MATEMATIKA A BYZNYS Finanční řízení firmy
Příjmení: Jméno:
Rajská Ivana
Os. číslo:
A06483
Datum:
5.2.2009
FINANČNÍ ŘÍZENÍ FIRMY Finanční analýza, plánování a controlling Důležité pro rozhodování o řízení firmy je znát situaci v podniku a nástroje, které poskytují informace potřebné k získání těchto informací. Jedním z významných nástrojů je účetnictví, jelikož zobrazuje všechny aktivity, které v podniku probíhají a ovlivňují finanční situaci podniku. Informace z účetnictví využívá finanční analýza, jež je důležitou součástí finančního řízení. Finanční analýza je potřebná pro manažery pro krátkodobé a zejména pro dlouhodobé finanční řízení podniku. Znalost finančního postavení firmy je potřebné pro odhad a prognózování budoucího vývoje. Mezi základní metody finanční analýzy patří analýza stavových ukazatelů (analýza trendů), analýza cash flow, tržeb, nákladů, zisku, analýza poměrových ukazatelů, mezi nimi analýza ukazatelů likvidity, rentability, zadluženosti a další, analýza soustav ukazatelů a souhrnné ukazatele hospodaření. K vyšším metodám patří matematicko-statistické a nestatistické metody, ty však nejsou v praxi příliš využívány. Základní činností při finanční analýze je analýza účetních výkazů, tj. rozvahy, výkazu zisků a ztrát a výkazu cash flow. Následnou aktivitou je zhodnocení všech složek rovnováhy – zadluženosti, likvidity, rentability a aktivity, a nadále pak porovnání vhodných finančních ukazatelů se situací v odvětví. Konečnou činností je interpretace výsledků, neboli analýza finanční pozice a problémů podniku. Další důležitým úkolem při finančním řízení podniku je sestavení finančního plánu. Úkolem finančního plánování je především posouzení a rozhodnutí o velikosti a druhu použitých finančních zdrojů, které jsou potřebné k financování majetku a k zajištění likvidity a stability podniku. Pro finanční plánování je důležitá znalost finanční situace podniku, ale také předpokládaná situace na trhu a znalost finančních důsledků všech možných rozhodnutí. Finanční plán se obvykle sestavuje ve formě rozpočtových výkazů, které jsou předpokladem toho jak by měly vypadat účetní výkazy na konci prognózovaného období. Stále častějším nástrojem řízení se stává controlling, který slouží řídícím pracovníkům pro zvyšování efektivnosti jejich rozhodování. [3] Controlling (z anglického to control - regulovat, usměrňovat) je rozsáhlý koordinační koncept, který má za úkol pomáhat vedení a odpovědným osobám usměrňovat chod podniku. -2-
Jedná se o komplexní řízení využívající veškeré dostupné informace podniku. Controlling využívá výstupů z účetnictví, kalkulací, ekonomických analýz, externího auditu, interní kontroly a revize v jednotném systému. Controlling může být do organizační struktury firmy zařazen dvěma způsoby. Prvním typem je štábní forma, ve které nemá controlling kompetence přímo řídit firmu a slouží pouze jako servis pro rozhodování managementu. Pokud je controlling součástí oddělení ekonomiky a sám rozhoduje a řídí činnosti, pak se tato forma začlenění nazývá liniová. Můžeme říct, že principem controllingu je stanovení cílů a kontrola jejich plnění, pomoc při vypracování vhodné metodiky plánování, vybudování vhodného informačního systému a předcházení možným budoucím problémům. Jednoduše můžeme říct, že se jedná o způsob jak prakticky využít princip plánovací a kontrolní manažerské funkce. Základními funkcemi controllingu jsou funkce informační, kdy controlling poskytuje managementu veškeré informace potřebné pro plnění jeho úloh, dále funkce inovační, jejímž úkolem je doplnění řízení zejména vytvářením controllingových nástrojů a metod, které se pak závazně používají v jednotlivých podsystémech řízení, a poslední funkcí je funkce koordinační, controlling se tedy podílí na vývoji jednotlivých podsystémů řízení, na vytváření struktury systémů a procesů v nich probíhajících a vztahů mezi nimi. Základní složkou controllingového systému řízení je plánování. Nosnými částmi plánování jsou analytická, prognostická a koncepční fáze. Controllingové aktivity v jednotlivých úrovních řízení se většinou dělí na strategickou a operativní rovinu. Strategický controlling by měl být orientován na podporu managementu při budování potenciálů úspěchu a cílem operativního controllingu má být podpora a doplnění managementu při optimalizaci věcných, časových a hodnotových parametrů podnikových aktivit. Strategický controlling Pokud se v podniku využívá controllingu, bývá pak součástí nejen operativního, ale také strategického řízení firmy. Základními charakteristikami strategického controllingu jsou neomezený časový horizont, kvalitativní veličiny, nespojité, vyvíjející se, obtížně předvídatelné okolí, vysoký počet variant, jedinečné, obtížně strukturovatelné problémy, nízký stupeň detailizace a vysoká hierarchie řízení.
-3-
Analytické i prognostické metody můžeme rozdělit podle charakteru na kvalitativní a kvantitativní. Pouze na základě správného použití kvalitativních nástrojů strategické analýzy, mezi něž patří např. SWOT analýza, PEST analýza, Brainstorming nebo technika scénářů, se může přistoupit ke kvantifikaci a k užití koncepčních metod při vytváření podnikové strategie. Kvantifikací se rozumí vyjádření zjištěných jevů pomocí čísel. Mezi základní metody patří využití časových řad, kauzální metody či aplikace predikčních modelů. Mezi analýzy prováděné při strategickém controllingu patří následující: Analýza globálního okolí a zájmových skupin, její závěry jsou důležité pro rozvoj podniku. V této oblasti se využívá většinou kvalitativních nástrojů, a to PEST analýzy. Tato analýza se zabývá
vlivem
faktorů
politicko-právních,
ekonomických,
sociálních,
kulturních,
demografických, technických a technologických. Analýza odvětví, pro kterou se nejčastěji používá Porterův model 5 sil, který vychází z faktu, že všechna odvětví nemají stejný potenciál zisku a že společná síla pěti sil určuje intenzitu konkurence a tím i potenciál zisku odvětví. Těmito pěti silami jsou dodavatelé, odběratelé, substituty, potenciální noví konkurenti a rivalita v odvětví. SWOT analýza, která se zakládá na analýze silných a slabých stránek a příležitostí a rizik (Strengths – Weaknesses – Opportunities – Threats). Z porovnání důležitých silných a slabých stránek a významných příležitostí a rizik vyplývají čtyři hlediska strategie plánování – OS, OW, TS a TW. Úlohou strategického plánování je posílení silných stránek, vyšší prioritu by tedy měly mít strategie orientované na silné stránky, tedy OS – snaha využít všechny silné stránky a příležitosti a TS – snaha oslabit konkurenci. Dalšími jsou analýza silných a slabých stránek, analýza potenciálů, strategická bilance, analýza portfolia a analýza životního cyklu. Operativní controlling Operativní controlling je zaměřen především na řízení rentability, likvidity a hospodárnosti podniku. Prioritním operativním cílem je dosažení požadovaného zisku, jsou tedy pečlivě sledovány položky výnosů a nákladů. V kompetenci controllingu je obvykle jen řízení nákladů, řízení výnosů je úkolem marketingové strategie.
-4-
Z důvodů hospodárnosti nemůže být věnována stejná míra pozornosti řízení všech nákladových položek, je tedy nutné rozpoznat, které položky na sebe váží největší objem nákladů. Mezi analýzy používané v rámci operativního controllingu patří: Analýza ABC, která je vhodným nástrojem pro určení priorit a která díky tomu umožňuje aplikaci hospodárných postupů v řízení řady položek. Výrobky, dodavatelé, zákazníci, skladované zásoby, náklady atd. jsou tříděny do tříd A, B a C. Třída A představuje 5% položek, která přináší 75% efektů. Třída B 20% dosahuje cca 20% efektů a třída C s podílem 75% přináší cca 5% efektů. Analýza ABC umožňuje podniku snadno analyzovat skupiny výrobků, skupiny zákazníků, odbytové oblasti, priority požadovaných úkonů atd. Dále pak globální analýza nákladů, analýza bodu zvratu, target costing a další. Plánování Plánování je systematická podniková činnost, která směřuje k rozhodování o budoucnosti podniku a určuje průběh podnikového procesu jako celku i jeho dílčích částí. S plánováním je spojeno prognózování, které odhaduje očekávané jevy ve vymezených oblastech a které spočívá ve využití existujících informací o současném stavu zkoumaného objektu a zákonitostech jeho vývoje a představ o jeho budoucím stavu. Důležitými oblastmi zaměření prognóz jsou objem poptávky, velikost kupní síly, ceny kapitálu atd. S plánováním jsou spojeny další pojmy a to prognóza, jako kvalifikovaný výrok týkající se budoucího vývoje nějakého jevu, strategie, určující jaké cíle by podnik mohl dosáhnout, kdyby se okolí vyvíjelo podle předpokladu, a plán, který představuje závazný výběr konkrétních cílů, prostředků, metod či technik, které vedou k dosažení naplánovaných cílů. Nezbytnou součástí plánování je vytvoření zpětných vazeb představovaných kontrolou plnění cílů. Metody užívané v plánování: Brainstorming. Princip této metody spočívá v tom, že se daný problém rozloží na dílčí problémy a ty se mohou řešit jednotlivě bez vazby na původní problém, čímž se může dojít k jednoduchému řešení. Po rozložení problému následuje tvořivá skupinová diskuze produkující spontánní nápady a náměty k zadaným problémům. Vychází se zde z předpokladu, že někdy i zdánlivě nesmyslný nápad může vyřešit danou situaci. Variantou
-5-
brainstormingu je brainwriting, kde jde opět o tvůrčí diskuzi k řešení určitého problému, v níž účastníci zapisují své nápady a předávají je ostatním, kteří k nim připisují další náměty. Technika scénáře. Scénář popisuje aktuální stav, možné budoucí události a tím také možné budoucí varianty a také vývoj, jenž k nim povede. Obecně známé jsou např. katastrofické scénáře, kdy do trendového vývoje zasáhne rušivě mimořádná událost obvykle i mimořádných rozměrů a s mimořádnými dopady. Scénář tedy nastíní důsledky možné události. Strategické hry. Cílem strategických her je v relativně krátkém čase s relativně nízkými náklady a s relativně vysokou spolehlivostí prozkoumat možnou budoucnost. Strategické hry využívají jako základního principu podvědomé zkušenosti, intuici a kreativitu k určení budoucnosti, která se dynamicky mění, a proto pro ni nelze použít prognostické metody. Strategické hry se používají pro předvídání chování konkurence, dodavatelů či zákazníků. Analýza časových řad. Časová řada je posloupnost hodnot určitého jevu, které jsou uspořádány v čase. Důležitým předpokladem pro úspěšnou analýzu časové řady je její dostatečná délka a stabilita podmínek vývoje. Časové řady mohou být rozloženy do několika složek, těmi jsou trend, neboli dlouhodobý vývoj, cyklické kolísání (kolísání s periodou větší než jeden rok), sezónní kolísání (perioda kolísání je menší než 1 rok) a nahodilé kolísání. Pro úspěšnou prognózu je právě důležité odlišit jednotlivé složky časové řady. Systémy včasné výstrahy. Tento systém podniku umožňuje rychle se dozvědět zda se jeho situace nijak nehorší, aniž by se to dalo včas rozpoznat z běžných hlášení. Postup této metody spočívá ve vytipování citlivých bodů v podnikovém dění a jejich porovnávání s hodnotami pro podnik normálními, pokud dojde k odchylkám, jsou včas analyzovány a vyhodnoceny jejich příčiny a jsou přijata opatření ke zlepšení stavu. Testů finančního zdraví existuje mnoho, ale ne všechny mohou být použity pro všechny firmy. Pro systém včasné výstrahy bývají někdy doporučovány globální indexy finanční analýzy, jako např. Altmanův index, bonitní modely aj., tyto modely však nevypovídají nic o příčinách problému či o tom, v jaké oblasti se problém vyskytuje. Dalšími metodami užívanými v plánování jsou Delfská metoda, regresní a korelační analýza, interpolace a extrapolace funkce.
-6-
Závěr V průběhu této práce mě nejvíce zaujalo, jak je pojem controlling různě popisován v různých publikacích. Zaujala mě věta: [2] „Pojem controlling se používá různě - často je považován za všelék na neřešené nedostatky v řízení.“ Vhodně tuto skutečnost asi popisuje následující text (viz [2]): Co zahrnuje pojem controlling Představy o tom, co zahrnuje a řeší controlling, se podstatně liší i dle toho, zda se problémem zabývá teoretik řízení, výkonný manažer, evidenční pracovník nebo informační analytik. Zpravidla se do jeho funkce zahrnuje to, co dosud nejsou schopny řešit stávající řídící a informační systémy, bez ohledu na to, zda se jedná o chyby v informačním systému, nebo o chybné přístupy manažerů. Ani současná teorie řízení, ani praxe však nezná jednoznačnou odpověď na to, co vlastně controlling zahrnuje a které činnosti řeší. Potíž je především v tom, že řídící systém jakékoliv firmy (velké i malé) je velmi složitý organismus, jehož jednotlivé funkce neznáme, neumíme je jednoznačně definovat a také je neumíme navzájem propojovat do fungujících vyšších celků.
-7-
Literatura: [1]
RAŠKA, Zdeněk. Inovace ve finančním řízení
[2]
http://www.systemonline.cz/clanky/controlling.htm
[3]
http://cs.wikipedia.org/wiki/Controlling
[4]
http://www.controlling.sf.cz/
[5]
MIKOVCOVÁ, Hana. Controlling v praxi
[6]
BĚLOHLÁVEK, F., KOŠŤAN, P., ŠULEŘ, O. Management
-8-
