energy Paths. Cambridge: Ballinger. Montague, Richard. 1974. Formal Philosophy. Vyd. Richmond Thomason. New Haven: Yale University Press. Nagy, William. 1974. Figurative Patterns and Redundancy in the Lexicon. Doktorská disertace (Ph. D.), University of California at San Diego. Reddy, Michael. 1979. The Conduit Metaphor. In: A. Ortony, ed., Metaphor and Thought. Cambridge, Eng.: University Press. Rosch, Eleanor. 1977. Human Categorization. In: N. Warren, ed., Advances in Cross-Cultural Psychology, vol. 1. New York: Academic Press.
[260]
[261]
O AUTORECH
GEORGE P. LAKOFF je profesorem lingvistiky na University of California, Berkeley, CA, USA. Polem jeho zájmu jsou nìkteré oblasti pojmové analýzy v rámci kognitivní lingvistiky. Vímá si povahy lidského pojmového systému, zejména metaforických systémù pro pojmy èasu, události, pøíèiny, citù, morálky, egocentrických kategorií, politiky atd., jako i vyjadøování tìchto pojmù jazykovou formou v rùzných jazycích svìta. V oblasti kognitivní sociální vìdy se zabývá aplikacemi kognitivní sémantiky. S Markem Johnsonem zkoumá dùsledky kognitivní vìdy pro filozofii. S Jerome Feldmanem (International Computer Science Institute) se zabývá neurálními základy pojmových systémù a jazyka a jejich neurálními reprezentacemi. Nejnovìji se vìnuje i kognitivním metaforickým strukturám v matematice. Dalí kniní publikace: Women, Fire, and Dangerous Things. Chicago (Univ. of Chicago Press) 1987. More Than Cool Reason. A Field Guide to Poetic Metaphor. (spolu s Markem Turnerem). Chicago (Univ. of Chicago Press) 1989. Moral Politics. Chicago (Univ. of Chicago Press) 1996. Philosophy in the Flesh. The Embodied Mind and Its Challenge to Western Thought. (spolu s Markem Johnsonem) New York (Basic Books) 1999. Where Mathematics Comes From: How the Embodied Mind Brings Mathematics into Being (spolu s Raphaelem Núñezem) New York (Basic Books) 2000.
MARK L. JOHNSON (1949) je profesorem filozofie na
University of Oregon, Eugene, OR, USA. Prvním okruhem jeho zájmu je filozofie jazyka, metafora a kognitivní vìda a vzájemný vztah tìchto disciplín. Dalí doménou je filozofie umìní, estetika a vztah hudby a významu. Jetì dalí dùleitou dimenzí je filozofie Immanuela Kanta, zejména jeho teorie morální a estetická. Ètvrtým okruhem je morální filozofie v nejirím slova smyslu. Nadto se Johnson obírá i americkou filozofií, zejména pak pragmatismem. Dalí kniní publikace: Philosophical Perspectives on Metaphor. Minneapolis (Univ. of Minnesota Press) 1981. The Body in the Mind: The Bodily Basis of Meaning, Imagination, and Reason. Chicago (Univ. of Chicago Press) 1987. Moral Imagination: Implications of Cognitive Science for Ethics. Chicago (Univ. of Chicago Press) 1993. Philosophy in the Flesh. The Embodied Mind and Its Challenge to Western Thought. (spolu s George Lakoffem) New York (Basic Books) 1999.
[262]
[263]
PRO Č JSME PŘELOŽILI TUTO KNIHU (KOMENTÁŘ)
gnitivní disciplíny. Dnes spojuje vìdce hlásící se ke kognitivní pozici hlavnì a pouze pøesvìdèení, e zpracování informace v lidské mysli se dá formálnì popsat. Souhrnnì by se daly jejich cíle vymezit takto: KOGNITIVNÍ VÌDCI ZKOUMAJÍ PØIROZENÉ A UMÌLÉ KOGNITIVNÍ PROCESY, KTERÉ OVLÁDAJÍ INFORMACI A ZNALOSTI, PØIÈEM POVAUJÍ LIDSKOU MYSL (HUMAN MIND) ZA SYSTÉM, KTERÝ ZÍSKÁVÁ, UKLÁDÁ, VYHLEDÁVÁ, TRANSFORMUJE A PØENÁÍ INFORMACI.
Abychom mohli docenit hodnotu knihy George Lakoffa a Marka Johnsona a abychom pochopili, proè je dnes v lingvistice a nejen v lingvistice povaována ji za základní práci, na ni se bìnì odkazuje pøi úvodu do studia kognitivní lingvistiky, bude tøeba nastínit aspoò v hrubých rysech jeden aspekt situace ve vìdì o èlovìku v druhé polovinì minulého století a zaèlenit tuto práci do pøísluného kontextu vývoje humanitních vìd. Na poèátku padesátých let 20. století se vyuití poèítaèù ji rozíøilo do vech vìdních oborù zabývajících se èlovìkem. Tehdy se zrodila i hypotéza, e lidská mysl je v podstatì manipulátor se symboly, e je to prostì poèítaè jistého speciálního druhu; bude-li tedy poèítaè vybaven správným programem, mohl by podle toho dostat lidské mentální vlastnosti. Lidská mysl se zaèala povaovat za kus softwaru, který je realizován mozkem, jeho neurální sloka byla povaována za jakýsi speciální hardware. To byl tzv. kognitivismus (strong artificial inteligence silná umìlá inteligence), který pøispìl ke sblíení a èásteènému splynutí umìlé inteligence a kognitivní psychologie, èím byly poloeny základy KOGNITIVNÍ VÌDY. Mluví se èasto v této souvislosti o kognitivním obratu ve vìdì. Tato výraznì materialistická filozofická pozice byla podrobena kritice a nebyla na dlouhou dobu udritelná; skuteènì se po jisté dobì znaènì uvolnila a rozdìlila na nìkolik proudù, a to zejména v dùsledku rozíøení o dalí ko-
V rámci kognitivní vìdy lze dnes rozliit nìkolik speciálních smìrù bádání a tedy i pøísluné kognitivní vìdní disciplíny. Kadá z nich zkoumá na urèité úrovni materiální i nemateriální jevy lidského mozku a lidské mysli. Pokusíme se je se znaèným zjednoduením struènì charakterizovat. UMÌLÁ INTELIGENCE (AI) zkoumá umìlé kognitivní procesy. Klade si intuitivnì a obraznì øeèeno otázku, zda lze dát stroji dui; zda lze dokázat, aby stroj dìlal takové úkony, které vyadují inteligenci, pokud tyto úkony konají lidé; táe se, jak zkonstruovat stroje s vìdomím. Ètenáø jistì zná z vlastní zkuenosti nebo z doslechu napøíklad poèítaèe hrající achy; ty by se daly povaovat za jakýsi zjednoduený minimální model inteligentního stroje. NEURÁLNÍ VÌDA zkoumá lidský neurální aparát, tj. lidský mozek, jako neurofyziologickou základnu pro mentální systém zpracovávající informace. KOGNITIVNÍ PSYCHOLOGIE zkoumá lidské kognitivní procesy, jako jsou vnímání, uèení se, pamì, získávání dovedností atd., které jsou vlastnostmi lidské mysli, popø. ducha, nikoli mozku jistého lidského subjektu. KOGNITIVNÍ LINGVISTIKA si vímá lidského jazyka z kognitivní pozice. Zabývá se zkoumáním mentálních procesù pøi získávání a pouívání znalostí a øeèi. Na rozdíl od starího behaviorismu, který se soustøeïoval na pozorovatelné chování a na procesy podnìtù a reakcí, v kognitivní psychologii a lingvistice hraje chování jenom zprostøedkující roli. Kognitivní lingvisté si vytyèili jako svùj cíl prozkoumat kognitivní strukturu a organizaci vìdomí s pomocí analýzy kognitivních strategií, jich lidé pouívají pøi svém myle-
[264]
[265]
ní, pøi uchovávání informace, pøi porozumìní a produkci øeèi; díle se zamìøují na vztah jazyka k jiným kognitivním procesùm, napø. k poznávání prostorovému. O nìco døíve (jetì pøed kognitivním obratem) se ji konstituovala jako specializovaná disciplína PSYCHOLINGVISTIKA, je mìla podobný objekt zkoumání: studium produkce a vnímání øeèi, ètení, psaní a nervové (neurální) základny øeèi. APLIKOVANÁ LINGVISTIKA má øadu víceménì praktických cílù, zkoumá napø. procesy pøi uèení se jazykùm. KOMPUTAÈNÍ LINGVISTIKA usiluje o vytváøení poèítaèových modelù jazykových procesù, tj. modelù urèených k ovìøování lingvistických teorií, a má velký podíl na konstrukci prostøedkù øeèové interakce mezi èlovìkem a poèítaèem. KOGNITIVNÍ FILOZOFIE (filozofie lidské mysli) je jistým zavrením kognitivní vìdy, nebo poskytuje a propracovává rozsáhlý pojmový rámec pro vìdecký diskurs o lidských duevních jevech probíhající mezi rùznými pøíbuznými kognitivními disciplínami. Klade si napøíklad tyto otázky: Co je lidská mysl, popø. lidský duch? Funguje èlovìk jako stroj, jako sloitý poèítaè? Mùe poèítaè myslet? Jaký je vztah mezi duchem a mozkem? Co je vnímání? Co jsou duevní stavy? Cílem jednotlivých kognitivních disciplín od samého poèátku bylo a stále zùstává velké mezioborové sjednocení v obecné, dosud hypotetické kognitivní vìdì s jednotnou metodologií, která by umonila vytvoøit obecnou teorii reprezentace informaèních procesù probíhajících v naí mysli. Tento nároèný cíl je neustále pøedmìtem ivých diskusí a zároveò i èasto dosti ostré a odmítavé kritiky.1) *** A u hodnotíme kognitivní vìdu a její disciplíny z filozofického a metodologického hlediska jakkoli, nelze popøít, e nové pøístupy a nový úhel pohledu na 1) Srov. John R. Searle, Minds, Brains and Science. Cambridge, Mass. (Harvard University Press) 1984. Èeský pøeklad Mysl, mozek a vìda. Pøeloil Marek Nekula. Praha (Mladá fronta, edice Váhy, sv. 13) 1994.
starí vìdecké otázky ji pøinesly hodnì nových netriviálních poznatkù. Lakoffova a Johnsonova kniha se zamìøuje právì na jeden aspekt kognitivní lingvistiky, který pøekvapivì pøehodnocuje význam a místo jednoho vìdního okruhu leícího doposud víceménì na okraji pozornosti lingvistiky, pragmatiky a literární vìdy: na teorii metafory. Oba autoøi velmi pøesvìdèivì prokázali, e metafora je významnou a nepostradatelnou souèástí naeho obvyklého, konvenèního zpùsobu, jak konceptualizovat svìt i své kadodenní chování, a e reflektuje významnì nae metaforické porozumìní zkuenosti. Díky práci Michaela Reddyho, autorù naí knihy a nìkolika dalích kognitivních vìdcù vyvinulo se v posledních dvou desítiletích celé odvìtví lingvistické a kognitivní vìdy, které zkoumá systémy metaforického mylení, jeho pouíváme pøi racionálním uvaování, na kterém zakládáme své èinnosti a které je v základech znaèné èásti naí jazykové struktury. Klasická teorie metafory sahá a nìkam k Aristotelovi. Metafora byla tradiènì povaována za vìc jazyka, nikoli mylení. Pøedpokládalo se vdy, e metaforické výrazy a oblast bìného jazyka se vzájemnì vyluèují: bìný jazyk nepouívá metafor a metafory pouívají prostøedkù z oblasti mimo bìný konvenèní jazyk. Klasická teorie byla po dlouhá staletí nìco tak samozøejmého, e ji mnozí ani jako teorii nechápali. Byla povaována nejen za pravdivou, nýbr dokonce za definièní. Slovo metafora bylo definováno jako mimoøádný, novátorský nebo básnický jazykový výraz, u nìho jedno nebo více slov pro jistý pojem se pouívá mimo oblast svého konvenèního významu k vyjádøení podobného pojmu. Takové otázky vak nejsou vìcí definic; jsou to toti otázky empirické. Kognitivní vìdec a lingvista se ptá: Jakými zobecnìními se øídí jazykové výrazy, jim se tradiènì øíkalo básnické metafory? Odpovíme-li na tuto otázku s maximální svìdomitostí, ukáe se, e klasická teorie je nepravdivá. Zobecnìní øídící básnické metaforické výrazy nejsou v jazyce, nýbr v mylení: Jsou to obecná zobrazení (v matematickém smyslu2)) z jedné pojmové 2) Srov. zobrazení do mnoiny, zobrazení na mnoinu, zobrazení prosté (tj. 1 : 1) atd.
[266]
[267]
oblasti do druhé. Kromì toho tyto obecné principy, které mají podobu pojmových zobrazení, se netýkají jen neobvyklých, mimoøádných básnických výrazù, nýbr i vìtí èásti bìného vedního jazyka. Tìitìm metafory není zkrátka jazyk jako celek, nýbr zpùsob, jakým konceptualizujeme jednu mentální oblast na základì druhé. Obecná teorie metafory je dána charakteristikou takovýchto zobrazení z jedné oblasti do druhé. A v tomto procesu se ukazuje, e bìné abstraktní pojmy jako èas, stav, zmìna, kauzalita a úèel jsou rovnì metaforické. Výsledkem pak je, e metafora (chápaná jako zobrazení z jedné oblasti do druhé) je pro sémantiku obyèejného pøirozeného jazyka naprosto ústøedním jevem a e zkoumání literární metafory je jen jistým rozíøením studia metafory bìné. Bìná metafora je charakterizována obrovským systémem tisícù zobrazení mezi rùznými oblastmi a tohoto systému se pak vyuívá v metafoøe neobvyklé, básnické. Díky tìmto empirickým výsledkùm se zaèalo slova metafora uívat v souèasných bádáních o ní odliným zpùsobem. Slovo metafora zaèalo znamenat ontologické zobrazení mezi rùznými oblastmi v pojmovém systému. Termín metaforický výraz se pak vztahuje na jazykový výraz (slovo, slovní spojení nebo vìtu), který je povrchovou realizací takovéhoto zobrazení mezi rùznými oblastmi (tím je toto slovo spjato s výrazem metafora ve staré teorii). *** Aèkoli vìtina úvah a závìrù Lakoffovy a Johnsonovy knihy vychází z rozboru lingvistického materiálu, není to práce lingvistická v úzkém slova smyslu: je to skuteènì dílo mezioborové v kognitivistickém duchu. Metafora je pojata jako jeden z nejdùleitìjích procesù a prostøedkù vytváøení lidského pojmového systému. Autoøi na mnoha aspektech uívání jazyka ukazují, jak je pojmový aparát skrze interakèní vztahy mezi lidským bytím a prostøedím zakotven v lidské zkuenosti a jak i ty nejabstraktnìjí pojmy mají své koøeny v reálné existenci lidí, èasto pøímo ve vlastnostech a funkcích jejich tìlesné schránky.
Závìry Lakoffovy a Johnsonovy práce pøesahují hluboko do oblasti filozofie, zejména do filozofické sémantiky a teorie pravdy. Velmi jasnì ukazují a rozliují klady i nedostatky objektivismu ve vìdì doposud vevládného; zamítají nadøazenost jeho pojetí objektivního a doslovného významu jazykových prostøedkù a existenci absolutní objektivní pravdy a stavìjí proti tomu svou pragmatiètìji a relativistiètìji pojatou koncepci experiencialismu, pøedpokládající závislost lidského poznání na lidské zkuenosti. George Lakoff to sám formuluje takto: Význam je zaloen na POROZUMÌNÍ ZKUENOSTI [zvýraznil pøekladatel]. Pravda je zaloena na porozumìní a významu. Vrozené sensomotorické mechanismy poskytují strukturaci zkuenosti na dvou úrovních: na bázové úrovni a na obraznì-schematické úrovni. Obraznì-schematickým pojmùm i bázovým pojmùm pro fyzikální objekty, èinnosti a stavy se rozumí pøímo na základì strukturace zkuenosti. Velmi obecné imaginativní schopnosti (pro schematizaci, kategorizaci, metaforu, metonymii atd.) charakterizují abstraktní pojmy tak, e je spojují s obraznì-schematickými a bázovými fyzikálními pojmy. Kognitivní modely jsou zkonstruovány s pomocí tìchto imaginativních procesù. Mentální prostory poskytují médium pro rozumné uvaování díky pouití kognitivních modelù. (Cognitive Semantics, s. 150.3)) Pøeloili jsme tuto první populárnìji zamìøenou knihu o kognitivní teorii metafory proto, e od roku 1980 neztratila nic na své odborné cenì ani na ètenáøské pøitalivosti a jasným výkladem mnoha nových pojmù a termínù kognitivní vìdy otvírá ètenáøi bránu ke studiu dalímu. Jako pøirozené pokraèování se zde ovem nabízejí dalí knihy naich dvou autorù, které vyly po roce 1980. Velký úspìch mìla Lakoffova kniha z r. 1987 Women, Fire, and Dangerous Things: What Categories Reveal about the Mind (eny, oheò a nebezpeèné vìci), v ní tento autor rozíøil svùj pohled uplatòovaný pøi zkoumání metafory na rozsáhlé pole pøedevím lingvistických a filozofických 3) In: Umberto Eco Marco Santambrogio Patrizia Violi (eds.): Meaning and Mental Representations. Bloomington, Ind. (Indiana University Press) 1988, s. 119154.
[268]
[269]
problémù a provedl radikální kritiku názorù na lidskou mysl a tvùrèí procesy, které v ní probíhají. Odmítá øadu tradièních názorù, které se v této oblasti tradiènì zakoøenily ji od dob antiky, a snaí se je nahradit teorií tøetí cesty mezi mýtem objektivismu a subjektivismu (srov. kapitoly 25 29 naí knihy). G. Lakoff dále pak pokraèoval v podrobném zkoumání básnické metafory; spolu s Markem Turnerem, profesorem angliètiny na Univerzitì v Chicagu, vydal r. 1989 práci More than Cool Reason: A Field Guide to Poetic Metaphor (Více ne chladný rozum: Praktický prùvodce terénem básnické metafory). Podrobnì a s mnoha mikroanalýzami básnických textù dokazuje, e básnická metafora se øídí stejnými zákonitostmi jako metafory vedního jazyka a mylení. Básník ovem dovede s její pomocí rozíøit a prohloubit lidské porozumìní sobì samým i svìtu naí vnitøní i vnìjí zkuenosti. Kniha svým irokým zábìrem zasahuje do otázek rétoriky, významu a racionálního uvaování. Druhý ná autor Mark L. Johnson podrobnì propracovává téma, které bylo v základní podobì nadhozeno u v Metaforách, kterými ijeme (srov. zde hlavnì kapitoly 12 15). Snaí se o to nejdøíve ve své samostatné knize z r. 1987 The Body in the Mind: The Bodily Basis of Meaning, Imagination, and Reason. (Tìlo v mysli. Tìlesná báze významu, fantazie a rozumu) a r. 1999 znovu, spoleènì s G. Lakoffem, v práci Philosophy in the Flesh: The Embodied Mind and Its Challenge to Western Thought (Filozofie v tìle : Vtìlená mysl a její výzva západnímu mylení). Johnson klade dùraz na úlohu, kterou hraje lidská tìlesnost vzhledem k lidské mysli; ukazuje, jak vìdomí, porozumìní a rozum vznikají z modelù a vzorcù naí tìlesné zkuenosti. Svými názory velmi rozíøil hranice analytické filozofie a svým mylenkovým vlivem pùsobil na vechny kognitivní vìdy. Pøekladatel
P O Z N Á M K A P Ř E K L A D AT E L E
Jak jsme se výe zmínili, podstatnou slokou Lakoffovy a Johnsonovy knihy je rozbor anglického jazykového materiálu. V jeho znaèné èásti je pouito idiomatických výrazù americké angliètiny. Pøi pøekladu do èetiny jsme se snaili najít vhodné èeské ekvivalenty. Je zcela pøirozené, e takové ekvivalenty v mnoha pøípadech neexistují, museli jsme proto leckdy upustit od pøesného pøekladu; bylo pak tøeba se uchýlit k pøekladùm pøibliným s významovì podobnými èeskými idiomy, popøípadì jsme museli anglický pøíklad nahradit analogickým, avak odliným výrazem èeským. Podle potøeby uvádíme pùvodní anglický výraz v závorce. Stejnì jsme postupovali pøi náhradì èeskému ètenáøi cizích reálií amerických analogickými reáliemi èeskými. Na zvlátì závané pøípady jsme upozornili v poznámkách pod èarou. M. È.
[270]
[271]
VĚCNÝ REJSTŘÍK
absolutní objektivita viz objektivita absolutní pravda viz pravda abstrakèní pøístup 123126, 231 abstraktní pojem viz pojem agens 87, 88 americký strukturalismus viz strukturalismus analytická filosofie viz filozofie aplikace pojmu viz pojem arbitrární interpretace u D. Davidsona 218 arbitrární jazykové konvence viz konvence jazyková argumentace 1619, 22, 24, 61, 81, 82, 94, 96, 97, 103115, 118, 120, 121, 122, 126, 127, 133, 134, 141, 188, 228, 231 raionální a. 80, 83, 85, 103105 aspekty pojmu viz pojem nekonsistentní a. p. viz pojem báze 26, 3032, 34, 39, 40, 76, 77, 84, 214, 268 fyzická b. 2730, 32 fyzikální b. 36 kulturní b. 30, 32, 85 spoleèenská b. 29, 30, 31 zkuenostní b. 3134, 98 budoucnost 26, 3537, 5559, 124, 129, 190 celostní pojetí zkuenosti viz zkuenost cit viz emoce citování podpùrných dùvodù 81, 103
èas 1922, 24, 36, 45, 5560, 62, 70, 71, 73, 77, 8385, 89, 107, 125, 129, 131, 133, 134, 142, 148, 151, 161, 164, 168, 193, 194, 216, 232, 257, 260, 266 konceptualizace è-u 21, 58, 134, 142, 151 èást viz konverzaèní struktura èinnost 1517, 19, 20, 40, 41, 45, 47, 48, 52, 53, 68, 73, 74, 76, 77, 8489, 92, 95, 98, 99101, 134, 135, 137, 139, 144, 148, 155, 157, 158, 161, 162, 164, 170, 172, 173, 175, 177, 179, 180, 186, 193, 194, 205, 217, 230, 234, 239, 251, 252, 265, 267 èíslo 184186, 236 èlovìk 12, 16, 18, 21, 22, 28, 29, 30, 39, 4851, 53, 63, 67, 72, 73, 80, 136, 148, 149, 157, 159, 172, 189, 190, 193, 200, 206, 208, 209, 214, 216, 218, 222, 224, 225, 241, 242, 245247, 249, 252, 254, 262, 264 normativnì pojímaný è. 148, 149 dedukce 210 definice 37, 122, 123, 131136, 138, 140, 141, 168, 181, 226, 227, 265 d. pravdy A. Tarského 199, 200, 219 zkuenostní teorie d. 141 definiendum 124, 141 definiens 124, 134, 141 degradace èlovìka 254 dìj 45
dimenze 94, 95, 97, 98, 100, 101, 133, 137, 179, 180, 184, 185, 190, 193195, 248, 253, 261 d. èásti/celku 180, 184, 193, 195, 252 d. funkèní 137, 179, 180, 193 d. motorické èinnosti (d. motoricko-èinnostní) 137, 179, 193 d. percepèní 193 d. úèelová 137, 179, 185, 193 d. vjemová 137, 179, 180 d. zkuenosti 93, 94, 98, 99, 101, 135, 138, 182, 193198, 242, 252, 253 doplòovací otázka viz otázka doprovod (sociativní význam) 150, 151, 152 doslovná (konvenèní) metafora viz metafora doslovnì pøímý výraz (jazyk) 25, 70, 71, 156, 227 doslovný objektivní význam viz význam druh pøedmìtu 98, 144, 179, 180 duchovní vìdomí 205, 210 duevní èinnost 194, 230 ekonomická teorie 254, 255 ekonomický systém 254 emergentní metafora viz metafora emergentní pojem viz pojem emoce 30, 76, 205209 viz zkuenost empirická tradice 208, 213, 222 empirismus 208 syntéza racionalismu a e-u u Kanta 213 entita 3941, 47, 49, 50, 67, 76, 77, 91, 138, 171, 179, 183, 184, 186, 193195, 199, 200, 222, 228, 232, 236, 237, 252 e-y nespojité (diskrétní) 39, 45 e-y spojité 178179, 183, 187, 199, 200 konsistentní relace mezi e-mi 237 matematická e. 236, 237 strukturace na e-y 193, 195, 237 epistemologický fundamentalismus 198 estetická sensibilita 205, 206 estetická zkuenost viz zkuenost
evropský strukturalismus viz strukturalismus existencialismus 241 experiencialismus 203, 235, 244 246, 248, 253, 267 externí systematiènost 234 Familienähnlichkeit 139, 198 fantazie 63, 91, 176, 202, 206, 208 210, 242, 246, 249, 268 obrazná f. 206 fantazijní racionalita viz racionalita fenomenologická tradice 198, 241 fenomenologie kavárenská f. 242 filosofické universum viz universum filozofie 9, 11, 106, 176, 198, 199, 207, 208, 213, 223, 241, 257, 260, 261, 264, 267, 268 analytická f. 214 f. objektivismu 171, 222, 228, 233, 235237 forma 17, 19, 27, 46, 61, 81, 90, 101, 104, 109, 120, 142149, 151, 152, 154, 223, 250 f. vìty viz vìta jazyková f. 142, 143, 148, 152, 154, 260 pravidelnost j. f. 152154 formální sémantika viz sémantika fregeovská tradice 213 funkce 32, 42, 50, 75, 90, 98, 137, 170, 176, 179, 181, 182, 196, 214, 237, 244, 266 funkèní vlastnosti 137, 139, 180, 185 fyzické prostøedí èlovìka 12, 26, 75, 133, 162, 177, 179, 193, 197, 198, 210, 212, 244, 247, 248, 250 fyzický konflikt 80 gestalt 11, 87, 88, 92, 93, 98, 99, 101, 102, 122, 133, 137, 138, 179, 185, 186, 188, 193, 194, 195, 242, 248, 253 zkuenostní 11, 87, 94, 98, 99, 101, 133, 184, 186, 190, 193, 195, 196, 228, 235, 236, 240, 242, 246, 248, 252, 253 gramatika 64, 218, 222, 223 univerzální g. (Montague) 221 gravitaèní pole 75
[272] hádka viz spor hausa (jazyk a etnikum) 56, 178 hedge viz operátor neurèitosti hodnoty 3537, 75, 83, 84, 156, 158, 164, 177, 207, 211, 240242, 245 247, 249, 252, 262 transkulturální h. 211 holistické pojetí zkuenosti viz zkuenost homonymie 122, 123, 126, 231, 232, 233 silná 123, 126, 127, 128, 130, 233 slabá 123, 127130, 231, 233 homonymní pøístup 231 homonymní stanovisko 231, 233 homonymum 231, 232, 234 hranice viz povrch hrozba 41, 8082, 137, 174 husserlovská tradice 213 chápání 17, 39, 80, 85, 87, 106, 114, 125, 128, 135, 139, 141, 155, 167, 171, 182, 183, 185198, 211, 212, 214, 215, 218, 239 Chomského tradice viz tradice N. Chomského ideologie 254 idiomatické lexikální jednotky 68 ignes fatui 207 imaginativní jazyk viz jazyk imaginativní metafora viz metafora imaginativní racionalita viz racionalita indexové prvky kontextu 216 inherentní orientace viz orientace inherentní vlastnosti pojmù viz vlastnost instituce lidské 194, 236, 241 intelektuální schopnosti 239 intence mluvèího viz mluvèí interakce 72, 94, 95, 98, 135, 137, 179, 180, 194, 197, 211, 228, 244, 246, 248, 249, 264 i. s fyzickým prostøedím 75, 133, 135, 162, 177, 179, 193, 198, 210, 248, 250 i. s lidmi 133, 179, 193, 210, 248 interakèní vlastnosti viz vlastnost i. v. pojmù viz vlastnost
[273] internì konsistentní struktura viz struktura interní systematiènost viz systematiènost interpersonální komunikace viz komunikace intonace 152, 154 klesavá i. 153, 154 stoupavá i. 153, 154 intuice 124, 205, 206, 210, 211, 242, 247 intuitivní vhled 206, 246 iracionální spor viz spor jazyk 911, 1519, 22, 23, 25, 51, 53, 56, 57, 6972, 131, 132, 142, 143, 148, 151, 154, 162, 170, 176, 204 206, 208, 214216, 218, 220223, 227230, 233, 235, 236, 240, 241, 253, 260, 261, 263266, 268 j. imaginativní 71 j. logický 221 obrazný j. 71, 205, 208, 225 kartézské souøadnice 74 kategorie 39, 48, 50, 52, 53, 58, 60, 75, 76, 88, 89, 98, 138140, 164, 171, 178181, 183186, 193, 194, 196, 197, 204, 210, 228, 248, 260 kategorizace 11, 39, 88, 98100, 138, 140, 141, 179, 180, 182, 185, 193, 198, 210, 236, 249, 267 kavárenská fenomenologie viz fenomenologie klasický (objektivní) realismus viz realismus klesavá intonace viz intonace koherence 11, 30, 31, 55, 56, 58, 59, 9799, 101103, 106, 108, 110 114, 116, 117, 120, 121, 123, 150, 151, 154, 167, 168, 170, 190192, 197, 238, 246, 248, 250, 251, 253 kulturní k. 32, 35 koherenèní teorie 197 koherentní systém metaforických pojmù viz pojem kompetence 223 komunikace 15, 22, 24, 79, 156, 174, 205, 214, 215, 223, 224, 240 interpersonální k. 248, 249
komunikaèní neúspìch 224 konceptualizace 21, 44, 46, 53, 58, 7678, 90, 91, 137, 142, 143, 152 154, 161, 165, 168, 188, 236, 265, 266 k. èasu viz èas k. metaforická 45, 77, 80, 90, 92, 142, 143, 151, 152, 188, 234 k. zkuenosti 55, 77, 100, 131, 133 koneèný stav viz konverzaèní struktura konsistence 58, 59, 111, 112, 117, 125, 239 konsistentní mnoina metafor viz metafora konsistentní relace mezi entitami viz entita kontext 23, 24, 72, 76, 114, 136, 140, 178, 181185, 198, 214, 216, 219, 220, 222, 224, 225, 242, 262 fyzický k. 242 kulturní k. 242 mezilidský k. 242 osobní k. 242 konvence jazyková 72, 216, 218 arbitrární j. k. 150, 152 konvencializované mylení viz mylení konvencializované vnímání viz vnímání konvenèní metafora viz metafora konverzaèní struktura viz struktura korelace ve zkuenosti 77, 79, 98, 168, 169, 171 korespondenèní teorie 196, 197 kreativní porozumìní viz porozumìní kultura 17, 20, 21, 26, 3032, 3538, 41, 43, 51, 53, 54, 72, 75, 81, 82, 84, 85, 132134, 148, 155, 157 159, 162164, 168, 170, 171, 176178, 183, 185, 189, 197, 198, 202, 203, 206, 209211, 213, 215, 219, 232, 241, 244, 249, 252, 257 k. pøírodních vìd viz pøírodní vìdy majoritní k. 211 kulturní koherence viz koherence kulturní kontext viz kontext
kulturní presupozice viz presupozice kulturní rituál viz rituál kulturní symbolika viz symbolika kvantifikace 20, 3941, 44, 79, 82 85, 120, 164, 187 látka 28, 39, 44, 67, 76, 79, 83, 84, 86, 9092, 108, 109, 134, 164, 165, 169, 172, 178, 187, 188, 195 nádobová l. 44 látková metafora viz metafora lidské instituce viz instituce lidské lidský aspekt skuteènosti viz skuteènost lichocení 81, 82 lineární posloupnost viz konverzaèní struktura l. p. èástí viz konverzaèní struktura lingvistika 9, 11, 64, 213, 214, 222, 223, 238, 240, 257, 260, 262265 objektivistická l. 222, 223 logický jazyk viz jazyk logický pozitivismus 213, 221 logika l. jazyka 151, 154 matematická l. 236 majoritní kultura viz kultura matematická entita viz entita matematická logika viz logika materiální zásoby 83 mentální realita viz realita metafora 9, 12, 1519, 2123, 25, 26, 3037, 3944, 48, 50, 51, 53, 55 59, 61, 68, 7074, 7679, 8286, 8992, 94, 98, 100102, 105122, 124129, 131, 132135, 140, 141, 142, 144149, 151159, 161177, 187, 188, 189, 191, 192, 195, 196, 201, 203, 205208, 210, 214, 215, 225235, 237240, 242, 246, 247, 249255, 257, 261, 265, 266, 267, 268 m. definice 17, 133, 170171 m. doslovná 227 m. emergentní 76 m. hádanka 161 m. chemická 159161, 165, 166 m. imaginativní 71, 155
[274] konsistenèní mnoina m. 237, 238, 239 m. konvenèní 144, 150, 155, 156, 164, 165, 168170, 174, 187 189, 201, 214, 227, 229, 231, 232, 234236 m. konvenèní pojetí 15, 170 m. látková 84 m. mrtvá 230234 m. nádoby 43, 109, 121, 165 m. nekonvenèní 155, 189, 191, 192, 201, 231, 234 m. nová (novátorská) 71, 73, 156, 162, 165, 166, 169, 174, 175, 195, 253 m. ontologická 3942, 45, 47, 48, 76, 79, 84, 164, 169, 187, 188, 195, 232, 237, 238 m. personifikaèní 49, 79 m. pojmová 16, 152154, 171, 233, 253 m. potravní 165 m. potrubní 2224, 143, 165, 217, 223, 224, 227, 232, 249, 250 m. prostorotvorná 26, 35, 36, 79, 143 m. prostorovì orientovaná 26, 3032, 39, 124, 142, 152, 153, 164, 169, 187, 188, 195 m. spacializaèní 26, 79 m. strukturní 26, 79, 8385, 165, 169, 188, 195, 237, 238 m. vertikální 34 nepouitá èást m-y 70, 71, 126, 127 pouitá èást m-y 70, 72 rozíøení p. è. m-y 71, 127 zakotvení m. 129 metaforická kontradikce 55, 227 metaforická projekce 187, 188 metaforická strukturace 70, 94, 100, 102, 106, 112, 113, 126, 128, 162 èásteèná 24, 70, 100, 124, 125 úplná 24 metaforická systematiènost 22, 31, 107, 125 metaforické vyplývání 122, 210, 212 metaforický pojem viz pojem metaforický význam viz význam metaforický (jazykový) výraz 18, 19,
[275] 2123, 27, 31, 55, 68, 7173, 121, 142, 143, 170, 176, 217, 218, 222 224, 234, 265, 266 nesystematický m. v. 73 novátorský m. v. 72, 265 systematický m. v. 19, 73 metonymie 4951, 5355, 77, 252, 253, 267 symbolická m. 54 mluvèí 22, 23, 95, 149, 214, 216, 217, 224227, 230, 234 intence m-ho 225 význam m-ho viz význam mluvní akt 219, 225 mnoinová teorie 228 morální praxe 205, 210 motivaèní zájem 248 motorická èiinost 139, 193 motorická èinnost 88, 137 motorická funkce 75, 98, 99 motorické vlastnosti 137, 185 motorický program 74, 8789, 185 mrtvá metafora viz metafora mylení 9, 15, 16, 18, 25, 42, 52, 53, 64, 7173, 170, 207, 210, 242, 263, 265, 268 konvencializované m. 23, 253 mýtus 203, 207, 244 m. experiencialismu 241, 244 248 m. objektivismu 177, 202, 203, 209211, 213, 215, 220223, 227, 228, 233, 241, 244247, 268 m. subjektivismu 202, 203, 205, 210, 211, 241, 244, 246, 247, 268 m. zkuenostní viz m. experiencialismu náboenská symbolika viz symbolika náboenský rituál viz rituál náboenství 47, 54, 209, 252 nádoba 22, 23, 28, 4346, 67, 68, 76 78, 86, 9092, 105, 108112, 114 118, 120, 121, 125, 143, 165, 169, 178, 232 nádobová látka viz látka nádobový objekt viz objekt
nástroj 31, 45, 87, 150152, 184, 208, 210, 237 n. jako spoleèník 150 nástrojovost 150152 negace 145 transportace n. 145 záporka 145, 146 záporný afix 146 nekoherentní systém viz systém nekonvenèní metafora viz metafora nemetaforická projekce viz projekce nepouitá èást metafory viz metafora nepøímé porozumìní viz porozumìní nepøímý význam viz význam nesystematický metaforický výraz viz metaforický (jazykový) výraz normativnì pojímaný èlovìk viz èlovìk nová metafora viz metafora novátorský metaforický výraz viz metaforický (jazykový) výraz novoracionalismus 213 objekt 2225, 28, 29, 34, 39, 4245, 47, 214, 222, 223, 264, 267 nádobový o. 44, 45 objektivismus 171, 177, 202, 203, 206, 209, 211, 213, 215, 220223, 227, 228, 233, 235, 241, 244248, 267, 268 objektivistická lingvistika viz lingvistika objektivistické universum viz universum objektivistický výklad pravdy 219, 226 objektivistický výklad významu 216, 219, 221, 224, 225, 227 objektivita 82, 176, 205, 206, 209 211, 213, 245 absolutní o. 210 objektivní podobnosti viz podobnost objektivní poznání viz poznání objektivní pravda viz pravda objektivní pravdivostní podmínky 216, 226, 230, 234 objektivní realita viz realita objektivní význam viz význam objektivní význam vìty viz význam
obrazná fantazie viz fantazie obrazný jazyk viz jazyk obrazová teorie významu viz význam obsah vìty viz vìta odcizení 247 odvolávání se k autoritì 80, 83, 103 ontologická metafora viz metafora ontologická relativita 221 opakování slov viz reduplikace operátor neurèitosti 139141 orientace 31, 38, 39, 43, 56, 117, 134, 148, 149, 164, 178180, 183, 186, 187, 193 o. aktivní pasivní 38 o. blízko daleko 39 o. centrální periferní 26, 38, 39 o. dovnitø ven 26 o. hluboký mìlký 26 o. inherentní 186, 194 o. JÁ-PRVNÍ 148 o. koherentní 31 o. nahoru dolù 26, 3739 o. prostorová 26, 31, 32, 39, 74, 128, 131 o. pøedozadní 56, 57, 129, 178, 179, 183, 194, 199 o. smìrem k pryè od 26, 39 o. uvnitø venku 38, 43, 79, 232 o. vertikální 74 o. vpøedu vzadu 26, 39 orientaèní metafora viz metafora orientaèní struktura viz struktura osobní rituál viz rituál otázka 10, 31, 74, 75, 81, 82, 85, 96, 101, 106, 115, 120, 121, 130, 133, 150, 153, 154, 175, 184, 185, 211, 225, 228, 234, 237, 238, 240, 245, 254, 263265, 268 o. doplòovací 154 o. øeènická 153 o. zjiovací 154 parafráze 23, 142, 152, 176 patiens 8789, 157 performance 223 personifikace 47, 48, 49 personifikaèní metafora viz metafora písemná soustava 142 písmo 103104, 142, 222
[276] poèítaèový model 239, 264 podmínka 36, 42, 81, 95, 97, 98, 184, 189, 196, 216, 217, 219, 220, 221, 224226, 230, 234 p-y nutné a dostaèující 135, 141 p-y satisfakce 219 podobnost 11, 88, 93, 123, 128130, 139, 164171, 183, 198, 227, 229234 objektivní p. 171, 227, 231 p. nového druhu 168 zkuenostní p. 171, 172 poezie 176, 207, 209 pojem 12, 1517, 19, 20, 24, 26, 31, 32, 35, 38, 39, 5254, 61, 64, 70, 71, 7479, 8587, 89, 9092, 94, 97106, 108, 110113, 116, 118, 119, 121128, 130138, 141, 148, 149, 152, 157, 158, 162, 165, 169, 178, 196, 198, 199, 204, 211, 231 233, 237, 239, 260, 265, 267 abstraktní p. 121, 123, 124, 126, 129, 131, 194, 266, 267 aplikace p-u 135, 141, 142, 199 aspekty p-u 19, 22, 24, 103105, 108, 111115, 124, 157, 239 nekonsistentní a. p-u 22 emergentní p. 76, 98 metaforický p. 1622, 2426, 30, 36, 44, 52, 53, 60, 68, 7073, 76, 78, 86, 89, 94, 122, 123, 125, 127, 162, 168, 196, 198, 226, 229, 239, 240, 254 koherentní systém m. p-ù 21, 30, 112, 152 prostorový p. 74, 142 p. pøímo se vynoøující 78, 86, 90 p. vznikající metaforicky 86 transkulturální p. 211 pojm 21, 31 pojmová metafora viz metafora pojmová struktura viz struktura pojmový systém 11, 12, 15, 18, 51, 54, 71, 72, 74, 79, 82, 99, 122, 128, 131, 135, 142, 148155, 157, 162, 164, 165, 171, 176, 196198, 201, 202, 210, 211, 214, 229, 235, 236, 239, 240, 242, 245, 252, 260, 266 privátní p. s. 198 politický systém 254
[277] politika 52, 173, 248, 254, 255, 260 poniování 80 porozumìní 9, 10, 31, 33, 34, 39, 45, 50, 54, 64, 98, 103, 104, 113, 119, 120, 128, 131134, 138, 168, 170, 176179, 181, 183, 184, 186, 188, 192, 193, 195197, 199202, 204, 206, 209211, 214, 215, 217224, 226, 227, 229, 234236, 239242, 245250, 253, 264268 kreativní p. 249 nepøímé p. 195, 196, 226 pøímé p. 195, 196, 226 vzájemné p. 248250 potlaèení aspektù 79 potravní metafora viz metafora pouitá èást metafory viz metafora povrch 41, 43, 44, 88, 102, 107, 109, 110, 112, 115117, 119121, 178, 179, 248 p. ohranièující 39, 43, 108, 109 pozadí pro chápání a porozumìní 185, 193 poznání 75, 205, 208, 213, 244, 245, 249, 267 objektivní p. 205 práce 10, 20, 29, 45, 66, 79, 8385, 134, 157, 164, 167169, 174, 194, 217, 219, 237, 252, 254, 262, 265 268 smysluplná p. 254 prací 254 pragmatická teorie 197 pravda 10, 12, 83, 100, 158, 159, 173, 175179, 182, 186, 188190, 192, 196203, 206211, 213216, 218, 219, 221, 222, 229, 235, 236, 244 248, 267 objektivní p. 10, 175, 176, 199, 210, 216, 219, 221, 225, 226, 267 relativita p-y 175177, 181182, 197, 202, 210211, 221222, 245 teorie p-y 176, 197, 199, 201, 214, 218, 219, 267 teorie èistì objektivní p-y 199 zkuenostní teorie p-y 196, 197 zkuenostní výklad p-y 192, 209 pravdivé tvrzení viz tvrzení
pravdivost 175, 176, 179, 181183, 185, 188, 190, 196, 198, 199, 214, 216, 217, 219, 234, 242, 244 pravidelnosti jazykové formy 152 154 premisa 96, 103, 119, 233, 237 vytyèení p. 81 presupozice kulturní p. 75 privátní pojmový systém viz pojmový systém projekce 178, 179, 183, 184, 187, 194, 221, 228, 232 metaforická p. 187, 188 nemetaforická p. 188 promítání viz projekce prostor 26, 39, 44, 45, 75, 77, 89, 92, 108, 142, 152, 164, 267 prostorotvorná metafora viz metafora prostorová orientace viz orientace prostorový pojem viz pojem prototyp 86, 88, 89, 92, 93, 138, 139, 141, 181, 183, 185, 186, 194, 196, 200, 228 pøedmìt viz objekt pøedozadní organizace 56 pøedozadní orientace 56, 57, 129, 178, 179, 183, 194, 199 pøíèina 40, 133, 147, 178, 260 pøíèinná souvislost 147, 191 pøíèinné pùsobení 8689, 92, 93, 95, 97, 98, 147, 180, 184, 190 pøímé p. p. 87, 90, 147 paradigmatické pøípady p. p. p. 87 prototypické pøípady p. p. p. 8789 pøíèinné vztahy 193, 252 pøímá fyzická zkuenost viz zkuenost pøímá manipulace 8693, 135 pøímá zkuenost viz zkuenost pøímé porozumìní viz porozumìní pøírodní vìdy 63, 141, 207, 209 kultura p. v. 202 racionalismus 82 syntéza r-u a empirismu u Kanta 213
racionalistická tradice 213, 222 racionalita 209, 210, 240 fantazijní r. 253 imaginativní r. 210, 212 racionální argumentace viz argumentace radikální subjektivita viz subjektivita rèení 68 realismus klasický (objektivní) r. 197, 198 realita 159, 161, 163, 176, 205 mentální r. 223 objektivní r. 162, 198, 201, 204 spoleèenská r. 163, 198 reálný svìt viz svìt reduplikace 144 reference 3941, 50 relace 21, 53, 183, 199, 220, 221, 223, 228 r. mezi entitami 183, 199, 237 relativita pravdy viz pravda reprezentace 11, 33, 239, 260, 264 rituál 12, 248, 251253 kulturní r. 252 náboenský r. 252 osobní r. 252 role 23, 72, 95, 112, 113, 125, 131, 141, 163, 167, 171, 195, 201, 229, 263 spoleèenská r. 163 romantická tradice 202, 209, 241 rozíøení pouité èásti metafory viz metafora øeènická otázka viz otázka øeènictví 207, 208 sebeporozumìní 248, 250, 251 sémantika 11, 217, 218, 228, 236, 260, 266, 267 formální s. 236 silná homonymie viz homonymie Sinn und Bedeutung u Fregeho 217 skuteènost 23, 24, 31, 32, 43, 48, 56, 71, 85, 87, 106, 114, 115, 133, 137, 149, 150, 153, 156, 159, 161163, 165, 173176, 192, 197, 198, 201205, 209, 214, 229, 235, 239, 241, 242, 244, 246, 252255, 257 lidský aspekt s-i 162
[278] slovosled 149, 152 smlouvání 81, 82 smysluplná práce viz práce souvýskyt 172 zkuenostní s. 171 spoleèenská realita viz realita spoleèenská role viz role spoleèenské praktiky 194 spor 1619, 22, 24, 61, 8183, 94 101, 103115, 117125, 127, 128, 131, 133135, 161, 180, 188, 237 hádka 16, 8083, 161 iracionální s. 83, 103 racionální s. 79, 8183, 85, 103 105 verbální s. 80 srovnávací teorie 170, 171 stadium viz konverzaèní struktura standardní teorie významu viz význam stav 27, 30, 38, 41, 42, 45, 46, 49, 56, 63, 67, 76, 78, 87, 90, 92, 97, 99, 184, 189, 190, 193, 197, 199, 264, 266, 267 stav svìta viz svìt stavebnicová teorie významu 220 stoupavá intonace viz intonace struktura 11, 17, 19, 31, 35, 57, 61, 75, 80, 94, 9698, 100, 101, 103, 105, 114, 115, 118, 120, 122, 126, 134, 155, 167, 168, 174, 179, 186, 190, 191, 193, 198, 199, 214, 215, 222, 223, 237, 238, 242, 252, 253, 263, 265 internì konsistentní s. 237 orientaèní s. 193, 195 pojmová s. 76, 195, 214, 253 s. gestaltù 195, 242 s. konverzaèní 94101, 103, 105, 106 s. významu 242 s. zkuenosti 134, 242, 243, 248 strukturace na entity viz entita strukturalismus americký s. 222 evropský s. 222 strukturní metafora viz metafora subjektivita 202, 205, 209 radikální s. 203 subkategorizaèní relace 21
[279] substance viz látka svìt 9, 12, 15, 37, 41, 43, 48, 49, 67, 7476, 79, 81, 89, 91, 135, 138, 143, 144, 151, 156, 162, 163, 171, 178180, 183, 197201, 203205, 210, 211, 213, 214, 218222, 226, 228, 229, 235, 236, 238, 244, 247 250, 252, 253, 255, 257, 260, 265, 268 aktuální s. 237 reálný s. 198, 199, 236 stav s-a 197, 199 symbolická metonymie viz metonymie symbolika 53 kulturní s. 53 náboenská s. 53 synekdocha 50 syntéza racionalismu a empirismu u Kanta 213 systém 11, 12, 15, 16, 18, 21, 26, 30 32, 36, 37, 51, 54, 55, 7175, 79, 82, 91, 99, 121, 122, 125, 127, 128, 131, 132, 135, 142, 148155, 162165, 167, 171, 174, 177, 196199, 201, 202, 210, 211, 214, 215, 218, 229, 234236, 239, 240, 242, 245, 252254, 260, 263, 265, 266 nekoherentní s. 30 systematické koreláty v rámci naí zkuenosti viz zkuenost systematické korespondence mezi zkuenostmi 76, 129, 152 systematický metaforický výraz viz metaforický výraz systematiènost 22, 123, 125, 127, 234 interní s. 30, 107, 123, 125, 127, 234 s. metaforických pojmù 19, 30 technický termín 204 tìlo 26, 40, 51, 67, 7476, 87, 91, 133, 139, 165, 177, 179, 187, 198, 230, 239, 248, 268 teorie 911, 47, 49, 61, 62, 68, 70 72, 82, 86, 88, 91, 92, 101, 122 124, 126, 127, 129, 130, 138, 141, 170, 171, 176, 192, 196201, 207,
208, 214, 215, 218220, 225, 226, 228, 254, 255, 261, 264268 t. èistì objektivní pravdy viz pravda t. definice viz definice zkuenostní t. d. viz definice t. komunikace 223, 250 t. modelù 199 t. porozumìní 199, 201 t. pravdy viz pravda zkuenostní t. p. viz pravda t. stavebnice 220 t. stavebních kamenù 92 t. stavebních kostek 198 t. vìdecká 32, 204, 238, 245 t. významu v pøirozených jazycích 214 tradice N. Chomského 213, 223 transkulturální hodnoty 211 transkulturální pojmy viz pojem transportace negace viz negace tøetí volba 203, 209, 241 tvrzení 12, 18, 43, 74, 105, 116, 120, 127, 129, 133, 142, 153, 154, 156, 181183, 196, 197, 200, 205, 213, 219, 221, 233, 236, 241, 254 pravdivé t. 175, 180182, 197 úèastníci viz konverzaèní struktura úèel 33, 40, 41, 50, 72, 8385, 94, 108, 111114, 119, 121, 125, 137 141, 150, 178, 181185, 190, 193, 195, 234, 266 úèelové vlastnosti viz vlastnost událost 28, 40, 45, 52, 53, 57, 77, 88, 92, 98, 135, 137, 140, 147, 180, 185, 186, 190, 191, 193, 194, 260 ukrývání aspektù pojmu 22, 24 universální gramatika R. Montague viz gramatika univerzum filozofické u. 235 objektivistické u. 236 u. rozpravy 199, 236 uráka 8082 ustálená slovní spojení viz rèení úzus 219, 223, 230, 231 uivatelský význam viz význam válka 16, 17, 19, 40, 41, 48, 66, 79,
8083, 85, 94, 96100, 102, 105, 121, 124, 125, 127, 131, 133135, 140, 161, 166, 173175, 188, 237 vìc o sobì 213 vìda 12, 63, 64, 141, 202, 204, 206, 207, 209, 236, 237, 239, 240, 245, 247, 260265, 267, 268 vìdecká metodologie 204, 264 vìdecká teorie viz teorie vìdomí 4143, 79, 129, 165, 205, 206, 230232, 245, 263, 268 vìdy o èlovìku 241, 242, 262 verbální spor viz spor Vernunft u Kanta 213 vertikální orientace viz orientace vìta 23, 24, 36, 52, 53, 71, 77, 78, 83, 89, 90, 111, 122, 123, 142, 145148, 152154, 179, 182189, 199, 200, 214, 215217, 219, 220, 222, 224227, 229, 230, 232, 234, 266 forma v-y 142, 145 obsah v-y 2324, 36, 142, 148, 152, 185186, 189, 200, 214 227, 230 v. performativní 219 vjem 51, 96, 98, 162, 178, 181, 183, 193, 213 vjemová vlastnost viz vlastnost vlastnost 37, 49, 50, 8790, 92, 93, 110, 123, 129, 135141, 144, 148, 149, 152, 171, 178182, 194196, 198, 199, 203, 204, 220223, 227, 228, 230237, 240, 243, 246, 262, 263, 266 inherentní v-i 135, 136, 141, 198, 223, 233 interakèní v-i 135, 137139, 141, 194, 196, 198, 232, 233, 235, 240, 266 úèelová v. 137, 139, 185 vjemová v. 136, 137, 139, 185 vnímání 16, 88, 137, 194, 204, 213, 263, 264 konvencializované v. 253 vyhýbání se sporné otázce 80, 81, 82 vyplývání 118, 122, 210, 212 vytyèení premis 81 vyvozování logických závìrù 81, 89, 103
[280] význam 9, 10, 12, 16, 2224, 32, 86, 122, 123, 130132, 135, 139, 142145, 147149, 152, 154, 155, 157159, 170, 191, 192, 196, 198, 200, 201, 204206, 214231, 233235, 242, 244246, 248251, 261, 265, 267, 268 doslovný (objektivní) v. 217, 219, 224, 225, 226, 229231, 234, 267 metaforický v. 226, 230 obrazová teorie v-u 198 reprezentace v-u 242 standardní teorie v-u 200, 215 stavebnicová teorie v-u 198, 220 uivatelský v. 224 v. mluvèího 224227, 230, 234 v. vìty 23, 24, 36, 142, 145, 148, 152, 200, 214, 216, 217, 219, 220, 224, 225, 234 objektivní v. v. 214217 vzájemné porozumìní viz porozumìní zakotvení metafor viz metafora zakotvení ve zkuenosti viz zkuenost záporka viz negace záporný afix viz negace zastraování 8083, 103 zjiovací otázka viz otázka zkuenost 9, 10, 12, 21, 22, 30, 32 34, 39, 40, 42, 47, 5355, 7579, 81, 8386, 88, 89, 9194, 98100, 102, 121, 124, 125, 128135, 138, 140, 141, 146, 148, 151, 155160, 162173, 175, 179, 180, 182, 184, 185, 188, 191198, 203, 204, 206, 210, 228, 229, 232, 234239,
[281] 241243, 246, 248251, 253, 257, 263, 265268 celostni (holistické) pojetí z-i 242 systematické koreláty v rámci z-i 77 systematické korespondence mezi z-mi 76, 129 zakotvení ve z-i 30, 31, 53, 54, 77, 8386, 129, 135, 197, 210, 214, 242, 244, 266 z. citová 76, 77 z. fyzická 26, 27, 31, 32, 54, 75, 77, 214 z. pøímá f. 75, 178 z. kulturní 26, 27, 31, 32, 7577, 214, 244 z. prostorová 7478 z. pøímá 146, 178, 193, 194 z. smyslová 76, 218, 253 zkuenostní gestalt 11, 87, 94, 98, 99, 101, 133, 184186, 190, 193196, 228, 235, 240, 242, 246, 248, 252, 253 zkuenostní podobnosti viz podobnost zkuenostní prunost 251 zkuenostní souvýskyt viz souvýskyt zkuenostní teorie definice viz definice zkuenostní teorie pravdy viz pravda zkuenostní výklad pravdy viz pravda zkuenostní (experiencialistický) mýtus 241, 244, 246, 247 zorné pole 29, 44, 77, 86, 178, 235 zpochybòování autority 8082 zvýrazòování aspektù pojmu 112
[282]
Robert Lakkof / Mar Johnson
METAFORY, KTERÝMI ŽIJEME Kniha byla ediènì pøipravena v rámci grantového projektu Teoretická knihovna (DA01P01OUK024) financovaného Ministerstvem kultury ÈR a vedeného edièní radou ve sloení: Jiøí Trávníèek, Miroslav Èervenka a Miroslav Balatík Pøeloil Mirek Èejka Editor: Jiøí Trávníèek Redaktorka: Jitka Cholastová Obálka a osnova grafické úpravy: Boris Mysliveèek Sazba písmem New Brunswick: Petr M. Dorazil 3. svazek edice TEORETICKÁ KNIHOVNA Vydal Host vydavatelství, s. r. o. Pøízova 12, 602 00 Brno, tel., fax: 543 216 807(09) e-mail:
[email protected] roku 2002 jako svou 178. publikaci Vydání první. 280 stran Tisk a knihaøské zpracování ?????? ???????? ? ??????? Doporuèená cena 245 Kè (vèetnì DPH)