MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA

Katedra výtvarné výchovy

Mozaika Bakalářská práce

Brno 2010

Vedoucí diplomové práce: doc. Blanka Růžičková, ak. mal.

Vypracovala: Veronika Nehybková

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a pouţila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uloţena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

Jméno……………………………………….. Dne………………………………………….

2

Děkuji paní doc. ak. mal. Blance Růţičkové za její vedení, připomínky a náměty při zpracování praktické i teoretické části bakalářské práce.

3

Obsah Úvod

5

1. Seznámení s tématem

6

1.1 Charakteristika mozaiky

6

2. Vývoj mozaiky

7

2.1 Historie a osobnosti

7

2.2 Současnost

11

2.3 Práce se ţáky

13

3. Technologie

14

3.1 Materiál

14

3.2 Potřeby

15

3.3 Techniky zpracování

16

3.4 Obecné zásady pouţití

17

4. Koncept a zpracování

19

4.1 Volba tématu, cíle

19

4.2 Příprava, hypotézy

19

4.3 Tvorba hlavního projektu, popis

21

Závěr

23

Literatura, internetové zdroje

24

Resumé

27

Obrazová část

28

4

Úvod Rozhodla jsem vyzkoušet techniku mozaiky jako jednu z netradičních forem umění. Mozaika, která tvoří řemeslnou část umění, je určena pro úzký okruh příznivců. Realizuje se proto pouze ve volnočasových krouţcích, avšak ve školním prostředí ne. Chtěla jsem proto tuto, pro mě neznámou techniku, blíţe poznat a prozkoumat moţnosti její aplikace. Cílem mé bakalářské práce je tedy zjistit, co brání tuto techniku vyuţívat v širším rámci, jaké jsou její výhody a nevýhody, jaké podmínky jsou pro její tvorbu potřeba. Výchozím námětem pro mou tvorbu se staly malby detailů vodní hladiny. Chtěla jsem v tomto mém malířském rozboru pokračovat a převést toto téma do mozaikové perspektivy. Téma vodní plocha není však mým cílem, spíše prostředkem. Snaţila jsem se poznat, čím je mozaika výjimečná, do jaké míry bude mozaika odlišná od ostatních technik anebo jaké další podobné techniky mohou vycházet z mozaiky a jaké netradiční materiály můţeme pouţít.

5

1. Seznámení s tématem 1.1 Charakteristika mozaiky Pojem mozaika má mnoho definicí, přesto nejsou jednotné a normalizované. Uvedu zde několik forem vysvětlení pojmu mozaika: „ Mozaika, mosaika- výzdoba sloţená z barevných kamenných n. skleněných kostiček n. kolíčků, upevněných do měkké omítky n. tmelu; přen. něco sloţeného z drobných částí.“ (Klimeš, 1983, s. 461) „ Mozaika- nástěnný n. podlaţní obraz n. ornament sloţený z drobných barevných kaménků n. skel; přen. pestrá směs něčeho.“ (Rejman, 1966, s. 335) „Mozaika - výtvarně umělecká plošná výzdoba n. obraz na podlaze či stěně, sloţený z různobarevných kamenných, keramických n. skleněných kostiček, vtlačených do malty.“ (Král, 1972, s. 744) Pokud bych shrnula tyto znaky, za mozaiku můţeme povaţovat takový umělecký výtvor, který je sestaven z malých kousků, které jsou záměrně autorem postaveny do určitého ornamentu, tvaru, symbolu. Kousky mají rozmanitou barevnost a jsou upevněny na nějakou vymezenou plochu. Jedná se především o geometrické tvary vyřezané z drobných a tvrdých materiálů. Mozaika se vyznačuje především odolností, proto se můţe pouţívat v místech, kde by ostatní techniky brzy podlehly zkáze. (Například podlahy, vlhké prostředí apod.) Za mozaiku v podstatě nepovaţujeme přírodní povrchy, jako je například pláţ, štěrková cesta, které vznikly bez uměleckého záměru. Jako mozaika vyniknou i kousky papíru přilepené na papírový podklad, nazýváme však tuto techniku koláţí, neboť od mozaiky se liší rozměrností a materiálem. Mandaly a jiné obrazce sypané z písku se téţ mezi tuto techniku neřadí. Zajímavá a mozaice rovnocenná technika je technika inkrustace nebo intarzie, jakoţto vykládání kousků materiálu do jiného materiálu, nebo na jeho povrch (daný materiál nemusí, ale můţe být cenově hodnotný). Najdou se i jiná umělecká řemesla pracující na principu mozaiky, dokonce bych sem mohla zařadit i malířský směr zvaný pointilismus.

6

2. Vývoj mozaiky Průběh vývoje lidstva se vyznačuje neustávajícím pokrokem a zkoumáním jak v umění, tak v technických oborech. To vše se podepsalo na procesu hledání mozaikového stylu. V kronice dějin se projevila tato změna vţdy v souladu s kultem dané doby, jejím stylem a také s objevy nových technologií, zpracováním a vynálezy nových materiálů.

2.1 Historie a osobnosti Pro zařazení mozaiky je třeba ji promítnout v historickém průřezu. Moje shrnutí bude patřit pouze učebnicovým příkladům. Je to technika velice roztroušená, málo popsaná a málo početná (vyjma určitých období na určitých místech). Pojem mozaika je archaické slovo vycházející z řečtiny a znamená múza. Blíţe je však tento pojem latinskému muzaeum , znamenající klášter múz. (internetový zdroj, WiWa Mosaik, 2010.20.2.) Archeologové datují nejstarší mozaiky do doby 2 000 aţ 3 000 let př. Kr. Tato prastará díla můţeme najít v oblasti Malé Asie a Mykénského Řecka. (internetový zdroj, Mosaikgalerie, 2010.20.2) Gordion leţící v malé Asii ukrýval podlahovou mozaiku z 8.stol. př. Kr. Mozaiky z této doby se vyznačují několika aspekty. Jsou skládány z dvoubarevných kamínků, vše je orámováno ozdobným rámem, který výjev ohraničoval, zpevňoval a dával dojem obrazu. Postupně se do mozaik dostávala rozmanitější barevnost, kamínky jsou zpracovány, broušeny. Stále se však kombinují s křemínky. (internetový zdroj, WiWa Mosaik, 2010.20.2.) Standarta z Uru je jednou z nejznámějších památek starověké Mezopotámie, kterou je třeba zmínit.

Obrázek 1, Podlahová mozaika, Gordion

Výpravná mozaika zakrývá celý povrch pyramidovitého hranolu. Postavy jsou sloţeny z kousků malované slonoviny, okolí je vyplněno nahrubo sekanými kousky tmavě modrého lazuritu. Chladná barva modři pomáhá, aby vynikla hloubka pozadí, a naopak 7

světlé postavy opticky vystupují do popředí. Jiné vykopávky v Uru odhalily torza hudebních nástrojů, které byly obloţeny mozaikou. (Pijoan, 1982, s. 171,175) Pozoruhodná díla z mozaiky najdeme ve 13. -16. století u kmenů střední Ameriky. Aztékové i Mayové byli mistři práce s kameny jakéhokoli druhu, přestoţe disponovali primitivními nástroji. Dokázali jak opracovat masivní bloky, tak se věnovali mozaice. Vyráběli rituální masky, rituální noţe, náboţenské artefakty pokryté mozaikovými kamínky. Vše mělo v jejich kultuře náboţenský podtext. Podkladem byla hlína, kámen i lidské kosti, samotné kamínky vyráběli z efektního zelenomodrého tyrkysu, jadeitu, nefritu, černého magického obsidiánu, lastur a kostí. Tyto mozaikové výtvory tak působily jakýmsi zneklidňujícím tajuplným dojmem, protoţe jejich motivy se staly krvechtiví bohové, dravé šelmy a hadi. (Pijoan,1982, s. 254, 258, 260) (Mráz, 2003, s.199-200)

Obrázek 2, Aztécká maska, boha Quetzalcoatla

V antice se mozaika dostala do širšího povědomí a stala se součástí jejich ţivotního stylu. Tak se objevuje tato technika zejména v lázních, často na podlahách i stěnách paláců a domů majetnějšího občana, v Římě se stala oblíbenou výzdobou nymfaí a zahrad

Obrázek 3, Bitva u Issu, Pompeje, Faunův dům

(Pijoan, 1982, s. 259). Objevují se nové styly a materiály. Nejčastější technikou je opus tesselatum. Témata jsou realistická, napodobují malbu i s jejími mytologickými tématy. Bitva u Issu je monumentální nástěnná mozaika znázorňující Alexandra Velikého uprostřed taţení. Můţeme ji najít v Pompejích ve Faunově domě, byla vytvořena kolem roku 170 př. Kr. (Pijoan, 1982, s. 148-149)

8

Hojností mozaiky se pyšní období Byzance (4. - 6. st. po Kr.) Rozsáhlé pole působnosti křesťanské církve dalo vyrůst celé škále církevních staveb. Ze sakrálních staveb se nejčastěji objevuje kruhovitá křtitelnice zvaná baptisterium a kříţová bazilika. Všechny tyto památky jsou bohatě vyzdobeny freskami a mozaikou. Tento rozmach ukazují i kostely, které jsou někdy vyzdobeny pouze mozaikou. Dojmu drahých kamenů napomáhají skleněné kamínky, které jsou často doplněny o kamínky zlaté. Pro zvětšení efektnosti se do mozaiky zlaté dílky aranţují na výšku, aby se odrazem světla třpytily. (internetový zdroj: Kunstgewerbe, 2010.19.2) Témata mozaik nejsou vţdy ryze křesťanská, jak by se mohlo zdát, ale často jsou k vidění i zakomponované světské a mytologické náměty. Například chrám San Vitale skrývá kromě portrétů apoštolů zachovanou mozaiku průvodu císaře Justiniána a jeho ţeny Theodory. Sta Constanza je ranější stavba kruhovitého půdorysu. Její mozaika navazuje na římskou tradici světským námětem erotů při vinobraní. Dech beroucí mauzoleum Gally Placidie se pyšní tmavě modrou hvězdnatou oblohou ukrytou v jejích kopulích. Uprostřed se vyjímá velký řecký kříţ. Je tu poprvé znázorněn svatý se svým atributem, jedná se o sv. Vavřince. Bazilika San Apollinare v Classe má v apsidě okouzlující přírodní mozaiku. Postava Apolináře s kříţem obklopeným mandorlou dominuje bukolické krajině Obrázek 4, Chrám San Apollinare v Classe

s ovečkami a stromky. V San

Apollinare Nuovo se naopak zachoval radostný průvod světců a světic, kteří drţí v rukou palmy svého mučednictví. V poničeném chrámu Boţí moudrosti v Istanbulu můţeme téţ najít zbytky mozaiky. Hodnotný je portrét Kristův a Jana Křtitele. Je nutné zmínit i baptisteria Ariánských a Ortodoxních. Na jejich kupolích je podobně v mozaice vyobrazen křest Krista v řece Jordán. I zde můţeme najít dozvuky římské mytologie, neboť řeka je personifikována do podoby říčního boha. (Pijoan, 1983, s. 19, 20, 29, 109) Mnoho dalších kostelů z tohoto období je vyzdobeno mozaikou, ale jejich seznam je nepřeberný, proto jsem zde zmínila pouze nejznámější zlomek těchto historických klenotů, čímţ není samozřejmě tento výčet úplný. 9

V českých zemích se mozaika v historii neobjevovala, výjimkou je však praţská svatovítská katedrála. Její průčelí zvané zlatá brána zdobí mozaika, která byla v podstatě v průběhu české minulosti kuriózní záleţitostí. Na mozaice se objevuje Kristus jako soudce v den jeho druhého příchodu. (Dvořáček, 2005, s. 42) Antonio Gaudí y Cornet (1852- 1926). Španělský stavitel, tvůrce netradičně pojatých staveb, které svou moderností udivují i v současné době. Pouţívá nezvyklé kompozice, členění, tvary i materiál. Mozaika se tak stala součástí jeho bizardních objektů. Architekt Josep Maria Jujol (1879-1949) spolupracoval na mozaikách s Gaudím. Jeho styl je podobný Gaudího stylu, ale je poněkud hravější a barvitější. Na rozdíl od klasické secese uţívají tito architekti střepy z rozbitých dlaţdic, coţ působí velice dynamicky, náhodně a ţivelně, stejně jako jejich přírodní exteriéry. Konkrétně pouţívají kachle s fajánsovou polevou, často s různým vzorem, nebojí se vzít za své i materiál odpadový, jako jsou rozbité skleněné nádoby či porcelánové soupravy. (Pijoan, 1986,s. 68) Casa Batlló - obytný dům postavený ve spolupráci těchto dvou architektů je obloţený z malých kousků dlaţdic, které působí jako třpytivá glazura hrající různými barvami. Barvy do sebe různě přechází a tímto způsobem se mění. Mozaika má snad připomínat šupiny draka, neboť celá budova evokuje toto pohádkové zvíře. Park Güell není stavbou o nic méně hravou. Ozdoben výraznou mozaikovou lavicí patří k dominantám Barcelony. Jedná se v podstatě o hadovitý, balkon zastřešující uměle vytvořené podsloupí, které je téţ obloţeno mozaikou. Podklad je bílý, horní lavice je poskládaná z různobarevných střepů a to buďdo ornamentu nebo do pouhé abstrakce.(Glancey, 2004, s. 73, 80)

Obrázek 5, Lavice v parku Güell, Gaudí, Barcelona

Friedrich Hundertwasser (1928 - 2000) je osobitý rakouský malíř a architekt. Jedním z jeho počinů byly dvě nepřehlédnutelná sídliště, která můţeme najít na Vídeňských ulicích Lowengasse a Kegelgasse. K tvorbě pouţil fantaskní směsku barev, kombinace nejrůznějších tvarů, můţeme najít vně i uvnitř mozaikové obloţení, které si také přizpůsobil svému nepopsatelnému stylu. 10

Obrázek 6, Sídliště, Hundertwasser, Vídeň

2.2 Současnost Dnes nemá mnoţství a zejména kvalita jednotlivých materiálů a druhů mozaiky konkurenci s minulými dobami. Pomohl tomu také rozvoj počítačů a strojní výroby. Přesto je zvláštní, ţe při takovém bohatství výběru se orientuje klientela na mozaikové umění jen výjimečně. Pokud se mozaika objevuje, tak je stěsnaná do jednoduchých ornamentálních listel v bazénech a domácích koupelnách. Velkoplošná vícebarevná mozaika je velice náročná, takţe obchodníci raději zůstávají u strojově zpracovaných předloh. Oblíbená je také imitovaná mozaika a ta se vyrábí vytvořením kresby na jednotlivých čtvercových obkladačkách. Efekt této nepravé mozaiky zvyšuje její reliéfnost, přesto výsledek působí často nevěrohodně a lacině. Výhoda, kvůli které lidé dávají přednost těmto náhraţkám, je nízká cena a snadná aplikace. Opět se tu jedná o dekorativní ornament a ne o umění. Ve školách se umění mozaiky neudrţuje pro její mohutnost, cenovou a časovou náročnost a zejména pro její trvanlivost. V poslední době je však mozaika v oblibě zejména v rukodělných krouţcích, odkud si mohou účastníci domů přinést oblepené hrníčky a podloţky pod svícny apod.

11

Libor Havlíček brněnský mozaikář, který se ţiví vytvářením mozaik zejména do interiéru ale i do exteriéru. Provádí také restaurování. (Internetový zdroj, Mozaika, 2010.10.4.) Isaiah Zagar je současný autor, který tvoří mozaiku ve Filadelfii. Nejznámější je jeho magická zahrada. Jedná se o velice exponovaného umělce, dalo by se říci aţ expresionistického. Pouţívá naprosto

Obrázek 7, detail stěny, Havlíček

rozmanitý materiál nepravidelného tvaru, dokonce i prostorový. To vše hraje velice zářivými aţ fauvistickým koloritem. (internetový zdroj, Reference, 2010.10.4.) Andy Goldsworthy je současný umělec Velké Británie a přestavitel land artu. Pohybuje se v čistě přírodních materiálech, které sestavuje v zajímavé zátiší. Jeho styl vrstvení není klasickou mozaikou. Příkladem jsou záplaty, kdy sestavoval z lístků zajímavé barevné koláţe. Pouţíval kameny, z nichţ některé objekty mají prvek mozaiky, například skládání kamenů na pláţi do různých kruhů, křivek a čar. (internetový zdroj, Andy Goldsworthy digital catalogue , 2010.14.4)

Obrázek 8, nástěnná mozaika, Zagar, Filadelfie

Obrázek 9, koláţ z listí, Goldsworthy

12

2. 3 Práce se žáky Praktické vyuţití mozaiky by bylo ţádoucí, ale tato technika musí být upravena dle věku, schopností, finančních a časových moţností. Uvedu proto několik variant práce se ţáky, které jsou náhraţkou techniky mozaiky. Princip práce zůstane v určitých rovinách zachován. Skládání víček od lahví - víčka můţou být z kovu nebo z plastových pet lahví. Kamínky- říční kamínky bývají barevné a jsou pěkně ohlazené. Ţáci můţou skládat v přírodním prostředí kamínky do hlíny. Zajímavé je vtlačovat kamínky do cementu. Knoflíky, korálky - jedná se o materiál, který naleznou ţáci i ve svých domovech. Pro mozaiku jsou velice vhodné pro jejich rozmanité barvy. (Šmikmátorová, 2008, s. 60-62) Sušené květiny - šípek, šišky, pomeranč, skořápky. Trhané pohlednice, obrázky - jedná se o mozaikovou koláţ. Rozstříhané kousky se lepí na podloţku. Často se obrázky trhají jako součást rehabilitace prstů. Obtiskování - vytváření mozaiky obtiskováním razítek. Razítka mohou být mnoha druhů. Přírodní bramborová, měkké váčky s vatou, různé předměty, přírodniny. Asambláţ - skládání rozmanitých, často odpadových předmětů, které z odstupu vytvoří obraz mozaiky. Tyto neobvyklé mozaiky se mohou lepit na papír nebo je můţeme aplikovat do měkkých materiálů jako je písek a hlína. Lze je zalít do průhledné pryskyřice. Moţností je kousky zatlačovat do tvrdnoucí malty, plochy z moduritu popřípadě sádry. Můţeme u těchto netradičních technik pouţívat metodu lepení kousků na pevný povrch jako u klasické mozaiky. Někdy se však lépe hodí mozaiku nekonzervovat a po dokončení obrázků opět dílo rozebrat.

13

3. Technologie 3.1 Materiál Výběr kamenů mozaiky můţe být zastoupen nepřebernou škálou moţností. Přesto nejpreferovanější materiály jsou ty, které se nejlépe opracovávají a také jsou nejlevnější. Proto dřevěné a kovové kostičky uvidíme v této technice opravdu zřídka. Výběr materiálu se řídí také tím, k čemu se bude mozaika vyuţívat. Pokud bude pouţita na podlahu, bude mít jistě jiné nároky neţ ta, kterou pokládáme na zeď. Druhy pouţívaných materiálů na techniku mozaiky: Obkladové kachle - jedná se o levnější materiál. Vyrábí se z hlíny, lisuje se a poté vypaluje. Z jedné strany mají glazovaný povrch, není to však pravidlo. Výhodou je nepřeberné mnoţství barev. Zejména efektní jsou kachle s ornamentem. Kachličky se mohou prodávat jako malé kostičky poloţené na síti - perlince. Místo obyčejných kachliček můţeme na mozaiku pouţívat rozbité nádobí, to však můţe způsobovat problémy kvůli nerovnoměrnému povrchu. Pokud tyto části pouţijeme, musíme střípky rozlámat na menší velikost. (Rodi a kolektiv, 2006, s. 9) Vedle obkládacích kachlů se vyrábí i dlaţdice. Kachle jsou vhodnější neţ dlaţdice, neboť jsou tenčí, lépe se lámou. Dlaţdice musí být jako podlahový materiál odolnější a silnější. Na mozaiku se dlaţdice nehodí i z toho důvodu, ţe se při lámání menších kousků drolí. Liší se i výroba. Dlaţdice se na rozdíl od kachlů lisují za studena a pod větším tlakem. (Stange, 1999, s. 12). Nejčastěji se s kachlem setkáme na stěnách bazénů, na zdech domů nebo na drobnějších řemeslných výtvorech jako například na obloţení stolků, táců, květináčů. Sklo - umoţňuje snadné zpracování pro potřeby mozaiky, hrany se nemusejí opracovávat nebo začišťovat, lehce se láme. Stačí je naříznout řezacím noţem a snadno se zlomí. Můţeme docílit efektu průhledu, proto se pouţívá často na lampách, sklenicích. Sklo se můţe koupit také v barevných provedeních a to jako průhledné nebo neprůhledné. Podobný efekt mají kamínky z pryskyřice. Na přilepení průhledných kostiček musíme pouţít silikonové lepidlo. Kameny - tento materiál je díky své odolnosti vhodný pro vydláţdění cest a podlah. Jeho barevnost je však tlumená. Najdeme pouze kombinace odstínů černé, šedé, 14

bílé a béţové či rezavé. Nejedná se tady o nápadnější umělecké dílo, spíše o ornamentální zpestření. Malé nasbírané kamínky se uplatňují jako jedna z variant domácí tvorby. (Šmikmátorová, 2008, s. 20- 21) Jiný materiál - mohu jmenovat přírodniny (mušle, ořechy, fazole), knoflíky, pryskyřičné a skleněné pecky a jiné tvary, různé drobnosti. Smalty (zvané benátské sklo) jsou jednou z draţších variant mozaiky. V praxi se dává přednost pryskyřicím, plastickým hmotám a jiným imitacím. (Rodi a kolektiv, 2006, s. 8, 11)

3.2 Potřeby Pomůcky na řezání a opracování kachlů se liší podle materiálu. Skleněné plátky nařeţeme diamantovým řezákem, popřípadě si můţeme pořídit lámací kleště. Lámání kachlů je sloţitější. Kachličky můţeme rozbít kladivem a trnem, výsledkem však budou nepravidelné úlomky. Pro přesnější práci je vhodné pořídit si řezačku na kachličky, kterou lze sehnat i v levnější verzi. Práci s pilkou bych nedoporučovala. Štípací kleště jsou k dostání v různých variantách např. kleště na obklady, kleště zvané papoušek apod. Na zabroušení ostrých hran jsou k dostání přímo pilníky na kachle. Příslušenství doplňují potřeby na míchání spárovací hmoty, gumová stěrka, houbička na stírání přebytečného tmelu a jiné pomůcky. Vhodný podkladový materiál pro mozaiku je takový, který příliš nesaje vodu a není vodoodpudivý. Tyto dva extrémy je nutno korigovat podkladovým nátěrem. Ideální pro lepení mozaiky je betonové či cihlové zdivo, zde podkladový nátěr nepotřebujeme. Doporučila bych také pro mozaiku sádrokartonovou desku, která je velice lehká a kachličky lépe drţí. Jedinou nevýhodou je, ţe se nedá kvůli své křehkosti přenášet. Dřevěné desky jsou téţ vhodné, kdyţ se jejich povrch upraví zdrsněním a penetračním nátěrem. Rozměrnější velikosti desek jsou pro mozaiku kvůli své pruţnosti nevhodné. V tomto případě je nejlepší variantou překliţka nebo laťová deska, která je pevnější v ohybu. Kovové podklady jsou pro mozaiku naprosto nevhodné. (Rodi a kolektiv, 2006, s. 29) Lepidlo je důleţitá část mozaiky, která se nesmí podcenit. Kaţdý materiál si ţádá své lepidlo. Malta s přídavkem cementu drţí dobře na zdech i na podlahách. Je dobré rozlišovat, ţe malt je více druhů. Některé jsou vyuţitelné spíše do interiéru, jiné 15

do exteriéru. Míchá se s vodou. Disperzní lepidlo je vytvořeno pro nesavé podklady, pro zátěţová místa a také v prostorách s potřebou vyšší hygieny. Výhodou tohoto lepidla je jeho pruţnost. Prodává se jiţ připravené k pouţití, coţ je oproti cementu výhodou. Pro skleněné dílky je určeno silikonové lepidlo, které zajistí průchod světla. (Rodi a kolektiv, 2006, s. 29) Pro domácí práci je moţné pouţít i epoxidová lepidla. Konečnou fází vytváření mozaiky je vyspárování nalepených dílků. Nejlépe je tmelit mozaiku spárovacím tmelem, který se prodává v práškovém balení a připravuje se smícháním s vodou. Náhraţkou můţe být sádra, která však nedosáhne vlastnosti tmelu. Je špatně stíratelná, rychle zasychá, zvětšuje objem, snadno nasákne vodu, je křehká. Umělci často tvoří mozaiku bez spárování, čímţ zvýrazní její podstatu.

3.3 Techniky zpracování Technika mozaiky je bohatá jak na výběr materiálu a barevnou škálu, tak na různé styly kladení. I v jiných výtvarných odvětvích se nachází různá východiska dané metody. U malby se můţe projevit v odlišné práci se štětcem. U mozaiky můţeme například pouze rozdílným kladením kamenů docílit jiné formy vizuálního působení. „Opus vermiculatum- (malý červík) při tomto pracovním postupu se řady kamenů kladou šnůrovitě za sebou.“ „Opus incertum- (neuspořádaný) materiál je nařezán v nepravidelných tvarech i velikostech. Šířka spár můţe být velmi rozdílná.“ „Opus quadratum- mříţkový způsob osazování.“ „Opus tesselatum- (malá kostka) jedno nebo vícebarevné, většinou geometrické mozaiky, které mají stejnou velikost. Nevznikne kříţové spárování.“ (Rodi a kolektiv, 2006, s. 14-15)

16

Způsob práce při vytváření mozaiky se rozděluje na metodu přímou a nepřímou: Pokud materiál lepíme přímo na přichystaný podklad a poté vyspárujeme, jedná se o metodu přímou. Povrch obrazu bývá nepravidelný, zvlněný. (Rodi a kolektiv, 2006, s. 28) U nepřímé metody je postup zdlouhavější, ale přesnější. Vzniká rovný povrch mozaiky a to díky tomu, ţe dílky vysázíme přední částí na pevný rovný podklad. Zadní stranu vyspárujeme, nalepíme na ni zpevňující desku a poté otočíme. Je potřeba, aby kostičky byly oboustranně zbarvené, abychom měli pojem o vzhledu vyskládaného motivu. Nevýhodou je také stranové obrácení. (Rodi a kolektiv, 2006, s. 38)

3.4 Obecné zásady použití Neţ začneme pracovat na mozaice, měli bychom si vytvořit studie a nákresy, ze kterých budeme při výrobě mozaiky vycházet. Rozmyslet si a rozkreslit si, jak bude mozaika vypadat a na co budeme mozaiku klást a k jakému účelu bude slouţit. Z této přípravy musíme vycházet při výběru správného náčiní, lepidel, tmelů, techniky a kamenů mozaiky. Pokud budeme pracovat s ţáky nebo s účastníky kurzu, měli bychom jim umět poradit nejenom jaký materiál je vhodný, ale musíme také zjistit, kde lze koupit, kde je nejlevnější a nejkvalitnější vybavení. Na samotnou práci je potřeba zajistit si vhodné prostory. Práce s mozaikou je hlučná a prašná. Ideální je, pokud je dílna vybavena mramorovým stolem. Ochranné pomůcky by měly být samozřejmostí. Při rozbíjení kamenů je ţádoucí mít na očích ochranné brýle, aby nedošlo ke zranění střepem. Dále jsou to rukavice, které zamezí pořezání o ostré hrany střepů. Tento postup proto není nejvhodnější pro školní prostředí. Pokud budeme aplikovat mozaiku ve vyučování, je lepší koupit si jednotlivé nařezané kamínky ze specializovaných prodejen. Výška kamenů mozaiky pokládaných vedle sebe by měla být stejná. Nevytvoří se tak nevzhledné schody, které nelze správně vyspárovat a působí nevzhledně. Některé menší dílky mozaiky se snadno v tmelu utopí. Spárování mezer mezi kachlem je záleţitost nejen praktická (zpevní se špatně přilepené dílky), ale kombinace barev tmelu a dílků mozaiky můţe dílo oţivit. Stejně 17

tak je můţe pokazit, tmel by proto neměl být dominantním prvkem ale spíše pomůckou, která doladí barevnou atmosféru. Neutrální barva, která se hodí víceméně pro všechny typy mozaik, je barva šedá. Zajímavé jsou i vícebarevné spáry, které doplňují barevné stupňování kachliček, a tím zvýrazníme jejich odstín. Spárujeme tmelem, který můţeme jiţ koupit v potřebné barvě nebo si jej sami namíchat přidáním pigmentových barev. Pokud však spárujeme opakovaně tutéţ plochu, nikdy nedosáhneme jednotného barevného odstínu. (Rodi a kolektiv, 2006, s. 18- 19) Někteří autoři doporučují přidání akrylových barev. To však není zcela vhodné , protoţe dochází ke zpěnění tmelu a tvoří se bublinky, které narušují povrch. (Šmikmátorová, 2008, s. 66) Při výběru barev mozaikových kamínků je třeba dát si pozor na několik zásad. Kamínky nebo kachle nebývají v balení jednotně obarevné, objevují se větší či menší odchylky. Pro mozaiku tato skutečnost nebývá na škodu, ale je potřeba materiál předem promíchat, aby se různobarevné odchylky rovnoměrně rozmístily po ploše. (Cassel, Parham, 2001, s. 24) Barevnost samotná závisí na vkusu dotyčného. Práce s mozaikou je díky schnoucímu lepidlu činností závisející na čase. Pokud pracujeme s většími plochami, je lepší postupovat po jednotlivých etapách. Kdyţ práci musíme z nějakého důvodu přerušit, je dobré nevyuţité lepidlo z plochy seškrábat. Hlídáme si proto „otevřený čas 10-15 minut, abychom mohli včas korigovat případné nedostatky“. (Stange, 1999, s. 47) Přestoţe musíme pracovat při lepení rychle, je mozaika technika, která zabere mnoho času. Přilepené části schnou nejméně pět dní a to je také doba, ve které bychom neměli spárovat. Hotovou práci je nutné nechat den proschnout. Samotné spáry schnou také týden. Při míchání cementu, sádry apod. je důleţité sypat obsah do vody a ne naopak. Podíl vody a daného lepidla/tmelu jsou uvedeny na obalu výrobku.

18

4. Koncept a zpracování 4.1 Volba tématu, cíle Techniku mozaiky jsem si zvolila pro bakalářskou práci především ze zvědavosti, také mě k tématu přivedl obdiv této techniky. Nemám s touto uměleckou disciplínou ţádné zkušenosti, protoţe se o této technice mnoho nemluví a sama jsem se s ní setkala pouze vizuálně. Chtěla bych tento výtvarný styl vyzvednout, uţ proto, ţe se jedná o velice starou a trvalou techniku. Na druhé straně mám pochyby, jestli mé malé zkušenosti s touto technikou nebudou mé práci ke škodě. V kaţdé výtvarné činnosti chvíli trvá, neţ člověk nabere určité zkušenosti, neţ se rozmaluje, rozkreslí… Ten, kdo má poprvé v ruce štětec nebo tuţku, mívá nejistý roztrhaný rukopis. Mé práce proto nebudu povaţovat za vyústění letitých vědomostí a dovedností, ale spíše se touto prací vcítím do kůţe ţáka, kterému se dostala pod ruku nová, neznámá skutečnost. Hodnotím tuto práci jako experiment, jak lze pracovat s mozaikou v laickém prostředí.

4.2 Příprava, hypotézy Abych si ujasnila veškeré záleţitosti týkající se mozaiky, snaţila jsem se informace načerpat hledáváním v dostupné literatuře, které však není mnoho. Ujasnila jsem si tak základní otázky, které vyvstaly po rozhodnutí skládat mozaiku. Zjistila jsem, jaké materiály jsou k dostání, co je třeba k lepení, jaká je nabídka tmelů, jaké se prodává nářadí, jak je mozaika finančně náročná apod. Další fáze mé přípravy se zaobírala výběrem tématu. Vycházela jsem z prací, které jsem vytvářela v minulých semestrech studia a hledala v nich moţnost

Obrázek 10, nelepená mozaika z kamínků

inspirace. Hrubými náčrty jsem se snaţila tyto témata obléci do hávu mozaiky. Po zhodnocení mnohých nestranných názorů svého okolí jsem se rozhodla věnovat se tématu vodní hladiny a jejími detaily. 19

Inspiraci jsem čerpala jak ze svých obrazů, tak také z obrázků knih a časopisů. Obrazy jsou malovány akrylem na sololitové desky, jeden z nich na lepenku. Velikost je 850 x 680 mm a 900 x 700 mm. Vyrobila jsem si také předlohu pro mozaiku. Zpracovala jsem ji jako koláţ z barevných papírů a moţnou metodu práce se ţáky. Další inspirací je série skládaných a sypaných kamínků, které jsou kombinovány se skleněnými kuličkami. Jedná se o dílo patnáctiletého ţáka deváté třídy, kterého jsem nechala z těchto kamínků vytvořit obrázky

Obrázek 11, nelepená mozaika z kamínků

na téma voda. Kamínky jsem ţákovi poskytla, skleněné kuličky byla jeho vlastní invence. Před započetím velké mozaiky jsem si zkusila vytvořit dvě menší práce. Za podklad jsem si vybrala dřevěný rám se sololitovou deskou o velikosti 390 x 590 x 20 mm. Na výrobu mozaiky jsem zvolila vzhledem k ceně kachličky a dlaţdice.

Obrázek 12, nelepená mozaika z kamínků a skleněných kuliček

V době, kdy jsem nebyla ještě dobře obeznámena s technikou výroby mozaiky, jsem si pořídila dlaţdice. Zjistila jsem, ţe koupě dlaţdic nebyl zrovna šťastný nápad, protoţe jsem měla velké problémy při jejich rozbíjení na malé kousky. Na výslednou velkou mozaiku jsem musela tedy nakoupit obkladové kachle, které se ukázaly pro mozaiku nejvhodnější. Malé zkušební mozaiky jsem i přes tyto komplikace vytvořila z dlaţdic. Na rozbíjení dlaţdic jsem si pořídila řezačku, která podle návodu měla být schopna ulomit 10 mm kachle. Zkoušela jsem na ní rozlámat také dlaţdice, ale to se mi nedařilo, přestoţe jejich tloušťka byla 8 mm. Byla jsem tedy nucena dlaţdice rozbíjet za pomoci 20

trnu a kladiva. Střepy byly nevzhledné a nepravidelné. Menší kousky se drolily. Mozaiku jsem také musela přizpůsobit tvaru úlomků, protoţe jsem nebyla schopna nalámat potřebné tvary. K lepení střepů na podklad jsem pouţívala lepidlo na lepení obkladů a dlaţby, které má cementovou příměs. Ke tmelení jsem pouţila sádru, protoţe to byla levnější varianta vzhledem k mým finančním moţnostem. Jak uţ jsem dříve zmínila, chyběly mi při výrobě některé důleţité zkušenosti. Jedním z velkých nedostatků byl špatně připravený podklad a lepidlo. Podklad byl naprosto nesavý, protoţe na něm byla lakovaná vrstva. Místo cementového lepidla jsem měla pouţít lepidlo disperzní a povrch natřít adhezním můstkem. Protoţe jsem povrch nijak neupravovala a kamínky jsem lepila lepidlem s příměsí cementu, který je pro savé podklady, mozaika se na něm neudrţela a opadala. K záchraně mozaiky jsem poté pouţila dvousloţkové epoxidové lepidlo a poté, co jsem ji nalepila zpět na podloţku, jsem mozaiku zaretušovala akrylátovým tmelem. Výhodou akrylátového tmelu je, ţe po nanesení a zaschnutí můţeme povrch vyhladit mokrou houbičkou. Okraje desky jsem nakonec natřela bílou akrylovou barvou, aby se barevně sjednotily s obrazem. Jednu ze zkušebních prací jsem ztmavila akvarelovými barvami, aby vynikl bílý kachel.

4.3 Tvorba hlavního projektu, popis Mozaiku jsem z časových, prostorových a jiných důvodů nemohla aplikovat přímo na zeď. Zvolila jsem proto jinou variantu a mozaiku jsem poloţila na panel, který jsem následně pověsila na zeď. Je mnohem snazší a rychlejší rozvrhnout si mozaiku na vodorovném povrchu, neţ si předmalovávat obraz na zeď a dílky přímo lepit bez moţnosti opravy. Komplikovaná by byla také příprava zdi, kterou bych musela zřejmě i zbavit omítky a chyběli mi celkově zkušenosti. Práce v místnosti, ve které se mozaika nachází, také nebyla moţná, protoţe se jedná o jídelnu s rušným provozem a vyššími hygienickými nároky. Pro velkou mozaiku jsem hledala vhodný podklad z nabídky obchodů. Zvolila jsem nakonec desku dřevěnou. Jedná se o bukovou překliţku v tloušťce 20 mm, výšce 1250 x 1900 mm. Je to největší velikost, se kterou bych byla schopna manipulovat. Moţnost dvou menších desek jsem zavrhla, protoţe bych mozaiku musela dokončovat po její instalaci. Pověšení obrazu jako dvou samostatných desek by byla také moţná a méně náročná, ale ztratila by se celistvost výjevu. 21

Po předešlé zkušenosti jsem jako obkládací materiál koupila obkládačky namísto dlaţdic. Oproti dlaţdicím je výhodou jejich tenkost a tudíţ snadná lomivost na přijatelné tvary. Díky jejich malé šířce ubude váha obrazu, coţ je kvůli plánovanému zavěšení mozaiky výhodou. Problémem při výběru kachliček bylo malé spektrum barev a dlouhá čekací lhůta na objednané kusy. Před samotným lepením mi bylo doporučeno natřít savý materiál dřeva penetračním nátěrem - adhezním můstkem, který potlačí tuto nedokonalost. V tomto nátěru byl obsaţen také písek, který povrch zdrsnil. Ve výběru lepidla jsem si nebyla jistá. Údajně se můţe pouţívat na adhezní můstek jakýkoliv typ lepidla na dlaţdice, ale po zkoušce jsem došla k závěru, ţe cementové lepidlo je vhodné pouze na nanášení na omítku, sádrokarton a keramiku. Lepila jsem tento výtvor disperzním lepidlem, které ukázalo, ţe unese i velkou mechanickou zátěţ. Na spárování jsem si koupila jiţ obarvený tmel tmavě šedé barvy. Nakonec jsem obraz orámovala lištami. Výběr vhodné zdi byl jednou z nejnáročnějších záleţitostí mé práce. Kvůli nevhodné zdi jsem musela poptávat několik institucí. Po dlouhém hledání jsem mozaiku nakonec umístila do Centra komplexních sluţeb Ariadnina niť, Kabátníkova 18 v Brně – Králově Poli. Nejvhodnějším místem na připevnění háčků je zeď z plných cihel. Práci se zavěšením jsem musela přenechat kvůli technologické náročnosti kompetentnější osobě, přesto kvůli malým zkušenostem se ukázalo zavěšení tohoto obrazu jako omyl. Na zadní stěně obrazu a zdi jsou připevněny kovové dráţky na zavěšení. Kvůli malé vůli těchto háčků a váze obrazu skončilo zavěšení fiaskem. Ponaučením bylo, ţe nejlepší je takovouto mozaiku na desce udělat v menších rozměrech a pověsit na kovová lanka. Po dodatečných úpravách však obraz byl pověšen. Mozaika by se měla proto aplikovat přímo na určité místo, a pokud má být přenositelná, je lepší ji udělat v menším provedení.

22

Závěr Práce s mozaikou byla pro mě novou zkušeností jak po stránce technologického zpracování, tak i po stránce výtvarné. Barevnost je oproti malbě více strohá a stylizovanější, zatímco malba obvykle poskytuje více detailů a barevných kombinací. Kvůli velikosti kamenů nelze propracovat dílo do takových detailů jako u jiných technik. Mozaiku proto vidím v pozici čisté jednoduché krásy. Mozaika vyţaduje určité zkušenosti, proto její vyuţití by bylo moţné pouze za určitých podmínek. Tyto problémy se odráţí v malém zájmu o mozaiku. Jmenovitě vybavení prostor, technické zařízení, finančně náročnější materiál, časový deficit a odolnost mozaiky. Mozaika proto bude spíše zajímat školy s výtvarným zaměřením, protoţe jsou přizpůsobené vybaveností prostor a ţáci mají povědomí o historii této techniky. Je dobré, kdyţ se učitelé, kteří se neodvaţují praktikovat klasickou mozaiku, nechají inspirovat jejími segmenty. Prvek mozaiky jako prvek skladebnosti se můţe vyuţít ve všech uměleckých technikách. Od skládání různých kousků předmětů, papírků, tak jejich obtiskování.

23

Literatura, internetové zdroje BALICK, D. All galleries >> Beautiful Philadelphia, [online]. 19-NOV-2006 [2010-164, 15:30] http://www.pbase.com/dbalick/image/70476638. BERTOLAZZI, A. Země. Dotisk prvního vydání. Dobřejovice, Čestlice: Rebo production, 2005. 736 s., ISBN 80-7234-338-6 BRITTON, I. Free foto: water texture [online]. Feb 27, 2001 6:16:03 AM [2010-18-4, 20:42] http://www.freefoto.com/preview/15-07-1?ffid=15-07-1&k=Water+Texture . CASSELL, J. PARKAM, P. Obkládáme. Vydání první. Praha: Grade Publishing, 2001. 112 s. ISBN 80- 247-0192-8 (s. 24). DVOŘÁČEK, P. To nejzajímavější z české architektury. Vydání první. Olomouc: Rubico, 2005. 206 s. ISBN 80-7346-056-4 (s. 42). FOSTEROVÁ, V. Mozaiky. Vydání první. Praha: Slovart, 2009. 224 s. ISBN- 978-807391-093-8 GLANCEY, J. Moderní architektura. Vydání první. Praha: Albatros, 2004. 400 s. ISBN- 80-00-01304-5 (s. 73, 80). HAITI-Humanities Advanced Technology and Information Institute. Andy Goldsworthy digital catalogue,[online]. 2001-2006 [cit. 2010-14-4] http://www.goldsworthy.cc.gla.ac.uk/ . HAVLÍČEK, L. Mozaiky. [online]. [cit. 2010-10-4, 22.00] http://www.mozaiky.cz/index.htm . HISTOIRE DES CIVILISATIONS EUROPÉENNES. [online]. Les Phrygiens. [ 201015-4, 17:55] http://www.hist-europe.fr/civilisation1/gordion_mosaic_sVIII2.jpg . KLIMEŠ, L. Slovník cizích slov. Vydání druhé. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1983. 816 s. ISBN14-545-83 (s. 461). KRÁL, V. FILIPEC, J. VLAŠÍN, Š. RUBAL, K. Malý encyklopedický slovník A-Ţ. Vydání první. Praha: Academia, 1972. 1456 s. ISBN 505-21-855 (s. 744).

24

KUNSTGEWERBE. Mosaike herstellen [online]. [cit. 2010-23-2, 21:23] http://www.kunstgewerbe-online.org/. MRÁZ, B. Dějiny výtvarné kultury. Vydání druhé. Praha: Idea servis, 2003. 220 s. ISBN 1866-063-03 (s. 199- 200). MSA CULTURALTOURS,grand tour of Italy [online]. [cit. 2010-19-4, 11:10] http://msaculturaltours.com/ITALY/index.htm . PEREZ, O. C. Stamatios Koutsoukos, Greece, National IT Strengths and Weaknesses [online]. [2010-19-4, 11:13] http://www1.american.edu/carmel/sk3207a/National%20IT%20Strengths%20and%20 Weaknesses.html . PIJOAN, J. Dějiny umění 1. Vydání druhé. Praha: Odeon, 1982. 335 s. ISBN- 01-50182 (s. 171,175, 254, 258, 260). PIJOAN, J. Dějiny umění 2. Vydání druhé. Praha: Odeon, 1982. 334 s. ISBN- 01-51282 (s. 148- 149, 259). PIJOAN, J. Dějiny umění 3. Vydání druhé. Praha: Odeon, 1983. 334 s. ISBN- 01-50283 (s. 19, 20, 29, 109). PIJOAN, J. Dějiny umění 9. Vydání druhé. Praha: Odeon, 1986. 335 s. ISBN- 01-50186 (s. 68). REFERENCE. Reference: encyclopedia.[online]. 11. květen, 2008, 11:21 [cit. 2010-104, 21:48] http://www.reference.com/browse/Isaiah+zagar . REJMAN, L. Slovník cizích slov. Vydání první. Praha: Rudé právo, 1966. 592 s. ISBN 14-305-66 (s. 335). RODI, B. MASERY, C. CIAMBELLI, L. Mozaika od A do Z. Ostrava: Angram, 2006. 132 s. ISBN- 80-7342-086-4 (s. 8, 9, 11, 14- 15, 18- 19, 28, 29, 38). SCHMIEG, S. Barcelona Information: Posts Tagged gaudi [online]. [2010-16-4, 16:27] http://apartments4barcelona.wordpress.com/tag/gaudi/ . STANGE, P. M. Obklady a dlaţby. Vydání první. Praha: Ikar, 1999. 112 s. ISBN 807202-399-3 (s. 12, 47). 25

ŠMIKMÁTOROVÁ, M. Mozaika. Vydání první. Brno: Domputer Press, 2008. 80 s. ISBN- 78-80-251-1832-0 (s. 20- 21 60- 62, 66). WAYFARING- travel guide, The Hundertwasser HouseMay[online]. [24, 2006-2010] http://www.wayfaring.info/2008/05/24/the-hundertwasser-house/. WIWA MOSAIK OHG. Mosaik: geschichte [online]. 2009 [cit. 2010-23-2, 21:23] http://www.wiwa-mosaik.de/mosaike/html/geschichte.html . ZOE J. GRIFFITHS. Londonblog, Moctezuma: Aztec Ruler at the British Museum, [online]. 23Sep. [2010-16-4, 16:27] http://blog.visitlondon.com/2009/09/moctezumaaztec-ruler-at-the-british-museum/ .

26

Resumé Na mozaiku pohlíţíme jako na techniku historickou a uţitnou, která má základ v estetice. Nacházíme ji většinou v průmyslové formě. Jedná se o techniku sloţitější a časově náročnou, přesto zajímavou a krásnou. Ve školách se proto bude provozovat pouze v menším měřítku a to pod dohledem zkušených vedoucích. Rozdílnost mozaiky od ostatních technik spočívá v kladení jednotlivých kousků do jednotného celku. Výjev mozaiky je obvykle zjednodušený s málo detaily. Umělec se tak snaţí vystihnout podstatu zobrazeného, kontrast materiálu, ale zejména vytváří něco uţitečného a trvalého. Mozaika můţe zkrášlit prostředí v místech, kde ostatní techniky nemohou a tehdy je mozaika zastupuje.

Resumé The mosaic is usable and historically technique which has an aesthetical basis. We often find it in the industrial form too. It is a difficult and time consuming technique, nevertheless interesting and beautiful too. It is possible to practise the mosaic at school in a smaller scale under the skilled supervisor leader. Difference between the mosaic and the others techniques is in laying particular pieces to the uniform whole. The scene of mosaic is usually simplified picture with reduce details. The artist is trying to render substance of the pattern, the contrast of the material but especially he is creating something useful and permanent. Mosaic can beautify lot of different places where it is not possible to use other technique and then the mosaic can supply them.

27

Obrazová část

Obrázek 13, Vodní hladina, akryl, sololit, 850 x 680 mm


28


Obrázek 16, Vodní hladina, akryl, lepenka, 850 x 680 mm

29

Obrázek 17, Vodní hladina, mozaika z dlaţdic, sololit, 390 x 590 x 20 mm

Obrázek 18, Vodní hladina, mozaika z dlaţdic, sololit, 390 x 590 x 20 mm

30

Obrázek 19, Vodní hladina, koláţ, 297 x 420 mm


31



32

Obrázek 23, Vodní hladina, mozaika, průběh práce


33

Obrázek 25, Vodní hladina, detail mozaiky


34

Obrázek 27, Vodní hladina, mozaika, kachle, 1 250 x 1900 x 50 mm

Obrázek 28, Vodní hladina, mozaika, Centrum komplexních sluţeb

35

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA

Recommend Documents