masku a potom se obrátil na Ulricha s dotazem,co tomu pozvání říká on a Ulrich projevil podobné zklamání nad nepřítomností vhodného maskování a

i s celým císařským a královským hradem vznášeli jako nějací svatí z barokní nástropní fresky nad zasněženým městem, kde se v tlačeni obdivovatelů jedné světoznámé filmové hvězdy zmítal i redaktor Kraus, kterému tento den bylo odepřeno poklidné užívání kulturních statků ,jimiž ono město oplývalo v nadobyčejné míře ,a který se snažil před vchodem do jednoho velkého multiplexu,tedy místa, kde se nacházelo hned několik filmových sálů,či -li takového nadkina, zachytit na kameru a fotoaparát atmosféru před příjezdem tzv.celebrity a poté se chystal zadním vchodem tiše a nenápadně zúčastnit premiéry filmu, v němž ona dáma ztvárnila v hlavní roli jakousi kočičí ženu, která v průběhu děje navlečena do přiléhavého koženého kostýmu s kočičí maskou vyvádí v zastoupení kaskadérek neuvěřitelné kousky, z nichž skoky mezi mrakodrapy patří k těm nejobyčejnějším a bylo divné, že mu nepřišlo na mysl, i když takové pochybení je vzhledem k poněkud vypjatějším okolnostem vlastně omluvitelné ,že se ve dvacátém prvním století sejde před nějakým velkým kinem tisícihlavý dav nadšenců jenom proto, aby koutkem oka a mnohdy ani to ne,zahlédli jakousi tzv.hvězdu a to v mnoha případech pouze jenom části její garderóby hrající jakousi absurdní roli v neuvěřitelné pitomosti a zde by byla jistě na místě krátká odbočka,v níž by bylo na místě osvětlit tuto záhadu,o níž by nám mohl mnoho zajímavého říci hrabě Auerbach,který se bohužel v oné tlačenici nenalézal, i když od ní nebyl příliš vzdálen, neboť čekal na příjezd slavné americké filmové herečky v předsálí ,neboť konec konců celou tu maškarádu financoval a svým způsobem zde byl účasten i sběratel Liszka ,kterému byla ovšem celá tahle ta fraška poměrně ukradená. Paralelní světy mají mnoho podob a v jejich vytváření dosáhl filmový průmysl učiněné virtuosity. V rozpravě vedené na závěr tohoto slavného dne vnese do mnoha zmatků s těmito světy spojenými pronikavé světlo redaktor Kraus osvícený setkáním s nesmrtelným obyvatelem nebes, kde v rajském klidu nedlí toliko svatí nýbrž i filmové hvězdy. Do nebeských výšin se nepodaří dostat jen tak někomu, ale jak nás poučují přehledy katolických svatých , není přístup do těchto končin smrtelníkům zcela odepřen, i když statistický přehled promlouvající suchou řečí čísel nám udává poměr nelichotivě poukazující na značnou mravní pokleslost lidstva jako celku, z něhož ovšem vyjímáme obyvatele pohanských oblastí,u nichž nemůže být o nějaké přístupu do nebe ani řeči . Přestože je tam přímý vstup téměř nemožný,mají přeci jenom obyčejní hříšníci jistou možnost tam nahlédnou alespoň prostřednictvím bezpočtu obrazů a především oslňujících barokních nástropních fresek zdobících nejeden evropský svatostánek a zejména zde ve střední Evropě jich máme díky neúnavné píli různých zástupců Božích na zemi nemalé množství,byť by i zlomyslné jazyky tvrdili cosi o promyšlené náboženské propagandě,nelze těmto mnohdy odpudivě monumentálním výjevům upřít působivost.Kromě těchto mimořádných jedinců obdařených svatostí vstoupili na nebesa také různí Sputnici a dokonce i jeden pes včetně nejednoho kosmonauta a také se to podařilo onoho mrazivého dne redaktoru Krausovi,který o svém nanebevstoupení podal večer zprávu našim přátelům pokuřujícím a popíjejícím v hotelovém baru a k jejich nemalému překvapení jim předal pozvánky na večerní gala show,která začínala zhruba za hodinu,takže jim vlastně umožnil vzlétnou do andělských výšin bez jejich jakéhokoli přičinění a Liszka prohlížeje si malou kartičku s patřičnými údaji pronesl cosi,že na něco takového už nemá náladu,ale vzhledem k účasti hraběte Auerbacha nemůže odmítnout a že jestliže to správně pochopil ,bude mít celá ta akce charakter jakéhosi karnevalu,což může být vcelku zábavné a že ho mrzí,že nemá připravenu nějakou vtipnou

masku a potom se obrátil na Ulricha s dotazem,co tomu pozvání říká on a Ulrich projevil podobné zklamání nad nepřítomností vhodného maskování a vzápětí dodal,že by mohli trochu improvizovat a s pomocí hotelových prostěradel by se mohli dostavit do Auerbachova tiskového paláce jako dvojice saudsko - arabských zbohatlíků a redaktor Kraus by je mohl doprovázet jako zahalená tajemná princezka z pohádek tisíce a jedné noci,ale podle odmítavých výrazů na tvářích svých posluchačů dodal,že se tam budou muset zřejmě dostavit v normálních společenských úborech a tak skutečně ani ne za další hodinu vstupovala trojice standardně upravených mužů do ohromného sálu nalézajícího se v nejvyšším patře proskleného sídla Auerbachovy středoevropské pobočky jeho tiskového impéria,aby ke svému dalšímu nemalému údivu zjistili,že je plný různých kočičích žen ve svůdných přiléhavých kožených kostýmech,ačkoli se mezi nimi nalézalo také mnoho jiných pozoruhodných masek.Takže nemohli jen tak poznat,že mezi mnoha pozoruhodnými variacemi na téma kočičí žena se velmi ladně a vláčně pohybuje také Auerbachova milenka Claudie,která si naší pitoreskní trojice povšimla v okamžiku,kdy zaslechla své jméno a když pootočila svoji hlavu s černou kočičí maskou uviděla svého postaršího milence jak se rozhlíží a cosi volá ve společnosti jakéhosi menšího šedovlasého muže důstojného vzezření připomínajícího nějakého ruského spisovatele a napadl ji hned Tolstoj,ale nebylo to úplně to pravé, vedle něhož stál skutečně vysoký a pohledný muž ,takový atlet a vedle tohoto skutečně zajímavého muže stál ještě třetí obtloustlý a holohlavý redaktor Kraus. Půvabná kočičí žena se rozhodla zapřít a tak se Auerbach v mírných rozpacích opět vrátil k přerušené konverzaci s novými hosty,které uvítal osobně především kvůli Liszkovi a když se právě od něj dozvěděl ,že dnes zde spolu s Doktorem Ulrichem.... prožili nesmírně okouzlující den v pražských galériích,obrátil svoji blahosklonnou pozornost také k osobě svého zaměstnance a vyjádřil mu poděkování za dobře odvedený rozhovor s naší vzácnou návštěvnicí,která se právě kdesi u baru rovněž v kočičím úboru v pardálí variaci prohýbala smíchy nad přeplněným popelníkem a že je opravdu potěšen a že by se mohli někdy příští týden potkat ve Vídni,kde by mu nabídl další zajímavou práci a tím byla dávka božského milosrdenství protentokrát vyčerpána a Kraus také nic více neočekával a proto šéfovi poděkoval a tím to skončilo a Liszka nenápadným dotykem špičky své lakýrky Ulricha upozornil,že se bude muset odporoučet,aby si mohl s Auerbachem v klidu pohovořit nejenom o pražských pamětihodnostech,což bylo domluvené znamení ,a proto se po kratší společenské konverzaci odebral Ulrich společně s Krausem rovnou k baru a zanechali oba sběratele jejich osudu,čehož oba využili,aby se přesunuli k bufetovému stolu,kde tiše pokračovali v rozhovoru,který se ovšem nemohl dotýkat ničeho jiného než jistých aspektů světového malířství a Liszka se Auerbachovi po třetím chlebíčku zmínil o tom,že by možná věděl o něčem zajímavém a Auerbach okamžitě pochopil kam míří a pochopil z jeho náznaků ,že Liszka má nějaký velmi cenný obraz a že jej chce prodat a že takovouto věc už dlouho neudělal ,protože už prostě takové obchody dělat nemusí a ani je už dělat nechce a že ty doby,kdy ještě jako mladý muž jezdil po Vídni tramvají ověšený zabalenými obrazy v prostěradlech a ruksakem plným všelijakých drobných cetek jsou už opravdu dávno pryč a musel uznat,že Liszka se zkrátka za ta léta vypracoval a že v oboru neví o nikom,kdo by byl lepší a také věděl,že Liszka má ve Švýcarsku a nejenom tam několik obrazů,které by snad pro svoji nedozírnou cenu snad ani nenašly kupce,i když zájemci by se nakonec přeci jenom našli,ovšem nebyli by to jedinci operující zcela poctivě vydělanými penězi a opravdu velké peníze se snad ani poctivě vydělat nedají a tudíž mu bylo také už dávno jasné,že Liszka sice svými obchody s obrazy přišel ke značnému jmění,ale že ho musel značně pochybnými způsoby rozšiřovat dál,ale to nemělo cenu nyní příliš rozebírat a jakožto vychovaný muž pokýval klidně svoji ušlechtilou hlavou a navrhl Liszkovi návštěvu v Kolomaznících,kde je nyní opravdu krásná zima a že tam bude ve své oboře pořádat menší

hon pro vybranou společnost a že by byl opravdu velmi potěšen jeho návštěvou a že tam také pochopitelně rád uvítá pana Doktora,s nímž by si koneckonců ještě rád podrobněji pohovořil,protože jeho lidi našli při literárních výzkumech kolem jeho slavného prapředka několik zajímavých podrobností a koneckonců pokud sebou budou chtít i onoho pana Krause,tak pochopitelně uvítá i jeho a že tam by si mohli v jeho obrazárně v klidu promluvit a že by se mu také rád pochlubil několika novými přírůstky a bylo opravdu na pováženou pomyslil si zdvořile naslouchající Liszka ,že si Auerbach ve svém sběratelském zanícení nepovšiml ,že v průběhu jejich krátkého rozhovoru kolem nich protancovalo několik různých lvic a koček včetně několika navlas stejných modelů a la černý jaguár,ale jenom jeden z nich s černě namalovanými rty si to kolečko udělal pro jistotu hned několikrát,z čehož si Liszka odvodil, že zimní honitba v Kolomaznících bude mít možná opravdu zajímavý průběh a nutno poznamenat ,že i Ulrich projevil u přeplněného baru nad tequilou sunrise mimořádné pozorovací schopnosti, přestože byla jeho pozornost z větší části vyplněna jednak rozhovorem se stále více opilým Krausem a druhak sledováním divokého kočičího reje na tanečním parketu ,protože najednou zcela zřetelně mezi hlasy a cinkotem sklenic taneční hudbou a různými výkřiky rozpoznal jeden,který už jednou poměrně nedávno zaslechl v restauračním voze mezinárodního rychlíku Goethe. Někdo téměř vedle něj pronesl „Karle kam to zase čumíš ty vole, tohleto je už vážně nesnesitelný kurva!“ A vzápětí se k Ulrichovám uším doneslo „,hele už mě fakt s tou svoji žárlivostí neser“. A bylo mu hned zřejmé, že vedle hlavní nebeské brány musí někde být i tak zvaná zadní branka určená pro duše, které by určitě normálně neměly šancí projít, ale byla by škoda jim přeci jenom odepřít vstup ,čímž se projevuje skutečná boží shovívavost a naši homosexuální přátelé se na diskotéku s americkou celebritou opravdu nedostali tak úplně legálně,protože jim vstup jako normálním jedincům zcela nedostupný umožnil za jisté ústupky jejich kamarád, jinak také barman míchající občas také Ulrichovi a Krausovi nějaký ten coctail a Ulrich měl sto chutí se k nim přiznat,ale věděl,že by tím pokazil celou legraci a odpověděl Krausovi,že ten jeho ,tedy Ulrichův, příspěvek do Berlínského měsíčníku pro matematiku a fyziku na téma okrajové podmínky vesmíru v počátečním a závěrečném stádiu nemohl brát nikdo z vědecké komunity příliš vážně,ale že přesto se dočkal poměrně příznivých ohlasů a právě v tomto okamžiku se Kraus odporoučel na podlahu,protože zkrátka a jednoduše spadl dolů s barové židle a málem také srazil Karla, který jen tak tak uhnul a se slovy, co to děláš ty píčo se jal společně s Ulrichem nebohého redaktora křísit.Poté co se jim s pomocí ještě několika dalších lidí podařilo jakž takž vzkříšeného Krause naložit do taxiku s jasnými instrukcemi pro taxikáře,který jim mezi jejich anglickými větami odpovídal jenom klid hoši,já to prase vypakuju ,v pohodě,tak baj baj,Ulrich taktéž anglicky poděkoval Karlovi a ten mu na to řekl,že jo jasný ,ale dej si na to hovado příště větší pozor a baj baj a není na tom nic divného,že drobný incident u baru zaznamenal i Liszka s Auerbachem stále rozmlouvající u bufetového stolku o světovém malířství a Liska se nemohl při pohledu na těžce zřízeného Krause ubránit poznámce,že mu někdy přijde jakoby už ty různé životní situace někdy zažil nebo si nich alespoň někde četl nebo je někde viděl a že kdyby si s tím dal práci a vypsal si těch několik málo stále se opakujících motivů,které určují a ovlivňují naše bytí jako třeba láska,smrt nebo také moc a peníze a kdyby si potom zašel se svým soupisem třeba do vídeňské obrazárny byl by jistě schopen poměrně snadno k oněm láskám a smrtím přiřadit nejeden výjev z obrazů zdobících sály tohoto chrámu umění a že si nemůže pomoci,že už to celé trochu unavuje ,k čemuž Auerbach pouze podotkl,že podobné pocity zná a že se mu v těchto souvislostech vybavuje obraz od Hieronyma Bosche,na němž jsou lidské vášně a různé podoby lidského zoufalství zobrazeny s mimořádnou účinností a Liszka pokýval hlavou a podotkl,že právě o něm by si sním v Kolomaznících rád pohovořil a když se Auerbach sklonil,aby si podal skleničku se

šampaňským zahlédl Liszka přes jeho rameno ,že k Ulrichovi přistoupila žena s černě namalovanými rty,která mu vzápětí poté co se Aurbach opět napřímil i se šampaňským pro něho zmizela z pohledu a nás náhle postavila před otázku, jak je vůbec možné popsat něco něčím jiným a dosáhnout přitom ještě něčeho kloudného,která by nás v obecnější poloze přivedla k další otázce jak vůbec možné prostřednictvím nějakého systému znaků jako třeba slov nebo matematických symbolů dospět k nějakému smysluplnému popisu čehokoli ,což samozřejmě není vůbec samo sebou ,neboť mezi námi i s našimi myšlenkami a světem leží propast téměř mýtických rozměrů a musíme si potom dát veliký pozor ,aby nám potom při pokusu popsat třeba právě jednu konkrétní půvabnou ženu nevznikla nestvůrná koláž obsahující jarní louku posetou mušlemi a orchidejemi s několika mramorovými antickými ženskými torsy mezi nimiž by se mohl plazit had na jehož kůži by byla místo klikatého hadího ornamentu věta ,že černé namalované rty oné štíhlé ženy v přiléhavém koženém úboru s dlouhým chlupatým ocasem vyrůstajícím nad nádherným zadkem Ulrichovi připomněly kobru spirálovitě vystupující z fakirova košíku někde na zaprášeném tržišti v Kalkatě a místo jejich očí bychom mohli ke svému údivu držet v rukách dva dokonale vybroušené safíry a zde je nutno dále podotknout,že matematici to mají přeci jenom jednodušší,protože opravdovou přímku ještě nikdo nikdy na vlastní oči neviděl,takže ať už si o ní vybásní cokoli,stejně tady není vzor,s kterým byste to cokoli mohli srovnat,kdežto krásných žen nám po světě naštěstí pobíhají rovnou miliony,takže nemůžete někoho tahat za nos nějakými nepatřičnými popisy,ale Ulricha při pohledu na svoji nenadálou společnici napadlo samozřejmě něco úplně jiného než nějaké přímky a hadi a my se tak dostáváme ke kapitole ,v níž se pokusíme navzdory uvedeným a neuvedeným výhradám k pokusům popsat něco něčím jiným zachytit jeden z projevů něčeho čemu se říká láska,která ovšem může také být i hříšná a která nás zavede do nedávné minulosti na jedno vídeňské předměstí,kam si jednoho slunného říjnového dne Ulrich vyšel na procházku,aby také při této příležitosti zase jednou navštívil sběratele Liszku, kterého už neviděl nejméně měsíc, protože byl po většinu toho času zaneprázdněn prací nad jednou populárně naučnou prací do níž se zavázal přispět několika kapitolkami o vývoji pohledů na vznik vesmíru v posledním půl století a protože mimo jiné i samotný Liszka by zaneprázdněn svými sběratelskými zájmy,které se projevovaly většinou tak,že na nějakou dobu prostě zmizel i se svým jaguárem neznámo kam,aby se potom nečekaně objevil jako nějaká nečekaná náboženská halucinace,jako nějaké prorocké zjevení dalekosáhlého významu zachvacující čas od času senzitivní jedince,kteří po návratu z pouště svými vizemi mohou zachvátit nejednu důvěřivou duši a to se vždy ozval jako to učinil i protentokráte a pozval jako obvykle Ulricha na kus řeči a ten měl jako obvykle ,když vstoupil do jednoho z řadových nenápadných domů postaveném v mírném svahu s pěknou vyhlídkou na Dunaj dole a pro dnešek jasně osvětlenou rovinu za řekou táhnoucí se pomalu a nenápadně až kamsi na Moravu,pocit,že se zase jednou ocitl buď v začarovaném kouzelnickém zámku anebo v rozlehlém loupežnickém doupěti bez čtyřiceti loupežníků a Ali Babi,ale v obou případech na místě překvapující návštěvníka svoji prostorností ,protože vzhledem v vnějšímu dojmu z jednopatrového řadového stavení by očekával spíše skromný středostavovský útulek než palác plný zázračných pokladů a to doma Liszka vlastně nepřechovával z bezpečnostních důvodů nic mimořádného,ale každopádně se mohli oči návštěvníka rozhlížejícího se po stěnách velké přijímacího pokoje potěšit nejednou zajímavou malbou a nejednou pozoruhodnou starožitností,přičemž Ulricha sedícího nyní v koženém křesle u malého servírovacího stolečku s kávou v malém bílém šálku z jemného míšeňského porcelánu a několika mědirytinami z osmnáctého století s erotickými výjevy rozloženými na kožené pohovce vždy upoutal barokní oltářní obraz visící na stěně proti jeho křeslu zobrazující v divokém reji desítky svatých a andělů poletujících nad bělostnými oblaky ve

spirálovitém uspořádání s božskou trojící ve svém ohnisku.Liszka se Ulrichovi pochlubil několika novými přírůstky do svého grafického kabinetu a především jej upozornil na ony francouzské práce s poněkud vyšinutými sexuálně deviantními výjevy s hromadami kopulujících postav nejenom lidského vzezření,které se objevily jako obrazový doprovod v jedné z často proklínaných knih markýze de Sade a právě tato erotická vyobrazení zavdala Liszkovi podnět ,aby Ulrichovi vyložil poněkud obšírněji svůj pohled na ženy,za který by ,jak si o něco později pomyslel Ulrich, tohoto šedovlasého zpustlíka ve Spojených státech tamější feministky patrně ukamenovaly a v němž se objevilo nečekaně mnoho odkazů na starověké mytologie a mnoho exotických jmen různých bohyní vřetně indické Kálí a v němž Liszka poukázal na jednoho společného jmenovatele,který ty různé mytologické a náboženské pohledy spojuje a jehož jednou z podob je temnota,strach a hrůza ,což vedlo k tomu,že v křesťanském světě byla žena vykázána kamsi na okraj,pokud se ovšem nejmenovala panna Marie a ve světě muslimském ještě navrch rovnou zabalena do plachtoviny,aby rovnou zmizela z pohledu a že za tím pochopitelně musí být nějaký racionální podklad , k čemuž měl samozřejmě Ulrich co říci a také doplnil Liszkovy výklady postřehem,že za tím také určitě je mužský strach z žen a že tady vidí velkou souvislost s tajemstvím přírody,která vás děsí jenom do té doby dokud si ji prostě nepodmaníte a nespoutáte pletivem přírodních zákonů anebo v případě ženského pohlaví náboženskými přikázáními,ale že se musí přiznat,že ačkoli mnohé věci ,které se ženám přihodily v minulosti jej sice naplňují zármutkem ,ale že na druhou stranu ono uvolnění všech zábran,ke kterému došlo v posledním století ho naplňuje nemenším zármutkem a Liszka k tomu ještě dodal,že s ženskými jsou v podstatě vždycky nějaké problémy a že je vždycky radno se mít před nimi na pozoru,ale Ulrich si patrně ony dobře míněné otcovské rady nevzal příliš k srdci,neboť vedle Aeurbachovy milenky Claudie naprosto ztratil rozum a tak se stalo,že po krátkém rozhovoru skončili v taxiku,který je dopravil téměř do Ulrichova hotelové postele ,která se tím pádem proměnil v doupě zpustlíkovo a budoár hrátek lásky dohromady,přičemž musel Ulrich uznat,že v některých ohledech je milá Claudie naprosto nepřekonatelná a nutno podotknout,že podobně jako Ulrich skončilo mimo Auerbacha a Liszku mnoho dvojic a nejenom dvojic a dokonce i naši přátelé Karel s Josefem se zamotali do osidel lásky natolik,že ráno po slavnostním večírku zjistili,že se nalézají na podlaze nějakého kutlochu ve společnosti onoho laskavého barmana,který jim tak nezištně sjednal vstup na právě ukončený večírek a tak nám tady proběhla jedna bezesná noc vhodná nejenom k milostným hrátkám ale také k hlubokomyslným úvahám kupříkladu o věčném ženství a podstatě krásy,ale bohužel tady nebylo nikoho ,kdo by se jim věnoval,protože Auerbach poté,co poněkud rozladěně zjistil,že mezi tolika kočkami není schopen nalézt tu svoji,opustil svoji prosklennou tiskovou agenturu a nechal se již značně unavený odvézt na své sídlo v zasněžených Kolomaznících,přičemž mu po cestě nedaly pokoje Liskovy narážky na Hieronýma Bosche a přemýšlel,kde by ten starý lišák mohl k nějakému neznáme obrazu přijít a navíc ho pořád mátlo proč o tom vůbec začal hovořit,protože o něm bylo známo,že již dlouho žádný obraz neprodal a takového Bosche by si určitě nechal pro sebe,takže tady určitě půjde o peníze,ale bude v tom ještě něco více a Bosch zmateného Auerbacha dokonce provázel i ve spánku,takže se ráno probudil celý vyděšený,protože mu jeho sny zabydlelo několik děsivých pekelníků,kteří jakoby přímo vystoupili z děsivých výjevů z děl starého holandského mistra. Liszka naopak usnul spánkem poctivého člověka, který přes den vykonal několik dobrých skutků,ačkoli by se sám jistě takovému vysvětlení podivil,protože takovými činy ve svém životě příliš neplýtval. Ulrichovi se v objetí milé Claudie nezdálo nic a taktéž bezesnou noc prochrápal zmuchlaný a totálně zpitý redaktor Kraus.

ULRICH SE SBĚRATELEM LISZKOU NASEDNOU DO STROJE ČASU A DÍKY TOMUTO ZÁZRAKU TECHNIKY SE TÉMĚŘ DOSLOVA PŘENESOU DO MINULOSTI A ZAŽIJÍ VELKOLEPOU ZIMNÍ HONITBU NA ZÁMECKÉM SÍDLE HRABĚTE AUERBACHA V KOLOMAZNÍCÍCH U PRAHY. Druhý den po vydařeném večírku u Auerbachů sešli se tři účastníci tohoto kočičího karnevalu v baru hotelu Paříž a barman, který jim přinesl tři skleničky suchého martini, by si mohl při pohledu na jejich tváře říci, že mají výraz zpráskaných psů.Kraus byl ještě celý modrofialový,takže by se jeho zmučený obličej bezpochyby dobře uplatnil na nějakém plese upírů, Liszka pro změnu výrazem své tváře připomínal komtura z dona Giovanniho a stačil by jediný vhodný podnět,aby z plna hrdla zpustil závěrečné árie padající na hlavu nebohého svůdníka jako trestající kladivo a Ulrich,který si před svými karnevalovými společníky vytáhl z kapsy od kalhot místo kapesníku nakadeřený zvlhlý kousek černé krajkoviny, v němž jeho nasupení přátelé neomylně rozpoznali elegantní drahý model dámského spodního prádla, měl výraz nešťastného muže, kterého právě nemilosrdná bohyně spravedlnosti poslala kvůli absurdnímu nedorozumění na deset let nucených prací na Ďábelské ostrovy někde v Tichomoří. Muži si beze slov připili a mlčky si zapálili, přičemž Liszka si vyjímečně připálil tlustý kubánský doutník a poté zahaleni do oblak kouře jako nějaké delfské pýthie pozorovali vyčítavě druh druha.Nakonec ledovou hradbu mlčení prolomil sběratel Liszka. “Vy jste tomu opravdu nasadil korunu milý pane.“a mířil tím hlavně na Ulricha . “Tak vy si tady v klidu utřete nos kalhotkami ženské,která stojí Auerbacha nejméně milion ročně ,a možná si to ani příliš neuvědomujete,ale ten milý Auerbach vám může pěkně zavařit.Neohrazujete se prosím, jste dospělý muž a musíte dobře vědět ,že vychrápat se z ženskou jednoho z nejbohatších lidí v Evropě sebou může nést jisté nežádoucí důsledky. Nejraději bych vás oba rovnou zastřelil a věřte mi, že kdyby to bylo za války, nerozpakoval bych se ani minutu,ani minutu“ a obrátil se pro změnu na Krause, jehož modrofialová tvář chytila zřejmě pod vlivem jisté nervozity mírně zelenkavý nádech „ a vy pane se zlijete doslova jako prase rovnou před očima svého šéfa.Doslova jako nějaké hovado a to ani ještě nevíte, že jste při té příležitosti pozvracel tu americkou pindu, která z toho nebyla příliš nadšená, ačkoli už měla ,kráva,pořádně nameteno.“ Ulrich se opět pokusil namítnou něco v tom smyslu, že tady došlo k poněkud nešťastnému souběhu okolností a že koneckonců on přeci ...“Prosím vás ,nechte toho a vyserte na nějaké žvásty. Já vás naprosto chápu, protože ta Claudie je skutečně mimořádná a tomu se vlastně snad ani nedá odolat , zejména , když si vás vybere přímo taková ženská a musím vám rovnou říci,že ty její oči jsou vyjímečně svůdné . Jeden můj známy pojmenovával takový to typ očí jako oči mrdací. Takže jsme si všichni užili. Já jsem vám zachránil krk díky konverzaci s Auerbachem, kde jsem se skutečně také něco dozvěděl o jeho popletených názorech na řešení současné evropské krise a tím pádem také cosi o tom jeho evropském roku. Vy jste si užil s krásnou ženou a mohu vám říci, že tohle to je teprve začátek a že z toho koukají velké nepříjemnosti zejména z její strany, protože Auerbach je v tomto smyslu zcela zaslepený a vy jste Krausi vlastně skutečně charakter a proto si vás také vážím,takže to, že jste se tam ožral jako doga ,nic neváží vzhledem k tomu ,jak také dopadli ostatní účastníci,ovšem pochopitelně mimo hraběte Auerbacha“. Jak modrofialový obličej se zelenkavým nádechem , tak nevinně odsouzený muž po tomto proslovu přeci jenom trochu pookřáli a díky tomu debata nabrala trochu jiný směr, ačkoli Ulrich musil ještě jednou zdůraznit, že opravdu nechápe, co se mu to vlastně přihodilo a Liszka mu musil opětovně připomenout,že podlehl iracionální složce své osobnosti a zdá se, že ani netuší kolik místa mu v té potřeštěné hlavě zabírá a potom se všichni muži shodli v jednom bodě týkajícím se zítřejšího lovu v Kolomaznících a to v tom,že ani jeden z nich vlastně neumí jezdit na koni a podle všeho to vypadalo,že právě jízda na koni bude přímo nevyhnutelnou složkou celého honu na divoká

prasata, protože medvěda a jinou zajímavější lesní zvěř už téměř vystříleli a to nejenom na panství hraběte Auerbacha ,ale i lesích okolních a i těch poněkud vzdálenějších.Na to jim Liszka řekl,že on a Auerbach se lovu stejně nezúčastní, protože se budou věnovat jistým uměnovědným záležitostem a že pěvně doufá, že oni dva si už nějak poradí... Kolomazníky u Prahy. Pozdní večeře ve starém křídle starobylého a mírně strašidelného aristokratického sídla. Honitba a zimní krajina odvádějí Ulrichovu pozornost od divokých prasat k poněkud zajímavějším záležitostem a my budeme mít možnost přenést se s ním pouze v duchu do Treťjakovské galerie v Moskvě a podrobně si v doprovodu sběratele Liszky prohlédnout skvosty realistického malířství konce 19.st. Hrabě Auerbach se s mistrem Liszkou zastavili u velikého dvoukřídlého okna v sněhobílém barokním rámu, aby se alespoň pohledem rozloučili s početnou a veselou loveckou společností, která se na nádvoří připravovala k odjezdu na lov divokého kance do nedaleké a rozsáhlé obory náležící již od nepaměti k zámku rodiny Auerbachů v Kolomaznících. A bylo se opravdu na co dívat, a to nejenom proto ,že část lovců byla oděna do starých rakouských mysliveckých uniforem, ale také proto,že právě přiváděli od stájí dva velkolepé hřebce z frížského plemene, které právě pro jejich mohutnost vybrali pro dva účastníky lovu,kteří stáli poblíž vstupního portálu do zámku, takže z chodby v prvním patře ,kde stáli naši pozorovatelé,je nebylo vidět,a která mimo jiné vedla do zámecké obrazárny a přilehlé knihovny,kam také měli Auerbach s Liszkou namířeno,aby si tam nerušeně pohovořili o jednom neznámem veledíle Hieronýma Bosche, které se Liszkovi podařilo získat za poměrně dobrodružných okolností. Po příchodu velkých černých koní nastalo dole pod okny veselé pozdvižení,jehož průběh byl nyní patrný i z prvního patra,neboť oni dva nezkušení jezdci,vystoupili z úkrytu a Liszka musel uznat, že Ulrich vypadá v tom beraním kožichu s huňatou bílou beranicí jako nějaký carský důstojník,hotový Lermontov,který by rovnou mohl posloužit jako model pro malbu velkolepého a majestátního panovnického jezdeckého portrétu a vybavil se mu při tom jeden takový s vévodou z Valdštejna sedícího rozhodně a vojevůdcovsky na vzpínajícím se černém hřebci s maršálskou holí pozvednutou do výše,ale při osedlávání koně musel svůj názor mírně poupravit do poněkud občanštější polohy,neboť jak Ulrichovi tak Krausovi,který připomínal spíše jakéhosi pitoreskního panoše anebo ještě spíše zchudlého obtloustlejšího statkáře z nějakého zapadlého újezdu řekněme Orelské gubernie, muselo pomáhat do sedel několik podkoních a Auerbach k tomu pouze zdvořile poznamenal, že si snad jejich přátelé při projížďce oborou nezlomí vaz,ale že nechal vybrat opravdu klidné koně,takže si to snad také trochu užijí a vybídl svého společníka,že by tedy snad mohli jít,protože je patrně čeká zajímavá diskuse o skřítcích a děsech a dalších jiných zajímavých potvorách, v nichž si jak dobře známo právě Bosch liboval snad až s nezřízenou měrou a Liszka sotva znatelně pokynul hlavou na znamení souhlasu a tak naši milovníci umění ještě chvíli pokračovali ve své cestě po zámecké chodbě a za svědky měly pouze několik Auerbachových předků zvěčněných na velkých obrazech v mohutných vyřezávaných temných rámech a teprve v rozlehlém sále obrazárny je čekal opravdový jezdecký portrét muže,který udělal právě za Valdštejna oslnivou kariéru a založil rodovou slávu a bohatství Auerbachů a právě pod tímto rozměrným plátnem byla dvě rozložitá kožená křesla i s pozlaceným barokním stolečkem na nápoje ,kde se oba muži s tichým zavrzáním usadili a nějakou dobu na sebe beze slova zírali, ale bylo na Liszkovi,aby začal,protože on přeci přišel s jakousi nabídkou a bylo tedy na místě o ní poněkud zevrubněji pohovořit a jak už bylo jeho zvykem začal poměrně zeširoka a jaksi téměř mimo očekávané téma a tak si tedy nejdříve Auerbachovi postěžoval na situaci s italskými a španělskými dluhopisy,a od nich pomalu

přešel do Švýcarska,kterému pomalu ani nemohl přijít na jméno a jmenovitě ho ani tolik nerozčilovalo jako takové,jako jakási geografická entita mu v podstatě nevadilo, i když každoroční cesty do Davosu ho už začínaly unavovat a to také kvůli značné nadmořské výšce onoho luxusního letoviska,kde měl často příležitost potkat také Auerbacha ,ale také vlivné představitele různých švýcarských bankovních institucí a „musím vám milý Auerbachu říci,že začínají naši pánové v Curychu podléhat zahraničnímu tlaku více než je únosné a zejména tlak ze strany americké vlády na institut bankovního tajemství je skandální a bude z toho,to mi věřte,pěkný průser a také Auerbach,který udržoval vřelé přátelské styky s několika tamními předními bankovními domy projevil jisté obavy z vývoje situace, i když on má pochopitelně veškeré záležitosti v pořádku a tak se nakonec oba shodli,že situace v Evropě nevypadá poslední dobou právě nejlépe a Liszka se dovolil zeptat ještě než přejdou k vlastnímu předmětu jeho návštěvy,zda -li Auerbach nepřemýšlel o nějakém řešení těch patálií a průserů ,kterých jsou už snad dennodenně plné snad všechny významné evropské deníky a“ koneckonců právě vy to musíte vědět snad nejlépe ,ačkoli nepředpokládám,že byste si do vlastních novin psal úvodníky“ a Auerbach ho s pousmáním ujistil,že úvodníky si tam opravdu nepíše,ale že už by opravdu bylo na čase nějak zasáhnout a nějakým vhodným způsobem ovlivnit špatnou náladu panující poslední dobou nejenom v Evropě a že má na svém psacím stole jeden takový návrh věnovaný této záležitosti a že mu pracovně říká Evropský rok,ale že by přeci jenom nyní rád přešel k obrazům a umění,protože to ho vždy dokázalo povznést do vyšších sfér ducha,neboť ony pragmatické záležitosti spojené s politikou mu byly vždy v podstatě protivné,ale bohužel není v takovém postavení,aby se jim nemusel věnovat,v čemž shledává velkou výhodu,kterou oproti němu má Liszka jako v podstatě neznámy penzista,na jehož bedrech neleží ohromná zodpovědnost spojená jak s vedením ohromného podniku tak s rodovým jménem,které prostě zavazuje jeho nositele všeobecné prospěšným činům a Liszka si pomyslel své jak o dobrotivosti svého hostitele tak i o jeho nechuti k pragmatickým záležitostem,neboť byl více než dobře spraven o nejednom bursovním obchodu našeho dobroděje a také o zákulisí jeho tiskového impéria,ale seděl před ním člověk,který sice na okolí pomalu působil jako kamenná socha Evžena savojského v Hofburgu umně propojená s Marii Terezií a Františkem Josefem,ale v nitru měl blíž spíše k tureckým hordám před Vídní v čele nějakého vousatého a krutého Ali Paši,který mu ovšem právě díky tomuto nevšednímu propojení mohl pomoci k uskutečnění jeho plánů na záchranu Evropy,ačkoli mu to bylo vlastně celé ukradené a říkal si ,že vlastně nechápe proč se do těch politicko ekonomických sraček vrtá zrovna na stará kolena,kdy by si mohl klidně užívat někde s děvkama v Karibiku a potom se s Auerbachem v krátkosti vrátil v čase do nacistického Německa,kdy různí pohlaváři nakradli po evropských muzejích co se dalo,obrazy,sochy a mnoho dalšího,“ale tohle to je mu vše dobře známo a jistě také ví o různých podzemních továrnách a skladištích a také o tom jak nejeden takovýto zločinec prchl via Vatikán do Latinské Ameriky.A je vám snad jasné,že všechny tyhle to cesty přes oceán a různé ty falešné identity stály ohromné peníze a mne také stálo nemalé peníze,abych z jednoho starého devadesátiletého nacisty,který už je bohužel na pravdě boží a jsem vážně zvědav,co si tam s ním počnou,vytáhl jisté informace,které mne přiměly k rychlé cestě do Říma,kde jsem měl to štěstí znovu vidět Michelangela a mnoho jiných skvostů a také jsem ve svatém městě navštívil několik přátel z vatikánské banky a protože poslední papež je němec ,který navíc jako mladík navštěvoval Hitlerjugend,tak jsem tam ani příliš dlouho nemusel nikoho přesvědčovat,že některé předměty se prostě nehodí do jejich depositů,ale že jsem tady od toho ,abych jim pomohl a dokonce jim i něco zaplatil a tak se stalo,že jsem mezi několika známými kusy objevil cosi ,co jsem podrobil vážnému průzkumu a zde máte několik fotografii“ a Liszka vytáhl z kožené aktovky pár větších barevných obrázků, na nichž byl

zachycen celkový pohled a dále několik detailů a před užaslým Auerbachem se otevřela neutěšená zamrzlá a zasněžená horská krajina pokrytá chaoticky různě velikými kusy ledu,v nichž byly uvězněny různé děsivé postavy a takové zamrzlé příšery bylo vidět společně s vyděšenými hříšníky ve volném prostoru mezi těmi ledovými kvádry a nad tím vším se klenula jasná bleděmodrá obloha, po níž ztékaly zamrzlé slzy.Liszka jenom vítězoslavně mlčel a nechal Aurbacha v klidu,aby si mohl podrobně prohlédnout předložené fotografie a teprve po delší době decentně zakašlal a poznamenal k stále více užaslému Aurbachovi,že by si nyní dovolil podal menší teologický výklad a upozornil ho,že jedná pouze o jeho soukromý názor. „Podívejte se prosím tady na střed obrazu.Tady můžeme vidět průhled jakýmsi ledovým údolem kolem něhož strmí ostrá skaliska a náš pohled pokračuje dál na jakousi náhorní planinu pokrytou ledovcem a uzavřenou dalším skalním masívem.Všude kolem jsou rozesety roztodivně utvářené kusy ledu se zamrzlými pekelnými potvorami a dalo by se říci,že téměř v centru obrazu je umístěn veliký balvan zpoza nějž vyčnívá poměrně velká část další poloprůsvitné ledové hroudy,která by se mezi těmi ostatními málem ztratila nebýt jakéhosi vnitřního světla,které ji projasňuje a my můžeme při bližším pohledu v onom kusu ledu objevit matné obrysy mužské tváře a podle všeho to nebude žádný ničema.Tady máte detailnější fotografii,na níž je to vidět poměrně zřetelně a je evidentní srovnáte-li si ji s ostatními zamrzlými nebožáky,že je to také zřejmě jediná ušlechtilá tvář z celého obrazu,což nám připomíná jeden známý mistrův obraz s Ježíšem nesoucím kříž obklopeným nestoudnými a deformovanými obličeji a hle je nám náhle úplně jasné ,kdo nám to tady zamrzl“.Auerbach s lupou v ruce ,skloněný nad fotografii ,jenom poznamenal,že se mu opravdu zdá,že onen zasněný modrožlutý obličej prosvítající bleděmodrým ledem mu připomíná onu tvář a dále se zeptal,“a proč tady máme proboha zmrzlého Krista a navíc rovnou zaledovaného jako nějakého horolezce? “Nejdříve vám musím říci,pokračoval Liszka,že jsem stejně jako určitě i vy ,viděl stovky nebo snad už tisíc různých ukřižovaných Ježíšů a také stovky a tisíce jeho výstupů na nebesa a také nejeden výjev zobrazující jeho slavný a konečný druhý příchod uzavírající jednu kapitolu pozemských dějin apokalypsou a následným zmrtvýchvstání a dalšími soudními procedurami s miliardami zavržených zmrtvýchvstalých určených do plamenů pekelných.Tady žádné plameny nevidíme a přesto je jasné,že jsme v jakémsi pekle.Nevidíme tady žádné kříže a roty římských setníků a trnové koruny a přesto máme pocit jako bychom opět přihlíželi dalšímu ukřižování a dále tady také nevidíme žádnou triumfální postavu v rozevlátém plášti snášející se v doprovodu nebešťanů,aby tady na Zemi uzavřela jednu historickou kapitolu a aby se nám z plynulého proudu času stal navždy zamrzlý potok a rybník dohromady,ale přesto z toho máme pocit,zejména z výrazu oné tváře,že to tady také nějak je.No a když si to všechno pěkně sečtete nebo třeba vynásobíte tak vám musí vyjít asi takovýto výklad.Vidíme tady opět dobrovolně obětovaného Krista,což se muselo přihodit při jeho druhém příchodu a vidíme tady zamrzlé peklo,takže se rozhodl ,možná navzdory vůli svého Otce,že nikoho nebude soudit a že raději nechal všechny ty pekelníky na věčnost zamrznout,ale ten zamrzlý déšť na obloze by spíše vypovídal o shodě mezi otcem a synem,protože tato oběť také znamená ,že už další příchod nebude a že také nebude žádné další zmrtvýchvstání a že jedinými soudci lidí už budou navěky pouze lidé sami a ten pláč boží jenom podtrhuje tragičnost této prazvláštní apokalypsy“.Po tomto poněkud delším proslovu se Liszka odmlčel a ve velkém sále staré zámecké obrazárny se rozhostilo hluboké ticho a také se nám tady ve vzduchu vznášely odrazy hned několika různých duchovních oblastí a světů,kteréžto vznášení a prolínání není nic zvláštního,protože nám tady ve světě probíhá vlastně neustále,takže souběžně vedle světa zamrzlého bleděmodrého pekla obdařeného spoustou skrytých významů a duševními víry

dvou postarších mužů sklánějících se nad jeho fotografiemi se v jejich těsném sousedství rozléhala další zamrzlá krajina,kterou bychom si koneckonců také mohli představit jako výjev z obrazu visícího v Treťjakovské galerii,pod nímž postarší a životem unavený průvodce,mimo jiné bývalý učitel z jednoho moskevských gymnázií,podává znuděným návštěvníků,v tomto případě studentům z Orla,krátký výklad,v němž bychom se mohli dozvědět,že se jedná o významné dílo ruské krajinářské školy z konce devatenáctého století,od malíře Kuropatkina,kterému se právě na tomto obraze podařilo naprosto mistrovsky zachytit náladu ruské zimy doplněnou o naprosto realistický výjev z lovu, na němž vidíme rozlíceného vlka běžícího vstříc lovci na koni s namířenou puškou,přičemž lovec v zasněžené oboře zámku Kolomazníky a jednalo se o Ulricha bez pušky čelil podobné situaci,ačkoli vlk se nám zázračně proměnil v divoké prase,ženoucí se rovnou jako střela na našeho zmateného jezdce a neklidného koně,za nímž se na vzpínajícím koni zmítal vyděšený Kraus,takže to vypadlo ,že se zde vbrzku odehraje nějaká tragedie na lovu,jejímuž tragickému vyústění bohudík zabránila kulka prolétnuvší rozzuřenou hlavou nebohého divočáka,takže poté co čerstvá krev potřísnila sníh kolem padlého zvířete a poté,co oba mále spadli s koňů ,zjistili,že jejich zachránce je ženského pohlaví a že jím není nikdo jiný než Auerbachova milenka Claudie,která se smíchem zastavila vedle našich lovců a sdělila jim,že něco tak zábavného již dlouho nezažila.Claudie ladně seskočila ze svého stepilého koně,aby téměř zázračným a pro Ulricha i s Krausem naprosto nepochopitelným způsobem uklidnila jejich rozrušená zvířata,ale to už se k dějství dramatu sjížděli další účastníci lovu a mnozí z nich projevovali krásné lovkyni vřelé a upřímné uznání za přenou ránu a chladnokrevný postoj,který v této tak vypjaté chvíli tak srdnatě a zmužile projevila a tak si poté již při zpáteční cestě zasněženou mírně zvlněnou krajinou musel Ulrich uvědomit,že je to opravdu velký rozdíl číst si o loveckých družinách a romantice zimního lovu v ruských klasicích a přímou účastí na takové zábavě v jakési lovecké oboře ve středních Čechách a také Kraus si zřejmě uvědomoval podobné rozdílnosti mezi světem krásné literatury a světem přítomné chvíle,kteréžto světy mají ovšem také nejednu podobnost projevující se v jejich jisté nehmatatelné imaginárnosti a tady se projevuje další neopomenutelná spojitost reálného světa přítomnosti s mohutným světem naprostých matematických idealit,v tomto případě s imaginárními čísly,které jsou stejně neviditelné jako třeba přítomnost,protože poklusávaje vedle unaveného Ulricha poznamenal,že mu to celé připomnělo lov na medvěda z Vojny a Míru a na to se s ním Ulrich podělil o jeden svůj momentální dojem,založený ovšem na jakýchsi složitých dojmech z dávné minulosti a prohlížení jedné černobíle fotografické publikace s názvem Lev Nikolajevič a Jasná Poljana.“Nemůžu si pomoci Franzi,ale mně to tady celé připomíná Rusko někdy za cara,vážně,podívej se tady na ty zasněžené smrky a na tu zvlněnou krajinu.Mám vážně takový pocit jako bych právě vjížděl do nějakého takového literárního výjevu nebo dokonce do nějaké takové té ruské krajinářské malby z konce devatenáctého století a ještě chvíli a náhle se vše zastaví a ztuhne a já i ty se proměníme v několik vět anebo v několik mistrovských tahů štětcem“ a Franz jenom dodal,že by proti tomu ani nic nenamítal,protože by už pro jednou měl na nějaký čas svatý klid a pak se trochu naklonil k Ulrichovi a dodal,že jak to tak celé sleduje,bylo by to pro ně asi to nejlepší řešení uklidit se na nějakou dobu mezi řádky nějakého toho ruského literárního díla,ovšemže někam mezi odstavce popisující klidný statkářský život,nikoli do nějakých válečných scén,třeba do válečné vřavy bitvy u Borodina a ještě mu přátelsky poradil ať si dá na tu Dianu vpředu pozor,protože ta po něm opravdu jede a taková rozvášněná ženská ,a dodal,odmítnutá, to je dobrý základ pro nechutné oplétačky a jak poznamenal Ulrich,také doslova podklad pro srdceryvnou antickou tragedii,takže bychom naši milou Claudii mohli rovnou přejmenovat na Médeiu anebo Medůzu.“Ty jsi nepoučitelný,ale věř mi,tahle ta dáma je trochu něco jiného než ty tvoje vídeňské

tanečnice.Na tohle to mám nos a dal bych od ní ruce pryč dokud to jenom jde,ale jak myslíš,ale uvidíš,že s ní ještě budou problémy.“Celá naše rozjařená lovecká společnost se vracela k zámku i s padlým divočákem již za soumraku,takže jim vstříc vystupovala potemnělá silueta zámku s rozzářenými velkými okny v průčelí jako nějaké tajuplné strašidelné sídlo a odkazovala tak velmi sublimně k podstatné strašidelnosti našeho každodenního bytí,které má právě tento aspekt tajuplné strašidelné průzračnosti společný také s mnoha jinými světy,třeba právě se světem ideálních matematických entit nebo vzdálených galaxii nebo světem před sto miliardami let,takže by vlastně nebylo úplně naivní předpokládat,že může existovat něco jako lidská duše a tím pádem také třeba duch evropské minulosti,který si také volně poletoval kolem oněch slavnostně rozsvícených oken vedoucích do velkolepé barokně pokřivení jídelny osvětlené stovkami svíček usazených mimo jiné v třpytivé kráse starých benátských lustrů se stěnami a stropem pokrytými pralesem barokního štukování a s nástropní freskou zobrazující polonahou Dianu lovící jelena,kterýžto lovecký výjev se také částečně zrcadlil i s těmi lustry a svíčkami ve velkých zrcadlech doplňující prostor mezi okny,kde se právě připravovala slavnostní tabule přichystaná pro důstojné ukončení dne a dnešního lovu. Celý ten čilý ruch kolem slavnostní tabule nejméně pro dvacet stolovníků duchu evropské minulosti připomněl cosi dávno minulého,ale nemohl se upamatovat co ,protože se mu už ze všech těch různých příběhů a události ,které tvořily jeho podstatu stalo něco,co se většinou stává žloutkům vhozeným do těsta určeného na přípravu dobré bábovky,a to se jednalo o pouho pouhou minulost evropskou a nikoli nějakou přímo obecnou,jejíž možnou podobu by také mohla vyjadřovat tzv. číselná osa,na níž ovšem není žádný problém dojít k zápornému číslu s obludně vysokou hodnotu jako třeba sto miliard let před Kristem a na níž vlastně potenciálně všechny kladné hodnoty nesou negativní předznamenání,takže v případě ducha obecné minulosti nebo-li ve stručnosti pouze minulosti si i samotný takový duch jednou musí při procházení sebe sama jakožto číselné osy říci,že v oblastech vzdálených od přítomnosti v řádu stovek miliard ,začíná se rozmělňovat do čehosi natolik nestvůrného,že tam už vlastně postrádá jeho existence opodstatnění a že by pro něho vlastně bylo lépe,kdyby se raději smrskl do bodu a přijal novou identitu a příjmení a přeměnil by se na ducha věčnosti,v němž je jakékoli plynutí času jenom jakousi trapnou halucinací a mohl by se přitom utěšit pomyšlením,že v tom maléru nelítá sám,ale že do této šlamastyky s velkými čísly zahučel také jeho dvojník tak zvaný duch prostoru,který se konec konců roztahoval s neuvěřitelnou drzostí a nařvaností po všech volných místech zámecké jídelny v Kolomaznících,takže nebýt jeho doslova ideální bytnosti,nebylo by zde pro nějaké stolovníky včetně Ulricha ,Liszky a dalších včetně neuvěřitelně krásné Claudie žádné místo,které tito lidé vlastně neměli zajištěno ani na časové ose vyjadřující jenom jednu z mnoha tvářností ducha universální minulosti,protože z jeho hlediska se tyto bytosti z hlediska nějakého trvání úplně ztráceli pod obraznými velehorami obřích čísel,takže by si také někdo ,třeba duch vesmíru mohl při pohledu na onu časovou osu pro jejich naprostou nepatrnost také říci,že vlastně neexistují a vlastně by si něco takového onen duch ani nepomyslil,neboť by je vůbec nezaznamenal a tudíž by jejich neexistence,alespoň z jeho universalistického hlediska byla doslova substanciální a zde by se konečně mohl přihlásit o slovo konečně také duch nicoty,který by se mohl podivit jak to tedy je s bytím či nebytím takové nicoty. Pochopitelně,že na podobné triviality,neměli ani Liszka a ani Auerbach ani pomyšlení,neboť předmětem jejich rozhovoru,když procházeli jídelnou procházející již posledními stádii příprav k slavnostní večeři,které spočívaly v přepečlivém urovnávání příborů svědomitým majordomem doprovázeného několika pozornými spolupracovníky,jímž všem Auerbach pochopitelně přátelsky pokynul a dokonce se přeptal jak to vypadá a pochopitelně se mu

dostalo té nejpozitivněji možné odpovědí a la belissimo a supetirtissimo vaše nejurozenější jasnosti,kteréžto nejurozenější jasnosti v té odpovědi bylo přítomno pouze implicitně,ale zde nezpochybnitelně vyplývalo ze situace,byl kupodivu právě duch minulosti,neboť veliký znalec barokního umění Liszka si dovolil vyjádřit velké potěšení nad krásnými ,bohatě zdobenými rámy velikých zrcadel lemujících jejich průchod přes jídelnu jako nějaká čestná stráž s nablýskanými kyrysy a vytaženými šavlemi, k čemuž mu polichocený Auerbach pouze doplnil,že to bude s největší pravděpodobností severoitalská práce,nejspíše z okolí milánského mistra Scatola,přičemž se ke slovu přihlásil také duch prostoru,protože právě při pronášení jména milánského uměleckého truhláře vrazil Auerbach do číšníka přinášejícího několik lahví vzácného červeného vína a Liszka při sledovaní tohoto politováníhodného incidentu doprovázeného mnoha oboustrannými omluvami si v duchu představil,že v oné slavné minulosti někdy v sedmnáctém století by celá tato scéna končila zoufalými výkřiky poddaného muže taženého krutými holomky s nemilosrdnými obličeji ven ze sálu,za jehož dveřmi by bylo dokonáno dílo spravedlivé odplaty za zničené lahve drahocenného moku a vzpomněl si přitom bůhví proč na jednu staročeskou pověst,s níž se seznámil ,když se učil česky,zpracovanou velmistrerm české historicko vlastenecké prosy Jiráskem,v níž vůdce chodských rebelů volá Lomikare,Lomikare,do roka a do dne ...a přesně za rok krutý pán umírá na následky oné strašné klatby...ale tichým sálem se žádné Lomikare neozvalo a oba pánové pokračovali dále ve svém rozhovoru,který navazoval na jejich ranní setkání a v němž již byly plodně rozvinuty výsledky a závěry jejich dohody,která měla mít dohru až začátkem příštího roku v Davosu,kam se samozřejmě také podíváme,protože právě tam mezi opravdu vlivnými muži se v pravém světle projeví mocný vliv jedné klidné a mírně usměvavé tváře zamrzlé v kusu ledu na výjevu jednoho neznámého obrazu jednoho světoznámého holandského malíře. A potom již konečně nastal čas pro slavnostní večeři,na níž byly snad nejzajímavější nádherná prsa Auerbachovy milenky,ale také dekolty ostatních přítomných žen příliš nezaostávaly za tímto vskutku požehnaným poprsím,ale také předložené delikatesy oprávněně zaujaly přítomné včetně zákusků a vína a většina stolovníků byla nadmíru spokojena,což se ovšem nedalo říci třeba o Claudii a kupodivu také ani o Liskovy,který mimo jiné dnes dosáhl ledačehos ,co si předsevzal,že zde uskuteční,ale bohužel ho to stálo opravdu velké peníze.Naopak,kdo vypadal naprosto v rovnováze,neprojevující se bohužel rovnováhou vnější,byl redaktor Kraus,který se po ukončení večeře nějak záhadně popřesazoval až vedle židle obsazené jeho nejvyšším nadřízeným,který mu blahosklonně věnoval pozornost a zjistil přitom,že i bohům se občas vyplatí pohlédnou dolů mezi tu chamraď plahočící se v těch pozemských sračkách,ačkoli pochopitelně si celou věc ve své povznesené hlavě vyložil na trochu jiné a vyšší úrovni a nejednalo se u z Krausovy strany o nižádné udavačství,to opravdu nikoli,ale spíše o velmi bezprostřední pohled do světa pornohvězd,který koneckonců také Auerbachovy přinášel prostřednictvím deseti milionů rozevřených zvlhlých klínu vyvedených na kvalitních fotografiích,nemalé finanční částky a bohužel se nejedná jenom o nějaké píčí ,jak podotkl Kraus,nýbrž i o mužské prdele,a hned se začal omlouvat,ale Auerbach ho uklidnil,že tak to prostě je a že není od věci si čas od času pohovořit naprosto otevřeně a bez skrupulí a musíme poznamenat,že užaslý duch evropské minulosti poletující studeným večerem kolem zámku a občas nahlížející velkými okny,jimiž se linuly proudy světla ukrajující noci část její poctivé tmy byl svědkem mnoha pohyblivých konfigurací veselých hostů měnících se k jeho nelibosti skoro nepřetržitě,samý pohyb a změna a k ničemu to nevede .Najednou se vůbec nedovedl rozhodnout ,zda-li to kroužení dole v jídelně má vůbec nějaký smysl pro budoucnost,potažmo budoucí minulost,ale to si patrně nevyslechl rozhovoru mezi Claudií a Ulrichem,kteří se po večeři pohybovali sálem jako nějaké kulečníkové koule čas od

času o sebe hlasitě třesknoucí .Pochopitelně pouze obrazně a pochopitelně také doslova.Při jednom takovém střetu u jednoho z velkých oken vedoucích do široké zasněžené noční krajiny se k němu Claudie obratně přitočila a zeptala se Ulricha,který se ji vlastně snažil po celou dobu nenápadně a zdvořile vyhýbat,jestli je to vážně pravda,že mu nedávno vyšel v jednom německém renomovaném časopise významný vědecký příspěvek k historii universa a že ji přesně takové věci zajímaly od malička a že by byla moc ráda,kdyby ji někdy ty záležitosti objasnil a Ulrich začal slovně kličkovat,že to pochopitelně pro ni někdy rád udělá,ale že bohužel nyní ,jak to tak vypadá,bude zřejmě velmi zaneprázdněn a bude muset vykonat jakousi zahraniční cestu a Claudie v nádherných černých šatech s rozparkem vedoucím skoro až k pasu s téměř nahými zády,chápavě potřásla hlavou a řekla mu,že to chápe,ale že je trpělivá žačka,která si ráda počká na svého učitele a Ulrich v duchu proklínal ty ženské dvojsmyslnosti a vytáčky.V podstatě by se s ní zase klidně vyspal,ale souvislosti kolem ní nebyly nejprůhlednější a hlavně Auerbach by se mohl proměnit v krutého mstitele a to za nějaké polibky v rozkroku rozhodně nestálo.Společenský rej je poté od sebe odtrhl a nějaký pozorovatel této události,pozorovatel,který přeci nesmí scházet při žádném myšlenkovém experimentu,by mohl při sledování těch lidských kulečníkových koulí zjistit,že jeho příměr s kulečníkem tady poněkud pokulhává,alespoň kulečníkem ideálním s ideální deskou potaženou ideálním zeleným plátnem s ideálními dokonale kulovitými koulemi,neboť pohyby rozjařených Aeurbachových hostů byly podle zásad newtonovské mechaniky naprosto nevypočitatelné.K onomu pozorovateli bylo by správné uvést to,co často ve spojitosti s pozorovatelem objevuje v mnohé učebnici fyziky a to představme si pozorovatele,který si představuje,a to již opouštíme ony poučné stránky a dostáváme se k zámku v Kolomaznících působícím v zasněžené zimní noci se svými rozzářenými okny přímo pohádkově a pokud by náš pozorovatel pozvedl svůj zrak k nebesům ,uviděl by tam nejenom ducha evropské m minulosti,ale také spoustu hvězd a pokud by byl vybaven dobrým dalekohledem ,možná by si povšimnul,že jedno z nebeských těles se pohybuje a pokud by ho pozoroval déle,zjistil by že vykonává pravidelnou dráhu a my víme,že tím tělesem nebyl nikdo jiný než Hubbleův teleskop mapující signály přicházející k naší zemi až z nevzdálenějších konců vesmíru a to také bylo to,co poslední dobou intenzivně zaměstnávalo jeho mysl,právě ty konce vesmíru a nesmírně ho hnětlo,že může sledovat místo konců takříkajíc počátky,ale na vyřešení této záležitosti jeho elektronický mozek zkrátka nestačil.

PO PŘÍJEZDU DO MARIÁNSKÝCH LÁZNÍ ZAČNE ULRICHA PRONÁSLEDOVAT DUCH MINULOSTI A U SOCHY VELIKÉHO BÁSNÍKA HO PŘEPADNE DUCH PŘÍTOMNOSTI V PODOBĚ KRÁSNÉ ŽENY.LISZKA VE VÍDNÍ TAKTÉŽ PRONÁSLEDOVÁN DUCHEM MINULOSTI ZAČÍNÁ S PŘÍPRAVOU EVROPSKÉHO ROKU A ZJISTÍ,ŽE BEZ ŽEN TO NEPŮJDE. Ráno u snídaně nevypadal nikdo z přítomných na to,že strávil noc na strašidelném sídle,v němž se v noci promenádují různí duchové a neviditelní pozorovatelé včetně zmateného ducha minulosti,který,jak ještě uvidíme,nám nedá delší dobu pokoj.Dokonce i Claudie rozdávala na všechny strany milé sexy úsměvy a jeden z nich věnovala dokonce i Ulrichovi,který si vůbec nebyl jistý jestli to náhodou také nevyjadřovalo smrtící nenávist odmítnuté ženy,protože včera při večeři se všemi možnými způsoby snažil zabránit,aby se mu dostala blíž k tělu,ačkoli si s ní navenek velmi příjemně pokonverzoval a dokonce ji slíbil,že ji při nejbližší příležitosti také osvětlí,co bylo před Velkým třeskem.Liszka popíjející

kávu vedle spokojeného Auerbacha podotkl,že to Claudii vážně sluší a že obdivuje jeho vkus a potom přešel stručně k věci a sdělil Auerbachovi,že ještě dnes odletí do Vídně,aby připravil vše potřebné k uskutečnění jejich dohody a na to mu Auerbach sdělil,že doufá v dobrý konec celé věci a dále řekl,že aby to všechno urychlil tak jim,Ulrichovi a Liszkovi půjčí svého jaguára,který potom ještě může Ulrich využít pro své záležitosti v Čechách. Zaslechl včera,že se chystá navštívit Mariánské lázně.“to máte pravdu“odpověděl Liszka“ je to zkrátka hotový nadšenec do Goetha a zkrátka ,že tam musí jet,aby se tam potkal s jeho duchem“.Nu nevím jak by se tvářil,kdyby tam na kolonádě opravdu potkal poloprůsvitnou postavu velkého mistra pera.No,možná by ho jedna či dvě becherovky zase uvedly do té správné rovnováhy,aby byl schopen s velkým básníkem pohovořit a doufám,že by se ho zeptal na podrobnosti mistrova románu s onou Ulrichou nebo Ulrikou“.Oba seděli na vzdáleném konci stolu,takže ani Ulrich nebo Claudie nemohli tušit o čem si ti dva výtečnící povídají a naopak ani Liszka a Auerbachem nemohli zaslechnout Ulrichův výklad o Goethovi ,který podával zvědavé Claudii,která včera také něco zaslechla o jeho plánované cestě a vyjádřila lítost,že nemůže také navštívit ony vyhlášené lázně. Když vjížděl stříbrný jaguár do Benešova,zeptal se redaktor Kraus zachmuřeného Liszky jestli by mu nevadilo,kdyby si zapálil.Ulrichovy to nevadilo a Liszka jenom poznamenal ať proboha nepropálí díru do sedadla a potom se opět ponořil do svých myšlenek.Ulrich od volantu poznamenal,že poblíž se nachází Konopiště,kde sídlil následník trůnu Ferdinand a že to tím pádem není žádná díra a potom se Kraus Ulricha zeptal ,jak se té díře říká německy a dozvěděl se že Beneschau.Ulrich zatím pustil rádio a všichni ve voze málem vyletěli z kůže,neboť z reproduktorů je ohlušila jakási divoká taneční hudba se samým Love love love v textu a Liszka zakřičel na Ulricha ať to ztlumí a pustí tam,pokud mermomocí chce něco poslouchat,proboha něco klidnějšího a tak Ulrich přeladil a jejich uši zaplavil Vivaldiho čtvero ročních dob,přesněji Jaro a Lizka se opět vrátil ke svým myšlenkám,takže se dalo říci,že přemýšlel a přemýšlení anebo ještě lépe jeho podstata jak známo není záležitostí,kterou bychom dokázali vyřídit v několika větách,když se to nepodařilo vyřídit ani několika vědním oborům včetně neurologie a psychiatrie dohromady a když stále dodnes nikdo pořádně neví,co dělá,když mu hlavou začne proplouvat nápad zabývat se právě podstatou myšlení,ale každopádně , když se asi pár kilometrů za Beneschauem Liszka opět vynořil ze svých myšlenek,překvapil své spolujezdce ,kteří se mezitím kultivovaně pohádali o to,jestli je v autě lepší poslouchat disco anebo Vivaldiho,aniž by došli k definitivnímu závěru,k čemuž jim akorát Liszka dodal svůj krátký názor,že to bude nejspíše ticho anebo jazz,když vážně pronesl „Postavíme to na ženách“,čímž náhle ukončil musikologickou rozpravu svých přátel a Kraus,který měl na ženách opravdu postaveno své živobytí a věděl o nich své zejména z té stinné stránky,kam jas neposkvrněného početí nikdy nedopadl ,se zaraženě podíval na svého důstojně se tvářícího souseda a poznamenal „No to snad ne“ a Ulrich vypnul rádio a pronesl směrem k tváři,která se mu odrážela ve zpětné zrcátku mírně ironicky „a co budeme stavět pane Liszko?“Nějaký kabaretní soubor anebo něco ještě veselejšího?“.Liszka pouze odmítavě mávnul rukou a zeptal se Ulricha“ jak se prosím vás jmenoval ten řecký autor komedií?Lysistrates ?Nějak mi to úplně vypadlo z hlavy“.A Ulrich si najednou také nemohl vzpomenout,ale zachránil to Kraus,který brblajícímu Liszkovi ,že to je ale úděsné,taková základní znalost a že lituje,že je obklopen takovým spolkem ignorantů,sdělil ,že to patrně byl Aristofanés.Liszka mu poděkoval a řekl obrácen ke Krausovi „ a není to prosím vás takový ten kus odehrávající za Peloponéské války,kdy už to pro obě vytrvale a tvrdohlavě bojující Spartu a Atény vypadalo bledě a konec utrpení byl stále v nedohlednu ,no a kdy vzaly věci do rukou aténské ženy,kterým už to také lezlo na nervy a že to zkrátka zastaví s použitím jím vlastních metod,totiž přes sex?“ Jasně,jasně,máte pravdu

pane Liszko,potvrdil mu to Kraus a ještě dodal,že ty zatracené ženské,jejichž vůdkyní byla ona Lysistraté,se smluvily,že těm svým chlapům budou odpírat dobrodiní pravidelného a vůbec jakéhokoli souložení a miliskování a tak podobně“. „Přesně tak“ pronesl spokojeně Liszka,“přesně tak.A také to ty ženy dotáhly k úspěšnému konci“.Tak a co tomu říkáte pánové“? Ani jeden z jeho sousedů ovšem nevypadal na to,že by k tomu chtěl nebo mohl něco kloudného říci a tak jim Liszka raději svoji ideu rozvinul poněkud podrobněji.“Podívejte se pánové na věci kolem nás konečně trochu realisticky,protože bez toho neuděláte nikdy dobrý obchod nebo dobrou politiku.Nu a teď se vás zeptám,kdopak asi je tím hlavním činitelem v ročních přehledech udávajících roční spotřebu běžného spotřebního zboží?Kdopak si asi kupuje více mýdla ,saponátů,rtěnek,spodního prádla,kuchyňských doplňků?kolem čeho se nám vlastně točí většina filmů a knih a časopisů?Nerad to přiznávám a říkám,ale jsou to ženské.Možná mi budete chtít namítnou,že ano,máte pravdu , ano táhnou ten maloobchod těmi svými věčnými a nesmyslnými nákupy a určitě se ale shodneme,že pokud vůbec někdo z nás si jede něco koupit do nějaké té velkoprodejny,určitě nehýří nadšením.Vy to Ulrichu vlastně ani neznáte,já už to nemá zapotřebí,ale vy Krausi,to budete znát dobře.Ten pocit nevolnosti,když stojíte v nějaké té řadě před pokladnou a čekáte jako nějaký idiot s košíkem plným chlastu až na vás přijde řada.Podívejte,nikdy jsem ženy nepodceňoval a dobře vím čeho všeho jsou schopné.My muži jsme proti nim v mnoha ohledech naprostí břídilové,naprostí a proto jsme se odnepaměti snažili tuto děsivou iracionální sílu spoutat třeba nějakým tím desaterem anebo nějakými těmi šátky přes obličej anebo jsme je rovnou upalovali en masse a neříkám,že by všechny tyto metody byly zrovna správné.Nekruťte mi tam vpředu hlavou a navíc vás dobře vidím v zrcátku,takže si můžete o ženských myslet cokoli a vy Krausi také,a zrovna vy přeci víte,jaký mnohamiliardový byznys se za těmi vycpanými prsy a zadky skrývá.“Ulrich se přestal uculovat a přešel k meritu věci ,že to je sice pravda s těmi nezvladatelnými pudovými silami a ohromným skrytým vlivem,které ženy mají,ale jak jim v tomhle Evropském roku,o němž ani Auerbach ještě neví,co by to mělo znamenat,pomůže nějaký Aristofanes? „Snad doopravdy nechcete navádět ženy z vyšších kruhů,aby svým mužům odpírali své vnady?No to už byste musel rovnou také oslovit všechny prodejné ženy nebo-li prostitutky nebo-li děvky,aby se pod rudou zástavou s nápisem prostitutky celého světa , spojte se pustili do boje.“ K čemu znalec toho světa Kraus dodal,že tohle to je z principu vyloučeno a že ještě neslyšel o žádném bordelu, kde by se děvky ,nebýt přísné disciplíny okamžitě nerozhádaly,ale že je to úplný nesmysl,ať mu to Liszka promine,ale vždyť to musí vědět také,že několik ženských spolu pohromadě dlouho nevydrží a že hned tam mezi nimi vznikají různé kliky a spory.O nějakém ženském hnutí nemůže být ani řeči,to už je jako pokoušet se o nějaké harmonické manželství,což už také z podstaty vyloučená věc. „Ale vy jste mne nenechali domluvit.To se rozumí samo sebou,že tady přeci nebudu s Auerbachem organizovat nějaký ženský spolek a pánbů nás ochraňuj,aby to nikdo nezorganizoval,jen se podívejte na američany,kam to až s tím svým feminismem dopracovali.Měl jsem na mysli vlastně prozatím něco velmi neurčitého,jistou pracovní ideu a prozatím nevím , kam dál,ale nikdo mi nevymluví,že je to síla,která správně usměrněna,by nám mohla pomoci ledacos v našem evropském domě zlepšit a tohle to pánové také není špatné .Evropský dům a to už nemá daleko k evropskému bytu a jediný kdo v nějaké bytě dokáže udržet pořádek,pokud si ovšem neplatíte hospodyni,jsou opět ženy.Jen se podívejte k sobě domů Krausi a jasně uvidíte,o čem tady mluvím.Už vám to říkám nejméně rok,ať si najmete nějakou ženskou na úklid a neříkejte mi,že vás Ziegler zase tak špatně platí,aby jste

to neutáhl.A vy pane von.....ano vy s tím svým velkým domem po rodičích,vy byste tam shnil nebýt těch služebných,no dnes už se to moc nenosí,ale ať už je to úklidová služba nebo servis,pořád za tím vidím ženskou s hadrem a kýblem,kdežto vy pochopitelně štíhlou pokojskou v krátké sukýnce s bílou zástěrou a bílým čepečkem v účesu.a kruh se uzavírá a jsme opět přesně uprostřed kosočtverce s krátkou úsečkou uprostřed.“Ulrich musel uznat,že na tom opravdu něco je a že to koneckonců budou muset ještě promyslet a že by z toho nakonec něco mohlo být a mezitím pravou rukou zašátral do úložného prostoru u řadící páky,aby si podal cigarety a nahmatal přitom zapomenutou červenou rtěnku,dokonce bez vršku a v postatě již vymazanou a nemusel dlouho uvažovat,aby si ji spojil se rty,které měl nedávno možnost tak důvěrně poznat,ale to ho nenapadlo,že uvnitř této použité rtěnky je ukryto malé odposlouchávací bezdrátové zařízení nebo-li štěnice,neboť Claudie byla tak trochu blázen do různých špionážních filmů a byla úplně zamilovaná do celé filmové série o agentu jeho královského veličenstva Jamesi Bondovy a částečně také to ovlivnilo její počínání a postoje vůči Ulrichovy,i když ten pochopitelně měl s Bondem společné maximálně tak hodinky.A Claudie si také celou tuto politickou rozpravu ještě tentýž den vyslechla ,ale podle neurčitého výrazu její tváře a podle několikrát vysloveného výborně,se opravdu nedalo říci,jak o celé té věci vlastně smýšlí,ale svým způsobem si Liszka získal její sympatie svým poměrně přesným odhadem situace,přestože ho jinak víceméně nesnášela a tak by se cesta našich přátel do Prahy a večerní Liszkův let do Vídně možná přeci jenom daly uzavřít konstatováním,že Liszka měl přeci jenom pravdu,když pronesl požadavek Postavíme to na ženách. Kapitola,v níž se opět dostaneme na nebesa,ovšem nikoli příliš vysoko,takže na nějaké hlubokomyslné teologické rozpravy můžeme rovnou zapomenout,kde se na hladině běžného civilního leteckého provozu v mínus padesáti stupních celsia při běžné letové rychlosti kolem osmi set kilometrů za hodinu potkáme v první třídě se záhadami lidského myšlení,které bychom si mohli také představit jako vrcholně renaissanční skulpturu v podobě svalnatého polonahého starce s hlavou opřenou o dlaň upracované ruky anebo také jako pouhopouhý doposud neopracovaný kus mramoru, v němž se ukrývají všemožné potenciality včetně nepovedených,doslova podprůměrných kusů určených pro běžnou náboženskou propagační potřebu,ale především je zapotřebí zdůraznit,že v případě letu z Prahy do Vídně se vlastně ani nedá pořádně hovořit o nějakém letu ve smyslu dlouhých mezikontinentálních spojů , ale spíše o pouhých vzletových manévrech a manévrech přistávacích,protože o nějakém prostoru pro vlastní let tady vlastně nemůže být vzhledem k nepatrné vzdálenosti oddělující obě skoro velkoměsta ani řeči,tudíž zde ani nemůže být nějaká řeč o nějakém hlubším přemýšlení,protože na to vám mezi těmi dvěma whiskami a několika novinovými články ani nevybude čas a vlastně ani nemá smysl hovořit o nějakých manévrech,protože současná evropská mládež si pod tímto slovem může nanejvýše představit,pokud si ještě vůbec něco dokáže ve své většině něco představit,nějaké mapky pokryté praporky označující pohyby imaginárních vojenských uskupení,ačkoli to není ani tak dávno,kdy slovo manévry vyvolávalo zejména u vojenské služby schopné části mužské populace zcela konkrétní a jasné představy a navíc se v té době také velice rychle přešlo od nějakého manévrování ke konkrétnímu válčení,ačkoli samozřejmě pohyby s vlaječkami v operačních střediscích zůstaly neodmyslitelnou součástí celého procesu,ale historických reminiscencí na poslední a nedávnou velkou evropskou válku byla mysl mistra Liszky sedícího v první třídě pravidelného letu Praha Vídeň s leteckou společností Lufthansa na hony vzdálena,alespoň v prvním plánu jejích úvah,ačkoli latentně tam v různých souvislostech byly přítomny. Konec konců právě této válce vděčil Liszka za své ohromné bohatství,ke kterému přišel na rozdíl od mnoha svých spoluobčanů v podstatě legálně,protože

právě po válce,kdy se jako mladý muž začal zabývat sbíráním starožitností mohl obeznalý jedinec přijít k pěkným kousků téměř za hubičku.Válka ne válka ,stojí to všechno za hovno,pomyslel si po startu letadla náš sběratel a skutečně měl Auerbach pravdu,že má pocit jakéhosi rozkladu a s tím už se musí vážně něco udělat a ty ženské,ty ženské v tom budou důležité.A tak se rozhodl,že si o všem popovídá se svoji o čtyřicet let mladší milenkou,ovšemže ne o všem,ale zkusí si na ni další postup .

Konečně přichází ta chvíle,kdy můžeme přijít s poněkud obecnějším pojednání o Evropě jako objektu erotického zájmu a aby toho nebylo málo také s velmi odbornou úvahou kosmogonického charakteru,v níž bude použita oblíbená rekvizita tzv.pozorovatel,s nímž sklouzneme po lineární nespojité funkci do těsného sousedství počátků vesmíru,takže to bude pořádná řacha. Mnozí Evropané skloňují slovo Evropa podle ženského rodu a tak to také dělal Ulrich ve své úvaze o starém kontinentu,do níž se pustil poté,co se vrátil z letiště ,kde se rozloučil s Liszkou a Krausem,zpět do hotelu Paříž.A přesně tak je to přeci správné,vždyť ta princezna ,kterou si unesl vládce bohů byla přeci jenom také ženská a proto by bylo určitě na místě zarámovat si ji do zlatého secesního rámu ve tvaru kosočtverce a středem vést krátkou úsečku a úplně nevědomky si stejný obrazec nakreslil na zadní stranu běžné turistické mapy Prahy,takže velmi bezprostředně přenesl začátek své úvahy přímo do svého hotelového pokoje.Když uviděl svoji kresbičku zkrášlující malou mapu Evropy ve špatné měřítku s výrazným červeným kroužkem ve svém středu označujícím umístění Prahy,vzpomněl si udiven svým primitivním přirovnání,proč ho vlastně použil.Když po návratu z letiště vstupoval do hotelu,zaslechl,že je to všechno v píči a když se porozhlédl,odkud se k němu ono konstatování doneslo,uviděl dva muže opřené o své taxíky a bylo zřejmé,že to byl právě jeden z nich,který přišel s tímto negativním hodnocením nějaké situace,o níž Ulrichovi nebylo nic známo,ale věděl,že podobný názor na současnou situaci v Evropě sdílí mnoho lidí a Ulrich musil uznat,že se v tom patrně bude skrývat kus pravdy.Při prohlížení své malůvky na mapě ho najednou pobavilo pomyšlení,že ono hodnocení může mít samozřejmě mnoho různých významů a to dokonce i význam přímo kartografický,protože slovo Evropa je v několika evropských jazycích ženského rodu a protože viděl přetisk jedné staré evropské mapy ,která tam byla vyobrazena jako královna se srdcem umístěným v Praze,ale pokud by člověk na oné staré mapě prodloužil té nešťastné dámě krk,mohl by si do Prahy vložit i něco jiného a vůbec mu to nepřipadlo hanlivé,neboť se přeci úplně běžně používá spojení v lůně přírody a nikoho to neuráží,ale bylo mu zřejmé ,že když někdo řekne,že je to v ....patrně tím chce vyjádřit něco úplně jiného než když uvolněně pronese tak už jsem konečně v lůnu matky přírody a asi toto by měl také vyjadřovat ženský rod slova Evropa,za nímž se ovšem skrývalo mnoho věcí,včetně Liszky a jeho finančních transakcí a také včetně Claudie,taktéž ženského rodu,plánující malé překvapení a v další rovině je na tom slově pěkné to,že v sobě skrývá nejenom Velkou Británii a Švýcarsko a tisíce dalších kartografických odkazů ,ale že v sobě má hutnost dokonalého matematického symbolu,po nímž se dá schovat celá řada dalších složitých symbolů,přičemž je vážně zábavné,že také matematika,alespoň v češtině je také ženského pohlaví a tady si vzpomněl na onu příslovečně otevřenou slovanskou duši,která je patrně schopná docela elegantně pojmout ještě mnoho jiných paradoxů ,a když si pokoušel vybavit jméno nějaké matematičky ,nic ho nenapadlo,ale konec konců tohle to ještě není žádná tragedie,vždyť ženy tady nejsou kvůli nějakým rovnicím a přesto stále dokola jako nějací idioti propadáme jejich kouzlu.A Ulrich si musel přiznat,že ačkoli má vůči ženám a Evropě svoje výhrady,tak je má

svým způsobem rád.U žen to bylo jednodušší,ale s Evropou měl chvíli potíž zjisti ono proč a také si řekl.Jsou to oba blázni,Auerbach i Lizska. Jak si to vlastně ten Liszka představuje s tím svým Postavíme to na ženách ?Jistě,jistě,založíme nějakou novou politickou stranu ,v jejímž čele bude stát nějaká pohledná bývalá prostitutka.To by mohlo přilákat zájem.Anebo a to by pro Auerbacha určitě nebyl problém,by to chtělo rozjet velkolepou reklamní kampaň,do níž by se zapojily i ty jeho různé pornografické plátky a různé módní magazíny,v nichž by ty polonahé dámy uvolněně diskutovaly o současné krizi.To by možná šlo. Ulrich vstal z křesla a přešel k oknu s vyhlídkou na Prahu.Zapálil si cigaretu a vrátil se ke slovu Evropa a bylo jasné,že jeho význam se v mysli každého obyvatele tohoto světadílu naplňuje pokaždé trochu jiným obsahem a bylo jasné ať už se v tom duševní roji vyskytuje cokoli,tak to bude většinou poznamenáno značným citovým nábojem,ale citový náboj není bohužel tak snadno měřitelný jako náboj elektrický a pro míru citové přitažlivosti tady nemáme takovou jednoznačnou formuli jakou je v elektrostatice Coulombův zákon.Pro někoho může mít otřískaný hrnec a hromada vařeček,na něž si vzpomíná v souvislosti ze svým dětství a se svoji dávno mrtvou babičkou daleko větší význam,něž jaký by pro něho měl mít státní znak a vlajka jeho státu i s hlavní katedrálou zemského patrona v hlavní městě,i když v někom může černá dvouhlavá orlice nebo pouze jednohlavý orel vyvolávat podobné nadšení jako nějaké vzpomínky na ztracenou duhovku a samozřejmě,že i Ulrich měl jako skoro každý jiný svoje kuličky a své oblíbená míst klukovských her a pochopitelně se také dokázal málem rozplakat,když při úklidu svého bývalého dětského pokoje našel plechové autíčko na setrvačník,s nímž si jako chlapec dokázal hrát na koberci dole v hale jejich sídla celé hodiny,ale při vyslovení slova Evropa mu se mu hlavě vynořovaly i jiné dojmy a představy než jenom nějaké kosočtverce nebo průhledná autíčka v podobě duševního obrazu.Evropa pro něho byla poslední dobou hlavně literatura a věda.Zamáčkl nedopalek do popelníku a pomyslel si,že začíná být trochu patetický s celou tou podělanou Evropou,která by se mohla zarámovaná v kosočtverci klidně jmenovat Érota nebo také Kundánie a nebohý ,nešťastnou náhodou materializovaný hrdina nějaké správné sovětské vědecko fantastické novely z šedesátých let by si při svém nečekaném přistání v Praze na začátkem dvacátého prvého století,tedy století,představujícího pro fantasty žijící počátkem století dvacátého něco jako zemi zaslíbenou jejich vizím dokonalé společnosti budoucnosti a nejenom jim,by si při procházce centrem tohoto města musel opravdu připadat jako v nějaké té Kundáníi a to nejenom kvůli neobyčejně častému výskytu nahých žen na obálkách různých časopisů vystavených skoro na každém rohu.Konec konců stejný pocit naprosté mravní spouště a zhouby by se asi zmocnil i leckterého světáka ve fraku a cylindru ,nějakého takového operetního svůdce z Cikánského barona nebo Polské krve,kdyby se díky nějakému nepatřičnému zauzlení časoprostoru přenesl právě na Václavské náměstí,kde by z té současné módy musel dostat záchvat mozkové mrtvice,ale přestože to byla taková Kundánie,nedal se jí upřít jistý půvab,za který ale mohly většinou ony sentimentální vzpomínky z dětství,ale naštěstí nejenom ony a dokonce k němu přispívaly i tajupné Karpaty se svými upírskými historkami a Vídeň se svým modrým Dunajem,který ovšem nikdo nikdy takto zabarven neviděl ,leda v šumivém opojení s bublinkami šampaňského v hlavě,a také staré zvlněné moravské vinice a také lahve dobrého rieslingu vypité nad ránem s přáteli a také Mosela a také Petrohrad se svým měděným jezdcem a také dojetí po dočtení Dámy s psíčkem, so sabačkoj a dokonce by si tam našel místo i starý Královec s puntičkářským Kantem a dokonce jako odvrácená strana a protipól Mefistofeles s Goethem procházející se po Mariánských lázních a všechny tyto a jiné jednotlivosti,z nichž se skládala v sobě obsahovaly jeden povážlivý nedostatek ,který s ním měl společný i tzv. lidský duch a který by se také mohl přiměřeněji ozdobit přívlastkem fantomatičnost, která zase měla co dělat

s časem a přítomností a minulostí a také s fantómem opery a lidské mysli,která by snesla srovnání s fantómem opery ,a to lebkou jakožto divadelním ústavem ,v němž coby myšlení řádí právě onen zlopověstný fantóm opery. Když se vrátil od okna ,pohlédl na pokreslenou mapu Evropy a hodil ji pod stůl a řekl si zcela otevřeně,že tohle to všechno je sice pěkné,ale úplně na hovno a že asi udělá nejlépe,když si na noc přečte něco uklidňujícího a tak šáhl na secesní noční stolek po Paralelních světech,aby se najednou ocitl doslova jinde,ačkoli slova s nimiž se potkával na stránkách této knihy,nebyla nikterak neobvyklá,ale ze samých těch ale a tak a tudíž a proto a proto si myslíme neboť minulá rok a průlom dokázal autor postavit rovnou nekonečno různě propojených světů a Ulrich si říkal,že je to opravdu pěkné a půvabně jak z několika podstatných jmen a několika jiných slovních druhů dokáže liská mysl vykouzlit celý vesmír a v tomto případě dokonce nekonečno různých vesmírů.O něco později s hlavou na polštáři ,takříkajíc před usnutím,se Ulrichovi přihodilo,že měl cosi jako vizi a zde konečně přichází ke slovu ona nespojitá lineární funkce,o níž je,pokud se nepletu,zmínka v názvu této kapitoly a musíme říci,že měla tvar písmene V,jehož středem vedla karteziánská souřadnice Y kolmo dopadající ve špici onoho V na osu X,přímo skoro v bodě 0,ale právě jenom skoro.O její nespojitosti vypovídala ona špice vznášející se opravdu infinitezimálně nad nulo ,nad níž se měl za chvíli ve své vizi vznášet také Ulrich a navíc také pozorovatel,to jest bytost,kterou si přivolávají na pomoc různé učebnice fyziky,v případech ,kde je zkrátka lidský pozorovatel tak říkajíc úplně na hovno,čímž nesnižujeme plodnou roli těchto pojmů jako kontrakce či dilatace třeba při budování speciální teorie relativity,o níž toho pochopitelně víme asi tolik jako onen přízračný pozorovatel ačkoli pojmy jako kontrakce či dilatace času používáme se stejnou samozřejmostí s jakou si zavazujeme tkaničky od bot.Takže si prosím představme onoho pozorovatele an sedí s pohodně přehozenou pravou nohou přes nohu levou s cigaretkou v ruce,kterak se tady infinitezimálně nepatrně vznáší nad onou nulou nad níž se špičatí špička onoho V,které je pouho pouhým grafickým vyjádřením jisté elementární lineární funkce,a bohužel funkce nespojité,neboť přesně na oné špici nemůže náš kouřící pozorovatel provést ani první ani druhou derivaci,takže o žádné rychlosti ano zrychlení tady nemůže být ani řeči,ale přesto je to zajímavé místo,neboť je to ta špice,která naprosto těsně sousedí s bodem,v němž dojde k velkému pnuté či velkému rachotu nebo také poněkud konvenčněji k velkému třesku a hle ,copak to tady máme.Pozorovatele,který tam vlastně není,neboť ten se nalézá pouze v prostoru naší představivosti,ale je tady nula,a to je prosím velmi důležité. Také Ulrich si již konečně uvědomil,že jeho hodinky se natahují podle církevního kalendáře a že tady existuje cosi ,čemu se říká narození Páně ,nebo-li vánoce. Následující den před Ulrichovým odjezdem do Mariánských lázní pro něho byl víc než rušný,protože musel dokončit jednání kolem vydání deníků jeho slavného prapředka,což se mu také úspěšně podařilo.Dále si také musel zajistit ubytování v hotelu Promenade poblíž slavné lázeňské kolonády, k čemuž použil tak zvaný internet, což budeme ještě muset na patřičném místě ještě náležitě rozvinout a také musel vyřídit telefonát s Liszkou, v němž mu na otázku jestli už také přemýšlel o Evropském roku sdělil,že ano a že už si dokonce zakresli půdorys celé operace, kterému dal tvar kosočtverce a navrhl Liszkovi tento planimetrický útvar jako symbol pro jejich akci, ale ještě také poněkud vážněji dodal, že s těmi ženskými měl Liszka pravdu a že od nich budou muset vyjít, ale že nic konkrétního ještě nevymyslel .Liszka mu sdělil,že má podobný názor a že to budou muset nechat uzrát. Potom mu ještě volala Claudie ,což Ulricha příliš nepotěšilo ,ale nedalo se nic dělat a musel si s ní nejméně

půl hodiny poklábosit o úplných nesmyslech, které Ulrich pracovně označoval jako píčoviny. Nu a navečer po setmění se šel ještě trochu projít po městě a tady si při pohledu na vánoční výzdobu výloh obchodů a svítící vánoční stromy na náměstích uvědomil,že už tady máme vánoce a řekl si,že to je koneckonců jedno z období roku,které má rád a bezpochyby se za tím skrývala nejedna příjemná vzpomínka z dětství a když se jen tak pomalu procházel po centru Prahy musel také v duchu poznamenat, že vánoční Praha se mu líbí více než vánoční Vídeň, ačkoli rozdíl mezi jejich výzdobou nebyl zase tak velký ,ale bylo tady cosi jako atmosféra a ta tady v sobě měla cosi úplně jiného něž ta vídeňská. Zkrátka duch vánoc tady měl podobu svižné slovanské krasavice,kdežto jeho vídeňský protějšek se více podobal postaršímu myslivci ve slavnostní uniformě se sojčím pérkem za kloboukem a vyhaslou dýmkou v koutku masitých rtů. Po návratu do hotelu si ještě ověřil přes internet,že má všechny náležitosti spojené s jeho týdenním pobytem v Mariánských Lázních v pořádku a při pohledu na namodrale zářící monitor jeho notebooku ho napadlo, že kdyby dostal ten pošetilý nápad napsat povídku ze současnosti , v níž by vzhledem k ději zasazeném do prostředí velké mezinárodní banky použil právě slova jako internet a monitor a třeba ještě také notebook,mohlo by se zlomyslnou hříčkou náhody stát,že by se ji nějaký čtenář budoucnosti,řekněme literární vědec,za nějakých pět set let pokusil přečíst a možná by mohl mít potíže s porozuměním právě oněm dnes tak běžným slovcům jako třeba net a display,které se koneckonců dostaly do slovního oběhu poměrně nedávno a podobně jako čtenář budoucnosti by měl s jejich porozuměním také hypotetický čtenář minulosti a mohla by to být i minulost poměrně nedávná.“Abychom se v té elektronické síti jednou příliš nezamotali,řekl si Ulrich,když vypnul počítač a šel se podívat na večerní zprávy v televizi. V MARIÁNSKÝCH LÁZNÍCH SE ULRICHOVI PŘIHODÍ NEJENOM TO,ŽE POTKÁ DUCHA VELKÉHO BÁSNÍKA,ALE TAKÉ CLAUDII A ZAČNÉ SI POTÉ PŘIPADAT JAKO KOMPLEXNÍ ČÍSLO. Po dvou dnech pobytu v zasněžených a poloprázdných lázních začal chápat, proč bohatí lidé tak rádi vyhledávají různé ty resorty a přímořská letoviska , různé Viesbadeny a Vichy a Bathy a Karlsbady a Piešťany, různé ty poklidné a izolované bubliny oddělující je od světa běžného shonu a boje o každou korunu,kde tím nejdůležitějším jsou večerní šaty a bílá saka s bílými klobouky a polobotkami.Takový movitý návštěvník lázní ubytovaný v luxusním hotelu,v němž se poskytují navíc všelijaké lázeňské procedury,je rázem oddělen od plytkostí a vulgarit každodennosti a v hlavě mu místo tříště a zmatků všedního dne , místo nezaplacených účtů a nevyřízených záležitostí,probublává léčivá minerální voda a kam se podívá vidí právě jenom tyto veselé bublinky a pokud ho začnou nudit ,může si kousnout do křupavého lázeňského oplatku anebo si popřípadě vyrazit navečer do kasína a tak se i Ulrichova hlava utěšeně zaplnila minerály a bublinkami a po dvou dnech se cítil jako novorozenec,kopající zvesela nožkama o koulící udivenýma očkama na ten milý a zázračný boží svět z něhož se vypařil Liszka i s Auerbachem a také Claudie,což bylo dvojnásob potěšující,neboť ho tato žena začínala unavovat,protože si na něho začínala dělat nezdravé nároky a dokonce si pomalu ani nevzpomněl na pravý důvod své návštěvy v těchto světoznámých lázní,který se mu ale připomněl v podobě sochy zamyšleného muže důstojného vzezření s rukama založenýma za zády ,kterou minul ,aniž by si ji skoro povšimnul při své cestě přes rozsáhlý lázeňský park.Byl podvečer a vzhledem z ročnímu období byla již tma,kterou v pravidelných rozestupech narušovaly žluté zářící lampy pouličního osvětlení.Ulrich si do kasina vyrazil pěšky,protože to koneckonců nebylo daleko a protože se chtěl také trochu projít.Teprve pár kroků za památníkem se zarazil ,otočil se a vrátil se zpět k soše.Tam si řekl,že už bylo dost povalování a

že si to tady muset opravdu trochu projít a podívat se po místech spojených s pobyty velkého německého básníka,který do českých lázní pravidelně a často zajížděl. Možná by si nějaký zvídavý čtenář mohl položit otázku,proč vlastně Ulrich onoho zasněženého večera vyrazil zrovna do Kasína. Takový vzdělaný a kultivovaný muž z dobré rodiny a hazardní hra,to přeci nejde moc dohromady.Na takovou výtku může být několik odpovědí a jedna z nich by mohla začít přirovnáním lidského života k ruletě nebo Black Jacku,protože právě tak jako v oněch pochybných hrách většinou prohrajeme ,pokud se včas nezastavíme ,skoro vše včetně ponožek a trenýrek a že risiko je prostě neodmyslitelnou součástí našich životů ponořených do tajuplných hlubin prostoru a času bez udání správného důvodu a že po dvou dnech popíjení minerálky a různých koupelí a masáží pocítil Ulrich potřebu lidské společnosti a v tom se určitě nemýlil,protože v kasínu bylo poměrně plno,přestože už bylo po lázeňské sezóně.Nejdřív si dal u baru jedno martini a potom přešel k ruletě,chvíli pozoroval hráče ,krupiéra a bílou kuličku poletující přes číslice .Pustil se do hry a sázel opatrně,většinou pouze na barvy a tak si jeho sloupek žetonů udržoval téměř stejnou výšku a v jednom okamžiku mu cizí pěstěná ženská ruka posunula celý sloupec na nulu.Pozdvihl hlavu a v zrcadle v masivním pozlaceném rámu uviděl Claudii v přiléhavých černých šatech s hlubokým výstřihem.Neřekl nic a počkal si na krupiérovu ruku ,která vhodila bílou kuličku do ruletového kola ,které se po chvíli začalo zpomalovat a kulička zarachotila a přepadla na číslo 31.Poté,co se většina žetonů ocitla na špatné straně hracího stolu se Ulrich zvedl a nabídl usmívající se Claudii rámě a musel uznat,že jí to dnes opravdu sluší.Připomínala mu přímo ideální ztělesnění smyslnosti,ale neměl příliš času nazbyt,aby mohl svůj příměr dále rozvinout a také obraz v ohromném zrcadle potvrzoval případným divákům krásu této štíhlé dvaceti šestileté ženy doprovázené urostlým pohledným mužem v předepsaném společenském úboru,který mu sedl jako ulitý a takové setkání krejčířského umu s lidskými mírami není příliš obvyklým jevem,neboť dnes si už jenom málokdo dá tu práci ,aby sladil své rozměry s patřičným střihem svého obleku,což také potvrzovala většina návštěvníků kasína,které se přeci jenom nenacházelo v Monte Carlu,čemuž odpovídalo složení jeho návštěvníků sestávající se povětšinou s postarších německých a rakouských pacientů,ačkoli se tu a tam také ozvala ruština a angličtina.Ulrich si odvedl svoji tak nečekaně a nevhodně se objevivší přítelkyni do přilehlé restaurace ,jejíž interiér byl svými secesním charakterem intimně propojen s pozlaceně kýčovitou tvářností herního sálu.V menu se dozvěděli,že se ocitli v oblasti francouzské cuisine,ale naštěstí se v něm skromně krčilo také několik předražených zástupců místní provenience.Mezi odchodem od rulety a příchodem k stylově prostřenému stolu neplynulo snad ani deset minut,ale v tomto mezičase,kdy se Ulrich snažil tvářit pokud možno co nejméně překvapeně ,mu každopádně z mozku vytekla veškrá minerální voda i s bublinkami a celou tou lázeňskou pohodou a do vyprázdněné vany natekla rašelina s bahnem obohaceným spoustou minerálů a otázek.Již u stolu se zdvořile zeptal své roztomilé společnice na co by měla chuť.“Tak kupříkladu tady máme výtečné bouillbaise a tady vidím tourin toulousain,anebo byste si mademoisseleile dala spíše tykvičky se sardelkami anebo rovnou ragú z divočáka na sladko kyselo“?Claudie mu sdělila svým hebkým hlasem,že by si nejraději dala ragú a la Ulrich ,ale že tady takovou delikatesu bohužel nenalézá a proto se prý spokojí s něčím lehčím.“Ano tady ten Krabí koktejl ,to bude to pravé.“Po chvíli se na stole objevila lahev burgundského a po jemném cinknutí dvou skleniček projevil Ulrich umírněně své překvapení nad jejím nečekaným příjezdem.“Jsem má vzácná přítelkyně samozřejmě nesmírně potěšen,že vás opět vidím v tak nečekaných souvislostech,ale bohužel musím vyjádřit také jisté znepokojení ,neboť mám obavu,že se zbytečně vystavujete riziku nepříjemných rozhovorů se svým postarším přítelem“?

„To je od vás hezké,že máte takové starosti,ale nemusíte se ničeho obávat. Tady mne nikdo nezná a každopádně trocha nebezpečí člověku může život jenom zpestřit. Mimo jiné pozorovat vás při hře bylo hotové utrpení. S těmi vašimi sázkami na červenou a černou byste se nikdy nikam nedostal“ „Nu a díky vaší nezištné pomoci jsem byl zbaven dalších starostí se hrou,ale děkuji vám, neboť už mne to začínalo trochu nudit“ Potom Claudie vysvětlila zaskočenému Ulrichovi, že by si měl dávat pozor na cizí rtěnky a především na tu v boční kapse svého obleku a požádala ho,aby ji vrátil, což se také stalo a poté následovala malá ukázka amatérské ,ale účinné špionážní techniky a“ musím vám říci,že jsem z vás tří byla doslova znechucena.Ten odporný a nechutný Liszka jenom řeční a ty jeho namyšlené žvásty by člověk nejraději rovnou spláchl do záchodu .Vy se svými vtípky jste také velmi okouzlující a ten opilecký žok jménem Kraus ,ano,toho nebudu raději rozebírat,abych se nepotřísnila špínou.Prosím vás,co vás vede k tomu,že se stýkáte s takovými individui?Liszka je opravdu nebezpečný člověk,ale vy v něm zřejmě vidíte pouze jakéhosi moudrého starce s ušlechtilými úmysly.Nevzpomínám si,že by o něm kdy Karl hovořil slušně,i když teď najednou obrátil a nemůže si tu ropuchu vynachválit. Ale nakonec jsem si řekla,že z vás tří má Liszka skutečně nejvíce rozumu a zdá se mi,že se v něm snad hnulo svědomí a jeho úvaha o Evropě měla racionální základ správně položený na ženském iracionálnu“.A Ulrich,který vlastně doposud neměl moc příležitostí si s Claudii pohovořit, začal měnit svůj obraz,který si o ni prozatím stačil vytvořit a omezená, lepší prostitutka s jistým vzděláním se začala měnit v okouzlující ženu širokého rozhledu.Podivné jak může někdy být člověk krátkozraký ,pomyslel si a omluvil se Claudii za neoprávněnou držbu její rtěnky s poznámkou,že je opravdu rád,že není nějaký sexuální zvrhlík,neboť v tomto případě by díky rtěnce o něm pozbyla Claudie poslední zbytky dobrého mínění,ale že hodlá napravit špatný dojem,který si o něm udělala,ale koneckonců mužské rozhovory nejsou určeny ženským uším a mimoděk při tom zavadil pohledem o její malé narůžovělé ušní boltce ozdobené malými briliantovými náušnicemi a jejich cizorodý tvar mu připomněl pocity,které může člověk mít prohlíží -li si zblízka třeba svoje nehty,které mají stejně jako i jiné partie lidského těla jakousi tajuplnou kvalitu a které si žijí vlastní životem poměrně nezávislým na duševních pnutích a výbojích svého majitele,přičemž ony duševní výkony mají zpětně mnoho společného se samostatností ušních boltců a také mu to připomnělo jistou skandálnost spojenou se sexualitou,ovšem nikoli v nějakém úzkoprsém moralisujícím smyslu,ale spíše ve smyslu toho,že ztopořený mužský úd si občas dělá ,co si zamane a mezi nohama pociťoval,že už to zase začíná a že to s ním a Claudii nedopadne dobře.,neboť opravdu s ní už nechtěl mít nic společného,ale její nečekaný objev mu narušil jeho plány a bylo už dopředu naprosto jasné,že může zapomenout na nějakou klidnou četbu a klidné procházky po zasněžených parcích.“A vy byste nám milá přítelkyně snad mohla nějak pomoci?“,poznamenal Ulrich nad divočákem proměněným v ragú.“Pochopitelně,milý pane doktore.Za prvé toho možná vím o ženách přeci jenom trochu víc než vy tři dohromady a za druhé mám plné zuby Auerbacha a za třetí bych se ráda setkal s tím mudrcem Liszkou,protože bych mu i vám mohla ledacos vysvětlit a vám by to možná trochu pomohlo s tím Evropským rokem,který mi prozatím s dovolením připadá jako úplná blbost,ale může z toho něco být“. Secesní restaurant Paris byl v tuto pozdní hodinu skoro prázdný,ale ona elegantní dvojice se stále neměla k odchodu,ale vrchnímu čišníkovi se převelice líbila společnice toho nařvaného rakušáka,kterého by okamžitě narval do velikého aparátu na mletí masa v jejich kuchyni a hned poté ,co by z něho udělal karbanátky by si přisedl k té zatraceně,kurevsky krásné

ženské s úžasnýma očima,které mu připomněly Gretu Garbo,kterou viděl na fotografii jednoho starého filmového magazínu.Nakonec se ale ona dvojice počala zvedat a Ulrich platící účet s velkým spropitným ani netušil jakého přítel tady má a že jen tak tak,a mohl z něj být karbanátek a z Claudie znásilněná oběť a z vrchního čišníka pachatel těžkého trestného činu. Recepční hotelu Promenade,mimo jiné starší pán příjemného zevnějšku ,neprojevil nad Ulrichovým doprovodem žádné znepokojení,protože ten mu vysvětlil,že madam zabloudila se svým vozem v chumelenici a on ji poskytl ochranu,přičemž nenápadně zastrčil do autoatlasu ležícího poblíž recepčního bankovku vyšší nominální hodnoty a tím to bylo celé odbyto i bez předkládání nějakých osobních dokumentů a ve výtahu Ulricha najednou napadlo,vždyť já jsem proboha něco,co nemá daleko ke komplexnímu číslu,u něhož se vyskytuje ,jak známo reálná a imaginární komponenta,vytvořená druhou odmocninou z mínus jedné a které se tak dá velice plodně zobrazit v kartesiánských souřadnicích a Ulrich si uvědomil,že v jeho případě má právě ta imaginární složka většinou navrch před reálnou částí a že kupříkladu právě tato cesta výtahem do jeho apartmá s krásnou ženou po boku je vlastně naprosto nereálná. Herzlich Willkomenn in Schweiz. Welcome in Switzerland, kde se dozvíme ledacos zajímavého nejenom o bankovních tajemstvích,ale po průzkumu odvrácené strany měsíce potažmo Švýcarska se dostaneme s našim lunárním vozítkem nebo-li lunochodem také na přivrácenou stranu,kde si užijeme čistý vzduch ,horské slunce a báječné lyžování a také jednu zajímavou filosofickou rozpravu vedenou dvěma nesmírně učenými muži před noblesními a vznešenými návštěvníky sanatoria Berghof v Davosu,která nám poskytne skvělou příležitost k několika poučným literárním exkursům,z nichž mimo jiné vyplyne,že v mlýnech literární tvořivosti se stále dokola mele totéž,ale že housky upečené v různých pekárnách mají přeci jenom odlišnou chuť a pochopitelně neopomeneme ochutnat skvělou švýcarskou čokoládu a jedinečný ementál,který si nařežeme skvělým víceúčelovým švýcarským kapesním zavíracím nožíkem obsahujícím vedle základní sestavy nožů a otvíráků také pilku na kosti a šroubovák s kombinovacími kleštěmi,pilník na nehty a nůžtičky na nehty a lupu s pinzetou,který se možná ještě bude našim hrdinům po hypotetickém útěku z této krásné země hodit,ale protože budoucnost je otevřená mnoha potencionalitám,nemusí k nějakém rychlému balení kufrů ani dojít,každopádně po příjezdu do horského střediska Davos si Ulrich vybaloval ve svém apartmá sanatoria Berghof beze spěchu a v klidu si rozložil na posteli svůj zánovní frak s bílou náprsenkou.Vedle si vyložil sadu ponožek a lyžařskou kombinézu a pochopitelně také několik knih a notebook.Mezi knihami se také vyskytoval Kouzelný vrch a Paralelní světy,s nimiž jsme se již setkali a patrně se s nimi ještě potkáme.Podle bílého motýlka na nočním stolku bylo patrno,že se zde Ulrich patrně hodlá zúčastnit společně s Liszkou,který si vybaloval své zavazadlo o patro výš,nějaké reprezentativní události a opravdu něco takového měli v úmyslu.Především právě v době jejich únorové návštěvy vyhlášeného horského střediska tady probíhalo v rámci světového ekonomického fóra setkání vlivných mužů planety,mezi nimiž nechyběli zástupci významných bank a firemních korporací včetně nejednoho známého politika,takže na nějakou dobu začal Davos připomínat zimné ležení žoldnéřského vojska z Valdštejnových časů,kde se mezi vznešenými stany velitelů a vojevůdců motá spousta divné čeledi a za táborem rozložili své zimoviště povětrné ženy a jiná podezřelá chamraď,ačkoli v Davosu se to celé podobalo dobře a pěkně zabalené čokoládě.

A když už jsme u těch přirovnání. Na jedné staré mapě jakýsi kartograf se smyslem pro humor zobrazil Evropu v podobě ženy,v tomto případě rovnou královny s hlavou ve Španělsku a srdcem v Čechách. Pokud by chtěl nějak vhodně jeho pokračovatel umístit na těle této vznešené dámy Švýcarsku,musil by být obdařen značnou obrazotvorností,takže by si mohl představit tuto alpskou konfederaci jako masivní šperk umístěný na delším náhrdelníku,který se při rychlejším tanečním pohybu posunul milé královně na pravou část jejího mohutného poprsí. Zřejmě podobnými přirovnáními se zaobíral mistr Liszka stojící v hotelové hale před velikou mapou Švýcarska,když ho z rozjímání vyrušil Ulrich,který si vybalil zavazadlo a sjel výtahem dolů,aby si zde dal jednu kávu.Liszka se po spatření Ulricha rozkročil do vojevůdcovského postoje a s propiskou v ruce mu začal i s komentářem popisovat mapu. Vítejte ve Švýcarsku ,mladý a učený příteli.Jaká nádhera.Hory,čistá jezera a skvělý vzduch a ti příjemní lidé kolem.Žádné starosti,čisté,klidné a dobře a přesně zastřižené hlavy,ano tady jasně cítíte přítomnost poctivě vydělaných peněz.Jen se podívejte na mapu,tady Svatý Mořic a tady zase Luzern a Lugano a tady máme Ženevu.Bože můj.Tady se nám bude líbit“.Ulricha napadlo,že Liszka se snad pod vlivem onoho čistého vzduchu a vysoké nadmořské výšky snad pominul na rozumu a že z něho stal na stará kolena dadaista ,ale byl rád ,že vidí svého v uvozovkách přítele a dodal k jeho výčtu,několik dalších charakteristik jako zavírací nožíky,rolexky a Vilém Tell,ementál a Nabokov.Při vyslovení jména pověstného ruského emigrantského spisovatele,který zde ve Švýcarsku zemřel,se Liszka zatvářil překvapeně a zeptal se proč Nabokov a dostalo se mu náležitého vysvětlení,po němž začal Liszka opět mávat propiskou kolem mapy a deklamoval další kartografické údaje až se náhle zarazil a pronesl.“A celé to vypadá jako zlatá záchodová mísa,drahý příteli,jenom zatáhnou za šňůru splachovače“. „Ale nepovídejte“,opáčil posměšně Ulrich,“vždyť byste tím spláchl také sám sebe anebo přinejmenším alespoň svoji imaginární část“.“Máte naprostou pravdu a také tady nic splachovat nebudeme,ale jenom do toho nalijeme trochu kyseliny a protáhneme to štětkou a bude to.Ale zajímalo by mne,co jste myslel tou imaginární částí“?Ale víte co,pojďme do zimní zahrady,je to tam jako ve skleníku ,ale navíc tam mají cosi jako kavárnu a je odtud nádherný výhled do údolí a na protější stráně i s těmi neodmyslitelnými horskými velikány.Navíc se dnes udělalo nádherné počasí,takže to musíme využít“. A Liszka nelhal,neboť vyhlídka ze zimní zahrady okamžitě povznášela duše jejich návštěvníků přímo do zarathustrovských výšin a Ulrich měl z té vysokohorské vyhlídky rovnou chuť nahlas deklamovat něco z Nietzscheho ,něco jako …a pastevci ženoucí svá stáda ovcí na jarní pastviny náhle oněměli strachem a úžasem,neboť vysoko nad jejich upracovanými hlavami ,těsně u vrcholu Jungfrau se objevil veliký stín nepatřící horkému orlu,nýbrž Zarathustrovi,který slétal z výšin,aby přinesl dolů do údolí svoji zvěst,že člověk je propast,která musí být překonána a něco z toho také řekl Liszkovi,který trval na tom,aby mu osvětlil to imaginárno a tak mu musel Ulrich osvětlit podstatu Komplexních čísel,u nichž právě ona imaginární část,cosi co je vlastně nesmysl ,neboť druhá odmocnina z mínus jedné není vlastně ničím jiným,je vlastně cosi nadmíru důležitého a že se díky tomu dají dělat s oněmi čísly pravé divy a že existuje také obor funkcí komplexních proměnných,které se také používají velmi elegantně v kvantové mechanice a že člověk rozpolcený mezi svoje tělo a svého ducha mu právě oním duchem silně připomíná onu imaginární složku komplexních čísel,ale že to nechce příliš rozebírat,protože by se zase dostali bůh ví kam,a proto si tady nesedli ke kafi,aby se bavili o kvantové mechanice.“

„A to máte opět pravdu.Já bych vám chtěl ještě trochu podrobněji přiblížit krásy této malé,ale bohaté konfederace.Nejdříve bych vám rád poděkoval za to jak jste to tak mistrovsky zvládl v Marienbadu. Opravdu mistrovký kousek,za který ovšem vlastně vděčíme naši spanilé a chytré Claudii,která mne sice nemá v lásce,ale je to žena,navíc krásná žena,které se dá ledacos prominout.Její příběh nám bezpochyby pomůže v našem plánu a doufám,že se s ní tady potkáme,neboť nepochybuji o tom,že se nám tady v Davosu brzy objeví sám velký Auerbach i se svoji suitou a milenkou,která ho má řádně omotaného kolem krku a dejte si pozor,aby si stejným způsobem neomotalo kolem krku také vás,i když o vás se snad nemusím strachovat.Nevypadáte na to,že by si z vás nějaká ženská udělal rohožku nebo nedej bože třeba vložku,ale promiňte mi to přirovnání,to dělá ten svěží vzduch“.Ulrich si odkašlal a připomenul Liszkovi ještě několik podrobností,na které kladla samotná Claudie veliká důraz s tím,že právě ty by mohly toho přechytralého misantropa zajímat.“Je vážně roztomilá a má dobrý odhad na lidi,ale mne si vyhodnotila přeci jenom trochu nesprávně.Já totiž,jak jste si jistě stačil povšimnout,nemám nic proti lidem,nýbrž hodně mnoho proti jejich slabostem a to je rozdíl a pochopitelně přímo nesnáším ty různé tichošlápky a ideology a hlavně politiky,které budeme mít tu čest potkat.Na to se připravte a nezapomeňte si sebou vzít hodně mýdla,abyste mohl pokaždé,když některému z nich podáte ruku,pokud možno co nejdříve pořádně umýt.Na to rozhodně nezapomeňte,ale pánové z některých zdejších bankovních ústavů jsou ještě roztomilejší a půvabnější.K nim,aby člověk pomalu přistupoval ve skafandru a to je ono Ulrichu,to je ono.My si tady uděláme takový výlet po odvrácené straně měsíce,takový imaginární výlet s velmi reálnými následky“.Ulrich se mezitím zeptal obsluhy,zda-li je možno v kavárně kouřit a kupodivu bylo,neboť bohatá klientela má své rozmary,kterým je zapotřebí vyjít vstříc a jak uviděli později vycházelo vedení sanatoria Berghof své klientele vstříc až za meze jakékoli únosnosti a již se zapálenou cigaretou v ruce podotknul,že tohle to si umí představit a poznamenal „nedělám si o strážcích místních bankovních tajemství žádné iluze a je přeci jenom zajímavé,že za druhé světové války nechali němci tento polštář naditý penězi na pokoji,přičemž by jistě bylo v jejich silách obsadit celou konfederaci za jediný den . Patrně si prozíravější nacisté dobře uvědomovali,že pro tiché bankovní transakce je zapotřebí klid a že je také dobré mít místo,kam by člověk mohl uklidit nakradené majetky.Navíc pokud se neplete měly ve Švýcarsku uloženy peníze také židovské oběti nacistických zvěrstev a tento obrovský majetek tady také po válce z vetší části zůstal,protož zkrátka díky té zasrané německé důkladnosti nebylo nikoho,kdo by si ty prachy vyzvedl,alespoň ze strany obětí.Pochopitelně,že nejedna odporná nacistická svině si po válce klidně disponovala penězi,jejichž původ byl více než nejasný.Jen si vzpomeňte na tu aféru z let devadesátých minulého století,kdy nebýt nějaké zaměstnance jisté místní banky,tak by ti nenažraní hoši z místních bank klidně skartovali údaje o dávno mrtvých klientech a prachy by se zvesela točily dál.Nu bohužel,celé se to provalilo a místní vážené instituce musely vyplatit vzdáleným příbuzným nemalé úročené částky plus také cosi na charitu.“Ano,řekl zamyšleně Liszka,tak to je bohužel také Švýcarsko“. S tím záchodovým příměrem jste to ale trochu přehnal.Nechcete mi tady přeci tvrdit,že všichni Švýcaři jsou zavrženíhodná individua? Ale pochopitelně,že ne.Konec konců bychom si mohli u každého evropského státu najít něco,na co bychom si mohli pořádně zanadávat.O Rakousku bychom mohli říci támhle to a o Maďarsku zase tohle to a vy byste k tomu jistě našel nějaký kladný protiklad,takže pravda bude někde uprostřed a jak vy tak já víme,že při posuzování pravého stavu všechna přirovnání selhávají a nakonec se také může ukázat,že jsme byli až přespříliš shovívaví a nemůžu Švýcarům zazlívat jejich způsob přežívání,neboť při manipulaci s velkými penězi je

vždy zapotřebí veliká obezřetnost a opatrnost a samozřejmě,že kolem velkých peněz se dějí divné věci a musíte počítat s tím,že za každým rohem čeká nějaká dobrá duše,která by vás při sebemenší vaší chybě o ně bezohledně připravila,tak to zkrátka chodí a dalo by se říci,že to je přímo zabudováno v systému,takříkajíc systémová vlastnost a protože to víme,nebudeme podnikat žádné ukvapené kroky a pokusíme se celou záležitost vyřídit pěkně potichu,neboť kdybychom si pustili pusy na špacír,mohl by někdo pěkně potichu vyřídit nás,ale znáte mě a víte,že zadní vrátka mám pořád otevřená a pro jistotu rovnou několik.Odpoledne se půjdeme projít a já vám na horkých stezkách řeknu další podrobnosti.Ale povídejte,jak se vám tady líbilo v Mariánských lázních?“Ulrich se protáhl,upil trochu kávy a dostalo se mu upozornění ,aby ji nesrkal,protože tohle to opravdu nesnáším,řekl Liszka.“Omlouvám se,ale z toho kolem celý pryč a tak jsem zapomněl na dobré vychování.Tak za prvé,ten Claudiin příběh již znáte,za druhé jsem přišel na to,že je to opravdu zajímavá žena a mimo jiné Češka“. “No to už jste mi řekl a dál“. „Dál bych mohl rozvinout ty vaše charakteristiky evropských národů o snůšku různých předsudečných mínění o francouzských žabožroutech a německých suchopárech rakouských omezencích a italských flákačích,ale tím vás nebudu unavovat a přejdu rovnou k předsudkům opačného pohlaví a škaredých Němkách a syrových Angličankách a malých užvaněných Italkách a krásných Češkách. O těch nepěkných tvrzeních o Angličankách a Němkách a vůbec jiných Evropankách bychom mohli zapochybovat,ale na těch Češkách vážně něco je“. „Svatá pravda“souhlasil s Ulrichem Liszka,který se ani nesnažil vyvracet tvrzení o půvabech anglosaských žen a jenom podotkl,že to zná z vlastní zkušenosti a že na Češky nedá dopustit.Opravdu tolik pěkných žen na kilometrů čtverečném nikde jinde nepotkáte než právě v Praze.Když už takhle nezávazně klábosíme o ženských,doufám,že nám Claudie vyjde vstříc se sháněním informací.Myslím,že bude mít spousty přítelkyň,které by nám mohly vydatně pomoci.“ Odpoledne,když se Liszka v doprovodu Ulricha procházeli po upravených lesních stezkách v okolí sanatoria Berghof a vedli jako obvykle duchaplnou konverzaci přerušovanou tu a tam krátkými zastávkami na vyhlídkových terasách odkud měli možnost pokochat se vysokohorským panoramatem ,se v Kundánii odehrávalo mnoho zajímavějších a dramatičtějších událostí jako například ,když hraběte Auerbacha usazeného v pohodlném sedadle jeho soukromého tryskáče letícího z Vídně do Bernu napadlo při vzpomínce na fotografie vzácného obrazu,které mu nedávno v Kolomaznících ukázal ten vychytralý Liszka,že kdyby si chtěl ve volných chvílích zábavně ukrátit čas,mohl by si vyrobit veselou koláž,v níž by jako podklad mohl použít reprodukci jednoho dílu se slavného oltářního triptychu od Bosche. Místo původních hlav řádících děsů by mohl nalepit fotografie hlav různých potentátů a obchodníků s nimiž se určitě v Davosu bude muset potkat.Nezapomněl při tom ani na Liszku,jehož podobenku umístil na opuchlé tělo jakéhosi opilého ďábla padajícího do sudu a přitom si řekl,že už vážně nemůže dočkat,až ho ten zatracený Liszka zavede do své loupežnické sluje a nepochyboval,že to bude někde v ŽENEVĚ v nějaké dobře zastrčeném sejfu a také si najednou vzpomněl na svůj Evropský rok a bylo mu jasné,že právě v Davosu budou muset společně s Liskou podniknout něco,co by proměnilo toto heslo v nějakou akci a prozatím ho ale vůbec nic rozumného nenapadlo. Hrabě Auerbach obklopený svými tajemníky a sekretářkami a zástupci různých částí jeho tiskového impéria působí na letušku v jeho tryskáči jako náčelník generálního štábu skloněný v operačním středisku nad válečnou mapou v okamžiku zásadního rozhodnutí,které by mělo

definitivně zvrátit průběh války a definitivně vymazat protivníka z povrchu zemského a tím strašným protivníkem byl pro Auerbacha pesimismus a lhostejnost.Zkrátka došel k závěru ,že většině obyvatel Evropy jsou nějaké ideály úplně ukradené a místo optimistického kráčení do budoucnosti pesimisticky přežívají ze dne na den a že se proto bude muset obrátit na odborníky z oblasti vznešených idejí a proto odpověděl nad ním mírně nakloněné letušce,jejíž pevná prsa se nádherně rýsovala v upnuté bleděmodré blůzce ,která se ho uctivě zeptala jestli si nepřeje ještě další skotskou,že děkuje ,ale že to již stačilo,ale jestli by mu nemohla z vedlejší kajuty,v níž cestoval jeho početný doprovod ,neboť velký pán necestuje na rytířský turnaj nikdy sám,ale potřebuje k tomu desítky různých panošů a štolbů a podkomořích a komorníků ,laskavě zavolat pana šéfredaktora Zieglera,který působil v redakci jednoho z nejvlivnějších německých týdeníků,který také vydávala Count Auerbach International Ltd, se sídly v New Yorku,Londýně,Berlíně,Praze a Vídni,která přes řadu různých jiných firem ovládala nejméně z poloviny trh s erotickými magazíny a vlastnila také spoustu regionálních novin včetně jihočeské včely a Nového Bruntálska,o jejichž existenci ale snad Auerbach neměl ani ponětí,ačkoli Budweiss mu ještě něco připomínal a asi by to bylo pivo ,ale v Bruntále opravdu nikdy neslyšel,ačkoli se důvěrně přátelil s velmistrem řádu německých rytířů von Neudorfem,který mimo jiné také mířil do Davosu,ale ten na rozdíl od něho cestoval vlakem. Když z šéfovy kajuty vyšla ta prsatá letuška a Kraus v duchu poznamenal kozatá,byla diskuse mezi ním a Zieglerem v živém proudu.Samozřejmě že hovořili potichu a samozřejmě ,že se pouze usmívali a nikoli hlasitě smáli,protože Auerbach na svých cestách vyžadoval,pokud to šlo,hrobové ticho .Kraus Zieglerovy v přátelském rozmaru líčil průběh pražského večírku a toho hlavně zaujala živé líčení těch kočičích žen.“A řeknu ti,že Claudie byla k sežrání,opravdu tam byla úplně nejlepší a ani ta americká koza se nemohla vyrovnat,koneckonců ta se tam brzy zhulila,takže ji museli decentně odklidit,aby z toho nebylo nějaké pozdvižení,ale kurva tu Claudii bych ošukal s chutí“.No tak na to můžeš klidně zapomenout a tu modřinu na čele máš také odtamtud,co?“ Kozatá letuška je vytrhla z tiché rozpravy a vyřídila Zieglerovy šefovo přání.Ten se tedy vzápětí odporoučel k Aerbachovi,kde v uctivém postoji vyčkal až dopije svoji skotskou .Auerbach mu pokynul,aby se posadil a zeptal se jestli nechce také trochu skotské a dodal,že mu to lítání nedělá moc dobře a že se musí vždycky trochu stabilizovat a Ziegler se tedy také trochu stabilizoval a poslouchal,co mu Auerbach říkal.“Podívejte Zieglere,nebudu vás dlouho zdržovat,ale doslechl jsem se ,že v Davosu má proběhnout nějaká filosofická disputace mezi vyhlášenými mysliteli.Mohl byste mi prosím zjistit o co se jedná a hlavně něco o těch filosofech.Mám pro to své důvody a každopádně bych potřeboval zajistit vstup na tu jejich disputaci.“Ziegler,který mimo jiné obdržel doktorát z filosofie ve Freiburgu byl velmi dobře informován o této události a s jedním z účastníků,doktorem Schneiderem,dělal svého času rozhovor ,takže se okamžitě pustil do výkladu ,v němž také zaznělo odmítnutí středověké metafyziky a Auerbach mávl rukou,že to by protentokrát stačilo,že mu děkuje a ať mu to než přistanou připraví v nějaké opravdu přijatelné a krátké a hlavně srozumitelné formě a nezapomeňte na ty vstupenky a pochopitelně pojďte také a klidně vezměte i toho Krause,ačkoli ten pro takové záležitosti asi není.Nejede tam snad kvůli nějaké módní přehlídce? Ziegler řekl několikrát ano,takže Auerbachovi nakonec nebylo po jeho odchodu jasné jestli náhodou nějaké nepřeslechl a právě to,které mu mělo potvrdit tu módní přehlídku,kvůli níž se za nímchystala přiletět i Claudie. Ziegler se vrátil do vedlejší kajuty,kde bylo ještě několik Auerbachových zaměstnanců,a usedl opět vedle Krause,který se zeptal,co po něm šéf chtěl.“Inu budeme se zase jednou pro změnu zabývat metafyzikou,což je užitečná zábava,při jejímž častém provozování člověk začne pochybovat i o své existenci. Každopádně

chtěl něco vědět o tom Schneiderovi a Scatolovi,kteří budou společně diskutovat v Davosu o tom,co je rozděluje a hlavně o duchovním smyslu Evropy“ Ten Schneider, to bude ten největší německý duch současnosti,podotkl s úsměvem Kraus,ten mistr slova a vynálezce krkolomných obratů typu sama sebe sobě otevřít a skrze sebe nechat bytí být a tak podobně. Zajímavé, co ho to najednou popadlo? Vážně netuším,ale koneckonců není na tom přeci nic divného,když si náčelník velkého impéria snaží udělat přehled o aktuálních proudech moderního myšlení a tobě by něco takového také neuškodilo.Zařídím ti jednu extra vstupenku , nechceš? Kraus se málem pokřižoval a důrazně to odmítl s tím ,že bude mít dost práce s tou velkolepou módní přehlídkou,která proběhne také v Davosu a bude to prostě největší událost ve světě módy za poslední desetiletí,takže se toho zúčastní snad každý ,kdo v oboru něco znamená a pochopitelně tam také bude velkolepá koncentrace modelek,takže se nám to v tom Davosu pěkně eroticky zahustí. A tak zatímco se pánové věnovali svému kabaretnímu rozhovoru,v němž se často mihly různé vulgárnější slova,z nichž by některé feministky určitě neměly radost a v němž také padlo jméno ruského módního návrháře Avakuma Avakumoviče Avakumova,kterého musíš určitě poznat,pravil Kraus,neboť ten má zajímavé možnosti a možná by ti mohl dohodit nějakou krasavici,věnoval se hrabě Auerbach svým politilogickým úvahám o evropském pesimismu a pro to své rozumování úplně zapomněl na to,že se vznáší nad Kundánií, jejíž symbol v podobě kosočtverce by si mohl s klidným svědomím umístit na svůj rodový štít a nahradit tak onoho jednorožce s nápisem Navždy spolu,čímž bylo patrně míněno navždy s Habsburky a onen kosočtverec na štítu by tam opravdu měl své opodstatnění,protože velká část Auerbachových příjmů byla ať tak či onak spojena s různými podobami ženské marnivosti a mužské natvrdlosti přikládající vypasovaným zadnicím větší význam než jim ve skutečnosti náleží,ale takovéto slabosti a přirozené pudy se dají dobře zpeněžit a čemž svědčily údaje o vysokých nákladech módních,erotických magazínů a o hektolitrech prodaných parfémů,šamponů a bůhví jaké další kosmetiky a určitě by si nikdo nedovolil pochybovat o tom že správně nastavený ženský zadek má dalekosáhlejší působivost než upovídaný projev nějakého ministra financí na zasedání vlády,ačkoli sto takových zadků seřazených vedle sebe by již částečně o své kouzlo přišly stejně tak jako Deset tisíc podprsenek ve velkoobchodu už pomalu nemá nic společného s nějakými něžnými ňadry k zulíbání ale zato těchto deset tisíc podprsenek velice názorně poukazovalo na velikou důležitost tzv, ženského spotřebitele,který pumpoval do evropské ekonomiky neuvěřitelné množství peněz a který by také mohl správně použit a využit dobře posloužit ke stabilizaci neblahé evropské situace,o čemž se při zpáteční cestě z procházky zmínil Liszka a ještě poznamenal,že se brzo Ulrich seznámí s mužem,který toho o ženách ví opravdu hodně a také jim díky těmto znalostem značně ulehčí život při provádění jejich plánu,který Liska pracovně označil jako Evropský rok a Ulrich jako operaci kosočtverec. „Zítra by měl přijet sem do Davosu Avakum Avakumovič Avakumov. Prozatím vám postačí,když vám povím,že se jedná o slavného ruského módního návrháře,který se prosadil svými kolekcemi inspirovanými ruským folklórem již v jako hodně mladý muž v osmdesátých létech ještě za Sovětského Svazu,kde jsem se s ním také seznámil,ale o tom vám něco povím až jindy,neboť toto je kapitola , o níž nerad hovořím,ale přichází chvíle,kdy vás s ní budu muset seznámit.Dnes milý Avakum Avakumovič provozuje několik známých agentur kdes e navrhují úžasné šaty a shánějí modelky a ještě ledacos jiného,uvidíte,že právě on nám poslouží jako ten Archimédův bod a my s tím vším pohneme kam se nám zlíbí ,ale ve vší počestnosti a hlavně potichu a nenápadně .Když procházeli hotelovou recepcí upozornil

Ulrich Liszku na zítřejší disputaci mezi slavnými mysliteli Schneiderem a Scatolou ,že by to pro něho mohlo být docela osvěžující a zajímavé rozptýlení.“Takže se povzneseme z toho vašeho kosočtverce nebo- li Kundánie do vyšších sfér ducha,což opravdu nebude na škodu.A o co tady vlastně půjde ,milý doktore.“ Doktor Ulrich se zamyslel a zeptal se Liszky jestli si přeje obšírnější výklad anebo pouze zkrácené zjednodušení.“Víte přeci že v některých případech miluji stručnost nade vše“ KAPITOLA,V NÍŽ SE SEZNÁMÍME S ŮHLEM POHLEDU,KTERÝ MÚŽE BÝT PODLE OKOLNOSTÍ KRÁTKOZRAKÝ ANEBO TAKÉ DALEKOZRAKY A DOKONCE MŮŽE I ŠILHAT A KTERÝ PODLE TOHO MŮŽE ZAUJÍMAT RŮZNÁ STANOVISKA JAKO NAPŘÍKLAD SUBJEKTIVNÍ POSTOJ ANEBO OBJEKTIVNÍ STANOVISKO SEBEVĚDOMÉ MASKULINNÍ MYSLI... Ať už si o plynutí času myslíme cokoli a představujeme si po tím třeba důmyslný hodinový stroj u staroměstského orloje anebo ho prostě nebereme na vědomí stalo se navzdory všemu tomu,že po úterý přišla středa,tedy den,kdy se v kongresovém centru sanatoria Berghof měla odehrát ona velkolepý módní přehlídka,což nám poskytuje možnost zaujmout k této události nějaký postoj a bylo by na místě využít výdobytků filosofického myšlení uplynulých desetiletí a zvolit si k tomu třeba objektivisticko materialistické stanovisko maskulinní mysli anebo také subjektivisticko idealistický postoj anebo se nám může stát totéž,co se přihodilo Ulrichovi,který na žádné módní přehlídce nebyl,že si budeme připadat jako idioti a budeme si říkat,co nás to k čertu napadlo zajít zrovna sem mezi ty nařvané snoby.V posledku ale Ulrich nelitoval,že se místo disputace dvou velmistrů ducha,zúčastnil společně s Liszkou a Krausem právě této přehlídky,neboť právě tady si znovu potvrdil,že opravdu žije v Kundánii,neboť právě ono slovo tvořící slovní kořen jeho pracovního označení pro evropský kontinent,se zde doslova materializovalo,cudně překryté kouskem hadříku,neboť na dlouhém molu zde hubené a nohaté modelky předváděly především nové modely spodního prádla a nočních úborů,u nichž opravdu platilo čím méně tím více,tedy více peněz,což byla skutečně geniální obchodní strategie,neboť z jednoho metru čtverečního látky se potom dá vytěžit nemalý zisk,o který tady šlo samozřejmě také,ale podle živého zájmu diváků Ulrich usoudil,že by skutečně bylo na místě vyměnit kruhovitý symbol spojené Evropy symbole poněkud hranatějším , ale navzdory pokusu o objektivní úhel pohledu přeci jenom stále více sklouzával k subjektivnímu názoru,který také projevil tím,že se naklonil k Liskovi a sdělil mu,že mu ty modelky připadají až příliš hubené.“No máte trochu pravdu,ale zas tak špatné to není.Podívejte na tu černošku a neříkejte mi,že by vám nestála za to“ a Ulrich si musel přiznat,že by mu za to stála,ale nestáli by mu za to ony okolnosti neodmyslitelně spojené s dobýváním takové ženy.“ Buďte rád ,že jste tady a nemusel jste jít na tu disputaci,která asi bude také mít něco do sebe,ale když jsem potkal Auerbach ještě s tím hranatým panákem Neudorfem,neměl jsem zrovna pocit,že by planuli žárem filosofického nadšení neřkuli nějakou vášnivou touhou po nových poznatcích na poli metafyzického myšlení dneška a když jsem jim sdělil,že já se bohužel této povznášející události nemohu zúčastnit,protože musím jít právě na tuto přehlídku kvůli Avakumovi, kterého oba dobře znají,tak to chvíli vypadalo,že dají valem filosofii a půjdou se mnou,což se naštěstí nestalo.“Ale já bych proti té přednášce vlastně vůbec nic neměl a v podstatě vděčím pouze vám za to,že jsem právě tady,čehož pochopitelně vůbec nelituji,ale ta jejich rozprava by přeci jenom mohla být troch vášnivější než tento silikonový svět.Koneckonců také já jsem tady potkal jednoho známého,ještě vám ho představím.Doktor Mader,spolužák z University,který projevil daleko větší vytrvalost při sledovaní své vědecké kariéry a proto také nyní pracuje v Cernu na několika projektech prováděných na tomto novém obřím

urychlovači,o němž jste jistě již něco slyšel a pokud svolíte k setkání s Mader,buďte si jist,že se vám dostane velmi podrobného poučení o celé té záležitosti a především o Higgsově bosonu“. “Dobrá ,dobrá,to není špatný nápad,ale marně se rozhlížím a nevidím tady naši milou Claudii“.Nevíte o ní něco?Přece tady dneska měla být“.“Ale není“,řekl Ulrich“,protože bohužel přiletí až zítra,čehož převelice litovala,neboť právě na tuto přehlídku se hodně těšila,ale naštěstí tady myslím proběhne snad pozítří ještě něco podobného na téma schovat to co nejviditelněji aneb večerní šaty ze současné Paříže a Říma .Omlouvám se,že jsem vám to nestihnul říci dříve,ale teprve před hodinou jsem se díval na došle e -maily a tam mi to psala,že bohužel přiletí až zítra,protože se spojila s jednou přítelkyní,která projevila ochotu být nám nápomocna v našich záležitostech a znáte to,ženy,normální jedinec by vám dal vědět se značným předstihem,že musí odložit domluvenou schůzku,ale celé se to semlelo hodně narychlo,takže snad již zítra se můžeme těšit na uzavření tzv,manželského trojúhelníku a mám obavy,aby to nakonec nebyl nějaký mnohoúhelník,což už by mne začalo pomalu mrzet,neboť jsem si k ní nakonec vybudoval citovou náklonnost“. Takže takhle to je. Výtečně. S tou náklonností nevím nevím,nu uvidíte,ale ženy dokážou překvapit a může se stát,že vás snad dokonce miluje,ale potom opravdu nevím kam odklidíme Auerbacha,ale ten ji snad jakožto fanatický sběratel snad bude ochoten již za něco hodnotného vyměnit a nedivil bych se kdyby to byly ona německá letecká pošta,ale tady budeme muset asi trochu přitlačit. A propos zaslechl jsem správně Řím?“Zaslechl.“Tak potom by tady neměli scházet vznešení diváci z Vatikánu. Ti tady sice určitě nebudou, ačkoli nejednomu z nich bych návštěva takové přehlídky nebyla proti mysli,ale my jsme s nimi a myslím si,že po setkání s Avakumem pochopíte,proč se s námi nakonec budou všichni kamarádit,pochopitelně jenom díky mým zadním vrátkům,jinak bychom to tady mohli celé zabalit a odjet do té útulné kliniky někde tady ve ŠVÝCARSKU,slyšel jste o tom přeci,kde vám s úsměvem píchnou větší dávku sedativ,kterou jim pochopitelně s úsměvem zaplatíte,a až vás to složí,s úsměvem vysypou váš popel zadními vrátky na hnojiště. Opravdu miluji Švýcarsko. Jenom tady můžete potkat různé Avakumy a Auerbachy a ty nejlepší kurvy pěkně po hromadě . Přehlídka se povedla a Ulrich to celé shrnul do poznatku, že bez žen to vážně nepůjde, s čímž Liszka souhlasil,a hned se zeptal co,a Ulrich mu to dopověděl, vytvořit ten správný protipól maskulinnímu objektivistickému racionálnímu světovému názoru,za kteroužto odpověď mu Liszka srdečně poděkoval a navrhl,že by mohli zajít za Avakumem a probrat to poněkud podrobněji.Podobný názor,že se to nakonec přeci jenom vydařilo,vylovil hrabě Auerbach ,když spolu s velmistrem Neudorfem vycházel z kongresového centra,po veřejné disputaci dvou velmistrů ducha ,a spolu s nimi vycházela spousta různých úhlů pohledu zamaskovaných pod škraboškami důstojných výrazů na pokřivených obličejích ostatních účastníků této akce.Ohniskem těchto všelijakých úhlů pohledu byla otázka ,co to tady vlastně je to bytí a a zda-li je vůbec možno na tuto otázku nějak smysluplně odpovědět.Každopádně ani Auerbach a ani Neudorf nevypadali,že by je poměrně zajímává a podnětná disputace vykolejila a způsobila vír pochybností o podstatě vlastní existence,ale pochopitelně jedinec zasazený v životě na způsob briliantu v masivním pečetním prstenu,to má z pochybováním o smysluplnosti svého bytí přeci jenom těžší než nějaká zchudlá existence vržená do chaosu světa zlomyslným osudem,aniž by se jí někdo vůbec zeptal zda-li si něco takového vlastně přála.Zkrátka pro Neudorfa s Auerbachem to byla pouze příležitost,aby si zase jednou potvrdili,že pravdu mají opět oni.V případě velmistrově ne bylo o čem diskutovat protože svět

je přeci moudře řízen nejvyšším bytím a do toho by mu nějaká omezená,konečná bytost neměla co kecat a Auerbachovi to bylo v podstatě šuma fuk,ale každopádně předpokládal,že svět je něco jako dobře naladěný orchestrión,kde nějaké zásadní pochyby nemají místo a doktor Mader považoval všechny ty metafyzické diskuse za úplný nesmysl,protože kdo se chce něco podstatného dozvědět o světě,ten udělá nejlépe,když se bude věnovat matematice a obřím urychlovačům,z nichž nakonec už nějaká odpověď vypadne.Co si o tom všem myslel Avakum Avakumovič by bylo jistě zajímavé vědět,ale podle jeho obtloustlého hladce vyholeného obličeje,se na nějaký vyhraněný názor ohledně podstaty bytí nedalo usuzovat.Maximálně si mohl člověk při pohledu na tohoto luxusního tlouštíka pomyslet,že mu připomíná Buddhu,ale pochopitelně velice vzdáleně.A samozřejmě,že na pozadí těchto usazených a pevných úhlů pohledu probíhala žertovná zpěvohra všedního dne,kde se v hlavách členů velkého operetního souboru sestávajícího z všelijakých modelek a prostého lidu také honilo cosi neurčitého a mlhavého,co tvořilo jakýsi světový názor a co si o tom všem mohla myslet prozatím nepřítomná Claudie by se dalo shrnout asi tak,že ti čuráci Auerbach a Avakum Avakumovič se s těmi svými idejemi můžou jít akorát bodnout,protože taková prasata nemají nárok někoho poučovat,ale to bylo pouze velmi osobní hodnocení situace a zde je na místě převeliká opatrnost,kterou také doporučil Liszka Ulrichovi,když se prodírali mezi polonahými modelkami do Avakumovy provizorní kanceláře umístěné v labyrintickém zákulisí kongresového centra,takže Ulrich postřeh,že si připadá jako Théseus nebylo zrovna od věci.“Ale nezapomeňte,že v centru na vás čeká Minotaurus,který je velmi nevypočitatelným protivníkem a připravte se,že jeho způsoby jsou velmi svérázné,ale je to bohužel právě on,který nám bude muset vyjít vstříc při uskutečňování našich záměrů.Předpokládám,že to bude poněkud obtížnější přesvědčit toto pragmatické monstrum o nutnosti spolupráce,ale mám v rukávu několik velmi přesvědčivých argumentů“.“Peevně věřím,že to máte opravdu promyšleno“poznamenal Ulrich vyhýbaje se jedné nohaté blondýnce,která po něm hodila laškovný pohled a vyculila masité rty pokryté silnou vrstvou červené rtěnky s třpytivými komponenty,takže se v Ulrichově obrazotvornosti na chvíli proměnily v obrazová symbol naprostého odcizení mezi duší a tělesností a navíc mu připomněly nějakou zlopověstnou mimozemskou potvoru,ale každopádně na ní mrknul,ale co mohl onen letmý pohyb jeho pravého víčka připomenout oné blondýnce se asi nikdy nedozvíme,protože jim zase zmizela z očí,před nimiž se náhle otevřela široká chodba bez oken osvětlená pouze bílém světlem zářivek s masivním tučným tělem slovutného módního návrháře Avakuma Avakumoviče,který právě rozmlouval se svoji sekretářkou,což byla patrně jediná žena v tomto ansámblu,které to myslelo,protože na ní nebylo téměř nic,co by mohlo upoutat ubohou mužskou mysl naplněnou pouze myšlenkami na sex a dobré jídlo.Avakum s ní ale nehovořil dlouho a poté,co se otočil směrem k našim přátelům strnul na chvíli v postoji vyjadřujícím cosi mezi atakem mozkové mrtvice a reakcí hráče ,který vyhrál v lotérii milion dolarů.Vzápětí roztáhl ruce,takže mu málem prasklo mafiánské bílé sako s jemnými černými proužky a vykřikl rusky Fjodore Michajloviči a jako dělová koule se vrhl na Liszku,který ještě před tím než se ocitl v objetí onoho mohutného muže s fialovou košilí stačil poznamenat k Ulrichovi“Já jsem vám to říkal,že to nebude jednoduché“ a vzápětí pocítil mohutné objetí také Ulrich,které se naštěstí obešlo bez nějakých pocelů,kterým ovšem neušel Liszka,který ovšem nebyl chováním milého Avakuma Avakumoviče vyveden z míry.A tak se v oblaku nadšených výkřiků jaké překvapení ,jaké štěstí ,pojďte ,pojďte tohle to musíme oslavit viďte Adalberte Adalbertoviči,což patřilo Ulrichovi,který vůbec nechápal jak se z Liszky najednou stal nějaký Fjodor Michailovič a z něho Adalbert Adalbertovič,už jenom proto,že Ulrich Ulrichovič by byl v jeho případě vhodnější.Kde ten chlap přišel na toho Adalbertoviče?No,nechme věci plynout a uvidíme,řekl si Ulrich alias Adalbert,když vstupoval

do nevelké provizorní kanceláře jejich ruského přítele,kde se v průběhu asi hodinového rozhovoru proloženého popíjením vodky nedozvěděl nic o důvodech svého přejmenování,ale za to pochopil,že v Liszkově minulosti jsou opravdu zajímavé momenty,o nichž neměl ani tušení.Každopádně se pánové nebavili o ničem zásadním a podstatném,ale výsledkem tohoto velmi neformálního setkání bylo Avakumovo pozvání na takový malý soukromý večírek na dnešní večer a vzhledem k svým záměrům nemohli Liszka s Ulrichem odmítnout.“Takže ujednáno drahý Fjodore Michajloviči, v devět večer si vás vyzvedne můj řidič .Roztočíme to jako za starých časů,nebojte se o to se postarám,a pozvu také cikány“ „Tak to vidíte“říkal Liszka Ulrichovi v hoteloví kavárně,kde se oba dávali trochu dohromady po schůzce s Avakumem.“Pokud chceme něčeho dosáhnout,musíme to absolvovat a připravte se na hotový cirkus.Pokud vám to jenom okolnosti dovolí lijte chlast do květináčů a já už si s ním nějak poradím.Naštěstí zítra myslím,že na zítra nemáme žádné schůzky.Auerbachovi ještě zavolám a domluvím s ním setkání na pozítří.Mimo jiné nemáte nějakou zprávu od Claudie?“.Ulrich se podíval do svého mobilního telefonu a opravdu v něm další zprávu ,v níž Claudie psala,že s největší pravděpodobností dorazí zítra navečer.

SALZBURG NACKERL Prolog ke vstupu Claudie s historii svého života,svět luxusních prostitutek a světové ekonomické fórum a intimní služby provozované Avakumem Avakumovičem,odtud již vede cesta k Auerbachovy a dalším vlivným jedincům,které ovšem milý mistr Liszka přiměje díky svým informacím k jistým krokům,k nimž by se jinak nikdy neodhodlali.Ovšem pochopitelně spravedlnosti nebylo učiněno zadost,protože tajná diplomacie musí nechat občas žít i zloduchy,ale musí je umět mít pod kontrolou a nikdo by přeci nechtěl kvůli síti prostitutek řízené Avakumem bourat pracně postavenou architekturu společného evropského domu Ossterreichs Kundstadt hat diesen Monat noch mehr bieten als die Feltspiele,Mozart und Hohensazburg.Unsere Playmate Claudia Smolana ist der beste Beweis. Nirgedwo sonst,nur in Salzburg mochte Claudia leben.“Salzburg ist ein liabes,romantisches weltoffenes Dorf“.Ein halbes Jahr lang jobbte sie als Model in Italien.Aber im Moloch Mailand ging ihr ab,was sie so sehr liebt.Idylle,Schlosser,Mozartkugekn,Kaffeehauser. Die leichte Lebensart ligt ihr.“Ich nehme alles Locker“,sagt Claudia.Allerdings is sie in einer Sache prizioienfest“Ich bin irrsinnig treu“. Leidenschaften,die Claudia gerne gesteht.Sie fahrt auf Luxusschlitten ab und liebt gepflegtes Ambienta.Aber es gibt im Leben der 19 jahrigen auch susse Sauerein,mit denen man sie jederzeit verfuhren kann.Kaiserschmrrn,Knodel und Salzburg Nockerl. Erotische Literatur. Reifer Herr sucht susses Fruchtchen. Vladimir Nabokov,Lolita,Liebe,Leidenschaft.Vladimir Nabokov(1899 bis 1977)sorgte mit seinem Roman „Lolita“fur eine Skandal.Der geburtige Russe,der zeitlebens ein Exildasein fuhrte,gilt als einer der grossen Erzahler unseres Jahrhunderts.Er besass nie ein Haus oder eine eigene Wohnung und starb in einem Schweitzer Hotel.Seine Gesatwerk erscheint im Rowohlt Verlag.

Ruská pitka nebo-li pojednání o široké slovanské duši na pozadí švýcarských horských velikánů aneb vyloženě negativní kapitola V níž Liszka s Ulrichem nejeli zasněženou plání a neseděli zachumláni do hustých kožichů s beranicemi v saních tažených trojspřežím nebo li ruskou trojkou.To ovšem také znamená,že se také nezastavil u hokynáře a nenaložili na sáně bedýnky delikates a šampaňské a nemávali vyjevenému hokynáři pod nosem modrými storublovkami a také po cestě do zájezdního hostince neminuli starobylý klášter s pověstnými starci.Hotel Berghof opustili kolem deváté večer ,aniž by do kufru černého luxusního mercedesu uložili byť jedinou jednohubku a po horské,dobře udržované silnici se prokličkovali zasněženou krajinou až k bráně velkolepé vily,z níž nevyběhl Nikifor Nikiforovič v umaštěném kaftanu vykřikující na celý dvůr Jaká vzácná návštěva,jaká milost a štěstí ,jen pojďte milostpáni a nevrhl se vstříc svým hostům ,aby jim políbil ruce.Takže ve stručnosti by se dalo říci,že toho večera se v Davosu nestala spousta věcí,ale to co se stalo i v doprovodu cikánského hudebního souboru ve vile Avakuma Avakumoviče mělo rozměr skvělé symfonie s klidným začátkem a bouřlivým ,patetickým vyvrcholením,které mělo,jak se ještě časem ukáže,nemalé důsledky pro evropskou politiku na několik let dopředu.