MASČÁSEK
Časopis Masarykovy základní školy v Klatovech 1. číslo 6. ročník
OBSAH 1. Úvodem 2. Zábavná čeština 3. Anketa 4. Soutěž 5. Arktida 6. Něco pro zasmání 7. Vesmír, jak jej neznáme 8. Literární tvorba 9. Horoskop 10. Akce 11. Něco pro zasmání 12. Závěrem
1. ÚVODEM Čas nám plyne jako voda a opět se nám blíží vánoční svátky. Všichni už se jistě těšíme na to, co si pro nás letos Vánoce připravily. Bude plno sněhu, zimních koulovaček a radovánek a nebo Vánoce na blátě? To se jistě brzy dozvíme. V tomto čísle Vám připravujeme vtipy pro zasmání, horoskop různých znamení, ankety a spousty dalších zajímavých článků, jako například článek, který jsme vytvořily s Janinou na ochranu Arktidy. Takže přejeme mnoho zábavy! MICROSCORPIONS.:)
Příjemné čtení Vám přeje celá redakce!
2. ZÁBAVNÁ ČEŠTINA Prázdniny byly dlouhé a určitě „nudné“. Kdo se opravdu nudil, mohl si opakovat pravidla českého pravopisu, neboť jestli v životě budeme něco ze školy potřebovat, pak je to bezchybné psaní naší mateřštiny. Je nejvyšší čas, abyste (nebo snad aby jste?) otestovali své znalosti. Doplňovačky, které sestavili naši deváťáci, se k tomu výborně hodí. Třeba vám je pak sami opraví a dají známku. S chutí do toho!!!
Zb-šek z B-džova Zb-šek Dvořák b-dlel se svými rodiči v B-džově. Chodil do školy, kde se učil v-jmenovaná slova a další. B-lo mu devět let. Nerad se učil. Rád chodil s kamarády ven. Rodiče mu dávali mnoho domácí práce. Musel nakrmit dob-tek. Jít s dob-tkem na pastvu. Na pastvě nasbírat b-liny. Zamést, dojít nakoupit a mnoho dalších činností. Musel dělat domácí úkoly, které ho nebavily. Cestou do školy si v-skal. Pak potkal kamarády a domlouvali si, co podniknou odpoledne. Při českém jaz-ku pan učitel zkoušel v-jmenovaná slova po v. Zb-šek dostal nedostatečnou. Kamarádovi zašeptal, že je to v-soký zlý učitel. Pan Jarábek ho sl-šel a dostal poznámku. Zbšek měl špatný den. Přírodověda b-la též nudná. Učili se o pel-ňku a b-linách. Došla řeč na skoru, s-čka i s-sla. V-počty z matematiky b-ly pro Zb-ška lehké. Při tělocviku v-skakovali do všky. Při v-tvarné v-chově nakreslil pl-šového medvěda. Škola b-la dnes velmi namáhavá. Doma dnes pomáhat nemusel, domácí úkoly také neměl, a tak šel s kamarády ven. Když b-lo hezky, chodili se dívat na kováře, jak ve v-hni dm-chá oheň. Cestou potkávali kde jaké v-žle. Na rozehřáté silnici se v-hříval slep-š. Ve tmě viděli poletovat netop-ry. A když b-la zima vzali sáňky nebo l-že a hurá na kopec. Líbilo se jim, jak se sníh třp-til. Ze zimy přišli domů, kde se nas-tili a v-pili čaj. V s-chravém počasí zmokli, a tak museli doma us-chat jako prádlo. Když ho viděl tatínek umazaného b-l doma obrovský pov-k. Také b-l z tohoto počasí nemocen. Nemohl pol-kat, a proto tak vzl-kal. Na jaře, kdy z pampelišek začalo lítat chm-ří vzduchem, co se nazlobili holek. Svá l-tka zas mohli ukazovat, když b-lo teplo. Ale přicházeli i ošklivé bouřky. Ty bl-skaly po celé obloze. To se Zb-škovi nelíbilo. A tak se zam-slil nad životem, který žije a co prožívá. Zb-šek b-l hodný chlapec, ale měl rád volnost.
Byl nebo bil „Kdo to b_l?“ drsný hlas zní ztichlou místností. „Kd_b_ch tad_ b_l, …“ „Já b_ch ho asi zb_l,“ druh_ klidný hlas. Co se stalo? Kdo si m_slí, že to je nějaká strašná scéna, tak se netref_. To jen ve třídě si čtou d_ktát z v_jmenovaných slov. B_strý člověk b_ si všiml, že se d_ktát hemží sam_m_ hrubkami, jako „b_t“, „b_k“, „v_hodit“ a další. „Proč tu má Zb_šek ve svém jméně měkké „i“?“ „Ale v té větě Zb_šek skákal z v_žky,“ vztekal se žák, „a já přeci neskáču z věže a už vůbec ne v Kob_l_s_ch.“ „Tolik chyb v jedné větě,…“ vzdychne si učitelka. „Paní učitelko, proč je ve slově „b_l“ měkké „i“? další hloupá otázka. Učitelka je už naštvaná. „Píše se snad ve slově „b_t“, ve sm_slu mlátit, tvrdé „y“? Takové hloupé otázky. „N_n_ napíšete článek na v_jmenovaná slova. Opíšete si ho z učebnice.“ Nový úkol. „Hanko, čti!“ Hanka začala: „Jedeme na Ruz_n_. Otec b_l v zahraničí. Přivezl pera z ocasu načep_řeného páva, který na ně b_l právem p_šný. Když tatínek v_šel z letadla, sl_nul štěstím. V_děl z letadla svět z v_šky. Jak malé musel_ b_t i v_soké v_žky. B_li jsme na něj p_šní. Ptal se nás, jestli jsme se neb_l_ a jak jsme se měli.“ Paní učitelka doufá, že děti si ta záludná slova zapamatují. Ona si pamatuje, jak se píše každé v_jmenované slovo.
Autorka: Jana Kulawiaková
3. ANKETA Otázka: Jak moc se těšíte na Vánoce? V dalším čísle uvedeme odpovědi studentů na tuto anketu.
4. SOUTĚŽ V tomhle čísle Vám připravujeme i soutěž o nejkrásnější a nejpovedenější básničku. Vaše návrhy a básničky nám můžete nosit do třídy 9.A ( Radce Höflerové, Janě Kaisrové). V dalších číslech básničky otiskneme a zveřejníme i vítěze této soutěže. :)
5. Arktida - seznamte se, prosím Arktida je místem věčného ledu a sněhu. Je krásná, tichá a důstojná. I v této zdánlivě nehostinné oblasti žije plno živočišných druhů – lední medvědi, tuleni, mroži, ptáci, a také lidé. Když se plavíte směrem k severnímu pólu, ohromí vás přírodní verze neonových světel, která ukazují cestu na sever. Jasně bílá linie mraků nad obzorem vypadá, že září. Odráží totiž světlo dopadající na led pod ní. Arktida je polární oblast ležící v nejsevernější části Země. Z velké části ji tvoří zamrzlý Severní ledový oceán, který je obklopeným permafrostem (trvale zmrzlou půdou). Zasahují do ní ale i části Spojených států, Kanady, Grónska, Islandu, Norska, Švédska, Finska a Ruska. Převážně zde nerostou žádné stromy (toto kritérium je někdy k definici této oblasti dokonce přímo používáno). Výjimku tvoří takzvaný opilý les, což je geologický termín, který označuje zvláštní druh stromového porostu, který má zakřivené kmeny směrem proti pohybu podloží. Celková rozloha Arktidy je více než 21 miliónů kilometrů čtverečních. Panují zde extrémní klimatické podmínky - v létě nepřesahuje teplota 10 stupňů Celsia, v zimě je průměrně až 40 stupňů pod nulou. I přesto ji obývají rozličné rostlinné i živočišné druhy, které se na zdejší drsné podmínky adaptovaly. Životu v mrazivém prostředí se přizpůsobili i lidé. Arktický ekosystém je naprosto unikátní a je zcela zásadní pro zachování biodiverzity mnoha druhů. Mimo Antarktidu je Arktida nejrozsáhlejší souvislou divočinou na Zemi. Je bohatá na přírodní zdroje – ropu, plyn, nerosty, pitnou vodu, ryby. POMOZTE I VY CHRÁNIT ARKTIDU A ZABRAŇTE TĚŽEBNÍM VELMOCEM PROTI DALŠÍ JEJÍ DEVASTACI! PODEPIŠTE PETICI NA STRÁNKÁCH GREENPEACE A PŘIPOJTE SE K MILIÓNŮM LIDÍ, KTEŘÍ CHTĚJÍ CHRÁNIT ARKTIDU! SPOLEČNĚ TO DOKÁŽEME! MICROSCORPIONS
OCHRANA ARKTIDY OD SKUPINY GREENPEACE Jsme poblíž městečka Pyt´-Jach v Chantymansijské autonomní oblasti na Sibiři. V revíru Rosněftu, největší ropné společnosti na světě. Kolem nás se rozkládá hlavní oblast těžby ropy v Rusku: v zemi, kde ropa pokrývá 25 % státního rozpočtu, ale zároveň způsobuje divokou inflaci a naprostou závislost na světových cenách této suroviny. Stojíme uprostřed obrovského bahniště, pokrytého slizkou vrstvou husté černé ropy - neexistuje způsob, jak si zde udržet čisté oblečení. Takto vypadá odvrácená tvář ekonomiky, založené pouze na těžbě nerostných surovin. Tato tvář je skryta očím evropských zákazníků i hlavních spotřebitelů ve velkých ruských městech. Jen pár hodin předtím, než jsme dorazili na ropné pole Mamontovskoje
(jedno z deseti největších ruských ropných polí), zde praskl ropovod. Tucty dělníků a strojů překotně opravují potrubí, aby doprava ropy mohla pokračovat. Půda močálu pod našima nohama doslova bublá: jedovatá tekutina z prasklého potrubí se šíří a chemický zápach je silný a dusivý. Žádný z dělníků nevěnuje pozornost dalšímu úniku ropy, k němuž dochází pouhých 100 metrů daleko. A přitom se neobjevil dnes - ropa zde uniká z prorezavělého potrubí už několik let a vytvořila černé „jezero“ dlouhé mnoho stovek metrů, které se každý rok zvětšuje. Našim maličkostem ovšem zaměstnanci pozornost věnují. Přijela k nám dvě auta ochranky a požadují, abychom okamžitě opustili tuto „soukromou oblast“. Jsou očividně nervózní a omílají stále dokola: „Jak jste se o této nehodě dověděli?“ Ale v Chantymansijské oblasti, kde je Rosněfť každoročně zodpovědný za 2 700 ropných úniků, není obtížné nějakou havárii najít vcelku kdykoli. Zde v hloubi sibiřských lesů se ropné společnosti nemusejí starat o svůj image. V důsledku nedostatečné a selhávající vládní kontroly tak projde většina malých nehod bez povšimnutí. Za větší úniky platí Rosněfť pokuty, které jsou vzhledem k jeho příjmům pouze symbolické. Každý rok dojde kvůli ruským ropným společnostem k úniku více než 30 milionů barelů ropy, což se dá přirovnat k sedmi haváriím plošiny Deepwater Horizonu. Z více než 20 000 havárií jde celá polovina na vrub společnosti Rosněfť. Neuvěřitelných 10 000 úniků ropy ročně činí tuto bezohlednou společnost světovým šampionem v celkovém počtu úniků. Podle závěrů úředních kontrol nejsou za 97 % případů úniků zodpovědní ani zloději ropy, ani jiné vnější poškození, ale prorezlé potrubí. Většina používaných rour a trubek je starší 30 let a nikdy neměla být užívána takto dlouho. Vidíme potrubí ležící volně na zemi, v bahně, nebo dokonce v tekoucí vodě, a rezavějící v důsledku vlhkosti okolní půdy a sněhu. Vidíme díry v zemi, které zde zůstaly po předchozích opravách a které jsou plné ropy. Tisíce hektarů lesa v okolí pomalu umírají v důsledku požárů a kontaminace jedy, vodní plochy se lesknou olejovým povlakem. Některé ropné úniky se táhnou po mnoho kilometrů a jsou řadu let staré objevily se v okolí prosakujícího potrubí a každým rokem se zvětšují. Vidíme mnoho mrtvých ptáků a malých zvířat. Místní říkají, že uprostřed ropou pokrytých močálů vídají mrtvé losy. Dokonce i tehdy, když úřady uznají ropný únik, ještě to neznamená, že dojde k vyčištění a dekontaminaci. Společnosti často pouze napodobují rekultivaci půdy, pohřbí ropu pod půdou a zakryjí nečistotu pískem – sejde z očí, sejde z mysli. To se děje už mnoho let a vegetace kvůli tomu vymírá. A přejde mnoho generací, než se krajina v těchto tvrdých subarktických podmínkách zase zotaví. Původní obyvatelé této oblasti – národy Chantů, Mansů a Něnců – jsou nuceni opustit svůj tradiční způsob života. Kvůli ropě z lesů mizí zvěř, v řekách je méně ryb - a pastviny pro soby, základ života místních lidí, nahrazují silnice a ropná pole. Rosněft, který proměnil velé části Sibiře v místo ekologické katastrofy, nyní míří do Arktidy. Namísto toho, aby vyměnil své prosakující zrezivělé potrubí na Sibiři, má v plánu investovat miliardy dolarů do průzkumu arktického šelfu. Se silnou vládní podporou má nyní Rosněfť právo prozkoumat více než 1 milion čtverečních kilometrů ruské Arktidy a plánuje expandovat ještě dál. Na mezinárodních konferencích a schůzkách na vysoké úrovni Rosněfť často hovoří o svých pokročilých technologiích a trvale udržitelném rozvoji pro Arktidu. Ale my tu stojíme v botách hluboce ponořených v sibiřském bahně zalitém ropou a vidíme, jak daleko od pravdy tato prohlášení jsou. Společně dokážeme těmto společnostem zabránit, aby zničily pobřežní Arktidu stejně, jako právě teď ničí severní Rusko. Přidejte se k nám!
6. VESMÍR, JAK JEJ NEZNÁME Otázky pod hvězdnou oblohu Jak daleko do vesmíru vidíme pouhým okem? Jestli se před tím, než jdete spát, necháváte ukolébat oblohou, do jak dalekých končin si myslíte, že se díváte? Uvádí se, že pouhým okem můžete vždy dohlédnout minimálně do 1425 až 3230 světelných let vzdálených míst, o kterých si pak můžete nechat zdát. Právě taková je odhadovaná vzdálenost hvězdy Deneb, nejjasnější součásti souhvězdí Labutě. Deneb nejlépe spatříte ze severní polokoule, nicméně její záře je silná, že ji vlastně můžete zahlédnout odkudkoli na světě. Ovšem absolutně nejvzdálenějším objektem, kam může váš zrak zabrousit, je ovšem galaxie v souhvězdí Andromedy, jež se nachází neuvěřitelného 2,6 milionu světelných let od země. Její hvězdy, kterých je asi dvakrát tolik než v naší Mléčné dráze, společně vydávají dostatek světla, které tak může doletět až k nám. Aby ale naše oční sítnice světlo z Andromedy na nebi zaznamenala, jsou k tomu třeba vhodné podmínky temná bezměsíční noc. Kolik hvězd můžeme na obloze spatřit? Myslíte si, že na obloze můžete spatřit pouhým okem třeba milion hvězd? Bohužel... Navzdory tomu, co tvrdí televizní reklamy, básně a písně, tomu tak není! Tolik hvězd zkrátka není dostatečně blízko. S trochou štěstí můžete v jednom okamžiku vidět maximálně 2000 až 2500 hvězd - pokud tedy bude jasná noc, budete daleko od zdroje světla a nebude vám nad hlavou svítit Měsíc. Až tedy příště zase uslyšíte, že na obloze svítí miliony hvězd, berte to s nadzázkou.
,,Není-li to pravda, je to velmi dobře vymyšleno." Giordano Bruno MICROSCORPIONS
Máte-li trochu času, zkuste se s námi společně zamyslet. A že nevíte, o kom to je? Při čtení těchto řádek vás možná pár lidí napadne. Autorkou je studentka, která prožívala totéž, co my všichni na základní škole.
7. DĚTSKÁ OBEZITA Vzpomínáte si na svoje dětství? Člověk ráno vstal, šel do školy, po škole na nějaký zájmový kroužek a pak hned domů. Udělal úlohu, najedl se, něco se naučil, vykoupal se, podíval na večerníčka a šel spát. O prázdninách děti trávily celé dny venku na zahradě či před bytovkou. Navštěvovaly prarodiče na vesnicích a těšily se, jak si je tam užijí. Jezdily na kole, hrály na schovávanou, slepou bábu či lezly po stromech a trhaly třešně a jablka. Občas je rodiče ani před obědem nemohli najít! A tak zapískali, a pokud je děti slyšely, hned se přiběhly naobědvat. A po obědě? Ani se nedojedlo, nesklidilo se stolu a děti byly už jednou nohou mezi dveřmi. Dokud bylo světlo, nikdo je doma neviděl. Vevnitř trávily čas pouze tehdy, pokud je zmohla nějaká viróza či nemoc. Nebyl žádný facebook, ipod, iphone, xbox či playstation. Ani je nenapadlo si jen tak zapnout televizi a vzít si k ní brambůrky a zapíjet to celé kolou. Radši byly s kamarády a hrály si s nimi venku na policii a zloděje. „Frajer“ byl ten, kdo měl kolo bmx, uměl kotrmelec a hvězdu a nemusel mít zrovna značkové oblečení, drahý telefon nebo hifi věž. A dnes? Dnes máme sice ve větších městech dětské a basketbalové hřiště, skate parky, ale kolik na nich denně přijde dětí? Jsou sice výjimky, ale těch není moc. Musí je tento sport vážně bavit nebo bohužel doma musí mít zatrhnuté veškeré elektronické spotřebiče. Protože dnešní dítě, které nevlastní dotykový telefon, počítač či notebook, na kterých mohou hrát přece ty nejlepší hry, není dostatečně „IN“ a zbylé děti ho neberou nebo dokonce pomlouvají. Každý má svůj profil na facebooku, twittru a skypu. Mohou si spolu psát kdykoliv a kdekoliv. Mohou si povídat a ani se k tomu nemusí sejít. Své nejnovější zážitky si sdělí přes zeď na facebooku, ukážou si tak i svoje fotky a nakonec úplně zapomenou, že důležitý je osobní kontakt! Stačí se podívat v autobusu na lidi kolem sebe a nejeden z nich kouká do telefonu,
tabletu či ipodu a ani si nevšimnou, že do tramvaje nastoupil jejich nejlepší přítel. Ovšem „like“ k fotce na facebooku mu dají vždy jako první. A proč jít běhat nebo hrát například fotbal? Když si stačí sednout doma na pohovku, zapnout si xbox, vybrat si oblíbený tým a můžete hrát fotbal z pohodlí domova, vyhrajete a ani se nemusíte zpotit! Zkusili jste se někdy zeptat žáka základní školy, zda umí kotrmelec, hvězdu, plavat a jezdit na kole? Spousta z nich by se utopila, při kotrmelci hnula s krkem a při jízdě na kole minimálně odřela kolena. Dříve to byla základní dovednost každého malého dítěte. Jenže v dnešní rychlé době se vše zkracuje, zrychluje a člověk má více a více povinností. A tak bohužel občas rodič nemá tolik času, kolik by chtěl a potřeboval pro své děti. Občas je jednodušší je posadit k počítači a nechat je tam dělat vše, co chtějí. Alespoň je totiž od nich pokoj. V dnešní době není ale problém jen v nedostatku pohybu a přemnožení elektroniky, ale také ve stravování a pitném režimu. Na každém rohu na nás svítí reklama na KFC či McDonald´s a jejich skvělé „burgry“, na zlevněnou coca colu či kofolu v obchodním řetězci, ale nikdo už neřeší, že se jí čím dál méně zeleniny a ovoce, ale že se radši zajde do nějakého fast foodu, aby se s tím doma člověk nemusel dělat. Rodiče občas nestihnou udělat svým dětem svačinu, a tak jim dají na ni peníze a co si za ně děti koupí? Brambůrky a coca colu! Chyba není jen ve vhodnosti jídla, ale také ve správném stravování. V dnešní době malé děti někdy dokonce nesvačí, protože nemají hlad, ale pak večer sní, na co přijdou. Je normální, aby malé děti měly okolo 100 kilogramů, cpaly se nezdravými jídly a zapíjely je slazenými nápoji. Aby znaly všechny počítačové hry, nejnovější novinky ze světa, měly zhlédnuté všechny díly seriálů, ale nevěděly, co to znamená sportovat? Aby učitel na základní škole měl strach je kotrmelec naučit, protože Pepíček při kotrmelci neví, kam dát ruce, a tak si je málem zlomí? Aby se je bály vzít na dopravní hřiště, protože Pepíček neumí jezdit na kole, protože to k ničemu nepotřebuje? A vzít do bazénu? To už jedině na vlastní nebezpečí! Hlavně, že Pepíček má krásnou fotku na facebooku, 678 přátel a postavu na WOWku úrovně 82!
Takže vyhoďte ten zbytek hambáče, vypněte kompa a hurá za kámoši na florbal. Nebo z nás budou Pepíčci? Nikdy!!!!!!!!!!!!!!!!
8. LITERÁRNÍ TVORBA Že jste doteď netušili, jaké že to máme úžasné spolužačky v 9.B? Nevadí. Nikdy není pozdě na to, abychom se s nějakým milým člověkem seznámili. Obzvlášť, když dovede o sobě říct pravdu a nestydí se za ni. A také sloh – charakteristika sebe sama nemusí být vždycky nuda. Přesvědčte se.
Pohled do zrcadla Jmenuji se Šárka Dubská a 7. září jsem oslavila 15. narozeniny. Mám o pět let staršího bratra Petra, který se tak před dvěma měsíci už odstěhoval. A potom skvělé rodiče Radku a Jirku. Dalo by se říci, že mé oči mají v odlišném světle úplně jinou barvu, někdy jsou modré, někdy zelenomodré no a i modrošedé. Nad nimi se vypíná poněkud ne moc husté obočí, které se barvou podobá mým vlasům. Dominantou jsou podle mě ústa, která se věčně smějí, úzká a růžová. Vlnité vlasy mi padají až do půlky zad. Barvu mají ve stylu ombre, což je postupné zesvětlování vlasů. Poslední tři roky nerostu, a proto je moje dosavadní (asi i konečná) výška 165 cm. Postavu mám, no dá se říci hubenou. Jako malá jsem byla velmi vynalézavá, a proto úrazy u mě byly naprosto běžné. Teď jsem větší, ale že by se to nějak změnilo, se říci nedá. Jsem velký snílek, a tak moje fantazie dosahuje někdy až za hranice všeho. Optimismus je u mě naprosto normální, ale někdy dokážu být hodně náladová. Když jsem naštvaná, tak buď uklízím, anebo sním tabulku mé oblíbené čokolády. Pokud mě někdo přemlouvá, jsem slabý protihráč. Ale umím být taky milá, ctižádostivá a ochotná. Raději naslouchám, než mluvím celé hodiny. Pro své opravdové přátele tu jsem pořád a oni pro mě, za to si jich nesmírně cením. S mým bratrem jsme se často hádali, ale vždycky jsme se měli rádi. Naučil mě, že si mám jít za svými sny a že kdyby mi plán B nevyšel, tak mam abecedu plnou písmen. Je úžasné, že každý den se může stát něco jiného, nového. Poznávat svět je nádhera. Je to skládačka, kterou je možno vidět, až po prozkoumání všech částí. Je až nemožné, jak se všechno vyvíjí tak rychle. Možná nic nevím, ale vím, že tohohle chci být součástí. Jednou si chci skočit bungee jumping a konečně lítat. Ale bez hudby by to nebylo ono! Hudba ke mně prostě patří, proto si asi často zpívám. No, i když asi nemám zlato v hrdle, mému psovi se to líbí. Snad. Štěstí, že neumí mluvit. Mám ráda zvířata a umění. Na sport nejsem moc nadaná, ale baví mě. Kreativní sporty si myslím, že jsou skvělé a taky hokej, který má ráda celá naše rodina. A plány? Žít si své sny, procestovat celý svět s úžasným člověkem po boku. Hrdiny jsou pro mě ti lidé, kteří mění a zachraňují životy jiných. A proto chci zachraňovat životy zvířat. Ta cesta vůbec nebude jednoduchá, ale bude mi stát za to. Každý je jiný, někdo má rád to a někdo zase něco jiného. Často poznáváme mnoho lidí, ale poznali jsme už sebe?
Pohled do zrcadla Co bych tak mohla říct o té osobě, co se na mne dívá ze zrcadla. Je jí 15 let a jmenuje se Jana Kulawiaková. Zkoumám její obraz. Co říci? Jaká je? Jsem to já, ale odpovídá se někdy těžko.
Dvě velké kakaové oči zkoumají svůj odraz. Hnědé rovné vlasy padají podél obličeje až někam nad lopatky. Přála bych si, aby nebyly jako pravítko. Kdyby byly trochu nadýchanější, rozhodně by to nevadilo. Plnějšími rty se zachvěje úsměv. Ano, každý chce to, co nemá. Hlavně pokud jde o vlasy. Tuto hlavu nese krk jako každý jiný. A celé tělo vytváří dojem poměrně štíhlé postavy, ale ne žádného vychrtlíka. Pravda, mám asi sklon k trochu silnějším nohám, ale to se ztratí. Ve sportu je přece třeba nějakých svalů, a tak se toho snažím využít. Nohy tak dokážou vyvinout vysokou rychlost. Říká se, že smích je zdravý. Asi by se to nemělo přehánět, ale veselá povaha je jistě dobrá. Miluji smích a když je veselo. S přáteli se cítím velmi dobře. Občas se smějeme prostě všemu. Když je někdo společenský jako já tak nemůže být moc uzavřený. Já jsem většinou společenská. Když ale mám vedle sebe mně nesympatické lidi, dokážu se uzavřít do sebe. Nerada chodím dlouho okolo „horké kaše“. Většinou jsem si poměrně jistá a věřím si. Dávám si ale pozor, abych nesklouzla k pýše nebo přílišné sebejistotě. Ale je to někdy těžké. Jestli se mi to vždy daří, tak ohodnotí spíš ostatní. Myslím, že jsem poměrně citlivá. Ráda pomáhám druhým, tedy přátelům a kamarádům. Je těžké některé věci přímo pojmenovat. Třeba, že se snadno naštvu. Pak mě to mrzí. Ne vždy, ale snažím se způsobené škody napravit a minimálně se omluvit. Stává se, že řeknu něco, čeho pak lituju. Domnívám se, že slovo „promiň“, když ho myslíme vážně, je moc důležité. Jsem ráda, že mě ho rodiče učili říkat už odmala. Jednou jsem měla možnost si s mojí nejlepší kamarádkou povídat dlouho do noci. Moc se mi to líbilo. Řešily jsme všechno možné. Když jedna povídala, druhá poslouchala. Potom jsme se obě smály, ani už nevím čemu. Nebýt ospalé, povídaly bychom opravdu až do rána. Jindy, zase s jinou kamarádkou, jsme byly spolu v chatce, když jsme byly na táboře. Večer, když se šlo už spát, vždycky jedna něco „plácla“ a následující proud smíchu nešel zastavit. Divím se, že nám nikdo nevynadal, protože to muselo být jistě slyšet. Nemůžu o sobě říct, že bych se hrnula do práce. Když jsme doma skládali dřevo, žádnou extra rychlost jsem nevyvinula. Mám ale ráda lidi. Baví mě je pozorovat, být ve společnosti a některým pomáhat. Miluji přírodu a zvířata. Když cestujeme, je mi líto, že to co vidím, nebude na fotce už tak hezké. A s tím souvisí, že se mi líbí cestování. A od toho už není tak daleko k mým zálibám. Ráda cestuji a poznávám jiné země. Baví mě jezdit na koni. Říká se, že svět je nejhezčí ze sedla, nebo mezi koňskýma ušima. Nevím, jestli je nejhezčí, ale rozhodně je úchvatný. Taky si nedovedu představit, že bych si nemohla jít zaběhat nebo sportovat. A život bez knih by byl jistě složitější. A nakonec, kdybych si nemohla povídat s přáteli, asi bych se „ukousala“ nudou. Často přemýšlím, co budu dělat v budoucnosti. Rozhodně půjdu na střední školu. Asi na agropodnikání. Chtěla jsem na ekologii, ale ta se neotvírá a „mateřinka“ je daleko. A po střední? Nevím. Snad „vejška“ nebo jenom nástavba? Přemýšlím, že bych si udělala nástavbu na „mateřinku“. Ale proč to teď řešit? Mezitím se může stát hodně věcí. Tak teď řeším střední, a další až to bude aktuální. Každý má co zlepšovat a o čem přemýšlet. Já rozhodně nejsem výjimka. Vím, musím ledacos zlepšit, ale zároveň si uvědomuji, že bych na tom mohla být o hodně hůř. Ne že bych se sebou nebyla vůbec nespokojená, to ne. Ale nechci se tím, že jsem v něčem se sebou spokojená, nechat ukolébat. A nyní končím svoji charakteristiku, kterou nebylo jednoduché napsat, ale nutí to člověka se nad sebou zamyslet. Co na závěr? Snad jen doufat, že jsem Vás svým popisem neunudila k „smrti“.
Vlastní charakteristika Moje jméno je Lucie Rohrbacherová. Je mi 15 let. Chodím na Masarykovu ZŠ Klatovy do 9.B. Mám oválnou hlavu s dlouhými hnědými vlasy. Na hlavě jsou dvě ouška. Moje barva pleti je světlá. Někdy jsem zelená nebo bílá jako zeď a někdy zase moc červená. Moje velké oči jsou zbarvené do šedivo-zelené a trochu hnědé. Mám středně velký nos. Rty mají barvu mezi růžovou až světle červenou. Obličej je pokrytý pihami. Postavou jsem silnější a myslím si, že je to geny a mám takhle stavěnou kostru. Samozřejmě může člověk být hubenější, když proto něco udělá. Já také běhám, hodně chodím atd. Člověk by se měl mít rád, a pak to půjde snadněji. Proto si říkám: ,,Jsem hubená, hezká, mám se ráda a budu se snažit měnit své ego k lepšímu každý den a budu si to dělat hezké tam, kde se mi to nelíbí.‘‘ Není to žádná chvála, ale člověk se má mít rád. Také člověk není dokonalý, proto se v životě učí. Měřím 163 cm, a tak jsem střední postavy. Mám dlouhé ruce i nohy. A prsty na rukou mám dlouhé a úzké. Mezi mé vlastnosti patří, že ustupuji, protože za každou cenu nepotřebuji být vždy první. Mezi to patří, že se necpu do autobusu, ale radši pustím starší lidi, protože když vidím děti, jak se můžou přerazit, aby byly v autobuse první, no to je něco strašného. Dále ráda pomůžu, neodporuju, neumím říct ne, ale měla bych se to naučit jinak. Jsem využívaná, jsem milá, hodná, ráda jsem pozitivní, ale nesmí být okolo mě moc upírů, kteří by ze mě sáli energii, takže jsem optimista, jsem tichá, protože nepotřebuju neustále s někým povídat a v tichu a méně lidech je mi lépe. Nejsem moc odvážná, ale když musím něco udělat, tak si odvahu dodám. Můj vztah k ostatním je kladný. Mám ráda úplně všechny, všechno na tomto světě. Tím myslím lidi, zvířata, kameny, prostě vesmír. Jak se říká, duchové neublíží, ale lidé ano. Je to tak. Přijde den, kdy ten člověk opravdu naštve, chová se ošklivě a to zabolí nejvíce u srdce. A druhý den je v pohodě, milý, veselý, jako by se nic nestalo. Já odpouštím tomu člověku, ať udělal, co udělal. Odpouštět se má, jedině tak můžeme žít v míru. Miluju zvířata, protože jsou to nádherné bytosti, s kterými může být zábava, ale i nebezpečí. Nebezpečí pro nás nastane, když se brání. Oni nás uklidňují. Například kočky z nás berou negativní energii, pak se otřepou a jsou pryč. Nebo takové kameny jsou úžasné. Můžeme si vybrat podle znamení zvěrokruhu, podle intuice nebo jaký se nám líbí. Musíme o ně pečovat. Dát pod proud vody, a pak nechat uschnout na světle, ne na slunci. Nejbližší vztah mám k jemnohmotným bytostem, protože jim se můžu svěřit se vším. Vídám je často a to je uklidňující zážitek naplněný láskou a klidem. Dostávám zeshora odpovědi přes intuici. Můj vztah k práci je kladný. Mezi moje zájmy patří chodit ven do přírody, nejraději za náš dům na louku, kde mám svá místa. Jsem sběratel kamenů, o které se zajímám i s maminou a známými lidmi. Ráda kreslím, hlavně automatickou kresbou. Dále do mých zájmů patří cizí jazyky atd. Moje plány do budoucna jsou, že bych šla na střední školu – Obchodní akademie, kde je zaměření na cizí jazyky tady v Klatovech. Po střední nevím, jestli na vysokou, ale chtěla bych se stát překladatelkou. Nejsem si tak jistá, jak to dopadne. Myslím si, že jsem dobrý člověk, ačkoliv nezapadám mezi ostatní, ale duchovní lidi nezapadají. A jak jsem řekla, nikdo není dokonalý, takže se budu snažit zlepšit ty špatné věci a moje ego.
HOROSKOP Pro tentokráte jsem si vybrala 3 znamení, která zde zveřejním. Lev Ocitnete se v zajímavé společnosti, která vám nabídne nové podněty i vztahy. Všímejte si ale taky těch lidí, které znáte, mohli by se právem urazit. Jestli se konečně nerozhoupáte a nesejdete se s přáteli, které zanedbáváte, definitivně je ztratíte. Návštěva u příbuzných proběhne ve smířlivém duchu. Domluvíte se na všem, co vás zatím rozděluje. Neberte telefon člověku, o kterém víte, že potřebuje půjčit peníze. Už nikdy byste je pak neviděli.
Beran Váš osobní život se vám poněkud vymkne z rukou. Opřít se budete moci o rodiče nebo sourozence, což není tak málo. Do Vánoc bude všechno v pořádku. Zachráníte se před velkým trapasem, když s díky odmítnete pozvání, jež vám pošle bývalý či bývalka. Nadšení ve vás vyvolá nápad mladších členů rodiny. Zjistíte, že si vás váží a všichni vás mají rádi. Jestli chcete konečně začít s nákupy vánočních dárků, vypravte se dneska do blízkého zahraničí.
Ryby Dostanete od své lásky originální dárek, který sice není drahý, ale jeho pořízení vyžadovalo jisté úsilí. Konečně pochopíte, kdo vás má opravdu rád. Moc vás potěší, když se vám ozvou dávní známí, kteří žijí dost daleko. Pozvou vás k sobě na svátky. Pozvání na velkou rodinnou sešlost vás sice zprvu vyděsí, ale nakonec uznáte, že to bylo příjemné. Vaše tělo si vyloženě říká o odpočinek. Takže dnes hoďte práci za hlavu a dělejte, co máte rádi.
10. AKCE aneb „Bylo, nebylo a bude, nebude“
Akce BESIP V září se děti nižších tříd zúčastnily akce Bezpečná cesta do školy, kterou organizovala Policie ČR ve spolupráci s Pošumavským AMK. Děti se učily přecházet vozovku po vyznačeném přechodu pro chodce a také na místech, kde přechod vyznačený není. Akce probíhala přímo v provozu.
Dravci - naučný program
Lidice a Terezín 24. října navštívily třídy 8. A a 8. B v rámci projektu „Poznáním k toleranci“ (program Podpora preventivních aktivit a výchovy k toleranci v roce 2013 v Plzeňském kraji) památník Lidice a Terezín. Žáci si prohlédli multimediální expozice muzea v Lidicích, navštívili pietní místa a prošli se růžovým sadem. Při prohlídce Malé pevnosti Terezín si připomněli a seznámili se s osudy obětí rasové a politické perzekuce v letech nacistické okupace.
Okresní finále přespolního běhu 25. září 2013 Žáci naší školy se v silné konkurenci škol klatovského okresu neztratili. Získali celkem 4 medaile. V kategorii I. stupeň si nejlépe vedli Barbora Brůhová a Filip Ouřada. V kategorii jednotlivců si doběhli pro třetí místa. V kategorii II. stupeň vybojovalo 3. místo družstvo mladších žáků ve složení: Petr Polák, David Schejbal, Jakub Stelzer, Jaroslav Potužák a Tomáš Votava. Další bronzovou medaili získalo družstvo starších žákyň, jmenovitě: Jana Kulawiaková, Martina Čápová, Veronika Kroupová a Kateřina Petrželková. Všem závodníkům gratulujeme a děkujeme za vzornou reprezentaci školy.
Cykloturistický kurz Ve čtvrtek 26. 9. byli šesťáci rozděleni do tří skupin. Zatímco jedna skupina se vydala prozkoumat okolí Kdyně, ostatní žáci si nejdříve zopakovali základní pravidla silničního provozu a poté vyrazili na vyjížďku na svých kolech. Ačkoliv všichni cyklisté měli naplánovanou trasu Lubský les – Újezdec – Mochtín – Kydliny – Kosmáčov – Slavošovice a Pihovice, nepodařilo se jim všemi úseky projet. Důvodem bylo deštivé počasí, které nám letos nepřálo. V pátek 27. 9. se obě šesté třídy učily pracovat s mapou a poté se věnovaly turistice.
Noc vědců V pátek 27. 9. 2013 od 16 hodin se na klatovském náměstí konala pod hlavičkou plzeňské astronomické společnosti Noc vědců. Chemické pokusy (elektrolýzu, přípravu zubní pasty pro slony, chromatografii, psaní tajným písmem) a mikroskopické pozorování ve stánku naší školy předváděla pro veřejnost Jana Kaisrová, Lucie Geigrová a Martin Čepický pod dohledem Mgr. Jarmily Flaksové.
Exkurze do planetária a technického muzea Dne 15. 10. 2013 vyjely 6. třídy do Prahy na exkurzi. Děti zhlédly pořad Toulky sluneční soustavou v Planetáriu, potom si prohlédly vystavené exponáty v Národním technickém muzeu.
Plavecký výcvik žáků 3. A 4. tříd Od 11. září do 20. listopadu probíhal plavecký výcvik žáků třetích a čtvrtých tříd. Někteří žáci zvládali od začátku techniku plavání na výbornou a během výcviku se dále zdokonalovali, někteří žáci – neplavci se museli nejprve s vodou „skamarádit“ v malém, a potom i ve velkém bazénu. V závěrečných lekcích již každý zvládl sám uplavat několik metrů. V předposlední a poslední lekci výcviku si každý žák vyzkoušel, kolik uplave metrů. Podle uplavaných metrů dostávali žáci tvz. Mokrá vysvědčení s želvou, kaprem nebo delfínem. Většina žáků třetích tříd obdržela vysvědčení s delfínem, dokázali uplavat 200m, někteří i více. Blahopřejeme!!
Turnaj ve florbalu Dne 19. 11. 2013 se žáci naší školy zúčastnili turnaje ve florbalu o školský pohár České pojišťovny. Celé družstvo ve složení: Havlíček Matěj 4. B, Jiříček David 4. B, Frühauf Jan 4. B, Ouřada Filip 4. B, Brtník Jan 5. A, Vítovec Pavel 5. A, Moravec Michal 5. A, Zámečník Adam 5. B, Hais Daniel 5. B prokázalo velkou snahu a bojovnost a nakonec skončilo na výborném 3. místě. Blahopřejeme!
11. NĚCO PRO ZASMÁNÍ
Říká maminka synovi: „Pepíčku, už jsi dost velký, musíš se naučit jíst příborem!“ Pepíček na to: “A do které ruky si dám řízek?“
Sedí dvě krávy na stromě a kolem letí prase. „Hele, prase, a letí!“ říká jedna kráva druhé. Prase na to: „Buď zticha, nebo ti dám žihadlo!“ Dvě houby v igelitce. Jedna říká druhé: „Zapaříme?“
Tatínek podává Pepíčkovi sýr. Pepíček: „Ale tati, já nemám rád ementál.“ Tatínek se ho ptá: „A proč?“ „Jsou v něm díry,“ odpoví Pepíček. „Tak sněz sýr a díry nech na talíři!“
Vidí kůň krávu lézt na strom a ptá se jí, co dělá. „Jdu na jablka.“ „Ale krávo, vždyť lezeš na břízu.“ „To je jedno, jablka mám s sebou!“
Pepíček se ptá otce:“ Proč je Tichý oceán tichý?“ Otec se zlobí: „Nemůžeš se zeptat na něco rozumnějšího?“ „Tak jo. Jak vlastně umřelo Mrtvé moře?“
Pepíček přijde domů celý nadšený a chlubí se mamince: „Maminko, dnes jsme se ve škole učili o výbušninách!“ Maminka se ptá: „A co se budete ve škole učit zítra?“ Pepíček: „V jaké škole?“
12. ZÁVĚREM
Příjemné prožití Vánoc, v roce 2014 zdraví a štěstí Vám přeje MASČÁSEK.
Toto číslo pro vás připravili: MICROSCORPIONS Jana Kaisrová Radka Höflerová Mgr. Hana Johánková Mgr. Jana Králová
