MANUÁL K TÁBOROVÉ HŘE „BRUČKO“
-manuál podle knihy Bručko pro křesťanský desetidenní táborObsah: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.
Setkání Bručka s Bohem a povolání k službě indiánům do Jižní Ameriky. DEN SETKÁNÍ První kontakt s odlišnými bytostmi. Bručkova hra na flétnu. DEN ZPĚVU Bručko mezi Jukony. Bručko se učí mít rád lidi, kteří mu „nevoní“. Jukoni Bručka zavedou k Motilonům. DEN PŘEMÁHÁNÍ SE Bručko u Motilonů a jeho cesta zpět do civilizace. Boží pomoc v malých i velkých věcech. DEN MALÝCH I VELKÝCH ZÁZRAKŮ. Bručko se vrací na Motilonské území a láká Motilony na dary. Musí být trpělivý. DEN DÁVÁNÍ. Život s Motilony. Bručko a Bobarišora se stali bratry. Bobarišora prozradil Bručkovi své tajné jméno. DEN PŘÁTELSTVÍ. Bručko našel slova, kterými Motilonům sdělil jádro evangelia. Legenda „O Motilonovi, který se stal mravencem“. DEN VCÍTĚNÍ SE. Motiloni čekají „Noc jaguára“. Bručko se modlí. Té noci nikdo poprvé v motilonských dějinách nezemře. DEN BOJE SE ZLÝM. Bobbyho svědectví způsobem Motilonům přijatelným. Čtrnáctihodinový zpěv o Ježíšovi při Slavnosti Šípů. DEN SVĚDECTVÍ 10. Změny životního stylu Motilonů. Učí se číst, psát, nalézají důvod pomáhat si. Bručko se zasnoubí s Glorií. DEN LÁSKY AGAPÉ.
První den - DEN SETKÁNÍ- (čtení z knihy str. 15-31) PŘÍJEZD, vybalování a seznámení s tábořištěm: HRY SKUPINOVÉ (seznamovací): − Např. „Seznamovací kruhy“ viz.Encyklopedie her v klubovně (autor Zapletal) str. 525 s tím,že necháme kruhy smíšené (nedělíme na kluky a holky). SEZNAMOVACÍ KRUHY: 4 - větší společnost klavír nebo kytara Tahle hra se hodí do většího prostoru pro velkou společnost lidí, kteří se vzájemně tolik neznají. Organizátor zábavy vyzve mládence, aby se postavili do velkého kruhu. Děvčata pak vytvoří uvnitř tohoto kruhu menší kruh. Až začne hrát hudba, budou děvčata postupovat doprava, mládenci doleva. Připravte se - pochodem v chod! Hudebník spustí písničku a všichni pochodují kolem dokola. Najednou hudba zmlkne. To je pro všechny pokyn, aby se zastavili. Děvčata se obrátí čelem k chlapcům, chlapci čelem k děvčatům. Dvojice, které teď stojí proti sobě, se vzájemně seznámí. Řeknou svoje jméno, kde bydlí, co dělají, podají si ruku. Přestávka je krátká, právě tak na vzájemné sdělení těchto základních informací. Pak znovu začne hrát klavír nebo kytara a všichni se opět vydají na pochod. V další hudební přestávce se vytvoří nové dvojice. Také ty se představí, ale pak navážou rozhovor na téma, které ohlásil organizátor. Například: „Povězte svému partnerovi nebo partnerce, který je váš nejoblíbenější spisovatel. Doporučte mu od něho nějakou knížku." Tentokrát mlčí kytara o něco déle. Rozehraje se asi až po třech čtyřech minutách a hraje bez přerušení celou písničku. Když nastane nová pauza, kruhy se zastaví a organizátor ohlásí další téma rozhovoru. Například: „Řekněte svému partnerovi, kde jste se narodili. Povězte mu o nějaké pamětihodnosti, která je ve vašem rodišti nebo blízkém okolí."Při dalších přestávkách nedává organizátor jen náměty ke konverzaci, ale i různé úkoly pro vylepšení zábavy. Jednou přikáže mládencům, aby své partnerce políbili ruku, jako kdyby to byla rokoková šlechtična. Podruhé musí všechna děvčata na začátku i na konci rozhovoru udělat pukrle. Jindy se mají oba při rozmluvě pohybovat tak, jako kdyby byli loutky navázané na nitích. A také témata se stále mění - od populárních zpěváků, kapel, herců až po osobní názory na nejrůznější otázky. HRA ORIENTAČNÍ - poznávací okolí (v rámci etapovky): Děti by se vydaly na průzkum okolí. Projdou územím okolo tábora, setkají se s 5-10 zvláštnostmi (zvláštní člověk, zvláštní útvar, podivné zvyky obyvatel, podivný oděv domorodce, podivný turista na cestě, podivně si počínající dva lidé, označení hranice indiánského kmene ... ). Družinky, které se po cestě vytvoří, nakreslí orientační mapu s vyznačenými místy podivných setkání. Tato místa pak během tábora budeme používat jako orientační body pro další hry. Během poznávací výpravy mohou začít promýšlet družinové jméno a pokřik. To pak dokončí v tábořišti po návratu.
VEČERNÍ PROGRAM U OHNĚ. Zpívání. Lidé by se představovali (ti noví). Každý by o sobě něco řekl. Otázky by kladl hl.vedoucí. Pak by se četlo. PRVNÍ ČTENÍ: (str. 15-31) Příklad večerního povídání na téma (čtení z knihy) - „Setkání“: Duchovní program zpočátku vedeme formou dialogu. Řekneme si příklady běžného setkání s někým a zvláštních setkání. Zeptáme se dětí k jakým by patřilo setkání s Bohem. Dál už mluví jen učitel. Poví reakci Abrahama, když se s ním setkali Boží poslové. Zmíní reakci kněze Zachriáše a později Marie, když se setkali s andělem Gabrielem. Zdůrazní úžas (Zachariáš), pokoj, který se jim rozlil v srdci (Marie) a touhu, aby setkání s Bohem nikdy nezkončilo (Abraham přemlouvá posly, aby zůstali). Tyto vlastnosti učitel aplikuje na setkání Boha s námi a nás s Bohem. Upozorní na to, že Boha nejde mít „na zavolání“, je svrchovaný, ale zároveň se neskrývá a nedělá nám „drahoty“. Bůh sám se s námi chce setkat. Musíme ale chtít i my. V závěru učitel pohovoří o moci upřímné modlitby, jako prostředku pozvání Boha do každého nového dne a do každého problému. Nakonec vyzve děti, aby se pomodlily. Může navrhnout typizovanou modlitbu „touhy po setkání s Bohem“. Důležité je děti nemanipulovat, a přesto jim dát jasný návod, jak mohou napomoci setkání se svým Otcem v nebi. Uvedení diskuze: − Povědět, že setkání s živým Bohem může proběhnout u každého jinak (zmínit proč říkáme „živým“ - tradiční náboženství nemá víru v živého Boha) − Setkání s živým Bohem se nemáme bát. Bůh se stal v PJK jedním z nás, zná nás a rozumí nám. Na setkání s někým, kdo nás má rád se můžeme těšit. − Pohovořit o obavách ze setkání s novými lidmi (třeba na táboře). Jak takové setkání může dopadnout. (slovo zdravotníka). − Rozebrat příčiny strachu ze setkání s neznámým a povzbudit, aby se setkání nebáli a hledali si nové přátele a kamarády (slovo hlavního vedoucího). − Připustit možnost nekamarádského chování i na tábora. Povědět, co se má v takovém případě dělat - jak postupovat (slovo primárního preventisty). Biblický text k učení se nazpaměť: Jan 3:16-17 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. NA ZÁVĚR VEČERA BY SE ZASE
HODNĚ ČETLO,
aby se všichni plně ponořili do děje knihy. DRUHÉ ČTENÍ: (str. 32-52)
Druhý den - DEN ZPĚVU- (čtení z knihy str. 32-52) -jednotlivá čtení z knihy Bručko se musí přečíst vždy předchozí den večerÚvodní čtení: Konečně jsem se dostal ke kruhu chatrčí. Oddechl jsem si, když mi naproti přišlo několik lidí. „Jsem tady!“ zakřičel jsem a bylo mi jedno, jestli mi rozumí nebo ne. Obklopilo mě asi dvacet Indiánů. Zírali na mě a o něčem se dohadovali ve svém jazyku. Zkoušel jsem na ně mluvit španělsky. Nikdo neodpověděl. Zkusil jsem tedy několik frází, které jsem se naučil od orinockých Indiánů. Opět žádná odpověď. Všichni vypadali staří a vrásčití. Prohlíželi si mě, šťouchali do mě a smáli se. Většině chyběly zuby. Když otevřeli ústa, viděl jsem jejich červené bezzubé dásně. Vešel jsem do vesnice a přišly se na mě podívat i ženy a děti. Nikdo mi nerozuměl. Vlastně mě ani nezkoušeli poslouchat. Věděl jsem, že musejí mít náčelníka. Možná s mladými muži odešel na lov. Rozhlížel jsem se a čekal, až přijdou. Oni však nepřicházeli. Už mě unavovalo stát v kruhu smějících se senilních starců, žen a dětí. Bylo mi špatně a byl jsem zesláblý. Jak se s nimi mohu domluvit? Pro své vlastní potěšení jsem si s sebou vzal malou flétnu. Možná se jim bude líbit, když zahraji. Vyndal jsem flétnu ze svého tlumoku, posadil se a začal hrát. Téměř všichni se začali pohybovat do rytmu. Když jsem přestal, dal si jeden stařec ruku před ústa a napodoboval moji hru, aby mi ukázal, že mám pokračovat. Zahrál jsem melodii, kterou jsem se naučil od Indiánů v Orinoku. Jeden muž zničehonic vytáhl druhou flétnu a melodii napodobil. Zahrál jsem druhý hlas a on ho přehrál taky. Za chvíli jsme hráli společně. Potom zahrál on melodii, kterou jsem nikdy neslyšel. Napodoboval jsem ji notu po notě. Mezitím se kolem nás shromáždila celá vesnice. Hra na flétny pokračovala. Začalo mě to unavovat, ale nikdo neodešel. V půl čtvrté ráno jsme konečně skončili. V noci dost pršelo. Vzali mě do jedné chatrče, ležel jsem tam a poslouchal těžké oddychování muže vedle sebe. Aspoň že jsem byl v bezpečí a s lidmi, kteří vypadali přátelsky. Uvedení dne: − pohovořit o individualistickém myšlení Evropanů v protikladu s kolektivním vnímání světa Afričanů a jihoamerických domorodců. − fenomén hudby a zpěvu (příklad domu, kde žije 20 lidí. Když každý mluví vytvoří se dvojice. I v té dvojici mluví jen jeden a druhý naslouchá - to je individualismus. Když místo mluvení začne jeden zpívat, další se k němu připojují a všech dvacet lidí zpívá o stejné věci - to je kolektivní postoj). − individuální názor nutí druhého výzvou: „Oponuj!“. Zpěv naopak vyzývá: „Připoj se!“ − Z přečteného textu zdůrazníme myšlenky, že ke hře na flétnu se druhý přidal. Bručko neuměl ani slov v jukonském jazyce, ale při hře na flétnu došlo k jakémusi vnitřnímu porozumění. On zahrál jeden nápěv, Jukon sej zopakoval. Indián zahrál jiný, Bručko se ho také pokusil zopakovat. Jeden se učí od druhého notu po notě. − I dnes se budeme učit jeden od druhého. Učit se od druhého není ostuda, ale výsada. Při práci budeme hodně zpívat a když někoho uslyšíme zpívat si, přidáme se k jeho písni - nebudeme mu vnucovat tu svoji písničku. Zpívejme kromě sprostých písniček cokoli - národní, lidové, křesťanské ... Biblický text k učení se nazpaměť: Žalm 96:1-4 Zpívejte Hospodinu píseň novou ... dobrořečte jeho jménu, zvěstujte den ze dne jeho spásu, vypravujte ... o jeho slávě, mezi všemi národy o jeho divech, neboť veliký je Hospodin, nejvyšší chvály hodný, budí bázeň, je nad všechny bohy. Témata DP: (pro DP si učitel může k hlavnímu tématu. „Společný zpěv“ přidat některé další podtéma z těchto možností): Hlav. téma: - SPOLEČNÝ ZPĚV. To, co zasahuje city je lepší komunikací, než to, co zasáhne rozum. Zpěv. Chvála. Písnička Umíš rozeznít city? Podtéma: 1) - Bručko zaslechl o Motilonech a cítil, že ho k nim Bůh volá. Jak Bůh volá dnes? Prožil jsi Boží povolání? 2) - Bručkova odvaha a vytrvalost, když cesta k indiánům není snadná. Jak přemáháš těžkosti? Jsi vytrvalý? DP: by mělo začít společnými písničkami. Dalším bodem by mohlo být zazpívání úplně nového nápěvu beze slov s tím, aby jej ostatní zopakovali. Pak by se mohly vymýšlet do nového nápěvu slova. Podle nějakého společného klíče (slova pro smutnou písničku, slova pro písničku veselou, slova pro snivou náladu, slova pro nějakou práci apod. - dle fantazie). Dále pokračuje program zvoleným tématem. Příklad DP pro menší děti na téma „společný zpěv“: Povíme dětem, že jejich prababičce na chřipku lékař poradil kromě odvarů z bylinek a vypocení se v posteli, také zpěv. A to v druhé části nemoci, když už krk nebolí a není rýma. Zeptáme se dětí k čemu tato rada byla. Když odpoví správně (pro zlepšení nálady), zeptáme se jich, zda to i ony dělají. Hovor s dětmi se může rozvinout do zajímavých poloh (např. kde zpívají nejraději, co zpívají nejraději a proč). Netřeba vést hovor dlouhý. Jde v něm o to, aby do tématu „společný zpěv“ byly zataženy všechny děti. V další části programu bude vyučující mluvit o významu duchovního zpěvu: Oslava Boha (Mariin chvalozpěv - L1). Svědectví v písních (poví příklad Debořiny písně o tom, že jim dal Bůh vítězství). Proklamace (poví příklad Žalm 46). Posílení v bolesti (poví příklad Pavla a Sílase ve vězení ve Filipis). Vyznání své víry (poví příklad Zachariášovy vyznávající písně - L1). Písně poučující (nejdelší Žalm 119 je poučující píseň). Na závěr s dětmi zopakuje biblický text pro učení ze zpaměti a může ho vložit do slov písničky a zazpívat. VPP: Veřejně prospěšné práce na tábořišti. Skupiny po dvou až třech mají svého mistra, který práci řídí. Není-li vhodný, mistrem je některý vedoucí. Hry skupinové: − Dvě skupiny se střídají ve zpěvu písniček ve kterých se vyskytuje slovo: „voda“. Která skupina už další neví, prohrává. − Dialogy nástrojů (schopnosti neverbální komunikace empatie, sebeprosazení, vyjádření nálady zvukem). Každý hráč si vybere nástroj, který se mu líbí, a vytvoří se dvojice. V nich spolu vedou hráči rozhovory beze slov, jenom zvukem nástrojů. Povídají si, přitakávají a dohadují se, nezřídka se i přou. Využívají přitom všech dynamických a zvukových možností svých nástrojů. Hrajeme dialogy se zadáním (např. typové charakteristiky) nebo bez něj. Role si potom hráči ve dvojici vymění. Nemusí komunikovat jen zvukem hudebního nástroje, ale třeba zpěvem nějaké písničky. a) Dialogy se zadáním (viz seznam emočních stavů na konci knihy): 1) A je velký a povýšený, B je malý, rozpačitý a nervózní. 2) A je smutný, B se ho snaží potěšit a povzbudit. 3) A je zbrklý, má trému, B se ho pokouší uklidnit. 4) A se nudí, B se ho pokouší zabavit atd. b) Dialogy bez zadání: 1) do rozmluvy nástrojů promítají hráči spontánně své okamžité impulzy a emoce. − Hrají dvě skupiny. Nejprve si každý vyrobí v táborového materiálu jednoduchý bicí nástroj. Jedna skupina bubnuje a současně sleduje druhou, která se před ní pohybuje v rytmu a podává si kuličku. Když má někdo ze skupiny dojem, že bezpečně ví, kde kulička je, tleskne a křikne: dost! Hudba i podávání se hned zastaví a ten, na koho hádající ukáže, musí otevřít obě dlaně. Když kuličku má, získává hádající pro svou skupinu bod, tedy jednu z hůlek družstva naproti. Když neuhádl, musí jednu hůlku dát druhé skupině. Potom kulička začne putovat v rukou družstva druhého a hádá družstvo první. Hra případech končí, když jedna ze skupin získá všechny hůlky protihráčů. − Obdoba super star s vtipnou dvojicí moderátorů. Soutěžící mají dva úkoly: 1) zazpívat jednu libovolnou písničku. 2) splnit také i speciální vtipný požadavek na druhou svou píseň (např. kus písně složené jen z jednoslabičných slov, nebo slovní spojení, které se v ní musí vyskytovat aj.) a tuto část písničky zazpívat s vhodnými pohybovými kreacemi). Hra bojová (v rámci etapovky): HLEDACÍ HRA PODLE ZVUKŮ. Družinky by hledali poklad Jukonů podle zvuků. (NUTNO CELÉ VYMYSLIT VČETNĚ DETAILŮ) Večer chval: Večerní povídání by bylo na téma 150Žalmu a jemu podobných Žalmů. Diskuse by se vedla na téma: „Oslava zpěvem našeho Stvořitele“. Zakončena by byla rozšířeným programem chval. Pak by se četlo z knihy Bručko.
Třetí den - DEN PŘEMÁHÁNÍ SE- (čtení z knihy str. 53-60) Úvodní čtení: Ráno se mi udělalo hrozně zle. Pochopil jsem, že musím zpátky do vesnice. Co se mi tím Bůh snaží říci? Jukoni mě přece neměli rádi. Byli rádi, že odjíždím. Tak proč bych neodjel? Proč Bůh dopustil, aby mě mula dvakrát shodila? Vzpomněl jsem si na problémy s misijní společností. Odmítli mě, ale Bůh mě neodmítl. Teď se stalo totéž. Jukoni si zrovna nepřáli, abych zůstal, ale Bůh ano. Musím poslouchat Boha. Ten den prudce pálilo slunce. Cítil jsem, že mám horečku, a motala se mi hlava. Měl jsem pocit, že se na slunci upeču. Na oblečení se mi vytvořila tvrdá vrstva z bláta a krve. Jen moje hlava mi připadala lehoučká. Vrávoral jsem. Když jsem sešel dolů do údolí, nalezl jsem tam potůček, kterého jsem si předtím nevšiml. Položil jsem se do něj a chladil se. Voda změkčila moje oblečení i kůži. Bez hnutí jsem tak zůstal aspoň hodinu. Odpoledne se už sklánělo ke konci. Do vesnice jsem se musel dostat před soumrakem. Byl jsem slabý, velmi slabý, nemohl jsem ani vstát. Zkoušel jsem se zvednout, ale pokaždé jsem si lehl zpátky a trvalo mi několik minut, než jsem sebral sílu na nový pokus. Nakonec jsem přece jen vstal. Blížil jsem se k vesnici a volal jsem: „Pomozte mi! Prosím!“ Už mi nezáleželo na tom, jestli se mi budou smát. Přišlo mi naproti několik Jukonů; byl s nimi i náčelník, ale nesmáli se. Do vesnice mě donesl sám náčelník a pomohl se o mě postarat. Vstal jsem až za týden a už se mi nechtělo odjet. Indiáni se pro mě stali lidskými bytostmi. Postarali se o mě, když jsem to potřeboval. Zůstanu a uvidím, jestli jim mohu nějak pomoci. Ne že bych to teď měl jednodušší. Nudil jsem se i nadále. Stále jsem měl úplavici a v ranní moči krev. Ale naučil jsem se lépe indiánský jazyk a už jsem se uměl slušně domluvit. Ohromně to pomohlo. Čím víc jsem rozuměl, tím víc jsem Indiány chápal, a čím víc jsem je chápal, tím víc jsem jim chtěl pomoci. Dříve jsem některé věci považoval za projevy nevzdělanosti nebo hlouposti, ale teď jsem poznal, že to tak není. Neustále jsem si potřeboval opakovat: „Dokud lidi neznáš, nesuď je“. Uvedení dne: − O útrapách, které život přináší. (Bručko na pokraji smrti. Jeho spolehnutí se na Boha v nejtěžší chvíli svého života.) − Utrpení vlastní paradoxně člověka motivuje k pomoci v utrpení jinému (Bručko pomáhá Jukonskému dítěti. Rozdělí se i s tím, co sám potřebuji.) − Někdy nerozumíme Boží cestě. (Bůh zavírá Bručkovi cestu. Mula Bručka opakovaně shazuje a Bručko nakonec rezignuje a zůstává s Jukony dál). − Jukoni se pro Bručka stávají lidskými bytostmi ne tehdy, když se on staral o jejich děti, ale až když byl zraněn a nemocný a oni se ujali jeho. („Dokud lidi neznáš, nesuď je“-str.57). Biblický text k učení se nazpaměť: List Jakubův 1:2-3 Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky. Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti. Témata DP: (pro DP si učitel může k hlavnímu tématu. „Překonávání překážek“ přidat některé další podtéma z těchto možností): Hlav. téma: - PŘEKONÁVÁNÍ PŘEKÁŽEK. (Bůh nás někdy vede cestou, které nerozumíme. Překážky na ní slouží k cíli, který pro nás má připravený. Přesně podle slova Písma (Žd 12,10-13): ... nebeský Otec nás vychovává k vyššímu cíli, k podílu na své svatosti. Přísná výchova se ovšem v tu chvíli nikdy nezdá příjemná, nýbrž krušná ... Během dne si vyzkoušíme, jak na útrapy reaguje naše tělo a naše mysl. Podtéma: 1) - Díky vlastnímu utrpením dokážeme chápat utrpení druhých. O vciťování se do druhých. („Dokud lidi neznáš, nesuď je“) 2) - Při překonávání vlastních překážek dokážeme pomoci překonat překážky druhým DP: by mělo začít scénkou z odpoledne všedního dne, kdy se student vrací utahaný z dlouhé školy a otevře „úkoláček“ a zjistí, že má na druhý den neskutečně mnoho úkolů. Jeho výraz, gesta, podrážděnost, nechuť a donucení se učit, učení a únava - to všechno by se mělo v dramatickém ztvárnění objevit. Potom s dětmi vedeme diskusi o tom, v čem všem se ještě musí přemáhat a co by poradili studentovi ze scénky, aby dělal jinak a jak. Příklad DP na téma: „Překonávání překážek“ Z Bible mluvíme na téma: (Žd 12,10-13): ... nebeský Otec nás vychovává k vyššímu cíli, k podílu na své svatosti. Přísná výchova se ovšem v tu chvíli nikdy nezdá příjemná, nýbrž krušná ... o cílech, které Bůh s různými lidmi měl a jak je k tomu připravoval (např. Josef v Egyptě dříve než se stal druhým po králi, musel si prožít osud prodávaného zboží-otroka na trhu-, osud sluhy v domě Potífara, osud nespravedlivě odsouzeného (že chtěl znásilnit Potífarku), a vězně ve faraonově vězení. Na závěr povíme o cíli, který Bůh zamýšlí pro člověka. O nebi a o věčném životě s ním, jako místě velikého štěstí. VPP: Ty nejhorší a nejtěžší práce jako překážky, ve kterých se táborníci musí naučit přemoci. Hry skupinové: − DRUHÉ JÁ. Počet hráčů: libovolný, nad 4 děti. Pomůcky: žádné. Doba trvání: do 30 minut Představte si situaci: on a ona stojí v chladném podvečeru před domem, kde ona bydlí. Neznají se sice dlouho, ale jsou si sympatičtí. V bytě není nikdo doma, je tam teplo, příjemně, venku přituhuje. Oba si přejí totéž - sedět spolu ve vyhřátém pokoji, ale ani jeden neví, jak to druhému říct. Vedou tedy spolu dialog, ale zároveň jim v hlavě probíhají nevyslovené věty jejich "druhého já". Na tom je celá hra založena. Mezi tím, jak se chováme a jací bychom chtěli být za určitých okolností, je mnohdy rozdíl. Výsledkem jeho existence je jakýsi kompromis odpovídající konvenci, která nás svazuje Hru hrají 4 lidé: On, Ona a jejich "druhé já". Pro přehlednost stojí On a Ona proti sobě a jejich "druhé já" stojí za nimi a konvenční dialog, který vede On a Ona doplňují tím, co si asi oba skutečně myslí. Náměty mohou být nejrůznější - např. učitel a žák, žadatel o byt a úředník, voják a jeho dívka, instalatér a postižený nájemník apod. − PŘETAHOVANÁ. Dvě skupiny po 3 dětech se přetahují lanem. Zbývající děti zkouší kresbou zachytit výra jejich obličeje při tomto zápolení. Odpoledne klání ve fyzické zdatnosti: − Připravíme klasické olympijské hry s fyzicky náročnými disciplinami přizpůsobenými prostředí tábora a tělesné zdatnosti táborníků. − Na jejich konci proběhne vyhodnocení podle váhových kategorií. − Hry zakončíme rozpravou o smyslu sportování v dnešní době tak přetížené počítači a kancelářským sezením. Heslo zní: „Ve zdravém těle, zdravý duch“. Vysvětlíme dětem proč sportem a otužováním roste jejich nejen tělesná, ale i psychická zdatnost. (PŘIPRAVÍ SI ZDRAVOTNÍK TÁBORA) Večerní povídání by bylo na téma dne a pak by se četly dané stránky z knihy Bručko.
Čtvrtý den - DEN MALÝCH I VELKÝCH ZÁZRAKŮ - (čtení z knihy str. 61-69) Úvodní čtení: „Blouzním,“ řekl jsem nahlas. „Co s tím?“ Znovu jsem se zasmál. Když jsem se probudil, byl už asi druhý den. Nemohl jsem zjistit, jak dlouho jsem ležel v bezvědomí, protože ženy ani děti mi nevěnovaly žádnou pozornost. Potil jsem se a měl horečku. Noha mi natekla a rána po šípu začala hnisat. Zvedl jsem se a vzepřel se na lokty, ale zamotala se mi hlava, a tak jsem si znovu lehl a pozoroval vysoké oblouky na stropě. Vypadaly jako z katedrály. Tiché povídání pracujících žen znělo jako modlitby. Dostal jsem průjem. Když to na mě poprvé přišlo, zkoušel jsem vstát a sám jít ven. Rychle mě shodili zpátky na rohož. Nakonec jsme se posunky domluvili a jedna žena mě doprovodila ven. Indiáni chodili na záchod hned za dveře. Šel jsem taky, celý červený, protože mě ta žena pozorovala. Na záchod jsem musel stále častěji. Celý den jsem v polospánku proležel na rohožce. Začaly mi natékat žlázy v podpaží. Nedali mi nic k jídlu. Odpoledne mě z dřímoty probudily zvuky, které mi připomínaly válečný pokřik. Posadil jsem se a očekával nejhorší. Dovnitř se nahrnuli muži, ječeli a v rukou drželi dnešní úlovky - opice a papoušky. Vzrušeně si mezi sebou povídali. Zvířata otáčeli nad ohněm, aby z nich opálili peří a chlupy. Místnost zaplnil štiplavý a dráždivý kouř. Potom ženy zvířata uvařily. I když mi bylo špatně od žaludku, měl jsem šílený hlad. Žádné jídlo jsem však nedostal. Večer se Indiáni uložili do houpacích sítí. Zatímco spali, byl jsem vzhůru a potil se. Měl jsem dojem, že se celá místnost houpe a spadne mi na hlavu. Stehno mě neuvěřitelně bolelo. Zanítilo se a já si je nemohl ani umýt. Uvědomil jsem si svou bezmocnost a rozbrečel se. Když jsem plakal, trochu se mi ulevilo.Začal jsem se modlit. Už dlouho jsem se takhle nemodlil. S otevřenýma očima jsem tiše promlouval k Bohu a pozoroval při tom jemné pohyby motilonských houpacích sítí, které visely vysoko nad zemí. Bůh mě utěšil. Dal mi poznat, že dělám to, co si přeje. Druhý den odpoledne ke mně přišel malý chlapec a v ruce držel složený palmový list. Usmál se a list rozevřel. Kroutily se na něm různé housenky. Tvarově i velikostí se podobaly párku.... ... Dny míjely a nemoc se zhoršovala. Stále jsem se nesměl vzdálit z rohože, ale stejně bych asi nebyl schopný vstát a odejít. Jedna ze žláz v podpaží mi natekla tak, že jsem nemohl přiložit ruku k tělu. Stehno se mi nehojilo. Když jsem byl vzhůru, pozoroval jsem ženy při domácích pracích a muže při výrobě šípů. Většina mužů vypadala krutě. Strkali do mě a smáli se mi, když jsem poskakoval. Jeden z nich si však vzal do hlavy, že mě bude ochraňovat. Kdykoliv přišel, ostatní se odtáhli. Výrazně a zvláštně se smál a vypadal legračně. Při chůzi měl prsty na nohou obrácené směrem k sobě a vedle úst jizvičku. Každý den, když se vrátil z lovu, se na mě usmál a něco mi řekl. Často mi nosil jídlo. Měsíc jsem živořil na pokraji života. Průjem se stále zhoršoval. Zeslábl jsem tak, že jsem nemohl ani pořádně sedět. Museli mi pomáhat ven. Jeden den jsem pocítil, že musím odejít. Uvedení dne: − Povědět osobní zkušenost se „stereotypy“. − Vtáhnout děcka do tématu dne tím, že jim vedoucí klade otázky na téma: „Jak oni zvládají nudu, všední povinnosti a stereotypní úkoly“. − Povědět o tom, že Bůh je Bohem nejen zázračné pomoci ve věcech těžkých, ale i Bohem vytrvalosti a malé pomoci v drobných úkolech. − Povědět o tom, že každý den je dnem malých zázraků. Že je třeba vidět je, vážit si jich a být Bohu vděčný za všechny drobné radosti a malé úspěchy. Biblický text k učení se nazpaměť: Matouš 6:33-34 „Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti.“ Témata DP: Hlavní téma: DEN PLNÝ ZÁZRAKŮ. Boží pomoc v našich všedních dnech. Boj se stereotypy aneb „Jak vítězit nad všedností“ Podtéma: 1) - Boží pomoc ve věcech neobyčejných - velkých. (Motiloni Bručka nezabili. Neumřel ani na jejich nemoci. Při cestě zpět Bručka zachránili dřevorubci a ti ho zavezli do civilizace) - to jsou ty velké věci. 2) - Boží pomoc ve věcech obyčejných - malých (Jeden z Motilonů mu nosil jídlo. Při cestě zpět po řece připlaval trs banánů. Vojáci ho na vlastní náklady dopravili tam, kam se potřeboval dostat) - to jsou ty drobnosti. -str. 63, 65, 67) Příklad DP na téma: „DEN PLNÝ ZÁZRAKŮ“: - Úvod: Jeden z významných izraelských premiérů vlády v posledních letech řekl větu: „Jsem realista, proto věřím v zázraky“. Tento paradoxní výrok ukazuje na fakt, že je každý den plný zázraků. Docela malinkých, ale zázraků. Problém je na naší straně. Že je nevidíme. Že už je nevnímáme a že je bereme jako samozřejmost. Proto bychom si dnešní den měli uvědomovat mnoho věcí, které nejsou samozřejmostí. (Mám jídlo z táborové kuchyně. Mám kamarády, kteří se mnou mluví. Nic nebolí. Jsou prázdniny a nemusím do školy. Mám rodiče, sourozence. Máme kde bydlet a rodiče mají práci.) - Dál pak pokračuje program DP na biblický text: Mt 6,25-34. Rozebereme s dětmi rozdíl mezi lehkomyslností a spolehnutím se na Boha. Někdy to člověk lehce zamění. Rozdíl tkví ve slůvku: „nemějte“. Řekne-li se: „Nestarej se“ - znamená to lehkomyslnost. Řekne-li se: „Neměj starost“ - znamená to aby ses netrápil. V tom je rozdíl. Máme se starat s vírou, že Bůh nadnáší, přeznačuje naše chyby a dotahuje naše pokusy. Nemáme mít starost, zda to vyjde, zda nám to místo někdo nevyfoukne, zda budeme mít dost apod. Takové starání pak je z písní na rtech bez starosti, jak to dopadne. A to je klíč k pochopení. Podpůrný verš je ze Žalmu 127:1-2 Poutní píseň, Šalomounova. „Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé. Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo bdí strážný. Nadarmo časně vstáváte, dlouho vysedáváte a jíte chléb trápení, zatímco Bůh dopřává svému milému spánek.“ Ten, kdo se snaží dělat věci dobře a přitom se spoléhá celým srdcem na Hospodina, si dokáže s radostí zazpívat. Ten, kdo je utrápená a stále v obavách, aby dobře dopadlo to o co se snaží, zpívat začne, ale brzo mu dojde dech. - Končit můžeme příběhem o jiném misionáři, který přišel k jednomu z nejnebezpečnějších kmenů, kteří jeho předchůdce zabili a snědli. Misionář byl nesmírně vyčerpán dlouhým pochodem. Řekl náčelníkovi jen jednu větu: „Bůh poslal za tebou svého syna, protože tě má rád“ svalil se jako špalek a usnul. To, co náčelníka vedlo k tomu, aby ho nezabil, byla bezbrannost se kterou misionář spal v jeho chýši. Jako dítě, které se nebojí. Slova, která řekl byla potvrzena vírou, že ho Bůh ochrání a proto jeho slovům náčelník uvěřil a nezabil ho. Ten misionář potom mezi indiány žil dlouho a vyprávěl o příchodu Ježíše na svět. Uvěřili mu. -Obsahem DP je vysvětlit dětem, že víra v Boha musí být vidět na jejich činech (podobenství o dvou synech, kteří měli jít pracovat na vinici-Mt21,28-31) -Obsahem DP je naučit děti vidět Boží jednání v maličkostech všedního dne a vzdávat Bohu za to chválu. VPP: ............... Dopolední hry skupinové: − HERECKÁ: Počet hráčů: libovolný, spíš menší. Pomůcky: lístky papíru. Doba trvání: do 15 minut. Každý hráč si vytáhne 1 lístek, na kterém je napsáno jméno nějakého velmi známého filmového herce. Úkolem je předvést charakteristické vystupování tohoto herce. Uhodnou-li diváci, získává soutěžící body. Hru lze obměnit tak, že všichni soutěžící předvádějí stejného herce. Pak se hodnotí potleskem nejúspěšnější vystoupení. − KDO JE TO? Počet hráčů: libovolný. Doba trvání: do 15 minut. Jeden uprostřed má zavázané oči a ukáže na někoho v kruhu, aby předvedl nějaký zvuk. (zvuk zvířete, zvuk věci apod.) Když pozná, kdo zvuk vyloudil, vymění se. Když nepozná, ptá se dál. Odpolední koupání na koupališti v campu: Večerní volný program u ohně. Vedoucí povídají o těch svých „Dnech malých i velkých zázraků“, které v životě zažili.
Pátý den - DEN DÁVÁNÍ- (čtení z knihy str. 70-78) Úvodní čtení: Začal jsem pochybovat, že dárky splní svůj účel. Na obchůzku po pěšinách jsem se vydával každý den a pokaždé jsem očekával, že uvidím nějakou změnu. Dárky však vždycky ležely tak, jak jsem je položil. Moje netrpělivost rostla. Každý den jsem se několik hodin probojovával k dárkům, pak jsem na ně sotva pohlédl a znechuceně odešel. Knihy jsem četl dokola a už mě unavovaly. Chtěl jsem, aby se něco stalo. Moje netrpělivost byla absurdní. Svůj život jsem se rozhodl věnovat Motilonům, ale přitom jsem nemohl vystát pár týdnů čekání v džungli. Proč ten spěch? Přes všechny racionální úvahy jsem byl nakonec štěstím bez sebe, když dárky po dvou měsících zmizely. Nemohl jsem tomu skoro věřit. Zkontroloval jsem, jestli jsem na správném místě. Nebylo pochyb, to místo jsem znal jako své boty. Znal jsem každou větvičku a každý strom. Dárky někdo vzal. Položil jsem tam další dary. Druhý den také zmizely. Umístil jsem tam nové dary. Tentokrát jsem místo nich našel luk a šíp. Byl to dobrý pokrok. Chtějí si se mnou dárky vyměnit. Rozhodl jsem se tedy, že až tentokrát dárky položím, zůstanu nablízku, abych zjistil, jestli je přijmou ode mě osobně. Byl jsem si jist, že mě v džungli pozorují. Chtěl jsem je vidět taky. Posadil jsem se na stezku a čekal. Hodiny ubíhaly. Nic jsem neviděl ani neslyšel. Měl jsem s sebou svoje rybářské náčiní a blízko tekl potok, tak jsem se rozhodl, že půjdu na ryby. Nejspíš uslyším, jestli si pro dary přijdou. Když jsem se vrátil od potoka, dary zmizely. Místo nich tam byly čtyři dlouhé šípy zapíchnuté hroty do země. Motiloni mě varovali. Měl bych utéct, abych si zachránil život. Ale jestli tentokrát uteču, už je asi nikdy neuvidím. Promrhal bych měsíce a léta. Můj závazek by se stal jen jedním z mých nesplněných rozhodnutí. Klekl jsem si a modlil se. Zdálo se mi logické, abych to udělal. Když jsem vstal, dostal jsem nápad. Jeden šíp po druhém jsem vytáhl ze země a položil je naplocho. Navrch jsem dal nějaké dary. Možná je to přesvědčí, že jsem přišel v míru. Po cestě do svého tábora jsem nacházel další varování. Ležela zde bílá košile, rozřezaná a roztrhaná na cáry. O kus dál jsem našel rozříznutý kořen manioku a vevnitř kusy špíny. Roztrhají mě na kusy? Uvedení dne: – Povědět o tom, že člověk dokáže vyslechnout nějaký problém klidně tehdy, co mu dostane nějaký zajímavý dárek (bonboniéra, kytička…) – Rozebrat to a přijít na kloub toho, proč tomu tak je. (Během naslouchání se nesoustředíš jen na problém samotný, ale myslíš i na dárek…) – Vyhlášení úkolu dne: „Tajný přítel“ s losováním kdo koho má. – Poučení o tom, že dárek není jen to, co se líbí mně, ale přemýšlení o tom, co by se mohlo líbit tomu druhému (Kdyby Bručko v pralese rozvěsil dolarové bankovky, Motiloni by ho zabili raz dva – nic by jim bankovky neříkali, i když pro Bručka byly v civilizaci velmi potřebné) – S dary je někdy potíž. Dar někdy může být odmítnut (viz.První reakce Motilonů). Někdo darem může pohrdnout. Někdo jej považuje za „podlézání“. Biblický text k učení se nazpaměť:
Přísloví 18:16 „Dar otvírá člověku dveře a uvádí ho i před obličej mocných.“ Přísloví 21:14 „Tajný dar tlumí hněv a vzdaná pocta tiší prudké rozhořčení“ Témata DP: Židům 13:16 „Nezapomínejme také na dobročinnost a štědrost, takové oběti se Bohu líbí.“ Hlavní téma: ŠTĚDROST A DÁVÁNÍ. Otázka štědrosti musí být nadřazena nad snahou naklonit si darem toho druhého. Podtéma: 1) - Výměna darů znamená předporozumění. Je dobré za sebe nechat mluvit dary. Lidé se mohou přes dary sblížit dřív než se setkají 2) - Naše chyby má Bůh moc přeznačit a použít si na dobré. (Bručkovu hloupost – str. 72 uprostřed - si Boží moudrost přesto používá. Bručka našel ten Motilon, co mu nosil kdysi jídlo a žádný jiný - str.73 první odstavec)
Příklad DP na téma: „VÝMĚNA DARŮ ZNAMENÁ PŘEDPOROZUMĚNÍ. JE DOBRÉ ZA SEBE NECHAT MLUVIT DARY“: - Bručko má strach, že jej Motiloni zabijí, ale zároveň se s nimi chce setkat. Je jako biblický Jákob, který se má setkat s Ezaem a bojí se, že Ezau ho zabije. (viz. Jákob před setkání s rozzlobeným Ezauem - Gen 32,14-27). Jákob , ale i Bručko, nespoléhá jen na svou moudrost a na moc darů. Dary přece mohou někdy i dotyčného naštvat (nepochopí je, poníží ho …) Jákob (stejně tak i Bručko) se modlí. Chce, aby jeho dary naklonili srdce Ezaua (Motilonů). Proto dar bez modlitby je málo. Dar znamená předporozumění jen, když Bůh nakloní srdce. - Zeptáme se dětí, jak se cítily, když dar dostaly. Zeptáme se jich i co jim šlo hlavou, když pro někoho vhodný dar hledaly – podle čeho vybíraly. Povědět jim o radosti, kterou dar působí obdarovaného. Povědět jim i o radosti, kterou prožívá ten, kdo dar dává a dívá se na radost v očích obdarovaného. - Zakončíme tím, že vyzdvihneme štědrost, jako kladnou vlastnost. Proti ní postavíme lakotu a závist, která dětem (lidem) brání v dobrých vztazích. Jen nezištné a přejné srdce naklání srdce druhých a člověk si tak získá přátelství druhého. Na rozdíl od toho kvůli lakomosti děti často kamarády ztratí. Citát: „Peníze nám mají pomoct přátelé získat a místo toho my zatím pro peníze přátele ztratíme.“ - Štědrost má od Boha zaslíbení: Izajáš 58:10 „Budeš-li štědrý k hladovému a nasytíš-li ztrápeného, vzejde ti v temnotě světlo a tvůj soumrak bude jak poledne." VPP: ............... Dopolední řemesla: − Výrobky mohou být vyráběny jako dárky pro někoho, komu chceme udělat radost. Odpolední hra: Hra bude založena na hledání předmětů zavěšených v lese na stromech. (NUTNO CELÉ VYMYSLIT VČETNĚ DETAILŮ) Večerní volný program u ohně. Povídání si o vztazích, navazování kamarádství, přátelství, získání přítele a udržení přátelství …………
Šestý den - DEN PŘÁTELSTVÍ A ODVAHY - (čtení z knihy str. 79-90) Úvodní čtení: Po několika týdnech jsme šli džunglí a Bobby se za mnou beze slova zastavil. V první chvíli jsem si nevšiml, že stojí, protože kráčel velmi potichu. Když jsem si to uvědomil, otočil jsem se. Vypadal trochu rozrušeně a měl otevřená ústa, jako by chtěl něco říct. „Bobby,“ zeptal jsem se. „Co se stalo?“ „Nic,“ zamumlal pro sebe. Pak pokrčil rameny, vrátil se na cestu a mlčky jsme pokračovali. Ticho mě znervózňovalo, přemýšlel jsem, co se mohlo stát. Pak jsem za sebou zaslechl jeho hlas. „Bručko, jmenuju se: 'V nebesích'.“ Obrátil jsem se a nechápal. Opět tam stál bez hnutí s pootevřenými ústy, jako by viděl ducha. Cítil jsem, že mi řekl něco důležitého, ale nerozuměl jsem tomu. „To je moje jméno,“ řekl. „Ale co Bobarišora?“ Potřásl hlavou. „Ne, moje pravé jméno je: „V nebesích“. To je moje tajné jméno.“ Pak mi vysvětlil, že všichni Motiloni mají své tajné jméno. To je jejich pravá identita. Znají ho jen jejich otcové a někdy i několik dalších lidí. Jméno je tajné, protože ten, kdo ho zná, má nad člověkem absolutní moc. „A tys mi ho prozradil?“ zeptal jsem se. „Prozradil jsi mi svoje tajné jméno a dáváš mi moc nad svým životem?“ Přikývl. Stáli jsme a dívali se jeden na druhého. Byl to jeden z nejvážnějších okamžiků mého života,. Pak se Bobby znovu usmál. Vzal jsem ho za ramena a rozplakal se. Šel jsem až do Jižní Ameriky, do Kolumbie, do džungle, abych tam našel něco, po čem toužím, aniž bych očekával, že to tady naleznu: Pravého přítele. Někoho, kdo mi bude bratrem. Pokrevním bratrem. Nalezl jsem ho. Byl mezi námi věkový rozdíl, každý jsme měli jinou barvu kůže, jinou víru - všechno. Ale něco nás spojovalo - hluboká, bratrská láska. Nevěděl jsem, kam nás to zavede. Ale Bůh nám to vložil do srdcí. Uvedení dne: − Povědět o rozdílu mezi kamarádstvím, přátelstvím a bratrstvím. Biblický text k učení se nazpaměť: Efezským 2:13-14 „V Kristu Ježíši jste se nyní vy, kdysi vzdálení, stali blízkými pro Kristovu prolitou krev. V něm je náš mír, on dvojí spojil v jedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár. Témata DP: Hlavní téma: PŘÁTELSTVÍ (Bručko a Bobarišora se stali bratry) a ODVAHA (Bručko šel za Abarataturou) Podtéma: - Umírající Bručko obměkčil tvrdého Abarataturu (v Ježíšově smrti je naše spása). Toto téma není pro mladší děti. Je možno o něm mluvit jen s některými věkem staršími. Příklad DP na téma: PŘÁTELSTVÍ (Bručko a Bobarišora se stali bratry) Navážeme na čtení z předchozího večera a ukážeme na něm, jak Bručko a Bobaryšora se skamarádili (nejprve se pozorovali u jídla), jak kamarádství prohlubovali (stavba přehrady), jak jeden druhého něčemu učili (házení oštěpem), jak tomu přáli rodiče(Bručko směl být u obřadupři kterém se kluk stává mužem). Kamarádství tak postupně přerostlo v Přátelství, které stvrdili výměnou šípů vlastní výroby a uzavřeli tak mezi sebou smlouvu. Přátelství se mezi nimi prohlubovalo až jednoho dne z ničeho nic Bobarišora prozradil Bručkovi i své tajné jméno. Málokdo někomu během svého života své tajné jméno prozradil. Tady se sto stalo. Bručko a Bobarišora se stali bratry. Bratrství znamená, že před sebou nemají žádné tajemství a že by dali jeden pro druhého i svůj vlastní život. Záleží jim na druhém než na sobě samém. Zeptáme se dětí, jestli mají kamaráda. Ptáme se proč ne. Proč je pro někoho těžké získat si kamaráda. Ptáme se, zda má někdo s někým přátelství a co dělá pro jeho udržení. Na závěr povíme o přátelství Ježíše, ale i o tom, že to neměl jednoduché (Jan 1:11 Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.). Ani Ježíšovi se nepodařilo skamarádit se všemi. Ale snažil se. Pomáhal, uzdravoval, kázal hezké věci, měl čas pro druhé, někdy ani nespal, protože ho jiní prosili o pomoc. Získal přátele a po tom, co za ně položil svůj život, i bratry. Ti pak mezi sebou měli zvláštní druh přátelství, které se nazývá „bratrství“. Byli spojeni poutem přesahujícím tuto zemi a tento život. Vyznání víry říká: „svatá církev obecná, zvláštního společenství“ a v Bibli je napsáno: „Jan 1:12-13 Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha“. Zakončíme tím, že každý může mít přítele v Ježíši. I ten, koho tady na zemi nikdo nechce. Řekneme také to, že nejhlubší přátelství jsou mezi těmi, kdo mají společného Spasitele, kterému nekonečně věří. Bible říká, že je to „nit trojitá, která se nepřetrhne“. VPP: při veřejně prospěšných pracích by se mělo zdůraznit, že ten,kdo něco umí učí toho, kdo to ještě neumí a ten, kdo to zatím neumí se od druhého učí. Dopolední hry: všechny hry a soutěže v této části dne by měli vést k přátelství a potlačovat individualismus. Měly by to být hry kolektivní ve kterých se vyhrává jen s pomocí kolektivu a druhých. − ZACHYTÍ MNE? Hra, kdy se jeden musí spolehnout na to, že jej - padajícího - kruh druhých zachytí a nenechá spadnout. − CO MÁM A CO POTŘEBUJI? Děti napsaly na papírek, co si myslí: kterými vlastnostmi by mohli oni obohatit nového kamaráda a kterými vlastnostmi by byly rádi obohaceni od něj. Pak to každý čte nahlas a druzí se k tomu mohou vyjádřit. − VLAKOVÉ KUPÉ 1 hodina. Představte si vlakové kupé, v němž cestuje šest, sedm, osm lidí. Každý z cestujících má jiné vlastnosti, jiný charakter. Sešli se tu např. optimista, hádavý neurotik, flegmatik, bojácná studentka, hysterická žena, nervově postižený, pesimista atd... Role přiděluje vedoucí hry tak, aby o nich ostatní cestující nevěděli a dali si navzájem možnost vyniknout a projevit se. Ostatní účastníci hry se rozdělí do 6 - 8 skupinek (podle počtu cestujících) a úkolem každé je uhádnout, kdo z předvádějících jakou roli dostal. Odpolední hra: by měla být o odvaze, kterou děti ve dvojicích (náznak „bratrství“) prokáží. (NUTNO VYMYSLIT I S DETAILY). Hra může být v areálu tábořiště nebo blízkém okolí. Večerní volný program u ohně. Vedoucí povídají své příběhy o tom s kým ve škole kamarádili, jak se jim do dařilo nebo také nedařilo. Mělo by zaznít svědectví o pokaženém přátelství a o odvaze znovu přátelství navazovat. Mělo by zaznít také to, že přátelství znamená někdy druhému odpustit a znovu mu zkusit důvěřovat.
Sedmý den - DEN VCÍTĚNÍ SE - (čtení z knihy str. 91-102) Úvodní čtení: Jak jsem jim měl vysvětlit evangelium? Jak jsem jim mohl vysvětlit, že Bůh, Ježíš, byl jako oni? Najednou jsem si vzpomněl na jejich pověst, jak se muž stal mravencem. Po lovu seděl na cestě a díval se, jak si mravenci budují svůj dům. Chtěl jim pomoci, aby si udělali stejně pěkný dům, jako mají Motiloni, a tak začal kopat ve špíně. Ale protože byl tak velký a pro ně neznámý, mravenci se lekli a utekli. Pak se zázračně stal mravencem. Přemýšlel jako mravenec, vypadal tak a mluvil mravenčím jazykem. Žil s mravenci a oni mu začali důvěřovat. Jednoho dne jim řekl, že není opravdovým mravencem, ale Motilonem, který se už jednou pokoušel vylepšit jejich domov, ale vyděsil je. Mravenci mu tehdy řekli něco jako: „Nekecáš? Byl jsi to ty?“ A smáli se mu, protože vůbec nevypadal jako ta obrovská a děsivá věc, která tehdy odstraňovala špínu. V tom okamžiku se znovu stal Motilonem a začal špínu tvarovat do tvaru motilonského domu. Tentokrát ho mravenci poznali a nechali ho pracovat, protože věděli, že jim neublíží. A proto - jak říká pověst - mají mraveniště tvar podobný motilonským domům. Tenhle příběh mě napadl a poprvé jsem si uvědomil jeho význam. Velký a silný se musí stát malým a slabým, aby mohl pracovat se slabými bytostmi. Přesně to vypovídalo o tom, co Bůh učinil v Ježíši Kristu. Uvedení dne: − Nejlépe se druhým porozumíme a on naši pomoc přijme, když se staneme jím samým. − Vlézt do kůže druhého nemůžeme doslova, ale přesto se to stane. (Když ses rozešla s přítelem, pak cítíš to, druhý, který se s ním právě rozešel) − Bůh nám rozumí, protože se stal člověkem (V Ježíši Kristu) Biblický text k učení se nazpaměť: Židům 4:15-16 Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas. Témata DP: Hlavní téma: JEŽÍŠ V LIDSKÉM TĚLE Podtéma: - POROZUMĚT A POMOCI DRUHÝM může, každý z nás, když prožije něco z toho, co prožijí druzí. Může ji poradit, může s nimi plakat, může se s nimi radovat (viz. Případ z epidemií zánětu spojivek. Bručko nalezne kristovský způsob, jak nabídnout indiánům pomoc a přitom je neznásilnit neznámými léky jiné civilizace. Opět je jedním z nich. Infikuje se od jednoho z nich zánětem, onemocní a jde za místní kouzelnicí, aby ho léčila. Při tom požádá, aby mu vedle svých zaříkávání kápla do oka jeho lék.-str.92-93) Příklad DP na téma JEŽÍŠ V LIDSKÉM TĚLE: Nejprve povíme dětem o tom, jak se lidí odpradávna pokoušeli naklonit si bohy úlitbami, oběťmi ( i lidskými), hrdinskými činy, dobrými skutky, kupováním odpustků (to není tak dávno). Pak ji řekneme, že k živému a jedinému Bohu se člověk nemůže dostat sám od sebe. Proto Bůh poslal svého Syna - Ježíše Krista, který tvoří most k Bohu, po kterém můžeme přejít. Ježíš se narodil, jako dítě (i když jeho početí bylo zázračné). Jako dítě brečel, počůrával se, blinkal, zlobil atd. Byl jako my. Když mu bylo 30 let, začal vyučovat jako cestující učitel a získal si učedníky. Lidé z okolí jej však znali jako „kluka z Nazaretu“ a někteří jím pohrdli, jiní vůbec neuvěřili v jeho božství. Byl nám lidem tak moc podobný, že lidé často nenašli nic, pro co by v něj jako Mesiáše měli uvěřit. (Iz 53,1-7). Důvod jeho „obyčejnosti“ byl v tom, aby se mohl stát naším bratrem. Tím, komu budeme důvěřovat, milovat a od koho přijmeme spasení. Pak s dětmi rozebereme motilonskou legendu o tom: „Jak se Motilon stal mravencem“. Ověříme si, že jí rozumí s vztáhneme ji na Ježíše. Nakonec se dětí zeptáme, zda by dokázali důvěřovat někomu, kdo prožívá to, co oni. Zda někoho takového mají. Komu se svěřují a komu věří (maminka, táta, starší bratr, babička, učitel, kamarád, parta, pes, Bůh, Ježíš, Duch svatý) VPP: ............... Výlet 11:00-18:00 hod: Výlet na nějakou pamětihodnost v okolí. Během výletu je mnoho příležitostí k rozhovorům na TÉMA DNE. Hry na výletě: − ŠESTÝ SMYSL : hra na vciťování se do druhých (tzv. „šestý smysl“) Vedoucí hry čte otázky a hráči si zaznamenávají odpovědi. Neodpovídají ale za sebe, nýbrž se snaží uhádnout, kterou odpověď si vybere většina. Nesmí se dávat najevo, jakou odpověď hráč napíše. Příklad úkolů: - jmenujte den v týdnu - namalujte jeden z těchto obrazců: křížek, - rozhodněte se pro jednu z těchto dvojic - rozhodněte se pro pannu nebo orla kolečko, čtverec, trojúhelník, vlnovka, barev: červená - modrá, zelená - žlutá, šedá - rozhodněte se pro jednu z těchto částí těla : hvězdička hnědá, purpurová - zlatá plíce, srdce, játra, ledviny, slezina - jmenujte telefonní číslo - máte neomezené finanční zdroje. - rozhodněte se pro jedno číslo : 7, 100, 13, - jmenujte píseň Představte si částku, kterou byste chtěl(a) na 261, 99, 555 - jmenujte letopočet den - jmenujte měsíc v roce - jmenujte film Způsob hodnocení: z každé otázky získá hráč tolik bodů, kolik hráčů má shodnou odpověď. Hráči s vyšším počtem bodů mají většinou lepší kontakt s okolním světem. − SOCIODRAMA 45 minut. Kolektivu se předloží zajímavý problém a hráči se rozdělí do skupin podle názoru, který na danou problematiku zastávají: (- zastánci skupinového názoru - zastánci svého vlastního názoru, - ti, kteří ještě nemají vlastní názor, - ti, kdož nebudou hrát). Vítězí ta skupina, která získá na svou stranu nejvíce příznivců. Účelem hry není ale násilné přesvědčování lidí, nýbrž rozvinutí živé diskuze a správné formulace názorů. Hru vede jeden vedoucí, který řídí diskusi a uděluje slovo. Možná témata: existuje přátelství mezi mužem a ženou? Matriarchát nebo patriarchát? Potrat ano - ne? Trest smrti ano - ne? − KOLEKTIVNÍ HRY během výletu na louce (FOTBAL, VYBÍJENÁ, NA TŘETÍHO, ...) Večerní volný program u ohně. Povídání o tom, že věřit Bohu znamená „důvěřovat mu“. Jak je to těžké. Jak mu často nerozumíme, jak máme pocit, že nás neslyší. Povídat o zkušenostech „zklamaných nadějí“, „znovunalezené důvěry“ o „jiskřičce naděje“, „ světle na konci tunelu“, „skoku do prázdna“, „odvaze skočit do náruče a věřit, že mě neupustí“, „skočit když nikoho nevidím, ale slyším jen hlas“.... - Čtení závěru knihy: „Doslov indianologa“ (Možno toto číst před závěrečnými kapitolami. Na konci tábora by se to zřejmě už nikdy nepřečetlo.)
Osmý den - DEN BOJE SE ZLÝM - (čtení z knihy str. 103-106) Úvodní čtení: Ohně vydávaly děsivou rudou záři. Všiml jsem si, že se dům opravdu kývá. Všichni muži se houpali nahoře ve svých sítích a zpívali, aby odrazili ďábla. Ženy seděly na zemi a bouchaly o sebe velkými kameny. Muži i ženy přitom pevně svírali zavřené oči. Kde je Bobby? Je tady? Najednou jsem o něj dostal strach. Byl to jediný Motilon, který chodil po Ježíšově stezce. Podlehl tomuto strachu a pověrám? Vtom jsem uviděl jeho síť. Ležel v ní a houpal se. Chtěl jsem se otočit a odejít do džungle, ale něco mě zadrželo. Je to přece můj bratr. Chytil jsem se tyče, která podpírala dům, a začal šplhat nahoru. Bobbyho síť visela skoro šest metrů nad zemí. Bambus se pod mojí vahou prohýbal, až jsem se bál, že praskne. Ale nejdůležitější věcí na světě teď bylo, aby byl Bobby v pořádku. S námahou jsem vylezl nahoru a když už jsem byl dost vysoko, podíval jsem se do Bobbyho sítě. Měl otevřené oči a na tváři velký úsměv. Zpíval jinou píseň než ostatní: Ježíš je v mých ústech; mám novou řeč. Ježíš je v mých ústech; nikdo mi ho nemůže vzít. Říkám Ježíšova slova. Kráčím v Ježíšových stopách. Jsem Ježíšův chlapec; naplnil mi žaludek a už nehladovím. Visel jsem na bambusové tyči a Bobby se na mě podíval. Byl zachráněn znal Ježíše. Dělal to, co jsem mu tehdy měl poradit. Bobby odrazil útok zlého ducha Ježíšovou písní. Připojil jsem se k němu a zpívali jsme celou noc. Přišel rozbřesk a nikdo nezemřel. Nikdo si nepamatoval, že by se už někdy stalo, aby duchové vyšli ven a nikdo nezahynul. Uvedení dne: − Povědět něco o strachu (ne každý strach je odůvodněný. Někdy má „velké oči“. Jindy ho podceníme. Je dobře nechat se poučit zkušenějšími) − Nadhodit možné způsoby boje s ním. Někdy je třeba před zlým utéci a vůbec nezkoušet bojovat. Jindy je třeba se proti zlému postavit. − Ježíš přemohl strach (ten svůj), zvítězil nad Zlým (tím s velkým „Z“) a proto s jeho silou můžeme i my zvítězit. Biblický text k učení se nazpaměť: Lukáš 12:6-7 Což neprodávají pět vrabců za dva haléře? A přece ani jeden z nich není zapomenut před Bohem. Ano i vlasy na vaší hlavě jsou spočteny. Nebojte se, máte větší cenu než mnoho vrabců. Témata DP: Hlavní téma: STRACH A CO S NÍM. Podtémata: - BOJ
S POKUŠENÍM U SEBE
- BOJ SE ZLOU MOCÍ KOLEM SEBE
Příklad DP na téma: STRACH A CO S NÍM Jako základ k programu použijeme nov v Getsemane, zatčení a Petrovo zapření. Mt 26,36-44. Popíšeme příběh formou aby děti mohly naše vyprávění doplňovat a tak se podchytila jejich pozornost. Na úseku Ježíšova strachu (kdy prosí učedníky, aby se spolu s ním bděli a modlili se) zdůrazníme, že strach je něco přirozeného a že se nevyhnul ani Božímu Synu. Na úseku opakovaného usnutí učedníků ukážeme, jak je důležité, abychom v těžkých chvílích nebyli sami, jak jsou důležití rodiče, dobří přátelé apod. Na úseku posily, kterou Ježíš dostal z nebe ukážeme, že krom bdících přátel potřebujeme také pomoc shůry. L 22,40-43. Poukážeme na moc modlitby. Na Boží anděle, které Bůh posílá, aby nás chránili a na Ducha svatého, jako přímluvce, utěšitele a posilu. Nakonec povíme, že i když zklameme jako Petr a nezvítězíme nad strachem, zapřeme a zlý nad námi zvítězí, že vše nekončí, že je tu ještě odpuštění a nové vyslání přímo od Ježíše. Jan 21,15-18 („Jdi a pas mé ovečky, Petře“). Dopolední řemesla: Mohou být vyráběny např. věci, které se pak budou hodit, jako upomínkové předměty na tento tábor pro děti. Odpolední hra: Klasická bojovka ve které se uplatní znalosti, odvaha a vzájemná pomoc dvojic nebo družiny. (NUTNO VYMYSLET I S DETAILY) Večerní volný program u ohně. Povídání o tom, proč je hloupé číst knihy o černé magii a dívat se na horory. Vyvolávat si strach uměle. Proč je zlé zahrávat si se zlou silou. Proč se nemáme přidávat k „vyvolávání duchů“ a hrát si se záhrobím.
Devátý den - DEN SVĚDECTVÍ - (čtení z knihy str. 107-113) Úvodní čtení: „Ježíš Kristus se stal člověkem,“ zpíval Bobby. „Chodil po našich stezkách. Je to Bůh, ale můžeme ho poznat.“ V domě se rozhostil naprostý klid a zněla v něm jen Bobbyho kvílivá píseň a Adžibakbayrovo opakování. Lidé natahovali uši, aby slyšeli. Ve mně však zuřila duchovní bitva. Tu píseň jsem nenáviděl, zněla hrozně pohansky. Bobby zpíval v mollové tónině a mně to znělo jako čarodějnická hudba. Uráželo to evangelium. Ale když jsem se rozhlédl po lidech okolo a po náčelníkovi, který se houpal v síti, viděl jsem, že ji poslouchali, jako by na tom závisel celý jejich život. Bobby jim v té písni říkal duchovní Pravdu. Jenže já jsem stejně chtěl, aby se to dělalo podle mých představ. Pak jsem slyšel, že Bobby zpívá o tom, že Ježíš mu dal nový jazyk. Zdálo se mi, že se mě Bůh ptá: „Copak opravdu nevidíš, že to je skutečné svědectví?“ „Ale, Pane,“ ptal jsem se, „proč mě ta píseň tak drásá?“ Vtom jsem pochopil, že to způsobil můj hřích. Zamiloval jsem si motilonský způsob života, ale když se začalo jednat o duchovní záležitosti, myslel jsem si, že moje cesta je ta jediná. Ale nemusela to být nutně Boží cesta. Bůh mi říkal: „Já také miluji motilonský způsob života. Já jsem ho stvořil. A já jim řeknu o svém Synovi tak, jak já chci.“ Uvolnil jsem se a konečně jsem v Bobbyho písni našel opravdové potěšení. Bobby zpíval osm hodin, deset hodin. Pozornost posluchačů však nepolevila. Dům potemněl, zapálily se ohně. Po čtrnácti hodinách nakonec přestali zpívat a unavení slezli ze svých sítí. Adžibakbayra se podíval na Bobbyho. „Přinesl jsi nám něco opravdu nového,“ řekl. „Taky se chci zavěsit na Ježíše. Chci Jeho krev přetáhnout přes své nepravosti.“ Tu noc došlo k duchovní revoluci. Zprávu o Ježíši nikdo neodmítl, všichni chtěli, aby je odvedl za obzor. Všichni jásali. Chvílemi všechno ztichlo a lidé si povídali v malých skupinkách. Jindy začali zničehonic zpívat. Trvalo to dlouho do noci. Bůh promluvil. Promluvil v motilonském jazyku a kultuře. Uvedení dne: − O tom, že vydávat svědectví o víře nemusí být jen stresující povinnost. Vždyť pokud se svědectví vydává způsobem vlastním tomu, kdo jej říká, nemá to velký účinek. − Pravé svědectví je svědectví říkané způsobem vlastním těm, kdo mu naslouchají. K tomu ale člověk musí být použit Bohem. Nemůže si nic připravit dopředu a nic vydávat ze sebe. To je velmi osvobozující zjištění. Biblický text k učení se nazpaměť: Lukáš 12:8 Pravím vám: Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i Syn člověka přizná před Božími anděly. Marek 13:10-11 Evangelium musí být kázáno všem národům ... nemějte předem starost, co budete mluvit; ale co vám bude v té hodině dáno, to mluvte. Nejste to vy, kdo mluví, ale Duch svatý. Témata DP: Hlavní téma: JAK ŘÍCI O SVÉ VÍŘE Podtémata: BŮH SE STAL JEDNÍM Z NÁS Černoch, který doopravdy přijal do svého srdce Ježíše Krista ví, že Ježíš byl černochem. Indián ví, že Ježíš byl indiánem, běloch ho kreslí blond a asiat s šikmýma očima. To proto, že každý přijal vnitřní svědectví od Ducha svatého, kterému rozuměl a které bylo sděleno jeho způsobem myšlení. Příklad DP na téma: JAK ŘÍCI O SVÉ VÍŘE Nejprve dětem povíme, že je třeba nebát se toho. Že nucené svědectví je zbytečné. Že vhodnou chvíli a způsob sdělení odevzdáme v modlitbě Bohu a necháme na Něm, aby vhodnou chvíli i způsob ke svědectví připravil On sám. Až na to budeme připraveni. Až bude vhodná chvíle. Za biblický základ vezmeme příběh o královně Ester. Část, kde vyzvala své soukmenovce k půstu a modlitbám a sama se také modlila s postem. (Ester 3.kap. až 7.kap.) A pak se stalo, že Bůh sám vzal králi spánek a on si nechal předčítat z kroniky a zrovna tu část, kde někdo odhalil přípravu atentátu na něj (on o tom ani nevěděl, jeho podřízení to vyřešili za něj - popravili účastníky spiknutí - a nechtěli krále znepokojovat - asi se taky báli jeho hněvu). Král se zeptal, jak byl odměněn člověk, který na atentát upozornil. Když mu řekli, že nijak, rozhodl se prokázat mu poctu. A tento člověk byl Žid Mordokaj a tak místo napíchnutí Mordokaje na kůl mu měla být prokázána pocta a dík. Ester si ale pořád nebyla jistá, že je správná doba ke svědectví kdo a je z jakého národa pochází. Proto na královu otázku: „Jaká je tvá žádost královno Ester“ neřekla: „nevyhlaď můj lid, jak Haman přikázal“, ale řekla: „přijď s Hamanem na hostinu, kterou jsem nechala připravit“. A opět sonduje Boží cesty. A na hostině na stejnou královu otázku odpoví: „Jestliže jsem nalezla u krále milost, přijďte znovu“. A pak teprve na druhé hostině na královu otázku odpoví jasně, co chce. Z toho je vidět, jak spoléhá na Boží jednání. Jak nechává Hospodina připravovat situaci a sama hledá jen své místo v Božím plánu. Jemně hledá svoji úlohu na Božích cestách. S dětmi se dají jednotlivé úseky vyprávění dramaticky ztvárnit. Je to příběh plný děje a napětí, který děti udrží v pozornosti. Cílem použitého příběhu je říci, že je třeba na Boha čekat a pak jednat. Nebát se svědectví o své víře říci, ale až teprve tehdy, kdy Bůh na to vše připraví.
Dopoledne: Příprava scének a her na závěrečný táborák: Odpoledne: Koupání na koupališti v campu: Večerní volný program u ohně: Scénky, hry, vyprávění. - Čtení závěru knihy: „Epilog“ (Možno toto číst před závěrečnou kapitolou. Na konci tábora by se to zřejmě už nikdy nepřečetlo.)
Desátý den - DEN LÁSKY AGAPÉ - (čtení z knihy str114-125) Úvodní čtení: S Glorií jsem se seznámil v roce 1965 na jedné zvlášť náročné cestě do Tibu. .... Do Tibu jsem se dostal úplně vyčerpaný. Tam jsem se setkal s Glorií. Studovala v Bogotě práva a přijela sem navštívit na pár dní svého bratra. Byla štíhlá a pohledná, na sobě měla džíny a kožené sako a černé vlasy si učesala do culíku. Spěchal jsem zpátky s léky, a tak jsem jí příliš nevěnoval pozornost. Její bratr se ale nevzdal myšlenky, že se podívá do džungle. Měl před sebou pět dní volna a chtěl, abych je s Glorií vzal s sebou. Navrhl mi to při společném jídle. Pohlédl jsem na Glorii - dívala se do talíře. - „Myslím,“ řekl jsem, „že nechápete, že džungle není místo pro piknik.“ Gloria prudce zvedla hlavu. „Já to chápu,“ řekla. „Proč si myslíte, že jste jediný, kdo tam může přežít?“ „Džungle není místo pro ženu. Nevydržíte dva dny na cestě,“ vyštěkl jsem. „Tak to zkuste,“ řekla mi. Trochu jsem se rozzlobil. „Dobrá,“ řekl jsem. „Můžete jít, dokud budete stačit. Ale já nemám čas, abych si hrál na ošetřovatelku. Až nebudete stačit, vrátíte se, ale sami.“ Když jsme druhého dne odcházeli, uvědomil jsem si, že je bláznovství brát je do motilonského domu, kde bydlím. Místo toho jsem je zavedl k domu, který ležel blízko Tibu. Znamenalo to dvoudenní výlet na lodi. Když jsem viděl, jak lehce se s cestou vypořádali, styděl jsem se, že jsem jim neukázal, jak tvrdá džungle opravdu je. Do domu jsme se dostali v den rybolovu. Přehrady už stály a muži začali házet po rybách oštěpy, běhali v řece, křičeli a cákali vodu. Gloria se k nim chtěla přidat. Musel jsem se smát, ale dal jsem jí oštěp. Ponořila se po pás do vody, šla dolů po proudu a přitom jen tak občas sledovala hladinou. Za půl hodiny se vrátila celá mokrá a s velkým úsměvem. Na konci oštěpu měla nabodnutou velkou rybu. Motiloni si ji kvůli tomu zamilovali. Žádná jiná žena nikdy nešla na ryby a nic nechytila. Ten večer jsme seděli v domě okolo ohně a vypravovali si příběhy o Motilonech. Jedna z motilonských žen přistoupila ke Glorii, dotkla se jejích dlouhých vlasů a pochválila jí je. Pak se usmála a zeptala se: „Ty jsi Bručkova žena?“ Začervenal jsem se a Gloria chtěla vědět, na co se Indiánka ptala. Řekl jsem jí, že se ptala, jestli je Gloria mladá žena. Nic jiného mě v tu chvíli nenapadlo. „To je přece jasné, že jsem mladá žena,“ odpověděla mi se smíchem Gloria. „Na co se ptala opravdu?“ Začervenal jsem se znovu a odmítl to prozradit, ale ti dva si mě dobírali tak dlouho, dokud jsem to neřekl: „Chtěla vědět, jestli jsi má žena.“ Podívala se na svého bratra a oba se usmáli. „No jasně,“ odpověděla. Prožili jsme báječný týden. Gloria pomáhala ženám tkát a dělala s nimi všechny práce. Motilonský způsob života ji nadchl a Motiloni si ji zamilovali. Uvedení dne: − Zapřemýšlíme jaký by život na zemi byl bez lásky. − Zvýrazníme projevy lásky v obecném slova smyslu. − Podepřeme důraz na potřebu lásku rozvíjet a ne ničit. Biblický text k učení se nazpaměť: 1 Korintským 13:4-7 Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Témata DP: Hlavní téma: LÁSKA AGAPÉ A VZTAH Podtéma: - UTRPENÍ se nevyhýbá ani těm, kteří přijali Krista. Smrt Bobbyho dcery - str.115. - LÁSKA JE VŠAK SILNĚJŠÍ než všechny útrapy světa. „Lásku ani smrt nepřemůže“ - str. 116-117. - OBĚŤ je důkazem nesobeckosti. str. 123 - ODLOUČENÍ prověřuje trvanlivost vztahu. str. 124 Příklad DP na téma: LÁSKA AGAPÉ A VZTAH - Začneme slovní hříčkou z dialogu končícího vztahu: „Máme se rádi - viď miláčku.“ „Ano, každý sám sebe“. Ukazuje na to, že dobrý vztah lásky musí mít lásku „agapé“ tj. lásku nesobeckou, která nehledá na prvním místě svých věcí, ale věcí toho druhého. - Zmíníme se o neurčitosti českého slova láska a řekneme, že je třeba vždy bližšího upřesnění, když někdo říká: „Mám tě rád“. Jak to vlastně myslí. „Mám tě rád“ nemá jasnou výpovědní hodnotu. Poučíme děti o čtyřech typech lásky (tj. o čtyřech řeckých slovech vyjadřujících lásku). 1. „Eros“sexuální přitažlivost k druhému je také láskou a často velice silnou. Obrovskou motivací pro konání dobrých věcí. Vzepne se k velikým činům jaké žádná jiná síla nedokáže. Nemá ale výdrž. 2. „Stergein“ láska mateřská má obrovskou sílu k obětem. Dokáže dát vlastní život aby potomek mohl žít. Odříci si štěstí a věnovat se dětem naplno. Mateřský cit je i pudem daným do vínku savcům. Bez něho by nikdo z nás nepřežil první roky svého života. 3. „Filein“ je láska spojená s krásou. Miluješ to, co se ti líbí, co je krásné. Umělecké tvary, pestrost barev, hloubka ducha v nás probouzí pocity krásy a štěstí. Milujeme to, co je krásné. Tato láska zušlechťuje ducha, ale končí když objekt lásky stárne a přestává být vzhledově krásný. Když se okouká, když je nahrazen objektem ještě krásnějším (např. umělecké dílo, krásná stavba, nalíčená tvář, svalnaté tělo, sportovní prvenství, hudební superstar...). 4. „Agapé“ je láska, kterou má Bůh k člověku. Láska, která nezávisí na ničem z předchozích důvodů, ani na ničem jiném. Je to láska „bez vysvětlení“. Láska, která nedovede určit důvod pro který miluje. Proto je „božská“. Proto se ji člověk učí od Boha. Láska, která „všechno snáší, všemu věří, všeho se naděje, na všecko trpělivě čeká.“ IK 13,7 - Láska Agapé je vyjádřena v Fp 2,3-11. Je tam naspáno, jak máme láskou Agapé milovat a je tam také příklad Ježíše na kterém můžeme lásku Agapé vidět v konkrétních jeho činech. - Zakončíme konkrétním poučením jak hledat partnera pro život ve dvou. Jak se dívat na, zda umí milovat také láskou „stergein“ a láskou „agapé“. Zda dokáže být nesobecký a zda se dokáže obětovat i na úkor vlastního pohodlí. Dopoledne: Příprava scének a her na závěrečný táborák: Odpoledne: Závěrečná hra + dřívější nástup na ní (zkrácený polední klid). NUTNO VYMYSLET A PŘIPRAVIT DO VŠECH DETAILŮ Večeře u táboráku: Vyhodnocení tábora u ohně: Scénky a vzpomínání u ohně. Modlitby, písně, chvály a loučení:
