0
MATURITY SPOLEČNÁ ČÁST
2
PŘIJÍMACÍ ŘÍZENÍ
3
VELETRH VĚDY
4
KONFERENCE LAW FIT
5
CESTA NA VÝSLUNÍ
7
VÝCHOD NEBO ZÁPAD?
8
MOZEK V POČÍTAČI
9
SAPERE
10
27. ČERVEN DEN PAMÁTKY OBĚTÍ KOMUNISTICKÉHO REŽIMU 11 PROJEKT OSVĚTIM
13
VĚDA A TECHNIKA
16
ZAJÍMAVOSTI
20
1
MATURITY 2014/2015 – SPOLEČNÁ ČÁST Ing. Radko Sáblík ředitel školy Tak je již za námi společná část maturitních zkoušek a probíhá část školní. Ústní maturity jsou v plném proudu, některé třídy to již „mají za sebou“, další to ještě čeká. Celkové zhodnocení maturit si nechám do červnového čísla Presíku, do uzávěrky bych to nestihl, dnes se zaměřím na část společnou. Jelikož slohové práce z českého jazyka opravují vyučujících jednotlivých škol, a přes jistě snahu o objektivitu nelze plně objektivně posoudit tvůrčí činnost studentů, jakou je vyjádření jejich názorů, má smysl se zaměřit a srovnávat srovnatelné – tedy didaktické testy. Ke slohu z českého jazyka a anglického jazyka mohu konstatovat pouze následnou statistiku: - u slohu z českého jazyka neuspěli 3 studenti, což je 2,6% studentů - u slohové práce z anglického jazyka uspěli všichni studenti Nejprve je třeba konstatovat, že se maturit v řádném termínu nezúčastní všichni. Ve většině případů šlo o to, že studenti nesplnili potřebnou docházku a nebyli z daného předmětu hodnoceni. V tom případě musí v červnu přijít na dodatečnou zkoušku. Pár jich také z nějakého předmětu neuspělo, pak musí v srpnu vykonat opravnou zkoušku. Níže uvedená statistika může být varováním pro současné studenty třetích ročníků, není snadné se k maturitě dostat a tento trend určitě bude zachován. Na naší škole se určitě maturita nedostává bez práce, každý musí prokázat píli a znalosti. A také docházet na výuku. - k maturitě v řádném termínu nešlo 16 studentů, což je 12,0% studentů Zajímavé také je, kolik studentů si vybralo matematiku a kolik cizí jazyk. Ve srovnání s celostátním průměrem je u nás výběr matematiky daleko častější. - na naší škole v letošním školním roce maturuje 55,6% studentů z anglického jazyka a 44,4% z matematiky Nyní něco ze statistik, které se týkají zmíněných didaktických testů: - u didaktického testu z českého jazyka neuspěli 2 studenti, což je 1,7% studentů - u didaktického testu z anglického jazyka uspěli všichni studenti - u didaktického testu z matematiky neuspěli 3 studenti, což je 5,3% Možná, že lépe bude vypovídající, kolik procent studentů u didaktických testů uspělo: - úspěšnost u didaktického testu z českého jazyka - 98,3% - úspěšnost u didaktického testu z anglického jazyka - 100,0% - úspěšnost u didaktického testu z matematiky - 94,7% Na závěr svého příspěvku uvádím ještě porovnání společné části maturitní zkoušky s celorepublikovým průměrem a s celorepublikovým průměrem různých typů škol. I to je zajímavé a pro nás dopadá dobře. Celková bilance státní maturitní zkoušky 2014/2015: - u státní maturity neuspělo v ČR celkem 15,7% studentů - na gymnáziích neuspělo 1,7% studentů
2
-
na středních odborných školách neuspělo 17,4% studentů na nástavbách na učilištích neuspělo 43,4% studentů na naší škole celkem neuspělo 6,8% studentů
-
z češtiny neuspělo v ČR 6,5% studentů na naší škole z češtiny neuspělo 4,3% studentů (i se započítaným slohem)
-
z cizího jazyka neuspělo v ČR 6,3% studentů z angličtiny na naší škole uspěli všichni studenti
-
z matematiky neuspělo v ČR 24,0% studentů z matematiky na naší škole neuspělo 5,3% studentů
PŘIJÍMACÍ ŘÍZENÍ PRO ŠKOLNÍ ROK 2015/2016 Ing. Radko Sáblík ředitel školy Již de facto skončilo přijímací řízení pro příští školní rok. Jako ředitel mohu s radostí a hrdostí konstatovat, že naše třídy jsou zcela naplněny, tedy na maximální kapacitu 34 studentů ve třídě. Stejně jako v předešlých čtyřech letech. Rovněž tak se neprojevila naše účast v pilotním ověřování přijímacích zkoušek na počtu přihlášek, v loňském roce jich na naši školu bylo podáno celkem 318 a letos 348. Mé poděkování patří všem zaměstnancům a studentům, kteří se v různých rolích a při různých akcích aktivně zapojili do propagace naší školy. Statistika přijímacího řízení: - na naši školu bylo doručeno celkem 348 přihlášek od 319 uchazečů - obor IT byl na prvním místě ve 203 případech - obor TL na prvním místě ve 29 případech - obor IT byl na druhém místě v 78 případech - obor TL na druhém místě ve 38 případech - obě přihlášky na naši školu byly podány ve 29 případech, přičemž obor IT uchazeči preferovali v 18 případech a obor TL v 11 případech Poznámka: Výše je statistika podle toho, kterou školu či který obor uvedli uchazeči na prvním a druhém místě. Ne vždy se toho však drželi, někdy uváděli na první místo „pro jistotu“ školu, kterou brali jako tu „záchrannou“, tedy třeba, kde se přijímací zkoušky nekonaly a oni cítili jistotu přijetí, podle svého dobrého prospěchu. Jako každý rok byl daleko vyšší zájem o obor IT, tedy obor Informační technologie, ale i třídu TL, obor Technické lyceum, se podařilo naplnit. Pár dalších statistik z přijímacího řízení na obor IT: - celkem bylo podáno 281 přihlášek do čtyř tříd Informačních technologií - z přijatých studentů k nám na IT dalo lístek 71,2%
3
-
-
pokud však připočtu i ty uchazeče, kteří dali obě přihlášky na naší školu a preferovali Technické lyceum, je z přijatých uchazečů 77,5% těch, kteří skutečně nastoupí na naši školu z prvních třiceti studentů (většinou samé jedničky či jedna či dvě dvojky na základní škole, výborné přijímací testy) k nám dalo zápisový lístek hned 24, což je 80,0% z prvních 100 přijatých studentů mělo na základní škole 83 vyznamenání, což je 83,0% z prvních 100 přijatých studentů jich k nám nastupuje 69 na Informační technologie a 8 na Technické lyceum, zápisový lístek tak dalo na naši školu 77,0% uchazečů ze všech 191 přijatých studentů mělo na základní škole vyznamenání 112 studentů, což je 58,6% statistiku k horšímu zkreslují uchazeči, kteří studují víceleté gymnázium, a tam je studium jistě náročnější než na základní škole, pročež jim vyznamenání třeba uniklo 6 uchazečů podalo jen jednu přihlášku, a to na náš obor IT
Bilance s jinými školami v přijímacím řízení na obor IT: SPŠ Ječná - 26 : 6 Naše vlastní TL - 14 : 12 SPŠ Úžlabina - 12 : 2 SPŠ Prosek státní - 11 : 9 SPŠ Betlém - 10 : 2 Gymnázia obecně - 9 : 10 SPŠ Křižík - 7: 0 OA obecně - 7: 0 Mimopražské SPŠ - 6: 2 SPŠ Novovysočanská - 5 : 0 SPŠ Třebešín - 4: 1 SPŠ Panská - 4: 4 SPŠ Prosek soukromá - 3 : 3 SPŠ Motol - 3: 1 Poznámka: První číslo říká, kolik uchazečů nastupuje k nám, druhé pak, kolik ke konkurenci. Hlásili se na obě školy.
VELETRH VĚDY Lukáš Bayer učitel vyučující výpočetní techniky Ve čtvrtek 21. a 22. května 2015 jsme s paní učitelkou Krajčovou byli na výstavišti v Letňanech na Veletrhu vědy, kde jsme působili jako vystavovatelé. Ukazovali jsme pokusy se suchým pískem, s hologramy, s termokamerou a s ferrofluidy, reagujícími na magnetické pole magnetu. Nejvíce to bavilo děti, které tam byli na
4
školním výletě. Studenti vysokých škol a universit tam prezentovali svoje ročníkové nebo diplomové práce. Dále tam měli zastoupení přírodovědci, kteří tam za symbolický poplatek míchali zajímavé koktejly a zmrzliny. Také byla možnost si nechat běhat po rukou pavouka či nějakého brouka. Hned vedle pouštěli animované naučné filmy o principech fyziky. Celkově to působilo dobrým dojmem a rozhodně bych doporučil všem se tam příští rok podívat.
KONFERENCE LAW FIT Martin Beránek Učitel Počítačové sítě Dne 18.5. jsem se zúčastnil otevřené konference LAW FIT, která se pořádá každý rok. Její náplní jsou právní otázky zabývající se problematikou informačních technologií. Každý rok je jiné téma. Pro tento rok bylo vybráno téma “Konec volného internetu?”. Nejsem právník, žádného kvalitního, který rozumí právu v informačních technologiích neznám, proto jsem byl rád, že se nějaké takové konference mohu zúčastnit. Stejně tak můžete i vy přístí rok. Jedinou podmínkou účasti byla registrace. Konferenci pořádá FIT ČVUT. Oficiální stránky konference jsou na http://law.fit.cvut.cz/. Průvodcem konferencí byl vyučující FIT ČVUT Zdeněk Kučera. Důvodem pořádání konference je přiblížit technikům právní aspekt věci. Na druhé straně jsou právníci seznámeni s tím, jak je technologie navržena. Pokud mohu shrnout myšlenku konference jednou větou, kterou zmínil jeden účastník, Jaromír Novák, ze začátku: konference by měla sloužit k tomu, aby se nevymýšleli předpisy, u kterých se dá pouze držet za hlavu. Vím, že tento článek bude číst malý počet studentů a snad větší počet vyučujících. Rád bych tedy shrnul myšlenky, které mě osobně zaujali a čtenáři mohou také něco přinést. Jak jsem psal výše, nejsem právník, proto některé právní termíny berte s rezervou. Existuje tedy vůbec ještě něco, co se dá nazvat volným internetem? Osobně bych rád řekl, že právní předpis je poslední hranice, kterou může uživatel internetu použít. Jinými slovy: céčko v kroužku neznamená, že se vaše práce nedá zkopírovat. Pokud tedy budeme uvažovat vztah mezi akademickým internetem před třiceti lety a internetem dnes, volný internet neexistuje. Regulacím podléhá prakticky vše. Přednášející Eva Martinicová citovala prezidenta Ronalda Regana: “Government's view of the economy could be summed up in a few short phrases: If it moves, tax it. If it keeps moving, regulate it. And if it stops moving, subsidize it.” (ponecháno bez překladu, procvičte se)
Jako jeden z příkladů bych rád uvedl i to, že v některých zemích je blokování obsahu normální (Čína, Turecko, Írán, Bahrajn, ...). Jediné, co nám snad zbývá, je síťová neutralita. Co to ale je? Řekněme, že by internet měl být pro každého uživatele stejný.
5
Aleš Musil hovořil o tom, jakým způsobem se reguluje internet v rámci Evropské unie. V závěru zmínil, že právní norma slouží vždy k ochraně spotřebitele. Jedním z příkladů je pokuta udělená společnosti Microsoft, která vynucovala od uživatelů, aby striktně užívali její software. Problém je daleko obsáhlejší. Konference měla i technický blok, kde se vysvětlovali technologie internetu. Vše bych rád shrnul dotazem, který jedna posluchačka položila na konci bloku. Její klient dostal podvržený email s IP adresou z Ameriky. Autora emailu se dohledat nepodařilo, ale poskytovatele IP ano. Koho má tedy zažalovat? Problémem je, že neexistuje pojem vlastník IP adresy, pouze držitel. Ten může být kdokoliv. Jednou neprávní zajímavostí společnosti CZ.NIC, kterou prezentoval Ondřej Filip, je aplikace https://www.netmetr.cz. Můžete na ní sledovat kvalitu mobilního připojení a přidávat další měření. Vřele doporučuji. V dalším bloku vystoupil Martin Cach, právní zástupce firmy UPC. Zmínil, že velikým problémem je zpětná regulace. S tím se IT potýká od svého počátku. Nové technologie jsou na světě rychleji, než právní předpisy, které je upravují. Stát potom reguluje něco, na co už jsou uživatelé zvyklí jako na samozřejmost. Dalším zmíněným problémem je vytvoření regulace bez kompenzace. Často se vytvoří zákon, který nutí provozovatele k něčemu, co není zrovna levné. Nikdo ale neposkytne náhradu pro provozovatele. Za zmínku určitě stojí i to, že se navrhuje pravidlo třikrát a dost, které se dnes používá v Británii. Uživatel internetu, který třikrát poruší právní ustanovení týkající se internetu - třeba jako sdílení, … je po třetím napomenutí stíhán. Prokazování takovýchto případů je ale velice složité a technicky náročné. Tím se dostáváme k tomu, jak vymezit právo dané země na internetu. Internet nemá žádné hranice. Neexistuje nic, co se dá nazvat Český internet. Jak tedy může právní norma regulovat něco, co se nedá vymezit hranicemi země. V závěru Martin Cach zmínil, že data se nedají sledovat. Jakýkoliv zákon, který s tímto počítá, přidává poskytovali internetu prakticky likvidační výdaje. Ve Velké Británii se tyto částky pohybují v šestimístných číslech (uvažujeme libry). Následně vystoupila Eva Martinicová zastupující společnost Google. Předmětem bylo právo zapomenout. To vychází z případu pana Maria Costeja Gonzálese, který si stěžoval, že jeho finanční nesnáze ovlivňují jeho následný život, protože jsou stále viditelné na vyhledávači. Problémem je, že se případ jmenuje podle něj. Pokud bude někdy pan Costeja žádat o půjčku, určitě jej Google nenajde, ale každý bude vědět, že jednou Google soudil a také proč. To vytváří další paradoxní situaci, kdy o fyzické osobě mohou napsat noviny, ale Google na článek nesmí odkazovat. Vzhledem k problematice není možné udělat nějaké automatické řešení, takže Google vynakládá ohromné prostředky, aby dostál rozsudku soudu. Komentář z publika byl, že se pokusí Google zažalovat na právo o zapamatování.
6
Veronika Křesťanová, soudkyně městského soudu v Praze, zmínila závěr případu týkajícího se sdílení příspěvků v diskuzním fóru, ze kterých fórum profilovalo. Případ není u konce a možných závěrů je hned několik. Fórum po žádosti sporné příspěvky odstranilo, nicméně výdělek už nemohlo jednoduše vrátit. Přednášející zmínila, že pomalu jakýkoliv rozsudek by byl jak vylít vaničku i s dítětem. Na závěr na konferenci dorazil Ondřej Plešmíd, který zpracovává zákon o hazardu (jako jeden z mnoha autorů). V jedné jeho části je, že poskytovatelé internetu musí blokovat domény, které ministerstvo uzná jako stránky poskytující hazardní hry. Zástupce UPC vysvětlili, že něco takového je nemožné. Přednášející zmínil, že není technik a nechává poskytovatelům volnou ruku, jak zákon naplní. Ačkoliv tuto část připomínkovalo i ČTU, Ondřej Plešmíd trval na svém. Vzhledem k rozvášněné diskuzi byla přednáška ukončena. Závěrem bych rád řekl, že konference trvala prakticky půl dne. Na konci jsem měl pocit, že můžu být hrdý na to, že jsem vyrůstal v době volného internetu. Ačkoliv by měly zákony chránit člověka, jejich realizace je mnoha milionový obchod, který ale ničí provozovatele. Navíc se mi celá věc zdá jako hra z mateřské školky. Obecně totiž neplatí, že uživatel nenasdílí film, protože ví, že se pohybuje na kraji zákona. Nasdílí jej, protože to prostě jde.
CESTA NA VÝSLUNÍ aneb jak jsme vybojovali cenné medaile ze středoškolské florbalové ligy Tomáš Bobok Student 1.L Na začátku jsme stáli v tělocvičně před panem profesorem Kašparem. Na konci před paní podávající bronzové medaile. Byla to tvrdá práce a odhodlání zvítězit co nás dovedlo sem. Zní to jako klišé, ale jinak to ani nešlo. V úplném začátku jsem ani nedoufal v nasazení, jelikož jsem si představoval tak, že tu bude velká konkurence a brankář z nějakého Berouna by nemohl zaujmout, a možná to tak skutečně bylo, až na jeden fakt. A to ten, že jsme byli všehovšudy dva. Za těchto okolností jsem se nakonec dostal do týmu, který podle soupisky hráčů a jejich působištích vypadal velmi slibně. Navzdory tomu jsem, alespoň podle toho, jak to bral náš druhý brankář jako oddechovou záležitost, na které nám nakonec ani nebude tolik záležet, ovšem nakonec jsem měl jako vždy, kdykoliv jsem nastupoval, hrozivou trému. Což se projevovalo také poměrně nervózními vstupy do zápasů. Ovšem pokud se mi něco povedlo vyčapat, vždy jsem na konci snad působil vyrovnanějším a stabilnějším výkonem, který nakonec dostal tým k výhře. Někdy to bylo potřeba a někdy jsme díkybohu soupeře přehrávali takovým způsobem, že si nic nedovolil. Ne vždy jsem byl se svým výkonem spokojen, a to hlavně na konci díky častým problémům s loktem. Naproti tomu stabilní základna hráčů udělala své a během toho roku jsme se i trošičku sehráli a florbal byl na dobré úrovni. Mně se ty turnaje líbily, a byl bych moc rád, kdyby se mi příští rok s tím samým týmem povedlo to samé. A tentokrát s lepšími medailemi.
7
Bohužel na finálové kolo nám onemocněla brankářská jednička týmu Tomáš Bobok a druhý brankář Doubek dal přednost škole. Tudíž do branky musel jít jediný neflorbalový hráč Lukáš Lojka, který i přes 9 inkasovaných gólů na zápas dovedl tým pro bronzovou medaili. Věděli jsme, že proti favoritovi celé soutěže nemáme bez brankáře moc šancí, tak jsme vše dali do útoku s cílem dát více branek než soupeř. A jak píší na oficiálním serveru, vyplatilo se: „čtvrtfinále byla opravdu podívaná, jeden z velkých favoritů gymnázium Přípotoční i přes to, že měli herní převahu téměř celé utkání, podlehli svému soupeři hochům ze Smíchovské 9:10.“ Bohužel po postupu do semifinále nám trošku odešly síly a nestačili jsme na soupeře fyzicky. A jak to tak bývá, tak odešlo i „střelecké štěstíčko“ a trefovali jsme v lepším případě tyčky a zaslouženě prohráli. Velice děkujeme reprezentantům: Bobok T, Běloch, Cipro, Kýhos, Alchymowitz, Langer, Lojka, Malec, Mrkáček, Andrle, Bobok, Cháb.
Česko, východ nebo západ? Lukáš Philipp Student 1.L Dostal jsem za úkol vypracovat úvahu na téma, zda patříme na východ či západ Evropy. Rád bych se ještě předtím tedy podíval na nějaká fakta ohledně této problematiky. Jak například z hlediska náboženství, i přesto, že patříme nejméně věřící státy na světě, přes písmo, až po to, kam si myslí, že zapadáme ostatní státy.
8
Náboženství Co nás opravdu hodně odlišuje od Rusů a Ukrajinců, tak je to to, že i přes naše vysoké procento ateistů, jsme spojeni s křesťanstvím, a ne s pravoslavím. Stále slavíme křesťanské svátky, jako třeba Vánoce či velikonoce ve stejnou dobu jako Francie, USA, Německo. Původ Jakožto všechny státy v Evropě máme původ na východě, všichni jsme indoevropané a s tím nikdo nic neudělá. I přesto, že jsme původem Slované (nebo se to aspoň tvrdí), musíme přiznat, že když sem naši slovanští předkové přišli, byly zde už kmeny germánské a keltské. Písmo I přes velké snahy Cyrila a Metoděje, se zde jejich hlaholice neuchytila, a i díky tomu teď, jakožto západní Evropa, píšeme latinkou namísto azbuky. Historicky Prakticky celý středověk jsme byli součástí Svaté říše římské společně s Německem, Lucemburskem, Nizozemskem a Švýcarskem. Toto tisícileté spojení ukazuje, že i historicky spadáme pod západní Evropu. Jak to vidí okolní svět? I přesto, že většina nepříliš vzdělaného světa si myslí, že jsme stále bud Československo či dokonce jsme stále pod nadvládou Rusů, nás ostatní státy vidí pod západním světem podobně jako Polsko, Slovensko či Slovinsko. Ze zde uvedených faktů jasně vyplívá, že patříme na západ. Samozřejmě, naše umístění ve středu Evropy dává velmi velký prostor pro diskusi, ale to na těchto faktech ovšem nic nemění. Můj názor tedy je, že Česko patří jasně pod západní Evropu, ať si říká kdo chce, co chce.
ÚVAHA - MOZEK V POČÍTAČI Jonáš Matoška Student 2.C Kdy nahrajeme mozek do počítače a budeme tím pádem nesmrtelní? Přesně se neví. Odhad je 10 až 100 let. Snaží se o to Ray Kurzweil. V budoucnu možná budeme kyborgové. Nejdřív by se ale měla vymyslet umělá inteligence. Někde už existuje křemíkový mozek, který je ale hodně drahý. Vynalezl ho Henry Markham, který vymýšlí zvířecí mozek v počítači. Proč zrovna zvířecí? Zvířecí mozek je daleko jednodušší na vytvoření než lidský. Před mozkem v počítači by mohl být ovladač myslí, který by jako vstup zpracovával mozkové vlny. Ovladače myslí jsou už i teď, ale nejsou až tak kvalitní. Jeden máme na naší škole a já jsem ho viděl. Myslel jsem si, že počítač je výkonnější než člověk, ale zmýlil jsem se. Člověk totiž dokáže dělat víc věcí najedenou. Poslední dobou jsou v kině filmy, které souvisí s mozkem a počítačem. Tento typ filmů se mně velmi líbí. Zatím je to jenom science fiction, a proto tomu mnoho lidí nevěří (Ernest Davis). Jedna z nejjednodušších teorií je, že člověka tvoří jenom DNA a jeho prožitky. Takto jednoduše ale člověk určitě nefunguje, vždyť mozek je jedna z nejsložitějších věcí ve vesmíru a jeho funkce nás překonává. Jestli pochopíme mozek, tak vytvoříme počítače, které nám pomohou v mnoha oborech, například v léčbě zatím nevyléčitelných nemocí. Umělý mozek by byl dobrý k testování (místo normálního krysího mozku). Velkou nadějí na sestrojení
9
umělého mozku je elektronická součástka memristor. Memristor je jednoslovný název pro memory rezistor (rezistor s pamětí). Memristor vzniknul v roce 2014 a zkoumá jeho využití při stimulaci mozku. Hlavně však musí lidstvo zabránit tomu, aby nás umělá inteligence neovládla a nedopadlo to stejně jako ve filmu Terminátor. Napadá mě ale jedna věc, která by mohla vytvoření mozku v počítači popřít. Vynález umělé inteligence, které bychom nemuseli nic dávat a mohli jen získávat, nikdy nepřekoná člověka. Umělý člověk by neměl žádnou potřebu jen tak si užívat života. A to je právě to, co dělá člověka člověkem, co ho odlišuje od umělých myslí. Život přece není jen o práci, ale také o prožívání života. Je tedy mozek v počítači ta nejlepší budoucnost lidstva? Jako pomoc lidem určitě, ale pokud bychom chtěli v něm hledat absolutní východisko, tak nemá cenu se o něj snažit.
SAPERE Mgr. Blanka Čechová Učitel Tělesná výchova, biologie I v letošním roce se studenti 1.L.zúčastnili soutěže „SAPERE – vědět, jak žít“, kterou vytvořila společnost COFET, a.s. Soutěž klade důraz na rozvoj teoretických a praktických znalostí z oblasti zdravé výživy včetně zdravého životního stylu. VŠECH ROČNÍKŮ SOUTĚŽE SE V LETECH 2010-2015 ÚČASTNILO CELKEM 122 748 ŽÁKŮ ZÁKLADNÍCH A STŘEDNÍCH ŠKOL. Studenti V. Červenka, S. Demeter, O. Kotsyba obsadili 1. místo v okresní soutěži a 3. místo v krajském kole. K úspěchu jim moc gratuluji.
10
27. ČERVEN – DEN PAMÁTKY OBĚTÍ KOMUNISTICKÉHO REŽIMU Ing. Radko Sáblík ředitel školy Den 27. června je v českém kalendáři vyznačen jako „Den památky obětí komunistického režimu“. Vztahuje se k justiční vraždě Milady Horákové, kterou v ten den v padesátých letech komunisté surově uškrtili. Než zemřela, dusila se téměř třináct minut … Současní komunisté se snaží všem vsugerovat, že všechny „omyly“ a „nesrovnalosti“ probíhaly v padesátých letech minulého století, pak už bylo vše tak nějak lidské. Není větší lži. Komunisté, respektive systém, který vytvořili, perzekuoval, mučil a dokonce i vraždil občany až do poslední chvíle, do 17. listopadu 1989. Těch případů se dají nalézt spousty jen na území bývalého Československa. Já si vybral jeden z nich, neboť oběť má svým věkem blízko k vám, středoškolským studentům. Vražda tohoto mladíka se přitom neodehrála v padesátých letech minulého století, nýbrž v roce 1986, tedy pouhé tři roky před tím, než přišel 17. listopad 1989. Tehdy již žili a v komunistické straně působili mnozí, kteří nyní sedí v poslanecké sněmovně a vydávají se za beránky. Spíše řekněme vlci v kůži beránčí. Vždyť například příslušnice současné komunistické strany, soudružka Semelová, stále vehementně i níže popsanou
11
vraždu veřejně obhajuje!!! Přesto se s ní údajně „slušní“ lidé baví … A jiní ji volí … Ona přitom bez protestů veřejnosti káže své bludy v poslanecké sněmovně i zastupitelstvu Prahy, má na starosti výchovu mládeže a oblast školství. Ona, která schvaluje i vraždu níže zmíněného německého mladíka, má vychovávat mládež. Je těžké ubránit se nutkání zvracet. V létě roku 1986 se rozhodne občan Německé „demokratické“ republiky Harmuth Tautz (10. února 1968 až 9. srpna 1986) opustit klec, ve které drží své občany totalitní režimy socialistického bloku, a dostat se ke svým příbuzným do Spolkové republiky Německo, tedy na západ. V cestě mu stojí neprodyšně uzavřené hranice, kde se s nikým nemažou. Jejich strážci mají za úkol každého, kdo by chtěl opustit „socblok“ zadržet, a pokud by hrozilo, že by jim utekl, tak i zabít. Mají k tomu nejen povolení používat služební zbraně, ale také speciálně vycvičené psy zabijáky. Tak jsou nastavená pravidla soudruhů. Mají povolení zabíjet bezbranné lidi, střílet jim do zad … Čerstvý německý absolvent střední školy se rozhodne využít pomaturitního zájezdu do Leningradu (nynějšího Petrohradu) a výpravu opustí v Bratislavě. Odkud je možné pozorovat svobodné rakouské území. Osmnáctiletý chlapec se rozhodne využít k útěku sídliště Petržalka, odkud je do Rakouska jen několik set metrů. Přestříhá kleštěmi dráty, oddělující místní občany od svobody, ovšem tím spustí alarm. Dva členové pohraniční stráže, Čech a Slovák, na něj o chvíli později vypustí dva psy zabijáky, a ti ho dostihnou pouhých 22 metrů od rakouského území. Tam se na něj vrhnou. Zle potrhaného hocha místo pomoci začnou vyslýchat, a tak ačkoli vlastně nemá žádné přímé smrtelné zranění, na jejich celkový součet posléze umírá. Na ztrátu krve a šok. Lékařské pomoci se mu dostane až skoro po hodině a půl, do té doby bez pomoci krvácí. Má mimo jiné strženou kůži na zátylku, další zranění na hlavě a v obličeji, potrhané stehno. Je třeba si uvědomit, že tento osmnáctiletý chlapec nebyl žádný terorista, žádný agresor, na nikoho neútočil, pouze utíkal za svobodou. Přesto byl zavražděn a jeho vražda byla vyhodnocena jako správný postup pohraniční stráže. Rakev s jeho tělem nedovolili soudruzi jeho matce otevřít. Není těžké se domyslet proč, o tom vypovídá jedna z fotografií. V květnu 2015 několik českých umělců tuto událost soudruhům připomnělo, když instalovali své sousoší před úřady Evropské unie v Bruselu. A jak se dalo čekat, i čeští soudruzi se hned ozvali, aby jejich dílo odsoudili. Vražda mladého Němce je nechává chladnými, její připomínka již nikoli.
12
Až někdo z vás, studentů, bude třeba jen za použití občanského průkazu překračovat hranice směrem na západ, připomeňte si prosím osud tohoto německého maturanta, kterému nebylo něco takového dopřáno. Vinou nelidského režimu neměl právo naplnit své tužby, a když se pokusil za svobodou utéct, tak ho zabili. Připomeňte si prosím jeho osud, stejně jako osudy mnoha podobných, až budete svobodně překračovat hranice. A ještě o jedno vás prosím, postarejte se v budoucnu, aby už nikdy žádný maturant nemusel riskovat život, když bude chtít překročit hranice do jiné země. Zlo totiž nezmizelo, jen tiše čeká na svou příležitost. Prosím, nedávejte mu šanci.
PROJEKT OSVĚTIM Ing. Radko Sáblík ředitel školy O co v projektu jde Níže se vám pokusím stručně představit velmi rozsáhlý projekt, na kterém začali studenti pracovat v rámci svých studentských a maturitních projektů ve školním roce 2014/2015, a na kterém budou pokračovat ve školním roce následujícím, a pravděpodobně i tom dalším. Na naší škole zpracovávají studenti celoroční práci ve třetím ročníku (studentský projekt) a ve čtvrtém ročníku (maturitní projekt), a vždy se snažím, aby konali smysluplnou práci. Studenti čtvrtých ročníků mají na projektu vykonat práci v rozsahu cca 100 hodin, u studentů třetího ročníku se počítá s prací tak kolem 30 hodin. Práce na tak rozsáhlém projektu, jako je výše zmíněný projekt Osvětim, umožní studentům nejen poznat historii a holocaust, ale také se zdokonalí ve spolupráci, v komunikaci a podobně. Zároveň vzniknou výstupy, které lze dále využívat. Projekt umožňuje studentům nejen vytvářet smysluplnou práci v grafických programech, ale zároveň je svým způsobem i vtáhne do historie. Jsem přesvědčený, že holocaust je třeba připomínat zvláště mladé generaci, neboť je potřeba znát i tuto hrůznou historii, aby se v budoucnosti neopakovala. Mnoho studentů během projektu získalo zcela jiný pohled na tuto strašnou minulost, a ve svých prezentacích poté o ní informovali další spolužáky.
13
Veškeré výstupy, které budou v projektu vytvořeny, budou zdarma k dispozici Muzeu Osvětim, které s nimi bude moci nakládat podle svého uvážení. Mohou být pochopitelně také využity při výuce dějepisu.
V jakém stavu je projekt V letošním školním roce 2014/2015 pracovalo několik studentů na projektu Osvětim. Na podzim se byli podívat v Muzeu Osvětim, potom se pustili do práce. Je třeba zdůraznit, že jde pouze o základ, který bude dále rozvíjen. Letos vznikl základní rámcový model tábora Auschwitz I. a tábora Auschwitz II. Birkenau, video průlet tábory, základní modely některých budov. Tábor Auschwitz I. byl vytvořen jedním studentem čtvrtého ročníku v rozsahu cca 100 hodin, tábor Auschwitz II. pak dvěma studenty čtvrtého ročníku v rozsahu cca 200 hodin. V letošním školním roce také vznikla základní technická dokumentace dle podkladů, které se podařilo získat v literatuře či na internetu. Tu vytvořili studenti třetích ročníků. Co je v plánu pro příští školní rok V příštím školním roce 2015/2016 bude na projektu dále pracovat široký tým studentů čtvrtých a třetích ročníků v rámci svých maturitních respektive studentských projektů. Může jít až o deset studentů čtvrtých a deset studentů třetích ročníků. Ti se zaměří na tyto oblasti: - doplňování okolí táborů - dotváření detailů táborů, realistické textury budov, cest, příkopů a podobně, vytvoření dalších video průletů tábory - vytváření vnitřních prostor některých budov a video průletů v nich - vytvoření doplňků v podobě techniky a zařízení (automobily, vlaky, povozy a podobně) - uvažujeme i o doplnění o statické postavy, toto je ještě v diskusi
14
15
Model Koncentračního tábora Osvětim a Březinka Petr Mošna & Adam Beránek Studenti 4. B Tvorba tohoto projektu pro mě přinesla nové zkušenosti a rozhled. Určitě to někdy nebylo nejjednodušší se spoluprací s informační technologií, ale i tento problém jsme včas dokázali vyřešit a dokončit tento projekt. Další zajímavou částí byl výlet do dané oblasti, kterou nám zařídila škola. Díky tomuto výletu jsem dostal lepší představu o tom, jak dané místo vypadalo a tyto poznatky pro mě byly velice užitečné při modelování projektu. Snaha projektu byla o vytvoření modelu koncentračního tábora, který je z historického hlediska velice zajímavý a projekt má tedy sloužit ostatním lidem, kteří nemají tu možnost se jet osobně podívat do Polska anebo chtějí vidět části tábora, které jsou již zničeny a ani muzeum nemá virtuální 3D model tohoto tábora. Další generace studentů by měla na nás navazovat a postupně rozšířit náš projekt, aby byl ještě dokonalejší či reálnější. Zkušenosti, které jsem získal díky tomuto projektu, určitě dokážu uplatnit v budoucích velkých projektech jako je tento.
Věda a technika - budoucnost František Špirakus Student 2.L Tyto dvě klíčové věcí jsou součástí vývoje každé civilizace. Jejich důležitost se stále zvyšuje, každým rokem se na školách tyto dva obory učí více a více než kdykoliv předtím. Každá nová generace má jiné nápady a jinou vizi budoucnosti. V sedmdesátých letech si také lidé představovali budoucnost úplně jinak, avšak taková budoucnost může klidně nastat. V dnešní době ale je naše vize budoucnosti na nejvýš pravděpodobná a není ani černá, ani bílá. K dosažení zachování našeho druhu na zemi je potřeba vyřešit spoustu globálních problémů jak mezi lidmi, tak s přírodou. Největší obavy jsou z nedostatku základních potřeb, paliv a elektřiny nebo z války. Mnoho zemře pro pár nesmrtelných. Moje vize budoucnosti lidstva je taková, že Země se zcela vyčerpá, přijde nějaká katastrofa nebo s největší pravděpodobností přijde další světová válka. Lidský druh bude zachován, ale bude žít v menším počtu na jiné planetě. Tou bude nejspíše Mars. Může se ale také stát něco, co nikdo nebude čekat. Většinu objevů historie nikdo nečekal a často je lidé pokládali za kacířství. I v dnešní době může přijít někdo s objevem, který změní naše chápání nebo život lidstva. Další realita s místem pro život? Ultimátní vyhlazovací zbraň? Kdo ví.
16
Věda a technika - budoucnost Tomáš Slovik Student 2.L Moje úvaha je taková, že nastane 3. světová válka a všichni budou vymýšlet různé vynálezy a věci a předhánět se mezi sebou, aby byli lepší než ti druzí. Mezitím někdo udělá tak dokonalé raketoplány, že se dostaneme do vesmíru, kamkoliv budeme chtít. Na jiných planetách se začnou stavět domy, elektrárny a další a další věci. Takže tam spoustu lidí odletí a tady, na Zemi, mezi sebou bude celý svět válčit s různými bezpilotními drony a roboty a dalšími vymoženostmi, které se budou ovládat přes počítače. Postupem času se všichni pozabíjí a celá Země zahyne a ovládne ji temnota. Možná, že pár jedinců zde na planetě Zemi přežije, ale většina odletí na jiné planety a tam budou začínat od začátku a přizpůsobovat se životu tam.
Věda a technika - budoucnost Martin Brabec Student 2.L V budoucnosti nás čeká spousta problémů a nebezpečí. Pokud se nezačnou řešit co nejdříve, tím větší bude jejich dopad. Například závislost na fosilních palivech. Je jen otázkou času, než se úplně spotřebují a při dnešní spotřebě, která stále roste, to nebude za dlouho. Pokud nezačneme hledat jiné zdroje energie co nejdříve, a více využívat ty, které už známe, tak to s lidstvem,jak ho známe dnes, nedopadne moc dobře. Přece jen dnešní společnost je na fosilních palivech závislá. Je docela divné, že pokrok v tomhle odvětví jde pomaleji než v jiných. Že by majitelé ropných vrtů a podobně mohli do výzkumů také nějak zasahovat? Například část peněz ze zisků poslaná správné osobě, by mohla vývoj ovlivnit. Přece jen čím menší spotřeba novějších motorů, tím méně zisků z prodané ropy. Ale je možné, že to je jen můj dojem a skutečnost je jiná. Samozřejmě už existuje nemálo alternativních zdrojů energie. Pokud se podaří vymyslet něco, co by mohlo fosilní paliva úplně nahradit, byl by tento problém vyřešen. Další problém, který úzce souvisí s předchozím, je znečišťování ovzduší a životního prostředí celkově. Toto je podle mě větší problém, tady už může jít o život. Například v některých oblastech Číny umírá ročně několik set lidí na následky způsobené znečištěním ovzduší. Odpad z továren v řekách může kontaminovat zemědělskou půdu a tím znemožnit produkci jídla. Navrácení do původního stavu, pokud je to ještě vůbec možné, je velice nákladné a zdlouhavé. Například krajina kolem Černobylské jaderné elektrárny bude ještě po dlouhou dobu neobyvatelná. Snad se podaří zamezit dalšímu znečišťování co nejdříve, nebo alespoň omezit na minimum. Pokud se nám podaří vyřešit tyto dva předchozí problémy, může nastat další problém. Pokud se nějakému živočišnému druhu daří a má příznivé podmínky pro život, začne se víc a víc množit. To samé může nastat i u lidí, tedy další problém je přelidnění planety. V Evropě to ještě není tak patrné, ale v Asii a na Blízkém východě začíná být přelidnění opravdovým problémem. Pokud bude populace růst stejně rychle, nebude za
17
chvíli místo na pěstování potravin a později i místo pro život. Pokud se tedy počet lidí zase nevyrovná, následkem hladomorů a podobně. Budoucnost bude taková, jakou si ji uděláme. Dalo by se vymyslet nespočet scénářů, jak by se lidstvo mohlo samo vyhladit nebo naopak vyřešit globální problémy. Vždy, když se někdo bude snažit vyřešit problémy, někdo jiný může rozpoutat válku, nebo jinak zmařit jeho snahu. Tolik věcí se může změnit, že si ani netroufám říct, jestli se v budoucnu zahubíme sami, nebo se konečně naučíme řešit problémy jinak, než násilím.
Život ve vesmíru Ondřej Langer student 2. B Vesmír je pro mě něco naprosto fascinujícího. Občas se prostě jen tak zamýšlím, jak je asi velký, jestli má vůbec konec. Když se pořád rozpíná, kam až se může dostat? A do čeho se vlastně rozpíná? Ohledně vesmíru se dá položit nekonečně otázek. Bohužel se jich stejné množství nedá zodpovědět. Já se zaměřím na život v něm. Už jsem zmínil nekonečnou velikost vesmíru. Dá se vůbec předpokládat, že jsme jediná rozvinutá civilizace? Podle mě ne. Vytvoření podmínek k životu na zemi byla určitě dost slušná náhoda, ale zase si nemyslím, že se to stalo v celém to obrovském prostoru jen jednou. Teď jde o to, kolikrát se to stalo a kde? To se nejspíš nikdo nedozví, ale alespoň jedna planeta podobná zemi by se podle mě mohla v dalších desítkách let najít. Je tu i možnost, že o nás třeba už nějaká další civilizace ví, akorát na sebe nechce upozornit, nebo na to nemá potřebné technologie. Už párkrát se údajně stalo, že byl z vesmíru zachycen nějaký signál. Asi se nedá říct, v kolika případech jsou to smyšlené články bulvárů a kdy je to naopak něco podloženého pravdou. Ale když se nad tím zamyslíme, když už se nějaký signál zachytí, musel cestovat maximálně rychlostí světla, což by znamenalo, že sem letěl pravděpodobně pár set či desítek let. Jiná možnost je taková, že civilizace, která signál vyslala, má technologii oproti nám o dost vyspělejší. Zkrátka, ještě nejsme na takové úrovni, abychom mohli přímo hledat vyspělé civilizace. Pravdou je, že v současnosti se snažíme najít život jako takový. V prvních krůčcích hledání mimozemského života jsme se snažili hledat přímo inteligentní tvory, jako jsme my nebo další živočichové na zemi. A to i na Měsíci, Marsu a blízkých planetách sluneční soustavy. Později se zjistilo, že všechny vidiny jsou špatné, tak se začaly hledat rostliny. To se také ukázalo jako příliš pokročilý život na nám dohledným planetách. Postupně jsme se tak dostali k hledání jakékoliv známky i toho nejprimitivnějšího života. Nikdo však neví, co nás čeká v budoucnosti. Můžou nastat jakékoliv převraty, o kterých se nám ani nezdálo. Je spousta teorií, které nejsou potvrzeny ani vyvráceny. Některé z nich by mohly naprosto změnit chápání všeho kolem nás. Třeba rychlost světla podle všeho nejde překročit. Kdo ví, jestli je nějaká možnost, o které my prozatím nevíme. Je možné, i když těžko uvěřitelné, že někde dál to někdo umí a už je to pro ně naprosto normální. Třeba o nás vědí, ale znají i jiné, zajímavější světy a na nás ještě nepřišla řada. Třeba někteří „mimozemšťané“ žijí mezi námi a nevíme o tom my ani oni sami. Nebo snad sami nejsme původně z téhle planety? Možná se pravdu dozvíme za pár dní, měsíců,
18
let, nebo třeba nikdy. Třeba sami zjistíme, jak se k jiným světům dostat a život ve vesmíru si tak najít sami. Sám nevěřím, že bychom se v blízké době, tím myslím desítky let, měli setkat s mimozemskými tvory. Maximálně o nich budeme vědět. Ale kdo ví, i když to všechno zní neuvěřitelně, bláznivě, nepochopitelně, nebo jakkoli to chcete nazvat, musíme si uvědomit, že to není tak dlouho, co byla většina lidí skálopevně přesvědčena, že země je placatá a na jejím konci prostě spadnete nikam.
Rovnováha = amplituda aneb jak se vyhnout nedostatku Vojtěch Pavlů Student, redaktor Presíku 3.L Vždy existovaly zlé jazyky, jež se snažily ovlivnit myšlení jednotlivců, aby nebyli jednotlivci, ale ochočení jednotlivci. Dosahovali toho jednoduše - nabídli zajištění subjektu na dobu neurčitou a ekonomické stoupání podle takzvané Moorovy křivky ( y = 2 x ) neproveditelné, a očekávali jen a pouze sympatie. Ať už šlo o náboženské fanatiky, jež vidí v jejich učení to, co tam není (nekonečný zisk), nebo o revolucionáře, především ty z počátků minulého století. Zajistí vlk stádu ovcí bezpečí? Podívám-li se na všechny tyto události trochu objektivnější optikou, zjistím, že za veškerou bídou světa vlastně stojí vždy paradoxně lidská chamtivost. Ať už jednotlivce, nebo hladového davu. Ukázkovým příkladem může být Rusko, jež se vzpamatovává z první světové války. Horko těžko nakrmí svoje nejproduktivnější, zatím co si nejvyšší procento dává po každém obědě viržínko, nasává ze sklepů nejdražší vína a stále prosperuje. Ideální podmínky pro převrat. Slova se ujme takzvaně jeden z lidu a svrhne takzvaně nežádoucí parazity. Co se však z hrstky pokryteckých pseudodělníků doopravdy stalo, vám poví každý, kdo zažil dobu minulou. Pro zabránění těmto nečekaným a především nežádoucím zvratům v dějinách lidstva je tedy dobré se držet tak nějak v rovnováze. Jak té střední cesty dosáhnout popisuje Tomáš Sedláček ve své knize Ekonomie dobra a zla pomocí příběhu z bible o Josefovi a faraonovi. Ve stručnosti převyprávím tento příběh: Faraonovi se zdá sen, o čtrnácti kravách, které vystupují z Nilu. Sedm z nich je krásně tučných, druhá polovina je však pohublá, téměř na umření. Faraon nechápe, nechá si tedy zavolat muže, jež dokáže vykládat sny - Josefa. Ten mu popíše, že krávy symbolizují roky. Prvních sedm let bude bohatá úroda, následovat bude ovšem hlad. Faraon důvěřoval výkladu natolik, že našeho Josefa nechal, ať spravuje veškeré zásoby v zemi. Z každého roku vyvedl tedy Josef daň 20% a tu střádal na sedm dalších let bídy. Jakmile blahobyt skončil, nejen, že faraonův lid netrpěl hladem, slavil dokonce obrovské bohatství díky obchodníkům, jež přijeli z obrovských dálek. Samozřejmě nelze očekávat úplné vymanění z takzvaného "jednou dole, jednou nahoře" - pouze se přibližujeme k lineárnosti a stálosti stavu, k cestě středu. Ponaučením nám tedy může být lehké odříkání a střádání pro budoucí časy, jež tak růžové být nemusí. PS: Název převzat od českého rappera/básníka nesoucí pseudonym Kato, následně byl citát upraven
19
CITÁTY Z MF DNES – studenti píší noviny: „Češi se téměř neustále mračí, přinejmenším se prakticky neusmívají jen tak, z radosti ze života. Obzvláště starší generace považuje úsměv na tváři za cosi nevhodného, téměř urážlivého a velmi dráždivého, zvednuté koutky si berou osobně a považují je za výsměch. Panuje tak zřejmě názor, že pokud se usmějete, ztratíte autoritu, a to nedokáže velké množství lidí pochopit. Tato zamračená zaostalost, ačkoli vypadá jako malá kosmetická vada, nás vyloženě vystřeluje na východ.“ Filip Papoušek, gymnázium Zábřeh
„Ochotu bránit svou vlast projevujeme pramalou. Vlastní vojáky nazýváme žoldáky, aniž bychom si uvědomovali, že kdo odmítá živit a ctít svou armádu, bude živit a ctít armádu cizí. Můj text je negativistický a ufňukaný. Jenže my Češi jsme sami negativističtí a ufňukaní.“ Lucie Sulovská, SŠ veřejnoprávní
ZAJÍMAVOSTI Geniální rodina severokorejských diktátorů - ve třech týdnech chodí, v osmi týdnech mluví a ve třech letech řídí automobil Severokorejský vůdce Kim Čong-un byl prý zázračné dítě, řídit auto se naučil už ve třech letech a v devíti letech vyhrával jachtařské závody. Alespoň to tvrdí školní učebnice. Podobně geniální byl i jeho otec Kim Čong-il, ten se údajně naučil chodit tři týdny po narození a v osmi týdnech už uměl mluvit. Věříte? Ne? Nevadí. Tedy pokud nejste v Severní Koreji, tam byste putovali do koncentračního tábora. „Geniální“ masoví vrazi tam dál vládnou pod hlavičkou komunistické ideologie. Nejplodnější matka porodila 69 dětí, 67 z nich se dožilo dospělosti Manželka ruského sedláka Fjodora Vasiljeva přivedla na svět v letech 1725 až 1765 podle Guinnesovy knihy rekordů 69 potomků, z nichž 67 se dožilo dospělosti. Celkem absolvovala 27 porodů, šestnáctkrát porodila dvojčata, sedmkrát trojčata a čtyřikrát čtyřčata.
Neplýtvejte energií kolem nás Jakub Jakeš Student 4.D Lidé ráno vstanou, někteří si uvaří čaj jiní zas kávu, připraví si nějakou snídani, a ke snídání si pustí televizi a tu sledují. Spousta lidí je schopna po ránu si ihned zkontrolovat sociální sítě, e-mail. Poté opustí svůj příbytek, jedni jedinci pěšky a po schodech, ti „šťastnější“ použijí výtah. Následně nastoupí buď do auta, nebo využijí MHD. Jsou i tací, kteří chodí pěšky, nebo jezdí na kole.
20
Myslím si, že je důležité si uvědomit, která z věcí, jež používáme, je opravdu důležitá. V dnešní době jsme energií kolem nás spoutáni, mnozí si to ani neuvědomují. Naštěstí, někdo za tyto zaslepené jedince myslí. Každý si chce zpříjemnit svůj život, na tom samozřejmě není nic špatného, ale měl by taky něco dělat proto, aby si svůj život mohl zpříjemňovat i nadále, a také předat tuhle možnost i lidem do budoucích generací. Domnívám se, že řešení se nemusí zdát na první pohled jednoduché, ale když by každý z nás, použil schody místo výtahu, občas někam došel pěšky, nekoukal na televizi tak často, tak by nejen udělal pro své zdraví něco dobrého, ale také by ušetřil nějakou energii. Jsem si ale jistý, že takto je to skoro u všech věcí, miliony maličkostí dělají ohromné věci, zásadní změny a výkyvy. Následujíc všechny fakty si myslím, že je důležité tyto maličkosti vyhledávat a konat. Je také obtížné shodnout se na tom, ze kterého zdroje by se energie měla čerpat, nebo jaké suroviny by se měli a neměli využívat. Někteří lidé vidí budoucnost v obnovitelných zdrojích energie, kterým, jak se může zdát, velí v čele solární panely. Ovšem některé obnovitelné zdroje nejsou většinou tak výhodné a úžasné jak se může na první pohled zdát. Náklady na výrobu a jejich vývoj jsou mnohdy, tak obrovské, že nikdy za dobu svojí životnosti nesplatí cenu (energii), která byla do nich vložena. Častý problém taky je, že obnovitelné zdroje energií se využívají neefektivně a na špatných místech. Musíme hledat čas na to, abychom objevili, co je opravdu důležité pro nás a naši planetu, a tím také zajistit naší budoucnost nám i budoucím generacím. Energie je čas, čas je energie.
Submission Wrestling Jiří Rohlíček student 4. L Vždy, když přijde řeč na to, co dělám za sport, setkávám se s vlnou nepochopení. Dělám submission wrestling. Většina lidí si pojem wrestling spojí pouze s WWE (World Wrestling Entertainment) a celou debatu uzavřou tím, že je to hrané. WWE skutečně hrané je a v Americe velmi sledované. Pokud vím, každý zápas by měl vyprávět nějaký příběh atp. Víc k tomu bohužel nemám co říct, jelikož se o to sám hlouběji nezajímám. Submissi on wrestling je o něčem úplně jiném. Můžeme se dále setkat s názvy, jako je grappling, či prostě No-Gi. Jedná se o úpolový sport, kdy je úkolem zápasníka donutit soupeře vzdát se (proto
21
„submission“). K tomu využívá různé páky, škrcení a lámání. Submission wrestling je velice podobná brazilskému jiu-jitsu, které má zakázané některé techniky (z důvodu bezpečnosti) a především se při něm zápasí v kimonu (Gi). Kromě technik boje na zemi je nutné ovládat techniky v postoji, kde je čerpáno nejčastěji z Juda, či zápasu ve volném stylu. Předtím, než se může uskutečnit boj na zemi, musíte totiž nejprve umět soupeře hodit, či alespoň „správně padat“, čímž je myšleno nejen to, abyste si neublížili, ale také nespadnout do nevýhodné pozice. Právě základy pádů se z bezpečnostních důvodů naučíte na první hodině. Fyzická příprava pro úspěšné zápasení je důležitá stejně jako ta technická. S výrazně lepší technikou boje je sice možné porazit silnějšího protivníka, ovšem v případě, že se potkají dva zápasníci na stejné technické úrovni, většinou vyhraje ten s lepší fyzickou výkonností. Jak už to u úpolových sportů bývá, fyzická příprava se zaměřuje na výbušnou sílu (pro hody, strhy a podmety) a na sílu vytrvalostní. Ačkoli jedno kolo zápasu trvá podle věkové kategorie 3-5 minut, na větších turnajích, jako je třeba NAGA, můžete mít za den třeba deset zápasů a to i několika kolových. V případě, že ani jeden ze zápasníků totiž nedonutí soupeře vzdát se, často se koná kolo druhé, ve kterém se navíc bodují techniky a pozice. Zápasníci si kromě své síly však musí hlídat i váhu a flexibilitu. Váhové kategorie se stupňují většinou o 4 až 8kg a proto je se často před závody shazuje. Nejedná se však o závratné váhové rozdíly, jako například u MMA, kde se může jednat i o 15kg, jelikož vážení probíhá ráno před začátkem turnaje (na rozdíl od MMA, kdy se váží den předem). Flexibilita hraje velkou roli v tom ohledu, že spousta technik na ohebnější jedince neúčinkuje, pokud není provedena naprosto precizně. Grappling mám rád především proto, že nezáleží na výšce a zápasníci mají dle mého názoru nejvšestrannější fyzickou přípravu.
Orientační běh – sport budoucnosti Student, redaktor Presíku 3.L Ne, to není geocaching. Orientační běh je ztělesnění spojení fyzické i psychické aktivity závodníka, který se snaží v co nejlepším čase překonat danou trať. A jak to tedy vlastně vypadá? Úkolem závodníka orientačního běhu je překonat danou trať v co nejrychlejším čase. Tratě jsou rozděleni podle náročnosti do katekorií H-D ( hoši – dívky) vždy po 2 letech např. H-18, kategorie pro závodníky v intervalu (17;18) let. Registrovaní závodníci automaticky přijímají „licenci C“, která dokumentuje jejich sportovní úroveň. Licence pak existují „C,B,A“ a „R“ přičemž závodníci s licencí „A“ mají přednostní právo účasti na národních šampionátech, závodníci s licencí „R“ jsou členy reprezentace. Trať je tvořena takzvanými kontrolami, které má závodník zakreslené v mapě, vzestupně od 1 do n-té. Každá kontrola má svůj unikátní číselný kód, který je závodníkům
22
dodán spolu s detailními popisy umístění kontroly před závodem. Např. Kontrola 78 severní roh srázku. Fyzicky se na každé kontrole nachází oranžovo-bílý lampión s elektronickým zařízením, do kterého každý závodník vloží svůj čip, čímž se průchod kontrolou okamžitě zaznamená a pokračuje dále ve své trase. Cestu k další kontrole si hledá každý závodník sám v mapě, kterou získá po startu. Je tedy důležité se co nejrychleji v mapě zorientovat a najít vhodnou cestu pro pokračování. Mapa je velice podrobná, najdeme v ní klasické hnědé značení vrstevnic výšky, hustoty a typu porostu, zástavby nebo všech cest, průseků a ostatních detailních objektů. Já osobně běhám orienťák již od svých 11 let, za svůj mateřský klub TJ Lokomotiva Beroun. Orientační běh měli před nedávnem šanci si vyzkoušet i studenti naší školy, mí spolužáci: Jan Horáček, Martin Neuman, Otto Kolář a Matouš Dvořák. Chtěl bych je tímto velmi pochválit neboť orientační běh není pro začátečníky vůbec jednoduchý a oni se s tím poprali výtečně a zajistili naší škole sedmé místo a s ním i cenné body. Uvážíme-li že některé školy, které nás porazily, mají ve svých řadách juniorské reprezentanty, můžeme náš výkon označit jako velmi zdařilý.
Orientační běh je jako hrát šachy za běhu.
Orientační sporty jsou vhodné pro všechny věkové i výkonnostní kategorie – od vrcholově trénujících elitních závodníků, přes malé děti doprovázené rodiči, až po 70leté zkušené veterány.
23
