Masopust Hola, hola, já pán Pronobus, vinšuju šťastný a veselý masopust, abyste dobře hodovali, šišky, báby smažívali a taky nám ňákou dali. Ať je šiška nebo bába, to má huba všecko ráda, ať je bába nebo šiška, to má huba všecko ztříská. Hejsa, páni, dobrý den! Jaký kumšty umíte? Jen s nima ven! (z Polabí)
(z masopustu pořádaného ZUŠ Nové Strašecí – Královna masopustu s Půstem, 2002)
1
Stručný historický kontext Masopustní průvody jsou jednou z nejstarších historicky doložitelných lidových slavností. Známé jsou od 13. století, jsou ale zřejmě daleko starší. Nejde jen o průvod, ale i o masopustní divadelní představení, pochůzkové lidové hry a taneční zábavy. Každá obec slavila masopust po svém, záleželo na podmínkách, materiálu, který byl k dispozici, nápaditosti obyvatel. Společným jmenovatelem všech masopustních kejklů je užít si dost zábavy před 40denním půstem vrcholícím Velikonocemi – proto je nejdůležitější smysl pro humor, hudba a tanec. Další důležitou masopustní věcí je jídlo – předchází dlouhému půstu, proto jsou pro něj typická tučná jídla – slanina, klobásy a vepřová pečeně. Sladkosti kynuté. (moje babička vždycky říkávala, že tuk se musí zajíst sladkým, aby se tuk lépe odboural, má to prý od své babičky, možná je na tom něco pravdy). K pití tvrdý alkohol a pivo. Jídlo a pití provází masopust i v symbolické podobě „Bakusa“. Nejstarší částí masopustního veselí jsou nejspíše průvody, pak se k nim přidaly pochůzkové hry a lidová divadla (a masopust se spojil s koledováním – pochůzkové hry a i lidová divadla hrávali žáci, kterým vždy něco chybělo a rádi si přilepšili, ať už dárky a nebo později penězi) a nakonec se přidala taneční zábava (v 18. stl., zvláštní typ šlechtické zábavy - reduta). Z původně lidového prostředí se slavení masopustu přeneslo po třicetileté válce (2. polovina 17.stl.) i do šlechtického prostředí a odtud až na panovnický dvůr na Pražský hrad a odtud do Vídně. Součástí masopustu se tak nakonec staly i velké hostiny pořádané panovníkem pro šlechtu a zástupce měst a odtud zase směrem dolů – šlechtici pro své pomocníky a podřízené atd. Masopusty zanikaly v době dvacátého století a během posledních 15 let jsou v obcích znovu obnovovány. V Praze na Žižkově studenti uměleckých škol pořádají každoročně Žižkovský masopust, který je ale zcela nově pojednán a nenavazuje na lidové zvykosloví. S původním masopustem má společné jen téma masek. Z tradičních masopustů vycházejí především masopusty v menších obcí. Z lidových tradic vychází například masopust v Roztokách u Prahy (vřele doporučuji, letos je 25.2., informace dodám). V současné době se také již nedodržuje někdejší rozdělení masopustu do dnů a vše se spojuje do dne jednoho. Většinou je to sobota. Je to logické, v neděli se nejde do práce, a proto je dobré masopustní průvod spojit i s taneční zábavou. V sobotu všichni mají čas.
Zařazení masopustu do kalendáře I když původně masopust neměl nic společného s katolickým náboženstvím, stal se pravidelnou součástí křesťanského kalendáře. Jeho termín se odpočítává vždy od Velikonoc, je proto také svátkem pohyblivým. Pro kalendář jsou nejdůležitější 2 dny – masopustní neděle (pohybuje se v čase od 1.2. do 7.3.) a Popeleční středa (začátek
2
40denního půstu, vychází na dobu mezi 4.2. a 10.3.). Letos je masopustní neděle 26.2. a Popeleční středa 1.3. Vlastní masopust je tedy doba od neděle do úterka.
Tradiční (obecný) průběh masopustu Tučný čtvrtek Poslední čtvrtek před masopustem. Často byl spojován se zabijačkou, protože se věřilo, že kdo bude v tento den hodně jíst a pít, bude celý rok silný. K obědu se proto jedlo knedlo-vepřo-zelo.
Masopustní neděle V tento den se konala nejdůležitější masopustní zábava v hospodě, která zpravidla začínala už v odpoledních hodinách. Oběd býval proto vydatný a bohatý, ale krátký, aby se všichni stihli přiopravit na zábavu.
Masopustní pondělí Další taneční zábava. V některých obcích jen pro vdané a ženaté, omladina sem nesměla. Z výšky výskoků selek při tanci se hádalo, jako velká bude úroda.
Masopustní úterý Den masopustního průvodu. Průvod maškar byl živelnou záležitostí. Šlo o to, pobavit co nejvíc sebe i ostatní. Masky byly vytvořeny z toho, co se doma běžně nacházelo. Staré oblečení, sláma, kůže, hrachovina, ženy se převlékali v muže a naopak. Obchůzky masek nemívaly zvláštní pravidla, záleželo na pohotovosti a vtipu, okamžitém nápadu. Přesto se po dobu trvání masopustu vyvinuly masky, které se opakují na různých místech Čech a Moravy a konají přibližně stejné věci, které zpravidla vycházejí z toho, s čím se venkovský člověk ve svém životě potkával (parodie na vystoupení potulných kejklířů ap.) čím je maska veselejší, neobvyklejší, tím lépe. Masky navštěvovaly domy a žádaly výslužku, tančily s hospodyněmi, žertovaly s hospodářem. Za své taškařice dostávaly mouku, vejce, máslo, jablka, mák, pohoštění (slanina, klobásy, tvrdý alkohol, pivo, koblihy). Průvod většinou vedl nejvýřečnější člověk ze vsi, známý šprýmař ap. Průvod doprovázela zpravidla lidová muzika ( existují i příležitostné masopustní písně). Ve středních Čechách v podstatě česká muzika –housle, klarinety, basa. Později harmonika. Záleží na tom, kdo na co v obci hraje a má-li obec svoji muziku. Na doprovod masopustu stačí klidně harmonika a buben. Buben je důležitý, udává v průvodu tempo kroku. Jsou známy i průvody bez muziky. Součástí průvody bývaly i krátké taškařice masek na návsích (drezúra medvěda medvědářem, drezúra klibny, falešná svatba, falešný (ale veskrze vážně vedený) soud – s Bakusem, kohoutem, basou – a následný pohřeb. Někde se na konci průvodu ujímal moci Půst (Smrťák). Tyto krátké výstupy se ale také odehrávaly během průvodu.
3
Završením průvodu byla závěrečná zábava v maskách, která končívala přesně o půlnoci. O půlnoci se pochovávala basa (symbol toho, že v době půstu před Velikoncocemi nelze další zábavy pořádat) a nebo Bakus. Ve městech průvody nebývaly, tam se v tento den hrávala masopustní žákovská divadelní představení.
Popeleční středa (jinak též Škaredá, Černá, Bláznivá První den čtyřicetidenního půstu. Obec se sešla v kostele, kněz žehná věřícím, na čele jim značí prstem namočeným v popelu křížek (doloženo už v 11.stl.). Věřící se oblékají do tmavých barev. V některých místech se z kostela chodí rovnou do hospody „spláchnout popelec“, aby kořalka chránila chlapy v létě před mouchami a komáry. Jinde chodíval obcí směšně oblečený muž s lucernou a hledal ztracený masopust. Dostávala jako výslužku zbytky z masopustního hodování.
Masopustní masky Král a paní Králová (obdoby pan Šedivý a paní Šedivá, Ženich a Nevěsta) Bizarní dvojice, měla by být hodně barevná a kontrastní a neuvěřitelně „bohatě“ vyšňořená. Falešná břicha a poprsí. Během průvodu sehrávají různé scény – on ji chce a ona jeho ne, obráceně, může se uspořádat svatba během průvodu či na nějaké zastávce. Mohou vést průvod a komentovat dění na zastávkách.
(masopust Nové Strašecí 2005, ženich a nevěsta)
4
Bába s nůší Stará osoba, vypadá skoro jako čarodějnice, z nůše jí může koukat dětská nožka (vycpané punčocháče s botičkou), namaskovaná na hodně starou, honí děti a chce je nacpat do nůše a nebo může naopak rozdávat pamlsky.
Selka s husou Mladší osoba. Bohatá selka, nese se důstojně, s košíkem, v němž má vycpanou husu (zase z punčochy) nebo cokoliv jiného. Trpí stihomamem, že ji chce někdo okrást. Chová se povýšeně. Může poučovat a peskovat děti a vyhrožovat polepšovnou.
Klibna (kobyla, šiml, koníček) Má nejrůznější podoby – od masky pro jednoho až po masku pro tři osoby. Ve variantě pro jednoho má člověk na hlavě masku koňské hlavy doplněnou jakýmkoliv hábitem. Varianta pro dva – dva tvoří jednoho koně, přední hlavu, zadní nohy (toho zadního dost bolí záda). Ten vpředu má na sobě hlavu koně, druhý ho drží za pas a je ohnutý a přes ně je kus plátna s ocasem, který tvoří tělo. Tahle maska nadělá hodně legrace – jedny nohy mohou jít dopředu, druhé dozadu, mohou různě vyhazovat atd. jen pro silné chlapy. Dá se tomu napomoci tím, že oba články koně jsou spojeny např.žebříkem, který nesou na ramenou. Druhá varianta – ten vpředu nese hlavu koně na sobě a druhý jde za ním a dělá jezdce. Přes sebe mají plátno a ten zadní má k pasu připnutou zadní část koně, jeho nohy jsou nohama koně a u pasu má přivázané falešné nohy jezdcovy. To je lepší varianta pro toho zadního. Zábava tkví v tom, že kůň jde jinam, než chce jezdec, hlava s jezdcem se může dohadovat atd. Hlava může též třeba plivat (taková ta dětská „vystřelovací“ či stříkací guma různých odporných barev ) a jezdec ji za to může peskovat. Varianta pro tři – první je hlava, druhý tělo koně, jsou spojeni plátnem a na třetí je jezdcem na ramenou druhého. Je potřeba, aby jezdec byl lehký (dítě). Tam se může kůň různě kácet pod tíhou jezdce, též se může jezdec a hlavou dohadovat, nohy mohou zlobit... Drezírovat lze všechny tři typy koně. Je to jedna z nejveselejších masek a u dětí velmi oblíbená.
(masopust Nové Strašecí 2002)
5
(klibna pro dva, masopust Nové Strašecí 2006
Medvěd a medvědář Dvojice, která paroduje tradiční medvědáře. Medvěd musí být co nejchlupatější (staré kůže, sešité staré chlupaté vnitřky bund) a měl by mít opravdu medvědí hlavu. Medvědář může být dohněda k medvědovi s pestrým šátkem, měl by mít vysoké boty, kožich a bič. V průvodu může být medvěd dobromyslný a medvědář ho může prohlašovat za strašlivého, může být strašlivý a medvědář nebude s to ho zvládnout, může s někým bojovat – s vybraným člověkem z masek, s domluveným člověkem, s dítětem... Také hodně dětmi oblíbená maska.
(medvěd při boji s malým opičákem,už značně pošramocen,Nové Strašecí 2005)
6
Bakus (Bakchus) Parodie na řeckého boha Dionýsa, symbol jídla a pití. Tlustý a ošklivý stařec, který se po dobu průvodu cpe jelity, jitrnicemi, klobásami a nezřízeně pije. Může být vezen na trakaři, na vozíku, dle fantazie. Může klidně i řídit průvod, vyplývá to z jeho povahy. Na konci průvodu může být obviněn, že masky svedl k přemíře jídla a pití a odsouzen, popraven a pohřben.
(masopust Stochov 2003 – vycpaný Bakchus, za ním kat a vpravo královna)
Žid s batohem nebo s pytlem (varianta Péřový Žid) Maska parodující židovské obchodnictví. Muž v černém a s kloboukem, nejlépe s dlouhými vlasy či pejzy. Má velký ranec, buď žebrá a nebo krade. Případně má pytel peří a to rozhazuje po kolemjdoucích. Straší děti. Může též mít v batohu či v pytli staré krámy, které se v průvodu snaží prodat. Kominík se žebříkem Zmatený kominík, který má na ramenou žebřík a tím, jak se s ním motá, způsobuje nejedno veselí. Oblečen po kominicku, celý začerněný a špinavý. Pozor na bezpečnost.
Střapáči Původně masky ze slámy v oblastech bohatých na obilí. Ze slámy je vysoká čepice, na oděvu jsou našité otepi slámy, i na kalhotách. Pozor, štípe a nevydrží, rozpadne se zpravidla po cestě. Novější variantou je starý oděv pošitý pruhy rozstříhané látky – střapci. Papírová čepice polepená látkou a střapci. Jejich střapatý oděv vypadá zvláště dobře při tanci a zpěvu, mohou se totiž na rozdíl od mnohých jiných masek snadno pohybovat, při tanci ve dvojicích jim nebrání žádná pomůcka uchopit druhého tanečníka. Jsou praktičtí k tancům s hospodáři a hospodyněmi.
7
(masopust 2003 ve Stochově – střapáči v akci)
Laufři (Běžci) V lidové tradici jsou laufři lidé, kteří při pochůzkách po obci (např. mikulášských) běží před průvodem, dopředu domlouvají povolení hospodáře ke koledě, upozorňují na průvod. Proto také z povahy své role mohou vést průvod, doloženi jsou spíše na Moravě. Bývají také figurou v pochůzkových hrách. Při masopustě mají dlouhatánský pestrobarevný klobouk s papírovými růžemi (365), vypadají skoro jako vojáci (kabát od uniformy, ale raději barevný) a přes rameno mají šerpy. Žádají o výslužku pro průvod, pobíhají v průvodu. Nepatří mezi ty „veselé“.
Kozel Veselá a skotačivá maska. Veškerá zábava pochází z jeho tvrdohlavosti. Může být v průvodu sám či ve dvojici s babkou, sedlákem, který ho vede na trh. Kozlí hlava a plátno, podobně jako kůň pro jednoho či pro dva (ale pozor, bez jezdce).
Voják (Oficír, Kat) Muž v uniformě, který prosazuje v průvodu svou autoritu a může posloužit jako kat při soudu s Bakusem či basou, chodí průvodem a prudí, napomíná, peskuje. Buď dlouhý a hubený a nebo malý a tlustý. Nejlépe s šavlí či dřevěným mečem nebo flintou (pozor na opravdové zbraně, ty sem moc nepatří).
8
Dědek o holi Starý děda, špatně chodí, potřebuje hůl, na vše nadává, nic se mu nelíbí, stále nespokojený. Kabát, klobouk, staré boty, hodně velké, vycpané břicho. Může mít falešný vous. Dětem hrozí holí, může holí tlouci masky, v průvodu by se mohlo ukázat, že není tak nemohoucí a běhá jak zajíc.
Cikánka (Krasavice) Krásná mladá dívka v pestrém oblečení, ráda tančí, je trochu orientální, svůdně nalíčená. V průvodu se vemlouvá mužským a nejlépe těch, kteří k sobě mají dámu do páru, ale i svádí i okolostojící čumily. Druhá varianta je dívka v kroji, pořádně vyšňořená, s dlouhými copy a spoustou pentlí. Ideální masky pro chlapy.
Pán a paní Důstojná dvojice z „města“. Nesou se jak pávi a jsou oblečeni velmi nevkusně, myslí si, že vypadají jako z města, ale opak je pravdou. On třeba cylindr a rádoby vycházkovou hůl, ona klobouček s nemožnými ozdobami (umělé ovoce...). Dlouhé kabáty, nevhodné obutí. Výrazné líčení tváří – ona líčka a rty, on falešné licousy a knír. Chtějí být švihákem a krasavicí, ale věk a nevkus jim v tom zabraňuje. Jsou věčně zachmuření, pohrdaví, uštěpační, nic je nerozesměje, jídlo jim nechutná, koblihy jsou sražené...
Rychtář Maska zesměšňuje staré rychtáře sloužící úslužně vrchnosti. Trochu jako z Našich furiantů. Oblek rychtáře (dlouhý kabát či plášť s rukávy, čepice z kožešiny s rovnou horní částí, šála) a rychtářské právo. Může čekat na průvod u úřadu a pak se ujmout jeho vedení, jít s ním. Může být též žertovnou maskou kontrolora, který je s průvodem „na inspekci“, aby se nedělo něco nepředloženého. Může se stát soudcem u soudu s Bakusem. Cokoliv.
Komedianti Provazochodci, baletky, kouzelníci, nejrůznější rekvizity (kuželky, žonglovací míčky, diabolo...) Pestrobarevné oblečení odpovídající povaze činnosti. V průvodu tančí, poskakují, tančí, žonglují...
Masky – klamy Typicky masopustní věc. Jde o masky, které „klamou tělem“. To jsou ty falešné dolní končetiny vyčuhující od pasu jezdce, jehož vlastní nohy jsou nohami koně. Nebo u báby a nůší je to tak, že bába má nůši na vlastním těle a dopředu před nůši je připevněno vycpané tělo klamavé babky. Takže v nůši se nese skutečný člověk. Nebo dvouhlavý člověk – která hlava je ta pravá? Člověk se dvěma obličeji, jedním smutným a druhým veselým. Vymyšlení dobré masky – klamu se velmi cenilo.
Půst (Smrťák) Maska kostlivce – hábit s namalovanými kostmi a s kosou a nebo i dřevěná konstrukce nesená na ramenou a připevněná v pase) s dlouhýma rukama na tyčích. Natahuje po
9
všech ruce, táhlým hlasem je zve, aby šli s ním. Rozmachuje se kosou. Iniciativu přebírá hlavně o půlnoci, kdy se ujímá vlády po Bakusovi.
(Půst na masopustu ve Stochově, 2003)
Novodobé masky Doktor se sestrou První masopustní pomoc. Sestřička je chlap a doktor dáma. Nabízejí tvrdý alkohol. Oblečeni jako skutečný lékař a sestra, nezbytný kufřík s červeným křížem. Hadičky, obří injekce. Cestou průvod vyšetřují a léčí.
Policajt Obdoba vojáka. Stará uniforma (pozor, nové se používat nesmějí), nadutost. Může ale napomáhat bezpečnosti v průvodu, tím, že jej směruje správnou cestou, zastavuje auta atd. A dál jakékoliv dle fantazie
Tradiční masopustní delší scény Soud s Bakusem Býval předmětem starých masopustních lidových divadelních her. Se vší vážností je souzen Bakus za to, že svedl obyvatele ke hříchu obžerství, opilství a smilství. Se vší 10
vážností je odsouzen, popraven (nejde to, nakonec to nezvládne Smrťák, Voják ani Kat a setne jej malé děcko....), pohřben a vlády se ujímá Půst. Půst pak všechny pošle domů modlit se a postit. Soud ale nemusí Bakusa odsoudit k smrti, může ho jen zesměšnit – připravit ho o symboly jeho obžerství – rozpárat mu břicho a z něj cokoliv vytahat, vyhnat ho a pronásledovat ho až někam za roh, kde na něj není vidět, hodit ho do rybníka... Jednotlivé části Bakusova těla mohou být někomu odkázány (ústa hostinskému, aby mu pivo dobře pěnilo...). Odehrává se zpravidla na konci průvodu či na zábavě a nebo vlastně kdykoliv. Soud je improvizovaný. Aktéři si rozdělí role a jsou domluveni na základních věcech. Pak už záleží na důvtipu a výřečnosti hrajících osob.
Pochovávání basy Konec masopustní zábavy, basa jako symbol masopustního veselí je se vší vážností pohřbena. Součástí jsou nářky plaček, pohřební řeč (Rychtář, ale i třeba Bakus, Král masopustu, jakýkoliv lídr), basa je přehozena černou látkou a s průvodem odnesena někam ven za smutného marše zbytku muziky. Pohřbívati možno i housle. Hlavní devizou je udržení naprosté vážnosti za všeobecného veselí přihlížejících.
Pohřeb Klibny Klibna se následkem svého strastiplného života zcela zhroutí – nejlépe ta pro dvě osoby. Předsmrtné křeče jsou obrovské. Jezdec naříká zplna hrdla, loučí se se svým věrným koníčkem a jednotlivé části jeho těla odkazuje. Zatímco srdceryvně naříká, z masky vyleze v ní schovaný člověk (nebo dva) a s úšklebky a jucháním uteče. Nejlépe když je jezdec otočen zády. Jestliže publikum upozorňuje na to, že se s koněm něco děje, za žádnou cenu nesmí porozumět a když se otočí ke chcíplé Klibně, je šokován, že její tělo zmizelo a zůstala jen jakási maškaráda. Buď se může rozčílit a všem kolem vynadat a nebo se srdcervoucími vzlyky místo opustit.
Stínání kohouta Tento zvyk je doložen nejen o masopustu, ale i o Velikonocích, při pouti, posvícení, dožínkách a nebo svatbách. Chlapci se oblečou za vojáky (čepice, dřevěné meče či šavle, oblečení naruby). Kohout je přiveden družičkami na dlouhých pentlích. Popraviště tvoří pouhý špalek. Se vší vážností je přečten rozsudek nad kohoutem a je mu kosou useknuta hlava. Kat posléze za všeobecného jásotu uteče a ostatní vojáci ho honí. Z kohouta se udělá polívka. Jinde se s kohoutem bojuje. Kohout je doveden do ohrady, proti němu nastoupí mladík s cepem. Ten kohouta honí, dokud ho neutluče. Místní mládež se o cep střídá. Tyhle zápasy přestaly teprve ve 2. polovině 19. století. Byl-li by soud místo se skutečným kohoutem s maskou kohouta, mohla by to být i dnes velká švanda (obzvláště pokud by kohoutem byl místní pohledný mládenec se smyslem pro humor a byl by souzen za svádění místních dívek).
Babský mlýn 11
To je mlýn, který mele staré babky a přemele je v mladé dívky. Odehrávalo se samozřejmě u skutečného mlýna, ale dá se to pojmout i divadelně. 9 starých bab bylo pochytáno po vsi a odvlečeno do mlýna a za chvíli z mlýna vyšlo 8 mladých děvčat v jejich šatech. Mezi lidovými písněmi a říkadly jich je celá řada o babách, souvisí to i s přástkami a s tím, že pro staré lidi je zima dlouhá.
Lidové masopustní hry Hra o Dorotě Postavou je středověká světice z Kappadocie, která pro křesťanskou víru byla odsouzena k smrti.Když šla na popravu, dle legendy se jí posmíval úředník Teofil a řekl jí, aby mu z ráje poslala květiny a ovoce. K Dorotě přistoupilo neznámé děcko (anděl) a dal jí 3 růže a 3 jablka. Tyto dary Dorota poslala Teofilovi. V zasněžené krajině nic takového nemohlo vyrůst, a tak Teofil skrze tyto dary v Krista uvěřil – sám byl pak také pro víru sťat. Sv. Dorota začala být uctívána jako světice až v 7.stl. Pro české legendy o sv. Dorotě je důležitý středověký svod legend Legenda aurea (Zlatá legenda), která se stala po přeložení do češtiny předmětem lidového vyprávění, písně a i dorotských her. Postupem času je látka velmi zkomolena. Základem je lidový nápěv písně o Dorotě (byla krásná Dorota..., nápěv např. in. Česká lid. Slovesnost 196), který se rozehrává v některých částech divadelně. Někdy se celá hra zpívá, někdy se střídá zpěv s mluveným slovem, jindy se celá hra hraje bez zpěvu. Zápisů dorotských her je poměrně dost. Základní postavy: Dorota, Král, Teofil, Kat, Andělé Základní děj: král si chce vzít Dorotu za ženu, ta ho nechce, protože je již zaslíbena křesťanskému Bohu. Král nechává Dorotu mučit, následkem mučení se její víra umocňuje, je stále krásnější. Teofil je původně pohan, ale Dorota jej obrátí svým chováním na křesťana. Dorota zemře smrtí mučednice, andělé ji odvedou s sebou do ráje a ona pošle Teofilovi dárek z rajské zahrady – jablka (a někdy je to opačně, jablka pošle Dorotě Teofil, ale to není moc logické). Někdy je navíc postava čerta. Podoba hry in: Česká lidová slovesnost, str. 195 Různé verze písně o Dorotě také in Moravské národní písně str. 20 -21, nápěv 19, 20, 21.
Salička Lidová hra o Saličce se nápadně podobá interludiu Tobiáše Mouřenína z Litomyšle polapená nevěra (autor žil na přelomu 16. a 17. stl.) – nebo naopak. Zápisů Saličky je také celá řada – od dvoustránkové krátké podoby po hodinovou hru. Osoby: Sedlák, Paní, služka Salička, Frejíř. Základní dějová linka: nevěra. Sedlák (jindy Pán, Hrnčíř...) musí na trh se zbožím (dobytkem..) Nabádá Saličku, aby mu byla věrná. Ona mu to slíbí a jen pán vystrčí hlavu z domu, napíše Frejířovi (Svůdci, Milenci) dopis a pošle ho po Saličce. Frejíř okamžitě jde k paní a začnou se „líbati a spolu se muchlovati“. Jenomže pána cestou rozbolí hlava, vrací se domů, paní se snaží frejíře ukrýt. Pán něco tuší, prohledá místnost (Frejíř je většinou pod stolem a nebo ho má paní pod sukní), najde frejíře a dojde k lítému boji.
12
Hra má různé konce – pán zabije frejíře, paní zabije pána... často z boje vyjde vítězně Salička. Např. Pán s Paní se pobijí vzájemně a Salička vítězně odchází s Frejířem, zemře Paní a Frejíř a Salička odejde s Pánem. Někdy je vlastně Salička milenkou pána a na konci se ukáže, že byli na paní spolu domluveni atd. Náčrt této hry in: Česká lidová slovesnost, str. 230.
Masopustní písně Masopust doprovázejí také příležitostné písně – v Čechách i na Moravě. Zpívají se s doprovodem muziky, ale i bez ní. Jsou to především: Masopust držíme – nápěv in. Česká lidová slovesnost, usp. Beneš Bohuslav, Odeon, Praha 1990, str. 198
Jemine, domine, masopust pomine – tamtéž. str.199, taktéž Plicka... str. 404 Kominík má flek, flek, flek – nápěv in. Plicka K., Volf F.,Svolinský K., Český rok v pohádkách, písních, hrách a tancích, říkadlech a hádankách – Zima, SNKL, Praha 1960, str. 371
Skákej medvěde – nápěv in. Erben K.J., Prostonárodní písně a říkadla V dobrém jsme se sešli – nápěv Sušil,F., Moravské národní písně, Argo a Mladá fronta, Praha 1998, str. 557, nápěv č. 1794.
Už je toho masopustu namále – nápěv Česká lid. slovesnost, str. 201 Pročpak Pán bůh starý panny tresce – nápěv Erben K.J., Prostonárodní... Poslechněte lidé málo – nápěv Plicka..., str. 380 V jednej díře netopýři – nápěv – pozor, moravský – Česká lid. slovesnost, str. 200 Poznámky: Moravský masopust je fašank – k masopustu proto patří i tance fašanky a pod šable a písně k nim. Též obchůzka zvaná voračky.
Masopustní jídelníček Typickým jídlem masopustu je vše tučné. Jitrnice, jelita, klobásy, slanina. A do toho koblihy a další sladké pečivo – nejlépe smažené.
Boží milosti Lidové pečivo k různým svátkům. Velikonoce, Vánoce, ale i masopust. Těsto: 28dkg. hladké mouky, 7 dkg. cukru, 2 žloutky, 3 lžíce vína, 3 lžíce mléka. Vypracované těsto musí být lesklé a hladké. Vyválí se na 2 – 3mma nožem (rádlem 13
s vroubkovaným krajem) se krájí čtverečky, obdélníky, trojúhelníky, kolečka, proužky, hvězdice. Tvary se libovolně spojují a stáčí. Smaží se na rozpáleném oleji a pak se sype skořicí s cukrem.
Koblihy, baby, šišky (starý recept) Typicky masopustní pečivo, buď v podobě koulí a nebo šišek. Těsto: Kvasnice (dopředu vzešlé ve vlažném mléce), 5 dkg másla, 4 žloutky, 5 dkg cukru, půl lžičky soli, citronová kůra, 56 dkg hladké mouky, sklenička rumu a tolik mléka, aby těsto bylo tužší. Nejdříve utřeme máslo se žloutky a cukrem, pak přidáme kvasnice a další přísady, vypracujeme těsto a necháme půl hodiny být. Pak děláme koblihy (naděláme si kolečka, doprostřed jednoho dáme nejlépe meruňkovou marmeládu a přikryjeme druhým kolečkem, dobře po stranách přitkačíme) a okrájíme je kulatou formičkou ( o něco menší než byla ta na první kolečka). Přikryté koblihy ještě necháme hodinu kynout. Pak smažíme na sádle či másle – je třeba, aby v hrnci bylo dost tuku. První stranu smažíme přikrytou, druhou odkrytou, necháme vykapat na savém papíru. Zchladlé se sypou vanilkovým cukrem.
Šišky Dělaly se vlastně z odřezků od koblih. Do odřezků se přidaly rozinky, uválely se šišky a také se nechaly asi hodinu kynout, usmaží se a sypou cukrem.
Masopustní rychlokoblihy s tvarohem Těsto: 250 g tvarohu, 3 vejce, 2 hrnky polohrubé mouky, 1 dcl mléka, 1 prášek do pečiva, 3 lžičky rumu, 1 lžíce cukru, špetka soli, citronová kůra, vanilka.Tentokrát vše zpracujeme do řidšího těsta, dvěma lžícemi vytváříme hrudky, které hážeme do rozpáleného oleje. Hodně nabudou. Též je dobré osušit je v ubrousku. Dle libosti cukrovat.
Doporučená literatura: • • • •
Vondruška Vlastimil, Církevní rok a lidové obyčeje, Dona, České Budějovice 1991. Česká lidová slovesnost. Výbor pro současného čtenáře, sestavil Bohuslav Beneš, Odeon, Praha 1990. Erben Karel Jaromír, Prostonárodní písně a říkadla (1.díl) , Supraphon, Praha 1984. Sušil František, Moravské národní písně, Argo/Mladá fronta, Praha 1998.
14
• • • •
Plicka Karel, Volf František, Svolinský Karel, Český rok v pohádkách, písních, hrách a tancích, říkadlech a hádankách, svazek IV. – Zima, SNKL, Praha 1960. Plicka Karel, Volf František, V dobrém jsme se sešli, Praha 1957. Frolec Václav, Masopustní tradice, Brno 1979. Zíbrt Čeněk, Veselé chvíle v životě lidu českého, Praha 1950.
(klibna a medvěd, masopust Nové Strašecí 2005)
Materiál sestavila Iva Vachková z dostupných uvedených materiálů a svých masopustních zkušeností. Další šíření pouze se souhlasem autorky. Děkuji.
15
