MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Pedagogická fakulta Katedra pedagogiky
DĚTSKÁ AGRESIVITA V PŘEDŠKOLNÍM OBDOBÍ Bakalářská práce
Autor práce:
Kateřina Žádníková
Vedoucí bakalářské práce:
PaedDr. Jan Šťáva, Csc.
Brno 2009
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jsem jen literaturu a prameny, které jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Pedagogické Masarykovy univerzity a zpřístupněna ke studijním účelům.
Brno ……………………………..
Podpis
2
fakulty
Děkuji panu PaedDr. Janu Šťávovi, Csc. za jeho významnou metodickou pomoc, odborné vedení, cenné rady a vstřícnou spolupráci při řešení mé bakalářské práce. Dále děkuji všem respondentům za ochotu a vstřícnost odpovídat na mé dotazy.
3
ÚVOD .................................................................................................................... 5 TEORETICKÁ ČÁST ........................................................................................... 6 1. VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ................................................................ 6 1.1. Agrese .............................................................................................................. 6 1.2. Agresivita ........................................................................................................ 6 1.3. Agresivní jednání a chování ......................................................................... 7 1.4. Předškolní období........................................................................................... 8 2. DĚTSKÁ AGRESIVITA ...................................................................................... 9 2.1. Co je to dětská agresivita .............................................................................. 9 2.2. Co vyvolává agresivitu ................................................................................ 10 2.3. Druhy dětské agrese ..................................................................................... 10 2.4. Profil agresivního dítěte .............................................................................. 12 2.5. Profil ubližovaného dítěte ........................................................................... 12 3. FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ AGRESIVNÍ CHOVÁNÍ ................................... 13 3.1. Dědičnost ....................................................................................................... 13 3.2. Prostředí......................................................................................................... 13 3.3. Rodina ............................................................................................................ 14 3.3.1. Styl výchovy .......................................................................................... 15 3.3.2. Výchovné praktiky................................................................................ 15 3.3.3. Interakce se sourozenci ........................................................................ 16 3.4. Vliv médií ...................................................................................................... 16 4. HRY PRO USMĚRŇOVÁNÍ AGRESIVITY .................................................. 18 4.1. Hra .................................................................................................................. 18 4.2. Jak ovládat agresivitu .................................................................................. 19 4.3. Druhy her ....................................................................................................... 19 PRAKTICKÁ ČÁST .............................................................................................21 1. EMPIRICKÝ PRŮZKUM................................................................................... 21 1.1. Metody a techniky průzkumu ................................................................. 21 1.2. Struktura respondentů ............................................................................. 22 1.3. Technika a organizace průzkumu .......................................................... 22 1.4. Výsledky průzkumu.................................................................................. 37 1.5. Závěr průzkumu ........................................................................................ 37 ZÁVĚR .................................................................................................................38 RESUME ..............................................................................................................40 POUŽITÁ LITERATURA ....................................................................................42
4
ÚVOD Agrese mezi dětmi není ničím novým, protože to by snad ani děti nebyly dětmi, kdyby silnější neubližovaly slabším. Znepokojující je závažnost násilí, bezohlednost i brutalita dětí a hranice, které jsou děti při agresi schopny překročit. Pracuji jako učitelka v běžné mateřské škole a v poslední době se stále častěji setkávám s tím, že děti navštěvující mateřskou školu jsou čím dál tím více agresivnější. Agrese je sice součástí lidské přirozenosti, protože hraje ve vývoji dítěte spolu s láskou důležitou úlohu, ale přesto stoupající agrese u dětí je alarmující a měla by se nějakým způsobem řešit. V bakalářské práci se zabývám dětskou agresivitou u dětí v předškolním období. Předškolní věk není jen přípravou na školu, ale i na život. Tehdy se malý člověk učí, co je kamarádství, spolupráce, souhra, tehdy se vytvářejí základy jeho budoucích životních postojů. Buď dobrých a nebo špatných. Odpovědnost za to, s čím se do života dítě vypraví, neseme my, dospělí. Práce je rozdělena na dvě části. První, teoretickou část zpracovávám z dostupné odborné literatury. V druhé, praktické části je prováděn průzkum mezi učitelkami mateřských škol převážně ze Zlínského kraje. Pro šetření byla zvolena dotazníková metoda. Na základě analýzy vyplněných dotazníků vyhodnocuji odpovědi dotazovaných respondentů. Cílem mé bakalářské práce je zjistit, jaká je informovanost učitelek mateřských škol o agresivitě, jaké jsou projevy a příčiny agresivity u dětí předškolního věku, kdy se agresivita nejčastěji projevuje a popřípadě, jak ji lze eliminovat.
5
TEORETICKÁ ČÁST 1. VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ
1.1. Agrese
„Z latinského aggressio - výpad, útok vůči věci či osobě. Jednání, jímž se projevuje násilí vůči některému objektu nebo nepřátelství a útočnost s výrazným záměrem ublížit. Někdy se tím míní i celkové úsilí organismu dosáhnout uspokojení vlastních potřeb.“ (Edelsberger, 2000) Agrese je podle Dahlke (2005) všeobecně vnímána jako něco krajně nepříjemného a zavrženíhodného. Bezesporu patří k nejdůležitějším aspektům naší životní reality. Zároveň je však také aspektem nejhůře zvladatelným, který nad námi mnohdy vítězí, ať chceme, nebo ne. Hartl, Hartlová (2000) o agresi uvádí: „Jedná se o útočné či výbojné jednání, projev nepřátelství vůči určitému objektu, úmyslný útok na překážku, osobu, předmět stojící v cestě k uspokojení potřeby.“ Říčan (1995) zdůrazňuje, že „v podobném smyslu jako agrese se užívá slovo násilí, které však spíše vyjadřuje způsob, jak se agrese uskutečňuje. Agresi tedy můžeme označit jako aktuální projev agresivního chování“.
1.2. Agresivita
„Z latinského aggressivus - útočný. Vlastnost, postoj nebo vnitřní pohotovost k agresi. V širším smyslu se takhle označuje schopnost organizmu mobilizovat síly k zápasu o dosažení nějakého cíle a schopnost vzdorovat těžkostem. Někdy se tím míní i celkové úsilí organismu dosáhnout uspokojení vlastních potřeb, zejména výživových a pohlavních.“ (Edelsberger, 2000)
6
„Agresivita je pojímána v nejširším slova smyslu (tedy nikoli jen biologickém) jako dispozice k agresivnímu chování. Člověk, který je nadán vysokou mírou agresivity, je často a velmi snadno v nejrůznějších situacích náchylný jednat agresivně“. (Čermák, 1999) Šimanovský (2002) uvádí:„Agresivita, sklon k útočnému jednání, vůči věcem, zvířatům a lidem, většinou souvisí s vnitřní nepohodou, s rozpory mezi prožíváním a jednáním.“
O agresivitě uvádí Pedagogický slovník, že je to „tendence projevovat nepřátelství ať už slovně nebo útočným činem. Tendence prosazovat sám sebe, a své zájmy a cíle bezohledně, nemilosrdně až brutálně.“ ( Průcha, Walterová, Mareš, 1995)
1.3. Agresivní jednání a chování
Agresivní jednání a chování bývá často prostředkem, jak dosáhnout uspokojení,
kterému
stojí
v cestě
překážky.
Je
to
jeden
z obranných
mechanismů, který řeší problém útoku na překážku či zdroj ohrožení. Dochází při něm k porušování sociálních norem, omezování práv ostatních, poškozování a ničení, ať už symbolicky či reálně.
„Agresivní chování lze definovat jako porušení sociálních norem, omezující práva a narušení integrity živých bytostí a neživých objektů. Jde o symbolické nebo zcela reálné omezování, poškozování a ničení. Agresivitu lze chápat jako sklon k takovému chování.“(Vágnerová 2002)
Agresivní chování je jedna z běžných reakcí na frustraci, tj. zamezení cesty k uspokojení. Pokud jedinec nemůže nebo není schopen uspokojit své základní či subjektivní potřeby přirozeným způsobem a dojede-li k frustraci, řeší problém útokem na překážku.
7
Agresivní jednání bývá doprovázeno prožitkem hněvu, zlosti či vzteku spojeným s uvědoměním si zátěže, frustrující situace nebo situace osobně ohrožující. Agresivní jednání a chování může směřovat k přímému poškození druhého nebo k dosažení určitých výhod a prosazení naplánovaných cílů.
1.4. Předškolní období
Langmeier, Krejčířová (2006) uvádí: „Je to typický věk hry, která je převládající a nejdůležitější činností dítěte v této době. Hra je nejčastěji definována jako činnost, která je vykonávána jen proto, že je příjemná a přináší uspokojení sama o sobě“. Předškolní vzdělávání podporuje rozvoj osobnosti dítěte předškolního věku, podílí se na jeho zdravém citovém, rozumovém a tělesném rozvoji a na osvojení
základních
pravidel
chování,
základních
životních
hodnot
a
mezilidských vztahů. (Zákon 561/2004 sb.) V předškolním věku se však už také dítě začíná v mnoha směrech připravovat na školu. Jeho samostatnost se dále rozšiřuje, i když stále ještě potřebuje individuální vedení. Většina dětí v tomto věku chodí u nás do mateřské školy, kde si zvykají na život v kolektivu dětí a na vedení cizí autority učitelky, učí se dovednostem, které jsou zpravidla vyžadovány hned na začátku školní docházky a rozšiřují svůj vědomostní obzor. Mateřská škola má tedy už svůj pozitivní výchovný význam a je důležitá zvlášť v posledním roce před nástupem do školy - přechod do školy je pak plynulejší. (Langmeier J., Langmeier M., Krejčířová, 1998) Děti přicházejí do mateřské školy z různých sociálních a rodinných poměrů, a proto je potřeba ke každému dítěti přistupovat jako k jedinečné bytosti s individuálními potřebami. Aby se předškolní dítě mohlo zdravě rozvíjet, musí se cítit spokojené. V předškolním vzdělávání hrají důležitou roli dětské prožitky a pocity. To, jak se dítě v mateřské škole cítí a co zde prožívá, hraje klíčovou roli v jeho dalším životě.
8
2. DĚTSKÁ AGRESIVITA 2.1. Co je to dětská agresivita
Špaňhelová (2007): „Je to chování dítěte v předškolním věku, které je či
zaměřeno proti vrstevníkům, někdy také rodičům nebo vychovatelům
učitelům v mateřské škole, které se projevuje útočností - útočným jednáním vůči druhému jedinci. V tomto věku se projevuje nejčastěji při hrách s jinými dětmi“. O dětské agresivitě uvádí Hartl, Hartlová (2000): „Agresivita v předškolním a mladším školním věku, je zaměřena především vůči vrstevníkům, ale též vůči rodičům, případně pečovatelům. Častější agresivní reakce se vyskytují při hrách, pokud druhé děti ustupují a reakce jsou tak odměňovány. Mizejí,
když
je
útok
opětován.
Srovnávací
pokusy
též
prokazují,
že
pravděpodobnost míry vyjadřované agresivity v adolescenci roste s mírou sledování násilných televizních programů v dětství.“ Násilí ve školách se stalo běžnou formou chování žáků a děti ho berou jako nutné zlo, nebo v horším případě jako normální jev, ne-li vítanou zábavu. Agresivní chování je zásadně nepřípustné tehdy, pokud by někomu škodilo nebo vyústilo v ničení věcí. Když ale dítě svoje agrese dusí v sobě a chce být vždycky hodné, rodiče z něho mají radost, ale dítě za to později zaplatí vysokou cenu: Každý kdo potlačuje své zájmy a snaží se splnit očekávání druhých, zrazuje sám sebe. Agresivita u dětí je jedním z podstatných rysů jejich vývoje. Dítě si často nemůže pomoci jiným způsobem, nedostává-li se mu podnětů či pozornosti. Během dětského vývoje se setkáváme s klasickými agresivními fázemi jako je například trucovitost. Někdy může rodičům dojít trpělivost a agresi dítěte si vykládají jako provokaci, neposlušnost, schválnost, zlobení, nedostatek respektu a nezamyslí se nad tím, ve které vývojové fázi se dítě nachází a zda tam určitý typ agrese nemá svou významnou funkci. (Poněšický, 2005)
9
2.2. Co vyvolává agresivitu
Agresivitu u dítěte vyvolává nemožnost dosáhnout nebo mít něco, co si dítě velmi přeje (hračku, prvenství ve hře…). Je to tedy touha dítěte po něčem nebo po někom. U mnoha dětí ještě ani nemůžeme mluvit o pravé agresivitě, je to jen pokus dítěte zachovat se způsobem, který mu nejvíc vyhovuje a u kterého se domnívá, že bude mít úspěch dosáhnout svého. (Špaňhelová, 2007) Při hledání příčin agresivity se setkáváme i s představou „nadměrných potřeb“. Vytváří je často nadměrně pečující výchova. Při přehnané péči, bez apelu na vlastní iniciativu dochází u dětí k tomu, že si nevypěstují dost silnou vůli. Nejsou potom schopny vyvinout potřebné úsilí a mít trpělivost při překonávání překážek a při navazování vztahů. Zůstávají v závislém vztahu na někom z rodiny, později na jiné autoritě. Z neuspokojení nadměrných potřeb také vyplývá neklid, agrese nebo autoagrese. ( Šimanovský, 2008) Když se dítě vzteká, je agresivní, je třeba zjistit, proč. Možná šlo o nedorozumění, možná rodiče dítě celý den hubovali, nebo je možná jen velmi unavené či na ně „leze“ nachlazení. Možná rodiče dítěti naslouchají, jen když hlasitě křičí. Nebo si dítě s něčím neví rady a nejistotu se snaží zamaskovat vztekem. Chce prosadit svoji vůli, nebo je zvyklé, že se mu věnuje víc pozornosti, když se vzteká, možná má proto špatný den. Některé děti návalem vzteku naznačují: „Už takhle dál nemůžu, potřebuji víc klidu, víc prostoru.“ Pokud se ale návaly vzteku opakují dlouhodobě, je zapotřebí odborné pomoci, protože dítě takovým chováním naznačuje, že je něco špatně.
2.3. Druhy dětské agrese
Jsou rozlišovány čtyři stupně agresivity. 1. agrese bez vnějších projevů - probíhá pouze v myšlení dítěte, může se projevit zblednutím, zčervenáním či zatnutím zubů 2. agrese, která se projeví navenek - např. nadávkou, hrubým slovem, výhrůžkou, klením
10
3. agrese, která se projevuje destruktivním chováním - bouchnutím dveří, ničením a rozbíjením předmětů 4. fyzické napadení druhé osoby - někdy až zabití (Špaňhelová, 2007) Dále je využíváno těchto osm druhů agrese: 1. fyzická aktivní přímá agrese - bití, kousání škrcení, kopání 2. fyzická aktivní nepřímá agrese - najmutí si fyzického násilníka, popř. vraha 3. fyzická pasivní přímá agrese - bránění někomu v dosavadních cílech 4. fyzická pasivní nepřímá agrese – odmítání splnění požadavků 5. verbální aktivní přímá agrese - slovní útok, urážky, zesměšňování 6. verbální aktivní nepřímá agrese - nepravdivé pomluvy 7. verbální pasivní přímá agrese - odmítnutí s někým komunikovat, neodpovídání na pozdrav, otázky 8. verbální pasivní nepřímá agrese - nezastat se někoho, kdo je kritizován (Čermák 1999, Kolář 2001) Další druhy agrese: Skupinová: Příslušnost ke skupině poskytuje jedinci skupinovou identitu, jež na jedné straně redukuje některé složky individuality (mění jeho uvažování, citové prožívání apod.) Ve skupině jedinec získává pocit větší moci a není nucen k individuální zodpovědnosti. Nemusí se spoléhat jen na sebe, a tak se zbaví úzkosti ze samostatného rozhodování. Individuální: Prováděná samotným jedincem, většinou je neplánovaná, vzniká na základě impulsivních reakcí. ( Vágnerová, 2002)
11
2.4. Profil agresivního dítěte
U dítěte, které se chová agresivně v předškolním období, nejsou vyvinuty zatím prvky kontroly jeho chování a toto dítě také ještě neumí předvídat důsledky svého jednání. Ve chvíli, kdy dítě například vztáhne ruku na svého „protivníka“, nejde o reakci podle jeho vzorce chování, kterým by chtělo úmyslně ublížit. V tomto věku je to spíše obrana dítěte o pokus, zda zabere tato jeho reakce na druhého tak, aby dítě dosáhlo svého. Některým dětem, které se chovají agresivně, chybí také od dospělého vychovatele čas, pevná láska a pravidla pro jeho chování. (Špaňhelová, 2007) Průzkumem bylo zjištěno, že agresivita u dětí předškolního věku se projevuje hlavně fyzickým ubližováním kamarádovi, nejčastěji jde o kousání, škrcení, plivání, strkání se.
2.5. Profil ubližovaného dítěte
Dítě, kterému druhý vrstevník ubližuje, je většinou dítě tišší, neprůbojné, někdy typu „mouchy, snězte si mě“, které se nedokáže druhému dítěti, jež je napadá, postavit. Nechá si všechno líbit nebo si nedokáže s danou situací poradit. Míru toho, jak je dítě citlivé, bychom mohli jen odhadovat. V mnoha případech je však citlivější než dítě, které se chová agresivně. Ze strany dospělého je třeba, abychom ho nechránili nebo speciálně neochraňovali před dětmi, které se k němu chovají agresivně, ale abychom mu pomohli naučit se, jak se má v takové situaci zachovat. (Špaňhelová, 2007)
12
3. FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ AGRESIVNÍ CHOVÁNÍ Agresivní chování u dětí má mnoho příčin, mezi základní patří dědičnost, prostředí, rodina, styl výchovy, výchovné praktiky, interakce se sourozenci a vliv médií.
3.1. Dědičnost
Agresivita dětí je určována nejen výchovou, ale i dědičností, respektive vrozeným temperamentem a prenatálním vývojem. Člověk je od nepaměti nositelem vrozených dispozic k agresivnímu chování a jednání.
Obdobně jako předpoklady k jiným vlastnostem a
schopnostem, nejsou vlohy k agresi u všech lidí stejné. Agresivita sama o sobě není špatná právě proto, že patří k základní výbavě všech živočichů četně lidského rodu. Dříve ji člověk potřeboval nejen k lovu, boji, obraně své rodiny a sebe, ale vůbec k přemáhání jakýchkoliv překážek. Tak jako může agresivita pomáhat a sloužit, může též ubližovat a škodit, neboť špatné může být zaměření a použití této přirozené a nanejvýš užitečné vlastnosti.(Vágnerová, 2002)
3.2. Prostředí
Dítě je od svého narození vystaveno vlivům skupiny, jejímž členem se stalo. Sklon k agresivnímu chování a jednání se rozvíjí učením. Není tedy závislý jen na dědičných dispozicích, ale i vlivech prostředí,ve kterém jedinec žije. Učením se může agresivita stupňovat. Děje se tak už v rodině, která je pro dítě místem prvních socializačních podnětů. (Vágnerová, 2002) Některé děti jsou k agresivnímu chování predisponované více než jiné, což znamená, že mají vlastnosti, již usnadňují vybavení agrese. Přestože vliv sociálních faktorů je nesporný, jisté osobnostní dispozice existují. (Čermák, 1999) 13
Zejména v předškolním věku děti napodobují a dělají to, co vidí u ostatních,
zvláště pro něj významných lidí, tj. rodičů. Je tedy zřejmé, že
posilování nebo naopak potlačování agresivních tendencí u dětí, je ve značné míře závislé na rodičích, jejich hodnotovém systému, stylu výchovy a preferovaném způsobu chování, které je pro dítě prvotním modelem.
3.3. Rodina
Příčiny agresivity u dětí můžeme najít již v rodině. Nejvíce dítě ve vývoji
může poznamenat nedostatek lásky ze strany rodičů, ponižování,
lhostejnost, nepřátelství či prudké výbuchy negativních citů. Velkou roli hrají zejména citová vazba, důslednost výchovy, stanovené hranice, kladení požadavků, odměny, tresty a celkové klima, tak jak ho dítě prožívá. Důležitým faktorem souvisejícím s dětskou agresivitou je úplnost rodiny, ve které dítě vyrůstá. Osamělý rodič musí plnit jak roli mateřskou, tak i otcovskou a jeho role je zpravidla více dominantní, protože má odpovědnost i pravomoc obou. Chybějící rodič je stresujícím faktorem v rodině. Dětem chybí především jeden z rodičovských vlivů a hlavně vzor jeho adekvátního chování a jednání. Otec je autoritou usměrňující, schvalující, popřípadě trestající, připravuje dítě na různá omezení vůči nejrůznějším normám. Matka jako element spíše laskající, litující a ochraňující, ovlivňuje více rozvoj neformálních a bezprostředních vztahů k lidem. (Vágnerová, 2002)
Pro zdravý psychický vývoj dítěte je tedy žádoucí interakce s oběma rodiči, neboť dřívější výzkumy ukazují, že především děti z neúplných či narušených rodin uplatňují ve vztazích ke svému okolí nežádoucí až extrémní vzory chování. (Čačka, 1998)
Život v nevhodném nebo nepodnětném prostředí představuje riziko ve smyslu rozvoje nežádoucích způsobů chování nebo dokonce nežádoucích osobnostních charakteristik. (Vágnerová, 2002)
14
Zůstávají-li základní potřeby dětí jako je láska a bezpečí nerespektovány, není-li jim věnována pozornost a čas, pak se nesmíme divit, že se nebezpečné hádky a bitky běžně projevují u stále mladších jedinců. (Erkert, 2004)
3.3.1. Styl výchovy Styl výchovy představuje určitou koncepci celkového způsobu výchovy. Na styl výchovy mají vliv nejen obecné zásady a metody vyučování či výchovy, ale také osobnost učitele či toho, kdo vychovává jeho vlastnosti, znalosti a zkušenosti. (Linhartová, 2000) Ze sociálních faktorů působících na formování osobnosti dítěte je rodičovský výchovný styl, neboli přístup rozhodující. Rodiče
zprostředkovávají
dítěti
svým
jednáním
určité
vzory
psychosociálních norem. Dítě přebírá z rodičovského vzoru a širšího okolí především způsob jednání a chování k jiným lidem i k sobě samému.(Říčan, 1995) Styl výchovy dětí vychází především z rodinné tradice. Zde se uplatňují způsoby chování získané rodiči v době vlastního dětství. Způsob výchovy v rodině silně působí na prožívání a chování dítěte, na vývoj nejrůznějších stránek jeho osobnosti. Působení ze strany rodičů působí na jeho sebehodnocení, motivaci a emoce, na jeho pocit bezpečí či úzkost, jeho labilitu či stabilitu, na sociální komunikaci a charakter a tím vším na jeho potenciální agresivní chování.
3.3.2. Výchovné praktiky „Dobře může potrestat dítě jenom ten, kdo má rád.“ (Matějček, 2002) Názor odborníků, že fyzické násilí páchané na dítěti je zneužíváním, není všeobecně sdílený. Řada rodičů přiznává, že vůči svým dětem používá fyzické tresty. Fyzicky jsou trestány hlavně mladší děti. Riziko trestů spočívá v tom, že rodiče při něm mohou dítěti nezáměrně ublížit v případě, že špatně odhadnou svoji sílu. (Čermák1998)
15
Donucovací praktiky zahrnují například využití tělesné síly a převahy nad dítětem, verbální a fyzický trest, fyzickou izolaci, citové vydírání či deprivaci zdrojů, jako je odepření odměn, přerušení hry, odebrání hraček apod. Tělesný trest může vést i k potlačení agresivity dítěte, ale jen tehdy, máli dítě ke svým rodičům silně pozitivní vztah - pak zejména u předškolních dětí s poruchami chování zvyšuje účinnost ostatních výchovných metod. Chybí-li však tento základní pozitivní vztah k vychovateli, pak u agresivních dětí dochází naopak k dalšímu zvýšení jejich vlastní agresivity. (Langmeier, Krejčířová, 2007) Vychovatele nelze stvořit ve formě robota, který by mechanicky reagoval na chování dítěte a rozděloval odměny a tresty, pohlavky a bonbony. Žádné schéma tu neplatí. Život je natolik složitý, že i v odměňování výchovných prostředků, jako jsou odměny a tresty, musíme postupovat uvážlivě, taktně, citlivě. A to ovšem nejde bez vřelého citového vztahu k dítěti. ( Matějček, 2002).
3.3.3. Interakce se sourozenci V sourozeneckých vztazích je možné se naučit agresi nejúčinněji, neboť podmínky v pokračování násilí jsou mnohem výhodnější než v jiných vztazích. Chová-li se sourozenec vůči jinému sourozenci agresivně či sám je vystaven agresi svého sourozence, je možné předvídat jeho vlastní agresi k jiným lidem. Důležité je rodičovské vměšování se do konfliktu, které agresi mezi sourozenci posiluje. Slabší a mladší děti přirozeně a na základě své zkušenosti očekávají
rodičovskou
intervenci
v případě
konfrontace
se
silnějším
sourozencem. Zásah rodiče pak podněcuje slabší dítě k zahájení nebo pokračování hádek. (Čermák 1998)
3.4. Vliv médií
Násilí v televizi, v časopisech, v počítačových hrách a v technice virtuální reality není - na rozdíl od násilí prožívaného v rodinách a jiných společenských skupinách - skutečné, jen je představované, zobrazované, možné.
16
Přesto je mnohými odborníky označováno za „nejnebezpečnějšího pachatele“, protože dnes je - nebo se stávává či se může stát - nejčastějším, nejdostupnějším. (Langmeier, Krejčířová, 2006) Násilí v televizi zcela jistě rozvíjí agresivitu dětí. Čím delší čas bude dítě trávit před televizní obrazovkou, tím větší bude pravděpodobnost, že se začne chovat násilně. (Antier, 2004 ) Obzvláště po víkendu můžeme ve školkách a školách často pozorovat, že některé děti agresivním chováním vlastně napodobují to, co vnímají při sledování určitých televizních filmů, videofilmů a také počítačových hrách. Zvláště na ně působí, když agresivním způsobem jedná jejich oblíbená postava a jestliže má zobrazovaná situace určitou podobnost s běžným životem. Kromě sledování mediálního násilí jsou agresivní způsoby chování ovlivňovány zejména tělesno a duchovní zanedbaností, která se může vyskytovat ve všech sociálních vrstvách. (Antier, 2004) Návykové sledování televize má mimořádně nepříznivé následky, hlavně na děti předškolního věku. Děti se v tomto období řídí svými emocemi, nemají kritický úsudek, televize totiž trvale mění způsob, kterým jedinec vnímá svět. Především otupuje citlivost. Čím více násilných činů v ní děti opakovaně zhlédnou, tím méně litují jejich oběti. Kromě toho televize předkládá obraz světa nebezpečnějšího, než ve skutečnosti je. Děti proto mají sklon reagovat na problémy, s nimiž se setkávají, rovněž s nepřiměřenou agresivitou.
17
4. HRY PRO USMĚRŇOVÁNÍ AGRESIVITY 4.1. Hra
Hra je forma činnosti, která se liší od práce i od učení. Člověk se hrou zabývá po celý život, avšak v předškolním věku má specifické postavení - je vůdčím typem činnosti. (Průcha, Walterová, Mareš, 1995)
Pipeková (2006) uvádí: „Hra je jednou z vývojových potřeb v předškolním věku a
současně
i
nejpřirozenější
aktivitou
dítěte
v tomto
období.
Jejím
prostřednictvím se všestranně rozvíjí osobnost dítěte a prostřednictvím hry je také možnost dítě diagnostikovat.“
Šimanovský (2008) uvádí ve své knize sedm aspektů her podle J. Huizinga: 1. Hra je svobodná, hra je svoboda. Hra, která není svobodně zvolená a s níž nelze přestat, se mění v absurdní činnost. 2. Hra není obyčejný, vlastní život. Je vystoupením do „dočasné sféry aktivity s vlastní tendencí“. Už malé dítě chápe, co je doopravdy a co jen „jako“. 3. Hra je uzavřená a ohraničená. Odlišuje se od běžného života místem, časem a dobou trvání. Děje se uvnitř určených časoprostorových hranic, má vlastní průběh a smysl v sobě samé. 4. Lze ji opakovat. Možnost opakování je jednou z nejpodstatnějších vlastností hry, patří k podstatným znakům, kterými se hra odlišuje od „ne-hry“, od „opravdového“ života. 5. Hra vytváří řád. Hra je řád a vnáší do nedokonalého, zmateného světa určitou dokonalost, i když jenom na chvíli. 6. Hra spojuje a rozlučuje. Upoutává, přitahuje, to znamená okouzluje. Je plná rytmu, harmonie a umožňuje vnímat a vyjádřit ty nejušlechtilejší vlastnosti, které je člověk schopen prožít.
18
7. Hra obsahuje prvek napětí. Časté je i střídání uvolnění a napětí. Určité napětí předpokládá, že se něco musí „podařit“. V napětí je nejistota, risk a naděje. Napětí nabývá na významu s tím, jak se do hry dostává prvek soutěže.
4.2. Jak ovládat agresivitu
K odbourávání či ovládání agresivity přispívají i pohodlné prostory umožňující dostatek pohybu a také správně zaměřená nabídka aktivit, při nichž je mimo jiné vyžadována vlastní iniciativa, je umožněno vzájemné poměřování síly, cvičí se sebeovládání, rozvíjí se pocit sounáležitosti a je uspokojována dětská potřeba pohybu.(Erkert, 2004) Mají-li se děti posilovat v tom, aby své momentální pocity a nálady neventilovaly formou
násilí, musí se je naučit vědomě vnímat, hodnotit a
vyjadřovat se k nim. Erkert ve své knize uvádí hry, které dokáží přispět k ovládání agresivity a pomáhají mírnit vnitřní tenze. Hry, které by měly dětem pomoci uvolnit napětí, uklidnit se nebo se naučit zdravému sebeprosazování ve své knize představuje i Šimanovský.
4.3. Druhy her
Při všech hrách a cvičeních by měly děti vědomě poznávat, rozlišovat a sdělovat příjemné i nepříjemné pocity, jako jsou radost, láska, touha, odpor, vztek, závist, hněv, rozčilení, strach. Hravým způsobem a ve známém prostředí by se pak měly učit důvěřovat svému pocitu a vyjadřovat ho, aniž by přitom ztratily respekt a úctu ostatních.(Erkert, 2004)
Erkert rozděluje hry na: •
pohlazení na každý den - hladivou masáží se děti zjevně zbavují nervozity, jsou méně neklidné, rozmrzelé, podrážděné a lépe se soustředí
19
•
vnímání svých pocitů a umět si s nimi poradit - děti se učí své pocity diferencovat a nepotlačovat, poznávají jejich význam
•
uvolnění napětí a měření síly - děti se odreagovávají, hry přispívají ke zklidnění emocí
•
konflikty vyřizujeme v klidu a zvyšujeme svou odolnost - spory si děti objasňují v rozhovoru, při němž mohou jednotlivé strany vyjádřit svůj hněv, děti se učí respektovat, určují si určitá pravidla, vzájemně si naslouchají a učí se nechat jeden druhého vyjádřit.
Šimanovský dělí hry takto: •
rozehřívací, aktivizační hry -hry zaměřené na pohyb, účelem této kapitoly je uvolnění nahromaděného vnitřního napětí
•
hry na soustředění a zklidnění - tyto hry rozvíjejí u dětí přirozenou vnitřní kázeň, vyvolávají soustředění a zklidnění
•
poznávací a edukativní hry - hry v této kapitole vytvářejí podmínky pro poznávání lidí, mezilidských vztahů a sebe samého, některé jsou zaměřeny na poznání a porozumění
•
hry pro zdravé sebeprosazení - prostřednictvím těchto her dětí získávají schopnost zdravého sebeprosazování a sebeúcty
Ukázku některých her uvádím v příloze.
20
PRAKTICKÁ ČÁST
1. EMPIRICKÝ PRŮZKUM Cílem mé bakalářské práce bylo zjistit,
do jaké míry se agresivita
vyskytuje u dětí v předškolním období. Dotazník byl rozdán učitelkám materských škol v okresech Uherské Hradiště, Zlín, Uherský Brod, Kroměříž. Bylo rozdáno 130 dotazníků, z toho ke zpracování bakalářské práce bylo použito 112 dotazníků.
Hlavním
cílem
průzkumu
bylo
zjistit,
jaká
je
informovanost
pedagogických pracovníků o agresivitě, zda se agresivita u dětí v předškolním věku vyskytuje, dále kdy se agresivita nejčastěji vyskytuje, jaké jsou její projevy, co agresivitu dítěte ovlivňuje, jestli se agresivita vyskytuje častěji u chlapců nebo dívek a případně, jak se dá agresivitě předcházet.
Průzkumem bylo zjištěno, jak se případná agresivita v mateřských školách řeší a zda není nutné edukovat pedagogické pracovníky, případně rodiče dětí.
1.1. Metody a techniky průzkumu Metodou pro získání dat byla zvolena dotazníková metoda, kterou měli všichni dotazovaní stejnou. Dotazovaní byli srozuměni s účelem dotazníku a s jeho anonymitou. Dotazník obsahuje 14 otázek, které jsou zaměřeny na dětskou agresivitu dětí v předškolním období.
21
1.2. Struktura respondentů
Respondenti
pracovali
heterogenních ve věku
s
dětmi
ve
skupinách
homogenních
i
od 3 do 6 let. Dotazovaní pracují v mateřských
zařízeních na vesnici i ve městě. Statistický vzorek tvoří 112 respondentů různého věku.
1.3. Technika a organizace průzkumu
Dotazníky
byly
rozdány
učitelkám
mateřských
škol
na
Uheskohradišťsku, Uherskobrodsku, Kroměřížsku a Zlínsku. Průzkum byl proveden v měsíci lednu roku 2009. Dotazovaní vyplňovali dotazník sami, pokud nerozuměli otázkám měli možnost obrátit se na autorku.
22
Tabulka č. 1 MŠ se nachází Výskyt MŠ Město Vesnice
Počet respondentů 73 39
% 81,76 43,68
Graf č. 1 MŠ se nachází
100 80 60 % 40 20 0 Město
Vesnice
Při průzkumu bylo zjištěno, že 81,76% dotazovaných respondentů pracuje v mateřské škole ve městě a 43,68% respondentů působí ve vesnickém předškolním zařízení.
23
Tabulka č. 2 Rozdělení tříd Rozdělení tříd Homogenní Heterogenní
Počet respondentů 43 69
% 48,16 77,28
Graf č. 2 Rozdělení tříd
100 80 60 % 40 20 0 Homogenní
Heterogenní
Při zjišťování, zda třídy, ve kterých respondenti pracují, jsou rozděleny heterogenně nebo homogenně, bylo zjištěno, že 77,28% respondentů pracuje ve třídách, ve kterých jsou děti rozděleny heterogenně a 48,16% působí ve třídách stejně starých dětí.
24
Tabulka č. 3 Věková skupina dětí Věková skupina dětí 3-4 4-5 5-6
Počet respondentů 29 31 52
% 32,48 34,72 58,24
Graf č. 3 Věková skupina dětí
100 80 60 % 40 20 0 3–4 leté
4–5 leté
5–6 leté
Nejvíce dotazovaných respondentů 58,24% pracuje s dětmi ve věkové skupině 5-6letých dětí, 34,72% dotazovaných pracuje s dětmi ve věku 4-5let a se 3-4letými dětmi pracuje 32,48% respondentů.
25
Tabulka č. 4 Dostatek informací o agresivitě Dostatek informací Ano Ne Nevím Nezajímám se
Počet respondentů 55 42 6 9
% 61,6 47,04 6,72 10,08
Graf č. 4 Dostatek informací o agresivitě
100 80 60 % 40 20 0 Ano
Ne
Nevím
Nezajímám se
Dostate č né množství informací o agresivit ě má možnost získat 61,6% respondent ů , 47,04% respondent ů se domnívá, že je málo informovanosti ohledn ě agresivity, o tuto problematiku se nezajímá 10,08% respondent ů a nejmenší procento 6,72% neví, zda je č i není dostatek informací týkajících se agresivity.
26
Tabulka č. 5 Dostupnost informací Dostupnost informací Z literatury Další vzdělávání Od odborníků Z médií Jinak Nezajímám se
Počet respondentů 22 14 5 61 2 8
% 24,64 15,68 5,6 68,32 2,24 8,96
Graf č. 5 Dostupnost informací
100 80 60 % 40 20 0 Z literatury
Další vzdělávání
Od odborníků
Z médií
Jinak
Nezajímám se
Při zjišťování, odkud respondenti získávají informace o agresivitě, odpovědělo 68,32% respondentů, že informace získává z médií, 24,64% dotazovaných využívá literaturu, méně dotazovaných a to 15,68% využívá další vzdělávání pedagogických pracovníků, pouze 8,94% respondentů se o získávání informací nezajímá a 5,6% dotazovaných využívá rady odborníků. Nejmenší procento 2,24% respondentů informace týkající se agresivity získává jiným způsobem.
27
Tabulka č. 6 Informovanost rodičů o agresivitě dítěte Informovanost rodičů Ano Ne, v žádném případě Nevím
Počet respondentů 102 9 1
% 91,07 10,08 1,12
Graf č. 6 Informovanost rodičů o agresivitě dítěte
100 80 60 % 40 20 0 Ano
Ne, v žádném případě
Nevím
O případné agresivitě rodiče dětí informuje 91,07% respondentů, pouze 10,08% agresivitu dětí s rodiči v žádném případě neřeší a 1,12% dotazovaných uvedlo, že neví, jestli případnou agresivitu s rodiči řeší popřípadě neřeší.
28
Tabulka č. 7 Nejčastější činnosti, u kterých se agresivita vyskytuje Nejčastější činnosti Kolektivní Skupinové Pobyt venku Přechodové činnosti Hra
Počet respondentů 21 31 5 2 53
% 23,52 34,72 5,6 2,24 59,36
Graf č.7 Nejčastější činnosti, u kterých se agresivita vyskytuje
100 80 60 % 40 20 0 Kolektivní
Skupinové
Pobyt venku
Při průzkumu bylo zjištěno, že se v 59,36%
Přechodové činnosti
Hra
agresivita dětí projevuje
nejčastěji při hře, o něco méně 34,72% se vyskytuje při skupinových činnostech, 23,52% respondentů uvedlo, že se agresivita u dětí projevuje při kolektivních činností, pobyt venku označilo pouze 5,6% dotazovaných a 2,24% respondentů uvedlo, že agresivitu zaznamenávají u přechodových činností.
29
Tabulka č. 8 Vliv pohlaví na agresivitu Vliv pohlaví Chlapců Dívek Obě pohlaví stejně Nevím
Počet respondentů 93 3 7 9
% 83,03 3,36 7,84 10,08
Graf č. 8 Vliv pohlaví na agresivitu
100 80 60 % 40 20 0 Chlapců
Dívek
Obě pohlaví stejně
Nevím
O tom, že se agresivita vyskytuje nejčastěji u chlapců, je přesvědčeno 83,03% respondentů, výrazně menší procento dotazovaných 10,08% uvedlo, že neví, jestli se agresivita vyskytuje více u chlapců či u děvčat, pouze 7,84% respondentů si myslí, že jsou obě pohlaví stejně agresivní a jen 3,36% dotazovaných odpovědělo, že jsou více agresivní dívky.
30
Tabulka č. 9 Nejčastější výskyt agresivity Četnost výskytu agresivity Denně Po víkendu Po dlouhé nemoci dítěte Po delším odloučení Nevím
Počet respondentů 71 18 12 10 1
% 79,52 20,16 13,44 11,2 1,12
Graf č. 9 Nejčastější výskyt agresivity
100 80 60 % 40 20 0 Denně
Po víkendu
Po dlouhé nemoci dítěte
Po delším odloučení
Nevím
Při zjišťování, kdy se agresivita nejčastěji vyskytuje, odpovědělo 79,52% respondentů, že se agresivita vyskytuje nejčastěji denně,
jen 20,16%
dotazovaných se domnívá, že se agresivita objevuje pouze po víkendu, po delší nemoci se agresivita vyskytuje v zařízeních u 13,44%
dětí a 11,2%
dotazovaných uvádí, že se agresivita projevuje po delším odloučení. Nejmenší procento a to 1,12% respondentů nedokáže posoudit, kdy se agresivita nejčastěji vyskytuje.
31
Tabulka č. 10 Projevy agresivity Projevy agresivity Psychické ubližování Fyzické ubližování Sebeubližování Spor o místo ve skupině Poškozování hraček
Počet respondentů 11 61 0 29 11
% 12,32 68,32 0 32,48 12,32
Graf č. 10 Projevy agresivity
100 80 60 % 40 20 0 Psychické ubližování
Fyzické ubližování
Sebeubližování Spor o místo ve skupině
Poškozování hraček
V 68,32% bylo zjištěno, že se agresivita projevuje fyzickým ubližováním kamarádovi,
spor
o
místo
označilo
32,48%
respondentů.
Psychickým
ubližováním a poškozováním hraček se projevuje agresivita u 12,32% dětí. Možnost sebeubližování si nezvolil ani jeden respondent.
32
Tabulka č. 11 Řešení případné agresivity Řešení agresivity Domluvou Fyzický trestem Izolací od ostatních Zakázáním oblíbeného Neřešíme
Počet respondentů 105 0 2 4 1
% 93,75 0 2,24 4,48 1,12
Graf č. 11 Řešení případné agresivity
100 80 60 % 40 20 0 Domluvou
Fyzický trestem
Izolací od ostatních
Zakázáním oblíbeného
Neřešíme
Průzkumem bylo zjištěno, že případnou agresi řeší 93,75% respondentů domluvou, 4,48% respondentů zakazuje dětem oblíbené, izolací od ostatních řeší agresivitu 2,21% dotazovaných a 1,12% dotazovaných agresivitu u dětí neřeší. Fyzickým trestem agresivitu neřeší ani jeden respondent.
33
Tabulka č. 12 Co ovlivňuje agresivitu dětí Co ovlivňuje agresivitu Výchova rodičů Kamarádi Počítačové hry Televize Sourozenci
Počet respondentů 19 5 44 40 3
% 21,28 5,16 49,28 44,8 3,36
Graf č. 12 Co ovlivňuje agresivitu dětí
100 80 60 % 40 20 0 Výchova rodičů
Kamarádi
Počítačové hry
Televize
Sourozenci
Nejvíce respondentů a to 49,28% si myslí, že na agresivitu dětí mají vliv počítačové hry, o něco méně dotazovaných 44,8% se domnívá, že agresivitu děti získávají z televize. Pouze 21,28% respondentů označilo výchovu rodičů a 5,16% dotazovaných uvedlo, že na agresivitu dětí mají vliv kamarádi. Jen 3,36% respondentů zvolilo možnost, že na agresivitu mají vliv sourozenci.
34
Tabulka č. 13 Projevy dítěte při řešení agresivity Projevy dětí při řešení Směje se Slibuje polepšení Utíká před učitelkou Pláče Nekomunikuje
Počet respondentů 5 52 1 44 10
% 5,6 58,24 1,12 49,28 11,2
Graf č. 13 Projevy dítěte při řešení agresivity
100 80 60 % 40 20 0 Směje se
Slibuje polepšení
Utíká před učitelkou
Pláče
Nekomunikuje
Při zjišťování, jaké jsou projevy dítěte při řešení agresivity odpovědělo 58,24% respondentů, že děti slibují polepšení, u 49,28% dotazovaných se objevovala odpověď, že dítě při řešení agresivity pláče. U 11,2% odpovědí byla zvolena možnost, že dítě při řešení agresivity nekomunikuje, 5,6% respondentů přiznalo, že při řešení agresivity se dítě směje a pouze 1,12% dětí před učitelkou utíká.
35
Tabulka č. 14 Možnosti předcházení agresivitě Počet respondentů Předcházení agresivitě 31 Spolupráce s rodiči Hry pro usměrňování 27 agresivity Vytváření komunitního 13 kruhu 8 Zařazování relaxace 33 Beseda s psychologem
% 34,72 30,24 14,56 8,96 36,96
Graf č. 14 Možnosti předcházení agresivitě
100 80 60 % 40 20 0 Spolupráce s rodiči
Hry pro usměrňování agresivity
Vytváření komunitního kruhu
Zařazování relaxace
Beseda s psychologem
Podle 36,96% respondentů se dá agresivitě předcházet besedami s psychologem či různými odborníky, spolupráci s rodiči využívá 34,72% dotazovaných. O něco méně a to 30,24% respondentů se domnívá, že se dá agresivitě předcházet hrami pro usměrňování agresivity. Pouze 14,56% respondentů předchází agresivitě vytvářením komunitního kruhu a jen 8,96% dotazovaných zařazuje relaxaci.
36
1.4. Výsledky průzkumu Zobrazené tabulky a grafy popisují a informují o dětské agresivitě v předškolním období. K prezentaci výsledků byly použity všechny otázky z dotazníků, které byly následně vyhodnoceny.
1.5. Závěr průzkumu V praktické části bylo zjištěno, zda je dostatek informací o agresivitě, jak se učitelky mateřských škol dozvídají o agresivitě, při jakých činností se agresivita vyskytuje, zda záleží výskyt agresivity na pohlaví , jaké jsou její nejčastější projevy, jaké se vyskytují vlivy na agresivitu a jak můžeme agresivitě předcházet. Průzkumem dotazovaných respondentů bylo zjištěno, že agresivita u dětí předškolního věku je značná. Proto by se měla řešit. V příloze uvádím několik her, které slouží ke zvládání agresivity a neklidu a pomáhají usměrňovat agresivitu.
37
ZÁVĚR Bakalářská
práce
se
zabývá
problematikou
dětské
agresivity
v předškolním období. Agresivita je součástí lidské přirozenosti. Hraje velkou úlohu ve vývoji dítěte. Úlohu stejně velkou jako je láska. Vnitřní prudkost dodává dítěti energii a motivaci, jež jsou nezbytné k sebepřekonávání. Podporuje úspěch, jestliže zůstane v mezích, které dítě kontroluje. Úkolem výchovy není tedy agresivitu zcela odstranit, ale usměrnit ji.
V první kapitole teoretické části bakalářské práce se věnuji vymezením pojmů agrese, agresivita, agresivní jednání, agresivní chování a pojmu předškolní období. Ve druhé kapitole za zabývám dětskou agresivitou, zmiňuji se o tom, co vyvolává dětskou agresivitu, věnuji se druhům agrese a popisuji profil agresivního dítěte a ubližovaného dítěte. Třetí kapitola je zaměřena na faktory ovlivňující agresivitu dítěte. Z mnoha faktorů jsem zvolila dědičnost a prostředí, které nejvíce ovlivňují agresivitu dítěte. Dále zmiňuji rodinu, u které jsem nezapomněla na styl výchovy, výchovné praktiky, interakci se sourozenci, které mají taky značný vliv na agresivitu dětí. V závěru kapitoly uvádím vliv médií. Čtvrtá kapitola je věnovaná hrám pro zvládání a usměrňování agresivity. V příloze uvádím ukázku několika her. Teoretická část je zpracována z dostupné odborné literatury. Praktická část bakalářské práce byla zaměřena na průzkum, mezi učitelkami mateřských škol z Uherskohradišťska, Uherskobrodska, Korměřížska a Zlínska. Pro šetření byla zvolena dotazníková metoda. Na základě analýzy vyplněných dotazníků byly vyhodnoceny odpovědi respondentů. V této části práce jsou zaznamenány grafy a tabulky, které jsou popsány výkladem a poznatky získanými během průzkumu.
38
V praktické části bylo zjištěno, že se agresivita u dětí předškolního věku vyskytuje. Podle průzkumu mají učitelky mateřských škol dostatek informací týkajících se agresivity, informace získávají nejčastěji z médií. Agresivita u dětí se projevuje nejčastěji při hře, vyskytuje se častěji u chlapců a je zaznamenávána téměř denně. Nejčastějšími projevy agresivity je uváděno fyzické ubližování kamarádům. Z průzkumu bylo zjištěno, že dotazovaní respondenti o agresivitě v předškolním období vědí a snaží se ji různými prostředky usměrňovat. Agresivita se nesmí u dětí přehlížet, ale musí se s ní pracovat a to jak v mateřské škole, tak i doma. Proto je velmi důležitá spolupráce s rodiči.
39
RESUME Bakalářská
práce
se
zabývá
problematikou
dětské
agresivity
v předškolním období. Tato práce je rozdělena na dvě části. Teoretická část definuje pojmy související s agresivitou, dále se zaměřuje na dětskou agresivitu a její druhy. Jsou zde také uvedeny faktory ovlivňující agresivitu dětí a v poslední kapitole jsou zmíněny hry pro zvládání agresivity. V příloze jsou uvedeny ukázky několika her. Teoretická část je zaměřena na vyhodnocení dotazníků, které byly rozdány učitelkám mateřských škol. Cílem bakalářské práce bylo zjistit projevy a příčiny agresivity u dětí předškolního věku.
Klíčová slova Agresivita, agrese, předškolní období, dítě, mateřská škola, hra
40
SUMMARY This bachelor´s thesis deals with various aspects of the children´s aggressivity in the pre-school period. The thesis is divided in two parts. The theoretical part defines the concepts related to the aggressivity and beside this it is concentrated on the children´s aggressivity and its various types. There are mentioned various factors which influence the aggressivity of the children. Some games for coping the aggressivity are presented in the last chapter. Several examples of the games are presented in the appendix. The theoretical part is concentrated on the evaluation of the questionnaires which have been distributed to the kindergarteners. The object of the bachelor´s thesis was to find out the manifestations and the causes of the children´s aggressivity of the pre-scholar period.
Key words aggressivity, aggression, pre-scholar period, child, kindergarten, game
41
POUŽITÁ LITERATURA ANTIER, E. Agresivita dětí. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-808-2 ČAČKA, O. Psychologie duševního vývoje dětí a dospívajících s faktory optimalizace. Brno: Doplněk, 1998. ISBN 80-7239-070-4 ČERMÁK, I. Dětská agrese. Brno: Cerm, 1998. ISBN 80-7204-098-7 ČERMÁK, I. Lidská agrese a její souvislost. Žďár nad Sázavou: Fakta, 1999. ISBN 80-902614-1-8 DAHLKE, R. Agrese jako šance. Praha: Ikar, 2005. ISBN 80-249-0546-9 EDELSBERGER, L. a kol. Defektologický slovník ( Sovák, M. ). HaH Vyšehradská, 2000. ISBN 80-86022-76-5 ERKERT, A. Hry pro usměrňování agresivity. Praha: Portál, 2004. ISBN 807178-938-0 HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-303-x KOLÁŘ, M. Bolest šikanování. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-513-x LANGMEIER, J, LANGMEIER, M., KREJČÍŘOVÁ. Vývojová psychologie. Praha: HaH, 1998. ISBN 80-86022-37-4 LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie.2. aktualizované vydání. Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-1284-9 LINHARTOVÁ, D. Psychologie pro učitele. Brno: MZLU, 2000. ISBN 8071570476-7 MATĚJČEK, Z. Po dobrém, nebo po zlém?. Praha: Portál, 2002. ISBN 807178-486-9 PIPEKOVÁ, J. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 2. rozšířené a přepracované vydání. Brno: Paido, 2006. ISBN 80-7315-120-0 PONĚŠICKÝ, J. Agrese, násilí a psychologie moci, Praha: Triton, 2005. ISBN 80-7254-593-0 PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 1995. ISBN 80-7178-029-4 ŘÍČAN, P. Agresivita a šikana mezi dětmi. Praha: Portál, 1995. ISBN 80-7178049-9
42
ŠIMANOVSKÝ, Z. Hry pro zvládání agresivity a neklidu. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-426-7 ŠPAŇHELOVÁ, I. Jak usměrňovat agresivitu. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2007. ISBN 978-80-86991-00-9 VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-678-0 ZÁKON 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším, odborném a jiném vzdělávání (školský zákon)
43
PŘÍLOHY Příloha číslo 1:
Dotazník
Příloha číslo 2:
Ukázka her
Příloha číslo 3:
Seznam tabulek
Příloha číslo 4:
Seznam grafů
44
Příloha č. 1 DOTAZNÍK PRO UČITELKY MATEŘSKÝCH ŠKOL Milé kolegyně, prosím Vás o vyplnění tohoto dotazníku, který je anonymní a poslouží pouze ke studijním účelům. Získané údaje využiji k vypracování mé bakalářské práce, s názvem: Dětská agresivita v předškolním období. Prosím o zaškrtnutí pouze jedné varianty, se kterou se nejčastěji setkáváte. Děkuji za vyplnění a vrácení dotazníku Kateřina Žádníková
1. MŠ se nachází: ve městě na vesnici 2. Třídy v MŠ jsou rozděleny: homogenně heterogenně 3. Pracujete ve věkové skupině dětí 3-4leté 4-5leté 5-6leté 6-7leté 4. Myslíte se si, že máte dostatek informací o agresivitě? ano ne nevím nezajímám se 5. Jak se o agresivitě dozvídáte? z dostupné literatury z dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků od odborníků z médií jinak nezajímám se 6. Pokud se vyskytne agresivita u dítěte, informujete o tom rodiče? ano ne, v žádném případě nevím 7. Agresivita se u dětí objevuje nejčastěji u těchto činností: kolektivní skupinové pobyt venku přechodové činnosti (hygiena, stolování, sebeobsluha…) hra 45
8. Agresivitu pozorujete více u: chlapců děvčat obě pohlaví jsou stejně agresivní nevím 9. Kdy se agresivita vyskytuje nejčastěji? denně po víkendu po dlouhé nemoci dítěte po delším odloučení (dovolená, prázdniny…) nevím 10. Projevy agresivity: psychické ubližování kamarádovi (nadávky, spor o hračku, výsměch, ponižování…) fyzické ubližování kamarádovi (bití, kousání, kopání, poškozování oděvu, plivání, strkání,…) sebeubližování (mlácení hlavou o zeď, rozškrábání kůže na těle, vytrhávání vlasů…) spor o místo ve skupině poškozování hraček 11. Jak řešíte případnou agresivitu? domluvou fyzickým trestem izolací od ostatních dětí zakázáním oblíbeného neřešíme 12. Co si myslíte, že ovlivňuje agresivitu dítěte? výchova rodičů kamarádi počítačové hry televize sourozenci 13. Jaké jsou projevy dítěte při řešení agresivity? směje se slibuje polepšení utíká před učitelkou, schovává se pláče nekomunikuje, trucuje 14. Jak si myslíte, že se dá agresivitě předcházet? spoluprácí s rodiči zařazováním her pro usměrňování agresivity vytvářením komunitního kruhu, hodnotit hry, činnosti a chování dětí zařazováním relaxace besedou s dětským psychologem na dané téma 46
Příloha č. 2 UKÁZKA HER PRO USMĚRŇOVÁNÍ AGRESIVITY (A.Erkert) o VYBIJ SVŮJ VZTEK AKCÍ Vyjádři se bubnováním Pomůcky: tympán, stolový buben nebo jiný bicí nástroj Bubnování je vhodné jak pro klidné děti, tak pro děti temperamentní. Tím, že děti silně a rytmicky buší nebo bubnují, mohou na sebe upozornit a také se vydovádět. Když máme možnost využívat stolový buben - buben s velkou horní plochou pro více účastníků, připomínající kulatý stůl, - může skupinka společně rytmicky komunikovat. Při vzájemném kontaktu prostřednictvím hudby ustupují drobné hádky většinou velmi rychle do pozadí a prohlubuje se vznikající skupinové cítění. o DÝMKA MÍRU U JEDNOHO STOLU Žhavé paprsky Pomůcky: prskavky Každý z účastníků hádky dostane jednu prskavku, aby uplatnil své argumenty. K jejich vyjádření má právě tolik času, než prskavka dohoří. Dětem je tak důrazně signalizováno, že ten, kdo hovoří, má možnost vyslovit věci, jež v něm „vřou“. Zároveň si však každý také povšimne, že hořící prskavka je hezká a zajímavá, takže obvykle navodí pozitivní pocit, který přispívá k uklidnění.
47
o VEN Z IZOLACE A BLÍŽ K SOBĚ Co všechno umí můj maňásek Pomůcky: maňásci pro všechny Děti sedí se svými maňásky v kruhu na židlích. Vyberou jedno dítě a to chodí se svým maňáskem uvnitř kruhu dokola. Přitom říká následující říkanku a při vyslovení každého čísla ukáže na některého maňáska. 1,2,3,4,5,6, maňásci teď s námi hrají, to, co ten můj sám chce předvést, všichni po něm udělají! Šest dětí teď musí se svými maňásky napodobovat všechno, co jim předvede maňásek uprostřed kruhu. Potom přijde na řadu dítě, které bylo vyzváno jako poslední, a pozve ke spolupráci například čtyři další maňásky. o TO MĚ UKLIDŇUJE A UVOLŇUJE Žába na zdi Žába na zeď vyskakuje, velkou mouchu chytá, Ale moucha, i když velká, přespříliš je hbitá. Cupitáme ukazováčkem a prostředníčkem po zádech. Od jedné zdi ke druhé jen lítá sem a tam: „Takhle já tě, milá moucho, stěží nachytám!“ Cupitáme po zádech kolem dokola špičkami obou prstů.
48
HRY PRO ZVLÁDÁNÍ AGRESIVITY A NEKLIDU (Z. Šimanovský) o ROZEHŘÍVACÍ, AKTIVIZAČNÍ HRY Koště a jména Hráči sedí v kruhu. Uprostřed stojí některý hráč nebo vedoucí hry a drží smeták opřený o zem koncem násady. Obchází kolem ní, náhle vysloví jméno některého z hráčů a pustí násadu. Smeták padá a vyvolaný hráč ho má zachytit dřív, než dopadne. Dokáže-li to, může si jít sednout a hráč uprostřed zůstává dál. Když to jmenovaný hráč nestihne a koště nechá dopadnout, prostředního vystřídá. Tradiční zahajovací a seznamovací hra. o HRY NA SOUSTŘEDĚNÍ A ZKLIDNĚNÍ Na hledače Hráči vytvoří dvojice. Větší v každé dvojici je hledač, menší je napovídač. Všichni hledači odejdou na chodbu. Každému napovídači pak vedoucí ukáže v místnosti určitou věc, která se dá přenést. Napovídači vyjdou za dveře a každý svému hledači rychle, beze slova, jen pantomimou sděluje, který předmět má přinést. Nikdo (ani hlídač) nesmí mluvit. Když se hledač domnívá, že ví, jde do místnosti. Vezme předmět nese ho na chodbu. Pokud přinesl správnou věc, získá dvojice bod a končí. Když donesl ven něco jiného, musí to zase vrátit a napovídač mu opakuje němohrou svou nápovědu. Hledač jde hledat znovu. Když se hra moc protahuje, omezíme počet pokusů hledače na tři. Hra je hezká i tím, že děti jsou při ní potichu. o HRY PRO ZDRAVÉ SEBEPROSAZOVÁNÍ Kde to jsem? Jeden hráč jde za dveře.Ostatní se domluví na určitém prostředí. Iluzi dohodnutého prostředí pak začnou svým jednáním vytvářet (pošta, nádraží, park, stadion atd.). Hráč, který přijde z chodby, má bez nápovědy poznat, kde se nachází. Podle toho se má začít chovat, jednat v souladu s ostatními.
49
Příloha č. 3
SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1
Mateřská škola se nachází
Tabulka č. 2
Rozdělení tříd
Tabulka č. 3
Věková skupina dětí
Tabulka č. 4
Dostatek informací o agresivitě
Tabulka č. 5
Dostupnost informací
Tabulka č. 6
Informovanost rodičů o agresivitě dítěte
Tabulka č. 7
Nejčastější vyskytuje
Tabulka č. 8
Vliv pohlaví na agresivitu
Tabulka č. 9
Nejčastější výskyt agresivity
Tabulka č. 10
Projevy agresivity
Tabulka č. 11
Řešení případné agresivity
Tabulka č. 12
Co ovlivňuje agresivitu dětí
Tabulka č. 13
Projevy dítěte při řešení agresivity
Tabulka č. 14
Možnost předcházení agresivity
činnosti,
50
u
kterých
se
agresivita
Příloha č. 4
SEZNAM GRAFŮ Graf č. 1
Mateřská škola se nachází
Graf č. 2
Rozdělení tříd
Graf č. 3
Věková skupina dětí
Graf č. 4
Dostatek informací o agresivitě
Graf č. 5
Dostupnost informací
Graf č. 6
Informovanost rodičů o agresivitě dítěte
Graf č. 7
Nejčastější činnosti, u kterých se agresivita vyskytuje
Graf č. 8
Vliv pohlaví na agresivitu
Graf č. 9
Nejčastější výskyt agresivity
Graf č. 10
Projevy agresivity
Graf č. 11
Řešení případné agresivity
Graf č. 12
Co ovlivňuje agresivitu dětí
Graf č. 13
Projevy dítěte při řešení agresivity
Graf č. 14
Možnost předcházení agresivity
51
