Méně úřadů, více svobody

HeřmanZLOM 8.10.2004 10:24 Stránka 1

senátní volební obvod

1 Karlovy Vary

Méně úřadů, více svobody

Václav Heřman kandidát do Senátu za Karlovarsko


Úvodní slovo

Senátní magazín

ODS

polánek Mirek To S OD předseda

ě. Pokaždé voj této zem vý cí u ědčit o d iv na bu mohli přesv nepřímý vl občané! m jsme se či lu to o ý O m sp . í ří n ci p zi že jí Vá y ma ebo opo si , každé volb o koalici n vlády. najevo, co ou důležité ž se jedná js u y ť a lb sobily pád , ů vo ci zp é ta va Grosse n ky la ze is “ ed Každ n o re sl p ta íh vý S re tn ž ě é li dát vlád ně „kva tu, jejich t politick arého, stej příležitostí o parlamen vystaví úče st é o éh u n h l ji sk o a p o n b o d o im vr í je do E tšinu ze měn enátu m křehkou vě při volbách , nebo pou volby do S da má stále u k lepšímu adcházející í kampaně o lá n ln V ěn u . iá o zí zm js ed á se m ch to Pro s ěně nedo m. Žádné . Přichází lí tý zm ys é ký m né sliby ná ln ic á st eč m o re n a o nový, dyn plnit nek o ní veřejn že k žádné ří , i“ o n st tv o če n že ěd m t, sv ří pře é „up ou tváři ě. zboží? Jsem epší. A o sv hle nemoh my této zem idly“ nevyl í lidé se ná p n Š kem. ej ro st ez b a y ým žné problé d su m á vá d vl t hla se ši vy ž ře ji lo i jí n id je schop třebu svědču braz „Šp cenu. Nepo u ochotni a miérem pře skutečný o ční za každou v čele s pre , kteří budo ů i ky st měnit v no tř ti o is ro li p p o in h p a m ýc tr je u zí sv í u eb o en tř h někteří o o rž p d m u m rky se jen na čnost přito ní líbivé dá eří nehledí Naše spole mplikusmus. Dneš odvážné, kt li u ky p o ti p li o cí p imořádně ko jí m la y vo rm e fo eb Potřebuje n re o tit. ní nutné politiku a d dnou zapla ět jakékoli ní, omezová ustrašenou ou muset je stů provád k a povole d li ktur do te a bu zí ru ci st je ra so í ť ch ch u eř h vý kt átu a nec ýšlení nový listopado st d m můru těch, í ře n vy p t vá e, a ci žo vr a yrokr ké zadlu ha o ná arůstající b ou anosti, sna Astronomic vládám. N , které bud nezaměstn í ím n št ešní doby. ří vá n p o d rš ci o vy a é myšlenky n je zh í m m n zu d tí jí situ a ro vo í y n rů všechn kovým další p ro podniká DS podpoří át v cestě ta ta – to jsou u prostoru p u budou st ckého živo Senátoři O n ti cialisticko ? li ra o so tu st p á it u a d en o o S rz h veřejnéh a může b t. Na dru lbami do a tk vo m rá s té zk sí h t vi á ýc u e so m. Sen závažn Jak toto vš em a firmá tě už šení těchto ují život lid kteří v živo za krok k ře ěž t zt va ku žo ed va sl o vitých lidí, ů p d co co je ra le p ém a , a sv h eré ve na dnešek povědnýc d en zo ej n st t ch o zákonům, kt le d ys usí m raně je o svazující dnost. že politik m oli břemen okratické st í, ik d em n d vě l, nezodpově é ů í st sk eř n ý kt st . Lidí, dat či , že v Obča uvědomují musíme pře Jsem si jist nezklame. to úskalí si generacím ta m a cí li u o za d u vím, že Vás ká B y, . V ek i tř ru něco do zí vě a n mu dů důležité, i věru. Dejte mimořádně má moji dů roblémů. p a h je ýc em ln te ěk podpořte kovým člov a těžko řeši k volbám a te Heřman ta jď av ři p cl to Vá a Starost atní. Pro odovat ost echat rozh né, n ča á b o en lu m o a zn Vážení sp e. Nevolit nedokážem bez Vás to ODS! kandidáty

lánek Mirek Topo DS O a d předse

2


Z čeho vycházím

Senátní magazín

ODS

Václav Heřman Proč být senátorem? Uvědomuji si, že politika (a proto i Senát) nemá dobré jméno. Nákladné sněmovny, neúčinná byrokracie, zmatené zákony a planá slova. Všeho příliš na tak malou republiku. Jenže jak něco změnit z vnějšku? Bez přímé účasti? Že hledám záminku? Kdepak. Být senátorem pro mne není způsob obživy. Nemám to zapotřebí. Po smrti mé milované ženy moc dobře vím, jak málo člověku stačí. Dlouhá nemoc, proti které nebylo léku ani obrany, mě naučila ještě jedno – máme příliš málo času a šancí změnit v životě věci podstatné, a věnujeme tolik času a prázdných slov věcem, které za to nestojí. Malichernost nás, obyčejných smrtelníků, je hloupá a osudná. U volených zástupců – poslanců a senátorů – dvojnásob nebezpečná. Doplácí na ni všichni. Často myslím na svoje děti a nyní hlavně vnuky. Co jim odkážu? Svůj třípokojový byt v paneláku? Nebo zkušenosti? Ne, však víte, jak to je. Čínské přísloví říká: „Chceš-li syna nasytit, dej mu rybu, chceš-li mu zachovat život, vezmi ho k řece a nauč jej ryby

S vnukem Davídkem, kterému je nyní půl roku

Přátelské setkání s ředitelem rodinného dětského domova Duha Josefem Dvořákem

chytat.“ To nejlepší, co svým potomkům můžu dát, je svoboda, svobodný prostor, ve kterém budou moci podnikat a tvořit. Chci svým vnukům dát svět, kde nevládnou úřady, úředníci, formuláře a předpisy. Nechci jim dát vínkem zemi, kde vinou přerozdělování bují korupce, kde se pro neúměrné daně, které se kdesi rozplynou, nevyplatí cokoli podnikat, kde vládne neslušnost a po vzoru vlády dluhy. Je potřeba s tím něco udělat. Jak říká Václav Klaus: „Náklady nevládnutí, náklady kompromisů, náklady neodvážných řešení jsou pro tuto zemi nesmírně vysoké.“ Nemůžeme si to dovolit. Nejen kvůli sobě, ale zejména kvůli budoucím generacím. Nechci žít s tím, že jsem neudělal všechno pro to, aby mohly žít svobodněji a lépe. K tomu je potřeba změnit pravidla hry. K tomu chci pomoci všemi svými silami. Tak chápu poslání senátora, takové jsou moje pohnutky. S tím jdu do boje o funkci senátora za náš volební obvod.

3


Senátní magazín

Můj příběh

ODS

...Začal 29. října 1950 v malé obci Vikýřovice u Šumperka. Světlo světa jsem spatřil v hasičské zbrojnici. Mé dětství plynulo ve znamení stěhování zemí českou, kdy rodina následovala tatínka na jeho stavitelských štacích: Stříbro, Beroun, Karlovy Vary, Chodov. V roce 1969 jsem absolvoval odborné učiliště v Meziboří u Litvínova. To byl také rok, kdy jsem se jako hrdý chemik-palivář (to tedy zní) stěhoval naposledy. Už sám jsem se usadil v malebném městečku na úpatí Krušných hor, v Nové Roli. Tady jsem se zamiloval a oženil a zde jsme také s mou paní vychovali dvě dcery a syna. Mým zaměstnavatelem byl Palivový kombinát ve Vřesové. O několik let později jsem ukončil maturitou dálkové studium Střední průmyslové školy v Sokolově.

Vzpomínka na Čínu Jako provozní inženýr jsem dostal v roce 1991 jedinečnou možnost působit sedm měsíců ve střední Číně, v hlavním městě provincie Gansu v Lanzhou. Jako specialista jsem uváděl do provozu tlakovou plynárnu, která vznikla za pomoci českých mozků a rukou. Tady si dovolím malou „srdeční“ vsuvku. Těch sedm měsíců, ač přeplněných prací, mne poznamenalo jistým druhem lásky k této zemi. To všechno, co na obraze Číny poničila kulturní revoluce, je nepředstavitelná škoda, kterou lze jen těžko a pomalu odbourávat. A přece, překrásná krajina, prostá moudrost i střídmost životní kultury mnohem starší, než je ta naše, to vše je možné stále zahlédnout. Je to země úžasné minulosti, dravé přítomnosti a nevyzpytatelné, elektrizující budoucnosti. Dodnes jsem za tuhle příležitost vděčný. Je to neustálá výzva.

Vstup do politiky V roce 1996 jsem přijal nabídku soukromé zahraniční společnosti, z obchodního hlediska firmy velmi úspěšné, a stal se na tři roky generálním ředitelem jednoho z jejích podniků v Aši. Zřejmě bych tam pracoval dodnes – měli jsme s majiteli před

Procházka s prezidentem České republiky panem Václavem Klausem a jeho chotí Lívií po stopách pacientů světových karlovarských lázní

sebou řadu zajímavých projektů, kdyby nedošlo k patové a pro mé domácí město i nebezpečné politické situaci. Po důkladném rozmyšlení jsem se rozhodl vstoupit s plnou odpovědností do služeb věcí veřejných a v dubnu roku 1999 jsem byl v opakovaných komunálních volbách zvolen starostou města. Podruhé jsem uspěl v komunálních volbách v roce 2002. V minulosti jsem nikdy nebyl členem žádné politické strany, natož pak KSČ.

Co je třeba změnit Je až neskutečné, kolik úkolů, úřadů a papírů nakládá stát na obce a kolik z těchto státních povinností obcím ukládá platit z jejich rozpočtů, plněných z už jednou zdaněných peněz. Není divu, že se na to či ono v obci či městě nedostává. Samospráva tak pozbývá smyslu i finančních prostředků, za něž by měla plnit svůj základní účel – sloužit občanům v první linii. Nárůst počtu všemožných úředníků a úřadů a z toho vyplývající vyšší a vyšší zdaňování nás dnes a denně zbavuje svobody. Komicky to nekompetentní představitelé státu ukrývají pod roušku Evropské unie, jejíž předpisy jsme kvůli stejným lidem, kteří přejímali před čtyřiceti lety ty sovětské, přejali na rozdíl od jiných kandidátských zemí bezmyšlenkovitě i teď. To je důvod, proč chci své zkušenosti se soukromým podnikáním, starostováním a ekonomické i praktické obchodní zkušenosti zúročit jako senátor k tomu, abych se vynasnažil tento hrozivý stav změnit.

Olga Chvilka před nástupem borců k utkání Stará garda FK Nová Role (politici karlovarského okresu) versus Amfóra 2002

4

Na odpoledních „čajích“ (pamětníci budou dobře vědět), byl tuším říjen roku 1969, jsem se seznámil s krásnou dívkou. Jak se říká, byla to láska na první pohled. Uprostřed dívčí, po způsobu budoucích žen velmi hlučné skupinky, seděla jediná


Senátní magazín

potichu. Dlouho jsem se na ni díval a stejně dlouho trvalo, než jsem dostal odvahu k tomu, abych ji vyzval k tanci. „Smím (trochu jsem koktal) prosit?“ Odpověděla očima – ano. Byl jsem nedozírně šťasten, když pro ni chodili jiní kluci a ona je odmítala. Na konci jsem se odvážil ještě jednou ji požádat o tanec a zeptal se, zda by přišla na schůzku. K mému velkému překvapení řekla, že přijde. Za rok jsme slavili svatbu. Devět měsíců po svatbě se nám narodila první dcera Monika a po roce a půl syn Aleš. Když obě děti odrůstaly, žena naprosto po právu pravila, že když už jsem stále někde pryč, přišel čas pro „třetí život“. Byl jsem ke svému štěstí jednomyslně rodinou přehlasován. A tak se narodila dcera Olga. Žili jsme si velice poklidně, skromně a šťastně a mysleli, že nám jsou souzena dlouhá společná léta. Na jaře roku 1998 lékaři zjistili, že moje žena Olga trpí nevyléčitelnou nemocí – rakovinou plic. Dva roky se trápila. Vlny beznaděje a obav o ty svoje, jak už to maminky cítí, střídaly naděje, že právě ona bude tou, která s pomocí všemožných léků nad touto zákeřnou nemocí zvítězí. O svátcích vánočních roku 2000, po dvou nejtěžších letech v našem životě, mi navečer vydechla v náručí naposledy. Bylo jí pouhých padesát let. Nemůžu zapomenout. A nezapomenu. Bez ní bych nenašel ani tuhle odvahu – odvahu ucházet se o přízeň voličů v senátorských volbách.

Rok 1968 Bylo mi tehdy 18 let a končil jsem „učňák“. Bydlel jsem na internátu v Litvínově a od rána do večera hrálo rádio. Beatles střídali Beach Boys a Semafor, Rádio Luxembourg, Hlas Ameriky. Té osudné noci to bylo stejné. Po půlnoci nás ale probudila zvláště smutná hudba. Vstupy moderátora byly dost podivné a zmatené. Stále opakoval, že jsme napadeni vojsky Varšavské smlouvy. Zprvu jsme si mysleli, že je to nějaká nepovedená rozhlasová hra. Za úsvitu bylo jasné, že to není žádná hra, ale tvrdá, velmi tvrdá realita. Hned jsme probudili ředitele internátu a rukama nohama mu vyprávěli, co se děje. Myslel si, že je to zase nějaká naše puberťácká legrácka.

Oslavy při příležitosti vyhlášení památného stromu se členy Svatohubertského řádu

ODS

Manželka Olga s prvním vnukem Jakubem

Když pochopil, vydal nařízení co nejdřív se dostat k rodičům. Odjeli jsme prvním ranním vlakem do Karlových Varů. V Jirkově jsme nabrali zpoždění, spadl tam tank sovětské armády z mostu přímo na koleje. Před Ostrovem se stalo něco, co se mi nadosmrti vrylo do paměti jako předzvěst. Vlak začal prudce brzdit a houkat. Nestřežené stádo krav se dostalo do kolejiště, strojvedoucí již nestačil vlakovou soupravu zastavit a my jsme vjeli přímo do stáda. Následný pohled byl strašný a jakoby symbolický pro všechno to, co přišlo. Po příjezdu do Karlových Varů jsem se narychlo ohlásil rodičům, aby neměli strach, a hned jsem utíkal do města. Vojáky „spřátelených armád“ jsem našel před vchodem bývalého kina Praha. Našel jsem je po střelbě do budovy v Jaltské č. 7. Atmosféra byla napjatá a houstla. Mladí vojáci byli evidentně zmatení, jejich velitelé na ně řvali a dávali nesmyslné rozkazy. Připojil jsem se ke skupině, která monitorovala pohyb Sovětů po Varech. Pracovali jsme tehdy v dobré shodě a vzájemné pomoci s „esenbáky“, roznášeli jsme letáky, skrývali se jako spojky v lese. Byla to dobrodružná doba. To určitě. K mládí patří. Nikdy ale úplně nevymizel ten těžký, tísnivý a zoufalý pocit, kdy jsme si se srdcem plným zoufalství už uvědomovali, co je nesvoboda, že nemůžeme nic, že je konec všemu dobře míněnému. Chápu Palacha, že tomuto pocitu podlehl, ačkoli vím, že to není řešení. Tenhle pocit se rozpustil až po listopadu ’89. A přece, protože jsem nezapomněl na ty, kdo hned po srpnu obrátili a které dnes vídám na obrazovce a ve vysokých politických funkcích, jak zastávají zase nové a módní postoje, zamrazí mne znovu. Tak to nelze nechat. O svobodu je třeba bojovat. Nemá na růžích ustláno. Nemůžeme říct: Je to svinstvo, politika mne nezajímá, a jít na svou zahrádku. Proto kandiduji do Senátu.

5


Procházka mým krajem

Senátní magazín

Když to vezmu směrem od Prahy, tak začnu nejprve Žlutickem, Bochovskem a Toužimskem. Toto území se vyznačuje převážně zemědělskou výrobou, která v současné době prožívá z mnoha hledisek silný útlum. V prvé řadě nikdo neodhadne povětrnostní podmínky na příští rok, a proto zemědělce trápí na jaře přízemní mrazíky, v létě nedostatek vody, a v horším případě záplavy nebo krupobití. To jsou přírodní podmínky. Ještě horší a zhoubnější je však vládní „nekoncepce“ našeho zemědělství a některé nadmíru složité formy přidělování dotací zemědělcům. Ti, kteří v této oblasti pracují s takovým nasazením, jaké je zapotřebí, nemají čas vyplňovat žádosti o přidělení dotace, a jsou tím pádem ochuzeni o finance. Ale pokračujme v naší vlastivědné vycházce.

Doupovská vrchovina Na pravé straně máme rozsáhlé území Doupovské vrchoviny, která byla dosti necitlivě zasažena vojenským cvičištěm z dob minulého režimu. V současné době se hledá uplatnění pro obce na okraji celého tohoto prostoru. Jsou různé módní trendy, například se nyní ozývají hlasy, které volají po nutnosti vybudovat zde průmyslovou zónu. S tímto názorem se neztotožňuji, protože je důležité v prvé řadě mít investora a poté mu zajistit vhodné podmínky pro jeho činnost. Jsem toho názoru, že by celé území mělo být ponecháno pro příští generace jako nedotčené. Je spojeno s množstvím dosud nezodpovězených otázek, které čekají na svoji odpověď.

Bečov nad Teplou

6

Krušnohorské sjezdovky

ODS


Senátní magazín

ODS

Krušné hory

Centrum regionu

Pokud se vydáme na severní stranu našeho volebního obvodu, ocitneme se v Krušných horách. V této oblasti se dynamicky rozvíjí automobilový průmysl firmy WITTE v Nejdku. Naopak se zde rozpadají pobočky giganta českého strojírenství ŠKODA Plzeň. Věřím, že účinná podpora malých a středních podniků by zmírnila důsledky této situace v městě Ostrov a okolí. Vím o problémech obce Potůčky, kde se stejně jako na Klondajku vytěžuje zlatonosná žíla. Co se týče Jáchymova a jeho okolí, stále jsem přesvědčen, že krom známých lázní by tomuto městu slušel přívlastek známého lyžařského a sportovního centra. Celá tato oblast včetně Stráže nad Ohří, Hroznětína, Merklína a Nové Role může profitovat z krásné krušnohorské scenérie. K Podkrušnohoří neodmyslitelně patří těžba kaolinu, kterou zajišťuje firma Sedlecký kaolin. Ke skutečným perlám regionu patří sklárna Moser a likérka Jan Becher.

Přes sv. Maura na hradě v Bečově se dostáváme do centra našeho volebního obvodu, do Karlových Varů. Tyto světoznámé lázně navštěvují převážně zahraniční pacienti. Kromě toho je toto krajské město centrem politického, společenského i kulturního života celé oblasti. Přednosti Karlových Varů všichni známe. Měli bychom ale také vědět, co potřebují. Mám na mysli rozvoj města a jeho okolí, přičemž za nejdůležitější považuji kvalitní dopravní dostupnost, tedy co nejrychlejší dobudování dálnice Cheb – Karlovy Vary – Praha. V zájmu moderní letištní přepravy je třeba zahájit rekonstrukci karlovarského letiště. V neposlední řadě a s podporou státu bychom měli znovu naplnit hotely a lázeňská zařízení. Pokud jsem na některé důležité území zapomněl, tak doufám, že budete shovívaví.

7


Senátní Přijďte k volbám magazín ODS a podpořte našeho kandidáta

Aleš Heřman

Vladimír Kulhánek

syn

senátor za Karlovarsko

V pubertě jsem s tátou zažíval docela krušné chvíle. Vyznával spartánskou výchovu, takže ty tam byly chvíle, kdy jsme při pravidelném domácím fotbálku v obýváku rozbíjeli společně lustry. Vařečka, která mi dodnes připomíná, co se má a co nemá, co se smí a co ne, měla tehdy hody. S odstupem času musím být otci, a tedy i vařečce, vděčný. Rozhodně mi to neublížilo. Z další etapy svého života vnímám svého otce spíš jako postavu z novin a vyprávění. Vím, že tato profese, politika, když ji člověk dělá opravdově a v nasazení pro druhé, je údělem, který nesou i nejbližší. Kolikrát řeší problémy všech ostatních víc než vlastní. Fakt, že to táta všechno zvládá, mne jen utvrzuje v obdivu ke dvěma jeho vlastnostem, kterými je obdařen na rozdávání – vůli a vytrvalosti. Poprvé jsem to pocítil a pochopil naplno až jako dospělý, když se otec ve čtyřiceti začal učit anglicky a asi za tři roky složil státní zkoušky. Uvědomuji si, když se dívám zpátky na jeho život, že to byly tytéž vlastnosti, které ho těžkou dřinou dovedly bez stranické berličky z místa řadového zaměstnance k pozici hlavního technologa, který rozbíhá provoz v zemi na druhém konci světa, ke generálnímu řediteli polistopadové zahraniční firmy, poté ke starostování a nakonec až k těmto volbám. Přeji mu úspěch. Na vařečku nezapomenu, ale svůj hlas mu dám.

Chtěl bych podpořit kandidaturu pana Václava Heřmana do Senátu. Jsem přesvědčen o tom, že jde o výrazně kvalitního kandidáta, který je schopen pokračovat v mé snaze pomáhat občanům, započaté před řadou let. Znám pana Heřmana nejméně 10 roků, vím, že je člověkem s řadou vlastností, které jsou pro výkon této funkce nepostradatelné – jasný a jednoznačný pohled na svět, umění komunikovat s lidmi, cit pro problémy druhých a snaha dojít vždy k řešení, a je-li to třeba, tak ke kompromisům. Zcela jistě nezůstane lhostejný k problémům zdejších obcí a celého regionu. Nepochybuji, že si v krátké době svou poctivostí a pracovitostí vybuduje uznání a solidní postavení. Na základě svých zkušeností s jeho starostováním v Nové Roli jsem si jist, že i v Senátu bude odvádět práci neméně dobrou a že zde zúročí svoji znalost komunální politiky. Za 8 let své činnosti v Senátu jsem totiž došel k závěru, že opravdu nejužitečnějšími senátory jsou bývalí starostové a primátoři. Dovedou totiž nejlépe pochopit problémy, které občany skutečně trápí, a jsou pak také schopni jejich řešení vtělit do projednávaných zákonů. Mohu-li Vám tedy někoho doporučit, pak je to kandidát za ODS Václav Heřman.

Olga Heřmanová

JUDr. Josef Pavel

dcera

hejtman Karlovarského kraje

Popsat mého otce je docela složitý úkol, protože mne i přesto, že ho znám již 24 let, dokáže každý den něčím novým překvapit. Naposledy svým rozhodnutím kandidovat do Senátu. Ptám se, zda je na tento post ten „pravý“. Kladla jsem si v této souvislosti různé otázky. Například – není příliš slušný na vysokou politiku, v které je zapotřebí ostrých loktů? Změní se tam? Stručná a jednoznačná odpověď na obě moje otázky je, že jako starosta Nové Role dokázal udělat pro město to nejlepší, vždy si své postoje dokázal obhájit a neměnil je podle toho, jaká je právě situace. I přesto, že vypadá velmi přísně, dokáže být vstřícný a není schopen bezdůvodně něco zamítnout, nevyhovět. Je to na každém z Vás, ale pro mne je můj otec tím pravým kandidátem.

Jako hejtman si udržuji co největší přehled o tom, co se v kraji děje, sleduji situaci v jednotlivých městech a obcích a práci konkrétních starostů. Václav Heřman patří mezi ty, kterých si mimořádně vážím. Cením si nasazení a práce, kterou doposud odvedl v Nové Roli jako starosta při nápravě zmatků druhé poloviny devadesátých let. Podnikl okamžité kroky k odstranění dluhů, ve kterých se město po nepředvídavém hospodaření předchozího vedení ocitlo. Podařilo se mu dokončit privatizaci bytového fondu, vystavět nové byty, otevřít turisticko-informační centrum a mnoho dalšího. Znám pana Václava Heřmana jako člověka slušného, poctivého a zároveň skromného. Celý region jej však zná také jako schopného politika, uvažujícího realisticky a s ohledem na budoucí rozvoj. Věřím, že voliči na jeho kvality vsadí a stejně jako já mu dají svůj hlas.

Informace a kontakty: ODS Karlovy Vary Jaltská 7 360 01 Karlovy Vary tel./fax 353 227 522 Senátní magazín ODS Výtisk je zdarma, vychází jako příloha Listů ODS Vydává HK ODS, Jánský vršek 13, 118 00 Praha 1

www.senator-herman.cz e-mail: [email protected]

Méně úřadů, více svobody

Recommend Documents