Velikonoční meditace

Měsíčník farnosti sv. Bartoloměje

4 2012

Velikonoční meditace S příchodem Tridua se jako každý rok máme na co těšit. Zas si vychutnáme studenou katedrálu s úžasnými obřady Zeleného čtvrtku, neopakovatelné chvíle velkopátečních modliteb, a hlavně náladu Veliké Noci na Bílou sobotu. A pak nastane krása zpěvu a slavnostní mše svatá v Neděli zmrtvýchvstání. Ale co vlastně můžeme opravdu prožít do hloubky, bez estetických pomůcek, je neopakovatelná příležitost meditace, možnost být s Bohem o samotě tváří v tvář. Kdo to zakusil, ví o čem je řeč, kdo ještě ne, ať to zkusí. Setkání, které nám nabízí Bůh, je intimní záležitost, i když se odehrává na veřejnosti. Já a Bůh na jednom místě, v Getsemanské zahradě nebo u hrobu, ale vždy opravdově. Bůh a Pán je vždy opravdový. A já? Možná přicházím tak nějak z povinnosti nebo přinucení, nebo možná jakoby jen tělo, bez ducha. Zas se blíží ten den a čas si ujasnit, jestli jsem za uplynulý rok pokročil v potřebě přebývání s Nebeským Tatínkem. Sám, ale v jeho domě, soukromě, ale s ostatními, jako ten, kdo neutíká, ale adoruje, kdo jednu „hodinu“ neměří rokem a jednu „vteřinu“ nelituje pro Boha. P. Edward Walczyk - farář

INFO Z FARNOSTI Z FARNÍ RADY

dne 25. března 2012 Dokončení zahrady Co zbývá: elektřina v zadní části, altánky Přibude trampolína pro děti Místa k sezení pro rodiče v oblasti dětského hřiště Prostor pod pódiem nutno vydláždit Co se chystá:  450. výročí arcibiskupství - budeme tu mít biskupy z Indie/Afriky/obojí, 13.5. 2012 zvláštní liturgie, pohoštění  1.6.2012 noc kostelů - od 18 do 21h bude otevřený náš kostel (varhanní koncert), průvodkyně; dáme informaci i do listů P14 Farní zahrada jako místo pro setkávání  kulturní večery  staročeský jarmark  další aktivity: divadlo (může být i pro děti), koncert vážné hudby, vystoupení sboru, skupina MK3 (jazz) Farní tábor: 19.8.-26.8. můžou všechny děti, které chtějí, ale nelze Bozkov a nikdo nereaguje na naši poptávku na ubytování

STALO SE Březnové setkání maminek a žen 2012 Setkání maminek a žen v naší farnosti připadá na každý druhý pátek v měsíci. Tentokrát jsme se ale sešly po měsíční pauze, jelikož letos v únoru byly jarní prázdniny, a většina z nás v Praze nebyla. Shromáždily jsme se tedy v pátek 9. března, nejprve na mši svaté od 18 hodin, po níž následovala křížová cesta. Nakonec jsme se přesunuly na faru, kde jsme si uvařily teplý čaj a společně s páterem Edwardem si přečetly další kapitolu z knihy Základy naší víry, na téma Člověk. Bylo to zajímavý námět na rozebírání - asi proto, že se to týká bezprostředně nás všech, jakožto lidí. Zamyšlení ostatních maminek se asi nepochybně podobala tomu mému…

2

Jako lidi máme neuvěřitelný dar v tom, že máme duši. Dokážeme vnímat Boha a věřit, že nám přichází vstříc a mluví k nám. Dokážeme mu naslouchat a nebojíme se mu dát najevo pocity, které se odehrávají uvnitř našeho nejhlubšího nitra. Bůh se v našem životě dokáže dostat všude. Zjevuje se nám nejrůznějšími způsoby. V překrásné přírodě, která nás obklopuje, milém setkání s druhým člověkem, nebo třeba i v popuzeném člověku v naší blízkosti, nebo v trpícím chudákovi. Je s námi všude - v radosti, štěstí, lásce, ale i v lidském trápení, smutku, nemoci a dokonce i smrti. A v tom se lišíme od ostatních živočichů na Zemi a myslím, že je to neskutečně krásné privilegium, které nám Stvořitel dal, je to Dar. Také jsme si popovídali o osamělých, zejména starých, ale i mladých lidech, kteří nepochybně něco potřebují, ale bojí se to dát najevo. Možná mají pocit, že ostatní svými potřebami obtěžují, nebo si jen nechtějí přiznat, že potřebují pomoc. Byť už jen třeba Foto z roku 2007. Zdroj: www.farnostkyje.cz v tom, že si chtějí úplně jednoduše promluvit, aby se necítili tak sami. Je možné, že takoví lidé v naší farnosti jsou a opravdu se takto cítí. Možná by to bylo vhodné téma k zamyšlení: nějaké pravidelné setkávání osamělých a to nejen seniorů. Víme, že již takový záměr tady kdysi byl, ale kdo ví, třeba je právě až teď vhodná chvíle. Dost možná, že se nám Bůh momentálně zjevuje v těchto osamělých lidech. Zkusme tedy něco společně vymyslet a jít mu také vstříc. Daniela Mayová

Březnová setkání mladých manželských párů 12. března proběhlo, tuším, již sedmé „setkání manželů“, tentokrát již opět pod vedením našeho pátera. Na přání některých účastníků jsme se ještě jednou vrátili k tématu daru a předávání

3

života. Při tomto setkání jsme především hledali odpovědi na otázky s tímto tématem související, které v průběhu diskuzí vyvstaly. Zajímalo nás například, jak se k dané problematice z pozice křesťana postavit v konfrontaci s jiným, či opačným názorem. Setkání bylo o to příjemnější, že jsme mohli společně za naše „mladé“ (ať už délkou trvání, či věkovým průměrem) společenství popřát páterovi k narozeninám, a tak - i přes občas ne úplně snadné téma - proběhlo setkání v příjemném duchu. Jak jsem již výše naznačila, ne vždy náš večer moderoval „náš“ pan farář, a tak mi dovolte, abych se ještě vrátila k setkání z minulého měsíce, kdy se vedení večera ujal nejmenovaný manželský pár z naší farnosti. A protože šlo o pár služebně (v manželství) o mnoho starší a tedy zkušenostmi oplývající, myslím, že zdaleka nebudu hovořit jen za sebe, když řeknu, že jsme jejich myšlenky a rady doslova hltali a mnohé si dobře zapamatovali! Těžko vše shrnout v jeden celek. Vlastně vám ani nepovím, co bylo hlavním tématem – nu, zkrátka manželství, a to ze všech různých úhlů – nejčastěji samozřejmě z pohledu ženy, versus z pohledu muže . Dovolte mi podělit se s vámi o tři myšlenky, které zazněly z úst našich „moderátorů večera“, a které mi utkvěly v paměti (omlouvám se, pokud je napíši trochu nepřesně). „Jak se ďábel například projevuje v manželství? – nebezpečným slůvkem: Později!“ „...před svatbou mi řekl. Buď na to máš, tak se ožeň, anebo na to nemáš, tak se nežeň. Až později jsem pochopil, na co všechno musím mít!“ „Manželství, to jsou dva na začátku neklidné proudy našeho mládí, které se spojí v jednu - někdy divokou – řeku, postupně sílí malými přítoky, aby nakonec – jako jeden tok - vyústily v klidné moře.“

4

Tímto bych onomu úžasnému páru chtěla ještě jednou poděkovat. Myslím, že nemluvím jistě jen za sebe, řeknu-li, že pro nás služebně mladší manžele jste velkým vzorem. Ne snad pro vaši dokonalost, ale naopak proto, že jste nám dali možnost nahlédnout do běhu úplně normální, ne dokonalé, ale krásné rodiny, a místy zahlédnout také sebe. Co říci na závěr? Zkrátka, každé naše setkání bylo moc fajn, a jako vždy se nám vůbec nechtělo domů. A jistě, kdyby většinu z nás netáhl domů stesk po našich ratolestech, nutnost krmení našich miminek (které se prostě bez maminky neobejde), či usínající hlídací babičky, které, ač jsou s vnoučaty rády, už se taky těší domů, poseděli bychom všichni jistě ještě o mnoho déle. Ale aspoň se o to více těšíme na příště! Přijďte také! Scházíme se každé druhé úterý v měsíci. Vzrůstající počet příznivců jen potvrzuje, že myšlenka setkávat se v přátelském duchu, dávat setkáním především duchovní hodnotu, řešit společná témata a najít nová přátelství, má smysl. Lucie Zemanová

BUDE SE DÍT Pozvánka na Staročeský jarmark 12. května 2012 aneb těšte se mj. na „českého Flatleyho“ či na ruční výrobu mýdel Rok nám utekl jako voda a naši farníci i občané z okolí se mohou opět těšit na tradiční Staročeský jarmark. Ten letošní se bude konat 12. května 2012, a to již popáté. Máme v plánu - jako už tradičně - vystoupení šermířské skupiny Rotyka. Necháme se překvapit, co nás čeká tentokrát: gotika, renesance, či baroko? Muzikanti, kteří zahrají na flétny, se předvedou ve farní zahradě na pódiu, které je tam pro podobné účely nově vybudováno. Pro děti zahraje divadélko Fígl Majdy a Vojty Duřtových. Tentokrát mají připravenou Africkou pohádku plnou zvířátek. Nevím,

5

jestli v ní vystoupí také živá zvířátka . Pokud ne, děti si budou moci prohlédnout a pohladit ovečky, které by se také měly zúčastnit jarmarečního odpoledne ( zřejmě před kostelem, pod kaštany, aby se nám neupekly na sluníčku, protože předpokládáme, že nám vyjde nádherné počasí, jako zatím pokaždé!) Novinkou by mělo být vystoupení irské taneční skupiny Rinceoirí. Historie irského tance v měkkých botách, takzvané „softy“, se traduje od středověku a irský step v tvrdých botách, s podrážkou z pryskyřice, sahá zhruba do 18 století. Takže – jestli chcete vidět „českého Flatleyho“, na jarmarku rozhodně nesmíte chybět! Návštěvníci, kteří ještě nezažili prohlídku kostela s výkladem, budou mít během jarmarku opět možnost! Co se týká lidových řemesel, uvidíte hlavně košíkáře, malování na košíky, háčkování, ruční výrobu mýdel, malování na sklo, šperkařství, malování na textil, perníčky, provazníka, kolovrátek, dřevovýrobu, nebo kovárnu. Samozřejmě si budete moci udělat radost nákupem jejich výtvorů. Koupit si můžete také keramiku, sladkou medovinu, nebo voňavé polštářky a jiné lákavé zboží. Děti určitě nadchnou dřevěné zbraně, jako jsou meče a šavle. A pokud jde o něco dobrého na zub, měl by se tentokrát sortiment rozšířit o oblíbený staročeský trdelník, domácí minikoblížky a kávu, i o včelařské výrobky. Bude tu středověká hodovna, ochutnáte pšeničné placky, staročeské klobásky, bramboráčky a sýry. Nebude chybět samozřejmě ani oblíbené prasátko na grilu. A na závěr – jak je na našem jarmarku zvykem - uvidíte ohňové fakírské číslo! Chceme, aby Staročeský jarmark podnítil občany k tvůrčímu pohledu na tuto městskou část a také aby podpořil místní tradice a aktivity, které mohou prohloubit povědomí o tomto neobyčejném místě. Věřím, že to bude opět skvělá příležitost se na okamžik zastavit a podívat se do minulosti. Připomenout si, jak nenahraditelná byla lidová řemesla, a jak byli čeští lidé neuvěřitelně zruční. Jak zněla středověká hudba, ale i jak drsné byly v minulosti šermířské souboje.

6

A hlavně - bude to možnost prohloubit citové pouto k místu, kde žijeme, a uvědomit si, jaké malebné a romantické prostředí v okolí kostela sv. Bartoloměje v Kyjích nám zde lidé žijící v minulosti zanechali. Daniela Mayová

NA CO MYSLÍ FARÁŘ, KDYŽ NEMŮŽE SPÁT? Pane faráři, na co jste myslel během uplynulých nocí? Na duchovní obnovu. Konala se u nás včera a předevčírem. Myslel jsem na to, proč se jí v naší farnosti účastní tak málo lidí. Nejméně ze všeho chápu malou účast dětí. Kolik lidí se asi zúčastnilo? Jen 3 děti, 2 senioři, kolem 15 žen a 15 mužů. Proč myslíte hlavně na neúčast dětí? Protože senioři možná nemají návyk obnovu využívat – dříve se nepořádala. Ženy a muži možná mají různé pracovní povinnosti. Ale u dětí není žádný důvod, proč by neměly tuto příležitost využít. Máte představu, proč se děti duchovní obnovy neúčastní? Myslím, že rodiče nedoceňují její význam pro své děti. Přitom jde o jednu z událostí, které nejvíce podporují duchovní růst – nejen dětí. Máme ji ve farnosti dvakrát za rok, vždy ji vede vynikající kněz, ví se o ní dostatečně předem. Jsme zváni na bohatou duchovní hostinu a nevyužijeme ji. Jaké mohou být překážky ze strany organizace těchto

rekolekcí? V minulých letech mě lidé upozorňovali, že duchovní obnova nebývala vyhlašována včas, aby si ji mohli naplánovat. Tento nedostatek jsme odstranili. Dalších překážek si nejsem vědom. Lidé z obnovy odchází spokojeni, nadšeni, osvěženi. Není vyloučeno, že něco děláme špatně. Ale byl bych rád, kdyby mi někdo řekl nebo vysvětlil, co. Jaké mohou být příčiny ze strany farníků? Podle mého názoru jsou alespoň dvě a vzájemně spolu souvisí: duchovní nevyzrálost a podceňování významu farního společenství. Jak je to s duchovní nevyzrálostí? Člověk (a to každý, až do smrti) se stále duchovně rozvíjí, nebo by aspoň měl – je to jeho základní potřeba, svým způsobem smysl pozemského života. Pro intenzivní rozvoj ovšem nestačí chodit v neděli

7

do kostela. Je nutné využívat dalších příležitostí - získávat další podněty a povzbuzení. Dobrá duchovní obnova je jednou z nejcennějších příležitostí tohoto druhu, která se koná přímo ve farnosti a s úmyslem tuto farnost dále stmelovat. Jak je to s podceňováním významu farního společenství? Určitě je dobré, když se někdo účastní duchovní obnovy i jinde než ve své farnosti. Ale neznamená to, že by pak měl farní duchovní obnovu vynechat. Naopak, ta je příležitostí, aby své zážitky, zkušenosti a poznatky z duchovní obnovy mimo farnost předával dál. Života v duchovní plnosti budeme těžko dosahovat bez živého kontaktu se svým farním společenstvím. I v tomto ohledu je farní duchovní obnova zásadní příležitostí. Myslíte, že malá účast na duchovních událostech souvisí také s tím, že často inklinujeme k

hmatatelným výsledkům, a zapomínáme na to, co hlavně můžeme od církve získat? Ano. Je totiž jednodušší udělat něco konkrétního a praktického, než zabývat se duchovnem. Je jednodušší jít na brigádu, než na duchovní obnovu? Je to jednodušší. Ale nikoli cennější. Brigády jsou jistě velmi důležité pro zázemí farnosti, podobně jako například úklid kostela nebo farní zahrady. Ovšem modlitba a meditace nám dávají duchovní sílu potřebnou v běžném i duchovním životě. A ve víře právě o to jde. Patřím k těm, kteří se duchovní obnovy nezúčastnili. Co s tím? Nebuďme lhostejní ke svému duchovnímu rozvoji, nebuďme pohodlní, rozpoznávejme cenné příležitosti a nebojme se více a více pracovat na svém duchovním vývoji. Ptal se Petr Macháček

Pošlete-li svou reakci (například názor, proč na farní duchovní obnovu nechodíme, nebo zkušenost s ní) na [email protected], rádi ji uveřejníme v příštím čísle.

ROZHOVOR

Naši katechumeni se představují V den vydání tohoto čísla budou naši katechumeni již jen pouhých šest dní od cíle, na který se delší čas připravovali: od momentu, kdy se stanou křesťany „na plný úvazek.“ Stane se tak o velikonoční vigilii a to dle staré tradice přijetím všech tří iniciačních svátostí: svátosti křtu, biřmování a prvního svatého přijímání. Kdo jsou tito adepti? Žaneta Kmetová a Jaroslav Vlčko. Položila jsem jim pár otázek. Vzhledem k tomu, že rozhovor probíhal s každým zvlášť, takto je i zveřejňujeme.

8

Žaneta Kmetová Proč ses se rozhodla nechat se pokřtít? Dřív jsem chodila do protestantské církve, kam jsem ale ve 14-ti letech přestala chodit. Čekala jsem, až budu starší, abych se mohla nechat pokřtít. Sem do kostela jsem začala chodit až už sem chodila mamka – která mě sem vlastně pozvala, sama bych nepřišla. Pak jsme přišly za páterem Edwardem, zda bych se mohla nechat pokřtít. Proč sis vybrala katolíctví namísto protestantismu? Katolická víra mi přijde víc upřímnější, přesně podle Bible, všechno má svůj význam. U protestantů je například příprava na křest podstatně kratší, kolem jednoho či dvou měsíců - jestli vůbec - a to mně přišlo dost málo. Myslím, že by se člověk měl připravovat déle. Pak tam mají přijímání jen jednou za měsíc, což není moc často. Kdy jsi poznala, že je Bůh? Jsem věřící od malička. Mamka uvěřila jako první, to jsem byla malá, a chodily jsme do Apoštolské církve. Protestanté nemohou křtít děti? Ne, až ony samy od 14-ti, 15-ti let, kdy jsou schopny rozhodování. Tobě nevadí, že se staneš součástí skupiny, která v očích většiny lidí

je „zpátečnická“? Ne, protože mám svoji víru, za kterou si stojím, a nezáleží mi na ostatních, kteří o tom nic nevědí a soudí. Jakého patrona sis vybrala? Ještě nemám úplně jasno. Chtěla bych sestru Faustynu, která pocházela z Polska, což není od naší země moc daleko. Přemýšlím ale ještě i o sv. Jenovéfě, patronce Paříže. A křestní jméno jsem si zvolila Eleonora. Nad čím v poslední době přemýšlíš? Jako mladý člověk dost nad rolí mladého člověka ve společnosti – jak ho vnímá okolí a co od něj očekává. Mladý člověk se musí tvářit, jak společnost očekává, nemůže dát najevo, co si opravdu myslí, své city atp. Myslíš, že se v tomto směru liší věřící od nevěřících? Věřící, aspoň většina, co znám, jsou schopni přiznat pravdu. U nevěřících je to častěji větší přetvářka, je pro ně těžké říct pravdu. Sleduješ, co se děje v České republice? Určitě sleduji zprávy – alespoň co se týče politického dění. Sleduji politiku i z důvodu studia předmětu politologie – abych byla v obraze. Například náš profesor na tento předmět říká, že

9

ve světovém žebříčku korupce je na tom ČR nejhůř, což také znamená jednu z nejnižších příček důvěryhodnosti. Říká, že jsme mladí a měli bychom na to upozorňovat. Já ale říkám, že ani to nestačí, měli bychom s tím něco dělat. Například skutečně upozornit na korupci, které jsem byl svědkem - a ne to tutlat. A lze podle Tebe nějak „zatočit“ s korupcí ve vysoké politice? To je těžké, ale většinou taková věc vyplave na povrch. Důležité je správně volit věrohodné lidi, ale problém je, že o kandidátech máme málo informací. Je důležité ptát se lidí, kteří u událostí byli. Jak se díváš na debatu kolem zpoplatnění vysokoškolského studia? No, bylo by to tak, že kdo bude mít peníze, bude mít vzdělání. Nesouhlasím s tím, protože většina

lidí si to nemůže dovolit. Ani děkani univerzit s tím nesouhlasili, protože kromě finanční náročnosti by to též snížilo úroveň vzdělání. Co bys chtěla v budoucnu dělat? Říkám si, že ne celý život jen jedno povolání, že na to je život dlouhý. Chci tedy vystudovat jazyky a také nějaký čas, možná na studia, žít v jiné zemi – třeba ve Francii. Myslím, že jazyky jsou základ, a pak už může člověk dělat skoro cokoliv. Publicistika by mě též lákala, ale myslím, že je pak těžké prosadit se. Jak prožiješ velikonoce? Držíte doma nějaké tradice? Protože mám před křtem, ráda bych se soustředila na to, co mám před sebou, protože je to velká událost. Jinak, jak jsme doma starší, tak tradice přestáváme držet. Vajíčka si ještě nabarvíme, ale ne pro pomlázku.

Žaneta Kmetová (*1993) studuje ve třetím ročníku na všeobecném gymnáziu, které je zaměřené více na jazyky. Mezi její koníčky patří čtení a sport - především cyklistika, plavání, běh a turistika. Bydlí se svou maminkou Alenou v Kyjích. Má ještě jednu starší sestru.

Jarda Vlčko Proč ses se rozhodl nechat se pokřtít? Myslím si, že když je člověk věřící a chce začít novým životem - jak ve víře, tak v životě - tak by měl začít očistou od hříchů a křtem, na který jsem připraven. Kdy jsi poznal, že je Bůh? Moje babička byla věřící,moji rodiče

10

ne, a já jsem zjistil s časovým odstupem, v pozdější době, že věřím. Tobě nevadí, že se staneš součástí skupiny, která je v očích většiny lidí „zpátečnická“? Pokud někdo odsuzuje víru a rozděluje lidi do nějakých skupin, tak je u mne hloupý, protože toto je každého rozhodnutí. Jestli mě někdo

chce odsoudit, tak to stejně udělá, a mně to nevadí. Toto je velký problém u věřících a nevěřících lidí. Jakého patrona sis vybral? Nemám ještě úplně jasno, ale asi Pannu Marii a svatého Josefa. Nad čím v poslední době přemýšlíš? Přemýšlím nad sebou, co se mi v poslední době událo, přemýšlím nad rodinou, nad křtem, a svatbou, která na nás čeká 18.8.2012.

Sleduješ, co se děje v České republice? Sleduji jen Události. Raději o tom nepřemýšlím, protože mi je z toho zle - od rozkrádání státu po všelijaké korupce. Myslím si, že se korupce dá zvládnout, když zvolíme do politiky slušné lidi. Jak prožiješ velikonoce? Držíš nějaké tradice? Velikonoce si díky křtu užiji lépe, ale zcela určitě s celou rodinou. Tradice moc nedržíme, ale je to potřeba, jinak se vytrácejí.

Jaroslav Vlčko pracuje jako soukromý podnikatel - rekonstrukce a fasády. Mezi jeho koníčky patří malá kopaná, odpočinek na rybách a rodina – manželka Petra a dcera Nicol. Bydlí na Černém Mostě.

GREGORIÁNSKÝ CHORÁL (Pokračování z minulého čísla) Rozkvět a prvé známky dekadence První zápisy chorálního repertoáru, zatím jen textové, jsou z 8. století. Ve století 9. se objevují první neumové značky v pasážích, které nebyly dostatečně známé. Z 10. století jsou systematicky notované rukopisy. Zdá se tedy, že původně ústně a pamětí předávané umění chorálního zpěvu v katedrálních školách a benediktinském prostředí přestalo dostatečně zajišťovat kvalitní interpretaci a bylo třeba sáhnout k psaným pokynům přímo v textu. S ohledem na trend pokračující v dalších staletích lze v tomto jevu spatřovat první známky dekadence. Pro nás, žijící ve století jedenadvacátém, to však představuje záchranu, neboť právě neumová notace rukopisů od konce 9. do začátku 11. století je dnes základem pro obnovu správného zpěvu gregoriánského chorálu. Nuemovy značky Co bylo příčinou „hrubnutí“ liturgického zpěvu církve? Proč se vytrácí jemný smysl pro latinské slovo jako základ interpretace zpěvu? Jazyková divergence

11

v době vzniku románských jazyků? Příliš rychlá expanze do cizího prostředí? Asi obojí. V 10. století se spolu s první notací objevují také první hudební teoretici. Chorální zpěvy jsou systematicky rozděleny do osmi modů. Interpretační značky – neumy – psané původně nad text se nyní píší na linku, a to nejprve na jednu. Až Quido z Arezza (†1050) vytvořil čtyřlinkovou chorální osnovu, která se pro záznam používá dodnes. Přidáním notových klíčů C a F tak bylo možné přesně zaznamenávat gregoriánské melodie. I když šlo z technického hlediska o pokrok, znamenalo to fakticky kodifikaci dezinterpretace chorálního zpěvu, jenž byl původně velmi jemně odstiňován. Zhruba od 10. století také vznikají další formy skladeb, např. mešní ordinária, metricky veršované antifony s rýmem, později sekvence a tropy využívající melodie dříve vzniklých skladeb. Tento repertoár se v zásadě liší od onoho původního především tím, že již není ustaven na jemné souhře latinského slova s melodií vyzpěvující jeho vlastní artikulaci. Nové skladby mají melodie komponované ve velkém tónovém rozsahu, texty jsou umělé (a umělecké). Jakoby se melodicky barvité a efektní skladby chtěly líbit především člověku. Pomalu přichází humanismus. Tridentská mešní reforma v 16. století Nejenom muzikální myšlení, ale estetické principy renesanční doby jako takové, v mnohém protiřečí nosným principům gregoriánského chorálu. Rozvíjí se vícehlasý zpěv – polyfonie, vedle sakrálních skladeb i skladby světské. Skuteční mistři vytvářejí i na nových principech hudební díla, která posvátnosti liturgie neubírají. Chorál tu často skýtá melodický základ či motiv. Ovšem jako celek je zanedbáván, dá se říci zasunut do nevědomí církve. Papežové tridentského koncilu (1545-1563) reagují snahou sjednotit liturgii a vrátit se ke střídmosti v liturgické hudbě a k rekonstrukci chorálního zpěvu. Naneštěstí však prakticky chybí odborník, který by se takového úkolu ujal. Tzv. medicejské vydání (1614-15) chorálních knih namísto restaurace původního zpěvu přivodilo gregoriánskému chorálu další hudební násilí a zároveň zahájilo téměř třísetleté období sporů o to, jak má být interpretován. Pro svou kontroverzi se tomuto počinu nedostalo konečného papežského schválení. Příště vás čeká poslední část příspěvku (úsilí o obnovu a souhrn vlastností Gregoriánského chorálu). Celý text lze najít na webu farnosti. Michael Nekula, upravil Tomáš Velík.

12

PRO DĚTI Bludiště Po Ježíšově vzkříšení řekl anděl ženám, které přišli ke hrobu, aby vzkázaly učedníkům, že se Ježíš s nimi chce setkat. Když spojíš všechny veselé smajlíky, dozvíš se, jak se jmenovalo místo, kde se jim Ježíš po svém zmrtvýchvstání zjevoval.

První písmena Duch svatý nás může naplnit různými dary. Dva z nich jsou v tajence, která se skládá z počátečních písmen předmětů na obrázcích. Potřebovali je apoštolové, když lidem hlásali evangelium a potřebujeme je i my, když chceme Pána Ježíše následovat.

Připravil Pavel Fiala Řešení:

13

FARNÍ CHARITA

Farní charita Kyje – Černý Most (tel.739 203 254, www.charitakyje.cz) Kurzy první pomoci od 13h v Oáze I v dubnu budou v Oáze na Černém Mostě probíhat kurzy první pomoci – základní, i pro maminky. Konkrétní termíny a podrobnější informace najdete na webových stránkách, nebo na tel. 739 203 254. Jak jsem již v některém z minulých čísel slibovala, opět v naší farnosti přivítáme flétnový soubor Aulos. Přijměte tímto prosím pozvánku na benefiční koncert souboru Aulos, tentokrát při příležitosti vzpomínky na zakladatele souboru prof. V. Žilku. Koncert se koná 15. dubna v 15:00hod. v kostele sv. Bartoloměje v Kyjích. Již nyní Vás chceme společně s Danielou Mayovou pozvat na 5. ročník Staročeského jarmarku, v sobotu 12. května. Letos se můžete těšit na opravdu hodně řemesel, dobrot a zábavy! Více brzy na webových stránkách i v tomto čísle Natanaela! Pěkné jarní dny přeje Lucie Zemanová „Ten, kdo udělal dobrý skutek, má mlčet. Mluvit má ten, v jehož prospěch byl udělán“ (Lucius Annaeus Seneca) FARNÍ KNIHOVNA

BARTOLOMĚJKA

Marek Orko Vácha: POSLEDNÍ ZEMĚ Když se ohlížím zpět do oněch dnů, nepochybuji, že nás vedla sama Prozřetelnost, nejen skrze sněžná pole, zpěněné moře, oddělující Sloní ostrov od místa našeho přistání na Jižní Georgii. Často se mi zdálo, že jsme čtyři, nikoli tři. Nic jsem o tomto svém dojmu neřekl svým druhům, ale později mi Worsley pověděl: „Měl jsem podivný pocit, že na této cestě byl s námi ještě

14

někdo.“ Člověk cítí nedostatečnost lidských slov, hrubost řeči smrtelníků, když se pokoušejí popsat nepopsatelné. Pronikli jsme pozlátkem vnějších věcí. Trpěli jsme, hladověli a triumfovali, plazili jsme se, a přece se dotýkali slávy, vyrostli jsme ve velikosti celku. Viděli jsme Boha v jeho nádheře a slyšeli slova, která Příroda vypráví. Dosáhli jsme až na dno duše člověka. Mgr. Marek Vácha, PhDr. , se narozen r. 1966 v Brně, katolický kněz. Na Přírodovědecké fakultě MU v Brně vystudoval obor molekulární biologie a enetika, teologii studoval v Olomouci a v Bruselu. Publikuje v řadě odborných i populárních periodik, zabývá se tématy evoluční biologie a lékařské environmentální etiky. K četbě a zapůjčení knih srdečně zve Věra Tůmová každou čtvrtou neděli v měsíci po mši sv. u sv. Bartoloměje

BOHOSLUŽBY - VELIKONOCE PŘEHLED BOHOSLUŽEB VELIKONOČNÍHO TRIDUA Vše v kostele sv. Bartoloměje, pokud tak není uvedeno jinak. Odpovídá to li-turgickým předpisům, kdy se rozptýlený Boží lid (který se v rámci farnosti schází na různých bohoslužbách) má shromáždit ke společnému slavení těchto největších křesťanských svátků

Zelený čtvrtek, Památka ustanovení Eucharistie a svátosti kněžství 18.00 mše svatá Do 21h adorace v Getsemanské zahradě Velký pátek, památka umučení Páně a den přísného postu 17.00 Křížová cesta 18.00 Velkopáteční obřady do 21h adorace u Božího hrobu

15

Bílá sobota 9-12h 12.00 20.00

adorace u Božího hrobu svěcení velikonočních pokrmů slavnostní Vigilie Zmrtvýchvstání Páně s obnovou křestních slibů

Neděle Zmrtvýchvstání Páně 10.00 Kyje 18.00 Oáza Černý Most Pondělí velikonoční 10.00 Kyje, po mši sv. již tradičně - kyjské velké velikonoční grilování, na které jsou zváni a vítáni všichni bez ohledu na věk, vyznání, národnost a soukromé názory. Zaručujeme příležitost k diskuzi a výbornou atmosféru. Uvítáme také masíčko, zeleninu a zbytek dobrot, které společně zbaštíme.

NABÍZÍM, HLEDÁM, ZVU Milí farníci, pokud něco hledáte, či můžete nabídout druhým, či chcete někoho pozvat na zajímavou akci, můžete napsat do této rubriky - do uzávěrky dalšího čísla (uvedena v tiráži).

Natanael vychází vždy první neděli v měsíci. Náklad 60ks. Za příspěvek na pokrytí nákladů děkujeme. Své příspěvky do příštího čísla posílejte na e-mail [email protected] do 29.4.2012. Technicky zajišťují: P.Fiala a M.Höferová. ● Další informace o farnosti na www.farnostkyje.cz.

POCHOD PRO ŽIVOT Dítě je vždy nadějí, aneb na co chtěl upozornit Pochod pro život?

Zpráva z webu pražského arcibiskupství: „Pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka OP bude 24. března 2012 od 13.00 hodin sloužit v kostele sv. Jiljí v Praze mši svatou pro účastníky Pochodu pro život, který bude zahájen po skončení bohoslužby. Pochod bude z Husovy ulice směřovat na Václavské náměstí k soše sv. Václava.“ Ano, v sobotu 24. března se v centru Prahy konala již tradiční akce nelhostejných - lidí neokoralých a přemýšlivých. Po dopoledním programu v klášteře dominikánů se odpoledního průvodu zúčastnilo kolem 2000 lidí. Tištěná média akci buď zcela ignorovala,nebo o ní psala jako o „akci katolíků“. Přitom já osobně vím, že v průvodu šli i lidé nekatolických křesťanských denominací. Typicky manipulativní článek byl např. na www.parlamentnilisty.cz , kde ke schematickému textu (převzatému patrně z ČTK), nebyli ochotni přidat ani jednu fotografii z průvodu. Místo toho zveřejnili fotografii dvou mladých žen v bílém plášti s popiskem „studentky lékařské fakulty“. A o co vlastně šlo? Prostým přírodním faktem je, že člověk je člověkem od početí. Již zygota, (buňka vzniklá splynutím ženského vajíčka a mužské spermie), je genově re-

álně existující lidský jedinec. Nevznikne z ní ani kůň ani velryba, ale pouze a jedině člověk.Ovšem dostane-li čas a možnost.. Nu, a ti, kteří přišli osobně podpořit tuto akci zaměřenou na právo nenarozených dětí na život, jsou toho názoru, že člověk má právo na ochranu svého života již od početí. Vždyť nic jiného než onen homo sapiens sapiens /člověk moudrý moudrý/ z té zygoty nikdy nebude. Pokud dostane ten čas a možnost. Zastánci potratového zákona tvrdívají různé věci. Třeba, že člověk není člověkem, dokud nemá diferencovány některé orgány. Jenže - které? A kdy? A jak moc by měly být diferencovány? Kde je přesně ta hranice? Jedno je jisté. Každé lidské dítě se rodí nesamostatné a zasluhuje si ochrany. A pokud si zasluhuje ochrany např. 2 měsíce před narozením (to je také přece dítě) není potom onen faktor času podezřele subjektivní a zcela svévolná záležitost? Není ono určování – teď ještě není člověkem a nezasluhuje si ochrany – ano,teď už je člověkem a je zákonem chráněn – pouze nadbíhání nějaké novodobé ideologii, která nemá nic společného s tím, jak to chápaly stovky generací lidí žijících na Zemi před námi? Jakže vlastně zní Hippokratova přísaha? Hippokratova přísaha (cca 400–300 let před Kristem) hovoří o etických normách pro lékaře. A takto lékaře zavazuje: „Ani prosbami se nedám přinutit k podání smrtícího léku, ani sám k tomu nikdy nedám podnět. Žádné ženě nepodám prostředek k vypuzení plodu. Svůj život a své umění budu vždy chránit v čistotě a udržím je bez jakékoli viny.“ Co my dnes víme? Téměř nikdy není těhotenství zjištěno dříve, než po uplynutí čtyř týdnů od vzniku zygoty, většinou ale později. Umělý potrat (neboli interupce; nebo i jakékoli přímo či nepřímo smrtící ovlivnění zárodku či plodu; např. hormony) je úmyslným a plánovaným zabitím zárodku člověka. Člověka nedovyvinutého a plně závislého na matce (což je právě narozené dítě také). A právě proto umělé potraty zdravých plodů představují zásadní etický problém. Pokud je umělý potrat zákonem povolen, pak logicky dochází k deformaci všech lidských hodnot a preferencí. U těhotné ženy, která se kvůli potratu nestane maminkou, existuje velké riziko psychických komplikací v podobě postinterupčního syndromu. Mnoho žen se po uměle vyvolaném potratu potýká s velkými výčitkami svědomí, sužují je pocity ztráty a smutku. Zabití lidského plodu samozřejmě různou měrou ovlivňuje i další osoby, které jsou s touto nešťastnou ženou v kontaktu. Jde především opět o pozměňování jejich žebříčku hodnot. Interupce může mamince způsobit i fyzické komplikace. Stále se vyskytují případy, kdy má žena po interupci problém přijít do jiného stavu nebo těhotenství udržet. Komplikace mohou nastat i během samotné interupce, kdy například nedojde ke kompletnímu odstranění tkáně z dělohy, či naopak dojde k jejímu přílišnému odstranění, a tím protržení děložní stěny. Infekce po potratu, i když vzácné, mohou také způsobit děložní zajizvení, které může vést k neplodnosti.

Uměle vyvolaný potrat byl vždy ve všech civilizačně rozvinutých kulturách považován za nemorální čin. V civilizovaném světě byl uměle vyvolaný potrat poprvé legalizován v bývalém SSSR bolševickým zákonem z roku 1923. Pro komunistický režim bylo pohrdání lidským životem naprosto typické. Poprvé v českých dějinách byly interupce zákonem povoleny v době komunistické diktatury, a to zákonem č. 68/1957 Sb. Umělé ukončení těhotenství se na základě tohoto zákona stalo běžným zákrokem. Jako regulátor zde fungovaly tzv. interupční komise, které posuzovaly oprávněnost jednotlivých žádostí. Až do roku 1986 nebylo umělé ukončení těhotenství koncipováno jako osobní právo ženy, ale záviselo na rozhodnutí politicky motivovaných interupčních komisí. Činnost komisí byla velmi formální, a tak byla naprostá většina žádostí povolována. Podmínky ještě více uvolnil zákon č. 66/1986 Sb. Po jeho zavedení do praxe nastal prudký nárůst umělých potratů. A to zvláště ve druhé polovině osmdesátých let, kdy se tzv. miniinterupce ženám prováděly zdarma. Byly využívány - a zneužívány - jako svérázná antikoncepční metoda. Maxima uměle vyvolaných potratů bylo dosaženo mezi lety 1988 až 1990 (97,1; 98,2 a 96,2 potratů na sto porodů). V porovnání s evropským průměrem byl počet potratů a interupcí v českých zemích velice vysoký. Ke snižování jejich počtu došlo po roce 1990, ale sestupný trend pokračoval pouze do roku 2007. V ČR bylo podle Českého statistického úřadu v roce 2011 usmrceno více než 24 tisíc nenarozených dětí. O život tak denně přišlo 66 počatých dětí. Dnes česky hovořící obyvatelstvo vymírá tempem zhruba 20 tisíc osob ročně. Kvůli experimentu s potratovým zákonodárstvím tak v dnešní české populaci chybí asi tři miliony lidí. Není pak divu, že vzhledem k úbytku lidí v produktivním věku hrozí v ČR kolaps průběžného důchodového systému. Demografický vývoj národa je na kritické hranici. Stárnoucí obyvatelstvo bude velice obtížně zajišťovat stabilní fungování ekonomiky. Případná masivní imigrace doprovázená nezodpovědnou multikulturní propagandou nic nevyřeší. Zahraniční zkušenosti jiných evropských států ukazují, že masivní imigrace cizinců ze států s jinou kulturní a jazykovou tradicí vytváří pouze nové problémy a těžko řešitelné komplikace. Zmínil jsem se o komplikacích etických, psychických a čistě fyzických. A co komplikace právní? Připomeňme si, jak je život člověka a dítěte současným právem ochraňován. Náš stát přijal Všeobecnou deklaraci lidských práv. Ta byla přijata Generálním shromážděním OSN 10. 12. 1948. a vyjmenovává a popisuje základní

lidská práva. V souvislosti s ochranou lidského života jsou významné hlavně články 1, 2 a 3. V prvním článku se uvádí, že „všichni lidé se rodí svobodní a rovní v důstojnosti i ve svých právech“. Druhý článek uvádí, že „každý je nositelem všech práv a svobod, které zakotvuje tato deklarace“. Třetí článek pak zastřešuje právo na svobodu života a osobní bezpečnost. Existuje také Úmluva o právech dítěte. Byla přijata 20. 11. 1989 Valným shromážděním OSN. Tuto úmluvu ratifikovalo 191 členů OSN a stala se součástí mezinárodního práva. Dokument obsahuje 41 článků, které přímo upravují práva dětí. Čtyři základní principy úmluvy jsou: nediskriminace (článek č. 2), nejvyšší zájmy dítěte (článek č. 3), život a rozvoj (článek č. 6) a účast (článek č. 12). Úmluva zahrnuje široké spektrum práv od občanských a politických až po hospodářské, sociální a kulturní. Patří sem například právo na život, právo poznat vlastní rodiče, právo na přiměřenou životní úroveň, právo na ochranu před násilím v jakékoli formě. Každé právo vyjádřené v úmluvě je základní, vlastní a neoddělitelné od lidské důstojnosti a harmonického rozvoje každého dítěte. Práva uvedená v úmluvě jsou právy všech dětí na celém světě. A existuje i Deklarace práv počatého dítěte. Tento dokument byl vyhlášen 22. listopadu 1999. V deklaraci je zakotveno právo každé počaté lidské bytosti na život. Počaté dítě má podle této deklarace právo narodit se a být přijaté a milované v harmonickém prostředí manželského svazku muže a ženy. http://spcp.prf.cuni.cz/dokument/dite.htm Nuže, není snad v souvislosti se všemi výše zmíněnými fakty vhodné o právu člověka na život již od početí důkladně popřemýšlet a zásadním způsobem diskutovat? Ať si každý čtenář zváží sám. Tomáš Velík

Každá nečekaně těhotná žena by v civilizované zemi měla najít pomoc. Každý je rád, že se mohl narodit. Každé dítě je nenahraditelné.

Fotogerafie poskytl Vít Hassan, http://hassan.blog.idnes.cz/c/252962/Vaclavske-namesti-plne-krizu-fotoblog.html