MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra geografie
Moravský kras – vlastivědné vycházky pro učitele I. stupně základní školy Diplomová práce
Brno 2007
Autor práce: Pavla Ziková Vedoucí práce: Prof. PhDr. Petr Chalupa CSc.
1
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům
Brně dne 25. května 2007
Pavla Ziková
……………………………………… 2
Poděkování Vedoucímu diplomové práce Prof. PhDr. Petru Chalupovi CSc. za odborné a trpělivé vedení. RNDr. Ivanu Balákovi a RNDr. Miroslavu Kovaříkovi za poskytnutí odborných informací a grafických podkladů. Mému manželovi za zpracování videa.
3
Obsah 1
CÍL PRÁCE................................................................................................. 7
2
SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY ........................................ 8
3
STRUKTURA DIPLOMOVÉ PRÁCE.......................................................... 9
4
KOMPLEXNÍ GEOLOGICKÁ CHARAKTERISTIKA MOR. KRASU ........ 10
4.1
Poloha krasu na území České republiky, rozloha................................................................... 10
4.2
Geologický vývoj a stavba......................................................................................................... 12
4.3
Geomorfologická charakteristika............................................................................................. 17
4.4
Podnebí ....................................................................................................................................... 17
4.5
Vodstvo ....................................................................................................................................... 18
4.6
Půdy ............................................................................................................................................ 19
4.7
Biota............................................................................................................................................ 20
4.8
Ochrana přírody ........................................................................................................................ 24
5
KRASOVÉ JEVY – POVRCHOVÉ A PODPOVRCHOVÉ ....................... 27
6
KOMPLEXNÍ GEOGRAFICKÁ CHARAKTERISTIKA MORAVSKÉHO KRASU - SPOLEČENSKÉ PROSTŘEDÍ ................................................. 31
6.1
Obyvatelstvo a sídla................................................................................................................... 31
6.2
Kultura a historie oblasti, osobnosti, zvyky a obyčeje............................................................ 37
6.3.
Hospodářství .............................................................................................................................. 49
7
VLASTIVĚDNÉ VY C H Á Z K Y .............................................................. 51
7.1
Teoretická část-didaktický výklad o významu vlastivědných vycházek ve výuce vlastivědy na I. stupni ZŠ ............................................................................................................................ 51 7.1.1 Charakteristika vzdělávací oblasti .......................................................................................... 53
7.2 Praktická část - textová část - výklad k filmu ......................................................................... 61 7.2.1 Výchozí místo Jedovnice....................................................................................................... 62 Vycházka A – Rudické propadání, větrný mlýn, lom V Seči................................................................ 66 Vycházka B – Poutní místo Křtiny ....................................................................................................... 69 Vycházka C – Moderní a lidové stavby Senetářov ............................................................................... 72 Vycházka D – Jedovnické rybníky........................................................................................................ 75 Vycházka E – Střední část Mor. krasu, propast Macocha, jeskyně Punkevní, Kateřinská, Blansko..... 77 Vycházka F - Jeskyně Balcarka, propast Macocha, Vilémovice.......................................................... 80
4
7.2.2 Výchozí místo Sloup.............................................................................................................. 83 Vycházka G - městys Sloup, prohlídka Sloupsko-šošůvských jeskyní ................................................. 85 Vycházka H - Sloup, Propast Macocha, Punkevní jeskyně, Skalní mlýn, Blansko............................... 87 Vycházka I - Sloup, Šošůvka, Holštejn, údolí Bílé vody.................................................................... 90 Vycházka J - Šošůvka, návštěva kozí farmy ....................................................................................... 93
8 VYUŽITÍ FILMU A TEXTOVÉ ČÁSTI VE ŠKOLSKÉ PRAXI DIDAKTICKÁ TRANSFORMACE ....................................................................................... 95 ZÁVĚR ............................................................................................................. 96 POUŽITÁ LITERATURA.................................................................................. 97 RESUMÉ........................................................................................................ 100 SEZNAM PŘÍLOH ......................................................................................... 101 PŘÍLOHY ....................................................................................................... 102
5
ÚVOD Téma předložené diplomové práce jsem vybrala na základě své dlouholeté činnosti ve funkci vedoucí celostátní učitelské základny pro rodiče s dětmi Moravský kras ve Sloupu a v Jedovnicích. Věnovala jsem se převážně programu pro děti a pochopila jsem, jak důležitý je význam vycházek při vytváření nových poznatků a vědomostí u dětí. Při jednotlivých vycházkách si děti pomocí smyslového vnímání osvojily nové vědomosti z různých oblastí, z kulturního i přírodního dědictví naší země. Při čtení pohádek
a pověstí prožívaly děti dobrodružství v podzemním
království. Z pohádkového světa vzápětí
vešly do skutečného krasového území.
Emotivní zážitky upevňují délku trvání získaného poznání. Vycházka je přirozenou činností, která vede k nenásilnému a efektivnímu učení. Moravský kras je tvořen unikátními přírodními jevy – závrty, skalní útvary a ponory, propasti, jeskyně. Právě krasové jevy se stávají cíli tisíců turistů z celého světa. Nejedná se však pouze o návštěvu přístupných jeskyní a zhlédnutí krasové výzdoby. Cílem našich vycházek jsou krasové jevy, které najdeme bokem hojně navštěvovaných turistických tras. Vzhledem k unikátnosti těchto jevů a možnosti využití při vycházkách je jim věnována samostatná kapitola. Tyto přírodní krásy skvěle doplňují architektonické stavby a bohatá historie oblasti. Najdeme zde sídlo pravěkého člověka, nejstarší huť ve střední Evropě, zříceniny hradů, výstavné zámky. Na malém území jsou zde zastoupeny různé stavební slohy. Moravský kras je barevnou učebnicí připravenou jen otevřít a začít číst. Dalším důvodem je ekonomické hledisko. Moravský kras se stal v posledních letech velmi komerčním prostředím. Lákavé poutače a prospekty
nabízí různé
možnosti, ale za značně vysoké ceny. Vydávají průvodce různých částí Moravského krasu, přesto zapomínají na krátké trasy, odpovídající dětským turistům. Pro školní výlety jsem hledala cesty méně finančně náročné, zato bohaté na zážitky pro děti. Všechny vycházky jsou doplněny nápadníčkem pro učitele, který obsahuje náměty různých činností v souladu s učivem 1.- 5. ročníku a zároveň pohádkami a pověstmi . Trasy výletů jsou vedeny ze Sloupu a z Jedovnic. Při volbě výchozího místa rozhodovaly tyto faktory : dopravní dostupnost místa, ubytování, služby a vzdálenost od cíle vycházek. Přála bych si, aby tato práce pomohla učitelům při rozhodování a přípravě školního výletu a byla přínosem pro využití vycházky ve vyučování na 1. stupni ZŠ.
6
1 Cíl práce Rok 2007 je významným rokem v systému českého školství. Nová podoba vzdělání má vybavit děti vědomostmi a dovednostmi, které mají nadčasový význam. Je velmi důležité, aby učitel děti vhodně motivoval a připravil zajímavou výuku. S tím souvisí metody práce, které učitel k dosažení svých cílů použije. Dítě si nejvíce osvojí to, co samo prakticky vyzkoušelo, o čem diskutovalo a co jiným vysvětlovalo. Proto se zařazují způsoby výuky, které nejsou pouhým předáváním hotových poznatků, ale vycházejí z aktivní práce žáků ve skupinách a z propojení poznání různých předmětů . Cílem této práce je ukázat možnosti využití vycházek jako metody ve vyučování k dosažení smysluplného, přitažlivého a zábavného osvojování učiva na 1.stupni ZŠ. Každý učitel může využít vlastní region k přípravě zajímavé a tvůrčí výuky. Tato práce nabízí učiteli náhled na různé možnosti využití mezipředmětových vztahů, získávání vědomostí dětí vlastním pozorováním a zpracováváním informací, spolupráci a řešení problémů ne ve školních lavicích, ale v přírodě. V tomto prostředí se děti cítí lépe, nejsou stresované dodržováním časových limitů vyučovacích hodin, chtějí se dozvědět něco nového a aktivně se zapojují do plnění úkolů. Právě příroda Moravského krasu poskytuje nepřeberné množství nápadů, které lze efektivně využít ve výuce na 1. stupni základních škol. Připravila jsem pro učitele z celé České republiky metodický návod, jak využít vlastivědných vycházek v Moravském krasu. Pro samotného učitele je důležité seznámení s lokalitou vycházek. Proto jsou součástí mé práce teoretické podklady. Tvoří je komplexní charakteristika Moravského krasu. Praktická část nabízí učiteli metodický návod k jednotlivým vycházkám, včetně vizuálního materiálu. Ten slouží k dotvoření uceleného a konkrétního pohledu na jednotlivé vycházky. Při zpracování diplomové práce jsem použila k řešení problému různé metody (např. analýzu literatury, zpracování kartografických údajů, vlastní terénní výzkum, rozhovor, zpracování videa, výchovně vzdělávací činnost).
7
2 Současný stav řešené problematiky Učitel, který se v současné době rozhodne pro výlet do Moravského krasu, se může seznámit s touto oblastí v různé odborné literatuře. Cenné údaje mu poskytují webové stránky CHKO Moravský kras. Stránky jednotlivých obcí regionu mají různou informační hodnotu. Některé údaje např. o ubytování jsou nedostatečné, uvedená telefonní čísla neexistují. Dalším zdrojem informací jsou média, např. pořady České televize „Toulavá kamera“ a „Ostrovy zapomenutého klidu“. Správným navigátorem v dnešní turistice jsou Informační střediska. tzv. “Ičko“ je umístěno i na Skalním mlýně. Zde si telefonicky nebo e-mailem můžete rezervovat vstupenky až na rok dopředu. Pro učitele, který si plánuje školní výlet, je tato služba přínosná. Další informace, které učitel potřebuje vědět o školním výletě, mu bohužel informační služba neposkytne. Pracovnice navigují všechny turisty stejným směrem s maximálním využitím komerčních služeb. Hledala jsem jiné cesty, pro kolektivy dětí méně ekonomicky náročné a více přitažlivé. Zaměřila jsem se na zpracování vlastivědných vycházek v Moravském krasu pro potřebu učitelů na 1. stupni základních škol. Vycházela jsem z nashromážděných pramenů od 60. let minulého století až po nové publikace o Moravském krase. Samozřejmě, že se objevilo množství odlišností a změn, které nastaly po roce 1989. Změny se týkaly hlavně ekonomické a politické sféry oblasti. V didaktické části jsem vycházela z nejnovějších poznatků pedagogiky a psychologie. Zvláště ze Školní didaktiky, autorů Kalhous a Obst. Dále z cílů Rámcově vzdělávacího programu, očekávaných výstupů v oblasti Člověk a jeho svět. Učivo osvojované na trasách vycházek vychází z učebnic a pracovních sešitů vlastivědy a přírodovědy pro 4. a 5. ročník ZŠ z nakladatelství Nová škola. Snažila jsem se metodicky zpracovat danou problematiku a poskytnout učiteli adekvátní řešení. Provázat vlastní činnostní učení s pohádkami a pověstmi z Moravského krasu.
8
3 Struktura diplomové práce Diplomovou práci tvoří části, které na sebe logicky navazují. Při zpracování jsem postupovala cíleně a promyšleně. Hledala jsem různé varianty a řešení. Ve své práci jsem se věnovala částem přírodní i společenské povahy. Obě dvě části tvoří vzájemně propojený celek charakterizující dané území. Nejedná se však o dalšího turistického průvodce Moravským krasem, ani o komplexní a detailní grafickou charakteristiku Moravského krasu. Cílem je vytvoření metodického materiálu, pomůcky pro učitele. Diplomovou práci tvoří část teoretická. Seznamuje učitele s geologickou, geografickou charakteristikou Moravské krasu a krasovými jevy. Praktickou část tvoří část textová a vizuální nahrávka. Textová část zahrnuje deset vycházek. Vycházky jsou vedeny ze dvou základen. Z výchozího místa Jedovnic vede šest vycházek, ze Sloupu čtyři vycházky. Obě výchozí místa jsou podrobně charakterizována z hlediska dopravní dostupnosti, možnosti ubytování a stravování, dostupnosti lékařské péče. Součástí popisu jednotlivých tras jsou mapy s vyznačenými body, které odpovídají bodům v textu. Dále popis tras obsahuje důležité informace o nákladech na vstupném, kontaktní adresy a organizační připomínky. Nápadníček s náměty konkrétního učiva slouží učiteli jako učebnice v přírodním prostředí. Učivo vychází z očekávaných výstupů RVP. Film doplňuje textovou část vizuálním záznamem významných míst, útvarů a pamětihodností na trasách vycházek. Příloha obsahuje pověsti a pohádky z Moravského krasu, ukázky nářečí, jarmareční píseň a celkovou mapu Moravského krasu.
9
4 Komplexní geologická charakteristika Moravského krasu 4.1 Poloha krasu na území České republiky, rozloha Nejrozsáhlejším krasovým územím České republiky je Moravský kras. Jedná se souvislou vápencovou krajinu severně od Brna mezi Drahanskou a Adamovskou vrchovinou s neobyčejně bohatým souborem povrchových i podzemních krasových jevů. Krasové jevy spolu s archeologickými nálezy proslavily naší vlast po celém světě. Velikost rozlohy Moravského krasu činí 94 km² devonských vápenců. Šířka území se pohybuje od 3 km do 6 km, délka je asi 25 km. Na území Moravského krasu je evidováno téměř tisíc jeskyní. Skutečně významných z hlediska archeologického a palentologického je přibližně dvě stě. Území Moravského krasu je znázorněno na přiložené mapce obrázek č. 1
10
Obr. č. 1
zdroj. CHKO MK
11
4.2 Geologický vývoj a stavba
Počátky geologického vývoje Moravského krasu spadají až do prvohor. Zhruba před třemi sty padesáti miliony lety ve středním devonu a spodním karbonu se usadilo na nerovném povrchu obrovského vyvřelého tělesa brněnského masivu mohutné souvrství suchozemských, jezerních a mořských sedimentů. Vývoj devonu v Moravském krasu je zahájen usazením těchto sedimentů. Nad nimi leží soubor velmi čistých korálů a stromatopór, které mají svůj původ v čistém a mělkém moři. Vápencová sedimentace je ve spodním karbonu vystřídána sedimentací drob, břidlic a slepenců drahanského kulmu. Podloží těchto vrstev tvoří granitoidní horniny brněnského masivu. V době zaplavování devonským mořem byl již masív zbaven svého původního sedimentálního pláště a jeho povrch byl rozbrázděn v členitý reliéf. Ten byl ovšem předešlými sedimenty zakryt a současně rozrušen tektonickými pohyby, které deformovaly prvohorní podklad.
Koncem prvohor a v první polovině druhohor bylo území Moravského krasu souší. Během tohoto období byla původní prvohorní odstraněna až na malé izolované zbytky. V plošinatém povrchu, který v první polovině druhohor zarovnal prvohorní tektonické deformace, v pruhu obnažených vápenců se vytvořila podélná deprese s plochým vápencovým dnem a stupňovitými nevápencovými okraji. Tato oblast se stala základem všech pozdějších tvarů Moravského krasu. Geologická mapka Moravského krasu obrázek č.2
12
Obr. č. 2
zdroj. CHKO MK
V celé sníženiny Moravského krasu se vyskytují zvětralé sedimenty, které vznikly asi v horkém a vlhkém tropickém období spodní křídy. Jedná se o pestrobarevné, písčité a kaolinické jíly, pískovce a rohovcové štěrky, dosahující v okolí Rudice mocnosti kolem 100 metrů a jsou označovány jako „rudické vrstvy“obrázek č.3
Obr.č.3
zdroj: CHKO MK
13
Ve střední části Moravského krasu pokrývají rudické vrstvy velmi členitý reliéf s hlubokými vanovitými
nálevkovitými depresemi a kupovitými elevacemi. Reliéf
vznikl ve vlhkém tropickém podnebí spodní křídy zřejmě v podloží rudických vrstev. Je totiž zřejmé, že tyto zvětraliny vklesávaly do depresí, které se v podloží zvětralin postupně prohlubovaly. Přitom se na stěnách depresí usazovaly limonitické konkrece, jejichž těžba podmínila rozvoj prehistorického i historického železářství v Moravském krasu. Ložiska limonitu s obsahem manganu se těžila ještě v nedávné době v severní části devonského pruhu u Němčic a Vratíkova. V menších mocnostech nebo jako příměs se rudické vrstvy nacházejí na celém území Moravského krasu.
Když ve svrchní křídě zastihla zvětraliny mořská záplava, většinu jich odnesla. Po této záplavě po ní zůstaly sladkovodní slepence, pískovce, jílovce a písčité slíny. Tyto sedimenty potkal stejný osud jako předtím usazeniny jurského moře. Byly porušeny tektonickými pohyby, zvětraly a rozpadly se a byly odneseny. V původní podobě se uchovala v hlubokých tektonických příkopech, které u Boskovic a Blanska příčně protínají devonský vápencový pruh. Tím byl dokončen i vývoj starší generace tvarů Moravského krasu. Tektonické deformace byly v Českém masívu odrazem tlaků šířících se z oblasti vrásnících se Karpat. Starotřetihorní údolí byla poměrně mělká, úvalovitá nebo vanovitá, s vyrovnanou spádovou křivkou. Tyto znaky údolí si dosud uchovaly jednak pramenné úseky údolní sítě v nevápencovém okolí Moravského krasu, jednak ve vápencovém území jen ty úseky, které při postupujícím vývoji podzemního odvodňování ztratily nejdříve své povrchové toky a přestaly se prohlubovat. V místech kde toky vstupovaly do sníženiny, vznikly v údolních dnech ponory, v nichž se ve větší míře vodní toky ztrácely. Boční eroze a koroze v okolí ponorů tak vyvolala rozšíření údolí, takže v nich postupně vznikly kotliny typu okrajových údolních poljí. Pozvolnou modelací reliéfu této vývojové fáze přerušily nápory tektonických pohybů, které na rozhraní mladších a starších třetihor propukly v karpatské oblasti a způsobily velké deformace Českého masívu. Široké dno Moravského krasu bylo vyzdviženo a vyklenuto. Jižní část sníženiny podle příčných lomů poklesla dnem moře, které zalilo karpatskou předhlubeň. Tyto změny vyvolaly zvláště prohloubení starotřetihorní údolní sítě. Prohlubování proběhla ve dvou hlavních etapách. Dvě vlny zpětné eroze, postupující od mořského pobřeží proti proudu dospěly do střední části hlavních toků, takže tu došlo k prohloubení i vedlejších údolí. Tak se vytvořily základy nynějších 14
sevření údolích s vysokými a příkrými svahy, která se na odtokové straně Moravského krasu zahloubila do dna původních starotřetihorních údolí. I ve vápencích Moravského krasu došlo k prohloubení dolních a středních úseků staré údolní sítě a k její přemodelování na současné kaňonovité žleby a soutěsky. Ve vápencích toto prohloubení vyvolalo velké změny. Toky se stále ve větším rozsahu soustřeďovaly do podzemí, do rozvíjejících se jeskynních soustav. Dalším vývojem byla vyřazena mělká údolí toků a jejich dna prostoupily závrty a závrtové propasti. Tokům zmizely úseky pod okrajovými polji. Velký rozdíl mezi skalními dny poljí a odtokovými jeskyněmi, vázanými na úroveň prohloubených úseků údolní sítě, způsobil i rozřezání poljí a vznik hlubokých slepých údolí, která navázala na úroveň odtokových jeskyní. Po oslabení hlavních náporů tektonických pohybů se i vývoj podzemního odvodňování ustálil a podzemní řeky postupně dotvořily jeskynní soustavy ve dvou výrazných úrovní, ležících hluboko pod úrovní starotřetihorní.
Spodnomiocenní
jeskynní úroveň, která je nyní v současné době jeskynními toky, leží zhruba 60 metrů pod povrchem jednotlivých krasových planin, střednomiocenní trvale zaplavená úroveň ještě o 30 -40 metrů níže. Tuto vývojovou fázi ukončila záplava badenského moře, které se z karpatské předhlubně rozlilo do dočasně pokleslého Českého masívu. Jeho usazeniny jsou dosud v reliéfu uchovány. V Moravském krasu vyplavilo okrajová polje a prohloubená údolí. V oblasti brněnského masívu na jihozápad od Moravského jsou rozšířeny štěrkopísky z první fáze zaplavení moře, zatímco v pásmu prolomu u Boskovic se zachovaly pobřežní usazeniny z období ústupu moře. Po ústupu badenského moře se geomorfologický vývoj krajiny obnovil. Ve vyzdvižené jihovýchodní části Českého masívu byly značné části části povrchu postupně zbaveny badenských sedimentů a svou funkci pozvolna obnovila údolní síť. V Moravském krasu s odnosem badenských sedimentů z krasových údolí souvisí i obnovení hydrologické funkce jeskynních soustav spodno i středno miocenní úrovně. Tam, kde badenské sedimenty nebyly vyklizeny, deformuje jejich přítomnost původní spádovou křivku skalního dna, na kterou bylo navázáno podzemní odvodňování, tedy vyústění příslušných výtokových jeskyní. Sedimentární výplně brání volnému odtoku jeskynních vod, tak dochází k jejich trvalému zaplavování obou jeskynních úrovní. S postupným a nerovnoměrným odnosem badenských sedimentů z údolí Moravského krasu souvisí i vznik nových, místních jeskynních soustav, které zkomplikovaly jeskynní systémy hlavních úrovní.
15
Další vývoj Moravského krasu byl ovlivněn zejména střídáním studených a teplých období čtvrtohor. Ve starších čtvrtohorách nebo již ke konci pliocénu došlo k silnému zanášení údolí hrubozrnnými říčními sedimenty. Mrazová zvětrávání a rozpad spodnokarbonských drob a břidlic připravily množství úlomkovitého materiálu, který vodní toky dopravovaly do slepých údolí ve dnech okrajových údolních poljí a odtud samozřejmě i do odtokových jeskyní. Některé úseky jeskynních soustav byly těmito sedimenty zcela vyplněny. Také slepá údolí byla úplně pohřbena pod usazeninami. Říční písky a štěrky zakryly všechny nerovnosti skalního dna poljí a vyplnily ve značných rozměrech i přilehlé úseky údolní sítě v nevápencovém okolí Moravského krasu. Kromě říčních sedimentů se ve studených obdobích starších čtvrtihor v Moravském krasu hromadily svahové sutě a spraše. Povrchové vody, zadržované v okrajových poljích výplněmi v odtokových jeskyních, vytvářela jezera s dočasným povrchovým odtokem do krasových žlebů.
V druhé polovině starších čtvrtohor nastává postupné uvolňování i zanesených ponorových propastí odtokových jeskyní. Místy došlo k prořezání a terasování říčních sedimentů. Pleiatocenní říční sedimenty dost brzdí odtok krasových vod z jeskynních soustav. Spolu se zbytky badenských mořských usazenin se tak podílejí na trvalém vzniku podzemních krasových vod. Střídavé usazování, odnos a přemisťování staročtvrtohorních sedimentů mělo značný diferencovaný význam pro vývoj jeskynních soustav Moravského krasu. Studené podnebí starších čtvrtohor mělo také významný podíl na vzniku skalních srubů a plošin. V mladších čtvrtohorách se odnos zvětralin a sedimentů podstatně zeslabil zvláště vlivem rozvoje vegetačního krytu v otepleném klimatu. Přesto vznikají jak na svazích údolí, tak na plošinách dosti hluboké strže, které doplnily rozčlenění krasového reliéfu. V údolních nivách se usazují jemnozrnné povodňové usazeniny, které ve značných mocnostech
a v rytmicky zvrstvených souvrstvích vyplňují i některé jeskyně.
V mladších čtvrtohorách také vzniká nejmladší generace nynější sintrové výzdoby jeskynních prostor. ( Panoš Vl., 1992 )
16
4.3 Geomorfologická charakteristika Reliéf Typickým tvarem georeliéfu Moravského krasu jsou zarovnané povrchy neboli plošiny. Ty jsou rozčleněny hlubokými údolími – tzv. žleby, které mohou být bezvodé – část Pustého a Suchý žleb, s periodickými (Křtinské údolí) nebo i trvalými vodními toky (údolí Říčky). Nejrozsáhlejší a nejlépe zachovaný zarovnaný povrch se nachází severně od Lažáneckého žlebu. Mezi Pustým a Suchým žlebem je vyvinuta Ostrovská plošina, Suchý a Lažánecký žleb vymezují plošinu Harbechy. Obě plošiny jsou významné výskyty závrtů a jeskynních systémů. Mezi Lažáneckým žlebem a tzv. řícmanicko – ochozskou elevací. Obě plošiny jsou významné výskyty fosilního krasu s výplní rudických vrstev. Moravský kras je nejrozsáhlejším a nejvíce zkrasovělým územím České vysočiny. Nadmořská výška je nejnižší v povodí potoka Říčky 220 m.n.m. Nejvyšším vrcholem Moravského krasu je Helišova skála 613 m. n.m.
4.4 Podnebí Moravský kras leží v mírném podnebném pásu, v oblasti klimaticky mírně teplé. Má členitý povrch. Ne dně krasových žlebů je teplota vždy o 3 až 4ºC nižší. Dochází k teplotní inverzi, kdy studený vzduch klesne do údolí a teplejší vzduch se dostává nad něj. Nejteplejším měsícem je obvykle červenec, jehož průměrná teplota se pohybuje v jižní části krasu kolem 18,4 °C, ve střední části 18,0 °C a v severní části pak 16,2 °C. Vliv nadmořské výšky na roční chod teploty vzduchu se velmi dobře projeví porovnáním dubnových a říjnových teplot. Ve vyšších polohách je podzim teplejší než jaro, jelikož delší trvání sněhové pokrývky na jaře znatelně snižuje teploty vzduchu. V jižní části Moravského krasu dochází na jaře ke dřívějšímu a intenzivnějšímu oteplení (rozdíl v průměrné teplotě dubna mezi jižní a severní částí je 2,5 °C, kdežto na podzim nejsou rozdíly v teplotách významné. Roční úhrn srážek je kolem 600 milimetrů.
17
4.5 Vodstvo Při svém dlouhém vývoji se území Moravského krasu rozdělilo do několika přírodních celků. Tyto celky jsou odvodňované samostatnými soustavami povrchových i podzemních říček a potoků obrázek č. 4
Obr.č. 4
zdroj: CHKO MK
Hydrograficky patří největší část Moravského krasu do povodí řeky Svitavy. Turisty i vědci nejvíce navštěvovanou částí je severní část Moravského krasu, rozkládající se mezi Petrovicemi, Žďárem, Sloupem, Suchdolem, Skalním mlýnem, Lažáneckým žlebem, Vilémovicemi, Ostrovem u Macochy a Holštejnem. Tuto část odvodňuje říčka Punkva do Svitavy a leží zde všechny zpřístupněné jeskyně Moravského krasu – Punkevní, Kateřinská, Balcarka, Sloupsko- šošůvské jeskyně. Nalezneme zde i symbol Moravského krasu světoznámou propast Macocha. Devonský vápenec zasahuje severním směrem krasovým ostrůvkem do okolí Vratíkova u Boskovic. Toto malé krasové území odvodňuje potok Kozel a říčka Bělá. Střední část Moravského krasu se rozkládá mezi Lažáneckým žlebem a Křtinsko-josefovským údolím. Do střední části patří 18
Jedovnice, Křtiny, Babice,
Březina, ale i Josefov a Lažánky. Území odvodňují Jedovnický a Křtinský potok do řeky Svitavy. Nejznámější jeskyně ve střední části Moravského krasu jsou jeskyně Býčí skála, Jáchymka, Výpustek, Rudické propadání Jedovnického potoka. Výpustek bude zpřístupněn od října 2007. Na jih od Křtinsko-josefovského údolí se rozkládá mezi obcemi Ochoz, Hostěnice a Líšeň,
jižní část Moravského krasu. Tato část končí nedaleko Brna
vysokým a příkrým svahem Hádů, spadajícím již do Dyjskosvrateckého úvalu. Na Hádech a před úpatím tohoto svahu se zachovaly izolované zbytky jurských vápenců, které tvoří mezi Líšní a vlastním Brnem několik krátkých hřbetů. Nejznámějšími jeskyněmi v této části jsou jeskyně Pekárna a Švédův stůl (významná archeologická naleziště). Jižní část Moravského krasu odvodňuje vodní tok Říčka. ( Kovařík M., 2007) Typickým rysem krajiny okolo Jedovnic je rybníkářství s velmi dlouhou tradicí. Rybníky byly zakládány na Jedovnickém potoce a jeho přítocích. Největší je Olšovec (dříve zvaný Pilský, lidově „Pilščák“) na východním okraji Jedovnic s plochou 42 ha, využívaný k chovu ryb a k rekreaci. Pod Olšovcem je menší rybník Dymák, který patřil k Julínkovu mlýnu. Proti toku Jedovnického potoka směrem do Rakoveckého údolí je soustava rybníku Budkovan s rybníky Dubový, Bukový a Vrbový. Na Budkovanu se vyskytuje řada druhů vodního ptactva. ( Balák I., 2007)
4.6 Půdy Půdy Moravského krasu na devonských vápencích jsou těžšího charakteru s hojným obsahem vápencového štěrku, mělké a chudé na vodu, minerálně velmi bohaté. Jako typický půdní typ jsou zde vyvinuty šedé až tmavě šedé rendziny, které jsou zachovány hlavně na svazích žlebů. Půdy na brněnské vyvřelině jsou lehčí, písčité a písčito-hlinité, typu hnědých lesních půd okrových. Podle terénu jsou různě hluboké, poměrně kyselé, s menším obsahem živin. Půdy na kulmských pískovcích a břidlicích Drahanské vrchoviny jsou vesměs lehčího charakteru, převážně dosti mělké, spíše kyselejší s malým obsahem minerálních živin a chudé i na obsah humusu. Zdroj: (http://www.moravskykras.ochranaprirody.cz/index.php?cmd=page&id=1246)
.
19
4.7 Biota Od nejstarších dob byl hlavní zájem badatelů v Moravském krasu zaměřen na krasové jevy. Zájem o živou přírodu, neméně významnou a zcela typickou pro krasovou oblast, se začíná rozvíjet v závěru 19. století. Poznání pozoruhodností živé přírody bylo dalším argumentem pro prosazování ochrany celého území. Pestrost skladby rostlinných a živočišných společenstvech v porovnání s okolním nekrasovým územím je mnohem větší.
CHKO Moravský kras na rozdíl od jiných krasových území ČR je převážně lesní, podhorského rázu, se silným karpatským vlivem. Z hlediska zoogeografického tvoří převážnou část fauny druhy evropské a eurosibiřské. Díky geografické poloze i geomorfologické a klimatické různorodosti se na malé ploše nachází pestrá mozaika rozmanitých biotopů a společenstev. O významu území svědčí i to, že odtud bylo popsáno více než 100 nových druhů z různých zoologických skupin. Charakteristické druhy živočichů jsou součástí především následujících typů společenstev: -
společenstva teplomilných keřových a travinobylinných porostů
-
společenstva skalních ostrožen, sutí a opuštěných lomů
-
společenstva lesa
-
společenstva údolních niv
-
společenstva jeskyní a propasti Macocha
-
společenstva pramenů a potoků
Poznatky o různých skupinách bezobratlých živočichů jsou velmi nestejnoměrné. Poměrně dobře jsou probádáni např. měkkýši, pavouci, některé řády hmyzu s vývojem ve vodním prostředí a motýli. Například výsledkem intenzivního průzkumu motýlů v posledních letech je zjištění 2220 druhů (66 % fauny ČR). Tím se Moravský kras stává z tohoto hlediska jedním z nejlépe probádaných území v České republice. Teplomilná nelesní společenstva jsou zachována ve větším rozsahu především v nejjižnější části území. Zejména jižní okraj Hádecké planinky, navazující na bezlesé svahy Hádů a ostrůvky xerotermního bezlesí nad údolím Říčky, hostí celé soubory pozoruhodných druhů. Z plžů se zde vyskytují např. původem středomořská drobnička 20
jižní a páskovka žíhaná jako prvek černomořsko-uherský. Vystupující skalky na Horneku obývá vzácný plž lačník stepní. Je odtud známa i řada druhů pavouků, přičemž oblast Hádů patří mezi nejvýznamnější arachnologické lokality v ČR. Byly odtud popsány pro vědu nové druhy -
pavučenka, cedivka .
Z dalších druhů je nutné
jmenovat především vzácné slíďáky, skálovky, běžníky, snovačku, listovníka, zápředníka a vzácnou skákavku. Na teplých bezlesých biotopech na okraji Hádecké planinky žije z křísů např. cikáda trnková, ze síťokřídlých vzácná zlatoočka a mravkolev ostruhatý, z brouků chrobáček, chrobák ozbrojený
a chroustek.
Z dvoukřídlých stojí za zmínku alespoň teplomilné bzučivky a květilky, přímo z Hádů popsaná a z blanokřídlých, samotářská včela stepnice. Z více než 1700 druhů motýlů nalezených na Hádech (na ploše menší než 1 km2 !) zde asi 20 dosahuje vůbec nejsevernějšího bodu svého areálu. K těm patří například drobníčci, klíněnky, zavíječ, píďalky, můry. Nápadnějšími druhy motýlů těchto stanovišť jsou okáč kostřavový a okáč ovsový. Na světlinách nad údolím Říčky se vyskytují dosud početné populace jasoně dymnivkového. Rovněž v severnější části území se můžeme setkat se vzácnými teplomilnými druhy. Kobylka je známa v ČR pouze z Josefovského údolí, krásněnka zjištěná na Vilémovických stráních se jinde vyskytuje jen v NP Podyjí. K nejnápadnějším obratlovcům patří především ptáci konipas horský, skorec vodní a ledňáček říční. Nejjižnější části Moravského krasu jsou typické výskytem teplomilných druhů flóry. V ostrůvkovitě vyvinutých teplomilných doubravách, které zde mají severní hranici rozšíření, je stromové a keřové patro tvořeno dubem šípákem,
řešetlákem
počistivým a klokočem zpeřeným. V podrostu vzácně nalezneme chráněné druhy : koniklec velkokvětý, kosatec nízký a třemdavu bílou. Charakteristickou jednotkou jižní a částečně střední části krasového území jsou dubohabrové lesy. K typickým druhům v podrostu těchto lesů patří prvosenka jarní, jaterník podléška, pryšec mnohobarvý a
sasanka hajní. Ostrůvky teplomilných
společenstev rostlin nalezneme i v nejsevernější částech Moravského krasu na osluněných skalních hranách žlebů. Především nás zde upoutá žlutě kvetoucí dřín, v bylinném patru pak chráněná sasanka lesní, zvonek klubkatý, bělozářka větevnatá. V severní a v části střední části Moravského krasu se vyskytují bukové a bukojedlové porosty. Přirozená skladba je však pozměněna výsadbou smrků, který někde tvoří souvislou smrkovou monokulturu. Dříve hojná jedle bělokorá rychle ustupuje a přežívá jen na několika lokalitách. V bylinném podrostu je typická kyčelnice 21
devítilistá, ostřice chlupatá, mařínka vonná, vzácně pak lilie zlatohlavá, střevičník pantoflíček a okrotice červená obrázek č.5 Hlavními dřevinami na příkrých svazích krasových údolí jsou javor klen, jasan ztepilý, jilm drsný, buk lesní a smrk ztepilý. Na těžko přístupných svazích roste chráněný tis červený. V bylinném patru nacházíme měsíčnici vytrvalou, netýkavku nedůtklivou, čarovník alpský, ploštičník evropský a samorostlík klastnatý. Významný výskyt celé řady kapradin např. kapraď samec, puchýřník křehký, osladič obecný a chráněný jelení jazyk celolistý, jsou vytvářeny celé souvislé mechové koberce. V oblasti Pustého a Suchého žlebu zaznamenal Jan Šmarda více než 300 druhů mechů játrovek. V úzkých nivách podél toků se uplatňují společenstva s olší lepkavou, jasanem ztepilým a různými druhy vrb. V podrostu nalezneme nápadný devětsil bílý, krabilici zápašnou, pryskyřník kosmatý.
Obr.č. 5
zdroj: CHKO MK
Výrazným rysem živé složky přírody Moravského krasu je výskyt rostlin a živočichů různého původu, rozšíření a vztahů k vápencovým oblastech Alp a Karpat. Druhy prealpinské mají vývojové centrum v teplých vápencových předhůřích Alp, odkud byly vytlačeny ledovcem doby ledové. V Moravském krasu k těmto druhům řadíme tařici skalní, dvojštítka hladkého a pcháče bělohlavého. Nejčastěji se s nimi setkáváme v teplomilných společenstvech. Opakem jsou druhy chladných poloh aplinského pásma. Jejich výskyt na území Moravského krasu opět souvisí s dobou ledovou. Příhodné životní podmínky našly ve vlhkých a chladných polohách žlebů a hlubokých údolí. Řadíme sem sleziníka zeleného, ploštičníka evropského, lomikámen vždyživý, jelení jazyk celolistý.
22
Patří sem i kruhatka Matthioliho, která v několika exemplářích roste na dně propasti Macocha. Zcela specifické podmínky pro život existují v jeskyni. Jeskyně svou vlastní květenu nemají. Vzdušné proudění nebo návštěvníci zanášejí do jeskyní spóry rostlin, rostoucích na povrchu v okolí jeskyně. V jeskyních Moravského krasu žije poměrně málo jeskynních živočichů, což je zřejmě způsobeno vyhynutím jeskynních forem v dobách ledových. Podle míry přizpůsobení jeskynnímu životu rozlišujeme tři základní skupiny : −
troglobiont ( jeskyňobytný živočich)
−
troglofil
−
trogloxen ( jeskyním cizí živočich )
( jeskyňomilný živočich)
V prvé skupině se jedná o pravé jeskynní živočichy, kteří jsou dokonale přizpůsobeni životu ve vlhkém a chladném prostředí bez světla. V Moravském krasu jsou to bezobratlí především zástupci chvostoskoků a roztoči z čeledi pancířníků. Chybí obratlovci. Ve druhé skupině, což jsou druhy, které si oblibou vyhledává jeskyně, běžně se však vyskytují i mimo ně, například pod kameny a v půdě. Přizpůsobení jeskynnímu životu není tak dokonalé. Patří sem řada druhů bezobratlých například pavouk křižák. Z obratlovců pak netopýři,
kterých bylo zjištěno na území Moravského krasu
128 druhů. Poslední skupinu tvoří druhy, které byly do jeskyní splaveny nebo jiným způsobem zavlečeny a ty, které se do jeskyně dostaly náhodně.Obrázek č.6
Obr.č. 6
zdroj: CHKO MK
23
4.8 Ochrana přírody Postupné poznávání přírodních a kulturních hodnot území v protikladu s narůstajícím poškozováním složek živé a neživé přírody se odrazily ve snahách o ochranu Moravského krasu. Nejstaršími chráněnými územími jsou
státní přírodní
rezervace Moravský kras – střed a Pekárna, vyhlášené v letech 1930 a 1933, jako rezervace částečné na ochranu krasových jevů a lesních porostů. V roce 1950 pak následovaly státní přírodní rezervace Hádecká planina a Josefovské údolí. Ochranu celého území Moravského krasu se podařilo prosadit v roce 1956, kdy byla výnosem ministerstva školství a kultury ze dne 4. 7. 1956 vyhlášena chráněná krajinná oblast o rozloze 94 km².
Moravský kras se tak stal druhou nejstarší chráněnou krajinnou oblastí České republiky. Nejcennější části území chráněné krajinné oblasti jsou chráněny v 11 přírodních rezervacích, ve 4 národních přírodních rezervacích a dvou národních přírodních památkách. Posláním CHKO Moravský kras je předat krajinu a přírodní dědictví v co nejzachovalejším stavu dalším generacím. Vyhlášením velkoplošného chráněného území je sledováno sladění zájmu hospodářských aktivit, nýbrž jejich optimální rozvoj, a to takovým způsobem, aby nebyla poškozována unikátní příroda. Ochrana
a využívání státních přírodních
rezervací je v porovnání s režimem velkoplošného území mnohem přísnější. Rezervace slouží především vědeckým účelům a studiu produkčních schopností přirozených nebo jen zčásti ovlivněných ekosystémů. Vytčené cíle a principy ochrany území se však nezdařilo vždy důsledně prosazovat do praxe. Intenzita hospodářského využívání území byla a do dnešní doby je srovnatelná s okolním nechráněným územím. Tato skutečnost se odráží v likvidaci rozptýlené zeleně, zavezení řady drobných závrtů, nárůstem divokých skládek odpadů a znečištěním povrchových i krasových podzemních vod. K negativním vlivům rozvoje turistiky a cestovního ruchu patří hlavně znečištění ovzduší v hlubokých kaňonovitých žlebech výfukovými zplodinami automobilové dopravy, dále devastace krápníkové výzdoby v řadě jeskyní a neregulovaná živelná výstavba individuálních rekreačních chat, především v jižní části chráněné oblasti.
24
Ekologicky nevhodné hospodářské využívání území i negativní vlivy z blízkého i vzdáleného okolí se projevily vymizením řady vzácných a chráněných druhů rostlin a živočichů. Ochuzení genofondů původních druhu Moravského krasu je vážným varováním i z hlediska vytváření zdravých podmínek pro život stálých obyvatel i návštěvníků krasového území. Indikátorem negativních změn jsou například orchideovité rostliny z čeledi vstavačovitých. Z druhů, které byly dříve známy z území Moravského krasu, vyhynul jazýček jadranský, vstavač nachový, vstavač vojenský a vstavač mužský. Vyhynuly i některé teplomilné a vlhkomilné rostliny. Obdobný osud stihl i některé živočichy, kteří dříve žili na krasovém území. V padesátých letech bylo v severní části Moravského krasu zaznamenáno poslední hnízdění tetřívka obecného a v šedesátých letech i sokola stěhovavého. K ohroženým druhům patří i někteří netopýři. Varující jsou úbytky vrápence malého, který je dnes řazen ke kriticky ohroženým druhům v rámci celé Evropy. Pro záchranu význačných a typických druhů rostlin a živočichů v Moravském krasu je rozhodující
zachování odpovídajících životních
podmínek. Tento úkol je zabezpečován důslednou ochranou přirozených stanovišť druhů, například ve státních přírodních rezervacích a dále vhodným usměrňováním hospodářského využívání celého velkoplošného chráněného území. K nejdůležitějším úkolům ochrany životního prostředí na území Moravského krasu patří optimalizace zemědělského hospodaření, dořešení vhodného využívání a likvidace pevných a tekutých odpadů a usměrnění cestovního ruchu a rekreace. Vhodné hospodaření na zemědělském půdním fondu je podmínkou ochrany rozsáhlých jeskynních systémů, probíhajících pod těmito pozemky i uchování kvality podzemních krasových vod. Neuvážená chemizace pozemků na krasových plošinách se projevuje vysokým obsahem vyplavovaných živin ve škrapových vodách, ohrožením zdrojů pitných vod i unikátních společenstev jeskynních živočichů. Je jedním z faktorů zvyšujících agresivitu vod na sintrovou výzdobu podzemních prostor. Opatření, sledující sladění hospodářských požadavků se zájmy ochrany životního prostředí, spočívají především v zatravnění ploch s extrémní erozí obrázek č.7 a průsaky do krasového podzemí, v omezení chemizace a rozšíření organického hnojení.
25
Obr.č. 7
zdroj: CHKO MK
Vážné problémy vyvolává cestovní ruch. Rozvoj cestovního ruchu a rekreace většinou neodpovídá vybavení hlavních center, kterými jsou Skalní mlýn a čtyři jeskyně zpřístupněné veřejnosti. V hlubokých inverzních polohách nevětraných žlebů, byla zastavena automobilová doprava. Tím došlo ke zlepšení, přestalo hromadění automobilových zplodin . Řešeno bude i zpřístupnění ochranného režimu veřejnosti přístupných i nepřístupných jeskyní. Tento požadavek je zdůvodněn hrubým
poškozováním
krápníkové výzdoby jeskyní. V některých úsecích chybí až 50 % původní krápníkové výzdoby . Vhodným využitím volného času jsou návštěvy naučných stezek. Stezky procházejí nejhodnotnějšími lokalitami a
přibližují jak krásy území, tak problematiku jeho
ochrany. Úkolů, které je nutno řešit na úseku ochrany přírody a životního prostředí Moravského krasu, je celá řada. Dosažení dobrých výsledků je však možné jen pouze spoluprací
správních orgánů a hospodářských
organizací s vědeckovýzkumnými
pracovišti a ochrany přírody.( Kovařík M.,Příloha časopisu Veronika pro Správu CHKO Moravský kras,1996, 32s.)
26
5
KRASOVÉ JEVY – povrchové a podpovrchové Kras je území charakteristické podzemním odvodňováním s chemickým
rozpouštěním hornin –vápenců, za vzniku povrchových i podzemních krasových tvarů. K významným krasovým tvarům patří závrty, které tvoří prohlubně – deprese většinou nálevkovitých nebo mísovitých tvarů o různých velikostech. Představují vyústění podzemních krasových tvarů na povrch. Spojováním závrtů vznikají úvaly a úvalovitá údolí. Škrapy – soubory rýh, zářezů a dalších vhloubenin vzniklých rozpouštěním skalního povrchu. Rozhlodané povrchy tvoří škrapová pole. Na vzniku krasových údolí se podílí především eroze. Allogenní údolí –žleby – jsou vyhloubeny mimokrasovými vodními toky. Slepá údolí jsou ukončena skalní stěnou, u níž se povrchový tok propadá do podzemí v tzv.ponorech – propadáních. V případě, že za uzávěrovou stěnou pokračuje původní údolí ve vyšší úrovni dále, jde o poloslepé údolí, které může být protékáno povodňovými vodami. Okrajová údolní polje jsou
veliké kotliny s plochým dnem
tvořeným vápenci a často zcela pokrytým sedimenty. Vznikají v údolích rozpouštěním vápenců na kontaktu krasových a nekrasových hornin. V údolních svazích údolí se objevují stupně neboli terasy utvářené činností vodních toků v různé výšce nad současným dnem údolí. Terasy představují zbytek dna původního řečiště před jeho zaříznutím do podkladu. Vyvěračkou
označujeme místo přirozeného výtoku
podzemních krasových vod na povrch. Denudace je postupné odkrývání, obnažování a snižování zemského povrchu odnosem uvolněného zvětralého materiálu. Mění výškově a tvarově velmi členitý zemský povrch na zarovnaný, blízký rovině. Jsou to například krasové plošiny. Důležitým denudačním procesem je mechanická eroze, především vodní, a chemická koroze neboli rozrušování a rozpuštění pevných hornin – vápenců – chemickými účinky vody s obsahem oxidu uhličitého C0² a různých kyselin v ní rozpuštěných. Koroze má hlavní podíl na tvorbě krasu. Sedimenty jsou usazené horniny vznikající usazováním (sedimentací) produktů rozpadu již existujících hornin. Charakteristickým znakem je vrstevnatost. Soubor sedimentů vzniklý v určité oblasti za určitých fyzikálně - chemických podmínek se nazývá souvrství. Podle původu sedimenty dělí na :
27
1. mechanické, které vznikají z přemístěných a nově uložených úlomků starších hornin. Patří k nim pískovce, droby, břidlice,slepence. 2. chemogenní, které vznikají chemickými procesy při vylučování minerálů z vodních roztoků. Patří k nim travertiny, jeskynní sintry a ložiska železných rud (v rudických vrstvách s limonitickými konkrecemi). 3. organogenní, na jejichž vznik v případě Moravského krasu měli největší podíl živočichové. Patří sem vápence, které se vytvořily nahromaděním vápnitých schránek mořských živočichů řazených k láčkovcům nebo k houbám
- stromatopory a křemité
horniny zvané rohovce. Působením složitých fyzikálně – chemických procesů vznikají z původních sedimentů zvětralinové sedimenty (rudické vrstvy) s kaolinickými jíly, jílovci, písky a ložisky železných rud. Ve starších čtvrtohorách se na povrchu Moravského krasu ukládaly větrem váté prachové sedimenty – spraše. Ukládáním kostních zbytků živočichů v jeskyních a hromaděním netopýřího trusu – guana - a následným prosycením jeskynních sedimentů vyluhovaným fosforečnanem vápenatým vznikají fosfátové hlíny, které jsou používány jako hnojivo. Blanenský prolom je úzká příkopovitá propadlina,
probíhající od Blanska
napříč brněnským masivem, Boskovickou brázdou a Moravským krasem. Jsou v něm zaklesnuty sedimenty křídového stáří o mocnostech až 100 metrů. Návštěvník krasu se vlastně denně setkává na povrchu i v podzemí s geomorfními útvary, které jsou pro tuto oblast typické. Dělíme je na povrchové a podzemní.
K povrchovým krasovým útvarům patří: ► různě tvarované vápencové skály a stěny ► ojedinělé skalní útvary, zvedající se více či méně kolmo vzhůru nad terén- hřebenáče ► škrapy. Škrapová pole představují hřebenovité nebo hrotovité zvrásnění povrchu vápencovité
masy. Vznikají korozními zvětrávajícími pochody. Příkladem jsou
škrapová pole na počátku Suchého žlebu pod Vilémovicemi. ► závrty jsou okrouhlé, mísovité nebo nálevkovité dolíky o průměru 20,50 m i více metrů. Jejich dno bývá spojeno komínem nebo trhlinami s podzemními prostorami, nebo spojení je ucpáno různými sedimenty. Velmi rozměrné závrty, o průměru několika set metrů nebo kilometrů nazýváme dolinami. ► propasti vznikly zřícením dna bývalého řečiště do později vzniklého podzemního řečiště
28
► slepé údolí je charakteristické úplnou příčnou skalní přepážkou, za kterou údolí už nepokračuje, např. údolí Rudického propadání. ► poloslepé údolí se od slepého údolí liší tím, že pokračuje za příčnou skalní přepážkou, např. Sloupské údolí. ► ponory jsou místa, kde povrchová vodoteč se propadá do podzemí a zde pokračuje jako ponorný tok, např. Jedovnický potok v Rudickém propadání. ► vyvěračka je místo, kde ponorný tok vyvěrá z podzemí, např. Jedovnický potok u Býčí skály.
K podzemním krasovým útvarům patří : ■ jeskyně a jeskynní chodby, které byly vytvořeny výmolovým a leptavým účinkem tekoucích vod, když si razily cestu četnými puklinami ve vápencové hornině. Velké jeskyně nazýváme dómy. ■ stropní koryta a obří hrnce byly vytvořeny vodním tokem, vyzvednutým jeskynními nánosy ke stropu jeskynní chodby. ■ jeskynní propasti mají svůj kráter v podzemí, např.propasti ve Sloupských jeskyních. ■ ponorné toky si našly svou cestu v puklinách vápencové horniny,
v níž svou
činností vytvořily jeskynní chodby, jeskyně, dómy, komíny a podzemní propasti. ■ sifóny vznikaly tehdy, když se strop jeskyně nebo chodby zčásti ponořil pod hladinu ponorného toku. ■ krápníky vznikají odpařováním vápencem nasycených vodních kapek ve stropech jeskyně se současným vylučováním nerozpustného uhličitanu vápenatého. Krápníky visící ze stropu se nazývají stalaktity, rostoucí ze dna jeskyně proti stropu se nazývají stalagmity (rostou proti stalagmitům). Spojení obou druhů krápníků vzniká stalagnát. Krápníky bývají velmi různých tvarů a velikostí a vytvářejí mnohdy bizarní útvary a seskupení. ■ sintr je téhož složení jako krápníky. Tvoří polevy stěn jeskyně a nánosů na jejím dně. V některých jeskyních vytváří sintrová jezírka.( Panoš Vl.,1992)
29
zdroj: CHKO MK
Obr .č. 8
30
6 Komplexní geografická charakteristika Moravského krasu - společenské prostředí 6.1 Obyvatelstvo a sídla Zájem člověka o Moravský kras má pradávné kořeny. Již ve starších čtvrtohorách sem přicházel primitivní lovec, předchůdce dnešního člověka. Lákalo jej sem nejen bohatství lovné zvěře, ale i prostorné jeskyně, jichž využíval jako svoje přechodná
i trvalá obydlí, dílny i pohřebiště. V mladších
čtvrtohorách se pak
v Moravském krasu usadili zruční prospektoři a zpracovatelé zdejších ložisek železné rudy. Snad již v oněch pradávných dobách se stal Moravský kras svým železářstvím tak přitažlivý, že jej proťaly nejstarší moravské obchodní stezky. Při nich pak postupně vznikala nejstarší opevněná sídla předslovanských obyvatel Moravy a na jejich základech i staroslovanská hradiště Velkomoravské říše. Ve středověku vyrostly na okrajích i v samém srdci Moravského krasu mocné hrady světských i církevních feudálů. S rozvojem feudálního řádu souvisí i vznik četných osad, které doplnily původní dosti řídkou sídelní síť. V této etapě ozdobily krajinu i honosné šlechtické zámky a chrámy, ale i nejstarší historické železářské a sklářské manufaktury. S nástupem kapitalismu sice feudální sídla ztratila svůj původní význam a lesk,
ale původní
manufaktury se rozrostly ve velké závody, které se staly základem železářského a strojírenského velkoprůmyslu při západních a jižních okrajích Moravského krasu. Poměrně souvislý a většinou dostatečně mocný půdní pokryv umožňoval v krajině od nejstarších dob i rozvoj zemědělství a lesnictví. Postupně se moderní člověk začal zajímat o přírodní zajímavosti, archeologické poklady a krásnou scenérii Moravského krasu a začal hledat v jeho malebném povrchu i tajuplném podzemí poučení i potěšení. Obyvatelstvo blízkých průmyslových center začalo již dávno hledat i krátkodobý odpočinek a osvěžení v souvislých lesích, hlubokých údolích, na skalnatých stráních či travnatých plošinách a u velkých rybníků. Pro dnešního člověka je tedy území Moravského krasu nejen významnou výzkumnou laboratoří, přírodním muzeem, školou a divadlem, ale i důležitou oblastí průmyslovou, zemědělskou, turistickou a rekreační.
Často rozporné zájmy tak
různorodé lidské činnosti bylo třeba regulovat. Moravský kras byl proto vyhlášen 31
chráněnou krajinnou oblastí, v níž stát činnost člověka koordinuje s cílem chránit přírodní krajinný ráz, vodní zdroje, porosty i zvířenu a pečovat o jejich uchování i v blízké či vzdálené budoucnosti. ( Štefka L., 1992)
Sídla
Demografické údaje části okresu Blansko. Jižní část okresu Blansko pojímá 55 obcí s přibližně 57 000 obyvateli.
Blansko Počet obyvatel 22 000 obyvatel. Blansko leží v severní části jižní Moravy v průměrné nadmořské výšce 275m na rozhraní Drahanské a Českomoravské vrchoviny. Vzniklo jako osada na pravém břehu Svitavy a první písemná zmínka o něm pochází z roku 1141, kdy se jeho název vyskytuje v jedné z listin olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka jako součást olomouckého léna. Název Blanska je pravděpodobně odvozen od osady vzniklé na “blanách“. Od konce 13. století máme zprávy o tzv. Novém Blansku, osadě, která vznikla na protilehlém břehu Svitavy, v místech, kde stojí dnešní zámek. Obě části se správně i ekonomicky vyvíjely samostatně až do roku 1526. V roce 1580 bylo povýšeno na městečko s právem pečeti. Od konce 17. století patřilo Blansko slezskému rodu hrabat z Gellhornů, který zde založil v roce 1698 železářskou velkovýrobu. V roce 1766 koupil panství rod Salm-Reifferscheidt a vlastnil ho až do roku 1945. První polovina 19. století znamenala především rozkvět blanenského železářství a výrobu umělecké litiny. Významným dnem v dějinách obce bylo pak v roce 1905 povýšení Blanska na město dekretem císaře Františka Josefa I. Blansko je zaměřeno zejména na průmysl, jehož profilací je možno charakterizovat výrobou vodních turbin, šedé litiny, elektrických měřicích přístrojů a zařízením pro polygrafický průmysl. Blansko bylo tradiční zónou pro strojírenský průmysl, jehož význam i podíl na zaměstnanosti v současné době klesá.
32
Zajímavosti:
Zámek Blansko. V prostorách zámku v současné době sídlí okresní muzeum. Kostel sv. Martina barokní stavba. Původně zde stál románský (později gotický) kostel, založený v 1. pol. 12. století olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem. Dřevěný kostelík sv. Paraskivy. Jedná se o nejstarší kostelík "lemkovského typu" na území ČR.
Adamov Počet obyvatel 4850 obyvatel. Adamov leží na Drahanské vrchovině ve vidlici hlubokých a úzkých zalesněných údolích řeky Svitavy a Křtinského potoka a na jejich svazích 13 km severně od okraje Brna a 7 km jižně od Blanska na železniční trati Brno - Česká Třebová. Dno údolí v centru města se nachází v nadmořské výšce 258 metrů, zatímco obytná zástavba šplhá nad 300 metrů. Za II. světové války byla ve Škodových závodech pod německým vlivem zavedena výroba zbraní. V té době pracovalo v závodech 8 000 zaměstnanců, i když Adamov měl jen 500 obyvatel. V roce 1945 došlo ke znárodnění Škodových závodů a v roce 1947 byly přejmenovány na Adamovské strojírny (ADAST). Od roku 1954 byla v Adamovských strojírnách zavedena výroba polygrafických strojů. Těžké strojírenství, zejména železniční a silniční mosty, parní a pontonové elektrické jeřáby byly postupně z výrobního programu ADASTu vypuštěny a byly nahrazeny přísně utajovanou zbrojní výrobou. Na počátku 90. let byla ekonomika města postižena konverzí zbrojního průmyslu.
33
Zajímavosti Novogotický kostel Sv. Barbory (1855-1857) se Světelským oltářem. Přes 7m vysoká
dřevěná
plastika
s 59 postavami
(1516-1525),
pocházejícím
z chrámu
cisterciáckého opatství ve Světlé (Zwettl) v Dolních Rakousích. Huť Františka s expozicí železářství v Josefovském údolí. Nejstarší huť ve střední Evropě.
Holštejn Počet obyvatel 150 Obec nedaleko Sloupu, název vznikl zkomoleninou německého Hohler Stein (Dutý nebo Jeskynní kámen), původně podhradí, které se připomíná poprvé v roce 1349. V polovině 16. století se prameny zmiňují o městečku se dvorem a rybníkem. Páni z Holštejna patřili ve středověku ke známým a rozšířeným rodům. Jedním z nich byl např. Crha z Čeblovic, který dosáhl vysokého společenského postavení za vlády Přemysla II. Otakara. Pod hradem se nachází jeskyně Hladomorna, která sloužila jako hradní vězení. Hrad zchátral časem, protože se o něj nikdo nestaral, a také proto, že sloužil jako zdroj kamení pro stavbu vesnic v jeho širém okolí.
Jedovnice Počet obyvatel 2660 První zmínky o obci pocházejí z roku 1251, kdy tvořila část holštýnského panství, jsou zmíněny také v listině Jana Lucemburského z roku 1335, kdy král potvrzuje městečku právo na lesy za jeho věrné služby. Podle této listiny jím byly Jedovnice také povýšeny na město a nadány znakem modrého jelena v červeném poli. Získaly znak a bylo jim uděleno právo pečetit zeleným voskem. Vedle válek husitských a třicetileté války zažily Jedovnice řadu pohrom, jako např. větrnou smršť, požáry, mor a choleru. V roce 1579 získaly Jedovnice právo konání trhů – ty se zde potom konaly bez přestávky 360 let. Z kulturních památek je nejvýznamější pozdně gotický kostel, postavený v 16. století namísto původního dřevěného. Kostel sv.Petra a Pavla byl koncem 20. století moderně vyzdoben pražskými umělci Mikulášem Medkem a Janem Koblasou. Jedovnice jsou významným střediskem rekreace, turistiky a vodních sportů, jejichž známost přesahuje hranice regionu i hranice České republiky.
34
Začátkem září se každoročně konají na rybníku Olšovci ( 42 ha) Mezinárodní závody rychlostních motorových člunů, které jsou součástí Evropského poháru.
Kotvrdovice Počet obyvatel 836 Obec Kotvrdovice leží na okraji okresu Blansko, obcí prochází silnice II. třídy z Blanska na Vyškov a Prostějov. Obec má 836 obyvatel. Obec byla založena podobně jako okolní obce kolonizátory, které povolali páni z Holštejna. První zmínka o obci je z roku 1349. V obci je plocha určená ke vzletům a přistávání letajících sportovních zařízení a aktivní letecký klub.
Křtiny Počet obyvatel 767 Křtiny patří k našim nejstarším poutním místům. Podle starého vyprávění ve zdejším údolí křtili svatí Cyril a Metoděj a jejich žáci. Proto i starobylý název: Vallis baptismi - údolí křtu - Křtiny. V první polovině 18. století zde byl postaven barokní chrám dle návrhu architekta Giovanni Santiniho. Mezi obcemi Křtiny a Jedovnice se nachází arboretum se sbírkou cizokrajných dřevin. Bylo založeno v letech 1929 – 1930 profesorem Augustinem Bayerem. Arboretum leží na území Školního lesního podniku „Masarykův les“ Křtiny. Odbornou správu nad arboretem vykonává Ústav lesnické botaniky, dendrologie a typologie lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity. Arboretum se rozkládá na ploše 23 ha v nadmořské výšce 450 až 500 m.
Ostrov u Macochy Počet obyvatel 1101 Obec byla původně sídlem rodu, který se psal dle jejího názvu. První zmínka o jednom z jeho členů, Albertu z Ostrova, pochází z roku 1349. Koncem 14. století patřil Ostrov k holštýnskému panství a jako takový je poprvé zmiňován v roce 1371. K životu obce již neodmyslitelně patří ojedinělé zařízení pro děti s nemocemi horních cest dýchacích - Dětská léčebna se speleoterapií. Od 1.1. 1983 slouží dětem z
35
celé České republiky. Léčba probíhá v Císařské jeskyni. V katastru obce se nachází jeskyně Balcarka.
Rájec nad Svitavou Počet obyvatel 3552 Původně lenní panství olomouckých biskupů. Jméno obce se zmiňuje poprvé v souvislosti s Blanskem v roce 1141 v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka. Od 13. století se objevují páni z Rájce. Klasicistní zámek francouzského typu vznikl v letech 1763 - 1769 podle plánu vídeňského architekta I.A. Canevala. Současně se zámkem byla v roce 1767 založena zdejší zahrada. Významnou osobností spojenou s Rájcem byl Hugo František ze Salm-Reifferscheidtu, který zde otevřel první cukrovar na Moravě. Hrabě Salm byl významným vědcem, ekonomem a předním vědeckým organizátorem. Stal se členem řady vědeckých institucí doma i v cizině. Město Rájec-Jestřebí tvoří dvě obce oddělené řekou Svitavou.
Rudice Počet obyvatel 805 Název obce je odvozen od staroslovanského názvu pro železnou rudu – roda – Rodica. Obec s železářskou a hornickou tradicí, jejíž vznik sahá až do roku 1247, leží ve střední části Moravského krasu v nadmořské výšce 490 až 530 m. Okolí Rudice patří k nejromantičtějším místům v Moravském krasu. Největší přírodní zajímavostí je 12 km dlouhý jeskynní systém Rudického propadání s nejhlubší suchou propastí (-153 m) v České republice. Její okolí bylo věhlasné svojí těžbou železné rudy, celá oblast je dodnes velice mineralogicky bohatá. Železná ruda se dolovala do roku 1893, ze zdejších kvalitních jílů byla zhotovována známá olomučanská keramika. V obci je ve mlýně holandského typu umístěno muzeum speleologie, mineralogie, historie hutnictví a hornictví a ukázka dobového bydlení.
36
Senetářov Počet obyvatel 498 Obec byla založena pravděpodobně pány z Holštejna a osídlena německými kolonisty. Senetářov náležel k holštýnskému panství, u kterého je zmiňován k roku 1406. Za německé okupace byla obec vystěhována a po válce znovu osídlena. V obci je moderní kostel, autorem křížové cesty je akad. malíř Mikuláš Medek a muzeum lidové architektury a perleťářství. Stavba je příkladem typické hospodářské usedlosti střední Moravy. Dokumentuje historii perleťářské tradice výroby knoflíků v obci a okolí.
Sloup Počet obyvatel 944 První písemné zmínky pocházejí ze 14. století. Kosterní nálezy v jeskyni Kůlna dokazují osídlení již neandrtálského člověka. Přírodní dominantou jsou Sloupskošošůvské jeskyně a skalní útvar Hřebenáč. Mezi kulturní památky patří barokní kostel Panny Marie Bolestné, fara a část hřbitova s hroby rodiny Salmů. V roce 2000 získal Sloup titul „Vesnice roku“. V roce 2003 zasáhla obec ničivá povodeň. Z prostředků státní podpory a daru Lucemburska je vedle školy vybudován nový sportovní areál.
6.2 Kultura a historie oblasti, osobnosti, zvyky a obyčeje Pravěký člověk Ve vývoji lidstva je Moravský kras důležitou kulturní oblastí na okraji středoevropských nížin, kde byly od nepaměti příznivé podmínky pro rozvoj evropského pravěkého člověka. Zejména vstupní části velkých jeskynní jsou proto nalezišti nejstarších dokladů o pobytu prehistorického člověka světového významu. První obyvatelé se v Moravském krasu objevili již ve středním paleolitu. V poslední meziledové a ledové době, ve středním období starší doby kamenné ( 150 000 –40 000 let př.n.l.) žili v Moravském krasu neandrtálci východní skupiny, mousterské kultury.
nositelé
Příkladem mohou být nálezy v jeskyni Švédův stůl v jižní části
Moravského krasu na Říčce). Vystřídali je lidé mladšího období paleolitu ( 40 000 –10 00 let př.n.l.) nositelé kultury aurignacké, lovci mamutů, sobů a turů. Patřili ke skupině kromaňonců, přímých předchůdců dnešního člověka. doby,
asi před 25 až 2O tisíci lety, navštívili 37
Na sklonku poslední ledové Moravský kras lovci, nositelé
gravettiénské kultury, kteří se v chladných obdobích ojediněle uchylovali do jeskyní. Gravitién v Moravském krasu je vystřídán intenzivním osídlením magdaleniu (15 000 – 10 000 let před n.l.) z pozdní doby ledové a poledové. Známé jsou umělecké řezbářské a rytecké projevy představitelů lidí magdaleniénských, zručných lovců sobů, koní a bizonů. Obývali jeskyni Jáchymku, Kůlnu, Křížovu, Malou Drátenickou, Žitného a především Pekárnu, kde byla mimo jiné objevena koňská kost s realistickou rytinou souboje tří bizonů, pazourkové, křišťálové a kostěné nástroje. Ve střední době kamenné, spadající již do mladšího období čtvrtohor s poměrně teplým podnebím, se sídla lovců, rybářů a sběračů přesunují na terasy řek. Mesolitická kultura (8 000 –5 000 let př.n.l.) postupně přechází do neolitu, mladší dobu kamennou, což je doba zhruba mezi 5 000 –3 500 lety před.n.l. Neolitický člověk se již začíná zabývat zemědělstvím a rostlinnou i živočišnou výrobou. Nositeli této kultury v Moravském krasu a jeho okolí byly snad již indoevropské kmeny, pravděpodobně kulturně i jazykově diferencované. Prvním známým nositelem neolitické zemědělské kultury v Moravském krasu byl lid s keramikou lineární. Ačkoliv si dovedl již stavět kůlové domy, stopy jeho života byly nalezeny i v jeskyních. Kultura lineární se přetváří v kulturu s keramikou vypíchanou, v jejímž období byly položeny základy rychlejšího hospodářského, kulturního i společenského vývoje. Nastupuje pozdní doba kamenná (3 500 –2 000 let př.n.l), charakterizovaná výskytem prvních předmětů z mědi, rozvojem textilnictví, obchodu
a společenské
struktury. Vyznačuje se přechodem od matrilineární společnosti k patriarchátu, kdy včele rodu již stojí obvykle nejstarší muž a společnost je do jisté míry rozvrstvena. V mladším neolitu převládá kultura se šňůrovou keramikou a kultura zvoncových pohárů, jejímiž nositeli byli asi kočující pastevci, bojovní
lukostřelci, vyznávající
patrně kult slunce. Používali již také prvních kovových zbraní. Toto období končí asi l800 let př.n.l. Do první poloviny druhého tisíciletí před n.l. spadá již starší doba bronzová, která je v okolí Moravského krasu spojena zejména s čilým obchodem na staré Trstenické stezce. Z jižní Evropy se po této stezce dopravovaly výrobky z bronzu a mědi již koncem neolitu. Náročnost práce s kovem a nutnost speciálních znalostí a výrobních technik vede již ve starší době bronzové ke vzniku specializovaných skupin horníků, hutníků, kovolitců a kovotepců, odlišujících se svým pracovním zaměřením od ostatních členů společnosti. Starší dobu bronzovou v Moravském krasu a jeho okolí reprezentuje kultura únětická, rozvíjející zejména v nížinách a pahorkatinách Dyjsko38
svrateckého úvalu. V ní dochází k dalšímu rozvrstvení společnosti a k rozvoji nových společenských vztahů mezi výrobci a odběrateli. Střední doba bronzová (polovina druhého tisíciletí př.n.l.) je obdobím mohylové kultury, jejímiž nositeli byli bojovní pastevci a zemědělci. Dovedli vyrábět již velmi dokonalé bronzové předměty. Ve druhé polovině druhého tisíciletí před naším letopočtem začíná mladší doba bronzová, charakterizovaná kulturou lužickou s velkými opevněnými osadami a hradišti. Jejím představitelem byl
lid popelnicových polí, podle některých názorů předchůdce
historických Slovanů. Pozdní dobu bronzovou (první polovina l.tisíciletí př.n.l) vystřídá období halštatské, které představuje již starší dobu železnou. K velkému rozvoji zpracování železa v Moravském krasu došlo v mladším halštatském období (těsně před první polovinou l.tisíciletí před n.l.). Přímým dokladem vyspělé hutnické činnosti je nález kovářské dílny v jeskyni Býčí skála. V této dílně, patrně spěšně opuštěné, byly nalezeny obrovské perlíky, dláta, klíny, kovadlina, zlomky železa a části dvojhrotých hřiven. Kovářská dílna v Býčí skále je v historii železářství ojedinělým nálezem světového významu. Jiným nálezem mimořádné hodnoty z Býčí skály je známý „knížecí pohřeb“, který patří do okruhu horákovské kultury charakteristické pro moravské období halštatu. Pod vrstvou písku, štěrků a kamenů byla v jeskyni nalezena velká žároviště, místy překrytá vrstvou spáleného vápence. Pod nimi byla směs hlíny, zuhelnatělého obilí a dřevěného uhlí. Na jednom žárovišti se našly zvířecí kosti, střepy nádob, součásti vozu, lidské pozůstatky, množství ozdob i šperků a spáleného obilí. Na udusané podlaze poblíž žároviště leželo v nejrůznějších polohách přes čtyřicet lidských koster. Některým chyběla hlava, jiným údy. Na dláždění z kamenných desek ležely dva skelety lidských rukou zasypané obilím a ozdobené zlatými prsteny a bronzovými náramky. Vedle ležela polovina lidské lebky a poblíž byly roztroušeny různobarevné skleněné perly, množství bronzových a zlatých předmětů, bronzové nádoby, žezlo a plastika býčka se železným trojúhelníkem vsazeným do čela. Nález v Předsíni Býčí skály a jeho možné další interpretace se v poslední době stal předmětem živé diskuse a dalšího bádání.
39
Obr.č. 9
zdroj: CHKO MK
Většina předmětů svědčí, že pohřeb pochází z konce halštatského období, kdy obyvatelé Moravského krasu a jeho okolí již měli živé obchodní styky se Středomořím.
Příchod historických Keltů do oblasti Moravského krasu a Drahanské vysočiny se klade do 4. a 2. století př.n.l. Keltové si budovali mohutná hradiska – oppida blízko ložisek železné rudy a tuhy, nebo blízko cest, na nichž se obchodovalo s jantarem. Keltové zavedli používání mincí, hrnčířského kruhu, rotačního kamenného mlýna. Již v 7.- 8. století nabývá pro staré Slovany
území Moravského
krasu velkého
významu pro značné zásoby železné rudy. Železná ruda byla zpracovávána především ve střední části Moravského krasu, zejména v okolí Olomučan.
Archeologické objevy Usazeniny v jeskyni před jejími vchody vydaly důležitá svědectví o vývoji prehistorického člověka v této oblasti. Kromě toho však poskytly i množství kosterních zbytků velkého počtu zvířecích druhů, které již dávno vyhynuly. Byly tu nalezeny zbytky stepní zvířeny, (mamut, nosorožec, sob, pratur, kůň) a lesní zvířeny z období, 40
kdy teplejší a vlhčí období umožnilo rozšíření lesů (srnec, jelen, daněk, los, bobr, divoká kočka, rys a jiné). Žili tu i zástupci vysokohorské zvířeny (kamzík, kozorožec, svišť). V jeskyních nacházeli svá doupata jeskynní medvědi, lvi a hyeny. Zpracované nálezy jsou uloženy v muzejních sbírkách, zejména v Brně a ve Vídni. Moravské muzeum v Brně je svou sbírkou a expozicí v pavilonu Antropos proslulém po celém světě. K nejnadšenějším pracovníkům, kteří obětovali všechen svůj čas k načrtnutí prehistorického života v Moravském krasu, patřili především: Jindřich Wankel, Martin Kříž, Karel Maška, Jan Knies, Karel Absolon, J.Skutil, K.Valoch a jiní. ( Panoš Vl.,1992) Obrázek č. 10
41
Obr.č. 10
zdroj: CHKO MK
42
Vývoj vztahů obyvatel sídlících na území Moravského krasu a jeskyní od l7. století si můžeme ukázat z dochované krasové literatury o známé části Sloupských jeskyní, zvané Staré skály. Je zajímavé, že za první písemné zprávy o Sloupských jeskyních děkujeme lékařské vědě. Roku 1669 lékař města Brna, Johann Ferdinand Hertod von Todtenfeld, vydal knihu medicínského obsahu s názvem TARTAROMASTIX MORAVIAE
tj. Podzemní bič Moravy. Autor dále vysvětluje: „Všechny
zvláštní a podivuhodné věci, které příroda v úrodném lůně této krajiny rozsela, obzvláště tedy podzemí a jeho účinky smrtící, zajímavým způsobem zkoumají a proti nim opatření léčebná i ochranná předkládají za paměti hodnější.“
Další podrobný popis Sloupsko-šošůvských jeskyní pochází z pera Johanna Nagela z roku 1748. Připomínkou této významné výpravy je nápis na stěně Stříbrné chodby: „Nagel 1748 matematik císaře Františka zkoumal tuto jeskyni.“ J.A.Nagel se narodil 3.2.1717 ve Vestfálsku. Jeho rodina patřila k malé šlechtě biskupství v Münsteru. Po studiích matematiky se stal revizorem v solných dolech v Solnohradu
u Prešova. Z tohoto působiště pronikly
zprávy o jeho odborných
vědomostech až do Vídně, kam byl povolán do císařských služeb jako matematik. Když roku 1768 bylo Rakousko postiženo silným zemětřesením, byl vyslán císařovnou Marií Terezií, aby prozkoumal následky této katastrofy. O svých seismických bádáních, o pedagogických vysokoškolských zkušenostech a výzkumných cestách sepsal Nagel drahocenné rukopisy. Nagel proslul také jako kartograf. Vydal dva plány Vídně, konstruované s nejlepšími měřickými pomůckami té doby. Johann Anton Nagel zemřel kolem roku 1800 ve Vídni. Nagel zaujímá zvláštní místo v dějinách speleologie, neboť je autorem prvního odborně speleologického spisu. Je to obsáhlý rukopis o 97 listech psaný jedině pro císaře a jemu věnovaný. Spis je ozdoben četnými překrásnými malbami a mapami na zvláštních přílohách. Pokud jde o Moravu, byly kresleny inženýrem Karlem Beduzzim, který Nagela provázel na jeho cestě do Sloupu. Význam Nagelova výzkumu je pro historii nejen naší, nýbrž i pro světovou speleologii v tom, že Nagel byl první, kdo sestoupil do jeskynní propasti. Nagel objevil Stupňovitou propast, první uviděl vody v propastech a první se postaral o vyobrazení jeskynních scenérií. Se Sloupem a jeho okolím spojila svůj život celá řada osobností, které se svým dílem nesmrtelně zapsaly do studnice poznání. Hlavním magnetem široké plejády vědců 43
nejrůznějších oborů byly přirozeně Sloupsko-šošůvské jeskyně. Na výzkumu jeskyní se podílelo mnoho významných badatelských osobností 19. a 20. století., například Jindřich Wankel, Martin Kříž, Jan Knies, Karel Absolon, Antonín Boček a další. Zapomenout nelze ani na lidové badatele, „skalní duchy“, jejichž hlavním představitelem byl Václav Sedlák. O výzkum spodních pater se ve velké míře zasloužili členové amatérských speleologických organizací, především jeskyňářská skupina Cerberus, a dále zaměstnanci organizace Moravský kras, provoz a výzkum jeskyň a občané obce Sloup. Významným počinem byl systematický archeologický výzkum jeskyně Kůlna, prováděný od roku 1961 Moravským zemským muzeem v Brně – ústavem Anthropos, pod vedením Karla Valocha. Ve Sloupě více než desetiletí žil duchovní a sběratel
lidové poezie Jan
Nepomuk Soukop. Ukázka z jeho tvorby. Příloha č. 1 V této práci nelze charakterizovat všechny významné osobnosti, a tak za všechny alespoň několik jmen.. Martin Kříž ( 1841 –1916) Pocházel z Líšně, která je vlastně jižní hranicí Moravského krasu A tak se mladý Martin věnoval již od mládí pozorování a zkoumání krajiny. Dne 18.srpna 1864 se v těžním koši spustil do Macochy a na jejím dně zůstal dva dny a jednu noc. Ověřil si, že u obou jezírek sahá skála hluboko pod vodní hladinu. Po studiích se stal notářem a advokátem ve Ždánicích. Ovládá několik jazyků, ale stále touží zabývat se přírodními jevy. Dobře ví, že toto studium vyžaduje vědecké znalosti a vědecký systém práce. Proto se při své práci notáře věnuje nejprve studiu geografie. Spolu s přítelem Florianem Koudelkou prozkoumává jeskyni Kůlnu, kde vyhloubili přes 60 šachtic. Nejhlubší sonda měla hloubku 23 m a jeskyně Kůlna byla prokopána do hloubky 16 metrů. Později se ujal stejné práce i v jeskyni Pekárna v jižní části Moravského krasu. Podobně prozkoumal i jeskyni Švédův stůl.
Příkladem badatele, který měl své hlavní poslání ve škole, přesto výzkumům v Moravském krasu věnoval veškerý svůj volný čas, je pro nás Jan K n i e s, narozený 26.11.1860 v Tasově. Na začátku své učitelské dráhy působil mimo jiné v Blansku, odkud prozkoumával jeskyně v údolí Punkvy. Kopal ve Starých skalách u Sloupu. Zde našel kompletní medvědí kostru. Kostra se stala atrakcí Národopisné výstavy v Praze roku 1895. 44
Roku 1897 byla v Rogendorfu tj. v dnešní obci Krasová zřízena jednotřídní škola a Knies byl ustaven jako první učitel. V roce 1978 upoutala Kniesova pozornost Balcarova skála u Ostrova. Na výkopech strávil Knies 2346 pracovních dnů a přesto jej vykopávky neuspokojily. Začal s dalšími pracemi u Vratíkova, u Mladče a jinde, kde nacházel části sobích koster, zajímavé nástroje a zbraně vyřezávané ze sobích parohů. Budova školy byla zcela zaplněna kostmi. Známý je málo pochvalný výrok školního inspektora: „Pane učiteli, Vy nevíte, s jakým odporem k Vám chodím – kam pohlédnu, samá kost.“ Jan Knies zakoupil ve Sloupě pozemek, na němž byla v roce 1905 postavena budova a v ní umístěno Muzeum Moravského krasu. Bylo to první krasové muzeum na území naší vlasti. Život Jana Knies byl vyplněn prací a neutuchající vědeckou činností. Z prostého venkovského učitele se vypravoval vlastní pílí a studiem ve vyhledávaného odborníka, který nikdy neodřekl rady ani pomoci. Na své výzkumy nedostal ani haléř a byl hrdý, že všechny výzkumné práce zajišťoval z vlastních úspor a byl šťasten, že pro svoji práci našel velké pochopení celé rodiny. Výsledkem jeho plodné odborné práce zůstává 199 odborných studií o archeologických a speleologických výzkumech. V roce 1900 se stal zakladatelem Moravské muzejní společnosti. Rovněž se výrazně angažoval pro vybudování železnice Rájec – Sloup, k čemuž však nedošlo. Dne 5. března 1937 Jan Knies umírá. Je pochován na Ústředním hřbitově v Brně. O jeho smrti napsaly mnohé české noviny, zprávu přinesl i Vídeňský tisk. Jan Knies tak patří mezi nejvýraznější vlastivědné pracovníky na Moravě, byl to archeolog, speleolog, občanským povoláním učitel. Jeho dílo je dodnes živé ve dvou svazcích Vlastivědy moravské a v bohatých nálezových sbírkách z Moravského krasu. Světoznámým badatelem je Dr. Karel Absolon. Narodil se 16.června 1877 v Boskovicích jako syn lékaře dr. Vilibalda Absolona a jeho manželky Karolíny, dcery známého jeskynního badatele dr. Jindřicha Wankela, hutního lékaře v Blansku. Vědecké výzkumy v Moravském krasu započal profesor Absolon ještě jako student v posledních letech minulého století. Mladému badateli poskytoval Moravský kras, ležící v blízkosti Boskovic, hned od začátku velké pole působnosti. Byl v tom i kus rodinné tradice navázat na dílo svého děda dr. Jindřicha Wankela, jehož výzkumy znamenaly velký pokrok v poznání přírodních zvláštností a naznačovaly cesty k dalším objevným pracím. O svých výzkumech v moravských jeskyních, šupinoškách a chvostoskocích, přednášel Absolon ještě jako student na Pátém mezinárodním
45
zoologickém kongresu v Berlíně. Absolonovy první zoologické práce měly velmi dobrou vědeckou úroveň a vzbudily pozornost i v cizině. Speleologické výzkumy začal profesor Absolon v Sloupských jeskyních a zasloužil se zde o prozkoumání hlubokých podzemních propastí a spodních jeskynních pater. Další výzkumy konal Absolon u holštejnského propadání v Rasovnách, v Císařské vodní jeskyni u Ostrova a v dalších četných jeskyních Suchého a Pustého žlebu. Nejtěžší problém, který Absolon začal řešit již na počátku své badatelské činnosti je propast Macocha a jeskynní systém kolem ní. Usiloval o zpřístupnění dna Macochy po suchu i po vodě. Výsledky svých objevů a výzkumů publikoval profesor Absolon v těchto pracích: „Kras moravský“ (v letech 1905 – 1911) „Průvodce po Moravském krasu a jeho jeskyních v okolí Blanska, Punkvy, Macochy, Sloupu a Jedovnic“ (1912) „Dobytí Macochy roku 1914“ (1914) „Problém podzemních toků Punkvy ve svém dějinném vývoji od 17. století“ (1909) V poslední uvedené práci je chronologické uspořádání úplné bibliografie Moravského krasu až do roku 1909. Světoznámá plavba po Punkvě ze dna propasti Macocha se podařila vyřešit profesoru Absolonovi roku 1933, kdy byla Punkva odevzdána k plavbě člunů po upravené hladině fantasticky zelených podzemních vod. Profesor Absolon se však ve své badatelské práci neomezil jen na Moravský kras, nýbrž obrátil svou pozornost k největšímu evropskému krasovému území v Dinárském pohoří. Proslavil se řadou objevů a dá se říci, že již v té době patřil k největším a nejvýznamnějším krasovým badatelům. Od roku 1908 byl profesor Absolon kustodem zoologických sbírek Moravského muzea v Brně, při němž během doby založil bohaté sbírky samostatného oddělení diluviálního. Působil zde až do svého penzionování na počátku druhé světové války. Potom žil v Brně na odpočinku až do své smrti 6. října 1960, zpracovávaje svá četná vědecká díla. ( Balák I., 1999, 119-145 s.)
46
Stručná historie podzemí Moravského krasu Mnohá tajemství minulosti skrývají i podzemní prostory Moravského krasu. Například jeskyně Hladomorna pod holštejnským hradem ve středověku sloužila jako vězení, zatímco v jeskyni Výpustek a Dagmar se v 17. století usadili padělatelé mincí. V 17. století projevil lékař císaře Rudolfa II. Boetius jako první vědecký zájem o jeskyně a pochopil proces tvorby krápníků. V roce 1723 pak sestoupil na dno Macochy brněnský minorita Lazar Schopper. Odborným zkoumáním jeskyní Moravského krasu po stránce archeologické i speleologické se v 19. století zabýval Dr. Jindřich Wankel, mj. objevitel slavného nálezu tzv. knížecího pohřbu v Býčí skále. Řadu výzkumů podnikl ve 20. století i prof. Dr. Karel Absolon. V průběhu 2. světové války se jeskyně staly sídlem utajovaných zbrojních továren fašistického Německa. Zdroj: http://www.blanensko.cz/cz/geografie.html
Významné osobnosti Blansko na sebe váže již odedávna řadu významných osobností nadregionálního významu, které výrazně ovlivnily dění v mnoha oblastech společenského života: Ludvík Daněk- držitel olympijské medaile v hodu diskem Jan Dubravius - český humanista a olomoucký biskup Arnošt Julius Leopold hrabě z Gellhornu - zakladatel blanenských železáren Karel Ježek - syn zakladatele blanenského podniku Adamovské strojírny Jindřich Zdík - český duchovní a diplomat, biskup olomoucký Karolina von Linsingen - manželka budoucího anglického krále Viléma IV. Karel Jaroslav Maška – moravský archeolog a antropolog Karel Ludvík baron von Reichenbach – generální ředitel blanenských železáren Erich Roučka – moravský technik, vynálezce a badatel Hugo František hrabě ze Salmu – zakladatel Františkova (dnešního Moravského zemského) muzea v Brně Hugo V. Sáňka – učitel a vlastivědný badatel František Trávníček – český jazykovědec Jindřich Wankel - významná osobnost českého kulturního a vědeckého života 2.poloviny 19. století Jan Žalkovský ze Žalkovic – majitel blanenského panství.
47
Zvyky a obyčeje Většina obyvatel oblasti je nábožensky založena, což v mnohých obcích do dnešní doby zajišťuje dodržování tradic a zvyků spjatých s církevními obřady. Tak například ve Sloupě, v Šošůvce a v dalších obcích
trvá „pochování basy“ před
začátkem půstu. V těchto obcích se nesetkáváme s tím, aby v postní době pokračovalo pořádání plesů a tanečních zábav na rozdíl od městských lokalit, kde se již tato tradice nedodržuje. Ke starým zvyklostem dosud udržovaných patří tzv. "Zalikování" při svatbě. Skupina žen v krojích myslivce, strážníka, lékaře a jiných profesí přehradí svatebním hostům cestu, nejčastěji před domem, kde se koná svatba. Ženich s nevěstou zde vyslechnou pikantně podaná přání a rady do života. Všichni si připijí a svatebčané si musí uvolnění cesty vykoupit "poplatky" . Za takto získané peníze se dříve konávala tak zvaná "pitka" . Sešly se všechny ženy z vesnice v místním hostinci a tam se při zábavě a veselí opravdu peníze propily.
Velkou senzací, zejména pro děti je počátek
masopustu, tzv. "Ostatky". Na tento den se převléknou za maškary někteří muži a ženy a za doprovodu harmoniky a zpěvu chodí doprovázeni shlukem pobíhajících děti dům od domu. “lékař Šebela“ koná proh1ídky, "hajný Kovařík" předepisuje pokuty za odcizení soušek, "policajt Keprt" vše zapisuje, "medvědář Kocourek" vodí medvěda a hodně je veselo, neboť kromě peněžitých darů, vajíček a jiného se konají v téměř každém domě přípitky. A než maškarády obejdou celou vesnici, mnohé z nich klesnou únavou. Čistý výtěžek se opět v hostinci společně projedl a propil. Každoročním zvykem, velmi pečlivě dodržovaným je velikonoční “hrkání", kterým je nahrazeno ranní, polední a večerní zvonění. Začíná v poledne na Zelený čtvrtek a končí ráno na Bílou sobotu. Jde zcela o záležitost dětí, kterou si samy organizují. Nejstarší, čtrnáctiletí chlapci, kterým se říká “páni", vše řídí a dbají o pořádek. Pod jejich vedením děti obejdou celou náves a vydatně rámusí na hrkače a na klapačky. Účast na hrkání a přestupky jsou zapisovány. Podle toho se řídí výše odměny, která se vyplácí z peněz, které “páni" vyberou od majitelů domů na Bílou sobotu dopoledne. Dalším zvykem je vynášení
“Smrtky“, oznamující konec zimy. Ve
Vilémovicích sloužila místo vodního toku k odhození “Smrtky“ jeskyně Smrtná.
48
Původní nářečí v Krasové je svérázné podřečí horského západohanáckého nářečí obsahující některé germanizmy. Na ukázku uvádíme typický dialog dvou krasovských žen v původním "rongolfském" nářečí. ( Kovařík L. 1967, 36-40) Příloha č. 2
6.3. Hospodářství V regionu je zastoupen průmysl elektrotechnický a hlavně strojírenský. Tradice železářské výroby je architektonickými nálezy datována již v polovině 1. tisíciletí před naším letopočtem, další hojné nálezy jsou z 8. stol. n. l. Technickou památkou je poslední zachovalá původní Salmova huť, tzv. Klamovka. Byla založena roku 1855 a nazvána podle Augusty roz. Salmové. V provozu byla od roku 1857 — 1893. Otevření železnice v roce 1852 umožnilo dopravu cizích rud a odvoz vyrobeného zboží. V roce 1911 vznikl závod Metra, v roce 1950 samostatný národní podnik ČKD Blansko.
Významné výrobní podniky: ČKD Blansko Strojírny, a.s. Podnik těžkého strojírenství, vodní turbíny, karusely, odlitky z šedé litiny a ocelolitiny. Metra Blansko, a.s. Výroba elektrických měřicích přístrojů a techniky. Výroba a prodej pokladních boxů a regálových systémů, logistika a pošívání volantů pro německé automobilky. ČKD Blansko Engineering, a.s. Kompletní dodávky komponentů vodních turbín. Služby výzkumu a vývoje v oblasti vodních turbín. BLATA, s.r.o. Výroba minibiků, motorových koloběžek, motorů. Umělecké lití Blansko, s.r.o Vybavení měst a obcí — osvětlovací kandelábry a lucerny, zábradlí, sloupky, lavice, mříže ke stromům, odpadkové koše, schodiště; rekonstrukce starých objektů (litinových kolonád atd.); odlitky uměleckého charakteru, odlitky z bronzu a mosazi. Zdroj: http://www.blansko.cz/oblansku/hospodarstvi.php
49
Zemědělství v Moravském krasu Území CHKO Moravský kras je poměrně intenzivně zemědělsky využíváno. Výrazně převažující kulturou na zemědělském půdním fondu byla a i v současnosti je orná půda (až 80 %). Rekultivační práce většího rozsahu spojené s přemisťováním ornice zde nebyly prováděny. Původní ráz krajiny byl narušen zejména scelováním pozemků a následně prováděnými tzv. hospodářsko-technickými úpravami pozemků. Zlikvidovaly se meze, drobné remízky a zejména množství polních cest i s případnou doprovodnou zelení. Extenzivní pastviny na mělkých půdách byly vyňaty ze zemědělského půdního fondu a zalesněny. Současná zemědělská výroba v CHKO je stále postavena na tradičním pěstování obilnin (pšenice, ječmen) a řepky. Zatímco výměra obilnin je zhruba stejná, rozsah osevních ploch řepky oproti roku 1994 vzrostl téměř trojnásobně. O téměř polovinu klesla výměra kukuřice a pícnin na orné půdě. Velikost obhospodařovaných pozemků se během devadesátých let minulého století prakticky nezměnila. Stále převažují bloky orné půdy velké desítky hektarů. Bloky orné půdy jsou až na výjimky stále osévány monokulturou. Na území CHKO Moravský kras se v současnosti hospodařící subjekty zaměřují na rostlinnou i živočišnou výrobu. Podle ekonomických výsledků (produkce, tržby, zisk) převažuje rostlinná výroba. V rostlinné výrobě je důležitá hlavně produkce ozimé pšenice, jarního ječmene, řepky ozimé a krmných plodin. Ze speciální produkce je to pěstování trav na semeno. V živočišné výrobě je důležitá hlavně produkce mléka, hovězího a vepřového masa, okrajově i chov ovcí a dojných a kašmírských koz. (Kovařík M.,2007)
50
7 Vlastivědné vy c h á z k y 7.1 Teoretická část-didaktický výklad o významu vlastivědných vycházek ve výuce vlastivědy na I. stupni ZŠ Vycházka je jednou z vyučovacích forem, proto musíme dodržovat didaktické zásady, abychom dosáhli efektivnosti výuky a vytyčené výchovné a vzdělávací cíle. Již Jan Amos Komenský napsal tato pravidla v Analytické didaktice: •
Vždy postupně, nikdy skokem
•
Vše vlastními smysly, vždy a rozmanitě
•
Učitel nechť neučí, kolik sám může učiti, nýbrž kolik může žák pochopiti
•
Všemu se vyučuje a učí příklady, ukázkami a cvičeními
Vycházka je jedna z forem, při které se dítě aktivně zapojí do procesu poznávání. Děti mladšího školního věku poprvé poznávají svět kolem sebe a vhodná stimulace vede k osvojování vědomostí. Praktickou poznávací činností rozvijí vycházky u dětí pochopení vzájemných souvislostí, rozvíjení schopností kreslit a užívat plány a mapy, sbírání, vyhodnocování a třídění získaných informací. Vlastní zkušenost učí děti vnímat krásy přírody a současně vede k ohleduplnému vztahu ke svému okolí. Děti rozeznávají změny v přírodě způsobené přírodními vlivy, ale i negativní vlivy zapříčiněné lidskou činností. Nacházejí možnosti, jak i ony mohou přispívat k ochraně přírody a zároveň zachovat krásu naší přírody. Aktivní osvojování vědomostí, podpořené fantazií a vlastním děti
prožitkem vede
k vytváření pozitivního vztahu k sobě samému, ke svým kamarádům a ke svému
domovu. Vycházka se tak stává oblíbenou formou výuky, na kterou žáci rádi vzpomínají. Vycházka se stává pro děti dobrodružným pátráním po historických a zeměpisných pramenech.
Informace získané
vlastním poznáním jsou přirozeně
upevňovány a aplikovány v dalším vzdělávacím procesu. Při vycházce jsou do výchovné činnosti zapojeny všechny děti, vytváří se vzájemné vztahy mezi žáky a učitelem a mezi žáky navzájem.
51
Vycházka má velký poznávací a výchovný význam a slouží jako motivace nové látky a též k získávání materiálu pro další práci ve třídě. Je možné ji zařadit i doprostřed tématického celku k doplnění a konkretizaci poznatků sdělovaných ve vyučování nebo i na závěr tématu, kde ji využijeme k opakování a prohloubení učiva. Vycházka dává široké možnosti ve využití regionálních prvků ve výuce všech předmětů na 1. stupni.
K zajištění zdárného průběhu je třeba ( Hradil F. 1978): •
určit trasu a sám si ji projít
•
stanovit vzdělávací a výchovné cíle
•
stanovit předem, které pojmy budou na vycházce objasněny
•
zvolit metody a promyslet organizaci práce
•
určit oblečení žáků, připravit je na vycházku
•
upozornit, na které jevy se mají děti zaměřit
•
oznámit dobu konání a dobu návratu do školy
•
během vycházky provádět instruktáž a kontrolu plnění úkolů
•
ukončit vycházku zhodnocením činnosti žáků a shrnutím výsledků
•
uložit získané materiály
•
následně využít vycházky v různých vyučovacích předmětech
Z hlediska mezipředmětových vztahů můžeme vlastivědu považovat za centrální předmět, který žákům objasňuje vztahy mezi školními poznatky vázané na izolované učební předměty. Ve spojení
s regionální vlastivědou, pak opravdu může
vytvářet dobře připravený celek vlastivědných vycházek předpoklady k transformování školních znalostí v životní zkušenosti žáků. Také v tom
je humanizace vzdělávání a
výchovy pro život. (Martincová, 2000, s. 27--29)
Učivo vlastivědy v RVP RVP vytyčuje následující cíle vzdělávání:
Umožnit žákům osvojit si strategie učení a motivovat je pro celoživotní učení. Podněcovat žáky k tvořivému myšlení, logickému uvažování a k řešení problémů. 52
Vést žáky k všestranné, účinné a otevřené komunikaci. Rozvíjet u žáků schopnost spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní i druhých. Připravovat žáky k tomu, aby se projevovali jako svébytné, svobodné a zodpovědné osobnosti, uplatňovali svá práva a plnili své povinnosti. Vytvářet u žáků potřebu projevovat pozitivní city v chování, jednání a v prožívání životních situací, rozvíjet vnímavost a citlivé vztahy k lidem, prostředí i přírodě. Učit žáky aktivně rozvíjet a chránit fyzické, duševní a sociální zdraví a být za ně odpovědný. Vést žáky k toleranci a ohleduplnosti k jiným lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám, učit je žít společně s ostatními lidmi. Pomáhat žákům poznávat a rozvíjet ostatní schopnosti v souladu s reálnými možnostmi a uplatňovat je spolu s osvojenými vědomostmi a dovednostmi při rozhodování o vlastní životní profesi a profesní orientaci.
Pro náš předmět vlastivěda je nejdůležitější vzdělávací oblast - Člověk a jeho svět
7.1.1 Charakteristika vzdělávací oblasti Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět je jedinou vzdělávací oblastí RVP ZV, která je koncipována pouze pro 1. stupeň základního vzdělávání. Tato komplexní oblast vymezuje vzdělávací obsah týkající se člověka, rodiny, společnosti, vlasti, přírody, kultury, techniky, zdraví a dalších témat. Uplatňuje pohled do historie i současnosti a směřuje k dovednostem pro praktický život. Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Člověk a jeho svět je členěn do pěti tematických okruhů: Místo, kde žijeme. Lidé kolem nás. Lidé a čas. Rozmanitost přírody. Člověk a jeho zdraví. 53
V tematickém okruhu Místo, kde žijeme se žáci učí na základě porovnání nejbližšího okolí, vztahů a souvislostí v něm, chápat organizaci života v rodině, ve škole, v obci, ve společnosti. Učí se do tohoto každodenního světa vstupovat s vlastní aktivitou a představami, hledat nové i zajímavé věci a bezpečně se v tomto světě pohybovat. Důraz je kladen na dopravní výchovu, praktické poznávání místních a regionálních skutečností a na utváření přímých zkušeností žáků. Různé činnosti a úkoly by měly přirozeným způsobem probudit v žácích kladný vztah k místu jejich bydliště, postupně rozvíjet jejich národní cítění a vztah k naší zemi.
Člověk a jeho svět Vzdělávací obsah : Místo, kde žijeme Očekávané výstupy – 1. období Žák
vyznačí v jednoduchém plánu místo svého bydliště a školy, cestu na určené místo a rozliší možná nebezpečí v nejbližším okolí
začlení svou obec – město do příslušného kraje a obslužného centra ČR, pozoruje a popíše změny v nejbližším okolí, obci – městě
rozliší přírodní a umělé prvky v okolní krajině a vyjádří různými způsoby její estetické hodnoty a rozmanitost
Očekávané výstupy – 2. období Žák
určí a vysvětlí polohu svého bydliště nebo pobytu vzhledem ke krajině a státu
určí světové strany v přírodě i podle mapy, orientuje se podle nich a řídí se podle zásad bezpečného pohybu a pobytu v přírodě
54
rozlišuje mezi náčrty, plány a základními typy map, vyhledává jednotlivé údaje o přírodních podmínkách a sídlištích lidí na mapách naší republiky, Evropy a polokoulí
vyhledává typické regionální zvláštnosti přírody, osídlení, hospodářství a kultury, jednoduchým způsobem posoudí jejich význam z hlediska přírodního, historického, politického, správního a vlastnického
zprostředkuje ostatním zkušenosti, zážitky a zajímavosti z vlastních cest a porovnává způsob života a přírodu v naší vlasti i v jiných zemích
rozlišuje hlavní orgány státní moci a některé jejich zástupce, symboly našeho státu a jejich význam
zdroj: http://www.rvp.cz
Vycházka umožňuje osvojit si probírané učivo v terénu, kde vlastní zkušenost lze jen těžko nahradit prací ve třídě. Jde o učivo týkající se orientace v obci, dopravy, změn v přírodě, pozorování živočichů, rostlin v přirozeném prostředí, pozorování práce lidí. Od 3. ročníku je vhodné již předem ve třídě určit úkoly jednotlivých skupinám a na stanovišti již není třeba se zdržovat zadáváním úkolů.
Úkoly jsou napsány na
kartičkách a vedoucí skupiny zodpovídá se plnění úkolů. Vždy musí dojít k vyhodnocení práce skupiny a k pozitivnímu hodnocení. Učivo vhodné k osvojení formou vycházek :
1. mapy a plány
14. pravěk
2. čtení map
15. Velkomoravská říše
3. měřítko mapy
16. život ve středověku
4. legenda mapy
17. manufaktury
5. plány
18. zvláštnosti oblasti – folklor, nářečí
6. orientace podle mapy
19. lidové stavby
7. povrch
20. zvyky a obyčeje
8. vodstvo
21. baroko
9. půda a zemědělství 10. nerostné bohatství 11. průmysl 12. ochrana přírody 13. podnebí 55
Některé náměty pro plnění úkolů na trase :
1. mapy a plány Zakreslování cest Pomůcky : papír, fixy Podívejte se na plán naší trasy a vyberte nejdůležitější body na trase.
2. čtení map Určování nadmořské výšky Pomůcky : mapa okolí Prohlédněte si vrstevnice. Kolik měří nejvyšší vrchol v okolí? Jak vysoko nad mořem právě stojíme ? Urči podle nadmořské výšky typ krajiny. Jakou barvou jsou vyznačeny na mapě pahorkatiny a vrchoviny?
3. měřítko mapy Čtvercová síť Pomůcky: čtverečkovaný papír, fixy, mapa, pravítko Nakreslete na čtverečkovaný papír systém souřadnic ( vodorovně písmena, svisle číslice) a zakreslete některé důležité body na trase. 1 cm se rovná 1km, 1:100000.
Změřte vzdušnou vzdálenost od startu a cíle naší trasy a skutečnou délku trasy. Podle měřítka spočítejte a zjistěte rozdíl mezi skutečnou a vzdušnou vzdáleností.
4. legenda mapy Zakreslování značek Pomůcky : papír, fixy, mapy Překresli mapové značky , které leží na trase na papír a urči , co znamenají.
5. plány Plán na prázdniny Pomůcky : turistické mapy do každé skupiny Naplánujte trasu výletu. Které významné objekty můžeme navštívit, kde se můžeme ubytovat, kde vykoupat apod. 56
6. orientace podle mapy Určování světových stran Pomůcky : kompas, buzola, mapa Určete směr, kterým se vydáme. Nejdříve si na mapě určete cíl a místo, ze kterého vycházíme. Určete podle kompasu či buzoly sever a natočte mapu horním okrajem k severu. Pomůcky : mapa Určete směr cesty bez buzoly či mapy. Vyhledejte dva orientační body na mapě a otočte mapu tak, aby body na mapě směřovaly ke skutečným objektům v krajině.
7. povrch Utváření povrchu Pomůcky: písek, voda, menší nádoba, měch Postavíme „horu“ z písku: na dno nasypeme několikacentimetrovou vrstvu mokrého písku, pak trochu suchého písku a budeme střídat vrstvy tak dlouho, dokud nebude kelímek plný. Opatrně ho vyklopíme a
napodobíme měchem foukání větru.
Budeme sledovat účinky.
8. vodstvo Lodičky Pomůcky : větvičky, papír, tužky Při cestě kolem potoka budeme pouštět větvičky nebo kůru – lodičky a budeme sledovat jejich dráhu. Vyzkoušejte různá místa. V čem se liší? Co se stane, když lodička dopluje do zatáčky? Kde se proud zrychluje? Kde se zpomaluje? Jaký vliv mají různé proudy na břeh potůčku? Kde dochází k vymílání? Kde jsou nánosy? Objevili jste ve vodě předměty, které tok znečišťují? Zapište svoje pozorování na papír.
9. půda a zemědělství Pozorovatel Pomůcky : papír, fixy Zapisujte pozorně všechny hospodářské rostliny, které jste viděli. Pokud je to možné, vezmi vzorky s sebou. Slouží půda v okolí jen k pěstování plodin? K čemu je ještě využívána? Podle nadmořské výšky urči druh půdy. 57
10. nerostné bohatství Zpracování nerostných surovin Pomůcky : papír fixy 1. úkol Seřaďte správně nerostné suroviny s výrobky z nich vyrobených : vápenec
-
černé uhlí
-
ropa
koks
-
cement
-
nafta
2.úkol Která z těchto nerostných surovin se těží v Moravském krasu? 3.úkol V lomu V Seči u Rudice je naleziště suroviny, které ?
11. Průmysl – Skalní mlýn, Blansko Strojírenský průmysl Pomůcky : obrázky turbíny V okresním městě Blansko se vyrábí turbíny. Slouží k výrobě elektrické energie ve vodní elektrárně. Znáš jiné druhy elektráren?
12. Ochrana přírody – Jedovnické rybníky Ochránce přírody Pomůcky : papír, dalekohled, fixy Zakreslete zásady chování v Národní přírodní rezervaci Moravský kras.
13. Podnebí Pozorovatel Po prohlídce jeskyní. Liší se teplota v jeskyních podle ročních období? Jaká je teplota v jeskyních ?
14. Pravěk – jeskyně Kůlna, Koňské spády 1. Čím se živili lovci mamutů? Vyrobte si jednoduchý nástroj Pomůcky : provázek 2. Úryvek z knihy Eduarda Štorcha Lovci mamutů Příloha č. 3
58
15. Velkomoravská říše – Křtiny Cyril a Metoděj Na oltáři v kostele jsou podobizny obou bratrů. Děti mají za úkol určit, který z nich je Cyril a který Metoděj ( v kutně je Metoděj).
16. Život ve středověku- Hrad Holštejn Učitel rozdá dětem puzzle hradu. Děti mají za úkol co nejrychleji složit obrázek hradu. Příloha č. 4
17. Manufaktury - Senetářov – muzeum knoflíkářství 1. Cechovní znamení Namaluj cechovní znamení knoflíkářů 2. Spojte název řemesla s patřičnou činností: Koželuh
vyráběl brnění
Mečíř
vyráběl zbraně
Dráteník
zpracovával kůže
Helmíř
opravoval hrnce
18. Nářečí - Ostrov u Macochy Zkuste uhodnout, co znamenají slova v pověsti O divoženkách v západohanáckém nářečí:
Kravěnec, lupata, vukynko, vurál, kósek
Příloha č. 5
19. Lidové stavby - Senetářov Čím se liší lidová stavba od moderního domu současnosti?
59
20. Zvyky a obyčeje – jeskyně Smrtná Na jaře se dodržují lidové zvyky. Ve Vilémovicích se Smrtka neházela do vody, ale do…. . Odpověď najdeš po vypočítání příkladů :
7 x 15 =
10 x 10 =
8x9=
72 : 9 =
54 : 9 =
49 : 7 =
6x6=
8=K, 36=Ě, 7=N, 105=J, 72= S, 6= Y, 100= E
21. Baroko – Křtiny Podtrhni v textu typické znaky baroka :
Tlusté zdi z kamene, množství ozdob na stavbách, malé a tmavé místnosti, okna zakončená lomeným obloukem, nádvoří s arkádami, vysoké stavby s věžičkami, množství mramoru, nástěnných maleb (fresek), líbiví andělíčci, sochy znázorňující mučedníky.
60
7.2 Praktická část - textová část - výklad k filmu Nejznámějšími turistickými východisky k poznání severní části Moravského krasu jsou okresní město Blansko, městys Jedovnice a Sloup v Moravském krasu. Je to zejména proto, že do všech těchto míst je dobré dopravní spojení, je zde vhodné ubytování s
možností odpočinku a rekreace s
výběrem stravování a občerstvení, v
neposlední řadě dostupnost lékařské první pomoci. Tradiční nabídkou turistických průvodců je tento text: „ V letním období od 1.4. do 30.9. je možnost využít autobusového spoje Blansko – Skalní mlýn, na který navazuje doprava k Punkevním jeskyním ekologickým vláčkem. Po prohlídce Punkevních jeskyní je k dispozici lanová dráha k hornímu můstku Macochy.“ Tato nabídka je značně finančně náročná pro školní kolektivy a nenabízí další alternativy tras, které se dají zvládnout pěšky nebo v kombinaci s integrovanou dopravou. Všechny vycházky jsou v nabídkovém menu zobrazeny pod velkými písmeny. Každé písmeno
odpovídá
jednotlivým vycházkám. Učitel
si po přečtení textu
vycházky prohlédne na DVD nejdůležitější a nejzajímavější zastávky na trase, seznámí se s terénem a naplánuje vhodné úkoly pro děti. Součástí nahrávky je mapa trasy, která je shodná s mapou v textové části. V této práci Vám přinášíme deset možností poznání Moravského krasu z Jedovnic a ze Sloupu. Vycházky podle mého názoru naplňují výchovné vzdělávací cíle uvedené v předcházející části a jsou určeny dětem na I. stupni základní školy.
61
7.2.1 Výchozí místo Jedovnice
Historie vzniku obce Souvisí
s
osídlováním
kraje
slovanským
obyvatelstvem,
živícím
se
zemědělstvím a dobýváním železné rudy. Za zakladatele jedovnického panství a rodu pánů z Holštejna je považován Crha z Čeblovic. Pocházel z Tišnovska, jeho rodná ves Čeblovice poblíž Lažánek, zanikla. Poprvé se Crha vyznamenal statečným postojem proti Tatarům, za to byl jmenován rytířem krále Václava I.. Stará pověst vypráví o původu jména obce Jedovnice, souvisejícím s příjezdem Crhy. Tehdy měla ves asi 15 domků, jejichž obyvatelé se živili zemědělstvím, rybolovem a pálením dřeva v milířích pro rudické železáře. Crha se zeptal jednoho starce, jak se vesnice jmenuje a ten odpověděl, že ves zatím jméno nemá. Na to Crha reagoval v horáckém nářečí : „Tak já teda jedo v nic?“ A rozhodl se, že obec pojmenuje J E D O V N I C E. V okolí bylo v minulosti několik obcí, které již před několika staletími zanikly. Nejvýznamnějšími z nich byly osady Bystřec, Budkovan a Vilémov. V bývalé osadě Bystřec je od roku 1975 prováděn systematický archeologický výzkum. Jeho výsledkem je odkrytí půdorysu celé osady, která čítala 19 usedlostí. Jsou zde doloženy stavby kůlové, srubové konstrukce, celokamenné komory (sýpky) a přístřešky lehké dřevěné konstrukce. Výsledkem je také obrovské množství nálezů nejen keramických a kovových, ale i látek organického původu. Bylo možné rekonstruovat způsob založení vesnice, vyměření parcel i jejich návaznosti na zaniklé plužiny (pole), které jsou známy v celé ploše.
Smrtí Crhy v roce 1308 se osiřelé panství Jedovnice dostalo do rukou pánů z Lipé. Bylo zde centrum obchodníků, řemeslníků, vzkvétal rybolov, k dostání byly výrobky rudických železářů. Roku 1335 byly Jedovnice povýšeny na městečko a obdržely znak modrého jelena v červeném poli.
Poté jedovnické panství vystřídalo několik majitelů, Jedovnice zažily útrapy třicetileté války, řádění Švédů i morovou ránu. Roku 1743 se na panství přiženil hrabě Antonín Salm, který se později stal majitelem rájeckých statků. Zakládal hamry, uvedl
62
do provozu první dvě hutě, vznikly kolonie dělnických domků - dnešní Chaloupky. R. 1811 byl správou panství pověřen Hugo Salm. R. 1822 zachvátil obec zhoubný požár, zničen byl i kostel s farou a radnice. V r. 1848 byla obcím dána samospráva. Za první republiky se Jedovnice staly vyhledávaným rekreačním místem. Z kulturních památek je nejvýznamnější pozdně gotický kostel, postavený v 16. století namísto původního dřevěného. V současné době byl obci Jedovnice udělen titul městys.
Ubytování : Autokemp Olšovec www.olsovec.cz , tel. 516 442 216 ve čtyřlůžkových chatkách (povlečení v ceně)
100,- Kč
ve zděných chatách se sociál. zařízením
160,- Kč
ve zděné budově 3-lůžkové pokoje
160,- Kč
Polopenze (včetně pitného režimu)
120,- Kč
Plná penze (včetně pitného režimu)
190,- Kč
Tyršova osada Jedovnice www.tyrsova-osada.cz, tel. 516442898 Ubytování včetně polopenze obědy (min.20 osob)
240,- Kč
na 15 dětí 1 vedoucí zdarma
60,- Kč/os/den
Domov mládeže při SPŠ Jedovnice www.spsjed.cz, tel. 516 442 820 Ubytování
150,- Kč
Polopenze
100,-Kč
Dopravní spojení : Jedovnice jsou součástí integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje. Lze využít kombinace vlakového spojení do Blanska a Brna a pokračovat dále autobusem do Jedovnic. Aktuální informace najdete na http://www.kordis.cz a na htpp://www.jizdnirady.cz , htpp://www.idsjmk.cz 63
Brno – Jedovnice
25 km plné jízdné 24,- / poloviční 12,-Kč. Linka č.201
Blansko – Jedovnice 10 km plné jízdné 13,- / poloviční 7,- Kč. Linka č. 231, 167
Služby : Městys Jedovnice si zachovává ráz malého městečka s množstvím restaurací, obchodů s potravinami, ovocem a zeleninou, textilem i průmyslovým zbožím.
Pošta Havlíčkovo nám., PSČ 679 06
tel. 516 442 823
Kulturní dům a kino Na Kopci 571 el. 516 442 624
Místní knihovna Havlíčkovo nám. 311 tel. 516 442 284
…………………………………………………………………………………………… Sportoviště a) venkovní: •
fotbalové hřiště SK
•
tenisové kurty a sokolské hřiště TJ Sokol Jedovnice
•
minigolfové hřiště MGC v ATC Olšovec
•
plážový volejbal za ATC Olšovec
64
b) vnitřní: •
moderní sportovní hala průmyslovky
•
veřejná posilovna na průmyslovce
•
tělocvična ZŠ.
První pomoc : Zdravotní středisko Havlíčkovo nám. 493 - praktický lékař: tel.: 516 442 213, 516 442 725 - praktický dětský lékař: tel.: 516 442 817 - stomatologické oddělení: tel.: 516 442 726
Lékárna KRAS Palackého 300 tel.516 442 238 zdroj: http://www.jedovnice.cz/stranky/sluzby.html
65
Vycházka A – Rudické propadání, větrný mlýn, lom V Seči Čas vycházky:
240 minut
Délka trasy :
7 km
Náklady na vstupné:
dospělí 20,- / děti 10,-Kč
Náklady na dopravu:
žádné
Možnost občerstvení:
Rudice –bufet u mlýna, restaurace Dělnický dům. Jedovnice, Chaloupky- restaurace, hráz rybníka „U Hastrmana“, cukrárna na náměstí
Poznámka :
Větrný mlýn: Otevírací doba duben až říjen denně 9ºº 12ºº, 14ºº - 17ºº, mimo sezónu v tuto dobu v sobotu a v neděli, nebo po dohodě s OÚ Rudice, Rudice 7, 679 06 Tel.: 602 729 084 – Informační centrum 516 443 528 WEB: www. rudice.cz V případě nepřítomnosti je možno sehnat průvodce pana Eduarda Šebelu v jeho bydlišti Rudice č. 174
Mapa trasy:
66
V roce 1990 byla otevřena Správou chráněné krajinné oblasti Moravský kras a obcí Jedovnice naučná stezka, která má název "Jedovnické rybníky-Rudické propadání". Již název udává, že stezka má dvě části. První část začíná na Havlíčkově náměstí v Jedovnicích. Naučná stezka pokračuje podél Jedovnického potoka do Rudického propadání, odtud do obce Rudice a zpět polní cestou zvanou "Hójezdama" do Jedovnic. Začneme u panelu na náměstí 1. Pokračujeme k hrázi rybníka Olšovce 2, abychom se cestičkou vydali podél vytékajícího Jedovnického potoka k rybníku Dymáku 3 do Chaloupek. Pokud budeme pokračovat do Rudického propadání, jistě neuškodí, abychom se u dalšího panelu seznámili s "Návštěvním řádem chráněné krajinné oblasti", do které zakrátko vkročíme. Panel stojí před mlýnem pana Julínka 4, k němuž vede náhon z rybníka Dymáku. Údolím povodí potoka se dostaneme k bývalému rybníčku Floriánek 5, jehož voda sloužila pro potřebu bývalé huti. Za ním se na panelu dočteme o samočistících pochodech vodních toků. Dnes nás již nepřivítá příjemnou vůní rozřezaných prken jedovnická pila,
kolem které projdeme, protože její provoz byl
z ekonomických důvodů ukončen. V době, kdy tento kraj patřil rájeckém panství, zde byla vybudována huť na tavení železné rudy 6. Stalo se tak v roce 1746, zakladatelem huti byl hrabě Hugo Salm. Huť se později nazývala Hugova. S údaji o množství zpracovaného železa nás seznámí další panel. Cestička, která nás vede od bývalé huti do propadání je zvláštní svým povrchem. Celá je prokládaná drobnými černými zbytky strusky. Ta vznikala jako odpad při tavbě železa a vysypávala se do nejbližšího okolí. Po chvilce se dostáváme k opravenému vodnímu mlýnu, který se dříve nazýval po svém majiteli mlýn Matuškův. Tento mlynář patřil k vášnivým speleologům a zúčastňoval se výprav do podzemí. Při mlýnu bývala i hospoda pro dělníky pracující v Hugově huti. Ta však zanikla se zrušením výroby železa. Ani mlýn nezůstal dlouho v provozu. Zajímavostí je, že v roce 1907 se na dvoře mlýna, který byl upraven jako výletní zahrada, konalo první veřejné cvičení DTJ Jedovnice za spoluúčasti jednot z Rudice a Olomučan. Právě přes zahradu bývalého cvičiště vede naše cesta k dalšímu panelu naučné stezky – Rudická propast 7. Ocitáme se ve slepém údolí, kde se potok ztrácí pod vápencovou skalní stěnou. Prohlédneme si místo jednoho z nejkrásnějších krasových propadání, které se nachází v katastru obce Rudice. Proto jeho správný název zní "Rudické propadání Jedovnického potoka" 8. Od ponoru potoka vystoupáme do prudkého kopce, do části 67
zvané "Kolíbky".
Upoutají nás
svoji
krásou skalní útvary, hřebenáče.
Toto
romantické místo je často vyhledáváno filmaři, např. pohádka „Sedmero krkavců“. Naučná stezka pokračuje do Rudice, typické krasové obce jedné z nejstarších v Moravském krasu. Náš program vycházky si můžeme rozšířit o prohlídku nových muzejních expozic ve větrném mlýně na návrší Tumperka 9. Exponáty nám přiblíží speleologii, mineralogii, historii hutnictví a hornictví. Ve mlýně si prohlédneme i ukázku dobového bydlení. Průvodce ve mlýně, „děda Eda“, vyprávěním. Vedle mlýna je
určitě zaujme naše děti svým lidovým
informační centrum, občerstvení a veřejné sociální
zařízení. Zajímavá je i prohlídka geoparku s ukázkami hornin Moravského krasu a okolí. Pokud se necítíme unaveni, vydáme se po zelené značce kolem restaurace „Dělnický dům“ a kaple sv. Barbory do povrchového pískového lomu "V Seči". Zde můžeme pozorovat geologický vývoj krajiny, jak o tom svědčí různobarevné vrstvy sedimentů. Dětem udělá radost sběr barevných písků 10.
V Rudici je umístěn předposlední panel naučné stezky 11. Než se k němu dostaneme, připomeňme si, že v obci je dvoutřídní škola a nejvýznamnějším pedagogem, který se zapsal do regionální historie, byl rudický nadučitel Hugo Sáňka. Vynikl jako krasový badatel, ale i jako literární vypravěč příběhů o rudickém podzemí. Po prohlídce lomu se vydáme polní cestičkou kolem rybníčka Šístý do Rudice. Přitom nezapomeneme využít nádherného rozhledu východním směrem, kde leží Jedovnice. Vidíme dominantu obce jedovnický kostel, za ním televizní vysílač, napravo pak domky obce Kotvrdovice. Rozhled je odtud znamenitý, vždyť se nacházíme v nadmořské výšce
500 metrů n.m. Projdeme obcí a vrátíme se zpět do Jedovnic,
tentokráte kratší cestou, která vede polní cestou přímo k obci. V minulosti se Chaloupky nazývaly Újezd., v lidovém nářečí "Hójezd". Proto se této cestě po které se vracíme, říká "Hójezdama" 12. Před námi vidíme domy Jedovnic, části Chaloupky, které v současné době nepřipomínají domečky Salmových dělníků. Naše putování končí na křižovatce v Chaloupkách, u restaurace, odtud je jen kousek na jedovnické náměstí.
68
Vycházka B – Poutní místo Křtiny Čas vycházky :
240 -360 minut
Délka trasy :
6km nebo 12km
Náklady na vstupné:
koupaliště Křtiny dospělí 35,- / děti 20,-Kč, arboretum celá skupina 250,-Kč.
Náklady na dopravu:
cesta zpět autobusem do Jedovnic plné jízdné 16 ,- / poloviční 8,-Kč
Dopravní spojení :
autobus linka č.201
Možnost odpočinku:
na Tipečku, v arboretu, ve Křtinách
Občerstvení :
Hostinec u Farlíků, hotel Santini
Poznámka :
Hromadným exkurzím je umožněn vstup do arboreta po celý rok na základě předchozí domluvy (tel. 516 428 811, e-mail:
[email protected]). Základní prohlídkový okruh trvá přibližně 1 hodinu.
Mapa trasy:
69
Mezi další toulky Moravským krasem, patří vycházka z Jedovnic do Křtin, které jsou známé jako poutní místo. Na vycházku se vydáme od panelu na náměstí 1, přes hráz rybníka Olšovce. Při pohledu na hladinu rybníka vysvětlíme dětem, že plocha rybníka se měří na jednotky, které se nazývají hektary. Rozloha rybníka Olšovce je asi 40 hektarů.(Značka ha). Jeho velikost stačí, aby se zde každoročně konaly závody motorových člunů. U stavidel, kde je restaurace „U Hastrmana“ 2, říkají mu Olšoveček, se vydáme po žluté značce do lesního svahu a po prudkém stoupání nás cesta dovede k rozcestníku turistických cest „Na Tipečku“ 3. Název tohoto místa nám připomene
zaniklou
středověkou osadu, která stávala podle staré tradice na návrší jižně od Rudického propadání. Návrší bývalo kdysi travnaté s dobrým výhledem do okolí. Vesnička byla malá, měla nejvýše 10-12 domků postavených na kamenné podezdívce a pokryté doškovými střechami. Lidé, kteří ji obývali se živili hlavně pálením dřevěného uhlí. Vesnička stávala těsně při hranicích Zábrdovického panství a to tvořilo výběžek neboli cíp do dvou rozsáhlých panství - Holštýnského a Novohradského. A právě od toho cípu dostal Tipeček svůj název-cípeček Tipeček. Pokud jsme si již trochu odpočinuli po výstupu na Tipeček, budeme pokračovat do Křtin. Budeme pokračovat po žluté značce vpravo, abychom si prohlédli křtinské arboretum. Asi po 20 minutách přijdeme na silnici spojující Jedovnice a Křtiny před oplocené arboretum Vysoké školy zemědělské v Brně 4. Arboretum bylo založeno profesorem Augustem Bayerem v roce 1929 - 1930. Základem vědecké hodnoty sbírky dřevin v arboretu je rozsáhlá kolekce rodu Salix. Obsahuje více než 300 taxonů vrb z celého světového areálu, z čehož asi polovina připadá na čisté druhy. Do arboreta vstoupíme hlavním vchodem. Naše cesta pokračuje po silnici do Křtin 5. Za mostkem je místo čtyřnásobné vraždy "U zabitých", o které se zpívaly jarmareční písně. Vlevo v lese na stromě připomíná tuto událost obrázek. Přiblížíme dětem, jak se zpívaly na poutích jarmareční písně. Příloha č. 6 Po dvaceti minutách chůze od arboreta se před námi objeví křtinské údolí s krásným barokním chrámem 6. Mariánský chrám bývá otevřený zadním vchodem. Prohlédneme si ambity, poslechneme zvonohru. Zvonohra má nyní 27 zvonů a řadí se k největším ve střední Evropě. Křtiny, zvané Perla Moravy, mají vedle krás, které nás zaujmou na první pohled, plno dalších zajímavostí a záhad. Nedivme se proto, že po 70
celá staletí jsou středem zájmu různých skupin toužících odkrýt mnohá tajemství. Mezi ty odhalené patří kostnice. Největší pozoruhodností křtinské kostnice (ossaria) se stal nález dvanácti lidských lebek, které jsou označeny černou kresbou ve tvaru vavřínového věnce a symbolu v podobě písmene Ŧ na čele. Rozhodneme se, zda s ohledem na počasí a věk žáků, pěšky (6km)
budeme pokračovat
po turistické značce do Jedovnic přes zalesněný vrch zvaný Proklest
nebo navštívíme pěkné koupaliště ve Křtinách a vrátíme se autobusem do Jedovnic.
71
Vycházka C – Moderní a lidové stavby Senetářov Čas vycházky:
240 minut
Délka trasy :
5km/ 8km
Náklady na vstupné:
muzeum Senetářov dospělí 20,- / děti 10,-Kč
Náklady na dopravu:
při návratu autobusem plné jízdné 13,- / poloviční 7,-Kč
Dopravní spojení :
autobus linka č.231
Možnost odpočinku:
Senetářov nebo v lese
Občerstvení:
Senetářov restaurace „U Topolů“, obchod s potravinami vedle pohostinství a uprostřed obce
Poznámka:
Prohlídku muzea i kostela je nutno předem objednat na Obecním úřadě v Senetářově
Mapa trasy:
72
Délka této vycházky nepřekročí osm kilometrů a patří mezi ty méně náročné. Pro zpáteční cestu je možné využít autobusového spojení ze Senetářova do Jedovnic, a tím si cestu zkrátit. Na vycházku se vydáme od známého panelu na náměstí 1. Na parkovišti za restaurací Barachov 2 se však vydáme cestou do kopce, abychom si mohli z ptačí perspektivy prohlédnout nejen rybník, ale i rekreační zařízení a velký počet chat. Prvým objektem po pravé straně silnice je hotel Riviera.
Bazénem, saunou a
nejkomfortnějším ubytováním se může pochlubit hotel Terasa. Tento hotel patří k nejmladším objektům rekreační oblasti. Naopak nejstarší chatky můžeme spatřit právě naproti vlevo 3. Chaty byly postaveny za první republiky, kdy v Jedovnicích působil "Okrašlovací spolek". Ten se staral o první kroky ve vybavení sloužícímu k příjemnějšímu pobytu tehdejších rekreantů. Spolek zajistil, aby zde byla zřízena restaurace, šatny, půjčovna loděk, hřiště na odbíjenou a upraveno bylo přístaviště pro motorovou výletní loď, která byla v provozu v neděli a svátky v době sezóny. Zde na stráních bylo vysázeno hodně ovocných stromů a další okrasné stromy podél břehu. U sportovního hřiště byl udržován tenisový kurt s vysokou drátěnou ohradou. Z této doby byla zdejší rekreační část obce pojmenována Rivierou stejně jako světoznámá italskofrancouzská pláž. Z dalších rekreačních zařízení
nesmíme zapomenout na první
rekreační tábor u Olšovce, kterým je Tyršova osada. Byla postavena v roce 1930 jako zotavovna jednoty Sokol, župy krále Jiřího z Kunštátu a Poděbrad. Dnes je majetkem Sokola Jedovnice. Pokračujeme po cestě směrem k lesu Rakovci. Přijdeme až k loukám u dalšího rybníka Budkovanu 4. Zde stávají v době letní sezony dětské stanové tábory.V těchto místech věnujme pozornost správnému odbočení. Na první křižovatce se dáme vlevo a pokračujeme cestou lesem.
Lesní cesta směřuje k východu. V této části Rakovce
nemusíme mít obavy, že se setkáme s divočáky, kteří obývají hlubší část lesa spolu s jeleny a s další lesní zvěří. Přesto půjdeme tiše a pozorně, abychom nepřehlédli velká mraveniště, jež svědčí o zdravém lesním prostředí 5. Letos jsme s dětmi napočítali 136 mravenišť. Jedno z nich spatříme u křižovatky cest zvané “U Obrázku“. Kdybychom na křižovatce cest “U obrázku“ odbočili doleva, došli bychom k místu dvou tragédií. Prostý kříž připomíná zastřelení hajného a nedaleký památníček s vrtulí z letadla zase tragédii cvičného letadla, které zde po 2. světové válce havarovalo. My však budeme pokračovat rovně k východu, od “Obrázku“ nás čeká ještě asi kilometr do Senetářova. Když se objeví po pravé straně potok, budeme již blízko
73
zemědělských objektů obce Senetářov 6. Projdeme do středu obce a děti si pozorně prohlédnou lidovou stavbu, která slouží jako muzeum bydlení a knoflíkářství. Přímo naproti muzeu stojí
moderní kostel sv. Josefa. Kostel byl postaven podle návrhu
brněnského architekta Ludvíka Kolka v roce 1970. Autorem křížové cesty je akademický malíř Mikuláš Medek. V hladině rybníčka se odrážejí obě stavby, moderní kostel i došková chaloupka. Je to symbol spojení věků.
V restauraci „U Topolů"
můžeme najít občerstvení a odpočinek. Dříve než opustíme Senetářov autobusem nebo pěšky, vzpomeňme si na objevitele jedné z nejznámějších slovenských jeskyň, jeskyně Slobody. Jejím objevitelem byl učitel Alois Král, rodák ze Senetářova. Na zpáteční cestu se vydáme po hlavní silnici směrem na Kotvrdovice 7. Když vyjdeme na náhorní rovinu, porozhlédneme se po Drahanské vysočině a Krasovské plošině. Impozantní výška 360 metrů vysokého televizního stožáru je na dohled spolu se silnými lany, které ho poutají k zemi. Před námi leží nejnavštěvovanější část krasu s propastí Macocha. Na začátku Kotvrdovic u budovy hostince půjdeme rovně kolem pošty, horní částí obce nazývané “Čechy“ 8. Tato část bývala kdysi od vlastní obce oddělena a tvořila kolonii domků nových osadníků, kteří se sem přistěhovali z Čech kolem roku 1830. Když projdeme obcí, dostaneme se na polní cestu, které se odjakživa říká Jakub 9, vede údolím spojující Kotvrdovice s bývalým rybníkem "U Jakuba". Tato polní cesta je stále hodně užívána, protože tvoří výhodnou zkratku pro pěší do Jedovnic. Po pravé straně se rozloučíme s Kotvrdovicemi, které patří spolu s Vilémovicemi k nejstarším obydleným osadám.
Ještě na okraji lesíka, nad bývalým zaniklým rybníkem, si
prohlédneme železný kříž, postavený nákladem jedovnického rodáka F.B.Ševčíka, profesora matematiky ve Vídni. Kříž byl postaven v roce 1896 a je dokladem výrobků blanenských železáren v Mariánské huti. Naše vycházka končí ve čtvrti Jedovnic nazývané Habeš 10. Cestu na náměstí již najdeme bez problémů.
74
Vycházka D – Jedovnické rybníky Čas vycházky:
120 minut
Délka trasy:
4km
Náklady na vstupné:
žádné
Možnost odpočinku:
kdekoliv v lese
Občerstvení:
stánky, restaurace u rybníka
Mapa trasy:
75
K této vycházce využijeme první část naučné stezky Jedovnické rybníky – Rudické propadání, kterou v roce l990 otevřela Správa chráněné krajinné oblasti Moravský kras a obec Jedovnice. Tato část začíná na Havlíčkově náměstí v Jedovnicích a je na ní pět panelů, které nás povedou po trase kolem rybníků 1. Děti bude jistě zajímat panel,
který stojí u rybníka Olšovce naproti cukrárně
„U zvonečku“ 2. Zde můžeme položit dětem
soutěžní otázku. Které ryby žijí
v Olšovci? Odpovědi si mohou děti najít na panelu. (Kapři, tolstolobici, štiky). Další tři panely nás poučí o vodních živočiších, o ptácích vodních ploch a o vegetaci Olšovce i Budkovanských rybníků 3. Na hrázi ukážeme dětem rybníky Dubový, Vrbový a Budkovan. Určíme si stromy, podle kterých se rybníky nazývají. (Dub a vrba). Oba druhy stromů rostou na jejich březích 4. Pokračujeme přes hráz k autokempu 5. Zde si můžeme odpočinout a občerstvit se. Cestičkou podél rybníka se dostaneme na hráz rybníka Olšovce, odtud vytéká Jedovnický potok do Rudického propadání 6. Projdeme kolem restaurace „U Hastrmana“, k panelu na náměstí.
76
až se dostaneme znovu
Vycházka E – Střední část Moravského krasu, propast Macocha, jeskyně Punkevní, Kateřinská, Blansko Čas vycházky:
360 minut
Náklady na vstupné:
Kateřinská jeskyně: dospělí 60,- / děti 30,Punkevní jeskyně: dospělí 150,- / děti 70,-
Náklady na dopravu:
od Skalního mlýna do Blanska plné jízdné 16,-/ poloviční 8,-Kč ekovláček od Punkevní jeskyně na Skalní mlýn plné jízdné 60,-/ děti 50,-Kč
Dopravní spojení :
Skalní mlýn – Blansko linka č.226
Možnost odpočinku:
horní můstek na Macoše, Punkevní jeskyně, Skalní mlýn
Občerstvení:
Chata na Macoše, bufet na horním můstku, bufet u Punkevních jeskyní, hotel Skalní mlýn, bufet na Skalním mlýně, Blansko
Poznámka:
teplé oblečení do jeskyní s sebou
Mapa trasy :
77
Vycházka do severní části Moravského krasu za poznáním propasti Macochy a nejznámější Punkevní jeskyně bude patřit mezi ty náročnější. Vyhradíme si na ni celý den, abychom ji v klidu zvládli. Začínáme u panelu na náměstí 1. Přečteme a naučíme se slova na pomníku K. H. Borovského: „Přislibujte si mne, poroučejte si mne, vyhrožujte si mne, přece zrádcem nebudu!“ Dětem vysvětlíme stručně, co slova znamenají a kdo byl K. H. Borovský. Za života Borovského odebírali v Jedovnicích 6 výtisků novin „Slovan“. Vystoupáme vzhůru ke kostelu. Nynější kostel, zasvěcený sv. Petru a Pavlu, byl postaven v letech 1783 až 1785. V roce 1963 byl původní oltář nahrazen novým od pražských umělců Mikuláše Medka a Jana Koblasy. Od kostela pokračujeme k Hrubé lípě 2. Po silnici na Vilémovice sledujeme náhorní rovinu. Vlevo si prohlédneme kopec Strážná, vysvětlíme dětem funkci signálních ohňů ve středověku. Vpravo vidíme televizní vysílač Kojál. Abychom se vyhnuli automobilovému ruchu, odbočíme silnicí vpravo k osamocenému stavení nazývaného „U Hotela“ 3, v minulosti zájezdnímu hostinci. Před ním je v malé zahrádce Krchůvek, který nám připomene morové události. Na tomto místě byli pochováváni lidé z Vilémovic. Z místa je pěkný výhled severozápadním směrem. Přečteme dětem pověst „Krchůvek“ Příloha č. 7 Od křížku se dostaneme polní cestou do Vilémovic 4, nevelké obce, jejíž jméno bývá spojováno se zlou Macechou. V době kolonizace krajiny přišel do místa lokátor Wilhelm, po němž prý dostala ves název Vilémovice. V obci bývala jednotřídní škola, nyní je zrušena a v budově sídlí obecní úřad. V obci je muzeum speleologie 5. Až projdeme obcí otevře se před námi podmanivý pohled na krasovou stráň posetou škrapy. Hluboko pod námi vede údolí Suchého žlebu, které se rozšiřuje směrem k Ostrovu. Vlevo od silnice si najdeme místo k posezení, abychom si přečetli "Pověst o Macoše". Příloha č. 8 Příroda kolem je tou nejhezčí kulisou k pověsti, ale mohla by posloužit i filmařům k vyprávění příběhů o Vinnetuovi. Na pravé straně vidíme vchod do Smrtné jeskyně, na levé straně přeskočíme zábradlí, abychom si mohli po červené značce zkrátit cestu na dno Suchého žlebu a odtud po silnici až k propasti 6. Nejdříve si vyzvedneme vstupenky do Punkevních jeskyní v informačním středisku. Čeká nás úžasný pohled z horního a dolního můstku s řadou informací o světoznámé propasti. Sejdeme Salmovou stezkou 7 do Pustého žlebu, abychom navštívili nejen Punkevní jeskyně, ale prošli si i kouzelnou Čertovu branku – skalní útvar 8 ( můžeme 78
dětem zpestřit chůzi projitím branky a postrašit je tím, že dole v podzemí čekají čerti na hříšníky a stáhnou si je k sobě do pekla). Před vstupem do jeskyně se podíváme na bustu dr.Jindřicha Wankela, lékaře v blanenských železárnách, který byl průkopníkem vodní plavby na Punkvě. Vzpomeneme nejznámějšího krasového badatele dr.Karla Absolona, jenž se zasloužil o to, že od roku 1933 má tisíce návštěvníků možnost poznat půvab vodní plavby po Punkvě 9. Po prohlídce jeskyní se vydáme pěšky nebo se svezeme ekovláčkem ke Skalnímu mlýnu, místu, kde se setkává Pustý žleb se Suchým žlebem. Zde máme možnost občerstvení v nově upraveném objektu Skalní mlýn. Děti jistě zaujme symbol objektu vodní kolo 10. Po obědě se vydáme na prohlídku nejmenší přístupné jeskyně v Suchém žlebu, jeskyně Kateřinské. Po prohlídce se vrátíme asi 300m. na Skalní mlýn. Ze Skalního mlýna se přesuneme do Blanska autobusem. V hlavní v sezóně (květen-září) jsou vstupenky do Punkevních jeskyní často vyprodány a proto je vhodné si je rezervovat předem. Rezervaci lze provést až rok dopředu na Ústřední informační službě Skalní mlýn - tel: 516 413 575, 516 415 354 nebo 516 410 024, fax 516 415 379, e-mail:
[email protected] . Rezervované vstupenky je možné vyzvednout na Ústřední informační službě na Skalním mlýně a v sezóně na informační službě poblíž horního můstku propasti Macocha.
79
Vycházka F - Jeskyně Balcarka, propast Macocha, Vilémovice Čas vycházky:
360 minut
Náklady na vstupné:
jeskyně Balcarka: dospělí 70,- / děti 35,-Kč
Náklady na dopravu:
žádné
Možnost odpočinku:
Krasová „Na Place“, u jeskyně Balcarka, horní můstek Macochy
Občerstvení:
bufet u jeskyně Balcarka, horní můstek Macochy
Poznámka:
do jeskyně teplé oblečení s sebou
Mapa trasy:
80
Vycházíme od panelu na náměstí v Jedovnicích 1. Přečteme a naučíme se slova na pomníku K. H. Borovského: „Přislibujte si mne, poroučejte si mne, vyhrožujte si mne, přece zrádcem nebudu!“ Dětem vysvětlíme stručně, co slova znamenají a kdo byl K. H. Borovský. Za života Borovského odebírali v Jedovnicích 6 výtisků novin „Slovan“. Pokračujeme po schodech ke kostelu sv. Petra a Pavla. Jedná o starší církevní stavbu s moderní vnitřní výzdobou. Autorem moderního oltáře je Mikuláš Medek 2. Po prohlídce pokračujeme silnicí mezi domy až k Hrubé lípě, významnému orientačnímu bodu. Zde přejdeme opatrně hlavní silnici a vydáme se polní cestou, která se změní v pouhou pěšinu vedoucí do obce Krasová 7. Před námi spatříme televizní vysílač Kojál, jehož vrchol sahá do výše 960 metrů n.m 3. Asi za 20 minut se dostaneme do obce, která se až do roku l946 jmenovala Rogendorf. Pak pro ni děti ve škole vymyslely jméno Krasová. Projdeme upravenou obcí kolem bývalé budovy ZŠ, dnes jen mateřské školy. Zastavíme se na návsi, kde se říká „na place“ a pokud bude otevřen místní obchod, dopřejeme si nějakou sladkost. Vyslechneme si historii o jednom panu řídícím učiteli, který se jmenoval Jan Knies. Obyvatelé této vesnice, založené roku 1717, dlouho museli posílat své děti do školy v Jedovnicích. Školáci nejezdili autobusem, ale chodili stejnou cestou, kterou jsme
sem přišli i my. V zimě
však vítr sněhem cestu zavál a děti se brodily
závějemi.Ty nejmenší raději zůstávaly doma To se samozřejmě rodičům nelíbilo. Snažili se o to, aby v jejich vesnici byla škola. Trvalo to dlouho. Teprve roku 1897 se podařilo novou budovu jednotřídní školy slavnostně otevřít. A mohl být vyhlášen konkurs na nového učitele. Ze šesti přihlášených učitelů byl vybrán právě Jan Knies, kterému tehdy bylo 37 let. Byla to šťastná volba, Jan Knies byl nejen výborným
učitelem, ale také
vědeckým badatelem.Veškerý svůj volný čas věnoval archeologii a historii. Bádal v jeskyni Balcarka, do které směřuje i naše vycházka. Nálezy, které uměl určit, shromažďoval a později pro ně vybudoval v obci Sloupu první krasové muzeum Jeho zásluhou škola rostla a svým vybavením doháněla školy okolní, dříve založené. Zasadil se o to, aby bylo zavedeno vyučování ručním pracím, pro které zajistil novou paní učitelku. Jan Knies
vybudoval z pastviny u školy vzornou školní zahradu. Dobře
81
vycházel s rodiči žáků, naučil je například včelařit. V obci působil deset let. Potom byl přeložen do Sloupu. Po přestávce pokračujeme cestou k rybníčku. Za ním, na rozcestí, se vydáme cestou doleva. Vyjdeme za ves, odkud je výhled na Jedovnice i na obec Ostrov u Macochy 4. Projdeme lesem zvaný Hložek po staré jedovnické cestě do Suchého žlebu. Na konci lesa nás přivítá pohled na dominantu obce Ostrov u Macochy větrný mlýn a jeskyně Balcarka 5. Případné čekání na vstup do jeskyně, můžeme dětem zkrátit ukázkou ze západohanáckého nářečí. Příloha č. 9 Od vchodu jeskyně je hezký pohled na obec Ostrov u Macochy s typickým větrným mlýnem. Nás čeká prohlídka jeskyně. Počítejme, že v ní bude chladno a prohlídka bude trvat jako vyučovací hodina ve škole. Proto se teple oblečeme. Balcarka je nejbarevnější jeskyní v Moravském krasu. Po prohlídce se vydáme po turistické zelené značce
k propasti Macocha.
Půjdeme kolem velkého závrtu, který se nazývá Blažkův závrt. Upozorníme děti na tento krasový jev. Cesta k Macoše nás povede lesem nad údolím žlebu. Protože v něm neteče potok ani žádná říčka, jmenuje se Suchý žleb 6. Asi po půl hodině dojdeme na rovinku před propastí. Prohlédneme si propast Macocha z horního můstku a sejdeme po schodech asi 200m. na můstek spodní, ze kterého je pěkný výhled na dno propasti. Přečteme dětem báseň „O loupežníku v Macoše“ od Antonína Travěnce. Příloha č. 10 Pokud chceme tuto trasu spojit s prohlídkou Punkevních jeskyní, zakoupíme v informačním středisku vstupenky. Dále viz. Vycházka E. V areálu stánků si můžeme odpočinout a občerstvit se před zpáteční cestou. Cesta zpět do Jedovnic povede po červené značce údolím žlebu 7. Projdeme obcí Vilémovice 8, kde údajně žila zlá macecha. Pověst o této nešťastné matce si povíme
v kamenném žlíbku před prvním stavením Vilémovic. Příloha č. 8
Nad
Vilémovicemi budeme míjet místo s křížem 9, kde jsou pochovány oběti velkého moru, který
v minulosti postihl
tento kraj. Pověst
„O krchůvku“. Příloha č. 7
Pozornost musíme věnovat chůzi po frekventované silnici až k Hrubé lípě, u které zahneme vpravo do Jedovnic .
82
7.2.2 Výchozí místo Sloup Městys Sloup je severní vstupní branou do chráněné krajinné oblasti Moravský kras. Současně je také významným poutním místem. Nadmořská výška obce je 470 m.n.m. První písemné doklady o existenci obce jsou z roku 1373 v Zemských deskách moravských. Tehdy část Sloupu patřila hejtmanu Sulíkovi z Konice, pozdějšímu olomouckému purkrabímu. Kosterní nálezy v jeskyni Kůlna svědčí o osídlení již v době neandrtálského člověka. V průběhu husitských válek se o Sloupu žádné doklady nezachovaly. Po roce 1446 pak Sloup držel Sovinec Půta z Doubravice a Holštejna. Dalším vlastníkem byl Jakub ze Šarova, který v roce 1491 prodal Sloup s mlýnem Ludmile z Kunštátu, choti Vratislava z Pernštejna. V roce 1548 upsal Sloup spolu s několika dalšími obcemi Jan z Pernštejna svojí manželce Magdaleně Zekl z Ormozd (Uhry). Koncem 16. století potom už Sloup přechází do majetku rájeckého panství, které tehdy vlastnila vladycká rodina pánů z Drnovic. Po Janu Drnovském zdědila část panství včetně Sloupu v roce 1619 jeho sestra Kateřina, provdaná za Zdislava z Hejsenštejna. Posledním z rodu Drnovských pak byla Jana Drnovská, která zemřela ve Vídni v roce 1667. V roce 1675 převzal rájecké panství a tím i Sloup Jan Kristian z Roggendorfu (syn Jany Drnovské), královský hejtman brněnského kraje. Po jeho smrti v roce 1701 zdědil panství jeho syn Karel Ludvík, který se oženil s Karolinou, dcerou Mikuláše Pálffyho. Hraběnka Karolina se ujala správy v roce 1741 a v letech 1751- 54 nechala ve Sloupě postavit chrám Panny Marie Sedmibolestné. Obec Sloup tehdy měla 131 obyvatel a 14 usedlostí včetně mlýna. V roce 1756 se hraběnka Karolina do Sloupu přestěhovala a až do své smrti v roce 1759 bydlela v "panském domě" (dnešní fara). V roce 1763 vykoupil rájecké panství Antonín Josef starohrabě ze Salm-Reifferscheidtu. V rukou tohoto rodu bylo panství až do roku 1945. Mezi kulturní památky obce patří zejména barokní kostel Panny Marie Bolestné, postavený v letech 1751-1754. V kryptě kostela je pochována jeho zakladatelka hraběnka Karolina z Roggendorfu. Další kulturní památkou je místní fara, dříve panský dům hrabat se Salmu. Příslušníci rodu Salmů jsou pochováni v samostatné části sloupského hřbitova, který je další kulturní památkou obce. K registrovaným památkám patří také jeskyně Kůlna, v níž byly nalezeny kosterní pozůstatky neandrtálského 83
člověka a která je evropským archeologickým unikátem. Na území obce se kromě těchto zapsaných památek nachází několik drobných objektů sakrální architektury, včetně kapličky sv. Peregrina. Obec má také tři památné stromy - lípu u Hřebenáče a dvě Salmovy lípy na hřbitově. V obci je otevřena základní škola s devíti ročníky, kterou navštěvuje přibližně 400 žáků ze Sloupu a z dalších sedmi okolních obcí. Školní budova je moderně vybavená, s vlastní tělocvičnou, posilovnou a bazénem s pohyblivým dnem. V bazénu se učí plavat i děti z místní mateřské školy. U školy je také sportovní hřiště s běžeckou dráhou a dva tenisové kurty.
Ubytování : Rekreační středisko Čermák tel. 516435328, www.rscermak.cz. za nocleh v chatové osadě Čermák
100.-Kč
Dopravní spojení : z Blanska linka č.233 Služby cestovního ruchu : Informační středisko v budově obecního úřadu tel. 516435237 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (provozovatel jeskyní - tel. 516435335) Obchodní společnost Relaxa, s.r.o. (koupaliště, autokempink - tel. 516435291, 516435237) Zdravotní středisko (všeobecné - tel. 516435301, 516436041, dětské - 516435411, zubní - tel. 516435203) Lékárna (tel. 516435391 Přímo v obci je plně postačující síť obchodů a služeb pro návštěvníky obce. Zdroj: www.sloup.info/sloup.php
84
Vycházka G - městys Sloup, prohlídka Sloupsko-šošůvských jeskyní Čas vycházky:
240 minut
Délka trasy :
2km
Náklady na vstupné:
do Sloupských jeskyní: dospělí 80,- / děti 40,- Kč ( krátký okruh bez jeskyní Šošůvských), celé jeskyně: dospělí 100,/ děti 50,- Kč
Možnost odpočinku:
Sloup -areál před jeskyněmi, koupaliště ve Sloupě
Občerstvení :
Chatový tábor, restaurace v obci Sloup, areál před jeskyněmi.
Poznámka: Vstupenky i ubytování je třeba objednat v předstihu, protože v poslední době stoupá zájem turistů o Sloupské jeskyně . Při volbě trasy je na učiteli zvolí-li trasu do obou jeskyní ( asi 90 minut). V Šošůvských jeskyních uvidíte symbol jeskyní „svícen“. Součástí obou prohlídek je jeskyně Kůlna. Nutné je teplé oblečení do jeskyní.
Mapa trasy:
85
Na náměstí 1 si připomeneme historii obce, kdy Sloup náležel do panství Salmů a sídlem byly zámky v Rájci nad Svitavou a v Blansku 2. Navštívíme památkově chráněnou část hřbitova, kde byli majitelé panství pohřbíváni. Oplocení památky z umělecké litiny pochází z blanenských železáren 3. Za hřbitovem vidíme novou výstavbu Sloupu - kulturní dům a zejména novější budovu školy s plaveckým bazénem a atletickou dráhou. Obec získala
v roce 2000 titul „Vesnice roku“. Brzy poté ji
postihla velká povodeň a napáchala v obci velké škody. Naše vycházka pokračuje průchodem kolem obchodů na náměstí. Vlevo vidíme hotel „Stará škola“, který byl vybudován opravou bývalé sloupské školy. Dříve i dnes navštěvují základní školu děti ze 7 okolních obcí. Zajímavou stavbou je bývalý mlýn, který je spojován s pověstí o vzniku poutního místa a stavbou barokního kostela Panny Marie. Příloha č. 12 Nahlédneme do interiéru kostela, jehož půdorys má tvar želvy 4.
Na Wanklově
náměstí upozorníme na sochu sv. Jana Nepomuckého a velký vápencový kámen, který sem byl dopraven z údolí Bílé vody u Holštejna. Vedle pošty je umístěno Informační středisko, kde žáci mohou získat propagační letáčky. Z náměstí budeme pokračovat k areálu jeskyní 5. Pod
skalními útvary je
přírodní ledové kluziště, které bruslařům nejdéle vydrží. Víte proč? Po levé
straně silnice
je budova, která
kdysi byla prvním krasovým muzeem
založeným badatelem Janem Kniesem. Odpočineme si v novém areálu Sloupských jeskyní 6, zakoupíme si vstupenky a budeme obdivovat skalní útvary zvané Otec, matka a syn a také typicky sloupovitý útvar Hřebenáč. Pověst o Hřebenáči. Příloha č. 9 Podíváme se na propadání Sloupského potoka, kde se voda ztrácí do jeskyní. Na nás čeká průvodkyně s prohlídkou Sloupsko -šošůvské jeskyně.V podzemí budeme asi 90 minut, teplota klesne na 7 - 8ºC, proto se nezapomeneme teple obléknout. Vzpomeneme si na naše vzdálené předky, pravěkého člověka - neandrtálce, který žil kdysi v jeskyni Kůlna, kterou jsme v závěru prohlídky prošli. Odpoledne můžeme za pěkného počasí strávit na sloupském koupališti.
86
Vycházka H - Sloup, Propast Macocha, Punkevní jeskyně, Skalní mlýn, Blansko Čas vycházky:
360 minut
Náklady na vstupné :
Punkevní jeskyně: dospělí 150,- / děti 70,-
Dopravní spojení:
ekovláček od Punkevní jeskyně na Skalní mlýn plné jízdné 60,- / děti 50,-Kč. Skalní mlýn – Blansko linka č.226 (aktuální informace o spojení na www.idsjmk.cz nebo na tel. č. 516 417 610, 516 417 021. Na lince platí tarif Integrovaného dopravního systému JMK.
Náklady na dopravu :
plné jízdné 16,- / poloviční 8,-Kč
Možnosti odpočinku:
zastávka nad Koňskými spády, horní můstek Macochy, Punkevní jeskyně, Skalní mlýn
Občerstvení:
Chata na Macoše, bufet na horním můstku, bufet u Punkevních jeskyní, hotel Skalní mlýn, bufet na Skalním mlýně, Blansko
Poznámka :
teplé oblečení s sebou
Mapa trasy:
87
Vycházíme z náměstí 1 kolem kostela, areálu Sloupských jeskyní a jeskyně Kůlny 2.
Zde se zastavíme
a připomene si, že se jedná o světově známou
archeologickou lokalitu, kde byly nalezeny kosti světové války byla v Kůlně tajná podzemní
pravěkého
člověka. Za druhé
továrna. Pokračujeme kolem hotelu
Broušek po silnici označenou zákazem vjezdu k rozcestníku 3. Po krátkém stoupání se zastavíme na náhorní rovině. Vlevo před sebou uvidíme televizní vysílač Kojál, jehož stožár měří 360 metrů. Nacházejí se zde dva obří závrty Městikáď a Dolina, pod nimi v podzemí teče potok Bílá voda od Holštejna a Sloupský potok. Společně někde v podzemí sloučením vod vzniká Punkva 4. Další zastávka bude na nejvyšším bodě, odkud
si prohlédneme největší meandr v Pustém žlebu zvaný Koňské
spády.
Odpočineme si a přečteme úryvek z knihy Lovci mamutů od Eduarda Štorcha. Příloha č. 3 Nedaleko na nás čeká propast Macocha, kterou si
prohlédneme z horního i
dolního můstku. Nezapomeneme si vyzvednout vstupenky do Punkevních jeskyní v informační službě na horním můstku. Po občerstvení se vydáme Salmovou stezkou do Pustého žlebu. Projdeme Čertovu branku – skalní útvar 6 (můžeme dětem zpestřit chůzi projitím branky a postrašit je tím, že dole v podzemí čekají čerti na hříšníky a stáhnou si je k sobě do pekla). Za pár minut jsme u vchodu do Punkevních jeskyní 7. Zde musíme včas nastoupit prohlídku a po hodině vyjedeme lodičkou po Punkvě ze dna Macochy. Po prohlídce nasedneme do ekologického vláčku 8, kterým projedeme kolem ponorné říčky
Punkvy ke Skalnímu mlýnu. Po vystoupení z vláčku si podle našich
časových možností
budˇ prohlédneme budovu Salmovky (typická stavba nám
připomene snahy zavést název „Moravské Švýcarsko“) nebo odjedeme autobusem do Blanska. Při cestě do Blanska uvidíme závod ČKD- výroba vodních turbín. V hlavní v sezóně (květen-září) jsou vstupenky do Punkevních jeskyní často vyprodány a proto je vhodné si je rezervovat předem. Rezervaci lze provést až rok dopředu na Ústřední informační službě Skalní mlýn - tel: 516 413 575, 516 415 354 nebo 516 410 024, fax 516 415 379, e-mail:
[email protected] . Rezervované vstupenky je možné vyzvednout na Ústřední informační službě na Skalním mlýně a v sezóně na informační službě poblíž horního můstku propasti Macocha
88
Z propasti Macocha jede k Punkevní jeskyni lanovka, je na zvážení učitele, je-li nutné zvyšovat náklady na dopravu a neprojít si pěšky romanticky dobrodružnou část Salmovy stezky s Čertovou brankou.
89
Vycházka I - Sloup, Šošůvka, Holštejn, údolí Bílé vody Čas vycházky :
300 minut – celá trasa pěšky, 240minut – zpět autobusem
Náklady na vstupné:
žádné
Náklady na dopravu:
při využití autobusu zpět plné jízdné 13,- / poloviční 7,-Kč
Dopravní spojení :
linka č.232, Holštejn, rozcestí
Možnost odpočinku:
před hladomornou, hostinec na Holštejně
Občerstvení:
hostinec na Holštejně
Poznámky:
baterky s sebou do hladomorny
Mapa trasy:
90
Vycházku začneme opět na náměstí 1.
Věnujeme pozornost
vodním tokům,
potokům Ždárná, Luha a Sloupskému potoku. Na okraji obce se stýkají potoky a vytváří Sloupský potok, který protéká obcí. Již před jeskyněmi se z něho voda ztrácí do podzemí a za skalním útvarem Hřebenáč se Sloupský potok propadá do podzemí. Když míjíme hotel „Stará škola“, spatříme proti lékárně budovu
bývalého mlýna.
Směrem k mlýnu bychom se dostali do rozsáhlého údolí, kudy protéká potok Luha. To bychom již opustili území vápenců, které tvoří Moravský kras. My se vydáme přes můstek po červené značce. Vpravo vidíme barokní kostel a za ním
starobylou faru.
V ní v 18. století působil katolický kněz J. Soukop. Zapsal se jako vlastenec a jeden z prvních propagátoru Sloupu a jeho okolí, když vydal mimo jiné i „Kytičku ze Sloupu“. Nalezneme v ní i báseň o propasti Macocha. Příloha č. 1
Historie Sloupu
byla spojena s hradem Holštejn, do jehož panství patřila. Později si vrchnost postavila zámky v Rájci nad Svitavou a v Blansku, odkud řídila své panství. Příslušníci této vrchnosti jsou pochováni na památkově chráněném hřbitově ve Sloupě. Naše cesta bude stoupat po červené značce vzhůru do prudkého kopce. Po obou stranách silnice jsou domy, nepostřehneme, že jsme již v obci Šošůvka. Podle této obce nesou jeskyně název Sloupsko-šošůvské. Před dosažením vrcholu kopce projdeme kratší prolukou, která svědčí o tom, že v minulosti byly obě obce od sebe odděleny. Lidé si vyprávějí, že sloupský
starosta prohrál
se starostou
Šošůvky
několik
sloupských domů
v kartách. Ale to nemůžeme dokázat Jisté je, že hazardní hry, člověku štěstí nepřináší. Naše cesta do vrchu končí na návsi obce Šošůvka v nadmořské výšce 580 metrů n.m.2. Svah končí nad obcí Helišovou skálou ve výšce 613 metrů n.m. . Toto místo
mělo posloužit ke stavbě televizního vysílače Jižní Morava. Nakonec bylo
vybráno místo jiné, a to kopec Kojál s nadmořskou výškou 600 metrů, který uvidíme po cestě na hrad Holštejn. Co víme o obci Šošůvka? Obec byla poprvé uváděna ve starých spisech v roce 1374. Název obce, její původ a doba vzniku činí určité potíže na rozdíl od jednoznačnosti názvů sousedních obcí. Názvy jsou od prvopočátku komoleny. Konečný dnešní název je uváděn jako SSchsouecz, Ciessowka, Schuschowca, Schsovce, Schyssnowka, Schusnovice, Schusovka, Ssusnovka, Susuwka, Šišůvka, Šešulka, Šašůvka, Sosulki, Sušová, Sušóvka, Sušůvka až na Šošůvka - jediný to název obce v naší republice. Má asi 700 obyvatel, na rozdíl od Sloupu je více zemědělská. Bývaly zde dva lomy, jeden na vápenec, druhý na štěrk pro cestáře. Dnes je Šošůvka známá chovem koz 91
a výrobou kozího sýra 3. Ze Šošůvky pokračujeme po červené turistické značce polní cestou na Holštejn 4. Projdeme kolem studánky Na Troubkách a na horizontu se objeví větrná elektrárna. Lesem scházíme do malé vesničky Holštejn, kde si můžeme odpočinout v místním hostinci 5. Pokračujeme dále po značce ke zřícenině hradu Holštejna. Prohlédneme si jeskyni, která sloužila hradu jako hladomorna,
též
lidomorna. Odsouzenci do ní byli shazováni přímo z hradu. Pokud se nezabili pádem na kameny, nebylo pro ně východu. Vchod byl do hladomorny prolámán
mnohem
později. Výstup na hrad z důvodu bezpečnosti je velmi riskantní a pro děti nevhodný. Dříve než hrad opustíme, přečteme si pověst o „Uloupeném pokladu“ od Vladimíra Doupovce. Příloha č.10 Dětem znovu připomeneme, jak se mají chovat v chráněné krajinné oblasti 6. Poslední částí vycházky je návrat od hradu údolím Bílé vody. Pod hradem opatrně sejdeme po přírodních schodech k řečišti potoka, které nás po chvilce dovede k propadání Nová Rasovna. Pokud má potok dostatek vody, propadá se v Nové Rasovně. Při povodních a vyšších stavech vody se ztrácí pod skalami Staré Rasovny o několik desítek metrů dále. Takové údolí
nazýváme
slepé. Voda si našla cestu
v podzemí, kde protéká řadu jeskyní než doputuje na dno Macochy. Lidé, kteří se zajímají o podzemí a jeskyně se nazývají speleologové. Před námi je místo, kudy před lety zdejší speleologové hledali podzemní cestu potoka Bílé vody a objevili nejdelší jeskynní systém v Moravské krasu o délce více než 3Okm. Bohužel se jim někdy stává jejich koníček osudným. Zastihne-li
je povodeň v podzemí, nedostanou se včas na
povrch a zahynou. Tak se i stalo
speleologům Ing.Marku Zahradníčkovi a jeho
kamarádovi Milanu Šlechtovi při velké povodni
29.8.1970. Nové jeskyně, které
objevili, nesou název Amatérské jeskyně. Jsou veřejnosti nepřístupné. Naše putování končí na křižovatce cest u autobusové zastávky 7. Odtud se dostaneme do Blanska, případně se vrátíme do Sloupu. Vydat se můžeme i pěšky po silnici do Sloupu, vzdálenost je asi 3 km. Po pravé straně uvidíme vápenku, která je ještě v provozu.
92
Vycházka J - Šošůvka, návštěva kozí farmy Čas vycházky:
180 minut
Dopravní spojení:
pěšky
Náklady na vstupné:
žádné
Náklady na dopravu:
žádné
Možnost odpočinku:
náves v Šošůvce
Občerstvení:
obchod a restaurace v obci
Poznámka:
viz trasa C do Šošůvky
Mapa trasy:
93
Cílem naší vycházky je návštěva kozí farmy v Šošůvce 1. Vycházku můžeme spojit s prohlídkou moderní kaple sv.Václava a Anežky České 2.
Od kostela je
nádherný výhled na okolní krajinu. Před námi je vidět televizní vysílač Kojál 3. Na farmu nás upozorní panel z kozičkami uprostřed obce. Dozvíme se o významu kozího mléka i o výrobcích z kozích sýrů, které si můžeme zakoupit.
Po prohlídce se vrátíme pěšky nebo autobusem do Sloupu.
Kontakt: Farma dojných a kašmírských koz Eva Sedláková Šošůvka 45, 679 13 Sloup telefon: 516 435 371 email:
[email protected] www.sedlakkozy.cz
94
8 Využití filmu a textové části ve školské praxi didaktická transformace Cílem této práce je podat učiteli ucelený návod a video záznam deseti vycházek v Moravském krasu. Záleží jen na jeho vlastním výběru, kterou trasu si zvolí. Může jít pouze o jednodenní výlet nebo vícedenní putování. Textová část se dělí na odbornou, která slouží učiteli k vytvoření
souboru informací o komplexní charakteristice
Moravského krasu. Druhá část je metodický a didaktický návod vlastních vycházek. Při pěší turistice se osvědčuje plnění různých úkolů, které
děti vedou k poznávání a
osvojování nového učiva a zároveň plní funkci relaxační. K získání
představy, kam se vydat s dětmi na výlet, slouží videoprodukce.
V nabídkovém menu DVD si učitel zvolí jednotlivé trasy vycházek. Body na mapě odpovídají odkazům v textu vycházek. Podle nich učitel určí místo, kde se právě nachází a v textu zjistí důležité odkazy k této lokalitě. Vycházkám jsem věnovala
značnou pozornost. Prostudovala jsem mnoho
publikací o Moravském krasu, abych vybrala zajímavá i méně známá místa. Důležitý byl výběr tras jednotlivých vycházek. Náročnost musela být přiměřená věku dětí. Proto jsou některé trasy kombinované návratem autobusem. Nejdříve jsem si několikrát trasy sama prošla a měřila čas konkrétní vycházky. Hledala jsem vhodné náměty pro činnost, které by se daly využít na trasách. Teprve potom jsem si se skupinou dětí ověřovala vycházky v praxi. Náročná příprava se odrazila v nadšení a aktivitě dětí. Zajímavé objekty pro videonahrávku jsme s manželem natáčeli v různých ročních obdobích. Učitel i děti se mohou předem seznámit s místy svého pobyty a učitel může děti motivovat reálnou ukázkou. Děti mohou přispět vlastním požadavkem, co a kde by se jim nejvíc líbilo.
Film je uspořádán tak, aby učitel jasně pochopil jednotlivé trasy a
viděl zajímavosti konkrétních vycházek v návaznost na textovou podobu. Textová část vycházek obsahuje v úvodu každé vycházky délku a čas trasy, náklady na vstupy a dopravu, možnost odpočinku a občerstvení, důležité informace a mapu trasy. Dále obsahuje detailně propracované trasy s nejdůležitějšími pozoruhodnostmi.
95
Závěr Žijeme ve 21. století, mění se celý svět kolem nás. Vyrůstá nová generace, která po nás zdědí bohatství naší planety. Předáváme jim nové znalosti a vědomosti, které by měli umět využít ve svém budoucím životě. Péče a ochrana přírody je součástí jejich vzdělání. Učíme děti lásce k domovu, vnímat své nejbližší okolí, vážit si naší vlasti.
Pomocí vycházek si mi podařilo v práci s dětmi překonat nezáživnost učiva při výkladu učitele ve třídě a hlavně propojit teoretické učivo s reálným světem. Pamětné učení vyměnit za vlastní poznání, hledání
a
řešení úkolů. V nádherné krajině
Moravského krasu otevřít dětem oči dokořán a vnímat všemi smysly krásu živé i neživé přírody: krasové útvary vyvolávající v dětské mysli představu pohádkových postav, rachot vody ztrácející se v propadání, vůni Moravského krasu nasávat hlubokými doušky, chlad jeskyně cítit v kontrastu s venkovní teplotou. Přímo v terénu se nejlépe vytvářel vztah dětí k přírodě a k její ochraně. Děti se naučily pomáhat jeden druhému, věřit samy sobě a učit se vlastním poznáním. Chtěla bych, aby i ostatním učitelům sloužila tato práce k obohacení jejich profesionálních zkušeností a ukázala další možnosti osvojování učiva na I. stupni pomocí vlastivědných vycházek.
96
Použitá literatura ABSOLON KAREL, Macocha Moravský kras. Brno 1922. 74 s. BALÁK IVAN, Blansko brána Moravského krasu. Městská knihovna ve spolupráci se Školským úřadem v Blansku, 2000. 175 s. BALÁK IVAN,Rudická plošina v Moravském krasu. Městská knihovna ve spolupráci se Školským úřadem v Blansku, 1997. 94 s. BALÁK IVAN, Naučné stezky Moravského krasu. Agenrura ochrany přírody a krajiny ČR, Správa CHKO Moravský kras, 2005. ISBN 978-80-239-8821-5 BALÁK IVAN, Sloup a Pustý žleb v Moravském krasu. Městská knihovna ve spolupráci se Školským úřadem v Blansku, 1999. 180 s. ČAPKA FRANTIŠEK, Vlastivěda 5. Nová škola,2006. 52 s. ISBN 80-7289-070-0 ČERNY-KŘETÍNSKÝ, Ervín. Stručný turisticko historický průvodce Jedovnic a Moravského krasu s hrady a zámky. Vyškovské noviny,1998. 81 s. DOUPOVEC VLADIMÍR, Moravský kras v české literatuře. Krajský pedagogický ústav v Brně, 1970. 50 s. DOUPOVEC VLADIMÍR, Z hradních zřícenin.Okresní dům dětí a mládeže, 1969. 29 s. BALÁK IVAN, KOTOUČ LIBOR, ŠTEFKA LEOŠ, Chráněná krajinná oblast Moravský kras. Správa CHKO Moravský kras, 2001. ISBN 80-239-3983-1 HORYNA MOJMÍR, ROYT JAN, HYHLÍK VLADIMÍR, Poutní kostel Jména Panny Marie. Historická společnost Starý Velehrad, 1994. 26 s. HRADIL FRANTIŠEK, Regionální prvky ve vyučování. v 1. – 5. ročníku. Komenský, 1975/76, č. 4 228 CHALUPA PETR, ŠTIKOVÁ VĚRA, Vlastivěda 5. Nová škola,2007. 79 s. ISBN 807289-059-X KALHOUS, Z., OBST, O.: Školní didaktika. Praha, Portál, 2002. ISBN: 80-7178-253-X KOLEKTIV, Jedovnice 1251-2000. Obec Jedovnice, 2001. 122 s. KOLEKTIV, Moravský kras,Příloha časopisu Veronika pro Správu CHKO. Brno 1996. 32 s. KOKLEKTIV, Moravský kras,průvodce.Praha,Olympia,1979.190 s. KOLEKTIV, Za pohádkou a pověstí našeho kraje.Okresní pedagogické středisko Blansko,1985. 48 s.
97
KOLEKTIV, Výzkum ostrovských a vilémovických vod v Moravském krasu. Okresní muzeum v Blansku, 1987. 78 s. KOVAŘÍK LADISLAV, Kulturní a společenský život v Krasové. MNV Krasová, 1967. 41 s. KOVAŘÍK MIROSLAV, ŠTEFKA LEOŠ, VLASÁKOVÁ LIBUŠE, Podzemní Punkva.Ministerstvo životního prostředí České republiky ve spolupráci se Správou CHKO Moravský kras, 2005. MEČIAR JOZEF, Úvod do studia geografie. MU v Brně, 2005 MEJZLÍK ZDENĚK, Geologická exkurze do střední části Moravského krasu.Krajský pedagogický ústav Brně, 1968. 113 s. NEKUDA VLADIÍR, Středověká vesnice na Moravě.Muzejní a vlastivědní společnost v Brně, 1982. PANOŠ VLADIMÍR, ŠPIČÁK JOSEF, VOZDECKÝ JAN, Moravský kras. Praha: Venuše,1992. ISBN 80-900121-6-7 POKLADNÍK JIŘÍ, ROUDNÝ JIŘÍ, Z historie Jedovnic. Obecní úřad Jedovnice, 1994. 110 s. POLÁK VLADIMÍR, Verše o Moravském krasu. Okresní pedagogické středisko Blansko, 1988. 53 s. POLÁK VLADIMÍR, Byli Vajckorni vinni?Muzeum Blansko, Týden u nás, 1999.46 s. SKUTIL JOSEF, K pravěkému a časně historickému poznání domácí rudní těžby. Okresní vlastivědné muzeum v Blansku,1972. 50 s. SLEZÁK LADISLAV, Průvodce střední částí Moravského krasu a Rudicí. Obecní úřad Rudice,2000. 54 s. SOLDÁN LADISLAV, Z krasového Sloupu i odjinud.Gloria v Rosicích u Brna, 2001. 65 s. SOUCHOPOVÁ VĚRA,TRUHLÁŘ JAN, BALÁK IVAN, ŠTEFKA LEOŠ, Cesta železa Moravským krasem. Svaz obcí pro rozvoj venkova Moravský kras, 2002.123 s. STŘÍBRNÁ IVA, Vlastivěda 4. Nová škola,2004. 47 s. ISBN 80-7289-061-1 ŠTIKOVÁ VĚRA, TABARKOVÁ, Vlastivěda 4. Nová škola,2003. 50 s. ISBN 807289-054-9 VAŠEK LEOŠ, Od Kojálu vítr fouká. Sdružení obcí, 1998. 72 s. VAŠEK LEOŠ, Ďáblova duše.Brno: Bolzano, 1995. 61.s. ZAJÍČEK PETR,Punkevní jeskyně a propast Macocha. Invence, 2001. 23 s. ISBN 8086143-19-8 98
ZAJÍČEK PETR, Sloupsko-šošůvské jeskyně.Invence, 2000. 23 s. ISBN 80-86143-16-3
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Informační server VÚP, Praha, 2004. http:///www.vuppraha.cz. http://www.sosuvka.com/index.phphttp://www.sedlakkozy.cz http://www.moravskykras.ochranaprirody.cz/index.php?cmd=page&id=1246 http://www.blanensko.cz/cz/geografie.html http://www.blansko.cz/oblansku/hospodarstvi.php http://www.olsovec.cz http://www.tyrsova-osada.cz http://www.spsjed.cz http://www.idsjmk.cz http://www.kordis.cz http://www.jedovnice.cz/stranky/sluzby.html http://www.rudice.cz http://www.sloup.info/sloup.php http://www.jizdnirady.cz http://holstejn.webpark.cz/hrad.htm http://www.krtiny.cz/index.php http://senetarov.turistik.cz/cs/zajimave/ http://mesta.obce.cz/vyhledat2.asp?okres=3701 http://www.rajecjestrebi.cz/ http://www.ostrovumacochy.cz/ http://www.adamov.cz/ http://www.speleorudice.cz/ http://www.jedovnice.cz/farnost/kostel.htm http://www.msmt.cz http://www.moravskykras.net/
99
Resumé
Obsah práce tvoří teoretická část, vycházky a multimediální příloha. Teoretická část popisuje komplexní charakteristiku Moravského krasu. Vycházky tvoří teoretickou část, která zahrnuje didaktický význam vycházek a regionální prvky v Rámcově vzdělávacím programu pro základní vzdělávání. Učivo se týká hlavně oblasti Člověk a jeho svět. Obsahem praktické části je zpracování deseti vycházek z Jedovnic a Sloupu. Multimediální příloha je videodokument pro učitele o jednotlivých vycházkách.
Summary The content of diploma work create a theoretical part, trips and medial attachement. A complex charactarestic of Moravian Karst is described in theoretical part. The trips creating a theoretical part, which include a didactic meaning of trips and regional items in The General Curricular Program. Curriculum is targeted to a Human and his world section. Ten region trips from Jedovnice and Sloup city are the content of practical part.
100
Seznam příloh Příloha č. 1: Sloup. Jan Soukop ( text) Příloha č. 2: Krasová. Ukázka rongolfského nářečí ( text) Příloha č. 3: Koňské spády ( text) Příloha č. 4: Hrad Holštejn ( obrázek) Příloha č. 5: Balcarka. Ukázka západohanáckého nářečí ( text) Příloha č. 6: Křtiny. Jarmareční píseň ( text) Příloha č. 7: Rozcestí „U Hotela“. Pověst o Krchůvku ( text) Příloha č. 8: Vilémovice. Pověst o Macoše ( text) Příloha č. 9: Sloup. Pověst o Hřebenáči ( text) Příloha č. 10: Holštejn. Pověst o Uloupeném pokladu ( text) Příloha č. 11: Macocha. Pověst o loupežníku v Macoše ( text) Příloha č.12: Sloup. Pověst Panna Maria Slouská ( text) Příloha č.13: Mapa Moravského krasu ( obrázek)
101
Přílohy Příloha č. 1: Sloup. Jan Soukop M a c o c h a (zkráceno) „Honem chop se koše, honem, hochu, nasbíráme spolu hříbků trochu, tatínek se denně po nich ptává, víš, že rád si na nich pochutnává; síla je jich
v
nedalekém
háji,
pojď jen, pospěš, je tam jako v ráji." Macocha tak volá na chlapečka, na bledého svého pastorečka, úlisným se okem naň dnes divá, v černé duši zatím zradu skrývá. „Však se mi už domů nenavrátíš aniž vlastní robátko mé zkrátíš!" Tak se s ďáblem těší bezbožnice, svůdně vábí chlapce ze světnice. Ubožátko hrůzou se vždy chvělo, s macochou když samo doma dlelo; trýznilať den ze dne smutné robě, v mukách jeho libovala sobě; zatím vlastní Jeho matka milá pod zeleným drnem dávno snila. „Bloudku, proč Je líce tvé tak bledé? Nač strach? Matka, blázínku, tě vede; chutě pojď jen za mnou, pospěš více, vím, kde hříbků krásných na tisíce; viz tam, na té strmé na skalině kývají nám hříbky jako dyně.“ Žena volá: „Co se lekáš, synku? Spolehni přec jenom na maminku; pevně podržím tě rukou věrnou, abys nespadl tam v propast černou. Žáden, kdo dnes hledá v tomto lese, hříbků lepších domů nedonese."
102
Příloha č. 2: Krasová. Ukázka rongolfského nářečí
A: "Pomáhé Pánbu panimámo Kódelkova". B: "Dežto Pánbu"! A: 'Tak jaké pak só to letos japka"? 1/ B: "Ale. co Vám mám kmotřenko povídat. Je to špatný. Dež se podívéte. půl puldna so tadle a v košo mám pár fofrňósků. 2/ Kdepak vloni. to belo jablek. Že takuvó dubo bech jož měla na- kupaný štyri koše". A: "Deť se néni čemo divit. Letos ten ruk bel špatné. Z jara se trucho vokazuvalo. ale potom hoderelo socho a díščo belo málo. Samí bóřke. sami řmění. ale decki sprchlo pár kapek s belo po déščo. A jak to. že ste tade sama, kde máte chlape"? B: "Ale tí só nérač duma. Neco tam répó ho chalope. To víte, ti chlapí nesó k ničemo. Co já v polo nehodělám. to néni. Jak přindo dum 3/, hunem ke šporhelto 4/, habech neco hovařila. hináč brbló a néni to s něma k vedržení. Já nevím. kdebe mě nebelo. jak be to ho nás vepadalo". A: "Ho nás je to sténý. Teď letím na trucho tráve prči 5/ a pak habech šla ešče do Žleba na nůško 6/. Povidel náš Pepík. že hejné nekam jel, tak toho mosím vehožít". B: "Vopravdo? Tak to já toho tade nechám. vemo starího 7/ a pudem na sochárek.8/ Deť potřeujem pár dřenic 9/. Prase to má ve chlívko potvora všecko vehážený a zežraný." A: 'Tak sbohem a hať Vás nikdo nehovidí." B: "Nebojte se. pudo homnama. Sbohem!" 1/ japka - brambory 2/ frňósek - drobná věc. v našem případě drobné /malé brambory/ 3/ dum - domů 4/ šporhelt- sporák 5/ prča - koza 6/ nůška - nů!e chvojí 7/ starího - manžela 8/ sochárek- souš, suchý strom
103
Příloha č. 3: Koňské spády Eduard Štorch úryvek z knihy Lovci mamutů. Pojednou se mezi skalami rozsvítilo. Přestaly stromky, přestaly keře sněhem zatížené, přestala, skaliska a přestala i země .... nesmírná hlubina, se rozevírala u jejich nohou. Ohromná propast seje před nimi, přehluboká, nedohledná. Naproti se z nitra země zvedají do výše bílé skály - ale to už je druhý svět. Není k němu přístupu, leda pro ptáka...... Ohromeni stojí mladí lovci nad jícnem strašné propasti. Stopy vedou před nimi přímo do propasti. otopy lovců i stopy lva. V temné hlubino skončili tedy lovci i lev! Mladí lovci se zachvěli a Kopčemovy začaly drkotat zuby. Až Sova dodal zmužilosti a odvážil se popojít na kraj. Po jeho příkladu se i oba hoši dali svést zvědavostí a po čtyřech dolezli k okraji. Přidrželi se obřízky a nachýlili se do bezedné hlubiny. Závrať jimi otřásla, že si sedli a zavřeli oči. Propast nemá dna. Kam se to vlastně zřítil Mamutík, Dráp a Zajíc? Kopčemova zvědavost byla silnější než jeho strach. Nachý-lil se znovu nad hlubinu a silné vykřikl. Hned uoukl zpátky, jak se jeho hlas dunivé rozléhal. Také Veverčák a Sova vykřikli do hlubiny a naslouchali temné ozvěně. Poslouchali napjatě, "Ho -- io - iá!" vykřikli všichni společně. V propasti se jejich hlas rozhučel, odrážel se od skal, až úplně zanikl. Zůstali chvíli zcela tiše. Najednou sebou trhli. Zdola se ozval nějaký sténavý hlas.......! A opět a opět! Hlas byl podivně zbarvený, slabý, a přece to byl zcela jista lidský hlas. Kdo tam......?
104
Příloha č. 4: hrad Holštejn Puzzle
Příloha č. 5: Balcarka. Ukázka západohanáckého nářečí Za dávných časů vurál pole na Nivách staré sedlák, říkali ho nich ho Barcarů. Jak vurál, přišla za ňém divoženka, co nevale v dnešní Balcare, abe jí spravil lupatu. Belo to před velkonocama, divoženky pekly koláče a jak sázele du pece, zlomila se jim lupata. Staré Barcara jim tu lupato spravil. Divoženka mo pěkně poděkuvala a že na ňě nezapomene. Z večera někdo ťoká na vukynko. Staré Barcara si pudívá a koho vidídivoženko, jak nese na lupatě velké koláč a povídá mo: „ Sedláče, žes mně to lupatu spravil, neso ti vochotnat našeho koláča. Deš si toho koláča najíš, kósek ho decky nech a do rána zasi bodeš mít celé.“ Jenomže druhé deň Barcara zasi vurál, přišel zpocené dom, napil si vode ze stávka a měl hlad. Šel do komore a snědl koláč celé. Ráno se probodil, de do komore pro kósek koláča – koláč pryč a belo tam kos kravěnca.
105
Příloha č. 6: Křtiny. Jarmareční píseň Na silnici ho Křtin v lesi só róbíři skuvaní. Je tam staré, je tam mladé, só tam voba Vajckorni. Vajckornka tam také bela, raubrvercajk v putni měla, vobě vostrý sekery, na šest stran rebolvéry.
Marková tam take bela, vo ničím nevěděla, až ju rana z rebolvéra z libýho sna zbudila. Na kozlík se posadila, místo putre* krív viděla. Řekla lumpe vožralá, na fleku tam skonala.
Židi táhle dvókoláčeK, došli k velkýmu dubu, veskočil tam staré Vajckorn a našklóbl jim hubu. Vajckornka mu pomáhala, sekerku mu podávala. Na silnici ho Křtin v lese došlo k velkýmu mordu.
To vám bylo mordování, Vajckorn neznal slitování. Kdo be se toho nadál v lese ho Křtin vopodál.
putra - Butter – máslo
106
Příloha č. 7: Vilémovice, rozcestí „U Hotela“ Krchůvek U křižovatky cest z Vilémovic do Krasové a z Ostrova do Jedovnic stával červeně natřený dřevěný kříž, který byl později nahrazen křížem železným. Zády stojí k Vilémovicím, z nichž jej sousedé postavili, čelem ke Krasové jeho ramena pak míří ke zbývajícím dvěma obcím. Kolemjdoucí vždy před křížem uctivě smekávali, křižovali se, někteří se i otčenáš pomodlili. Za křížem se pod vilémovickými poli rozprostírá trávou porostlá mohyla. V roce 1715 zde byli pochováni vilémovičtí občané, kteří zemřeli na mor. Když už tenkrát zemřelo dvacet osm osob, učinili Vilémovičtí slib, že každoročně budou konat pouť k Panně Marii na Svatý kopeček. Od té doby už na mor nikdo nezemřel. Procesí poutníků se zastavovalo u Krchůvku, kde se vždy pomodlilo za zemřelé předky. Mohylu není radno kopat, jinak by opět vypukl mor v kraji. Jednou k půlnoci šel domkář Jakoubek z Jedovnic domů do Sloupu. Opozdil se, proto pospíchal. Když dorazil ke Krchůvku, smekl před křížem a pokřižoval se, jak měl zbožný muž ve zvyku. Poté ještě vzpomněl na dávné zemřelé: "Ubozí mrtví nešťastníci, Pán Bůh jim dej lehké odpočinutí," a dal se do vřelé modlitby. Však co to? Jako by zaslechl podivný šelest! A sotva se domodlil, slyší už zcela zřetelně za sebou: "Bůh ti zaplať, Jakoubku!" Potom už bylo slyšet jen vzdalující se šustot, jako by pták odlétával. Vystrašený Jakoubek za slov úpěnlivé modlitby raději rychle prchal k domovu. Nádeník Šafránek se vracel v noci do Ostrova z jedovnické hospody, kde se předtím pořádně posilnil kořalkou. Není proto divu, že se sotva potácel, ale rozumoval přitom jako nějaký mudrc. U Krchůvku, čert ví, co ho to napadlo, začal nadávat mrtvým zde pohřbeným. Vtom cosi zašumělo. Šafránek se ohlédl a spatřil za sebou vysokou bílou postavu. Tam, kde by měla být hlava, se tmělo něco šedého - vypadalo to jako umrlčí lebka. Opilec rázem vystřízlivěl a po zádech mu přejel mráz. Udělal několik kroků dopředu, ale kostlivec pořád těsně za ním..
Najednou však bílá postava Šafránka předešla, postavila se před něho, mihla se plachta a vyděšený nádeník vyfasoval pěkný políček. Křuplo to, jako když se dvěma
107
kostmi ťukne o sebe. Potom už umrlec za mírného šelestu odletěl zpátky ke Krchůvku. Šafránek upaloval k Ostrovu, co mu síly stačily, a svatosvatě sliboval, že už mrtvé nikdy hanobit nebude. Doma se ještě z příhody roznemohl a několik týdnů si odstonal. Vilémovickému sousedu Coufalovi se jednoho roku urodilo hojně ovoce. Aby mu je nikdo nechodil krást, postavil si na zahradě pevnou boudu, pěkně ji vystlal slámou a v noci v ní přespával. Když nemohl jednou večer v boudě usnout, vytáhl růženec a začal se modlit. Ponocný právě odhútal jedenáctou hodinu a starý Coufal stále vzhůru. Tu pojednou slyší zvláštní šumění, jako by od Krchůvku přes pole něco letělo přímo k jeho boudě. Chvíli se zaposlouchá do nočního ticha, ale ničeho podivného si nevšiml. Dal se tedy opět do modlení. Jaký to však div! Nějaký tajemný hlas venku ho doprovázel a opakoval po něm všechna slova. Jenom jedinou prosbu z otčenáše se záhadný nezná-mý nemodlil: "Chléb náš vezdejší, dejž nám dnes." Když stařec dokončoval "Zdrávas, královno!" odtroubil zrovna ponocný dvanáctou hodinu. V tom okamžiku tajuplný hlas ztichl a opět se ozvalo šustění, jako by něco odlétalo ke Krchůvku. Coufal už strachy do rána neusnul a jít ještě někdy spát do boudy na zahradě by ho nikdo nepřitáhl ani párem volů. Za tu hrůzu mu prý pár těch padanek nestojí. Příloha č. 8: Vilémovice. Pověst o Macoše Macocha
Je tomu již dávno, co ve vesnici Vilémovicích žil mladý hospodář se svým starým otcem, který byl těžce nemocný. Uprostřed lesů a kamenitých strání měl kousek pole a v chlévě pár kravek, které dávaly obživu. Jednoho dne těžce nemocný otec zemřel a mladý hospodář zůstal sám. Večer se z pole vrátil, kravky podojil, krmení nachystal, usedl a smutně vzpomínal. Žil sám a sám, až poznal děvče, které si zamiloval. Za krátký čas byla svatba. Pracovité ruce mladé hospodyně zkrášlily celý domek. Štěstí a spokojenost se usadily v chaloupce, kde od rána do noci bylo slyšet její radostný zpěv. Brzy se jim narodil zdravý a silný chlapeček, kterému dali jméno Janíček. Chlapec rostl jako z vody a všichni byli šťastni a spokojeni. Neštěstí však nechodí po horách, ale po lidech. V domku, ve kterém bylo tolik radosti a spokojenosti, se usadil smutek. Mladému hospodáři zemřela náhle žena a malý Janíček osiřel. 108
Nějaký čas žil hospodář sám se synkem. Brával si ho sebou na pole, kde mu na mezi zpívali skřivani a voněla mateřídouška. Brzy však poznal, že chlapec potřebuje matku a jeho domácnost hospodyni. Uposlechl rady sousedů, aby se oženil podruhé. Dlouho hledal mezi děvčaty v dědině, až jej upoutala svojí krásou dívka, o které si však lidé povídali, že je pyšná a že má srdce z kamene. On však na tylo řeči nedbal a oženil se s ní.
Po svatbě se zdálo, že je vše v pořádku. Mladá žena si hleděla hospodářství a Janíčkovi byla druhou matkou. Sousedky ji chválily, jak dobře rozumí práci a jak se o Janíčka stará. I hospodář byl spokojen. Za nějaký čas se jim narodil chlapeček. Mladá matka hýčkala své vlastní dítě a podstrojovala mu samé pamlsky. Chlapec však stále chu-ravěl a chřadl. Často, když seděla nad postýlkou svého vlastního dítěte, porovnávala je macecha s nevlastním synkem, plným života a síly. Porovnávala červené tváře Janíčka s bledostí svého synka a pomalu se do jejího srdce vkrádala zloba a nenávist.Teď začaly pro Janíčka zlé časy! Nic neudělal dobře. Štulce a pohlavky se na něho jen sypaly. Před otcem se macecha neodvážila Janíčka bít, ale běda, jak s ní byl doma sám! Ani jídla nedostával dost. Všude ho sledovaly zlé oči macechy a za každou chybičku byl tvrdě trestán. Neodvážil se postěžovat si otci. Jen občas si v koutku poplakal a vzpomínal na maminku. Mezi tím se nemoc druhého synka stále horšila. Macecha k němu pozvala na radu sousedek babku kořenářku, aby dítěti pomohla. Ta přišla ještě toho večera. Vykouřila bylinami celý dům, čarovala nad postýlkou, dvéře do noci otevřela a nakonec dala radu: „Tvému dítěti pomůže zázračná bylina, která roste v nedalekém lese. Hledat ji však musíš sama a ještě dnes!" Macecha se vydala do lesa. Dlouho chodila sem a tam. Půlnoc již dávno minula a macecha ještě stále hledala po lese bylinu. Tu pojednou, kde se vzal, tu se vzal, objevil se před ní černý uhlíř a ptal se jí: „Co zde hledáš, ženo, v tak černé noci?" Macecha celá ustrašená mu odpověděla: „Ach, pane, mám doma dva syny. Jeden, ten nevlastní, je zdravý a silný, ale ten můj je stále nemocný a slabý. Babka kořenářka mně poradila, abych šla hledat zázračnou bylinku, která roste někde v tomto lese. Jen ta může mého synáčka zachránit!" Černý uhlíř se začal smát a povídá: „Tvému synkovi nepomůže žádná zázračná bylinka. Věz, ženo, že čím silnější a zdravější bude tvůj nevlastní syn, tím churavější a slabší bude dítě tvoje!" Sotva domluvil, zmizel jako přízrak v černém lese, odkud se ozýval smutný hlas sýčka. Macecha prchala celá vyděšená z lesa ven. 109
Východ se zabarvoval vycházejícím sluncem, když kráčela polní cestou k Vilémovicím a přemýšlela o slovech černého uhlíře: „Čím zdravější a silnější bude tvůj nevlastní syn, tím churavější a slabší bude dítě tvoje!" Stále jí zněla v uších jeho slova a v srdci rostla stále větší nenávist k Janíčkovi. Tu ji pojednou napadlo, aby nevlastního syna odstranila a vlastního tak zachránila. S tou myšlenkou vkročila do domku, ve kterém ještě všechno spalo. S hrůzou zpozorovala, že jejímu synkovi se znovu přitížilo. Celé dopoledne proseděla u jeho postýlky a přemýšlela, jak by se mohla nevlastního dítěte zbavit. Konečně se rozhodla. Odpoledne pohladila Janíčka po hlavě a řekla: „Pojď se mnou, synáčku. Celou noc jsem marně hledala v lese zázračnou bylinku, která může pomoci tvému nemocnému bratříčkovi. Ty máš lepší oči než já a znáš lépe les. Možná, že se ti podaří zázračnou bylinku najít." Janíček celý rozradostněný vlídností, kterou již dávno nepoznal, pospíchal s macechou do lesa. Dlouho chodili a hledali, ale marně. Slunce se pojednou ztratilo a koruny stromů se začaly prudčeji kolébat v nárazech větru. Vzdálené hřmění oznamovalo blížící se bouři. Les potemněl a zpěv ptáků utichl. Jen vítr bylo slyšet, jak hvízdá ve skalních rozsedlinách. Hrozivé ticho před bouří bylo pojednou přerušeno prudkým zahřměním. Velké krůpěje deště začaly padat na zem, když se macecha s Janíčkem blížili k propasti. „Podívej se, synáčku, tam na okraji propasti, vidíš? To je ta bylinka, která zachrání tvého bratříčka. Běž ji honem utrhnout! Já se nemohu podívat do té hloubky. Podržím tě, abys nespadl," hovořila macecha k Janíčkovi. Ten měl však strach z bouřky a z propasti, které se každý z daleka vyhýbal. Stál, ani se nepohnul. „Čeho se bojíš, hlupáčku, maminka je s tebou, nic se ti nemůže stát," přemlouvala macecha váhajícího chlapce. Janíček si dodal odvahy, uchopil podávanou ruku a natahoval se po bylince nad propastí. Už ji dosáhne! Ještě kousek a bude ji mít!
I bouře se ztišila, jako by očekávala, co bude dál. Již drží chlapec bylinku, když tu pojednou ruka macechy povolila a Janíček se řítí dolů. Ticho proťal jen výkřik chlapce padajícího do propasti. I ten zanikl v bouři, která se rozpoutala s plnou silou. Dlouho poslouchala macecha, ale žádný zvuk z propasti se neozýval. Ve strachu a hrůze ze svého činu utíkala od propasti. Blesky jí ozařovaly cestu lesem. V jejich záři spatřila pojednou černého uhlíře. Jeho smích se mísil do rachotu hromů a pronásledoval ji celou cestu. Bez dechu doběhla domů, kde její vlastní dítě bojovalo mezi životem a smrtí. Trápena výčitkami svědomí, seděla nepohnutě u jeho postýlky a po tvářích jí stékaly slzy.
110
Na otázku hospodáře, kde je Janíček, odpověděla, že odešel k babičce do Ostrova, která ho jistě ve strachu před bouřkou nepustila domů. Bouře se pomalu vzdalovala. Otec, který měl o Janíčka strach, oblékl se a šel mu naproti. Po jeho odchodu přivinula matka svého nemocného synka a s hrůzou zjistila, že je mrtev. V bezvědomí se zhroutila k zemi. Po dlouhé době otevřela oči a šíleným pohledem bloudila po prázdné světnici. S divokým smíchem vzala svého mrtvého synka do náruče a vyběhla z domku. Bouře se přehnala. Nebe zářilo znovu jasnou modří a na západě rudé slunce pomalu zapadalo. Jeho paprsky zabarvovaly skaliska růžovou barvou. Dřevorubci, kteří se vraceli okolo propasti domů, zaslechli pojednou dětský pláč. V předtuše neštěstí spěchali po hlase a spatřili chlapce, který visel na malém doubku, rostoucím v štěrbině skalní stěny propasti. S nasazení vlastního života, pomocí lan a žebříků, které sem rychle snesli, zachránili malého Janíčka z propasti. Ten jim v pláči vypravoval, jak jej tam macecha záludně svrhla. Hlasy rozhořčených mužů byly náhle přerušeny výkřikem zoufalé matky, která se s mrtvým dítětem v náručí vrhla z nedaleké skály do propasti. S hrůzou pozorovali muži dvě těla, která letěla vzduchem a zmizela v hlubině. Od těch dob nese tato propast jméno Macocha. Lidé si vypravují, že při bouři je slyšet z propasti pláč a sténání ženy. To prý v ní naříká macecha...
Příloha č. 9: Sloup. Pověst o Hřebenáči Vladimír Doupovec O Hřebenáči Kdysi dávno žili v té krajině pracovití a spokojení lidé. Pole jim dávala obživu, lesy dřevo, louky dostatek píce pro dobytek. Ve všední den lidé pracovali, v neděli a o svátcích se veselili a všem se dařilo dobře. A protože ten, kdo je spokojený nedělá hříchy, co nejméně lidí této krajiny přicházelo do pekla. Kolik let se sem nedostal ani jeden, až to začalo být pekelnému vládci nápadné. „Půjde-li to takhle dál, můžeme nakonec peklo zavřít,“ rozčiloval se Belzebub a vyslal svého ministra pro zahraniční záležitosti, aby pátral po příčině tohoto neobvyklého jevu. Ministr se tu zdržel několik dní, a když se vrátil, vyprávěl pekelnému pánu, jak je zdejší krajina krásná, jak se tam lidem líbí a proto že žijí dobře a spravedlivě.
111
„Když se lidem tolik líbí, tak jim ji trošku zošklivíme,“ zachechtal se Belzebub. „Konečně , vždyť se tam můžeme s celou pekelnou říší přestěhovat, beztoho je peklo už dost dlouho na jednom místě.“ A tak se také stalo. Čerti sem přesídlili a začali se tu zařizovat po svém. V krajině vyryli žleby, vykutali propasti, ve skalách vyhrabali obrovské podzemní sály a propojili je chodbami, do jiných chodeb stáhli vodu z potoků. Voda zmizela s povrchu země, kraj začal trpět suchem, louky žloutly a políčka nerodila. Jestliže lidé tu nechtěli žít v bídě a nakonec zahynout hladem, nezbývalo jim, než naložit na vozy celý svůj majetek, do vozů zapřáhnout hubené koníky nebo kravky a odjet odtud. Uplynulo mnoho let, kraj byl pustý, opuštěný. Přece však se čertům nepodařilo zbavit ho života úplně. Po nějakém čase se tu znovu začala objevovat voda v potůčcích, žleby a propasti zarůstaly, začali sem přicházet lidé. Nejprve v lesích začal stoupat kouř doutnajících milířů, pak se na lukách objevovala stádečka ovcí s pastýři a konečně tu vyrostla i chaloupka, pak několik stavení, osady a nakonec i celé vsi. Lidé se sice divili, když se jim přes noc propadlo pod zem kus políčka nebo z otvorů ve skalách bylo čas od času slyšet divné zvuky, ale nakonec si zvykli a šli si po svém. Čerti sice návrat lidí do krajiny nelibě nesli, ale nemohli nic dělat. Občas vystrašili nějakého osamělého poutníka, osadníky se jim však zahnat nepodařilo. Nakonec jim nezbývalo než hlídat vchod do samotného pekla, který byl nedaleko obce Sloupu, aby jim do podzemní říše nevnikl někdo nepovolaný. Protože však čerti měli stále dost práce mezi hříšnými lidmi na zemi, rozhodl se Belzebub, že si jako hlídače pekelné brány najmou člověka. Pověřil jednoho z nečilejších čertů, aby takového sehnal. Ďáblík se brzy vrátil s vysloužilým vojákem, který nemohl nikde najít práci a proto byl ochoten sloužit třeba v pekle. Bylo mu slíbeno jídla a pití, co sní a vypije, a ještě zlaťák mzdy za každý rok. Tak sloužil voják v pekle první rok, druhý, pátý, desátý. Není divu, že se mu po takové době služba začala zajídat. Stýskalo se mu po lidech, stále viděl kolem sebe jen ty rohaté umouněnce, pořád slyšel jen samé brrr a hudryhudry, lidského slova ta pekelná slota neznala. A voják že dává výpověď a žádá svou zaslouženou mzdu za deset let. Čerti ho přemlouvali, aby ještě zůstal, ale když si nedal říci, vyplatil pro něj ďáblíkovi deset zlatých a poručil mu, aby ho vyprovodil hodně daleko. Teprve někde na kraji světa mu má peníze odevzdat, aby se voják do téhle krajiny už nikdy nevrátil a nemohl vyprávět, co v pekle viděl. Nakonec měl čert zavalit pekelnou bránu velikým balvanem.
112
Vojákovi se však vůbec nelíbilo, že odtud musí až někam na kraj světa. Vždyť odtud pocházel, tady byl jeho domov a tady chtěl také v míru složit své kosti. Když se tak s čertem vydali na svou pouť vzduchem, povídá jakoby nic : „Hrome, to mám žízeň! Neškodilo by posilnit se dobrým douškem na tu dalekou cestu. Vím tady o šikovné hospůdce.“ Čert se vrtěl a namítal, že nemají peníze. „I máme,“ smál se voják. „Vyplať mi mých deset zlaťáků a budeme mít oba co hrdlo ráčí. Pohostím tě!“ Zkrátka a dobře: za chvilku už seděli v hospodě a dívali se džbánkům na dno. Voják objednával a hostinský nosil na stůl a čert pila pil, až byl skoro namol. „Mumu- musíme letě - letětět,“ blekotal pořád, ale bylo už hodně přes půlnoc, když se konečně zdvihl, že poletí. „Počkej,“ smál se zlomyslně voják. „Nezapomněl jsi zahradit balvanem díru do pekla?“ „Jemene – ze – za – zapomněl,“ vyhekal ďáblík, vojáka si už ani nevšiml a vyvrávoral z hospody hledat vhodný kámen. Našel balvan jako malou horu, hodil si ho na záda, ale ouha! Vyletěl s ním jen několik metrů nad zem, tam ho opustily síly a zřítil se i s ním na zem. Balvan se zabořil hluboko do země a čert zůstal pod ním. Navždy.
Právě tento balvan najdou návštěvníci Sloupských jeskyní nedaleko jejich vchodu. Jmenuje se Hřebenáč a v době povodní pod něj odtéká voda a ztrácí se kdesi v podzemí. Vypráví se, že si ty otvory kolem balvanu vyhrabal čert, který má od té pitky s vojákem stále velkou žízeň a tuto stékající vodu pije. Ale určitě se to neví.
Příloha č. 10: Holštejn. Pověst Uloupený poklad Vladimír Doupovec Uloupený poklad
Bylo to v době bezvládí. Nebylo práva, nebylo ani spravedlnosti. Mnozí z hradních pánů využili této doby k tomu, aby se neprávem obohatili. Bojovali mezi sebou, vypalovali vesnice, vykrádali cizí hrady a nemilosrdně utiskovali poddaný lid. Pan Vok z Holštejna, který měl svůj hrad ukrytý na vysoké skále v krasových lesích, byl jedním z nich. Nemilosrdně pálil, loupil a vraždil, jen aby získal co nejvíce majetku. Stal se z něho nejobávanější loupežník té doby. U všech cest měl rozestaveny 113
své špehy a se svými zbrojnoši vyjížděl na loupežné výpravy, o kterých si lidé ještě dlouho potom s hrůzou vyprávěli. Jeho odvaha stále rostla. Pobořil již mnoho tvrzí a dvorců v okolí a odvažoval se stále dál a dál. Jednoho dne vyslal své špehy až k dalekému Rajhradu, kde měl být podle zpráv uložen velký poklad. Špehové se vrátili s dobrou zprávou. Ozbrojenců je v klášteře málo a lidé v okolních vesnicích neodváží se postavit se na odpor. Pan Vok se rozhodl, že klášter vyloupí. Na nádvoří holštejnského hradu bylo po těchto zprávách veselo a živo. Zbrojnoši si chystali své zbraně a těšili se na bohatý lup z rajhradského kláštera. Slunce ještě nebylo nad obzorem, když zaskřípaly těžké řetězy padacího mostu. Rytíř Vok po něm vyjel se svou družinou na novou loupežnou výpravu. Běda tomu, kdo se jim postaví do cesty! Vesnicemi projížděli jako vichr a nehleděli na to, když nějakého chudáka porazili na zem. Vesničané před nimi honem zavírali vrata a okenice. Po dlouhé jízdě dorazili k rajhradskému klášteru. Na rozkaz loupežného rytíře sesedli z koní a s tasenými meči vtrhli do klášterní budovy. Nikoho nešetřili. Každého, kdo se jim postavil do cesty, bez milosti zabili. Rytíř s hloučkem svých nejsurovějších pomocníků vnikl do pokladnice kláštera. Ve spěchu naházeli do kožených měchů všechno zlato a stříbro, které tam bylo. Pak proběhli chodbami, nasedli na koně a ujížděli obtíženi vzácným pokladem k pevnému holštejnskému hradu. Za nimi se nesl pláč a nářek těch, kteří tuto hrůzu přežili. Návrat rytíře a jeho družiny byl pozdraven hlučným pokřikem těch, kteří museli zůstat na hradě. Pan Vok si však ničeho nevšímal. Všechna jeho pozornost byla upřena na kožené měchy s kořistí, které celou cestu střežil jako oko v hlavě. Sotva dojeli na hradní nádvoří, rozkázal je uložit ve své komnatě. Jakmile osaměl, vrhl se k nim a hrabal se ve zlatě, ve stříbře a v drahých kamenech. Potom je všechny uložil do pevné dubové truhlice a klíč od ní si zavěsil na krk. Toho večera pan Vok neskrblil odměnou. Rozkázal vyvalit ze sklepa několik sudů s vínem, jako odměnu pro svoje pomocníky. Dlouho do noci se z holštejnského hradu nesly zvuky veselé pitky. Sotva veselí na hradě utichlo a všichni šli spát, vkročil loupežný rytíř do sklepení, odkud vedla tajná chodba do jeskyně pod hradem. Nikdo ji neznal, jen on. S námahou nesl těžkou dubovou truhlici plnou zlata a drahého kamení, aby ji uložil k ostatním pokladům, které již dříve získal loupežemi. Špatně se mu
114
kráčelo úzkou chodbou plnou děr a propadlin. Dlouho to trvalo, než se konečně dostal do jeskyně, ve které měl uložen celý svůj poklad. Postavil dubovou truhlici na zem a unaven její tíhou se na ni posadil, aby si odpočinul. Pojednou to podzemím zadunělo, zaplálo světlo a před udiveným rytířem stál malý mužík v černém plášti. Holštejnský pán v tu chvíli strnul děsem. Chtěl uprchnout, ale nohy jakoby mu zdřevěněly. Chtěl vykřiknout, ale hlas mu selhaly. Černý mužík stál chvíli mlčky a jen hleděl na rytíře svýma pichlavýma učima. Po chvíli promluvil pisklavým hlasem: „Tak co, pane z Holštejna, zase jsi mi něco přivezl? Tvůj poklad je i mým pokladem a já jej budu dobře střežit. Víš dobře, kdo jsem! Propadl jsi moci pekla a už mu neunikneš! Jen voz stále více pokladů, dobře ti je budu hlídat!" Rytíř vyskočil a prchal chodbou na hrad. Za ním to hučelo a rachotilo, jako by se celé peklo bouřilo. Rytíř vyběhl na hradní nádvoří, kde právě strážný vytruboval jednu hodinu po půlnoci. Od té doby se již nikdy pan Vok z Holštejna neodvážil vstoupit do tajemné jeskyně se zakletým pokladem. Poklad zde zůstal uložen a jestli ho již někdo nevyzvedl, pak tam leží dodnes. Příloha č. 11: Macocha. Pověst o loupežníku v Macoše Antonín Travěnec O loupežníku v Macoše Žil kdysi v horách loupežník a ten se nedal lapit. Byl tu, byl tam a Jinde v mžik. Ten uměl pány trápit! Až jednou v lese na buku ceduli přibil mlatem: „Vám vydám se! Chci záruku, že nesejdu se s katem." A páni jinou ceduli hned pověsili na buk: „Krev neprolejem! Po vůli do našich svěř se záruk!" I dal se lapit Obešlík, a soudili jej krátce, že do Macochy, mimo zvyk, jej spustí na oprátce. Jen bochník chleba pod paždí mu dali, ať se postí: „Umři si hladem, zavraždi, jen když jsme zbůjce prosti!"
115
Tak padl pánům do pasti! Že dřív vše neuvážil! — Zlou noc měl, hroznou, v propasti a ještě horší zažil! Dokola samá tvrdost skal a tma zde hrozná straší. Na svobodě se nelekal. Zde straší satanáši! K půlnoci z jámy divá saň supíc se k vodě plazí. Obešlík vytáh nůž, svou zbraň, že hlavu šelmě srazí.
Cítím zde hody člověčí, chlebíček čiji věru! Obešlík se mně zavděčí, chléb ráda na zub beru!"
Obešlík slyše takou řeč rozdělil pecen v půli: jest často lepší nežli seč mít s šelmou dobrou vůli.
„Na, požer! Za to, možno-li, mně ukaž východ z díry! Mně milejší ven, cokoli, než tady živit štíry!"
„Nuž vsedni, brachu, na můj hřbet, vyplním tvoje přání, zas vynesu tě na ten svět — ku mstě či ku pokání?"------
Tak volnost zas měl Obešlík! — Jaký ved život příští? Loupil prý dále — tvrdý zvyk! Dán katu ve Hradišti. [1912) Příloha č. 12: Sloup. Pověst Panna Maria Slouská Panna Maria Sloupská Už uplynula pěkná řádka let od té doby, co sloupského mlynáře Severu postihlo velké neštěstí - jeho dříve veselá a zdravá dceruška smrtelně onemocněla, úplně ohluchla a oslepla. Ve mlýně zavládl nezměrný žal. Pan otec zval kdejakou kořenářku i věhlasné lékaře, ale všechno bylo marné. Dívce nebylo pomoci.
116
Jednou měl mlynář nějaké řízení na zámku v Rájci. Dověděl se přitom, že hraběnka Karolína u sebe schraňuje zázračnou sošku Panny Marie, která se kdysi zachránila jako jediná při požáru jednoho brněnského kláštera. Připisovaly se jí mnohé zázraky. Vyprávělo se také, že od té doby, co byla v zámecké kapli, bylo panské sídlo ve válečných dobách ušetřeno zkázy. Severa v důvěře v její moc a milosrdenství poprosil paní hraběnku, aby mu sošku zapůjčila. Ta jeho prosbě vyhověla a sama ji při nejbližší příležitosti zavezla do mlýna a postavila na stůl, kde ležela těžce nemocná. Dívka se potom před soškou denně vroucně modlila k Panně Marii. Modlitba jí byla velkou útěchou v jejím žalostném životě. Asi za měsíc mlynářova dcerka vstala z postele, aby se přiblížila k milované sošce, naklonila k ní tvář - tu však vykřikla prudkou bolestí, neboť se spálila o svíčku, která stále hořela vedle sochy. Byl to výkřik bolesti, ale i radosti, protože náhle uslyšela svůj hlas a viděla vše kolem sebe. Za chvilku přiběhli rodiče - byli radostí bez sebe a všichni se společně pomodlili k Panně Marii, aby jí vyjádřili svou vděčnost. Pověst o zázračné sošce se brzo rozběhla krajem a vzápětí už k ní zblízka zdaleka putovaly zástupy poutníků a prosili o navrácení zdraví pro sebe nebo pro své blízké. Mlynář z vděčnosti za uzdravení své dcery nechal naproti mlýnu postavit kapličku a v ní byla soška umístěna. Ani ta však zanedlouho nestačila procesím poutníků, a tak hraběnka Karolína dala postavit nový kostel zasvěcený Sedmibolestné Panně Marii. Říká se, že chrám Páně nestavěli sedláci robotou, ale že za práci dostali pěkně zaplaceno. Tesař, který stavěl střechu, spadl z velké výšky na zem, protože však pracoval na božím domě, nezabil se, Pánbůh ho ochránil. Při pádu ale tesař zaklel a pak se na šťastnou příhodu cestou domů stavil v hospodě. Doma si opilý lehl na lavici, při spaní z ní spadl a zabil se. To byl trest boží za to zaklení. Panna Maria chrání bedlivě sloupský kostel a zle se vedlo vždy každému, kdo chtěl jen vztáhnout ruku na zázračnou sošku nebo chtěl nějak uškodit jejímu svatostánku. Jednou, když byl kostel opravován, byla soška přenesena do mlýna. Jednalo se tenkrát i o její trvalé přemístění. Co se však nestalo! Dvakrát se ocitla do rána znovu na svém původním místě. Všichni se lekli toho tajemného znamení a nechali sošku už natrvalo na hlavním oltáři. Soška Panny Marie byla jednou ozdobena pravými perlami. Jeden zloděj se rozhodl je ukrást, a proto se schoval v kostele pod lavici. Když kostelník večer zamkl chrám,
117
přikročil zlosyn ke svému hanebnému činu. Přinesl si ze sakristie žebřík a přistavil jej k oltáři. Potom po něm vylezl nahoru a vztáhl ruku po šperku. V tom okamžiku se ručka sochy pohnula, žebřík se zachvěl a spadl. Zloděj zůstal ležet na zemi se zlomenou rukou. Ráno se rád ke všemu přiznal a byl předán spravedlnosti. Před lety přišel do Sloupu s procesím jeden asi čtrnáctiletý chlapec. Když se nikdo nedíval, vykradl pokladničku, do níž lidé hází peníze pro kostel, a potom vesele užíval všech pouťových radovánek. Po třetí hodině pak nastoupil se svými krajany cestu domů. Když překračovali hranice obce Sloup, chlapec náhle vykřikl: "Proboha, já nevidím!" Lidé jej zavedli k lékaři, kterému nešťastník vyprávěl, že má před očima hustou mlhu. Lékař však nenašel žádnou chorobu, a tak chlapec musel s pravdou ven. Nakonec se rozplakal a velice svého činu litoval. V tu chvíli opět prohlédl. Potom zbytek peněz vrátil na faře a domů se už vracel zcela změněn.
118
