Mauglí - Syn člověka -manuál podle knihy Džunglí pro desetidenní křesťanský tábor-

Manuál pro vedoucí a rádce na TÁBOR DOMEČKU A KLÍČKU Pecka u N.Paky 2006

1/36

Mauglí - Syn člověka -manuál podle knihy Džunglí pro desetidenní křesťanský táborAhoj. Držíte v rukou manuál pro letošní tábor. Když si tento manuál přečtete zjistíte, že podrobně je zpracován pouze DEN č.1. Tento DEN 1. slouží především jako vzor k rozplánování dalších dnů. I tento den lze předělat nebo vymyslet jinak. Důležité je ale to, abychom měli nějaký vzor a mohli společnými silami vymyslet, rozplánovat a mezi sebou rozdělit úkoly na dny další. K tomu nám všem buď Pán Bůh nápomocen. Pokyny k používání manuálu: ♦ Manuál obsahuje materiál pro 9 celých dní konání tábora (desetidenní tábor) ♦ Každý den má své vlastní téma a je uvozen oddílem z knihy Džunglí ♦ Téma každého dne by mělo být rozpracováno do všech denních úseků ♦ Úseky mapy Džungle v níž všichni společně žijí vidíte na mapě tábořiště. Cílem je, aby na konci tábora mohlo být odhaleno a zabito ZLO představované tygrem Šér Chánem. ♦ Každý den tohoto manuálu se skládá z několika denních úseků: 1. RNST - Ranní nástup s tématem dne a přečtením oddílu z knihy Džunglí 2. DDPR - Duchovní dopolední program 3. VPP - Veřejně prospěšné práce většinou straších dětí na úpravě tábořiště 4. DHR - Dopolední hry 5. PKL - Polední klid 6. NNOP - Nástup na odpolední program 7. ODPR - Odpolední program 8. VNST - Večerní nástup 9. VPR - Večerní program 10. VČT - Večerní čtení

OBSAH ♦ ♦ ♦ ♦ ♦ ♦ ♦ ♦ ♦ ♦

str. 1. večer úvod, přivítání, uvedení do táborové hry, rozdělení úkolů

..... 3

1. Den

Příchod Mauglího mezi vlky, DDPR VPP, DHR, ODPR, VPR

..... 4

2. Den

Ochrana slabšího, boj se zlem, DDPR VPP, DHR, ODPR, VPR

..... 11

3. Den

Baghírova oběť, oběť PJK, DDPR VPP, DHR, ODPR, VPR

..... 16

4. Den

Den ohně, PJK-světlo světa, DDPR VPP, DHR, ODPR, VPR

..... 21

5. Den

Malé dobré skutky, DDPR VPP, DHR, ODPR, VPR

..... 25

6. Den

BANDAROVÉ - malé hříchy, DDPR VPP, DHR, ODPR, VPR

..... 29

7. Den

Bílý brejlovec - den zdravovědy, DDPR VPP, DHR, ODPR, VPR

..... 34

8. Den

Mauglí mezi lidmi - „odlišný“, DDPR VPP, DHR, ODPR, VPR

..... 39

9. Den

Zabití tygra - Ježíš zvítězil nad zlem, DDPR VPP, DHR, ODPR, VPR ..... 44


2/36

Táborová etapová hra Mauglí - 1.VEČER Večerní nástup (VNS): Prolog: Na letošním táboře se vydáme do daleké Indie, do džungle, kde mezi zvířaty vládnou přísné zákopy soužití. Knihy džunglí napsal v r. 1894 anglický spisovatel, který se v Indii narodil. V jeho „džungli” zvířata myslí a mluví jako lidé - však si šel pro poučení do starých bajek. Naše táborová hra je z podivuhodného příběhu o lidském mláděti, které vyrostlo a dospělo v muže mezi zvířaty. Za dávných časů, kdesi v Indické džungli na břehu mohutného toku řeky Vaingangy žila vlčí smečka. Skládala se ze 4 rodů a právě v této smečce stal příběh, který Vám chci vyprávět….

Úkoly: - Rozdělení vlčat do vlčích rodů - Obsazení rodů jejich předáky - Obsazení vedoucích - Seznámení s řádem tábora - Otevření táborové hry MAUGLÍ - Rozdělení názvů vlčích rodů, hesla, znaky, pokřiky atd. - Seznámení s denním řádem - Pokyny tábora (zákazy, příkazy aj.) - Odměny a tresty

Večerní čtení (VČT): ............ -ZAHAJOVACÍ ČTENÍ Z KNIHY DŽUNGLÍ ............

Návrh na OBSAZENÍ VEDOUCÍCH: Hl.v.1. Dan - AKÉLA (vůdce smečky) Zdravotník Vráťa, Daniela - HAD KÁ (správce jedů) Zásobování, voda - SLON HÁTHÍ (má sílu) Jára Hl.v.2. Pavel - BÁLÚ (učí vlčata) Kuchyň Lenka-VLČICE SÁLÍ (krmí vlčata) Kuchyň - BAGHÍRA (Lucka)

Bára (předák 1. vlčího rodu) Vráťa (předák 2. vlčího rodu) Veronika (předák 3. vlčího rodu) Feb (předák 4. vlčího rodu) Magda (starší vlk) Jana (starší vlk) Štěpán (starší vlk) Honza (starší vlk) Jahoda (starší vlk)


3/36

DEN 1. Téma dne: PŘÍCHOD LIDSKÉHO MLÁDĚTE. Mládě je slabé bezbranné vydané napospas. Příchod Syna člověka na tuto zem. „Dítě narodilo se vám!“

Ranní nástup (RNST): Čtení (čte Bálú) : Vůdce smečky Akéla neboli Dan, jak mu říkala jeho družka, se vzbudil toho dne hodně časně. Protáhl se, zbystřil sluch a zdola z úžlabiny, svažující se k řece zaslechl nevlídné, zlostné, podrážděné lamentování tygra. „Hlupák!“ zamručel si pod vousy vlk. „ S takovým lomozem se pouštět na lov.“ „Klid!“ okřikla ho vlčice Bára. „Dneska neloví srnce. Loví člověka.“ „Člověka!“ řekl vlk opovržlivě.“ To musí požírat člověka a zrovna v našem lovišti.“ Kvílení zesílilo až přešlo do vrčení a tygr vyrazil. Šér Chán zavyl – to tygři obyčejně nedělají. „Minul kořist!“ uchechtl se Akéla. „Něco se dere na kopec,“ řekla vlčice a přivřela jedno oko. „Dej pozor.“ Křoví houštiny trochu zašustilo a Otec vlk se přikrčil na zadních tlapách ke skoku. Pak, kdybyste to byli pozorovali, byli byste uviděli nejpodivnější věc na světě - jak se vlk dovede zarazit uprostřed skoku. Vyskočil, dříve než mohl rozeznat, nač skáče, a pak se snažil zastavit skok. Vyšlo z toho to, že vyletěl kolmo do vzduchu do výše půl druhého metru a dopadl zpět téměř na místo, z kterého skočil. „Člověk!” vyštěkl. „Lidské mládě! Podívej se!” Přímo před ním, držíc se nízké větve, stálo nahé opálené dítě - nejroztomilejší drobeček s důlky ve tvářích, jaký kdy přišel v noci k vlčímu doupěti. Podívalo se Otci vlkovi přímo do očí a zasmálo se. „Tohle že je lidské mládě?” ptala se Matka vlčice. „Přines mi je sem, já jsem ještě nikdy žádné neviděla.” Vlk, zvyklý přenášet vlastní mláďata, dovede v tlamě podržet vejce a nerozbít je. A tak, třebaže Otec vlk sevřel čelistmi zádíčka dítěte, přece jen se ho nedotkl ani jediným zubem, když je přenášel k vlastním mláďatům. „Jak je malé! Jak je holé a - jak odvážné!” řekla Matka. Dítě si odvážně razilo cestu mezi vlčaty, aby se dostalo do teplého úkrytu k vlčici. „Koukejme se, ono saje s druhými. Tak, tak, tohle je lidské mládě! Nu, byla vůbec kdy nějaká vlčice, která by se mohla pochlubit, že měla mezi svými vlčaty lidské mládě?” „Slyšel jsem tu a tam o podobné věci, ale ne v naší smečce a ne za našich časů,” řekl Otec vlk. „Je docela bez chlupů a mohl bych je zabít jediným úderem své tlapy. Ale podívej se, ono se na mne dívá a nebojí se.” Člověčí mládě. Mládě se stočilo do klubíčka a spokojeně usnulo.

- Hymna, pokřiky, přivítání (řídí Akéla) : - Seznámení s programem dne (seznamuje Baghíra) : - Dotazy, informace předáků aj. (řídí Akéla) :


4/36

(DDPR) Dopolední duchovní program(učí medvěd Bálú - starší vlčata a vlčice Sálí - mladší vlčata) : PŘÍCHOD BOŽÍHO SYNA

Biblické texty: Přišel jako dítě podle L2 Lukáš 2:4 Také Josef se vydal z Galileje, města Nazareta, do Judska,

do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, 5 aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. 6 Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. 7 I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. 8 A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. 9 Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. 10 Anděl jim řekl: "Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. 11 Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. 12 Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí." 13 A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: 14 "Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení." 15 Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: "Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil." 16 Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. Chtěli ho zabít podle Mt 2 Matouš 2:13 Když odešli, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi

ve snu a řekl: "Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil." 14 On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta 15 a byl tam až do smrti Herodovy. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: `Z Egypta jsem povolal svého syna.´ 16 Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, rozlítil se a dal povraždit všechny chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let, podle času, který vyzvěděl od mudrců. Příchod syna člověka na tuto zem. JAN 1:11 JEŽÍŠ PŘIŠEL DO SVÉHO VLASTNÍHO, ALE JEHO VLASTNÍ HO NEPŘIJALI. 12 TĚM PAK, KTEŘÍ HO PŘIJALI A VĚŘÍ V JEHO JMÉNO, DAL MOC STÁT SE BOŽÍMI DĚTMI. 13 Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z

Boha. 14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. podtržený text se děti učí zpaměti (pro menší je možno text krátit)

Další rozpracování: Pro mladší děti: Klademe otázky: Proč slavíme Vánoce. Co se tehdy přihodilo. Jak to vypadalo. Co se v Bibli píše o příchodu Syna člověka na tuto zemi. Jak se jmenuje Syn člověka. Kdo ho chtěl zabít. Kdo ho zachránil a jak. Použijeme text z L2,4-16 a Mt2,13-16. Dále použijeme příběh nebo dramatizaci popsanou v oddíle pro starší děti a převedeme ji tak, aby byla srozumitelná mladším. Na závěr opět použijeme evangelizační závěr pro starší děti převedený do srozumitelné podoby dětem mladším. Pro starší děti: Vyprávění o vánocích a o příchodu Syna člověka na tuto zemi formou otázek a odpovědí. Vycházíme z toho, že vánoční příběh je všeobecně dobře známý a děti se budou živě zapojovat do programu. Při vyprávění sledujeme paralelu s příchodem Mauglího mezi vlky. I PJ Kristus zde měl své nepřátele. Hned po narození ho chtěl zabít král Herodes Veliký, který věrně připomíná tygra Šér


5/36

Chána. Zachránil ho otčím Josef, když s Marií a Synem člověka uprchli před Herodem do Egypta. Stalo se tak na pokyn od anděla, který Josef dostal ve snu. Dále se zeptáme dětí, co z příchodu Syna člověka na tento svět máme my lidé. Co přinesl nám a co chce od nás. Text „Jan 1:11-12 Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi dětem přiblížíme názornou ukázkou, kterou si sami zahrají jako divadlo. Příběh během dramatizace čteme jako vypravěč. Podle situace posoudíme, zda je nutné více vyprávět, nebo více hrát s dětmi dramatizaci. Dramatizace a vyprávění: Příběh vypráví během dramatizace vypravěč: Jeden člověk se vrací domů. Do svého města a domu. Sousedé o něj nemají zájem, část rodného domu, ve které bydel je prodána a jeho rodina, jej vyžene na ulici. Ptá se kolemjdoucích, zda by ho nemohli přijmout pod svou střechu. Zdá se, že jej nikdo z nich nepřijme. Po nějaké době se ale přece najdou lidé, kteří mu přístřeší nabídnou. Řeknou mu že může povečeřet s nimi se všemi dohromady. Proč ne? Přijímá nabídku. A tak se všichni společně sejdou pod jednou střechou. Pocestný i ti, kteří ho přijali. U stolu se parta mladých lidí dozví, že pocestný na dlouhých cestách zachránil život synovi zdejšího krále, že pobýval jako čestný host na jeho dvoře, že se zamiloval do královské dcery a ona do něj, že se vzali a nyní, že se vrátil pro své přátele do svého města, aby je odvedl s sebou na královský dvůr. Jeho vlastní jej nepřijali a on jim zatím ještě neřekl, že jeho rodné město, jako město královské, teď celé patří jemu - zeti krále této země. Dostala jej totiž spolu s dalším bohatství od tatínka jeho nevěsta věnem. Těm, kteří jej přijali, lezou očí údivem z důlků když slyší tu neuvěřitelnou zvěst. Pocestný teď jim chce dát to, co původně měl připraveno pro své vlastní. Budou se moci nazývat princovou družinou, pobývat na jeho hradu a být radními tohoto města. Dramatizace: „Vlastní a nevlastní“ Pocestný: (vrací se domů z cest) Ahóóóóóóóój. Kde je kdo, už jsem doma Tady se to změnilo. Už bych to tu ani nepoznal. Pocestný: (přijde k domu a klepe) Domovník: (hlas zevnitř) Kdo to buší na dveře? Co je to za tuláka. Domovník: (otevře a v ruce má hůl) Jedeš pryč. Kdo jsi a co chceš? Vy mě nepoznáváte? Vždyť jsem tu vyrostl. Vždyť mi patří Pocestný: kus tohoto domu. Vždyť tu mám svý vlastní věci. Domovník: (zavolá jeho sourozence) Znáte tohoto tuláka? Říká, že jste jeho příbuzní. Že přišel do vlastního domu. Že mu to tady patří. Sourozenci: (volají jeden přes druhého) Lhář prolhaný. Neznáme ho. Podvodník! Ať už jsi pryč. Pocestný: (smutný odchází a nervózně přechází ulici sem a tam) Pocestný: (oslovuje kolemjdoucí) Nevzali byste mě na přespání? Už se stmívá. Nemám kde spát. Kolemjdoucí: (vrtí hlavou že NE) Parta: (jde kolem a ptá se) Kdo jsi? Co tu děláš? Proč jsi tak vystrašený? Pocestný: Nevím, kde budu spát. Parta: Pojď s námi. Můžeš spát našem domě. Chceme dnes ještě společně povečeřet a pobavit se. Pojď, budeš jedním z nás. Pojď povíš nám, kdes všude byl a jak ses měl. Pocestný: (sedí u stolu a vypráví) Na dlouhých cestách jsem viděl mnoho zajímavých měst a mluvil s různými lidmi. Někteří pomohli mně, jiným jsem pomohl já. Teď se vracím protože mé putování před 1/2 rokem skončilo. Na své poslední poutí, to už jsem se vracel


6/36

do tohoto kraje, jsem zachránil život synovi zdejšího krále. Při lovu tygra spadl z koně a divoká šelma se připravila ke skoku. Nerozmýšlel jsem se a bez váhání na šelmu vystřelil. Byla to šťastná trefa. Zasáhl jsem tygra do hlavy a výstřel ho uprostřed skoku srazil k zemi. Byl by mladého prince zabil už jen svou vahou, kterou by na něj mrtvé tělo dopadlo. Takhle mrtvé tělo tygra dopadlo přímo před něj. Od té doby jsem pobýval jako čestný host na jeho dvoře. Tam jsem se zanedlouho zamiloval do jeho sestry, královské dcery, a ona se zamilovala do mě. Otec král proti svatbě nic nenamítal. A tak jsem se nyní po naší svatbě vrátil domů, do rodného města pro své příbuzné, přátele a známé. Pokud by chtěli, odvedl bych je s sebou na královský dvůr. Jenže zdá se, že nechtěli. Moji vlastní mě nepřijali a ani se ke mně neznali. Zatím jsem jim ještě neřekl, že toto mé rodné město jako město královské teď vlastně celé patří mně jako zeti krále zdejší země. Spolu s dalším bohatstvím jej totiž dostala od svého tatínka věnem má nevěsta.

(lezou jim oči z důlků)

Parta: Pocestný:

To je neuvěřitelná zpráva! Co teď bude s námi? Co bude s tvými příbuznými? To, co původně měli dostat moji vlastní, dostanete teď vy. Vy, kteří jste mě přijali. Vy budete jako královské děti. Vy budete moci být mojí družinou a pobývat se mnou na mém hradu. Těm z vás, kteří chcete zůstat dávám toho město do správy a jmenuji vás jeho radními. Ostatní pojďte se mnou ke králi. Už mě čeká.

Evangelizační závěr: Zeptáme se dětí, zda rozuměli hranému divadlu a zda chápou co to znamená pro ty, kteří prince přijali a pro ty, kteří ho odmítli. Necháme děti přemýšlet a vymýšlet možné dedukce a aplikace. Potom obrátíme jejich pozornost na učedníka Jana, který byl nejmladší z učedníků PJK a který byl s Ježíšem v největším přátelství. Tento učedník napsal text J1,11-14. Zdůrazníme, že tato slova myslí v Bibli učedník Jan vážně. Zeptáme se dětí, zda si myslí, že osobně Jan Ježíše Krista přijal nebo nepřijal a zda se Jan stal Božím dítětem. Protože máme biblické svědectví o tom, že Jan uvěřil přijal PJK (J20,8), můžeme věřit i my, že jsou slova J1,11-14 pravdivá v obecném měřítku pro všechny lidi proto se nabízí výzva, abychom byli i my mezi těmi, kteří Ježíše přijmou, nikoli mezi těmi, kteří ho odmítnou.

Zde vyučující vloží osobní svědectví o tom, jak přijal PJ Krista on sám Na konec se dětí zeptá, zda někdo nechce teď hned říci PJ Kristu v modlitbě, že ho přijímá. Může to být poprvé v životě, v tom případě učitel můžeme modlitbu předříkat nebo napsat na kousek papíru. Některé dítě ale může Ježíše přijmout v modlitbě znovu, přestože to už kdysi udělalo. Pak to bude nové potvrzení toho, že to pořád platí.


7/36

VPP Veřejně prospěšné práce (při nástupu s nimi vlčata seznámí slon Háthí, práce dozorují a řídí předáci rodů) : ♦ ♦ ♦ ♦ ♦

♦ ♦ ♦ ♦ ♦

Skladiště Brutar Ohniště Lavičky Koupelny

Úprava hřiště Lednice Nástěnky Ešusovníky Dříví

(DHR) Dopolední hry (řídí předáci rodů a starší vlci) : NA LOVU

rychlost, odvaha, obratnost

Na lesní pasece, obklopené houštinami, v nichž je plno úkrytů, se rozptýlí polovina hráčů. Představují srnčí stádo na pastvě. Druhá půlka hráčů, označená čepicemi nebo barevným pruhem na rukávě, se zatím z hloubi lesa tajně plíží k pasece. Je to vlčí smečka, která se chystá přepadnout srnčí stádo. Když jsou vlci blízko paseky, vůdce smečky dá signál k útoku. V okamžiku, kdy zazní jeho ,haúúú", vtrhnou vlci na paseku a snaží se pochytat co nejvíc srnců. Komu dají babu, ten se musí posadit do trávy nebo na nejbližší pařez. Srnec, který uteče z paseky aspoň deset kroků do hloubi lesa, je zachráněn. Když jsou všichni srnci pochytáni nebo poschováváni v lese, hra končí. Spočítejte, kolik srnců vlci ulovili. Pak si obě strany vymění úlohu. Při této hře poznáte odvážné i zbabělce. Odvážní se v roli srnců pustl až do středu paseky, zbabělci se úzkostlivě drží při kraji lesa. Někdy jim to však není nic platné, stanou se právě proto snadnou kořistí vlků, kteří se nepozorovaně připlížili k pasece právě z této strany. NA VLČATA V DOUPĚTI

postřeh

Je to jakási schovávaná naruby. Jeden hráč se skryje v terénu (vlčí doupě), nejdál v padesátimetrovém okruhu kolem místa, na kterém čekají ostatní. Musí si vybrat dost prostornou skrýš, do které se vejde víc osob. Dvě minuty po jeho odchodu vyrazí ostatní hráči a rozptýlí se po lese. Každý po něm pátrá na vlastni pěst. Kdo ho najde, schová (do vlčího doupěte) se vedle ukrytého hráče. Musí to udělat tak nenápadně, aby ho nezpozorovali jiní hledači,kteří jsou právě někde nablízku. Postupně v úkrytu přibývají další hráči, až jsou tam nakonec namačkáni jako vlčata v doupěti. Odtud název hry. Kteří čtyři najdou skrýš jako poslední, musí vyrobit nosítka a odnést toho, kdo tu byl schovaný první, zpátky na společné shromaždiště. V další hře se schová ten, kdo objevil úkryt nejdříve.

(PKL) Polední klid :

(vlčata se baví sama jak které chce, dozor má BAGHÍRA) (NNOP) Nástup na odpolední program (s programem seznamuje Akéla) : (ODPR) Odpolední program (řídí předáci rodů a starší vlci):


8/36

STOPOVÁNÍ DIKOBRAZA stopování, postřeh + výlet do okolí Dikobraz, kterého k této stopařské hře potřebujete, není ten milý bodlináč, který za teplých letních večerů s hlasitým funěním haraší v křovinách džungle. Stopovacího dikobraza si uděláte z válcového polínka, do kterého natlučete ze všech stran silné hřebíky. Když pak to polínko uvážete na _provaz a vlečete za sebou po zemi, ježek zanechává dobře znatelnou stopu - svými kovovými ostny rozrývá zem, hrne listí, vytrhává trávu. Ale není to zase stopa tak zřetelná jako od traktoru! Kdo ji chce sledovat rozmanitým terénem, musí napnout všechny smysly. Vedoucí vyrazí s ježkem do terénu, ostatní ho v desetiminutovém odstupu sledují. Dokud značkař vleče ježka po měkké půdě, je stopa snadno čitelná, ale když se to divné zvířátko dostane na skalnatý podklad, musí se stopaři dokonale soustředit. Značkař postupuje klikaté krajem asi kilometr, pak se schová a čeká, až jeho pronásledovatelé dorazí na místo. Přepadne je ze zálohy prudkou palbou hadrovými míči. Koho zasáhne, ten z boje odstupuje. Značkař sám je zneškodněn teprve třemi zásahy. Značkař se vymění a hra pokračuje o další kilometr. PÁTRÁNÍ PO UPRCHLÍCÍCH

postřeh kdo se schová nejlépe (Mauglí před Šér Chánem)

Pro tuto hru potřebujete nepřehledný terén velký asi půl čtverečného kilometru, ohraničený přirozenými liniemi lesa, cest, průseků nebo vodních toků. Jestliže máte v oddílu čtyři družiny, budou dvě představovat uprchlíky a dvě hledače. První družstvo (2skupinky) - uprchlé Mauglí - pošlete do terénu s příkazem: „Schovejte se na takovém místě, kde vás tygři tak snadno nenajdou. Můžete zalézt někam do rokliny, do houští nebo se zamaskovat trávou a větvemi. Jestliže vás některý z tygrů uvidí, neutíkejte před ním. Vydejte mu svůj ' průkaz, červený kartónek, který dostanete před odchodem, a poklusem se vraťte na tábořiště. Když se schováte tak dobře, že vás nikdo neobjeví, opustíte svůj úkryt až po závěrečném signálu." Pět minut po odchodu první skupiny vyrazí do terénu tygři (2skupinky). Mají uprchlíky najít nejdéle do půl hodiny a odebrat jim průkazy. Mezi hledači probíhá dvojí soutěž. Každý jednotlivec se snaží vypátrat sám na vlastní pěst co nejvíc skrytých uprchlíků. A obě družiny, z nichž se hledači skládají, soutěží, která získá víc červených průkazů. Po dvaceti minutách vedoucí zapíská ukončovací signál. Tygři i zbytek uprchlích Mauglí se vrátí na tábořiště. Před závěrečným hodnocením hry zjistíte, kdo z uprchlíků byl vypátrán a kdo z hledačů získal kolik průkazů.

(VPR) Večerní program (povídá si s nimi Bálú, z knížky čtou předáci): - Povídání si o příchodu Syna člověka na tuto zem. Viz. DP. Proč ho chtěli zabít, kdo byl v pozadí (Šér Chán = Ďábel). Zjistit jak rozuměli DP. Co pro ně prakticky znamenají verše J1,11-14 - Čtení z knihy Džunglí - Povídání si o lovu, stopování, postřehu, momentu překvapení-Jak jednat při tom, když někdo někoho pronásleduje (spolužák, učitel, šikana aj.problémy)


9/36

DEN 2. Téma dne: OCHRANA SLABŠÍHO, BOJ SE ZLEM. Jak může zvítězit slabší dobro nad silnějším zlem. Jak může Ježíš zvítězit na mocí tmy.

Ranní nástup (RNST):

Čtení (čte ........) : Měsíční světlo, pronikající otvorem sluje, bylo náhle zakryto, neboť velká hranatá hlava Šér Chánova vnikla do vchodu. Tabakí stál za ním a skučel: „Sem vešlo, můj pane a vládce!” „Šér Chán nám prokazuje velikou čest,” řekl Otec vlk, ale jeho oči byly plny zloby. „Co si Šér Chán přeje?” „Svou kořist. Lidské mládě šlo touhle cestou,” řekl Šér Chán. „Jeho rodiče utekli. Dej mi je.” Šér Chán předtím skočil do táborového ohně dřevorubců a teď zuřil bolestí, kterou mu působila spálená tlapa. Ale Otec vlk dobře věděl, že otvor doupěte je příliš úzký, takže se tygr nemůže protáhnout dovnitř. I tam, kde teď Šér Chán stál, měl ramena a přední tlapy stísněny tak, jako by byl asi sevřen člověk, kterého by napadlo potýkat se s někým v sudu. „Vlci jsou svobodný národ,” řekl Otec vlk. „A přijímají rozkazy jen od vůdce smečky, a ne od nějakého pruhovaného zabíječe dobytka. Lidské mládě je naše a budeme-li chtít, zabijeme je sami.” „Vy můžete chtít, ale taky nemusíte! Kdopak tu mluví o jakém chtění. U vola, kterého jsem rozsápal, snad si nemyslíš, že tady budu stát a čumět do tvého psího pelechu na to, co mi podle práva patří? Jsem to já, Šér Chán, kdo mluví!” Tygrův řev naplňoval jeskyni hromovým burácením. Matka vlčice setřásla ze sebe mláďata a vyskočila kupředu. Její oči v temnotě blýskaly jako dva zelené měsíce a upíraly se do sršícího zraku Šér Chánova. „A jsem to já, Rákšas (Démon), kdo ti odpovídá. Lidské mládě je moje, rozumíš? Moje! Nebude zabito. Bude běhat se smečkou a lovit s ní a nakonec, podívej se, ty lovče malých nahých dětí, ty žabožroute, ty zabíječi ryb - nakonec bude lovit tebe! A teď hajdy odtud, nebo se vrátíš ke své matce, ty popálená bestie džungle, ještě chromější, než jsi přišel na svět! Jdi!” Otec vlk zvedl udivený zrak. Už skoro zapomněl na ty časy, kdy si dobyl Matky vlčice řádným bojem s pěti jinými vlky, když ještě běhala se smečkou a nebyla zvána Démonem jenom ze zdvořilosti. Šér Chán se mohl utkat s Otcem vlkem, ale nemohl se postavit na odpor Matce vlčici, neboť dobře věděl, že v místě, kde teď stál, měla ona všechny výhody na své straně a že by bojovala na smrt. Proto tedy stáhl zpět svou obrovskou hlavu, a když se uvolnil, zařval: „Každý pes štěká ve vlastní boudě! Uvidíme, co řekne smečka tomuhle piplání lidských mláďat! Mládě je mé a nakonec se přece jen dostane do mých zubů, vy zloději s huňatými ocasy!” Matka vlčice se vrhla prudce oddychujíc zase ke svým mláďatům. Otec vlk jí řekl rozvážně: „V tomhle má Šér Chán hodně pravdy. Mládě musíme ukázat smečce. Chceš si je opravdu ponechat, Matko?” „Nechám si je!” vydechla. „Přišlo sem nahé, v noci, samo a úplně vyhládlé. A přece se nebálo! Podívej se, už odstrčilo jedno z mých vlčat docela stranou. A ten chromý řezník by je byl zabil a pak utekl, zatímco by nám tady zdejší vesničané ze msty prošťourali všechna doupata! Zda si je nechám? To se ví, že si je nechám. Jen lež tiše, malý pulče! Ó ty Mauglí - neboť nazvu tě Mauglím, Žábou - přijde jednou den, kdy ty budeš lovit Šér Chána, jako on dnes lovil tebe.” - Hymna, pokřiky, přivítání (řídí .........) : - Seznámení s programem dne (seznamuje .........) : - Dotazy, informace předáků aj. (řídí .........) :


10/36

(DDPR) Dop. duch. program(učí ...... - starší vlčata a ...... - mladší vlčata) : Biblické texty o boji se zlem:

Zjevení Janovo 12:3-12 Tu se ukázalo na nebi jiné znamení: Veliký ohnivý drak s deseti rohy a sedmi hlavami, a na každé hlavě měl královskou korunu. 4 Ocasem smetl třetinu hvězd z nebe a svrhl je na zem. A drak se postavil před ženu, aby pohltil její dítě, jakmile se narodí. 5 Ona porodila dítě, syna, který má železnou berlou pást všechny národy; ale dítě bylo přeneseno k Bohu a jeho trůnu. 6 Žena pak uprchla na poušť, kde jí Bůh připravil útočiště, aby tam o ni bylo postaráno po tisíc dvě stě šedesát dní. 7 A strhla se bitva na nebi: Michael a jeho andělé se utkali s drakem. 8 Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili, a nebylo již pro ně místa v nebi. 9 A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé. 10 A slyšel jsem mocný hlas v nebi: "Nyní přišlo spasení, moc a království našeho Boha i vláda jeho Mesiáše; neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je před Bohem osočoval dnem i nocí. 11 Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví. Nemilovali svůj život tak, aby se zalekli smrti. 12 Proto jásejte, nebesa a všichni, kdo v nich přebýváte! 1 PETRŮV 5:6 POKOŘTE SE TEDY POD MOCNOU RUKU BOŽÍ, ABY VÁS POVÝŠIL V USTANOVENÝ ČAS. VŠECHNU `SVOU STAROST VLOŽTE NA NĚJ´, NEBOŤ MU NA VÁS ZÁLEŽÍ. Buďte střízliví! Buďte bdělí!

Váš protivník, ďábel, obchází jako `lev řvoucí´ a hledá, koho by pohltil. Vzepřete se mu, zakotveni ve víře, a pamatujte, že vaši bratří všude ve světě procházejí týmž utrpením jako vy. 10 A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ. 11 Jemu náleží panství na věky věků! Amen.

Jakubův 4:7 Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám. podtržený text se děti učí zpaměti (pro menší je možno text krátit)

Další rozpracování: Pro mladší děti: Můžeme text z knihy Zjevení vynechat a zaměříme se na text z 1Pt 5,6-11. 1. Pod lvem z tohoto textu můžeme dětem představit tygra Šér Chána. Popíšeme podle biblického textu jako „protivníka“ člověka, který obchází a řve. na tomto místě můžeme rozvést spolu s dětmi, jak takové řvaní toho, který nás navádí ke zlému vypadá. Dobereme se k různým příkladům pokoušení a navádění ke zlému. Jsou zlé věci, které se sami nabízí. Jsou zlí lidé (spolužáci), kteří ke zlému navádějí. Chtějí druhé zatáhnout do špatností. Typickým příkladem obcházejícího zla je např. nabídka drog, krádeží, šikanování slabšího.

Učitel poví osobní svědectví o tom, jak se sám pokušení brání.

2. V druhé části se s mladšími dětmi zaměříme na obraz vlčí matky, která Mauglího zachránila před řvoucím tygrem. Neohroženě se proti němu postavila. Je obrazem Pána Ježíše Krista, který se mezi nás a hřích (zlo) postavil a nevydal nás do jeho pokušení. 3. Ve třetí části budeme s dětmi mluvit o to, čím můžeme Ježíšovi pomoci, aby na nás „řvoucí lev“ z 1Pt 5,6-11 nemohl. V textu je to popsáno. Rozebereme s dětmi: a)Jak všechnu svou starost vložíme na Boha b)Jak moc Bohu na nás záleží c)Jak se protivníkovi „vzepřít“

d)Jak se podřídit Bohu podle Jk4,7 e)Jak se k Bohu přimknout (Jk4,7)


11/36

Zde by bylo nejlepší osobní svědectví o tom, jak jsem se k Bohu přimknul já, když jsem v něj uvěřil a přijal za svého Pána a Spasitele. Na závěr se s dětmi pomodlíme modlitbu „Otče náš“ a naučíme je položit v ní důraz na prosbu „Neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od Zlého“. Pro starší děti: Starší děti zasvětíme do nebeské problematiky odpadlých andělů podle Zj 12:312. Jde o vzpouru proti Bohu v jejímž čele stál Satan, původně jeden ze tří andělů stojících nejblíže Bohu. Jmenovali se archandělé Michael, Gabriel a Lucifer. Lucifer chtěl být jako Bůh, odpadl a spolu s ním třetina nebeských bytostí. Tyto bytosti nyní zápasí s Bohem o člověka. Bůh tvrdí, že člověk může Boha milovat dobrovolně. Satan tvrdí, že člověk bude Boha milovat jen kvůli svému prospěchu (Jb19-11).Tento boj, který byl kdysi na nebi se nyní snesl na zem.

Zde můžeme zařadit písničku „Byl boj na nebi z drakem rval se Michael“ nebo nechat děti vyprávět nějaký akční film, který viděli, o boji dobra se zlem (Matrix, Spinnerman, Superman...) Boj na zemi se nyní podobá pokoušení ke zlému, které Satan, jako lev řvoucí (tygr Šér Chán) člověku nabízí aby hned v zápětí na něj mohl žalovat. Nechejte nyní děti povídat, zda mají zkušenost s pokoušením ke zlému. Zda pokoušejí nebo jsou pokoušeni. Zda se člověku nabízejí sami od sebe víc věci dobré nebo zlé. Jak se zlým věcem bránit. Jak nad nimi zvítězit. Zdůrazněme dětem, že člověk z vlastních sil nemůže nad Satanem a jeho pokušeními zvítězit. „Lev řvoucí“ (tygr Šér Chán) bude vždycky silnější než člověk. Ale Pán Bůh poslal svého Syna PJKrista, který když přišel na tento svět byl nahaté bezmocné bezbranné miminko. Pán Bůh ho zachránil s pomocí Marie a Josefa (viz. DDPR z předchozího dne) útěkem do Egypta a on pak jako dospělý a silný muž nad pokušením zla zvítězil. Zde můžeme rozvést, jak obstál v pokušení na poušti (L4,1-14) A nebo vynecháme pokušení na poušti a přivedeme děti hned ke Golgotě na které PJK zvolal „Dokonáno jest“ a to znamená, že porazil definitivně hřích, tím, že ho vzal sám na sebe. Hřích (zlo, satan) už nebude nad námi panovat, protože nad ním zvítězil PJK. A přece záleží i na nás, jak moc se mu vzepřeme a jak moc se přitiskneme k Bohu.

Učitel poví osobní svědectví o tom, jak se sám pokušení brání.

Nyní s dětmi rozebereme text 1 Petrův 5:6-11 a Jakubův 4:7 a řekneme si: a)Jak všechnu svou starost vložíme na Boha d)Jak se podřídit Bohu podle Jk4,7 b)Jak moc Bohu na nás záleží e)Jak se k Bohu přimknout (Jk4,7) c)Jak se protivníkovi „vzepřít“ Zde by bylo nejlepší osobní svědectví o tom, jak jsem se k Bohu přimknul já, když jsem v něj uvěřil a přijal za svého Pána a Spasitele. Modlitba Páně Otče náš, kterýž jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého, neboť tvé je království i moc i sláva až na věky Amen. Na závěr se s dětmi pomodlíme modlitbu „Otče náš“ a naučíme je položit v ní důraz na prosbu „Neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od Zlého“. Pokud modlitbu OTČE NÁŠ děti neumí, začneme ji děti učit.


12/36

(VPP) Veřejně prospěšné práce (při nástupu s nimi vlčata seznámí ........... práce dozorují a řídí předáci rodů) :

(DHR) Dopolední hry (řídí ............... a starší vlci) :


(vlčata se baví sama jak které chce, dozor má ............)

(NNOP) Nástup na odpolední program (s programem seznamuje .........) :

(ODPR) Odpolední program (řídí ............. a starší vlci):

(VPR) Večerní program (povídá si s nimi ......, z knížky čtou ..........): -

Příběhy o zastání se slabšího a ochraně toho, vůči komu je přesila. (O. Batlička aj.) Nechat je vyprávět zkušenosti ze školního kolektivu na téma: PŘESILOVKA


13/36

DEN 3. Téma dne: BAGHÍRA PŘEDLOŽIL OBĚŤ. Oběť býka zachrání Mauglímu život. Oběť něčeho drahého pro záchranu druhého (před průšvihem, před výpraskem, před zlými lidmi, před nemocí, před smrtí) Čtení (čte .......) : Vzali tedy Mauglího na Poradní skálu před shromáždění všech čtyř rodů vlčí smečky. Vlci seděli po rodech a jejich předáci sledovali vůdce smečky Akélu. Ten po chvíli postrčil Mauglího doprostřed kruhu a vtom se ozval za skálami tlumený řev, to zařičel Šer Chán “Mládě je moje, sem s ním. Copak je svobodnému lidu po člověčím mláděti.“ Akéla ani nezvedl hlavu, řekl jenom: Dívejte se dobře vlci. Copak je svobodnému lidu po cizím rozkazu.“ Nuže, jestliže vznikne spor o to, má-li být nějaké mládě přijato do smečky, nejméně dva příslušníci smečky, ale ne otec a matka, musí se za ně přimluvit. Tak zní vlčí zákon. A tu se s mručením postavil na zadní nohy ospalý hnědý medvěd Bálú, který učí malá vlčata zákonům džungle. „Já se za člověčí mládě přimlouvám. Člověčí mládě nikomu neublíží.“ „A kdo ještě?“ zeptal se Akéla. Do kruhu se snesl černý stín. Byl to pardál Baghíra, po celém černý jako smůla. Baghíru znal kdekdo a nerad se mu pletl do cesty. Byl totiž prohnaný jako šakal,smělý jako divoký buvol a neurvalý jako raněný slon. Hlas měl však hebký jako med lesních včel a kůži hebčí než prachové listí. „Akélo a svobodný lide,“ zavrněl. „Když se vyskytne pochybnost, má-li se nějaké novorozeně zabít, nebo ne, podle zákona džungle je možno život mláděte vykoupit. A tak já k Bálúovu slovu přidám právě zabitého býka, leží necelou míli odtud.“ Tak byl zachráněn Mauglí, a tak začíná boj na život a smrt mezi člověčím mládětem a tygrem. A tady začíná dobrodružství žabáka Mauglího a jeho přátel.

Nuž, pamatuj že zde platí zákony džungle a žádné jiné. Živ bude, kdo ctí je, kdo nezachovává je ten bídně zhyne. Jak liána pevně lpí na stromě, odtrhnout nedá se ani. Tak chrání vlk smečku a v odměnu za to zas smečka ho chrání.

- Hymna, pokřiky, přivítání (řídí .........) : - Seznámení s programem dne (seznamuje .........) : - Dotazy, informace předáků aj. (řídí .........) :

(DDPR) Dopolední duchovní program(učí ...... - starší vlčata

a ........ - mladší vlčata) :

OBĚŤ JEŽÍŠ KRISTA Biblické texty:

- Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích. Římanům 8:3 - Ježíš Kristus jednou provždy obětoval své tělo. Každý kněz stojí a koná denně bohoslužbu, znovu a znovu přináší tytéž oběti, ale ty nikdy nemohou navždy zahladit hříchy. Kristus však přinesl za hříchy jedinou oběť, navěky usedl po pravici Boží. Žd 10,10-12


14/36

- Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak

ZHŘEŠÍ-LI KDO, MÁME U OTCE PŘÍMLUVCE, JEŽÍŠE KRISTA SPRAVEDLIVÉHO. ON JE SMÍRNOU OBĚTÍ ZA NAŠE HŘÍCHY, A NEJENOM ZA NAŠE, ALE ZA HŘÍCHY CELÉHO SVĚTA. 1 JANŮV 2:1-2 podtržený text se děti učí zpaměti (pro menší je možno text krátit)

Biblický pohled na téma OBĚŤ: Všechny odkazy na prolití krve zvířecích obětí v čase Starého Zákona jsou nějakým způsobem předobrazem pro Kristovu oběť. V časech před Kristem museli Židé nabízet podle Mojžíšova zákona za své hříchy zvířecí oběti. Trestem za hřích je smrt (Ř 6,23) ale bylo možné, aby lidská bytost mohla zabít nějaké zvíře jako náhradu za svou vlastní smrt. Obětované zvíře muselo být dobré, t.j. bez vady. Nový Zákon ale překonává tuto starozákonní praxi: „Krev býků a kozlů není s to hříchy odstranit“ (Žd 10,4). Vzniká proto otázka, proč museli Židé obětovat zvířata, když zhřešili? Protože to nešlo odčinit dobrými skutky. Jen obětí nějakého zvířete mohl být člověk zachráněn. Mohl zůstat naživu. (Stejně jako Mauglí) Obětovaná zvířata, která byla usmrcena za hřích člověka, musela být neposkvrněná – bez vady (Ex 12,5; Lv 1,3+10 atd.). To poukazovalo na Krista, „beránka bez vady“ (1 Pt 1,19). Krev oněch zvířat proto představovala tu Kristovu. Zvířata kdysi byla brána jako oběti za hřích do té míry, že odkazovala na dokonalou oběť Kristovu, o které Bůh věděl, že ji uskuteční. Všechny oběti, nabízené za časů Starého Zákona, ukazovaly do budoucna ke Kristu, k perfektní oběti za hřích, který „svou smrtí sňal hřích“ (Žd 9,26; 13,11-12; Ř 8,3; srovnej též 2 K 5,21). Ježíš dokonale vyhovoval těmto požadavkům: „To je ten velekněz, jakého jsme potřebovali: svatý, nevinný, neposkvrněný“ (Žd 7,26). Nepotřebuje souvisle obětovat za své vlastní hříchy, ani není už více podrobený smrti (Žd 7,23+27). Ve světle toho mluví Písmo o Kristu jako o našem knězi: „Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně“ (Žd 7,25). Vzhledem ke své lidské přirozenosti může Kristus jako náš ideální velekněz „mít soucit s těmi, kdo chybují a bloudí, protože sám také podléhá slabosti“ (Žd 5,2). Další rozpracování pro mladší i starší: Tuto látku dětem povídáme takto: „Tisíce lidí před mnoha lety bylo osloveno kázáním o Ježíši Kristu, jako Boží oběti za ně a chtěli vědět, co mají dělat, aby byli spaseni. Apoštol Petr, jeden z učedníků Ježíše Krista jim na to odpověděl. Pojďme se na tuto odpověď podívat. Je aktuální i dnes, pro tebe a pro každého dalšího člověka. Petr tedy odpověděl na otázku „Jak mohu být zachráněn i já“ (jako byl zachráněn Mauglí):

„Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého. Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh.” A ještě mnoha jinými slovy je Petr zapřísahal a napomínal: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!” (Sk 2,38-40) V této odpovědi jsou obsaženy čtyři základní věci, jedno zaslíbení a tři úkony, které máme udělat, abychom se stali v plnosti křesťany.

1. Máme se obrátit Bůh nám v Bibli říká, že každý člověk je hříšník. Prvním hříchem nehledáme jeho vůli pro svůj život a neposloucháme ho. Všechny prvního odvíjejí. Výraz „obrátit se” je výstižný. Písmo přirovnává náš bez Boha, pak ať se snažíme sebevíc, jdeme přesně obráceně, než potřeba se zastavit a udělat obrat o sto osmdesát stupňů a vydat se

je to, že žijeme bez Boha, ostatní hříchy se od tohoto život k cestě. Jdeme-li po ní jak pro nás zamýšlí Bůh. Je opačným směrem, tentokrát


15/36

pod Božím vedením. K tomuto obrácení patří neoddělitelně odvrhnutí všech hříchů v našem minulém i současném životě. Bible to nazývá pokáním. Náš nový život by měl být již zcela podřízen normě Bible, a tedy oproštěn od vědomých hříchů a naplněn hledáním Boží vůle. Tento krok je možný jen přijetím oběti Ježíše Krista, která smazává všechny naše hříchy, když mu odevzdáme svůj život. Jeho smrt, vzkříšení a panování v nebesích jsou nám zárukou následného plnohodnotného a požehnaného života. I v knize Džunglí je oběť Baghíry přijata. Bez přijetí by nebyla pro Mauglího záchrana. Vlci ale oběť přijali a Mauglí byl zachráněn. Podobně i člověk bude zachráněn, když přijme Ježíše Krista. On dává sám sebe. Umírá na kříži a každý, kdo jej přijme bude zachráněn.

Na tomto místě vyučující poví svědectví o svém vlastním obrácení.

2. Křest ve vodě Spolu s Večeří Páně jsou to jediné dva obřady, které nám Pán Ježíš ustanovil. Písmo nám jasně ukazuje, že pokřtěni máme být na potvrzení naší víry v Ježíše Krista. Jestliže odevzdáme Bohu svůj život, uzavíráme s ním v podstatě smlouvu - přijímáme Kristovu oběť, která nás očišťuje od hříchu, a dáváme se Bohu zcela do rukou. Tento krok můžeme učinit v soukromí, bez mnoha svědků, a Bůh jej přijímá se vší vážností. Trvá však následně na veřejném stvrzení smlouvy křtem ve vodě ponořením, jak je nám popsán v Písmu.

Na tomto místě dámě dětem úkol, aby během 10minut zjistily, jak byli pokřtěni a jak se při tom cítili vedoucích tábora. Ať každé dítě dojde za někým z nich a udělá s ním krátké interwiev. Po návratu si o tom společně popovídáme. Ustanovení křtu lze přirovnat k manželství. Když se snoubenci rozhodnou, že vstoupí do manželství, dají si slovo, které je pro obě strany maximálně zavazující. Přesto manželství vzniká až obřadem v církvi nebo na úřadě. Do té doby ani před Bohem ani před lidmi nejde o právoplatný manželský svazek. Stejně tak křest ve vodě potvrzuje naši smlouvu uzavřenou s Bohem, kterou bere i před křtem jak Bůh, tak my se vší vážností. 3. Křest Duchem svatým Každý, kdo vydá svůj život Bohu skrze oběť Ježíše Krista, může přijmout do svého života Ducha svatého, třetí osobu Boží trojice. Ten nás uvádí do života s Bohem podle Písma, jeho slova. (J 16,5-15) Bůh má pro nás ale připraveno ještě mnohem víc. Chce nás uvést do ještě těsnějšího obecenství s Duchem svatým a dát do našeho života své dary. To se děje křtem Duchem svatým, který prožili Ježíšovi učedníci na letnice, jak jsme si řekli na začátku této lekce. Toto zaslíbení je určeno všem, které si Bůh povolává. (Sk 2,39) 4. Jako poslední věc říká Petr „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení.” Jasnější je kralický překlad „Oddělte se od tohoto pokolení zlého”. Jde o to, abychom se oddělili od hříchu, který nás obklopuje. Ne abychom se vyhýbali lidem a stáhli se do samoty, ale abychom se již nenechali dále vtahovat do věcí, které Bible označuje za hřích. Těmito čtyřmi kroky se stáváme v plnosti křesťany. Není to konec naší cesty, ale naopak začátek. Jsou to přelomové, vesměs jednorázové události. Ve 2. kapitole knihy Skutků dále čteme ve verších 41-42, že se k církvi připojily 3 000 lidí. Tito členové církve pak dělali další čtyři věci. Ne už jednorázově, ale jako program na celý život. To si povíme zítra. Na závěr se s dětmi pomodlíme modlitbu „Otče náš“ a naučíme je položit v ní důraz na prosbu „Odpusť nám naše viny,jako i my odpouštíme našim viníkům“.


16/36

Pokud modlitbu OTČE NÁŠ děti neumějí, pokračujeme s jednotlivci v jejím učení se nazpaměť.







(VPR) Večerní program (povídá si s nimi ......, z knížky čtou ..........):


17/36

DEN 4. Téma dne: OHEŇ A VŠE, CO K NĚMU PATŘÍ. Světlo, teplo atd. Den učení zacházet s ohněm. Ježíš je světlo světa. Čtení „Rudý květ“(čte .......) : To bylo v dobách kdy Mauglí již 12 let žil v džungli u vlčí smečky Byl parný den a Mauglí s pardálem Baghírou si hověli v chladivém kapradí. „Kolikrát jsem ti říkal, že máš v Šer Chánovi nepřítele?“ „Tolikrát, kolik je na támhleté palmě ořechů,“ řekl Mauglí. „ To je toho. Chce se mi spát, Baghíro, a tygr má dlouhý ohon a moc řečí – jako páv Mór.“ „Na spaní není čas. Ví o tom Bálú. Vím o tom já. Ví o tom smečka. Ví o tom i bláhovoučký srnec. Zabít tě v džungli si Šer Chán netroufá. Jenže Akéla, pamatuj, je stařičký. Jednoho dne už neskolí býka a přestane být vůdcem. Mladí vlci si od Šer Chána nechali namluvit, že člověčí mládě nemá ve smečce co pohledávat. Zakrátko dospěješ v muže,“ tiše povídal pardál. „ A to nesmí muž běhat se svými bratry?“ namítl Mauglí. „Ty jsi člověk,“ řekl pardál vlídně. Já jsem se vrátil do džungle a ty se budeš muset vrátit k lidem, jestli tě na shromáždění nezabijí.“ „Proč by mě měli zabít?“ zeptal se Mauglí. „Podívej se na mě,“ řekl Baghíra. Mauglí se mu upřeně zahleděl do očí. Za chvilku odvrátil mohutný pardál hlavu. „Proto,“ řekl a prackou rozhrábl listí. „Ani já ti nedokážu hledět do očí, a to jsem se narodil u lidí a mám tě rád. Ostatní tě nenávidí jen proto, že nesnesou tvůj pohled.“ Vtom Baghíra dostal nápad: „Pospěš si do úžlabiny k lidským chýším a seber tam nějaký Rudý květ, jaký si tam pěstují, abys měl ve chvíli potřeby silnějšího přítele, než jsem já nebo Bálú nebo ti příslušníci smečky, kteří tě mají rádi. Přines si Rudý květ.“ Rudý květ, to myslel Baghíra oheň. Žádný tvor v džungli ho správně nepojmenuje. Šelmy se ho ukrutně bojí a vymýšlejí pro oheň různé názvy. Mauglí se tedy vydal k lidské vesnici, kde získal oheň. Ukryl ho do hrnečku a vracel se do džungle. Pak se vydal na Poradní skálu. Na Poradní skále mezitím řečnil Šer Chán.. Tu se Mauglí skokem vztyčil. „Svobodný lide,“ vykřikl, „copak smečku vede tygr?“ A stařešinové smečky zahřímali: „Ať mluví Mrtvý vlk.“ Když vůdce smečky mine kořist, dokud žije – a to netrvá dlouho-, říkají mu Mrtvý vlk. Malátně zdvihl Akéla hlavu: „ Svobodný lide, a vy také Šer Chánovi šakali, dvanáct let jsem vás vodil od kořisti ke kořisti a nikdo se za tu dobu nezmrzačil, nikdo nepadl do léčky. Tentokrát mi kořist unikla. Máte právo mě zabít tady na Poradní skále. Ptám se tedy, kdo předstoupí a připraví mě o život. Podle zákona džungle je mým právem, abyste předstoupili jeden po druhém.“ V tuto chvíli povstal Mauglí – v dlaních hrnek s ohněm. „Slyšte,“ křikl. „Dost už toho psího žvástu. Co uděláte nebo neuděláte, to nezáleží na vás. Záleží to jen na mě. Aby to tady bylo všem jasné, přinesl jsem si kousek Rudého květu, kterého se vy psi, tolik bojíte.“ Hodil hrnek s ohněm na zem. Od žhavých uhlíků vzplanul suchý mech a celé shromáždění zděšeně couvalo před šlehajícími plameny. „Teď jsem pánem já,“ zuřil Mauglí, „a vy se budete řídit mou vůlí. Akéla bude žít, nezabijete ho, protože si to nepřeji.“ Rázným krokem přistoupil k Šer Chánovi a popadl ho za chmýří na bradě. Pro jistotu šel Baghíra s ním. „Vstaň, žíhaná kočko!“ křikl Mauglí. „ Když už mě tenhle zabíječ dobytka nezabil, dokud jsem byl mládě, zabije mě prý ve shromáždění. Takhle bijeme zbabělce, když dospějeme v muže!“ A větví zbil Šer Chána po hlavě a tygr samým strachem kňoural a kňučel. „Teď se kliď, kliďte se všichni, až příště přijdu na Poradní skálu, ozdobím ji tygřím kožichem.“ Tak Mauglí poprvé porazil tygra a stal se vládcem džungle.

Jen šakal se za tygrem na lovu plíží a živí se drobty, až dospěješ v lovce, buď hrdý a vlastní se kořisti chop ty.


18/36




Biblické texty: - JEŽÍŠ ŘEKL: "JÁ JSEM SVĚTLO SVĚTLO ŽIVOTA." JAN 8:12

SVĚTLO SVĚTA SVĚTA; KDO MĚ NÁSLEDUJE, NEBUDE CHODIT VE TMĚ, ALE BUDE MÍT

- Proto ti kladu na srdce, abys rozněcoval oheň Božího daru, kterého se ti dostalo vzkládáním

mých rukou. 7 Neboť Bůh nám nedal ducha bázlivosti, nýbrž ducha síly, lásky a rozvahy. 8 Nestyď se tedy vydávat svědectví o našem Pánu; ..... nýbrž snášej všechno zlé pro evangelium. K tomu ti dá sílu Bůh, 9 který nás spasil a povolal svatým povoláním ne pro naše skutky, nýbrž ze svého rozhodnutí a z milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy 10 a nyní zjevil příchodem našeho Spasitele Ježíše Krista. On zlomil moc smrti a zjevil nepomíjející život v evangeliu. 2 Timoteovi 1:6-10 - Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí. Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se. Skutky apoštolské 2:41-42 podtržený text se děti učí zpaměti (pro menší je možno text krátit) Další rozpracování pro mladší i starší: Tuto látku dětem povídáme takto: P.J.Kristus je to pravé světlo, které osvěcuje každého člověka. Je naším vnitřním ohněm, který nám pomáhá k plnému životu. Všichni dobře víme, že každý oheň je nutné udržovat, aby nevyhasl. I víra a obecenství s Kristem se musí udržovat v neustálém hoření.

Zde učitel poví osobní svědectví, co dělá, aby jeho víra zůstala živá.

V Bibli čteme, že k tomu slouží čtyři věci, které máme dělat. Dělali je křesťané, kteří uvěřili a přijali PJ Krista za svého Pána a Spasitele před 2000 lety. Fungují stejně dobře i dnes. Dělejme je i my: 1. Vytrvale poslouchali učení apoštolů Staré úsloví říká: „Řekni mi, s kým se stýkáš a já ti řeknu, jaký jsi.” Nově obrácení lidé si vybrali dobrou společnost - společnost apoštolů. A dobrou duchovní stravu - jejich vyučování. Učíme se nejen poslechem kázání, četbou Bible a dobrých křesťanských knih, ale také společenstvím s křesťany staršími ve víře. Základem však má být zdravé učení těch, které Bůh postavil do apoštolského úřadu, ať již předávané jimi samotnými či zprostředkované dalšími učiteli v církvi. 2. Byli spolu Potřebujeme společenství ostatních křesťanů. Kromě „duchovní” činnosti - modliteb, nedělního shromáždění atd. máme mít také neformální společenství, nalézat mezi křesťany přátele, společně se bavit, pracovat i odpočívat. To vše buduje naše vzájemné vztahy a umožňuje to, aby církev fungovala dobře, jako jedno tělo.

Pošleme děti vypátrat (asi 10 min) jak se který vedoucí cítí ve sboru kam chodí


19/36

3. Lámali chléb Scházeli se k Večeři Páně. Již jsme si řekli, že spolu se křtem ve vodě se jedná o jediné dva obřady, které Pán Ježíš ustanovil. Když se dělíme o chléb a víno, připomínáme si tak Krista (Lk 22,14-20), zejména jeho oběť za nás. Skrze Večeři Páně působí v našich životech Boží moc. Někdy jsou naše životy během ní i viditelně proměněny např. uzdravením z nemoci. Na druhé straně apoštol Pavel varuje, abychom nepřijímali Večeři Páně, pokud ve svých životech trpíme nějaký hřích: Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení. Proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných a mnozí umírají. (1Kor 11,29-30). 4. Modlili se Společná modlitba je pro křesťany velice důležitá. Udržuje každé společenství - náš osobní vztah s Bohem, naše manželství, sbor, církev. Tam, kde schází modlitba, vztah odumírá. Na závěr se s dětmi pomodlíme modlitbu „Otče náš“ a naučíme je položit v ní důraz na prosbu „Posvěť se jméno tvé, přijď království tvé“. Pokud modlitbu OTČE NÁŠ děti neumějí, pokračujeme s jednotlivci v jejím učení se nazpaměť.

(VPP) Veřejně prospěšné práce (při nástupu s nimi vlčata seznámí ........... práce dozorují a řídí předáci rodů) : (DHR) Dopolední hry (řídí ............... a starší vlci) :







20/36

DEN 5. Téma dne: MNOHO DROBNOSTÍ VYKONÁ VELKÉ VĚCI. Větší než slon Háthí. Důraz na malé dobré skutky. Čtení „Skalní drobotina“(čte .......) : Jednou za soumraku, zrovna když Mauglí pomáhal Akélovi ulovit srnce, se džunglí ozval křik, který oznamoval všem obyvatelům vpád cizích hord. Mauglí se zastavil a Akéla zježil srst a zavrčel. Vtom se rozhrnulo křoví a objevil se starý vlk. Byl celý od krve a přední pracku měl zle pochroumanou. „ Co se ti stalo?“ zeptal se Akéla. „Dhólové – ryšaví psi! Vrazi! Od jihu přišli na sever, v Dakšilu že nemají už do čeho kousnout a kdeco po cestě zabíjejí.“ „Kolik jich bylo?“ skočil mu do řeči Mauglí. „ Nevím. Tři z nich už lovit nebudou, ale pak jsem utekl.“ Akéla se zachvěl. Znamenalo to, že táhnou do boje dhólové, ryšaví psi. Táhnou napříč džunglí, a nač narazí, to srazí k zemi a rozsápou. Nejsou tak velcí jako vlk a zdaleka ne tak chytří, ale jsou silní a je jich hodně. „ To bude boj na život a na smrt.“ řekl Akéla, „svoláme smečku.“ „ Dobrá,“ zamračil se Mauglí, „ já si zatím něco zařídím.“ A odešel k řece. Mauglí šel hledat hroznýše Ká, který lovil u jelení stezky. „ Dobrý lov,“ pozdravil Mauglí. „Kššš,“ obořil se na něj Ká. „Slyšel jsem, že máme v džungli psi.“ „Špatné zprávy se šíří rychle,“odpověděl Mauglí. „Pojď se mnou, něco ti ukážu,“ řekl Ká a pomořil se do říčky. Jeho mohutné tělo snadno překonalo vodní tok a již byl na druhé straně, kde čekal na Mauglího. Po nějaké době došli k roklině, kde se řeka stáčí k mohutnému vodopádu. „ Tady je místo smrti,“ ozval se chlapec. „Proč jsme tady?“ Mauglí se starostlivě rozhlížel, vzduch čpěl sladkokysele jako mraveniště za parného dne. Všude bylo ticho a v zemi díry, že by se tam vešla Mauglího ruka. „Ony spí,“ řekl Ká. „Před tygrem slon neuhne. Leč oba uhnou před dhóly. Dhólové prý neuhnou před nikým. Před kým však uhne Skalní drobotina?“ Od samých počátků džungle sídlí v rozeklaných skalách ta Skalní drobotina – pilné, zuřivé, černé, divoké indické včely. Po celé délce byla rokle z obou stran ověšena jakoby třpytnými záclonami z černého sametu. Byly to milióny spících včel. Mauglí se při pohledu na ně zachvěl. „Pojďme pryč,“ zašeptal a rozhlížel se jestli náhodou včely neprocitají. „Oni procítají až za svítání,“ uklidňoval ho Ká. „ Něco ti povím. Před mnoha dešti sem z jihu zabloudil štvaný srnec, v džungli se nevyznal, smečku měl v patách. V panickém strachu přeběhl přes tuhle roklinku a skočil do vody. Smečka, která se slepě hnala po stopě, ho viděla. Slunce stálo vysoko a rozezlených včel bylo mnoho a mnoho. Ze smečky se jich také mnoho vrhlo do řeky, ale než dopadli do vody, dávno bylo po nich. Ti, co se tam nevrhli zahynuli se skalách. Srnec zůstal na živu.“ „Jak to?“ „ Protože se hnal hlava nehlava a rovnou skočil dolů, ještě než ho včely postřehly, octl se v řece, zatímco ony se teprve houfovaly k zabíjení. Za ním běžící smečka podlehla náporu včel vyplašených srnčím během.“ Dlouho bylo tich a potom Mauglí zašeptal: „Zataháme tedy smrt za vousy, ale namouduši, Káe, ty jsi z celé džungle nejmoudřejší.“ Druhy den k večeru se dhólové přiblížili, ke stromu kde na ně čekal Mauglí. „Kdo vám sem dovolil přijít?“ zeptal se Mauglí. „Nám patří všechny džungle,“ ozval se jeden pes a vycenil zuby. Mauglí se mu vysmál a vynadal jim do krys, ryšavých psů a všemožně je dráždil, bezpečně ukryt v koruně stromu. Jako opice se přehoupl na další strom, z něho na další a zase na další. S hladově zdviženou hlavou táhla smečka za ním. Na poslední stromě vytáhl česnek a za pohrdlivého vytí dhólů se jím důkladně natřel. Pak sjel ze stromu, a než se dhólové vzpamatovali běžel k Včelím skalám. Skalní drobotina usnula hned za soumraku, ale jen Mauglí na duté půdě zadupal, naráz jako by se cela země rozbzučela. Doběhl až k rokli a skočil do řeky. Shora se ozýval zuřivý štěkot, přehlušovaný hromovým burácením – to burácela křídla Skalní drobotiny. Někteří dhólové zapadli do strží


21/36

vedoucích do podzemních slují a tam se mezi rozházenými plástvemi dusili, rvali a rozháněli čumákem, nakonec se pak na mračnech včel mrtví vyvalili z děr do zčernalých pobřežních rumišť. Někteří dhólové doskočili jen na stromy a včely je rázem zahladily. Žádný ryšavý pes nepřežil a džungle byla zachráněna.

Je pánem tvým tygr a pardál a medvěd. Jen netvař se hloupě. Měj Háthího v úctě. A zdaleka obejdi včelí doupě.

- Hymna, pokřiky, přivítání (řídí .........a) : - Seznámení s programem dne (seznamuje .........) : - Dotazy, informace předáků aj. (řídí .........) :


a ........ - mladší vlčata)

Biblické texty: KAZATEL 11:1-2 POUŠTĚJ SVŮJ CHLÉB PO VODĚ, PO MNOHA DNECH SE S NÍM SHLEDÁŠ. ROZDEJ SVŮJ DÍL MEZI SEDM, BA I OSM, NEVÍŠ, CO ZLÉHO SE NA ZEMI STANE.

Matouš 10:42 A kdo by napojil třebas jen číší studené vody jednoho z těchto nepatrných, protože je to učedník, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu." Mt 25,31-46 ...... 35 Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, 36 byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.´......... podtržený text se děti učí zpaměti (pro menší je možno text krátit) Další rozpracování: Přemýšlíme nad textem Kazatel 11:1 Pro mladší děti: Mladším dětem vysvětlíme smysl obrazného přísloví z knihy Kazatel a povíme jim, že v Bibli jsou dvě knihy -Přísloví a Kazatel - ve kterých je mnoho takových přísloví. Zeptáme se dětí, zda znají jiná přísloví a jak jim rozumí. Pak se vrátíme k tématu. Dále pokračujeme stejně jako se staršími: Pro mladší i starší děti: Necháme děti přemýšlet o tom, co by mohl znamenat symbol „chleba“ o kterém se v knize Kazatel píše. Dále se s dětmi zamyslíme nad symbolem „vody“ o kterém je zde také řeč. Nezapomeneme říci, že se obyčejně takové počínání přihlížejícím lidem zdá, jako hloupost a zbytečné mrhání potravinami. Podobně vypadají dobré skutky, které ti nikdo neoplácí. A přece „po mnohých dnech“ to může být třeba až na konci života, kdy se to člověku vrátí. Při konání dobra musíme věřit v Boží odplatu a ne v odplatu lidí. V lidech se můžeme zklamat, v Bohu ne. V II.polovině programu mluvíme s dětmi konkrétně o malých dobrých skutcích podle Mt 25,31-46 Dramatizace: Jistě bude vhodné zařadit dramatické ztvárnění takového nakrmení hladového žebráka, poskytnutí vody člověku v posledním tažení v poušti, oblečení promrzlého dítěte, které se ztratilo za mrazu v lese nebo návštěvy někoho ve vězení. Děti mají bujnou fantazii a rády předvedou zmíněné výjevy. U každého nezapomeňme vrátit program do tématu dne: MNOHO DROBNOSTÍ VYKONÁ VELKÉ VĚCI. Upozorněme na to, že nejde


22/36

o to, abychom se proslavili velkými věcmi, ale o to, abychom věrně vytrvali konat ty malé každodenní povinnosti.

Pošleme děti, aby zjistily (10minut) s jakou chutí vedoucí plní každodenní drobné povinnosti (vynášení odpadků, čištění zubů, mytí, nákupy, učení se apod.) Učitel poví osobně, jak to dělá, jak mu to jde a jak nejde. V závěru dětem poví

o vytrvalosti. Ukáže ji na učení se cizím jazykům (tento příklad děti chápou, samy se od 4.třídy učí nějakému cizímu jazyku). Zdůrazníme fakt, že se nedá cizí jazyk naučit za den ani týden ani měsíc, že je potřeba každý týden dělat drobné krůčky a když je budou děti dělat poctivě, pravidelně a vytrvale, naučí se během několika roků celý cizí jazyk tak, že s ním budou moci mluvit a cizincům budou rozumět. Učitel povídá o tom, jak se vytrvalost posiluje (cvičením, procvičováním, opakováním). Připomene také skutečnost, že různé zkoušky a těžkosti v životě nás mohou ve vytrvalosti posilnit. Např. ztráta něčeho na čem nám záleží. Nebo neúspěch. Nepravdivé nařčení. V tom všem se učíme ovládat hněv, nenechat se odradit prvním nezdarem, vidět důležitost v jiných hodnotách apod. Některé zkoušky P. Bůh pouští do našeho života záměrně (viz. Jakubův 1:2-3 Mějte z toho

jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky. Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti. Zde necháme děti vyprávět o svých zklamáních a poradíme jim, jak je překonat

Ukončíme program povzbuzením k vytrvalosti a výrokem: K DOKONALOSTI SE DOCILUJE MALIČKOSTMI, ALE DOKONALOST NENÍ MALIČKOST. Na závěr se s dětmi pomodlíme modlitbu „Otče náš“ a naučíme je položit v ní důraz na prosbu „Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi“. Pokud modlitbu OTČE NÁŠ děti neumějí, pokračujeme s jednotlivci v jejím učení se nazpaměť.

(VPP) Veřejně prospěšné práce (při nástupu s nimi vlčata seznámí ........... práce dozorují a řídí předáci rodů) : (DHR) Dopolední hry (řídí ............... a starší vlci) : (PKL) Polední klid:(vlčata se baví sama jak které chce, dozor má ............) (NNOP) Nástup na odpolední program (s programem seznamuje .........) : (ODPR) Odpolední program (řídí ............. a starší vlci): (VPR) Večerní program (povídá si s nimi ......, z knížky čtou ..........):


23/36

DEN 6. Téma dne: BANDAROVÉ. „Stokrát nic umoří“. Opice jsou slabší a přece je-li jich mnoho, jsou nebezpečné. Malé hříchy zrodí hřích velký. Malé tygří mládě je roztomilé, ale vyroste a jednoho dne zabije. Čtení „Banderové“(čte .......) : To bylo v době, kdy medvěd Bálú učil Mauglího další ze složitých zákonů džungle. Mauglí byl již celý rozmrzelý, protože se mu nechtělo sedět a poslouchat, co mu medvěd vykládá. Uvelebil se pardálu Baghírovi na zádech a zlostně frkal. „ Však já budu mít také své plémě a celý den je budu vodit po větvích.“ „ Co to zas blábolíš, ty mládě?“ řekl Baghíra. „Ano, budu, a po starém Bálúovi budu házet blátem,“ vztekal se Mauglí. „Oni mi to slíbili!“ „Ty jsi byl u opičího lidu – u šedých opic – u lidu bez zákona -, který pojídá kdeco. Styď se.“ Mauglí vleže na zádech vysvětloval: „Bálú mě praštil po hlavě a tu slezly ze stromů šedé opice a litovaly mě.Byli na mě hodní, ať prý za nimi přijdu zas.“ „Poslyš, člověčí mládě,“ ozval se medvěd hromovým hlasem, jako když za dusné noci zahřmí. „Naučil jsem tě veškerému zákonu džungle, platnému pro jeho obyvatele – kromě opičáků, kteří jsou vyvrhelové. Mají jiné mravy než my. Vůdce neznají. Chybí jim paměť, naparují se a chvástají, žvaní, co všechno nejsou, ale jen spadne ořech, dají se do smíchu a na všechno zapomenou.“ Pak medvěd a pardál nechali Mauglího samotného, aby o tom mohl přemýšlet. Pak najednou ho za ruce i nohy drží něčí dlaně, které ho zvedají a odnáší do korun stromů. Dole pod ním burcoval Bálú džungli a Baghíra cení zuby a drápe se na strom. Opičáci se dali na útěk. Dva nejsilnější opičáci popadli Mauglího pod paží a třímetrovými skoky se s ním hnali přes vrcholky stromů. Marně se snažil Baghíra držet s nimi krok, a medvěd byl ještě pomalejší. „Já vím, kam jdou,“ funěl Bálú. „Určitě ho odtáhnou do Bandar lógu. Tam za ním nemůžeme, potřebujeme pomoc. A koho se Bandarové bojí?“ „ Jedině hroznýše Káa,“ odpověděl si sám pro sebe Bálú. Zastihli Káa, jak si v odpoledním slunci hoví a zálibně si prohlíží svůj nový šat. Deset dní prožil v ústraní, jak svlékal kůži, a byl teď nádherný – mohutnou tuponosou hlavou rejdil po zemi a jedenáct metrů dlouhé tělo svíjel do roztodivných křivek. „ Co vás ke mně přivádí,“ zeptal se Ká. Baghíra začal rychle vypravoval. „Věc se má takhle. Ti zloději ořechů a lupiči palmových listů, ti zlomyslní opičáci nám ukradli člověčí mládě. No a Bandarové se bojí jenom Káa. Mimochodem když jsi převlékal kůži, tak ti nadávali do žlutých žížal.“ „No dobrá, ukážu jim kdo je jejich pánem!“ syčel had. Pardál protáhl své svalnaté tělo a vyrazili do opičího města. Opičáci si na Mauglího přátele ani nevzpomněli. Dopravili chlapce do svého města a velmi si na tom zakládali. Město na vršku kdysi postavil nějaký král. Dosud bylo vidět kamenné silnice vedoucí k sesutým hradbám, kde z rozviklaných zrezivělých veřejí trčely zbylé štěpiny. Stromy prorostly hradbami a vyrostly nad ně. Bašty se sesuly a z věžních oken splýval břečťan. „Chtěl bych se najíst,“ řekl Mauglí. „V těchto končinách džungle se nevyznám. Dejte mi najíst nebo mě pusťte do hor. Nějakých deset dvacet opic se mu rozeběhlo pro ořechy a plané papáje. Cestou se o ně porvaly a vracet se s chatrným zbytkem jim nestálo za to. Mauglího všechno bolelo, měl zlost a hlad, a tak bloumal po pustém městě. Došel až na hradby, ale opice ho z nich strhly zpátky. Zaťal zuby a spolu s opicemi se odebral na terasu nad nádržemi naplněnými dešťovou vodou. Z rozpadlého příkopu nad hradbami to všechno pozorovali oba přátelé Baghíra a Ká. „Zajdu k západním hradbám,“ zašeptal Ká a odplazil se. „Dobrý lov,“ řekl pardál zasmušile a téměř bezhlesu se vrhl na opice. Kousat, to by jen mařil čas, a tak bušil zprava i zleva do opic, obklopujících Mauglího. A tu se od zborcené hradby ozval Bálúův burácivý válečný pokřik. Starý medvěd utíkal, co mohl, ale dřív se tam nedostal. Uřícen doběhl na terasu a rázem zmizel až po


24/36

hlavu v roji opic. Dosedl pevně na zadek, rozpřáhl přední tlapy, nejbližší opice, rozmačkal v objetí a potom do nich vytrvale bušil. Ze třetí strany se do toho zpříma, řízně a krvelačně vrhl Ká. Hroznýšova bojová síla spočívá v úderu hlavou, do něhož vkládá veškerou tělesnou sílu i váhu. Opice se rozutekly s nářkem : „ Ká. Je tu Ká. Utečte!“ „Ssstát!“ zasyčel Ká a celé město zmlklo. „Odveďte si Mauglího, řekl Ká. „ Začíná tanec – Káův hladový tanec. Buďte zticha a pozorujte.“ Dvakrát třikrát se velkým kruhem otočil, potom vytrvale a pomalu vytvářel osmičky a smyčky. „Přistupte blíž.“ Opičí řady se bezradně posunuly vpřed.To již ale Mauglí, pardál a Bálú šťastně opouštěli opičí město.

Když se myješ, tak se myj důkladně. Pij jenom do polopita. Spi ve dne, den na spaní stvořen je, v noci se kořist líp chytá.



a ........ - mladší vlčata)

Biblické texty:

Lukáš 4:3-14 Ďábel Ježíšovi řekl: "Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kamení, ať je z něho chléb." Ježíš mu řekl: "Je psáno: Člověk nebude živ jenom chlebem ,ale každým slovem Božím."Pak ho ďábel vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království zeměa řekl: "Tobě dám všechnu moc i slávu těch království, poněvadž mně je dána, a komu chci, tomu ji dám:Budeš-li se mi klanět, bude to všechno tvé."Ježíš mu odpověděl: "Je psáno: Budeš se klanět Hospodinu, Bohu svému, a jeho jediného uctívat."Pak ho ďábel přivedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu: "Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů; vždyť je psáno `andělům svým dá o tobě příkaz, aby tě ochránili´ a `na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou svou na kámen´." Ježíš mu odpověděl: "Je psáno: nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého." Když ďábel skončil všechna svá pokušení, odešel od něho až do dané chvíle. Ježíš se vrátil v moci Ducha do Galileje a pověst o něm se rozšířila po celém okolí. 1 Tesalonickým 5:21-24 Všecko zkoumejte, dobrého se držte; zlého se chraňte v každé podobě. Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní. JAKUBŮV 4:7 PODŘIĎTE SE TEDY BOHU. VZEPŘETE SE ĎÁBLU A UTEČE OD VÁS, PŘIBLIŽTE SE K BOHU A PŘIBLÍŽÍ SE K VÁM. podtržený text se děti učí zpaměti (pro menší je možno text krátit) Další rozpracování: Začneme příběhem.

V jedné indické vesnici vychovávali tygří mládě. Jak k němu přišli? Inu příběh začal před několika měsíci. Tygří matka byla zastřelena při lovu a mládě zůstalo v doupěti. Po pár hodinách jeho hladové kňučení zaslechli malí kluci z indické vesnice. Přinesli mládě do vesnice. Bylo tak krásné. Hebké. Bezmocné. Roztomilé. Všem dětem se moc líbilo. I dospělí si ho přišli pohladit. Kluci, kteří ho našli se o něj začali starat s rodičovskou pečlivostí. Jen stařešina měl jiný názor. „Zabijte ho“, řekl udiveným vesničanům.


25/36

„Proč?“ otázali se skoro všichni. „Dejte na mou radu“ radil stařešina. „Zabijte ho hned dnes. Hned tento první den“ Nikomu se do toho nechtělo a tak se někteří šli stařešiny zeptat, jaký je k tomu důvod. Řekl jim: „Když mezi vámi bude mládě vyrůstat, dáte mu jméno a pak ho už nezabijete. Mládě vyroste v silného tygra a jednoho dne zabije někoho z vás.“ Slova stařešiny byla mocná, ale ne dost k tomu, aby jim vesničané uvěřili. Mysleli si, že vždycky budou mít dost času mládě zabít. Netušili jak moc se mýlí. A tak mládě zůstalo ve vesnici. Dostalo jméno a stalo se vesnickým mazlíčkem. Když dorostlo v dospělého tygra nikoho ani nenapadlo, že by tygr mohl někomu ublížit. Vždyť byl tak ochočený. Všichni si mysleli, že mají nad ním moc, ale slova stařešiny se ukázala pravdivá. Vesničané se mýlili. Mysleli si, že nad tygrem, který mezi nimi vyrostl mají moc, ale ve skutečnosti tygr měl moc nad nimi. Neublížil jen proto, že zatím nechtěl. Jednoho dne se však rozhodl jinak a bez váhání zabil jediného syna náčelníka. A zmizel v džungli. Teď už bylo pozdě poslouchat stařešinovu radu. Týden co týden si tygr odnesl nějaký kus pasoucího se dobytka a nebál se při tom zabít ani ty, kteří dobytek hlídali. Stal se noční můrou všech obyvatel. Nebál se přiblížit se k nim v noci. Nebál se ohně. Vyrostl s nimi a znal jejich zvyky. Vesničané museli poprosit vojáky o pomoc. Ti uspořádali na šelmu hon a trvalo dlouho než se jim ho podařilo vystopovat a zabít. Kdyby byli tehdy vesničané dali na radu moudrého stařešiny. Stejné je i s každým zlou věcí a každým hříchem. Dokud je zlo malé, dokážeš ho přemoci, když ho ale necháš vyrůst přemůže ono tebe. Pro mladší i starší děti: 1. Nejprve se dětí zeptáme zda ony samy znají nějaké zlo, které se chová podobně jako tygří mládě. Po chvíli přemýšlení můžeme napovědět (cigarety, drogy, šikana). Zeptáme se dětí, zda znají někoho, kdo těmto hříchům podlehl. Pomocí úvodního ilustračního příběhu řešíme s dětmi pomoc člověku, kterého již zlo omotalo kolem sebe a který si sám už nemůže pomoci. Do obrazu vojáků dosadíme instituce zabývající se pomocí drogově závislým nebo týraným dětem. Pak se vrátíme k prevenci. Příběh pěknou výpravnou formou nabízí možnost, jak se do otroctví velkých zel nedostat. Mluvíme s dětmi o tom, jak se jim můžeme bránit ještě v době, kdy jsou malá a teprve „vystrkují své růžky“. Jak taková malá zla zabíjet, dokud jsou malá. Jak se nenechat zlákat jejich „hebkými kožíšky“ a lákavým vzhledem. Program bude úspěšný, když dokážeme mluvit o těch špatných věcech, které děti samy znají a sami je pojmenují. 2. Ve druhé části mluvíme o tom, že Pán Bůh do těchto problémů mluví. Radí nám podle úvodních biblických veršů, abychom si ďábla drželi od těla. Nejde to snadno, protože on obchází, jako „řvoucí lev“ a hledá koho by pohltil. Proto máme poslechnout radu, abychom se přimkli k Bohu. To je dobrá rada. Protože Pána Boha se Satan bojí. Když se přimknete k někomu silnějšímu než je ten silný, který na vás útočí, pak se stáhne a uteče. Zde můžeme použít ilustraci z animovaného seriálu „Tom a Jerry“. Kocour Tom myšáka Jerryho vždy s chutí pronásledoval dokud se myš neskamarádila se silným psem. (Pro děti bude tato část opakováním DP ze 2. dne.

Můžeme to tak i koncipovat.)

V závěru pak učitel s dětmi mluvím o tom, jak se můžeme přimknout k Bohu. Zde učitel

použije osobní svědectví o tom, jak se k Bohu přimyká on sám. Jak to prakticky provádí a co mu to přináší. A jak se tím brání pokušením.


26/36

Odkážeme děti též na první biblický text v němž se Pán Ježíš bránil Božím Slovem. Vysvětlíme dětem, že Boží Slovo je jako meč, kterým se můžeme proti pokušení bránit. Na závěr se s dětmi pomodlíme modlitbu „Otče náš“ a naučíme je položit v ní důraz na prosbu „neboť tvé je království i moc i sláva až na věky“. Pokud modlitbu OTČE NÁŠ děti neumějí, pokračujeme s jednotlivci v jejím učení se nazpaměť.





(NNOP) Nástup na odpolední program (s programem seznamuje .........) : (ODPR) Odpolední program (řídí ............. a starší vlci):



27/36

DEN 7. Téma dne: BÍLÝ BREJLOVEC. Den zdravovědy a hledání pokladu. Slovo dne má zdravotník Čtení „Bílý brejlovec“(čte .......) : To bylo v době, když Ká snad po dvousté převlékl kůži se Mauglí rozhodl, že prozkoumá opuštěné město, kdy byl zajat opicemi. Společně s hroznýšem vyrazili do Chladných doupat. Dávno se už Mauglí opičáků nebál, zato opičáci trnuli před ním hrůzou. Co jich bylo, zrovna drancovali někde v džungli a město bylo pusté a zmlklé. Ká namířil k pobořenému královninu letohrádku a po suti sjel na schodiště, které sestupovalo pod zem. Kus cesty se plazili po klikaté a točité chodbě, až došli ke zdi. Prolezli otvorem a octli se v rozsáhlém sklepení. Klenutý strop byl porušen kořeny a několika pruhy tam do šera pronikalo světlo. Mauglí se vztyčil a řekl : „Doupě je to bezpečné, ale trochu z ruky. Co je tu vlastně vidět?“ „ A já nejsem nic?“ ozvalo se odněkud zprostřed sklepení. Před Mauglím se soukalo cosi bílého a náhle se před ním vztyčil brejlovec tak obrovský, jakého jakživ nespatřil – měřil skoro dva metry a pobytem v šeru vyrudl do barvy slonoviny. Do bledě žluta mu vybledly i brejle na roztažené kápi. Oči měl jak rubíny. Vypadal úžasně. „Kdo jsi,“ zeptal se brejlovec, že si tu přede mnou bez bázně sedíš a lidskými ústy pronášíš naši řeč.“ „Říkají mi Mauglí, pocházím z džungle. Můj lid jsou vlci a Ká je můj přítel. A kdo jsi ty, otče brejlovců?“ „Jsem strážce králova pokladu. Kurun – Rádža, mě zazdil, abych ty kdo sem přijdou krást naučil umírat. Žádné bohatství se tomuto nevyrovná, ale již dlouho s ničím nikdy nehnul.“ „Po městě je veta. Pohleď nahoru, kořeny stromů páčí kameny od sebe.“ Domlouval mu Ká. „Prokážu ti milost, chlapče, než zavřeš oči. Pohleď a dívej se, co člověk jakživ neviděl.“ Běda tomu, kdo v džungli Mauglímu vykládá o milosti,“ procedil chlapec mezi zuby, „ale potmě, to vím je všechno jinačí. Když tě to potěší, podívám se.“ Zbystřil zrak a uviděl, že do výše jednoho metru je podlaha zavalena zlatými a stříbrnými penězi. Byly tam zlaté svícny, z jejichž ramen mihotavě visely provrtané smaragdy. Byly tam deset centimetrů široké pásy z čtvercově broušených démantů a rubínů a dřevěné trojmo pobité truhly, rozpadlé na prach, napěchované nebroušenými hvězdicovými safíry, opály, lazurity a granáty. „Za takový pohled se snad vyplatí umřít?“ řekl brejlovec. Prokázal jsem ti milost, nebo ne?“ „Nerozumím,“ bránil se Mauglí. „Samé tvrdé a studené věci, jíst se nedají. Ale tohle,“ – tu ukázal na smaragdy vykládané kopí – „mám chuť si vzít a prohlédnout na slunci. Dal bys mi ho? Já ti za to přinesu k jídlu žáby.“ Bílý brejlovec se přímo třásl škodolibostí. Jistěže ti to dám. Dám ti všechno, co tu je – až odejdeš.“ „Vždyť už jdu. Je tu zima a tma.“ „Podívej se k nohám. Co to je?“ Cosi bílého a hladkého zdvihl Mauglí ze země a klidně řekl : „Lidská lebka a tady dvě další.“ Před mnoha lety sem přišli lidé pro poklad. Jen jsem na ně promluvil, zůstali bez hnutí ležet.“ „A teď,“ otočil se brejlovec na Káa, jdi jestli chceš, ty bachratý zabíječi opic, jen ti šáhnu na šíji a v džungli po tobě nebude ani slechu.“ „Říkám ti, ty bílý červe temnoty, že je po králi veta. Kolem dokola je džungle!“ rozkřikl se Ká. „Ale poklad tu zůstal. A ještě něco. Jen počkej, skalní Káe, jak bude chlapec běhat. Něco si užijeme. Běhej, chlapče a hezky zčerstva!“ Klidně sáhl Mauglí Káovi na hlavu a zašeptal: „Ten bílý hastroš se stýkal jen s lidmi z člověčí smečky. Mě nezná. Sám si o ten lov řekl. Ať si ho užije.“ Rázně mrštil kopím tak, že napříč dopadl hadovi přímo za kápi a připíchl ho k zemi. Mauglí sáhl po tesáku a Ká mu zavelel: „Zabij!“ Mauglí vytasil čepel a řekl: „Ne, budu zabíjet jen pro potravu. Koukej, Káe!“ Uchopil hada za kápi, čepelí tesáku mu rozevřel tlamu a prstem ukázal na brejlovcovy strašlivé jedovaté zuby. Byly vykotlané a zčernalé. Jak se hadům stává, Bílý brejlovec přestal být ve stáří jedovatý. Mauglí


28/36

vytáhl kopí a pustil brejlovce na svobodu. „Královský poklad bude potřebovat nového strážce,“ usmál se Mauglí. A pak pokynul Káovi a společně se vrátili do džungle.

Na skvrnách levhart zakládá si, buvol na rozích. Měj čistou srst i boky, síla lovcova je v nich.




Biblické texty k tématu: 1. ZDRAVOVĚDA a k otázce: 2. KDE JE TVŮJ POKLAD?: 1. ZDRAVOVĚDA: Podobenství o milosrdném Samařanovi. „Ošetřil raněnému jeho rány“:

- Lukáš 10:30-35 Ježíš mu odpověděl: "Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého. Náhodou šel tou cestou kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu. A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho. Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl hnut soucitem; přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem, obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral. Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: `Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.´ 2. KDE JE TVŮJ POKLAD? - MATOUŠ 6:19-21 NEUKLÁDEJTE SI POKLADY NA ZEMI, KDE SE NIČÍ. UKLÁDEJTE V NEBI, KDE JE NENIČÍ A NEKRADOU. NEBOŤ KDE JE TVŮJ POKLAD, TAM BUDE I TVÉ SRDCE.

SI POKLADY

- Matouš 13:44-46 "Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole. Anebo je království nebeské jako když obchodník, který kupuje krásné perly, objeví jednu drahocennou perlu; jde, prodá všecko, co má, a koupí ji.

podtržený text se děti učí zpaměti (pro menší je možno text krátit)

Další rozpracování: 1. ZDRAVOVĚDA Mladším i starším dětem podle věku a zralosti jejich chápání vysvětlujeme, jak je důležité poskytnout 1.pomoc zraněnému. Necháme je nejprve přemýšlet, jak se sami cítily při nějakém drobném úraze nebo když byly nemocní. Potom tyto jejich pocity převedeme na pocity jiného člověka. Jádrem této první části duchovního programu je odsoudit lhostejnost zobrazenou na postavách kněze a leviho (možno poukázat na to, že postavení ani úřad nemá s lidským soucitem

co do činění - tedy úkol, povolání, postavení a úřad nezajistí v člověku soucit - naopak někdy ho utlumí - deformace povolání, cynismus duchovních nebo zdravotníků). Zde můžeme děti poslat, aby zkusili potěšit nějakým hezkým slovem, úsměvem, nabídkou pomoci někoho z vedoucích (10min)


29/36

Zabýváme se s dětmi otázkou, kde se rodí soucit a jak ho udržet a jak se jím nechat správně řídit. Pak jde o praktické dovednosti a technickou zdatnost při 1.pomoci, ale to není tématem DDPR, ale celého tohoto dne. 2. KDE JE TVŮJ POKLAD? Pohádkovou a výpravnou formou si s dětmi povídáme o dvou biblických podobenstvích. O pokladu ukrytém v poli a o perle (Matouš 13:44-46) . Zapojíme fantazii a necháme to děti převyprávět do pohádkového příběhu. (Mohou některé pasáže z takto vzniklého příběhu dramaticky ztvárnit). Pak převedeme řeč na otázku, co těmi podobenstvími chtěl PJK říci. Co je to B.království a proč nám na něm má záležet nejvíce ze všeho, co na světě existuje.

Zakončíme osobním svědectvím o své víře, svém vztahu k PJK a o tom, jak nám jde na 1.místě o věci B.království.

Na závěr se s dětmi pomodlíme modlitbu „Otče náš“ a naučíme je položit v ní důraz na prosbu „Chléb náš vezdejší dej nám dnes“. Pokud modlitbu OTČE NÁŠ děti neumějí, pokračujeme s jednotlivci v jejím učení se nazpaměť.



(PKL) Polední klid: (vlčata se baví sama jak které chce, dozor má ............)





30/36

DEN 8. Téma dne: MAUGLÍ NAVŠTÍVÍ VESNICI. Jak se mezi lidmi cítí lidské mládě vychovávané vlčaty. Člověk v jiném společenství. Jak mi je, když se něčím liším. Čtení „Mauglí vyhnán od lidí“(čte .......) : Stádo se v mlžném soumraku zhoufovalo. Když se pak octli poblíž vesnice, Mauglí si všiml, že všude svítí světla a v chrámu vytrubují na mušle a vyzvánějí na zvonky. U brány na něho čekalo půl vesnice. „To proto, že jsem zabil Šér Chána," pomyslil si. Ale vtom mu kolem hlavy zasvištěly kameny a vesničané spustili řev : ,Kouzelníku! Vlčí spratku ! Ďáble z džungle! Táhni ! Táhni odtud, nebo tě kněz znovu promění ve vlka. Vystřel, Baldéve, vystřel." Ze staré flinty to bouchlo a hned zabučel bolestí nějaký mladý buvol. „Zase kouzla!" zařvali vesničané. „Sráží kulky stranou. Baldéve, to byl tvůj buvol." „Co to?" žasl Mauglí nad novým lijákem kamenů. Akéla se klidně posadil a řekl : „Tvoji bratři jsou povedená smečka. Ty kulky podle mě mají ten smysl, že tě odtud vyhánějí." ,,Vlku! Vlče! Kliď se!" houkl kněz a zašermoval větvičkou posvátného tulsí. „Tak už zas? Posledně to bylo, protože jsem člověk. Tentokrát, protože jsem vlk. Pojďme, Akélo." Nějaká žena - byla to Mésúa - přiběhla až k stádu a zakvílela „Ach synu, synu můj ! Jsi prý kouzelník, který se proměňuje v šelmu. Já tomu nevěřím. Ale odejdi, nebo tě zabijí. Baldév o tobě tvrdí, že jsi čaroděj, ale já vím, že jsi pomstil Náthúovu smrt." „Vrať se, Mésúo!" křikl dav. „Vrať se, nebo tě ukamenujeme." Zlým úsměvem se Mauglímu zkřivil obličej, jeden kámen ho totiž uhodil do úst. „Běž zpátky, Mésúo. Takové hloupé báchorky si za soumraku vyprávějí pod velkým stromem. Aspoň syna jsem ti pomstil: Bud zdráva. Běž honem. Pustím na ně stádo, to poletí rychleji než jejich cihly. Nejsem čaroděj, Mésúo. Buď zdráva!" „Tak ještě jednou, Akélo," křikl. „Popožeň stádo." Buvoli už stejně toužili zpátky do vesnice. Akélovo zavytí jim do-dalo. Jako smršť prolétli bránou, až lidé uskakovali vpravo i vlevo. „Spočítejte si je!" houkl opovržlivě Mauglí. „Třeba jsem vám některého buvola ukradl. Dobře si je spočítejte, já už vám pást nebudu. Buďte zdrávi, lidští tvorové, a poděkujte Mésúi za to, že na vás nepůjdu s vlky a neproženu vás po návsi." Rázem se otočil a odešel s Vlkem samotářem. Hleděl na hvězdy a by-lo mu blaze. „Akélo, už nebudu spát v pasti. Seberme Šér Chánovu kůži a odejděme. Kdepak, vesnici neublížíme, Mésúa na mě byla hodná." Nad planinou vyšel měsíc, byla mléčně bílá, a tu zahlédli vylekaní vesničané Mauglího, jak s rancem na hlavě, v patách sledován dvěma vlky, uhání rázným sedmimílovým vlčím cvalem. Ještě ryčněji roz-klinkali chrámové zvonky a zaduli do mušlí. Mésúa se rozplakala. Své dobrodružství v džungli Baldév všemožně vyšperkoval, až na-konec tvrdil, že Akéla stál na zadních nohách a mluvil lidským hlasem. Na kopec, kde byla Poradní skála, došel Mauglí s oběma vlky, zrovna když měsíc zapadal. Nejprve se zastavili ve sluji mámy Vlčice. „Vyhnali mě, mámo, z lidské smečky," houkl dovnitř Mauglí, „ale slovo jsem dodržel a přináším Šér Chánovu kůži." Odměřeným krokem vyšla ze sluje spolu s mládaty máma Vlčice, a jak spatřila kůži, v očích jí zajiskřilo. „Však jsem mu řekla, jak ti tehdy, žabáčku, ukládal o život, že jeho -lovce- nakonec ulovíš ty.


31/36




Biblické texty:

Genesis 1:27-28 Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe." Koloským 3:11-17 Potom už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar, divoch, otrok a svobodný - ale všechno a ve všech Kristus. Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti. A ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni. Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch. Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci. EFEZSKÝM 2:17+19 JEŽÍŠ PŘIŠEL A ZVĚSTOVAL MÍR ...NEJSTE JIŽ TEDY CIZINCI A PŘISTĚHOVALCI, MÁTE PRÁVO BOŽÍHO LIDU A PATŘÍTE K BOŽÍ RODINĚ. podtržený text se děti učí zpaměti (pro menší je možno text krátit) Další rozpracování: Probereme s dětmi příklad o tom, jak se cítí bílá myška mezi samými šedými nebo naopak šedá myška mezi samými bílými (mladším dětem nemusíme říkat, že ostatní tu odlišnou zabijí). Dále s dětmi probereme, jak se cítí ony mezi dětmi, kteří se od nich něčím liší. Necháme děti povídat vlastní zkušenosti. Pak je převedeme na představu o tom, že se stejně špatně cítí odlišné dítě, které přijde do jejich kolektivu. Zeptáme se jich, zda mezi ně někdo odlišný v poslední době přišel. Necháme je o tom vyprávět. Dále vyprávíme o tom, že všichni lidé na celém světě vzešli z jednoho páru. V tom se s Biblí shodují všichni vědci. Můžeme číst příběh o Adamovi a Evě (pro mladší) starším, kteří by se na tom zasekli a polemizovali s tím jej číst nemusíme a přidržíme se vědeckého poznatku o tomtéž. Vysvětlíme dětem, že se tím zabývá nový vědní obor „genealogie lidstva“ a již je zjištěno, že se lidstvo rozšířilo do celého světa z východní Afriky přes Saudský poloostrov, územím mezi řekami Eufratu a Tigridu (viz. lokalizace biblického ráje) na sever do Evropy jednou větví a západní Afriky a větví druhou do Indie a Číny a pak dál přes Beringovu úžinu na Aljašku a od severu na celý Americký kontinent. To všechno se dá vyčíst z genotypu člověka, kterým se vědci v posledních 20 letech intenzivně zabývají. Vrátíme se s dětmi do tématu dne a opřeme se o vědeckou přednášku, kterou jsme právě dokončili. Zeptáme se jich, co z ní plyne . Správná odpověď je ta, že „všichni na celém jsme příbuzní“. Proto jsou války nesmyslem, rasová odlišnost je předsudkem učení o


32/36

nadřazenosti jednoho národa nad jiným velkým bludem. Naučme děti tolerance a lásky k odlišným dětem a lidem. Odlišnost není jen rasová, národnostní, ale také sociální, intelektová nebo zdravotní. V těchto oblastech vysvětlíme situaci, která některé lidi činí bohatšími a jiné chudšími, některé chytřejšími, jiné hloupějšími, některé zdravějšími, jiné zdravotně postiženými. To všechno bývají důvody jednotlivých odlišností, ale nemají být důvodem povyšování nebo pokořování se nad nebo před druhými. PJ Kristus přišel a zvěstoval mír. Bůh je stvořitel nás všech lidí. V Bohu smíme být jeden druhému rovni. PJ Kristus přišel rozbít bariéry, které si mezi sebou lidé nastavěli. Jako věřící nejste již tedy cizinci a přistěhovalci, máte právo Božího lidu a patříte k Boží rodině. Zde bychom mohli vyprávět o obecenství Božího lidu (církvi, sboru kam chodíme nebo patříme). O tom, že PJ Kristus chce aby v něm panovala jeho láska tak jako v prvním sboru o kterém čteme v knize Skutky apoštolské 4:32-34 Všichni, kdo uvěřili, byli jedné mysli a jednoho srdce a nikdo

neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné. Boží moc provázela svědectví apoštolů o vzkříšení Pána Ježíše a na všech spočívala veliká milost. Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, neboť ti, kteří měli pole nebo domy, prodávali je, a peníze, které utržili. Nemusí to vždy být až takové, ale je to příklad toho, k čemu bychom se měli blížit. Žádné pomlouvání, žádné podrazy, ale láska, která dokáže druhému nezištně pomoci. Tak jak se o ní píše v 1 Korintským 13:5-6 Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit,

nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.

Takové lásky se dá docílit, bude-li v každém z nás takové smýšlení jako v Kristu Ježíši, který:

Filipským 2:6-9 Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno. Zde můžeme říci osobní svědectví o tom, jak se změní náš pohled na lidi, kteří se vymykají normálu, poté, co jsme přijali do svého srdce Ježíše Krista. Na závěr se s dětmi pomodlíme modlitbu „Otče náš“. Pokud modlitbu OTČE NÁŠ děti neumějí, pokračujeme s jednotlivci v jejím učení se nazpaměť.




33/36

(PKL) Polední klid: (vlčata se baví sama jak které chce, dozor má ............)

(NNOP) Nástup na odpolední program (s programem seznamuje .........) : (ODPR) Odpolední program (řídí ............. a starší vlci):

(VPR) Večerní program (povídá si s nimi:

uvedenou dramatizaci)

může použít např. níže

Děti rozdělíme na skupiny. Dáme jim velký papír A3, fixy. Jejich úkolem je sepsat všechny rozdíly mezi vlčaty a Mauglím, které najdou v textu, nebo si myslí, že se o rozdíl jedná. Mauglí je vychováván s vlčaty. Skupiny vytvoří 3 fotografie z jeho života s vlky, co všechno se asi musel naučit, co dělali, jak si hráli, jak žili. Jak se živili. Každou fotografii je nutné pojmenovat. Každá skupina předvede jednu ze svých fotografií a ostatní popisují, co vidí. Skupiny se střídají. Tímto způsobem zmapujeme život ve vlčí smečce a přiblížíme si ho. Mauglí vyrostl, umí vše, co vlci. Nikdy ale nežil s lidmi ve vesnici. Nyní se všichni žáci stanou lidmi z vesnice. Každý si najde svou postavu a předvádí činnost, která se na takové vesnici podle něho dělá či dělala. Na povel „štronzo” se všichni zastaví v činnosti a zůstanou nehybní jako na fotografii. Thátí obchází žáky a koho se dotkne, ten se představí a řekne i jakou práci dělá. Sledujeme tím vcítění se do postavy a konkretizace postavy. Mauglí vchází do vesnice. Mauglí vchází do vesnice a my nevíme, jak se k němu budou chovat lidé, kteří ho neznají. Thátí vstupuje do role Mauglího a zvědaví vesničané, žáci, vytvoří uličku pravdy, kde se dozví, co si o něm lidé myslí. Thátí prochází uličkou a žáci postupně říkají, co jim, vesničanům asi probíhá hlavou, když do vesnice vstupuje někdo cizí. Co si myslí Mauglí? Vytvoříme se žáky kruh a doprostřed dáme židli. Židle nám v daném okamžiku zastupuje Mauglího. Kdokoli může promluvit za Mauglího. Říkáme, co se mu honí hlavou, když on vstupuje do vesnice, kde ještě nikdy nebyl. Co udělá Mauglí? Nyní již víme, co si myslí vesničané a co Mauglí. Můžeme sestavit diagram. Doprostřed místnosti uděláme čáru, střed, který označuje „nevím”. Na jedné straně místnosti bude označena hranice, která znamená „zůstane”, na opačné straně místnosti, že „odejde” z vesnice. Každé dítě se postaví do prostoru mezi těmito hranicemi podle toho, zda si myslí, že Mauglí odejde, či zůstane. Poslední částí dramatu bude volná reflexe, při které žáci spontánně mohou projevit své bezprostřední prožitky a pocity. Pokud učitel má pocit, že reflexe je nedostatečná, může ji zde doplnit ještě výtvarnou činností. Namaluj, co tě nejvíce zaujalo.


34/36

DEN 9. Téma dne: ZABITÍ TYGRA.Hřích už nebude panovat nad vámi JK zvítězil na mocí tmy Čtení „Mauglí mezi lidmi“(čte .......) : Mauglí měl v džungli jednoho velkého nepřítele, který mu neustále vyhrožoval smrtí. Chromý tygr Šer Chán neustále číhal, aby chlapce zastihl bez smečky nebo bez jeho přátel. A tak se Mauglí rozhodl, že si to s ním vyřídí jednou pro vždy. Nezapomněl, že slíbil přinést na Poradní skálu tygří kůži. Celé tři měsíce Mauglí pozoroval vesnici domorodců a pomalu připravoval svůj plán. V indické vesnici vyhánějí chlapci časně zrána krávy a buvoly na pastvu a večer je pak zaženou domů. U stáda se chlapci nemůže nic stát, protože na houf krav si ani tygr netroufne. Mauglí se pomalu seznamoval, jak to u lidí chodí a začal navštěvovat vesnici. Až nakonec požádal aby směl pást krávy. Mauglí jezdil na pastu na statném buvolu, který se jmenoval Ráma. Jednou je Mauglí zahnal až na pokraj džungle, kde potkal svého druha z vlčí smečky. „ Co to, že ses dal na pasení?“ zeptal se vlk. „To nic,“ chlácholil ho Mauglí, prozatím jsem vesnickým pasáčkem. Co nového o Šer Chánovi?“ „Vrátil se do této krajiny, dlouho na tebe čekal. Zrovna odešel jinam, má tady prý málo zvěře. Ale pořád tě chce zabít.“ „Dobrá,“ řekl Mauglí, „až se vrátí dej mi vědět.“ Den co den vyháněl Mauglí buvoly k bahnitým jámám a den co den se s nima vracel do vesnice. Jednou konečně za ním přišel vlk Šedák a povídá: „Celý měsíc se schovával, aby uspal tvou bdělost, teď jde po tvé stopě.“ „Jestlipak se dnes najedl, nebo loví o hladu?“ zeptal se Mauglí. „Ráno skolil prase a taky se napil.“ „Ach ten hlupák, to mám čekat až se vyspí. Buvoli zaútočí až když ho ucítí, a já jejich řeč neumím. Jak se mu dostat zezadu na stopu, aby ji zvětřili?“ Mauglí stál zamyšleně s prstem v ústech. „Oklikou přes džungli se dá stádo zavést až na kraj rokle a tam bude ta kočka v pasti,“ pomyslel si Mauglí. Na pokraji rokle stádo zaváhalo, ale rázným mlasknutím dal Mauglí povel k pohybu. „Tak a teď povím Šer Chánovi, kdo tu je.“ Přiložil ruce k ústům a houkl do rokle a ozvěnou se nesl jeho hlas od skály ke skále. „Kdo volá?“ ozval se tygr a z rokle s vřískotem vylétl nádherný páv. „Já, Mauglí. Zloději dobytka, nejvyšší čas, aby ses dostavil na Poradní skálu. Jen dolů Akélo – žeň bůvoli dolů! Dolů, Rámo, dolů!“ Jako parníky v peřejích hnali se buvoli o překot, až kolem nich poletoval písek a štěrk. Běželi nezadržitelně vpřed, ještě nebyli na dně rokliny, a ti Ráma zvětřil Šer Chána a zabučel. Na hřbetě se mu zachechtal Mauglí: „Tak už víš!“. Hotová změť černých rohů, zpěněných tlam a vytřeštěných očí se řítila roklí jako balvany unášené povodní. Znali svůj úkol – strašný buvolí útok, před nímž ani tygr neobstojí. Šer Chán zaslechl hřmění kopyt, vstal, motal se po rokli a po obou stranách slídil, kudy by utekl, ale kolmo nad ním se tyčily stěny rokle. Obtížen jídlem a pitím plahočil se dál, všechno mu bylo milejší než boj. Mauglí zaslechl další bučení z ústí rokle. Šer Chán se otočil, věděl totiž, že v krajním případě bude lépe utkat se s býky než s kravami, které mají u sebe telata. A tu Ráma zakopl, klopýtl a cosi měkkého zašlápl. Po Šér Chánovi už nikdo nemusel dupat. Bylo po něm, houfem se k němu slétali luňáci. „Byla to psí smrt, bratři,“ řekl Mauglí a sáhl po tesáku. „Stejně by se nebránil. Pěkně se bude jeho kůže vyjímat na Poradní skále. Dáme se do toho ráz na ráz.“ Tím končí boj mezi chlapcem a tygrem, a tím také končí naše vyprávění o životě v džungli.

Kdo nad jiné lstivý je, silný a odvážný, vůdcem ho zovem, ten všeliké mezery v zákoně vyplní rázným svým slovem. - Hymna, pokřiky, přivítání (řídí .........) : - Seznámení s programem dne (seznamuje .........) : - Dotazy, informace předáků aj. (řídí .........) :


35/36



Biblické texty:

Žd 2,14-15 ... on (PJ Kristus) se stal jedním z nich (nás), aby JEŽÍŠ SVOU SMRTÍ ZBAVIL MOCI TOHO, KDO SMRTÍ VLÁDNE, TOTIŽ ĎÁBLA, A ABY TAK VYSVOBODIL TY, KDO BYLI STRACHEM PŘED SMRTÍ DRŽENI PO CELÝ ŽIVOT V OTROCTVÍ.

podtržený text se děti učí zpaměti

Lukáš 23:33-46 Když přišli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jej i ty zločince, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. Ježíš řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ O jeho šaty se rozdělili losem. Lid stál a díval se. Členové rady se mu vysmívali a říkali: „Jiné zachránil, ať zachrání sám sebe, je-li Mesiáš, ten vyvolený Boží.“ Posmívali se mu i vojáci; chodili k němu a podávali mu ocet a říkali: „Když jsi židovský král, zachraň sám sebe.“Bylo už kolem poledne; tu nastala tma po celé zemi až do tří hodin, protože se zatmělo slunce. Chrámová opona se roztrhla v půli. A Ježíš zvolal mocným hlasem: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“ Po těch slovech skonal. Marek 16:9-19 Když Ježíš ráno prvního dne po sobotě vstal, zjevil se nejprve Marii z Magdaly, z níž kdysi vyhnal sedm démonů. Ona to šla oznámit těm, kteří bývali s ním a nyní truchlili a plakali. Ti, když uslyšeli, že žije a že se jí ukázal, nevěřili. Potom se zjevil v jiné podobě dvěma z nich cestou, když šli na venkov. Ti to šli oznámit ostatním; ale ani těm nevěřili. Konečně se zjevil samým jedenácti, když byli u stolu; káral jejich nevěru a tvrdost srdce, poněvadž nevěřili těm, kteří ho viděli vzkříšeného. A řekl jim: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen. ..... Když jim to Pán řekl, byl vzat vzhůru do nebe a usedl po pravici Boží. APOŠTOLSKÉ VYZNÁNÍ VÍRY: VĚŘÍM V BOHA, OTCE VŠEMOHOUCÍHO, STVOŘITELE NEBE I ZEMĚ. I V JEŽÍŠE KRISTA, SYNA JEHO JEDINÉHO, PÁNA NAŠEHO; JENŽ SE POČAL Z DUCHA SVATÉHO, NARODIL SE Z MARIE PANNY, TRPĚL POD PONCIEM PILÁTEM, UKŘIŽOVÁN UMŘEL I POHŘBEN JEST; SESTOUPIL DO PEKEL, TŘETÍHO DNE VSTAL Z MRTVÝCH; VSTOUPIL NA NEBESA, SEDÍ PO PRAVICI BOHA, OTCE VŠEMOHOUCÍHO; ODTUD PŘIJDE SOUDIT ŽIVÉ I MRTVÉ. VĚŘÍM V DUCHA SVATÉHO, SVATOU CÍRKEV OBECNOU, SPOLEČENSTVÍ SVATÝCH, ODPUŠTĚNÍ HŘÍCHŮ, VZKŘÍŠENÍ TĚLA A ŽIVOT VĚČNÝ. AMEN. text k učení se zpaměti (jako zvláštní ohodnocení) Další rozpracování: Nejprve dětem vysvětlíme, že náš největší nepřítel je smrt. Ne smrt těla, ale smrt duše. Pán Bůh stvořil člověka jinak než ostatní tvory (zvířata). Možná se jim podobáme - máme přece stejné orgány jako ony. Oči, nohy, hlavu. Jíme, spíme jako ony. Ale přeci jen máme něco, co ony nemají. Není to jen větší rozum. Je to duše. To, co není vidět, ale co v nás stále hledá Boha, věčnost, účel našeho života. To, co se nespokojí s životem jako takovým, ale chce jít za život a ptá se po věčnosti. Po tom, co bude po smrti a kde jsme byli před naším narozením. Na tyto otázky dává odpověď Bible a v ní Boží Slovo, které dal do pera autorům Bible Pán Bůh sám. On říká, že po smrti budeme buď stále s Bohem nebo stále od Boha vzdáleni. Záleží to na tom, jak jsme přijali do svého srdce PJ Krista.

Zde vyučující vypráví osobní svědectví o tom, jak on uvěřil a kým pro něj Ježíš je


36/36

Tou druhou smrtí (tou věčnou) vládne podle (Žd2,14-15) Ďábel. PJ Kristus zbavil moci toho, který vládne smrtí - ďábla. Udělal to tak, že dal sám sebe, svůj vlastní život a umřel místo nás.

Tuto skutečnost dětem přirovnáme k situaci, kdy někdo vezme na sebe vinu za někoho druhého. V prostředí školy, klubů, sourozenců apod. je takových příkladů mnoho a není třeba je zde rozepisovat. Ježíš však mrtvý nezůstal. protože byl a je Božím Synem, vstal z mrtvých a dnes je pravou rukou Boha - svého Otce - v nebesích. Natolik pravou, že jsou v podstatě jedno a totéž. Abychom tu nebyli opuštěni, zanechal nám tu třetí osobu Boha a tou Duch svatý. Ten se za nás přimlouvá, ten nám radí, ten nás vede do vztahu s Bohem jako otcem apod. Je potřeba aby si děti uvědomily, že ďábel je jejich nepřítel. Že je silnější než ony (pro příklad

nemusíme chodit daleko, stačí si vzpomenout na jakoukoli lákavou nabídku - pokušení - něčeho, co je vysloveně špatné a uvědomit si, jak těžké - někdy nemožné - je nepodlehnout tomu). Dále

je potřeba aby si děti uvědomily, že by v boji s ďáblem vždycky prohrály, kdyby nebylo Ježíše. On nad ním zvítězil (viz biblické texty - svou smrtí a vzkříšením). Ježíš na ďáblem vždy zvítězí na rozdíl od nás. Proto dále děti veďme ke zjištění, že Ježíše potřebujeme. Tak jako římský voják potřebuje štít před šípy nepřátel tak my potřebujeme Ježíše před pokušeními ďábla.

Závěrem veďme děti k osobnímu odevzdání svého života do moci a vlivu PJ Krista. Zeptejme se jich, kdo poprvé a nebo znovu chce v modlitbě říci PJ Kristu - „Pane drž mne, já Ti chci patřit, já se Ti odevzdávám“. Nakonec dětem z vlastní zkušenosti povíme o našem současném životě s Pánem a

vysvětlíme, že úspěch celoživotního boje s pokušením toho zlého závisí na tom, jak moc se Ježíše budeme držet. To znamená - modlit se k Němu, spoléhat na něj, chodit do sboru (besídka, dorost, mládež), učit se Jeho slovu z Bible a poslouchat Ho. To znamená „Jak moc se k Bohu přes J Krista přimkneme a v Jeho síle jak moc se ďáblu vzepřeme.“ Přesně tak moc ďábel uteče od nás a Boží Duch v nás bude bydlit.

Menším dětem dnešní látku povídáme především na příkladech z vlastního života Na závěr se s dětmi pomodlíme modlitbu „Otče náš“. Pokud modlitbu OTČE NÁŠ děti neumějí, pokračujeme s jednotlivci v jejím učení se nazpaměť.

(VPP) Veřejně prospěšné práce (při nástupu s nimi vlčata seznámí ........... práce dozorují a řídí předáci rodů) : (DHR) Dopolední hry (řídí ............... a starší vlci) : (PKL) Polední klid: (vlčata se baví sama jak které chce, dozor má ............) (NNOP) Nástup na odpolední program (s programem seznamuje .........) : (ODPR) Odpolední program (řídí ............. a starší vlci): (VPR) Večerní program (povídá si s nimi ......, z knížky čtou ..........):

Mauglí - Syn člověka -manuál podle knihy Džunglí pro desetidenní křesťanský tábor-

Recommend Documents