3 ESKÁ OTÁZKA, vsntnkondoi. MKOVSKA KNTHOVrVI. v PRAZE. Nákladem asu" SNAHY A TUŽBY NÁRODNÍHO OBROZEN. rtálného gymnasb T. G. MASARYK

r^MMMMn«»ra«aMHMaií^

,

ESKÁ SNAHY

A

OTÁZKA,

TUŽBY NÁRODNÍHO

OBROZEN

Napsal

T. G.

MASARYK.

NÍ 1/3 MKOVSKA rtálného

KNTHOVrVI gymnasb

vsntnKONdoi v PRAZE. Nákladem „asu"

1895.

tn

,-u^.

"IlOf.

M3^ iVi.

Tiskem Antonína Renna v Praze.

Pedmluva. eské

otázky

nepojímám

tu

ve smysle

tickém, ve smysle politické praxe, nýbrž

tím soc iologický rozbor všech

tch

poli-

rozumím

záhad, jež vnucují

eské

historie,

kdo poznati chce, ..ím jakožto _zvláštní kulturn žijeme, co chceme, co dûfame^

národ

se tomu, kdo postihnouti chce smysl

^

dvody máme pr o své národní Vím pedobe, že se otázka ta prohlásila

Které a jaké

snažení? a

^

'

snad ješt

prohlásí

za národní

Dnes

zrádu.

v kruzích politických a žurnalistických se zálibou na národní t. zv. zdravý instinkt, na elementární a pod. síly národní: pokud pohtika je otázkou moci, jist tento t. zv. národní nstink t

se apeluje

i

je politická síla rádi,

jestliže

velmi drahocenná a

síl}^

té

máme

co

mžeme

nejvíce.

býti

Avšak

každé psychologie instinkt sloužiti musí rozumu, cílm kdo tedy dovolává se našich národních instinkt, cíle ty musí pi-edpokládat, podle

—

nevi-li, že ty slepé instinkt}' samj' sebou vedou nemusíme. Dnes k cílm, o nichž ani

vdt

takováto víra v politickou a historickou náhodu velmi je rozšíena. Já jí nesdílím, ba pokládám ji za veliké zlo a ve vtšin pípad v ýroky o ele-

mentárn í_a_ P- "áodních si lá ch mám za bezpené politické a národní neuvdomlosti s vdectví

—

a nevzdlanosti. \\

Mn eská otázka jest otázkou po osudec h lovenstva, je mn otázkou svdomí Vím není nahodilá, š KTÓllárem, že historie národ .

nýbrž že se v ní projevuje uritý plán Prozetelnosti a že tedy je úkolem historikv a filosofv, úkolem každého národa, ten plán svtový popoznat a urit a podle stihovat, místo své v toho poznání co možná s nejplnjším a nejjasnjším vdomím postupovat pi vší práci, i politické. Nem^^slím ovšem, že se podaí rozumu sebe pronikavjšímu odhaht plány Prozetelnosti, ale vím, že na dnešním stadiu vzdlanosti je povinností každého myslícího, íditi se pedpisem Kollárovým.

nm

Dnes národní

iivedomélosti bez takového hlub-

nikomu nelze piknout, už právem nebo neprávem,

šího základu filosofického

nejmén tm, stoji

kdo,

a

na stráži národní.

Také

již

Kollár

otázku

eskou formuloval

jakožto problém malého národa,

po

nm

Palacký

ešil úkol malého státu

Jist Kollárovi slovanská

.

íHea a vzájemnost byla jen

prostedkem

rodní malosti, kterou tak zle pocifoval. se docela odkryt, že

pesvden,

nejsem malý nás poet.

i

mne

tísní

proti ná-

Piznávám

naše malost, ale

jako Kollár, že zídlem jejím

Kollár žaloval: „Vzdlanost ,národkv a n^rodek' malikých národ ona nežije sama bývá malicherná a neduživá

je

—

—

.

.

.

malí nárdkové myslí a živoí takoka jen na pólo ... v malých národech

jen

ale

.

.

.

obmezen, zmrzaen ... mnoho pravdy; avšak myslím

skost projevuje se

V

tom

je

muivá posud

a

t.

si,

cítí

lid-

p."

že

malost našeho národního života je

doasná, a že pestane. Pestane poznáním kdo nedostatky a doznáním našich nedostatkv ty poznal a pocítil, bude je odstraovat. Za tímto

jen

—

úelem

vznikly

i

tyto studie.

To, co tu podáno, je ást studií o Kollárovi a doplujících úvah z minulého a nynjšího roníku „Naší Doby". Je to struný pehled našeho znovuzrození a zárove pedchozí upozornní na pro-

blémy,

o

kterých by se v soustavném

eské otázky

rty literárním totiž

rozboru

jednat musilo.

tyto

jsou

koncesí

našim neutšeným otázce chtl bych vcn, bez všelikého

pomrm. O eské

nejradji uvažovat

historického úvodu.

ist

Avšak vím zase velmi dobe,

jak jsme v otázce té pivykli k historické berli a

užívám taky. Alespo KoUára, Palackého, myslil bys ml by znát každý náš vzdlanec; ano ale neznáme jich ani ze sta

proto

jí

Havlíka

—

—

—

a proto nezbylo než podat takto hlavní názory našich nejlepších myslitelv a národních vdcv a pipravit si literární pdu pro vlastní

jeden,

práci o

eské

otázce.

V PRAZE

v listopadu 1894.

T. G.

Masaryk.

ITašelio

obrozeni

prvá doba: doba Dobrovského.

ry Hnutí

evropské,

jež

pivodilo

francouzskou

re voluci, a vzniklé vzrušení národní a politické

i

v ná-

národech slovansk3>ch mocn se projevilo. My od té doby datuj eme__syé národní znovuzrození. A v teto pro nás tak dležité dob; Jospíval Kollá?) narozený v osudném roce 1793:' hlasatel rStnonalismu a humanity narodil se v okamžiku, kdy v hlavním Evropy t i^ kdo prohlásili

*fo3 našem

a ostatních

—

mst

Rozumu V^šecky a smry znovuzrození pirozen psobily na Kollára a zase Kollár sám pokraoval v tchto smrech. Jestliže nmecká literatura poskytla mu pro-

p ráva

lovka,

zakládali nov^ý kult

.

.

.

vlivy

doba znovuzrození vytkla mu cíle a urila Všecky vlivy He rdera, Friesa a j. nméckých ui tel n ebyly by zpsobily Kollárovu ideu

stedky,

mu

dráhu.

—

nebýti toho mocného a životního snaženi národního, nebýti toho usilování o duchovní samostatnost národ slovanských a jejich jazyka, všecka nmecká filosofie nebyla by vytkla ty veliké a vznešené cíle, jimž

Kollár síly

své zasvtil

—

prostedek

sebe

lepší

a

— úinnjší ladem vedoucích

.

.

leží

-

8

tomu, kdo

cíle

nemá

a pohnutek

.

a snahy té doby Nové Prvni7 n avázati vším životem na minulost, v níž národ samostatn S. svob"odn~se vyvíjely a uriti cesty pro vývoj v budoucDruhy u vdomiti si pítomnost poznati stav nosti. zavinny národním a politicI
Ujasnme si jen poteby eské dvojí mlo úkol

.

.

:

se

brati

tím,

srovnávání

co a jak

k novému, plnjšímu pítomností, srovnávání národoyé_jiní, bylo bez-

poklesnutí

tohoto

Pi tom

životu. s

z

,

postupují

s

dn3'm mítkem. "Buditelé národa musili poznávat, co ze

skuteného

stavu národa má se podržeti, eho máme se zbaviti, n astala doba studi í, studií minulosti co ješt pejmouti a pítomnosti; podle pesnosti a správnosti tchto studií fantasie a rozum urovaly ideály budoucnosti.

—

concreto byl úkol: utvoiti a rozšíiti samoIn statnou a sam obytnou kulturu eskou a tudíž i vzd To prací literární. lafí vlastni jaz^^ všestrannou j^byla" stránka úkolu positivní. Po stránce negativní to znailo, el iti pe vaze kultury a jaz yka nmeckého a

vlivm nmeckým vbec! S^NemcTode dávna soubylo nám zápoliti a konkurovati, proti síle jejich se udržeti; vlivy maarské do té doby ohrožovaly nás mén, ale pece již bylo jim odporovati. Polák, Rus, JihoSousedství slovanských národ sedícími

slovan buditelé

— pociovali jsme naši

postavili

potomkové potomkové naši,

jejich

po

—

si

stu

je to

—

posud nepatrn. Úkol,

ped

sto

letech a

starý

lety,

budou

náš

úkol

jejž

máme my ho

míti

i

národní a

kulturní.

Povážíme-li,

lého

j

aký byl náš úpadek na konci minuostatní a zejména

vku, kdežto mezitím národové

;

—

9

—

.

také Nmci tak úspšn pokraovali, lze uriti, jakými cestami jsme se ve svém boji s nmeckou kulturou bráti musili a brali.

Lid ve nkovský zachoval si svj jazyk, ale neho inteligence, uivší se ve školách latinnmecky. sky^ teprve pozdji v XVlII. století Habsburkové, uvázavše se v panování nad námi, provádli a provedli protireformaci tak pronikavou, že všecko eské snažení a pokraování literární a osvtné na dlouho bylo nemožné. O duchovních potlaovatelích sám Tomek vyznává: „Jezovité uložili ducha národa eského v staletý hrob." Proto se íká, že lid, že sedlák zachoval národnost. Je to do jisté míry pravda. Avšak ani jmi stavové neztratili vdomí eského naprosto a našim buditelm pipadl úkol, sebrati všecky eské síly, a probuzovati je k ilejšímu životu, k životu, jenž vyrovnati se ml životu, jejž podávala z acho vala si

kultura

—

—

nmecká.

Všecky

tyto

snahy buditelské, všecko

to

nadšené

o samostatnou a samobytnou kulturu pirozen musilo býti založen o na njakém jednotném názore na svt a na "život. Nemá-li život lidí myslících býti etzem jednotlivých episod a takového života lovk jen ponkud myslivjší a opravdovjší prost nesnese, musí všecka práce myšlenková, praktická, úsilí

,

—

—

i

založena býti na jistém a pevném základ filosofickém. Bud si základ ten jakýkoli, ale každý, kdo skutené myslí, jej má, míti jej musí. I

naši

filosofie

snažení

potebovali

buditelé

n ašli jej ve filosofi dáti

i

takového

základu

a

nmecké. .Podivný osud j nmecká

miliTla

protmmecké

tilosoticky

pro svou

buditelé použiti musili filosofie

základ pro ná rodní kulturu eskou naši

nmecké

\

a použili

filo-

—

10

nebo myšlénky francouzské a nám nmeckým prostredkováním. Tet djinný význam nmeckého osvícenství, jež

jen nmecké, anglické picházely k sofie

—

sloužilo našim buditelm na konci minulého století Dobrovskému, Puchmajerovi a j., to výklad fakta,

—

filosofii H erderovu a Friesov u. Filohumanitní a osvícenská pirozen svdila našemu po vývoji, pokroku a vzdlání. To se strany

že Kollár pejal sofie úsilí

nmecké filosofie za pjku. eské

a vdy byla jen historická_odplata hnutí reformní zúrodnilo i nmeckou

pudu pro nové idee, eští vysthovalci, nejlepší to charakterové potlaovaného národa, v tisících a tisících šlechtili krev ducha nmeckého, - splácela nmecká filosofie svj dluh eskému národu a pomáhala buditelum peklenouti staletou duchovní smrt. Os vícenství ^ frany minulého vku, osví cenství nmecké, anglické \J c 5uzs kê~T5ylo jen pokraováním v duchu hlavních ideí n es ké reíormace.~ Po Kollárovi a s ním ostatní elní pracovníci \ národní a myslitelé eští poád ješt z nmecké filo^ sofie erpali své základy pojmové. Palack\' byl zá/ vislý na Kantovi, Havlíek na Bolza vi, smetana j.a"jiní na Heglovi a pozdjší utíkali se k Herbartov L Vedle filosofie a vd^', jak vykládáme, po výtce nmecké, s samého poátku národní kultura budovala

—

i

_

i

j

^

i

^

,

i

se djinami.

Naši buditelé musili poznávat minulost vlastního národa, šlo o to, poznati a uriti místo eského

národa ve vývoji lovenstva. A opt práv pro toto nejnutnjší studium b^do (teb a filosofického p odkladu a ten nejurit ji Kollár fóriiuloval, pejav Herderovu filo"šoBi djIHT Než Paijacký nám dal djiny eské, mli jsme filosofii djin svtových a pirozen zase vzali jsme ji u Nmc. Práv tak ped eskými djinami Palackého Šafaík

,

— vypracoval

nám

11

starožitnosti

slovanské

—

pd

lov-

enstva a humanity postupovalo národní vdomí k

/

sIo

v anstvi a n aposledy k ešství, jak ukazuje postup od

Ko llára pes Safaika Jc_ Palackému. Obdobný byl vývoj jazyka Postaveni do plnosti moderního života nasi buditele nutn musili jazyk nerozhojovat. erpali tudíž pedetoliko oisovat, ale vším ze staré eštiny. Další zdroj byly píbuzné jazyky slovanské a konen jazyk živý a dialekty, zejména slovenština. Nebylo snadné upraviti jazyk staletí nerozvíjeny pro moderní svt myšlenkový; proto dl ouho užívalo se^ .

i

pro

vdeckou

práci

nminy

— nmina

nminou

se

Jste Kollár napsal svj hlavní spis nmecky o Dobrovském rozumí se to samo sebou nmecky napsal Šafaík svou slovanskou literaturu, Palacký vydal své djiny naped nmecky. V usilování o jazyk svj stali jsme se národem vyBíJeTál

—

—

ml

„filologickým" a Jungmannv Slovník proto tak veliký význam národní Avšak jazyk nevyvíjel se pouze uenými studiemi jazykozpytnými, mluvnickými a lexikálními, nýbrž musil pedevším sloužiti básnické tvorb _a_ krásné literatue, podstatné to ásff Tcaždé literatury národní. .

T~v tom oboru byl vývoj líenými Básníci naši napodobili

pomry peduren.

naped vzory

cizí

?.

ovsem

zase hlavn nmecké; v peklade „Ztraceného ráje" Miltonova Jungmann nakupil všecky poklady nového jazyka spisovného. Ku pekladm záhy pistoupil}' ke sbírky národních písní a jejich napodobování vzorm západním pidány vzory slovanské a opt poesie lidové. Hanka vydával písn srbské, Kollár, Šafaík, Celakovský a j. sbírali písn domácí, Cela;

kovský napodobil

písn

ruské.

Pede

všemi a nade

'

—

12

—

všemi však vynikl Kollár svou „Slávy Dcerou"; není nahodilé, že Slovák první v básních vyslovil všecky na Slovensku jazykové vtužby národního úsilí,

—

domí udrželo se

ryzejší.

Naši básníci v té dob všichni zárove jsou inni a naopak zase spisovatelé odborní njakou mrou úastnili se prací z oboru literatury krásné: Puchmajer, Hanka, Marek, elakovský, Kollár, Šafaík, i Palacký s poátku básní a zabývá se aesthetikou. Rozdlení práce nastalo teprve pozdji, vdecká a básnická innost uritji se urzují. národní náš program Konen v poslední roz šiif se programem politickým Hnutí a boje o svobodu na sklonku minulého století zpsobily naše obrození národní a jazykové, na tomto základ a hnutím roku 1848 uvdomili jsme si i svá práva své

vdecky

—

ad

.

i

poslání politické. Naznaení dalšího vývoje však už nepotebujeme,

nebof bží jen o to, v celkovém vývoji naší národní vci pochopiti Kollára a jeho slovanskou ideu. Bude nám ted možno, poznati a oceniti domácí, slovanské a eské vlivy psobící v Kollára a po KoUárovi. 1^2^ Probuzení naše, zpsobené hnutím osvtným -

a sv^Dodnickým, není rcJ^nÓit

a jazyk

v

hned

tehdejší

uvdomle národním Nádob vbec a obzvlášt .

v Cechách za hlavní a osnovné pojmy kulturní poPo duševních i hmotných se ani nemohly. svízelích a útrapách protireformace a pevratu spoleenském, který tím se provádl, pirozen otázka náboženského a filosofického pesvdení stály v popedí. Proto, jak nejlépe vidíme na Dobrovském, kládat

svobody, poskytované Josefem II., sílené smýšlením celé Evropy, mly tak veliký význam a tak velikou cenu. Práv že historie eská odkazovala k veliké

— dob

13

—

reformaní, náboženská svoboda

byla tak vítána.

—

práv Cechm

S voboda pesvdení náboženského

—

svov záptí mla ovšem ješt nedokonalá bodu národní a jazyko vou práv tak, ja k v minulosti rélormace v záptí mla sesílení národního vdom: a i

vývoj jazyka. Jazyk a náro dn ost pojímaly

se

jakožto orgán a

prost edek" osvty a' osvcován a teprve pozdjším vývojem udržení a vzdlání jazyka a národnosti stáí

pedním

valo se hlavním a

cílem

tužeb

národních a

politických.

Proto v echách, jako všude v Evrop, hnuti na sklonku minulého století bylo podstatou svou pokrokové, osvtové, svobodomyslné v pravém slova toho smyslu.*) Josefinism byl v zemích rakouských jeho oficiálním výrazem. byl

/ Dobro vskýj^ hlavní náš kisitel, sám byl josefiinista, Uená Spolenost Vdókonce svobodný zedná.

stediskem zednáv a vdecké eské práce, vlastn v echách vdecká práce je ješt bud latinská nebo nmecká. Není na p. náhodou pro Dobrovského, že prvý jeho vdecký spisek vnován byl zniení povry, musil dokázati, že zlomek evangelia sv. Marka, darovaný Karlem IV. metropolitnímu chrámu, není psaný od sv. Marka samého. Kdo Dobrovského literární psobení zná jen zdaleka, musí byla

—

vdt,

že

cování

nesen je

celý

smr myšlení a vdeckého pranezlomnou, nadšenou a dslednou

jeho

hlavního filosofi*) „Svobodom3'slný" je doslovný peklad ckého (deistického) pojmu minulého století; Angliané, Francouzi a Nmci slova toho tenkráte užívali (freethinking, libe penseur, dnes slova toho se již neužívá, protože není již toho reidenker) pojmu. U nás slova se užívá, nemáme! podivným zpsobem slov pro oznaení toho, co Nmci zovou reiheitlich, freisinnig. ;

:

—

—

14

áskou k svobod. Odsud jeho posud vzorná vdecká odkrytost a jeho široký a svtový rozhled, bez nhož by jeho historické a literární práce daleko nebyly mly toho vlivu, který mly a posud mají. Dobrovskému práv z této filosofické stránky ješt málo alespo záhy byl píliš silným duchem se rozumí i pro ty naše buditele, kteí z obvyklých rámc myšlenkov3>ch nemohli se vymaniti. Jen tou silou svého l

—

ducha Dobrovský

vštípil

život

svým

P ro Dobrovského je vbec svobodomyslný~ knz práv

literám.

charakteristické,

že,

Kollár byl svobodom3'slný duchovní. Mezi buditeli prvotními vbec jsou množí duchovní a~to jména prvá a nejlepší, af uvedeme jen Dobrovského, Puchmajera, Marka, Dob.nersL, Durycha, Vogta, Vydru zejména filosofie pstuje výlun duchovními (Zahradník, Marek, Hyna, se Klácel, Smetana). tenkráte klérus Je to pirozené poád ješt byl vlastn hlavní, snad jedinou tídou inteligentní a tudíž u nás jeho úast v hnutí národním byla velmi znaná a blahodárná. Úast ta zjeví se nám tím vtší, jestliže si vzpomeneme, že kazatelna byla jedinou školou mateštiny.*) byl

jak

tak,

:

;

tém

I

:

I

i

i

tém

Toto svobodomyslné hnutí v Cechách pirozen odkazovalo k reformaci eské^ k tradicím bratrský m aHi usitským naši buditelé pokraovali, kde reakce prervala vývoj. Sotva že udlena zbytkm Bratí ;

pozdji literárn vypoitárW duchovních tehdy a literatur.u Zásluhy duchovenstva o eskou (od r. 1700 až 1880) 1880. Jestliže autor (pag. 101) iká, že literatura naše až po Tomikv spis „Doba prvního lovenstva" 1846 byla ,, panenská a veskrze kiestanská", tedy to není správné, míní-li tím, že literatura obrodní byla orthodoxni naopak je práv pro duchovni spisovatele charakteristické, že do jednoho z uvedených byli v duchu josefínského osvtnictvi roz')

Rondrobné

inných podal Ježek:

i

e

;

tém

hodn

neorthodo.xni.

~

15

otištn mezi prvými spisy Komenského „Labyrint svta". Až v takových podrobnostech jeví se podstata tehdejšího hnutí. I není tudíž nahodilé, že první a nejvtší vdcové nového literárního hnutí eského vedle svobodomysltolerance,

ného Bratí

knze Dobrovského a

b }î

protestantští

jejich

Vi

potomkové

esk ách

následovate tj^KoTlár,

prótíFeformanimu katolictví, alack ý. Dobrovský, Kollár, Šafaík, Palacký' jsou obhájcové svobodv myšlení a vznešených tradic eské reformace. Dobrovský, Kollár, Šafaík, Palacký hlásají Bratrské ideály humanity, Palacký nám odhaluje pravou velikost

Saaík,

naší minulosti.

+

dov ede me oceniti ideu i ji istoricky huni anity, ideu lidskosti a všelidskostij kterou hlásal práv evanjelický jak Kollár. M\' ted pochopíme, duchovní pokrauje na dráze zahájené v Cechách /*^3^

Tak

katolickým jak a

pro

Nmecku

ted\-

svobodomyslným knzem, my pochopíme, Kollár Cech

•

v

sousedním

protestantském

nalézal na vysoké škole J[enské idee vyrostlé

ve

psobil nejdíve ve vlastní otin, jak v Jen Friese a Harms v duchu eských Bratí a jak konen Humanita pilnul k humanitnímu ideálu Herderovu. po stránce ethické, vzdlanost po stránce rozumové il sfalv se KoUarovi národním ideálem. Ve jménu humanity a osvty práva národní a není pijazyková byla zabezpeena a odvodnna :

rozeného práva národa nad národem, není pirozeného nedáti náro du vyvíjeti se svým zpúsobern prava^ k^êá lm humanity. rento ideál humanit}- v Cechách ped Kollárem Dobrovský hlásal, hlásal jej vedle Kollára Šafaík, Šafaík ve svých djinách znal se k nmu Palacký. slovanské ei a literatury nám ukazuje, jak Slovan

od pírody a celou svou podstatou je „pravý svtov šlechetnjším slova smyslu" a jak proto vždy jen za svou svobodu a práva bojoval od svobody mírumilovných Slovanv a od pokroku jejich literatury oekává „uskutenní idee istého lovctví".*)

oban

;

T^

káže ve svých Dji-

ideál lidskosti Palac ký

eského národa a vzývá jej na obranu národa, eského vi ve svém poslání k frankfurtskému parlamentu 1848, rka: „. pi vší velé lásce k národu svému vždy ješt výše cením dobré lidské vdecké, než dobré národní.***) Ve své souborné nách

Nmcm

.

.

i

o krasovd Palacký „svrchovanou ideu lovctví" hned na poátku své vdecké dráhy snažil se filosoficky prohloubiti a zdvodniti na spracování toto idee Herderovy taktéž*mly vliv.***) studii

;

Odsud osvtný ráz našeho znovuzrození, odsud význam Uené Spolenosti, pozdji Musea, Matice a zaízení literárních a vdeck3'ch; odsud naše o školy, jež eští Bratí národu odkazovali, odsud konen, hledíme-li na Kollára samého, jeho úsilí filosofické, humanitní a osvtové. Dlužno íci, že Ko llár svým upílišeným racionalismem seslabil své psobení, aVsak pres to Jeho význam _tk ví v jeho hu nianitni idei. Jeho následníci mohli sespokojiti jeho slovanstvfm ale jemu a jeho slovanské idei za podklad sloužila osvícenská filosofie. Plytkost racionalismu Puchmajerova a pozdjšího, ba až dnešního liberalismu není dkazem a dvodem proti opravdovosti Dobrovského a jeho opravdových následník. jiných úsilí

'

—

""

') Šafaík, Geschichte der slavischen -Sprache nach allen Mundarten pp. 54, 64. ") Palacký v Radhosti IIF, 13.

"*) ibid. p. 367.

und Literatur

—

i:

4><

4. Poznali jsme te v historickém osvtlení Kollárovy^-^kladní myšlénky filosofické ideu h u manity a \ osvícenství, poznali jsme zárove, jaký dosah tužbv ty mely pro naše znovuzrození pikroíme nyní k objasnní druhé základní idee Kollárovy, idee národ- \^ nostní slovanské a eské. Kollár dal výraz t. zv. znovuzrozeni blovanú. V pravém slova smyslu znovuzrodili jsme se ]en my Cechové a práv to naše obrození dává celému hnutí slovanskému ráz. Rusové a Poláci se neohrožovali, leda že hnutí reformní v obou zemích souspadalo s hnutím eským. Jihoslované turetí osvobozovali se politicky, rakouští jen do jisté míry se ohrožovali podobn jako my. Zádn}^ jiný národ nepro-_ dlal__t ak hluboký pemny politické, sociální a kuP" t urní jako národ náš a práv proto národní hnutí minulého století u nás nejzvláštnjším zpsobem se :

;

:

j

projevilo.

Sesílení a sebepoznávání slovanských se totiž

rodv Rekové

zárove ostatních.

a

se sesílením

Zárove

hlavn Madari,

s

národ

dalo

sebepoznáváním nánámi kísili se na p. a

jejichžto vývoj v

mnohých

podrobnostech podobá se vývoji našemu. Slované jednak sami ze sebe vyvíjeli se obdobn jako národové ostatní, a pokud národové druzí nás pedili, pracovali i pro nás. Národové v Evrop již dávno nejsou isolováni. A co se Slovan dotýká, vždy byli leny rodiny evropské, kesanské a je klamné mínní, že od ostatních národ byli jsme oddleni. Neplatí to ani o Rusech (Kirjevský § 56.) v té míe, jak se od neslovanských slovanských myslitel a hlavn politických a nacionálních jednostranc íkává, o ostatních Slovanech, až na ást Srbv a Bulhar, nikdo toho vlastn ani netvrdí. i

—

i

—

1>

Slované nebyli nikd}' isolováni; fakt, že zejména se sousedními Germány byli na mnoze v pomru nepi"átelském, není dkazem nevzájemnosti, naproti, ostatn byli Slované s Nmci a tudíž s Evropou také ve stycích pátelských, alespo mírných. N árodn í hnutí Slovan dalo se, když ve Francii práva lovclTa 5ya pi ohlašována, kd\^ v nmecké mosofií a literatue hlásal se ideál humanitní a když anglití filosofov zakládali pirozenou mravouku hu -

manitní Idea humanity nezastavila se ped celními a politickými šraky, a ped i za tmi šraky lidé všude stejn myslili a ke stejným spli cílm volnosti a lidskosti. U nás však všecky tyto tužby evropského myšlení docela pirozen pojily se ke snahám naší eské reformace a práv proto naše znovuzrození je historický vývoj docela pirozen}' a ást všeevropského .

vývoje vbec. Prohlášeni práv lo vka neplatilo tudíž pouze FranciX al e celému kesanskému svtu _a^ obzvlášt A když revoluce zásadám svým také národu našemu. stala se nevrná a když vracela se k prostedkm

tm

násilí,

—

i

proti

kterým

Francie

—

pvodn

spojila

formáln zpeetila, co a Napoleonovi.

nulo

národní

se

proti

Jak v

vdomí

Nmecku

z literatury*'a~ITIoióHe^

tak

—

teba

Evropa aliance

útoné

revoluci

na Rusi vzpla-

i

elilo pak

celá

Svatá

evropskému

proti

všeevropské vzájemnosti. Jak všude stejn se

lejší

ní.

pojilo národ}' proti

Ze ovšem toto spojení stát národ, je opt jen doklad

my

opt

povstala,

i

diktátorovi.

proti

svobod

nemilejší

—

té

a m3'slilo, vidíme i idee byly všude stejné,

cítila*

Vdí

Slované pejímali jsme, co vytvoili naši pokroisousedé a nesousedé. Voltaire psal pro Evropu

lít

a etl se v

Evrop, stejn v

Paíži, Berlín, Praze a

Rousseau dal výraz tužbám všech národv a proto Herder a pozdji Kant, Schelling a Hegel stali se uiteli nejen Nmcv, nýbrž nás Slovan. Herderova idea humanitní žije vDobrovském, vKollárovi, Šafaík a Palacký jí se dovolávají. Co Dobrovský a jiní svtu mli íci, ekli mu v jazyku nesvém, po nich peklady a rychl3>mi zprávami vzájemnost myPetrohrad.

i

i

šlének a lidí se udržovala a sílila. Jak ped revolucí a za revoluce, tak opt i v dob reakce v literatue byronism a romantism na celé se projevuje Byron zejména na nás Slovany mocn psobil: Mácha, Mickiewicz, Puškin. Opt dkaz té jednot}^ literární a vzájemnosti všeevropské.

—

áe

-

Není tu ovšem možné, vylíiti dopodrobna všecek obsah znovuzrození slovanských národv a ukazovati, jak mu u jiných národv odpovídají jevy stejné a podobné; ale staí to, co pedneseno, k ospravedlnní výroku, že znovuzrození Slovan je zno vuzrozením jin^^^-ch nároíuv~"a~~výžnamu všeevropskéRa Zmna a vývoj národu slovanských znamenaly pemnu a vývoj národ sousedních nesousedních. Jestliže na p. Srbsko se osvobodilo, to pece znamená, že ub3'lo panství tureckého a to znamená zmnu v celé politické konstelaci evropské diplomacie. A podobn zmohutnní slovanských literatur, slovanské vdy a filosofie znamenalo pemny v evropské spolenosti literární a pemny ty nutn vliv mly na další rozvoj spoleenských, politických, národních a hospodáských poevropských. Vzdlanjší Slovan konec konc stával se v každém ohledu samostat njším Znovuio-O/cttl Slovátt nezbytné mlo mocné vlivy na soui

i

mr

!

asné pomry

evropské.

Tuto svtovost slovanského obrození KoUár velmi

'

I

j

20

—

dobe postehl

a svou ideou humanity a vzájemnosti Vzájemností slovans kou nepožadoval nic jiného, nežli co platilo v mire silnjší u národ jinyhT Kollár vzájemnost všeevropskou sesíliti chtl tužší vzájemností slovanskou. Chtl ovšem tužší literární vzájemností mezi Slovany sesíliti národní vzdlání islovanské a slovanské sebevdomí.

vyslovoval.

(VS^ Tento

svtový

význam slovanského znovu-

zrození nejlépe vynikne nám, když srovnáme si, teba jen chvatn, jak samostatn a v téže dob idea slovanská se projevuje v Cechách, v Polsku a na Rusi, to v I^slišiovi., Mickiewiczoyi a Kirjevském ,*) v eskos lovenské vzájemnosti, v polském mesiánství a vMuském slavjanoÍTÍlství. Již ta souasnost je dkazem, že jedná se o vc všeobecnjší.

Uení všec h tí slovanských myslitel má za základ rozešení hic;t-nrirkýrh -a u deb lovenstv a, rozešeni otázky vbec -— otázky tedy. Jak dehnitivne uspoi;ádati život všech národ, celého lovenstva. >cliyzá hadu tu rozešiti chce na základ rozumovém, ""Trok a osvta mají zabezpeiti lovenstvu další vývoj; pedstaviteli živými tchto px^ncipií abstraktních jsou Slované, Slované všichni, (ôlákješí týž problém; a le ne rozumem, nýbrž citem, ^ng_gs^/etou7 nýbrž náboženstvím má otázka býti rozešena. In concreto náboženství a církev katolická má býti základem, národ polský ve spojení s francouzským vdcem a proto že bží o novou a definitivní organisaci nejen Slovan, nýbrž ostatních národ, polské mesiánství nemže se odlouiti od hnutí evropského, naopak musí se ho ;

i

*)

Idee všech ti dozrávají

a poínají

se

projevovat v téže

dob, kolem roku 1830; a opt po roce 1840 všichni ti podávají je svtu ve form uzrálejší, definitivní. Souasnost je úplná.

:

—

21

—

a proto Polska spojí se s Francií, v níž Kdežto Kollár, Mickiewicz vidí živý pramen moci. jsa vren idei humanity, provedení velikého svtového úkolu oekává od práce literární, žádaje proto i na Slovanech vzájemnost literární, Mickiewic z provedení plán mesiánských vidi v moci vojenské, fr a ncouzská bojo vnost a moc, jak projsidla se v Napoleonovi, sloužiti má polské idei. /ÍColIáj je eský Br atr^ Mi-, ckTewic^ je katolík po srcKrt-ôniface VIII., ukazujícího svtu podle podání dva mee a koucího: „Ecce duo tedy provede ideu gladii, ego sum Caesar." zejména spojí nepápolskou, slovanskou, lidskou, eský humanitá telské bratry polské a ruské, bratry ty na zemi spojiti chce vzájemností literární, ve slovanském nebi sedí tam v bratrské shod vedle sebe, kteí na zemi se katanovali, Kosciuszko a Su-

zmocniti

Me me

—

varov.

Xirjevsk^

tak é eší problém všelid ský.

Slavjano^ výkladu je lá ska ke slovanské cír kvi, láska k Slovanm ku pravoslaví, stát a vzdlanost na slovanských základech Je žádoucí or ganisace všelidská, všekesfanská slavjanofilstvím odiní se veliké schisma rozdvojivší západ od v^^chodu. Z vých odu zazá spasné svtlo rznost tchto tí apoštol slovanské a Shoda všelidské lásky odpovídá národnímu bytu a asovým pomrm. Cjl^všem je stejný, ale rozcházejí se v pfQ- m stedcích. ^Lecli^ dvuje a filosofii, (Polák srRu^ |" náboženstvy aíe každý jinému a své círTíVt: êdi eká spásu od klidné smírné práce, Rus by mu pisvdil, ale Polák chápe se mee. Cech radí se s rozumem a povoluje Rusovi, že rozum ten má poslouchati srdce, Polák apeluje jen na srdce. U jiných národ hlava a srdce jsou prý rozloueny Slovan mysli a filstvi^^^- 'teprve

3Te

—

zvuku i pozdjšího

,

í

.

i

vd

^

:

zárove v jednom,

u jiných národu jedna moutlauje nebo pedchází jiné Sebrati všecky jednotHvé ásti duše v jednu vle sílu, najíti to vniterní stedisko bytí, kde rozum žápravdivé podivné cit svdomí krásné spravedlivé milosrdné a všecek objem rozdoucí Kiréjevský ; umu sbírá se v jednu živou jednotu cítí

—

obyejn

hutnost Kollár

;

i

i

i

i

i

i

i

i

i

—

skutenou pravdu znáti, musíme se proniknouti jejím svtlem a teplem, mj srdce a hle

Není

dosti

v srdce; ale

svt dán hlav,

^lickÍ£wkLž,

Avšak

K ollár i

Lidstvo

—

rozumu

touží

po

:

celosti

celost jen víra pravoslavná

novati chci mocí svého

katolickou

—

Slovan

—

—

vn

se trápí srdce Život lidstva je vývoj rozumu nabaživší se vedení abstraktního

svého duševního žití a tu Kirj evsky Padává

—

citu,

cit

ten

;

chrání se vírou

Mickiewicz. Spasitelem lidstva bude Kollár; Spasitelem lidstva bude Polák

— —

Francouzem Mjck[e\^z Spasitelem lidstva bude Rus Kirjevsk}^. Ume se nalézti cestu vzájemnou prací spolenou Kollár; Národ polský cestu tu nám

s

—

—

;

Mickiewicz Ukazuje ji národ ruský Kirjevsky. TJuvhajme genim všeho Slovanstva, tm EToBrovským, Kopitarm, Šafaíkm, Gajm, Pogodinm, Chomjakovm a jiným a jin3'm mnohým Kollár; Oddejme se geniu velikého muže, Napoleona KirMickiewicz; Následujte ruského mužika už ukazuje

—

;

—

—

—

jevsky

.

.

.

Podrobnjší srovnání

budeme

tená sám

si

uiní;

sami

píinu

jednotlivá uení srovnávat a ocenit, až vyložíme zejména mesiánství Mickiewiczovo a jiné idee slovanských i neslovanských myslitel, zabývající z chase stejnou záhadou. Zatím jen tolik už

mít

mžeme

\

rakteristiky

KoUára

poznati, že jeho idee jsou

nejmén

I

;

urité a obzvlášt zasluhuje povšimnutí,

že

netroufal

—

'

si

doporuiti za

vdce

Slovanstva a lidstva národ svj,

Polá k doufá jen v pomoc národa neslovanského, francouzského. Napoleon jest mu mesiášem, Kiréjevský stavi ruský národ v hlavu jen proto, že sob zachoval isté uení církve východní. Všichni ti spoléhali na pVincipie všeobecné, všelidské, již vyv _humanitu. v katolictví, v pravoslaví. pracované /^6. Jp*es to, ze Kollár hlásal všeobecnou ideu humaílTintf zárove, ba ve jménu jejím hlásal id eu ná_rodnQS tní. Idea národnostní, jak se te obecné pojímá, poíná se upevovati na sklonku minulého století a práv Ped tím lidé v souvislosti s ideálem humanitním. byli si vdomi svého církevního a státního lenství/ že národ, jako celek, vedle církve a státu má kul- A turní posláni, toto pesvdeni vzniká v kruzích širších 1 tepr ve na sklonku minulého století. Nebudeme vy- ^ kládat, kterými jednotlivými vlivy se tak dalo, staí nám tu,' co jsme práv ukázali, že na sklonku minulého jak uinil Rus.

—

i

'

.

'

—

v celé Evrop národov se poali osvobozovat ve jménu humanity a pirozeného práva. Proti abso-/ lutismu, jenž ústy Ludvika XIV. hlásal, že státem je jediný, hlásá Rousseau_a dekretuje francouzský parlament, že státem je národ. Tento názor filosoficky formuloval jeden z nejprvnjších, ba vlastn první, Herdep^ d ovozuje z humanitního ideálu oprávnnost deálu národnostního. Stát Herderovi je útvar umlý, nebof píroda lovenstvo organisuje v národv rodina rozrstá se v rod, rod v národ, národové každý se svým zvláštním národním charakterem jsou pirozené organisace vedle a v umlých organisacich státních. „Píroda vychovává rodiny; nejpirozenjší stát je tudíž také jeden národ s /C(//iiin národním chaudržuje mnohá tisíciletí rakterem. Tento se v století

i

—

nm

24

a bží-li vladai z nho zrozenému o to, mže nej\pirozenji býti vzdlán; nebo národ je tak rostlina pirozená jako rodina, jen že má více vtví. Nic tedy úelu vlád nezdá se tak protiviti jako nepirozené zvtšování stát, divoké smšování lidsk3>ch plemen a národ 'p^á jedno žezlo."*) I erpá Herder z historie pouení a nadji, že všecky umlé utvafy státní jako hlína se rozpadnou a ž e v národních státech ^ ~~ us kutení se ideál hu nif^njty. Docela v souhlase s tímto uením Herderovým, z nhož do znané míry Rousseau k nám mluví, jôllár pojímal národ a národnost jakožto pirozený orgán lov enstva a tudiz ve jménu humanity žádal svoDodu národa svého a slovanského vbec. PCo llár však |,|vtom odc hýlil se od Herdera, že na národnost kla^ i

'

1

jraz 'mnoBem

tfy

v3'tknouti,

tém

manita až k

silnjší

že se mu, ztratila,

samým mezím

—

vždyC

si

mu pímo mže

alespo ve „Slávy Dcei", hukdežto národní tužby stupoval

národní výlunosti,

a tudíž

i

ne-

spravedlivosti.

//^)Národní vdomí jednotlivých slovanských nároOTTîrozen a samo od sebe vedlo ke vzáje mnému sblíženi

.

Tomu

sblížení

slovanských

národ

byly

Pedn

píiny

skutené kmenové povdomí a s ním Krev není voda souvisící j azyková píbuznos t. jsme si rodem blízcí, bližší, než nám jsou národové na p. germánští a románští druhému jaz3'ku slovanskému z praktických dvod snáze a díve se mžeme nauiti než jiným jazykm. Odkazuje Slovany nkteré.

—

;

i

k

sob

cliého,

*)

nepátelství národ jiných,* zejmé na nad Slovany panujícího a mezi nin

Herder, Idee, IX. kn., 4 kap.

nmežijícího'

—

uritji než pantleso. Konené u malých národ slovanských a národ slabých opora o ostatní národy slovanské a zejména o národy vtší, kulturn a politicky silnjší, byla doKollár obzvlášt na tento moment cela pirozená. klade nejvtší váhu vykládaje, pro idea slovanské vzájemnosti vznikla na malém a slabém Slovensku. p angermanism hlásal

sla vism.

Proti

se drive

a

Nkteré Slovany svazuje

tmto

silám spojujícím

stejné politické

síly

psobí

i

rozpo-

Slované sami žalují, že jsou jakoby od pírody obzvlášt nesvorní; nevím: germánští Skandinávci na p. také se nedovedou sjednotit a skandinávská idea, podobn jak známo, selhala pes nápor nmeckým Nmci sami dlouho se sváili a politick}- spojeni jednotliví slonejsou posud. Proto není se co divit, že vanští národov, vedeni svými zvláštními zájmy jazykovvmi, literárními, kulturními, náboženskými a kopolitickými se nesbližovali tsnji. .a.^ Protože mimo Rusy ostatní slovanští národové jsou malí a vtšina pod žezlem Habsburským, politicky otázka slovans ká hned od samého probuzení slovanského vdomí otáí se okolo otázky r akou.-^ko-^ ující

.

j

;

i

nen

^

==^

"

rus ké.

Austroslavism byl dán sám sebou. Zejména ve Vídni a také v Pešti inteligence slovanská ve smyslu austroslavismu se sbližovala. Kollár v Pešti poznával se zejména s Jihoslovany, tuším, že znal ze slovanských jazyk nejlépe srbsk3S a podobn Šafaík sblížil se jazykov literárn s g Srby. Položení slovenské Uher rzni netoliko v hlavním k tomu vedlo národové se stýkají, ale Slováci koloniemi svými na Kollárova jihu se Srby a Hrvaty jsou promíšeni. vzájemnost tedy ve skutenosti byla vzájemnost sloTo byla, pravím. vensko-srbská, slovensko-hrvatská. *

—

i

-

mst

*

—

—

-ii;

vzájemnost skutená vedla také k politické akci roku 1848. *) Polákm Na druhé stran všem Slovanm, Rusko záhy musilo se stati pedmte m slovanskýc h úvah a tužeb. Rusko na konci XVlll. stol. bylojeTíným samostatným slovanským státem, Polska padala, Srbsko dosáhlo samostatnosti teprve r. 1815, ;

i

,

•

jediné ernohorci byli volnj.ší pirozeným zpsobem tedy Slované oi své obraceti musili na Rusko. Rusko nebylo však pou ze- samostatné, ale veliká moc jelô poala se v celé Lvrop více než ped tim pocitovat; o pátelství s Ruskem vždy ucházelo se ;

,

Prusko a kjok^.za krokem Rusko zasahovalo do záîtostí evropských již' tím, že v odvkém boji proti Turecku bylo pirozen^^m ochráncem pravoslavných Jihoslovan. Tou mrou, kterou pak moc státní a politický vliv síleny byly literaturou, naši buditelé pirozen ruský jazyk a ruskou literaturu ped ostatními poínali studovat. Pro naše buditele padá na váhu sl abost tehdej-

l

i

š ího

Raknimka^ slabost

politická

i

hospoBásk á,

pro-

v oné dob zajisté napomáhala armáda se pamatuji, jak na mne v dtství psobila jak mne vábil jazyk cizí a delší pítomnost polských hulán pece necizí, jak mimodk vedl ke srovnáváni a napodobováni Kamresp. mluvení. Podobné vlivy psobily jist na mnohého pelík na p. vypravuje (Germanisace, 134) jak v Budíne 1832 slyšel rozmlouvali vojáky .Slováky, Cechy, Poláka, Srba, jak to ')

svou

Této vzájemnosti

dislokací.

Živ

:

;

na

píbh ten „konavého' psobilo a jak to povídal Kollárovi Kampelik íká, zavdal pi;íinu k rozmluv o slovanské rozháranosti, z ehož pozdji povstala v ,,Hronce" krátká rozprava (srv. v Sborníku Kampelik tedy o vzájemnosti slovanské. Kollárov str. 195 Komárkovu staf o literárních stycích Kollárových s Kampelikem) — pipisuje tomu píkladu prostých slovanspis ských vojín znaný vliv na Kollárv spis o vzájemnosti, i vliv tento. bez toho vlivu byl by vznikl, ale psobil :

života,

-

i

!

Obávajíce se se i8ii státním bankrotem. úplného rozpadnutí Rakouska a vidouce, jak proti svtovládné t^Tanii Napoleonov Rusko se staví v hlavu potlaených národ, pirozen nadje na zachránní národa, k národnímu sebevdomí sotva se probudivšího, obracely se na Rusko.

jevivší

Pro to vedle austroslavismu ustaloval se rusoslavism anebo panslavism rusofilský anebo pi'imo panrusism. Jak se obzvlášt u nás, ped Kollárem, sla"vlsm vyvíjel, ihned vyložíme, naped však musíme nmeckém. promluvit o panslavismu a panrusismu

—

—

C8J Ano ped Kollárem a našimi ostatními všeslovany v Nmcích projevilo se velmi silné a tu peurité rusofilství Herder (rodem Prus !) dešel Koliára. Herder, Kollárv uitel ve filosofii djin a Slovanstva, u kázal také na svtové poslá ní

—

—

:

i

Ruska Herder dostal se totiž hned po svých akademido Rigy, ckých studiích 1764 narozen je 1744 kdež jako uitel a kazatel trávil až do roku 1769. Doba ta byla pro vývoj filosofie a zejména jeho filosám pobyt v Rize sofie djin velmi dležitá, jakož pokládá za nejšastnjší. Obzvlášt pak ml v Rize píležitost seznámit se s tehdejším reformním úsilím popetrovským, s plány a zámry carevny Kateiny II., jejíž proslavený „nákaz" jej pímo elektrisoval. \ jedné své ód zrovna zbožuje Kateinu a kochá se velebností a ohromností „Kateinina svta", sahajícího od „Ledového moe až k nám (do Rigy), od Cinv až

—

—

i

k Baltu"

...

Petr Velik3> Herderovi od dtství až na konec života byl ideálem panovníka; anonymní ódou na nastolení Petra III. Herder vbec zapoal 1762 svou

—

28

—

—

básnickou dráhu rodný kraj let byl v držení Ruska.

V reform Petrov a v inou vidl velikolepý pokus,

Herderv po nkolik

jejím ^T}'

pokraování Kate-

chovati

vlíkyiráro

o ideály humanitní a v nazírání tom jej Kateinino pátelství k francouzským Myslil, že Kateinou i jeho ideály humafilosofm. nitní se dají uskuteniti ve velikých rozmrech a proto se chystal napsati spis o ruské osvt, peje Vidí v tom utvrzovalo

si,

aby

zornost.

úsilí

zbožovaná carevna obrátila na svou poV ruském národ vidl národ erstvý, svží,

nepokažený; obzvlášt když pak r. 1796 odcestoval do Francie, na -své oi si potvrdil, co vlastn z Rousseaua již dávno vil, že totiž Fr ancouz ové j sou národ starý, zanikají cí; srovnávaje takto ve skutenosti Francii a Rusko~^^ teba jen jak v Rize se

—

mu

zjevovalo došel pesvdení, že z Ruska lze udlati národ docela svérázný a púvoHm („OrígmaP voTlvy pímo ídéar~lTtstorTkého vývoje. „Ukrajina stane se novým eckem krásné podnebí tohoto národa, jeho veselá pirozenost, jeho hudební nadání, úrodná pda atd., jednou se probudí: z tak mnohých malých, divokých národ, jakými kdysi Rekové byli, vznikne národ vzdlaný, jeho hranice budou se :

i

rozprostírati

svtem

až

k

ernému moi

a

odsud

celým

!"

Nebudeme

jak Herder se nadchnul nad Turky, jak se mu nelibí vlastní rodný stát Prusko (pruské státy musily by se prý rozkouskovati, kdyby mly býti šastnými) jak

vítzstvími

Rus

vyliovati,

—

—

,

Friedrichovo chování k nmecké literatue atd., o tom všem v životopise Herderov tená se mže podrobnji pouit; zde bží jen o to, postihnouti dležitý pro náš národní vývoj fakt, že Ko iláodsuzuje

—

20

—

r v n mecky

uitel nebyl pouze milovníkem S lo; nýbrž pímo nadšeným ctitelem Rusv a že jétíó názory o Rusku v pozdjší dob vyzrál}-^ v to,i co ve sv3'ch „ideách k filosofii djin lovenstva" hlásal o Slovanech a budoucím vku humanit}'. *) Slovany byli mu in concreto Rusové, v Rusku, v pírod a lidech poznal svého rousseauovského lovka, Slovan vidl v úkolu Ruska, hj storické __ poslání u skuteujícího ideál hurn anity a osvícenství vanu,

Do

a kterými cestami

které míry

Herder poznal

Rusko slovanské, nemohu íci podrobn. Pokud souditi dovedu podle spis vydaných, Herder etl a znal historické práce a asopis}^, vydávané vtšinou nmecký^mi uenci tehd}' v Petrohrad žijícími. Co tehdy v Rusku se stalo a dalo, o tom Evropa dobe se pouovala dležité spisy vycházely nmeck}', latinsky a francouzsky a ruské pomr}' všude v Evrop se ;

tak že Herder snadno i bez znalosti slovanských jazyk mohl se o Slovanech pouiti a to od Slovan samých, píšících tehdy vtšinou nmecky.**)

stopovaly,

Rostoucí

vliv

Ruska

a

zejména reformy Kateininy, ')

derov 186,

I.,

Herderv

líí

65

I., ;

Ha3-m v životopise HerVelikém II. I., 15. Prof. Sobstianský

pobj^t v Rize a ruské vlivy

zejména o

reformy tam podnikané, pouze Herde-

nelíbily se

str.

zmínné

333 až 337 a 72

ód

na Petra

III.

;

viz

srv. o Petrovi

ocoóeuHOCTaxi xap.iKTcpii h lopiuimecnaro óbira 4pCBiiiixi C.iHBaui 1892 p. 15, 16) jednaje o Herderovych názorech o Slovanech, praví o rižském vlivu, že Herder stal se nejhoroucnjšim ruským patriotem, správn, jestliže se ruský patriotism pojímá nenárodn, pouze politicky a to ve smyslu hu(Vieiiia o nauioHíi.ibiiwxi

—

manitního ideálu XVIII.

vku.

") Ve svých „Ideách" Herder tam, kde mluví o Slovanech, dovolává se tchto autorit: „Frisch, Popowitsch, MQller, Jordán, Stritter, Gerken, Móhsen, Anton, Dobner, Taube, Fortis, Sulzer, Rossignolt, Dobrowski, Voigt, Pelzel u. s. w."

— na p.

Zajíniav}^ je

rovi.

>!0

—

hlas

italského

filosofa Fi-

lanîeriho jenž podobn j ako Herder oekává ruslýé' prvenstv í v JLvrop. Oekávaje panství humanity, a osvty, vidl v zákonniku Kate-in}^!!. dostatený dvod, politicky, vládlo padajícím náaby Rusko, sílící se ,

i

rodm evropským *) A^\ U nás slovanské vdomí deiiy^

dvod

tou

mrou,

šíilo se tedy z uve-

kterou rostlo

S poátku na konci minulého

vdomí

sesilovaio se

Práce

uenci

a vdci,

vdomí eské.

století

slovanské

hlavn

historiky

Dobnerovy,

Pelclovy, Voigtovy, Durichovy a j.**) odvodovaly a pevnil yjietoliko eské, ale slov a nské vdomí ohniskem a pevný nTzllcTadem toho hnutí stal sq/-í)ó1)rovský7Nveliký zakladatel slavi-

a gramatiky.

i

:

—

ánvt^^WýYneîTdohemisiá, a posílel oprávnným nazváním speciálních slovanských studií. Vda práv pro naše znovuzrození více udlala, než dnes ve mnohých, domnle s iiky,

slavista

,,slavistika" je

velmi

,,

vcn

i

praktických" politických kruzích se myslí.

Práce historikv a Dobrovského záhy vnikají do vdomí inteligence a do lidu Dkazem tomu sloužiti mže Pchmajer) a jeho innost básnická, pokud totiž básnícf "význácnji než vdcové charakterisují city a smýšlení své spolenosti. Své Sebrání a básní" významn vnoval Dobrovskému, jenž v podniku jeho, který'mž poíná se naše literární obrození, pomocnou ,,

*)

Filangieri, Scienza

della

legislazione

zpv

1770

I.

kn., kap.

8.

prvém vydání svých djin 1774 poina djiny eské pohledem na .Slovany vbec, jejichžto prý potomky Cechové jsou: lii pak tyto naše „prarodje" podle známého místa z Prokopia. Doklady k tomu, že se v Cechách vdomi '*)

Pelcl na

p. hned

v

slovanské i v starších dobách neztratilo, viz u Perwolfa, Ciacaiie Hxx BsacMHHfl OTitoiiieHJa H CB!i3i)i II., obzvlášt hlavu o eské slavistice v XVII. a XVIII. století.

— ml se

úast. nalézá

Puchmajer skova,

ale

V poátcích uvdomle sice

uvádí

ostatek

je

31

— ješt

této sbírky

—

nmeckých vzorv teristické a pouné

a nikoli

nectví; teprve v

roníku (1798) „Na echy"

III.

—

—

velmi

málo

Sám povdomí. sbírku pekladem ódy Cherašmahem básnno pod vlivem

slovanského

a to je velmi charak-

ve smyslu

pozdjšího je

—

báse

vlaste-

promýšle-

a v ní je také nji vlastenecká zmínka o slovanských národech. Avšak Puchmajersám^svým vývojem stává __se_

úinnjším

hlásatelem~ slovanské

slovanských zejména ruský jazyk. do

práci

národ

idee a

tím,

poznává

že

vniká

slovanský-,

a N. B. puchmajerovskou báse: (1804) zdlal podle polského vzoru Szymanowského. V zajímavé pedmluv Puchmajer hlásá „sjednocení se všech Slovan (aspo v naší monarchii písmem latinsk3>m)" a k tomu konci, aby ponkud sblížil Poláky s Cechy zavádí svj pravopis. Horlí proti pedsudku, jakoby na východu nekvetla krásná poesie, nýbrž jen na západ, je pesvden, že naopak eským básníkm vzory slovanskými „pehojná žíla zlata nejistšího" by se odkryla. Jen tímto „jistým prostedkem" zabráníme postupu odcestování a odslovaování. do poru uje obzvlášt polské bá snictví pro svou hodnot u. Zejnena pak pekládáni' ,,cizozemštiny" ušetí nám „polovici" práce, buz deme-li míti polský peklad po ruce (pro nestaí jen polský?!) a druhé: staneme se slovanštjšími a tak nebude obavy, že „tou nemotornou ponmilou eštinou všecko se pokazí a zmate". Slyšíme tedy: potebujeme slovansk ých jazyk k oištní eštin y, slovanské jazyky jsou nám z praktických snadno dostupné a konen bud za-

Nejrozsáhlejší

Chrám

Gnidsk}^

,

Konen

i

dvod

!

!

znamenáno, že Puchmajer peje tak zv. austroslavismu proto, že práv jsme v téže íši vedle sebe.*7 Tento austroslavism a ocenní poesie „nešastného národa Polského" Puchmaje rovi nepekáž^ l_jtá^ti s e rusofilem; náš prvý básník složil prvou ruskou mluvnici. Zajisté spojení poesie a mluvnictví pro dobu velmi je významné. Zajímavo je opt vnování pravopisu rusko-eského (1805) Ržikovi: je nadšen, že

—

Ržika,

byvší v

Cherson v diplomatickém

poselství,

Rusy esky se domluvil, je šasten, že takto podán dkaz, že eštinou, tou pohozenou eštinou, dále lovk dojde svtem, než jazykem jiným a ovšem nmeckým.

s

V

posledním (V.) svazku svého „Sebrání"

umístna už

báse Markova

je již

zeteln

:

1814)

(r.

Jungmannovi

a

tam

se volá:

Tam od východní strany duch Slavie vje Tam k Slovanm jest otvor líbezného zení Vždy Rur3fkovo žezlo nám se nevyrvalo.

.

.

.

.

.

.

Až podnes stojí Moskva Avšak Markem picházíme již do druhého období, a my chceme naped zachytit slovanský charakter doby prvé. .

.

.

lo) Duchovní m stediskem této prvé doby národ-^ obroze ní e Z)Q^r>2;5^ý. Ocenili jsme Dobrovského jako osvíceného joseíinistu ž ák osvícenc e Seibta, jenž žákm svým zjevoval uení Rousseaua n ího

j

—

') I ve své básni „Na jazyk eský" 1816 z radosti nad uvedením eštiny do škol psanou ozývá se austroslavism Radujme se, brati, s námi Moravané, Slováci :

V spolek svatý pjdem s vámi, Slezané a Poláci „Jeden jazyk!" naše heslo Bu,

bv nám

to slávu

neslo.

(21)

.

33

a i

e

Hu mea, dsledným dSíuhu m an ity Kollár od

jenských

nho

uitelv

a

byl

pívržencem

a záštitnikem

netoliko veden byl jako od svých od Herdera k humanit, nýbrž

O tcem

slovan Kollár ÍJobro\^ ského našeho vdomí je Dob rovský slFeFo uznává za svého hlavního uitele a zajisté správn a právem. Z jeho innosti poteboval jen budovu svou zbudovánu abstrahovati pravidla a i

k slavistice a slovanské "vzájemnosti.

-

.

ml

a provedenu.

Výslovnji Kollár

pomr svj

k

Dobrovskému

že prý tento k literární vzájemnosti ."; proklestil dráhu, akoli „nevdom a neúmysln jeho spisy js ou „všeslovanské " (allslavisch), „akoli ješt nevdl, co slovanská vzájemnost v literatue jest". A vykládaje, pro pro neznalost slovanských jazyk Slovanm o dležité vci týkající se všech Slovan psáti musí nmecky, opt za píklad uvádí Dobrovského, že i tento psal svá „panslávská" (pansla-

formuluje

tak,

.

.

vischen) díla nmecky nebo latinsky. Podotkli jsme již, jaký význam má vdecká slan aše eské vistika Dobrovským založená

—

práv podstatn

vdom

i

Dobrovský, jsa zakladatelem slavistiky, zárove jest prvým bohemistou chceme-li tím slovem oznaiti soubor všech poznání, vykládajících nám podstatu eského národa a eské národnosti. D obrovsk ý stvoi srovnávací a storickou gramatiku slov anskou a eskou on podal nám diiny literatury naší posud nepekonané co do koncepce a hloubky názoru, Dobrovský podal mnohé zkrátka Dohistorické a linguistické píspvk y byl o

slovanské

.

i

—

h

l

,

—

skuteným zakladatelem vdeckého bádání o Slovanech a eších. A jak správn vnikl do že poznal pízvunost naducha své mateštiny! tírovský

byl

—

;

že ustálil Ižiklasickému copu asomrnosti a roztiídní eského slovesa, tyto dva výkony dokazují samy o sob, jak Dobrovský národnímu hnutí vykazoval dráhy. proti

Dobrovský cítil však také esky a slovansky ba vlastn slovansky a esky. a

—

\'ezmte si na p. jen jeho „Slavína" a^3jovankii'í hned uvidíte, co Dobrovský uinil pro slovanskou

vc

a jak Dobrovský' slovansky poslání „Slavína" ke „slovanským

cítil.

Hned úvodní

bratím" je nad míru míním hluboce myšleno cítno krásné a hluboké ani Jungmann, jichžto cit obecn se ani Kollár

—

—

i

A s jakou uznává, nenapsali nic srden teplejšího. v ostatpílí Dobrovsk}' v tchto svých sbírkách, jakož ních z celé slovanské a svtové literatury shledává, co by Slovanm slovanský svt mohlo vylíiti, slominulý. Hned na prvém míst vanský svt pítomný i

—

i

—

podává Herderovu sta o Slovanech a podobn pak, jak pravím, s mravení shledává všecko, co poznání a milování Slovanpílí A jako v „Slavínu" a Slostva mohlo by sloužiti. vance", tak už ve svém ,,Literarisches Magazin", ve slovem ve všech svých Djinách eské literatur}^ svých pracích psal a cítil slovansky.*)

mluvím o

,

.Slavínu"

,,

—

rusofii^ V jeho soukrobylo znáti, jak se Ruskem pezabývá; vidti to z toho, že sám podává ruskou

rozhodný

Dobrovský' byl

mých jprednáškách

liv

gramatiku a

—

to

Puchmajer svou

eskou mu vnoval,

nmecké Dobrovský mu

napsal pedmluvu. Kopitar íká mu, že je „polorus", a vytýká mu pílišné ruso-

k

")

c:a7.in"

„Slavín" vj-šel

1806,

prvý svazek 1786.

„Slovanka" 1814, „Literarisches Ms-

v

filství.*)

jednom dopise Dobrovský mluví o

ei

snmem

v Uhrách, 1805 usnesení nepotrvá

vn:

ustanovené;

„Slováci

státní

doufá, že

vzpírají se proti

tomu udatn dosti, a kdyb}' pece jazyk svj musili zamniti za jin}^ dal by se pece lepší vyvoliti "**j Dobrovs ký ví, že Slovanstvo svtu V3^dá nové sv tlou \ nícolika ádcích napsal celou filosofii djin. Odporuje totiž Kopitarovu plánu, ve Vídni založit slovanskou akademii, udává za dvod, že by se jí tam nedailo, proto že ve Vídni

(=

úedních

z

—

listin)

se

—

„vím

germanisace". „Od Slovan pijíti svta, teba b}' 'Pnici prví stah fnethod.

—

um)

mén

Slovanský

ist

um

—

(užívá

pojatý je v lidstvu

pokažený

^

to

diplomaticky

',

ábelský princip musí nové osvícení

vylihl

se hlasateli lepších

v

nmin

slova:

krajn svedeném

Nmeckým rozumem

nej-.

není co opo-

vThovat, aie^našemu umu se nevyrovnává. Francouzský píliš brzo se vykuuje a sotva že se dá zachytit. Qui potest capere, capiat."***j

esprit

Dobrovský pochopil

i

praktickou v áhu slovanské

píin

své vrstevníky i v tomto idee a pedstihl v té oíleHu. Až budeme mít hlubší výklad Dobrovského innosti, i o této stránce jeho psobení nco se snad z dopis ke Kopitarovi jen narážkami se dovíme

—

pedmt naznauje. V tomto ohledu

Dobrovského velmi dobe charak1791 25. záí v Uené spole-

terisuje a dresa, kterou

pednesl

nosti

nosti

králi a

slovanských ")

císai Leopoldovi

II.:

O

odda-

národ arcidomu rakouskému. Proto

Briefwechsel zwischcn Dobrovvsky und Kopitar kvtna: jindy (p. 539, 1826, 21. dubna) v3-t3'ká q^ci Ruska prý se koinie. Cechm rusofilstvi

Jagié,

p, 542, 1826, 3^ nni jako všem **)

Ibid.

p.

'")

llíid

p.

—

22. crvencc^T 213 (181 404 (1815 7. kvtnaV 1

"

'

^

:•](;

že tato

pímo

adresa

práv

pro djiny slovanské

politiky je dležitá,

podám

tu

strun

otázky a její

hlavni

cbsah a sled myšlének.*) Vzpomínaje lojálnich projev Jihoslovan, dokazuje, že mj^ echov více než jiní národové m áme píinu k oada nosti k rodu p ano vnickém u a to" proto, že ve skutenosti a zejména ól nastolení Marie Terezie národ eský byl vrný, dokazuje to v neblahých pro jeho zemi válkách a po druhé proto, že my Cechové zárove s ostatními národy slovanskými císaský udrželi jsme pi jeho lesku a že budoucn jej budeme moci chrániti.

dm

Po tomto úvod Dobrovský Leopoldovi podává dkaz, že, co pravil, není pepínáno a dává dkaz

pedn

statistikou

slovanský_ch_národ

;

adou

probírá,

co pro rod panovnický^ uinili Hrvaté, Slované v Slavonii, polské a ruské (russische) voje Halie a Lodomerie, echové, Moravané a Slováci v Uhrách a ostatní. Slované, co do potu,_jjoynay[i_se_£inejmenším ostatní ni]]^^^na?oûm77~,^7ávem tudíž slovanský rod~~mže býti hrdý, že hlavn svou silou udržel vnjší jistotu

panovnického domu."

Na

to

Dobrovský vzpomíná, jak Slov ané dív e Velkým a ješt pozdji, že

b yli utlaováni pcd Karlem

Nmcm

—

stalo se jménem pro otroka nyní požívají svobody a upevfiují moc nmeckého císae; ped tím Slované v Sasku, Míšni atd. byli vyhubeni „nyní panují v rusko-slovanském kmenu a kmenem tímto od erného moe až k moi Ledovému, zavírají smlouvy na hranicích ínské íše, rozesílají úkazy ve své do konin více než dv st

jméno Slovan

—

ei

*) Uiber die Ergebenheit und Anhánglichkeit der Slawischen Vólker an das Erzhaus Oestreich. Prag 1791.

mil vzdálených, a Amerikou.

Ped v a

pátrají

na svtovém

vky

dávnými

Caihrad musili pi jiných nízkých

Slované pod

sloužiti a otroiti

pracích

moi

mezi Asií

eckými císai pi tahání dev

— nyní sultánovi

uchvacuji

Krym, porážejí jeho lodstvo na erném moi a byli bv ho, spojeni se slovanskými národy, jejichž chrabrost a síly vašemu velienstvu slouží k službám, zapudili s jeho pyšného stolce, kdyby vaše velienstvo nebylo pokládalo za estnjší, pekrátiti krveprolévání a poraženému vysokomysln dáti mír". Dobrovský mluví Po této slovanské ásti své za národ eský Cechové jsou panovníku vrni, nikoli proto, že po odboji proti Ferdinandovi II. poznali, jak nevra se msti, ný'brž hlavn z toho dvodu, že poznávají ve svém králi spravedlivého a moudrého zákonodárce. A koní Dobrovsk}^ adresu prosbou, aby panovník „proti bujnosti a neskromnému donuco-

ei

.

jestliže se zdá výhodné azyk esky chránil aby všichni poddaní mluvili týmž jaz3'kem, tož z druhé strany je jisté, že všel iké v tom donucov ání je škodlivé. Všichni zeíípanští úedníci pro

vání"

pro

;

j

stát,

.

echy

a

Moravu mli by

znáti

esky.

M3'slím, že mžeme si o slovanské ského uinit obraz docela jasn}^

Dobrovský skuten se

idei

Dobrov-

iako Slovan. Jeho Slovanskou ideu pojímá s hledsledn, dslednji a správnji než Kollár v tom, jako Kollár, veden byl diska humanitního

slovanský

cit je

velmi velý.

\

^

*)

cítí

—

;

Herderem a nmeckou osvícenskou filosofií. Dobrovský rozhodný rusofil, což tím více musí bý'ti v^-znaeno,

je

*) Tato poslední ást konici suggerujicim vylicnim, jak na vídeslé universit a j. založeny stolice jazyka eského, nebyla pednesena, akoli je pitištna.

;

že slovanští spisovatelé ten fakt, národní vdo mí slovanské hned š poátku a vždy v e sv\xh nejlepších pedstavitelích bylo ruso hlsk, obcházejí. Ze pi tom podobn, jako po nuí politických Puchmajer; z praktických a daných uznával i austroslavism, zejména na sklonku XVIll. Teprve pozdjším vývojem století, nemže pekvapiti. rakouská idea od nkterých eských politik hlásána jakožto historická ba pirozená protiva proti Rusku. Dobrovského v té píin lépe vedly netoliko slovanské srdce,^le slovanský „um". (wT^Naše charakteristika Dobrovského nebyla by úpliiaTKdy bychom nevnovali zvláštní pozornostj eho pochybová ní o živq ufnfísi -^pîl^-^bn nároâ^ kteréžto pochybování posud se mu se zlým vzpomínává. Jako v tomto fakte velmi ve mnohých vcech eských

protože t

nékterí

otiž n aše

-

pomr

i

i

i

povrchn

tendenn

Pedn

a psalo a píše. a kdo hlavn: Dob rovský se svou skepsí netaj il rozhodn povrchn má právo ve jménu národnosti pojímané pronášeti vlastenecké anathema? Dobrovskému se nerozumlo a kivdilo: ta jeho skepse našemu znovuzrození a slovanskému vdomí mnohem a mnohem více pomohla nežli nepochybování celého tuctu

a

se

—

—

—

Hankv

a duchem mu spíznných vlastenc. Nuže pedn. I uznávaný a peslavovaný Jungmann pochyboval a pomrn pozdji než Dobrovský

napsal ješt 1827 docela (ó, kéž se mýlím!)

stalo

pesimisticky: býti

svdky

„Nám a

se do-

pomocník}-

koneného mateštiny zahynutí!"*) *) Musejnik ve lánku: O klasinosti v literatue vbec a zvlášt eské. Malodušnost až nepknou Jungmann projevil, kd\'ž ze strachu p své postaveni chtl se zrici vší literami práce a s nižádným z Cechu se nescházeti to i shovívavého Zeleného ponkud zarazilo, ale vykládá si to tím, že prý J. v Litomicích zvykl na klid.

—

—

'

:

39

— Šafaík a — Pochyboval Pochyboval

to

mnohem pozdji, nám dosvduje.*! Kampelík na doteném ješt

na sklonku svého života, jak Pypin Kollár.

i

už míst uvádí íz r. 1832) výrok Kollárúv: „Ze Sloa Moravanv též nic, vák nic nebude, z ostanou-li zlomk}' osamotnlé; spojí-li se však svornc v jedno tlo, budou-li spolu držeti, spolu psobiti,

echv

e

a útokm odolají na jich a národnost se valícím." KoUárovy pochybnosti jsou v „Slávy Dcei" vysloven}však docela

smle všem pohromám

zejm

:

i

Slávy rumy ješté vstanou kukou vaší píští potomci Nejedenkrát véru tak se zdálo Mysli mé a srdci bolnému, Jak by ku otroctví vnému Všechn}'' Slávy nebe odhodlalo Jestli

.

.

II.,

.

.

.

.

III.,

36.

6.

Naproti tomu budiž v této souvislosti uvedeno již zde, že Palacký r. 1825 velmi rozhodn vyvrace pochybn osti "Dobrovského n hrabte Ka špara Stern „Budeme-li se tak berka a uinil památný výrok: všichni chovati, pak ovšem musí zahynouti nás národ l

-

hladem duchov3'm já aspo, kdybych byl tebas cikánského rodu a již poslední jeho potomek, ješt za povinnost bych si pokládal, piiniti se všemožn zstala k tomu, aby aspoíi estná památka po v djinách lovenstva.'-'*) jiní, není ješt vyAvšak tím, že pochybovali loženo, co pochybování znamená práv pro naše slovanské obrození. Naped však musíme se ješt pozornji podívat na tu skepsi Dobrovského. ;

nm

i

I. slovanských (Kotik) 246 *) Pypin, Historie literatur a pocliybnosli v Slovanství Pypin mluví jen o jisté ale to je u Šafaika zárove pochybnost v silu vlastního národa. **) Kalousek, Nástin životopisu Frant. Palackého. ^Úvodem k déjinám Palackého, XIX.)

nedve

—

:

40

Dobrovský pedevším nevyslovoval se vždy se stejnou a docela rozhodnou a naprostou pochybností. Uvedu místo jist charakteristické z djin hteratury (na konci I. vyd. 1792). Zde vyslovuje se s rozhodnou uritostí,

zakonuje

své

dílo

básní (Knoblochovou)

Výstraha na hánce jazyka eského,

mn

tam

a

teme

.

.

.

e

Teutone, tvá jest milá, ne však víc než echova, v vlasti, bud erná neb bílá, své sídlo pede míti má.

•

Nev

jen! špatná tak není, jak se tob vbec zdá, ke všemu se schopn mní, vázat, jak velíš, se dá.

Tak krutj^m bys neml býti, nech si tvá pedek má;

mn

i

bys

neml

místa, s tvou

a

všeho

vzíti

pebývá.

—

—

To asi je názor Dobrovského .je^ô (1792!) požadování literár ní rovnoprávnosti a rovnocennosti Avšak literární rovnoprávnost a rovnocennost nedá se zákonem zabezpeiti jako politická, a v té píin Dobrovský a po jiní prost konstatovali skute-

.

nm

nost a ta byla taková, že jak Dobrovský psal latinsk\^ a nmecky, tak ješ i Šafaík nmecky vydal sv é

t

Jjiny

Fei a literatury^ " (1826), ^Kollár nmeck}'^ vydal svj spis o vzájemnosti (I. vyd. 1837, II. 1844) ^ Palackého dílo životní vyšlo naped n^mecky (I. svazek 1836) a teprve 1848 esky! ^slovanské

N evtší jiaši mužové Dobrovský, Palacký ps ali nmeck y Celakovský, psobiti mohl pro slovanskou ideu než doma. Šafaík ve svých djinách nmecky: velikou vtšinu látky pro

—

Safai kj_Kollár bližší Hankovi, díve v Prusku

.

praví,

pro

psal

djiny slovan-

;

41

jazyka a literatury erpal ze spis „tém všech nmeck^xh" a druhý dvod „bylo práni uiniti knihu stejn itelnou všem studujícím a pátelm literatury mezi rznými kmen}' našeho mocnáství. Vím však ze zkušenosti, že rznost náeí, písmen a pravozed, již protrhnouti pisu mezi kmeny zpsobuje mezi sto uen\'mi sotva jeden má odvahu a chuf Toto V3'znání bohužel zarmucuje, je však pravdivé".

ského

Celí se

lite rární

pevaze

nm in\'

nminou a to v dob zv. probutak u rit a výlun

t. znamená, že se v dob té, tedy zení, národnost je št nepojímá s^hledis^k a jazyka jako dnes. To pravé odpovídá pokleslosti jazyka eského, idea eská nebyla s poátku pojímána tak národnostn, jako pozdji. A netoliko

eské mecký jazyk idei

— a

idei, jak vidíme, nkultura musila sloužiti. Do-

slovanské

i

nmecká

brovsk3> neml tu pouze píklady na Slovanech esk^^ch a rakouských (Kopitarovi a j.), ale ruských. Nezapomínejme pece, že nejen Dobrovský a dlouho ješt i

pední

naši

mužové, nýbrž

i

Rusové

psali a psáti dávali

v téže dob ruskou historii psali Nmci Kohl, Bayer, Muller, Schlózer, Evers, Raitz, Miillera i slavjanofilský historik BestuževStritter Rjumin nazval otcem ruské historie. Nepravím, že by jen tito Nmci byli psali ruskot historii, že b\ nemli významu i ruští spisovatelé jako Tatišev a j. ale o to bží, že u nás v Cechách v té dob známi byli hlavn ti nmetí spisovatelé, jak vidti ze všech historických a literárních prací a jak to Šafaík, jak jsme etli, výslovn konstatoval.*) «

nmecky; na Rusi

— :

*) Historie Karamzina poala vycházet teprve 1816. Úsudek Bestuževa-Rjiiniina o Mllerovi viz v jeho Pvcciciia iicTOpia 1872 I..

210;

odmlouvá mu,

ale

pycfi.iMO (MiiocoiHiiiiiii

nesprávn

a

1884, hlava V.

neprávem Ko/n/ovi,

lIoTop.;.!

'

42

Pi Dobr ovský tedy pro ste uznával, co bylo tom "^harakterisován je dvojí vlastností. ekl D obrovský neiti žádného záští a žádné kultu rní závisti k Nmcm, a koli zatracoval bych „ábelskou"" germanisaci. Jemu proto nevadí, že Nmci dokonce by mohli nalézti methodii pro naši slovanskou osvtu. Tak dovede myslit a cítit pouze lovk, netoliko veliký duchem a srdcem, ale lovk naskrze .

—

—

positiv níj, ne potebující pro své ú silí netásky a závisti vtšina málo, Takových lidí vždy k cizímu.

—

J

domnívá

milujíc vlastni,

lidí

se,

že musí nenávidt

cizí.

byl z^"ý"^ vzorem nem ali£hernosti^ která v boji o jazyk, jak my jej vésti musíme, snadno se vyvíjí. Dobrovský byl skutené humánní to, eho ani Kollár, akoli in abstracto to Slovan

nám

Dobrovský v tom

—

kázal, konati nedovedl.

Tuto klidnou, sebevdomou vlastnost nervosnjši potomci Dobrovského ne všichni dovedli pochopit a ocenit, nedovedli poznat toho sílu, sílu v pravd slovanskou. A proto vyskytli se hlasové, kteí Dobrovského zrádcovali, je mi trpké musiti si piznat, že tohoto vlasteneckého tažení proti Dobrovskému dopustil Palacký vedle Safaíka a Jungmanna; jsem rád, se že prof. Král snesl svdectví, že hlavní toho vinu Jungmann nese*) Jungmann vbec nejlepším a nejestnjším lidem nerozuml, jak vidíme u Zeleného.

—

i

—

S

positiv ností

Dob royjkéhQu. snuvisí

I

v

j

eh o literár ní

estnoiraTmtrcká odkrytost Ani tomu naši vlastenci, novjší, posud nedo'vedou rozumti, jak objevilo starší .

i

se v zahanbující

vrhm,

míe

v posledních bojích

nimž už Dobrovský bojoval. Dobrovský musí nám býti vzorem. 'i

proti

Lisly

tllolot:.

r.

1894.

proti podI

v

tom

— id

Nebží

V

tu

vc

o

malou.

duch^ jako v boji fysickém, smi se využiti Duchové a vojíni mužni všech estných "p rostedk. b oji

vyznamenávají se rytíi-skostí bojují Jen duchové menší a vojíni slabší snadno berou útoišt k podskoku a Dobrovský byl pravý rytí k prostedkm neestným. jemu píila se všeliká nepravda proto stál ducha na kritické stráži a zejména protivila se mu všeliká neupímnost a nemužnost, která se v domnlém zájmu táboe již již vyskytovala a které vlasti v našem posud jsme nevyhostili ke vlastní veliké škod. Bylo pímo požehnáním, že hned pi kolébce našeho znovuzrození duch tak kritický a estný vedl mladší poa

vz3y'Tíý

zdatní

-

mužn, odkryt, estn.

—

;

kolení.

Avšak

je

na ase,

zkrátiti t3-to

úvahy, akoli bych

rád podle sil k tomu pispl, aby Dobrovský byl poznán Bylo by to smutné vysvdení pro a následován. naši dobu, kdyby se jeho eská, jeho slovanská práce pln nepoznala. Který slušný Nmec by chtl zrádcovat Gotha? Dnes dokonce Bedich II. od nacionáln a u nás by se ješt smýšlejících lidí se uznává sml zneuznávat muž, jenž byl naším duchovním i

—

otcem? Nemysliž nikdo, že bych rád zamazal Dobrovského Nikoli on skuten pochyboval; avšak jak? Co pak nemluví eí dosti jasnou jeho neúmorná, nadšená práce? Obyejná skepse nedovede aleDobrovský pochyboval, jak pochybuje pracovat a z tama tka Tiad k olébko u svého slabého duete kové pochybnosti, prýštící že srdce, rodí se spasná

—

skepsi.

—

;

^^^^^^^

práce záchranná. *)

napsal:

*)

Ješt Braiidl, akoli již poznává kivost posavadnich lisudkú, Rozumová, nepoetická povaha jeho jest na píin, že cit

,,

|

>

44

—

—

trváni pochopíme V3'znam DobrovA te ského „pochybování" pro naše znovuzrození a slovanské vdomí. To pochybování bylo jednou z podmínek a hlavních rozumových pružin eské a slovanské idee. Proto Kollár tak plamenny-mi slov}' toužil na naši malost, proto ani nedoufal, že my Cechové sami o sob a z vlastní síly se udržíme toto Kollárovo pochybování A tak je jen jedna stránka jeho slovanské idee. teprve doba Dobrovského sílilo slovanské vdomí poznáváme posud pozdjší vzala nám pochybnosti, svou malost a nedostatenost. Toto poznání vždycky a právem pivede nás ku vzájemnosti s ostatními národy a pedevším se Slovany. :

i

—

a

potomkv radji se ohlíží po Kollárovi, Jungmannovi atd. ale když eská a slavistika vbec atd." Bylo by zbytené polemisovat ;

vida

tomu nesprávnému protistavni

proti

ml

citu

a

vdy

—

Dobrovský

pravého citu než mnohý z jeho protivníkv, kteí jeho citu práv tak nerozumli, jako jeho rozumu Brandl, Život Josefa Dobrovského 1883 p. 277. Poznamenati musím, že Brandl v živicc

votopise Safaikov o Dobrovském než v jeho životopise.

jinak,

mluví

velmi

nepívtiv,

—

:

)

líašeho otrozeni

druhá doba doba Kollárova a Jungmannova. :

i2VDruhé Koltáfem je

znovuzrozeni

našeho

období

— co

c harakterisovánp

usoudili

pravé jsme

nrn^^ platí Tó znané míry o celé dob, kterou pibližné od vydání Jungmannova pekladu Miltonova Ztraceného ráje lze vésti až k roku 1848. *

o

Vdecká na

dob

práce v této

se rozšiuje ne vždy

prospch hloubky; ba patrný je jistý chvat

svádící až k povrchnosti

sobem kvantum, nejen

:

c ení

u

mnohých,

se pochopitelným z p-

kvafita.**)

Djiny

a

jazyko

-

Uritým datem období nedá

se rozhranit: nebžif pouze myšlenkové, trvám tudíž, že asi rokem iSii dosti správn lze poínati nové období rcsp. nový smr. Ze starších Dobrovský poád ješt pracuje a psobí, ale vedle nho rozvíjí se již smr nový. ')

as, ale o

**)

ristické 1

781

i

K obživení obrazu doby zjevy literárn-kulturní

Nmina

1792 Stolice

Mst 1

smry

vzpomeme

si

na

tyto charaklf-

zavedena do škol. jazyka eského pi pražské universit; v Novcci za Vídni již 1754, pi vídeské universit 1774.

795 Puchmajerova sbírka

i

.

sv.

—

-I*;

organisátorem zpytná studia ovš em stojí v poped a vdcem Palacký se stává, jenž podivuhodnou úsilností „duchový hlad", jehož ukojení Doukojiti chce ten brovskému nezdálo se být možné. Palacký sám pipravuje se na poátku této doby, kdežto zatím Jungmann stává se_^rádcem a vdcem mladší generace "a vrstevník. Jungmann pedstavuje nám s jiné stránky než Kollár snažení této generace. Veliký pívrženec Yoltairv je nekritickým, a slepým stoupencem osvícenství minulého veku a josefinismu; v tom liší se i

;

"

neprospšn od

Kollára,

si

pi všem

jenž

— Jungmann

vzory netoliko v literatue, dokonce

dovedl

zvoliti lepší

i

Wielanda

racionalismu i

ve (!)

filosofii,

se dovo-

Ve svém osvícenství Jungmann je tak dsledný, že i absolutism pijímá, mysle pi tom na absolutism ruský. lává.

1811 Ztracený ráj Miltonuv. j8i6 Na gymnasiích povoleno uiti

iSii Srbské písn Hankovy

1818 1820 82 822 1823 1824 1825 1826 1827 1829 1

1

1

1831

1834

1836 1836 1846 1848

—

eštin

(v

Cechách).

Podvrhy rukopisné- -- Starobylá

skládání Hankova. Museum založeno.

Puchmajerova ruská mluvnice (nmecká!).

Krok založen (Kollárovj- básn). Slov. nár. písn Celakovského, Dobrovského Institutiones. Národní písn slovenské Kollárem, Safaí-íkem. Slávy Dcera.

Jungmannovy

djinj- literatury.

-Šafaík, Geschichte der slav. Litteratur.

Musejník se poiná Palackým. Celakovského Ohlas písní ruských. V Olomouci na akademii stolice . jazyka Matice eská zízena. V.). Slovník Jungmannv I. sv. (1839 Máchv Máj. Palackého Djiny I. sv. (nmecký!) 37 Šafaíkovy Starožitnosti. Havlíek o slovanské otázce. Slovanský sjezd. Palackého Djin}- I. sv. eský

—

—

—

—

—

Pi Jungmannovi musíme vbec na charakteristický Míním práv jeden smr tehdejší Hteratury ukázati. ten wielandism, anebo jak bych nazval tu zálibu lite rát v lehké a dvojsmysln smyslné pikanterii býval^^ch tVancouzských salon. Již Puchmajer spracoval Montes(Duch zákon byl v Raquieuv Chrám gnidský Tablic a Palkovi kousku zapovzen !) po mli podobné záliby na Slovensku; Jungmann také Hanka a j. tento histotomuto smru hovl, Puchmajer rick}' docela dobe se hodí k voltáirismu A že se stejnou vervou opvoval i Zižku i Venuši. elní pedstavitelé tohoto smru byli duchovní je jen dkazem, jak i na naše buditele smr cizí mocné psobil. •

—

—

nm

,

Smr

i

i

—

—

Pro ráz doby

Marek sepsal

že toto

pToíÓ]

spracováno že"

pocit,

pouná

lo giku

~—-

je

Jungmannova pée, aby inil tak pedevším

a metafysiku

;

odv tvi

nebylo ješt ale Jeví se v tom

v deckému

a

eským

jaz^-kem

pece

správný

i

národnímu snažení za

z áklad

filoso fie jaTožto celkový názor o svt. horle proti nmecké filosofii, patrn potebu' filosofie naší pocifoval.*) Avšak tam jsme ješt dávno

sloužiti

musí

Jungmann

—

nebyli zeli

z

PalackýjSafaíkj Klác el nme_ck^.

a

j.

všichni vych á-

filosofie

hlavního obsahu filosofie poád nesla humanitním. Kdežto Kollár hlásal humanitu Herderovu, Jungmann, jak už eeno, hovl Voltaireo vi, ehož filosofie taktéž byla humanitní a osvícenská j ov šem zpsobem nám se nehodícím ze zátiší svého neoblomný a opravdový- ,So/2aíi\ hájen}' Dobrovským (Dobrovského všuê-^rraiezáš, kde bylo teba

Co do svého

se

smrem

,

;

—

*)

Pro charakteristiku Jungmanna viz ovšem Zeleného životo347 (a. vyd. 18811.

pis; o filosofii viz p.

<< •«

/

|l

V'

J

^

"

— 48

—

—

srdce a práce) na a podezívaný Jiingnianneni, naše vlastenecké kruhy blahodárný vliv. Dležité je, že i Bolzano ve svém snažení cíle humanitní Kollár pi'ejav filosofii Herderovu skuten vyslovil. eho dob bylo potebí. Mimo historii, jazykozpyt a literární otázky poíná obzvlášt o hodnot prostonárodní poesie i

ml

—

ml

-

se pstovati tílásal

máme

vda

pírod ní

a mathematik a mathematiku práv my Cechové v Praze prvé technické školy zanmecké. Po výtce však a v pravém slova

z

Vydra, pstovati;

loženy, arci

— — nedarno

i

n árodní byly djiny politické a literární a tomu jazykozpyt, te dy slavistika v ne|širš ím objem u. Mysl badatel poád obrácena byla k dávné minu-

smysle k

pítomností jen nepímo se zabývajíc; smr jsme u Kollára charakterisovali jakožto je archaeologický „Starožitnosti Šafaíkovy" losti,

ten,

který

—

—

obecný.

Celakovský již v t dob je modernjší, nejmodernjší: pohižuje ie~ v národní píse lidovou, v lidu hledá koeny svého národního, aesthetického i

(Slovanské národní Ohlas písní ruských 1829, Ohlas Mudrosloví slovanské ást už

filosofického názoru slovanského.

písn 1822 a písní eských

násl.,

i84:0.

1837^ Musejniku — 1852.) A l^ V slavistice po Dobrovském

—

^..^

Šafaík) pokrauje djinách starých Slovan. ^PS~ Dobrovského slovanské mluvnici slovanské staroŠafaíkovy a to

—v

žitnosti.

uiniti zde poznámku, myslím, dleocenní národnostního vdomí. Nemže totiž nahodilé, že zkoumání vlastních eských djin_a_£-

Je na ase,

žitou pro býti

s kého jazyka jazyka starých

p edc házelo Slovan

:

studium djin,

lite ratury

pro mli jsme naped

a „Staro-

—

4f)

—

slovanské" než „Djiny národa eského" a „Pravk zem eské" (1866), pro „Mluvnici staroeskou" (1845) pedcházely „Institutiones"? Pro vdecké spracování njakého uritého oboru, v našem pípad eských djin a eského jazyka, vbec bytu eského národa, poteba je všeobecného po dkladu ideového To tkví v'^pojmové práci samé. žitnosti

.

Proto 'nejen Kollár, nýbrž

n mecké

i

ostatní

buditelé utíkali se

obzvlášt k nmecké filosofii djni a z téhož dvodu všeobecné názory slovanské podkládal}' se speciálním eským. Také bylo na neschdn^^ch cestách eských teba vdce, rádce. Poznání eského bytu vyžadovalo ustaviné srovnání k

fi

a

losofii

národ slovanských. A proto slavistika pirozen pedcházela bohemistiku a naše vdomi eské musilo se zakládati na vdomí slovanském. Naše slovanství má pirozený základ ve vdeckém ~ bytu ostatních

i

myšTen í a poznává n í7

Mimo

to byl

i

jiný

vdecký

a to filologický

d-

vod pro ten pomr slovanského a eského; uvedeme jej hned v následním odstavci, pi otázce jednotného spisovjíého jazyka.

—

to heslo tehdejšího ((^4^ „ Slovan a vla stenec" slovansKéKo vdomí, ~Júngmannem hned 1810 pro celé dlouhé období formulované. *)

Ú silí o istý a slo vanský jazyk jsou hlavním požádá v k e nTdobyTikFsinFmuHlia^ni^^ š ích základech ideových Charakteristický v tom smru je náš Kollár a odsud pak i ta dvojakost jeho hlediska a v „Slávy Herderovsko-humanitního Dcei" Poíná se vbec panování, nacionálniho. aneb abych mluvil v duchu doby, carství slova. „Co "!

—

—

ie

*)

U

Zeleného

1.

c.

p.

39.

-

jazyk

spojil,

iiebof jazyk

toho náš

50

lovk

nerozluuj"

— Kollár

i anebo y nemly dnes pochopit.

o

Pi tom všem

—

-

Marek kázal;

horoval -—je svatý. Spory by jniak smyslu a nedaly by se

slovanské

bylo poád velmj trochu blíže.

vdomí

vc

abstraktnK__ Podívejme se na

Kdo ovšem posuzuje dobu

slov a pání, posavadním naším slovanstvím spokojen; ne docela bude spokojen, kdo posuzuje konání a iny a jejich pravé pohnutky a píiny poznává. Ne každý, kdo volá Pane Pane pichází do království nebeského. ten

mže býti

tím tehdejším jakož

podle

i

Pes a

všeliké horování pro

pes všecek odpor

proti

stávah našim i skute nými Celakovský i Vocel a j.

u

Rusy

a všeck}- Slovany,

Nmcm —

iteli.

!

!

:

Nmci

Jungmann

i

zu^-

Marek,

práv tak zstávají závislí nmeckých myšlénkách jako Kollár. Jak Kollár z Herdera a j. erpá své hlavní idee, tak Marek, tento upímný Slovan a rusofil, v úsilí o eskou filosofii podává nám v eském spracování kantovce Kiesena

wettra

názory

cismem

a

Kruga!*)

I

spory

o

prosodii

odprcv Dobrovského vnuknuty nmeckým a nmeckými básníky,

a

neeské

byly klasijako Klop-

Bylo by zajímavé vdti, jak se tenkrát uilo slovanským Prvé jinoslovanské mluvnice byly ruské; prvá od Dobrovského v nmecké ei: „Neues Hilfsmittel, die russische Spracho leichter zu verstehen" 1799, vydána ješt 1813; po je Puchmajerv pravopis rusko-eský (1805) a jeho unieckcí obšírná gramatika pod návodem Dobrovského 1820. Ceskj' sepsána prvá ruská gramatika od Hanky 1849. Prvá polská mluvnice je od Špachty 1836, po Hanka 1839. Srbsko-hrvatská mluvnice vyšla teprve v naší dob. Slovník svých pro slovanské ei posud vlastn nemáme, a musí tedy, kdo chce ísti jazyky slovanské a cizí vbec, znáti naped nmecky* *)

jazykm.

nm

nm

—

51

Štokem, Vossem

a

kteí

j.,

si

v antických

formách

libovah".

A

i

pece tenkrát alespo krásná literatura ruská polská posk^-tnouti mohla takové vzory, jaké naši

V 30tých a hledali v Nmecku. mohli se ísti a studovati Krylov, Puškin Zukovsk}^, Bafuškov, Jazykov, Gribojedov, kde jsou vlivy té literatury? a Gogolj, i Lermontov Kde jsou filosofické vlivy Caadajeva a Kirjevského, Slowackého, Krasinského a j.? Sám ovšem velmi dobe vím, které toho byly a posud jsou píiny, pro které závislí jsme na raý'm úkolem tu jest, fakt konstatovati a faktem ukázati, jak daleci jsme od skut eného plnní toho, co sam ožadujeme. V" slova nství našem bvlo hned na sob teTi^y íTno ho nepravdiv^b. povrchního a nezdrav fantastického; za slovanské pojmy brala se slova, za vc liché tvrzení. Bylo zajisté nutné a potebné, jak Jungmann uinil, pekládaje Ztracený ráj Miltonv, pibírati si ke slovm eským i slova z ostatních jazyk slovanských; avšak co Jungmann, Šafaík a Kollár inili s plným vdomím, jiní inili záhy jen z mód3\ *) básníci

40tých

a

literáti

letech

—

nmin; i

p

Ostatn k Jungmannov pekladu Ztraceného ráje Miltonova máme ješt poznámku. V peklade tomto není pochybnosti Jungmann zbudoval nový náš spisovný jazyk: není to zvláštní, že ideový obsah tohoto díla byl neslovanský? Nebyl však nmecký

—

—

—

slovanských slov KoUárem pejatých výslovn se jen o „vzájemnosti"; Kollár sám ve spise o vzájemnosti (§ 2.) prohlašuje je za slovo z církevního, ruského a polského jazyka eská ,,obapolnost" mu nestaila.'* Dr. Mrko - Sborník 215 se domnívá, že Kollár slovo má z Lindeho polského slovníku. *)

zmíniti

Ze

mžeme

—

•

-

íKOVSKA

KliíHOVNh'^

reálného fiynrin»s*

V smaKorsicícH

é

poznamenal jsem už kdysi, že anglická literatura v nás vžd}' dobe psobila. V hlavním díle našeho písemnictví Angliané dali nám obsah, Slované formu kdy konen obsah a všecky idee budou slovanské, netoliko forma?

—

i

Fantastinost a pri tom neznalost a nekritické roz' óbylo staroeské, co novó šIíéT^co je ceslc a ô jToslova nské, jeví se^ ve spmû o podv zené riílEopisy^ v tom práv jeví se asové všeslovanství -ktrnkretné, ale v podob pímo proteovské. lišovány

z ist vdeckého hlediska Jak na jedné stran teba bylo znalosti slovanského svta, tak zase na stran druhé znalosti té zneužíváno a zdržováno jí poznání našeho zvláštního bytu eského. Analogie vedla namnoze na cesty nepravé. Do mnnka, že ztratili sme sv slova nský ráz na prosto, je _vl astní j _j i

i

pepjatá

—

našich "buditel rnlT Veliký toho je oi. *) dkaz v djinách Palackého, jenž naši starou dobu píliš konstruoval na tehdejších názorech pijaly se na p. o totožnosti všeho slovanského zprávy o tehdejším bytu zádružném a podle toho konstruoval se zádružný byt i pro eské pedky kritická otázka, zdali nynjší zádruha jihoslovanská vždy

vMjbec lichá a

lú

ve

mnohém

píliš

-

strach

veliké

dviv

;

—

Pokud bží o ponmení, nesmí

se zapomínat, že tehdy dnes povinného navštvování školy a že škol bylo Na málo, tak že lid zstával v jádru svém eském nezasažen. školách vyšších pak pednášelo se latinou. Puchmajer proto, jak vykládá nám jeho životopisec, když pišel do Budjovic k piaristm, plynn mluvil latinsky, ale nieho po nmeku. (Ježek v Nástinu životopisném k Sebraným básním Puchmajerovým, Nár. bibl. il. vyd., p. 248.) Skutená germanisace, germanisace promyšlenjší, poíná teprve s centralisací Marie Terezie a je stupována císaem Josefem. *)

nebylo jako

;

— byla taková, nev\^êla,

53

—

zdali se také, jako

— otázka

všecko ve spolenosti,

ta a pod. se ani

nevznesla.

rT^ Do znané

míry jeví se nereálnost a fanta stiiTP^ta ké v úvahách o všeslovanském anebo jednot ném jazyce spi sovném avšak otázka má svou váž-

-

i

ríéjsi

stránku.

se nám dnes samo sebou, že se njaký spisovný jazyk nedá konstruovat; úvahy o njakém slovanském volapúku nikdo nebude bráti vážn. Avšak v tehdejší dob k úvahám tm naši otcové snadnji byli svádni, protože tenkráte spisovný jazyk se teprve ustaloval a mnohá jinoslovanská slova pejímal. Není se tedy divit, že i Dobrovský, Puchmajer, Jungmann, Š afa-ík, KoUár a ovšem"~u ž dokonc e Hajika o m o žnost jednotného jazyka piln uvažovalu Šafaík na p. oekává, že národní jazykové zvláštnosti brzy v}^-

Rozumí

i

i

mizejí. *}

Podobn soudili pi každém vyšetiti,

—a

jiní

jak

si

ovšem musilo by se pedstavoval vznik a pod-

smru uvedu, co ekl Jungmann piêklad Ztraceného ráje, oekávaje výtku, ,,pro tolik neznámých slov" zavádí ,,kdo se dobrých knih, zvlášt písma sv. ítáním piln zanáší, tomu málo neznámých bude" a k vý'tce, že má i slova jinoslovanská, praví ,, Nechtj, milý vlastene, aby vznešená báse všedním jazykem zneuctna byla; radji Slovan jsa lepši slovenštin pivykej a s rozumnými toho, abychom i my Cechové všeobecné spisovné slovanské vstíc pomalu vcházeli, žádej." A Šafaík v pedmluv k ,, Písním lidu slovenského v Uhich" 1. 1823, p. XXVI: ,,Nezadlouho a svítající vzdlanost mezi vše Slovany rovnost pivede jako mezi údy jedné rodiny a zmaže skrze to vlastnosti jednotlivj^ch kmen. Z nynjšího tozuárodu stane se národ, strakatá rozmanitost roztopi se ve všeobecnou jednotu, ástky se již berou stotožniti s celosti, jejich rozdíly a znaky hasnou, brzo snad zblednou a zmizeji poslední jejich šlépje a s nimi i písn a zpvy pítomných národních ratolestí. Co tedy ješt zachrániti mžeme, to jsme vci a potomkm zachrániti podlužni." *)

Za charakteristiku tohoto

ve svém

:

:

ei

i

—

i

54

Státu

jednotného

na

Zdali

jazyka.

myslil na církevní jazyk a

Dobrovský tom všem ne-

pr.

O

jinak.

j.

dávno Budilovi napsal obšírný spis, v nmž dokazuje, co se snad rozumí samo sebou, že dnes ruština je jediným oprávnným jazykem, jehož Slované mohli by u žívati jakožto spoleného jazyka sp isovneliu. "'")

Tyto úvahy o jednotném jazyce ml}' mimo národní a politické dvody jeden dvod ist vdecký, jazykozpytný. Tou mrou, kterou filologie se pemovala v srovnávací jazykovdu a spolené koeny a prvky jazykových a plemenných kategorií, ba dokonce i prajazyk vyhledávala a konstruovala, naši eští a vbec slovanští jazykozpytci podobn picházeli k jednotnému jazyku, kladouce do budoucnosti, co ostatní

jazykozpyt hledal v minulosti.

Vytýkali jsme Kollárovi „Slovana in abplatí výtka celé dob. Jungmann, když se dovdl o zprávách, že zem eské mají být spojeny s Halii, tšil se z toho a nevadilo by mu prý, kdyby úadní jazyk byl polský byl by prý pece jen slovanský. Avšak Jungmann zajisté se v tom klamal a v tom práv jeví se abstraktnost, knižnost tahá /^la/

straÍTo^^'

—

—

sloyanství.

Protože již mluvím o Polácích, musíme se poohlédnouti po po lonofilství, jaké u nás tehdy bylo.

Ukázal jsem už k Puchmajerovi, jak erpal z polPuchdoporuoval austroslavism avšak majer pi tom byl rozhodný rusofil. Jak ped
štiny a jak

*) Bitciilovi, 06inec.iiiBaHCKÍM aauKi

flSMKOBX

4peBHeH

i

;

II

noBOii

EBponM,

dra Jokla v Athenaeum 1893, 15.

bi pnjy

1892.

bezna

a

Viz

4pyrii.\i o6iiiiix^

pkný

posudek

si.

1

Dobrovský

o

Polácích

soudil,

vidti

z

toho,

jaké

lánky o Polácích sbíral ve svých liter, asopisech lánky ty posud nepozbyly pounosti. *)

;

Polsko u otázkou u nás zabývali se slovanští vlaživji po povstání r. 1830 práv tak, jak po povstání r. 1863. Víme z korespondence Jungmannovy s Markem, že byla tehdy strana polonofilská; Marek sám se k ní nehlásí, naopak Mickievviczovy Dziady odmítá. Jist však se už tehdy polsky u nás pilnji uilo a z polštiny vážilo, jak svdí netoliko Safaikovo studium Suro\vieckého aj., nýbrž i Kollárovo aj. dovolávání polských pramen. Vlivy__po]s]íé Hteratur\pomrn silnjší vidti na literatue sloven ské; slovehská mládež r. 1830 byla pro Poláky, Chalupka (S.l odnesl si z povstání ránu. U nás rusofilský Celakovský pro svj odpor proti ruské odplat za povstání zbaven byl svého psobení na žádost ruského vyslance ve Vídni. Jist svdectví krásných cit pro svobodu, práv tak, jak u nás v druhém povstání 1863 mladší generace byla pro Poláky. stenci

i

S por rusko-polsk ý nedá se odbýti nkolika málo slovy ;_^ zde zatím jen musíme íci, že naše nesynipathie s nepokrokovým a nelidovým šlechticko-klerikálním vedením Polsky jsou jist oprávnny; Eoláci naše rusoíilství posuzují nesprávn, vidí-li v pouhé" klekáni ped m oci lysickou, jak Mickiewicz to v^ytýkal Kollárovi. esky lovk poznává a cítí v ruské literatue, v ruském myšlení a žití duchovni sobe píbuznou, tu u znává, ní cítí a jí se za hívá a' sílí. Pece brzy po prvém povstání sami Poláci, ná~"pr7 Giiroivski, psali a cítili rusoilsky ostatn

nm

mo

'

i

^s

1

*)

Slovanka 1814,

p.

116.

Briefc

iiber

Polen.

—

—

50

—

nepochopuje nynjší polská generace Mickievviczovy improvisace?

——

poád ješt

ani

Naši slovanští vlastenci navazují v té dob osobní styky s jin3''mi mysliteli a psobiteli slovanských národ rakouských, a také s ruskými. Rusko tenkráte, stojíc práv v ele svaté aliance a elíc nejdslednji z politiproti revoluci a césarismu francouzskému, ckých k sob poutalo nadje netoliko nás echv, nýbrž i jiných národ. Jak vbec slovanské hnutí tehdy poínalo se na západ posuzovat a studovat, svdí fakt, že na universitách ,v Nmecku a také v Paíži zakládány byly stolice slavistiky. Slovanská idea pojímala se, jak už od samého p oátku, práv v Kollárov dob, sub specie Rusk a. Jakub Malý, mluv o vlivu Kollárovy „Slávy Dcery" praví: „Nebylo-li budoucnosti pro národ náš v osobní jeho individuálnosti, k emuž arcit v onch dobách (totiž za Kollára) hlubokého ponížení málo se podobalo, ml aspo radji zachovati zvláštnost svou slovanskou co len 8omilionového celku." Malý na to vykládá, jak utvoila se strana, pokládající Rusko za piro zeného ochránce všech utištných Slovanv a vykládá, že tehdáž „blouznivé mysli" obíraly se .i deou veliké slovanské federace, kterážto myšlénka na Rusi, pstovaná tajnými spolky, vedla k povstání proti carovi Mikuláši 1825. „Snahy tyto byly v Cechách dobe znám}^, vzbuzujíce v povahách sanguinických pedi

dvod

—

asné, niím neoprávnné nadje." „Avšal ke cti zdravého rozumu

—

eského teba

že ta to .ruská strana' rnez[__ylastendj_ jejíž duší byl nebožtík Hanka^ byla jens íaba proti vipIíWp ArtSj-gjnp tprh^ kt^ í jedinou spásu národu vyh^ pdávali v samém ... v jeho Statné piinlivosti a vytrvalosti na dráze nastoupené, která vedouc k dukonstatovati,

nm

osvt

ševní

teriální

musila touto samou jeho emancipaci." *)

Malý našeho

tu

dosti

rusofilství.

vésti

také

k ma-

vytkl jednu píinu tohoto Malost národa a jeho sil mla se

dobe

i/]

tebas soukmenovc^ Avšak iW raylil Malý, ze Dy se velikost Ruska ode všech byla pojímala jen f3sicky. Dobrovský v uvedené ei k samému císai prohlašuje Rusko za pedstavitele všech Slovanv a Dobrovskému nikdo nebude vytýkat nahraditi

velikostí

cizí,

S

'

materialisme I

rfíoilár/

povdl

jasn

docela

a

urit, pro idea

vzájemiDsrr na Slovensku se zrodila: „Kdo již nco má, obxejn spokojuje se tím, co má, a nepomyslí, se rozšiovati; kdo však nic nemá, ba chce mnohé, chce míti všecko. Karpatští Slováci posud nemli nic svého v literatue: proto byli prví, kteí ruce své rozprosteli k objetí všech Slovan." Fakt je, že Hanka, živící se ve vdecké slavistice odpadky s bohatého stolu Dobrovského, rusofilství pojímal více materialisticky a malichern. Avšak bylo b}nespravedlivé tvrditi, že tehdy byli jen Hankové slovanskými a rusofilskými. Docela jiným lovkem a charakterem byl na p. Marek, jehož poslání, svdícího Jungmannovi, jsme se již dotkli. Marek slovanskou ideu pojímal mnohem hloub nežli Hanka a než Junaoi^nn a byl také dslednjší. *") riy.Ôbraz doby nebyl by úplný, kdybychom alespWr slovem se nedotkli mravní stránky tehdeji

*

ších

lidí.

*)

Zpomink}- a úvahy,

p.

49.

Markova charakteru u Zeleniho dopluje proí. Koiubinský ve svých vzpomínkách ,,z kraje bývalých kací", tištných 1882 v petrohradském ,,HcTop. BtcTHiiK''-u v stati:. „Návštva v Libuni" lii, jak golety staec vren byl svým ruscilským nadjím z dob Dobrovského. **) Vypsáni

— Svtlé stránky asto

ped oi

staví

vc

odda nost

:

—

58

a

posud se

a

láska

nám právem

k vlasti,

zanícení

—

ná rodní neúmorná píle a obtivost zajisté Avšak obraz není vlastnosti krásné a povznášející probírali jsme se bez stín a stín velmi tmavých, z duliovní a politické poroby a neshodili jsme se sebe okovy najednou a navždy. Sotva že se ulevilo národm v Rakousku císaem Josefem, opt nastala reakce, reakce malicherná a pi tom pece tuhá. Reakcí tou trpli bez odporu Nmci, ale my a ostatní Slované trpli jsme více. Tím zase trpli charakterové a povah}'. Jak smutné to byly doby, když Jungmann, jak teme u Zeleného, své životní pesvdení tajil pro

,

—

i

ped nejdvrnjšími

páteli!

V národ

malém pak obzvlášt vždycky hrozí nebezpeí, ž e opatrnost a rozvážná svdomito st se ob rací v dvojakost a nemužnou „tichost ". K otroctví sahá se pak zvení pipojuje se otroctví uvnit, k prostedkm neestným, jimiž lidé slabí doqjnívají u nás Tjyli jsme Tak stalo se se sloužiti vlasti. i

i

i

i

podloudnictvím literárním zdrženi na dráze vdeckého vývoje, jako na dráze sociálního a politického vývoje zdržováni jsme hlavn vlastní nemužností a sdruženou s

ní

zvláštní fantastickostí, kterážto fantastickost

mívá koeny nejen rozumové,

vždy

nýbrž snad pedevším

mravm. (^^^XA synem a hlavním pedstavitelem této doby byl/I^ náiv/ jehož slovanskou ideu ted, trvám, vidti rnz^ffie^vplném osvtlení historickém; mžeme te pehlédnouti netoliko vlivy cizí (nmecké), nýbrž i

domácí.

Pomocí nmecké

d jný vliv

filosofie

Kollár

vyložil

svto-

význam slovanského obrození tento blahodárný ml na Kollára hlavn Herder práv tak jak na ;

—

')f)

adu

celou

slovanských mj^slitei.

Herderova

filosofie

IôHárovi dala n utný pro jeho slovanskou ideu filoHerder formuloval idee o historickém sofic ký základ 'poslání Slovanv a dokonce byl pedchdcem Kollárova Herder odkázal naše buditele k studiu rusofilství. Tento V3'znam Herdera národního lidového umní Mjme také pro nás, tuším, je nyní pesnji uren. na mysli, že Herder na jiné myslitele naše podobn psobil a že již tím rzn3-m snahám slovansk3'ch myslitel dostal se jednotný filosofický a sociologický podklad. Idee Herderov}- netoliko o Slovanech, ale jeho názory filosofické a zejména také o poesii lidové pijímaly' se u nás od Dobrovského, Safaíka, Jung-' manna, Celakovského, Palackého a ješt Stúra. Všichni tito dovolávají se Herdera a ásten i v pekladech nkteré jeho názory podávají. ;

^

.

i

U Polák

na a

^

je

Herderúv

vliv

v téže

m££ kni jenž zase pímý vliv obzvašt na Brodzinském, polském

isté

r o:

,

lidskosti.

(Celakovskému a

Brodzinski

i

u

nás

dob

ml

patrný v Safaíka,

hlasateli

b}!

idee

záhy znám

j.).

Na Rusi Herdera dobe

znali Karamzin, Nadždin, Sevyrev ve svých literárn-historických pracích mnoho má od nho. Sbratele lidových písní Maksimovi a Metlinský taktéž uili se od Herdera.

a slavjanofilský

Byl tedy Herder hlavním v dobé~obrození.

eské

slovanským

uitelem

^

"

vlivy na Kollára jsou ted taktéž vyložen v.

Dobrovský, hlavn však snahy novjšího pokolení pod veHehim Jungmannovým a Šafaíkovým na Kollára nejživji psobí. Obzvlášt veliký byl ylL Šafaikuy jak sám ve spise o vzájemnosti vyznává. \'liv Safa.

^

(K)

ikv

že oba mužové základ z Jeny. Nebot i Šafaík byl práv ped Kollárem v Jen a podléhal tam týmž vlivm filosofickým a sociálním, kterým Kollár podléhal Šafaík studoval na p. u týchž profesor Friesa, Okena, Ludena, k tomu oba byli ze Slovenska, a proto pochopitelno, že Kollár lnul k bafaíkovi, ze veden byl Šafaikovými vdeckými pracemi a že i spolen pracovali na V3^dávání lidový'ch písní slovenských. *)

mli

byl jist

tím

i

tak

stejný filosofický a

rozhodný,

vdecký

;

o Safaíkovi lepši životopis než Brandlv Kollárem bude vyložen kriticky. Profesor Sobstianský (1. c. p. 45, 224) upozoruje na to, že SafaiMk ve .svých „djinách slovanského jazyka a literatur" celou V. hlavu (Charakter a osvta Slovan vbec) až na malé odchylky do slova pevzal z Kollárova kázání o „dobrých vlastnostech národa slovanského", jak jsme již upozornili, r. 1822 vydaného. ')

i

Až budeme

pomr

literární

niit

jeho

s

tém

Sobstianský vidí v tom pímo plagiát, domnívaje se, že Dobrovského úsudek o kompilatorství Safaikov práv v poznání tohoto domnlého plagiátu byl založen. Prof. Sobstianský cituje vedle sebe Kollárovo kázáni a Safaikovu kapitolu V., aby tvrzeni své posilnil. Avšak vc není, taková; je složitjš' než profesor Sobstianský poznal. Pokud se plagiátu týká, tedy prof. Sobstianský sám ukazuje, že Šafaík na konci dotené hlavy uvedená kázání Kollárova (vedle jiných spis) cituje. Tím tedy plagiatství již je seslabeno pravda je, že se v takovém pípad obyejn uritji Prof.

i

;

co spisovatel takto pejal. Proti plagiatství mluví však fakt, že Kollár a Šafaík po vyjití Šafaíkova spisu netnén se pátelili a že naopak Kollár ve svém spise o vzájemnosti (§ 7.1

udává,

Safaikových djin slovanské literatury se dovolává a Šafaíka za svého hlavního uitele uvádí. Nezabýval jsem se otázkou podrobnji; z toho, co jsem poznal, zdá se mi, že Kollár a Šafaík nkteré kapitoly o Slovanech vypracovali spolen anebo že druh druhu názory doploval. K tomu názoru byl jsem doveden

vbec

netoliko tím, co prof. Sobstianskj^ uvádí, ale i docela opaným faktem, že totiž Kollár z Šafaíka tak pejímá, jak Šafaík z Kollára pejal. Kollár totiž pejal do svého spisu o vzájemnosti (§ 14.)

velmi dležitou charakteristiku neslovanských národvajejí poesie, Šafaík podal v pedmluv ke sbírce slovanských písní lidových.

již

;

— Další výklad toho,

mli Kopitar spojení, a

,

jehož se

podobn

61

—

em

na Kollára a v dovolává a s nímž

jak

vliv

byl ve

ostatní slovanští spisovatelé doby,

Poznamenati však sluší, že skrovný byl vliv slovanských spisovatel píšících svými slo(vyšlo druhé vydání vanskými jazyky; r. 1844 mly Kollárovi mohly a snad spisu o vzájemnosti býti známy myšlénky a smry nkterých ruských

sem už nepatí.

—

)

—

i

spisovatel, avšak není se co diviti, nejsou známy Ve „Slávy Dcei" (IV., 31) uvádí sice Champosud. jakova za jeho báse: Orel, avšak v té dob vysloveny již byly idee a problémy slavjanofilské a západnické a tch Kollár neznal.

Pokud teba bylo pochopit vznik slovanské Kollárovy,

snesl jsem,

idee

co se mi zdálo být vážnjší

Kollár pejal zejména, co tu Šafaík íká proti romantismu, jehož prý Slované jsou prosti, a má od Safaika .psychologickou charakteristiku Slovan. ;'Ša'faík%a p. íká: „U jiných národ bývá obyejné jedna mocndSt-4«é^jestli ne potlaitelkyn, aspo pedbhun všech ostatních u Slovan zdají se všecky rovné právo míti a stejn3>m krokem kráeti; u jiných jsou zaasté hlava a srdce tak rozsousedny, že tenáovi kidla ustanou od jednoho k druhému létati, S lovan mysle cítí a cít mysli, v chrám Slávy políbili se tito dva geniové lidského pirození tak, že se z jejich svorného satku bezpochyby celé duchovni budoucnosti nový dokonalejší život narodí, ideál lovenství v nejmožnjší úplnosti uskuteující To do slova Kollár pejal, podobn, jakož a pedstavující." s ostatními podrobnostmi. Ješt uvádím to, co Šafaík napsal „Duch básnictví o charakteru jednotlivých národ neslovanských chýlí se u jiných národ hned více k dobrodružství (Spanlé), hned více k náruživostem (Vlachové), hned více ku vtipnosti a zdvoilosti (Francouzové), hned více k rozilenosti a sentimentálnosti (Anglové), hned více k rozumování (Nmci), u Slovan zdá se básnictví býti plod, na kterém pod praporem obrazotvornosti všecky duše moci rovný podíl mají." I to a ješt jiné podrobnosti u Kollára se nalézají. Srv. Písn svtské lidu slovenského v Uhich 1823, I., Pedmluva, zejména XX Vil. a násl. i

;

'

:

i

'

—

1>2

kdo nám bude (

vyložit

chtít

i

spisovatele

a

básníka,

z tchto oblastí.*) prameny 19. yješt jedné vci vyslovnji si musíme všimnout.

rozho^jai

i

že Kollár byl Slovák a že na Slovensku Kollár sám, jak žil a psobil. se pamatujeme, nám iekl, že a pro idea slovanské vzájemnosti vznikla na Slovensku: Kollár vzájemností bez spojení s ostatními vuliká své kmenové malosti í'aktV4miž,

—

l^rahy vzdálen

—

—

Slovany, jak ekl Kampelíkovi, ,,nic nebude" ani z e SloválTuv^ ani z Ceîú" Slovenská a eská "skepse vyhojena ^ýú mla vírou v Slovanstvo. Že Slovák stal se prvým pvcem idee slovansk é, je zajisté pozoruhodné a stojí za uvažování, jako že vbec pro nás otázka slovenská má nejvtší dležitost.

—

to již se Je na ase, netoliko slovensk}' zpívat Ano myslit. ale slovensky cítit a zapomíná k tomu Kollár svou požehnanou prací nás myslit Cechy. vybízí, Slováky Podivné osudy našeho znovuzrozeni Prvním naším buditelem je Cech, ale narozený v Uhrách a budí nás svým mocným hlasem neeským -- nevzbudil nás hlas, zvuk, hmota, ale duch, rozum Prvé halleluja po vzkíšení zapl Slovák a a cit Slovák druhý s ním odkrývá vzkíšeným skvlou minulost Slovan všech jako ideál a metu vlastních tužeb Moravan rozvíjí, když se vzkíšení posilnárodních.

—

—

—

i

i

.

I

!

")

Kollár sám udává,

že

vzal

do

„Sláv\^ Dccrj-"

a

jiných

nmecké básn; vtším dílem, že je jich více, jakož vbec v asové nmecké literatue nalezne

svých básni nkteré nežli se pamatuje,

se dosti

vzorv

a myšlének, jichž Kollár

poznává neliterát. u Celakovského:

Jak

na

Kesan

užil.

p. nemli bychom

Vlivy ty verše,

pi

etb

zachované

a lovk: „Nesmíchej s cílem prostedk. kesfan, nébrž z kesfana býti lovk", na prvé petení odnésti k Schillerov známé básni o Rousseauovi ? A podobn\''ch píklad na snad je více.

Ne

z

lovka

snad

má

—

(:i3

— konen

opét Cech nili, obraz vlastni dávnovkosti, až široko daleko v zemích eských svolal zástupy lidu v mocný tábor národní ... Šafaík —;. Palacký Kolíár Dobrovský

—

Havlíek

.

.

-

—

—

.

Slovensko ve zlých dobách pi-ijalo naše exulanty a v jejich duchu pracovalo k našemu obrození. Kollárovou duchem humanitou mluvili k nám naši pedkové Slo vko eské na Slovensku, teba ve slovem. svým zachovalo se ryzejší a proto na form dialektické, Slovensku a Slovákem zavzniti mohla prvá mocná píse eská. Všecko, co Kollár znamená krásné naší Kollárem a znamená jí velmi mnoho literatue Slovensko jí znamená. Na Slovensku a v Slovácích Kollár vidti mohl a vidl t}- krásné vlastnosti, jež podle Herdera vidl na Slovanech všech. Mže býti spor, zdali Kollárova charakteristika Slovan odpovídá ve skutenosti Slonení pochybnosti nejmenší, vanm všem; avšak že Kollár správn vycítil pknou nát uru slovenského lid a že j eho charakter istika Slovan je docela živý i

i

—

—

mn

a 'obzvláštní zbožnost, ta pilná pracoveselost, ta láska ke svému jazyku kteréžto vlastta mírumilovná snášelivost, a nosti Kollár pipisuje všem Slovanm, rozhodn jsou Kollár ovšem neznal vlastnosti Slovák nynjších. dostaten všech slovanských kmenv a pirozeným zpsobem sevšeobecnil, co pozoroval ve svém okolí,

o5raz Slováku! ta

vitost,

1

nevmná

konen

v

em

sám

žil

a psobil.

sv^ým zempisným položením v dob Slovensko Kollár sám vyznovuzrození pišlo ku platnosti. týká, že Slovensko je srdcem Slovanv a že tudíž i

idea sice

slovanské vzájemnosti vznikla ale pravda mluví poeticky ;

tam.~ je,

Kollár tu

že Slovensko

(>4

dotýká se na vtším prostranství Polák, Rus a Jilioa styky ty, na p. s Rusy uherskými, jsou velmi intimní, slovenština a ruština skuten splýva li a jedna v druhou pecház Pokud se zejména Ruska ýká, na váhu padá okolnost ta, že KoUár je z Turce a že Turanští již dávno docházejí na Rus za úelem podomního obchodu. Nejednou sám ml jsem píležitost pozorovati docela urité vlivy ruské, ba pímo poruštní na prostých olejkáích a šefranicích. Matka Kollárova, jak pipomíná ve svých „Pamtech", pocházela z takové rodiny obchodující na Rusi. V týchž „Pamtech" mžeme se doísti, jak již na hocha psobila pítomnost Rus, Turcem táhnoucích, a jak zejména Kozák Ivan Danilov se mu zalíbil a jak si Rusy zamiloval. Na cest do Jeny osud poslal mu Danilova

slovan

í.

i

jakožto uitele z ruštiny. Na význam srbsko-chorvatského sousedství mli jsme již píležitost ukázati ; jako Šafaík v Novém Sad, tak Kollár v Pešti stýkal se se Srby a Chorvaty •a

slovanskou vzájemnost takto

Konen

i

skuten

dalo by se ukázati

na

prožíval.

že Slovác dráteníek pro svj chudý kraj záhy chodili svtem je jen zvJáštni druh a chcete-Ii typ toho vynuceného svtoobanství Kollárova humanita a humanitní svtoi

to,

i

—

;

obanství

pkn

ale pilnými,

obas

A

dalo

by se paralelisovati

estnými svtochodci,

a na konec života v

chudými vždy

s

vracejícími se

rodnou ddinku

.

.

,

slovenský vliv u KoUára cítí v ohlase maarského utiskování Slovák v. Utiskose vání to Slováci proto nesli a nesou tak zle, ž e;, Madai pro svo u hegemonii nemají pražádného dvodu než moci^ Neml nám L-echúm mohou ukazovati liaT avšak ani toho svou literaturu, kulturu a velikost

nezapomínejme

:

i

—

ani

onoho Madai nemají.

Kulturní stav

maarského

lidu je nižši

ejsi ivlaari

nez lidu slovenského a literatury zna^^ nemají ješt dnes á dokonce žádné ne-

mli v""^b KolláoveT

ist

fysický,

tak zlé následky kulturní

Kollár líe boje

má

Potlaování Slovák

odnárodování

ráž

pomadarštní má proto

a

mravné.

i

Slovan

s

Nmci

ve své obrazi-

mimodk má ped oima neblahý pomr Slovákv odsud živost a sytost poetických obrazv a Madarv a pojmuv o ponmování a odnárodování — v Cechách tehdy a na Morav tak mocného národního citu zná-

vosti

;

silování ani býti nemohlo. Madarsk}^ nápor tím více se pocioval, že M aai sami teprve pracovali o zvelebenL-a zvt šení své literatury a svého jazyka.* ) ž^20j)Avšak slyším námitku, co tu se sentirnentálním afmeníkem, kde bží o kritický a vdecký výdrátai jsou docela pkné a klad Kollárova uení a v milé figurky v básních, ale co s nimi ve :

život? kam

dokonce

tu

vd

s

„dráteníky"?

Kollár je ale tím si Slovany, službu, jen pravda,

romantik a fantasta, idealisoval prokázal nám Slovanm špatnou jen poznání skutenosti mže nám býti prospšné Kollár idealisoval Slovany, má dost Pravda neskuteného ve svých myšlénkách a vybásnného, mnoho má nepravdivého, ba fantastického a tudíž škodil. opravdu jak na jedné stran prospl, zase Avšak je takovým odsouzením a piznáním vc všecka .

—

.

.

i

i

vyízena? Není. Prof. Sobstianský ve svém spise iní Kollárovi nepímo, Šafaíkovi pímo a vbec všem slavistm

již

starší a

vtšin

i

dnešní doby tu výtku, že prý o Slo-

') I Šafaík ve svých djinách slov. literatury (p. 45) uvádi Šafaík cituje místa tendenního románu Dugonicsova z r. 1788 hlásajícího již tehdy nejsurovjší boj proti 3. vyd. z r. 1805 všemu Slovanstvu. Srv. KoUárv Výklad. V., 73, 74, 76.

—

—

m — vanstvu psali sentimentáln a poeticky, ale nerealistick y, nepravdiv. ^ Sou hlasím s prof; Sobstiansk^n, alg^ jen do jisté míry aljn po jedné št-án.'') -Ve sporu rukopisném u nás v novjší dob o charakteru Slovan se jednalo, sám vci jsem se tehdy dotekl, ale jen mimochodem a bez podrobnjšího rozlenní pojmuv**) a proto o vci nyní chci promluvit alespo potud, pokud Kollárovo uení s této stránky musí býti posouzeno. Sobstiansk3> kritikou názor Herdera, Surowieckého,Karamzina,Safarlka, slovanské historické literatury pošafaíkovské, dále rozborem starých pramen, jednajících o charakteru starých Slovanv, a konen podobnou kritikou posavadního uení o právnickém byt starých Slovan pichází k tomu závru ***) Uení o mírném pasivním charaktere devnj ch Slovaiu^lžzmk lo ~v~slavištrce apriorní konstrukc í, jjj koli kritickým studi em pramen zejména humanitární filosotií Herderovou a demokratickými ideami Rousseauo-

X

i

:

;

V3>mi sestrojen byl ideál našich

pedkv. Odsud

slavisté

vývodm,

jimž vlastn chtli uniknout, uíce, že Slované jen o bdlávali pdu a zajímali s e hudbou usiTi pipustit,~že Slovan é nebyli s choj)n

tito

pišli

k

i -

;

podiovali

výbojného tažení a že tudíž

ochotn

kSzdému cizímu nájezdníku.

Dále romantití slavisté

se

*) Spis Sobstianského vruské literatue vzbudil ilou polemiku. Sobstianskému se postavil prof. Bagalíj v Charkov (k HcTopiii yienii o óhirh .ipeBiiHXX CjIíibhht., 1892); Sobstianský mu odpovdl (OiBtib npo'!'. Bara.ibio), Sobstianskému opt Bagalj.

Další hlasy viz /KypHa.rt. mhh. Hiip. nponB.

1893, p. 182 násl. 296. poznámka. "*) O této druhé ásti práce Sobstianského (Uení o národních zvláštnostech právnického bytu starých Slovanu) zde nejednáme ást problému objasoval jsem v sociolog, rozboru rukopisu Zelenohorského v Tagiov archive, X. svazek. **)

Athenaeum

III.,

p.

;

1

že Slované

museli pipouštti, a

vybojnému

umni

nau

ili

Hun Avarv

od

,

válenému

se

a obzvlášt

o

Qermán Iconen

musilo se tvrditi, ~íe Slované nebylí s to, aby utvoili a v poádku udrželi stát; milujíce nade všecko svobodu, neuznávali nad sebou žádné moci.. ;

Avšak

tyto

názory

—

—

bobstianský

pokrauje

k positivnímu vyložení jsou práv chN^bné. Jestliže se pramen}' bez pedsudku rozebírají, ztrácí se tatoj pTotiva „germanismu" a „slavismu "^_a^ vT3íme ^tolik:: staré djiny Slovan podobají se dj mám všecH národ; V3"víjejících ii že stavu dívošského Historie

nezná toho zlatého vku, kdy lidé žili v pokoji, timoci nad sebou. Ani staí Slované nežili v té „sociální idyle" vždy bylo by i absurdní si pedstavovat, že práv Slované na poátku žili tak slavn a pozdji stali se hrubými a divokými. Nestranné studium památník ukazuje, že staí Slované b yli národ bojovný podnikavý a ukrutný a všecek jich byt byl v souhlase s tmito základními vlastnostmi chosti a bez

;

,

charakterovými. pijetí

m

Zjemnní mrav zaalo

kesanství,

této

veliké kulturní

se u sí ly.

Slovan Ta slo-

vanská plemena, jež déle držela pohanství, déle zachovala svj poátený'' b3^t. Touto okolností a nikoli sousedstvím s druhými bojovnými národy musí se vyložit fakt, že v dob dosti pozdní u baltických Slovan nalézá se divoká bojovnost, otroctví,

konen

i

mnohoženství,

obtování

lidí.

ubíjení

dtí

a

starcv a

—

to ješt musím doložiti I dealisování Slovan Sobstianský pipisuje hlavn politickým resp národnostn ím úelm. Nesprávný názor o charaktere starých Slovan poíná se prý teprve na konci minulého vku Herderem a od Herdera pejal jej Surowiecki, Šafaík,

—

.

5^-

\

)

Kollár a jejich vlivem pijal se a pijímá se od slavist Ped Herderem až do nejstarších dob spiso posud. vatelé liTIi biovany ]ako bojovné, udatné, ulmitné

,

veep.

^ Sobstianský Aniona z r.

obzvlášt

dovolává se spisu Eužiana 1783, ve kterémž prý tento starší správný názor po prvé obšírnji byl vyložen. Na Rusi ješt Karamzin pidržel se staršího, správs

ného^mínní. f2,lS'Yo je

trest

názoru

našeho ruského

kritika.

Já s&"m nechci pouštti do rozboru celé knihy Sobstianského; avšak musím pece vyložit, v em m á pravdu, v em nemá a mimo to otázka o charakteru áiovanu'^ v pozdjších studiích se nám bude vnucovat

—

si ji tedy osvtleme hned zde. Abych nepišel v podezení Sobstianským

radji

práže totiž mnozí slovanští spisovatelé (Sobstianský pipustí, že neslovanští spisovatelé nevedou si u vci lépe) z pohnutek politických a národnostních Slovany tak nekriticky idealisují, p ovím strun , k terými methodickými pravidly se ídím pi posuzován í a studiu charakteru národa n etoliko slovanského, ale každého. /TN (Zásady všeobecné.) O národech o národ vlast^ ním se souditi docela nestrann a neníJjt^ba

vem uvedené,

C

'

j

I

\ V/

i

^ —^

mže

z božovat

i

vlastní

poznávám

národ

;

mn

na p. Slováci,

o nic nejsou než když jsem chyb tch nepoznával. Nepochopuji, pro "poznávání skutenosti by vadilo pirozené lásce vlastního lidu, jazyka, národa.

protože

jejich

chyby,

nemilejší,

V

iiárodyzvlášt vyvolené nevím. N^máinpoj snižo^vati národy jiné, aby mj tím vynTkal Poznávám také chyby jiných národv, ale ty mne mne tak nepálí, jako chyby národa mého, samého. Uznávám pednosti národ jiných ochotn,

t

i

íêby

.

—

;

—

69

—

mj

národní nemá vlivu žádného. cit že je mra\^ ní pnvínnn^fí, mluv iti o nár odedi vlast ním cizím odkryt: národnostní augurství pekazí vlastnímu "pokroku. 2^Pi"esvduji se poád více, že o vlastnostech národ soudívá se tém pravidlem nesprávn aneb a"sp5 povrchn.^ Lidé na lidech jiných obyejné vidí jen, co jedí a pijí, jak se šatí, a ty dojmy smyslné a práv proto silné mají pak vliv na úsudek o charakteru — není ovšem snadné poznat Pijímám tudíž úsudky duši lovka a národa. takové co nejopatrnji, ba pímo s nedvrou sám proto úsudku svého pronésti se takoka ostýchám. Staí posuzovat jednotlivá spoleenská zízení, nkteré jednotlivé vlastnosti duchovní a vbec neodvažuji se k paušálnímu ani tlové chválení ani odsuzování podle zvyku tch, kteí ^^ dnes z národnostních vášní a rozilení žijí.

na

ale to

M yslím,

i

—

—

^3)

Jako

pi lovku

i

pi národu

hle dím

hlavn

naj^^

jazyk nepokládám za svaty, ale zaT Ma-' prostedek sloužící duchu ve zlém dobré m.

duši a ducha,

i

pirozen

prostedek nejmilejší nejúinnjší. \Í£_ sporech národno stních a tudíž pedevším o zápas duchovní idee a de rozhoduji. Poklá'darn braru city, mravní cíle fazyka ~ža baTbarstvi bezduchého materialismu a však bojovati politického mechanismu. P^ti hmot chci duchem proto jsem dávno V3'sfoupil z Ofkv modlo služebného slovíkástvi a národnostníh o

teský

jaz3'k i

j

—

mn

mn

—

M

ravnost lidskost musejí býti cíleni jednotlivce a ná ro da. Zvláštní národní

íanatismu. iTázdé ho

je

^

1^4.

jŽásad}' speciální.)

^-â Slovanstvem

—

Nespokojujme se slovanstvím studujme vždv echa, Poláka,

_

70

Negeneralisujm e ukvapen; jen ty

Rusa, Srba.

které

vlastnosti,

skuten všem slovanským

ná-

rodm

jsou spolené v mire stejné, pokládejme /.a slovanské (všeslovanské). Studujme Slovany nynjší a lépe pochopíme i Slovany minulé. Srovnávací studium žijících Slova je jist jší '"než ten zastaralý nistónsm

n

,

nejradji v dobách co možná nejtemnjších a nejneznámjších. Do minulosti vnášej svtlo z pítomnosti mínní^ že lze postupovati potloukajícT

se'

;

©opan,

je klam.

Pestame pokládati zízení a události politické a "Vále né za všecek život národu. Psychologicko'-" historická analyse na p. eského Bratrství (uení a církevního zízení) aneb analyse Domostroje praví nám o charakteru Slovan více, než njaký byzantinský císa VI. století. Srovnávací studium Gótheova Fausta s Dostojevského Bratry Karamazovými poví o nmeckém a ruském charakteru více,

7.)

výron

slovanských

a demagogství dnes

hodn vysoko. A nalogie s národy ostatními

vždy bývá dobrý m

nmeckých demagogv

trní

>,-s^

r

než tucty vlasteneckých

—

a

i

vdcem,

v okolností dosti podobní, pohled jeví. A jsou lidé, jsouf

si

lidé

jisté

dob

více ,než

za

stejných

se

na prvý

ím lidé vždy byli jvy podstatn se nemní me. (p&. ^ ko^í ^ píroda na lovka a národy poád a 'îfft psobí, profo studium vliv tch mnohé otázky zdánliv národnostní alespo z ásti dovede rozešit. Nepipisuj duši, co je jen na tle, ba .

.

;

yíjíme se, ale

—

snad jen na kožichu. /^9r^Zásada nejspeciálnjší.) Poznávám poád lépe a ^--^épe, že charakterem Slovanm Gerrn áni jso ii

:

Toho

nejbližší.

se

Vdecké êtnografii,

ovšem mohu doíst v každé ale o to

poznat

bží,

života a literatury a podle toho vyplývá mi z toho pravidlo, že

jednat.

i

to ze

Na p.

nmecké

vIíy v

eského charakteru tak, jak mnozí slavja noíilové se domnívají. Ostatn z dneporušily

našeho

i

vodU politických a národnostních národnostních rozdíl je zbytené; voj ídí se

Proti

politický

v}'-

mnohem

vlivm

více skuteností, nežli fikcemi. ducha cizího nezbývá nežli posta-

vlivy ducha svého.

viti

umlé dlání

To dje

se

bezvdom

však lidé o tom poínají uvažovat, nezbývá než sebestudium a studium cizího co nejdlat, pesnjší a nejsvdomitjší a pak

jakmile

vdom

dlá

2^

se

Ted,

bezvdom. doufám,

dohodneme

se

_ fým.

Tedy

Germán

pedn hlavní otázka: Román (po pípad

liší

s

prof.

^

Sob

-

se Slované ud

národu) svou vrozenou humánností, projevující se historick y, zéim na" v politV e f^—;||á lenictví, nebojovnosti ? * Odpovídám :/âno jSlované liší se od dotených národ touto vlastttoSu; avšak je tfeba vlastnost tu náležit urit a urit zárove stupe rozdílnosti. Znamená to, že Slovan proto není a nebyl udatny? Prof. Sobstiansk^ý právem ukazuje, jak í)lovane sáíui cizí posuzovatelé o nich vždy o sob a podobn právem tvrdili, že Slované jsou udatní. Znamená to, ž e Slovan é nejsou hrubí, ba suroví a

i

ostatních i

I

i

býti nátura vehni mkká a ukrutní? Neznamená. a "p i tom ukrutná; takové krajnosti mohou býti spv

Mže

jeny a bývaji: ba z dá_se mi, zeje to obzvlášt vlastnost KusuTjak to potvrzuje analyse charakter nejvetšíoTi •ruskýli umlcv a spisovatel, v^-stihujících charakter"

^

;

svého

Vidím

to v Mítjovi Dostojevského, vidím Ivanu Hrozném, vidím, cítím to na živých. Vlastnost ta neslovanské- pozorovatele zaráží souhlasí v tom úsudky etné a mohl bych citovat soukromí známých, jsou adu dobrých spisovatel doklady literární na p. Leroy-Beaiilieu. Chci proto z Leroy-Beaulieua citovati alespo hlavní vty.*) LeroyBeaulieu klade sice píliš velikou váhu najyliv severního podnebí zima a krajnosti podnební zpsobily prý charakter ruský; podnebí mlo a má jist vliv, avšak než tu nebží v3^1ožit, jak chasotva tak veliký rakter ruský se složil, nýbrž jen o to, jaký jest. LeroyBeaulieu tedy vidí v ruském charakteru velikou paTato sivnost, trplivost a resignaci až fatalistickou. vlastnost vidí se obzvlášt svtle na ruském vojáku. „ Ruský voják je nejvytrvalejší v Evrop ; v tom ohledu dá se srovnati jen se svým starým nepítelem, s vo"^ákem tureckým. Oba mají schopnost strá dati a trpti, jež národm západu je cizí. Pi tom ruský národ od pírody je na svt nejmén bojovný. INebyl v zádn" dob bojechtivy. Uokoli v3'bojoval, pud výbojce nemá. Ve své nátue mírumilovný, ve válce vidí jen bi, jemuž se podrobíme z poslušnosti Bohu a caru." Leroy-Beaulieu upozoruje dále na zvláštní smíšení t vrdosti a srdenosti neitelno sti a dobrot}* ve válce, v boji rusk}^ voják je neuprosn}', ale hned po boji je naivn dobrácký a velkodušný, je^ûkrut ný a zase od srdc e mily.^ Rus není vytrvalý, obzvlášt tam^ kde nekyne mu úspch. Ruský rozum je prakti cký a pos itivní, n elibuje si v á'Bstrakcích, nemá rád metafysik}', nezabývá se pravlastnostr"vgt!í7 za to nejradéji se kochá to

liclu.

Rpinov

v

i

mn

i

;

—

vi

,

Das Reich der Zaren und die Riissen (Pctzoldv peklad) 3 kniha, o národním (.harakteni ruském.

') I.

sv.

;

vdami pírodními

a sociálními.

sentimentality tak

úpln

„Je málo národ, jimž

se nedostává a kteí

b}'

si to

Záliba v praktickém a zdravém smyslu s tupuje se nkdy az do brut alit}-; ekl Rus, že kus svra má vtší cenu než Fuškm. Rus ie realista, natuHercen rali sta. Ruská duše je mel ancholick á nazval písn velkoruské zvuícími slzami. Z této meiancholie rodí se mysticism zatlaující druhdy koenný Gogol, Dostojevský. Tato melancholie sporealism tak chválili."

—

pkn

-

,

—

jena je s ocTdanosti až tatalistickou: klid a rovnováha

ruského mužíka pekvapuje, a

nehluný Zde

napit}^ je

obyejn

smírný

atd.

máme

všecko,

co

KoUár, Herder

a jiní o

Slovan nám povdli. A ku podobným závrm dospli bychom analysí charakter Tolstého, Dostojevského, Garšina, Turgenva atd., analysí filo-

charakteru

sofických ideí Kirjevského, Kollára a Safaíka. Nebof ten fakt, že se v KoUárovi, Šafaík^vi, v Kirjevském, v Tolstém a jiných slovansk3>ch myslitelích tak ho-

pi nejmenším výpovdi císae Prokopla, Mauricia a jin3'ch starých pán, jak nám je Stritter a j. ze star3^ch pramen shledali.*! Ku podobným závrm picházíme vbec analysí neslovanských lepších autor všech, kteí studiemi a posuzováním Slovan se zabývali.**) roucí víra v ideál humannosti ujala, váží

tolik,

kolik

| V druhém dílu Safarikových Starožitnosti svedectvi o rých -Slovanech na konci jsou podána.

sta-

**) Z Anglian, ktei te tak bedli\ studuji Rusy, mohl bvch uvésti adu, kteí nesouhlasí s obvyklým deklamováním o barbarství ruském; upozoruji na sociologickj' velmi vzdlaného autora p. Drage : napsal román: Cyril, v nmž studuje Rusy, jakožto své národní soupee. Je zajímavo vidt, jak mnohé vlastnosti ruské,

které Leroy-Beaulieu také postehl, životu odpozoroval,

rozumí.

a

jim ne-

;

.

?

-

Takovým

;

my

—

zpsobem Rusové

tedy

a tudíž humánní.

74

A

nebojovní

jsou

netoliko Rusové, nýbrž

Poláci a

i

Naši zuiví Husité a Táboi jsou tomu vedle našich Bratí jen dalším dkazem. Je-li však tato nebojovno st vlastnost pkná, dob rá a lepši n ez gernián^lcá^ b ojovnost, nijak není no; obojí vlast nosti mají dobré a špatné stránky Nebží o bojovnost naprostou a ideální, nýbrž relativní, o nebojovnost, která svou podstatou slouena je s jinými a také nepknými vlastnostmi. Vysl ovil jsem už pro ti K oUárovi pochybnost o tom, zdali id eál humanitní daT* sé uskuteniti tou slovanskou nebojovnos tí. Dokonce pak jiná je otázka, co my Slované máme radji, své-li i cizí vlastnosti rozumí se, že své, i když o jejich výbornosti nejsme vždy pevn a dvodn pesvdeni. Ostatn všecko to jsou vci velmi prosté jen scholastikové národnostní v tom rádi naleTgjôhfížp. r 23^^/Vím ovšem, že to, co uvádím z Leroy-Beauavšak do jisté mír}'' lieua, platí o Rusech nynjších platí to i pro dobu starší, mezi Rusy a národ\' germánskými byl tehdy v celku týž pomr, jaký je nyní. jaký pak je rozdíl Než nechme Rusy stranou

Cechové.

ee

.

j

—

—

—

—

me zi námi Cechy

a

Nmc

i

se, že jsem pi svých slovanských stutomto themat mnoho uvažoval; snažil jsem se vc vypozorovat a formulovat. Nebylo mi to snadné až náhodou pítel Nmec jednou za ei o chasdlil mi následující rakteru nás a jich malikost, jíž charakter echa skutenou událost v^ a Nmce znamenit je zachycen. Historie je dosti koek avšak hinevinná, jedná se v ní o zabití storie je pro naši otázku výtená a proto ji podávám; ostatn, jak tená hned pozná, zabití nkolika koek

Rozumí

diích

o

—

ech

—

Nmc

—

;

stálo mnohem více myšlének a cit, myšlének a cit lidských, než jích stálo nkteré loupežné tažení v V. stol., nám historikové napsali celé folianty. o Na národnostním rozhraní severovýchodním Cech v kraji byl dukoupil si (nedávno) statek; pítel

nmž

mj

chovním,

ml

píležitost

historii

pozorovat a

zorovat.

Nový

ml

proti

eeno

statká, jak

tm

zvíatm,

Cech, nenávidl

jak se íká,

dopo-

— koky,

idiosynkrasii a

proto byl všecek rozzuen, když na svých dvou dvorech u svých šafá nalézal hojnost koek. Šafái chovali koky proti myším. Jeden dvr byl v eské obci šafáem Cech, druhý dvr byl už v na byl na

nm

mecké

šafá

obci,

b3'l

Nmec.

Mj ten se

pítel znamenal, jak statká pro koky skustával nervosní i ekal, co z vci bude, nebof bylo mu nápadné, že prost nerozkázal, aby se koky odstranily. Picházeje na dvory po ^rvé, po druhé, po tetí vždycky ptával se šafá a okolkoval, ale neekl jim, že tolik tch koek mají k jich nechce vidt. Po tvrté se již tázal, zdali ty kok}'

—

emu

„ješt" máji.

Šafái echovi

—

ty

optovné otázky pánovy

ne-

Nmec

zstal klidný. Cech poradil se daly pokoje s ženou, jako že ten pán patrn koek nemá rád a proto se usnesli, že je chudata odstraní. Pán byl tomu nieho neíkal. Na nmeckém dvoe velmi rád, koky však zstaly až kd3'ž jednou pán už píliš nápadn chválil Vávru za to, že již nemá .,tch" koek, šafá Schmidt se zeptal, peje-li si pán, aby byly odstrann}'. Pán k otázce potakal a tak zmizely

a

koky

—

—

z nmecjvého dvora. Avšak na dvorech nad míru plemenily se myši pan statká poznal, že musí svou velkomstskou i

i

—

70

—

podídit ohledm národo-hospodársk3''m, aby se sýpky staly myším královstvím. A nyní stejná historie se odehrává opaným postupem. Pán po ase o kokách poíná mluvit velmi idiosynkrasii

a

nechce-li,

—

mén

troufal dát daleka patrn si tentokráte tím rozkaz; pak se zase obou šafá jen dotazuje, Vávra zase se poradil se nemají-li „ješt" koek svou ženou: „Jáku, stará, nemyslíš, že pán si peje mít koky, když se tak ,po nich ptá?'' a když pán pisel po tetí nebo po tvrté, našel' u Vávr}^ nové koky. Zase Schmidtovi pochválil Vávru, Schmidt zase se pímo otázal, má-li také poídit koky a když mu byly kobylo eeno, že b}' to „snad neškodilo"

z

pímý

nen

—

— —

nmeckém

dvore kok}' rehabilitovány. tu máte Vidíte vysvtloval mi pítel Nmec echa Slovana a Nmce Germána. ^(^ch pán, kde by Nmec pr ost _vvslovil své pání a vli, neporo u pnm o. ba ani nežá d á, ale své pikáni svý'm podízeným Cechem dá vycítit, dá ž e mu dovtípit Hemec_šafá se iTed ovtipuje, ale mužn a odkr^^t se po vli pánové táže a ten mus se mu necht rozhodjiout. KT uritému rozkazu, co porueno, koná. velmi mne Pípad ten pítel pokrauje zarazil a dal myslit. Tázal jsem se sám sebe i

na

—

;

í

^^

—

—

mn

—

líbí se mi' více obou šafá je milejší Cech, je v pomru obou více citu, nžnosti anebo jak naše nmecká pímost a bych to nazval; ovšem mužnost je pkná, ale není tak milá. A co byste ekl táže se pítel jak otázku rozhodl statká Cech? jemu, zdá se mi, nTázal jsem se ho na vc mecký šafá jaksi imponoval perušuji svého Pravíte: nmecká „pímost" lidového psychologa jaká je tedy v tom eském napovdní a dovtípení „nepimost"? Je to jen nepi-

který

z

.

.

.

i

—

—

— .

;

.

.

—

.

—

77

—

— pokrauje mj — neupímnosti,

ale nevidím v tom po krátkém rozvažování ného, je v tom pouze nco jak bych to ekl

most,

.

mkího,

besedník nic faleš-

jemnjšího, anebo

.

—

To je moje historie o kokách mne mnohem více než všecko, co od

ujištuji,

pouila

nejstarších dob

Nmc

až po dnes z literatury o charakteru Cech a anaasto a jsem si jsem si shledával. lysoval nešlo mi dlouho z hlavy to slovo o nmecké: pímosti-^Vzpominal jsem si, že nám blovanúm á-obzviášt nám Cechm vytýkají jakousi falešnost a Iživost; vzpomnl jsem si, že my sami si to vyt3''káme Dostojevský na p. kára ruskou nepravdivost. hledal jsem, zdali v té netroufalosti a mkkosti I našeho eského statkáe není práv netroufalost lovka, jenž si lidem netroufá podívat do oí, tedy netroufalost

vc

optn

—

—

lovka pece jen neupímného ? Avšak — pro pak Rusové mají dvojí

— pemyšloval

slovo pro lež soryaf)? Není to ukázání, že je dvojí lež? A nevykládá se naše eská „faleš" do jisté míry tím, že nejsme samostatní, kdežto v jádru svém nejsme

jsem (Igaf

—

neupímní, pouze „nepímí" (jak ekl mj Této nepímosti Nmci a jiní Neslované nenevede rozumjí avšak lekl jsem se opt tato nepímost snadno ke skutené a nepkné neneupímnosti ? Ale co hájí se ve Cech vede ta nmecká pímost k drzosti a hrubosti? falešni

pítel)?

a

——

— —

—

mn

—

Svil jsem své pochybnosti píteli. Obratem tak urit byl pošty dostal jsem starou u vci rozhodnut. „Srovnejte pece radí zárove káz ání svých eských a našich neliiecky cli refoi'mátor, teba Husa a Luthera, uvidíte (sit venia verbo' Vávru a Schmidta. Co pak nepochopujete, že do

odpov

—

— —

—

)

—

78

—

Vaší eské mkkosti niusila se pimísit germánská pevnost Wiklifova a pozdji Lutherova?" bez Wiklia List mne potšil, ale i nepotšil by to nebylo šlo? A pomohl nám Luther?... (vím, že se pi tchto Nebylo by nám možné úvahách byzantinští císaové, píšící o Slovanech, v hrob zvykati si, když už jsme tak mkcí, ke obracejí vlastnímu pevnému pedsevzetí, k takové autosuggesci ve vtším slohu, donutit sebe samého sám, tak jak ti naši sedláci prosili slavného úadu, aby jim bylo porueno_dlati silnici, které tak tuze potebovali... Ped "S^^ /'Kars^ dva ruští mužíkové vojáci dívají se na pevnost. A. Vezmeme ji? B. ;Obzírá pevnost jako by znaleck3''m okem)

—

—

—

i

—

Nevezmeme, A. B.

A

.

.

.

.

.

.

tak

není možná.

Jestliže nám rozkážou ? rozumí se Vezmeme ten mkký, nebojovný mužík,

—

.

.

.

jak Leroy-

Beaulieu íká, stává se nejlepším vojákem, mkký lovk Všecko_tedy tkyf v ixnn stává se udatn3> k neuvení. ahyr homôb e my .sa mi rozk a ^nv a l L-ne cizí ^^24. Prosím tenáe za odpuštní, jestliže jsem .J). -

se proílfešil proti již

se vracím k

-

formám

vývodm

.

—

úvahy vdecké Sobstianského. (Myslím

kritické

prof.

. .>

ovšem, že jsern se od nich ani neodchýlil.) ôbstianský proti Herderovi, jak už vzpomenuto, uvádí historika Antona, jenž prý o Slovanech správný V Antonov spise: Erste Linien názor formuloval. eines Versuches uber der alten Slawen Ursprung, Sitten, Gebráuche, Meinungen und Kenntnisse 1783. Sobstianský vidí potvrzení názorv o Slovanech ped

Herderem panujících, že totiž byli udatní, bojovní, sveepí a ukrutní, jako národové jiní^ Dejme tomu, skuten velmi že Anton má nám býti autoritou

—

i

—

A

soustavn zpracoval otázku spornou na základ starších a starých, avšak

mimo

to

i

autorit

na znalosti jazyka

a pozorování žijících Slovan.*}

Proetl jsem

nm

spis

Antonv pozorn,

ale

nena-

Sobstianský. Anton Slovanm té bojovnosti, ukrutnosti a sveeposti nepipisuje, jak Sobstiansk\^ se domnívá Anton líí Slovany jako bojovné, je pravda, ale ta jejich bojovnost "u Anturra jE docela zvláštní a jina nez nmecká. AnfUTí ttííí blovany jako bojovné; avšak když se s líením tím srovnává všecko ostatní, co o charakteru Slovan uvádí, vyniká podle Antona rozdíl Slovanv od docela jasn.**) lézám v

toho, co

tam

vidí

i

i

Nmc

V pedmluv Anton

tuto svou methodu jasn vykládá. uvádí o charakteru devních Slovan tyto hlavni punkty. V kapitole o „charakteru a vzdlání" teme, že Slované nebyli zlobiví, mezi sebou že ve lmi byli milí a lahodn i, neznali ri esmíit^hiosnr pohostinští nton výHovne b yli vice než Germáni to pravij starali ie nadmíru o chudc, krádeže nebylo vzíti n ebylo~jim krádeži.. Vyznác izí pokrmy a nápoje k uhostén i, fiienávali se udatnosti bez niž by nebyli opanovali tak rozsáhlé zem, které ásten ješt mají v držení s udatnosti spojena b\^la lásk a k svobod netrpící naprosto nejslabších okov. Mysl mli sTTlonnou k v eselos ti Lužian, asto trpti musí tvrd nakládáni svého nmeckého junkera, je veselý. Tato veselost asto zvrhala se v l ehkomyslnost Byli u krutní ukrutnost pochodí z udatnosti vzdláním nezmirnné ted tij tam pechází ve mstivost. Rádi pili, byli-li viln i, Anton neví; manželství je jim svaté. Anton odmítá líeni západních spisovatel, kteí Išlovanum pipisovali nevrnost, nestálost, zkaženost, tupost, neuelivost) drzost, zlodjskost, nemilosrdnost. Anton uvádí žalobu, že prý Srbové v Lužici proti jsou potmšilí a zlí avšak pokládá to vice za nedvru a myslí, že se vyvinula potlaoxánim se *)

Anton

*')

(^

—

;

,

;

,

—

a

.

;

;

i

Konen

:

Nmcm

;

Nmc.

Staí Slované byli písn spravedliví. V kapitole „válce" Anton chválí slovanskou bojovnost; to vyžaduje sousedství a hledáni nových sídel. Válcm~pro koist, kdo bj^l ve válce udatný, byl ctn. Ve válce byli velmi ukrutní asto pili z lebek nepátel. „Ukrutnost kmen, válících s Nmci, je známa. stran}'

o

;

:

— mezi

,^0

—

Anton vbec v nkterých vcech konstatuje rozdíl Slovany a Nmci. Avšak hlavní rozdíl mezi

obma

tom, že o Slovanech podle starých že byli záhy zemdlci a ji ž z toHo j8e, že národ nebyl tak bojovný, jako Nmci, kteiú všech zemdlských prací pímo Toto stydelT ''Anton ve svém spise o blovanech výslovn neíká,

v

tkví

pramen

tvrdí,

^

a tudíž se

Sobstianskému

i

tento veliký rozdíl

mezi

starými Slovany a Nmci ztratil. Avšak Anton napsal spis o starých Nmcích, v stejnou methodoii a stejným zpsobem postupuje a ve spise tom máme docela jasný komentá k tomu, co ve spisech o Slovanech by nevynikalo samo sebou.*) Ve spise tomto teme, že každý národ (tudíž z divošství pichází v barbarství a Slované) uermáni, když pišli do styku z barbarství v kulturu ímany" nebyli již divothy. Germánská, docela s význaná vlastnost byla bojovnost a láska k svobod jen udatnost byla ctností, práce v potu tváe se jim nelíbila, radji cedili krev. V kapitole o „Válce" Anton germánskou chrabrost a bojovnost líí docela jinak nežli v téže kapitole Patrn líil ve spise, starším tyto vlastnosti Slovan.

nmž

i

—

—

i

;

—

Antonovy oi

jiskily,

když tak nadšen vypisuje, jak

avšak píliš asto podobným nakládáním k tomu byli dráždni." Ješt za Prokopia (tedy v VI. stol.) spravovali se demokraticky Anton vytýká zvláštnost jazyka, že se pojem vládnouti neoznauje :

slovem, oznaujícím velmože a pána. Mimo válku konen Anton uvádí y kapitolách posledních, že se Slované zamstnávali orbou, lovem, velastvím a dobytkáCelý národ byl hudební a zpvný. Mli dovedné kováe, ^tvim. tkali, obchodovali atd., mli více vdomostí než Nmci. Spis slov: Geschichte der Teutschen Nazion, vyšel 1793; jedná o charakteru, mravech a vdomostech Germanii. Viz kap. VI. a násl. ')

v

I.

díle

i

—

—

81

Nmci, kde

vyhráli, obyvatelstvo zotroovali, jak jejich útok byl hrozný a jak celý národ záhy zízen byl vojensky. potem a prací Jestli že neválil, Germán jen lovi l si~zaopatovat pokrm a nápoj, políládal za otrocké, pracovat. otro ci musili

—

—

na

Anton

tudíž

mezi

rozdílu

Nmci

Slovany]

a

pjíin

bojovnosti nezmenšil, naopak jen potvrdil. Opakuji však, že je ovšem nesprávné, starou dobu v tom Sobstianský á la Rousse au si tHeátisovat n£á pravdu Naši pedkové byli hrubí, suroví, ukrutní celou svou náturou boatd., ale nebyli tak bojovní, jovní a pánovití, jako Germáni. Podobn Sobestiansk}' nedosti pesn vykládá jak jsme názory (^lerdex^-y o Slovanech. Herder netvrdí, etli že Slované nebyli udatní, ale tolik' íká, že Slované milujíce klid, nebyli s to, tr vale se

v

—

•

ii

.

—

—

o rganisovat

vojensky a že

tím

o

Nmc,

ITtei

To

"

lêrder vytýká, že blované nedobývali panství svtového, že byli zemdlci a obVe svém poddanství stali se lstivými, chodníci. ukrutnými a otrocky línými. Pipouštím však, že i H erder staro u dobu vbec a také slovanskou si pedstavoval idylitjší, než v tom práv byl žákem Rousseauovým a pokud se týká staroslovanské zá4ovedli,

byli potlaeni.^

mj

;

v orb, úinkovaly snad i tehdejší idee fN-siokraPes jimž ["Rousseau se své strany podléhal. to však Herder ve hlavní vci správn podával o Slovanech, co starší a novjší prameny ped ním libý

tické,

dávaly.

ka, ž e Herder pijlišn alespo neidealísoval pouze Germány. Petme si jen v „Ideách

Sobstianský se jd ealisoval

Slovanu, k filosofii

díme,

jak

Slovany"

mýlí,

—

nýbrž djin" hlavu o i

„Nmeckých národech"

Herder soudí o Nmcích.

Líí

je

a uvi-

docela

•

— jako Anton, takoví byli a pt)ffitoválT

82

a pánové šti tíd- ik prá ce posud jsou. Usti jejich mee zle kilieiiov; ale „chudáci Slované

js oujtju

..reko vé

ásten

vlastni

—

;

i

i

Kurové, Livonci a Estové", avšak Nmci divoké Huny, Uhr}', Mongoly a Turky. odrazili Ôni tedy to jsou, kteí nejvtší ást Evrop\- netoliko vybojovali, zúrodnili a podle svého zpsobu zaídili, nýbrž také uchránili jinak by ani to nebylo mohlo vzrsti, co vzrostlo. Jejich postavení mezi ostatními národy, jejich vojenské zízení a kmenové vlastnosti Prusové,

i

—

staly se

tudíž základy (Grundíesten) kultury,

svobody

Evrop}'; djiny, tento svdek neporušený, dávají zprávu o tom, zdali svým politickým staveni píinou pozvolného pokroku této nutn nebyli a

jistoty

i

kultury."

Herder tedy

—

j

Nmc

ve zvláštním voj enstvíkulturní ho vývoje; STópodlehli, van tak bojovní nebyli a proto nastává avšak a to jsme již etli drive vedle doba více nevojenská a tudíž i nebojovní Slované konen pijdou ku platnosti. vidí

pi ro/enou píinu Dosavadního

Nmcm — — Nmc — .

.

.

Jak a pro Herder a jiní vili v budoucnost isté lovckosti o tom jsme již také mluvili; zde toho teba jen vzpomenouti, aby bylo jasno, že vc tak, jak Sobstianský ji líil, se nemá. He rder neukazuj e, že jen Slované provedou humanisaci všeho lo

—

-

—

vênstva, to byla idea KoUároya Herder oekával evropské soustátí iievojensk, v nmž princip humanity u všech národv a yšemi národy bude dsledn proveden. Militarism byl Herderovi jen pechodní proU s têdek humanisace, práv tak, jak moderním socio} logm Comteovi a Spencerovi.*! .

*) Sobstiansly se domnívá, že Herder poteboval pro svou humanitami theorii alespo jeden nevojenský národ a že tím ná-

-

-

S3

/25.)Podivejme se te na Kollár^vy názory o Slovan eekr Sobstianský vytýká Tnu nepímo Šafaí-i

—

kovi

pímo, že

n3-njší Slovan}- ideali-l

staré a tudíž

soval, že jejich charakter líil poeticky a sentimentálnli

Kollár

Avšak

sk

uten

idealisace

Slovany

nekritic k}-

tak v tom^

netkví

ta

idealisoval.

že jmi pipi-

soval tak velikou nebojovnost a humanitu, nýbrž více

ješt vtom, že jejich odprce píliš ern vymaloval; byl k našim národním odprcm ve mnohém nespraVytkli jsme to již. Avšak bj^lo by nespravedlivý. vedlivé nezpomenouti, jak o Slovanech v té dob posud psali také

nmetí,

madarští a

Znám

spisovatelé podízení.

mohu bez vášn

jiní

spisovatelé a nikoli

literaturu tu dost

dobe

nmeckých

spisovatehch s této stránky jeví se jejich tvrdší bojovnost a pánovitost. Když na p. Hegel svému národu tak jednostrann pisuzoval všeliké prvenství pro se divit, když Kollár svému národu je dává? Vyznal jsem, že a

íci, že

v

i

—

stali se mu ruští Slované, v Rize. Pobyt v Rize na Herdera

pilnul svým pobytem avšak Herder ml — jiné theorie, než Sobstianský je

rodem

a tó je hlavni

vc

—

ponkud

k nimž

ml

vliv,

pedkládá. Zejména vil, že vývojem doby i Nmci stali se mén bojovnými a proto nepoteboval nebojovných Slovan pro ten úkol, jejž Sobstianský jim ukládá. Odkud však Herder erpal své názory o .Slovanech, jak jsme vidli, sám nám ekl, uvádje Antona a jiné spiso\'êle.

vany,

vyšel

také

Ped spis

Herderovými „Ideami", v nichž Gcbhardiho

(Allgemeine

Wenden und Slawen

1789), z nhož Karamzin starých .Slovan Sobstianský

lii Slo-

Geschichte

der

mnoho erpal pro sám

uvádi to, co co Herder, že totiž s nebyli udatni, teprve pozdji, kd\'ž se nauili váliti od svých nepátel a že jejich udatnost byla vlastn pasivní, nikoli „pravá" atd. Herder liší se od Gebhardiho hlavn tim, že klidné konstatuje své mínní o národech všech, tudíž i o Slovanech a stejn o Nmcích. Je však možná, že sympatie k Slovanm a zejména erpal hlavn ze slovanských lidových písni charakteristiku

íká poátku

Gebhardi

;

o udatnosti

Slovan

Rusm

i

v tom nevidl bych nekritickosti.

—

íká

totiž,

—

(

e-

!

_

84

-

odprcm

Kollár tu tam proti našim národním pr oavšak, jevuje vice nenávisti, než se na filosofa sluší jak týž KoIIár z celého srdce uznává i nmecká dobroi

diní,

na p. práv Herdera KoUárova idealisace Slovan

i

proto je tak jedno-

uznáv á naše slovanské vaáy, ale n evidí vždy tch chyb velikých a hlavních, žal uj jednostrann pouze na nesprávnost a nedostatek osvícenosti. Ve skutenosti ml chyby naše hledat hloub a hlavn neml vinu naš eho úpadku tak jednostrann vidti v zámyslech a zlob nepátel. To naíkání a žalování na osud na p. Slovan polabských je jist slabé i Nmci na p. a jiní národov ztratili a ztrácejí svou pdu pod náporem Rusv. Ty a podobné vady KoUárovy všecky jsme na svém míst nestrann pipustili. Jak by však podle básník velmi nadšený mohl napsati názor mých teba novou „Slávy Dceru", vykládati nemusím. Starý romantism v tomto oboru mizí a vymizí. Kollárova nekritická idealisace Slovan nevyplývá vša k pouze z národnostnino citu, nýprz ma své d v nedokonalé vdecké method I to jsme na jvody svém míst vytýkali. Zejména musíme ješt íci a opastranná,

1

—

že

sice

i

—

i

i

i

.

že Kollár chybuje, pipisuje Slovanm všem beze všeho vlastnosti docela stejné, kdežto ve skutenosti co do nebojovnosti jsou jist kmenové rozdíly na p. mezi chrabrostí polskou, udatností ernohorskou a neústupností ruskou. Podrobnjší psychologická a sociologická analyse by tu rozhodn nalezla odstíny a rozdíly stupové kvalitativní. V3SI0VÍI jsem [už, že Kollár vlastnosti slovenské nevdomky uin il sl ovanskými. Kollár také píliš prost neiní rozdílu mezi Slovany starými a nynjšími; alespo vnjší podmínky kovat,

i

'

i

;

—

—

S5

dob staré velmi rozdílné a již z toho vyplývají nkteré rznosti ve vlastnostech, teba ne základní. Kollár ovšem práv tak nepesn líí vlastnost Germanuv, a vším tím se stalo, že mezi Germány a Slova ny ustaíiovil rozdíl tak naprostý, který se jeho základní filosofické idei, humanit, píí. Avšak to jsme JIŽ doznali, že Kollár nebyl s to, ideu národnostní a humanitní souladn zcelit. života byly v

-

i

i

Tato idealisace Slovan vývodrn Sobstianského Ilerdera nýbrž od Slovan

konen

—

k

,

^^ hledíme-li

nepochodí pouze od a hlavn od nás Lechu ,"

res p. Slovák.^)

Ve

*)

volává

se

svj názor o Slovanech svých „Výkladech" {II, 66) douž nazval národ náš „holubicím".

spise o vzájemnosti Kollár pro

dovolává se hlavn Herdera

Komenské ho,

;

^

jenž

ve

Z Karamzina pipomíná v té souvislosti, že Rusové vané od starodávných asu byli milovníky- holub.

a všickni Slo-

Dále se dovolává polských autor, Surowieckého, Rakovvieckého a Niemciewicze,

pak JMóhsena (1781), Linharta (1791 ), Csaplowitse (1829). A všichni spisovatelé a obzvlášt nmetí .Slovanm pipisují v celku vlastnosti, které Kollár jim pipisuje. Ješt bych ukázal na pramen, jehož Šafaík se dovolává ve svých djinách slovanské literatur\^ Kollár spis znal; minim Rohreiv Versuch uber die bezpochyby' slavischen Bewohner der oesterr. Monarchie 1804; ve spise tom všecky hlavní pouky Šafaíkovy a KoUárovy se nalézají a obzvlášt se poád ukazuje na neblahý vliv dlouhé porob\-. V Ceších Rohrer dovolává se Rieggeia, jehož spisy v Cechách velmi byl^' tito

i

i

znám\-, a ten napsal o nás: „Die Bóhmen sind ihrem moralischen Charakter nach uberhaupt fromm, oft bis zum Aberglauben, anhánglich an die Religion ihrer Vater, ihre alte monarchische Regierungsorm, und an ihre alten Sitten und Gewohnheiten arbeitsam, beharrlich, andauernd bei allen Beschwerlichkeiten selbst des Krieges tapfer, aber doch fríedliebend; immcr frohen Muthes, langmiithig, mildthátig, redlich und treu. In ihrem ausseren Betragen sind sic gerade trocken und verrathen gewohniich auch eine geringe Politur. So ist der Grundcharakter der Bóhmen, wenn er rein und unvcrfálscht gelassen wird." Rohrer, I. c. II. p. 155.

—

—

;

;

—

—

\

S(i

—

Sobstianský však docela právem žádá, abychom v tom poínali krititji. Avšak musím ve prospch našich „idealistv" ukázati ješt k jedné vci. Í^Hár kolísal mezi vzájemnosti literániT' jak vyloženo

si

—

K—národn vanm

politickou.

To znamená

te}' také, že

i

Slo-

pipisoval bojovnost a udatnost.

Kivdilo by se Kollárovi, kdyby se mu v otázce nebojovnosti

Slovan pipisovala

Sám pece odpovídá

k námitce,

naprostá jež se

nejasnost.

Slovanm i-

nívala pro jejich pílišnou mkkost: „Slované, praví, mají síly a energie dost, srdnatostí a zmužilostí dobyli si panství nad desát3'm dílem zemkoule, udrželi je za nejvtších bouek mnoh3''ch století a proti nejprudším útokm etných nepátel. Ovšem Slované nikdy se nedomáhali nadvlády svtové, nikdy nezabývali s^ krveprolíváním a podmaováním jfnýcH" národ z emesla, proto že svobody si ctiii i na nepíúteli a" ji milovali,"" vbec milovali více mír nežli válku."*) prof. SobstianSmíme tudíž své vývody nám tu neskému shrnouti takto: Kollár (o jiné bží) poc hybil svou' idealisací Slovan v, ale chyba i-' [je menší, nž Sobstianský míní a tkvi v jmýcn 'inách, nežli které Sobstianský vytknul.

vi

—

—

p

I

'

')

o

vzájemnosti

4?

15.

írašeho obrození tetí

doba doba Palackého a Havlíkova. :

(gó^^dá se mi, že te vznik Kollárovy idee historicky je dost osvtlen. Vidíme netoliko, jak a odkud jednotlivé myšlénky Kollárem b3'ly používán}', kdo vei vliv ml vtší, kdo menší; poznali jsme však celou dobu jeho, vidíme ho tudíž v celém kulturním prostedí. Nezbývá, než doplniti rozvoj obrodních ideí po Kollárovi, pokud tento rozvoj další v Kollárovi byl už naznaen a pokud Kollár sám na lidi doby pozdjší psobil. Tím podána bude charakteristika j tetího období našeho obrození, doba od konce letí I 40tvch do poátku let 8otých. i

i

Uriti skutený vliv osoby není snadno. U Kolprotože ti, ve které psobil, zejména jeho vrstevníci, sami podléhali t3''mž vlivm, kterým Kollár sám podléhal; Šafaík na p. erpal stejné idee ze stejných pramen tedy byl v skutený vliv Kollárv na jeho myšlení? Kollár tor-ii lára je to tím tžší,

—

muloval, co se

cítilo

Ukázali jsme

a

em

vilo obecn.

na zvláštní

pomr

I'

Kollára a Sa(a-

—

88

—

Celakovský*) na p. pro charakteristiku starých

íká.

Slovan sám dovolává prost pejímá

obou

—

se Safaíka a Kollára a idee

kdo v tom

ml

vliv rozho-

dující?

Rozlišovati by se musily vlivy jazykové, básnické,

národn politické.**) Vji v, Kollárv by pokud vid ím, nejyíce psobil jako budite vlaste necký a tím národn-politic ký. Na tento vliv politický v prbhu studie astji narazíme. Tvrí psobení jeho ideí nebylo tak hluboké a nemohlo být, protože Kollár ideí svých sám nepropracoval dosti filosofické a

l

veliký

l

;

^

''

samostatný! Spis o vzájemnosti se peložil do srbštiny, ruštiny (2krát), ale „Slávy Dcera" zstala dost nepovšimnuta u Slovan. Zdá se mi, že literární vliv Kollárv, kde nebyl osobní, jako na p. na Gaja, byl slabší, než vliv asové idee slovanské a že psobení „Slávy Dcery" pekážela nejednotnost básnické koncepce a její až archaeologické provedení. Kollár není ten básník, jenž by mozek a srdce mocn a neodolateln byl strhl a na vžd}- upoutal; alespo jeho základní idee nezmocují se myslí na dobro a na vždy. Proto '

'

„SJáy^;__Pcera" mimo Cechy a Slovensko nevzb udila h lubšího ohj asu. Kollár byl náš prvý básník,

ml

vliv

svým bohatstvím slovesným, podncoval

a udržoval

ale nevidím hlubšího vlivu na básnící ch a žádného na naši vdu a filosofiL Ohlas jeho základních ideí filosofických, jeho filosofie djin je nijaký; naši myslitelé erpali z nmecké literatury i Stúr, jenž Kollárem se v mládí nadchl, svou city národní,

tém

tém

')

Ctní

o poátcích

djin vzdlanosti

slovanských, 1877, 31. ") Ve „Sborníku" podávají

k nim tenáe, nechtje

tu

vci

a

literaturj'

se rzné podrobnosti; opakovati.

národ odkazuju

—

—

89

Kollár neml vlastn bére od Hegla. nho nevyrostlo nic podobného Básn slavjanofilum a ani školy básnické nestvoil. Godry, Furcha, Kamenického a j. nesou jeho vliv, ale málo znamenají; Vocel držel se vlastn více Gótheova Fausta než ,, Slávy Dcer}'" a echova „Slavie" bez Kollára mohla dopadnouti tak abstraktn-roi Svatopluk Cech sám nám íká, že ven mantická. vliv jako básník, jako myslitel, jako Kollár déjin

filosofii

žádné školy.

si

Kolem

—

ml

Snad práv

buditel?

nejlépe by mohl povzbuzující. následníci Kollárovi na speciálních ideách ale tím, co závislí, jako na p. Hrobo, tento píklad

osvtliti, jak}^ jeho hlavní vliv býval,

Jsou

i

jeho více

—

íkám, se nevyváží. Pro své mínní

mám

hlasy

svdk,

jak

se íká,

klasick3>ch.

1831 rozhorlen touží na neuDcera" se potkává a vytýká kritice, že o ní nieho neumla povdt.*) Celakovskv sám „Sláv}' Dceru" prohlašuje s Rukopisem Králodvorsk3^m za „ono veliké alfa omega básnictví eského", ale sám hned mluví o „omrazování" a to zpsobem, jenž se divn V3'jímá v takovém chvalozpvu. O nco 1835**) r. mluv o V3'dání ,,Sláv3' pozdji r<-'elako\^ý

znání, s

již

r.

nímž „Sláv3'

i

—

—

Celakovskv^ V. zpvu již V3'týká, že ,,sonet3' zpvu toho v ohledu básnickém skoro veskrz nehodný jsou takového mistrovského péra, jakovým p. Kollár vládne". Dcer3'"

z

r.

1832,

*) C. C. Musea 1880, IV., 36Ó.

")

1831,

39.

Otišt.

v

Sebr.

(Kober)

spisech

eská Vela

Že by se 1B35, str. 287, 1. c. p. 381. nebyla rozebírala k vli censue, jak jsem etl, co pak tuším v Bakovského djinách literatury, není správné nebylo co mluvit o ideách a dokonce o umní policii nepodléhajících? ,,Sláv3-

Dcera"

:

—

90

—

Jist „Slávy Dcera" mla národní a politický vliv zejména na mládež, to pi-ece víme ze zkušenosti; vypravuje nám o tom iVIalý. Že prý po rukopisech Králodv. a Zelenoh. nic v takové míe nepsobilo na vlastenecké rqznícení mladých srdcí, jako Kollárova „Slávy Dcera''. Malý praví, že „od tch dob imá na mysli hlavn 2. vyd. z r. 1824) neopakoval se v národu našem podobný úkaz tak všeobecného enthusiasmu, jaký vzbuzen byl vše uchvacujícím vzletem i

—

—

mocného genia Kollárova. Nynjší stízlivé pokolení nemá ani zdání, k jaké výši v onch dobách povznášelo mládeže eské, podSlávy Dcerou'".*)

se blouznivé vytržení vlastenecké

nícené Kollárovou

Hurban

,

podobn

mluví r. 1851 o velikém na tehdejším Slovensku; podobn dotený dopisovatel ze Slovenska, píšící proti KoUárovi do Havlíkova Slovana vyznává, že „,SI^^'y Dcera' byla ona vis motrix, která nás ospalých Slo-

vlivu, jejž

vák

starší

„Slávy Dcera"

oduševfiovala". Jestliže

mla

**)

Dcei" „Podnes, Slávy Dcera zstává jediným zákonnikem panslavismu, tehd}' pravda i

Pypin* **)

praví o „Slávy

:

v druhém už pokolení,

básnickým zcela ne tak strašlivého, jak si jej malovali protivníci", tedy vidím v úsudku tom, jakož Hurbanov, Malého Celakovského jen potvrzení toho, co íkám, že totiž, jak Malý lépe ekl, než myslil, Kollárem se povznášelo vytržení vlastenecké. Stav vci velmi brzy správn charakterisoval Havlíek.

—

i

i

i

')

J.

Malý, Zpomink\' a úvahy, 1872,

Hurban v „Slov. Pohadech" „Djinách literatury slovenskcj" (2. **)

v

I.

p.

4,

v^^d.

47. p. p.

128; 36);

ii

Vlka

Ha\líkiv

„Slovan"

1850, p. 1485. *") PyP'"» Historie literatur

slovanskV-ch

(Kotik)

II,

p.

402.

:

—

'.n

—

Již roku 1846 Havlíek*) nám líí, jak vlastne „Slávy Dcera" psobila na mládež akademickou jak ji deklamovali a napodobili, jak se uilo azbuce a gramatice nkterého nebo všech slovansk3^ch jazyku, avšak jak vlastn žádn}' ani slovanským jazykm eskému. Havlíek, rádn se nenauil a ovšem ani jakožto zapísáhlý nepítel vší poloviatosti a nejasnosti, tento panslavism z té duše pojal v nenávist tím vtší, že sám pece žil na Rusi a v Polsku a že pomry tchto nejvtších dvou slovanských národ náležit poznal. H avlíek po Dobrovském byl prvý vynik ající Cech^ jenž zejména ruské p omry pr o-

—

—

stud oval a jenž tedy ze skutenosti.

to,

o

em

jiní

blouzniv

psali,

zaTi

Mohu si živ pedstavit, jak se mu protivily ty slovanské deklamovánky. Ve své jadrné mluv praví vrátil jakožto nám, že se z Ruska a Polska uvdomlý Cech; stal se prý „pouhým neústupným Cechem ba s jakousi tajnou kyselostí proti jménu horli „jest „Pa triotism slovanský" Slovana". jenom o nco mén horší než~kosmopolitismus' '; a proto že v sob nepocioval ani trochu kosmopolitismu, praví „Zkrátka: s hrdostí národní eknu: Já jsem Cech, ale Proto také zayrli uje všeck9 nikdy já jsem Slovan." ijetí ruštiny jako blouz nní o jednotném písm a o [ažyka dobrovoln Jazyka se lievz dáme s pisovného odbývá ty, kdo by k tomu radili. nikdy

dom

—

—

p

—

Mohlo by se namítnouti, že za ten vliv, Havlíek odsuzuje, ívollár není odpovden.

jejž tu

Pece

nerozhodnost, neuritost a kolísáni Kollárovo ochromoválo vlivy rozhodn dobré a pkné. *) .

cli

Pražské

a Slovan.

Noviny

1846,

15.

února

a

pozd.

ve

lánku:

02

—

h lásaje svou 27) Vliv Kollárv byl tedy zvláštní nároHne slovanskou ideu a vzáje mnost literární, tkvT na pude myšlenek literatu ry nmecké na které jeho vrsfevnici ablizsi potomci všichni stáli, a proto tyto pvodní vlivy cizí psobily více než idee Kollárovy samy. :

i

,

Avšak Kollárovo buditelské psobení, ekl bych p-ímo vlastenecko-kazatelské, bylo mocné a blahodárné a pipravovalo národní práci doby pozdjší. rok 1848tý ú nás dostal ráz KoUárovský. Zejména i

Rol* iB48tý^yl ve Francii a jinde pímý ohlas, vlastn polcraování veliké, revoluce francouzské. Ve buržoasii sloužila v prvé ad Francii revoluce v Rakousku mla ráz jiný, protože tu byli jiné kulpomry. Rakousko bylo od sta let vykonavatelem t urní krajní reakce náboženské, politické a sociální; za RaJosefa II. osvícenské a revoluní hnutí zasáhlo kousko a také zem eské, avšak dlouhý zvyk duch ovního absolutismu zá hy potlail volnj ší hnutí, až konen roku 1848 národové rakouští, pedn iviadai, povstali proti bezduchému absolutismu vídeskému. .

I

;

i

Revolu ce v Rakousku mla ráz více politický^ a ve Francii, v Nmecku a jinde otá-zek náronostni

—

národnostních

mén

ovšem nebylo,

a tudíž

revoluce

byla

komplikovaná a úinnjší

Jako na skloríku minulého století za Dobrovského, roku 1848tého ve jménu týchž filosofický ch p rincip humanity a svobodného myšlení požjidovali jsme p edevším svobo du národní a jazykovou a odÚpt, jako stranní kiklavých nerovnosti sociálních na sklonku minulého století pomohlo nám svtové

opt

i

.

I

hnuti

I

1

^

naše divu

:

a to mrou znanou, nebof^Jx_ úast naše v revoluci nevaln á. Není

osvobozující, byl}' sla bé,

po stoletém otroctví naši eští

lidé byli

povoláni

—

—

93

—

innost ta byla podle- toho: innosti, nerozhodná, nejednotná, poloviatá. ve Vídni spojovaH Na jedné stran i v Praze js me se s revoluci ve jménu svobody a stáli isme po b olu krajanm p odiz ujíce takto národ nostní ' Avšak toto spojenství ideu všeobecné id ei svoboHy brzy pestalo, a oddlili jsme se od Nmcv, a zeeských pes to, že nejlepší mujména od žové nmetí opvovali naši eskou minulost a veliké naše pedky, jako na p. Zižku. Sotva že se eští a bratrsky nmetí spisovatelé v beznu 1848 idea humanity a svobody dohodli, zase se rozešli uloupila tuž bám národnosFm fír; za nedlouho -— p"©"átkém dubna"^ Palackýnapsal svoje psaní do Frankfurtu, a právem, nebo národnostní panovanost nedovedla uznati rovnoprávnost národ nenmeckých. „Všichni národové podle Dunaje, kteí nemají ani práva ani povolání k samostatnosti, musejí býti jako hládrabanti pojati v nmecký planetární systém" "âlo se ve Frankfurtu (Freiherr von Gagern). Kdežto na jedné stran sbližovali jsme se s Nmci, na druhé KoUárovská idea slovanská již dozrávala v pražský Slovanský Sjezd konaný v ervenci. A neHrvati a Slováci dali se pestalo se na Sjezde neupímností vídeskou ve jménu slovanské idee použiti za prostedek reakní. Jako v Kollárov „Slávy Dcei", tak kolísali naši pední rnuž ové r. T84Bt ho mezi humaiiitou a národ kolísali však nosti, mezi taktikou mírnou a násilnou Kollár t"áTcé~mezi svobod omyslností a zpátenictvím sám v. téže dob varoval své krajany prd násilím, neodsuzuje násilí maarského, a záhy byl ve službách té^.yídn, jež nepestávala ve svém reakním úsilí k politické

i

Nmcm,

—

Nmc

—

—

:

—

Nmc

—

—

,

-

,

,

i

hráti roli obojetnou.

—

-

9+

jsme pro velikou dobu ješt malí. iRok i848t3>; jak eeno, pokrauje ideami Palacký svoD^cíy a humanity francouzské revoluce. ve svém ps aní do Frankfurtu dovol ává se prospccln lidskosti a vzdlanosti, aby uhájil rovnost národu slovanskych á nmeckého, v manifeste Sjezdu Slovan ského dovolává se francouzského hesla: svob ody, roynosti a bratrství „všech ve státu žijících", požaduje iTá Tomto zaklade „ úplnou rovnoprávnost všech národnosti, bez ohledu politické moci a velikosti" *) Rovnoprávnost národ podle Palackého je ds ledek irozeného práva jak už jsme slyšeli, je totožná s^požadavky humanitními. Jako Herder a po Kollár, tak Palack3> pojímá národ za osobu mravní teme „Zásada rovnoprávnosti národ v a^rávnj. Li

*28.

i

I

/

.

^ •

p

,

nm

i

—

—

v „Idei státu Rakouského" jest rovn tak stará jako nauka pirozeného práva vbec" v doteném manifeste teme: „Nemén svatý, nežli lovk se svém ;

pirozeném

právu^ jest nám národ s ouhrnkem duševních svých poteb a prospchv .. Stejné právo všech k nejušlechtilejší lidskosti jest zákon boží, jehož žádný z nich bez trestu pestoupiti nesmí." ^árovská humanita stala se tedy rokem 1848tý m r ovnopr ávností, rovnoprávností národ podle pii

.

r ozeného

práváT

Národové mají pirozené právo k zachování sebe,

„Vždy

vzdlávati se, to jest kísitT božskou v sob, a od té povinnosti nikdo na svt nemá moci dispensovati jich. Vzdlání mysli bez vzdlání ei jest holý nesmysl, a ušlechtní jazyka jest podmínkou ušlec.htilejšího^života duchovního. I ponvadž povinnost bývá spolu matkou mají

a rozsvcovati

*)

Radhost

povinnost jiskru

lit.

36,,37\..

;

-

95

,

—

práva (viz Vattel, Droit des gens, Préliminaires, § 3.), tedy my, majíce povinnost vzdlávati jazyk " svj, kteréž povinnosti nikdo nás zprostiti nemže, máme právo, initi tak, a nikdo nemá protiviti se tomu ani klásti nám v tom pekážky. Zachování a vzdláni národnosti jest pikázání a zákon mravní, kterémuž nemže derogovati nižádné pikázání positivn."*) Pirozeného práva nejen Palacky, nýbrž ped nim i Kollár se dovolával pro právo národní, téhož pravá Havlíek se dovolává a dovoláváme se ho posud. Alespo slovo bud povdno o tomto filosofickém základ národnostní politiky a národní práce vbec i

kA

.

heone o pirozeném práv je stará a zejména v nové dob a to zárove s humanismem se šíila 1

Humanism byl v nejširším obsahu prohlubovala. úsilí. o pirozenou, ist lovckou kulturu kultue historicky zddné. Jestliže Herder hlásal humanitu a Rousseau pírodu a pirozené právo, oba v podstat hlásali totéž. Na sklonku XVIII. století toto pirozené právo mlo již veliký rozsah; pirozeným n ebylo pouze právo politické a sociální, ale v tém ž sTóva smysle úsi lí právo ve filosofii, a umní ti losoív o pirozen náboženství, o piro zenou ethiku o"~'prirozen3~(zdravý sm3^sl a soud y e filosofii, o pirozen é ií splývá s úsilím politikv a hdu o

a

vi

svém

vd

i

\

:

|

p

umn

V tomto smysle právo politické a sociální pirozenosti národnost od Herdera a po poíná se pojímati jal
.

nm

i

:

dovozují.

')

Radhost

III.,

17c

mHOVSKA KMIHOVNA VSIMIKONidQi

:

—

90

-

Dnes theorie pirozeného práva valn je ot esena, pirozených práv poíná se neuznávati bude pozdji naším úkolem, o tomto filosofiTlíem probléme národnostního principu se rozhovoit. Zde staí ukázati, že naši buditelé v souhlase s filosofií a sociologií své doby práva národnostní, najm a právní filosofie

—

jazyková, pokládali za právo pirozené. ^29/Ôpt rokem 1848tým navazovali jsme snaharn^íramanitními na naši minulost. reformaní v té Palacký stal se pokraovatelem ideí Kollárových. Hned od svého píchodu do Prahy rozšioval a prohluboval práci národní, a zejména studiemi historickými pipraven byl na rok 1848tý a na léta pozdjší. Práv roku 1848 vyšel eským jazykem prvý i

;

píin

—

významná to pedzvst svazek eských djin Palackého programu politického. Palackého in národní byl, že v plném dosahu uvdomil nám smys našich d jin

l

—

eských Bratí

stav nám za ideál snažení našic h ukázal nám Kollárovu filosofickou â

,

deu eskou^ jakožto náš slovanskou ideu jakožto národní ravý pro^x a"^p 30?\ Navázání na naši minulost pirozen vedlo k usTTlo obnovení netoli ko kulturní a národní samo pol itické samostatnosti Palacký pobytnosti, nybfž savadní národní program slovanský inil programem eským. I Palacký mohl vysloviti Havlíkovo heslo • Cech, ne Slovan. Vývoj našeho národního vdomí pirozen musil i

1

se utužiti a utvrditi vdomím eským, Palackým a, jak uslyšíme, Havlíkem.

.

a

to stalo se

Tím, že si Palacký uvdomoval smysl djin nápoznávaje píiny, pro jsme upadli národn politicky, pedstavoval se mu problém eský uritji než pedchdcm také se stránky politické; a práv

roda,

i

—

07

—

Politickou rok 1848tý k tomu dal mocnou pobídku. stránku našeho obrození již Dobrovský postehoval, a v

tom

literáti,

smru

psobil

i

;

pejemníci Dobrovského b'yli drahou poli-

teprve Palacký zase pokraoval

tickou.

—

domoci Národn ím snahá m položen uritý cíl ahv národ sám rozhodoval o svém Žádný uvdomlý národ nesetrvá pod (Jalším vývoji.

se sano.statnnsti

,

cizím vedením.

eskému myšlení nastal úkol, uvažovati uritji o prostedcích vedoucích k cíli, p roblém taktiky politi^ck a národní vbec stává se naléhavým a naléhavjáím.

Vývoj našeho národního uvdomování byl tém obecnjším zákonm sociálního vývoje. Od vš eobecného a tudíž mén uritého, o dj liu manity pokraovali jsme ke slovanství a kone né k. ešství. S poátku pirozené více odkázáni jsme b3di__na_cizí__svet^ dozrávajíce nalézali jsme svt svj vlastní. Jako dít neví o sob, teprve mladík a dorostlý, tak od humanity Dobrovského, od humanity a slovanství Kollárova a Šafaíkova nabývali jsme v Palackém a Havlíkovi sebe. Proto svt ostatní se nám ztráceti nemusí ani nemže. logický, odpovídal

1

1

^

Palacký ukázal nám vlas tní minulost esk ou, ukázal nám, "co v histoFu jsme Vykonali velikého V malého, Palacký svazoval pítomnost k minulosti, a tak dotvrdil dílo Dobrovského a ostatních kisitel. Palack ý tím rrargj^,

eského.

3r^Pes klácTíi

tento

politická

názorm, než

stal Stal

se zakladatelem národního p vdcem a otcem národa

=^1

se

pokrok program Palackého a zá-

idea Palackého je

bližší

KoUárovým

se na prvý pohled vidí a než se

posud

í

íts

na to pamatovalo. lackého ukáže.

To podrobnjší vyložení zásad Pa-

(fj S Kotl áem Palacký zejména za jedno je v id£Í h umanity. Již ve svém poiednáni o krasovd dovozuje, že pravé, živé a úplné poznání „svrchované idei lovenství" jest vrch moudrosti lidské, „isté loje vctví" je mu zákonem vezdejšího bytu našeho „nejvyšší a nejsvtjší lovka povinnost, býti lo-

—

vkemV)

Roku ití4tí, jak jsme již vzpomnli, ideii humanitní odl v hesla: „Svoboda, rovnost a bratrství všech ve státu žijících." ,,

Hurnanitou Palackému po stránce objektivní ja ko lidj a národ ,£0_stránc e h uma nita subjektivní, snažil se ideu uritji zacliytit jg božnosti a Doznost uruje jakožto obsan všech k oniny cn uce l života duchovního."'* Proto nejideálnj š snahy jednotlivce a národ jeví se v náboženství. Palacký filosofii a rozum pokládá za vdce k božnosti a in concreto k náboženství. Ve své historii Palacký práv ukázal nám, jak h lavní náš in národní bylo nejdležitjším Palacký hjjutí reformn í, a tedy v tom nauil nás rozumti pi-edkm našim a sob. Palacký nám ukázal, co znamená pro lidstvo a pfo nás hnut husitské a pak bVatr ské; prohlásiv sám, že mezi církvemi k-esanskými dává pednost Jednot bratrské

;

-U Kollárovi bylo sdruženi všech

:

)

i

;

í

—

I *)

nebj'i

V

Radhosti

I.,

p.

367. Palackého

ocenn, jako vbec jeho

lánek o krasovdé ješt nebyly dostaten

filosofické idec

vyloženy a ve^svém dosahu pro jeho historické a politické pesvdeni pochopeny. lánek o „krasovd" je ve skutenosti nf)ftj^^ ^' "'ž Palacký podává svou theorii poznáni, a je kliem k jeho pozdjší historické a politické innosti. Palacký sám v Kroku vydal prvou ást pod titulem „Povšechné zkoumáni ducha lovího v jeho innostech". *•)

Radhost

I.,

349.

.

9!)

a vyznání to jeho historická innost sesiluje idei humanity uritjší a národní podklad.

— podal

Pokud humanitu pojímá ve smyslu theorie pirozeného práva, odvoduje Palacky dsledné toto právo z _ežg^ H^; pramen rovnoprávnosti árodv a pirozeného práva je mu „on o vrchovišt, z nhož mravnost: právo, pikázání totiž do srdce lidplyne ského hluboce vštpované: ,eho sob nechceš, jinému nei.'"*) Ze Palacký piln se zabýval aesthetikou, také ho pibližuje KoUárovi. Palacké mu idea krásy je „formou božnosti". Pojímá tedy krásu netoliko aesthetick}', ale '] metafysicky. V tom Palacký souhlasí s filosofy teh-staršími, a zejména také s Herderem, jehož dejšími se dovolává pro svj názor o pvodní a všeobsáhlé aesthetické vnímavosti ducha lidského; Herder Palackému, jako Kollárovi, je vbec také ideálním píklai

iC\ i::i_,y

i

i

dem

humanity.**)

patrn opravoval chvbu Kollárova ná- ^^ Ijoženského raTonalismu. K dežto KoUár významu naši reformace a otázky náboženské vbec náležit nepostehl a se svou ideou v soulad nepivedl, Palacký, jak vidíme, božnost iní zákl adním pojmem s\ré filosofi e"?/ eského národa. / Ud koilara liší se Palacký' i svým dsledným --^_ politickým pojímáním eského programu národního. Položiv základy k politické historii eské, stal se PaPalacjc ý

^

j

(

_.

Radhost III., i66. Uživám ovšem pi výkladu mínni Palackého terminologie dnes obvyklé; Herdera se dovolává Radh. III., 386; ve svých djinách krasovd3' Palacký Herdera nazývá (I. c. 319) svatým knzem istého lovství („Duch istého lovství zdál se spoivati na jako na svatém knzi svém"), a tak ho pak i KoUár nazval v „Slávv Dcei". •)

'*)

nm

—

'

100

lacký zakladatelem eské politiky. Každá uvdomlá praxe pirozen se opírá o theorii, a tak na theorii Dobrovského, Kollára, Safaíka a Palackého samého dostoupila Palackého politika. Kdežto KoUár ideu svou provádl jakožto nepolitickou, Palacký idee své [c hce

politi cky

i

ztlesniti.,.

jpiolitickou a státní organisaci.

Palacký správnji cení Doznávaje, že stát za-

kládá se vedle práva na moci, opouští pdu Kollárovské vzájemnosti literární a opravuje názor o holubicí povaze slovanské, jehož však jind}' sám po Kollárovsku se pidržuje.*) i

i

píin

"

V té Palacký stojí také na jiném filosofickém základ než Kollár. Palacký opírá se hlavn y o Kantaj Kant však, a ješt více^ Heêl jehož ide / faké se již ozývají ze spis tehdejších myslitel, vtší kladl draz na význam stájní organisace spoleenské, a tím i našemu národnímu snažení podával uritjší I cíle než Kollárovo všeslovanství, pojímané podle Herdera Vl ivy pokantovsk filosofie nmecké pod/ nepoliticky. statn podpíraly Palackého a Havlíkv program eský .

^

.

Když rok 1848tý Palackého povolal k politické innosti, p esvdení o r ovnoprávnosti národ vnuklo m u naped federaci rakouských národ ."

'

Palackého idea federace úzce souvisí s ideou vzájemnosti Kollárem hlásanou. Pojmov federace a' vzájemnost jsou vlastn totožný co do vci jsou si 1 velmi blízk}'. Palacký pro federaci dovolává se huma;

V

„politickém aforisme o státu"

pijímá Palacký definici v pojmu spolenosti obsažen a' ,7š7át tedy vbec jen tam mže vzniknouti a trvati, kde spolenost jakákoli, malá nebo veliká,/ mocna jest chrániti, a jak se samo sebou rozumí, také uchrániti se naproti všem jiným osobám neb spolenostem". Radh. ')

chránné"

státu jakožto

„spolenosti moci prý je'moiiint prá\ra

bu

III.,

255-

'

;

—

101

—

tak a „vzdlanosti samé" Kollár svou vzájemnost. Hlásal-li nás Kollár pouze vzájemnost slovanskou, Palacký ve federaci vidí a hledá práv pro Slovany spásu, nebo Nmci a

Evropy

nity,

i

;

odvodoval

Maai

ohroženi ovšem i Kollár chce míti neslovanskými úzké spojení. Kollár sám byl také pro austroslavism, tak že spojitost Palackého idee o federaci Rakouska a Kollárovy vzájemnosti slovanské pojmov se zjevuje velmi blízkou. Federace ist ethnografické Palacký záhy se vzdal, a na místo její snaží se ideu tu vybudovati na tech [_ s

nebyli

;

národy

i

vcn

i

ethnografickém, geografické m a historickému vznikla '„Idea státu Rakouského". Rakousko je v malém lovenstvo dané špojením*uznych národ evropských a dokonce asijských; principiich

:

Tak roku 1865

—

má

Rakouský

stát

ted\'

jedin

oprávnnost,

když

uskuteniti dovede njakou ideu a ta je rovnoprávnost všech národv a zemí historicky dan3>ch. Politicky eeno a ni centralistická ani dua listická, pouze, jj federalistická ústava dává Rakousku raison \y\ Federativní Rakousko Palacký hned 1 848 ve svém psaní frankfurtském prohlásil za ideál"^ za politickou nutnost. Existenci Rakouska Palacký pokládal za naprosto nutnou~~ „kdyby státu Rakouského ne^ byTo JIŽ ode dávna, musili bychom v interesu Evropy, ba humanity samé piiniti se co nejdíve, aby se utvoil"; zachováni, celost i upevnní Rakouska „jest a býti musí vcí velikou i dležitou netoliko národa :

t

:

^

,

!

—

mého,

celé Evropy,

ale

ano

lidskosti

a

vzdlanosti

saméV-^^

/32âlacký ethntj^rafický)

(zásadami *)

a

Radhost

pj;ávo pirozené

ted}-

právem

t.

historickými

a

s pojuje

pomry lil.,

216.

s

(princip

ist

historickým geografickými.*) zv.

^^

a/V

—

102

V

tom byl veliký odkrok od Kollárovy idee neP alacký žádá federaci z emi Kollár zemi za vlast s v oí?"ánrnovHé'TrmysItrr~7ê pipisuj svaté jméno vlasti kraji tomu, v kterém bydlíme pravou vlast jen v srdci nosíme Pijímaje program historický, Pa lacký do popedí k onkrétních politických cíl nutn postavil pomr" n^

—

politické.

;

,

.

.

—

lidu zem eské obývajícímu zde je docela uritý úkol, prakticky rozešiti ideál humanity a onoho spojení s národy západními, jehož nutnost i Kollár uznával. Byla a je p rvní a hlavní pnlitirká^

k

nmec kému

ta"ké

dle žitost, š

jak dohodnouti se s Nmci, námi od nejstarších dob obývajícími.

Kollár více

Palacký o tom,

pomr

k

národm

v blízkém a

tsném

již

—

spojení.

P alacký pedevším pojím aljakot)Foríváh^_£rot]_ zárove vsáT hro zil se universální m o narchie ruské neboli panrusTsniu Celou svou historií eského národa a vším svým politickým úsilím Palacký dovozoval a dokazoval oprávnnost politické samostatnosti eskélio n ároda á království. V tom vrcholí politická idea Palackého, idea politického spojení jedné ásti nmeckého Avšak

i

o tom, ^co by b^^ti mlo, jak totiž upraviti si bylo a státm, s nimiž po tisíce let jsme

rozjímal

co

zemi eskou

feder aci rakouskou

národa s jedním národem slovanským ve federaci rakouské federace eská. (^^^ídea státního práva eského od ideál Kollárovycnpes mnohé shody se liší ve vcech podstatných. Palacký vychází z idee humanity; pro Jako Kollár ideu národnostní dovolává se humanity a pirozeného práva jako Kollár; avšak kdežto Kollár pestává na slovanské vzájemnosti literární, politických cíl se dsledn nedrže, Palacký za uritvm cílem politickým :

)

i

!

—

103

-

národní program podídil politickému,

podízeni

a

toto

K oUár

ideálem.

hlásal

státoprávnímu,

odvodoval humanitním

filosoficky

program

Palacky

národní,

nplitický.

Palacký,

jak

byl

proti

pangermanismu,

„Kdybychom kdysi býti echy, bude nám dosti lhostejné, Nmci, Vlachy, Maary nebo Rusy."

i

proti panrusismu.

tak stál

musili pestati

staneme-li se

Vi

Rusku Palacký pozdji, jak ješt povíme, míry zmnil své názory; nebál se již, jako r. 1848, ruské universální monarchie, ale byl si vdom, že rakouská a eská federace je jen možná za pátelské shody Rakouska s Ruskem. a urit stál Vždy však Palacký velmi ro zhod na eské, veâ, že po moci si konec konc ne^^ m žeme než sami odtud jeho mužíié a sebevdomé sTovpr^-J^li jsme ped Rakouskem, budeme po r34.jrou mrou, kterou národní program stával se pbtTtTck3>m, š lechta eská nabývala dležitosti svým chranitelkou popostavením šlechta byla v prvé litické idee eské. Politická moc v býval4m stát eském v starém Rakousku byla v držení dnešní šlechty a nejvyšších tíd vbec. do

jisté

n

pd

;

nm

i

;

ad i

i

eská

šlechta

obzvlášt také

hned

piinním

za

Dobrovského

Palackého

-a

pozdji

byla literárním vlastní její úast v literárním snahám mecenášem žádná, a v tom práv snažení byla skrovná, jeví se nejvýznamnji její postavení v národ. Všude šlechta i v dobách novjších i literární práce piln u nás toho nebylo. -.e úastnila Úastenstvím a záhy vedením šlechty program Palackého stal se jednostrann politickým a tou mrou nenárodnostním a protislovanským. Toto stanovisko již 1845 Í'^sn formuloval hr. Thun (Jos. Mat.) slovy^ ;

tém

—

104

esky

která se

ani

nedají peložit:

„ich

Ceche noch ein De utscher, sondern nur

weder ein B óhme.'"')

ein

T'\kol1 zvolen 5yl za pedsedu slovanského sjezdu, jak známo, sedni se neúastnil. Z di-ívjších projev šlechty mohly by se uvésti hlásícího se výroky hrabte Kašpara Šternberka, i

k

Cechm práv

i

k

podle

Arci

Nmcm. spravedlnosti

nesmí se zapomínati,

Cechové mnozí a ješt dlouho snili o tanmetí básníci kovém nenárodním ešství, jemuž od roku 1848 v Cechách 13'ru svou propjovali oddlování obou národ pokraovalo a pokrauje. Také že

i

i

;

nebudiž zapomenuto, že pochybnosti vyslovované Do-

brovským a sdílené mnohými vlastenci na šlechtu nePalacký práv svým nepomohly národn psobit

—

šlechtu více, než ch3'bováním a svou energií dovedl stalo se díve, nakloniti vci eské. Ale vším svým vychováním, svými tradicemi a ásten svým neeským pvodem š lechta stát oprávní pr ogram pojímala nenáro dn, neslovansky a zejména nebylo protirusk y, a ^pedevším reakn katolicky musil pochybnosti, že asem smr Eonservativní Šlechta národn se šlecht státi hlavním a prvním. státi chtla nad stranami, jakoby národn uvdomlí Cechové a Nmci potebovali njakého prostedkovatele nenárodního; to ovšem je pouhá fikce vyplývající mnohem více ze stavovských pedsudk pedosmasvj tyicátých, kterýmžto pedsudkm šlechta kato^jí^^m podizuje. A35\ Ostatn naše divné a do jisté míry smšné úa&terrství na povstání r. i848ho šlechtu na delší i

i

;

*'

i

i

*)

p.

i-j.

Rusku,

1845 Jos. Math. Graf Thun, der Slavismus in Bohmen Thun od upevnní eské národnosti eká protiváhu proti 1.

c.

p.

II.

lOJ

dobu odpudilo od národního života veejného, a neveejného málo mla; teprve na poátku let 60tých

zapomnla na

A

revoluci a chopila se politického vedení.

jako šlechta

i

mnohý

—

vynikající vlastenec stranil

Bachovská reakce v adách našich zle ádila, a „bachovští husai" nebyli obmezeni na zem neeské. ví, kdy se zbavíme tch svých nepkných vlastností dnes na piano bouíme, zítra to chceme zakidovat poddajností, a jedno druhé je stejn neupímné ... se života

veejného

Bh

—

i

Avšak nebudu prodlévat pi tchto nepkných známých dobách staí vzpomenouti, co Palacký o vci povdl ve svém Doslovu k Radhosti. Neteba

—

a

pece

lepší charakteristiky

doby,

než

to,

co Palacký

sám nám praví o tom, jak a pro od konce r. i849ho až do l86lho prý ani pérem nezavadil více o politiku: uinil tak pro upokojení

své

ženy,

postrašované,

že

manžela stihne pronásledování se strany vlády.*) Že pátelé sami vyhýbali se Palackému, taktéž on sám nám vypravuje; mluv o povstném svém nezvolení do výboru Spolenosti eského musea trpce se dokládá, že mezi 52 len}^ jen dva, Šafaík a Berger, odvážili še k odporu proti zvli policejního editele Sacher-Masocha, a ti „jen potichu". **) Tedy Šafaríka, teba šetrn. Palacký kára, a sám pak svou

—

i

i

neúast omlouvá slibem daným žen, tedy dvodem, jehož platnost sotva uznánie, vidíme-li, jak Havlíek tímto ohledem v dob stejné nedal se upoutati. Neíkám, že Palacký ml dlati, k emu necítil povolání, vytýkám jen dvod, který pro to politickou

uvádí. Radhost

III.,

291.

") Radhost

III.,

275.

*)

lor,

V

36)

této

str^šiîiárodni,

smutné dob reíikcáHav/ieý stál na pokrauje ve své peí^krtané práci

a politické.

literární

Nemáme

skvélejšího jména v našemnovovekéni nevim, podarl-li se mi v této strunosti vystihnout Havlíkv pro nás pímo providentielní význam. Pokusím se o to. Hledíme-li k dobé reakní, v niž H avlíek stal otázka taktiky pochopitelným se ná rodním zpsobem byla rozhodující. Vidím v tom velikost Havlíka, že znal jasnji než kdo jiný svj cíl a že za reakce cíle toho píed revolucí, v revoluci a pak onou mužnou domáhal se vždy zpsobem stejným dsledností, jež, znajíc své prostedky, niím, ani všeobecným rozilením, nedala se svésti ani tuze na levo a tudíž ani na právo. V tom Havlíek pro nás ješt dlouho a dlouho bude vzorem nedostižným. Ze pes umenost neušel politickému tuto svou kritickou muednictví a pronásledování, je jen dkazem, že reakcionárství takové umenosti nemén se bojí, než okázalého chvilkového rozilení, ba bojí se ho a právem vývoji,

i

vcem

,

—

více.

Opravdovosti

neopravdovost

i

pirozen

—

nejvíce

jen tímto Havlíek byl lovk opravdový prostým, ale^yznacnym felovem da se charakterisovati Havlíkovo neúmorné usilování smující dsledn za vcí a nepijímající v niem osob. Co do obsahu, Havlíek všecek svj život posvtil vzkíšení a utužení národnosti a jazyka eského.

se bojí, a

Jeho víru ve

menná vrná

vc

eskou nedokazují pouze jeho plafakt, že píše jen esky v dob

slova, ale

i

,

pes naše nejlepší hlavy ješt užívají nminy to, že ml roz hled svtový a stopoval vývoj evropský, stail mu vlastní národ. mlo u Havlíka hluboký „ech, ne Slovan" k dy

;

—

107

význam. Nikoli, že by se vzdával idea a citu slovana cítil, že Cech, po uhý a ského, ale proto, že ech, nejlepším je Slovane m. *A Havlíek byl pouhý lovk naskrze eský, je mezi spisovateli a našimi

vdl

veejnými pracovníky vzor

typický.

ducha eských djin, byl opravdov svobodom yslný, a na svém pesvdení svobodomyslném d.-sledn zakládal všecku svou innost

Havlíek,

pochopiv

Sám nám

to ekl, že reakce a že všecka protiven se mu inila proto, že jsa echem, byl ze základ u obhájcem svobody, cítní a myšlení Havlíek byl prost

politickou a národní.

správn

vycítila tuto jeho sílu,

.

tóno umrtvujíciho indiferentismu racionalistického, jemuž se oddávali tak etní vlastenci generace mladší starší. Havlíek nenapsal ani ádl<\-, aby na zásady odtud jeho úinný duchovní svobody nebyl pomýšlel jeho pronásledoovšem boj proti reakci a odtud nikoli jeho politické zásady a zásady národní, vání jak eeno, nýbrž jeho opravdovost filosofického pei

— i

;

svdení

duchovní

a boj proti

reakci

zpsobily

mu

nepátelství ve Vídni doma. pozdji vždy a Netoliko r. 1848. a 1849., ^'^ dsledn všímal si vcí církevních a náboženských, odkrýval vady církevní správy a života a žádal napravení. „Kutnohorské epištoly" jsou jen jedin'm plodem této jeho životní starosti. Jako politik a žurnalista nepouštl se ovšem do rozjímání filosofického a theologického; avšak lánky jeho všecky svdi, že si pro sebe otázku tu poád rozjímal a ešil své pesvdení v otázkách tchto nejpknji projevil, když uveejnil poslední vli Bolzanovu, a slovy sice nenápadnými, ale tím psobivjšími pesvdeni filosofovo o posledNa tuto stránku ních vcech lovka za své pijal. Havlíkovy innosti jeho pívrženci rádi zapomínají i

'

;

i

—

108

-

—

náš vulgární liberalism vyhýbá se otázkám o povcech lovka jako ert kíži. Kdo Havlíka po této stránce nepochopil, nepochopil ho vbec a nepochopil smyslu eské historie a eského ducha. Havlíek ne darmo oddati se chtl povolání knžskému, a ne darmo pekonal ten úmysl a prožil muka duše ztýrané bojem staré víry a nové. Havlíek i svou formou literární souladn podVcná opravdovost a poroval obsah svého bažení. ryzost pesvdení nalezla si prostý sloh lidový, nalezla slovo skuten eské, slovo živé, teba nedost iní požadavkm gramatiky a brus. Havlíek jako Cech a Slovan byl r ealista v tom slova smyslu, v jakém Byl-li se užívá o nejlepších ruských sp isovatelích. Palacký otcem národa, Havlíek byl jeho milákem. Havlíek tak mocn psobil, že byl žurnalista a literát. Této formy literární doba byla potebná; a Havlíek poteb té vyhovl. H avlíek je ne dostižený vzor eskéh o žurnalisty a literá ta a hlavn v tom, že denní a minutová práce žurnalistická pou*Rázal, jak dati mže a má celkový názor politický a svtový vbec, jak každá ádka pro potebu dne napsaná v}'plynouti mže a musí z pesvdení zbudovaného pedchozím a ustaviným pemyšlováním o základních požadavcích života spoleenského soukromého. Proto Havlíkovy jednotlivé lánky o sob a všecky dohromady podávají skuten propracovaný systém následních

i

i

zbr

prakticky

netoliko

politických,

ale

i

thcópeti-

ckych a filosofických. Konen v této struné charakteristice musí býti vzpomenuto jednoho základního rysu Havlíkovy mysli. Havlíek nehovl jako Kollár, Šafaík a ješt Pala cký nistorismu, H avhc ek díval se pímo na vci co se a pítomnost z analtse pítomnosti poznal, i

;

109

nebyl cd života odvrácený, jako kdo se nevymanili z pevráceného vychování školského. Havlíek v tom smyslu byl lovk pítomnosti, vlastn budoucnosti, lovk, jak bychom ekli, moderní, pokrokový. Odsud Havlíkova innost kritická. Žije s pítomností a maje oi obrácené do budoucnosti, poznával naše nedostatky a poteby, a tudíž pirozen musil zaíti kritikou po Dobrovském opt duch skuten kritický a kritiky bylo teba, aby íalešnost našeho vnitního života byla odstraována. Jeho lánky o Rusku jako blesk udeily do hlav domnle sl ovanskycli á" eských, jeho vystoupení proti lylovi rázem odhalilo zpruch elošt a mrtvotu~ nekritického a obmezeného VTastenenj Havlíek, strun eeno, revolucionoval historicky vyvinulo, ti,

—

;

.

literaturu

t.

j.

ducha,

a

toho

nám nanejvýš bylo

poteî^^^

<377)Co do politického programu, Havlíek v podstat souhlasí s Palackým -— Palackému pece vnoval „Ducha Národních Novin" ; liší se více než uením svou methodou a nazíráním a jako ve v praxi

vd

politická

i

methoda zpsobuje znané rozdíly. Palackým Havlíek pedevším je

S z a jedno v poža dování rakouské federace. iVl3'šlénky své o vci a celé pojímání státu mžeme na p. ísti ve lánku „Naše úloha" v Nár. Novinách dne 23. kvtna 1849 takto:

která úkol svj nepojala, nelze v odp oru býti, ale pri RakoitskuT ktee jest podmínkou existenci naší, držme pevn f ííno musí drive neb pozdji vyplniti úkol prozetelnosti mu uložený, totiž s táti se spolkem svobodných národ stední Evropy Ten cíl mjme neustále na oích a pracujme k s tetu vytrvalostí, jaká ^

Proti vlád,

nám nT^k nežh

o

.

nmu

—

-

110

posud snažení naše vyznaovala, nedávajíce se v píêsvdení svém a ani v levo, ani na právo se neuchylujíce, proti vládé oposici iednosvornou až

mýliti

ime

ale v

,

písných mezedTi xákonu,

bojujíce silami dušev-

ními, když nám schází materielnich jâko až puSud jsmecmili; pi všem pak tomto poínání svém Qpii£jme se na pravou demokra cii, která od poátku byla duší všeho národního našeho snaženi. 'I'o jest úloha naše, v tom jedin jest spása." Ovšem Havlíek, jako naped Palacký, je pro e deraci národ, nik oh zemi. Palacký sám známý lánek svj o „centralisaci a národní rovnoprávnosti v Rakousku", v nmž Rakousko rozleuje na sedmero národních skupin, ku prosb Havlíkov uveejnil ,

i

v Nár. Novinách (2i. pros. 1849).*) Havlíek i po roce 1848 a 1849tém iGržel se tohoto programu národního Palacký pozdji vzdal se myšlénky federace ist národní „souvisící s revolucí", a pijal mínní Eótvósovo o historicko-politick3>ch individualitách, odpovídající historick}' danj^m a porevolunímu všeobecnému mínní po;

pomrm

litickému. té píin vždy byl radikálnjší, drže práva pirozeného, stojí takto ideálu Kollárovu blíže než Palacký. H avlíe k ve svém pojímání stát u stojí na Rousseauové theorii smluvn a vbec s ouhlasí s politickými ideami na sklonku mniuléh o

Havlíek v

se

poád

i

í

I

Francii wi^racovaným f 3^-/^ dobou svou Havlíek

s toleJi,-ê '

n a Srákladech *l

Nyni

demokratickýc h.

též

otištný

v

Radhosti

i.

je pro uj>raveni stát u Nežádal si republiky

III.,

59

;

zajímavou

historii

lánku napsaného pvodn pro zamýšlený nmecký- asopis jakožto úvodník pod významným titulem „Union nicht Centralisation,

—

:

noch Focdii-ation"

viz

v Radhosti

111.,

291.

111

pohnutých dobách správn p oznal, že republika sama o sob nezaruuje svobody. UemoKracie není mu v odporu s monarchii, pmti demokracii ston a ristokracie. P iêie si tudíž rakouskou demokracii, t. j. ani v

'

;

demokracii, jež Rakousko chce udržeti, a to není republikanism. *) Podobn Palacký již v list do Frankfurtu pro-j\ testoval proti republikanismu. Pro demokratický program se však také vyslovoval, pojímaje demokratism ve \ smyslu dsledného konstitucionalismu. Avšak kdežto'

demokracii staví pojmov faktick}' Palacký záhy se smíil s aristokracií **) se takto konservativnjším. Havlíek v tom na mínní, jemuž na kromi-ížském snme

Havlíek

proti

i

aristokracii,

a

stal

trval

i

i

Riegerdal výraz. /39.

y^ ojem

byl^-t^m''

a

***)

demokratism u

asto velmi

podle

rozdíln}';

rúzn3''ch theorií

tak

Havlíek týmž slovem vyjadují smysl lacky,. jak

pekládá

eeno, národovládou

— rozumí v ládu

lidu

i

Palacký a

nestejný.

a lidovládou

Pa-

—^^"tak

nebo národa ve smyslu

*) Nár. Nov. 14. prosince 1849 ") Palackého stát o demokracii z r. 1864 v Radhosti HI., 135. "*) Rieger tehdy stál na pirozeného práva ve smyslu trancouzské revoluce. Rieger tehdy i Diderotových radikálních id(.'í se dovolává a háji v picnu v Kromíži proslavený § i. základních práv konstitunim výborem navržený: ..Všeliké moci ve stát vycházejí z lidu a vykonávají se zpsobem v konstituci ustanoveným." Ovšem i u Kollára mohl se doisti o nastolováni korutanského knížete, že „se panovnických stoliek právo vládcm z rukou lidu dalo". (SI. Dc. III., 26.) Je to u Kollára pj-jmý ohlas americké deklarace a práv lidských prohlášených 1789 a v tlených _179' ve francouzské konstituT Rieger tnkratt- víi v možnost demokratické monarchie a chce zrušiti šlechtu. V souhlase s tímto demokratismem Rieger háji proti cirkyi a theologii deistický josefinism a nejvtší svobodu svdomí. Viz Riegrovv I. (1848 1849) 1883.

pd

i

m6

—

ei

'

'

—

112

—

dosahu tehdejšího konstitucionaHsmu; Havlíek v deto, emu dnes íkáme: lidovos t, vidí již t vládu resp. sp okivládu tíd nižších, práv poHt ij. ckých ješt neúastných. Havlíek, jedním slovem eeno, je lidovjší, její SDciálnjší než Palacký. Na tyto rozdíly pojmové pi totožnosti slov vbec se musí v posuzování tehdejších a i

TTokrac ii

i

dnešních politických enunciací písn dbáti. JTento rozdíl, politického ideálu Palackého Havlíka jeví se velmi urit v nazírání na otázku^ ji ž dQe,a^;j&g^me so ciální. i

i

*

Palacky") vidi

—

ve snahách dlnictvu pejících

mnoho revolucionáství a hlavn komunism, a o tom se pronáší, že by za jednu generaci sp olenost uvedf do zhovadilosti.^^ Uznává oprávnnost socialismu jen, pokud by se opíral o zásady a praxi prvého kesanství a Jednoty Bratrské; láska, dobroinnost má o dpomáhati nerovnostem Ostatn radí Palacký dl-' nictvú, aby klidnou, zákonitou cestou stesky své ped.

nášelo a že se domže spravedlnosti. Za hlavní dvod pro ti snahám socialist ickým u vádí "îrozenou nestej nost lidí. Proto také je proti všeobecnému prá vu hla sovacímu Zastávaje se šfechty a její historických privTTegií7 o proletariátu" mluví docela ve smyslu tehd ejších zastanc buržoasie. ***) .

,,

,

-Havlíek j0 otázkách sociáln-hospodáských stoji Ve lánku o právu k práci" 1849 (Nár. Nov. 17. íjna) pokládá pr ávo ku_^ práci za pirozené, nikoli za prá vo nabyté; z" pírodního stavu podle Rousseauovy smluvní theorie takp-TT;T--4|Tffa]ic;ipkfnT_stanovisk u.

—

*)

Radil.

III.,

,,

'

293 v „Doslovu".

")

1.

c.

294, také

"•)

1.

c.

p.

144.

již

140,

—

—

113

—

do státu pinesl, a proto stát nemusí ja k revolucionái^prý a komunisté^ hlásají, btát podle Havlíka pi práci jen chrání, oduí Ha^tranuje pekážky a t. p. Pirozené právo neniá uritého pedmtu, jen svobodu zavlíek ruuje, nikoli majetnost, která je pedmtem práv>a nabytého, positivního. V téže dob Havlíek nejen o komunistech, ale o socialistech soudí, jak Palacký ješt po dvaceti letech soudilîi^sal ,,,Ž^^ y socialisty a komunisty, t^fouanot^ ata atd., nepoítáme k libeeta^ j^foudhot^ jmenovite ^âo jmenovit Pahetay ráíhlm a arrýln lid^Trr7-i:t5l sna?^ se rozumí samo sebou.^ K omunism je mu bláznovstvím avšak proto práv nepokládá ho za nebezpený. „Nebojte se tak píliš teH komunistu, kteí berou na groše, tm se Ale bojte se více tch kozajisté snadnji ubráníte! munist, kteí berou na miliony."**) Pes své liberalistické názory Havlíek byl pro stejné všeobecné hlasov ací práv o; nejvýše chtl kohedovat, aby b34 ^census t. j., aby užívání politických práv na jistou sumu dan bylo vázáno, ale c htl zrušiti vš ecky ostatní polit ické tídy vyšší a nižší.* *",) ~ Vytknouti jasn t3'to rozdíly ve smýšlení Havlíka a Palackého je práv dnes zajímavo a pouno, ky práv v otázce sociální ob veliké strany naše tak již

právo

to

si

se starati o práci,

—

—

i

:

i

,

píke

'stojí

proti

sob.

.

^

Palacký a Havliek vycházejí z humani ty a pirozeného práva, ale v konkrétním ur ováni pojmu humanity, lovka se rozcházejí.

Jako Kollár

i

Nár. Nov. 1849, 31. bezna. Slovan 1600, 357. ***) Slovan 1850, p. 1600 v lánku: Sluši-li práva V. movat podle dani ? Ped tím uvádl v Slovanu všeobecné právo hlasovací p. 152, 197. *)

'*)

e

oban

vy-

Huga pro

114

mže

býti pojímána extensivn a Idea humanity intensivn. Extensivn pojímala se v minulém století a posud téméf pravidlem; KoUár z idee humanity erpal dvody pro slovanskou vzájemnost, Palacký a Havlíek erpali z ní dvody pro eskou národnost, humanitu extensivn, politick y. l ^jimali Avšak jako ve francouzské revoluci z hesla ,,svožá dné výboda, rovnost, bratrství" nedlaly se vod}' pro dlnictvo a tídu hospodásky a politick y proti všeobec-rrejslabsT^ tal i Palacký vyslovuje se 'nmu hlasovacímu právu pes své názory o humanit

tém

svrchovaném lovství. „Staí býti lovse aby mohl dávati^se platný hlas o prai;4tíi zízeni pomr v spoleenských a státních?"*) pednost. lidovosti tedy vidíme hlavní H avlfe]o v5;_ není tím už eeno, že Havlíek dostoupil v tom smru výše doby své, ale pipravoval u nás lidovost pohnutí nové a všestrannjší. I Havlíek jímal ješt více politicky než sociáln, ve sm3'slu asového demokratismu. Svou lidovostí Havlíek vyniká' nad dobu svou; a

istém

kem

—

a

—

táže

ô y

avšak zde Kollár a vrstevníci pipravili pdu. Protože pojem lidovosti nad jiné je dležit ý, budiž dovoleno jej V^vší strunosti historicky objasn it; ovšem by práv tento pojem vyžadoval zvláštního a obšíri

ného výkladu. Ukázali jsme díve (§ 6), jak z humanitního ideálu pojem národnosti se vyvozoval. Herder byl prvým hlasatelem moderního principu národnostního. Herder jako však národ nepojímal pouze ethicky, nýbrž zvláštní a samostatnou kulturní jednotu a 'tvrí sílu. i

I

']

toto pojímání vyplývalo

1.

c.

p.

204.

z

ideálu humanitního.

—

115

—

rzn

Humánnost,

humanita projaduje se totiž pirozen3>ch vlastností jednotlivých národv a jazyk, každ}' národ je zvláštní orgán lovenstva. podle

Pojem národa pojímal se v ticky

;

cmne

ponticky

'niassa lidu

a

dob

starší jen poli-

oprávnné tídy

nemla práv

b3'ly

národem,

ani politických ani kulturníc h,

li tal oznait fákt^ že íl Byl vylouen ód t. j. od konce miduchovní práce spolen. Nyní práci tu se hlásí a práce té nulého století lid o se chápe; politick}' zatím podle konstituních pravidel, avšak i v jiných oborech krok za krokem práva svá Národ a zejm éna lid poíná se pojímati si rozšiuje. jako politický a*kulturní celek proti posavadnmi vyšslni'

smmie

—

—

ti-ídám; u nás s pojmem „národní", „lidový", „prjosto-" Tiárodní" splývá pochopitelným zpsobem pojem eskosti

a

ve

Lidovost,

ve

Také slova

slovanskosti.

vzpomenuto,

t.

sm3'slu j.

v.š'ecír~oBorech

n ^^tem studi a. n3'ní jednotlivci

rodem, lidem.

nm

tak

„demokratický",

soubor všeho toho,

cítí,

jakož

lidovosti se užívalo a užívá.

myslí a tvoí,

co lid prostý! stává se ped-

Dosud platily všude jednotliv autority, nána mnoze mizejí ped massou Proto Herder a s ním zárove a po

—

mnozí vynikající myslitelé a básníci shledávají básn lidu. Proti básním a vbec proti

a vykládají

jednotlivc staví se básnní a umní lidu vbec. básním a umní národnímu, lidovému, pojí se názory lidu vbec, a k tomu konen politické požadavky tíd posud bezprávnj^ch, tedy ohromné vtšiny národ. Lid v to mto širokém slova smyslu staví se p roti jedn otlivá^ proti vzdlanosti šk olské a prot právm tíd privilegovan3^ch se stavi~Tozum a právo lidTT Ve nlosofil proti Skepsi Humov staví se zdravy

umní

K

i

i'

rozum

t.

j.

rozum

prost3^,

neskolený,

lidový',

proti

—

—

116

posud jedin uznanému staví se umní lidové, právm tíd vyšších právo lidu. U nás Kollár od svých nmeckých uitelv a

umní proti

hlavn od Herdera nauil

se pozírati na

lovenstvo

jakožto na organisovaný celek, jehož historický vývoj Herder, Luden slouží velikým plánm Prozetelnosti. a j. nauili Kollára tomu, že vykonavateli tchto všesvtových a historických plán Prozetelnosti jsou jednotliví národové,

I

nikoli

jednotlivci.

v postupu historie

vyslovuje

rodech,

národové

jednotliví

lovenstvo'

v jednotlivých

se

ná-

vedou po uritou dobu

lovenstvo.

V souhlase s tímto uznáváním lidovosti Kollár, v tom pouen byv Herderem a literaturou své doby, vyhledával lidové písn slovenské, stav je za vzor básníkm umlým; s KoUárem v tom úsilí pokraovali Šafaík, Celakovský, Erben a j. i

Smr

poád rostl, až v našich soustavné studium lidovdné zabíháme do tvrtého údobí, o nmž tu již jednati budeme pozdji. dnech avšak

Na nár oda

t^n v literatue

v

—

této dráze

Havlíek pokrauj e, rozšiuje pojem

dozrává

i

politicky

a sociáln

že

:

jako

i

spisovateli

plným právem písluší mu název spisovatele lidového, jsme již povdli, tak že všecka národní innost Havlíkova byla ve vyloženém smyslu lidová, lidovost byla jeho je ví se

význanou

n ároda a národnosti v sii vsle

vlastností

Havlíkova, pokrokovost ješt nepojímal

tomto

.

a

tendencí.

}L-JSif^

Palacký naproti tom u širším a intensivnjším

* )

*) v (Radhost III., 169) pojem „Idei státu Rakouského" národa uruje ve smyslu genetickém, hlavn prý jazykovém smyslu intensivnjšího výslovn se zíká. ;

a

111

41. JZastavme se ješt okamžik, abychom si uva jak Havlíek a Palacký v hlavních dormtir v punktech národního programu se rozcházeli. Pi vší shod v celkovém pojímání otázky eské a její filosofickém výkladu HayHek od Palackého se rznil. Pi-edevším do oí bije rozdíl práv vyloženy, že totiž Havlí ek byl demokratitjší a vlastn lidovjší Palack}^ snažil se netoliko v theorii "než Palacký! v panské snmovn o práv manském (viz jeho ale v praxi a jeho rzné lánky již citované) dohodnouti se s eskou šlechtou, nositelkou politické moci; byl sociáln konservativnjší, jak se to nejuritji v nepijímání všeobecného práva hlasovacího. jeví Naproti tomu Havlíek, akoli se drží starších názor národohospodárs^ch, Je pro všeobecné právo hlasovací. Havlíek je pokrokovjší, Palacký konservativnjší. To souvisí, jak už ukázáno, s tím, ze P alacky hoví"

em

e

—

víc e historismu,

—

Havlíek realismu.

i

Palacy iní pokus

srovnati s pirozeným právem právo historické, Havlíek toho pokusu podjati se nemusil. Palacký v praxi i v theorii iní koncese šlecht a druhd}' i její církevnímu konserv^tismu a reakcionáství, koncese, jichž

názor initi neml. Havlíek byl nacionálnjší. Palacký více byl pro Havlíek proto st átní'*p'rávo, podstatou svou politic ké. na základ svých filosofických

psal jen esk}^,

esky

a

'

Palacký

i

nmecky, na snme

mluvil

nmecky.

otázce 'slovanské Havlíek od Palackého se ídili heslem: Cech, ne Slovan. Palacký neRozdíl byl více literární než politický'. poznal tak slovanského svta, slovanského myšlení^ cítní mimoeského jako Havlíek svým delším pobytem mezi Rusy a proto slovanskost úže pojímal než HaI

lišil,

v

akoli oba se

—

11.^

Hned uslyšíme, jak Palacký a abstraktnji. svým pobytem v Moskv své názory o Rusku definivlíek

tivn^j;amnil.

1^2) Tyto rozdíly ztlesnil}^ se dalším vývojem poliWky v ob posavadní strany, stranu konservativní a svobodomyslnou anebo v jtaroeství a mladoes tvi, jak jsme

Pirozen

si

zvykli íkati

podle

naped

nmeckých noviná.

dobu jen smr}'v jednotném táboe politickém, jejichž existence projevovala se s poátku v bojích vnitních, v otázkách politických. Není kulturních, literárních, až konen tu ovšem ani místa ani chuti líiti tyto boje velmi nepkné, ukazovati, jak se stran}' -na p. chovaly v otázce divadelní, jak caput regni nenalézalo místa zde bží jen o to, pro pomník Hálkv atd. atd. postihnouti tyto smry a oznaiti jejich vznik a podstatu. Prvým uitelem strany staroeské je Palacký prv}hTi ui telem strany mladoeské je Havlíek netšili by se avšak' oba uitelové jsem jist byli

to

a

delší

i

—

— z

,

—

—

;

dalšího vývoje svých duchovních dtí.

••

Strana staroeská ješt za vedení Palackého provedla nutnou po r. 1848 reakci a již tím byla v nevýhod proti radikálnjšímu smru, trvajícímu více na zásadách roku 1848tého, Palacký sám národní federaci pozmnil ve federaci zemí a království; Rieger taktéž krok za krokem zíkal se svých revoluních ideálu.

V Kromíži

Iîegerpožadoval zrušení

šlechty,

—

avšak když nastala na poátku let ootých éra parlamentární, Rieger jako Palacký pijali faktické vedeni šle chty, stranivší se eských politik pro rok 1848tý. Rieger sice obas, jako na p. v úmluvách Emersdorfských, zaboil ke svým ideálm z mládí, ve skutenosti však strana staroeská akceptovala program a taktiku diktovanou vynikajícím politikem Clamem-

11!)

Zejména po smrti Palackého vedení strany

Martinicem.

—

úpln pešlo na šlechtu skutené duchovní autority.

pomr

poslanci

lidoví

byli

bez

je pravý a konkrétn staroeské a mladoeské T Pataký SI toho byl úpln vdom. Hned roku itíb4 výslovn vyknul, že „otázka o národu a šlecht stala se v poslední dob jablkem Eridiným mezi námi",

'^gnt o

daný

politi cký

ke

šlecht

rozdíl strany

totiž stranami. *i

Tuto diagnosu Palacký co možná ješt uritji svém Doslovu, ted}' r. 1872. Postehl totiž, že vzniknou rozepe o otázku dlnickou a s ní spojenou otázku o všeobecném právu hlasoa jasnji formuloval ve

to se splnilo. Skuten všecek staroeské od snah svobodomyslnjších její úpadek Palacký svým správným rozpoa tím znáním charakterisoval. Ved ení šlechty bylo nelidov konservativní a tudíž social it a rilosoticky zpátenické, Uzkoprsé kastovnenacional ni a ovšem neslgvansk é. iflctvi, neomyln na vlastní škodu, osvojovalo si, jako v starých dobách naší historie, politické nadpráví. a strana staroeská malátn hovíc tomuto ddinému politickému híchu naší šlechty, upadala sama v sob a v massách volistva. Duch a tlo strany staroeské byly v nesouladném slouení; strana staroeská, pokud byla z lidu, nemohla se organicky vyvíjet, a tak se stalo, že krok za krokem všecek duchovní ruch generací mladších v lit eratue a umní chtj nechtj obracel s e ke stran mladoeské pes to, že Palackého program Strana starobyl také svobodomyslný a pokrokový. eská stala se výlun a jednostrann stranou politickou

vacím.

''*)

Pedpovdní

rozdíl stran}^ i

,

')

Ve lánku

") Radhost

o demokracii: Radhost

III.,

293.

III.,

141.

,^

;

1_'0

v nejužším slova smyslu a tím zakrnla, sestárla kategorický imperativ, jejž Palacký k nám z Kanta pevedl jako politický princip, energií Clam-Martinice stal se pod nominálním vedením Riegra bezduchým, umrtvujícím autoritástvím. Vlivy Vídn od dob aktivní politiky tento vnitní proces na velikou škodu národa.,,^!

íše jen

Smr

/43.I jakNsaHÍa o z

sob

Havlíka, a

sesílily.

a strana

mladoeská

je

lidovjší, nebo

íkává, demokratitjší.

Smr

tuto její po"3statu Palacký, jak

ten

jsme

má

etli,

správn

sotva poznal jí piknul. Ale jakoby Palacký své strany, tak Havlíek nepoznal by také strany své. Lidovjší program byl více jako pežitek r. 1848, nikoli jeho ddictvím. Jsouc dlouho stranou kritickou

mladoeská na míst

kritiky asto stavla nevšecky posavadní kritické a radikální strany na míst vcnosti libovala si v abstraktnosti _ všeobe cných hesel. Jako stran staroeské po Palackéni^ tak mlaoeské nedostávalo se po smrti

strana

a jako

gaci,

1

Havlíkov rodní

vynikajícího

program

vdce, jenž by byl s to, nápoteb asových pes-

politický podle

snji formulovati. Odtud podnes V3'nikající mladoeští poslanci dovedou bona fide povdti, že program mladoeský neliší se od staroeského. Tak poád více >a více s kutený rozdíl mezi obma stranami vidl se i

\'

"

"otázce takt iky^

.

Pokud Palacký

žil, jeho autorita mladší politik}v jednotném táboe; po snrti"jeho tábor ten pirozen den ze dne se rozpolfoval. Masa lidu inteligence, tato na mnoze nechtíc, sympatisovala se stranou mladší a prací svou, protože duchovní práce nemže b ýti než pokroková podpírala stranu mlado-

udržovala i

,

eskou. Liberalism

mladoeský

vyvíjel se, jako liberalism

*

-

jinde,

121

— Svobodomyslné pesvd-

na strá nku špatnj ší.

poád více a více svtobhlým vulgárním liberalismem; lidovosti bylo málo, nebo dusil ji úzkoprsý liberálism národohospodáský se svou buržoasní prostedností. V otázkách ení všednilo

a všednilo, stávajíc se

tím

.

národnostních

znané míry

namnoze krátkozraký

zavlá dl

nalisnij jenž jen

tím

š

3a

ponkud

omluvit^

nacio-

že do na-

podobným postupem nmeckých. Y otázce

byl vyvoláván

národních odprc slovanské neznalost skutenosti slovanské zastírala fantastická sloVáiTskost, libující si na nejvýše v m rtvých íbrr ách a slovech jedním dechem pravovrný náš liberál dovede horovati pro naši reformaci i pro ideu cyrilo-methodjskou; tedy konec konc pro klerikalism v amae. Pi této slovanskosti pak a eskosti není divu, když tak jako za KoUára, pebírali se od idee a národní instituce; nejlepším tomu píkladem šich

;

Nmc

mže sokolst ví, jež jako idea ist nmecká Nmce rode m k n ám byla pesazena a národním

sloužiti

od

.

e klekt[cismem

vyšperkována.

^4.^0 tázka liberalismu a konservatismu pro naše obro zBfii á všecek náš vývoj je nesmírné, je hlavní bud vrné

a hluboké pesvdnebo ne, všeck}-^ jiné chceme a bud eme žíti a um írati podle tch Chelických, Hus, Komenských affe bo ne. b u d chceme bý ti opravdovými nebo t ertium non Ha t u^ Národ, jenž provedl reformaci a d-útežitosti.

ení

Otázka

je,

o životních úkolech otázky jsou poclízené.

lovka

Bu

—

protireformaci, nemže hýú povrchní a bohuv nejlepších svých mužích nebyl. Obrození poalo ideami reformace a ideami tmi jsme sílili. To dostatek' bylo ukázáno a pragmaticky dokázáno. Avšak poznali jsme také, že idee reformní pohíž e n y byly v indiferentism liberalistický. Kollár

prožil dík}'

122

toho indiferentismu nebyl všecek prost, a dokonce jeho vrstevníci jím byli nešfastn ovládáni. Našim otcm buditelskýni hned na prvotní dráze podáváno ovoce opravdovosti a neopravdovosti, sáhli nkteí po neopravdovosti. Ne-li otcem, tedy hlavním pí-edstavitelem n epki

ného 'toho liberalismu byl jungman n" Narazili jsme na to. Pravidlem této wielando-voltaireovské filosofie bylo Jungmannovi: „Já nevím v erta, ale rád jsem, že v nj mj krejí, aspo mae neokrade." Touto vtou z Voltaira Jungmann dal heslo všem svým následníkm. Jungmann dsledn v tomto duchu krejovské víry filosofoval. K otázce, co initi mají rozumnjší knží, souhlasící s Voltairem, Jungmann odpovídá r „Tuných obrok odíci se a s nouzí hodovati? Darmo, hlupáci naleznou se na míst jich, tudíž toho žádati nikdo nemže." „Nezbývá jim nic, než ukr3''ti pravdu

již

ví

pro sebe, a svtu podávati, eho žádá. Vult mundus decipi, ergo decipiatur. Jesuitské pravidlo." mudec s lidem Má tedy . 46. Zápisk

—

—

obtovati

bohm?

se sice jednat podle pesvdení, ale „ jen zdá mi se, smíme prot pesvdení svém u j e dnati^ když nejednání bylo by píino u njakéh o z eho, ku p. pohoršení jinak vící ch". Sokrates prý také v jednoho Boha obtoval bohm ... „v tom ohledu mže mudrc s divochy modlám jich poctu prokazovati, s mohametem v mešit, s kesanem v chrám pobožnost konati, jestli že jinak díve jich pouiti nezase jemže o pravd". Tak prý jeden jesuita suita dal znáti o ušní zpovdi, že se „tu jedná o vyplnní zákona církevního: dobrota mravní že jinýmj zákony se íditi povinna". „Jest tedy pokrytectví jako

Nemá

ten kráte

i

1

ve

—

—

—

128

—

mravní nepravost sice, ale ponkud odpana jesuity." To je již ne filosofie krejího, vícího v erty, ale filosofie lokaje Smerakova, jenž upadnuv v zapíležitosti" odíká se Krista, jetí Asiat, za takové „aby si tím zachoval život k vli dobrým inm, kte." r3^m v prbhu let by se vykoupila malodušnost Patrn jesuité namáhali se o nás po tak drahn á lež v

poteb

pustitelná dle toho

,,

.

léta jaajjarmo

.

.

"^5^ Pokud proti takovéto svobodomyslnosti katotoliî^rn se stavl z plného pesvdeni, nelze lojáln než oprávnnost jeho konservativniho úsilí, jevícího I naši nejlepší se hned v dob josefinské, uznati. svobodomyslní lidé sami se opírali Ižiliberalismu, PaHavlíek. Ale katolicism rakouskj^ nebyl píliš lacký oprav dový. P ovaliv reformaci, obzvlášt eskou, neml soup ee a st al se poh odlným oficiálním vyznáním; ze i

šFa vel se ve~~sv byrokratické panovanosti pravému pokroku a svobod. Bolzano sesazen hned 1819, 1820 stihl týž osud Nedlu v Brn, pozdji trpl Klácel, Smetana a jiní. Reakce Františkov ská a Bachovská dovo lila píti, hráti_ y karty dovolil a všecko, jen m^^siit se nemlo.

zvyku i

proti

,

Národní hnuti hierarchu zdalo se býti poád hu Ziegler a jiní mli obtíže s vydává.sit ské'r" Kamarýt, Roku 1848 iiím eských duchovních písní a kázání. s Nahlovským nižší duchovenstvo usilovalo o reformu církevní, práv tak jako Havlíek, Tomek (!) a j. mužové svobodom\'slní; avšak hnutí snadno potlaeno. Episkopát rakouský sešel se 1848 v ervnu ve Vídni a dekretoval, že národn ost je zbvtek pohanství a že národní je pouze následke m híchu a odpar znost Sušil ml zbaven býti profesury, dêní od Bona protože podepsal národní provolání pro volby sn.

.

.

— movni.

eský

jazyk

b\I

124

—

—

hierarchii

nejen pohanský,

arcibiskup Schwarzenberg dokonce kacíský ješt na koncilu Vatikánském bál se proklamovat v CeOtcové práchách neomylnost k vyli pr^^ husitismu. „národ Husv" bylo vem .strachu toho nesdíleli v ústech tislcv a tisícv pouhá írase, práv tak, jak jiným b}'! frasí katolicism a náboženství. Teprve pomrn pozd, po píkladu francouzského ale

—

a

hlavn nmeckého,

netoliko i

katolicism organisiije se

politicky, ale

bichopasný

pedevším

liberalism

literárn,

podívati

se

na

i

nut.

u nás takto

svt oprav-

dovji..^

Jen strun naznaiti musíme v této souvývoj našeho politického konstitucionalismu a pa rlamentarismu Jak jsme se slab osvdili r. 1848tého, t^ zase a ze stejných píin nedovedli jsme plnji zasáhnouti v konstituní a státoprávní vývoj Rakouska.

/^óy

vislosti

.

Byli jsme a posud j sme politick}^ málo vzdlaní ^ nepomrný politický temperament náš postrádá pevnéh o ;;

Po neumíme

vzdlání. t

e

staletí

ani

byli

ádn

jsme ovládáni panovati

ani

cizí

vládou a poslou-

ádn

c hati.

^ uvedl Palackého na politickou arénu, a povstání polské dalo našemu mladému parlamentarismu živjšího kvasu. Vznikla „Idea státu radozrával 1866 r. kouského" (1865). Hned na to '

íjnový

diplom

—

—

1806, Rakousko nešastnou válkou, po r. 1859 již druhou, bylo donuceno, soustediti se více na sebe a zanechati ddinou svtovou politiku "katolickou, již dávno jen pro forma vedenou. V nouzi Víde sáhla nikoli poprvé k ist mechanickým prostedkm, a tak vznikl v centralism u vídeské m centralism budapešský neboli dualísm. INasi liboví politikové zatím eovali v Rusku. Roku 1870 proces, zahájený

r.

proces zahájený

r.

1806

125

—

skuten

dozrál, protestantské

Prusko založilo íši nmeckou. V tmto událostem byli jsme dosti bezmocní a z veliké míry vlastní vinou. Cspšná politická praxe musí Dyti založena na ádné politické theorii; ús pšná tkTE pariamentárn í vyžaduje polit ické uvdomení šiokyci mas lidu, a toho všeho u nás nebylo. Mli jsme sice dobré theoretiky v Palackém a Havlíkovi, ale nejen že druhý z nich záhy nás opustil, ale uení obou b3'lo píliš nové, aby v nkolika letech bylo pešlo v krev a mozek národa. Nelze také upíti, že Palacký sám svj program pozmoval. P arlamentarism byl nám cizí a nedovedli jsme

|

•

i

se v

nj

vpravit.

To

platilo sice také

o jiných náro-

zejména o Nmcích, ale tito mli byrokracii, prospch pohlcovala, a ta parlamentarism v jejich Madai mli svou autonomní praxi a rok 1848tý. Smry a strany politické nebyly u nás vyjasnny, o rozdlení politické práce pomocí stran, pevn orgaa proti Vídni vždy nisovaných a v cílech svých pece jen shodnutých, nebylo ei; není tedy divu, že pi rad ikální nálad národa skuten p olitické vdem pi padlo konservativní a reakcionáské šlechTeT Všecka tato nehotovost pak vedla k pasivní oposici, kterouž podle mého pesvdení jen svou nehotovost jsme jaks taks maskovali. dech,

vi

Státovdetí theoretikové o pasivní politice jsou nestejného mínní. Není pasivní politice mnoho pítakových, kladv a dokonce není píkladu v jakých my jsme byli. Mám-li prost íci své mínní,|í

pomr

pokládám pasivní

politiku ^resp. oposici z a

prostedeT

,||

jehož bych nikdy nechtl dcpOucovat v oboru žádném.\ Pasivní oposic^ dQyledrii? provadéha, obyejné byla jen poátek oposiního násilí, a násilí politické podle

—

'

12(1

mého nejhlubšího pesvdení je pro nás poátek konce. Ve skutenosti oposici pasivní vedli jsme nedsledné

,

a donuceni jsme se 'jí nedosáhli, pes

jí

vzdali. Politických

úspch jsme

že to neb ono ministerstvo to, námi vyjednávalo — nedokonené pokusy Potockého a HoRenwartov}' jsou jen tím markantnjším svde-

s

ctvím našich skutených

A eho

neúspch.

národ náš v Rakousku váhou své pomrné velikosti v íši vždy bez pasivní oposice mohl dosáhnouti. Za to oposice poškodila nás

jsme

dosáhli,

i

netoliko

tím,

že

zbavila

naše politiky parlamentární

pímo politickou

a tím do znané míry duchovní neinnost a zvykla nás na slepé autoritáství a neoprávnné velikášství. Netvrdím, že nebylo u nás za oposice politické a duchovní innosti žádné, tvrdím jen, že jí mohlo býti mnohem více, resp. že jí bylo málo. Nê obrozovací politika byla v souhlase s celkovou a hi storicky podmínnou slabostí^ neustálenost, neuritost a rozháranost našeho obrození literárního jevila se stejnou neustáleností, neuritostí a rozškoly, ale organisovala

.

Pasivní oposIlTe byla háraností naší politické praxe. dob}' pláš svtu pláštm této nehotovosti, v zakryl i zrakm našim naše nedostatky, až konen zahájení politiky aktivní odhalilo nás i svtu a bohunám samým. díky A pede vším zisk aktivní politiky musil a býti jen negativní. Pí nehotovosti naší a nedostatku dlby práce pro nedostatek pracovník se stalo, že veliké vrstvv národa si zvykly oekávati od politiky dovršení našeho obrození -a pTíino nasi spásu. Dokonce pak pi novosti konstitucniho života pohtická innost zdála se tak mnohým býti sumum národní práce. Nemže býti osudnjšího omylu. Jako jsme za Kollára a s KoUárem

prbhu

i

mže

— psobení

politického tak

jsme

je

Zjyot

127

života

a státního

nedoceovali,

po Kollárovi peceovali.

s tát ní

zitostipHrá'

a politick}'

se~mu u nás

nemá p ro národ

tak

té dleasto pisuzuje. Uriceji

samostatnost nás nes pa sí a neCyli j sme samostatní a ztratili jsme samozachrání statno st 3\7t)u, a 1SOU národové samostatní a pec e esvoji. Palacký dobi-e poznal a neúnavn kázal, jak 'politický osud národa našeho závislý je na tom, co on zval „centralisací celé zemkoule", a jak tímnuceni sme k as ociaci se st áty a národy jinými, a jak v té j politická

i-ecenó"!

;

svtové udržeti se mžeme jen neúmornou hlasu toho politikové naši a my osvtovou všichni jako bychom neslyšeli, a slyšíme-li jej, tož mu nerozumíme.*) Pojednáme o tomto problému malého entralisaci

prací

státu

—

pozdji; zde budiž zatím na dosah jeho pro naši

politiku

strun

ukázáno.

dovrší se teprve, když se dosvéšpravy v jisté lorm politické sam ostatností, nebof nejs me a nebudeme cele svými, pokud lnieníe^ "si sami pány a správci. iVvsak doSáženl toho cíle stává se poád tžším a nebude snadnjší, kdybychom plné samostatnosti politické dosáhli, nebof o to bží, i politické samostatnosti využiti k své samobytnosti a duchovní samostatnosti, a té ani politická samostatnost sama nám nezaruuje. Život státní a pol iticky je jen skrovnjší ást života duchovnilio

Naše obrození

mžeme

n i

vbec^ *) Myšlenka ta vylovena je již ve psaní frankfurtském, v ctme, že Palacký „cení dobré vdecké vedle lidského výše

nmž nežli

dobré národní"; v ei v panské snmovn roku 1861 vyslovil svou ideu o dosahu svtové organisace uritji (Radhost III., 87) a nejúplnji ji formuloval ve sporu o Nauný slovník, ku kteréžto ;

záležitosti

obšírnji se vrátíme.

J/í

â

—

128

f 47y Tyto své politické stránce

plnn^po jedné v dobé

—

.

theorie

—

musíme ješt do-

m usíme

se

podívati,

j_a

k

slovanské myšlénce se dail o. V roce 48tém idea slovanská prakticky mla se' osvdit a ásten se osvdila to horování našich buditel nebylo docela marné. Jazykozpytec a vojevdce Šafaík a Jelai podali si ruce, a v Praze byl prvý slovanský -^jezd Jednáni sjezdu a zejména jeho veejná manifestace je jako trest Kollárov}' sloté

—

—

,

vanské

filosofie.

y^ prov oláni „zjevn chti státi

feste k

k neslovanským

národm

v

Rakousku

a svatosvat" se prohlašuje, že Slované

vrn

V

mani-

k panujícímu rodu a k íši rakouské.

národm

e vropským

sjezd vyslovuje se proti^

politickému pa nslavism u, jednaje vbec „ve jménu svobody, rovnosti a bratrství" žádá rovnopráv nost všech národ v a podává se bratrská ruicá všem sousedm; jako ped tisíci lety, tak nyní zase Slované chtí domoci se volnosti své a všech, panství pouhé síly Slované zavrhují a v ošklivosti mají, jen Germáni a Romani pojistili svou nadvládu silou mee. Slovanský sjezd domáhá se stejného práva k nejušlechtilejší lidskosti stát císae rakouského má se pemnit v.e s polek národ rovnoprávných. Tak formuloval Palacký idee Kollárovy ve svém prvotném pojímání rakouské federace národní.*) (Thun, jak Šafaík, nepijavší starostenstvi na ve své už vzpomenuto, docela se stranil) konci prvého slavnostního zasedání zatoužil: „Buto se oisfme skutkem a dokažme, že jsme schopni svobodství, anebo se pelejme cvalem v Nmce, 'Maary a Vlachy, bychom nebyli déle jiným nároTim

—

—

*) Manifest prvního sjezdu v Radhosti III 34. ,

—

ei

slovanského v Praze roku 1848,

'

'

— k obtíži a urážce,

129

bychom nepenesli pohanní

a snížení

naše na syny naše. Bu to doveme, abychom vou chloubou mohH íci ped národy jsem

Já

s

pra-

SBUdi^:

^ nebo pestame Sloyany býti Mrayní smr jV^r nejhorší smrt. Z otroctyí není "bez boje cesty ke svo.

bodstyí

—

estná smrt

bud yítzstyí a syobodné národstyí, a po smrti sláva."

peasn

bu

—

Sjezd se rozešel austroslavism v následujících bouích sml konati služby mouenínské, také je konal a sml také jíti.

—

Když po

reakci Bachovské ústavní život nastával austroslavismu Slovanského sjezdu dostalo se píležitosti

v ústedním

parlament se

upevniti.

Posud se

tak nestalo.

^^ástavních_ poátk pochodí defini tivní znní Í^^Jackeho politického prQgi:amu ~7raFa státu Rak ouského od Palackéh o odpovídá po stránce slovan<.k-é

3£E3Hl£2lvišmu] prvého ideu

Palacký od r. 1848tého, od svého psaním do Frankfurtu, tuto svou

vystoupení ve vdomé

pojímal

monarchu

oposici

proti

universální

ruské. Brzké

zakroení Ruska proti uherské revoluci mnohé nadšené osmatyrycátníky slovanské mrzelo Havlíek nejednou nemile to vytýkal. Svobodomyslné ideály politické filosofické Palackému jako Havlíkovi ruský stát a ruskou církev zjevovaly ve svtle nemilém, akoli zejména Havlíek nikterak na Rusko nepohlížel tak, jako svobodomyslnici neslovanští. Bachovská reakce a nespravedlivé chování Vídn k národu našemu v poátcích ústavních

—

i

1

Palackému, jak uvidíme, Rusko ukázaly v podob Havlíek, když už voliti by ml absolutism.

jine.

b y, jak k ousky

zvolil

výslovn ekl, ruský nejradji, radji než a

takticky

prošpmrrgci

jesk_é

snažH .

ra-

DanrusismvAniTM-; .^^ „kdo nechce malv panslavísmn.^ se

9

-

—

130

— Kdo

ten hled, aby na sebe neuvrhl veliký.

mže

se

do tmavé budoucnosti osudu ? Moc Slovanstva není tedy nebezpená, nýbrž prospšná Rakousku, ona nehrozí, nýbrž ješt dává nadji na vtší sílu a trvání." *) Povstání polské r. 186*:^ o pt u nás seslabilo ponkud sympátT I ruskému státu, d lá s e rozdíl mezi ruským státem a národem. M ladší tenkráF horovali pro Poláky vlastn ve fantasii používalo se povstání za vlastní svobodu starší hájili legálnost a odsuzovali právem lehkomyslnost revoluních avenchlubiti, že nahlédl

.

.

.

i

—

turist šlechtických.

—

,

** 1

Slavnost Velehradská v téže dob skou oživila po smyslu Kollárovskm.

methodjská

sloužila

Avšak

i

ímu

dobe umí

idee slovanské

,

ideu

slovan-

dea cyrillojakož politika Vatikánu využiti ve svj prospch. I

vlast enetí liberálové snažili se citu

nábožen

-

ské ho vyžiti ve smyslunacionálním, slovanském, dokonce pak modloslužebníci slova nalél:all v idéi cyrilFÓmethodjské hlavní smysl našeho historického vývoje.

Došlo k pouti moskevské

O vci

napsalo se

již dosti

r.

nebudu tu rozbírat, co psal Fric a odprci neeští.

a proto

—

1867

a je

.

tém

psali

zapomenuta, pívrženci, co

—

poutníci Palacký doznává nauili se velmi mnoje jen dkaz, ž ^se u nás Rusko neznalo, pes to že jsme od samého poátku byl rus ofilští. V^ždy posud nad to, co Havlíek nám napsal, o Rusku nic lepšího a vbec nic nemáme. Sjezd skonil proto rozladem. Jeho neivážn iší následek

Cestou na Riis se nauili hému, ale práv to

mnohému

;

i

skuten

i

i

*)

'*)

Nár. Nov. 21. íjna 1849. Palacký v Radhosti III., 123, 145.

131

b^;lo etnjší vvsthnvánf p^ kych rodin selských na ú zemí maloruské; vydatnjších stykv, ani vdeckých a litgÁfimch se nenavázalo. (^48^jLe3ta do Moskvy je však vážná tím, že znamená u Palackého, tehdy již uznaného a jediného vdce národa, pozmnu politického programu roku 1848

koncipovaného a 1865 v „Idei státu Rakouského" " formulovaného. Kdežto 2 poátku austroslavistická formule znla „ Rakousko proti Rusku", po cest do Moskvy znla' ^R akousko vedle Ruska." Tato" pemna programu nestala se pouze poutí do Moskvy. Palacký již ped tím názory své o Rusku

:

:

'\i

A \

'

zmírnil, jak vidíme z jeho postavení k polské revoluci a jak v „iSei státu Rakouského" samé, tedy již roku

1865 osvobození ruských nevolník od nho, že díve „n ež mine jedna

oekávaje

cení,

g-enera ce,

národ posud jen pasivný, vystoupí co mocnost aktivná na djišt svtové, a to ve smyslu sta roslo" vanské demokracie" .*) Bhžší poznání "svta ruského smr tento sesílilo. V doslovu sám o vci mluví dosti obšírn. Praví, že trvá pi svém politickém programu, totiž pi idei federalistického Rakouska. **) Spatoval by, jako v roce 1848, v universální monarchii ruské „zlé nevyslovitelné" a „neštstí bez míry a konce".

tém

r u^ský,

"^

Avšak toho se již jdou od strany jiné. Události

od

r.

Nmc

postupování nyní již sám i

*) '*)

nebojí, za to však

1866,

nespravedlivé a

obavy jeho

panované

vynucuje mu vyznání: „Já bohužel pouštím nadji o trvalém zachování

Radhost III., 165. Doslov v Radhosti

p.

304

násl.

,,

\á

I '

;

—

182

—

íše Rakouské: ne proto, že by ona nebyla žádoucí aneb sama v sob byla nemožná, ale že a Maarm dáno zmocniti se panství a založiti v ní ." jednostranný despotism plemenný Opakuje pak a pokrauje, vzpomínaje své cest}^ na Rusko: „ekl jsem, že již nenadji se valné budouc nosti

Nmcm

.

.

zvlášt od té doby, co Nmci a Maai udlali z nho hrubou despotii plemennou: otázka tedy, co stane se vbec se Slovany potud rakouskými, a zvlášt s Cechy, v tom ohledu není bez dležitosti. Nepouštje se do možností všelikých, jichžto pedvídati smrtelníku žádnému nelze, povím z úplného pesvdení jen tolik, že Cechové, jako národ, kdyby^ upa dli v podr obenost a^ v poddanství buto ruské ne Sopruské ise, nikdy by se nespokoji li s osudem svým nikdy by jiía nevyšlo z pamti, že dle práva mají od jakživa poddáni býti jen sami sob, t. j. své Prušáky, vlastní vlád, svému vlastnímu panovníku. pro jich germanisaní fúrii, nemohli by pokládati než 2a úhl avní nepátely a vrahy národnosti sv é. ^Co do Rusv ale, byl by ovšem pravý opak toho tmto co

Rakouska,

:

pátelm

pir ozeným

pokrevencm.

s^m

by se nejvrnjšími,

sta li

pomocníkm

a

ne poddanými,

ale

spojenci a dle poteby teb as i pedvoji v Evro p." * Ve své stísnnosti peje si Palacký pedevším evropský mír; nebo „idea federativního Rakouska

pedpokládá vždy pokojné pátelení jeho jakož

i

panovanosti

Proti

nejvíce se obává,

vácnost

fa

píze

nmecké

oekává

„nemže

tužiti netoliko cit

a

s

Ruskem,

jinými mocnostmi".

s

než

ím

r.

1870 Pano-

dále tím více buditi a

všeslovanství, ale

mezi Rusy a Cechy".

po válce od Ruska.

jíž

,

záštitu

i

obapolnou oddanost

.

—

:

133

T ak tedy koní Palacký slovansko u vzájemností kollárovsko u. dotvrzuje všeslovansky cit uritjším spojenstvím ruskoeským. Politika obrozovací koní se tudíž tou slovanskou ideou, kterou obrození zaalo, roz\}Qáaým rusofilstvím. ^490^^^"^ idei humanitní Palacký nejinak než HáVlí
deme

musiti jednati.

Jen

od

srdené

práce osvtné Palacký oekával spásu. slovo koní svj Doslov jest vroucí pání, aby národovci moji milí

mé

„Poslední a

—

—

v Cechách i na Morav, v jakémkoli postavení se octnou, nikdy nepestávali býti vrni sob, pravd i spravedlnosti!" A jako by tušil svj blízký konec,

na prahu hrobu

svého Palacký dne 23. dubna 1876 zanechal tuto záv: „ Doba Husova jest slavn á doba2_tehda_nár od esk ý vzdíaností pevyšoval všecky ostatní Tiárody ~eW5pyé-7T: TíebaC nym, abychom se vzdlávali a podl ukázání vzdlaného rozumu

nám

Tof jediný odkaz, kterýž bych takka umíraje, zstavil svému národu." I v tom politika našeho znovuzrození dsledn koní h umanitní ideou osvícensko u, na které i Kollár

jednali:*

budo^jî^vou vzájemnost slovanskou. /ôÂ^yloživše politickou stránku období po KollároW-a-kázavše, co spoleného je s dobou kollárovskou samou, pedevším rozhled ten doplníme obzorem po tom, jak slovanská idea po Kollárovi vyvíjela se souasn s politikou v oboru literárním, umleckém a kulturním vbec.

Tu vracíme se „Cech, ne Slovan." _

pirozen

k

heslu

Havlíkovu

^ w

—

134

—

Heslo to nemlo dosah malý. Havlíek pece prvý z Cech poznal skutené Rusko a Polsko, Havlíek žil v Moskv v kruzích slavjanoíilských jak nemli se jeho vystoupením Malý a staí vlastenci zdsit? Nebyla to hotová slovanská revoluce? Byla a pišla v as a Havlíek nebál se také sáhnouti na Tyla, nebál se dokonce vystoupiti proti Kollárovi. Kdvž spor s Kollárem vypukl, zmínný již slovenský dopisovatel Havlíkv ve „Slovanu" dotkl se, píše proti Kollárovi, také uvedeného Havlíkova lánku z r. 1846, v nmž práv vydal heslo Cech, ne Slovan. Dopisovatel rozuml Havlíkovi tak, jakoby tento byl popíral reálnost Slovanstva. K tomu Havlíek dává vysvtlení svého stanoviska. Trvá na svém mínni,

—

/ (

(

:

že totiž „c|^tjice býti

dobí Slované, musíme naped

pstovati dobro svého vlastního kmene a že Slovanstvo fen tenkrát^ se upevní, když jednotliví jeho kmenové, jmenovité uechosiované, Jihoslované, Poláci a Kusové, každý se vzmže a mezi sebou ve vzájemné pátelské ~~^ podpor e o závod pjdou ^ lánek jeho smoval proti „jistému, zvlášt v Cechách a na Slovensku tenkrát velmi obyejnému, nepraktickému obyeji, kdežto se velmi mnoho mladých muž uilo jinoslovanským náeím, neumjíce ani pravopis svého vlastního, kdežto se blouznilo o jistém všeslovanském, jednom spoleném náeí a zanedbávalo se vzdlávání vlastního kmene". Havlíek neodpíral S lovan stvu reálnos t, ale dokazoval jeiTj „že reálnost Slovanstva založena jest na reálnosti jednotlivých kmenv a slova moje, že s hrdostí eknu já jsem Cech, ale nikoli: já jsem Slovan, nemohou se tak rozumti, jakobych snad Slovanem býti se toho asu byl stydl, nýbrž jen v tom smyslu, že ^^lovanství jest teprve ideál, ku kterému smujeme, žete^~H^ :

— možné

jest v ng ten ideál,

a

bohatým

—

praktické m život asi tak,

Jako ten,

býti chce, již

bohatstvím se

135

naped

chlubiti nebude.

nyní se opírati

již

kdo vzdlává á šetí se

svým

budoucím

Jisto ale jest,

že

v-

domí spoleného pvodu a jistého bratrství není posud ješt obyejné u slovanských kmen, a každý tedy uznati musí, že nco jiného jest pracovati k roza nco šíení tohoto vdomí na nynjší praktické jiného pedpokládati nco, co by mlo být, co si pejeme již jako skutené a stavti na tom již základy. Já jsem tedy, abychom to zkrátka ekli, nemluvil mnoho o slovanství, ale jednal jsem vždy jako Slovan .*) jako panslavista a sit venia verbo

pd

—

tém

.

.

Slova tato v plné míe platí pro celé období, ba platí až po dnes naše slovanství je páním \\ nikoli skutenosti^ pokud totlz slovanská vzájemnost |\ požaduje znalosti slovanského svta a duchovního spolu- |1 žití. „Vzájemnost" Kollár uil „je spolené pi-^^^\ jímání, vzájemná výmna a jednotné požívání." Té'"'^ vzájemnosti ješt u nás nebylo a není a je jí poád mén a Dnes u nás v Praze a podobn v Petrohrad literáti vdí o kde kterém novém román paížského dekadentství o eském a ruském život neví se tu ani tam nic. Ani odborníci neznají dnes slovanských svých obor, jsou dokonce slavist, kteí o slovanských pracích mimo jazyk svj nemají zdání. Znalost ruské literatury na p. je dnes v Nmcích mnohem úplnjší a dokonalejší nežli u nás. Nmci, Francouzi, Angliané studují svt ruský a slovaiiský m nohem Usilnji a všestrannji nežli my. To je sku-

—

—

—

mn.

—

tém

tenost.

Nemohu

tu nezmíniti se o theorii,

• #) Slovan 1850,

p.

1485.

která se u nás

136

poád

a

poád

jakoby byla

hlásá,

neomylná pravda

my Cechové jsme

íká se totiž, že prý

;

povoláni pr o-

stedkovati mezi západem a východe m.

Názor tento j e vlastn bez obsah u. Nejen že my Cechové ve skutenosti s východem pímo nesousedíme (leda Slováky s Madary a Rusy), majíce vedle sebe

tém

Nmce a Poláky, kteí pece také ješt západu, al e ^ de facto nijakého prosted kov acího úkolu kulturního není. Rusové na p. mli vždy mnohem bližší a pímé spojení s Nmci a Francouzi a práv tak národové tito od Rus, co brali, brali pímo, i literaturu. Jak eeno, mnohem díve o Nmcích platí, co se tu nám pisuzuje. My ješt dnes nemáme o Rusku ve své literatue více, než co Havlíek napsal nemáme na p. djin ruských, leda ást, práv ted vycházejí prvé djiny ruské literatury atd. jaké tedy naše prostedkování a komu? všude

náležejí k

;

—

Tento stav vcí obráží se docela pirozen nevdecké, ale pedevším v poesii a našem umní vbec Havlíek je v rozbíraném období

toliko v literatue

!

pední náš

slovanský, slovanský netoliko jako Cech, nýbrž jako Cech, znající také svt slovanský a cítící s ním, jak sluší na lovka opravdového, jenž to, co miluje, také sku ten zná spisovatel

.

Ostatní spisovatelé v idei slovanské nev3'nikli nad abstraktnost koUárovského ideálu, ják vidíme ze všech uvedených díve básníkv a následovatel Kollárovy -musy slovanské. Posud básníci a spisovatelé, vnující se idei slovanské, nad toto kollárovské stadium nevynikli.

/^5iyNové smry vniterného

básnické a literární došly k

Mácha zapoal byronovskou lovka, lovka neobyejného a

byr^nTsmem:

nám

analysí

velikého

— a

137

—

—

—

takto vystoupil hned 1836 liteHavlíkovu. Máchovu vystoupení Zdiechowski dává ten smysí^

pipravoval

rární revoluci

že to byla reakce proti panslavismu KoUárovu.*) j Panslavism pi tom nehrál Eé role Mácha dokonce pokraoval na dráze Kollárov, pokud i tento lovka za ideál své humanity. Pravda! byl Máchv lovk protest proti vychrtlé humanit, práv tak, jak rok 1848tý ideu uritji formuloval. Mácha stojí proti Kollárovi potud, pokud tento, ovšem charakteristickým zpsobem, byronism zavrhoval. ;

ml

Máchova Havlíek

píse

Sám

vlastenecký,

v

nepekonala

hned

sob

to

byl

na

starší

slabý,

smr

k tomu

novjší, a pikvaily pak stanásledující ochabnutí reakní, takže teprve v prv^^ch rocích nového ústavního života byronism proti staršímu a zastaralému „vlastenectví" šel již cestou

rosti politické

r.

1848 a

pokraoval, kde Mácha ped 20 lety byl zapoal. Ta kové opoždní ve vývoji myšlenkovém není u nás ani prv é ani poslední. Kollár pipínal na starší íílosofii Herderovu, Jungmann uil se od Voltaira a dokonce od Wielanda; podobn a z podobných píin Hálek pokrauje na dráze Máchov koncem let padesátých.

N emli l

iteratury,

jsme ješt a vlastn ani te ješt nemáme nemáme pevné a nepetržité literární tra-

1 . 1.

nemámeHteratury, která by se samostatnjisama ze Literáti sami a inteligentní tenástvo, znajíc dobe nmecky, stojí v duchovním spojení s litedice,

sebe vyvíjela. raturou ')

nmeckou

Karol

a

Hynek Macha

cizí

i

vbec

a

tak

bajronizm czeski.

se stává, 1893.

že

Pan Zdie-

chowski sepsal pod jménem Ypciiiii knihu o slavjanofilech (1887I, již jsem v úvodu ke Kirjevskému již citoval tím zajímavjší je ;

nám

tudíž

i

v této

vci jeho soud.

— — naše cizí

vl astní

138

—

produkce

literární

ie

pozdjší

jc

,

dyž vzo ry

zamnily

podávají

se již vzory novými. Naši básnící proTo šice stravu veliké mase tenástva, ale na

literární svt mají vliv skrovný, asto jako cizí žádný. P{-r>t-r» pr*"Hady dl cizích, podo b n Í v zory samy, mívají vtší vliv nežli pvodní produkce ^ásníkv; Ju ngmannv peklad Ztraceného ráje je tomu piklad práv tak, jak posud pekladatelská innost

sami sebe a na

—

vynikajících básník.

Hálkv byronism

musil vystoupiti kriticky a pole-

starému smru vlasteneckému, jehož patrn nastreným zastancem byl opt Malý, týž Malý, jenž ve svém mládí lak nadšen byl „Slávy Dcerou". Jak se proti Malému musil bránit Havlíek, tak se proti nmu musili bránit mladí byronovci. Je dležité a k vyjasnní rzných pojmuv a spor tehdy z obou stran bylo bonutné vzpomenouti, jováno. K tomu konci uvedu sta Hálkovu z r. 1859 „o básnictví eském v pomru k básnictví ybec".*) micky, proti

o

»..^

Myšlénky Hálkovy jsou v podstat

lovk

Y

pedmtem

je

básnict ví,

následující:

lovk

celý se

svým životem a se všemi pomry. Co na básnictví je jen eckého, tomu rozumí jen Rek, ale nikdy lovk jako lovk. Takové básnictví mže vychovat eka, nikdy lovka, mže vášním jednoho i druhého

i druhý líný národ pouspávat, ale nikdy vzdlat; básník jen takový mže být obstojným básníkem eckým atd., ale velmi prostedním hovt, jeden

nemže

jej

básníkem vbec. prostorem ani

zemmi;

Básnictví není obmezeno ani nezná rozdílu mezi národy a a vše jedno, kde se mu vyskyt-

asem,

„hledá

lidi

') Hálek, Básnictví eské v pomru k básnictví života" Nerudovy, 1859, p. 233.

vbec. „Obrazy

139

nou". „Nesnese-li

pravdu

tom vinna pravda,

ny^brž

—

co pravdu vbec, není na on sám. A kdyby nkterý básník si vzal tu práci národ prozkoumat v jeho zvláštnostech, byl by s tím bezpochyby brzy hotov a brzy b}' mohl být národn básníkem dokonalým. Prozkoumat ale lovka co lovka, jest práce vná, bude potud neukonená, pokud lidstvo pouf svou nezakoní. A proto b ýt básníkem vbec jest vcí o tolik"

básníkem jen národním o kolik poznat lovka co lovka a lovka nkterého v jeho zvláštnostech a snad podivnostech. P r v n úlohou básni ctví jest, úinkovat na lovka co lovka. CFsTTe básni ctví nesmí být jediným pra menem našeho básnictví. „Básnictví eské má pro píse, pro baladu, pro menší vypravovací básn vzory výtené, snad takové, jakými se který národ jen honositi mže. Ale co dál? Má to být již básnictví celé? Kde pak zstane drama? Kde román? Kde epos? Má básnictví eské pro to také už vzory? Nemá." „Básník af jen sáhne do života a mže být jist, že nezbloudí." „Naším heslem jest: Bez nadání není básníka, a kdyby se chtl stát sebe národnjším." „Za nkolik let se uvidí, kdo je víc básníkem, zda ten, kdo jen dovede být národním ožuvavcem." Pokud ve sporu šlo o obvyklé v takových vcech vlastenecké zrádcování^-HšHovi slovy velmi jadrnými a úsenýnii pispl êriidcú V doslovu k Hálkov stati: „Nco o ,posledním*Trov", praví ,,Ano, nám jest stálé žvanní o národnosti a vlastenectví už pemoženým stanoviskem'. Nenávidíme od srdce každého, kdo myslí, že je to už nejvyšším cílem být národovcem, že dosti na tom, a že mu neteba, aby také nco pro národ k onal. Jsme už na takovém stupni vzdlání, že to už pražádnou zásluhou není, když je nkdo tžší, nežli být

,

tezsi jest

í

'^

—

:

,

—

-

^

I

—

—

140

vlastencem; k národnosti své se znát a jest povinností

ctít

ji

každého vzdlance, zárove

ponvadž nám

ale

první poi

nyní už

povinnost nastává, abychom národ svj^na výsi svtového uvécJoméní a v zdláni postavili a jemu takto nejen živof po « istil i. To ^ k uznáni dopomohli, ale ie ^— nejlehí,

vinností

——n— —

i

»

j

yv

í

,.,'-

I

kosmopolitismus.. .) Fodobn úsené a pípadnji než

'

^

:

as

teii

bránil proti výtce

neslovanství

poznejme stupe

:

\^

Hál^^^JVertíaoê

„Ume

se u

národ

spátelme se s jejich svtem myšlenkovým a spracujme pak v sob vše v celek nový s tím, co jsme s mateským mlékem už obdrželi a ve vlastech svých seznali. Bude to pak zajisté slovanské, ponvadž co Slované jinak tvoiti

jiných,

jejich

vývinu,

nedovedeme."**)

Smysl výklad Hálkových

lovk

a tím slovanský,

ale

i

žádná archaeolo gie a abstraktní

* .

k

Nerudových

lovk

žijící

je

:_eský_

a jednající

,

politika.

S tmito požadavky Hálek a Neruda brali se lidovým smrem Havlíkovým. I slabý Hálek a dokonce silnjší Neruda postihli v nejlepších svých pracích toho eského lovka, tento mstského a dlnického, onen venkovského. Ped tím wz^Némco'^ v Babice vyšla tiskem 1855, psána je poátkem let 50tých nalézala venkovského lovka eského, podobn jako v Barušce zachycuje kus sociální otázky žensky, otázky elednické a prostituce. Brzy na to Sveilffy' obrací se k otázce ženské v rozsahu širším. Z té doby máme také prvý obšírný román z dlnického života, Pflegr^yZmdiXého svta (vyšel 1863, 2. vyd. 1872), KwáoXí May^ (t 1865) eskému dl;

— —

')

••)

Obrazy 1.

c.

p.

života 73.

1859,

p.

236.

—

141

—

vnuje své verše. Ve_vtšin abstraktní romantiky, je v nich

niku (V poledne)

plod

je.

mnoho

tchto

mnoho

pozorování, mnoho nepravdy; také starovíasteneckého se básníci nezhostili písládlého dnes až neromán Pílegrov v zejména kázání, jež ale je to pece jen smr nový, do-

na míst

fantasie

píjemn

psobí,

plující 'organicky

obecného pVáva

mistrn

chytil

Havlíkv

politický

posud nepekonaným básníkem slovanským proto, že eským a

vým

a

pímo

požadavek vše-

Obzvlášt Neruda nkteré typy eského lovka a hlasovacího.

eským eským

za-

je

a slovanským, proto, že lido-

sociálním.

lidovým u vtšiny básník spojen jemuž mladší generace Vidti to na Hálkovi, ale i na propáHla na dobro. potebám eské duše Cizí vzory, životu

S

tímto

smrem

byl k osmopoliticky eklekticism,

Nerudovi. cizí,

vzory

<

i

i

v cizin pežilé,

hlavn nmetí^

a fran-

že náš parnas couzští básníci se k nám penášejí tak, bojv zápasišt jak nežli vypadá spíše jako anthologie našeho a literatury poušti té duše. a strádání eské svým obživota vbec nejmladší pokolení se ozývá

V

—

než tu staneme již v živjžalobným „Confiteor" období našeho vývoje, o nejnovjšího ším proudní

nmž

budoucn

se rozepíšeme. a tedy vidíme i v poesii týž vývoj pojmu výz konstatovali už jej jsme jak obsahu národnosti, Na místo pedsociálního. a politického voje a sjc ^ vlastenectví k ollárovského a koUárovského spisovatelé a básnici humanity, v'^ nství. na podklad pod vlivem Byronovým^-iledaji kon-

My

mladší, hlavn kretii éišiho lovka

a naiezaii no pirozen é které vyvoiem kulj lidu, tídách fTi^l^^tev ? v té ch to smr zdravý, asáhnuty Je z ly by nejmén t^rnim

eského

.

smr

lidoviší,

n ároîíbst

postihuje

se jako lidovost.

li

— lidovosti Kietrii,

je

eskost

P o stránce umlecké

uritá,

kon

lidovost jeví se jako realism

skuten

básník nestail tento

rm

slovansk ost

a

-

živá.

Havlíek, Neruda

na,

—

142

pozorují

lovk

eský,

— ovšem

:

vtšin

resp. oni nestaili

vedeni cizím školstvím ke vzodo starém vlastenecko-historickém zpsobu. a tak obracejí

se,

a

výtvarném umn je vývoj podobný, posavadním spoleenském postavení výtvarných umlc, pi závislosti jejich na cizích me-' cenáších a na vyškolení v cizin, rozumí se samo od sebe, že na p. eského malíství m áme skrovn Rozbor toho, co v tvorb, ekneme ermáka aneb Mánesa, skuten bylo eského, co bylo eské v koncepci a v technice, nesnadno je urit; sujet historický, teba i vlastenecký skuteného rázu národního ovšem nikterak nezabezpeuje.

\52^ Ve

niéne patrný,

i

í

.

i

Malíi a ostatní výtvarníci vzdláni v cizin a v cizin mají jiné postavení než hudebníci. Hudbu však záhy mli jsme svou, eskou a tudíž slovanskou. Sama hudba tato je nám dkazem, že jsme svými a že jen o to bží, se nalézti, jak nalezl pracující

i

se

pedevším ^meian^ Djiny Umlecké besedy, založené

píin,

poskytnou

leckterý

zajímav}'

a

1863, v této

pouný ma-

popletenost požadavk, nejasnost o tom, co je skuten národní, svtlem až kiklavým ukazuje práv Smetanv osud. Mli jsme již eskou, mli jsme již slovanskou hudbu, ale chtli jsme míti nco extra slovanského, rozumí se: všeslovanského. Ješt v letech 70tých*) teme hluboké a uené spekulace o slovanské, teriál;

')

Na p. Hudební

Listy

1874,

. 23

a násl.

—

143

—

hudb a dávají se rcídy, jak by se hudby všech slovanských kmen mají spoleného a jak by se mohly tvoit nové slovanské meavšak škoda asu a papíru, ohívat takové lodie a podobné vlastenecké tirády. I v hudb lidová píse eská byla bezpeným vodítkem našim nadaným skladatelm; vlastenící scholastika na to ovšem nestaí, r 53) Také filosofie a vda jsou národními, "t. j. o

všeslovanské

nalezlo, co

—

v^^-pesn éfT myšlení vdeck ém projevuji se národní netoliko v tom, se mysli, ale ják se myslí. Filosofie anglická ma docela jiny raz, než n-i

o

vlastnosti

i

mecká a dokonce mathematika vykazuje v Ruskui na p. jiný charakter, než v Nmecku. O vcech tchto v ruské literatue dost se napsalo, u nás otázka

1

ve své filosofické plnosti ani nebyla postavena. O d samého poátku obrození p oád vidíme, jak n aši félní duchovni vdcové svý m konkrétním iiýšíenkám v nmecké filosofii hledají potebný myšlenkovy základ; v té píin pravé Kollár je pouný píklad a vc pímo názorn ilustruje. Jako Kollár

—

jiní podobn postupují nmecká filosofie podává jim ideové základ}'. Palacký na p. hlavn se shoduje] s filosofií Kantovou S nlosone Id jeví se znalcm,"] teba více implicite je obsažena v historické práci \ i

—

Palackého, v jeho názorech ethických (kategoricky^ imperativ) a náboženských (protiracionalism) a konen i v jeho politickém nazírání (vný mír nenásilí); Palacký jako Kantovec je netoliko hlubší než Kollár, ale pokroilejši/ Havl íeJc ve filosofii vychází z theolo gických záhad 7~iež ho zabývají po celý as života Kutnohorské epištoly); v názorech o státu, spolenosti atd. jeví se u Havlíka vliv svobodomyslných filosof nedaleké doby, Rousseaua na p., jist psobil veií Bolzano a taktéž ruští myslitelé slavjano-

—

i

(

1

,

— filosofie

s tavitel

dsledný

tu je

i

V

západnití.

Cfilští a

—

Havlíek

celku

Žv.

t.

144

je typický

zdravého smyslu

—

-

lidovec.

Jako Havlíek vtšina našich mys litel

filosofii

po

-

jímají^v p rotiv proti nábože nství a círJî, jak k tomu historické upomínky na vývoj eské reformace od1

/

V

kazují.

neteba I

í

dob

školské, soustavné filosofii v

Palackého,

nmetí; v_edle hlavn vliv Hegelv a

opakovat, psobili filosofové

již

ontový

filosofie

znamenati

onen

Herbarta, jehož filosofie v dob reakní stala Rozumí se, že se privilegovanou filosofií rakouskou. Leonhardi povždy uitelé na pražské universit psobili. a pozdjší k

í

I

ped

Havliek

I

U

—

—

(

Problém filosofie eské již roku 1848 vyslovoval Siniari^ Jméno to ted v Cechách má dobrý jméno"* Augustina zvuk — zasluhovalo ho dávno Smetany.

QJž/^.

i

,

/

I

'

Smetan a, jako

Kollár,

vde m lovenstva

si

pedstavoval, že kulturn

í

pipadá Slovanstvu poátel uiniti máme my echové, j imž, jakož T jiní myshli, bmetana u kládá prostekovati mezi západepi a'^v ýchQdeni. Východem však nerozumí pouze Rusko, nýbrž

již

již

'

Asii.

Jako

se

kdysi

eky

vyžila, tak vyžívá se podle

a

ímany

kultura

klasická

Smetany osvta germansko-

románská a nasiava doba slovanská. Slované pevzíti musejí, co západ vypracoval a obzvlášt pipadá nám shrnou ti a Tprodukovati nmecké úlohai

echm

nmecké bohatství Iffspoádatí a tí m samým už ^VTTJ erání,

prohlédnouti

kulturní

a

Cechové mají po'me Smetany úkol, poklady'nmeckého genia tvoivé budoucnosti zachovati a potomkm k upotebení pirozhojniti

!

— praviti;

14ý

—

sám svým spisem Smetana zahajuje zakoneníJ(

nmecké

osvty.*) I Smetana, jako mnozí jiní echové, ztracen byl úpln "v myšleni nmeckém a zejmé na ve filosofii Hêgeiove; ale poz nává, že myšlení naše bráti se m á drahou j in o u. iNaše století, podle Smetany, je dobou cíovclvT, pod naším vedením pipadá jí pemoci racionalistický indiferentism náboženský umním, a neláskou. spravedlivé zízení spoleenské humanitou, S metana vidí, že otázka sociální stojí pede dveríTí. hcTv síni nové, budoucí osvty, holosohe, jal ji pstovali Nmci, také již pestane," bude obsažena" I

!

'

:

\

—

osvétny, jejž my se nám jen ve smíru a shod s Nmci a proto v zájmu toho úkolu a lidskosti volá po shod obou národ Cechy obývající Problém eské hlosotii eského ducha, Smetanou uren dosti pípadn; krásn p ostehl humanitní úkol filosofického obrození, jak organické navázání na minulost vést! musí Ic ešení otázky sociální; dopluje v

jedtiutlivý(jli

Cechov

mam

FrTToH

veaach.

zatiájitr

i

vésti,

podaí

.

znamenit humanitní

Kollárovu a lidovým tužbá m Havlíka, Nmcové a jmenovaných dává hlos hcký základ I to, co o obsahu" eské slovanské filosofie íká, je velmi pozoruhodné a k zralému pemýšlení nutí, jak dobrý náš ech zakonovati chce pro nás nmeckou osvtu; srovnání se sebeobtováním alespo takto*

theorii

.

') To spisem: Die Katastrophe und der Ausgang der Geschichte der Philosgphie 1850. O úkolech své doby a Cech (ne Cech!) jednal: Die Bedeutung des gegenwártigen Zeitalters, 1848; Die Bestimmung unseres Vaterlandes Bóhmen vom allgemeinen Standpunkte aufgefasst, 1848. Pro úplnost už pidám titul jeho soustavné práce: Der Geist, sein Entstehen und Vergehen, 1865.' Jeho autobiografii vydal Alfred Meissner (Geschichte eines Excommunicirten 1863), eský peklad v témž roce vyšel od V. Bain-

basa

:

Zápisky

z

cirkve vyobcovaného

knze. 10

ll ji

i»

— i-.jednoho

14Í)

—

ducha eského vnucuje se sebeobtování to jest uvdomélé a má

vynikajícího

a

samo sebou

—

nebo neuvdomlých bezdných

takto býti poslední,

obtí ducha svého nmecké a vzácn.

osvt

etn

pinesli jsme

^4!^ Ve speciálních vdách v obdoBi tomto uinili jsm^^ptííroky hlavn potud, že domohli jsme se již škol stedníQh a pozdji techniky. Je to pro pochopení našeho obrození a zejména pro úkol a místo vdy v naší národní organisaci i

moment

dležit}^.

obzvlášt byvši reformováno po podávalo' všeobecné vzdlání netoliko humanitní, ale reální; jakožto školství nižší mlo eo ip^ Tím, že všecko úsilí ráz více lidový a populární. paedagogické a literární toto stední školství mlo za svj orgán, že jemu všecko snažení a myšlení bylo Školství stedoi

.

roce 1848,

vnováno,

literatura

pulární než

vdecká mla práv

pesn vdecký

a to

ráz více podocela organicky období tonuto zahá-

opt

se hodilo ke smru lidovému, v jenému. Jak pirozený a dsledný' byl vývoj ten, vidíme z toho, že dalším doplnrn'm školské organisace naší V Praê stala se naped praktická škola technická. mli jsme ve stedním vku prvou u niversitu v oblastech východnjšicn, v Praze mli jsme prvou techniku mli jsme také naped vysokou š kolu prakticko u než tliô-' retickou. Na universit nmecké prvé eské stolice byly taktéž rázu více praktického: medicína, práva filologie a historie sloužila úelm stedoškolním. Nemním vysokého uení úplného byli jsme poád ^v základech filosofických a vdeckých závislí na 'nmecké; citelným nedostatkem vdeckých knih, alespo uebnícR, závislost ta utužena byla a posud trvá. i

,

i

vd_

:

— níse tomuto nedostatku neodpomohlo soustavným a promyšleným .pekládáním, zjevuje nám vhodnou populárnost našeho vdeckého úsilí i se stránky slabé váha a národní dležitost pesné vdy a filosofie, byla poznávána a uznávána, ve skutenosti nebyla s dostatek pochopena. Jsme sice národ Kom'enSkého, peovali a usilovali jsme o své školství, ale to dlají i národové, kteí Komenského nemli; íî^' o školství a jeho z veleb ení, my o filosofii, vdu a umní starati

že

—

a

I

mli mnohem

ví ce a jinak než národové jeho zdar musilo by býti našíí politickou to jel pední a hlavní péí národní odk az Komenské ho a našich eských Bratí, to je cíl \ mêho humanitního osvícenství. A hlavn: nebží tak o mnohost škol, ale o jejich jakost, školská politika národa Komenského musí ped svtem kráeti v nejlepších snahách školské reformy: stává-li se v3'chováním a vyuováním lovk teprve lovkem, r eforma školské výchovy musí nám býti konkrétním cílem huma nit nich snah p(L stránce theoretické, osvícenské /^557y A tu jsme pi vci hlavní. ^-¥^cek smysl naší h storie v tom je uzaven poch opiti cíl humanitní po stránce mravní a rozumov, pochopiti pln , že istá lovckost nesmí býti pouze obroz"enským heslem, ale že snaha Dobrovského, Kollárova, Palackého, Havlíkova musí býti snahou as 'kaZdelíb a v šecFTj že humanita jakožto cíl a program národní musí dsledn spravovati i naši národní tak tiku. INenutí nás historie starší stejn jako bh událostí asových k tomu, ujasnit si dokonale, jak se jakožto samobytný a samostatný národ udržíme? Nenutí nás všecek náš vývoj k otázce, jak se udrží národ mal}' ? Tato m3'slénka trápila naše buditele Dobrovského, trápila KoUára, jehož všecko úsilí bylo unikáním pi-

bychorrP se ostatní'

Školství

a

—

i

1

.

i

10*

KlWVSKfl KNIHOVNA rsálného gymnasia

sntAKoriJidcM

— í

148

—

rozené malosti; na myšlénku tuto odpovídal Palacký, rozšíiv KoUárv problepi kulturní j^jia problém politický. A ovšem nemohl k otázce, jak udrží se národ politika malý, odpovdti jinak než Kollár, nebof k onec k onc jako všecka praxe musí spoívati na tneoretický ch zásadách; eli však humanita cílem v šeho myšlení, mus býti cílem i všeho snažení, hu ma' nita jen humánními pros tedky s e dobude osvícenou hlavou a teplým srdcem. Upomínky na naše etné boje za existenci v minulosti a zejména povstání konící porážkou blohorskou, náš pád, naše obrození za francouzské revoluce a osvícenského hnutí minulého vku, revoluce r. 1848tého, to všecko nutí myslícího echa povstání polské násiln nebo smírn, meem nebo p luhem, k rozhodnutí krví nebo prací v potu tváe, smrtí nebo životem ? Ne násilím ale ^mírn, ne meem ale pluhem ne to krví ale prací, ne smrtí ale ži votem k životu odpov eského genia tof smysl našich djin a odi

j

^

í

—

"

—

:

— ,

,

kaz velikých

pedk.

Ukázal jsem

již

(§ 49.)

na závt Palackéh o,

se vyslovoval proti násilí, d ^p

Nejinak soudil Havlíek

'~'

—

r\ \'^ n j'?

t

a ktiku

jak

smfrirû

v tom zajedno byli sKollárem Nemohli nebýti. T ato otázka po ná má ovšem ohromnou dležitos t a je r odní taktice velmi složitá, plna záhad a otázek; k otázkám a záhadám tm vynasnažím se odpovdt pozdji, zde zatím uvedu slova Palackého, jež o vci pronesl jako starosta Svatoboru r. 1864, tedy v dob, kdy formuvytištna ve výroní loval svj politický program. zpráv „Svatoboru" za i864 65, podám z ní hlavni obsah je jakoby psaná v souvislosti s naší studií. '^ „Uznáno jest hlasem všeobecnými, že to byli nepolitick3^m.

-

e

—

;

spisovatelé

eští,

co

nedali

zahynouti

národu,

ale

_

149

vzkísili jej zase a vytknuli

uznáno

—

snahám jeho

že l iteratura stala se života národního. Stali se tedy literato-i uiteli 'a v ú d c r"n aroda jest,

cíle ušlechtilé

nám pravou

;

^

studnic í

pedními buditeli, eského na draze

žiTóTa estnjší

duchovního.

Úloha

tato a povolání,

vznešenjší, tím vyšší a svtjší nese a ukládá povinnosti a závazky. Národ náš jest jak na poet tak i na rozsáhlost sídel svých nevalný, a již na druhé tisíciletí jest mu zápasiti se sousedem mocnjším o uhájení a zachování bytu svého. Vyložili jsem na jiném míst, kterak celá historie eská, co do hlavního obs ahu svého, jest ustavin a stýkání a potýkání se ve Slo vanství s Nmectvíni a to t

j

jest a

vné

v"se

,

ím

psobení

ch oborech

/

j

,

'

'

ém

iidské tio.

VI

to

tuším každé dít, že v osudném zápasu tom, akoli nerovní potem a silou hmotnou, obstáli jsme nejednou nejen estn ale i slavn: to však ješt na mále vešlo v obecnou známost a musí teprv snažn pipomínáno býti, že kdykoli jsme vítzili, d alo se to

'

^

jiz

pokaždé "vice

p evahou

ducna nežli mocí

kdykoli jsme podléhali, m vinen ínTv a vždy nedostatek duchovní innost], mravní sta teno s t a o d v a h v. fy &

i

L kinr,

1 1

á

1

i

Jsouf velice na omylu

ony válené zázraky,

ti,

kdo

se domnívají,

že

pedkové naši v nepokojích husitskýc h, záležely v jakémsi zbsilém zuení, bouchání a tískání rozsápaných divoch které zpsobili

^(jakož je líiti bohužel ode dávna vešlo v obyej), a ne radji v jaré n a dšenosti duc ha pro ide3% v e mravní za chovalosti a vyšší n ároda na š efTo! st let Naopak, když o p'ózd j v podobném zápasu klesli jsme až tém

dv

i

osvt

/

I \

;

— do hrobu, zavinili

^ "1>

150

jsme

— to tím, že neped^le rovnajíce

ivše vzdlaností ducha,

nepátelm v íc e mravní hnilobou n~ezTt~ dostatkem mocí^ apelovali jsme byli sami V posledních dvou stoletích y k m e c a k nás il se

í.

i

zíVoMlI jsme JtH télcsné, duch v nás byl utajen; nebot vyskytoval-li se kde, odíval se v roucho cizí a ne i

své vlastní. Svt proto zapomenul na nás, jakoby nás již ani nebylo; a když nyní hlásíme se k bytu svému, diví se nám a zdá se mnohým lidem, jako bychom poínali nco mimo právo a slušnost. Ze pak již nyní dobrým svdomím a plným právem hlásiti se mžeme o své místo v národv, za to dkovati máme ne tak potu svému a síle hmotné, jako radji mravní statenost tch, kteí nás rnoci duchovní a pedešli v národním procitnutí a uvdomní. Kdyby oni ve svém podnikání byli hned od poátku neohradili

/

ad

i

pravým pokrokem k lepšímu, skua bezúhonností charakteru, byli by neodolali nesnázem a pekážkám nesíslným i tžkým nebo jen tím donutili také nepíznivce své k uznání, že úmysly a skutky jejich byly šlechetné, jimžto neslušelo brániti mocí a násilím. Národní naše

se pravou osvtou,

tenou obtavostí

vzkíšení umožnilo \

A

jelikož dle

se jen touto cestou. známé maximy každá država jen tmi

mže

prostedky, kterými povstala, udržeti se

v bytu

svém: naléhat na spisovatele eské, co duchovní budie a vdce národa svého, povinnost, nejen vynikati a svítiti pravou osvtou, pokrokem^ i

/

^ *^

^

obtavostí a bezúhonností, ale i snažiti se, aby ctnostmi ducha, inteligentní a mravní stateností pedili a pemáhali rozhodn všecky ty, kdo národnímu bytu našému na odpor se staví, jej zteniti a zniiti usilují.

Jen tehdáž ubezpeíme trvale

b

udouc nost

—

151

svou, když duchem vítziti

aeme

odvkém

v

z

árodkv ^s k

mén

é

že

také,

mu

:

a

vévoditi

f

bu-

zápasu prozetelností

boží nám uložené m. Vím dobe, jak veliká vím ale

a

nesnadná

i

není nemožná.

darv

jest

Uštdil

pán

bh

nejsp a n TejšTcl duchu i

krev naše ponkud mén usedTá, jest mjsl _za__t o jemnjší, ipernjší ,!

ie^

chladná,

I

potebí jen vle stálé,~~neohrožené a vytrvalé, aha By" rozumem vésti se dala. Vždy jsme to již d okázali jednou pe d svtem, že umíme duchem prediti jiné národy, když jen celou vlí a snahou svou piiníme. Jest ovšem o"*To svobody potebí k dílu takovému; zkusili jsme to dosti za minulých: ale povážiti sluší, že pouta naše zmizela s vižn jší;

i

i

vkv

aspo

již z vtší ástky, h umanitní a vlastenecké,

že pravé snahy k9yž se varu jí

ídechu podvratného, nemají v našem u nás pekážek, že reakce jest sice možná, trvání však a úspch její bude tím menší, ím p

vku aspo

vtší bude innost naše duchovní, a že šlechetní Galii v nejvtší nesvobod dovedli povznésti se

leiové

k výši žádoucí.

Smysl a úel ei mé jest jen menul jak vrstevcm svým vbec,

abych pipo-

ten,

tak

i

mladšímu

pokolení zvlášt,

kteréž teprv chystá se pisboru našeho, kam pedevším a stále stoupiti do obraceti jest nám zetel, vlastn a hlavn jsme po-

o

Nenít dosti, abychom leda plodili knihy a nedali národu svému zahynouti hladem duchovním. V^ž n jš í jest ú o ha naše: nepo vzneseme-li ducha svého a ducha národa na šeho k vy šší a ušlec hjest u sousedv, tilejší innosti e ž vinni

se

^

úloha tato:

snažiti.

1

ii

i

i

(,^

-

— ijejen

ná

r

a

I

ad

estného místa v m e konen ani {5TTu svého. Froto jest povinnosl eského, starati se, ab}' plody ducha

nedobud eme

odu v,

152 --

e

si

e u h áj

í

r"o^ e n e h O b 5' t s^ s ó V a I e e jeho vnitrní hodnotou a cenou svou nejen rovnaly se plodm cizojazyným, ale ab}'^ je prev3''šily; po1

i

vinnost jest zvlášt mladších, ili

a

pipravovali se

opravdov

k

aby záhy c vi jízd o závod se

všemi výteníky domácími cizokrajnými na polt jak nauném, tak i krasoumném." Nebudu již zde íkati, v s Palackého nazí-' raním na historický náš vývoj nelze mi souhlasit z celé duše však slovy jeho uruji podstatu naší nái

em

I

—

rodní tak tiky.

^ó.yjestliže

však,

sob

vrni,

za

naši

národní

musíme práci osvtnou, jestliže y práci a vdní vidti musíme své spasení, budeme si musiti uritji a dopodrobna vymeziti jednotlivé ped mty, methodu a smry svého durhnvnTlio p9 kr"a^ taktiktr

pokládati

ovam.

Snažil jsem se již o vci vysloviti se uritji jincie, a dá-li pán bh, ješt doplním zde dotknouti se musíme smru myšlenkového velmi prononsovaného, jímž naše národní snažení se nese po celou dobu obrození. Mluvili jsme o tom již, nebo bží o ten zvláštní historism, o to archaeologické nazírání, které Havlíek vytýkal KoUárovi, bží o ten rozdíl v postupu, jenž na rozdíl od Havlíka charakterisuje i Palackého. jstorie je skuten uitelkou života a nám jí býti mu5J '^'^'^ rtf^y jiný m Také byla ale hlavn í uitelkou života je pítomnost, zívot sám I nelze si tajiti, že jsme posud více, než sluší, odvráceni od pítomnosti k minulosti a v té jednostrannosti tají se vážné nebezpeí pro národní. Šafaík a Kollár

dopodrobna své myšlénky a

;

H

— .

vc

mysl naši jednostrann

do minulosíi slovanské; napravil jen ásten, uka-

obrátili

Palack}' jednostrannost tu

nám minulost eskou. Avšak pedevším potebujeme pochopení pítomnosti a té se nám od PalaPackéh o a jeho smrem ned os ti dostává Histonsm 'Táckého zavedl ve mnohém na dráhy nesprávn konzuje

i

i

.

servativní.

Jednostrannost však byla a posud je práv v tom, jeif^vedy a poznatky historické jsou národnnu z nich erpá se" hlav ní v tom slova smyslu, že práv síla národn ino vdomi. Je to pochopitelné a správné. vbiSK my musíme k historickému nazírání, k nazírání( v minulost pibrati ješt vdy, jež historickými nejsou že

i

A

'

pouují nás o svt, jak}- jest^ a bude, tedy vdy p írodní a sociáln í. Že k tomu máme pírno i nadSní, nejlépe dokazují jména, jako: Rokitanský, Skoda, Purkyn. Avšak práv tito velikáni pracovali v cizí litevdy tyto znárodniti,' pivtliti o to bží ratue a jež

—

i

je do národního

vdomí.

náš obrácen je píliš že nemáme ješt ani djin' dob}^ poblohorské, tak naše národní vdomí Odsud i ten zjev, že naše umní tkví v minulosti. hlavn z tch dob váží své postavy a charaktery vidíme jen svou veli kost minulo u. Je to pochopitelné, Iâvím, a správné; ale je to jednostrann, neúplné. IMy proniknouti musíme tajemnou rouškou pítomnosti, my poznati musíme ten život pítomný a jeho pravé podmínky a z toho poznání, jež pirozen musí býti

Není pochybnosti,

do

zadu.

Je

ž e hled

charakteristické,

—

—

doplnno poznáním

historie,

musíme

smlým elem

'*'

hledti v budoucnost. To je náš veliký úkol. Jsme na správné cest. Ješt Palacký více byl obrácen k minulosti a odsud jeho politika mla ráz konservativnjší avšak Hai

;

^^l^ "^'^

:

-

10-4

vliek již ukázal, jak ponoiti se máme v pítomnost a z poznání skutenosti erpati svou národní silu. Palacký v theorii to také uznával, jak hned povíme, ale Havlíek požadavek ten dslednji plnil. Ve sporu s Kollárem projevilo se toto jeho pochopení národního jeden živý a iperný slovanský hošík, ekl úkolu Kollárovi, je mu milejší a dležitjší, nežli všecky staroslovanské bžky, co se jich kde vykopalo a vykopá, ulilo a ulije. Tmi slovy Havlíek ekl všecko náš život je dležitjší budoucím pokolením a bližší než život našich dalekých pedkv.

—

— I

)

Tento požadavek netyká se pouze názoru polivšeobecný a musí spravovati všecko my-

tické ho, je

lovka, je to filosofický základ toho co se thuze zváti realismem.^ Požadavek ten uinil jsem ve Form abstraktní a vdecké ve své „Konkrétní .logice" a fielý tento pokus je práv výsledkem tohoto smru.*) Strun lze formulovati hlavní pravidlo takto poznávej vždy a všude vci a jejich jádro! Není vývoj vcí prvou dležitostí pro ducha, ale vci samy a rozumí se, že k podstat jejich pináleží i výv^j, ale p oznání a pozornost nesmí utkvívai na historirkj^ "sTém a konání

,

i

zmn.

na charakter mže neuritost a nerozhodnost v potebách životních, lovk ztrácí se v pedstav toku a zmny ustaviné.

lovka

Pevládání míti

Dám

vliv

historismu

neblahý

píklad tomu, jak

—

si

i

myslím, pítomnosti podjak jsem už také ekl

adovat minulost a minulost,^ osvtlovat pi tomnostr

,

lato práce moje o Kollárovi je tomu píkladem.

Kdo

si

*) s

dobe

prostuduje

Konkrétní logika 1885.

celou soustavou

vdni

uriti

i

Kollára a jeho dobu,

Tam jsem

vidí

se pokusil v souvislosti podstatu správného historismu.

—

155

—

v ní všecku naši minulost. Nalezne vedle sebe, co v ase delším bylo po sob a ovšem i vedle sebe. Práv tak, smím íci, od doby, kdy poal jsem o otázce eské myslit, pozoroval a studoval jsem život náš piítomný a jeho rzné pomry; historii a památkami. doby starší zabýval jsem se vždy' jen jako n a doklad Sme~a a dka z svých pozorování sociologických vyhledal smysl tchto studií je takto docela jsem hlavn z Palackého a Havlíka, co neomyln v nich na potvrzení svého vlastního vývoje nalézti

— .

mj

jsem

musil.

Docela jinak

empirisni, skládající autorit

si

ovšem vypadá

v nejlepším

svj obraz mosaikový,

také své záplatové

historický

pípad

ale

z

bývalých

hledající

v

nich

pesvdení.

To platí ovšem o vší- myšlenkové práci lovka každého: to^ co se zove historický vliv, mže býti mechanické pejímání aneb organicky, z tý chž/ b n árodních podmínek vycítné, vypozorované, dále do '\ nryšlené~a tudíž jediné pokraující žití týmž duchem! Jinak historie uitelkou není, pouze drábem. tS7^^'s'^°^^*^^ý '"^^ doby, podporovaný stedoškolskýnš-ííumanistickým klasicismy, v jednostrannosti své nezstal nepoznán. fTP//r/^^ velmi dobe to postehl, jak ukazují jeho pláfty-^ eskou akademií a popularisací moderní vdy (hlavn pírodní) plány, jež dávno ješt nejsou uskutenny, akoli jsou splnitelné a nad jiné potebné. Avšak poznal to hjavní sloup historismu, Palacký^ sám. Tím zajímavjší a pounjší toto jeho doznání. Ovšem v tom ml své pedchdce. Již Jungmann nemile nesl, že mnohé obory vdní jazykem eským nebyly ješt spracovány proto od 1^ Marka požadoval metafysiku a filosofii a pomýšlel dokonce na encyklopaedii povšechných vdomostí. K eii-

u

-

'

—

i

i

\

;

—

15tí

—

Jungmann veden byl francouzskými encyhlavn sv3>m uitelem Voltairem avšak vystihl tím skutenou potebu naší literatury.*) Nikdo npý ne ž Komenský mohl mu v tom býti vzorem s vOrrpansohí a pansofickou methodou; že Komenského néznaje docházel k podobnému závru, je práv dkaz tomu, co íkám, že historický vývoj je vývojem vci pípad byla poteba plného vzd|a vc v tom " cyklopaedii

klopaedisty,

;

i

—

jlání^

Hned

v

dob Jungrannov

také

Palacký obíraje

sejlány encyklopaedipkym i. Jeho prvotní plán je z r. na mysli více konversaní slovník než 18297*]

Ml

encyklopaedick}^ pehled vdeckého myšlení a pi názoru tom setrval, akoli asem myšlénky své si" prohloubil. Myslím, že lepším poznáním Komenského a optn usiloval našich poteb. V roce 1850 o dal matinému sboru svj návrh.***) Nás zajímá, jaké i tenkráte zaujímal postavení vdám historickým a vdám ostatním. Stailo mu totiž z exaktních podávati toliko struné pehledy, kdežto vdám historickým a „mravním v nejširším smyslu" (::= duchovým) vykazoval pole mnohem rozsáhlejší. „Hvzdáství, mathematika, silozpyt podávaly by se strunji nežli djepis, liteíâtura 1 životopisy slavných mužv. Zárove by politické a státní vdy zaujímaly v dílu tomto místo potebám a žádostem našeho asu pi-

vc

vi

vd

^

\

^

mené." Avšak už po dvou *)

O

letech (Zpráva o

pipravování

Jiingmannových myšlénkách encyklopaedických

viz

Ze-

leného 1. c. pag. 200 "; V Radhosti III, 231 je otištn prvotní návrh o slovníku nauném. Srv. Zeleného I. c. p. 272. *") Zprávu o tomto prvním návrhu podaném ke sboru matinému viz v Radhosti I, 226. :

k

1

157

nauného

Palack ý ponkud zmnil své násmru slovníku nauného; peje si slovníkem nauným do života náro da pe-

slovníka)

obsahu a

zory o

totiž,.,ab Y

ve deny byly výsledky moderní vdv. zejména p a pírodní, aby vda u nás „se zprostonárodnila", tedy popularisovala.*) Odvoduje tento svj názor pemnou v dob nové nastalé, „....jestliže kdy cítna a uznána poteba vzdlanosti a osvty pro národy vbec, nyní od té doby, co život celého pokolení lidského vynalezením a užíváním parostrojv a parochodv nové tvánosti nabývá, stala se konen

vdy

s lyšíme

vdy.

"3gfhí

"daná

národa našeho."

otázkou

životní otázkou,

„Z, á

tedy,

je

Životní

pro náš národ vyuîTi

mo-

"

zran ou mocí páry a elektiny svtovým nová míra, staré

pomrm

hráze mezi zemmi a národy mizejí vždy více, všecky eledi, všecka plemena pokolení lidského sblížily se k sob, dotýkají a otírají se o sebe vzájemn a samožilové každého rodu náležejí napotom do íše bajek. Tím vzbudila se evnivost mezi národy v míe ped tím nikdy neznámé, a roste již a bude vyrstati ím dále tím více; kdo

sedy svými,

zakrsá

nepobží napotom o závod se souzahyne konen a neuchrann i

.

ptám se^ má-li práv náš národ, spanilými dary ducha od Boha nad jiné hojnji nadaný, nedbou a nedomyslností vdcv svých straniti a nesúastniti se I

v závodu, který jediný

mže

zaruiti život jeho do bu-

doucnosti?"'

„Než sestupme s íše ideí a obrazv povšechných do holé konkrétní skutenosti smysl eí našich nabude tím snad více svtla jasnosti. as jest, aby po v zbudil se znovu národ náš a orientovaP :

i

*)

Radhost

1.

c.

p.

233.

15S

vku nového; aby povznesl zra k nad ouzké meze své otiny a nepiestávaje býti vlastencem vrným, aby spolu stal se s v t oobanem bedlivým a o p a r ný m. MusímeC my sê

v ducliu

s Vlij

,

t

i

^TiCaslti li š" v o b c li o d é s v tovém a koiistiti pro sebe z pokroku všeobecného; musíme opustiti, ne starou víru a poctivost svou, ale starý a zarytý onen zvyk šlendriánský, onu dávnou i

bchablost chudoby

a

stoupiti cest}-

a

zahálku, která jest

píinou

malomyslnosti naší; musíme nové a

zotaviti se

prmyslem

na-

všichni,

kupci a emeslníci, ale selští ouedníci. Nkdejší pohodlná láce vzala výhost od nás navždy spolu se surovostí a s neznámostí poteb i lahod vku civilisovaného; ani daní veejných nemže a nebude napotom ubývati, Nemáme-li zabudiž vláda státu našeho jakákoliv. krsati a octnouti se na mizin, musíme ztrojnásobiti piinlivost svou a staviti se co nejvíce možná v roven s jinými národy, kteí podnikavostí svou opanovali netoliko

fabrikanti,

uenci

hospodái,

i

a

kraje svta." Proti námitce, že o úkol tento školní knihy mají peovat, že slovník nauný neuiní zázrak, Palack}^

dokazuje, že

pece

za zvláštních

svých

tebujeme zvláštních prostedkv a k

tm

pomr

po-

ítá slovník

„Lid náš, jakkoli jemností a zpsobilostí, naun}'. láskou i schopností k uení se nad jiné vyniká, pece co do myslné innosti a obzoru duchovního vžd}^ ješt obmezenjší jest, nežli sousedé jeho. Trpíf, abych tak ekl, pedevším na chudobu a obmezenost lú\ky myslné, na nedostatek materiálu, kterýmž b}^ myslnou

moc svou

živil,

cviil a velebil." smr lidový

i v oboru vdeckém dozrává; Palacký velmi správn ukazuje, jak se Kol-

Vidíme

tudíž, jak

:

—

159

-

po svtovosti mže napomáhati a tím odmalosti, všemi opravdovjšími buditeli tak pocifované. I zde již Komenský dal svým násled-

lárovu

úsilí

pomoci naší zle

níkm

nejlepší

hlubší

poznání

pouení svým plánem, spracovati filosofické

a

najm

metafysické

osmileté dti vcem mohl}'^ rozumti. Obzvlášt také zasluhuje povšimnutí, že

aby

nejtak,

i

P

al a c k ý v zd-í Vrací se^l

I

uznává národní dležitost reáln íTío proti

l4,ní

humanitn

historickému.

ku vci v Doslovu a to slovy velmi zajímavými a nabádavými. Praví o sob, že s páteli svými v dob císae Františka I. staral se o vzdlání národa zvlášt naukami „povcnými ili reálnými" již proto prý, že studia politická uvodila

varovali se tudíž pi n3^mi vdami reálními

i

neb konspiraního.*)

práv

podezení nelojálního smýšlení svém vzdlávání národa dotekaždého pídechu revoluního

Místo to je velmi pozoruhodné

policejní krátkozrakost starorakouského regimu,

vd

vd

zakazujíc studium politických, studiem pírodních a praktických snad ješt vydatnji kopala si hrob. práv studium pírodních, jak nejednou bylo dokazováno, v sob znaný prvek demokratický.

Má

vd

Studium politické, pstné zastaralou scholastickou methodou, mohlo vésti k blouznní, to je pravda. Velmi dobe to vycítil Havlíek; rozhorlen proti fantasteriím doby revoluní, volá známými slovy pry se vším idealismem (t. j. fantastinosti) a hledme radji :

ke skutenosti.**)

dn

Realistické hnuti našich pirozen a historický pimýkTTnrTTavIíkóvir^ Palackého úsilí realistickému, ti-eba bychom reaiism nezakládali tak na •)

**)

Radhost III, 275. N. Noviny 1849, i?

kvtna.

100

vcech

pírodních jako

více

proti

jednostrannému

historismu.

pehledu svém po C 5^\^ nemžeme konen

PaTartelio

(žurnalistiku.

zpsob

práce

stenograficky, .

a

duchovní

práci

doby

nepodívati se na naši

Žurnalism je do veliké míry moderní myšlenkové. Myslíme telegraficky a t.

krátce a dobe všecko, velké nedležit. Noviná musí proto být býti, smí-li pedpokládat základní j.

hodn mnoho.

pouení

žádáme

si

Chceme

se

dovdt

a

všeobecné.

m a é, dležité lakonický a mže 1

vzdlání

tenáovo

hlubší

—

Žurnalista

sám však vzdlání to musí míti nemá-li nádenníkem v pravém slova smyslu, efemera, ba je náhodinník,

lovk,

stroj

minutový.

sám pedpokládati má

u svého mistr slohu a virtuos myšlení.

jež

je,

je

mén:

Má-li vzdláni,

tenáe,

je

moderní

U

nás žurnalistika s samého poátku mla dleže nemli jsme tak bohaté literatur}^ knižní a asopisové, jak národové jiní. A mli jsme již žurnalisty výtené. Nmecky elili cizin, esky sloužili lidu. Palacký byl žurnalistou, a byl jím pedevším Havlíek. Opakuji, žurnalistu^ jakým byl Havlíek. m že nám cizina závidt i jak krásné to zase budou doby, až eský noviná z Havlíka bude hledati pouení, jak má pracovati! Avšak sotva odstoupil Havlíek, nový parlamentární život a zejména aktivní politika ve Vídni mladším žurnalistm pivedla cizí vzory, hlavn vídeský, a na tch vzorech klesla žurnalistika, jako cizími vzory naše básnictví asto klesá, žitost tím vtší,

—

teba erpá

z nich

obsah bohatší.

Nemní pesnjší lání

a

pouení práv

literatury a veliká

poteba vzd-

naší žurnalistice v lidu zjednaly

velikou autoritu a vážnost.

Odsud erstvjší Havlíkv

161

vliv vedle vlivu Palackého více, jak bych ekl, ueneckého. Po Havlíkovi Hálek, Neruda, Sladkovský a. j. pokraovali na dráze Havlíkov, akoli ho nepedstihli zejména ovšem žurnalistika svobodomyslná, pedn ^Národní Listy " opanovaly t. zv. veejným ;

mínním. Hnutí demokratické, lido vé, mlo v žurnali svj lit?Fani orgáT Není nahodilé, že Baráka -

stice

—VýpÓ3ôbují

jako pítele dlnictva a studentstva. „Národní Listy" práv na mladší generaci, na studentstvo, mly v tomto období veliký a zasloužený vliv. Vliv ten byl tím vtší, že studentstvo se musilo vzdlávat na universit nmecké eská žurnalistika byla proti

—

universit duchovním vdcem akademické mládeže. Vliv ten ztrácela svým úpadkem naped žurnalistika staroeská, po ní i mladoeská. Byl veliký požadavek žurnál, žurnalistika se rozhojovala a šíila, ale na ujmu hjoubky a vzdlání. Literární a žurnali-

té

stití lidé a

—

parvenuové rozložili se literárním táborem smry nové musily pedevším ztéci tábor ustr-

nulé, starovlastenecké žurnalistiky.

11

líašeho obrozeni

tvrtá doba: asové

smry

a tužby.

(59J Poslední období procesu obrodného

— pr&Jevuje se zahájením

— dny naše

aktivní politiky ve Vídni a d o-

k onením vdecko-školského v ývoje organisací

eských

vysokých škol ceske vysoké škoi}^ národu již jednou pivodily dobu novou, pivodily a musejí pivodit ted za nynjší nehotovjší organisace národní: vysoké školy, jako stedišt a orgán osvtné práce, jsou dovršením -osvícenský^ch ideál Dobrovského a Kollára, jsou uskutenním humanitního ideálu po stránce theoretické a doufáme mravní, humanitní. Vysoké :

i

i

školy

skuten eské mohou

míti jediný národní cíl:

pokraovat v práci Dobrovského, Kollára, Palackého, Havlíka dsledn a organicky pokraovati v ne-

—

dokoneném

díle

obrodním.

ô) Jestliže po tchto struných poznámkách o našem vysokém uení pikroujeme ke skizzování smrv a snah nynjších, nemusíme výslovn se šíit o tom^ že podáváme skuten jen skizzy obsah nynjšího

—

kulturního snaženi našeho je píliš složitý, aby se dal strun vyerpat. Avšak kdo pozorn sledoval analysi

163

dob dívjších,

v tchto

i

aforismech

nalezne

dosta-

teného osvtlení. Osvícenské a obrodní snahy vysokého uení velmi záhy projevil}^ se ve sporu o t. zv. rukopisy Královédvorský a Zelenohorský. Spory vlekly ši o3 Dobrovského, tedy práv od samých poátkv obrození musily piîrozen literární základy, jež pi

as

—

obrození hrály roli tak význanou, býti ohledány, jakmile se o jejich pravosti doma pochybovalo. Byl to estný úkol nové university a úkol národní. Obsahem podvržen\'ch rukopis konstruována byla domnlá minulost slovanská a eská obraz minulosti té musil b3'ti opraven. Byl požadavek netoliko národní m-ravnosti, nýbrž i prospchu, odstraniti pozlátko a ukázati mTnulost pravou a takto odiniti poblouzení nkterých i

—

krisitel, kteí

rod

v

závod

s kalturní

prací ostatních ná-

Význam rukopisného sporu boj dalších leží pro mne v tomto

spokojovali se zdáním.

nmu

a vížících se k

mravním momentu. Zavrhováním Hankových podvrh nastal ovšem nové generaci nový vdecký úkol, neraditi falešnou minulost pravou a nemén skvlou ba skvlejší nežl s e starovedecka škola vlastenecká domníval a. i

i

,

Spory a boje o rukopisy dostal}' tak široký rozsah píin. Pirozen mládež, a mládež školní,

z dvojích

do víru

i

spor

byla vtažena

pedmtem vyuování

proto, že rukopisy

byly

a na nich budovalo se alespoii

Ped tím pochybování o rukopisech vždy bylo v kruhu užším potlaeno, ale nyní se to již nepodailo; naopak spor stal se všenárodním, jak se ho chopila žurnalistika, stavíc se proti nezastrašené kritice vdecké. Spor stal se bojem dvou slavnostní nadšení vlastenecké.

osvtných orgán,

vdy

a žurnalistiky. 11*

.

164

Pokud mli jsme

universitu jen nmeckou, žurnabyla vdcem akademické mládeže ve všech otázkách národních; tím, že nkteí profesorové nám nepátelští ve mnohém se stavh proti naším osvtným byly estné a nikoli tak ojedinlé výjimky, tužbám jak se u nás íkávalo naše žurnalistika byla obhájcem mladších pokolení, akademicky vzdlaných. listika

—

—

,

Pomry se zmnily, jakmile jsme mli universitu svou a profesorstvo pirozen pišlo v intimnjší pomr k akademické mládeži. Žurnalistika zejména mocné

—

—

ješt „Nár. Listy" postavila se proti mladší generaci vdecké, a spo r byl pak netoliko o obsah rnkopis, nýbrž o slobodu myšlenír Žurnalistika svobodomýsÍTTá sloužící pokroku, stala se zpátenickou; na omluvu její budiž ovšem pipomenuto, že proti mladší generaci vdecké stála starší generace vdecká, alespo spisovatelská a uitelská. Mužové, jako Tomek a j., neštítili se v otázce vdecké hlasovati. Vbec starovlastenecké zpátenictví vyžadovalo nejedno sacrifizio del' intelletto a je smutno a nepkno vzpomínati, jaké v tom smru obti se pinášely a pijímaly.

—

i

Už proto spor o rukopisy se šíil a prohluboval, brzy nešlo jen o národní rozum, než o národní mrav nost; pirozen a docela logicky zahájená takto kritika vedla k revisi celé duchovní organisace národní, až ko nené i politické. Ustavily dva tábory, starovlástenecký a pokroko vý i

-

š

Tî/Novému kritickému a bylo )méno: realism.

vdeckému smru dáno

Povím strun, c o rozumím realismem, pokud to úvah by nevysvítalo. ekl jsem už ne-

z posavadních

jednou veejn, že realism není a nechce býti stranou^ pouze stranou, je smrem a methodou. i

:

— Realism

eliti

165

~

má histo rismu,

historismu

uprihšentímu. Vci, ne historie, vci, ne vývoj, je re-i alismu, jak mu rozumím, heslo. V tom je netoliko ná-i rodní, je v tom ovšem filosofický názor a filosofická methoda: pokud mne se týe, snažil jsem se ve své konkrétní logice a ped tím už ve studii o Buckleovi tento názor vdecky v3'ložit a z nho hlavní dsledky vdecké i sociální vyvodit. Práv zase uenetí a žurnalistití zastancové rukopis byli zastanci toho, u nás až nezízeného historismu, hj edajícího základv našeho bytu a národn í taktiky v minulostí, co možná nejmén známé. Naši starší politikové dovedou na p. s nadšením deklamo-

že jsme

vati,

Nmci

mli práv

ty

rukopisy

v dob, kdy

um nepro jsme nyní proti tm žaludárm tak nepomrn slabší práv v tch oborech, které si do minulosti pipisujeme. Zárove tito nekritití velebitel nejsousedé

požívali

žaludy, a ani jim na

pijde,

starší

doby pro skutenou minulost

naši a její velikost

na hlasatelích idee cyrilomethodjsk, kteí velikou naši reformaci, akoli ji píležitostn také podle Palackého dovedou velebit, ochotn dávají za falešnou oovici slovanského obadu. Samá to staroromantická rekopocta a pece našich pedk tkví v tom, že žili a pln cena života ztrácejí smysl, jak nejlépe se jeví

—

i

žili,

teba myln, chybn

a

asto

i

nepkn; my

však,

potomkové, tšíme se cetkami pohád• kových velikán ... Spory s žurnalistikou samy od sebe pivedly realism i na pole politické, tak že postupem asu krok za krokem zabíral svojí kritické innosti vžd}' širší pole. Hledíme-li k obsahu nového smru, bží hlavn

jejich

prázdní

o toto

Nová generace

provésti

musí

literární

revoluci,

1G6

podobn jako ped tím Havlíek a vlastn již Dobrovský. Touto kritickou revolucí musí se proti starším názorm zpsobiti dkladná revise celého národního programu a konání, programu tedy obrodního. její charakter Odsud zvláštní ráz této kritiky „obliitelný", chceme-li užiti toho ruského slova, jímž docela obdobn i na Rusi mladší kritická generace vystoupla: realism je slovanská sebeobžaloba spolené viny a nedostatkv, protest proti falešnosti mrtvé i

—

i

živé.

ad

V prvé bží o prohloubení a doplnní lite rárního7 vae'ckho a fi losofického vzdlání. Zde je hlavní úkol všem myslícím hlavám. Souvisí s protihistorismem, že realism pro doplnní našeho vdeckéhoa filosoficl<eo vzdlání víc e než doba pedc hozí ~

\

dS á^prlFodnicn

mav '

11

vd

a

obzvlášt

vd

sociáiních.

Posud

mimo historii, mluvnictví a krásnou literaturu vdecké vzdlání neznárodnlo. Ve filosofii realism opírá se a práv z týchž dvod netoliko na filosofii nmeckou, jak posud, ale také na filosofii národv ostatních, francouzskou, anglickou, ruskou.

Reali sm niti

test

je

pokus znárodniti všecku

vdu

a

filosofii,

pesnosti, realism chce vdu uipístupnou všem vrstvám národa. Realism jg proproti m onopolu vzdlání, r ealism chce vdecké

nezadávaje

vdecké

a^lo sofické vzdláni

socialiso vat

—

pedet^2. ')^dsud politický program realistický vším vydatné sociální retormy oráce kulturní, politi ka v mtní.^ Sócialisace eské po1iti^.v je dsledným poIcraováním obrozenských ideí: humanita dnes pojímati se musí mén abstraktn a extensivn, humanita dnes znamená, pracovat pro ty, které jsme posud z kulturní dáti jim pouze nkterá práva je práce vyluovali myslit, pracovat musíme s nimi a pro .n. málo 1

^

—

;

:

—

167

—

Uslyšíme v pozdjších výkladech, že sociální otázka je náróci, jenž vypracoval po výtce ta ké otázka eská svou nároží církev bratrskou, národ, jenž ústy v}'znává tyto ideály velikých pedk, má v ešení sociální otázky veliký a nejnárodnjší úkol. V politice vniší pirozený a nutný je program PalacFého, program státoprávní. Podle humanitního programu a~póclle historicky daných skuteností znamená program ten v dohod s našimi nmeckými krajany usilovat o^samostatnost v rámci íše rakouské. Prakticky dohodinití s iNmci provádti se dá âuto-^ nomií ve smyslu selfgovernementu co nejvtší, aby Iaždý národ rozhodoval ve vnitní politice sám o sobe to také leží v pojmu lidovosti, které se dovoláváme. Co se týe pomru eských zemí k soustátí rakouskému, te dy pokládám „Ideu státu rakouského" p es rzné ústavní pemny posud za bezpené vodítko; je litovati, že Palacký, jak jsme slyšeli, sám do se vzdával, doporuuje projisté míry své „Idee" tím, necht, posílil gram více slovanský národní politické fantasty. Vyslovil jsem se o vci, jako poslanec nkolikrát, zejména v ei strakonické; pro

—

;

—

e

tuto z

rzných

stran, radikálních

radikálních na oko,

i

jsem podezíván z „rakušanství". Mám-li mluvit o politice potiticky, tedy na výtku tak dtinskou ne„rakušanství" je pece v programe budu odpovídat svobodomyslné strany, jednal jsem a jednám tedy i podle toho programu, když své politické zkušenosti vyslovuji slovy, že naše politika že být úspšná, nebude-li nesena opravnvym a silný m zájmem o osud Rakouska, kterýžto zájem si ovšem nepedstavuji jako

byl

—

nem

neuvdomlou pedbeznovskou Es giebt nur eine Kaiserstadt a "

'

!•-•'-

-I-

j^

pasivní p.,

souhlase s

lojalitu

á la

nýbrž jako kulpotebami našeho

/

!

—

168

-

pracovati ku povznesení celého Rakouska a jeho Slj^chati u nás, že nám je lhostejno, co se dje v ostatních zemích rakouských to není pravda, není lhostejno pro nás, jak se utvaují pomry v cizích státech,, natož, jak se vyvíjejí v zemích, s nimiž tak úzce jsme svázáni a na jejichž bližší souinnost jsme odkázáni. Politická taktika odpovídati musí idei humanitní, tedy dsledné využitkování, všech moderních pokrok ve všech oborech spoleenské správy. Konservatism obrácen je k minulosti, historism a zejména historism upílišený je podstatou jeho; radikalism nehledí si minulosti, logikou a- to logikou asto velmi falešnou upravuje pítomnost realism n evz dává se minulosti, ale__ô dizuje ji poznávání vcí resp. pítomnosti a odsucT' tedy po stavení realismu mezi kons er vatismem lidu,

politické správy.

—

—

a radikalismem.Tíaše postavení, pravím podle Havlíka, uprosted niezi stranou radikální a stranou konservativní Od radikál dlíme se ne tak v theorii, ale v praxi: radikálo dlají skoky, my jdeme krok" za krokem. S Tconsefvativni stranou nemáme žádných osnovních zásad spoIen3>ch, ponvadž jsme pro pokrok, v praxi pak jen tak dalece s ní se srovnáváme, pokud my chceme zachovati to, co bez velikého nebezpeenství zrušiti by se nedalo. Slovem chceme rozumnou a poctivou taktiku, stejn poctivou k sob samým k cizím. eská politika musí pestat být „politikou". Žádné podlízavosti, protože nebude žádné

je-

.

.

.

v

i

—

i

pepjatosti To není uení, že zlému se nemá odpírat, naopak, má se mu odpírat poád a všude, ale dsledn a hned od samých jeho zárodk. Kdyby lidé, t. zv. hodní a dobí, nebyli vlastn lenoši, zlých by již nebylo. každému lovku nastati doba, že proti

Mže

—

169

—

násilí musí se bránit železem, net oliko prací a roz -|' G mem. i národ cQsTy By ta k ufinil, kdyby se mu sahalo na život. Ale tomu tak není mluvení o hrobu atd. je smšnou a ponižující frásí. Národ náš, jako každý, má v konstitucionalismu tfetj^ nedokon além '

—

i.

<

tolik

svobody^ že

píin

~

k násiln taktice nemá. Proto

dnes volání po práci, po práci drobné je tak oprávpiime se sami a neekejme, že pro nás a za nás pracovat bude vláda vídeská a jiní. Kde vadí vláda a policie našim uitelm, našim knžím, našim advokátm, našim lékam a jiným všem, ab}nepracovali a o pokrok lidu se nestarali? J ôlým neštstím, že si zvykáme oekávat tolik od vlá^', samoinnosti se vzdávajíce. To je ten krajní liberalism politický, ta nešastná víra v policii. Pispli k tomu naši buditelé a zejména Palacký svou historií. Je totiž osudný klam myslit, že všecka naše hi storie není než ustaviný boj proti a vlád ták malí j sme n e byli a nejsme. V3^vijeli jsme se po^rfrvne7''vyvoj náš má^bsah s\'j a vlastní, v nmž antagonism proti hrá roli velikou, ale pece jen podízenou. V tom realism a to v otázce nad jiné dležité, liší se od Palackého Havlíka a ovšem od

nn —

—

—

Nmcm

i

Nmcm

i

bžného te

politisování.

Je

požadave k

to

politiky

troiJT^jme"^ konen s^rm Bytí vtšími nejsme tak malí, jak naši vlastenetí fukalové nám a tudíž jiným namlouvají Kollár ekl hluboké slovo: „Man nimmt in der Welt. sowie jeden Menschen, so auch jede Nation, wofr sie sich gibt, aber sie muss sich auch fur etwas geben." K obma politickým stranám realism b}'! v pirozené protiv, akoli sám stranou býti nechtl a nechce. Nejednou sám k rzným otázkám odpovídal jsem, absolutn

aktivní

a

positivní;

—

i

t

>

—

—

170

od obou stran liší se hlavn „ve vcech svtských každá otázka není než otázka methody", ekl už" starý La Bruyre a má pravdu. Jen úzkoprsost a malost veTejného života nedovede se povznésti nad formalistihmotnou organisaci strany a nedovede Í ckou a pochopit, že i zdravjší život politický, natož literární a sociální, nedá se vtsnat do zpuchelých pihrádek že realisni

i

—

methodou,

politicky

tém

i

tém

Staro-Mlado.

Neteba

ani pipomínati výslovn, že realism, jak formulován, se vyvíjel postupn a na mnoze v neklidném boji, myslím však, že jsem smysl nynjšího hnutí a pravý cíl mladší generace správn vyložil. V historickém vývoji realism je uvdomlým pokraováním dob dívjších, zejména pokrauje v šlépjích Havlíkových, v kritické innosti a v nazírání na cizí, hlavn ntu je

meckou kulturu vzorem [(

63.yVedle realismu,

pokol^í literárním dležit je

je s

mu Dobrovský.

ním

ujímají se

i

smry

kritický, jevící se jako poátek literaLiterární revoluce d obývá se do uzatábora slarovlas teneckého kam ped tím .

Nercrda, chvíli vrhl

pochode.

bojujících pro

i

Uurdik^

Je to celá

rzné

i

—

však Havlíek už byl

první

eta smlých prkopník,

idee, ale

tované zastaralosti. Jmenuji í

jiné.

smr

tury kritické.

veného

mladším Literárn

a jeho vlivem v

tu

spojených proti akredinebožtíka Schauera,

Saldu, Krejího,

Mrš tiká V. Procházku, Karáska

(jako kritika a není divu, že staí pánové lomí rukama nad tou irou prý negací a kritikou boj starých a mladých, starých a nových zahájen podle všech pravidel už na celé Ze starovlastenecké defensivy a pokroilé ofensivy. však kritika vystupuje tak a pímo hromadn, literáta),

;

tém

áe

etn

—

:

—

171

—

tém

soustavným potlaováním vykládá se pirozen kritik^^ literární diskuse se strany starší generace. (64JNový ruch je projevem toho velikého duševního Tíladu, o nmž Palacký ekl tak pkné slovo a jenž nutil KoUára k slovanské vzájemnosti literární, Jak pirozen se vyvinul z daných, neutšených a úzkých oficiálního národního snažení, tomu je doklad soubžné a souasné vystoupení Macharovo v krásné literatue. Svým Confiteor jasn ozáil nivy_ národní, Zpovd jeho je živý protest proti výchovním vlivm starovlasteneckým. V ásti verš, jimž dal název harmonie, básník se svtem se rozpadá, v dissonanci eskou duši nalezne nalézá se k novému žití

pomr

—

i

svou, jen kdo ji ztratí. Machar postupuje a pokrauje na dráze

Nerudov

duchu jeho tvorby eské, realistické; Vrchlický je nádherný a v pravd básnický pedstavitel (kdo z nás je již málo závislý našeho eklekticismu na svt cizím?); svým zvláštním klasicismem, zakot(klasicism a V. Hugo a romanveným v Hugovi dal výraz tism vbec nevyluují se tak absolutn)

a to v

— —

—

staršímu historismu. Pedstavitel starovlasteneckého romantismu je moderní a módní nátr nesmí posud nejvíce a dost ovšem posuzovatele mýlit; co bylo eeno o Rusech, platí o mnohých z mladšího dorostu, škrábnte a zjeví

—

se

vám

starovlastenec.

Budoucnost krásné literatury a umní vbec je na dráze tch, kteí v dílech svých dovedou prohloubiti a stlesniti národní tužby v tom sm3'sle, v jakém Havlíek a v nejlepších svých výkonech Neruda usilovali. Na této dráze nkteí, jako Sv. Cech, salu„Hrdinu budoucnosti", mladší, zejména M. A. tovali Si máek, vniká již do jeho fysické duševní dílny; i

i

—

172

—

s ním poínají zkoumat ledví naší mstské kovské spolenosti.

i

ven-

nejnovjší literatue dlnické nkolik slov

níže.

jiní

O

Posud i v krásné literatue nejvydatnjší jsou pes to, že nkteí snad vlivy a vzory nmecké z mladších, jak nedávno bylo ísti, nmecké krásné celé ovzduší literatury prý již neznají. Není tomu tak literárn je ješt po výtce nmecké, nmecká lifFiituríT ruské. vzory nmecké, dokonce u"kazovala nám Jsou však již vlivy francouzské, norské a ruské silnjší než v dob pedchozí; psobí však, zejména francouzský, rušiv,, snad rušivji než starší vlivy nmecké ani ruské vzory nenahradí nám vystižení duše i^pravd eské.

—

:

í

I

i

—

(

65;.

)I

peHcJie^í,

výtv arné urnní se národní, více nežli v

vytené

"iiepiznivé

již

okolnosti

dob

a vlivy

ovšem posud trvají. Bylo by záslužno obšírnji srovnávat rzná odvtví umní a zkoumat jejich národovost; srovnávat na p., jakým zpsobem výtvarník býti mže eklektikem, jaké jsou hlavní vlivy a pod. otázk}', kterých naše nová škola kritická jist si bude všímat. (Njaká:

eského umni".) Hudba po Smetanovi poád

„filosofie

eským

a jist je

vliv

její

i

je

národn,

pravým

umním

a na to nepama-

tujeme, práv pro nás velmi dležit. Opt od mladších kritik hudebních ekati musíme sociologickou paralelu s ostatním vývojem netoliko umleckým, ale národním vbec („filosofie eské hudby"), to tím spíše, že

Wagnerova hudba v jeho spisech a uitelích k tomu filosofie

si

jeho

zjednala

obanské právo

filosofických

popud je dosti. tón Smetanových.

a

—

aesthetických

Staila by

však

;

—

173

—

Co do umlecké produkce hudební hlásí se v duchu Smetanových požadavk pokrokových i zde generace nová proti staršímu formalismu, jak K o v ao v ip^vou C-moll ouverturou jasn ukazuje. ^óó^V té filosofii našeho umní zajisté by bylo upozornno, že u nás umní, zejména krásná literatura a hudba rodním.

—

(zpv!)

—

posud

elným uitelem

je

Literat ury filosofické a

vdecké

ná-

skrovn,

je

naše myšlení hlavn se obráží v krásné iteratue. Je v tom jistá podoba s prvými dobami eckými zlatým vkem kdy pvci-básníci byli náse Arci rodu uiteli, zákonodárci, filosofy, theology zlatý ten divn je spojen s papírovým s vkem žurnalismu, a nelze íci, že by toto spojení ve všem básníci tu snadno stávají se žurnalisty bylo šfastné a žurnalisté básníky a to ani literatue neprospívá l

—

,

—

vk

;

.

.

.

—

ani politice.

—

—

Vdecký

náš vývoj jak jsme již ukazovali zapoal studiem jazyka a historie, tyto dva obory po Avšak i v tchto naukách po výtce jsou národní. Dobrovském a Palackém dlali jsme pokroky nevalné nikoli že by se nebylo piln a mnoho pracovalo, ale nejeví se pokrok v propracování ideí. V jazykozpyt kritické hlavy vraceti se musejí k Dobrovskému a historikové taktéž z Palackého mají své východišt. V jazykozpyt spor o stal se inventarisováním filologických vdomostí a zdá se, že spjeme tu k zakonení smru po výtce historického, totiž po veliké práci G e b a u e studia jazyka staroeského rove mladší generaci eká úkol, vdecky analysovati 'jazyk živý, psaný a mluvený.

RKZ

;

V

historii

„historism" nejvíce se jeví

— nemáme

pokraování Palackého, nemáme djin nových, djin obrození. Avšak dílo Palackého vyžaduje doplnní. i

—

*

174

—

Nejstarší doba u Palackého vylíena podle analogie jinoslovanských národ a dle nesprávných pontí nedostává se nám vylíení té doby o staré dob; podle skutenosti a schází podrobnjší rozbor kulturniho života vbec, jako na pr. nevíme, jaké byly pomry zemdlské a vyplývající z nich pomry spoleenské, Zkrátka jest úkolem jaké bylo vojenství €ské atd. eských historik vylíiti nám všecku plnost naší midávné. nulosti nedávné Nábožensk ý vý voj a hlavn naše reformace od PalacíTého v základech dobe byl pojat a osvtlen; avšak i tu podle vymožeností náboženské vdy, nyní tak piln a všestrann pstné, v nkterých pun4ítech je poteba opravy. Djiny církevního .vývoje nad jiné jsou nám dležité a práv s té^tránky ekáme již tak dlouho na pokraování a doplnní djin Palackého. Národ Husv, Chelického, Komenského nemá ješt djin svého církevního vývoje Obzvlášt také doba protireformaní eká ješt Historikové se tomuto velikému svého Palackého. poproblému eské historie patrn vyhýbají nevdí rady s pokesfadobn si historikové nním íma, pro jehož starší dobu plni jsou romantické chvály; v historii naší Palacký ukázal význam co to eské reformace a správn jí uril význam znamená, když národ, celý národ vrací se v opuštnou církev? A o tomto úhelném probléme naší nové doby eští historikové nemli by co povdt? Po stránce kulturní nedos tává se nám dále diin i

!

—

íma

\

—

I

\1 1

1

literatury a

umem"

a zejména

literatury

a

umni

no-

nedostatek jiný, že totiž nemáme hsttTrfckého ocenní vdeckého úsilí. Jsou tomu všemu zaátky položeny a je se nadíti, že mladší generace

"*veho

;

s tím souvisí

provede tuto všeobecnou vdeckou

revisi

našeho

kul-

!

—

175

— pokrokm

turního úsilí, aby dalším pracím a tické vodítko.

bylo

kri-

vd

pírodní a matematice v duchu doby a Ve pokroku etné eské hlavy vynikly nepomrn nad We3'rové, Seydler a j.: obor duchovdný vidl jsem v tom vždy ukázání, že v oboru duchopíliš Jsme hovli a posua hovíme historismu že v oboru duchovdném to, S tim souvisí ovšem teprve v novjší dob pstiti se poínají vdy spoleenské, zejména také studium našeho nynjšího bytu pirozen pronikl. národního. Lidový smr i ve

—

ydnm

.

i

vd

ml

úkolech filosofie eské již A. Smetana d obrg~Tnyšlu'ky, tí m pozoruhodnjší, že sám jesté zíl U nás filosofie mla h lavn ráz ve filosofii starší. aesthetidi^ pokud prav krásná literatura Dyia nasi

O

literîttPou

po výtce.

vdecká práce vyžaduje ovšem, jako kazHé-ôžitá práce, náležité or<;anisace. Potebovali bychom akademii v pr avd eskou, která by podle / 67. yNaše

vdy a našich zvláštních poteb ídila alespo nkteré druhy vdecké a literární práce. Potebujeme na p. mnohé peklady a to netoliko dl moderních,

stavu

ale

i

starších a starých; potebují naši studenti

pírun

knihy myšlené a organické nice a

——

co tu

eká

ueb-

práce pro-

—

kdy Popularisace vdy nad jiné je žádoucí pro tyto a souvisící s tím poteby bude postaráno ?

Husv, Chelického, Komenského nemá co vydáni tchto svých velikých muž ekl Palacký o Matjovi z Janova? Že by se mu a Národ

—

vlastního

—

a nám Evropa podivila na tretky a z domnlé lásky k se naší pravé a veliké historii tudíž

i

síly

.

.

.

my

zatím

historii

maíme

vyhýbáme

.

LSr ^

— 68yLJiniti

—

tmto potebám

ovšétrj)esné srovnání

národ

176

za dost pedpokládá

naší kultury s

pokroky a prací

ostatních.

Protože pirozen p ejímati mu síme od národ jiných a velmi mnoho, je úkol všeobecný.: pejímati organicky, vystíhati se vadám eklekticismu a nesamostatnosti, šíící se velmi asto, kde jiní již nás prací a plody pedešli. Je to úkol nesnadný, ale do znané

míry možný.

Ne nám

všecko, co se hodí a snad i neho dí jiným, hodí sebepoznání, poznání jediné tu je pravidlo skutených poteb vlastních, sic jinak budeme se ztráceti v eklektickém napodobování, teba budeme žíti v ilusi, že jsmesamostatni. Pi tom bží také o mravní momen t, o to, abych to tak strun ekl, dívati se na duchovní život vlastní a národa positivn, t. j. nedlati a nenechávati nieho proto, že ten neb onen jednotlivec resp. národ to se

—

;

—

dlá. Je málo lidí, kteí si troufají žíti po svém kde kdo žijeme, abychom se zachovali jiným, uznání a mínní jiných váží nám více než svdomí a vdomí vlastní.

Obzvlášt nás

tí ží

kulturní

pomr

k

Nmcm.

Velmi asto prohlašujeme za neeské, co je u Nmc, asto nedobe a a nevadí nám na p. francouzské, špatnji se nám hodí: máme toho píklad na naší už utápí v Paíži a mladší literatue, která se ovšem v Paíži umlé, dlané. V té píin vytkl jsem už zejména, ž e musíme^ na cel ý_n áš histo ric ký vývoj pohlížet positivn . Pa^ fac ky pochybil, že naši historii pokládal za boj proti n?mectví boj ten jist je dležitá ást našeho života, -ê nikoli hlavní ani co do rozsahu ani co do hod-

a

tém

i

:

noty.

Musíme

Dnes se

politický

mu

opírati

žurnalism sesiluje tento názor. již pehled co nejrozhodnji :

:

177

doby obrodní zjevuje nám vývoj positivní, ízený zákony svými, práv tak minulost ukazuje nám vývoj a posláBiA'lastní, neurené a neurované národem jiným. r69.^Využitkovat všecky pokr oky a vymoženosti vdy a poznáni musí byt heslem naší národní "praxe, "lak si vlastn už Palacký pedstavoval prak-

—

—

tické úsilí národní.

tických vdomostí, tedy netoliko snad

To znamená V3'užiti všech prakduchovdných, pírodovdných i

pouze techniky, práv tak paedagogiky a didaktiky

konen

hygieny,

—

školství

nýbrž

—

a

politiky v nejširším smyslu.

Nemohu tu jednati o všech tchto problémech slovem zmíním se o pokrocích eské techniky prm3'slu a obchodu. Rozbor vcný tohoto oboru nejednáme pouze o jeho významu spadá do této rozpravy národním. Práv zde do znané míry rozhoduje „svtová centralisace" (Palacký), tu vedle závislosti na svt cizím jeví se s ním pímo viditelná souvislost co v tomto oboru skuten je národní, snad ješt ani nebylo pesnji formulováno. Jak jeví se eský duch a ím v technické invenci a dovednosti, ím v podnikavosti atd? Posud zpravidla klade se tu draz na jazykovou stránku. I zde naši lepší básníci odhalují nám nové a nové stránky našeho národního ži-

,^

jen

.

—

—

tém

vota

(Herrmann).

—

O

o tom všem organisaci národní hygieny atd. posud málo uvažovalo; v myslích našich zahrnuje a pece se to všecko pod nejasným pojmem politiky kdo nám vadí, provádt v našich obcích takovou správu, správu tak vzornou, že by se jí musel obdivovat celý svt? Pro neukazujeme centrální vlád píkladem, co by mla dlat? I v tchto oborech politika vnitní my však píliš je naším vlastním a pedním úkolem obracíme zrak svých na venek a ekáme od vlády,. se

—

;

12

'

— co sami bychom neobaîostí.

^

mohli

178 --

dlati.

Naše

politika

stn

7oJfôlitika národní musí tedy dostat plnjší obsah,^~0oiem národnosti samé musí se piêdevším rozširit a prohloubit podle zá sad zde vyložených. Pojeni národnosti nesmíme urovati pouze jazykem, ale vedle toho kulturním obsahem národu našemu osudem

uloženým"

'

Není pochybnosti, že jeví se i tu pokroky teba nevalné, jak vidti na pojímání slovanské idee v tomto období. Slovanská idea pouením a vlivem Havlíkovým Nerudovým v krásné literatue pojímala se a po abstraktn a ekl bych ostentativn, jak u již starších vlasteneckých básník smru kollárovského. i

nm

mén

smr Kollárv je ješt zastoupen Vrchlickým; není vlastn Zeyer (Zeyerova že druhý básník, tudíž divu, „Poesie" vyšla jako „Slavie" v r. 1884) vidí „pod ne Slavie, škraboškou (pouze) hlavu umrí" Slavie nýbrž té Ižislavie, které Havlíek již dávno hlavu srazil, Avšak Sv.

v

i

dob

Cechem

této

a

i

—

—

ovšem

jí

narstá

vžd}^ hlava nová. prohloubení slovanské idee v dob poskrovnu dlouho jen žurnalistika ideu

V deckého nové j pstovala a

to

i

—

málo

vcn

a s

malou

znalostí

svta

slovanského. Již jsme vidli, jak a jakým právem slovanská idea se shrnuje v heslo slovanské bohoslužby. Lidí znajících skutený a celý duchovní život slovanských národ je u nás velmi málo pres to, že slovanské vlastenectví již jako na asijských modlitebních mlýncích se odíkává. I

Právem stavjí

ješt

se

vtší

tudíž proti takovémuto slovanskému

nkteí

literáti,

neznalostí

vcí

smru

avšak namnoze s touž a slovanských, a proto ne-

170

Uvádím zde Liera a jeho „Slovanská rozv nichž proti vypínavosti našich slavjanofilú neuvádí se více, nežli co se doísti lze u Pypina (v eském peklade slovanských literatur;. I v tomto oboru a práv zde spory rukopisné vytíbily názor\f a donutily k opravdovjšímu a pesnjšímu pojímání a pedevším také ke studiu slovanského svta kulturního. Politickou stránku slovanské idee vdcové politi tí formuFují ve smyslu staršího austroslavismu. Ur. 'íTieger*) v souhlase s Palackého „Ideou státu rakouského" dával slovanským tužbám výraz, opíraje se zejména proti maarským naknutím politického panslavismu rusofilského. Tyto politické polemiky s naší strany nebývají propracovanjší, protože obžaloby našich národních protivníkv a názory naší byrokracie o podstat slovanské idee jsou pepjaté a málo vcné.**)

úspšn.

jímání",

ei

íšské rad r. 1888 o novém výslovn polemisiije proti Lamanskému, dovolávaje se lánk Jeábkov3>ch v „Osvt". (Mimochodem eeno v tehdejších polemikách s Lamanským podstatné názory jeho zstaly stranou, psalo se jen o návrhu, postoupit ást ist nmeckého území Nmecku.) **) Pro pamt klademe sem úední definici panslavismu, jak ji státní zástupce vídeský formuloval v obžalob dra Živncho *)

berním

Vzpomínám na p.

zákon dne

7.

na

prosince. Dr. Rieger tu

1888 (únor) „Der literarische Panslavismus will die nichtrussischen Slaven fur das grosse Zukunftsreich vorbereiten, indem er denselben die Erlernung der russischen Sprache als der angeblich dafiir geMit eignetsten wissenschaftlichcn und Cultursprache einredet. diesen immer kúhner und offener zu Tage tretenden Bestrebungen der panslavistischen Agitatoren wird direct auf Herbeifuhrung einer im gegenwártigen Zeitpunkte und der bestehenden internationalen Conštellation emincnten Gefahr den Staat von Aussen hingearbeitet, wie es in deren ausvvártigen Organen in einer iir :

r

uns hOclist lehrreichen Weisc

mit

einer Otíenheit

auseinandert;t:.

12*

—

180

—

Nový moment politický snažil se k obvyklé foiDr. mulaci austroslavistické pivésti dr. M a 1 1 u š. Mattuš vrací se totiž k pvodní idei Palackého a Ha vlíka o federaci národúv a to na základ p olitického uení o rovnováze evropské. „Nepokládáme úplnou samostatnost národa za nezbytnou pro povšechný výv jednom íšském spolku s národy jinými voj jeho lze co stát prospívati." Rakousko má se tudíž petvoit: Jihoslované v jeden státní celek, „Cechoslované praktickým provedením cis. reskriptu ze dne 12. záí 1871" také v jeden celek, Slovinci v jednu prý auto-

—

i

a Rusové rozšíením samosprávy Vedle a vlastné haliské také mají -tvoit celek svj proti mocnému státu ruskému mají b3''ti utvoeny menši státy slovanské, alespo tyry; dr. Mattuš tím hodlá dosíci politickou rovnováhu, nebo pekáží rovnováze to, že je jen jedna slovanská velmoc, kdežto Romani

nomní zemi, Poláci

a

Germáni mají po dvou (Francie,

—

Itálie

Nmecko,

Anglie).*)

Pokud pi otázce slovanské a národní bží o ponáš k Slovákm, promluvíme o vci ve zvláštní ásti, "práv tak, jak o idei cyrillomethodjské jednáme

mr

r^îJO

oficielních starších

hlavních smrech, kul-

em

Palacký' turnién a politických, slyšeli jsme již, v správn rozpoznal podstatné rozdíly strany tT zv.

staroeské a mladoeské. Strany ty a hlavn smry by se byl}' lépe a uritji vyvinuly, kdyby nebyla zahájena pasivní politika.

V

pasivit se

Rieger a Sladkovský ješt 1878 setzt wird,

die

sblížily

—

dr.

dohodli se o stano-

den unumstósslichen Beweis

fiihrt,

dass Panslavis-

allen

seinen

Formen und Be-

strebungcn Hochverrath ist." *) Dr. Mattuš, Slovanská otázka, v

Osvt

1877.

mus innerhalb unserer Grenzen

in

•

*

—

1«1

—

vách spoleného klubu státoprávního, akoli zásadn rozpory již mnohem díve byly formulovány; Již v památní snmovní debat o opravu volebního ádu r. 1863 vedle Palackého Sladkovský mluvil smrem inladoesk3'm, další ptky novináské a polemiky vdích osob jako na p. Sladkovského s Palackým rznost názor prohlubovaly. Zahájením politiky aktivní rozdíly tlumené a latentní musily se objevovat poád víc a víc a tak se také stalo.

Avšak pivodila eské.

i

politika

úpadek

aktivní,

stran,

po

dlouholeté pasivit, strany staro-

naped ovšem

doby pasivní strany nedosti pracoval}programu, ze zvyku nedovedly toho v aktivit. K tomu zahájením aktivní politiky parlamentární innost politická a politické cíle tou mrou se peceiovaly, jakou se ped tím nedoceíovaly. Všecka pozornost našich národních vdcv od politiky a žurnalistiky byla obrácena k Vídni ekala se všecka spása. Takové oekávání musí býti sklamáno bylo sklamáno a ješt bude. Dá se Jestliže za

a neprohlubovaly národního i

—

—

v rámci platné ústavy pro zvelebení ná ro dního života/ tîk a""Toiik uiniti vlastní prací, že to ustaviné volaní po pomoci státu je až smutné. I""^ 1 naše politika, jak o všude ]md7 musí býti za ožena hlflilabžl a všestrannjší práci kulturní, musí / býti praktick ým užitím politického a obecného vzdItlíií Vbec!, "K toho vzdlání nebylo a ješt není. 'cesti politikové musejí, jak Palacký správn žádal, to dovésti, aby pro svého národa užili všech vy^

-

;

l

I

vc

možeností pokraující ustavin vdy moderní. Není pravda, že naše politická nedostatenost tkví jen v charakterech tkví, ale nemén v nedostatku vzdlání, v nedostatku uritých a pevných názor.

—

182

Dnes každá úspšná

musí být sociální a k tomu dovedeme. Rozháranost a o tom ješt promluvíme nepevnost osnovných pojm -— je ddictví z doby reformaní již v reformaci trpli jsme tímto neduhem, jímž trpíme posud a dnes Avšak tím vším nebyl by nedostatek naší eské Nedostatek uripolitik}' dostaten charakterisován. tého programu do jisté míry zpsobili vynikající vdcové stran lidových. Palacký pece, jak jsme etli, vzdal se vlastn své „Idee státu rakouského", jak doznává v Doslovu k Radhosti. Vidli jsme také, jak se pokoušel vtlit národnímu životu vzdlání, jak ekl, reální, ale- nepodailo se mu to cele. Odsud ve vdích kruzích staroeských kolísání v zásadních punktech programu Palackého, ba neodvodnné vzdáPíklad s Husovou debatou vání se toho programu. na snme eském je kiklavý doklad toho vnitrního úpadku staroeského. A práv tak mají se vci na stran mladoeské, ba he. Nikdo jiný než Sladkovský sám pivedl na sklonku svého života do svobodomyslnjšího a lidovjšího programu Havlíkova prvek tak neorganický a neeský, že tím základní pojmy svobodomyslného programu a taktiky byly porušeny. Odsud nejednotnost a rozháranost strany mladoeské. Ze pp. dr. Rieger a dr. J. Grégr po SladjF^^íce teba,

politika

než posud

—

—

kovském chytali se taktéž C YrillomethodjstvL a že práv ve stran svobodomyslné idea ta se propaguje, je jen dalšL.»4kaz programové rozháranosti a nepevnosti. r72^rento nedostatek jednotného a propracovaného programu zaráží te v kolísavém postupování strany svobodomyslné.

ten

vypracovaných,

se íká,

v krev.

Stran nedostává ideí,

se ideí skukteré by byly pešly, jak

Abstraktní

program sebe

lepší ne-

183

programových

plodí

ležitostech

in.

Je na p. vidt, jak v záposlancové a co možná

dosti nepatrných,

všichni stranníci by se rádi scházeli, aby si postup usjednotili strach ped autoritástvím velmi oprávnný jeví se zárove jako ;

—

spolený

— strach

nedvra

samému sob. Je to význaný rys nynjší mladoeské strany. Do jisté mír}^ to vyplývá z demokrak

tismu a lidovosti, ale tají se v tom také nedostatek samodného souhlasu, bez nhož žádná vtší strana nemže obstáti a kterýžto souhlas zase není možný bez dkladnjšího politického vzdlání jednotlivých strany. Mimo poslance Eima, jenž v pozoruhodných láncích: O nás a pro nás, 1885 snažil se pochopit neúspchy eské politiky, ve stran mladoeské po éta a léta nikdo nepodjal se promyšlenjší práce polit ické. I ve zmínných láncích O nás a pro nás

len l

:

pouze ku vnjším, parlamentárním stránkám politiky, tak že vlastn od Havlíka ve stran svobodomyslné o úkolech a cílech eského národa nebylo pesnji a všestrannji uvažováno a to znamená, ž e neuinn pokus, celkový národní program formulovat. podle svtových a kulturních pokrok celého plstoleU Není teba, aby se vyslovovaly nové základní idee takových ideí každý národ má velmi málo ale nledí se

.

—

;

pozmují

a v3'slovují se podle asových poteb a pomr, u nás, a práv ve stran svobodomyslné ztrnulí jsme na formulacích starších a dnes proto málo živých a inorodý^ch. vzato Havlíek, teba je duchovním otcem svobodomyslného smru, nebyl faktickým zakladatelem nynjší svobodomyslné strany. Tudíž vlastn z nynjší strany svobodomyslné posud nikdo nepodal idee ty

—

i

,

Pesn

—

o úkolech eského národa programu takového, který by se rovnal pracím Palackého. O knihu, o spis ovšem

—

l<4

—

aby strana svobodomyslná o úkolech své vlastní filosofické credo. Sám doufal jsem od spojení realistv a Mladoechúv, že se tato vada napraví a že se novjší idee, smry a tužby organicky vtlí stran svobodomyslné a že zejména nastane rozumná dlba práce, ab}'' totiž realisté v politice pracovali více theoreticky, nanebží, národa

ale o to,

mla

—

i

dje moje

se nesplnila cele.

Mladší generace slabou stránku posavadního mladoešství vycítila. Tímto poznáním a vlivem realismu vyrstá ve stran mladoeské smr t. zv. pokrokový, kteréhož názvu realisté asto užívali na míst obvýPoznavše nedostatky mladoklého slova: Ijhprální. ešství, „Národními Listy" oficieln representovaného a vedeného, mladší správn chopili se pesnjší práce literární, poali opravdovji a vcnji uvažovat o problémech politických a sociálních poznali, že politická praxe za ložena býti musí na pedchozím základ tHeo etickérm Avšak díve než základ ten položili, sami strženi byli do inné politiky a to do politiky práv toho smru, proti kterému se v theorii stavli. bez mechanického vsahování policie bylo by poI krokové hnutí bývalo postaveno ped rozhodnutí: naped a mnohem dkladnji propracovat podle asových požadavk mladoeský a národní program vbec, nebo pedasná a tudíž neúspšná innost politická. Pokud dovedu posoudit, nestaí pokrokám k ustavení zvláštní a samostatné strany politické theoreticky, filosofický základ; odsud se vysvtluje fakt, že pokrokáí v theorii stali se závislými na filosofii socia listické_ není práv žádné praxe bez theorie, ani praxe politická a k theoretickému prohloubení národního programu pokrokái sami ješt nevyspli. K politické innosti pokrokáe neopravovala ješt ani ;

bu

i

I

I

!

—

-

—

185

—

zkušenost ani dostatené politické vzdlání, pedasná lepší praxi. Náprava praxe ubila theorii a ovšem i našeho politického života kyne od zcela jiné než obvyklé líyní politické práce. i

Mladoeská strana jist jen pokraováním na Havlíkov, tudíž pronikavou reformou, byla by výrazem a oprávnným vdcem smýšlení eského lidu. To znamená inconcreto: p ijmouti realism v cedráze

lém dosahu. 73yíKd3^ž už mluvím o mladším pokolení, povím Otázka sturíkolik slov o našem studentovi dentská má pro nás dležitost velikou.

ješt

Studentstvo eské, jako všude, vždy stálo v ele již za Husa to dokazovalo pokroku a nových ideí v dob znovuzrození a poád v dobách pozdjších taktéž bylo hlasatelem a šiitelem národní idee. O tom v djinách eského studentstva každý se mže peostatn rozumí se samo sebou, že v mlásvdit deži naší nové smry dílem klíily, dílem nejvroucnji

—

;

—

se ujímaly.

*)

V

dobách starších studentstvo mlo dležitost vojenskou, jak dosvduje zizování studentských legií a dležitost tu sama správa vojenská a vlády uznávaly a s ní poítaly. Ješt v r. 1848 studentstvo hrálo roli

i

vynikající.

Význam r.

1848

intelektuální

železnic

dob

studentstva v

a vliv

starší až

po

je pochopitelný, uvážíme-Ii, jaká tenkráte byla

atd.,

spolenosti dobách bez novin

organisace v

vzdlání školského

Pkn

atd,

') o tom piše studentstva 1874.

studentstvo

Slavik

(Fr.

:

dobách bez všeobecného bylo hlavním ši-

Aiig

v

a

)

:

Djiny eského

-

^

itelem pokroku. Studentstvo eské v poád bylo apoštoly národní idee.

dob

obrozeni

a

V dob

naší poslání studentstva je

ponkud

jiné,

aspo

musí poslání svému hovti za podmínek docela nových. Vdomosti a nové idee rozšiují se všemi moderními prostedky rozvtvené komunikace, rzné školy,

literatura a žurnalistika,

pednášky,

knihovn}',

spolky rozmanité atd. pomáhají šíiti a upevovati vzdlání. Tudíž moderní student nemá již toho poslání osv étnho, [ako v dobách dívjších Zárove rozsienir politických práv na vrstvy ^poád širší \\ i a širší, studentstvo ztrácí svou politickou dležitost, \ í Tuto nejlépe lze znamenat na studentstvu -j \ r v Nmecku, které v dobách absolutismu ped r. 1848 jvQ\,j| tak úinn politiky se úastnilo. D nes v popedí stoji ^S dlnictvo, studentstvo svým potem vedle nho mén

f

.

11

i

pemnu

'

'

i

\

—

je vidno.

U

K

tomu pišlo r.c^882 zízení sam ostatn_eskp nniver.sity; ím, jak už vzponás

byl

týž

vývoj.

,

odpadl národnostní antagonism proti nmeckému profesorstvu vbec pak rnladší generace nemá již t ch starostí o pouhé zachování jazyka a národ TT-sTí, jak generace starší a proto u nás, jako jinde, politický interes studentstva dopluje se hlubším úsilím 'osvícenským a sociálním. Sociální problémy všude stojí v popedí a student pirozen problémy tmi se zabývá. V Anglii, ve Francii, již i v Nmecku k tomu vysokým uením pímo je veden. Dokonce již ve Vídni universita chápe se soustavného popularisování vd. Tak se stalo, že student eský, podobn jako jinde jeho kolegové akademití, v našich dnech hledal sblížení s dlnictvem. Zmínili jsme se již o hnutí t. zv. pokrokovém; zde jen ješt výslovnji mže býti dodáno, že tyto prvé pokusy, podle starších tradici, rnenutó^

;

-

i

i

i

— nebyly

ist

litické.

Byly

diti

lze

z

—

187

národnostní a tím nýbrž popokusy patrn pechodní, pokud souprogram studentstvem a ástí dlnictva sociální,

i

i

to

uveejovaných.

Politické

pevraty

našich stran ne-

zstaly v mládeži bez živjšího ohlasu a tím opt studentstvo pes míru strhováno bylo do denních otázek politických.

Studentstv o samo prožívá tak to krisi ve svém vlastním a je si krise té vdomo ÍNapsai jsem o vci své mínní již ped nkolika lety a nemám, co bych opravoval.*) I z toho, co v tchto studiích eeno, otázka eského studentstva musí býti jasná

"ln

.

Není pro nás malikostí, jak se vzdlává naše akademická mládež, budoucí pedstavitelé a do znané míry vidcové lidu není lhostejno, jaké názory a smry mládež ta o prázdninách zanáší na venkov k mladším druhm škol stedních a do ostatní spolenosti. ;

se samo, že eský student snaží se vnikdo všech hlavních asových otázek vdy, umní,

Rozumí nouti

literatury a života sociálního a že se pedevším také snaží postihnouti smysl našich národních snah a tužeb. eský student má si osvojit dkladné vzdlání odborné

a všeobecné, otázky politické a sociální musí

pedevším

pedn studovat a dkladn studovat. A tu jsme pi vci velmi vážné

neutšené.

a

a

eský

student nemá dosti vzdlávacích prostedkv a proto v míe menšíc nežli ši páti, staí na svj

nesnadnjší národní

úkol.

Nmá

vzdlávacích

pro-

stedk dost, protože nemáme pro dostatené odborn a všeobecn vzdlávací literatury a protože nezná cizích jazyk *)

eského

tolik,

aby

si

Nkolik myšlének o úkolu eského studentstva.

I.

a.

ervna, 1889.

nastádal studentstva.

z

cizích

asopis

I

—

188

—

eho ve vlastní se nedostává. eský student na eské universit nemá ani dostatených a potebných uebnic (eských), — kdo má pontí o akademickém život nynjším, domysH si, co to znamená^ Vezmte k tomu, že ten eský student nemá dosti eských knih o otázkách jej dnes zajímajících, že nemá ani vdeckých ani populárnjších spis z odbor, jichž nestuduje, ale kterých ke všeobecnému vzdlání by nutn poteboval, rozvažte tedy, že hlavn odkázán je na naše denníky, slovem, rozvažte si situaci, že mladík, jenž se má vzdlávat, nemá k tomu nutných d_LHjliuvill(-'h prosiredkuv. a pochopíte, v tkvi naše
(

.

i

em

—

naše__stu dentstvo prospívá

mravn V .

listech student-

škých saniýcli byly o tom obas zprávy a vlastn jen narážky dosti smutné. O otázkách podružných (o hmotn podpoe ^studentstva, jak se má organisovat, zdali ve velkém spolku jednotném nebo ve spolcích menších atd) .pnní tu místa uvažovat; hlavním úkolem otc našich n syn jest, postarati se o zdravou, silnou a hojnou stravu duchovní. V té píin naše akademie, musejní spolenost, naše denníky a my všichni máme ped sebou mnoho milé a záslužné práce. Zatím však A mládež akademická sama má povinnost, pstním ci

—

—

\j

-

?i"ch

jazykvrzejména

znané mezery

také slovanských,

doplovat

ty

a našich vzdlávacíc h dorost akademický iá úkoly jiné a tžší nežli v národech jiných musí být samostatnjší a proto eského studenta

ústav

—

;

v

naší literatury

malém národ

í

pomrn

i

úlohou je sebevzdlání a sebevýchova!Ûpakovati však nemusimi že mu politická innost nemže a nemá

_

—

189

—

—

ml

eský student, trvám, nejlépe by být hlavní chápaJLLa plniti humanitní a osvícenské ideály obrodní. /74.^Pokleslogfrkt€rou vidíme ve stranách lidových, jeví ffe-V\' e^l^é šlecht.) Po Martinicovi ani v této stran a šlechta bym i v^staroeské stran stranou svou schopnjších. P olitický úpadek strany staronení

—

—

muž

je pe ce úpadek politického vedení šlech t}'. Zarážetl~musí po stránce národní a kulturní, že n ení mezi šlechtou ani jednoho eského spisovatele mecenášství Výtvarného umní nemá znanjšího významu. Šlechta podle svých tradic drží se svého nelidového programu a zpsobuje takto znanou sociální roztrpenost, proti které pijímáním klerikálniho vdcovství nijak není chránna. V té píin staly se se díve spojena byla se stranou starošlechtou zmny eskou v" podstat liberální, t. j. šlechta sama byla alespo pololiberální, nyní podává se poád víc a více duchovnímu vedení výbojného klerikalismu a tím opt pichází v rozpor se svobodomyslnými zásadami

eské

—

:

eského

lidu.

N a programe

nenárnHníi-n^ nplidr^vém a klerikálním

eské šlecht nel ze býti úspšným politickým vdcem eského lidu, nebof žádný politický program nemže "Sytí v zásadním rozporu s programem kulturním. Ani program státoprávní tu nestaí, konjený^ politický^, a prostedky nemohou býti v naprostém nesouladu a cíl

prostedk neposvcuje.

Heslo Thunovo, jež jsme již uvedli, je neplatné. mylný názor, jejž tak asto od šlechty slýchati, že chce byt nad národními stranami a prostedkova t Takového prostedkován mezi o bma národnostmi.

Je

í

—

práv tak, jako my ne ní mezi východem a' západem. tivy a boje nás Cecliuv a

echov

neprostedkuje me

Kulturní a politické prodají se usmíiti jen

Nmc

100

dohodnutím obou národ se nesúastní sice

stojí

;

však, která phi kulturního snažení,

šlechta

ani politického ani

nad stranami,

mimo

ale také

mimo

strany,

Všude, kde šlechta má skutený vliv, jako v Anglii, v Nmecku, Rusku, Polsku, u Maar, lze pedevším konstatovat, že se pilnji úastní kulturního snažení národního v Rakousku, jak už na p. Mothley správn poznal, šlechta je nejvýlunjší, je nad národy a tudíž mimo lid a jeho snahy. Má zddnou politickou rnor^^lp nerná skuteného poliTickéha vlivu n a^ \iá. f^pská šlech ta ve své výlunosti žije si poád t radicemi pi'eclo _irn?i^^yipátý p-ti, feudálním fruges consumere nati,-, jestliže mladší pokolení nepostaví se v ady národních a lidových dlník. lid.

i

—

i

—

i

Palacky v programe „Nár. List" ekl: „Nechceme šlecht odnímati titulv práv estných, ale privileg ií politických na základ pouhého rodu pii

hemzme"' S ádóSti uvítáme pouze na interes}' své materiální, nejvznešenjšího práva svého k tomu, aby

z iiati'

jí

nik"dv

nedbajíc

u.

když

použije

innost

svou, neztíženou materiálními nedostatky a výdlkovou prací, vnovala zcela a práv po šlechticku ke zvelebení národa svého a k opatrování politických jeho

interesv. Pak zajisté s potšením poznáme v pánech našch pední syny národa, a s ochotnou radostí svíme se jejich vedení, kdekoli budou v ele kráeti politickým vhlasem a obtavým vlastenectvím. My ovšem, at se šlechtou, nebo bez ní, budeme pokraovati neodvratné na cest ke zvelebení duševnímu nmotnému národu svého." *) i

Palacký k tomuto programu hlásil se pozdji nelze mluviti šlecht jinak, leda že i

vi

nám dnes

) Radhost

III,

142.

— jí

—

ini

—

ješt musíme výslovn dodati, že zejména ji eká v ešení otázky sociální znaný líkol, a to praktický (ju kaz. že skutené zavrhuje materialistickou tilo-soti f Jsme ovšem také dále než Paso ciální demokracie.

když politickém a národnostním: bývalí pánové naši plniti budou svou národní povinnost, neuznáme v nich pedních syn národa, práv pouhého že žádných privilegií na základ proto, rodu nikomu nepiznáváme. To ostatn rozumí se

Táclcy v pojímání

i

samoiêbou^ našeho stanoviska

—

sociálního.

chceme-Ii to, co o ^jejich /^75^ Všecky strany upadly a úpaoffu vyTeno, svésti na jednu formuli u padají svým up rílišenym histori smem, t. j odvracením

—

.

oH ži vota pítomného a jeno požadavk a nekritický m hteHaním ideál minulosti zastaralých a namnoze jen ^drvmriflýrh.

Palacký, jak jsme vidli, po roce 1848 dobe postehl, jak pro sebe musíme využívati všech vymožeností moderního pokroku reálního, avšak strana jeho,

mladoeská toho dosti nedovedly. Pestává jedin na hlásání státoprávního posledního nehledíc k tomu, že program tento jinak byl

ani strana

se

tém

cíle;

formulován r. 1861, zase jinak v deklaraci, opt jinak ve fundamentálkách, musíme vytknouti práv to, že nestaí ustaviné vlastenecké kázání, o to bží, aby programu vlasteneckému vtlen byl plnjší obsah mopovdl Palacký pouhou derní práce pokrokové. že zakrsá a zahyne každý národ a tudíž frási, ka, náš neuchrann, jestliže v dob parostrojv a parochod neosvojí si všecky pokroky vzdlanosti a osvt}' povdl Palacký pouhou frási, ka, že je „životní otázkou národu našeho", jestliže pokraovati budeme

i

i

—

v moderní vzdlanosti?

Náš program

politický a

dokonce

i

program ná-

102

je proto tak málo úinný, že je píliš abnevystihuje plnost novodobých poteb kulturních. Program národní nejsou pouze hesla ovšem také potebná ale je poznáním všech tch prostedk, jimiž za daných poslední cíle národního bažení se dají dosíci. Rozumí se samo sebou, že strany politické za svi__konenv ciljrohlašo vati mu sí státní právo, ro zum j politickou samostatnost. Avšak o to bží, aby

rodnostní

straktní,

—

—

,

pomr

^

hlasatelé

vdomi

byli

prostedk, vedoucích

a aby, hlásajíce tento

tomu

cíl,

•

i

;

k

nepestávali na hlásání, nýbrž neúmorn kde kdo v oboru svém pracovali o své a jiných vzdlanosti, jak Palacký to žádal. Samostatnost neudrží a nespasí žádného národa, národ si ilWsi u držet samostatno-st s pasí nás mravno-st a vž elfltero stj politická samostatrfost je jen prostedkem 5ravého'života národního pozbyli jsme ji, když jsme pestali jako národ mravn žíti. U nás politická strana vedle svého užšího programu politického musí státi na pevném základ širokého programu kulturního. kdyby byl politicky samoTo u národa menšího, cíli

—

—

i

i

statný,

ani jinak

býú nemže, nemá-li

i

ta politická

samostatnost býti jen pro forma a politický prostedek mocnjšího souseda. Úpadek politických stran našich nejeví se pouze v této politické abstraktnosti, ale v tom, ž e se ztratilo Kollár, Paa* ztrácí vdomí našich obrodních ideál. áky^ Havlíek budovali jej na základech humanitní filosofie potomkové ztráceli a ztratili ten základ a odsud pak ona všednost, která se více než teba zjevuje v našem národním konání. Nemluvím pro politický a národní indiferentism. Vím, že ekl Havlíek: „ Chceme-li svobodni býti národnost míti?^ To jako národ, m"usíme díve i

—

—

—

193

—

neznamená naped národnost a pak svobodu, Havlíek sám ekl, co míní: „My chceme opravdovou svobodu, která nám národnost naši pojišuje a k vli prospchu jiných neodekneme se vlastního." Mezi ideály, pro nž nejlepší naši a všech národ mužové však

i

naším národnostním národnost bez tchto ideál je nemyslitelná a, jak práv naše obrození nám dokazuje, neudržitelná. Palacký to v citované e-i^ svatoborské docela dobe ekl byli jsme velicí/ když jsme se nesli za svými velikými cíly a ideál w(' kleslijê, když ideál tch jsme se vzdali. P'75. ylento úpadek stran lidových šlechty vidli nejlépe v tom, jak klerikalism nabývá vlivu. V dob probuzení knžT Iráeli v popedí našich" žili,

pracovali

úsilím nesmí být

a trpli,

asového

a

mezi

rozdílu,

—

—

X

—

i

—

—

tužeb ohrožujících byli to knží smru josefínského. knžstvo naše úastnilo se hnutí humanitního a 1 osvícenského. Nastal obrat, jak jsme již ukázali. Knžstvo se organisovalo ve zvláštní tábor literární a nyní již ve vlastní stranu politickou, teba by se na venek opíralo o šlechtu a frakci stran}' staroeské. Dnes katolické hnutí je literárn již velmi dobe vedeno a pos tavilo si také docela uritý cíl vy^ vrátiti v národe tilosofíck zá klady P alacké hohistorie. odstraniti jeho ideál reformaní. Všecek náš národní živ ot ma pýti d sledné spravován ideou protireiori

:

'

níachí.

—_———__—_—

^de utkává se klerikalism nejosteji a v samých základech s realismem, hájícím práv tak dsledn Palackého výklad eské historie. Zde ovšem b ží o samý smysl naší historie, naší vlastní bytosti! Zde neni kompromis možný. JNebéží však o to a nemže bžeti, aby se národ vrátil k církevní form refor13

1^^

—

—

maní

historie

ideály našich

se

pedk,

uskuteovat.

104

'

neopakuje

—

ale

o

bží,

to

vyznáváme, v život Ani strana staroeská ani mladoeská jež -ústy

Inedovede proti výbojnénui klerikalisnui hájit národní /.stanovisko svobodomyslné. vtšin katolickým náI jiným, ve své ohromné

rodm,

konati jest týž nesnadný úkol a jest konati nekatolickým, neproživším protireformaci jako národ eský. Zde staneme ped velikým pronaše historie je blémem všeho kulturního vývoje nám ukázáním, že tento úkol opravdov máme ešiti neúmornou prací pro nejvj^šší a nejdražší cíle lovi

národm

—

enstva. Národ

eský pro

sv ou min ulost naprosto ne-^ n ebude ovšem proti náboženství lás ky, ale vždy bude a musí býti proti klerikální panovanostr ~~~

mže

pijati klerikalismu

;

"^

Klerikalism jeû ve veliké výhod proti indifferentnímu liberalismu obou našich Hdových stran. Náboženství jist je po výtce lidovým a má tudíž klerikalism mocného spojence proti liberalismu, nedovedoucího lišiti náboženství od theologie a klerikální

V té píin potebí je netoliko hlubšího vzdlání ale pedevším té opravdovosti která se našaam. nynjšímu liberalismu naprosto nedostává. C 77-)Otázka náboženská pro národ, proživší reformaci politiky.

,

a pr^tíre^rmaci,

dnešního otázkám fí

stvi

ma

dležitost nejvtší, tepa za párT-

liberálního

š

vyTiyUa.

š

indiflferentismu

Marn

—

vtšina

lidí

eské svdomí

liberalismem iiedá umlet a tak vidíme, že v kruzích liberálních otázka náboženská, ovšem ve zpsobe velmi podivném, se petásá. Hlásá se totiž t. zv. idea cyrillomethodjská. ô si ideou tou její hlasatelé pedstavují, tená pozná z toho, co „Nár. Listy" (na p. 28. ervence) afíi i

195

o tom pinesly, hlásajíce v souhlase s jinými cyrillomethodjci, že teprve uskutenním tužeb cyrillometho-

djských národ náš s e obrodí. Jak už naznaeno, vidíme v snahách cyrillomethodjských temné vdomí, že v historii našeho národa náboženský vývoj ml nejvtší dležitost. Kdyby zastanci idee jen trochu byli jasnjší, kdyby ve svých vývodech jen trochu prozrazovali, že ideu svou berou do opravd}', kdybychom jen zdaleka vidli, že idea la pedevším na své vyznavae psobí obrodn, uznali

'

bychom pln a bez reserv}' ideální stránku snažení a pímo bychom ji vítali, pes to, že ji pokládáme za pochybení. Avšak nedovedeme snésti, psát o otázkách nábožensk3'ch liberálním inkoustem a horovat pro náboženství pi národní medovin. Hlasatelé id ee cyrillomethodjské si namlo uvají, ž e uslaltenénm-i jejím navráceni birdeme Slovanstvu ze pry se vrátíme k zásadám naší reformace a tím sa,

mým k tradicím církve Methodjovy. To prý byl program Sladkovského, program prý svobodomyslný.

—

o kterou pi t. zv. idei cyrillomethodjské bží, je tedy tato: Do opravdy teprve ideou tou provésti máme své obrození, jak „Národní Listy" hlásají? J sou tedy ideály našeho obrozen í, jak jsme se jich posud drželi, nedostaten ? Pro toho, kdo netoliko slovy, ale skuten stojí na stanovisku náboženském, kdo dokonce pijímá kesanskou morálku, jak íkají „Nár. Listy", pro toho je otázka prost ta: jak a v které kesanské církvi nej úinnji mo hu žíti nábožensky a kesansky ? Pro toho, kdo stojí na stanovisku náboženském, otázka národnosti je podízená. Kdo však hlubšího nábožen-

Hlavní

otázka,

'

ského

citu

berál,

snad

nemá, kdo je nábožensky atheista,

ten

mže

i

indifferen^ní,

li-

náboženství pokládat 13*

—

im

—

ale konec u.nás v Cechách tu

za prostedek k sesileni národnosti,

neuiní

nic.

mezi našimi

^

Nmci

i

ozývají

se

hlasové,

konc

kázající

i

tam

pe-

protestantismu prý nrneckému, avšak Hlasové takoví nic nebylo a nebuda^ umlkají, nebof hlasatelé sami nedovedou se zachovat A tak je i u nás s voláním po podle svých pání.

stoupení /

Tak na p.

k

z toho volání

pravoslaví a slovanském obadu.

Dokonce pak pasivní musí býti indiferentism tch, kteí si žádají jen obad Nemyslím, že je obad jen hokus pokus, jak napsaly „Rad. Listy", avšak to vím, že je podízený dogmatu a že ceny a váhy má jen tomu, kdo pijímá dogma, kdo pijímá celého ducha toho neb onoho náboženství. Kdo je katolíkem z pesvdení, tomu, je-li vychovaný jako katolík lakdo je tinský, slovanský obad je vcí podízenou katolíkem z nepesvdeni, nemaje žádného náboženského pesvdení vbec, tomu ve skutenosti obad je také lhostejný, proto že je mu lhostejné nábožen;

ství,

teba by

je pokládal

za

a nacionální

politický

prostedek. Kdo pekáží hlasatelm cyrillomethodjské idee podle svého pesvdení žíti a církev svou si zíditi ?

Ani Hus

ani

eští Bratí nemají

s

pravoslavím

v í c e spoleného, než s ním má spoleného každé keKdo srovná dogma ^ církve pravosTaíTs ké vyznán í. slavné a uenT" Husovo a dokonce eských Bratí, pozná ihned ten ohromný rozdíl. Stejný rozdíl je

v zízení a v celé

správ církevní. eská reform ace po

nm tsn

je H us a celá sv ázána s vývojem západní~ církve, j e^ rea kci proti círlTev nímu životu katolickému^ Hus z^ Wiklita pre-" jíVnal do svých spis celé pasusy, tak že byl dokonce vinn z plagiátu kde je jen pibližn píklad takový, :

—

197

—

že by na Husa a ostatní reformátory byla psobila theologie v3>chodní? je na prosto nepochopitelno, jak se " mluvi t o shod a historické kontinuit naší reformace

Mn

mže

Methodjovou na Morav. Cyrill a Methodi prost katolíci ve smyslu své doby, v niž východní a západní církve nebyly ješt zjevn rozpoltny; Hus však a dokonce Chelický stáli proti kat oicismu a byli by stáli proti pravoslavné církvi Našim reformátorm šlo o dogma, o mravnost, o círs

církv í

byli

i

l

I

kev, ne o

lazyk. Jakmile

kve, pijali eo ipso jazyk

.

se odklonili od latinské cír-V' eský za jazyk církevní

—

náboženské samo sebou všude vedlo lidové k jazyku národnímu. Jazyk a národnost eská prospívala, proto že Cechové mli hluboké náboženské hnutí

pesvd^^"'Husové svých spisech

je si docela jasný o svém Napsal pece o církvi svj ZjT á_ církev východní, ale velmi rozhlavni spis. hodn drží se církve katolické. Papež a kardinálové

porneúk

církvi katolické. i

nejsou

mu

sice katolickou apoštolskou církví, Kristus církve avšak papež má autoritu Petrovu, pokud se neodklonil od zákona Kristova, pravé hlavy ímská církev má dokonce primát, ale není církve.

je hlava

;

církev všeobecná. ímská církev Huso vi je nejistší ..ímská církev je svatá matka, církev katolická ", prokázati se nejvtším potem muedníkv

—

ím

:

mže

atd.

.

.

.

struného nártku Husova uení o círuení to necelilo pouze papeži, ale východní dokonce pak všecko reformaní úsilí Husovo nemá s bývalou církví Methodjovou spojitosti žádné a naprosto nic spoleného nemá Hus a jeho následníci s theologií svobodomyslných Již z toho

že hierarchii církve

kvi je patrno, i

—

—

198

—

Dvody, jež se pro cyrillomethouvádjí, pro Husa a eské Bratry nees ký reformátor a moderní esky v/ mají smyslu ^ li berál jsou dv bytosti a dva pojmy se vyluujíc í. Naši reformátoi, rozumí š, dovolávali se práva" v jazyku národním uiti, pekládali proto pro svj lid písmo, avšak tu jazyk byl pirozeným prostedkem náboženství a mravního úsilí, kdežto naši liberální vrovštcové náboženství by chtli užiti pro jazyk a národní spojení. Pravda je, že na p. bratr Kabátník hledal na východ historické pedchdce své církve, avšak to znamená jen, že Bratí naši, vedení tehdejšími pedsudky a názory o pvodní apoštolské církvi, na východ hledali viditelnou pásku své církve s církví Kristovou, apoštolskou. Avšak bratr Kabátník té církve nenašel a nenašel jí žádný po nm. Ani pobyt Jeronýmv na západní Rusi ani jeho výrok na koncilu, že Cechové pocházejí církevn od ' a na Husa bylo Rek, nelze vykládat tak, že by psobilo vdomí o bývalém pravoslaví aneb alespo východním" obad íše velkomoravské. Byv Wiklifem odveden od papežství a své církve, hledal oporu v ecké církvi, papeži nepoddané; do jaké míry ji ale s naprostou jistotou lze íci, našel, uriti nelze ^ že zásady Wiklifovy neshodovaly se s pravoslavím v hlavních punktech. Luther dokonce vydal listy Husovy, znal se k vlivu '^husiti smu a vliv ten skuten 1)yl znaný, a pece nikdo by nechtl tvrdit, že prote^ Jako ^tantism neme'ck3> vznikl psobením husitismu. nmetí luteráni chodih na východ, rrasi <„esti bratí ale nikdo z toho nebude dlati výdo Caihradu vody o historické kontinuit církve východní a protecyrillomethodjc.

djskou

I

ideu

—

\

—

na

1

—

—

i

stantismu. Slovanský

obad

u nás,

pokud

souditi do-

— vedeme mizel

;

z historických

199

— záhy vydob pozdjších podle vzoru Karla IV.

památeií literárních,

ten onen slovanský klášter

nic nedokazuje

—

i

v

Krakov

z

i

založen slovanský klášter tenkrát slovanský klášter národnostního významu neml. Komenský kesfanství v Cechách od církve I východní odvozoval, ale patrn jen v tom smysle, v jakém ped ním bratr Kabátník na východ hledal apoštolskou církev. Komenský a jiní starší historikové I)ratrští na p. Historie o tžkých protivenstvích církve eské a j. v tom, že neužívali latiny, že knží se ženili, že veei Pán pod obojí užívali, vidli souvislost s církví eckou a moravskou, avšak všecky tyto ády vznikly pirozen z principu reformaního u nás práv tak, jako u Valdenských, luteránv a jiných církví. Kdo však drží se hlavních uení a celé správy církevní, kdo historickou kontinuitu nevidí v takových negativních shodách, ten výroky Komenského a Jeronýma nemže vykládati tak, jak je vykládají zastanci idee cyrillomethodjské. K Ivanu Hroznému pišel r. 1570 v poselství polského krále Sigmunda Augusta i eský bratr, Jan Rokita. Car s ním pel se i o náboženství vytýkal protestantismu, že je nižší než katolictví a Rokitovi ekl: „T3' nejsi pouze kací, ale sluha antikris tv a rádce dábelský." Kdo ovšem, jako Komenský, stojí na posi-j tivniho kesfanství a urité církve, se pokoušeti o církevní sjednoceni, pokud práv všichni kesané spolen uznávají alespo evangelium a Starý Zákon za psaný pramen svého zjeveného náboženství. Pokusy o sjednocení všech církví daly se vlastn od samého poátku kesfanství. Pokud bží o spojení církve v3'chodní a západní, známo je pece ujednání :

—

—

;

—

i

pd

mže

,

[p

—

200

—

na synod Lyonské r. 1274, na níž ekové uznali prvenství papeže, kteréžto však uznání zrušeno bylo na koncilu Caihradském 1285; podobn se nepodailo jednání koncilu Florenckého a j. Naši liberální vrovštcové, zdá se, neznají prbhu jednání o církevní sjednocení mezi nmeckými starokatolíky pravoslavnými (ruskými) a nkterými anglikánskými duchovními, jež psobením nebožtíka DóUingra a j. vedlo 1875 k Bonnským konferencím. Nebudu tu vykládat, co se tu na p. o dogmat o sv. duchu a jiného ujednalo, zajímavo je pro nás to, že Nmci a pod. Angliané s Rusy dohodovali a dohodli se mnohem intimnji a uritji než naši moderní blahovstové, s nimiž ovšem ani jeden opravdový Rus by jednati ani nemohl a nechtl. O tom všem je dosti etná a zajímavá ruská literatura avšak darmo mluviti o náboženství, kde se pestává na planém novináském demonstrování a proto také neodkazuji na pravoslavnou propagandu v Paíži a pod. fakt}^, o kterých by se dalo uvažovat, kdyby se vbec jednalo o vážnou vc vážn. Všecky dvod}^ pivádné pro užitenost staroslovanského jazyka, nemají pro nás ceny žádné. Dejme tomu, že církevní jazyk slovanský prospl ruštin a jiným jazykm: co to znamená pro nás? Jestli že pravoslaví pomohlo pravoslavným Slovanm, pomohlo jim národn jako náboženství a církev, javšak nikoli pouze církevním jazykem, jazyk ten pbimohl hluboce Slovanm lidem indiferentním by nepomohl. Naši liberálové poslechli by si nkolikrát staroslovanskou mši a bylo by po staroslovanštin. Lid však, pokud ješt ví, o staroslovanš tinu ne stojí, bá nestojí o iTi aíTI nevící a málo vnci, )ák dokazuje historie eských kolonist Volyfiských. ,

—

i

vícím

—

201

donucení Ti jen po dlouhém domlouvání a konen pijali pravoslaví, ale nemají všichni jazyka staroslovanského, nýbrž synod a vláda povolila jim jazyk eský (jako pechodní). 'Pro tedy naši liberálové neten by tolik žádají od papeže hned jazyk eský ? nepsobil, jako staroslovanský? Tak jako liberální a poloviaté starokatolictví nmeckou mší nevyvolalo v nmeckém lidu katolii

i

ckém

staroslovanžádného silnjšího hnutí, tak by eská bohoslužba v národ našem zstala bez i

ství a

toho vlivu, který si naši cyrillomethodjci ve své Náboženství je vlastenecké rozervanosti doufají. náboženství a pak je otázka jazylTu bo hngjlnžphného podízená, anebo není nic a nic nepsobí.

bu

Historie

idee cyrillomethodiské je

V dob

starší

podobn

jako

strun

Jeroným

i

tato:

jmi

vi-

východní shodu ti také domnívali, že byla kontinuita mezi husitismem se a církví Methodjovou. Husité, jak známo, v XV, stol

dli mezi husitstvím a

vyjednávali

s

církví

Caihradem o

;

spojení,

k

nmuž

ovšem

píslušnic nepišlo a pijíti nemohlo v téže dob východní církve, jako uvádný asto ruský chronograf XV. vku, psali, že na p. Vojtch potlail pravoslaví na Morav, v echách, v Polsku (!) Pi nekritickosti tehdejšího nazírání historického nelze se takovým ná zorm divit. Bylo také pirozené, že ti, kdo od pa peže a církve ímské odpadli, vedeni byli k církv východní taktéž protipapežské; avšak nad tyto nega tivní shody k njakému positivnímu dohodnutí ne pišlo a pijíti nemohlo. Co Ivan ekl našemu bratru Rokitovi, to, teba v theologitjší form, ekli by si pravoslavní theologové a Husité a Bratí posud. ;

i

;

—

202

—

Utrakvistický chronikár Bí ej o v s ký (1537) vidl shodu a kontinuitu své církve s Methodjovou v tom. že prý se veee pod obojí udržela od Methodje za to Stránský již pijímá netoliko kontinuitu, nýbrž tvrdí, že církev moravská byla pravoslavná. Ze Stránského pejímali toto nesprávné mínní 1

nmetí

protestantští spisovatelé, jimž

poru proti pomocnicí

papežství

východní

podobn

církev

byla

v odvítanou

nmetí luteráni, jak vzpomenuto, sami také s Caihradem vyjednávali, jak naši utrakvisté, a ovšem se stejným výsledkem. Stránský a hlavn nmetí spisovatelé v minulém vku donutili eské spisovatele, vcí se zabývati; psal ;

o

Dobner a ten se snažil, slovanský katolickou pravovrností Cyrilla a Methodje

zejména

ní

obad

s

obhájit.

Dobrovský,

jako vždy, držel se v historické a nedal se másti nejasnými pojmy. V pojednání „ecký obad v slovanském jazyce v echách" odmítá názory nmeckého protestantského spisovatele Schmidta, opsavšího 1789, jak Dobrovský správn ukazuje, bajku Stránského, která mu není niím, než vyšperkováním zprávy Bílejovotázce

pedevším pramenv

ského.*)

Co

naši

nynjší domnle praslovanští za-

cyrillomethodjské s takovým hlomozem hlásají jako spásu národa a slovanstva, to již ped nmetí pastorové. Dobrovský sám, sto lety hlásali jak víme, byl nadšený ctitel staroslovanského písma a literatury, avšak poznával, že vliv této ist náboženské literatury na rozvoj jazyka a literatury eské byl velmi nepatrný, vlastn žádný, proto že práv naše staroslovanská literatura byla velmi skrovná, na stanci

idee

—

*)

Dobrovský

ve Slavín (vyd.

1806)

p.

434.

—

—

203

eský jeden dva kláštery obmezená. Pipouští, že by jazyk a eské písemnictví bylo získalo a že by vývoj jeho býval byl urychlen, kdyby Cechové byli pijali slovanské písmo, bohoslužbu, peklady písma a knih liturgických; avšak takové veliké a úinné staroslovanské literatury u nás nebylo. Z e by ovšem církev M ethodjova byla bývala pravoslavná, Dobrovskému p rávem zdá se být absurdní Tou mrou, kterou pak psobením Dobrovského a ostatních prvních buditel se upevovalo slovanské i

.

vdomí, jak víme, rozhodn rusofilské, poalo se také pomýšleti na slovanský obad podle vzoru ruského. Proto že však buditelé naši vesms byli svobodomyslní, otázka náboženská pi tom nestavla se pesn a s plným vdomím, nikdo na veliké rozdíly církevní nepomýšlel. Rozdíly církve ímské a východní neV tom duchu na p. Marek zdály se býti znané. vc pojímal. Ruská církev zdála se býti na p. Jungmannovi práv tak slovanská, jako se mu líbilo abstraktnímu nadšení stailo vruské samodržaví druhé je slovanské. domí, že jedno Kollárovi význam náboženství a církví byl podízený, proto budova! celý svj názor národnostní na filosofické idei humanitní. Uznával historickou oprávnnost všech církví, ale nevidl v nich samých žádného jednotícího principu a proto literární vzájemností budoval sjednocení Slovan. Srovnávaje jednotlivé církve snažil se posuzovati všecky spravedliv, pes to protestantismu piknul nejvyšší kulturní hodnotu. Palacký problémem zabývati se musil hloub. Jednak náboženství pokládal za základ všeho kulturního snažení, zakládaje na božnosti, jak se vyjadoval, princip humanitní, s Kollárem z nmecké filosofie

—

i

i

— pejímaný;

JO-i

hlavn však

—

svou

historií

v3'stihoval

a

reformaci eskou a tím veden byl k pelivjšímu srovnání jednotlivých církví. Pojímaje reíormaci naši za pi"edchdce západního protestantismu, charakterisoval

vdom

dogmatického, mravního a si ovšem úpln kulturního rozdílu církve východní a eské a proto nijak nepipojil se k hlasm tch, kdož volali po slovanském s tou nebo onou formou církevní. byl

obad

,

ideál náboženství kesanského a kesanské církve b3'lo eské Bratrství, otázka bohoslužebného jazyka byla mu vedlejší. Nesluitelnost pravoslavné správy životní a eské po stránce náboženské a církevní po své ruské cest v Doslovu k Radhosti vyslovil a odvodoval, akoli nikterak dvody hlubšími a dosti pesvdujícími uznávaje, že v ruském rozkSlu a našich Husitech a Bratích XV. až XVIII. st. vidti pímo totožnost ducha eského a ruského, že by však Cechové nemohli pilnout k pravoslaví, teba prý jejich oddanost k stolici ímské, zejména pro koncil r. 1870, není nikterak nepemožitelná. Palacký míní, že nám Cechm nevyhovuje pravoslavný o bad, mluvící jednostrann k ~cTtu á ne k rozumu a za druhé, písnost ruských post byla by nám. prý protimyslná a podobn jiné

Palackému

—

zvyky a obady. bily

V ist historické otázce: do které míry psona Husa a ostatní reformátory vzpomínky a zvsti

eckoslovanské adu. Palacký

vlastn

církve,

pvodn

eckoslovanského obDobrovským.

byl za jedno s

Pozdji, soud podle pozdjšího vyda'ní své historie, koncedoval ruským historikm, že vlivy ty byly a že byly znanjší. Avšak tu velmi urité liší obad od uení a výslovn praví, že lánky víry, od latinských odchylné, nedošly u nás zvláštní njaké obliby výi

;

;;

2()h

že by

slovn odporuje mínní, pod

jímat

obojí,

se

b}'!

vku Methodjova

od

obyej, podtají

pibyl

že mnichové Sázavští a podobn Konec konc posv. Prokop byli ímskokatolickými. kládá za jisté jen tolik, že u nás po vky byli lidé, kteí se nedávali vodit pouhou autoritou stolice

udržel,

dokládaje,

ímské.*)

Novjší eští historikové

kontinuity naši

reformace s církví Methodjovou práv tak a právem nepipouštjí. Ruští historikové nkteí poínají si velmi nekriticky, když všemožn dokazují, že církev Methodjova byla pravoslavná a že upomínky na tuto prohlašovati Husa a církev zpsobily naši reformaci dokonce eské Bratry za pravoslavné dovede jen neTo poznával Hilferding a kritickost a neznalost. ;

proto krititji než

Novikov

ímské církvi, která u nás souvislost Husa s Methodjem. proti

Hj^.y lí ejc

,

j. vidí jen v oposici XIV. st., byla od XII

a

jak lze oekávat, u

—

vci vidl jasn.

Byl dSšiedn svobodomyslný, ale nikoli indiferentní v náboženství vidl pede vším dogma a vliv mravní Vždy velmi a podle toho jednotlivé církve cenil. rozhodn stál proti zneužívání náboženství k úelm státním a politickým a s toho stanoviska posuzoval a odsuzoval zejména také ruskou církev státní. Náboženství a církev pojímal v duchu eských sledn a poád pož adova reformu reformátor. katolické církve, nikoli dogmat, nýbrž správy církevní

D

l

—

hláviie zrušeni celibátu a nkteré zmny církevní organisace, jako zrušení patronátu, zrušení stoly a t. p. Co do obadu, požadoval zavedení národního (tedy eského) jazyka do církve.**)

zadal

*)

Palacký,

Djiny

III,

") Nár. Novinj' 1848,

i,

7.

p.

15.

ervna.

(vyd.

3.)

— Pál

—

církevní jednotu a proto radí k uvedeným že by tím evanjelíci se vrátili do katolické; myslil že 1849, 8. ervna

reformám církve

20H

si

doufaje,

nestanou-li

se

—

náprav}',

asi

—

polovice

lidu

pestoupí

vn

k evanjelíkm a pak zem zmítána bude nehodami náboženské roztržky. „Sjednocenost ve víe jest skuten nejvtší blaho pro národ a zkušenost uí, že roztržky ve víe hubí všechnu politickou sílu národ. Dixi et salvavi animam!" Pokud bží o Slovany všechny a jejich církevní rozrznnost, Havhek otázku náboženskou a církevní i

má

za velmi Juležitoli.*) Mysh', žeû Slovan víc e než u národ jiných náboženství sahá do života a pro nás Cechy náboženská otázka má pj'áv proto velikou dležitost. Pokládaje jednotu církevní za žáSouCi v národe eském, peje si náboženskou jednotu všech Slovan, „aby stejnou myslí, stejným srdcem všickni vili a jednmi ústy slovanskými víru jednu vyznávali." Avšak takové sjednocení musilo by býti pedevším sjednoceni myslí a srdcí, jak praví; jeho nutná podmínka je vyvinutí rozumu, aby Slované poznali, „kde nejbohatší schránka poklad duchovních" se nalézá; tam se pak mysl nakloní. Ze tomuto ideálu státní církev ruská nevyhovuje, práv tak jako církve ostatní, rozumí se Havlíkovi samo sebou alespo jeho „Kest sv. Vladimíra" o tom pouiti mže každého, kdo nezná jeho „Kutnohorských Epištol". ,

1

i

—

—

—

Havlíek jak lánek o Ruších dosvduje iní rozdíl mezi ruskou státní církví a „povrami od zištných aneb nevzdlaných knží pitrousených" a mezi skuteným náboženstvím, ekli bychom ideou *)

Srv. Nár. Nov.

1849,

14.

února.

— pravoslavné církve.

názor

V

207

té

slavjanofilskNxh,

„kteí pijaté

z

cizin}'

prospch Ruska byl v ruské

vanskou

v nedli s

píin a

váží

si

To mu

filosofických

tch

sice

vzdlání skutené

obrátili".

vsi,

liturgii

— slavjanofil,

pokud

nevadilo, aby,

do

chodil

velik3''m zalíbením

na

ztrávili a

kostela

spolen

a „slokonal",*)

pi tom vdom,

jak praví ve svých Moskevských že by v ruském chrám ten, kdo nerozumí rusky, myslil, že se pán po rusky jmenuje A v týchž zápiscích Moskevských Nikolaj Pavlovic.

jsa

si

zápiscích,

—

Bh

teme: „Nade mnou nebe povry, pode mnou more

zvyk umu"

a já mezi

nimi

na

slabé lodce zdravého roz-

— kter3>mžto aforismem charakterisoval své ruské zárove všecek svj svobodomyslný

ovzduší, formuluje názor.

Po Havlíkovi

a

Palackém idee svobodomyslné

poád

víc a více slábly v indiferentní liberalism a tou

mrou

otázce

historii

náboženské a

eskou nerozumno.

její

vc

dležitosti pro a idea slovanská se horovalo o

Tak jak povrchn

se pojímala povrchn, tak slovanské bohuslužb a církvi.

V této dob úpadku Sladkovský nespokojil se abstraktním a planým horováním, ale skuten pestoupil k církvi pravoslavné, dávaje takto inem nepochybný výklad tomu, co v ásti kruh liberálních ideou cyrillomethodjskou se myslí. Ze muž tak pímý, jako Sladkovský, lovk, jenž pro vc svobod}' tak mnoho trpl, nespokojil se neupímnou hrou v slovích theologicky zbarvených, protivník jeho kroku avšak musíme si býti vdomi, že práv musí uznati u Sladkovského pravoslaví mlo býti prostedkem a i

;

*}

Epištoly,

pravoslavnosti.

2.

vyd.

p.

56.

Siv.

jeho

milý

popis

svátku

:

208

programem politickým se prostedkem

stalo

že

a

práv

tím nebylo a neSladkovského pe-

nijakým.*)

stoupení je zjevným doznáním nedostatenosti tehdejšího politického a národního programu svobodomyslného. Úpadek ten po Sladkovském je ješt vtší. Diskusí o idei cyrillomethodjské v místnostech klubu strany svobodomyslné jaksi oficieln pijata do národního

programu idea

mezi

neurité a neupímné fora církví a v poslední pravoslavím, husitismem a

v

ale

ta,

obadem

mulaci,

kolísající

píin

mezi katolictvím,

V té vodnatosti hlásá se te v kruzích sv obodomyslnyrh ntáyk a náhn7Pn<;ká, '^f ežejní to otázka ^šeho znovuzrození, protože celé naší historie. Po Sladkovském ve stran svobodomyslné idea cyrillomethodjská hájí se elnými stoupenci a hlavn V klubu strany také orgánem strany, „Nár. Listy". bratrstvím.

^

i

svobodomyslné pronesl

kvtna 1887J pan

(i8.

Pestoupeni Sladkovského bylo

*)

dr.

lánkv

eí

skuten

—

J.

Grégr

slovanských

se bohoslužeb

že „domáhati

se,

politické

salto

dra K. Sladkovského Sladkovský byl v otázkách viry a církve 1878 tcra docela indiferentní; na p. v na 5ooletou památku narozenin Husových (r. 1869) Hus je mu pouhý, ovšem nejvzneše-

vidti

mortale. Jak Slavnostní

z

—

ei

a

,

ei

njší bojovník za všeobecnou svobodu lidskou. S tímto nesprávným

ocenním Husa to

vzývání j

a tudíž

omyl tiskový „Jana"

—

celé

naši

neznalost

Chelického.

„rcete,

co jest víra ?

všeliké

vdní

lidské,

Nevíte, i

minulosti,

V

citované

že

víra

má kdo právo

—a

souhlasí

minulosti

té

jevící

ei

poíná

se

teme tam,

kaceovati,

není-li

na p. ve mezi jiným

kde

pestává

zatracovati a

pro to, co on sám neví? Kdož rozumný staral neb dokonce hádal by se dnes ješt o to, je-li i není-li nutno pijímati pod obojí, aneb zmizel i nezmizel-li chléb ve veei upáliti jiného

A

Pán ? ." pece s touto virou-nevérou Sladkovský, jemuž, jak potvrzovali evanjelití duchovní, katechism reformovaný a bratrský byl píliš orthodoxní, pijal katechism vyznání, jež nejvíce se liší od jeho názorv osud pímo tragický a vážné memento .

.

mn

—

naší svobodomyslnosti.

209

budiž jedním z hlavních odstavc programu, jejž sleduje strana naše. Když Nmci staví proti nám hráze, musí b3ni také nám dovoleno obehnati se pevnou hrázi v tomto boji na život a na smrt a hrází tou bud národu našemu slovanský jazyk v bohoslužb" „Chceme-li pojistiti národní existenci svou, nuže pak všemi prostedky o to zasame se, aby slovanská bohoslužba stala se skutkem /' Dr. J. Grégr eká, aby Rím provedl pro nás tento spasný skutek, vidl by v tom pímo usmíení eského národa s papežstvím. ,,Tím hlavn sob poslouží a pomr náš k a k ímskému knžstvu hned jiným se stane. Dosud staré naše .

.

nmu

historické

tradice

tvoí prohlube

ímským knžstvem;

nechf

ji

mezi

národem

a

Rím peklene uvedením

slovanské liturgie. Knz potom zcela jiné bude míti ne nepítele, u nás postavení, lid spatovati bude v nýbrž strážce národnosti své !" se Jiní stoupenci svobodomyslné strany, pokud vyslovují, neoekávají té národní spásy od íma, ale mají na mysli obrácení národa ku pravoslaví, které si pedstavují jakožto církev po výtce slovanskou a ruskou. Tak na p. p. Kalas, svj spisek: „Jaká jest djinná pda hnutí husitského" vnoval Památce Karla Sladkovského, kterýž první mezi námi vydal svdectví pravd". Klub strany svobodomyslné, jak už eeno, vyslovil se v nkterých svých jednáních o vci ve prospch slovanského obadu, pizvukuje níkm s názory v hlavní vci docela opanými. hlásána v téže dob idea I se strany staroeské cyrillomethodjská. Pan dr. Rieger vyslovil se roku 1887 dopisovateli ruského listu pro eckovýchodní obad a staroslovanský církevní jazyk jako p. dr. J. Grégr zstává však v církvi katolické, teba si také z sociálních a národnostních peje zrušení

nm

,,

e-

;

dvod

14

!1(»

celibátu k

knžského. Podle dra Riegra národ eský by se dostat do pomru, v jakém k nmu

ímu ml

nyní jsou ruští uniati.

Ve svtle docela jiném za to jeví se idea cyrillomethodjská, jak ji hlásají její pívrženci uvdomle Pkatolití. IK"

Mužové

historické právo

má

stejn

stojící i

urit pi církvi katolické vcné dvody, hlásati

mají

všecky

vc

tuto

církevníky pravoslavnými, pokud totiž lze pipustit, že v dob Methodjov rozdíly církve vj'chodní a západní byl}' již vyvinuté, teba nebyl}' již definitivní roztržkou všem oím církevn organisované. Ujasnní tehdejšího pomru obou církví vyžadovalo by dosti nesnadný historický výklad o vývoji dogmatu a správy církevní na východ a západ; pro nás v Cechách však staí jistý fakt, že církev Methodjova byla poslušná papeže a že papežové slovanský obad v zemích našich zavádli a zrušovali. církev t. zv. Methodjova se slovanJinými slovy skou bohoslužbou byla katolická, ímská, ne východní, obad byl východní, akoli nevíme do které míry. Mají tedy katolíci a jejich klerikální vdcové plné historické právo, hlásati ideu cyrillomethodjskou. Avšak oni mají i právo vcné: kdo stojí na církevní, kdo skuten stojí na stanovisku náboženském, ten má právo, domáhati se bohoslužební formy, pro toho i obad má smysl a význam. Ovšem nebude uvdomlý církevník v obadu vidt takový národní všelék, jako naši liberálové a proto klidn snese, jestliže hierarchie jeho církve obadu toho mu nepovolí a jestli dokonce na Velehrad k utlaení té idee pošle jesuity, jak skuten se stalo. Pochopíme nyní, jak zejména na Morav idea cyrillomethodjská byla šíena ástí kléru; pochopíme ideu

;

:

se

s

i

pd

pemny

)

—

211

—

také, že katolití vdcové idee cyrillomethodjské snaží se užiti proti církvi východní, hlásáním sjednocení obou ješt v posledních letech této poslední církví.

píin

V

zorganisována agitace velmi ilá a dovedná, ale nepodaila se, protože práv ani knží ani hierarchie konec konc nemže dnes náboženství platnji užiti k cílm výbojným a politickým. propaganda cyrillomethodjské idee Katolická roku 1863 velmi úinn se projevila; v letech násleStediskem literárn. dujících idea prohlubována tohoto slovansko-klerikálniho ruchu bylo Brno s M. Procházkou a Sušilem v ele; Sušilv slovanštící peklad Písma je zajímavým dokladem cyrillomethodjského snažení. * Politický a národní dosah cyrillomethodjské idee pouný a ovšem naši národní protivníci postehli charakteristick}' projev pro i proti je z té doby vystoupení Hóflerovo proti cyrillomethodjské idei a Clam Martinice. odpovd, které se mu dostalo od i

i

;

—

Nemže

ten

býti pochybnosti, jak se stanoviska sku-

máme tužby klerikálv a klcrikálních liberál cyrillomethodjských. Po stránce methodické je to poblouzení našeho upílišnného historismu: navazování na minulost co pokrokového a eského posuzovati

našich

liberálních

možná

nejvzdálenjší.

Skuten

nedávno

„Siova^

obsah dee cyrillomethodjské formulovala taktcr~ l^posvéprávnost Velké Mnav y, llTická a sa mostatnost i

Bližší zprávj' o katolické propagand cyrillomethodjskt.nalezne již v starších ronících „asopisu katol. duchovenstva", ve „Sborníku Velehradském" od r. i88o. Srv. Polívkv referát v „Athenaeu" 1885, 15. íjna: O kontroversách cyrillometho')

tená

djských.

reáiného gymnaiift

—

212

^2?

slov anská demokrac ie/ 'Â nejvtší rozkvt církve ^fovSíis k é na Velké IvioTávg-: Sméšny~Tiebo šmutny to politický

nihilism

—

.

.

jak' chcete.

Po stránce vcné

tají se aspo lepším liberálm cyrillomethodjské temné zdání o dležitosti náboženské otázky pro naše obrození a pro celou naši historii. Není to nic jiného než dekadentství a symbolism specificky eský se všemi nejasnostmi a se líbavším citlivstkárstvím paížských dekadent, jících ted nohy sv. Františka. Nejasnost: nešetení velikých rozdíl církevních a dogmatických, historicky ustálených a tudíž kolísání mezi katolicismem, pravoslavím a naší reformací s patinou dosí skepse a nevry ; sentimentálnost záliba v starých a hlubokých symbolech obadních, vlastenecké upokojení slovem staroslovanským, nadšení esthetické krásným církevním to zpvem slovanským. A práv s této stránky spravedliv budiž doznáno idea cyrillomethodjská na as chytit mže práv lidi hlubší a lepší, jimž duchovní fiasko vlastenícího liberalismu již není tajemstvím; potud idea cyrillomethodjská je protest proti zárovei její všednosti našeho svobodomyslnictví, výrostkem.

v

idei

:

—

—

a

Našeho obrození smysl národní a historický: humanita. hlásaný Dobrovským a Kollápro nás Cechy hlubok}^ smysl humanitou^ pln a opravdov pojatou, navážeme na nejlepší svou dobu v minulosti, humanitou pekleneme duchovní a mravní spánek nkolika století, humanitou kráeti máme v hlav Humanita znamená nám náš náidského pokroku. rodní úkol vypracovaný a odkázaný nám naším Bratrhumanitní ideál je všecek šmýšT HáséHo nástvím fodního života.

78/Humanitní

ideál,

rem, náš ideál obrodní národní a historický

má

—

l

:

Tento náš eský

ideál

humanitní

není romanti-

ckým blouznním. Ovšem humanita bez dsledné abychom soustavn, zlému,

vlastní

or gánmT

—

,

nehumanit

círke vním,

Humanita není

všem.

opt

a cizí

osvtný m,

úsil-

Himianitni ideál vyžaduje všude, ve všem a vždy odpírali

nosti a úinnosti je mrtvá.

spolenosti

politickým,

sentimentalita,

a jeji

národním

ale práce a

práce.

Tento praktický pochopil

Palacký,

dosah

humanitního úsilí dobe na humanitním ideálu

zakládaje

214

naši národní a politickou rovnoprávnost. nežli tímto

„pirozeným právem"

hájiti

Jakým

jinyni

mohl a

ml

Palacký naši národnost proti pesile soused? Jaké jiné záštity je slabšímu a menšímu národu proti národm silnjším a vtším ? r^gT^Není pochybnosti, že romantismu doby toto volarTTpo stálé a dsledné práci nepostaí co pak nejsme národ Zižkv a Prokopv? Jsme, ale Husv Komenského. Je dobe, díváme-li se zpt do a naší slavn é minulos ti, ale musíme jí také rozumti, m usíme^ z~ní erpati netoliko nad šení, ale pouení. V Zižkovi a Táborech vbec, není pochybnosti, máme eský typ, Zižka to krev z krve naší, kost Není naší ano, Zižka, to jsme my. z kosti je to to polská exaltace, jakou Mickiewicz velebí nadšení zvláštní, neztrácející ani na okamžik vdomí své sleposti, je to fatalistické „ryc nebo nic", je to všesrdnatost nezlomná, hrozná sokovi, ale hrozná drtícímu vítzi, hrozná tomuto proto, že v hloubi duše hárá jistá pochybnost a vdomí viny. A jak by ne vždy práv i Hus, Komenský a Bratí jsou typem eským, a jak historie uí, typem trvalejším a rozšíenjším. Jsme tedy národ Zižkv a :

i

—

i

—

—

i

—

Prokopv, nebo

Husv

a

Komenského? Sami

cítíváme,

ob

že nelze býti obojím a proto iníváme pokus, tyto protivy v sob usmíiti. Avšak nedaí se nám to ješt, odsud ti zvláštní charakterové necelí, ani Táboíte, ani Bratí. I v nynjší naší pokleslosti vidíme to

ustaviné kolísání mezi nostmi

—

tma dvma

politika posledních let

charakter}'^

je

pímo

nezdaenou, špatnou a malichernou našich

otc^^

a kraj-

kopií,

ale

velik3'^ch

.

8oj Krajn osti táboritskou a bratrskou postehl již Ki^^j^naTi al charakteristický výraz íonuto svému /T

poznání, modlívaje se:

nám

,;Dejž

milý Bože, v pro-

stedek uhoditi!" neslýchal by napoád pravidlo o zlaté prokteré prý práv nám Cechm je tak potebno? Je to však smutné pravidlo a zle nám,

Kdo

stední cest,

nebof znamená konec mezi tmi krajnostmi, nemilou zkušeností poueni hledáme na konec ve své nejistot a neuritosti prostednost. Nikoli zlaté prostedí. ale souladn spojiti máme ob vlastnosti ve vyšší jednot duchovní a vzniknou charakterové, hoící tou pravou úinnou láskou. To pak nebude láska sentimentální a romantická, ale láska mužná, pevná, zlatá

jestli

se jím

konc, že

budeme spravovati

;

se

klátíce

—

a jakožto zlato

jednoduchého

mkká

.

.

a

pece

kovu a

z

z

kovu ryzího,

.

Rokycanou bohudíky eské

úsilí a myšlení neokamžiku, kdy kompaktáta (1436), jimiž husitství s chytráckým ímem nemužn se dohodlo, byla ujednána, povstal v Chelickém J epší vzoi" jasný, dsledný, neohrožený myslitel muže eského a pracovník a pece nepítel násilí, Hus a Zižka v jedné duši. lovk cele eský, netknutý latinskou ueností scholastickou, ale nikoli nepítel pokroku^ naopak velý jeho zastance a šiitel. Chelický stal se za kladat elem Bratrství.

V

bylo vyerpáno.

—

neuritého, nejasného husitství vzkyplo tábordsledné v inech podle okamžitého vnuknutí, již za dv denikoli z rozvahy; bylo nepirozené sítiletí po smrti Husov bylo^znieno (Lipany 1434). Nebof kompaktáty husitství. Avšak zárovei padá

Z

^tyí,

—

i

husitství

mravn

živoilo,

je jen

národa.

A

v

bylo

dkaz této

pochováno, síly

osudné

—

že tak"_dlouho a eslíého;

reformaní idee chvíli

hlas

svj pozvedá:

|

—

216

—

pekonávající husitism rozumem, táborství povstala církev eska, 'u?rž^ší se až podnes, nepohlcena nmeckým protestantstvim, jako husitism, Komenský stal se uitelem všech národ.

Chelický,

\

l

,

,

asfeou.

Z Chelického

Si^/Tato nepevnost a neucelenost našeho charakteru pouze v nedostatku pevné vle a nestálosti cit v, ale ve zvláštní n e pevnosti a nedslednosti názoru ^ Již naši otcové prohešili se proti Duchu svatému: zastavili se na pl cest a ty své bratr}', kteí usilovali o dsledné provedení reformy, potlaili; za to v trest sami byli potlaeni a potlaen celý národ. (

netkvi

i

S právným zpsobem Hus

I

a

jeho

pedch dcov

náboženskou opravu ueni bylo jmi bud lhostejné anebo alespo vedlejší a podízené. O obnovu mrav a svobodu svdomí mravního a náboženského celý národ eský stál. Z tohoto mravního a náboženského požadavku Hus a národ celý dostali se do sporu s ímem, nejvyšší autoritou ve

ip qínaTTkázati

vcech

mravní

a

,

životní správy.

Jakkoli správné bylo klásti draz na život, pece husitism pochybil n epochopiv, že nový ž ivot vyžaduje i

mDve uceni; budiž uení

to

podízené

životu, ale nÛší

dsledné. V tom však byla slabá stránka již Husova a jeho následník; nedsledný a neuritý byl Rok3'cana, takový b3'l celý utrakvism nomen, omen. Kde není dslednosti a urit osti, tam mysl stává se tkavá, s pole nost rozpad á na strany a frakce a konen nastává mravní 'se úpadek, nebo není mravnosti bez pevného pesvdení. Tal T~ husitism zapoavši mravní reformou, konil Dýti,

tak jak ten život, urité,

—

i

,

jiii

r a v n í ilTchaoše m.

Novovký francouzský historik pkn

jéf cháFakterisujé' slovy: „Zmatek programv a nejasnost idejí v záptí mly zlehení povah, výlunou

—

217

—

péi o prospchy hmotné, zápasy prudké oslahe»i^ citu národního." *i /o2. Y)enis

i

jinak

dobe

i

mahcherné,

vycítil z naší minulosti tuto

Jednaje o Rokycaslabow-^ránku našeho charakteru novi Denis totiž ekl, že je z tch, „kteí majíce více smlosti v srdci nežli v duši, dovedou umíti za své, zásady, ale nikoli pijímati nutné dsledky jejich".**)/ Podobné o Husovi samém a prvém hnutí husitském (CeDenis napsal psychologicky práv tak správn chové od první chvíle pozbyvše svého vdce, _který spise stkvl se cnostmi muedlníka nežli duchem za:

1

,

nepoznali ani nepijali nikdy své smlosti." ***) ' Ano -^ Denis tu správné uhodil na náš zvlášt ní kult a pímo náklonnost k mu ednictvi; v tom jeví se

kladatele

náboženství,

logických

dsledk

našeho charakteru. Je "pece významné, že nejskvlejší historie naše poíná a koní muednaše národní Tak nictvim sv. Václav a Hus. církev jak praví týž historik, mla prý Jednota pímo poslání muednické, akoli zplodila i nkteré hrdiny, fj pro musil Hus Opravdu je záhadou podstoupiti smrt, kdežto Wiklif nikoli? Vždyf uením svým Hus daleko neb3'l tam, kde Wiklif, jeho duchovní rádce byla smrt ta skuten nutná a neodvratná? Pro Luther dovedl žíti ? Vím ovšem, jací jsou tu ale zde rozdílové v dob a pomrech místních, zvláštní pasivita

—

i

—

—

—

—

.

—

nevysvtlují všecko jen ty pomry a okolí, zde pece také rozhodovaly duše a rozum. A tak silná je ta sklonnost k pasivit, že víme zavedeni a znáa svtíme muednictvi falešné i

—

i

Denis, konec samostatnosti ••) pag. 14. '") pag. 8, 9. pag. 397*)

)

eské

(Vaiiuriiv preklaiil^. 131.

»

121S

rodnéní kultu Jana Nepomuckého práv v dob našeho úpadku je V3'stražným tomu symbolem historickým. A nepestali jsme míti zálibu ve falešném muednictvi kde kdo ukazuje své malé rány a žádá obdiv Naši Iži-radikálové politití dokonce cizin a svémi politickému odprci imponovati chtjí svými obnaže nými boulemi a jizvikami, jako žebráci o poutích Jen pomyšlení na to, že by Cech musil se svého do žebr^kv^. je hrozné r83.)Kdo pozornji se dívá na náš život veejný, neuv+dr pouze to slabošské žebráctví, ale potká se s z vláš tním typem intrikán. Intrikánství toto otravuje všalt všecek naš~pDspolityîvot proto že nedovedou

—

.

.

i

.

mn

.

.

.

.

—

být lvové, stávají se liškami, proto že nedovedou být hrdinové, stávají se lokajové a pomáhají si lokajským chytráctvím. „Politika" je ideál tchto etných a et-

ných

lidí.

Slýchati

i

dvody

této bezcharakternosti;

slabý národ si prý jinak žebrat nebo intrikovat.

nemže

pomoci

—

malý,

bud

Je to pravda? Je skuten nutné, aby malý národ, lovk v pomrech malého národa pomáhal si iTiliikou ,_mli podobách státi se le ž v rzných svých pímo národní zb raní ? lovk jen ve velikém TTárodu být! pravdivým, naprosto pravdivým, nerodí se mužové bez bázn také v národech malých? Je machiavelism a lokajství nezbytná zbra potlaen3'ch, malých a slabých? dosíci svého cíle Není slabý a malý bez intriky, ba jen tak ho vbec dosáhne, jak skutenost pouuje. Kdo chce a umí pracovat, nepotebuje

aby

Mže

—

i

mže

intriky.

Život je boj a boj ten

práv malým

tžký, vždy práv v tom všecek

je

a slabším je

smysl toho boje

—

219

o spravedlnost vždycky jen slabší

stáli

a

jí

se

domá-

Je však možné, obstáti v boji tom estn, akoli nesnadno. Kristus dal pravidlo: „Aj, já posílám vás jako ovce mezi vlky; protož budte opatrni jako hadové a sprostní jako holubice." My Slované od pírody jsme národem holubicím pozor, aby had v nás nezadávil hali.

—

holubiei

.

.

.

r84JDotkljsem se jen hlavních problém naší národní paeo^^giky, aby se vidlo, v emž je mravní úkol našeho obrození. Bude snad jasno, co rozumím úinnou humanitou. Bude snad jasno, pro a jak jsme našli v Kollárovi neucelenost, vidouce, jak kolísá mezi náhumanitou; bude jasno, co znamená Palackého program a jaký má a musí míti smysl jeho ideál Bratrský a konen snad bude také postižen pravý charakter Havlíkovy národní taktiky. Havlíek docela jasn postihl slabé stránky eského lovka. Havlíek poznal to naše kolísání mezj hrdinsbdm, vedoucí až k slep násilnosti a mezi ústupností až slab ošskou; Havlíek poznal, jak tato naše v'a~da netkví pouze v nepevnosti charakteru, ale v té silím a

i

našeho rozumu Havlíek postehl nepoctivost toho žebráckého machiavelismu. Odsud boj jeho proti sentimentálnímu '"vlastenení a radikalismu. A jak už eeno, práv v tom veliký byl Havlíek, že jsa tak jasný, uritý a netoliko srdcem, hlavou poctivý, zstal si dsledný v dobách všech, ale byl týž ped revolucí, byl týž v revoluci, byl týž po revoluci. Psychologickou podstatu této poctivosti Havlíek velmi pípadn v3'ložil v lánku, v nmž jedná zvláštní slabosti

;

i

o stálosti, vytrvalosti a neohroženosti politické, klada otázku, pro poctiví lidé stávají se nestálými a konec

si

konc

i

„Píina

neuritost

a ne-

jasnost jejich politického smýšlení. Puzeni jsouce

jenom

slabými

?

toho jest

—

—

220

okamžitým citem a neuritým nadšením, nedovedli si ješt utvoiti v hlav pevný systém politických zásad, a proto kolikráte jim v nadšení peskoí nkolik koleek a hodiny jejich politického smýšlení hrozn hmotí, najednou ale zase bez pohnutí státi zstanou.

Práv proto, že se jejich smýšlení politické nezakládá dobe promyšlených a ustálených zásadách, lehce se zaleknou a netroufají si to, co skuten smýšlejí, vždycky také inem vyznati Mužové ale, kteí dle na

.

pevných zásad

.

.

kteí

si utvoili pevná, nev politice, pes která nikdy ani nepeskoí ani nepodlezou; takoví dovedou v as pílišné politické bujnosti odporovat pemrštncm, a nedbajíce toho, jestliže pi tom asto utrží nezasloužené

smýšlejí,

pravidla

zrušitelná

umjí

nadávky,

ochladiti

jejich

pílišnou

zapálenost

od velikého neštstí, za to se také nebojí v zarmoucených dobách politické

a uchrání tím kolikráte vlast ale

neohrožen

hlasu svého proti svobody." ve stadiu husitství: bez pevJsm e nosti ^ózílm u nedovedeme zabrániti zmatkm a kon ec

sklíenosti

škdcm

povznésti

a

nepátelm poád ješt

konc mravnímu

poklesnutí a poklesli jsme již tak že poínáme již spor o tom, jsou-li nám prý pote^yiL charakterové nebo jasné hlavy 85. jLJ Li pan padlo násilí násilím, p_adla demokracie esk^ST^fíaTaženTjTz svou vlastní rozháraností Prokop i': sám naped s Pražskými se smlouval -^ a spojenou j^silou šlechty husitské a katolické a ásti mst. Avšak I

daleko,

.

—

.

.

I

—

cáty,

I

me

Žižkv a palmusil b^Hi poroben a právn zotroen. Usneseno tak v památném roce 1487. Tak te dy konila reformace, povsta vší pro svo bodu dacha, z'otr oenim ducha tla. Vtšma snmu ovšem již nkolik let byla katolická, ale husitská šlechta s ní v tom nebylo šlecht lid

dosti,

vyraziti lidu

eský všecek

i

T

—

—

221

—

jak záhy stala se nevrná zásadám Husovým! Tak v dob, kdy v Cechách ustavovala se Jednota Bratí, vznikl a ustálil se zárove nevolnický

byla za jedno

•

;

postavila^se^zejm cítila zajedno, nehlasující. A podivno se tak musilo za krále z Polsky ...

stát šlechtické oligarchie.

^p rotL

_ Slechta

všemu, s nímž pro zákon poroby na -lidu

i

tu

ms.tji

_sê

sn^

—

'

státi

Šlechta vedla si také podobn jako polská. Autorita královská byla podlomena, moc mst upadla, lid byl ujamen; šlechta a páni zatím krok za krokem poddávali se panovníkm cizím, i páni pod obojí, až konen došlo k bitv na Bílé Hoe. Již v srdci eské

zem

stáli proti cizincm, nebof Cechové již pány své zem, ani katolití ani protestantští, víru svou byli zamnili za cizí. dokonce již tito Bitva, jež katolíkm vydala echy a jež málem by jim

cizinci

nebyli

i

,

I

,,

dv st padesát muž."*) Cechové býti Prozetelností krutji poníženi, takovýmto koneným úpadkem, zpeetivším dvou

byla vydala svt, stála císaské

Mohli

|

-

nežli

stoletou k olísavost?

Tak zásad,

mstila

se

mstila

tak

.

,

.

neuritost a nedostatek pevných se neláska k bližnímu, porobivší ^

1487 vlastní lid. „Psobením zajisté a z nho plyintelektuálním ponížením prostého noucím mravním lidu s talo"^, ze tento Ztratil zíve a cmne úastenstv a kd3'ž nastal V5 velikých zájmech celého národa bÓj o samostatnost, o nejvyssi zájmy celého národa, r.

i

í

—

tu

již

hlavn najíti

nepodstoupil boj ten celý národ, ale toliko jen jedna tída, kteráž nemohla o sob stejným tolik síly, co celek stejn uvdomlý,

—

nadšením ')

horoucí."**)

Denis, p.

"; Radh.

III.,

Tak

736. p.

155,

15Ó

doznává

sám

Palacký

\

"

222

-

osudného roku 1487, kdy eská zásadám humanity, zradivší duchovní a mravní svobodu. R. 1487 v Cechách láska k moci a bohat ství zvítzila nad eským srd cem a rozlimem. loto království, vštil Všehrd na konci retordosah

politický

nevrna

šlechta

se stala

nž

maního

^

století, o rozbilo se všecko usilování nepátel, zkázu vezme nespravedlností. A nespravedlnost ta dala se Cechm od echv. Opt týž Všehrd žaluje: mužností pevyšuje okolní eská lidí z ní pošlých, kdyby mužnosti té proti nepátelm svým, ne sami proti sob užívali, i spravedlností práv, kdyby je v své pevnosti nepohnut držeti chtli

Zem

.

.

zem

.

.

.

.

.

86. jMáme-li s"e tudíž skuten obroditi, musíme í init~piiny našeho úpadku: odiniti rok 1487

—

.

.

odtot

nás praktický národní úkol obrodní to znarená v eských zeOdiniti rok 1487 dáti naprostou rovnost ped zámích všem konem, to znamená újTnou svobodu svdomí, to znamená státi se pevnými a mravnnni, to znamená plniti ideály naš reío rmace, to znamená dsledn pracovati za Ideály humanitní.

—

.

obanm

í

r^87.)Koliár když ukazoval nám na dráhu osvty, polovckosti, ukázal nám tím zárove na úkol, Kollárova idea hujejž v XV. století jsme opustili. tof zárove historický úkol odiniti r. 1487. manity Kollárova idea humanit}' byla základem a cílem vzájemnost má sloužiti za prostedek, Slované a tudíž my Cechové vzájemností slovanskou dovršiti máme

kr(yi«*-?r

—

—

i

lovckosti.

ideál

KoUárovu doucí

myslitelé,

lepší usilování

ideu humanity pejali všichni naši vepejali ji politikové, a tak naše nej-

posud je

mimodk pokraováním

likých ideích dob}' reformní.

ve ve-

223

.

Kollár ideou humanity spojoval netoliko nás Sloi k národm ostatním a spojil nás také s minulostí. Humanita, istá lovckost skuten není než ideál všeobecného bratrství, ideál naší Jednoty, ideál v pravd eský. Ukázal jsem, jak pirozeným vývojem od Kollárovy humanity, pojímané jednostrannji ve smyslu národnostním, pokroili jsme k humanit ve smysle sociálním. Ukázal jsem, jak ve všech oborech našeho snažení a m yšlení projevuje se problém sociální v politic e, v*^ literatue a umní, ve a filosofii Vývoj ten t5yl docela pirozený, i stojí dnes otázka sociální v popedí otázky eské vbec aociaini otázka odkazuje nás opt a pirozen do století XV., nebo už tehd}'^ otázku tu poali jsme ešiti a tenkráte rozešili jsme ji špatn. Rozešením otázky sociální odiníme rok 1487 nerozešíme-li ji v duchu našich historických a národních, v duchu ideál všelidských, odvrátíme-li se od svtla ke tm, od lásk}- k násilí pak vrátíme se do svého hrobu, z nhož už nebude žádr^^fTív z mrtvýchvstání. / 88.y Otázka sociální není pouze otáz kou dlnickou, jakV-r5ku~i4tí7 nebyla pouze otázkou seiskeno uau. Otázka sociální není otázka jedné pouze tídy a kasty, jest otázkou všech. Povoliti nátlaku dlník poskytnutím všeobecného práva hlasovacího jest rozešením otázk}' jen ástené a negativní; otázka musí býti rozešena celá a positivn; a to znamená osvtliti a otepliti hlavy a srdce všech, znamená duchu dáti moc nad hmotou, z namená potla iti s ebelásku Otázka sociální je otázka mrav nosti- nemravnosti \'any mezi sebou, ale spojoval nás

—

vd

.

,

;

—

.

,

Ucmne numanit}'. popedí naší politiky a našich strannických

našili

9.

I

v

ojí

a

sociální otázka v konkrétní a užší politické

224

formulaci všeobecného práva hlasovacího. Již Havlíek všeobecné právo hlasovací, Palacký tomu neprávem odporoval. To jsme již objasnili. žádal

Strana mla doe ská

správn si do programu po dávno týž požadavek „demok ratický", Sladkbvský dokonce byl pro všeobecné zastoupení pomrné; avšak nebží pouze o tento požadavek, nýbrž o celý -

s tavila již

dsledný smr sociální vší naší národní taktiky. Mladší generace chápe úkol tíd sociáln silnjších, eské studentstvo po píklad svých koleg v jiných a

zemích

poalo

eský

student a

dokonce psobit mezi dlnictvem. eský dlník jsou si hospodásky a sociáln blízcí -^ již Rudolf Mayer, typ eského studenta, zapl velé verše dlnické.*) Pozdji Barák byl živým prostedkovatelem mezi studentstvem a dlPravda, v tchto starších pokusech bželo nictvem. ješt více o program národnostní a politický, néž sociální, ale takový byl pirozený vývoj a netoliko Dnes bží pedevším o program sociální. u nás. Avšak eský student a eský inteligent vbec nesmí se domnívati, že le rozeným uitelem rol níka a dl níka ve mnohém mže a musí být jejich žákem, sám maje se teprve uit, jen v míe skrovnjší mže jiným již býti uitelem. D lnictvo a tíd y hospodásky a politicky slabší ne&wjí "nám býti prostedkem chybovali bychom, pojímajíce svj úkol Helnictvu jen národnostn a politicky; ú kol je mravní a pedevším mravní nebží o to, získati dlníky jak se íkává, -

—

i

;

vi

:

') Durdík, Básn Rudolfa Mayer.i 1873, p. 16 charakterisuje „Mayer sešel se svta práv pvce básn „V poledne" takto v onom rozvoji sil a trvá nám v pamti co student. Ano studentem jakožto zvláštnost mohu ješt piîdati eský ho mohu zváti student; co eským studentem ve a hýbe, velo a hýbalo jeho :

.

.

duchem v nejistším smyslu."

1

.

myšlénce národní,

225

ale o to,

zjed návati v celé spole-

nosti naší cit pro sprav edlnost'

/90. iDrganisování

násNršcky a

sociální

— všecko

demokracie

netoliko politické strany,

bude

ostatní

pímo

abychom

vybízí s lido-

do opravdy. Strana staroeská, stavíc všeobecnému právu hlasovacímu, následuje

vostí to vzali

se proti

tomto punktu neprávem. Mladopolitických si dosah reform, sociální demokracií hlásaných, a náležit vyjasnila, je v otázce sociální bez rady nkteí vdcové patrn se domnívali uiniti požadavkm zadost, podporujíce vznik zvláštní dlnické strany národní. Dlnictvu iní se totiž výtka niezinárodnosti a beznárodnosti. Avšak dlnictvo, vstoupiv ší do m ezi^árodní organ isace soci ální demokracie, nešlo iino u cestou, iiež kterou de íacto šli a posud^jdou literáti, literou se vyvíjela naše literatura, o tom ani nemluvíc, kapitál je organisován mezinárodn. A ješt jiná že je analogie s~"vývojem našeho probuzení. Naši dlníci tak jsou závislí na nmeckých soci-\ álné-demokratických ideách, jak naši buditelé byli závisli na nmecké filosofii osvícenské a z týchž kultur- I sice Palackého, ale v

eská

strana sociálních

neuspla ješt, aby

;

i

i

zempisných píin. Co Herder byl prvým tti dlnickým vo^úm je Marx. "Mf Dlnická žurnalistika a literatura vyvíjí se pod Ráz tohoto vlivem vzor nmeckých a domácích.

nich

a

budite lm, našim '

"

dlnického písemnictví shoduje se netoliko po stránce formové s literárními vzory staršími, ale v umleckém pojímání. Tak na p. básn a povídky Krapkovy psány a pojaty jsou starším zpsobem t. zv. romantickým, do starších forem spisovných vtsnány jsou nové myšlénky a plány sociální. Jeví se v tom ástené psobení starších vzor dlnictvo te Pflegra i

—

15

a jiné starší spisovatele

hlavn

sociální;

však je

Tyto shody

v

organisaci

a vývoji

tu

se na

obdobný vývoj vbec, proces obrodní rozšíil široké kruhy lidové.

našeho

dl-

v politickém oboru. naše dlnictvo je orga-

nictva a buržoasie dají se nalézti

i

Naproti dlnictvu nmeckému nisováno více federativné a autonomistick}', než centralisované dlnictvo nmecké. I v tom tají se charakter národní, téže

jak

zem,

jinak

ani

.abychom se všichni

•

býti

nemže

— jsme

rodiv, o cítili. To

asu

téhož

a týchž bratry také

synové to

je

jde,

dnes

hlavní smysl Kollárovy humanity.

—

Pesvdil jsem se, co se výtky beznárodnosti nejednou, že naše buržoasní spolenost o nic týká národní. P roto není národnjší, ne ní-li dokonce Výtky beznárodnosti jsou plané. Pokud naše literatura a žurnalistika o duchovní stravu dlnictva se nestará, potud nemá práva k"*takové obžalob. Chudák, který si v potu tváe sotva vydlá na chléb, duchovní hlad svj nemže utišovat denníkem za 25 zl., knihami a verši za zlatky nemluvíc ani o obsahu, jenž ne

—

mén

—

•

vždycky ten duchovní hlad dovede

upokojit.

Pokud týká,

se však hlavních zásad sociální demokracie vyslovil jsem se již nejednou, že filosofický a

sociologicky základ sociál

nepijímám

.

n demokratického

progranTu

Socialistická filosofie se vyvinula z

„kla-

minulého a tohoto století sociální demokraté erpali názor materialist ický, jenž materialism t. zv. historický 'pokládá za tfieore-' sické"

filosofie

;

z

této

filosofie

základ socialistické politik}' a filosofie vbec. otázká ch celkového názoru na svt, v otázkách o posTF^ícli vcech lovka není ovšem a nemž e býti kompromis. Není zvykem mým o vcech tch

tický

Y

;

227

innoho mluvit liberalismu

a

a víru svou házet na pospas našeho! klerikalismu a proto jen prost opa-i rozhodný odprce materialistického ná-

že j sem zoru n a svt, to nauil jsem se být tolerantním a neprohlašovat každého materialistu za lovka' špatného a protimaterialistu za lovka hodného adobrého. Pesvdil jsem se píliš asto, že filosofití' materialismu nejsou o nic a theologití odprcové lepší lidé, ba velmi asto horší, hledí-li se na skutky kuji,

es

a život a

K dybychom my nem aterialisticky, dlni-

ne pouze na credo a slova.

protimaterialisté sku

ten

žili

demokracie materialismu t)y se nechytala. rozdii mezi požadavky a jednotil-vými programovými punkty sociální demokracie a iním rozdíl mezi sp rajejími filosofickými zásadami; vedlivými požadavky našeho uITnteného d lnictva" a gho cizi tiiosoni, kt erou mu vnucuje spoleensk á nespravedlnost a naše netenost. Po kud se týká jednot-

I

"ctvo a sociální

Cmím

proto

)

požadavk politickýcTi a sociálních, mám je iivý ch Tetšinou za spravedlivé a proto vždy cítil jsem svou "mravní závaznost, požadaVk}' ty všemožn podporovat nejsem odborník a v otázkách národohospodáských nedovoluji si rozhodného slova, a le tolik dovedu posoudit, že kritika

oprávnna

Marxova

a sociáTistických theoretikú

v celku správná, ze vsak jejicn pos~inež upímné tTvní theorie nemají vtší hodnoty promyšlené theorie jiné. Jestliže sociální demokracie: z Marxa .iní nedotknutelnou autoritu, pochopuji to, ale nedovedu se z toho tšit. Proto však, to cítím a \im velmi dobe, iísmám pražádného dvodu a práva, stavti se proti požadavkm spravedlnosti a rovného práva, af požadavky ty se pronášejí od kohokoliv a ve jménu zásad jakýchkoli. „Který z vás jest lovk, Jehož kdyby prosil syn jeho za chléb, dal by jemu jg'

'

a

a.'

,

15*

I

.

228

kámen meny

?"

—

A my

zatim

literární,

dlnictvu našemu

filosofické,

dáváme

theologické, politické

Vida hlavni problém otázky

sociální

ka.

.

.

v obrozeni

mrav*n írn, nesdílím proto názory, jaké klerikalisni' v otázce zaujímá, akoli pipouštím, že vyniká nad liberalism v pojímání otázky sociální. I naši klerikálni vdcové pochopují význam sociální otázky, a pedí v tom netoliko Staroechy, ale Mladoechy. K biskup Ketteler vedl katolíky nmecké, k katolíky nyní ve Francii vede hr. de M u n, to poínají chápati klerikálni vdcové ešti, byvše k tomu vybídnuti prozíravým politikem na pa-

—

i

emu emu

i

trn

pežském.

Zde závoditi mohou a musejí rzné strany, jestliže v duchu pravdy plniti budou ideál pedkv a buditel ideál humanitní, pojímaný s toho širokého svtového hlediska, jež Kollár tak neúmorn vštpoval. Že zejména také naší šlecht práv zde ešiti jest veliký úkol, že práv naše šlechta pedevším odiniti musí rok 1487, to neteba výslovn podotýkati a opakovati.*) Nesmíme ovšem ekat na šlechtu každý tu máme své povinnosti a úkoly mnohé a staré, úkoly dnem ode dne rostoucí, každý tu mžeme a máme zaínati a hned, nebof v tom je jádro a jediné rozešení otázky eské a ešiti tuto otázku eskou musíme jeden každý a všichni a ustavin.

—

—

*) To, co posud ešti stavové u vci podnikli, pokládám ovšem za docela nedostatené; mezi jiným ncpiesvdilo mne vylíení dr. li. Riegra, že by stavové ti v minulém vku, v poátcích našel)i> obrozeni, jen z daleka byli jednali podle idcálv humanitních. ',.Di B. Rieger, O pomru eských stav k refniniám poddansl<ým z.i Marie Terezie, 1892.)

—

:i2t>

—

—

Doslov, y' Opakuji pedevším, co jsem ekl v peSTn+trVe: nemluvil jsem tu pouze o programe politickém, a proto nedotýkám se mnohých asových podrobností jest o celkovém programe národP olitiku pokládám /a velmi dležitu. ale nikoli |f ním. pro náro d za hlavni a pední: hlavní a pední pée V "ITise musí býti o politiku vnitní, o mravní a osv Naše politika jen na tomto tový pokrok spolenosti. být úspšná. sírsím zaklade kulturního programu Pi vlastní své innosti politické a parlamentární spravoval jsem se názor}' zde vyloženými; mohou tudíž tyto studie také sloužiti za veejné úty z této proto také o to, pochopit všecky mé innosti. Šlo ty spory a boje, jimiž náš život od posledních let je tak peplnn, ale práv proto, že tch bojv a spor ist osobních bylo tuším již dost, hleme jim ponechceme-li íci, že všecko to bouení, rozumt, rozilování, sváení, žalování atd. nestojí ani za pemýšlení. Já alespo nedovedu tak soudit ani o ádní svých odprc nejmén spravedlivých a vcných. Máme všichni pocit, že prožíváme krisi a je tomu skuten tak. Krise je vážná, vážnjší, než dovedou posoudit ti, jimž všecek život národní, aneb alespo veejný se vyerpává denní politikou. Vidím podstatu krise v tom, že asi od let 70tých, tedy od novjší doby konstitucionální, n aše národní innost uv domle obrozovací jaksi váznej sklízejí se plody práce a úsilí dob dívjších, ale nepokrauje se s dostatek a v pravém pomru k potebám asovým dvaa vlastnímu zmohutnní. Je nás ted pece krát tolik než v poátcích doby Dobrovského, svét od té doby má tvánost docela jinou: staí náš pracovní program, jak jmenovit od Dobrovského, Kollára,

—

e

|

mže

mn

a

tém

Jungmanna, Havlíka, Palackého nám byl vypracován

2oO

V

dob

a pro dobu tu starší a rozdílnou? Nepotiêbuje

tam opravy? doplnní? Tu Program ten potebuje revj s^ formulace a skuteného konání a i

V

nesouhlasu jeho vidím hlavní a stálé zídlo nejistoty, a to nejistoty netoliko v oboru politickém. Náš národní program potebuje v mnohých základních bodech formulace, duchu a pokroku asu žití

i

pimenjší. Mluvívá-li se u nás o národním programe,

obyejn

právem pamatuje se pi tom na program Palackého, jehož v oprávnné vdnosti nazýváme otcem národa. tedy náš V ložil j se m program Palackého program národní. Ukázal jsem, jak je v podstat tém logickým dovršením obrodního programu Dobrovského a JC ollárov a, a jak a v em je shodný s názory a

—

Havlí kovým i, které vedle Palackého na náš vývoj Ukázal jsem na rzné osnovné vliv nejvtší. ásti tohoto programu a zejména na to, jak na filosofickém a nábožensko-etiiickém podklad humanity Koilár zbudoval program národnostní, jejž Palacký a

mely

Havlíek rozšíili na program politický, sociální a kulvbec. Ukázal jsem, /e idpnii hnminit ni nayázali docela správn na svou minulost a že program sme j humanitní všemu našemu snažení národnímu dává turní

smysl a sankci. ÍTkinianita je náš poslední cil národn a histor ický, humanita je program eský. Není snadné, nalézti správnou a náležitou formulaci všenárodního programu, v nmž by všecky ty hlavní prvky humanita, národnost, státoprávnost, sociální souladn a v duchu pravém reformy, osvtovost byly sloueny. Povážímeli, že nemáme tak dlouhé a nepetržité tradice jako národové jiní, snadno pochopíme, jak mohlo se státi, že asem jednotlivé stránky programu na úkor jednotnosti a souladu celku jednostrann íditi í

'

I^

—

—

—

—

231

A skuten ztracena v ejednotnost a tím i uritost a psobivost našeho usilování. Stalo se a stává se poád, že zejména politické sírany jinak jednají, nežli programové hlásají, a že vbec o národním programe není uritých, pevných a tudíž inorodých názoru. Nevím, kóc by nicotná a falešná fráse o rozdílu theorie a praxe tak byla bžná, jak u nás. Nynjší mladoeská strana na p. hlásá program státoprávní, ve skutenosti však postupuje více podle programu nacionálního, nemajíc mohly

ené

naši národní taktiku.

již

dob

také pro nepochopení humanitního cíle uritého a v literajednotného plánu sociálního. Podobn však i

vidíme, že školy a smry, které se samy prohlašují za jediné eské a oprávnné, ve skutenosti sice mají rzné' a jist poctivé snahy vlastenecké, ale že skutky neodpovídají theorii. Snažil jsem se, aby touto prací tento consensus jednotlivých a hlavních obor

tue

naší innosti národní a to ve všech obdobích náležit vynikl, menším národ tsná souvislost praktických

V

smr

myšlenkových a zejména také theoretických politiky a literatury pirozen více bije do oí. Poátek této neustálenosti hledati dlužno v dob už starší; projevil se již docela urit ve stran a smru Palackého. staroeském a sice v názorech samého Nesmíme se o tom klamat, že tvrce a poslední - náš národní zákonodárce do svého vlastn první díla vnesl sím té nejednotnosti, která postupem asu Ukázal jsem, rozvinula se v nynjší již rozháranosf. jak Palacký sám svj program pozmoval a co to, a

—

—

znamená (§§ 31, 33, 48, 57, 71, 75). Politický pro-' gram státoprávní, opírající se o Rakousko a šlechtu a elící pangermanismu a panrusismu, po pouti na Rus pozmnn byl programem národnostním a slovanským, akoli

ped

tím

a

zárove Palacký poád

pímo

samospasiteinost osvtodpovídajícího našemu svtovému postavení neboli „svtové centralisaci", jak se vyjadoval. Z této nerozhodnosti, jevící se tedy v Palackém samém, vznikla nerozhodná a neucelená politika staroeská, politika vnjší a vnitní, konivši úpadkem až neuvitelným. Ze staroeští vdcové posud píinu toho úpadku hledají v postupování mladoeské strany, v „agitaci" a v podobných diagnosách, svdí jen o té osudné povrchnosti, do které strana zabedla. Píiny toho úpadku jsou arci hloub, jsou pravé v chybách a vadách samého základu. Dnes strana staroeská, znamenajíc nkteré ty nedostatky hlásal také dležitost a

ného

programu

opustila a

pímo

moderniho,

program Palackého základních.

již

i

ve

vcech správných

Místo revise dopustila se strana

staroeská na programe svého zakladatele

reakní

re-

sekce.

Vedle

a proti

stran

a

smru staroeskému

všecky

strany a smry jsou posud jen pokusem o nutnou modifikaci národního programu. To platí také o stran mladoeské, jejíž význam a zásluha je v oprávnné oposici proti vadám národní politiky staroeské a programu Palackého samého. Avšak strana mladoeská, vedouc tuto oposici, posud nevyspla z negace, a skuten positivního, uritého, celkového programu národního nepodala. Strana mladoeská ješt poád kryje se programem Palackého, jakožto ostatní

domnlým jednotným a obecn uznaným programem národním. To je však fikce.

ml vliv na Jak strana staroeská, a sám Palacký, pozmnila a znejednotila svj a národní program, tak zase stran mladoeské Sladkovský porušil program ješt více, buduje radikálnjší a nacionálnjši Vnitní úpadek strany staroeské

vývoj strany mladoeské.

i

<mr mladoóeský na filosofickém a pímo náboženském základ docela neeském. Avšak práv Palacký Sladkovskému poslední svou pozmnou svého programu v program národnostní (spojení ruskoeské) ukázal na pochybenou dráhu. Sladkovský ve své poctivosti dobe pochopil, že nám program úzce národnostní nestaí odsud jeho osudné pijetí základu hlubšího sice a a širokého, ale nenárodního. Náš ná rodnostní prog rarnjT byl od samého poátku slovanský a rúsofilský vyTožil \ jsem to náležíte a odvodnil; avšak pravé tak jsem ;

I

neváhal povdt, že naše rusofilství nesmí být pojímáno Hlásáni podl e programu tr^zv cyrillomeihodejskeho. ide cyrrUomethodéjské se strany mladoeské, nehledíc k její neuritosti, je vzdání našeho programu svobodomyslného a eského. Odsud tedy nynjší krise a krise netoliko politická. Z krise této není výcho du, nežli návratem k nasemu národní mu a historickému programu humanitnímu Jenož dnešní smysl kulturní, sociální, politický a lierární snažil jsem se postihnouti. Spory a boje posledních let, hledím-li k jejich živosti (mohly by ovšem se strany starších proti mladším dkazem, že býti vedeny s vtší estností), jsou -ê vážnost krise obecn pocifuje. Naše situace národní práv v novjší dob se ztížila a ztžuje ustavin. To Palacký velmi dobe postehl, když ukazoval na význam, jejž pro naše bytí má dotená „svtová !

,

mn

Moderní komunikace, moderní pokroky vtších a velikých národ ve všech oborech, promyšlené a poád promyšlenjší jejich postupování národm ostatním, relativní volnost zabezpeená konstitucionalismem a rozpoutání obecné konkurence netoliko prmyslové, nýbrž vbec kulturní, pokroky školství a intelektuální organisace vbec, utužení, roz-

centralisace".

vi

—

\

2o4

množení

-

a zdokonaleni státní správy

—

to všecko jsou nové, že nim nestaí nám pi-estávati na formulacích našeho národního programu, pl století a v nkterých punktech století starých. Opakuji, Palacky', jak jsem drazn upozornil, dobe, to postehl, ale neuspl toto své poznání náležit a všestrann rozvést a dsledné svým staršín) názorm pivtlit. Nikdo nedej se klamat a ukonejšit našimi úspchy. Úsp chy ty jsou, ale nezapomínejme, že nejsou ahsolutm, nýbrž r elativn í, práv tU mérou," Iterou ostatní národové, a zejména Nmci, pokroili. Dnes na nás cizí svt a jeho kultura nedorazí než v dob Kollárov a Dobrovského, naopak více Í*a intensivnji; stailo-li našim otcm eské slovo, my pracovati musim," a by slovo to uinno bylo eským

faktory tak

mocné

a

vi

práv

i

mén

díchem^ Neni Po paradoxon, ale poznání erpané 7 pilného srovnání naší nynjší literatury se starší, pravím-li, že od r. 1848 a od doby konstitucionalismu germa nisace nás ohrožuje, ekl bych více vniternji, ffežli v dobách dívjších T snad více nežli v dobách císae Josela. Já se situace té nijak nebojím, ale ovšem pokládám za svou povinnost, na ni ukazovati. Vidím, že se úkoly, které doba naše má, poznávají; mladší pokolení, každý smr spsobem svým, elí upílišenosti staro vlasteneckého

historismu

pokroilejším

vnjším realismem, pokud názvy

:

a spráhistorism a realism

t užeb starších a novjších. aby tyto studie naši situaei se všech stran objasnily a aby tm, kdo s ástí nebo s celkem souhlasí, byly pohnutkou k dalšímu pemýšlení a pracování. Neekám spásy od žádné strany; ale budeme nepemožitelní, jestliže ve všech stranách a tídách bude vtší poet muž opravdových a myslících, kteí

lze

oznaiti rozdíly snah a

Peju

si,

J-ó^

beze všeho unilouvání a viditelného spojování, každý v kruhu svém, pracovati budou za stejným cílem. Jako viditelná církev žije církví neviditelnou, tak my jako národ budeme bezpen žíti, jestliže nás znaný poet spojeni budeme tím tichým souhlasem, jenž vzniká ze správného posouzení našeho postavení svtového a ze správného vysouzení toho, co a jak kde kdo máme pracovat. Pokud se nerozšíí tato neviditelná strana lidí opravdových a myslících, kteií se nebojí, když toho poteba, pravd dáti svdectví veejn, všecka viditelná organisace nám nepostaí. Studie tyto, jak už oznámeno, jsou jen úvodem a vlastn vybídnutím k možnému programu a ustálení takovéto strany snad asem promluvím alespo o nkterých jeho bodech základních podrobnji a i

i

—

plnji.

:

PEHLED. Našeho obrození doba prvá: Doba Dobrovského (koní se

asi

r.

1811).

na sklonku XVIII. veku v souvislosti s osvobodným hnutím evropským. Úkoly obrození navázati na minulost a uvdomiti si pítomnost a úkoly pro budoucnost. Samostatnost kulturní a náš pomr ke kultue I.

Naše

t.

zv. obrození

nmecké. Poteba filosofického vodítka nmecká filosofie humanitní. Kollár nmeckou filosofií humanitní navazuje na minulost reformaní. K tomu poteba bylo filosofie djin. Kollár a Herderova filosofie djin. Obdobný vývoj jazyka od uenecké pomocí starého jazyka a slovanských jazyk k jazyku svému. Národ „filologický" Krásná literatura a její souvislost s vdeckou. Obrodu vývoj poínající literárn a filosoficky dospívá pirozené ku programu politickému a sociálnímu. 2. V dobé probuzení v echách v popedí stála otázka náboženské a filosofické svobody. Josefinism. Svoboda náboženská a svoboda ná rodní a jazyková. Dobrovský jako osvícenec, pedchdce :

—

:

nminy

Knží buditelé. Kollár, Šafaík, Palacký pro Význam toho: navázání na ideály Bratrské Význam Kollárovy humanity a osvícenství v dob pro

Kollárv. lestanty. 3.

Právo národa a jazyka eského zabezpeena hu manitou a osvtou. Šafaík a Palacký dovolávají se hu manity. Osvtný charakter našeho znovuzrození. 4. Kollár a í. zv. slovanské znovuzrození. Obsah znovuzrození. Slo váné vyvíjeli se stejným smrem jako národové ostatní Vzájemnost národv evropských. Kollár evropskou vzá jemnost sesíliti chtl tužší vzájemností slovanskou. 5 Svtovost slovanského znovuzrození dosvduje souasnost eskoslovenského uení vzájemnosti, polského mesiánství buzení.

—

237

-

a ruského slavjanofilství Srovnáni ueni Kollárova, Mickiewiczova, Kirjevského. Všichni ti eší problém všelidský. 6. Idea národnostní upevuje se na sklonku XVIII. století. Humanita a národnost. Herder hlasatel národnostního principu. Kollár a Herder. 7. Národní vdomí u Slovan bylo hned s poátku slovanské, u nás tedy slovanské a eské zárove. Slavism ve svých hlavních formách austroslavism rusoslavism, panslavism rusofilský, panrusism. 8. Herderovo rusofilství. Filangieri. 9. Slovanské vdomí hned s poátku nové doby je podstatnou souástí národního vdomi eského. Historikové a gramatikové slovanské vdomí sílí a odvoduji: slavistika vzniká. Slovanství prvých básník: Puchmajer a jeho sbírka. Puchmajer pro austroslavism, ale rozhodn rusofilský. Rusofilství hned s poátku význaná podstata slovanského citu a vdomí. Prvý básník eský napsal prvou esko-ruskou mluvnici. 10. Dobrovský, zakladatel slavistiky, prvý hlasatel slovanské idee. Humanita a slovanství Slované svtlem lovenstva: Dobrovský a Herder. Dobrovský a Kollár. Dobrovský je rozhodný rusofil. Jeho austroslavism. II. Dobrovského t. zv. pochybnosti v živoucnost eského národa. Pochyboval Jungmann, Šafaík, Kollár. Dobrovský jako lovk positivní jeho estnost a kritickost Miluje svj národ nazávidí a nežádného k nim záští. Pochybování Dobrovského a cítí Kollárpvo je poznáním vlastní malosti odsud touha po vzájemnosti pedevším slovanské.

—

:

i

:

vi Nmcm.

Nmcm

:

Našeho obrození doba druhá: Doba KoUárova a

Jungmannova. {1810-

12.

Druhé

období

1848.)

znovuzrození:

snahy a

smry v-

decké a filosofické (1811 1848). Juiigmannv voltairism a wielandism. Pevláda smr archaeologický. elakovský modernjší, lidový. 13. Šafaík jako slavista. Vdecký dvod, pro studiu eského bytu pedcházela slavistika Logický pomr všeobecného a specielního poznáváni. 14. -Slovan a vlastenec." V tkvi abstraktnost slovanství:

em

•268

vlivy slovanské a nmecké. Fantastinost, nereálnost. Neznalost života a bytu skuten slovanského. Spory o RKZ.

analogie v eské historii samým Pa Otázka jednotného spisovného jazyka. 16

Zneužití slovanské

lackým.

15.

Povstání polská 1830 a 1863. Rusoilství. „Strana Hankova." Ant. Marek. 17. Svtlo a stíny. 18. Kollár syn této doby a hlavni pedstavitel. Vlivy cizí: Herder a jeho psobeni na naše a jinoslovanské myslitele. Kollár a Šafaík. Kollár, a vlivy sloVlivy domácí: Slovenské vlivy. vanských spisovatel. Význam 19. Slovák pro naše obrození a náš národ vbec. Slováci Jazykov zachovalejší. Kolíárova charakteristika Slovan Slováci a jejich bližší styky platí vlastn o Slovácích. Kollárovo svtoobanství humanitní s ostatními Slovany. a dráteníek. Kollár a vlivy maarského útisku. 20 Prof. Sobstianský proti sentimentáln poetickému líení charakteru staroslovanského: staí Slované nebyli krotcí a pasivní, nýbrž bojovní, podnikaví a ukrutní. Idealisováni Slovan z píin hlavn politických (národnostních). Nesprávný názor o starých Slovanech poíná se Herderem. 2[. Devatero methodologických pravidel, jimiž se autor spravuje pi posuzováni a studiu národv a obzvlášt také slovanských. 22. Jsou-li Slované nebojovni a co nebojovnost ta pesnji znamená. Úsudek Leroy-Beauliev o nebojovnosti Rus. Nebojovnost Slovan pi udatnosti^ hrubosti, surovqsti a ukrutnosti. Žižka a Bratí. Slovanská mkkost. 23. ech a Nmec. Pouná historie o zabití koek. 24. Sobstianský nepesn vykládá starší prameny a uení Herderovo. 25. Pokud a ím vlastn Kollár nekriticky idealisoval Slovan)'. Kollár nemá svého názoru o nebojovnosti Slovan pouze od Herdera. [ak Kollár sám rozumí slovanské mkkosti. Polonofilství.

Našeho obrození doba tetí: doba Palackého a Havlíkova (1848— 1880.) 26. Vývoj pokollárovský ''1848—1888) jakožto tetí období vývoje obrodniho. Vliv Kollárv: Kollár jako národní buditel. 27. Rok 1848tý jakožto pokraování francouzské

239

revoluce a jeho charakter politický a národnostní. Na:?e úast v revoluci a jeji ráz Kollárovský. 28 Rok 1848tý pokrauje ideami francouzské revoluce: Svoboda, rovnost, bratrství národ. Národ jako mravní a právní osoba. Rovnoprávnost národ vyplývá z pirozeného práva, tudíž Filosofický dosah theorie piz požadavk humanitních. rozeného práva národního. 29. Rok 1848tý a naše reformace: význam djin Palackého. Kollárovská humanita a Palackého ideál eského Bratrství. 30. Kulturní a národní program Palackým stává se politickým programem 'eskym. Pirozený vj^voj našeho národního programu od šeobecn humanitního a slovanského k eskému. Palacký vdcem a otcem národa. 31. Podrobnjší výklad Palackého Palackého politick3^ch názor a jeho shoda s Kollárem. idea humanity: humanita jakožto božnost. Historický podPalackého náboženský ideál. Palacký klad humanity opravuje Kollárv náboženský racionalism. Palackého po jem státu. Vliv Kantovy a pokantovské filosofie. Idea federace rakouských národ. Palackého federace a Kollárova vzájemnost. Federace národv a federace zemi historických daných: „Idea státu Rakouskélio." 32. Právo hlavní pronáš k pirozené a historické. blém aktuální politiky. Rakouská federace proti pangermanismu a panrusismu. Federace eská ve federaci rakouské. 33. Idea státního práva eského a idea Kollárova Rozdíly. Palacký podizuje národnost politickému úelu a humanit. 34. eská šlechta a její úast v národním a politickém probuzení. 35 Bachovská reakce. Palacký o reakci a v reakci. 36. Havlíek a jeho poslání. Havlíkova taktika: jeho opravdovost v umeenosti. Co do vci HavlíPodstatu ešství za'íek pedevším cítí esky, je Cech. kládá na svobodomyslnosti. Havlíek v stálém boji proti duchovni reakci; reforma cirkevnijehoživotní ideál. Havlíkv eský, lidový, realistický sloh. Havlíek jako žurnalista a literát: cclkovost a propracovanost jeho povšechného názoru politického a filosofického. Havlíek vystihá se vad historismu, je lovk vcí a pítomnosti, ljvk moderní, pokrokový. Havlíek jako kritik revolucionoval literaturu. 37. Havlíek s Palackým za jedno v požadování rakouské federace. Havlíek pro federaci národ. Havlíek pro pirozené právo na základ Rousseauovy theorie smluvní. 38. Demokratism roku 1848tého. Havlíek, Palacký (Rieger): „Všeliké moci ve stát vycházejí z lidu." 39. Pojem de:

Nmcm

Pomr

:

240

mokracie u Palackého a Havlíka. Palacký a Havlíek o sociální otázce. Palacký proti všeobecnému právu hlasu vacímu, Havlíek pro, akoli se drží liberalistického názoru o státu. Humanita a všeobecné právo hlasovací. Humanita extensivn a intensivn. „lovk" humanit nestaí i

40.

Havlíek je lidovjší Palackého. Objasnní pojmu

lidovosti z ideálu humanitního. .šiuje se pojem národa: rozumí

Od minulého

a vývoji

století

roz-

seslovem tím veliká massa lidu posud od spolené duchovni práce vyddné. Národ, lid jakožto pirozený kulturní orgán lovenstva. Studium

lidového umni a vdní, rozšíení lidových práv. („Národní," „lidový," „prostonárodní") Kollár, Havlíek/ Palacký. 41. Palacký a Havlíek. Shody a rznosti národního programu. 42. a pozdjší strany, staroeská a

Smry

mladoeská. Podstata strany straroeské. Palacký správn uril její rozdíl od strany mladoeské. 43. Charakteristika smru a strany mladoeské. 44. Náš liberalism. Jungmannv krejí vící v erta. Uení jesuitská. 45. Náš konservatism. Poátkové opravdovjšího katolického písemKonstituni a parlamentární éra zahájená íjnovznik „Idee státu Rakouského". Státoprávní pemny v Rakousku a naše pasivní oposice, jakožto nictví.

46.

vým diplomem

:

poátek

politiky obrozovací. Význam pasivní oposice a zahájení politiky aktivní. Poznání, že politika nás nespasí. Palacký o dosahu svtové organisace pro naši politickou samostatnost. Problém státu malého. Spasí nás jen neúmorná práce osvtová. Dovršení obrozeni politickou svésprávou a samostatností. 47. Prvé politické vystoupení slovanské Slovanský sjezd v Praze roku 1848. Austroslavism a jeho služby mouenínské. „Idea státu Rakouského" taktéž austroslavistická. Austroslavism staví se Palackým a Havlíkem proti Rusku z svobodomyslnosti. Povstání polské r. 1863. Slavnost Velehradská: idea cyrillomethodjská. Pouf do Moskvy roku 1867. 48. „Idea státu Rakouského" po cest na Rus. Palackého Doslov z roku 1872. Proti panovanosti a Palacký se dovolává Kollárovského všeslovanstvi a nad to pímého spojenství rusko-eského. Obrozovací politika koni se obrozovací ideou slovanskou, totiž rusofilskou. 49. Jakožto prostedek vedoucí k tmto cílm politickým a kulturním Pa lacký doporuuje nenásili a práci osvtnou. Zá\t Palackého. Politika znovuzrození koni také ideou humanity. 50. Slovanská idea v literatue a umní. Smysl Havlíkova :

dvod

Nmc

Maar

241

hesla ech ne Slovan Havlíkv vlastni výklad vzájemnost slovanská pium desiderium. Posavadní skutená nevzájemnost. Mylná theorie o našem prostedkováni mezi západem a V3>chodem. Havlíek slovanský spisovatel tohoto :

období.

smr

:

I

echova

„Slavie" a Zeyerova „Poesie".

51.

Nový

uveden byronismem. Máchv význam. Mácha a Kollár. Hálek pokrauje na dráze Máchové. Píin}' toho opoždní: nemáme ješt literatury. Hálek a Neruda pro eského lovka. Sociální smr literatury: Hálek, Neruda, Nmcová, Svtlá^ Pfleger-Moravský, Rudolf Meyer. Neruda jako básník slovanský, eský, lidový básnický

a

literární

Smr —

kosmopolitický eklekticism a a pímo sociální. realism lidový (Havlíek, Neruda). jednostranné vlivy cizí 52. Slovanská idea ve vj-tvarném umni. eského výtvarného umni je po skrovnu; jeho závislost na cizím vyškoleni a na cizí podpoe. Historický a vjastenecký obraz není vždy eský a skutené národní. eská, slovanská hudba. Smetana. Sporj^ o slovanskou a všeslovanskou hudbu. 53. Slovanská idea ve filosofii a vd. Filosofický ráz dob, pirozenj' vliv nmecké filosofie. Palacký, Havlíek. Problém eské a slovanské filosofie Augustin Smetana. Smetana I eská filosofie nesla se k humanit ajnárodnosti :

'

'

:

;

pikazuje problém sociální. 54. eská vda a V tomto období domohli jsme se škol stedních školství. a technik}' význam toho. Vda u nás pstuje se více po-

dsledn

ji

;

pulárn a prakticky než pesn a theoreticky. Moment Školství v tom lidový, ale zárove nedostatek pesnosti. národa Komenského, jaké by mlo býti: škola konkrétní cil humanitních tužeb osvícenských. Ne toliko mnohost, ale jakost škol — školská politika eská kráej v ele snah o reformu školství. 55. Humanita jako cil vyžaduje humanitární prostedky. Otázka po národní taktice": nenásilím ale osvtou, vzdláním, vdním. Palackého ureni našeho humanisupo jednotlivých pedmtech jícího postupu. 56. Otázka Pevládání historismu a smrech osvtné práce národní. pítomnost a budoucnost musí být a jeho jednostrannost hlavním pedmtem našich starosti, ne minulost. Na této Plány studii objasuje se smysl tohoto požadavku. 57 :

Purkyov}' doplující] historism Palackého. Ušili o encyklopedii Jungmannovo a Palackého. Komensk}' tu pedchdce svou pansofií. Palacký poznal 1852 národní dležitost mo-

vdy pírodní a jeho plány Lidovost a spolu svtovost tohoto

derní

o

její

úsilí.

popularisování.

Komenský metalíi

-

242

—

fysiku zpopularisovati chtl 81etým dtem. Palackého usilováni o vzdláni reální a Havlíkovo: pry s idealismem, radji skutenost. Novjší realism. 58. Žurnalistika jako literární nástroj obrození. Význam žurnalistik}^ v nové dob a obzvlášt eské. Palacký, Havlíek žurnalisty.

Havlíek žurnalista svtového významu. Odkud pochodí mocný vliv eské žurnalistiky na veejné mínní': nemní bohatého písemnictví. Úpadek naši žurnalistiky jako básnictví cizími vzory. Žurnalistika pirozený orgán lidového hnutí. Barák dlníkm a studentm. Vliv žurnalistiky na naši akademickou intelligenci. Národní Listy.

Našeho obrozeni doba tvrtá asové smry :

a tužby.

let 80tých. 59. Poslední (tvrté) období od poátku Charakterisuje se zahájením aktivní politiky a ustavením v3'Sokých škol eskjxh. Universita dovršením osvícenského a humanitního ideálu. Význam university pro národ v minulosti a nyní. Úkol eských škol vysokých. 60. Spor o RKZ: jeho význam vdecký a národní. "Odstranní podvržených rukopisv úkol mravní a vdecký nové universit}'. Revise starovlasteneckých názor o minulosti. Pokraování ve vdecké innosti Dobrovského. Pro žurnalistika hájila rukopisy? Žurnalistika a nová škola vdecká. Spor se rozšiuje a nastává kritická revise vší národní organisace duchovní, konené i pohtické. Dva tábory: starovlastenecký a kriticko-vdecký. 61. Podstata realismu. Realism protest proti uprílišnému historismu. Literární revoluce: revise obrodního programu. Kritika a sebeobžaloba. Prohloubeni a doplnní literárního, vdeckého a filosofického vzdláni. Realism pro pírodní a hlavn sociální vdy. Znárodnni vdy a filosofie; socialisace vdeckého a filosofického vzdláni. 62. Hlavní politické zásady realismu. Humanita jako požadavek sociálních reíorm. Sociální otázka otázkou pf) výtce eskou. V politice vnjší program Palackého: ve shod s Nmci usilovat o státoprávní samostatnost eských zemí. Dohodnutí s Nmci samosprávou co nejvtší. Politická taktika dsledné využitkování všech moderních pokrok. Havlíkovo slovo o postavení mezi stranou radikální a konzervativní. Proti politické pasivit a násilí: od:

i::

dsledné, všude a poád. Tak z v. lidé hodní Pro násilnou taktiku není píinj'. Konstitucionalism zabezpeuje relativní svobodu - poteba práce, práce t. zv. drobné. Politika vnitní dležitjší než vnjší: samoinnost a víra v policii. Osudný omyl Palackého a Havlíka, že všecek náš život se uruje odporem proti náporu nmepiráti

zlu

a dobi.

i

—

život náš má positivní vlád}'. Nejsme tak malí obsah, vyvíjí se positivn, podle toho budiž politika naprosto aktivní. Pomr realismu ke stranám: co znamená methoda v politice. Realism uvdomlým pokraováním Havlíka a Dobrovského. 63. Jiné smr)^ literárního dorostu. Poátkové literatury kritické a její význam pro literární revoluci. 64. Vystoupeni Macharovo a jeho význam. Vrchlický jako eklektik. starší a nové. Básnictví lidové eské. (Sv. ech, .Simáek.) Vlivy cizí. 65. Výtvarné umní a hudba. Poteba filosofie umní a hudby eské. a krásná literatura pokrokové v hudb. 66.

ckému a

i

Smry

Smry

Umni

posud hlavním uitelem národním. Náš vývoj vdecký. Jazykozpyt a historie. Studium jazyka žijícího. Historism v historii. Doplnní a opraveni Palackého. Pokraováni Palackého jako historie protireformace. Dležitost toho úkolu. Poteba djin kulturních: djiny literatury, umni a vd. Naše pokroky v pírodních vdách a mathematice. eská filosofie. 6^^_Poteba organisovati vdeckou práci. O úkolech akadiriie eské: Peklady, popularisace vd, vydává_ní cenných památek starých a t. p. 68. Samostatnost kulturní: Eklekticism. Co znamená: dívati se na náš kulturní život positivn ? Historie eská nevyerpává se antagonismem proti 69. I.'koIy národní praxe. Národní technika, prmysl a obchod. (Hermann o eském kupectví.) Národní hygienika a t. p. Vzorná správa našich obcí: opt o politice vnitní. 70. Úkol politiky a pojem národnosti se musí rozšíit a prohloubit. Slovanská idea. Slovanská idea v krásné literatue ech a Zeyer. Žurna•

Nmcm

:

pro a proti. Licr proti slavjanofilství. Dobrý vliv rukopisných spor. Politický program slovanský: austroslavism. Dr. Rieger proti Lamanskému. Dr. Mattuš vraci se k národní federaci rakouské ve jménu politické rovnováhy. 71. Úpadek starších smr, staroeského a mladoeského. Neblahý vliv passivní politiky a následudující jí peceovaní politiky aktivní. Politika nás nespasí. Politice naší nedostává se náležit theoretického podkladu. Nedostatek vzdlání a zejména vzdlání sociálního a polilistika

a

literáti

IH*

24

1

Naše ddiOná nepevnost intellektuální. Nepevnost tiin, že Palacký vzdal se svého proprogramu zavinna

tického.

i

gramu

Sladkovský svého. _l'7.2'- Nedostatek politického vzdlání na mladoeské stran. Odsud spojení s realisty a vznik hnutí t. zv. pokrokového. Budoucnost mladoeské strany v reform a pokraování na dráze Havlíkové, t. j. v pijetí realismu. 73. Otázka studentská. Kulturní a politický význam studentstva v dobách pi-ed r. 1848 a píiny toho. V dob nové význam ten je jiný, student není již hlavním šiiitelem pokrokových ideí. Studentstvo všude od politických otázek pechází k sociálním. Hnutí t. zv. poNedostatek vzdlávacích krokové. Krise v studentstvu. prostedk a neblahý toho vliv. Mravní život našeho studentstva. Student v malém národ: sebevzdlání a sebevýchova. 74. Úpadek strany šlechtické. Nenárodnost a nelidovost eské šlechty. Nyni je pod vedením klerikalismu. Staví se tudíž proti základním požadavkm eského programu kulturního. Odtud slabost jejího politického programu, teba státoprávního. Feudální výlunost rakouské a zejména eské šlechty. Palacký o národním úkole šlecht3\ Její úkol sociální. 75. Úpadek v.šech posavadnich stran a upilišeným historismem. Co znamená Palackého výrok, že je úast v moderní, my„životní otázkou národa našeho" a

smrv

Abstraktnost a nerodivost politického a národnostního. Politickj'^ program založený býti musí na kulturním. Politická samostatnost také jen prostedkem, ne posledním cílem. Malý národ dovede býti i politicky samostatným pouze provádním svého kulturního a mravního programu. Úpadek politických stran jeví se v zapomínání obrodních ideál. Kollár, Palacký, Havlíek neznámí. 76. Organisace smru a strany kleriícální. Cíl hnutí katolického: vyvrátit filosoKlerikalismu v tom je fické základy Palackého historie. nejostejší odprce realism. Uskutenní reformních ideál v dané form církevní. Historie se neopakuje. Náboženství a lidovost. Nedostatky nynjšího liberalismu. Idea t. zv. cyrillomethodjská jakožto náboženská 77. otázka. Nestaí národní program obrozovací obrodíme se uskutenním idee cyrillomethodjské? Hlásá se ideou cyrillomethodjskou katolicism nebo pravoslaví? Otázka

šlenkové a technologické práci.

bžného programu

—

bohoslužebného obadu. Naše reformace s pravoslavím nic nemá positivn spoleného. Naše reformace není pokraováním moravské církve methodjské. Hus o svém pomru

24.-.

Pro

starší theologové Iiusitští a bratrsl k církvi ímské. hledali v církvi pravoslavné svou matku a ve kterém smyslu starší až po Do Historie idee cyrillomethodjské:

V dob

Palacky No brovského Dobrovský a následníci Kollár Idea cyrillo Havlíek. vjší historikové eští a ruští Idea methodjská a strana svobodonn-slná Sladkovský :

:

;

:

cyrillomethodéjská katolická

propaganda

—

:

—

:

Co znamená

liberalistická

této idee: fiasko vlastenícího liberalismu.

Našeho obrození smysl národní a historický: humanita. Humanitní ideál ideálem národním, historickým, eské Bratrství. Humanita není romantism a sentimentálnost, nýbrž úsilná práce. Praktický dosah humanitního ideálu. 79. Jsme národ Žižkv a Prokopv nebo Husv a Komenského ? Naše osudná nestálost a kolísavost mezi krajnostmi táboritskou a bratrskou. 80. Modlitba Rokycanova. Nesprávné pravidlo o zlaté prostednosti. Synthese obou t5'p v typ V3'šší, jednotný Chelický lepší vzor lovka eského. 81. Naše charakterová neucelenost netkví pouze v nestálosti a nedslednosti vle, ale i rozumu. Nedostatek husitismu. Hích proti Duchu svatému: „utrakvism". 82. Naše passivita náš kult muednictví. Naše záliba ve falešném muednictví. Lžiradikalism a žebrota politická. 83. Lze se malému národu obejíti bez politické intriky ? Macchiavelism a práce. Kristovo pravidlo. 84. Mravní úkol našeho obrození úinná humanita. Kolísáni Kollárovo rnezi humanitou a násilím. Palackého ideál Bratrský. Havlíek 78.

eským

:

:

:

:

jako národní vychovatel obrodní jeho poueni o poctivosti, stálosti, vytrvalosti a pravé neohroženosti. 85. Píina na:

zpronevili jsme se ideálm rezotroení lidu zákonem roku 1487. Další úpadek, až na Bílé Hoe, padla dvoustoletá nestálost a kolísavost. Všehrd o píin našeho šeho národního úpadku:

Na míst

formaním.

Bratrství

úpadku. 86. Obrození státi se mže jen odinním píiny, pro niž jsme upadli: odiniti rok 1487. Co to znamená. 8y. Kollárova idea humanity a úkol z r. 1487. Idea humanity úkolem všelidským, slovanským a eským. Humanita a

Bratrství.

pedevším

Idea

humanity

sociální. Sociální

netoliko

otázka a

národnostní, ale otázka. Otázka

eská

-

2ir.

-

sociální není pouze otázkou r. 1487. 88. Otázka dlnickou, nýbrž otázkou mravní. 89. Problém sociální podstatou vší národní taktiky. TJkol ti-íd sociáln silnjších a hlavn také eské inteligence. Pokrokové hnutí a dlnictvo Rudolf Mayer a Barák pedchdcové pokrokár. Úkol dlnictvu není národní a politický, ale mravní. 90. Sociální Chování strany staroeské a mladoeské demokracie. v otázkách sociálních. Dlnická strana t. zv. národní. Smysl mezinárodní organisace eské sociální demokracie. Její závislost na nmeckých vzorech nejiná než naší starší literatury vbec. Herder a Marx. Literatura a žurnalistika.

sociální a

vi

a žurnalistikou vlasteneckou.

Shoda

s literaturou politické organisace

:

eské dlnictvo

je

Shoda

organisováno fede-

rativn a autonomisticky. Dlnictvo není protinárodní a beznárodní. Naše literatura dlnictvu a chudým nepístupna. Sociální demokracie liší se od národního programu svým filosofickým základem. Nedostatenost t. zv. historického materialismu a materialistického názoru na svt vbec. Rozdíl mezi spravedlivými požadavky tíd potlaených dlnictvu. Otázka a jejich filosofii. Klerikalism a šlechta

vi

eská

a otázkii sociální.

Doslov.

^?

tíf.

PLEASE

CARDS OR

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY OF

DB

M3$

FROM

THIS POCKET

TORONTO

LIBRARY

Masaryk, Tomas Garrigue eska otázka

3 ESKÁ OTÁZKA, vsntnkondoi. MKOVSKA KNTHOVrVI. v PRAZE. Nákladem asu" SNAHY A TUŽBY NÁRODNÍHO OBROZEN. rtálného gymnasb T. G. MASARYK

Recommend Documents