Mechanismus šikany vyjádřený prostřednictvím ilustrace

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra Výtvarné výchovy

„Mechanismus šikany vyjádřený prostřednictvím ilustrace“ Doprovodný text k bakalářské práci

Brno 2010

Autor práce: Michaela Rokytová

Vedoucí práce: doc. Jan Bružeňák

1

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně. Všechny zdroje, prameny a literaturu, z nichž jsem při zpracování bakalářské práce čerpala, řádně cituji a uvádím v seznamu použité literatury.

V Brně 16. 4. 2010

………………………………. -podpis-

2

Poděkování V úvodu této práce bych velmi ráda poděkovala panu doc. Janu Bružeňákovi, za jeho odborné konzultace, připomínky a čas, který mi věnoval při zpracování bakalářské práce.

3

OBSAH ÚVOD................................................................................................................................. 5 1. CO JE ŠIKANA?.......................................................................................................... 7 1.1. Šikana ve školním prostředí mezi dětmi…………………………………………7 1.2. Stádia šikany……………………………………………………………………....8 1.2.1. První stupeň………………………………………………………………...8 1.2.2. Druhý stupeň………………………………………………………………..9 1.2.3. Třetí stupeň………………………………………………………………...10 1.2.4. Čtvrtý stupeň……………………………………………………………….11 1.2.5. Pátý stupeň………………………………………………………………....12 1.3. Charakteristika osobnosti agresora……………………………………………..13 1.4. Charakteristika osobnosti oběti…………………………………………………14 1.5. Společné znaky obětí a agresorů………………………………………………...15 1.6. Charakteristika přihlížející skupiny…………………………………………….15 2. PROCES VÝTVARNÉ PRÁCE……………………………………………………...16 2.1. Přiblížení tématu………………………………………………………...............16 2.2. Technika…………………………………………………………………………..16 2.3. Provedení………………………………………………………………………….16 3. ZÁVĚR………………………………………………………………………..............17 4. RESUMÉ……………………………………………………………………...............18 5. SUMMARY…………………………………………………………………...............18 6. POUŽITÁ LITERATURA…………………………………………………...............19 7. OBRAZOVÁ PŘÍLOHA……………………………………………………..............20

4

ÚVOD „Skoč radši pod tramvaj a už tu neopruzuj! – takový přišel Katce při hodině lístek. Ani ji to moc nepřekvapilo, vždyť ji celá třída nenávidí. Neví proč. Nechápe, čím je tak provokuje. Ví jen, že všechno začalo poté, co se pohádala s Irenou. Když pak přišla po týdenní nemoci do školy, spolužáci k ní byli lhostejní nebo odmítaví. O přestávce se holky shlukly kolem Ireniny lavice. Když se chtěla připojit Katka, významně zmlkly. Pak jí někdo přišpendlil na záda lístek s nadávkou. Další dny bylo hůř. Hanlivá básnička o ní na tabuli, holky se nebavily s ní, ale o ní, smály se jí, kdykoli kolem nich prošla nebo něco řekla. Před odjezdem na hory dívky kolem Ireny sepsaly petici, že třída nechce, aby s nimi Katka jela. Ze strachu radši nasimulovala nemoc. Začala mít problémy s prospěchem, stranila se společnosti, nic ji netěšilo. Za všechny nepříjemnosti

třídy

nějakým

zvláštním

způsobem

vždycky

mohla

ona.

Zdeptaná dvanáctiletá dívka se nakonec pokusila o sebevraždu.“1 Jak naznačuje úvodní příběh, téma, které jsem si zvolila pro zpracování mé bakalářské práce, je dnes velmi diskutované. Ano, jedná se o problém šikany a to zejména mezi dětmi. Ta v našich, ale i zahraničních školách roste jako houby po dešti. Pro výběr tématu jsem se rozhodla, protože je opravdu těžké poznat a řešit šikanu mezi dětmi. Jako budoucí pedagog je možné, že se s tímto problémem setkám. Právě práce s tímto tématem mi umožnila hlouběji pochopit, co je šikana, jak vzniká a jak ji rozpoznat. V první části mé bakalářské práce podrobně věnovala problematice šikany. Nejprve jsem definovala pojem šikana, poté jsem uvedla její jednotlivé formy a stádia. Také jsem se zabývala popisem agresora, jeho oběti a snažila se charakterizovat přihlížející. Jelikož se jedná o choulostivý a v našem školství velmi zkoumaný problém, využila jsem poznatků Dr. Michala Koláře, který se problematikou šikanování už dlouho zabývá, a publikací dalších psychologů jako je Pavel Říčan a Evelyn M. Fieldová. V další části jsem rozvedla proces výtvarné práce a techniku, kterou jsem ke zhotovení ilustrací použila. Při tvorbě praktické části jsem se převážně inspirovala příběhy a výpověďmi účastníků šikany, které ve své knize „Bolest šikanování“ uvádí právě Dr. Michal Kolář. Skrze ilustrace jsem se snažila viditelně poukázat na pocity, které prožívá oběť šikany, její agresor a blízké okolí. Cílem bakalářské práce je pocity účastníků šikany předat dál tak, aby se každý dokázal vcítit do oběti a rozpoznal agresora. Záměrem je připomenout, že se 1

http://www.marianne.cz/clanek/216/maskovana_sikana.html, 16. 4. 2010 5

jedná o závažný problém, který může negativně ovlivnit vývoj dítěte. Nejhorší následky má šikana pro oběť. Ta podléhá pocitu bezmoci, má panickou hrůzu o život, trpí psychosomatickými potížemi a v některých případech situaci řeší sebevraždou. Proto by tento problém neměl zůstat bez povšimnutí.

6

1. CO JE TO ŠIKANA? Co se skrývá pod pojmem šikana? Na tuto otázku existuje nespočet odpovědí. Když slyším slovo šikana, nemůžu se ubránit představě, dvou silných chlapců, kteří hlava nehlava bijí slabšího a vystrašeného kluka. Moje představa je jen plýtká, protože jsem nikdy šikanovaná nebyla. Po přečtení příběhů, které jsou uvedeny v knize Bolest šikanování a dalších, které jsem našla na internetu, jsem zjistila, že šikanování může probíhat různě, že má agresor mnoho podob a vybírá si různé formy napadení oběti. Nejde tedy jen o fyzické týrání. Také oběti a agresoři, nemusí být jen kluci. Pro upřesnění pojmu šikana jsem použila sociologický slovník, podle kterého jde o určitou formu fyzického a duševního týrání druhých osob poskytující uspokojení z demonstrované moci a popřípadě i různé služby nebo výhody. Především se jedná o zvláštní druh agrese.2 S šikanou se můžeme setkat téměř všude: v rodině, ve škole, v zaměstnání či v zájmových skupinách, dokonce i v domově důchodců. Ve své bakalářské práci jsem se zaměřila na šikanování ve školách mezi dětmi.

1.1. Šikana ve školním prostředí mezi dětmi Šikanu můžeme nazvat jako nemocné chování, kdy: „Jeden nebo více žáků úmyslně, většinou opakovaně týrá a zotročuje spolužáka či spolužáky a používá k tomu agresi a manipulaci.“3 Toto patologické chování doprovází důležité znaky, jako je nepoměr sil, kdy agresor má silnou převahu nad obětí. „…další významný rys šikanování, jímž je samoúčelnost převahy agresora nad obětí.“4 Šikana se tvoří tam, kde se vyskytuje agresor, oběť a prostředí, které chování tohoto typu ignoruje nebo jej dokonce podporuje. Projevy šikany jsou různé. Více viditelným projevem je fyzické napadení oběti. Například, když přijde dítě domů s monoklem, nebo roztrhanou bundou, snadno poznáte, že se něco dělo. Je pravda, že oběť často nepřizná, že ji zfackovali spolužáci, ale vy to můžete vytušit. Horší je to u psychického týrání oběti. Nikdo přece nevidí jasně do nitra druhého člověka. Nikdo nemůže vidět tu „modřinu na srdci“, kterou útočník způsobí své oběti, když ji zesměšňuje před ostatními, nespravedlivě obviňuje a pomlouvá. Takové jednání má velmi negativní dopad. Jde o závažný a nebezpečný problém, který ohrožuje oběť a negativně ovlivňuje vztahy ve skupině.

2

Agrese je akt nepřátelství nebo útoku směřující vědomě k poškození druhého, k omezení jeho svobody a ke

způsobení psychické nebo fyzické bolesti. 3

Kolář, Michal. Bolest šikanování s. 27

4

c. d. s. 31

7

1.2. Stádia šikany Podle Dr. Michala Koláře lze vývoj šikany rozdělit do pěti stupňů. Jednotlivé stupně mají specifický průběh a pro rozpoznání závažnosti šikany jsou velmi důležité. Jedná se o první stádium, kdy se rodí ostrakizmus5, druhé stádium, kde vzniká fyzická agrese a přitvrzování manipulace, třetí stádium, které je klíčovým momentem pro vytvoření jádra, čtvrtý stupeň, kdy většina přijímá normy agresorů a poslední páté stádium, kdy mluvíme o totalitě neboli dokonalé šikaně. Protože jsem se snažila ve svých ilustracích zachytit mechanismus šikany, rozhodla jsem se blíže popsat její stádia.

1.2.1. První stupeň Jedná se o nejmírnější etapu, kdy se teprve rodí podoba šikanování. Iniciátoři šikany nemusí být sadisté, ale obyčejní žáci. Velmi mě překvapilo, že se šikana může projevit i ve skupině, kde je dobrá kázeň. Tam vzniká až poté, kdy se ve třídě objevují jednotlivci, kteří jsou méně oblíbení. Jde o tzv. „obětní beránky“, „ outsidery“ a „černé ovce“. V tomto stádiu může pedagog figurovat, jako ten, co nechtěně přispívá k výběru oběti. Stačí, když žákovi často vytýká jeho neschopnost nebo se o něm nevhodně vyjadřuje. „Jde o mírné, převážně psychické formy násilí, kdy se okrajový člen necítí dobře – je neoblíbený a není uznáván. Ostatní ho více či méně odmítají, nebaví se s ním, pomlouvají ho, spřádají proti němu intriky, dělají na jeho účet „drobné“ legrácky apod.“

6

V této fázi se „outsideři“ potýkají s tzv.

ostrakismem. Zrod šikanování je těžko rozpoznatelný. Skupina, která má zdravé jádro, by měla počátek šikanování zastavit. Brejloun: „Pár dní poté, co jsem přišla do nové školy, mě mé spolužačky začaly pomlouvat. Věděla jsem, že se baví o mně. Protože kdykoliv si mezi sebou něco šeptaly, tak se nejprve podívaly mým směrem a pak se začaly hrozně smát. Nechápala jsem, proč? Co jim na mě vadilo? Další dny se to zhoršovalo. Všichni se posmívali mým velkým brýlím. Dokonce pro mě vymysleli přezdívku „ropucha“. Ta se během pár dnů ujala tak, že mi nikdo jinak než „brejloun“ neřekl. Nikdo se se mnou nebavil. Když jsem si chtěla půjčit pero nebo papír, tak to nikoho nezajímalo. Ale když někdo něco zapomněl doma, tak šel okamžitě ke mně a bez zeptání si 5

Ostrakizace (řec. ostrakon = střep) odsouzení nějaké osoby kolektivním soudem nějaké kompaktní skupiny.

6

Kolář, Michal. Bolest šikanování s. 36

8

půjčil, co potřeboval. Často se stávalo, že půjčené věci už mi nikdo nevrátil. Prej: „Brejloun má matku v papíráku, ta jí koupí další.“ Dlouho jsem musela snášet jejich posměšky a další přívlastky, že jsem „blbá šprtka, maminčin mazánek“ a tak podobně. Jednou mi dokonce někdo na záda připevnil nápis „miss voprus“ a já si toho nevšimla. To se potom mohla celá třída smíchy potrhat.“

1.2.2. Druhý stupeň Pro druhý stupeň šikany je charakteristické, že manipulace a psychický nátlak přitvrzuje a objevuje se první fyzická agrese. Častou příčinou takového jednání je: „V náročných situacích, kdy ve skupině stoupá napětí, začnou ostrakizovaní žáci instinktivně sloužit jako jeho ventil. Spolužáci si na nich odreagovávají své nepříjemné pocity.“7 Třeba, když mají psát těžký test, nebo řeší konflikt s pedagogem. To se pak neoblíbený žák stává obětí týrání, ponižování, které přináší agresorovy lepší náladu. Druhým důvodem, kdy se probouzí tento stupeň šikany je: „V jedné třídě se sejde několik výrazně agresivních antisociálních jedinců a v rámci své „přirozenosti“ od samého počátku používají násilí pro uspokojování svých potřeb.“8 Láká je představa mít nad někým moc, týrat a bít slabšího jedince. Pokud se v tomto stádiu neprojeví pozitivní část skupiny a neodsoudí takové jednání, jako špatné, dochází k dalšímu vývoji šikany. Hezoun Jakub: „Chodil jsem do deváté třídy a každý den, když jsem vcházel do třídy, na mě čekalo nějaké překvapení. Buď jsem měl na židli rozdrcenou křídu, nebo mě do ní nechtěli pustit vůbec. Na tyhle „srandičky“, které mi otravovaly život, jsem byl už zvyklý. Všechno to začalo už v sedmičce na lyžáku, když mi parta spolužáků dala projímadlo do pití a já pak musel celou noc běhat na záchod. Všem jsem byl pro smích a jediné co jsem si z lyžáku odvezl, byla přezdívka „posránek“. V devítce jsem už byl vůči jejich vtipům obrněný, alespoň do té doby než k nám do třídy přišel Jakub. Byl to typický hezoun, který se stal ve třídě oblíbeným, hlavně mezi holkami. Jakub byl sice oblíbený, ale pro mě se postupně stával noční můrou. Stačilo jen, když jsem se na něj podíval, tak už se do mě začal navážet: „Chceš, přes hubu chcípáku?“ Podobné výhružky a nadávky jsem slýchal denně. Horší to bylo, když jsme měli psát písemku. To se k němu přidali ostatní a naváželi se do mě taky. Jednou přišel Jakub do 7

Kolář, Michal. Bolest šikanování s. 36

8

c. d. s. 37

9

třídy hrozně rozčílený. Nevím, co se mu přihodilo. Jen si pamatuju, jak mi řekl, že jestli se na něho ještě jednou podívám, tak mě zabije. Od toho okamžiku jsem měl hrozný strach. Bál jsem se, že to doopravdy udělá. Nemohl jsem se dočkat, až bude konec školního roku. Každý den ve škole jsem čekal, že mi nějak ublíží. Až jsem se jednoho dne dočkal. Do školy přišel zase podrážděný a navíc dostal pětku z matematiky. Věděl jsem, že něco chystá, proto jsem chtěl ze školy odejít dřív, ale on si mě odchytil v šatně. Začal mi nadávat do buzerantů a pak přivolal své kumpány, kteří mě svázali provazem a povalili na zem. Pak mě Jakub surově zbil. Už si ani nepamatuju, jak jsem se dostal domů. Do školy jsem se vrátil až po čtrnácti dnech. To už tam Jakub naštěstí nebyl.“

1.2.3. Třetí stupeň Toto stádium šikany je klíčovým momentem. K agresorovi se přidávají další a další šiřitelé šikany, kteří tvoří tzv. úderné jádro. „Tito šiřitelé „viru“ začnou spolupracovat a systematicky, nikoliv již pouze náhodně, šikanovat nejvhodnější oběti.“9 V tomto stupni je důležitý rozhodující moment, kdy je stále možné, aby vznikla silnější pozitivní skupina. Pokud je tato skupina odhodlaná zasáhnout proti skupině agresorů, šikana se dál nevyvíjí. Je však možné, že se poměr skupin změní (do třídy přijde nový žák, který má agresivní sklony) a šikana pokračuje dál.

Drsňák Jana: „Jana chodila do páté třídy. Protože před tím dvakrát propadla byla vyšší a silnější než já. Chovala se jako kluk. O přestávkách se prala, provokovala ostatní holky a klukům sprostě nadávala. Hned, když začala chodit do naší třídy, jsem ji neměl rád. Jednou jsem viděl, jak se na chodbě pere s mojí spolužačkou, tak surově, že jí roztrhala mikinu. Udivující bylo, že dvě děvčata ze třídy, Janu povzbuzovaly a považovaly to za velkou zábavu. Skoro by se zdálo, že k ní vzhlížely. Všude za ní chodily, a dokonce ji pomáhaly trápit vybrané oběti. Trýznění dalších spolužaček a spolužáků se postupně přiostřovalo. Nikdo ale neměl odvahu to říct třídní učitelce. Byl jsem rád, že její obětí nejsem já. Až jednou ke mně přišla a z legrace do mě strčila. Chtěl jsem jí to oplatit, ale dřív než jsem se postavil na nohy, tak mě chytila, jak hadrového panáka a odhodila na topení. Tenkrát jsem se ošklivě poranil a dodnes mám jizvu na čele. Jediné štěstí bylo, že hned po tom vešla do třídy naše učitelka, a tak viděla, co se

9

Michal KOLÁŘ, Bolest šikanování s. 39

10

stalo. Většina třídy pak dosvědčila, že to byla Jana a že to není první případ, kdy se něco takového dělo. Potom, co Jana odešla, se už nic takového u nás ve třídě napřihodilo.“

1.2.4. Čtvrtý stupeň Ve třídě se šikana rozvíjí do závažné podoby. Jádro agresorů šíří své normy a ty jsou přijaty většinou. Tvář celé skupiny se mění. „Je to něco podobného, jako když virus přemůže buňku a plně ji ovládne. Buňka zůstává navenek zachována, avšak místo aby organismus podporovala, zevnitř ho rozkládá.“10 Postavit se proti nastoleným normám je pro děti ve třídě velmi obtížné. Každý, kdo se postaví proti šikanování, se může stát obětí. Proto i ukáznění žáci se pod vlivem agresorů dokážou chovat krutě. Třída v této fázi šikany potřebuje radikální pomoc zvenčí. Dlouhé trápení: „Můj příběh popisuje dlouhodobé šikanování, které jsem málem ukončil sebevraždou. První rok na druhém stupni základní školy se mně stávaly drobnosti, které podle toho, co se dělo potom, nestály za zmínku. Třeba vyhozená svačina do koše nebo má lavice popsaná výhružkami a nadávkami. Postupem času jsem zjistil, že nemám ve třídě žádné kamarády. Občas se našel někdo, s kým jsem mohl sedět v lavici, ale vždycky to znamenalo, že mu musím udělat úkoly nebo za něj napsat test. Většina spolužáků mě zneužívala a zbytku jsem byl ukradený. Jednou, když jsem se vracel domů ze školy, tak na mě začala parta kluků od nás ze třídy pokřikovat: „Kam spěcháš debílku, domů k mamince? Počkej na nás, no tak stůj, slyšíš nebo ti namlátíme.“ Dostal jsem strach, a tak jsem jim utekl. Byl jsem tak vystrašený, že jsem předstíral nemoc, abych nemusel do školy. Za týden jsem se nerad vracel zpátky do školy. Bál jsem se toho, co mě čeká. Ten den si mě vychutnali. Už od rána mi dělali kluci naschvály, házeli mi na hlavu posmrkané kapesníky a čmárali mi propiskou na krk. Když jsem potřeboval na záchod, tak mě nechtěli pustit ze třídy. Cítil jsem se tak bezmocně, že jsem začal prosit, aby mě pustili. Když viděli, jak mám na krajíčku, tak z toho měli všichni obrovskou legraci. Většina spolužáků mě obstoupila a čekala, co se bude dít. Potom, jeden vykřikl, že jestli se tu počůrám, tak mě zabije a začal do mě strkat. Ostatní se postupně přidávali a skandovali, že mě zabijí a přitom se smáli. Kdyby mi tehdy nepomohly dvě spolužačky, které byly z jednání ostatních zaskočené, tak bych to na záchod určitě nestihl. Doma jsem se psychicky zhroutil a vážně uvažoval o sebevraždě. Situace se nakonec vyřešila mým přestupem na jinou školu.“ 10

Kolář, Michal. Bolest šikanování s. 40

11

1.2.5. Pátý stupeň V pátém stádiu vzniká dokonalá šikana, která nápadně připomíná totalitní režim. Šikanování, jako normu přijímá celá skupina. Nastává tzv. vykořisťování, kdy agresoři mají právo na všechno a ti druzí (oběti) nemají žádná práva. „Agresoři sami sebe označují za „nadlidi“, „nacisty“, „plantážníky“, „krále“, „velkoknížata“, „ministry“, „kingy“, „mazáky“…a své oběti za „podlidi“, „židy“, „negry“, „poddané“, „nevolníky“, „hulibrka“, „bažanty“.“11 Ten, kdo stojí v čele tyranů, rozhoduje o všem, co se ve skupině děje. V nejhorším případě se tzv. vůdcem může stát žák, který má vynikající prospěch a je pedagogy považován za skvělého žáka. Brutalita je považována za zcela normální. Oběti se stávají závislejšími a mnohdy jsou ochotné udělat cokoli, aby trýznivému chování unikly. Častým řešením je útěk ze škol, přestup na jinou školu, psychické zhroucení, v nejhorším případě se pokouší o sebevraždu. Vůdce: „V osmé třídě jsem byl nový. Protože jsem Róm, můj příchod vyvolal rozruch. Když jsem vcházel do třídy, měl jsem špatný pocit. Všichni na mě házeli nevěřícné a zároveň pohrdavé pohledy. Ve třídě byli další tři žáci romského původu, tak jsem nechápal, co se děje, co jsem udělal špatně. Později jsem zjistil, že ve třídě panuje drsná totalita. Iniciátorem toho všeho byl Tomáš, agresivně založený spolužák. Všichni ho poslouchali na slovo. Nikdo se nesměl o šikaně ani slůvkem zmínit. Všichni byli zmanipulovaní. Tomáš si zakládal na tom, aby ho nazývali Vůdcem. Nechápal jsem, proč ho všichni, tak poslouchají. Když mi jeho dva posluhovači v deváté třídě zlomili nos, tak jsem dostal jako většina jejich obětí strach a podřídil se. Tomáš měl vždycky kolem sebe hodně spoluagresorů, kteří se mu chtěli zavděčit. Jednou jsem byl svědkem toho, když Tomáš se svými posluhovači mlátili mého romského spolužáka. Kopali ho do břicha a k tomu mu nadávali. Co mě překvapilo, byla reakce spolužačky Jitky, která přišla k ležící oběti a kopla ji přímo do obličeje. Nedokázal jsem pochopit, že taková vzorná, hodná holka byla něčeho takového schopná. Další dny se týraný spolužák ve škole neobjevil. Dokonce ani další měsíc. Když jsem se pak dozvěděl, že spáchal sebevraždu, věděl jsem přesně kvůli čemu.“

11

Kolář, Michal. Bolest šikanování s. 40

12

1.3. Charakteristika osobnosti agresora Před tím než začnu s popisem osoby agresora, je důležité najít odpověď na otázky: „Co přiměje agresora k tomu, aby týral a mučil své oběti? Jde o zdravého jedince, nebo je nějak nemocný?“ „V drtivé většině to nejsou nemocní sadističtí psychopati. Jsou pouze mimořádně egoističtí a egocentričtí.“12 Agresivita je v určité míře v každém člověku. Záleží na tom, jak se k ní postavíme. Pokud se člověk duchovně rozvíjí a osvojuje si mravní hodnoty, tak ho agresivita vůči druhým nemůže ovládnout. Jinak je tomu, když je člověk sebestředný. Takový člověk posiluje svou touhu po moci. Michelle Elliottová ve své knize „Jak ochránit své dítě“ rozlišuje dva typy agresorů. Ti co svou oběť trápí jen krátkodobě. Agresivita těchto dětí je způsobená frustrací, nudou, ztrátou přítele. Druhým typem je dlouhotrvající šikanování. Děti, které svou oběť dlouhodobě týrají, mají celkově narušené chování a neuznávají morální zásady. Primárními motivy agresora jednat násilně je krutost (pocit slasti z utrpení oběti) a touha po moci. Existují však další motivy k násilnému jednání. Dr. Kolář ve své knize „Bolest šikanování“ rozebírá ty nejčastější. Jedná se o motiv, kdy se agresor snaží upoutat pozornost. „ Agresor jako herec na divadle touží být středem zájmu publika, dělá tedy všechno pro to, aby získal obdiv a přízeň spolužáků. Pořádá ve třídě představení ve stylu „římské minikoloseum“.“13 Dalším je motiv žárlivosti, kdy se žáci nemohou vyrovnat s úspěchy premianta třídy a za to ho šikanují. Myslím si, že velmi znepokojujícím motivem je, když šikanovaný žák (oběť) se stává sám agresorem, jako preventivní opatření proti dalšímu šikanování jeho samotného. Motivem pro agresivní chování žáka může být také vidina toho, že se stává významným, koná něco velkého. Jak tedy typická osobnost agresora vypadá? V prvním odstavci jsem zmínila že, iniciátor je mravně a duchovně nerozvinutý a touží po moci. Je převážně fyzicky zdatný a působí sebejistě. Existují tři typy agresorů šikany:

12

Kolář, Michal. Bolest šikanování s. 72

13

c. d. s. 85

13

„První typ Hrubý, primitivní, impulsivní, se silným energetickým přetlakem, kázeňskými problémynarušeným vztahem k autoritě, někdy zapojený do gangů páchajících trestnou činnost. Vnější forma šikanování: Šikanuje masivně, tvrdě a nelítostně, vyžaduje absolutní poslušnost, používá šikanování cíleně k zastrašování ostatních. Specifika rodinné výchovy: Častý výskyt agrese a brutality rodičů. Jako by agresoři násilí vraceli nebo napodobovali. Druhý typ Velmi slušný, kultivovaný, narcisticky šlechtěný, sevřený, zvýšeně úzkostný, někdy i se sadistickými tendencemi v sexuálním smyslu. Vnější forma šikanování: Násilí a mučení je cílené a rafinované, děje se spíše ve skrytu, bez přítomnosti svědků. Specifika rodinné výchovy: Časté uplatňování důsledného a náročného přístupu, někdy až vojenského drilu bez lásky. Třetí typ „Srandista“, optimistický, dobrodružný, se značnou sebedůvěrou, výmluvný, nezřídka oblíbený a vlivný. Vnější forma šikanovaní: Šikanuje pro pobavení sebe i ostatních. Patrná snaha zdůraznit „humorné“ a „zábavné“ stránky. Specifika rodinné výchovy: Nezaznamenal jsem významnější specifika. Pouze v obecnější rodině je přítomna citová subdeprivace a absence duchovních a mravních hodnot v rodině.“14

1.4. Charakteristika osobnosti oběti Charakterizovat oběť šikanování je mnohem složitější, než popsat osobnost agresora. Šikanovanou osobou se může stát každý. V dnešní době se oběťmi šikany stále častěji stávají ukáznění a bezproblémoví žáci. „Šikana hrozí například dítěti, které přijde jako nové do sehraného kolektivu. Není ani vzácností, že se dítě stane předmětem nepřátelství skupiny pro nějakou svou přednost. ...častěji se však děti stávají terčem toho druhu agrese pro nějaký handicap…“15 Oběť je nějak odlišná od ostatních (fyzicky, psychicky). Má nízké sebevědomí, odmítá násilné chování, reaguje špatně v zátěžových situacích a projevuje bojácnost. Oběť prozrazuje 14

Kolář, Michal. Skrytý svět šikanování s. 55

15

Říčan, Pavel. Agresivita a šikana mezi dětmi s. 34

14

její výraz obličeje. „Některé děti, obzvlášť ty nesmělé, se moc usmívat neumějí. Jejich nervózní, napjaté rty prozrazují neklid a často vypadají, že se hloupě šklebí nebo pošklebují.“ 16

Šikanované dítě můžeme rozpoznat také podle řeči těla. Působí jako plaché zvíře, má

nejistou chůzi, svěšenou hlavu. Jeho postoj prozrazuje strach, který fascinuje agresora. „Obětí šikanování se také často stávají jedinci, kteří mají zvýšenou inteligenci, dobře se učí, neboť i toto je svým způsobem odlišnost, vůči které se okolí staví nepřátelsky.“17

1.5. Společné znaky obětí a agresorů Pokud srovnáme obě zkoumané osoby, zjistíme, že mezi osobou oběti a osobou agresora existují společné znaky. „Většinou mají jak agresoři, tak oběti spíše horší prospěch, bývají méně oblíbení u učitelů a v porovnání s ostatními dětmi zakoušejí v průměru třikrát častěji potíže nějakého druhu doma.“18 Co nesmím opomenout je fakt, že obě strany pochybují o vlastní osobě a trpí sníženým sebevědomím.

1.6. Charakteristika přihlížející skupiny Je jasné, že účastníky šikany jsou agresoři (ti, co šikanují) a oběti (ti, co jsou šikanováni). Šikana je ale záležitostí celé skupiny. Je proto důležité jaký vztah k ní mají přihlížející. Agresi můžou odmítat, nebo ji přijímat (pokud obětí pohrdají). Mnohem důležitější je jednání přihlížejících. To jestli se snaží agresora zastavit a pomoct oběti, nebo jen nečinně přihlíží a mlčí.

16

Fieldová, Evelín M. Jak se bránit šikaně s. 230

17

Bendl, Stanislav. Prevence a řešení šikany ve škole s. 47

18

c. d. s. 48

15

2. PROCES VÝTVARNÉ PRÁCE 2.1. Přiblížení tématu Nejprve jsem si zvolené téma snažila přiblížit. Začala jsem hledat a bádat v odborných knihách, na internetu a v časopisech. Také jsem se ptala svých známých, jakou mají oni zkušenost se šikanováním. Co mi velmi pomohlo k tomu, abych si situaci šikany dokonale představila a následně přenesla na papír, byly příběhy obětí. V nich popisují, jak se cítili, jak na ně působilo prostředí a osoba jejich trýznitele. Samozřejmě i odborná literatura, která dopodrobna vysvětlovala typologii obětí, agresorů a celý mechanismus šikany mi v procesu výtvarné práce pomohla.

2.2. Technika Při rozhodování, jakou technikou vyjádřím „mechanismus šikany“ jednoznačně zvítězila perokresba. Zvolila jsem si ji proto, že už před tím jsem se s touto technikou setkala a práce s ní mě zaujala. Někomu se může zdát, že jde o strohou, smutnou techniku, která postrádá barevnost a v kombinaci s bílým rýsovacím kartónem je příliš kontrastní. Myslím, že právě tato technika se dokonale hodí k mému tématu. Díky ní jsem mohla vyjádřit ponurou atmosféru šikanování, černobílé myšlení skupiny a kontrast mezi agresory a jejich oběťmi.

2.3. Provedení Ilustrace jsem vytvořila na základě pěti smyšlených příběhů, které odpovídají pěti stádiím šikany. Ke každému příběhu patří tři ilustrované obrázky. Celkem se tedy jedná o patnáct ilustrací. Finální podoba praktické části se skládá z naskenovaných originálů, které jsou doplněny o úryvky ze smyšlených příběhů. Tyto úryvky jsou psány mým rukopisem a jsou stylisticky upravené tak, aby doplnily atmosféru výrazu. Celek má znázorňovat dynamiku vývoje šikany od prvotního stádia až do posledního stádia. Co se týče jednotlivých kreseb, tak jsem se snažila vystihnout dramatičnost momentu a zachytit pocity, které prožívají všichni účastníci šikany. Zaměřila jsem se tedy na mimiku, postoj, a gesta. V kresbách jsem využila symboliky. Například ilustrace svázaných rukou má evokovat bezmoc oběti, která se dostala do spárů agresora. Také zadrátovaná ústa mají svůj hlubší význam. Znázorňují mlčenlivost oběti o hrůzných zkušenostech s šikanou.

16

3. ZÁVĚR Co je tedy mechanismus šikany? V teoretické části jsem jej popsala jako samotný proces šikanování s jeho aktéry. Dále jsem zjistila, že má určité formy a stádia. Na to, jak tento nemocný mechanismus funguje, jak ovlivňuje oběť, agresora a ostatní účastníky šikany, jsem se snažila upozornit prostřednictvím ilustrací. Obrázky jsem vytvořila na základě pěti příběhů, které jsem vymyslela a které popisují jednotlivá stádia šikany. Pro zhotovení ilustrací jsem si zvolila techniku perokresby, která v kombinaci s bílým rýsovacím papírem dodala obrázkům potřebný výraz. Konečná podoba praktické části byla vytvořena z naskenovaných originálů, které jsem doplnila o úryvky ze smyšlených příběhů. Já sama jsem šikanu na základní a střední škole nezažila. Alespoň jsem si to myslela do té doby, než jsem dokončila svou práci. Ano, byla jsem účastníkem vznikající šikany. Tím účastníkem, který v té době problém neviděl. Vzpomínám si, jak v šesté třídě k nám přišel nový žák. Měl dyslexii a pocházel z neúplné rodiny. Jmenoval se Petr a byl dost plachý. S nikým se nebavil, jen seděl nečinně v lavici a vypadal vystrašeně. Pamatuji si, že se mu partička kluků z naší a vedlejší třídy začala kvůli něčemu posmívat. Myslím, že to bylo kvůli jeho starému oblečení, které dědil po svých sourozencích. Různě ho popichovali a dělali si z něj „legrácky“. Petr si takové chování nechal líbit. Jen vždycky zavrtěl hlavou a otočil se. To kluky provokovalo ještě víc a další den si na něj zase něco vymysleli. Myslím, že to trvalo celou šestou třídu. Pamatuji se jen na ty „legrácky“ ve třídě. Co se dělo mimo školu, nevím. Už si nevzpomínám, jak se to stalo, ale další rok se k němu chovali mnohem líp. Dokonce ho brali mezi sebe. Nějakým způsobem jsme si k Petrovi našli cestu. Nejvíc mě mrzí to, že musel celý rok snášet naši lhostejnost a nevšímavost. Tehdy jsem to nevnímala jako počátek něčeho zlého, jen jsem nechtěla být v jeho kůži. Je možné, že i vy jste se s určitou formou, určitým mechanismem šikany setkali a stejně jako já netušili, že jde právě o šikanu. Proto si myslím, že je důležité mít otevřené oči a tento problém rozpoznat, mít otevřená ústa a nebát se o něm bavit a co je nejdůležitější mít otevřenou náruč pro ty, co ji potřebují.

17

4. RESUMÉ Má bakalářská práce se zabývá mechanismu šikanování, který jsem vyjádřila prostřednictvím ilustrace. Problém šikany, jsem podrobně rozebrala v teoretické části. Nejprve jsem definovala pojem šikana, poté jsem uvedla její jednotlivé formy a stádia. Každé stádium šikany jsem doplnila o smyšlený příběh. Také jsem se zabývala popisem agresora, jeho oběti a snažila se charakterizovat přihlížející. V další části jsem se zmínila o procesu výtvarné práce. Praktická část mé bakalářské práce se skládá z patnácti perokreseb, které jsem doplnila o úryvky ze smyšlených příběhů.

5. SUMMARY This bachelor work focuses on mechanisms of bullying, which are demonstrated by means of illustrations. The issue of bullying is closely analysed in the theoretical part. Firstly, the term ‘bullying’ together with its forms and stages is defined. Each stage of bullying is accompanied with a fictional story. Further, a description of an aggressor and his victim is provided and witnesses are also characterized. The creative work process is mentioned in the next part of this work. The practical part consists of fifteen pen drawings and these are supplemented with excerpts from the fictional stories.

18

6. POUŽITÁ LITERATURA KOLÁŘ, Michal. Skrytý svět šikanování ve školách. 2. vydání. Praha: Portál, 2000. 127 s. ISBN: 80-7178-409-5. KOLÁŘ, Michal. Bolest šikanování. 1. vydání. Praha: Portál, 2001. 256 s. ISBN: 80-7178-513-X. ŘÍČAN, Pavel. Agresivita a šikana mezi dětmi. 1. vydání. Praha: Portál, 1995. 95 s. ISBN: 80-7178-049-9. FIELDOVÁ, M. Evelyn. Jak se bránit šikaně. 1. vydání. Praha: Ikar, 2009. 311 s. ISBN: 978-80-249-1176-2. BENDL, Stanislav. Prevence a řešení šikany ve škole. 1. vydání. Prah: ISV, 2003. 197 s. ISBN: 80-86642-08-9. JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. 1. vydání. Praha: Portál, 2001. 288 s. ISBN: 80-7178-535-0. HAVLASA, Oldřich. Typographia: písmo, ilustrace, kniha. 1. vydání. Praha: SNTL Nakladatelství technické literatury, 1976. 351 s. STEHLÍKOVÁ, Blanka. Cesty české ilustrace v knize pro děti a mládež. 1. vydání. Praha: Albatros, 1984. 221 s. HOLEŠOVSKÝ, František. Glosy k vývoji české ilustrace pro děti. 1. vydání. Praha: Albatros, 1982. 268 s. Internetové odkazy: http://www.marianne.cz/clanek/216/maskovana_sikana.html http://www.minimalizacesikany.cz/pribehy-o-sikane

19

7. OBRAZOVÁ PŘÍLOHA

Brejloun

20

21

22

Hezoun Jakub

23

24

25

Drsňák Jana

26

27

28

Dlouhé trápení

29

30

31

Vůdce

32

33

34