MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA

Katedra fyziky, chemie a odborného vzdělávání

Prevence kriminality na středních školách Bakalářská práce

Brno 2013

Vedoucí práce: Ing. Pavla Stejskalová

Vypracovala: Sabina Svobodová

Poděkování Děkuji paní Ing. Pavle Stejskalové za metodickou pomoc, cenné rady a připomínky, které mi poskytla při zpracování této bakalářské práce. Sabina Svobodová

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci na téma “Prevence kriminality na středních školách“ vypracovala samostatně a použila jsem jen uvedenou literaturu.

Sabina Svobodová

Obsah Úvod .................................................................................................................................. 6 TEORETICKÁ ČÁST ...................................................................................................... 8 1 Charakteristika základních pojmů .................................................................................. 8 2 Období dospívání ......................................................................................................... 10 2.1 Vývoj identity ........................................................................................................ 10 2.2 Emoční vývoj ........................................................................................................ 11 2.3 Normy chování a morální uvažování .................................................................... 12 3 Kriminalita ................................................................................................................... 14 3.1 Druhy kriminality .................................................................................................. 14 3.2 Delikvence ............................................................................................................. 15 3.3 Kriminalita mládeže .............................................................................................. 17 3.4 Příčiny nárůstu kriminality a delikvence mládeže................................................. 18 3.5 Rizikové faktory vzniku kriminality ..................................................................... 18 3.5.1 Biologické faktory .......................................................................................... 18 3.5.2 Sociální faktory ............................................................................................... 19 3.5.2.1 Výchovné prostředí v rodině.................................................................... 20 3.5.2.2 Úmrtí rodiče ............................................................................................. 25 3.5.2.3 Závislosti v rodině ................................................................................... 26 3.5.2.4 Vliv společnosti ....................................................................................... 27 3.5.2.5 Vliv institucí ............................................................................................ 29 3.5.2.6 Vliv vrstevníků a nakládání s volným časem .......................................... 32 3.5.2.7 Vliv delikventně zaměřených part ........................................................... 33 3.5.3 Užívání omamných látek a alkoholu .............................................................. 34 3.5.4 Patologické hráčství ........................................................................................ 35 3.5.5 Šikana.............................................................................................................. 36 3.5.6 Agresivita ........................................................................................................ 37 3.5.7 Dětská prostituce............................................................................................. 38 4 Prevence kriminality mládeže ...................................................................................... 39 4.1 Organizace systému prevence v ČR ...................................................................... 43 4.2 Strategie prevence kriminality v České republice na léta 2012 - 2015 ................. 44 EMPIRICKÁ ČÁST ....................................................................................................... 47 5 Výzkum ........................................................................................................................ 47 5.1 Výzkumný vzorek ................................................................................................. 47 5.2 Struktura dotazníků ............................................................................................... 47 5.3 Cíle výzkumu ........................................................................................................ 48 5.4 Hypotézy ............................................................................................................... 48 5.5 Dotazníkového šetření ........................................................................................... 49 5.6 Shrnutí dotazníkového šetření ............................................................................... 62 5.7 Verifikace hypotéz ................................................................................................ 62 5.7 Doporučení ............................................................................................................ 64 Závěr ............................................................................................................................... 65

Seznam použité literatury ................................................................................................ 70 Seznam příloh.................................................................................................................. 74

Úvod Téma bakalářské práce se zabývá problematikou prevence kriminality na středních školách. Jedná se o velmi důležité téma, které se neustále dostává do popředí zvláště proto, že se týká mládeže. Ta formuje budoucí společnost, proto je nutné věnovat vývoji mládeže a prevenci kriminální činnosti dostatečnou pozornost. Rozhodla jsem se toto téma zvolit, protože cítím, že v dnešní turbulentní době, zaměřené především na výkon, zejména pracovní, jsou ohroženy především nejslabší články společnosti, tj. děti a senioři. Vzhledem ke svému pedagogickému zaměření právě na praktické vyučování se chci zabývat střední školou. Domnívám se, že v tomto věku se u dětí a mladších dospělých již v plné míře projevují některé kriminální jevy. Vycházím tak z vlastní zkušenosti s opakujícím se záškoláctvím a s rozsáhlou šikanou na školách. Tento problém je však velmi svízelný a nedaří se jej dostatečně řešit, přestože jsou zapojeny veškeré instituce, tak jako opatření. Cíl bakalářské práce: Cílem bakalářské práce je provést a vyhodnotit empirické šetření pro oblast kriminality na některých středních školách. Bakalářská práce vychází z cílů stanovených výše, přičemž se skládá z části teoretické a části empirické. Teoretická část práce se nejprve zaměřuje na vymezení základních pojmů, poté se práce stručně zabývá adolescencí s cílem vystihnout základní charakteristiky tohoto vývojového období člověka. Dále se již bakalářská práce věnuje kriminalitě a delikvenci mládeže a definování jednotlivých příčin vzniku kriminality a delikvence mládeže. Další důležitou kapitolu tvoří kapitola týkající se prevence kriminality mládeže. Empirická část práce se zaměřuje na výzkum uskutečněný pomocí dotazníkového šetření na třech středních školách a učilištích. V rámci této části práce je sestaven dotazník zaměřující se na danou problematiku. Cílem výzkumné části bakalářské práce je zmapování problematiky kriminality žáků na středních školách. Na základě kvalitativní analýzy je nutné odhalit, jaké mají žáci informace k dané problematice, co činí dle jejich názoru největší problémy na škole a jaké jsou jejich zkušenosti se šikanou. Získaná fakta jsou následně zhodnocena a navrhnuta doporučení. Závěr bakalářské práce se již zabývá shrnutím získaných poznatků s vyvozením 6

výsledků a zhodnocení. V rámci této práce je použita odborná literatura a internetové zdroje. Tato práce by měla přinést výsledky v podobě zjištění týkající se stavu kriminality na vybraných českých školách, což přispěje ke zjištění současného stavu české mládeže a odhalení nejzávažnějších faktorů působících na kriminalitu.

7

TEORETICKÁ ČÁST 1 Charakteristika základních pojmů Níže jsou uvedeny definice pojmů, které se budou v textu dále opakovaně vyskytovat. Základním pojmem s nejširším vymezením v této práci jsou pojmy: sociálně patologické jevy, delikvence, kriminalita, popřípadě druhy kriminality.

Sociálně patologické jevy - „Jedná se o jevy, které se v negativním smyslu odchylují od norem a hodnot uznávaných společností. Vyznačují se určitou masovostí, trvalostí a rozšířeností ve shodných sociálních podmínkách. Jde například o závislosti (na návykových látkách, hracích automatech), prostituci, sebevražednost, záškoláctví, útěky z domova, anarchismus, rasismus, xenofobii apod.“1 Delikvence - tento pojem pochází z latinského „dēlinquēre“ = chybovat, proviňovat se. „Za delikvenci se obecně považují všechny typy jednání, jež porušují sociální normy chráněné právními předpisy včetně přestupků.“2 Pojem delikvence je často nepřesně používán jako synonymum dalšího pojmu – kriminality, přestože z definice je výrazně širším pojmem nežli kriminalita. Kriminalita (zločinnost) – je množina všech trestných činů definovaných v zákoně a spáchaných kýmkoli, tedy i osobou, jenž není trestně odpovědná.3 Druhy kriminality - skutečná kriminalita se dělí na kriminalitu zjevnou (registrovanou, je vyšetřována orgány činnými v trestním řízení) a kriminalitu latentní (neregistrovaná, neohlášená, nezjištěná). Z uvedeného rozdělení je zřejmé, že statistické údaje o kriminalitě nepopisují zcela přesně realitu ve společnosti, neboť své údaje čerpají pouze z registrované kriminality. V policejních statistikách je kriminalita rozdělena na majetkovou, hospodářskou, násilnou, mravnostní a ostatní, dále jsou

1

ZOUBKOVÁ, I., MOULISOVÁ, M. Kriminologie a prevence kriminality. Praha: Armex Publishing, 2004, s. 87. 2 MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence. 2. vyd. Praha: Portál, 2003, s. 315. 3 MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence. 2. vyd. Praha: Portál, 2003, s.. 316.

8

jednotlivé druhy statisticky rozděleny podle osoby pachatele např. dle věku, prvopachatel x recidivista.

9

2 Období dospívání Období dospívání je velmi důležité, neboť s sebou nese velké změny psychické, ale i fyzické. Toto období lze rozdělit na dvě fáze: pubescence a adolescence. Práce se zabývá zejména adolescencí, což je období vymezeno přibližně věkem 15 - 20 let. Důležité však je zmínit také období pubescence, které předchází období adolescence, jenž je možné rozdělit na období 11 - 15 let označované jako puberta. Druhá fáze (vlastní puberta), přicházející po dokončení puberty trvá do dosažení reprodukční schopnosti. Fáze vlastní puberty lze vymezit věkem 13 - 15 let.4 Důležitým životním mezníkem je samozřejmě období adolescence. „Adolescence označuje období přechodu z dětství do dospělosti. Zahrnuje období zhruba od 12 let do 19 – 20 let, kdy je tělesný růst téměř ukončen. V tomto období dosahuje mladý člověk pohlavní zralosti a vytváří si vlastní identitu jako jedinec oddělený od rodiny. “5

2.1 Vývoj identity Rozvoj identity závisí na dosažené úrovni kognitivních schopností, emoční zralosti, ale také je produktem socializace a individualizačním aspektem tohoto procesu.6 S tímto je spojena snaha o hlubší sebepoznání a snaha o přesnější vymezení sebe sama i svých schopností, tak jako možností. Dospívající se již více zaměřuje na poznání sebe sama. Změna chápání vlastní identity souvisí s rozvojem poznávacích procesů, kdy schopnost abstraktně uvažovat umožňuje překročit hranici aktuální sebepojetí a usilovat o budoucí, hypotetické sebevymezení. Dospívající se také často srovnávají s jinými lidmi, kdy získávají informace o sobě samém. Dospívající se potřebují určitým způsobem vymezit, přičemž aktivní vytváření nové identity začíná odmítnutím původních identifikačních vzorů a hledáním jiných - atraktivnějších.7

4

LANGMEIER, J, KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. FÜRST, M. Psychologie. Olomouc: Votobia, 1997, s. 99. 6 MACEK, P. Adolescence. Praha: Portál, 1999. 7 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie 1: dětství a dospívání. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005. 5

10

2.2 Emoční vývoj Emoční vývoj a socializace představuje důležitou součást období dospívání. Na jedné straně dochází k uvolnění z přílišné závislosti na rodičích a na druhé straně k navazování diferencovanějších a významnějších vztahů k vrstevníkům obojího pohlaví.8 Jak uvádí Vágnerová, dospívání je spojeno s hormonální proměnou, jež stimuluje změny v oblasti citového prožívání. Ty se projevují v kolísání emočního ladění, větší labilitou, tendencí reagovat přecitlivěle na běžné podněty a nárůstem emočního zmatku. Citové prožitky bývají krátkodobé, proměnlivé, ale poměrně intenzivní. Dospívající bývají sami zaskočeni změnou nálad a svými emočními projevy. Změna emočního prožívání se může navenek projevovat větší impulzivitou a nedostatkem sebeovládání. Také je možné se setkat s tzv. emočním egocentrismem, jenž je podobný vztahu k vlastním myšlenkám, kdy dospívající bývají přesvědčení, že nikdo jiný nemůže mít tak intenzivní prožitky a považují je za výjimečné. Dospívající se stávají více uzavřenější a introvertovanější, než byli dříve, přičemž neradi projevují svoje city navenek. Zvýšené sebeuvědomování, nejistota a kumulace kritických reakcí jiných lidí zpravidla vede k hlubším a četnějším negativním emocím a afektivnímu rozladu. Nejistota může vyústit v úzkost, zaobíráním se vlastních negativních nálad a prožitků. V tomto období se zvyšuje sklon k anhedonii, špatné náladě a depresivnímu ladění. Dospívající často trpí na špatné sebehodnocení, jsou nejistí, zranitelní a velmi citlivě reagují na projevy jiných lidí. Rovněž bývají velmi vztahovační, přičemž dochází k nárůstu negativismu, hostility a agresivity. Mají také tendenci hodnotit interpersonální problémy jako závažnější, než ve skutečnosti jsou.9 Jak je z výše uvedeného patrné, dospívající procházejí řadou fyzických i psychických změn, jsou ovlivňováni hormonálními výkyvy, a proto je možné toto období označit jako nestabilní. S touto skutečností se ztotožňuje řada autorů. Například Matoušek a Kroftová uvádějí, že v rámci zkoumání delikventního jednání dospívajících je možné dědičnost zkoumat pouze na dospělé populaci, neboť hranice mezi delikventem a nedelikventem v dospívání není tak výrazná jako u dospělého jedince. Velká část mladých lidí, zejména mužů, kteří žijí ve velkých městech se čas od času

8 9

LANGMEIER, J, KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie 1: dětství a dospívání. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005.

11

dopouští zločinů. Jak tito autoři uvádějí, delikventní chování mladistvých může představovat pouze ojedinělou epizodu nebo začátek zločinecké kariéry.10 Ke konci období adolescence dochází ke stabilizaci emočního prožívání, kdy starší adolescenti již nebývají tak náladoví a citově labilní. Organizmus se dostává do hormonální vyrovnanosti a adaptace na pohlavní dospělost. Toto období je možné označit jako období vystřízlivění, což signalizuje nástup realismu mladé dospělosti.11

2.3 Normy chování a morální uvažování V období dospívání se postupně diferencují různé normativní systémy a společně s nimi spojené chování. Na počátku adolescentního období jsou dospívající schopni občas reagovat způsobem, jenž odpovídá úrovni generalizující morálky, avšak podstatnější proměna morálního uvažování může nastat až ve chvíli, kdy začnou myslet abstraktně a jsou schopni podstatu obecných mravních norem pochopit a porozumět jim.12 „Schopnost uvažovat o různých možnostech vede k odmítnutí automatické akceptace dosud respektovaných norem chování. V období pubescence může často jít o projev generalizovaného negativismu, který zahrnuje i normy chování. Výsledkem tohoto vývojového posunu může být zvýšené riziko konfliktů mezi dospívajícími a dospělými. Kritičnost ke společenským pravidlům je signálem přechodu na další stupeň vývoje morálního uvažování."13 Změna vztahu k normám probíhá shodně s proměnou vztahu k autoritě. Dospívající se snaží odpoutat od autority a vytvořit si vlastní názor na obecně platné hodnoty a normativní systém. Autoritu, například názory rodičů nebo učitelů, často zpochybňují. Změna k normám se u dospívajících projevuje kontrolou chování dospělých a odmítáním jakéhokoli náznaku jejich relativizace. Pokud se jedná o prosazování pravidel, jenž považují za důležitá, jsou často radikální a nekompromisní. Pubescenti nedokážou být objektivní. Morální postoj adolescentů je pak možné shrnout do několika následujících bodů:

10

MATOUŠEK, O., KROFTOVA, A. Mládež a delikvence. 2. vyd. Praha: Portál, 2003. MACEK, P. Adolescence. Praha: Portál, 1999. 12 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie 1: dětství a dospívání. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005. 13 VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie 1: dětství a dospívání. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005, s. 396. 11

12



„Adolescenti mají potřebu uvažovat o morálních principech a zaujímat k nim vlastní stanovisko.



Mají tendence k absolutizujícím a akcentovaným závěrům.



Mají sklon vyžadovat dodržování uznávaných principů, někdy až v absolutní a nekompromisní míře. Z toho vyplývá netolerance k lidem s jinými názory, kteří adolescenty matou a jsou jim proto nepříjemní."14

14

VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie 1: dětství a dospívání. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005, s. 397.

13

3 Kriminalita Kriminalita představuje velký problém v každé zemi. V roce 2011 bylo v České republice registrováno celkem 317 177 trestných činů. Jedná se tak o 3 790 trestných činů více než oproti roku 2010.15 Zvýšení kriminality po roce 1989 zapříčinil vzestup tradičních forem zločinu, přičemž došlo také k vzestupu nových forem trestné činnosti. Rovněž se zvýšil počet majetkových deliktů, jako jsou krádeže a loupeže.16 Zanedbatelná není ani trestná činnost mládeže.

3.1 Druhy kriminality Kriminalita je v současné době rozmanitá, kdy od roku 1989 došlo k enormnímu rozmachu trestné činnosti co do počtu trestných činů, tak do vážnosti a surovosti jednotlivých zločinů. V rámci rozlišení kriminality je vhodné se alespoň stručně zmínit o jednotlivých druzích kriminality se zaměřením na druhy kriminality, které jsou uvedeny v zákoně č. 40/2009 Sb., trestný zákoník, ve znění pozdějších předpisů:



Trestné činy proti životu a zdraví.



Trestné činy proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství.



Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti trestné činy proti rodině a dětem.



Trestné činy proti majetku.



Trestné činy hospodářské zahrnující:  trestné činy proti měně, platebním prostředkům,  trestné činy daňové, poplatkové i devizové,  trestné činy proti závazným pravidlům tržní ekonomiky, oběhu zboží ve styku s cizinou,  trestné činy proti průmyslovým právům

15

Zpráva o vnitřní bezpečnosti [online]. 2011 [cit. 2012-12-10]. Dostupný na World Wide Web: www.mvcr.cz. 16 Český statistický úřad [online]. 2013 [cit. 2013-02-09]. Dostupný na World Wide Web: http://notes2.czso.cz/xl/redakce.nsf/i/120613_krimi/$File/Kriminalita_2005.pdf.

14

 trestné činy proti autorskému právu. 

Trestné činy proti branné povinnosti.



Trestné činy vojenské.



Trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy.



Trestné činy obecně nebezpečné.



Trestné činy proti životnímu prostředí.



Trestné činy proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci.



Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných.

3.2 Delikvence Delikvence představuje chování vztahující se nejen ke kriminalitě. Tento pojem zahrnuje rovněž činy, které nejsou jinak trestné. Například se jedná o přestupky, trestnou činnost osob ve věku mladších než 15 let. Delikvence se nejčastěji vyskytuje ve spojení s nežádoucím a nepřijatelným chováním dětí a mládeže, kdy je možné užít termín tzv. juvenilní delikvence. Pojem delikvence představuje právnické hodnocení společensky nepřijatelného činu, jenž spočívá v porušování určitých legislativních norem daného státu a takové jednání je dále sankcionováno. Hranice mezi delikventním a nedelikventním chováním je dána trestem. Pro rozvoj delikvence je příznačná tzv. mravní narušenost. Delikventní chování, ale i kriminální chování, lze označit jako projev poruchy sociálně adaptačních schopností a dovedností, přičemž odchylka od společenské normy se dá definovat jako neschopnost plnit základní požadavky a očekávání společnosti.17 Protiprávní jednání dětí a mládeže představuje velký problém na celém světě. Děti dospívají fyzicky rychleji než jejich duševní vývoj. Společensky závadné chování ve věku, kdy si dospívající buduje vlastní hodnotový systém, může být znakem poruchy jeho osobnosti, dosavadního vývoje, nevyhovujících vnějších podmínek apod. Může však být důsledkem jeho přirozené nezralosti, nezkušenosti či bezradnosti vůči okolnímu světu.18 Na níže uvedeném grafickém zobrazení je možné shledat vývoj počtu mladistvých se zaměřením na výkon vazby a výkon trestu v letech 2000 - 2010 v rámci 17 18

FISCHER, S., ŠKODA, J. Sociální patologie. Praha: Grada Publishing, 2009. MATOUŠKOVÁ, I. Aplikovaná forenzní psychologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2013.

15

České republiky. Jak z grafu vyplývá, v desetiletém období došlo k úbytku výkonu vazeb na úkor nárůstu výkonu trestu mladistvých. Jedná se o grafické zobrazení převzaté z webových stránek Vězeňské služby České republiky.

Graf 1: Vývoj počtu mladistvých v letech 2000 - 2010 (vždy k 31.12. v daném roce) Zdroj: Vězeňská služba České republiky. Vybrané ukazatele ve vývoji [online]. c2011, poslední revize 2012 [cit. 2013-01-20]. Dostupný na World Wide Web: http://www.vscr.cz/generalni-reditelstvi19/zakladni-informace-4/vybrane-ukazatele-ve-vyvoji.

V České republice je trestní právo mládeže upraveno zákonem č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů, přičemž tento zákon usiluje o vytvoření podmínek pro nápravu mladistvých pachatelů apod. Až do doby přijetí daného zákona byla tato problematika řešena všeobecně úpravou v zákoně č. 140/1961 Sb., trestní zákon. Dochází tak k efektivnějšímu postupu jak policie, tak soudů v rámci řešení kriminality mládeže.

16

Policie dodržuje určitý postup při páchání trestné činnosti mladistvými osobami. Po vyrozumění policií o trestné činnosti spáchané nezletilou nebo mladistvou osobou je ze strany kurátorů pro děti a mládež navázána spolupráce s rodinou a proveden osobní pohovor s rodiči i jinými fyzickými či právnickými osobami odpovědnými za výchovu dítěte a samotným dítětem. V některých případech je provedeno místní šetření v rodině.19

3.3 Kriminalita mládeže Kriminalita mládeže představuje zločinné jednání osob do věku 18 let zařazené do součásti celkové kriminality, přičemž osoby ve věku 15 – 18 let jsou ze zákona označovány za mladistvé pachatele odpovědné s omezením. Trestní odpovědnost je v České republice stanovena na hranici 15 let věku, kdy ve věku 12 – 15 je možné uložit ochrannou výchovu v rámci občansko-právního řízení, jenž stanoví příslušný soud.20 Kriminalita mládeže je specifická, přičemž nejčastěji se jedná o tyto druhy trestné činnosti: 1. krádeže, 2. poškozování cizích věcí, 3. porušování domovní svobody, 4. výtržnictví, 5. neoprávněné užívání cizích věcí, 6. loupeže, ublížení na zdraví, 7. podílnictví, 8. vydírání, 9. podvody, 10. pohlavní zneužívání.21

19

Statutární město Most. Výchovné problémy a trestná činnost mládeže [online]. [cit. 2013-03-20]. Dostupný na World Wide Web: www.mesto-most.cz. 20 NICM. Kriminalita a delikvence - charakteristika [online]. 2005 [cit. 2012-12-10]. Dostupný na World Wide Web: http://www.nicm.cz/kriminalita-a-delikvence-charakteristika. 21 MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence. 2. vyd. Praha: Portál, 2003.

17

3.4 Příčiny nárůstu kriminality a delikvence mládeže „Kriminální činy spáchané mladistvými budí pozornost nejen proto, že mohou být pro problémovou mládež příznačné, ale také proto, že rodinám i obětem těchto činů působí značnou bolest a utrpení. Je smutné, až tragické, že v době , kdy by se mladí lidé měli těšit na pozitivní možnosti , které jim život nabízí, mnozí z nich , někteří dokonce před dosažením staršího školního věku, nastupují životní cestu zločinu a asociálního chování. Ať už jsou osobní či sociální faktory vedoucí mládež k páchání trestné činnosti jakékoliv, může být právě škola tím,

kdo přiměje žáky k sociálnímu chování a

pozitivnímu názoru na sebe a své budoucí plány.“22

3.5 Rizikové faktory vzniku kriminality Rizikových faktorů je celá řada. V níže uvedených kapitolách je pozornost zaměřena na některé druhy rizikových faktorů. 3.5.1 Biologické faktory Mezi biologické dispozice například patří pohlaví, věk, dědičnost, vrozené dispozice. Významným faktorem je často dědičnost, která se může na vzniku delikventního chování podílet. Genetická dispozice do určité míry může odpovídat za sníženou sebekontrolu nebo za hyperaktivitu, avšak tyto vlohy samy o sobě nevedou k vytvoření delikventní party, která vyloupí obchod. Genetická vloha zvyšuje pravděpodobnost, že na chování budou mít vliv další činitelé, bez nichž by se delikventní jednání neuskutečnilo. Genetická vloha však zvyšuje práh pro působení vlivů prostředí.23 Mezi vrozené dispozice mohou patřit například MMD – minimální mozková dysfunkce, ADHD – syndrom hyperaktivity nebo další neurotické poruchy.

22 23

KYRIACOU, CH. Řešení výchovných problémů ve škole. 1. vyd. Praha: Portál, 2005, s. 132. MATOUŠEK, O., KROFTOVA, A. Mládež a delikvence. 2. vyd. Praha: Portál, 2003, s. 23.

18

3.5.2 Sociální faktory

Sociální faktory představují také možné příčiny vzniku kriminálního chování. V rámci této práce je pozornost zaměřena na sociální faktory, které budou dále podrobně rozebrány: 

Výchovné prostředí v rodině.



Úmrtí rodiče.



Závislosti v rodině.



Vliv společnosti.



Vliv institucí.



Vliv vrstevníků a nakládání s volným časem.



Vliv delikventně zaměřených part.

Sociální faktory zahrnují vliv sociálních skupin. Sociální skupina představuje určitou skupinu osob, která je tvořena dvěma nebo více osobami mající vzájemně doplňující role. Tyto skupiny spojuje společná komunikace, zájmy nebo činnosti. Může se tedy jednat o nejrůznější sociální seskupení, party, zájmové skupiny, kolektiv ve školce, kolektiv ve škole, pracovní kolektiv apod. Jejich členění je různé a nejčastěji se člení na primární skupiny, kde patří rodina a sekundární skupiny, kde patří všechny další skupiny. Rovněž v těchto sekundárních skupinách se utvářejí vztahy a vzájemná komunikace. Členové skupiny mají podobné zájmy nebo je pojí nějaká činnost. Zde se vytvářejí, podporují či sdělují nejrůznější názory. Dítě nebo dospívající může být tedy těmi skupinami velmi ovlivněn, zvláště pak, jestliže se s touto sociální skupinou zcela ztotožňuje. To platí nejvíce pro dospívající, kteří velmi dbají na to, co říkají a dělají jejich vrstevníci nebo kamarádi. V tomto věku se mohou zcela změnit zažité zvyklosti a dospívající přikládá větší důležitost tomu, co říkají kamarádi než tomu, co zná z vlastní rodiny. S přibývajícím věkem se zase vesměs vše vrací do původních kolejí, i když takto ovlivněné dítě si může některé postoje uchovat.

19

3.5.2.1 Výchovné prostředí v rodině Za jednoho z hlavních činitelů, který svým selháváním umožňuje kriminální chování dětí, je považována rodina. Přestože význam slova rodina se v poslední době s vývojem společnosti mění, úkol rodiny ve výchově dítěte je nezastupitelný, protože zabezpečuje primární socializaci jedince a je klíčovým momentem při jeho osobnostním vývoji. „Rodina …. je současně mediátorem vlivu dané kultury. Cílem rodinné výchovy je uvést dítě do příslušného kulturního prostředí, naučit je orientaci v tomto prostředí plném symbolů a společenských standardů.“24 Rizikovými faktory jsou zejména nepřítomnost jednoho z rodičů v rodině, popř. rodič chovající se delikventně, nebo obtíže ekonomického rázu. Z hlediska funkčnosti rodiny je lze rozdělit na funkční (přiměřeně plní všechny funkce rodiny), rodiny a funkční (občas v nich dochází k poruchám některých funkcí, avšak nenarušují vážně život rodiny ani nemají zásadní negativní vliv na dítě) a rodiny dysfunkční (vážné poruchy funkce rodiny, ohrožení socializace dítěte). Zvláštní kategorii tvoří děti vychovávané v kolektivních institučních zařízeních – dětských domovech, které mají oslabenou schopnost sociální interakce a jejich delikventní jednání může být pokusem o adaptaci na podmínky reálného světa. Výchova v rodině silně ovlivňuje úspěšnost dítěte ve škole i jeho postavení ve třídě, kdy kolektiv třídy se postupně stává pro dítě významnější než osoba učitele. Dále je nutné zmínit rodičovskou autoritu. Nejedná se o vlastnost samu o sobě, jako je například síla člověka nebo jeho krása, je to záležitost vztahu a vázanosti lidí. Pro tyto vztahy v rodině znamenají nejvíce rodičovská láska, dobrota srdce rodičů. Taková láska, která neopouští dítě ani při jeho chybách a nepravostech, přestože je méně hezké, nadané, úspěšné, obratné než jiné děti, láska bez výhrad, kterou si dítě nemusí zasloužit tím, že je velmi hodné, velmi přičinlivé. Dítě musí věřit, že pro rodiče vždy představuje hodnotu, i když se mu nedaří. Dospělí milují u dětí jejich naivitu, fantazii, originalitu řeči, půvab a volnost pohybu, přímost a nevinnost. Se slovem rodičovská autorita se lze setkat poměrně často. Rodiče obvykle při různých příležitostech sami kriticky konstatují, že například otec má u dětí autoritu, zatímco matka jí nemá, nebo naopak a zamýšlejí se nad tím, co je toho příčinou.

24

KRAUS, B., POLÁČKOVÁ V., et al. Prostředí Člověk Výchova. 1.vyd Brno: Paido, 2001, s. 57.

20

Autorita je vážnost, jíž se těší někteří rodiče, učitelé, a starší lidé, kteří mají pak silný vliv na dítě a jímž se dítě dobrovolně podřizuje. Rodičovská autorita je hodnota nesmírně živá a citlivá, vázaná na kvalitu rodičů, na jejich morální vlastnosti. Rodiče ji mohou v průběhu svého výchovného působení získat, udržet nebo zpevnit, ale mohou ji také z různých důvodů oslabit, popřípadě i ztratit. Jejich autorita není tedy nic pevného, trvalého, neměnného na čem by bylo možno stavět. Výchovné prostředí, ve kterém dítě vyrůstá, je důležité pro jeho budoucí vývoj, pro jeho přístup k životu a pravidlům. Rodina tak může mít pozitivní vliv na dítě, ale také se může jednat o negativní vliv. Ve společnosti je možné se setkat s celým typem asociálního chování, přičemž časté je také vůči dětem. Přestože práva dětí jsou uznávaná zákony, mezi které například patří zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, ale i další dokumenty, jako např. Ženevská deklarace práv dítěte z roku 1924, Deklarace práv dítěte přijaté Spojenými národy v roce 1959, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech nebo Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, dochází stále k páchání trestné činnosti na dětech. Bohužel často se lze setkat s pácháním této trestné činnosti v rámci primární rodiny, což negativně působí na psychický vývoj dítěte. Nejčastěji se jedná o různou formu týrání, zneužívání či zanedbávání péče. Negativně také působí násilí na jednom z rodičů, příliš tvrdá nebo příliš volná výchova, závislosti v rodině apod. „Domácí násilí lze definovat jako zneužití postavení a moci, kterou pachatel v rodině má. Projevuje se nepřiměřenými požadavky, vynucováním podřízenosti oběti a kontroly nad jejím životem. Toho je dosahováno násilím, event. vyhrožováním a využíváním strachu z další újmy.“25 Jednotlivé vybrané druhy páchání trestné činnosti, závislosti a jiných negativních faktorů v rodině jsou níže podrobněji vysvětleny. a) Týrání Týrání představuje strašák pro děti a stává se velmi častým trestným činem páchaným na dětech. Týrání zahrnuje rovněž zneužívání a zanedbávání dětí, což je označováno anglosaskou zkratkou CAN (Child Abuse and Neglect). Týrání lze rozlišit na tělesné a psychické, přičemž tělesným týráním je myšleno opakované tělesné

25

VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 4. vyd. Praha: Portál, 2008, s. 633.

21

ublížení dítěti či vědomé nezabránění tomuto týrání.26 Zde je také nutno rozlišovat, zda se jedná o fyzické ubližování ze strany matky či otce. Přestože obojí má závažné důsledky na psychickém i fyzickém vývoji dítěte, ubližování z matčiny strany bývá pro dítě psychicky velmi náročné, neboť matka je jediná osoba, která by měla mít k dítěti nejblíže a je to člověk, kterému by se dítě mělo svěřovat a nacházet u něj pochopení. Je to také člověk, se kterým dítě zpravidla tráví nejvíce času, zejména pokud se jedná o malé dítě. Proto je ubližování ze strany matky považováno za nejvíce devastující dětskou psychiku. Ubližování ze strany otce bývá častější a má rovněž neblahý dopad na dítě samotné. Ubližování však může být uskutečňováno také od blízkého příbuzenstva, jako jsou například starší sourozenci nebo strýcové či tety atd. Nejhorší však je ubližování od rodičů. Pokud se jedná o fyzické ubližování, jsou jím považovány nepřiměřené fyzické tresty uskutečňované bez rozvahy, za použití agrese a velké síly, často opakované, bezdůvodné fyzické násilí páchané na dítěti apod. V současnosti se stále častěji můžeme setkávat s mnohem brutálnějším fyzickým týráním dětí z nejrůznějších důvodů. Příčinu takového chování u rodičů lze spatřovat v jejich negativních zkušenostech z dětství, tíživé současné situaci, vlivu prostředí, vlivem vlastních poruch a dalších okolností. „Riziko týrání dítěte je zvýšené v rodinách, kde jsou vztahy mezi jejími členy narušené (lidé spolu dostatečně nekomunikují, převažuje netolerance, kritika a odmítání).“27 Formy a následky tělesného týrání mohou být velmi rozmanité a to např. bití rukou, řemenem, holí, gumovou hadicí či železnými řetězy apod. Takovéto bití na dítěti zanechává četné hematomy, tržné rány, fraktury kostí a další poranění. Také např. úmyslné popálení, kdy např. matka posadila dítě na rozžhavenou plotnu. Dále třesení dítětem, kopání, bušení s ním o stěnu nebo zem vyvolávající dlouhé bezvědomí, nitrolebeční krvácení, což může vyústit až ve smrt. Někdy dochází k násilí ve formě úplného dušení, topení či otravy. Z výše uvedeného výčtu vyplývá, že dítě také může být ohroženo pasivitou pečujícího a to úmyslným neposkytnutím ochrany a péče či nedostatečnou výživou, tzv. „nutriční“ varianta týrání, jež vede k neprospívání a dalším negativním důsledkům života takto týraného jedince.28

26

LANGMEIER, J, KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. 3. vyd. Praha: Grada Publishing, 1998. VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 4. vyd. Praha: Portál, 2008, s. 594. 28 LANGMEIER, J, KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. 27

22

„Tělesné týrání – zejména je-li opakované a dlouhodobé – zanechává ovšem vždy také „rány na duši“ oběti a může další psychický vývoj vážně ohrozit – zvyšuje úzkostnost, ale i agresivitu a vede mnohdy k opakování téhož chování v pozdějším věku na vlastních dětech i k agresivnímu chování obecně.“29 Dále rozeznáváme týrání psychické, ať už ze strany matky, či otce nebo od obou rodičů současně. Psychické týrání bývá přítomno rovněž mezi sourozenci, zde však záleží na míře týrání, postojích rodičů k této skutečnosti a závažnosti tohoto typu týrání. Ze strany rodičů či jednoho z rodičů se může jednat o týrání ve smyslu výsměchu, nadávek, popichování nebo vyjadřování odporu vůči dítěti, ale také neoceňování snahy dítěte. S. Hart a M. Brassard (1991) rozlišují pět subtypů psychického týrání: „1. Pohrdání – ponižování, posmívání, hrubé nadávání, zavrhování, zdůrazňování neschopnosti nebo morální zkaženosti („jsi k ničemu“, „děláš mi ostudu“). 2. Terorizování – hrozby tělesného ublížení nebo zabití, přihlížení rodinnému násilí („já ti ukážu“, „dostaneš co proto“). 3. Izolování – bránění interakci s vrstevníky nebo dospělými, zavírání na záchodě nebo v jiné (často tmavé) místnosti, zejména na delší dobu. 4. Korumpování – povzbuzování k antisociálnímu chování, k užívání drog či alkoholu, využívání dítěte v roli náhradního rodiče (péče o ostatní děti) apod. Tuto formu bychom ovšem zřejmě zařadili spíše pod pojem zneužívání. 5. Odpírání emoční opory – psychologická nedostupnost, ignorování pokusů o interakci („dej mi pokoj“, „nemám čas“, „neotravuj“).“30 Způsob psychického týrání vede k vážnému narušení psychického vývoje a častým jeho důsledkem jsou přetrvávající pocity deprese, úzkosti a dissociativní prožitky. Obojí týrání může někdy nabýt zvláštních forem, které mohou být hůře rozeznatelné.

Jednou

z takových

forem

je

tzv.

Münchhausenův

syndrom

v zastoupení, který byl v naší zemi popsán poprvé J. Martenem v roce 1985. Zmíněný syndrom vychází ze skutečnosti, že pacienti předstírají různé tělesné obtíže, zkreslují laboratorní nálezy a podrobují se opakovaně lékařským vyšetřením a to včetně 29

LANGMEIER, J, KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006, s. 283. 30 LANGMEIER, J, KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006, s. 283.

23

náročných invazivních postupů a operačních výkonů, často s trvalými mutilujícími důsledky, což je však u dětí vzácné. Toto se objevuje až v období dospívání a pojí se s sebepoškozováním.31 Obojí týrání, ať už psychické či fyzické je negativním jevem vedoucím k dalším negativním důsledkům života dítěte. b) Zneužívání Zneužívání patří k velmi závažnému jevu a vede k těžkým psychickým i fyzickým poruchám zneužívané osoby a jejich budoucích vztahů. Vždy má na dítě nejtěžší dopad takovéto zacházení ze strany rodičů. Velmi závažným jevem však je také zneužívání sourozencem, ač tato forma zneužívání bývá odhalena dříve a dá se s ní lépe bojovat. Ke zneužívání může docházet rovněž ze strany blízkého příbuzenstva, např. strýce. Tak jako u týrání, také zneužívání vlastní rodinou patří k nejzávažnějším jevům ovlivňující současný i budoucí život dítěte. Nese s sebou řadu těžkostí, které často vyústí v neurózy. Celou situaci je potřeba řešit co nejdříve, aby byla možnost nápravy. O zneužívání mluvíme nejčastěji ve formě tělesného zneužívání a tedy sexuálního zneužívání. Zde je potřebné pojem sexuální obtěžování definovat. Je důležité přitom vycházet z nutnosti akceptace zachovávání kontextu s požadavky historického období i sociálních norem. Při úvahách o normalitě sexuálního chování v kulturně-historickém okruhu hraje důležitou roli především předpoklad pokrevní nespřízněnosti, ale i požadavek adekvátní věkové zralosti sexuálních partnerů či nepřijatelnost sexuálních aktivit dospělých a dospívajících jedinců s prepubertálními dětmi a to i za předpokladu jejich eventuálního souhlasu.32 c) Zanedbávání péče Zanedbávání péče je snad tím nejmenším zlem, i když je to špatně samozřejmě také. V případě, kdy rodiče dítě zanedbávají, mu nedávají vhodné vzory ani pro současnost, ani do budoucnosti. Rodiče děti zanedbávají, nevěnují jim dostatečnou péči,

31 32

LANGMEIER, J, KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. WEISS, P. a kol. Sexuální zneužívání dětí. Praha, 2005.

24

nedbají na jejich chování, hygienu, stravování, neučí se s dětmi, nepodporují je apod. Děti pak v důsledku toho nepřijímají kladné vzory, nedbají na hygienu, mívají problémy se sociálními návyky, chováním, vystupováním, jednáním, řešením problémů, komunikací, problémy mezi vrstevníky. V některých případech se takové dítě může stát obětí šikany nebo samotným agresorem šikanu vyvolávajícím. To se však může stát i u jiných dětí, jež jsou oběti týrání či zneužívání. Zanedbávání dětí je častější u sociálně slabých rodin. Všechny tyto zmíněné faktory mohou vést k neúplné rodině, která se podílí na vzniku nejrůznějších problémů ve výchově i psychickým poruchám. 3.5.2.2 Úmrtí rodiče Úmrtí v rodině je vždy tragédií. Velmi bolestné je to pro rodinu, partnera a zejména pro malé dítě, které ještě nedokáže tolik chápat souvislosti. Vždy záleží, jak k této události došlo, zda se jednalo o nemoc, nešťastnou náhodu, nehodu nebo dokonce vraždu. Každý se musí s úmrtím blízkého sám vyrovnat. Dítě se s tím musí vyrovnat také, ale lze mu s tím určitým způsobem pomoci. Jak uvádí Matějček a Dytrych, období truchlení bývá u různých dětí různě dlouhé s různě silnými projevy. U většiny lze rozlišit čtyři klasické fáze: 1. Prvotní šok, kdy si dítě uvědomuje, že milovaná osoba se již neobjevuje. 2. Období protestu, který nastartuje obrannou reakci a měl by vrátit věci do dřívějších kolejí. 3. Beznaděj a zoufalství, když daný protest funguje nedostatečně a ztráta se projevuje jako definitivní. 4. Proces vyrovnávání a smiřování se s touto tragédií a čas hledání nových východisek.33 Každé dítě se vyrovnává s touto situací různě. Záleží také na věku dítěte, vztahu k této osobě a rodinnému prostředí, ve kterém žije.

33

MATĚJČEK, Z., DYTRYCH, Z. Krizové situace v rodině očima dítěte. 1. vyd. Praha: Grada, 2002.

25

3.5.2.3 Závislosti v rodině Závislosti v rodině jsou další problematickou skutečností vyskytující se v rodinách a dochází k nim stále častěji. Na vině je moderní způsob života, větší sobeckost lidí, ale také vnější faktory, jako jsou stále se zvyšující nezaměstnanost, nemoci nebo hrozby celosvětových krizí, přírodní katastrofy a další psychicky náročné faktory působící na člověka. Lidé, kteří ztratí práci a na základě vyššího věku (často lidé nad 50 let) nemohou najít další práci, podléhají frustraci, rozhořčení, přičemž taková skutečnost na ně působí velmi neblaze. Ovlivňuje jejich psychiku a následně také fyzické síly. Není tedy divu, že mnoho z nich (častěji však muži) podléhají různým závislostem. U mužů to bývá nejčastěji alkoholismus spojený například se ztrátou práce nebo ztrátou blízké osoby apod. Někdy však podléhají alkoholu také mladí lidé. Ti čelí rovněž svodům drog nebo dalším neřestem a to hazardnímu hráčství (gambling). Závislostí je celá řada, může se jednat o kouření apod. 

Hazardní hráčství Hazardní hráčství představuje opakované příhody hraní na výherních

automatech s použitím (nejčastěji ztráty než výhry) peněz. Alkoholismu a gamblerství se intenzivně v České republice věnuje například Prim. MUDr. Karel Nešpor, CSc., odborník na problematiku hazardního hráčství. Gamblerství, neboli patologické hráčství, představuje další nástrahu dnešním mladým lidem. Dostupné je doslova na každém kroku, přičemž začátek může být spatřován již v běžných hrách na počítačích. 

Alkoholismus Velmi vážnou, avšak v naší společnosti poměrně přehlíženou závislostí, je

alkoholismus. Rodiny alkoholika mívají citové problémy, emoční vypětí, jsou na tom hůře materiálně, neboť vlivem alkoholu může daný člověk přijít o práci. Trávení volných chvil společně s rodinou je výjimkou. Dítě přebírá záporné vzory. V rodině často panuje agrese, neboť alkoholikové bývají nepřiměřeně agresivní a svou agresi si mohou vybíjet na partnerovi nebo bohužel také na dítěti. Důsledky takového chování jsou neblahé a odráží se na psychickém i fyzickém vývoji dítěte. 26



Drogy Zcela samostatnou kapitolu pak tvoří závislost na drogách, která se častěji

vyskytuje spíše u dospívajících a mladých lidí, ale jsou známy případy rodin závislých na drogách. Bohužel závislost na drogách je velmi vážná. Taková osoba je drogou ovlivněna téměř po celou dobu a její život je drogou ovládán. Život v rodině se neubírá normálním směrem, ale je zcela podřízena drogám, snaze drogu získat a užít ji. V takových rodinách je potřebná péče odborníka. Ta je však zpravidla potřebná u všech typů závislostí. Nejčastěji se řeší pobytem v léčebně nebo ambulantní formou. Spoluúčast pacienta je však zcela zásadní a k léčení nezbytná. Bez vlastní motivace závislého člověka by léčba neměla smysl, ani potřebnou účinnost. 3.5.2.4 Vliv společnosti Analýza příčin pro, které se stávají mladí lidé, někdy až příliš ochotně, účastníky delikventního a asociálního jednání, je složitým procesem, v němž formulovat konkrétní odpovědi je svízelné a nalézt absolutní řešení je téměř nemožné. Základní problematikou je rozdílnost každého konkrétního člověka v představě o tom, co je správným jednáním ve společnosti a pro společnost. Morální chování se liší od zdvořilostního chování svou závažností, podstatností a neměnností v prosazování. Zdvořilostní chování se upravuje v závislosti na konkrétní situaci a potřebách daného prostředí. Morální chování však nelze v obecném slova smyslu vymáhat soudně. Je společností bez rozdílu kultur a vyznání vyžadováno a nedodržování sankcionováno vyčleněním provinilce ze společnosti, jeho izolací ve speciálním prostředí, opovržením a zostuzením. Jsou morální zásady tj. pravidla, principy a zásady správného jednání, porušovány vědomě, nebo se zde člověk potýká s deformací představ jednotlivce v závislosti na reakci společnosti, o tom, jaké jednání morální je, a které jednání atakuje hranici nepřípustnosti a neakceptovatelnosti daným prostředím. Deformace představ jednotlivce o tom co je morálním jednáním probíhá dlouhodobě v závislosti na intenzitě obtížností uspokojovat své základní životní potřeby. Již dávno minuly časy, kdy obsahem uspokojování základních životních potřeb byla primárně činnost směřující k zajištění přežití obstaráním vlastní obživy a obživy nejbližších rodinných příslušníků. Nezpochybnitelným výdobytkem 21. století je stav 27

životní úrovně každého občana ČR. Předpoklad oslavy neutuchajícího nadšení nad tímto úspěchem kazí právě tolik diskutovaná otázka stavu morální kvality jednání a smýšlení každého jednotlivce. Téměř neomezená škála možnosti, jak si užívat bez sebezapření technologických a sociálních vymožeností, je lákadlem, kterému se jen stěží odolává. V naznačeném směru je nezbytné se opět vrátit ke kvalitě výchovného prostředí (viz kapitola 3.5.2.1). Je v neodpovídajících podmínkách špatného výchovného prostředí, v nedostatku všeho na co si lze jen pomyslet, vtělit dítěti zásady morálního jednání a mravních hodnot. Zklamáním je ověřené zjištění, že odpovídající podmínky ideálního výchovného prostření a dostatek všeho na co si lze jen pomyslet není zárukou toho, že dojde k osvojení zásad morálního jednání. Neustále probíhající změny v nastavování hodnotového žebříčku a změny ve stanovování priorit, jež jsou nezbytně nutné pro každodenní spokojený život, jsou příčinou dezorientace a dezorganizace stávajícího prostředí. Pokud je člověk ochoten opakovaně upravovat svůj žebříček životních hodnot v závislosti na změnách sociálně ekonomické situace, je připraven staletími osvědčené zásady porušovat. Ulehčuje-li si tíhu svých morálních závazků vůči všem a všemu odůvodněním, že ostatní to taky nedodržují. Ospravedlňuje-li rychlá vidina a možnost rychlého ekonomického profitu jednání, které je v přímém rozporu se zásadami morálky. Všichni bez výjimky participují na stavu morálky v této společnosti. Mladí lidé pohybující se v tomto prostředí nemají možnost vnímat výhody dodržování mravních zásad pro svůj vlastní život, neboť není v tuto chvíli autority, která by zcela jasně ukázala, že dodržování mravních a morálních zásad je jediná a správná cesta. Významným kritériem, ne však zdaleka jediným, pro posuzování intenzity deformace morálky ve společnosti, je stanovení významu „PENĚZ“ a přeceňování jejich významu z hlediska umístění na žebříčku životních hodnot. V současné době jsou lidé utvrzováni v tom, že kdo má peníze má vše, kdo má peníze je spokojený a předpokladem štěstí jsou peníze. Všichni po nich touží a nikdy jich není dost. Neomezené možnosti přináší mladým lidem nástrahy v podobě snadného a rychlého získání tohoto prostředku vedoucímu ke "štěstí". Podstatnou část věcí, o nichž se mladí lidé mylně domnívají, že jsou zárukou jejich štěstí, lze za peníze pořídit. Utkvělá představa, že získáním peněz za každou cenu, tedy i za cenu delikventního a asociálního jednání, je jedinou možnou cestou k vlastnění vysněné věci, která by měla přinést očekávaný prožitek štěstí, je důvodem, proč tito lidé podstupují bez zábran rizika spojená s odpovědností za nemorální a delikventní jednání. Lze se tedy domnívat, že vodítkem pro nalezení 28

správné cesty je výše zmíněná neměnnost v postojích a představě o tom co je morální, prosazovaní a dodržování morálních zásad, které jsou neměnné po staletí. Je tedy úkolem každého jednotlivce se k dodržování jasně formulovaných zásad vrátit a tyto prosazovat bez ohledu na prostředí a momentální stav věcí veřejných. V souvislosti s touto problematikou psycholog Jiří Petřivínský uvádí... „Pomalu mizí střední vrstva společnosti. Dítě většinou vyrůstá v prostředí, kde jsou rodiče bohatí a velmi zaměstnaní, takže na dítě „věčně nemají čas“ a vykupují si to drahými dárky. Nebo na druhou stranu vyrůstá dítě v prostředí, kde rodiče musí bojovat o každou korunu, aby si udrželi alespoň základní úroveň života."34 Jak dále Petřivínský dodává, rodiče mají často mnoho svých problémů, že nemají na dítě čas. To si hledá cestu svých vzorů jinde, mezi ostatními dětmi, které jsou na tom stejně jako ono samo. Vzniká tak ztracená generace lidí bez jakýchkoli životních cílů a morálních hodnot. Psycholog Jan Cimický však tvrdí, že mladá generace má pouze jiné cíle než ta stávající. Rozdíl je především v tom, že mají daleko dostupnější všechno to, co dřívější generace neměly, což může vést k tomu, že všechny tyto možnosti ani nevyužijí. Avšak dodává, že i z dnešní mladé generace vyroste řada odborníků a velkých osobností.35 3.5.2.5 Vliv institucí a) Vliv školy V rámci institucí, se kterými se dítě nejčastěji setkává, je možné zmínit v první řadě zejména školu. Ta hraje důležitou úlohu ve vytváření vztahu žáka ke škole. Na třídu mají po této stránce vliv různé jevy společenského života: atmosféra třídy, normy a názory, které v ní vládnou, vztahy mezi žáky, pozice, jakou daný jedinec ve třídě zaujímá. „Přechodem do školy každé dítě ztrácí výlučné postavení, které do té doby mělo v rodině. Musí se přizpůsobit novému životnímu rytmu – nucenému vstávání v určitou dobu, vyučovacím hodinám děleným přestávkami a odpolední či večerní přípravě na 34

Dnešní mládež: Drogy, sex a nuda. Blesk. [online]. 2010 [cit. 2013-02-20]. Dostupný na World Wide Web: http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti-domaci/132323/dnesni-mladez-drogy-sex-a-nuda.html. ISSN 1213-8991. 35 Dnešní mládež: Drogy, sex a nuda. Blesk. [online]. 2010 [cit. 2013-02-20]. Dostupný na World Wide Web: http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti-domaci/132323/dnesni-mladez-drogy-sex-a-nuda.html. ISSN 1213-8991.

29

školu. Škola se k němu staví jako k jednomu z mnoha dětí a především si žádá, aby se přizpůsobilo, „ukáznilo“, aby bylo „jako ostatní děti“.“36 Přizpůsobení se je velmi důležité a malé děti, zvláště děti neposedné nebo děti s nějakou vývojovou poruchou či například s diagnózou ADHD37, mohou mít již od prvních dnů do nástupu do školy značné problémy se zařazením do běžných aktivit. „Nepříznivé

podmínky

ve

škole,

konflikty

mezi

dítětem

a

učitelem,

nepřizpůsobení se kolektivu dětí mohou vést ke školnímu selhávání, k nechuti ke škole a mohou se projevit poruchami chování ve smyslu úniku např. záškoláctvím, lhaním, alkoholem, delikvencí apod.“ „V pubertě se všechny povahové rysy a odchylky v chování zvýrazňují. Dochází ke konfliktům s rodiči, se spolužáky, s vychovateli. Tito jedinci nadhodnocují pocit kamarádství, chtějí vyniknout nad okolí, upozorňují na sebe. Tak vznikají i různé poruchy chování, jako lži, krádeže, opuštění domova a záškoláctví, sebepoškozování, sebevraždy, zneužívání alkoholu a ostatních drog, delikventní jednání apod.“38 Se slábnoucím vlivem rodiny ve společnosti roste význam školního prostředí, kde je možné garantovat určité „vědecky promyšlené“ působení na děti tak, jak je to v zájmu společnosti. Toto ovšem není kvalitativně ani kvantitativně schopno plně nahradit péči funkční rodiny. Dnes se často od socializačního působení školy očekává víc, než je reálné. Škola však má enormní vliv na starší dítě. Podle Bakošové, se může učitel setkat s výchovnými problémy u žáků, kde například patří: 

drobné krádeže



šikana



útěky z domova



vandalismus



záškoláctví39

36

MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence. 2. vyd. Praha: Portál, 2003, s. 75. Hyperkinetická porucha (HKP) či ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder) se řadí mezi neuro vývojové poruchy a již ve svých diagnostických kritériích je podmíněna klinickou manifestací před sedmým rokem věku. U 40–50 % pacientů však symptomy přechází do dospělého věku. Pokud onemocnění není včas diagnostikováno a léčeno, pacient je chronicky vystaven dlouhodobému tlaku na výkon a přizpůsobení a objevují se i sekundární somatické obtíže a komorbidity. 38 ZOUBKOVÁ, Ivana a Marcela MOULISOVÁ. Kriminologie a prevence kriminality. Vyd. 1. Praha: Armex Publishing, 2004, 146 s. ISBN 80-867-9505-5., s. 37. 39 BAKOŠOVÁ, Z. Sociálna pedagogika. Bratislava: Univerzita Komenského, 1994. 37

30

b) Vliv učitele Osobnost učitele má velký vliv na žáka a jeho vztah ke školní práci. Učitelský sbor složený z různých osobností vytváří ve škole určitou atmosféru související s osobními vlastnostmi jednotlivých učitelů. Mezi vlastnostmi, které mají vliv na kladný vztah k učiteli je především pochopení, přejícnost, laskavost a přímost při jednání se žáky, dále spravedlivost, schopnost sebeovládání, znalosti, didaktické dovednosti, náročnost a v neposlední řadě dobrá nálada a znalost jejich psychiky. V učitelích, podobně jako v rodičích, chtějí žáci vidět nějaký vzor. Když skutečnost neodpovídá těmto požadavkům, cítí se rozčarovaní, mají nechuť k učitelům, k jednotlivým předmětům a někdy ke všemu, co škola představuje. Na vztah žáků ke škole má rovněž vliv organizace života ve škole. Je-li život ve škole atraktivní, skýtá se dostatek zajímavých podnětů, udržují pak žáci stálý kontakt se školou. Naopak, jde-li školní život lenivým ospalým proudem, je-li nudný a šedivý, pak se žáci odvrací od školy a hledá atrakce a zábavy mezi jinými zdmi. c) Vliv médií Média mají obrovskou moc. Dokážou informovat o aktuálním dění, ale dokážou také dát určitému předmětu, situaci či člověku jistou podobu a to nehledě na to, zda pozitivní nebo negativní. Samozřejmě negativní vliv médií může mnohým dotčeným velmi ublížit a v některých případech je to neprávem. Mezi média, která působí na člověka a děti zároveň, je možné zejména zařadit tato média: tiskové agentury, periodický tisk, televize, rozhlas a internetové servery. Každé z těchto médií působí na člověka jinak. Každé médium působí na jinou věkovou kategorii. Na malé děti působí nejvíce televize pomocí zvuku a prezentovaných obrázků. Na větší děti a dospívající pak více působí internet společně s televizí. Začíná také působit rozhlas, ale rovněž periodický tisk. Tiskové agentury pak představují média, jejichž produkty nejsou určeny přímému spotřebiteli (publiku), nýbrž vlastní výtvory prodávají jiným médiím, která následně tyto výtvory prezentují veřejnosti. Pro mnoho lidí má největší vliv televize. Jedná se o velmi efektivní médium, které dokáže zprostředkovat zvuk i obraz a tak působí na více vjemů najednou. V současnosti se však již do popředí dostávají internetové servery. Ty začínají působit více a dokonce se zdá, že mohou mít větší vliv než televize. Internetové 31

servery jsou stále žádanější u mladých lidí a také dětí. Děti se s internetem setkávají již na základních školách. Vliv internetu a médií celkově může být negativní. Malé děti a pubescenti ještě přesně nedokážou rozlišovat mezi realitou a smyšlenou skutečností a z toho důvodu se mohou snadno stát například obětí násilí. Samotnou kapitolu pak tvoří rozhlas. Rozhlas má velmi výjimečnou funkci. Většina z nás si jej ráno pustí, vstává s rozhlasem, poslouchá jej v práci, při řízení auta. Je tedy doslova všudypřítomný. První a nejčerstvější zprávy člověk slyší z rozhlasu. Nemá sice takovou moc jako televize nebo internet, ale zato zprávy a informace z něj člověk slyší ze všeho nejdříve, pokud tedy rozhlas posloucháme. Ne všichni mají rozhlas rádi, ale velká většina ano. Také dospívající poslouchají hudební kanály a tak je ovlivňuje i rozhlas. 3.5.2.6 Vliv vrstevníků a nakládání s volným časem Mládeži, která svůj volný čas nevyužije smysluplně např. ke sportu či umění, zbývá trávit svůj čas ve virtuálním světě počítačových her nebo „poflakováním“ se v partách vrstevníků, které jim „pomáhají“ zvládat životní situace. „Je to i jeden z důvodů rozšíření skupinové kriminality mládeže a dětí. Takovéto party jsou pak současně i náhradní skupinou pro jedince a ten přijímá jejich vlastní sociální a mravní normy. Negativní momenty využívání volného času se posunují od starší mládeže k mladším dětem.“40 Tyto skupiny je možné objektivně rozdělit do různých subkultur, např. drogová, rasistická či pseudonáboženská. Dalším faktorem zvýšeného rizika kriminálního jednání bývá příslušnost k etnické skupině – ve zdejší zemi je citlivou oblastí otázka romského etnika. „V průběhu let, v souladu s vládnoucí filozofií, příp. ideologií, se střídavě přenášel důraz z biologické podstaty člověka (vrozených dispozic), jeho prvotní a převažující složky utváření osobnosti a následně ovlivňující její delikventní projevy na sociální podstatu delikventního jednání (vytvořenou působením sociálních životních podmínek a společenských vztahů). Nediskutovalo se o popření jedné či druhé složky, ale o rozhodujícím vlivu té které složky na utváření osobnosti jedince. V posledních letech se nejčastěji uplatňuje názor, že biologické předpoklady podmiňují stav a funkci

40

ZOUBKOVÁ, Ivana a Marcela MOULISOVÁ. Kriminologie a prevence kriminality. Vyd. 1. Praha: Armex Publishing, 2004, 146 s. ISBN 80-867-9505-5., s. 38.

32

orgánů člověka (tedy i mozku), ale jsou pouze předpokladem jeho dalšího vývoje, který je ovlivňován především sociálním prostředím.“41 V minulosti, myšleno před rokem 1989, byl volný čas dětí a mládeže prostorem pro politicky angažované organizace Jiskra, Pionýr a SSM. Po jejich zrušení nenabídla společnost dostatečnou alternativu, která by byla schopna převzít masovou výchovu mládeže k trávení volného času. Spolky jako Skaut, Junák, Sokol byly za totalitního režimu znevýhodňovány a jejich porevoluční vzkříšení již nemělo takovou podporu veřejnosti, aby došlo k masovému rozšíření. 3.5.2.7 Vliv delikventně zaměřených part Vrstevníci mají na dospívajícího velký vliv a zpravidla určují jeho trávení volného času. Jestliže se dítě dostane do špatné party vrstevníků, může to ovlivnit celý jeho budoucí život, zejména pokud jsou party zaměřené na užívání omamných látek, alkoholu nebo kriminální činnost. Riziková mládež z dysfunkčních rodin vyhledává vrstevnické skupiny, které jsou pro ně důležitější, než pro mladé lidi vyrůstající v rodinách funkčních. Vrstevnická skupina však není neproblémová pro mladé lidi vyrůstající bez rodičovského zájmu, bez jasných pravidel, ohrožované despotickým trestáním rodičů atd. Nároky vrstevnických skupin na konformitu jsou zde mnohem vyšší než ve všech jiných skupinách. Zahrnují způsob vyjadřování, úpravu zevnějšku, postoj ke škole, k rodičům, k penězům, k sexualitě, drogám, alkoholu apod. Děti frustrované nízkou podporou rodiny budou vyžadovat kladné přijetí vrstevnickou skupinou daleko více, než děti rodinou podporované, přičemž vůdce party má na tyto děti velký vliv, kterého využívá. Vstupním rituálem do delikventní skupiny bývá (nejčastěji v západních zemích) spáchání nějakého závažného trestného činu, čímž adept překročí hranici běžných tabu. Následně může být tento adept vydírán vůdcem party nebo členy party, že tento čin oznámí na policii. Hrozí tak nejen ztráta postavení ve vrstevnické skupině, ale ta je rovněž posilována hrozbou prozrazení a sankcemi.

41

ZOUBKOVÁ, Ivana a Marcela MOULISOVÁ. Kriminologie a prevence kriminality. Vyd. 1. Praha: Armex Publishing, 2004, 146 s. ISBN 80-867-9505-5., s. 40.

33

Delikventní skupiny nejčastěji vznikají z podskupin mladých lidí, jenž se dobře znají z jedné instituce. Některé party se na delikventní činnost převedou tím, že tráví čas v hernách a na diskotékách a na tuto činnost jim chybí finanční prostředky. Ty si začnou opatřovat drobnými krádežemi, které přerůstají v organizované, plánované akce s napojením na překupníky. Jiné party se k delikventní činnosti dostanou na základě nudy.42 „Časté uvolňování rodinných vazeb v nefunkčních rodinách a celkové oslabování sociálních vazeb "nezdárných" mladých lidí v postindustriální společnosti vede k tomu, že si některé vrstevnické skupiny mládeže vytvářejí svoje vlastní, na první pohled nezávislé ideologie, jež mohou být živnou půdou delikventního chování."43

V rámci subkultur mládeže je nejčastěji možné se setkat se stabilními a nestabilními kriminálními skupinami, drogovou subkulturou, subkulturou rasistickou a subkulturou pseudonáboženskou.44

3.5.3 Užívání omamných látek a alkoholu Impulsem pro trestnou činnost dětí a mladistvých je v celé řadě případů alkohol nebo jiná návyková látka, která zvyšuje agresivitu a nepřiměřenou reakci. V současnosti je celá řada negativních faktorů působících na děti a dospívající. Většina z nich je však spojena s prostředím, kde děti žijí a vyrůstají. Zpravidla se musí jednat o kumulaci více faktorů, aby došlo ke vzniku delikventního chování jedince. Často to jsou výchovné problémy a z toho plynoucí nízká sebedůvěra, zvýšená agresivita, následuje záškoláctví, útěky z domova, podřízení se určité delikventně jednající partě, což přerůstá ve vandalismus, šikanu apod. Velkým problémem v dětském nebo dospívajícím věku jsou jednoznačně omamné látky, alkohol, cigarety a především drogy. S drogou se mohou děti setkat již na základní škole. Existuje řada gangů, které nabídnou drogu, jakožto "sladkosti" zdarma. Následně již musejí za drogu zaplatit. Děti nebo dospívající, které nemají peníze na drogu, se ji snaží opatřit jiným způsobem - krádeží. Nejde však jen o negativní účinky drog ve smyslu negativního společenského chování, nýbrž zejména o poškozování zdraví a nevyspělého organizmu 42

MATOUŠEK, O., KROFTOVA, A. Mládež a delikvence. 2. vyd. Praha: Portál, 2003. MATOUŠEK, O., KROFTOVA, A. Mládež a delikvence. 2. vyd. Praha: Portál, 2003, s. 84. 44 MATOUŠEK, O., KROFTOVA, A. Mládež a delikvence. 2. vyd. Praha: Portál, 2003. 43

34

dítěte nebo dospívajícího. Dostat se ze sevření drog je složité pro dospělého, natož pro dítě nebo dospívajícího. Užívání drog vede ve velké většině k páchání trestné činnosti. Drogy je možné rozdělit na tvrdé a lehké, kdy převážně lehké drogy jsou u dospívajících v kurzu. Nejčastěji se jedná o marihuanu.

Jak říká šestnáctiletá

dívka...„Pro dnešní mladé jsou priority alkohol, drogy a sex a vytrácí se slušnost a zájem o rodinu."45 Zároveň však dodává, že její vrstevníci jiné možnosti často ani nevidí nebo vidět nechtějí. Především se zajímají o marihuanu, která se již stala samozřejmostí. Tato dívka dále uvádí: „Dnes už v očích žáků osmých, devátých tříd základních škol není špatný ten, kdo ji „hulí“, ale spíše naopak – je „in“."46 Žáci také shodně uvádějí, že není problém se k těmto "věcem" dostat, přičemž k tvrdým drogám, jako je heroin, pervitin a kokain už není daleko. Bohužel také rodiče často děti v užívání marihuany podporují, kdy jim například sazenice sami zalévají. S drogami a alkoholem pak souvisí také gamblerství.47 3.5.4 Patologické hráčství Gamblerství - patologické hráčství - velmi ovlivňuje mladého člověka a představuje značný problém současnosti. Prim. MUDr. Karel Nešpor, CSc. uvádí některé skutečnosti, které mohou vést ke vzniku patologického hráčství. Zde je uveden tzv. Nešporův model. 1. „Psychický systém (uvádí, že někteří lidé jsou zranitelnější než jiní. Příčinou může být těžká životní zkušenost, ale také určité osobnostní charakteristiky – např. tendence vyhledávat vzrušení a riziko za každou cenu). 2. Fyzický systém (patologické hráčství ovlivňuje psychiku a celkovou kondici). 3. Rodinný systém (rodina může jedince před vznikem patologického hráčství chránit, ale může také vzniku choroby napomáhat).

45

Dnešní mládež: Drogy, sex a nuda. Blesk. [online]. 2010 [cit. 2013-02-20]. Dostupný na World Wide Web: http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti-domaci/132323/dnesni-mladez-drogy-sex-a-nuda.html. ISSN 1213-8991. 46 Dnešní mládež: Drogy, sex a nuda. Blesk. [online]. 2010 [cit. 2013-02-20]. Dostupný na World Wide Web: http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti-domaci/132323/dnesni-mladez-drogy-sex-a-nuda.html. ISSN 1213-8991. 47 Dnešní mládež: Drogy, sex a nuda. Blesk. [online]. 2010 [cit. 2013-02-20]. Dostupný na World Wide Web: http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti-domaci/132323/dnesni-mladez-drogy-sex-a-nuda.html. ISSN 1213-8991.

35

4. Sociální systém (na vzniku nebo prevenci má svůj podíl společnost, která legalizuje zákony a upravuje formy hazardní hry).“48 Samozřejmě druhů závislostí je více. Nicméně tato závislost, tedy v podobě gamblerství, působí stále častěji na mnohem mladší lidi. V dnešní době jsou zpravidla oba rodiče velmi pracovně vytížení a nevěnují dětem dostatek času. Ty již od nízkého věku tráví čas sledováním televize a posléze jejich pozornost ulpívá na počítačích nebo počítačových hrách. Ty lze v dnešní době hrát také v takto uzpůsobených hernách. To vede mimo jiné rovněž k podpoře vzniku závislosti na hazardních hrách. V tomto věku, tedy ve věku dospívání, je dospívající stále více ohrožen různými svody, mezi které nejčastěji patří gamblerství, drogy, kouření nebo alkohol. Dospívající zkoušejí rizikové činnosti a snaží se tím odpoutat od rodičů a zároveň zvýraznit se v očích vrstevníků a kamarádů. Všechny tyto svody na dospívající působí, mnoho dospívajících je vyzkouší, ale jen u některých z nich se rozvine závislost v plné míře. Na rozvoj závislosti má vliv řada faktorů, mezi které je nutno zahrnout dědičnost, osobnost daného jedince, vliv rodiny, kamarádů a prostředí, ve kterém vyrůstá. Také skutečnost, kdy se již v rodině objevila nebo je přítomná určitá závislost, podporuje se její rozvoj také u dítěte. 3.5.5 Šikana Zejména ve školním prostředí může docházet k šikaně a ostrakizaci odlišujících se jedinců, a tyto problémy prostupují i do volného času mládeže. V praxi je často nutné odlišit šikanu a tzv. teasing – tedy chování, které šikanu zdánlivě připomíná. Jedná se většinou o nevinné škádlení mezi dětmi, které jim není nepříjemné, případné stížnosti jsou pouze formální. Jako příklad můžeme uvést škádlení mezi chlapci a děvčaty, které určitým způsobem supluje dvoření. Na rozdíl od teasingu je šikana variantou agresívního chování. „Šikana – jeden nebo více žáků úmyslně a většinou opakovaně týrá spolužáka nebo spolužáky a používá k tomu agresi a manipulaci.“49

48

PRUNNER, P. Psychologie gamblerství aneb sázka na štěstí. 1. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, s. 63. 49 MARTÍNEK, Z., Agresivita a kriminality školní mládeže. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009, s. 109.

36

3.5.6 Agresivita Agresivita dětí a mládeže představuje další rizikový faktor vzniku kriminality nebo delikvence v tomto nebo pozdějším věku. Agresivita může být definována jako... „chování dítěte, které je zaměřeno proti vrstevníkům (někdy také rodičům nebo vychovatelům), které se projevuje útočností – útočným jednáním vůči druhému jedinci."50 Agrese označuje formu chování, kdy záměrem je někomu ublížit nebo jej poškodit nebo donutit nějakou osobu, aby vyhověla požadavkům agresora, přičemž agresivita je dispozice k tomuto jednání. Moyerova klasifikace rozlišuje 7 druhů agrese vycházející z pozorování zvířecího chování. Jedná se o následující: 

agresi predátorskou,



agresi mezi samci nebo samicemi,



dráždivou agresi,



rodičovskou agresi,



sexuální agresi,



agresi vyvolanou strachem,



agresi jako obranu teritoria51 Agresivita bývá přítomná v jakémkoliv prostředí. Může se projevovat doma, v

rámci vrstevnické skupiny nebo ve škole. Agresivita ve škole bývá spojována s nekázní. Bendl uvádí, že za hlavní příčiny nekázně považuje větší dávky vrozené agresivity u některých dětí, některé formy onemocnění nebo poruchy chování - např. hyperaktivita, nedostatky ve výživě, nedostatečná výchova v rodině, životní prostředí, nekázeň ve společnosti, negativní vliv mediálního násilí, přetíženost dětí, skutečnost, že některým dětem déle trvá než přivyknou školnímu režimu, nuda, předvádění se chlapců před děvčaty a naopak, boj žáků - zpravidla chlapců - o moc, vzájemné antipatie mezi žáky nebo učiteli a žáky, nehezké školní prostředí, neuspokojivé hygienické podmínky včetně nedostatku příležitosti k pohybu o přestávkách, snaha některých žáků na sebe upozornit, málo učitelů - mužů na základních školách, „fyziologická neposlušnost“, „testování“ učitele, žákovské pokusy s tím, co jim učitelé dovolí, kam až ve svém

50

ŠPAŇHELOVÁ, I. Jak usměrňovat agresivitu. 1.vyd. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2007, s.

5. 51

MARTÍNEK, Z. Agresivita a kriminalita školní mládeže. 1. vyd. Praha: Grada, 2009.

37

chování smějí zajít, školní neúspěšnost, nevyhovující atmosféra ve školách a chování některých učitelů apod.52 Agresivita působí na dítě a dospívajícího neblaze, neboť jej může přivést na tzv. šikmou plochu v podobě páchání trestné činnosti. I zde je tedy na místě určitá primární prevence v podobě usměrňování a správné výchovy. 3.5.7 Dětská prostituce

Dětská prostituce dokáže zničit mladý život podobně, jako jiná negativní činnost v dětském nebo dospívajícím věku. Dítě se k prostituci může dostat v rámci sociálně slabších rodin, kde je nuceno "vydělávat" na živobytí či alkohol nebo drogy. Dítě však může být za účelem dětské prostituce uneseno a pod nátlakem - často v zahraničí nuceno k prostituci. V podstatě nemá žádné zastání a řada dětských životů je zmařena, neboť získalo za svůj život jen negativní vjemy. Není divu, že tyto děti neumějí žít jinak než tímto způsobem - tedy společensky neakceptovatelným. Veškeré výše uvedené rizikové faktory jsou závažné a je nutné jim předcházet nebo je adekvátně řešit, aby nakonec nevyústily v kriminální činnost.

52

BENDL, S. Jak předcházet nekázni aneb kázeňské prostředky. 1.vyd. Praha: Nakladatelství ISV, 2004.

38

4 Prevence kriminality mládeže V rámci prevence je možné se setkat zejména s prevencí primární a sekundární. Dále zde lze zařadit prevenci terciární. „Dobrá prevence musí předcházet všem typům sociálního selhání - kriminalitě, abúzu drog, odpadávání ze škol a z učebních poměrů, předčasným těhotenstvím, nákaze HIV virem atp. Navíc - cílem primární prevence nemůže být pouhá absence sociálně patologických jevů, cílem musí být prezence sociálně příznivého chování, tj. chování, jež se neslučuje s jednáním protispolečenským."53 Cílovou skupinou preventivních opatření mohou tvořit například hyperaktivní děti, děti selhávající ve škole, děti, které mají poruchy chování, děti zneužívané a týrané rodinou, děti z dysfunkčních rodin či děti z čtvrtí, kde je vysoká úroveň kriminality, děti z rodin žijících v chudobě, děti z rodin, kde chybí otec nebo otec je negativním příkladem, děti s predelikventním chováním apod.54 „Prevenci kriminality je třeba chápat jako soubor aktivit, vyvíjených státními, veřejnosprávními i soukromoprávními subjekty, směřující ke kontrole kriminality i ke snížení strachu z ní.“55 Prevence kriminality je, jak již bylo uvedeno, primární, sekundární a terciární: 1. Primární Jedná se o nejdůležitější část prevence. Jde o práci se sociálně „zdravými“ jedinci, kteří nepáchají delikventní činnost. Prevenci by měli provádět rodiče, učitelé, ale i společnost.56 2. Sekundární Zde se pracuje s lidmi, kteří balancují na hraně zákona. Úkolem prevence je strhnout jedince na dobrou stranu. Tuto činnost vykonávají instituce a sociální 53

MATOUŠEK, O., KROFTOVA, A. Mládež a delikvence. 2. vyd. Praha: Portál, 2003, s. 267. MATOUŠEK, O., KROFTOVA, A. Mládež a delikvence. 2. vyd. Praha: Portál, 2003. 55 PROTIVINSKÝ, M. Prevence kriminality: skripta určená studentům veřejnoprávních akademií a vyšších odborných škol a posluchačům rekvalifikačních kurzů bezpečnostně-právního studia. 1. vyd. Praha: Armex, 1999, s.7. 56 NETOLICKÁ, D. Kriminalita dětí a mládeže [online]. [cit. 2013-03-20]. Dostupný na World Wide Web: http://userfiles.nidm.cz/file/KPZ/Kriminalita_deti_a_mladeze.pdf. 54

39

pracovníci, kteří chodí mezi rizikovou mládež (lidé v terénu), dále výchovné ústavy, pedagogicko-psychologické poradny, jiná protidrogová centra, církevní charitativní organizace. Dále by měli sekundární prevenci vykonávat učitelé a rodiče.57 3. Terciární Zde se pracuje s jedinci, kteří se již dopustili kriminálních činů nebo berou drogy. Hlavní rolí prevence je ochrana společnosti a snižování následků. Mezi instituce zabývající se touto činností patří: DROPIN, protialkoholové léčebny, psychiatrické léčebny, vězení a výchovné ústavy. Většina lidí, kteří se dostanou do tohoto typu ústavu, bohužel následně potřebují po zbytek života dohled.58 Účinnou prevencí kriminality lze eliminovat trestnou činnost před jejím vznikem, průběhem, popř. pokračováním nabízených možností prevence kriminality na středních školách. Nabídka přednášek a besed policistů Krajského ředitelství policie Moravskoslezského

kraje, Preventivně informační skupiny Nový Jičín apod. Tyto

skupiny patří k preventivní činnosti v rámci Moravskoslezského kraje a nabízí přednášky i besedy policistů jednotlivých obvodových oddělení, kteří jsou zaměřeni na problematiku prevence mládeže. Primární prevenci zajišťuje v rámci Policie ČR v Novém Jičíně preventivně informační skupina. Tato skupina má na starost komunikovat s veřejností, se sdělovacími prostředky, místní správou a samosprávou a především se samotnými občany a mládeží. Mezi priority této skupiny patří informovat veřejnost o práci policistů, o trestné činnosti a zabezpečuje preventivní informace o tom, jak se nestát obětí protiprávního jednání. Pro žáka středních škol a učilišť nabízí přednáškovou činnost v tematických celcích: Trestná činnost mládeže a páchání na mládeži. Obsahem této přednáškové činnosti je trestní odpovědnost, nejčastější druhy protiprávního jednání mladých lidí, alkohol cigarety, drogy - legislativní úprava. Přednášky probíhají v objektu ÚO Policie ČR Nový Jičín na ulici Svatopluka Čecha č.1 Další aktivitou, kterou nabízí preventivně informační skupiny Policie České republiky v Novém Jičíně je preventivní projekt s názvem „ Stop násilí „. Cílem tohoto projektu je vyvolat diskuzi mezi žáky středních školy dané oblasti. Vybraná literární díla budou policií prezentována v Novojičínském deníku. 57

NETOLICKÁ, D. Kriminalita dětí a mládeže [online]. [cit. 2013-03-20]. Dostupný na World Wide Web: http://userfiles.nidm.cz/file/KPZ/Kriminalita_deti_a_mladeze.pdf. 58 NETOLICKÁ, D. Kriminalita dětí a mládeže [online]. [cit. 2013-03-20]. Dostupný na World Wide Web: http://userfiles.nidm.cz/file/KPZ/Kriminalita_deti_a_mladeze.pdf.

40

Níže uvedené schéma prezentuje jednotlivé stupně prevence užívané také v cizích zemích, viz obr. 1. Stupeň prevence

Cíl (cílová skupina)

Příklady

rozšířených

mechanismů Primární

Celá komunita (cíl: snížit Univerzální

služby

rizikové faktory kriminálního (poporodní zdravotní péče, a protispolečenského chování předškolní výchova apod.). a posílit ochranné faktory)

Veřejné

iniciativy

iniciativy

proti

(př.

násilí

ve

škole. Sekundární

Rodiny, školy a komunity, Rodinná centra v městských kde se u dětí vyskytuje riziko budoucího

částech a vládou financované

delikventního iniciativy, např. Programme

chování

Sure Start (Jistý začátek). Nápravné systémy ve škole. Linky pomoci pro rodiče a děti.

Terciární

Prevence

opětovné Programy

delikvence

kontrolované

Skupiny

pro

mladistvé

(YOT).

nařízení

o

provinilé Soudní

rodičovství

protispolečenském Programy

a

chování. intenzivní

supervize a dozoru. Obr. 1: Stupně prevence Zdroj: Sutton, C., Utting, D., Farrington, D. (eds.). Support from the Start: Working with Young Children and their Families to Reduce the Risks of Crime and Antisocial Behaviour, Research Report 524. Department for Education and Skills, UK, 2004.

41

Na níže uvedeném obrázku jsou k dispozici jednotlivé rizikové faktory a zkušenosti působící na člověka již během těhotenství včetně informací týkajících se příslušné intervence.

Obr. 2: Riziko, ochrana a prevence Zdroj: Sutton, C., Utting, D., Farrington, D. (eds.). Support from the Start: Working with Young Children and their Families to Reduce the Risks of Crime and Antisocial Behaviour, Research Report 524. Department for Education and Skills, UK, 2004.

42

4.1 Organizace systému prevence v ČR Prevence kriminality má velký vliv na celkový vývoj kriminality. Na centrální úrovni plní ústřední metodickou a koordinační roli Republikový výbor pro prevenci kriminality, kdy základním předmětem činnosti je vytváření preventivní politiky vlády ČR na mezirezortní úrovni a podpora její realizace na místní úrovni. Úkoly související s činností sekretariátu Republikového výboru pro prevenci kriminality plní odbor prevence Ministerstva vnitra ČR, kdy tento výbor zároveň rozhoduje o přidělování finančních prostředků na projekty, jenž jsou realizovány v rámci jednotlivých preventivních programů. Ústřední orgány státní správy zastoupené v Republikovém výboru pro prevenci kriminality se podílejí na jeho činnosti, tak jako na realizaci úkolů, stanovených ve Strategii prevence kriminality na příslušné období. Prevence kriminality na místní úrovni představuje základ systému prevence v České republice.59 Ministerstvo vnitra, Policie ČR, vyšší samosprávné celky, obce a další instituce veřejné správy mají pro výkon i zajištění prevence kriminality vytvořeny personální a institucionální kapacity, včetně odpovídajícího finančního zajištění i legislativního prostředí. Prevence kriminality je z národní úrovně podporována odpovídajícím dotačním systémem, přičemž jeho správu provádí Ministerstvo vnitra, lépe řečeno Republikový výbor a vláda ČR uvolňuje každoročně potřebné finanční prostředky, které současně odpovídají možnostem státního rozpočtu.60 Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů upravuje podmínky odpovědnosti mládeže za protiprávní činy uvedené v trestním zákoníku, opatření ukládaná za takové protiprávní činy, postup, rozhodování a výkon soudnictví ve věcech mládeže, kdy se sleduje projednáváním protiprávních činů, kterých se dopustili děti mladší patnácti let a mladiství. Dochází k tomu z důvodu, aby se na toho, kdo se takového činu dopustil, užilo opatření, jenž účinně přispěje ke zdržení páchání protiprávního činu a aby si našel

59

CEJP, M., HAVRDA, M., HOPE, T. a kol. Karlovarský kraj. [online]. [cit. 2013-03-20]. Dostupný na World Wide Web: http://www.kr-karlovarsky.cz/NR/rdonlyres/03F45F80-704A-482E-8533764DE3A6FE43/0/projekty_PK_mladeze.pdf 60 Ministerstvo vnitra České republiky. Strategie prevence kriminality v České republice na léta 2012 až 2015 [online]. [cit. 2013-03-20]. Dostupný na World Wide Web:http://www.mvcr.cz/clanek/strategieprevence-kriminality-na-leta-2012-2015.aspx.

43

společenské uplatnění odpovídající jeho schopnostem a rozumovému vývoji a podle svých sil a schopností přispěl k odčinění újmy vzniklé jeho protiprávním činem. Řízení musí být vedeno tak, aby přispívalo k předcházení a zamezování páchání jednotlivých protiprávních činů.61

4.2 Strategie prevence kriminality v České republice na léta 2012 2015 Vláda České republiky dne 14. 12. 2011 schválila dokument s názvem Strategie prevence kriminality v České republice na léta 2012 - 2015 (dále jen Strategie) předloženou ministrem vnitra, který navazuje na Strategii prevence kriminality na léta 2008 až 2011. Strategie představuje dílčí okruhy preventivní politiky státu v rámci kriminality. Cílem Strategie je: 1. Snižování míry a závažnosti trestné činnosti a zvyšování pocitu bezpečí občanů. 2. Snížení výskytu delikventní činnosti u cílových skupin definovaných ve Strategii či jejich ochrana. 3. Efektivní a koordinovaný systém prevence kriminality 4. Komplexní přístup v komunitách postavený na spolupráci obce, Policie ČR i dalších subjektů.62 Systém prevence kriminality v České republice v letech 2012 až 2015 bude fungovat v rámci 3 úrovní: 1. republiková a resortní – koordinační roli zde plní meziresortní orgán Republikový výbor, 2. krajská – plní krajské úřady, 3. lokální – plní samosprávy měst a obcí zatížených vysokou mírou kriminálně rizikových jevů.63

61

Zákon č. 218/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Ministerstvo vnitra České republiky. Strategie prevence kriminality v České republice na léta 2012 až 2015 [online]. [cit. 2013-03-20]. Dostupný na World Wide Web:http://www.mvcr.cz/clanek/strategieprevence-kriminality-na-leta-2012-2015.aspx. 62

44

Níže je uveden systém prevence kriminality v rámci České republiky na roky 2012 - 2015.

Obr. 3: Systém prevence kriminality v ČR Zdroj: Ministerstvo vnitra České republiky. Strategie prevence kriminality v České republice na léta 2012 až 2015 [online]. [cit. 2013-03-20]. Dostupný na World Wide Web: http://www.mvcr.cz/clanek/strategieprevence-kriminality-na-leta-2012-2015.aspx.

Jak je z výše uvedeného schématu patrné, jedná se o ucelený systém, který reaguje na základní problémy a přestavuje strategické cíle.

63

Ministerstvo vnitra České republiky. Strategie prevence kriminality v České republice na léta 2012 až 2015 [online]. [cit. 2013-03-20]. Dostupný na World Wide Web:http://www.mvcr.cz/clanek/strategieprevence-kriminality-na-leta-2012-2015.aspx.

45

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) je ústředním orgánem státní správy pro předškolní zařízení, školská zařízení, základní školy, střední školy i vysoké školy, pro vědní politiku, dále pro výzkum a vývoj, včetně mezinárodní spolupráce v uvedené oblasti a pro vědecké hodnosti, pro státní péči o děti, mládež, tělesnou výchovu, sport, turistiku a sportovní reprezentaci státu. V oblasti prevence odpovídá MŠMT zejména za následující činnosti: 

Koncepci, obsah a koordinaci v oblasti specifické primární prevence rizikového chování dětí a mládeže v rámci působnosti resortu školství, mládeže a tělovýchovy.



Zpracovávání metodických, koncepčních a jiných dílčích materiálů souvisejících s problematikou specifické primární prevence tohoto rizikového chování.



Přípravu materiálů v rámci legislativy.



Průběžné plnění úkolů, které vyplývají z vládních usnesení, strategií a koncepcí a z nich vyplývajících akčních plánů jednotlivých resortů.



Další činnosti.64

64

Ministerstvo vnitra České republiky. Strategie prevence kriminality v České republice na léta 2012 až 2015 [online]. [cit. 2013-03-20]. Dostupný na World Wide Web:http://www.mvcr.cz/clanek/strategieprevence-kriminality-na-leta-2012-2015.aspx.

46

EMPIRICKÁ ČÁST 5 Výzkum Empirickou část bakalářské práce tvoří kvalitativní výzkum prováděný formou dotazníkového šetření. Dotazníkového šetření se celkově účastnilo 197 respondentů.

5.1 Výzkumný vzorek Do výzkumu byli zařazeni respondenti, kteří jsou žáky následujících škol: 1. Gymnázium Mikuláše Koperníka, Bílovec 2. Mendelova střední škola, Nový Jičín 3. Střední odborné učiliště stavební, Šenov Záměrně byly vybrány tři různé typy škol s předpokladem různého sociálního zázemí v rodinách. Odpovídající žáci jsou z prvních a čtvrtých ročníků, tedy jedna skupina žáků je nezletilá a skupina žáků, která již plnoletosti dovršila nebo jsou těsně před dospělostí. Každá škola obdržela 70 dotazníků, celkem tedy 210 dotazníků, z tohoto počtu bylo vyřazeno 13 dotazníků (byly vyplněny jen z části), aby nezkreslovaly výsledek dotazníků. Celkový počet dotazníků čítá celkem 197 ks.

5.2 Struktura dotazníků Dotazník obsahuje 15 otázek zaměřených na danou problematiku. Všechny otázky jsou uzavřené, neboť se jedná o jednodušší formu odpovědí pro žáky. Pouze v jedné otázce byla možnost vyjmenovat a podrobně popsat drogy, které respondenti měli možnost vyzkoušet. V prvních dvou otázkách respondenti uvedli základní údaje, tedy pohlaví a věk. Otázka 3 vypovídá o tom, jak se žáci cítí v třídním kolektivu. Otázky 4 - 11 se vztahují k problematice šikany, krádeží, drog a záškoláctví a otázky 12 – 15 se zaměřují na prevenci na středních školách. Dotazník je součástí přílohy č. 1.

47

5.3 Cíle výzkumu Cílem výzkumné části bakalářské práce je zmapování problematiky kriminality žáků na středních školách. Na základě kvalitativní analýzy je nutné odhalit, jaké mají žáci informace k dané problematice, co činí dle jejich názoru největší problémy na škole a jaké jsou jejich zkušenosti se šikanou.

5.4 Hypotézy Výzkumná část bakalářské práce se skládá rovněž z hypotéz, které jsou velmi důležité. „Hypotéza není jakýkoliv předpoklad, hledání, střílení do prázdna. Musí důsledně vycházet z poznatků, které jsou o zkoumaném jevu známy, nebo z praktických zkušeností výzkumníka.“65 Níže jsou uvedeny jednotlivé hypotézy: Hypotéza 1. Největším problémem na středních školách jsou drogy - marihuana. Domnívám se, že v současnosti jsou největším problémem drogy (zejména marihuana), které jsou bohužel velmi dostupné a "moderní". Hypotéza č. 2. Žáci mužského pohlaví častěji experimentují především s alkoholem, tabákem a lehkou drogou než žáci ženského pohlaví. Domnívám se, že chlapci častěji podléhají svodům alkoholu, tabáku a lehkých drog než dívky. Hypotéza 3. Ve školách dochází k častým krádežím. Domnívám se, že na školách dochází k častým krádežím, protože žáci často nosí do škol drahé věci (mobily, drahé boty, oblečení apod.). Hypotéza 4. Šikana je častým společensky negativním jevem na školách. Domnívám se, že šikana představuje velký problém současnosti, proto je na školách často přítomna. 65

GAVORA, P. Úvod do psychologického výzkumu. Brno: Paido, 2000, s. 50.

48

Hypotéza 5. Ve školách je prevenci kriminality a delikvence věnována značná pozornost. Domnívám se, že v současné době se již každá škola věnuje prevenci kriminality.

5.5 Dotazníkového šetření

Dotazníkové šetření je následně rozpracováno do grafického zobrazení, čítá řadu grafů a vysvětlení k jednotlivým grafům. Otázka č. 1 a 2 se zabývala osobními údaji. Z celkového počtu 210 rozdaných dotazníků bylo řádně vyplněno a vráceno 197 ks dotazníků. Z tohoto počtu vyplnilo dotazník celkem 82 žen/ dívek a 115 mužů/chlapců. Věkové složení respondentů bylo 15, 16, 18 a 19 let.

Graf. 3: Jak se cítíš v třídním kolektivu Zdroj: vlastní zpracování na základě dotazníkového šetření.

49

Otázka č. 3 se zabývala skutečností, jak se daná osoba cítí v třídním kolektivu, což blíže prezentuje výše uvedené grafické zobrazení.

Z

výše

uvedeného

grafického znázornění vyplývá, že na školách jsou dobré kolektivy, kde se žáci cítí dobře i bezpečně. 60 osob uvedlo, že se ve škole cítí docela dobře a má zde pár kamarádů nebo kamarádek. Špatně se zde necítí nikdo.

Graf. 4: Co je podle Tvého názoru nejrozšířenější problematikou ve vašem třídním kolektivu nebo ve vaší škole? Zdroj: vlastní zpracování na základě dotazníkového šetření.

Otázka č. 4 se zaměřila na to, co je podle názoru respondentů nejrozšířenější problematikou ve třídním kolektivu nebo ve škole. Na tuto otázku se vyjádřili respondenti následovně. Za nejrozšířenější problém ve školách jsou považovány drogy, alkohol a také záškoláctví, ale i šikana. Šikanu a kyberšikanu uvedlo celkem 27 respondentů, přitom nejvíce (1. ročník - dívky). Drogy tvrdé i lehké uvedlo celkem 63 osob, překvapivě nejvíce respondentů bylo z 1. ročníku - chlapci. Alkohol uvedlo celkem 89 osob - alkohol u 1. ročníku - chlapci. Záškoláctví překvapivě se objevil u 4. ročníku – chlapci. Nejméně často uváděné byly automaty a rasismus, viz graf výše. 50

Graf. 5: Jak bys charakterizoval (-a) šikanu? Zdroj: vlastní zpracování na základě dotazníkového šetření.

Otázka č. 5 se zabývala skutečností, jak by daní respondenti charakterizovali šikanu. Nejčastěji na tuto otázku uváděli respondenti možnost fyzického týrání a psychického týrání. Pouze 9 respondentů uvedlo, že neví, co je to šikana, což tvořilo pouhých 5 % z celkového počtu všech dotázaných. Jak je z těchto odpovědí patrné, plných 95 % všech dotázaných má představu o tom, co šikana znamená, viz výše uvedené grafické zobrazení.

51

Graf. 6: Máš osobní zkušenost s šikanou? Zdroj: vlastní zpracování na základě dotazníkového šetření.

Otázka č. 6 se zabývala skutečností, zda mají dotázaní respondenti osobní zkušenost se šikanou. Na tuto otázku se vyjádřili respondenti následovně. Celkem 29 osob uvedlo, že byly šikanovány, což tvořilo celkem 15 % ze všech dotázaných osob. Dále 6 osob uvedlo, že je právě nyní šikanováno, což tvoří celkem 3 % všech dotázaných a 55 osob uvedlo, že byly svědkem šikanování. Tento počet tvořil celkem 27 % všech dotázaných respondentů. Celkem 11 respondentů uvedlo, že se sami podíleli na šikanování, což tvořilo celkem 6 % všech dotázaných osob. 96 respondentů uvedlo, že nemají osobní zkušenost se šikanou, což tvořilo celkem 49 % všech dotázaných respondentů, viz výše uvedené grafické zobrazení. Zde je velmi pozitivní skutečnost, že žáci ve většině případů nemají osobní zkušenost se šikanou na vlastní kůži. Důležitým zjištěním je výsledek, že celkově 1. ročník škol zahrnuje nejvíce žáků, kteří jsou šikanováni a také těch, kteří se na samotné šikaně podílejí.

52

Graf. 7: Setkal (-a) ses s útokem vedeným na Tvou osobu vedeným přes média (např. Facebook)? Zdroj: vlastní zpracování na základě dotazníkového šetření.

Otázka č. 7 se dotazovala na to, zda se daní respondenti setkali s útokem vedeným na jejich osobu prostřednictvím média, například sociální sítí Facebook. Na tuto otázku se vyjádřilo kladně plných 21 osob, což tvořilo 11 %. Zbývající část (89 %) se s tímto problémem nesetkala. Nejohroženější skupinou jsou však opět žáci 1. ročníku. Uvedené odpovědi shrnuje výše uvedené grafické zobrazení.

53

Graf. 8: Setkal (-a) ses s drogami na vaší škole? Zdroj: vlastní zpracování na základě dotazníkového šetření.

Otázka č. 8 se zabývala tím, zda se daní respondenti setkali s drogami na jejich škole. Na tuto otázku se respondenti vyjádřili následovně. 102 respondentů uvedlo, že se s drogami na škole setkali, což tvořilo celkem 52 % všech dotázaných osob a 48 % respondentů uvedlo, že se s drogou nesetkalo, viz výše uvedené grafické zobrazení. Z dotazníku vyplývá, že kromě děvčat z 1. ročníku se téměř polovina dotázaných s drogami setkala.

54

Graf. 9: Znáš osobně nějakého dealera drog? Zdroj: vlastní zpracování na základě dotazníkového šetření.

Otázka č. 9 se dotazovala na to, zda respondenti znají nějakého dealera drog osobně. Zde je možné pozorovat vážné zjištění. Plných 86 osob jak z prvního tak čtvrtého ročníku zná osobně dealera drog, což tvoří 44 % všech dotázaných. 111 osob žádného dealera osobně nezná. Tato odpověď tvoří 56 % všech dotázaných. Uvedená otázka z dotazníku potvrzuje předcházející dotaz zmiňující, že ti žáci, kteří se setkali s drogou, pravděpodobně znají i dealera (u 1. a 4. ročníku – chlapci). Údaj potvrzují také 1. ročník – dívky, viz graf výše.

55

Graf. 10: Vyzkoušel (a) jsi někdy nějakou drogu? Zdroj: vlastní zpracování na základě dotazníkového šetření.

Otázka č. 10 se zabývala tím, zda respondenti vyzkoušeli nějakou drogu. Na tuto otázku se respondenti vyjádřili následovně. Celkem 89 respondentů někdy nějakou drogu vyzkoušelo. Tato odpověď tvořila celkem 45 % všech dotázaných. 108 dotázaných drogu nikdy nevyzkoušelo, což tvořilo 55 %, viz grafické zobrazení výše. Z grafu je jasně čitelné, že s drogou experimentovali převážně chlapci, méně v 1. ročníku, více ve 4. ročníku, kdy u dívek převažují negativní odpovědi. Dále se tato otázka dotazovala na to, o jakou drogu se jednalo v případě, že respondenti drogu vyzkoušeli66. Zde respondenti nejčastěji uvedli, že se setkali s marihuanou. 145 osob uvedlo, že vyzkoušelo nějakou drogu. Nejčastěji se jednalo o marihuanu, se kterou má zkušenost celkem 79 osob - nejčastěji chlapci. Dále zde byl zařazen tabák, jenž uvedlo celkem 22 osob převažující u dívek a alkohol uvedlo celkem 25 osob. Zkušenost s kokainem uvedl 1 respondent z 1 ročníku, pervitin 1 respondent z

66

Alkohol a tabák zde byl také zařazen, přestože jako takové do drog nepatří.

56

prvního a čtvrtého ročníku a heroin 1 respondent z prvního ročníku - jednalo se o chlapce.

Graf. 11: Bylo Ti někdy něco odcizeno ve škole? Zdroj: vlastní zpracování na základě dotazníkového šetření.

Otázka č. 11 zněla: Bylo ti někdy něco odcizeno ve škole? Odpovědi na tuto otázku zněly: 86 respondentů uvedlo "ano", 111 respondentů uvedlo "ne", přičemž 44 % respondentů bylo někdy něco odcizeno, viz výše uvedené grafické zobrazení.

57

Graf. 12: Máte na škole výchovného poradce? Zdroj: vlastní zpracování na základě dotazníkového šetření.

Otázka č. 12 se zabývala skutečností, zda mají respondenti ve škole výchovného poradce. Zde se mohli respondenti vyjádřit: ano, ne, nevím. Celkem 156 osob uvedlo, že ve škole mají výchovného poradce, 8 z nich uvedlo, že nemají výchovného poradce a 33 osob neví - opět nejčastěji chlapci. Zarážející je, že někteří žáci (1. ročník) o výchovném poradci vůbec nevědí a někteří (1. i 4. ročník) jej zcela popírají, viz výše uvedené grafické zobrazení.

58

Graf. 13: Měl (-a) jsi možnost/příležitost se setkat s výchovným poradcem? Zdroj: vlastní zpracování na základě dotazníkového šetření.

Otázka č. 13 se zabývala skutečností, zda měl respondent možnost či příležitost se setkat s výchovným poradcem. 112 osob uvedlo, že se s výchovným poradcem setkalo, což tvořilo celkem 57 % všech dotázaných. 85 osob uvedlo, že se s tímto pracovníkem nesetkalo. Jasně vyplývající výsledek vypovídá o tom, že většina se s výchovným pracovníkem setkala, nejčastěji v 1. ročníku chlapci a ve 4 ročníku dívky. Nejméně setkání uvádějí chlapci ve 4. ročníku, viz výše uvedené grafické zobrazení.

59

Graf. 14: Jak často se účastníte preventivních programů (přednáška, beseda, diskuse, prožitkové aktivity, pobytové nebo ve škole)? Zdroj: vlastní zpracování na základě dotazníkového šetření.

Otázka č. 14: Jak často se účastníte preventivních programů (přednáška, beseda, diskuse, prožitkové aktivity pobytové nebo ve škole)? Odpovědi se u žáků jednotlivých ročníků výrazně lišily. Chlapci uvádějí prevenci jen 1 x ročně, kdežto dívky se programů účastnily častěji. Zde je otázkou, zda se všichni neúčastní stejných programů, avšak chlapci toto berou jako výuku, nikoli jako prevenci, viz výše uvedené grafické zobrazení.

60

Graf. 15: Jak bys řešil (-a) problematickou situaci (drogy, šikana, krádeže, alkohol), ve které by ses sám octil (-a)? Obrátil (-a) by ses na: Zdroj: vlastní zpracování na základě dotazníkového šetření.

Otázka č. 15 zněla: Jak bys řešil (-a) problematickou situaci (drogy, šikanu, krádeže, alkohol), ve které by ses sám / sama ocitl (-a)? Obrátil (-a) by ses na (výběr z možností). Tento problém by většina řešila nejčastěji s učitelem, poté s kamarádem. Žáci 1. ročníku by se nebáli vyhledat odborníka – hlavně u 1. ročníku chlapci a dívky. Vyšší ročníky by toto považovali zřejmě za „potupu, nesmysl“, viz výše uvedené grafické znázornění.

61

5.6 Shrnutí dotazníkového šetření

Cílem bakalářské práce bylo provést a vyhodnotit empirické šetření pro oblast kriminality na některých středních školách a navrhnout vhodná doporučení pro jejich potenciální prevenci. Domnívám se, že se tento cíl podařilo splnit. V rámci výzkumu bylo stanoveno rovněž pět hypotéz. Všechny stanovené hypotézy se potvrdily, kromě hypotézy č. 3 a hypotézy č. 4, z čehož lze vyvodit, že faktory vyvolávající kriminalitu jsou ve školách na vysoké úrovni, zejména u chlapců. Samotných krádeží je ve školách také celá řada, přestože se tato hypotéza potvrdila pouze ze 44 %. I přesto lze považovat jako záslužnou preventivní činnost, činnost výchovných poradců na školách, kdy je prevenci věnována značná pozornost. Hypotéza č. 1 se potvrdila z 54 %. Hypotéza č. 2 se potvrdila ze 72 %. Hypotéza č. 3 se nepotvrdila z 56 %. Hypotéza č. 4 se nepotvrdila (vyhodnotit procentuálně tuto hypotézu nelze, neboť otázka zaměřená na tuto oblast byla uvedena s možností více odpovědí - žáci mohli zaškrtnout více odpovědí). Hypotéza č. 5 se potvrdila z 88 %. Podrobné vyhodnocení hypotéz je k dispozici v následující kapitole.

5.7 Verifikace hypotéz Cílem výzkumu je potvrdit nebo vyvrátit vytvořené hypotézy, které odrážejí možné souvislosti mezi vztahem středoškolských žáků s problematikou kriminality (s problematikou šikany, faktory jakými jsou pohlaví, kvalitní rodinné zázemí). Hypotéza 1. Největším problémem na středních školách jsou drogy - marihuana. Tato hypotéza se potvrdila, neboť plných 79 osob (54 %) z počtu 145 osob užívající drogu uvedlo, že užilo marihuanu. Hypotéza č. 1. byla potvrzena. Hypotéza č. 2. Žáci mužského pohlaví častěji experimentují především s alkoholem, tabákem a lehkou drogou než žáci ženského pohlaví. Z grafů jednoznačně vyplývá, že žáci mužského pohlaví častěji experimentují s drogami, alkoholem a tabákem. Žáci čtvrtého ročníku mužského pohlaví mají s 62

těmito experimenty největší zkušenost, následují je žáci mužského pohlaví prvního ročníku. Žáci čtvrtého ročníku ženského pohlaví mají naopak nejmenší potřebu experimentovat s drogami, alkoholem a tabákem. Z odpovědí je zřejmé, že žáci mužského pohlaví čtvrtého ročníku a také žáci prvního ročníku častěji experimentují než žáci ženského pohlaví. Hypotéza č. 2 byla potvrzena. Hypotéza 3. Ve školách dochází k častým krádežím. Celkem 86 respondentů uvedlo, že jim bylo něco odcizeno, 111 respondentů uvedlo, že jim nebylo nikdy nic odcizeno. Hypotéza se nepotvrdila z 56 % a potvrdila z 44 %, z čehož vyplývá, že uvedená hypotéza se nepotvrdila. Hypotéza č. 3 nebyla potvrzena. Hypotéza 4. Šikana je častým společensky negativním jevem na školách. Uvedená hypotéza se nepotvrdila. Daleko větším problémem je na školách užívání drog a alkoholu. Rovněž je nutné podotknout, že jednotliví respondenti se nebáli odpovídat na uvedenou otázku, neboť se jednalo o anonymní dotazníkové šetření, a proto je patrné, že jde o zcela věrohodné informace. Hypotéza č. 4 nebyla potvrzena. Hypotéza 5. Ve školách je prevenci kriminality a delikvence věnována značná pozornost. Preventivních programů se účastnila celá řada žáků minimálně 1 x ročně, což tvořilo nejčastější odpověď u chlapců 1. a 4. ročníku. Zpravidla dívky v obou ročnících uváděly, že prevenci je věnována pozornost častěji. Pouze 23 osob (bohužel nejčastěji chlapců, kteří tvoří nejohroženější skupinu osob) uvedlo, že prevenci není věnována žádná pozornost, viz následující tabulka. Hypotéza č. 5 byla potvrzena.

63

1 x ročně Častěji Nikdy

Účast na preentivních programech 1. ročník - Chlapci 1. ročník - Dívky 4. ročník - Chlapci 29 6 35 17 30 16 10 1 8

4. ročník - Dívky 15 26 4

Tab. 1: Účast na preventivních programech Zdroj: vlastní zpracování na základě dotazníkového šetření.

5.7 Doporučení České školy řeší řadu problémů, jak je z dotazníkového šetření patrné. Zarážející však je skutečnost, že žáci mají přístup k omamným látkám, které mohou následně vést ke kriminálním činům a poškození zdravého vývoje dospívajícího jedince. Doporučení mohou však být pouze obecná. Na každém rodiči je povinnost, aby vedl své potomky k zodpovědnému životu tím, že mu sám dá ten správný vzor pomocí své autority, správného výchovného stylu a životního stylu. Děti také potřebují dostatek lásky a zájmu, respektu a empatie. To jsou základní stavební prvky pro správný psychický i fyzický vývoj, který mohou v prvních letech života dítěte zajistit jen rodiče nebo osoby o dítě pečující. Jako další prevenci je nutno zmínit velkou pozornost učitelů a vychovatelů dětí ke změnám chování žáků a žáků a snahu o nápravu negativního chování. Na místě tak není tolerance a přehlížení těchto problémů. Dalším doporučením je vést zajímavé besedy o prevenci kriminality na školách tak, aby žáky zaujaly a vzali si z nich potřebné ponaučení. Osobně bych volila například možnost názorných příkladů - kladných i záporných. V rámci prevence je také důležité zmínit Metodický pokyn MŠMT ČR, jenž hovoří o tom, že je nutné nejen vzdělávat, nýbrž také vychovávat žáky a žáky, přičemž je podstatné, aby každý učitel věnoval patřičnou pozornost všem žákům. Záleží tak ve velké míře na učiteli, zda se podaří preventivní činnost zaměřenou na kriminalitu, úspěšně realizovat či nikoliv.

64

Závěr V bakalářské práci jsem se zabývala problematikou prevence kriminality na středních školách. Jak bylo v práci uvedeno, velký vliv na dítě má primární rodina. Děti vyrůstající v ústavech a bez lásky mohou ztrácet motivaci k morálnímu životu a normám. Může tomu tak být zejména u dětí opuštěných žijících v ústavech. Chybí zde vzory rodičů a dalších osob či sourozenců a zejména pak vzory rodinného prostředí, které tyto děti nemají možnost poznat. Přestože některé mohou být umístěny do náhradních rodin, jejich adaptace na nové prostředí bývá vždy náročnější s přibývajícím věkem dítěte. Velký vliv na budoucí život dítěte má zejména primární rodina. Také z toho důvodu byla této problematice věnována velká část bakalářské práce. Rodina tvoří nejbližší prostředí dítěte, v němž žije od narození až do odchodu z domova. V té době uspokojuje základní potřeby dítěte, materiální, citové, společenské, a je to pro ně pramenem neustálých životních zkušeností a poznatků. Vhodné, láskyplné prostředí, to je však pouze ideál, s kterým se v každé rodině nesetkáváme. Zdá se to nepochopitelné, ale je to skutečnost. Mnozí rodiče vytvářejí pro své děti prostředí různě deformované, a proto nevhodné. Příčiny mohou být různé. Závadné je především výchovně nedostačující prostředí, v němž děti živoří jako květiny, které omylem zasadili do špatné půdy. Existují totiž rodiče, kteří nebyli k rodičovství dostatečně připraveni. Bývají to většinou mladí lidé. Neuvažují o hierarchii hodnot, žijí ze dne na den, honí se za výdělkem, hledají jenom zábavu, pochybné požitky, a děti jim překážejí. K výchově se staví zpravidla lhostejně, jako by jim na dětech vůbec nezáleželo a někdy ji dokonce odmítají. Bývají často nespravedliví, dopouštějí se lží. Všechno to, co snižuje hodnotu rodičů v očích dítěte, otřásá jejich autoritou. Práce se zaměřila na dospívající jedince, kteří navštěvují střední školu. Dospívání je důležitý milník v životě člověka, přičemž představuje životní úsek ohraničený na jedné straně prvními známkami pohlavního zrání a akcelerací růstu, na druhé straně dovršením plné pohlavní zralosti i dokončením růstu. Během období zrání dochází k řadě psychických změn, mění se způsob myšlení, dochází k novým pudovým tendencím a hledání způsobů jejich uspokojování i kontroly, ale rovněž dochází k celkové emoční labilitě. V podstatě během všech těchto změn dále dochází k novému 65

zařazení jedince, jenž se odráží v odlišném očekávání společnosti.67 Období dospívání (zejména období adolescence) provádí dospívající řada změn, což vede k výraznému vlivu a převaze vrstevníků nad rodiči. Ještě zřetelnější je tento vliv patrný u pubescentů, kdy se dospívající v rané fázi dospívání necítí již být dítětem, ale jeho osobnost ještě stále není připravena na to být dospělým. Brání se jakýmkoliv příkazům a požadavkům ze strany rodičů a snaží se prosazovat vlastní názory. Tato práce se však zabývá obdobím adolescence, což je období časově vymezeno věkem 15 – 22 let. V tomto věku se často objevují výraznější výchovné problémy. Dospívající již má vlastní názory, které dokáže prezentovat. Teoretická část práce se zaměřila na získání poznatků potřebných pro empirickou část. V úvodu své práce jsem si vytyčila cíl provést a vyhodnotit empirické šetření pro oblast kriminality na některých středních školách a navrhnout vhodná doporučení pro jejich potenciální prevenci. Poté jsem si vymezila základní pojmy. Sestavila jsem dotazník, který se zaměřil na zmíněné téma. Dotazník byl realizován na třech středních školách. Získaná data jsem vyhodnotila a navrhla jsem vhodná doporučení. Z dotazníkového šetření vyplývá, že kriminalita je bohužel součástí středních škol. Žáci se zde nejčastěji setkávají s drogami, alkoholem, tabákem, šikanou a záškoláctvím. Využití bakalářské práce je velmi pestré. Je možné ji použít jako stručný návod pro rodiče, jak vychovávat děti, návod pro stručnou prevenci, pro čtenáře, kteří se o tuto problematiku zajímají nebo o samotné žáky. Pravidelné dotazníkové šetření představuje určitý druh prevence a je užitečné pro učitelé a vedení škol. Na základě výsledků dotazníkového šetření pak mohou zaujmout patřičné stanovisko k řešení situace na těchto školách. Podobná šetření lze doporučit také na dalších školách v rámci prevence kriminální činnosti. Dalším tématem bakalářské práce by mohlo být zaměření na vybraný druh kriminální činnosti. Téma, kterým jsem se zde zabývala, je mi velmi blízké, jelikož jsem matka dítěte a rovněž působím na škole v rámci výkonu zaměstnání. Bakalářská práce mi poskytla informace o nástrahách, které číhají na dnešní děti a dospívající. Vzala jsem si ponaučení z toho, že sama musím věnovat značnou pozornost na prevenci, abych případné odchylky od běžného chování mohla včas korigovat. Přínos této práce spatřuji pro můj osobní život (lepší orientaci v problematice), ale také pro

67

LANGMEIER, J, KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006.

66

profesní život, kde mohu uplatnit nabyté znalosti a věřím, že se mi je v praxi podaří zdárně používat.

67

Shrnutí Bakalářská práce „Prevence kriminality na středních školách“ se zabývá závažnou problematikou kriminality páchanou žáky na středních školách. Práce je rozdělena do dvou částí – teoretické a empirické. Teoretická část shrnuje základní teoretické poznatky. Zabývá se sociálně patologickými jevy, definicí kriminality, delikvence, vlivem prostředí a možnými příčinami delikvence mládeže. Empirická část obsahuje výsledky kvalitativního výzkumu provedeného mezi žáky středních škol, objasňující problematiku kriminality na školách. Práce přináší velmi znepokojující zjištění – žáci na středních školách jsou záškoláctvím, drogami a alkoholem velmi ohrožení.

Summary Bachelor´s thesis „Criminal prevention on High Schools“ is focusing on serious problematic, which is caused by pupils on high schools. The thesis is divided into 2 sections – theoretical and empirical. The theoretical part contains collected knowledge. Focused on social-pathological phenomena, definition of criminality, delinquency, influence of the environment and possible causes of juvenile delinquency. The empirical part contains the results of qualitative research conducted among high school pupils possible causes of juvenile delinquency. The thesis brings a very disturbing findings pupils on high schools are dealing in most - truancy, drug and alcohol risk much more than other population groups.

68

Klíčová slova Sociálně patologické jevy, delikvence, kriminalita, šikana, drogy, alkohol, záškoláctví

Key words Socially pathological phenomena, delinquency, crime, bullying, drugs, alcohol, truancy

Bibliografický záznam: SVOBODOVÁ, Sabina. Prevence kriminality na středních školách. Bakalářská práce. Vedoucí práce Ing. Pavla Stejskalová, Brno: Masarykova univerzita. Pedagogická fakulta: Katedra fyziky, chemie a odborného vzdělávání. 2013. 55 s., 1 příloha.

69

Seznam použité literatury 

Monografie

BAKOŠOVÁ, Z. Sociálna pedagogika. Bratislava: Univerzita Komenského, 1994. 80 s. ISBN 80-223-0817-X. BENDL, S. Jak předcházet nekázni aneb kázeňské prostředky. 1.vyd. Praha: Nakladatelství ISV, 2004. 208 s. ISBN 80–86642–14-3. FISCHER, S., ŠKODA, J. Sociální patologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009. 218 s. ISBN 978-80-247-2781-3. FÜRST, M., Psychologie, Olomouc: Votobia, 1997. 259 stran, ISBN 80-7198-199-0. GAVORA, P. Úvod do psychologického výzkumu. Brno: Paido, 2000. KRAUS, B., POLÁČKOVÁ V., et al. Prostředí Člověk Výchova. 1.vyd Brno: Paido, 2001, 199 s., ISBN 80-7315-004-2. KYRIACOU, CH. Řešení výchovných problémů ve škole. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. 151 s. ISBN 80-7178-945-3. LANGMEIER, J, KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. 368 s. ISBN 80-247-1284-9. LANGMEIER, J, KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. 3. vyd. Praha: Grada Publishing, 1998. 368 s. ISBN 80-7169-195-X. MACEK, P. Adolescence. Praha: Portál, 1999. MARTÍNEK, Z., Agresivita a kriminality školní mládeže. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009, 152 s., ISBN 978-80-247-2310-5. 70

MATĚJČEK, Z., DYTRYCH, Z. Krizové situace v rodině očima dítěte. 1. vyd. Praha: Grada, 2002. 128 s. ISBN 80-247-0332-7. MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence. 2. vyd. Praha: Portál, 2003. 344 s. ISBN 80-7178-771-X. MATOUŠKOVÁ, I. Aplikovaná forenzní psychologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2013. 304 s. ISBN 978-80-247-4580-0. PRCHAL, J. Vychováváme děti. 2. vyd. Praha 1976. 245 s. PROTIVINSKÝ, M. Prevence kriminality: skripta určená studentům veřejnoprávních akademií a vyšších odborných škol a posluchačům rekvalifikačních kurzů bezpečnostněprávního studia. 1. vyd. Praha: Armex, 1999. 86 s. ISBN 80-86244-03-2. PRUNNER, P. Psychologie gamblerství aneb sázka na štěstí. 1. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. 273 s. ISBN 978-80-7380-074-1. PRUDKÝ, L. a kol. Inventura hodnot. 1. vyd. Praha: Academia, 2009. ISBN 978-80200-1751-2. ŠÁMAL, P., VÁLKOVÁ, H., SOTOLÁŘ, A., HRUŠÁKOVÁ, M. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2004. 1065 stran, ISBN 80-7179-8290. ŠPAŇHELOVÁ, I. Jak usměrňovat agresivitu. 1.vyd. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2007. 12 s. ISBN 978–80–86991–00– 9. VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 4. vyd. Praha: Portál, 2008. 872 s. ISBN 978-80-7367-414-4. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie 1: dětství a dospívání. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005. 467 s. ISBN 80-246-0956-8. 71

WEISS, P. a kol. Sexuální zneužívání dětí. Praha, 2005. ZOUBKOVÁ, I., MOULISOVÁ, M., Kriminologie a prevence kriminality. Praha: Armex Publishing, 2004. 146 stran, ISBN 80-86795-05-5. 

Elektronické zdroje

Dnešní mládež: Drogy, sex a nuda. Blesk. [online]. 2010 [cit. 2013-02-20]. Dostupný na World Wide Web: http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti-domaci/132323/dnesnimladez-drogy-sex-a-nuda.html. ISSN 1213-8991. CEJP, M., HAVRDA, M., HOPE, T. a kol. Karlovarský kraj. [online]. [cit. 2013-0320].

Dostupný

na

World

Wide

Web:

http://www.kr-

karlovarsky.cz/NR/rdonlyres/03F45F80-704A-482E-8533764DE3A6FE43/0/projekty_PK_mladeze.pdf Český statistický úřad [online]. 2013 [cit. 2013-02-09]. Dostupný na World Wide Web: http://notes2.czso.cz/xl/redakce.nsf/i/120613_krimi/$File/Kriminalita_2005.pdf. Ministerstvo vnitra České republiky. Strategie prevence kriminality v České republice na léta 2012 až 2015 [online]. [cit. 2013-03-20]. Dostupný na World Wide Web: http://www.mvcr.cz/clanek/strategie-prevence-kriminality-na-leta-2012-2015.aspx. NETOLICKÁ, D. Kriminalita dětí a mládeže [online]. [cit. 2013-03-20]. Dostupný na World Wide Web: http://userfiles.nidm.cz/file/KPZ/Kriminalita_deti_a_mladeze.pdf. NICM. Kriminalita a delikvence - charakteristika [online]. [cit. 2013-01-20]. Dostupný na World Wide Web: http://www.nicm.cz/kriminalita-a-delikvence-charakteristika. Statutární město Most. Výchovné problémy a trestná činnost mládeže [online]. [cit. 2013-03-20]. Dostupný na World Wide Web: www.mesto-most.cz.

72

Zpráva o vnitřní bezpečnosti [online]. 2011 [cit. 2012-12-10]. Dostupný na World Wide Web: www.mvcr.cz. Seznam grafů, obrázků a grafů 

Seznam grafů

Graf 1: Vývoj počtu mladistvých v letech 2000 - 2010 (vždy k 31.12 v daném roce). Graf. 3: Jak se cítíš v třídním kolektivu. Graf. 4: Co je podle Tvého názoru nejrozšířenější problematikou ve vašem třídním kolektivu nebo ve vaší škole? Graf. 5: Jak bys charakterizoval (-a) šikanu? Graf. 6: Máš osobní zkušenost s šikanou? Graf. 7: Setkal (-a) ses s útokem vedeným na Tvou osobu vedeným přes média (např. Facebook)? Graf. 8: Setkal (-a) ses s drogami na vaší škole? Graf. 9: Znáš osobně nějakého dealera drog? Graf. 10: Vyzkoušel (a) jsi někdy nějakou drogu? Graf. 11: Bylo Ti někdy něco odcizeno ve škole? Graf. 12: Máte na škole výchovného poradce? Graf. 13: Měl (-a) jsi možnost/příležitost se setkat s výchovným poradcem? Graf. 14: Jak často se účastníte preventivních programů (přednáška, beseda, diskuse, prožitkové aktivity, pobytové nebo ve škole)? Graf. 15: Jak bys řešil (-a) problematickou situaci (drogy, šikana, krádeže, alkohol), ve které by ses sám octil (-a)? Obrátil (-a) by ses na: 

Seznam obrázků

Obr. 1: Stupně prevence. Obr. 2: Riziko, ochrana a prevence. Obr. 3: Systém prevence kriminality v ČR.

73



Seznam tabulek

Tab. 1: Účast na preventivních programech. Seznam zákonů Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže)ve znění pozdějších předpisů. Seznam příloh Příloha č. 1: Dotazník.

Seznam zkratek

ADHD

Syndrom hyperaktivity nebo další neurotické poruchy

Atp.

a tak podobně

Apod.

a tak podobně

CAN

Child Abuse and Neglect

ČR

Česká republika

MMD

Minimální mozková dysfunkce

MŠMT

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

Např.

například

Př.

příklad

Tj.

to jest

74

Přílohy Příloha č. 1: Dotazník Dotazník Tento dotazník je určen žákům prvních a třetích, případně čtvrtých ročníků středních škol, je anonymní. Výsledky slouží pouze pro bakalářskou práci. Prosím, zakřížkujte správnou odpověď. Kde tato možnost není, prosím, vyplňte. Děkuji za Váš čas!

1. Jsi:

muž žena

2. Věk:

………………

3. Jak se cítíš v třídním kolektivu:

výborně, máme skvělý kolektiv dobře, mám ve třídě hodně kamarádů/kamarádek docela dobře, mám ve třídě pár kamarádů/ kamarádek špatně, nemám ve třídě kamaráda/ kamarádku

4. Co je podle Tvého názoru nejrozšířenější problematikou ve vašem třídním kolektivu nebo ve vaší škole (vyber jednu nebo více možností) šikana/kyberšika drogy (lehké, tvrdé) alkohol krádeže záškoláctví automaty rasismus 5. Jak bys charakterizoval (-a) šikanu? (vyber jednu nebo více možností): fyzické týrání psychické týrání nevím 6. Máš osobní zkušenost s šikanou: šikanován

ano, byl (-a) jsem (-á) 75

ano, jsem šikanovaný (-á) ne, ale byl (-a) jsem svědkem šikanování sám jsem se podílel na šikaně ne 7. Setkal (-a) ses s útokem vedeným na tvou osobu vedeným přes média (např. Facebook): ano ne 8. Setkal (-a) ses s drogami na vaší škole? ano ne 9. Znáš osobně nějakého dealera drog?

ano ne

10. Vyzkoušel(-a) jsi někdy nějakou drogu? ano ne Pokud ano, o jakou drogu se jednalo? …………………………………………………………………………………… …………………. 11. Bylo Ti někdy něco odcizeno ve škole ?

12. Máte na škole výchovného poradce?

ano ne

ano ne nevím

13. Měl (-a) jsi možnost/příležitost se setkat s výchovným poradcem?

ano ne

14. Jak často se účastníte preventivních programů (přednáška, beseda, diskuse, prožitkové aktivity pobytové nebo ve škole)? 1x ročně častěji nikdy

15. Jak bys řešil (-a) problematickou situaci (drogy, šikana, krádeže, alkohol), ve které by ses sám ocitl (-a)? Obrátil (-a) by ses na: kamaráda rodiče učitele odborníka (psycholog apod.)