Den Země i pro 3. třídy a MŠ
Matematicko - přírodovědné soustředění VII. C
Dne 20. 4. se na naší škole uskutečnily akce ke Dni Země. Žákovská rada s paní učitelkou Gregorovou organizovaly program ke Dni Země pro celý třetí ročník a mateřskou školu.
Ve dnech 2. - 4. května se žáci 7. C zúčastnili matematicko přírodovědného soustředění v Zubří.
Kapitola třetí
Opatství „Takže, začneme od začátku. Co je to vlastně kouzlení?“ „Působení mých psychických sil na jiné psychické
str. 3
síly, které vyvolají fyzické nebo psychické síly,“ odpověděl hraničáři Halem. Bylo odpoledne
str. 2
dne výběru. Mistr a novopečení učni šlapali po stoupající stezce
Anketa týkající se
Společenské ho večera naší
na úbočí horského údolí. str.7
školy
Jako každý rok naše škola pořádala nezapomenutelný Společenský večer.
Gamesite str. 3
Rozhovor s ředitelem školy, PaedDr.
Rozhovor s Raegem
Alexandrem Polákem
Další rozhovor, ze kterého se ale bohužel nedozvíte, o koho jde. Můžeme jen doufat, že ho redaktorka příště dodatečně uvede. str. 4
Na společenském večeru jsme se dozvěděli, že tento školní rok odcházíte spolu s námi, deváťáky. Ředitelem jste tu již dvacet let, tedy většinu porevoluční doby. str. 2
Tak, je tu poslední Gamesite psáno námi deváťáky. A od ostatních se velmi liší v jednom malém detailu veškeré recenze, které zde naleznete, jsou na hry, jež vyšly relativně nedávno! Začneme Diablem 3 a potom si představíme dvě strategie – tahovou klasiku Heroes VI. a méně známou strategii Crusader Kings 2 od Paradoxu. Usaďte se v lavicích, máte povoleno číst! str. 5
Den Země i pro 3. třídy a MŠ
Rozhovor s ředitelem školy, PaedDr. Alexandrem Polákem
Dne 20. 4. se na naší škole uskutečnily akce ke Dni Země. Žákovská rada s paní učitelkou Gregorovou organizovaly program ke Dni Země pro celý třetí ročník Na Společenském večeru jsme se dozvěděli, že tento a mateřskou školu. školní rok odcházíte spolu s námi, deváťáky. Sraz jsme měli už v 7.30h. Nachystali jsme si stoly, každý Ředitelem jste tu již dvacet let, tedy většinu si vyzkoušel svůj úkol a mohlo se začít. porevoluční doby. V 9.00 hodin přišly dětí ze třetích tříd, poté je následovala školka, ta přišla v 11 hodin. R: Co jste dělal předtím, než jste se stal ředitelem? Děti dostaly papírek s popisem stanoviště, stanovišť bylo AP: Po ukončení studia jsem dvanáct let učil na různých brněnských školách, mimo jiné celkem deset. Na každém byly napsané dva úkoly. i na této škole, potom jsem čtyři roky pracoval jako Mezi stanoviště patřilo například místo Rodiče a děti, technik u tranzitního plynovodu na němž dětí přiřazovaly rodiče k dětem (Motýl a larva atd.), nebo stanoviště Stopy a obydlí, kde zas přiřazovaly k sobě (tj. dnes RWE). V roce 1992 jsem byl jmenován ředitelem této školy. zvířátka pomocí stop a obydlí. Děti nakonec dostaly za odměnu sladkost. R: Jaké události byste označil za významné mezníky Děti byly velmi šikovné, zvládaly vše skoro bez problémů. školy? Celá aktivita se povedla. AP: Od roku 1994 jsme začali učit podle daltonského plánu. V letech 2000 - 2001 proběhla celková Více fotek na: www.zskridlovicka.cz Nikola Mrázková, VII. B rekonstrukce školy. Asi před pěti lety začali přicházet do školy nadaní žáci, kterým je věnována zvláštní péče učitelů, a v posledních třech letech dosahují naši žáci v průměru vynikajících výsledků ve srovnávacích textech znalostí a dovedností, a to ve srovnání s ostatními školami v republice. R: S čím jste se ve své funkci nejvíce potýkal? AP: Nejvíce práci učitelů negativně ovlivňuje pasivita některých žáků, osobně mi nejvíce vadí vandalismus. R: Co budete dělat, až složíte funkci ředitele? AP: Buď výuka školních dětí tak, jako doposud, nebo v oblasti celoživotního vzdělávání (postgraduální studium – pozn. red.). R: Jak probíhal výběr nového ředitele? AP: Na místo ředitele této školy byl vypsán konkurz, podle jehož výsledku bude novým ředitelem Radou města Brna jmenován nejlepší uchazeč. R: Víte o nějakém kandidátovi, který by školu vedl dál? AP: Někdo, kdo tuto školu dobře zná a kdo na ní v současnosti působí. R: Děkuji za rozhovor.
Martin Friedmann, IX. C
Matematicko - přírodovědné soustředění VII. C Ve dnech 2. - 4. května se žáci VII. C zúčastnili matematicko – - přírodovědného soustředění v Zubří. Žáci nejen poznávali Rekreační středisko Zubří, které naše škola velmi často navštěvuje, ale poznávali přírodu a učili se zábavnou a praktickou matematiku. Žáci denně plnili úkoly v pracovních listech, jež jim připomínaly školu. Pedagogického dozoru se ujaly paní učitelky Sekaninová a Pospíšilová. A čistě náhodou jsme oslavovali narozeniny M. Friedmannové a paní učitelky Pospíšilové. Poslední večer jsme si užili rozloučení se žáky, kteří odchází na gymnázium, a s RS Zubří. Velmi děkujeme personálu a panu vedoucímu RS Zubří za krásný pobyt v rekreačním středisku.
Abychom zjistili, zda se organizátorům Společenský večer podařil, položila jsem šesti žákům čtyři otázky. Tady jsou jejich odpovědi: Co se ti na Společenském večeru líbilo? Veronika T.
Atmosféra.
Dan M.
Hudební doprovod, spousta času na pokec s přáteli.
Terka Š.
Hry na konci.
K.
Atmosféra.
A.
Všechno.
T.
Hudba, polonéza, šaty na polonéze. Co se ti na Společenském večeru nelíbilo?
Veronika T.
Nic, vše bylo super.
Dan M.
Brzký konec.
Terka Š.
Nezůstalo do konce moc lidí a ani jich moc nepřišlo.
K.
Hudba a kapela.
A.
Nic, vše bylo super.
T.
Někteří lidi.
Jitka Le Kim Thu a žáci VII. C
Anketa týkající se Společenského večera naší školy Jako každý rok naše škola pořádala nezapomenutelný Společenský večer. Letos byl kulturní program velmi bohatý, zúčastnili se jej žáci 7., 8. a 9. ročníku. Žáci ze VII.C nám přichystali módní přehlídku, která zaujala nejen rodiče, ale i pedagogy. Osmáci program zkvalitnili skvělým moderováním. Deváťáci působili coby organizátoři (jako každý rok), do společenského dění nás uvedli lehkými kroky polonézy.
Co se ti vybaví, když řeknu " Společenský večer 2012 ?" Veronika T.
Jak jsem tam byla a dělala módní přehlídku.
Dan M.
Bezvadná vzpomínka na super večer.
Terka Š.
Naše vystoupení, tombola a hry na závěr.
K.
Terka Dumpíková.
A.
Zábava, tanec.
T.
Super zážitek.
Co bys zlepšil/a na Společenském večeru? Veronika T.
Asi nic.
Dan M.
Hudbu.
Terka Š.
Chtěla bych, aby tam bylo více programu.
K.
Vyměnil bych kapelu.
A.
Pozvala bych nějaké známé kapely.
T.
Nic.
Rozhovor s Raegem Ahoj. Raego: Zdravím tě. 1. Jak vznikla tvoje přezdívka Raego? Raego: Tak, že jsem si ji jednou vykouzlil ve slovníku, ale náhle zmizela. Dlouhá historka, která je rozhodně míň zábavná než já po ránu. 2. Máš ze svých písniček nějakou oblíbenou? Raego: To víš, že mám, ale většinu z nich ani nevypouštím ven. Mám v komplu tak 30 - 40 songů a prostě se vypisuju.
Doufáme, že budoucím deváťákům pomůže tato anketa zkvalitnit další společenské večery. A dále děkuji všem žákům, kteří na anketu odpovídali. Le Kim Thu , VII. C
3. Z čeho čerpáš inspiraci, když skládáš svý songy? Raego: Teď se budu snažit bejt konkrétní :)) Poslední song Nahoru jsem tak nějak podvědomě napsal pro lidi, co mi psali fakt zprávy od srdce se svým příběhem. Toho si strašně cením. Ale rozhodně patří jim. 4. Kde chystáš další koncerty? Raego: Na mým facebooku to vždycky vypíšu (Raego KšandyKid). Jinak je toho hodně a nerad bych čtenáře unavil, raději jim pošlu smajlíka :é --- tenhle se divně směje. 5. Skládáš si songy vždycky sám ? Raego: Jak kdy, z většiny jo, ale vždycky, i když si to sám uděláš, tak je potřeba někdo, kdo ti to nahraje, takže stejný zásluhy nesou lidi, kteří mi svým talentem pomáhají. 6. Co bys chtěl vzkázat svým fanouškům ? Raego: Zatím si myslím, že se já a „fans“ neloučíme, takže žádný vzkazíky. Oni ví, že je mám rád. Děkuji za rozhovor. Nikola Mrázková, VII. B
Gamesite Křižáčtí Králové 2 – přesněji „Sňatkoví Diablo 3
Králové“
Crusader Kings 2 je doopravdy náročná strategie. Tak Je to tady! Po 12ti letech čekání je tu Diablo 3 a vy se asi ptáte jak dopadlo. Než se ale pustíme donáročná, že si troufám tvrdit, že vyjma mne bude jen pár recenze, ujistíme se že víte co to to Diablo je. Jednáodvážlivců, kteří by si ji zahráli a bavili se přitom. Takže, proč se o hru ze 3. osoby kde ovládáte jednoho hrdinu arecenzuji hru, kterou bude hrát jen pár jedinců? Protože je to drtíte hromady nepřátel. Když se tu roku 1996 zjevildoopravdy skvělá hra ve svém oboru a zaslouží si trochu víc první díl této hry stal se hitem díky třemuznání, aspoň tady v Gamesite, když ne ve Score a jinde. Do jisté míry se hra podobá klasické strategii. Stavíte převratným novinkám: a) Diablo bylo RPG, které se zaměřovalo spíš na akci než na příběh b)hrady, vyhlašujete války... ale tím podobnost končí. Alianci disponovalo náhodně generovaným prostředím, cožtřeba uzavřete jen sňatkem. Jako ve středověku i tady území zajišťovalo neomezenou znovuhratelnost c) celéovládáte prostřednictvím vazalů. Utužujete s nimi vztahy... ovládání Diabla bylo na myši. Diablo 2 k tomusňatkem. Rozšiřujete svoji rodinu... sňatky a stává se pro vás přidalo talenty pro každou hratelnou postavu. Pokudnaprosto normálním pokoušet si zde vést vlastní genetický nějaká hra obsahuje některé z prvků uvedenýchvýzkum (bohužel hra má jen tři „typy“ tváří – evropskou, výše, říká se jí „Diablovka“. Ohledně příběhu snad jenarabskou a mongolskou). Zní to sice divně, ale koho nepotěší, tohle: Hlavním úkolem všech Diabel bylo zabítkdyž jako moravský kníže (titul makraběte tu bohužel není), Diabla, pána teroru. Tak, teď když víte co (nebo spíšhlava dynastie, zplodíte s manželkou svého prvorozeného kdo) je Diablo, se můžeme pustit do recenze. Co sesynka, pojmenujete si jej tak jak chcete a do šestnácti let jej týče příběhu: Děj začíná spadnutím hvězdy navychováváte, aby nelezl pořád do té kuchyně nebo neskákal po Tirstramskou kapli, kde sejme našeho staréhověžích vašeho právě postaveného paláce v Olomouci. známého Caina. Jeho neteř Leah jde do města proVlastností, které mohou vaše postavy nosit, je nepřeberné pomoc a čirou náhodou se zrovna v té době ve městěmnožství. Některé jsou záporné, jiné kladné a když si nedáte objevuje náš hrdina lačný po práci a tak slovo dápozor, bude těch záporných až moc. Oproti prvnímu dílu zde slovo a je vrhnut do dobrodružství ve kterém jenajdete spoustu přehledů, abyste se v té své famílii vyznali Cainova záchrana pouhým začátkem. Děj Diabla 3(zvláště dobré pro panovníky s vlastností „plodný,“ která je ve (dále jen D3) by se dal charakterizovat jakohře taky). Války o tituly jsou zde na denním pořádku, stejně jednodušší, ale vyprávěný nevídaně pompéznímjako vzpoury vazalů u špatného panovníka. Hra trefně způsobem. Zvláštní pochvalu si zaslouží předevšímvystihuje středověký feudální systém státu a chová se dosti filmečky (dotažené do nejmenších detailů), kteréreálně. Není proto vyjímkou, že ve vaší říši se mezitím, co úžasně dokreslují příběh a shrnují váš postup ve hře.válčíte na všech frontách, podaří některému vazalovi pár Ale nyní k samotné hratelnosti. Od posledního dílujiných vazalů zničit nebo sňatkovou politikou pohltit a pak se Diablo dočkalo několika zásadních změn.vám s vašimi nepřáteli připravit vskutku vzrušující rozpad Nejzásadnější ze všech bude nejspíš fakt, že zmizelovaší říše (ale i to může být zábava, setkal jsem se i s člověkem, rozdělovaní bodů do talentových stromů nebokterý se v podobných situacích vyžíval, hrál hru reálně a když přidání 4 volných oken pro spelly (ve 2. díle jste mělinastoupil na trůn nějaký pomatený vládce, hrál ho jako břídila, jedno tlačítko na myši a tím to haslo). Víme, že staříkdyž génius, naopak říši rozšiřoval). Crusader Kings 2 je tedy hra, která nebude bavit jen tak hráči, prvním Diablem zrození, lahvičkama many a životů odkojení, si budou stěžovat, ale nám toněkoho, ale když vás chytne, bude se vás držet jako klíště, nevadí, podle nás se jedná o změny svěží, jejichžkteré jen tak neodstraníte (leda byste vyhodili počítač nebo si zaimplentování do hry dělá D3 zábavnější. Co námusekli obě ruce – popřípadě obojí). Hra je neuvěřitelně reálná, ale vadí jsou technické chyby, mezi které patřía přestože má ještě nějaké ty mouchy, užijete si ji do časných obávaný „ERROR 37“, jehož zobrazení znamená že seranních hodin. U tahovek se říká „ještě jeden tah a jdu spát.“ U nepřihlásíte do hry, neboť servery jsou offline. ToCrusader Kings 2 se říká „ještě jeden titul a jdu spát.“ (a pokud však nemění nic na tom, že když jsou servery onlinejste deváťáci, tak si můžete říct i „ještě jeden potomek a jdu a vy hrajete s přáteli, máte pocit že nic jiného než D3spát.“). nepotřebujete. A to je přece u her hlavní, ne? + Velmi reálná hra skvěle vystihující poměry středověké Evropy + naprosto návyková zábava která nemá obdoby - technické zpracování, které se však brzy jistě- Národy, které ve skutečnosti přežily staletí tu mohou zaniknout během pár let. Navíc hra je poměrně náročná na spraví Nelson Sachambula, IX.C; Adam Gregor, IX.Chardware, na to jakou (jednodušší, ale hezkou) grafiku vám nabídne. Martin Friedmann, IX.C
Might & Magic Heroes VI.
Tak, konečně jsem se pustil do recenze nějaké z novějších her. Jako milovník strategií jsem zcela nepřekvapivě (i přes pokusy zahrát si i nějakou střílečku) skončil u strategie. Na Heroesy VI. jsem četl mnoho jiných recenzí, než jsem se rozhodl si je pořídit. Vesměs hovořily o tom, že se jedná jen o upravenou verzi pátého dílu, která nepřináší žádné extrémní změny a trochu se vrací ke kořenům. Takže spíše záporné recenze. Běda tomu, kdo uvěří! Je to hra naprosto senzační! Co pětce chybělo, je zde vypilováno s přesností milimetrového papíru, v čem byla pětka špatná, je odstraněno. Ale vezměme to od začátku. Již při spuštění hry si užijete krásných efektů použitých v kvalitně udělaném intru, které celý příběh jaksepatří nakousne. I menu vypadá působivě, hudba nádherná, rytíř vypiplaný do detailů, sem tam se mihne gryfon – idylka fantasy hráče. Pustíme se tedy do kampaně. Prologová kampaň má jen dvě mise, ale jak to v šestém dílu série bývá, nejsou to mise ani zdaleka krátké (hra má jen něco málo přes dvacet misí) a pod hodinu je napoprvé neuhrajete. Stanete se mladým vévodou Slávou (autoři šestého dílu si libují ve jménech slovanského původu) a řešíte problémy mezi vaším a sousedním knížetstvím, démony a orky. Vrcholí zde spory mezi vámi, druhým vévodou a císařem Svaté Sokolí říše. Škoda jen, že kampaň není zakončena řádným outrem, které by sjednotilo a ujasnilo vám vaše myšlenky před postupem dál. Máte hned zpřístupněno pět kampaní za Slávovy děti. Osud Slávových potomků je vskutku tragický, každý skončí někde jinde, jedna z nich je použita jako zabiják svého otce, další je provdána za krutého vévodu a nejmladší z rodiny přijde i o duši. Příběh je velmi propracovaný a dostane vás svojí komplexností, jediné, čím ztrácí, je jeho roztříštěnost. Normálně v Heroesech skládáte střípky do mozaiky, ale tady nemáte ze začátku žádný rámeček, do kterého byste skládali a navíc jsou ty střepy zvlášť mrňavé. Příběh se točí okolo padlých andělů, živých andělů, národa, ze kterého andělé udělali antianděly, a nakonec zjišťujete, že celý rod, za který si zahrajete, je jen loutkou „v moři krve a slz.“ Valnou většinu herních mechanizmů budete znát už z pětky, ale přesto vás zde pár věcí překvapí. Schopnosti již nejsou roztříděny jen do několika málo stromů. Máte zde větší možnosti jednotlivé části kombinovat a vytvářet si tak ideálního hrdinu. Navíc je zde zcela nový mechanizmus, takzvaná cesta dračí krve a dračích slz. Jednotlivé body získáváte akcemi přímo ve hře, když protivníka propustíte na svobodu, dostanete body do reputace cesty slz, když nepřítele pobijete, dostanete body do cesty krve. Za určité množství se vám potom odemknou dvě speciální schopnosti, jejichž účinek nepřítel doopravdy silně pocítí. Krev je spíše na bezhlavý útok a slzy spíše na taktiku, metodiku a obranu. Svoji vlastní schopnost má také každá rasa. Asi nejlepší vylepšení bojového systému oproti pětce najdeme u vyváženosti jednotek. Každá zde má svoji schopnost, každá vám k něčemu bude, s každou můžete taktizovat. Umělá inteligence je velmi chytrá a využívá všeho, co se jí naskytne. O to chytřejší musíte být i vy. V recenzích je též často kritizované zrušení monumentálního přehledu každého města přes celou obrazovku. Nyní zde máte jen menší okno, v němž je též přehled budov, ale nevypadá to tak epicky, jako v pětce. Vidím v tom značné zlepšení, protože tam, kde jste se v pětce mohli uklikat mezi šílenými tlačítky měnícími pozice podle toho, ve kterém menu jste se právě nacházeli, nyní stačí kliknout jednou a vše tu máte jako na dlani. K závěru dodám, že se jedná vskutku o hru s propracovaným herním systémem, skvělou zápletkou kampaně. Ti, co Heroesy VI. kritizují za to, že se nevracejí ke kořenům tolik, jak chtěli, mají smůlu, čas se posunul a evoluci her podléhají i Heroesy VI. ve většině ohledů v dobrém slova smyslu. Pokud se mi na této hře něco nelíbí, tak je to roztříštěnost kampaně a zásah marketingu. Dopředu víme, že bude minimálně jeden datadisk. Hned v úvodních řádcích k druhé misi prologu se setkáváme se zmínkou o rase elfů, kteří však v základu nejsou. + Jedním dechem výtečná strategie, nad kterou strávíte tolik hodin, že se bojím o vaše známky z fyziky. - Neucelenost informací kampaně, doporučuji najít na internetu, po odehrátí najít stručný přehled kampaně, abyste nebyli moc zmateni. Martin Friedmann, IX.C
Kapitola třetí
Opatství
„Takže, začneme od začátku. Co je to vlastně kouzlení?“ „Působení mých psychických sil na jiné psychické síly, které vyvolají fyzické nebo psychické síly,“ odpověděl hraničáři Halem. Bylo odpoledne dne výběru. Mistr a novopečení učni šlapali po stoupající stezce na úbočí horského údolí. „Takže... když tě teď přesvědčím, aby sis za tu odpověď usekl prst, tak je to magie?“ Hraničář se uprostřed stezky zastavil a podíval se na supějícího Halema. „Asi ne, že?“ Hraničář se na chvíli odmlčel a potom pokračoval: „Částečně najdeš odpověď ve tvoření světa - čistá magie vznikla jako poslední. Ale my jako magii označujeme i jiné typy sil než čistou magii.“ Hraničář nedbale mávl rukou a před dvěma chlapci se na chvíli zhmotnila koule světle modré barvy, přecházející až do stříbrných odstínů. „Například magii elementární.“ A před chlapci se zhmotnila koule praskajícího ohně. „Popřípadě svatou magii používanou knězi.“ Nyní na chlapce dopadal jasný sluneční svit, který si prorazil cestu mraky. „Ale všechny tyto typy magií,“ pokračoval hraničář dál, „mají základ v čisté magii. Ta vznikla později a původně do světa neměla být vpuštěna, proto jsou magické síly nepřirozené a jen málokdo je dokáže ovládat.“ Chlapci váhavě přikývli. „Jestli je vám to jasné, tak vzhůru po cestě do výšin!“ a hraničář rázně vykročil kupředu po úzké pěšince vedoucí mezi světlými skalami. Chlapci se také zvedli a unaveným poklusem ho dohonili. „Mistře, mohu otázku?“ zeptal se Kalrian. „Jen se ptej...“ „Jak se vlastně jmenujete?“ Hraničář se opět zastavil a podíval se na chlapce. „Já vám to neříkal?“ pronesl překvapeně. „Jmenuji se Erinar Naove'Cir...“ „A kam vlastně jdeme?“ skočil mu do řeči Halem. Hraničář byl zjevně otázkami chlapců dost zmaten, už několik hodin do nich rval vědomosti a zapomněl jim říct své jméno? Sám tomu nevěřil. „Jdeme do opatství Prenton, leží v jednom postranním údolí a vede z něj stezka
do místa, které spravuji a hlídám. V něm se budete učit a v něm také zjistíte, co je to být hraničář nebo Shela'Nalai.“ Erinar pokývl hlavou, usmál se a svižným krokem pokračoval po stoupající cestě vzhůru dřív, než se ho mohli zeptat, co je to Shela'Nalai. Kalrian s Halemem ještě chvíli oddychovali na místě a pozorovali údolí pod nimi. Naskytl se jim nádherný pohled. Široké údolí bylo skalnaté a úbočí vysoká, často protrhaná postranními údolíčky. Na rovinách a terasách ve stínu prastarých stromů rostla světle zelená tráva a uprostřed údolí se na břehu potoka klikatila kamenná silnice. „Pozorovat krásy terasského údolí můžete i nahoře!“ křikl na ně shora Erinar. Chlapci neochotně zahájili výstup nahoru. * Než narazili na prvního poutníka, bylo již pozdní odpoledne. Před dvěma hodinami se odklonili od hlavního údolí a prošli vysoko položeným údolíčkem do velké prohlubně zakryté širokými korunami stromů. Uprostřed bylo jezírko a tryskal u něj pramen. Poutník, oblečený do bílé kutny s rudým lemem, stál u jezírka a nabíral do měchů vodu. Erinar se při pohledu na kněze stojícího k nim zády zamračil. Potom se však pousmál a potichu hochům naznačil, ať se schovají za jeden z kamenů. Sám tiše vyrazil obloukem mezi stromy tak, aby jej kněz neviděl. Kalrian s Halemem vykukovali zpod kamene a čekali, co se bude dít. Erinar se jim dávno ztratil z očí. Kněz dobral vodu do posledního měchu a narovnal se. Jeho pohled spočinul na kameni, za kterým se schovávali oba učni. Kněz se rychle rozhlédl a obrátil se zády k jezírku. Potom pobaveně houkl mezi stromy: „Tak tentokrát ti to Erinare nevyšlo, do vody nepoletím, na to zapomeň! Příště.... áááá!“ Víc už nestihl. Erinar se vynořil z jezírka, chytl kněze nad koleny a stáhl ho do vody. Ozvalo se hlasité žbluňk a kněz se máčel ve vodě. Oba učni vystoupili zpoza kamene a došli ke břehu. Nad hladinu vykoukla hlava jejich mistra a Kalrian si uvědomil, že je to poprvé, co si může Erinara pořádně prohlédnout. Černé vlasy dlouhé po ramena mu nyní zplihle orámovaly tvář se zelenýma očima. Usmíval se a čekal, až se vynoří kněz. Po chvíli se vynořil i druhý obličej, tentokráte široký. Kněz měl na hlavě nedávno zastřižené hnědé vlasy. Hned co se mokrý kněz pořádně nadechl, spustil na hraničáře, co to má za zvyky a že se za těch pár let vůbec nezměnil. Oba pak celí usměvaví, že vidí starého přítele, plavali ke břehu, na němž se potutelně usmívali oba učni. Zřejmě to dělali moc nápadně, protože
za pár vteřin už také zkoušeli teplotu vody. Kalrianovi se podařilo na břehu aspoň zanechat svoji brašnu. Učni vylezli celí provlhlí na břeh jako první. Po chvíli vylezl i vysoký Erinar, následovaný středně vysokým a mohutnějším knězem. Jak však záhy zjistili, knězova mohutnost byla stejného původu jako u Halema – takže ne ve svalech. „Tak, mí novopečení, lehce zmoklí učni, toto je zemský kněz Tomáš Belvuren. Tomáši, jak jsi správně poznamenal, toto jsou mí noví učni, Kalrian Větrolist a Halem Darenionský.“ „A co by to bylo taky jiného? Každé léto tudy prochází nějaký hraničář se svými učni. Je to ideální pro začátek toho vašeho šíleného výcviku,“ dodal kněz při zouvání nízkých bot, které si vzal do jezírka s sebou. Erinar si zakryl rukou ústa a po chvíli s kamennou tváří prohlásil: „Ale nemůžeš tvrdit, že by ti trochu neprospěl.“ Učňům opět cukaly koutky úst. Tomáš si toho všiml, kupodivu svižně k nim přiskočil a táhl je za límce znovu do jezera. „Já vám dám, aspoň krapet diplomatičnosti byste v sobě mohli mít!“ A když to říkal, sám se usmíval. Když se Kalrian s Halemem vydrápali na břeh, usilovně si ždímal bílou kutnu a na ty dva se ani nepodíval. „A co se stalo, že jsou takoví zamlklí, vždyť učni přece věčně žvaní,“ divil se s úsměvem Tomáš. „Ještě jsou v období, kdy mají ze svého mistra až posvátný respekt,“ odpověděl mu Erinar hopsající na jedné noze, protože si z druhé stahoval botu. Pak se zasmál a dodal: „Ale ono je to brzy přejde...o to neměj strach.“ Na slunci usušili, co se usušit dalo, a vydali se vzhůru. V rámci tréninku dostali učňové každý po jednom měchu s vodou. Postupovali svižně, slunce se již sklánělo k obzoru a hraničář chtěl dorazit do opatství ještě za světla. Opatství spatřili při západu slunce. Skládalo se z malého kláštera a přilehlých studnic. Stálo na vrcholku jedné z nižších hor a částečně bylo vytesáno do skály, okolo byly ovocné sady ohraničené nízkou zdí a to vše bylo postaveno z bílého kamene. Snad to bylo přirozeností a svatostí toho místa nebo jen mistrovstvím architekta, ale stavba vypadala, jako kdyby světlo odrážela do průhledné kopule „chránící“ prostory opatství. Unaveně stoupali na plochý vrchol hory k opatství, přešli kamenný most vedoucí nad strží a vstoupili branou do prostor opatství. Zvláště na chlapce to mělo uklidňující, až blažený účinek. Toto bylo místo zaslíbené rozjímání, meditacím, klidu a uzdravení. Ze snění je vytrhl až hlas vysokého kněze v bílém rouše se zlatým lemem. Kalrianovi došlo, že to musí být opat. Ten kývnutím pozdravil Tomáše a tiše rozmlouval s Erinarem, tak, že jej chlapci, kteří zůstali stát plni úžasu u brány,
neslyšeli. Hubený opat se na ně usmál a přivolal je k sobě. „Vítejte v Prentonu, Kalriane a Haleme,“ promluvil na ně příjemným a melodickým hlasem opat. „Erinar mne požádal, abych vám třem povolil zde tento večer zůstat. Jeho žádosti vyhovuji a přeji vám příjemný, uklidňující a inspirativní večer.“ Opat se usmál a obrátil se zpátky na Erinara. „Máš-li pro mne něco důležitého, pojď se mnou, Tomáš těm dvěma ukáže volnou světnici.“ „Tak, dejte mi ty měchy, zaneseme je k mistru lékárníkovi,“ řekl Tomáš a natáhl se pro měchy. „Ehm, zemský knězi,“ začal Kalrian, ale dál se nedostal. „Říkej mi jménem, prosím,“ přerušil jej Tomáš. Kalrian kývl a pokračoval: „Tomáši, proč jste nabíral vodu dole u pramenu, když tady máte pramenů i studní spoustu?“ „Můžeš si to snadno odvodit, kam tu vodu neseme?“ „K mistru lékárníkovi...“ „A co dělá lékárník?“ „No... léčí, připravuje léky...“ odtušil Kalrian. „Takže?“ opět jej přerušil Tomáš. „Ta voda je léčivá?“ „Ano, všiml sis snad těch bublinek ne? Je to minerální voda se spoustou blahodárných účinků, například je dobrá na trávení.“ Mezitím došli k jedné menší budově vně kláštera, Tomáš měchy položil ke dveřím. „Kdyby bylo okolo toho pramene více místa, stál by klášter tam.“ Chlapci přikývli a vyrazili za Tomášem okolo venkovní strany kláštera ke vchodu tvořeného dřevěnými vraty a krátkým portálem. Vstoupili na malé pětiúhelníkové nádvoří. Po celém obvodu se táhla zdobená pavlač, také z bílého kamene. Tomáš otevřel jedny ze dveří, které se nacházely po obvodu, a všichni tři vstoupili do rozlehlé tmavé místnosti, která zřejmě byla kuchyní. Bylo v ní prázdno. Tomáš vzal bochník chleba, ukrojil kus sýra a z koše v rohu vzal tři jablka. Podíval se na učně a řekl: „Tak, chcete se pokochat západem slunce?“ Martin Friedmann, IX. C
