MENŠINY V PROMĚNÁCH ČASU

MENŠINY V PROMĚNÁCH ČASU Mgr. Jiří Víšek Policejní akademie České republiky v Praze Email: [email protected] Anotace: Předkládaný článek pojednává o právech příslušníků národnostních a etnických menšin. V textu jsou analyzovány základní právní předpoklady v rámci právního řádu České republiky, ale i evropské a mezinárodněprávní úpravy. V článku je kladen důraz na prováděcí právní úpravu k Listině základních práv a svobod České republiky. V textu, tj. druhá část je vycházeno z historických artefaktů, které se vztahují k problematice menšin s akcentem na Ústavní listinu z roku 1920. Ve třetí části

jsou

analyzovány

kvantitativní

podklady

v souvislosti

s jednotlivými

národnostními a etnickými menšinami, které se soustřeďují na území České republiky. Klíčová slova: Ústava, zákon, národnost, etnikum, lidská práva, soudní ochrana. Annotation: In the article author deals with rights of national and ethnic minorities. In the text are analyzed basic legal assumptions within legal rule of law in Czech Republic but also within European and international law regulation. Article is mainly focused for special legal regulation towards Charter of fundamental rights and freedoms of Czech Republic. In the second part of article which deals with history facts which are dealing with problematic of minorities with an accent on Constitution document from year 1920. In the third part are analyzed quantitative data related with different national and ethnic minorities which are located in the territory of Czech Republic. Key words: Constitution, law, nationality, ethnicity, human rights, juridicial protection.

1

Úvod Existence lidských práv je vázána samotnou existencí lidského společenství, nelze je tady považovat za inovaci v rámci recentní doby. Základní lidská práva a svobody prochází dlouhým a složitým vývojovým procesem. Proces jejich vývoje ovlivňovala řada významných světových historických milníků a nejrůznějších především negativních událostí. Největšího významu získaly ve 20. století v důsledku nelegitimní dehonestace všech lidských práv, primárně v průběhu 2. světové války. Postupným procesem docházelo k pozitivním změnám, především po roce 1989, kdy byla přijata Listina základních práv a svobod jako součást tzv. ústavního pořádku České republiky (dále jen „ČR“). Garance zabezpečení základních lidských práv a svobod je jedním ze základních atributů moderního demokratického státu. S významem lidských práv se můžeme setkávat v běžném životě a bohužel, stejně tak s jejich porušováním a to v celém globálním měřítku. Problematika lidských práv a svobod je stále velice aktuální. Současná vnitrostátní, evropská a mezinárodní právní úprava nám všem pomáhá si tato práva nejen lépe uvědomit, ale je-li potřeba, též se domoci jejich dodržování. V rámci předkládaného článku se zaměříme na problematiku práv národnostních a etnických menšin a to z pohledu Listiny základních práv a svobod ČR (dále jen „Listina“), Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „EU“) a z pohledu jednotlivých právních předpisů, které se vztahují k tématice národnostních a etnických menšin. Z pohledu současné imigrační vlny bude hypoteticky význam národnostních a etnických menšin narůstat. Práva národnostních a etnických menšin Význam menšina je specifikován řadou zpravidla neurčitých pojmů. V odborné literatuře nalezneme význam, který spočívá v občanství a v dlouhodobém vztahu k území. V Maďarsku se uvádí dlouhodobý vztah k území na 100 let, jiné státy aplikují tzv. model tří generací. Z pohledu zákonné úpravy občanům tvořícím národnostní nebo etnické menšiny se zaručuje všestranný rozvoj, zejména na právo společně s jinými příslušníky menšiny rozvíjet vlastní kulturu, právo rozšiřovat a přijímat informace v jejich mateřském jazyku a sdružovat se v národnostních sdruženích.1 Článek 25 Listiny, oproti ustanovení článku 24 Listiny, redukuje svou 1

Článek 25 Listiny.

2

působnost výhradně na občany ČR a zaručuje jim právo na všestranný rozvoj v rámci národnostních nebo etnických menšin – právo rozvíjet vlastní kulturu, právo rozšiřovat a přijímat informace v jazyce národnostní menšiny či sdružovat se v národnostních sdruženích, přičemž realizace takového práva souvisí s vydáním zákona. Výslovně dále popisuje individuální a kolektivní práva, která patří výhradně příslušníkům národnostních a etnických menšin – právo na vzdělávání v jejich jazyku, právo používat jejich jazyk v úředním styku a právo účasti na řešení věcí týkajících se národnostních a etnických menšin. 2 Podrobnosti ke všem právním náležitostem, uvedeným v článku 25 Listiny jsou dopodrobna upraveny v řadě navazujících zákonů, tj. zákon o právech příslušníků národnostních menšin, školský zákon, správní řád, daňový řád, zákon o elektronických komunikacích, zákon o ochraně utajovaných informací, zákon o volbách, zákon o obcích, o krajích, o hlavním městě Praze a dalších. Další podrobnosti jsou uvedeny především v zákoně č. 273/2001 Sb., o právech

příslušníků

národnostních

menšin,

ve

znění

pozdějších

předpisů.

Interpretací zákona o právech příslušníků národnostních menšin, lze konstatovat, že národnostní menšina je společenství občanů ČR žijících na území současné ČR, kteří se odlišují od ostatních občanů zpravidla společným etnickým původem, jazykem, kulturou a tradicemi, tvoří kvantitativní menšinu obyvatelstva a současně projevují vůli být ztotožňováni za národnostní menšinu za účelem společného úsilí o zachování a rozvoj vlastní originálnosti, jazyka, kultury a zároveň za účelem vyjádření a ochrany zájmů jejich společenství, které se historicky utvořilo. Příslušníkem národnostní menšiny je občan České republiky, který se hlásí k jiné než

2

Usnesení II. ÚS 2454/11 ze dne 20. 10. 2011; odst. 9: „Pokud jde o námitku nedostatku tlumočníka v řízení před soudem prvního stupně, je třeba zdůraznit, že Ústavní soud chrání základní práva a svobody v jejich materiálním pojetí. Ačkoliv stěžovatelka proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání, jež dokonce třikrát doplnila, a následně využila i mimořádného opravného prostředku, tak o jakémkoliv pochybení v souvislosti s ustanovením tlumočníka v řízení před soudem prvního stupně ve svých opravných prostředcích pomlčela. Z obsahu jejich opravných prostředků, tak jak plynou z narativní části napadených rozhodnutí, přitom nevyplývá, že by stěžovatelka kdykoliv namítala jakékoliv nesprávnosti plynoucí z vadného překladu jak v průběhu hlavního líčení, tak při vyhotovení listin. Již jen z těchto okolností má Ústavní soud vážné pochybnosti o materiální povaze této námitky. V každém případě sama stěžovatelka tvrdí, že v řízení před odvolacím soudem byl ustanoven tlumočník do ukrajinského jazyka. Nejpozději uvedeným opatřením tedy nutně muselo dojít k nápravě případného předchozího pochybení, bylo-li jaké.“

3

české národnosti a projevuje přání být považován za příslušníka národnostní menšiny spolu s dalšími, kteří se hlásí ke stejné národnosti.3 Práva národnostních a etnických menšin jsou upravena v hlavě třetí a v článku 3 odst. 2 Listiny. 4 Dle článku 24 Listiny nesmí být příslušnost ke kterékoliv národnostní nebo etnické menšině nikomu5 na újmu. Jedná se o projev subjektivní vůle jedince navenek, nejde tudíž o otázku spojenou s jakoukoliv činností regulovanou státem, proto Listina zakazuje jakýmkoliv způsobem postihovat rozhodnutí konkrétní osoby, která se považuje být příslušníkem konkrétní národnostní menšiny.6 V Listině základních práv EU je zakázána jakákoliv diskriminace, zejména na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, etnického či sociálního původu, geneticky daných vlastností, jazyka, náboženského vyznání či přesvědčení, politického či jiného smýšlení, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, původu, postižení, věku či sexuální orientace. 7 V praxi platí, že v rámci uplatňování zakládající smlouvy o Evropského společenství8 a smlouvy o EU a v souladu se zvláštními ustanoveními zmíněných smluv je jakákoliv diskriminace na základě národnosti zakázána. V oblasti trestněprávní lze uvést zejména následující trestné činy: § 352 – násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci, § 355 – hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení, § 356 – podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezení jejich práv a svobod, § 400 – genocidium, § 403 – podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka. V rámci správního práva § 49 zákona č. 200/1990 Sb., přestupkový zákon v platném znění, zakotvuje přestupek proti občanskému soužití, kterého se dopustí ten, kdo omezuje nebo znemožňuje příslušníkům národnostní menšiny výkon práv nebo působí jinému újmu pro jeho příslušnost k národnostní menšině nebo pro jeho 3

§ 2, odst. 2 zákona č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin, ve znění pozdějších předpisů. 4 Pozn.: Každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se jakékoli ovlivňování tohoto rozhodování a všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňování. 5 Pozn.: Nikomu, tj. i cizincům. 6 Usnesení I. ÚS 285/2000 ze dne 19. 12. 2000 (U 48/20 SbNU 389; Restituce nemovitostí, které po skončení okupace v roce 1945 byly ve vlastnictví Německé říše): „… stěžovatel nebyl napadeným rozsudkem krajského soudu nijak diskriminován, např. pro svou příslušnost k národnostní menšině nebo z jiných důvodů (čl. 1., čl. 3 odst. 1 a čl. 24 Listiny), neboť krajský soud v napadeném rozsudku toliko dospěl k závěru, že restitučnímu nároku stěžovatele podle zákona o půdě nelze vyhovět a žádné svévole se vůči němu nedopustil.“ 7 Článek 21 Listiny základních práv EU. 8 Pozn.: tzv. Římská smlouva ze dne 25. března 1957.

4

etnický původ, pro jeho rasu a barvu pleti. Důležité je rovněž uvést zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací (tzv. antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů. Jednotlivá ustanovení

antidiskriminačního

zákona

by

měla

sloužit

jako

„projekt“

celospolečenské výchovy. V rámci mezinárodněprávní úpravy základ ochrany národnostních menšin spatřujeme v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech (čl. 27) 9 a v Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, oba výše uvedené pakty byly přijaté na půdě Organizace spojených národů. 10 V mezích evropských právních standardů lze uvést článek 14 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, ve kterém je formulován zákaz diskriminace, zaměřuje se tedy přímo na ochranu národnostních a etnických menšin. Dále se jedná o Rámcovou úmluvu o ochraně národnostních menšin, řada podstatných náležitostí byla implementována, resp. provedena do zákona č. 273/2001 Sb. Historické souvislosti národnostních a etnických menšin Normy ústavního práva řešily otázky užívání jazyka národnosti v úředním styku v Československé republice v zákoně ze dne 19. 2. 1920 podle § 129 Ústavní listiny, jímž se stanoví jazyková práva v Československé republice. Ústavní listina Československé republiky

11

zakotvovala ochranu příslušníků národnostních a

etnických menšin v hlavě šesté. Jednotlivá ustanovení se zaměřují na ochranu státních občanů republiky Československé, kteří si před zákonem jsou rovni v plném rozsahu a uplatňují totožná občanská a politická práva nehledíc k tomu, jaké jsou rasy, jazyka nebo náboženského vyznání. V § 134 tehdejší Ústavní listiny bylo uvedeno, že jakýkoli způsob násilného odnárodňování je neakceptovatelný, porušení tohoto předpokladu může zákon prohlásit za jednání trestné. Spektrum obyvatelstva v rámci teritoria Československa bylo složeno z několika rozličných především národnostních skupin. 9

Ve státech, kde existují etnické, náboženské nebo jazykové menšiny, nebude jejím příslušníkům upíráno právo, aby spolu s ostatními příslušníky menšiny užívali své vlastní kultury, vyznávali a projevovali své vlastní náboženství nebo používali svého vlastního jazyka. 10 GERLOCH, A.; HŘEBEJK, J.; ZOUBEK, V. Ústavní systém České republiky. 5. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013. str. 409. 11 Pozn.: zákon ze dne 29. února 1920 č. 121/1920 Sb.

5

Početní stav národnostních a etnických menšin v republikovém měřítku V rámci této subkapitoly, která se zabývá kvantitativní analýzou národnostních a etnických menšin je vycházeno z posledních informací, které byly zjištěny prostřednictvím nejaktuálnějšího sčítání obyvatel, tj. v roce 2011. Historicky nejpočetnější národnostní menšinou byli především v poválečném období Slováci. Tento fakt lze argumentovat společným historickým vývojem československého státu. Po jeho rozpadu se počet osob, které trvale žijí v ČR a hlásí se ke slovenské národnosti podstatně snížil. Polská národnostní menšina byla až do roku 2001 druhou nejpočetnější, což je graficky uvedeno viz tabulka níže. Největší koncentrace Poláků byla v Moravskoslezském kraji. Německá národnostní menšina je s územím ČR také historicky spojena. Až do poválečného odsunu tvořili Němci okolo 30 % obyvatel. Poté se jejich počet rapidně snížil, tento trend pokračoval i v roce 2011. Ukrajinská národnostní menšina se v ČR rozšiřuje po roce 1989. Úzce to souvisí s pracovní migrací Ukrajinců. Oproti roku 1991, kdy se jejich počet pohyboval okolo 8 tisíc, byl v roce 2011 jejich počet více než šestinásobný. Vietnamská národnostní menšina rovněž zaznamenala téměř totožný nárůst po roce 1989 jako menšina ukrajinská. Ruská národnostní menšina po roce 1989 trvale narůstá. V roce 1991 a 2001 měli Rusové podíl 0,1% z celkového počtu populace, v roce 2011 měli již podíl 0,2 % populace, tj. 18 tisíc osob. Důvodem vysokého počtu příslušníků ruské národnostní menšiny jsou většinou politicko-ekonomické podmínky, v rámci bývalého Sovětského svazu. V roce 2011 se z celkového počtu obyvatel 10 436 560 přihlásilo přirozeně nejvíce osob k české 6 711 624, moravské 521 801 a slovenské 147 152 národnosti, následovaly tyto nejpočetnější národnostní menšiny: ukrajinská 53 253, polská 39 096, německá 18 658, ruská 17 872 a slezská 12 214, přičemž počet osob hlásících se k židovskému (521) či romskému (5 135) národu byl překvapivě mnohem nižší. V rámci zmíněného sčítání se přihlásilo 163 648 osob ke dvěma národnostem současně a zde již lze zjistit, že posledně zmíněná národnostní menšina přinesla vyšší výsledky v kombinaci například česká – romská národnost 7 026, slovenská – romská 573 osob.

6

Vývoj národnostního složení obyvatel České republiky v letech 1921 – 2011 Sčítání lidu (údaje jsou v %) Národnost 1921

1930

1950

1961

1970

1980

1991

2001

2011

100,0

100,0

100,0

100,0

100,0

100,0

100,0

100,0

100,0

67,5

68,4

93,8

94,3

94,5

94,6

81,2

90,4

64,3

moravská

.

.

.

.

.

.

13,2

3,7

5,0

slezská

.

.

.

.

.

.

0,4

0,1

0,1

slovenská

0,2

0,4

2,9

2,9

3,3

3,5

3,1

1,9

1,4

polská

1,0

0,9

0,8

0,7

0,6

0,6

0,6

0,5

0,4

německá

30,6

29,5

1,8

1,4

0,8

0,6

0,5

0,4

0,2

maďarská

0,1

0,1

0,2

0,2

0,2

0,2

0,2

0,1

0,1

Národnosti celkem z toho: česká

Tab.: viz Český statistický úřad12 Závěr Významnost základních lidských práv a svobod, která bude stále více aktuální, nejen v souvislosti s probíhající migrační vlnou především ze zemí Blízkého východu a Středního východu. V případě, že dojde k integraci cizinců do vnitrostátních podmínek, tj. ČR bude i význam národnostních, etnických a náboženských menšin nutno brát v úvahu a efektivně pracovat na ochraně takových práv, protože tyto aspekty jsou základním předpokladem pro existenci demokratického právního státu. V ČR je institut národnostních a etnických menšin kvalitně právně upraven. Tato práva specifikuje Listina a další právní předpisy – zákon o národnostních menšinách, antidiskriminační zákon, trestní zákon, přestupkový zákon atd. Vlivem pramenů komunitárního, resp. evropského práva je ochrana těchto práv posílena. Soudní ochranu v ČR poskytuje především Ústavní soud, který je součástí soudní moci, přitom ale stojí mimo soustavu obecných soudů, je specializovaným soudním orgánem ochrany ústavnosti. Dále je nutné uvést veřejného ochránce práv, což je 12

Český statistický úřad: Národnostní struktura obyvatel - 2011 [online]. [cit. 2015-10-13]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/narodnostni-struktura-obyvatel-2011-aqkd3cosup

7

nezávislá a nestranná instituce, známá více jako „ombudsman“. V rámci podmínek Evropské unie nesmíme zapomínat na Evropský soud pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku, který byl ustanoven roku 1959 k projednávání narušování Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Další formy ochrany základních lidských práv a svobod jsou například Rada vlády ČR pro lidská práva, Rada vlády pro národnostní menšiny, které je složena mimo jiné ze čtrnácti zástupců nepočetnějších národnostních menšin, jednotlivé menšiny mají v Radě pro národnostní menšiny jednoho až dva zástupce. V budoucnosti dojde ke vzniku dalších menšinových „hnutí“ viz úmluva Organizace spojených národů z roku 2006, která uvádí práva zdravotně postižených, dále lze očekávat ustanovení práv tzv. „nových menšin či sexuálních menšin“. Literatura GERLOCH, A.; HŘEBEJK, J.; ZOUBEK, V. Ústavní systém České republiky. 5. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013. 516 s. ISBN 978-80-7380-423-7. Ostatní zdroje Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky. Zákon č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních a etnických menšin. Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací (antidiskriminační zákon). Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Ústavní

soud

České

republiky

[online].

[cit.

2015-10-13].

Dostupné

z:

http://www.usoud.cz/ Český statistický úřad: Národnostní struktura obyvatel - 2011 [online]. [cit. 2015-1013]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/narodnostni-struktura-obyvatel-2011aqkd3cosup

8