MEDITACE O SOUČASNÉ EKONOMICKÉ KRIZI A MEDITATION ON RECENT ECONOMIC CRISES Tibor Vaško Bývalý pracovník IIASA, Laxenburg, Rakousko
[email protected]
Abstract: Práce je pokusem přiblížit nejen projevy, ale také příčiny (kořeny) současné ekonomické krize. Přitom se opírá především o názory význačných intelektuálů jak z minulosti, tak současného vědeckého myšlení. Na závěr se snaží naznačit možné a vhodné reakce na nastalé problémy. Klíčová slova: Krize, ekonomické bubliny, úvěrové financování, ekonomický růst, hypotéky. Abstract: The paper is an attempt to present not only the symptoms, but also causes (roots) of the present economic crises. It draws predominantly from the views of prominent intellectuals both from the past as well as present scientific thought. In conclusion it tries to outline the possible and plausible reactions to the present problems. Key words: Crises. Economic bubbles, credit financing, economic growth, mortgages. JEL Classification: G Financial Economics „Je dosti dobré, že náš národ nechápe náš bankovní a monetární systém, protože kdyby jej chápal, věřím, že by byla revoluce před zítřejším ránem.“ 7 Ekonomické systémy jak kapitalistické, tak socialistické, i když tyto poslední neexistovaly tak dlouhou dobu, prošly jistými krizemi. Krize patří do množiny dynamických ekonomických jevů, jež po staletí doprovází vývoj národního a světového hospodářství. Do této množiny patří různé cykly, bubliny, tzv. „dlouhé vlny“ apod. Přitom není vyloučeno, že může dojít k působení více těchto jevů současně, tj. k jistému zřetězení jevů. Pak je složité se vyznat v projevech ekonomiky, protože tyto jevy zprostředkují zejména symptomy a ne příčiny. K těmto posledním je nutno se zpětně propracovat analýzou. Všechny krize mají něco společného, ale také každá obsahuje také něco nového. To se týká také současné krize. Tak například Bank of England v roce 2009 snížila úrokovou míru na půl procenta, což neudělala ve své 315ti leté historii, během které zažila desítky krizí. Caisse des Dépôts et Consignations, finanční páka francouzské vlády, v roce 2008 vykázala ztrátu také poprvé za své existence (od roku 1816). Francouzi říkají, že zoufalý pokus zachránit hlavně americký a britský finanční systém rozlámal všechny „navigační přístroje“ v důsledku manipulací vlád a centrálních 7
Henry Ford
57
bank. Astronomický objem likvidity, jež zaplavil za jediný rok finanční systém, zejména americký, přivedl politické a finanční hráče ke ztrátě dotyku s realitou. Je dobré si uvědomit, že americký měnový systém produkuje 3 % v mincích a bankovkách a zbytek jako položky v počítačích. Od dob prezidenta Andrew Jacksona (1829 – 1837) federální dluh USA nebyl splácen, spláceny byly jen úroky soukromým bankéřům a majitelům amerických obligací. V roce 1990 byl bankovní systém USA 2,3 až 2,7 krát větší než čínský. Dnes je tomu obráceně. Ve skutečnosti čínský bankovní systém má 25 krát větší rezervy než americký FRB. Současná krize je „man-made“. Patologické jevy ekonomiky nejsou vyvolány přírodními jevy, ani přirozeností kapitalismu. Vždyť například od r. 1944 do počátku sedmdesátých let to zvládal bez velkých krizí, ale nevídaným kořistnictvím a arogancí části současné vládnoucí elity, zejména ve finančním sektoru vzniklo podhoubí krize. Není to obvyklý „business cycle“, ale „central banker cycle“, jak říkají Američané. To nemá nic společného s tržním mechanismem, nebo volným obchodem. Tomáš Baťa v roce 1932 viděl věci takto: „Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme si zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů ani kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic. Nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry. Technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze. Důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.“ 8 . Zdá se, že od té doby se mnoho změnilo. V posledních letech došlo ke „zřetězení“ řady ekonomických bublin, vyvolaných více méně úmyslně. První byla bublina tohoto století, tzv. dot.com. Vznikla počátkem století. Byla způsobena tím, že mnohé telekomunikační firmy se řídily obdobou Ponziho schématu a až 30 % zisku dávaly do reklamy a tím získávaly mnoho zákazníků. Když narazily na meze svých možností (a také zákazníků), šly k zemi. Tato bublina stála akcionáře ve světě 14 bilionů dolarů, z toho 7 bilionů v USA. A. Greenspen (předseda amerického FEDu) prasknutí této bubliny řešil snížením úrokových sazeb. Snížení úrokových sazeb vytvořilo podmínky pro výhodné hypotéky a způsobilo bublinu nemovitostí. Proto někteří již před léty nazvali Greenspena bubble-blower (volně přeloženo do češtiny: bublifuk). Tato bublina praskla v roce 2008. Vyvolala pokles cen domů v USA až o 18 % a neschopnost jejich majitelů splácet hypotéky, jež počítaly s nájmem odvozeným z ceny nemovitostí. Podepsala se na tom také mezitím rostoucí úroková míra a její důsledky. Potom následovala bublina komodit představovaná vrcholem 147 dolarů za barel ropy. Záhy praskla i tato bublina a cena ropy spadla na 30 dolarů. Podobná salta provádělo i zlato. Nyní, zdá se, ceny komodit opět stoupají a jsou vedeny průmyslovými surovinami jako jsou nikl a olovo. Je také možné, že se podniky v očekávání konce krize předzásobují.
8
Ze zahraniční literatury zpracoval Ing. Miroslav Vinter BŠP Zlín
58
Chování aktérů „Žádné varování nemůže zachránit lidi rozhodnuté rychle zbohatnout.“ 9 Nastalo zřetězení podvodného chování aktérů ve finančním sektoru. Nestandardní hypotéky sice byly vyvolány politickou snahou každému Američanovi umožnit získat svůj vlastní dům, ale v praxi to vedlo k podvodu. Všichni účastníci věděli, že hypotéka u některých skončí selháním (default), proto šlo o to, jak se jich zbavit. Pochybné hypotéky se začaly objevovat v sekuritizované formě (zabalené do mnoha cenných papírů). To byl další podvod. Ratingové agentury přispěchaly na pomoc podvodným označením balíků kategorií AAA. Dlouhý řetěz podvodů skončil umístěním těchto balíků na burze. Současně Clintonova administrativa koncem devadesátých let (z popudu tří kongresmanů Gramm-Leach-Billey) zrušila Glass-Steagallové regulační zákony podepsané Rooseveltem v roce 1933 a uvolnila prostor kasino-kapitalizmu, nárůstu bank (Citybank byla první, která dosáhla základního jmění 1 bilion dolarů) a možnosti defraudace, podvodu (cook-the-books) apod. Uvolnil se prostor derivátům. Finanční instituce, kam z univerzit spěchala elita studentů, již nepotřebovala výrobu, stačily si samy při tvorbě fiktivního kapitálu. Vytvořily ho za 600 bilionů, což je 10 krát více, než HDP celé zeměkoule. Zcela se ignoruje role daňových rájů, které řídí zejména Bank of England. Tyto jsou odpovědny za to, že vlády mají problémy se sociálními programy a díky daňovým únikům mají napnutý rozpočet. Proto Franck Biancheri, ředitel prestižního ústavu LEAP/E2020 (www.leap2020.eu), požadoval v osobním dopise od účastníků zasedání G-20, aby Mezinárodní měnový fond prozkoumal a předložil hodnocení finančních systémů tří zemí zodpovědných za současnou situaci, a to USA, Anglie a Švýcarska. Pokus OECD kategorizovat země v tomto ohledu je bezzubý. Podle české kapitálové informační agentury sídlí v daňových rájích skoro 9 tisíc vlastníků českých společností. Jaké důsledky to může mít na příjem státního rozpočtu, přenechávám k úvaze čtenáři. USA jako hegemon Po druhé světové válce USA vyrábělo přes 53 % světové produkce. Tehdy služby a finance tvořily malou část HDP. USA předstihlo zbytek světa tak, jak se to od dob Římské říše žádné zemi nepovedlo. Stalo se lokomotivou hospodářského rozvoje světa. Přitom USA se stalo vedoucí silou také v kultuře, politice a právem se stalo vzorem pro zbytek světa. Země byla sebevědomá a optimistická. Věděla, že jejich děti na tom budou lépe, než byli jejich rodiče. Tato skutečnost současně ukazuje, jak nerealistická byla koncepce socialistických zemí „dohnat a předehnat“. Nyní již takovou jistotu Američané nemají. Vyrábějí v porovnání se světem méně, než polovinu toho, co vyráběly v padesátých letech. Teď se zdá, že tu jistotu dalšího rozvoje nabývá pro změnu Čína. V pozdějších letech začal obecně, a v USA zvláště, stoupat podíl sektoru služeb a počátkem 21. století sektor financí překonal jak výrobu, tak služby. Moudří lidé poznamenávají, že banky dovedou vytvořit peníze, ale ne bohatství. To druhé vzniká ve výrobě. Svědčí o tom také skutečnost, že ještě v roce 1970 byla výroba v USA co do podílu na HDP dvakrát větší než finanční sektor, nyní je to obráceně. Finance tvoří 21 % HDP USA, zatímco materiální výroba jen 12 %. To je strukturální podhoubí současné krize.
9
Lord Overstone (Samuel Jones-Loyd), (1796 – 1883), zakladatel britské bankovní ortodoxie
59
Úvěrové financování Moderní banky mají zvláštní moc, půjčovat peníze, které nemají. Na tento trik přišly v roce 1694, kdy „zlatníci“ (jak se do té doby jmenovali předchůdci bankéřů) oddlužili krále Anglie Williama od dluhů a tím získali nebývalý respekt a moc. Stali se z nich bankéři a profitovali z ohromných objemů úvěrů, za které ručilo největší impérium od dob Říma. Anglie by nezískala svoji moc a půjčovatelé peněz své zisky, kdyby s nimi král William v roce 1694 neudělal Faustovskou dohodu. Tehdy oficiálně vznikla Bank of England, jež zajišťovala králi neomezený úvěr na válku, výměnou za právo půjčovatelů emitovat na úvěru založené peníze. Pak se již půjčovatelé začali nazývat „bankéři“. Ujednáním s králem Williamem dostali bankéři nejvýznamnějšího zákazníka: veřejné instituce a také právo razit peníze jménem krále. Lidé ukládali zlato a stříbro ve vládou schválených bankách, jež dostaly právo dávat půjčky v obejmu desetkrát větším, než uložené úspory a získávat úroky z těchto půjček. Průzkum v USA nedávno napočítal 20 bank, které nyní rozpůjčily 30 krát více, než činí jejich depozita. Banky tím tudíž vydělávají na půjčování peněz, jež ve skutečnosti nemají. Skutečným problémem není podvod, ale legalizace (legální kodifikace) podvodu. Toto půjčování je však za jistých podmínek ekonomicky užitečné. Když se však půjčuje daleko za mezí užitečnosti, dochází k problémům. Velký ekonom Ludwig von Mises (1882 – 1973) k tomu řekl: „Žádnými prostředky se nelze vyhnout konečnému kolapsu konjunktury vyvolané expanzí kreditu. Alternativou je jenom, zda krize přijde dříve, jako výsledek dobrovolného ukončení další expanze kreditu, nebo později, jako konečná a totální katastrofa daného měnového systému.“ To je perfektní hodnocení i současné situace. Anglická královna se ptala, zda nikdo nepředpovídal možnost vzniku současné krize. Von Mises to předvídal již v minulém století. Chování kořistníků, jak je odhalil Lord Overstone, zabránilo tomu, aby se varování bralo vážně. Co dále? „Významné problémy, jimž čelíme, nelze řešit na stejné úrovni myšlení jež jsme měli, když jsme je vytvořili.“ 10 Zatím mám problém nalézt vyšší úroveň myšlení o otázkách řešení krize než jsme měli dosud, jak požaduje Einstein. Přitom se k běžným ekonomickým otázkám přidaly mnohé nové jevy, jež v minulosti byly zanedbatelné. Meze ekonomického prostoru jednotlivých přírodních, ekonomických a rozvojových proměnných (populace, podnebí, voda, potraviny, ropa, uran, lithium, atd.) již nelze dále ignorovat. Wallerstein mluví o asymptotách těchto proměnných. Již Kenneth Boulding řekl, že když někdo myslí, že v konečném prostoru může něco exponenciálně růst do nekonečna, musí být blázen nebo ekonom. Ještě pádněji to řekl Edward Teller, otec americké vodíkové bomby. Řekl, že lidstvo může být vyhlazeno (extinct) tím, že emocionálně nezvládne pochopení exponenciální funkce. Loni Robert Jensen ve své práci 11 varoval, že jsme první živočišní tvorové, jež budou muset sami na sebe uvědoměle uvalit omezení, abychom přežili. Zatím se to nedaří, dělá se spíše opak. Většinou nám také uniká rozdíl mezi růstem a rozvojem. Jakýkoliv systém se může rozvíjet, aniž by rostl (měřeno například v ekonomii ukazatelem HDP), nebo může růst, aniž by se rozvíjel. Biologické systémy to zvládají, jak je vidět například se srovnáním miminka a jeho stavu v dospělosti. 10 11
Albert Einstein http://www.alternet.org/story/95126
60
Ekonomické a někdy i technické systémy selhávají při zabezpečení simultánního růstu a rozvoje, tj. růstu a nutné změny. Jinými slovy rostou ke své záhubě. Zatím převládá jen posedlost růstem. Matematicky vzato jde o to alespoň nahradit exponenciální funkci, jež tvoří základ většiny ekonomických teorií logistickou funkcí, nebo složitějšími rovnicemi Lotka-Volterra, které přinejmenším respektují konečné asymptoty proměnných. Z těchto důvodů si myslím, že nejdůležitější inovací by bylo vypracování nové filozofie rozvoje a opustit dosavadní koncentraci jen na prostý růst. Keynes snad měl něco podobného na mysli, když řekl: „Potíž je ani ne tak v rozvoji nových myšlenek, jako v úniku od těch starých.“ U mnoha ekonomů vládne názor, že situace se v posledních stoletích nezměnila. Bankéři (nebo banksteři – výraz vzniklý v meziválečném období) manipulují vládami a tudíž ti, co krizi způsobili, se jí snaží za pomoci vlády odstranit. Proto maximum, v co lze za současné situace doufat je, že se věci vrátí k počátečnímu stavu, tj. banksteři dále budou ovládat společnost a můžeme se těšit na další krize. Výsledek jednání skupiny G-20 v Londýně 2009 mnoho expertů nazvalo „schůzkou abstinentů ve vinném sklípku“ (Attali), nebo schůzkou lunatiků a podobně. Zajímavé je, že v roce 1933, tj. v době krize, Londýn organizoval podobnou schůzku, ale Roosevelt jím vzkázal, že jejich návrhy jsou problémem a ne řešením, a šel na ryby. Proto také mnozí ekonomové v USA studující světovou ekonomiku (Stiglitz, Soros, Roubini, Hudson, E. Brown a další) nevylučují možnost dlouhodobé krize, jakou zažívá Japonsko již téměř dvě desetiletí. Obrazně řečeno, průběh vývoje světové ekonomiky nemusí napodobit písmeno V, tj. dosáhne dna a odtud se odrazí, ale může napodobit spíše písmeno U, tj. ekonomika dosáhne dna a pár let u toho setrvá. Přitom málo jevů je jen negativních, zpravidla obsahují i zárodky dobra. To mnozí tvrdí i o krizových jevech v hospodářství. Jedním, snad nejvýznamnějším z nich byl Joseph A. Schumpeter, 1883 – 1950, rodák z Třeště na Vysočině, jež obohatil terminologii o výraz „kreativní destrukce“. Toto myšlení je poněkud ve směru Keynese a jeho citátu viz výše, tj. jak se zbavit toho starého. Zde krize může aktivním jedincům pomoci. I když současná krize má své zvláštnosti, platí i pro ni, co říkal Schumpeter svým studentům na Harvardu - že krize působí jako osvěžující „douche“ (sprcha). Předpokladem takového působení je, že se bude konat „in anticipation of rather then in reaction to“, tj. že se bude jednat v předjímání budoucího vývoje místo reakcí na již nastalé problémy. Dosud však není politická vůle ani odvaha tak jednat, díky převaze skrytých zájmů různých skupin nad skutečnými potřebami změny. Krize se může stát katalyzátorem dlouhodobých strukturálních, ale také jistých sociálních změn, podobně jako se jím stala meziválečná krize. Krize může ulehčit provádění bolestivých, ale nutných restrukturalizačních změn tím, že zviditelňuje jejich naléhavost. Mnozí se živí popisováním příštích problémů, i když tyto nejsou vždy známy do detailů, obecně je již dostatek poznatků, aby posloužily jako jistý „kompas“ pro nasměrování dalšího vývoje. A tak i když nelze již krizi zabránit, je tady a její řešení lze využít pro přesměrování dalšího vývoje žádoucím směrem. To je hlavním úkolem politiky obecně a ekonomické politiky zvlášť.
61
