Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav slavistiky Chorvatský jazyk a literatura
Kristýna Rygolová
Rozpad Jugoslávie na stránkách krajanského časopisu Jednota v letech 1991–1992 Magisterská diplomová práce
Vedoucí práce: doc. PhDr. Václav Štěpánek, Ph.D. 2013
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.
...................................................................................
2
Zde bych ráda poděkovala doc. PhDr. Václavu Štěpánkovi, Ph.D. za cenné rady a připomínky, které mi při vedení mé práce poskytoval. Zároveň bych chtěla velmi poděkovat Tonymu Hnojčíkovi, který mi poskytnul své fotografie a řadu cenných rad. Nesmím také opomenout poděkovat paní Libuši Stráníkové, Karlu Bláhovi a prof. Vjenceslavu Heroutovi za poskytnutí potřebných dokladů k této práci. 3
Obsah
Úvod....................................................................................................................................................5 1 Historický kontext války v Chorvatsku .......................................................................................10 1.1 Chorvatsko na cestě k samostatnosti....................................................................................11 2 Válka v Chorvatsku .....................................................................................................................15 2.1 Vyhlášení samostatnosti Slovinska a Chorvatska ................................................................16 2.2 Mezinárodní uznání nezávislosti Chorvatska a Slovinska ...................................................17 2.3 Rok 1992–1995 ....................................................................................................................18 2.4 Operace Blesk a Bouře.........................................................................................................19 3 Rozpad Jugoslávie na stránkách týdeníku Jednota v letech 1990–1992 ......................................21 3.1 Rok 1990 ..............................................................................................................................21 3.1.1 Markovićovy reformy a 14. mimořádný sjezd SKJ..................................................21 3.1.2 První svobodné volby v Chorvatsku ........................................................................23 3.1.2.1 První nepokoje v oblasti Kninu ................................................................................25 3.1.3 Změna ústavy ...........................................................................................................26 3.1.4 Shrnutí ......................................................................................................................27 3.2 Rok 1991 ..............................................................................................................................29 3.2.1 Uspořádání Jugoslávie..............................................................................................29 3.2.2 Pakracký incident .....................................................................................................30 3.2.3 Sčítání obyvatelstva..................................................................................................31 3.2.4 Referendum ..............................................................................................................32 3.2.5 Dožínky – akce 200 let pospolu ...............................................................................33 3.2.6 Vyhlášení samostatnosti Chorvatska ........................................................................34 3.2.7 Válka na Daruvarsku ................................................................................................36 3.2.8 Mírové apely ............................................................................................................49 3.2.9 Články převzaté z českého tisku ..............................................................................51 3.2.10 Shrnutí ......................................................................................................................55 3.3 Rok 1992 ..............................................................................................................................56 3.3.1 Od sarajevského příměří do mezinárodního uznání Chorvatska 15. 1. 1992 ...........56 Závěr .................................................................................................................................................60 Sažetak ..............................................................................................................................................64 Literatura ...........................................................................................................................................66 Přílohy ...............................................................................................................................................73
4
Úvod Problematika rozpadu socialistické Jugoslávie byla již podrobena mnoha různým pohledům, ale otázka početných národnostních menšin a jejich úloha a postavení při rozpadu SFRJ stále ještě není komplexně zpracována. Česká menšina v Chorvatsku se v roce 1991 ocitla ve velmi komplikované situaci a stala se přímým účastníkem konfliktu, ve kterém se musela přiklonit k jedné z nesvářených stran, protože musela bránit své domovy. Hlavním cílem této diplomové práce je zpracování pohledu krajanského časopisu Jednota na rozpad Jugoslávie a válku v Chorvatsku od ledna roku 1990 do mezinárodního uznání nezávislosti Chorvatska v lednu roku 1992. Tento časový úsek byl vybrán záměrně, protože se právě v tomto období odehrály události, které zásadně ovlivnily způsob a průběh rozpadu Jugoslávie. V práci je největší prostor věnován analýze článků z roku 1991, kdy se válečný konflikt začal bezprostředně dotýkat krajanů v Chorvatsku. Toto téma nebylo ještě komplexně zpracováno, ale o české menšině v Chorvatsku a jejich identitě vzniklo již mnoho prací, o čemž se zmiňuji v závěru tohoto úvodu. Mé první seznámení s českou menšinou v Chorvatsku proběhlo v rámci velmi přínosné exkurze Vojenská hranice 2012,1 kterou pořádalo Centrum pro studium moderních dějin a multikulturní společnosti Historického ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Během exkurze jsme navštívili středisko české menšiny v Chorvatsku město Daruvar a ryze českou vesnici Ivanovo Selo. Setkali jsme se s tehdejší předsedkyní Svazu Čechů v Chorvatsku Lenkou Janotovou a redakcí Jednoty nás provedla šéfredaktorka Libuše Stráníková. Prohlédli jsme si stálou expozici o přistěhování Čechů do Chorvatska a výstavu o evakuaci dětí během války do ČSFR. Tato výstava mne přivedla k výběru tohoto tématu. V rámci studijního pobytu CEEPUS v Záhřebu v podzimním semestru akademického roku 2012/2013 jsem do Daruvaru navštívila ještě jednou. V redakci Jednoty jsem konzultovala svoji práci s Libuší Stráníkovou a novinářem Karlem Bláhou. Setkala jsem se s historikem a správcem archivu Svazu Čechů Vjenceslavem Heroutem, který mi poskyt1
Exkurze se uskutečnila ve dnech 1.–10. června 2012. Byla zaměřena na seznámení se s územím někdejší vojenské hranice (17.–19. století), kde se vlivem vojenských pádů a kolonizačních aktivit vytvořilo obyvatelstvo s vysokou mírou etnické a kulturní diverzity. Navštívené země: Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Srbsko a Rumunsko (s průjezdem Rakouska, Slovinska, Maďarska a Slovenska).
5
nul řadu cenných informací. Při pobytu v Záhřebu jsem se několikrát setkala s fotoreportérem Tonym Hnojčíkem, který mi poskytnul řadu významných dokumentů a fotografií. V práci se zaměřuji na způsob interpretace rozpadu Jugoslávie, především na válečný konflikt v Chorvatsku, který se během podzimu roku 1991 začal bezprostředně dotýkat české menšiny. Zabývám se pohledem a vývojem názorů české menšiny na dané události, ale také jejich rolí v konfliktu. Analyzovanými objekty jsou zejména komentáře, úvahy a reportáže, které psali krajanští novináři. Agenturní zprávy, přebírané především z chorvatských tiskových agentur, nejsou v práci analyzovány. Výzkum má kvalitativní charakter a předem byly stanoveny tři hlavní výzkumné otázky: 1. Jak Jednota nahlížela na rozpad Jugoslávie v letech 1990 až 1992? 2. Jak se vyvíjel názor české menšiny na rozpad Jugoslávie a jak byl v Jednotě reflektován? 3. Sympatizovala Jednota s některou ze zúčastněných stran konfliktu? Tato práce je rozdělena do tří kapitol. V první kapitole Historický kontext války v Chorvatsku pojednávám ve stručnosti o zásadních událostech v Chorvatsku v roce 1990, vzhledem k tomu, že je téma rozpadu Jugoslávie a jeho historických kořenů již velmi kvalitně zpracováno, uvádím v této kapitole publikace, které se jím detailněji zabývají. V druhé kapitole Válka Chorvatsku popisuji zásadní události průběhu válečného konfliktu v Chorvatsku od roku 1991 do roku 1995. Publikace, o které jsem se při zpracování této kapitoly opírala, jsou uvedeny také v první kapitole Historický kontext války v Chorvatsku. Úplný seznam použité literatury se nachází na konci magisterské diplomové práce. Třetí kapitola Rozpad Jugoslávie na stránkách týdeníku Jednota v letech 1990–1992 je věnována analýze krajanského časopisu Jednota. Detailně analyzována byla všechna čísla Jednoty roku 1990, 1991 a první tři čísla roku 1992. Tématu české menšiny v Chorvatsku byla věnována řada publikací. Čeští obyvatelé se začali na dnešní území Chorvatska usídlovat od konce 18. století. Systematické stěhování probíhalo více než 150 let v několika etapách. Na začátku 18. století se v souvislosti s rozvíjením manufaktur začali do Chorvatska stěhovat jednotlivci – odborníci různých
6
oborů.2 Od dvacátých let 19. století se zintenzivnilo usazování rolníků a řemeslníků na Daruvarsku.3 „Přistěhovaní Češi položili základy rozvoje hospodářství v mnoha krajích Chorvatska i mimo něj na území bývalé Jugoslávie“4 Česká menšina v Chorvatsku je jednou z nejlépe organizovaných českých menšin v zahraničí a nejpočetnější české krajanské společenství v jihovýchodní Evropě. Významnou publikací o historii české menšiny je dílo Josefa Matuška5 Češi v Chorvatsku.6 Historií české menšiny se také ve svých pracích zabývá krajanský historik Vjenceslav Herout.7 Hanka Kresová se v díle Česká menšina v Chorvatsku8 zabývá současným životem krajanů. Krátkou kapitolu věnuje Čechům v Chorvatsku také Jan Rychlík v knize Dějiny Chorvatska.9 V kontextu česko-chorvatských vztahů se o krajanech v Chorvatsku můžeme dočíst v knize Vztahy Čechů s národy a zeměmi jihovýchodní Evropy.10 Velmi přínosný je článek Libuše Stráníkové v časopise Přehled o výzkumech české menšiny v Chorvatsku, ve kterém chronologicky vyčetla nejvýznamnější výzkumy české menšiny z různých vědních oborů.11 Další přehled výzkumů a publikací o české menšině je dobře zpracován v publikaci Krajané. Po stopách Čechů ve východní Evropě.12 V Chorvatsku se historií české menšiny zabývá Vlatka Dugački, která vydala knihu o české a slovenské menšině v meziválečné Jugoslávii s důrazem na jejich tehdejší tisk.13 2
Především řemeslníci a skláři. V chorvatských městech působili ojediněle také čeští tiskaři a sládci. Viz MATUŠEK, Josef: Češi v Chorvatsku. Daruvar 1994, s. 19–21. 3 STEHLÍK, Petr: Česko-chorvatské vztahy. In: HLADKÝ, Ladislav a kolektiv: Vztahy Čechů s národy a zeměmi jihovýchodní Evropy. Praha 2010, s. 53. 4 JANOTOVÁ, Leonora: Česká menšina v Chorvatsku a kultura. http://www.zahranicnicesi.com/docs/prispevek_janotova.pdf 4. 3. 2013 5 Josef Matušek (1920 Končenice – 2003) byl pedagog a publicista, je autorem několika učebnic. Byl kronikářem české menšiny. Zasloužil se o rozvoj krajanské literatury. Je autorem mnoha prací o historii Čechů v Chorvatsku. 6 MATUŠEK, Josef: Češi v Chorvatsku. Daruvar 1994. 7 Vjenceslav Herout (1943 Daruvarský Brestovec) je pedagog, historik, předseda historické rady a správce archivu Svazu Čechů v Chorvatsku. Je autorem mnoha prací o historii chorvatských osad s českým obyvatelstvem, obzvláště o Daruvaru a Ivanovu Selu. Podílel se na založení Etnografické sbírky v Ivanově Sele a na přípravě stálé výstavy Svazu Čechů. Je předsedou historické rady Svazu, spolupracuje s bjelovarským vědeckým ústavem Chorvatské akademie věd a umění, je činný v daruvarské pobočce Matice chorvatské. V říjnu 2007 obhájil doktorskou disertaci z oblasti dějin na filozofické fakultě v Olomouci. Jako autor nebo spoluautor uveřejnil dvacet jednu knihu a jeho příspěvky do odborných časopisů a periodik dosahují čísla sto. S Jednotou pravidelně spolupracuje už více než čtyřicet let. 8 KRESOVÁ, Hanka: Česká menšina v Chorvatsku. http://www.dzs.cz/index.php?a=view-projectfolder&project_folder_id=16&view_type_code=document&general_file_id=1063& 6. 9. 2013 9 RYCHLÍK, Jan – PERENČEVIĆ, Milan: Dějiny Chorvatska. Praha 2007. 10 HLADKÝ, Ladislav a kolektiv: Vztahy Čechů s národy a zeměmi jihovýchodní Evropy. Praha 2010. 11 STRÁNÍKOVÁ, Libuše: Výzkumy v české menšině v Chorvatsku. Přehled kulturních a historických, literárních a školských otázek, č. 28, 2010, s. 5–15. 12 KOKAISL, Petr a kol.: Krajané: Po stopách Čechů ve východní Evropě. Praha 2009. 13 DUGAČKI, Vlatka: Svoj svome. Češka i slovačka manjina u međuratnoj Jugoslaviji (1918.-1941.). Zagreb 2013.
7
Přínosný je také její odborný článek o historiografii Čechů v Chorvatsku.14 Historik Damir Agičić vydal rozsáhlou publikaci o chorvatsko-českých vztazích na přelomu devatenáctého a dvacátého století.15 Problematice Čechů v Chorvatsku bylo již věnováno několik diplomových prací. Na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity vznikly dvě velmi kvalitní práce. Jednou z nich je bakalářská práce Jany Hrabcové Československo – chorvatské vztahy v období 1918-193816 a druhou magisterská práce Stanislava Bednáře Život české a slovenské menšiny v Jugoslávii v období od Mnichova po vznik NDH (1938-1941).17 Na Katedře sociálních věd Filozofické fakulty Univerzity Pardubice vzniklo několik závěrečných prací o krajanech v Chorvatsku, především se tímto tématem zabýval ve své bakalářské a magisterské práci Jiří Tůma18 nebo Martina Valcová.19 Ústřední organizací, která sdružuje a zastupuje zájmy české menšiny je Svaz Čechů v Republice Chorvatsko20 se sídlem v Daruvaru. Svaz Čechů zastřešuje České besedy v Chorvatsku. Jejich cílem je uchování národnostní identity české menšiny. Většina Českých besed21 vlastní České domy, ve kterých se koná bohatá kulturní činnost různých souborů (folklorních, divadelních, hudebních atd.). Nejoblíbenější akcí krajanů jsou české dožínky, které se konají jednou za dva roky a jsou unikátní přehlídkou kulturní, osvětové a hospodářské činnosti Čechů.22 V Daruvaru a Končenicích sídlí školy a školky s českým vyučovacím jazykem. Českou a slovenskou menšinu zastupuje v chorvatské poslanecké sněmovně jeden společný zástupce. 14
DUGAČKI, Vlatka: Historiografija o Česima u Hrvatskoj. Historijski zbornik, roč. 62, č. 1/2011, s. 233– 250. 15 AGIČIĆ, Damir: Hrvatsko-češki odnosi na prijelazu iz XIX. u XX. stoljeće. Zagreb 2000. 16 HRABCOVÁ, Jana: Československo – chorvatské vztahy v období 1918-1938. Bakalářská diplomová práce 2006. Vedoucí práce: doc. PhDr. Ladislav Hladký. Historický ústav FF MU Brno. 17 BEDNÁŘ, Stanislav: Život české a slovenské menšiny v Jugoslávii v období od Mnichova po vznik NDH (1938-1941). Magisterská diplomová práce 2009. Vedoucí práce: doc. PhDr. Vladimír Goněc, DrSc. Historický ústav FF MU Brno. 18 TŮMA, Jiří: České etnikum na území Chorvatska, v oblasti města Daruvar, v kontextu srbo – chorvatského vojenského konfliktu v roce 1991. Bakalářská diplomová práce 2006. Vedoucí práce: Mgr. David Festa. Katedra sociálních věd Filozofická fakulta Univerzita Pardubice. TŮMA, J.: Chorvatští Češi na Daruvarsku pohledem cizince. Magisterká diplomová práce 2009. Vedoucí práce: prof. PhDr. Leoš Šatava, CSc. Katedra sociálních věd Filozofická fakulta Univerzita Pardubice. 19 VALCOVÁ, Martina: Identita českého etnika v Daruvaru v kontextu politiky. Magisterská diplomová práce 2008. Vedoucí práce: prof. PhDr. Leoš Šatava, CSc. Katedra sociálních věd Filozofická fakulta Univerzita Pardubice. 20 Tento status a název je používán od roku 1993 (dříve Svaz Čechů a Slováků ve Svazové republice Chorvatsko), protože se slovenské spolky v roce 1992 oddělily a vytvořily Matici slovenskou, později Svaz Slováků. 21 České besedy byly založeny ve městech (Záhřeb 1874, Dubrovník 1899). V Daruvaru a Prekopakře byly besedy založeny roku 1907. Na Daruvarsku vznikaly besedy ve dvacátých letech 20. století. 22 Tamtéž.
8
Podle posledního sčítání obyvatelstva z roku 2011 žije na území Chorvatska 9 641 občanů hlásících se k české národnosti, z toho nejvíce (6 287 obyvatel) v Bjelovarskobilogorské župě.23 Administrativním a kulturním městem Čechů v Chorvatsku je město Daruvar v západní Slavonii, ve kterém Češi tvoří 21,36 % obyvatelstva. Vesnice Ivanovo Selo byla založena jako ryze česká.24 V obci Končenice tvoří Češi většinové obyvatelstvo (47,03 %).25 Mezi další obce, ve kterých jsou Češi procentuálně v obyvatelstvu zastoupeni více jak deset procent, patří Dežanovac, Grubišno Polje (Hrubečné Pole) a Sirač. V Daruvaru sídlí Novinově vydavatelská instituce Jednota (dále jen NVI Jednota), která je zaměřena na vydávání periodik v českém jazyce. Kromě stejnojmenného týdeníku Jednota, který od roku 1946 informuje o celkové kulturní, společenské a politické činnosti české menšiny v Chorvatsku, NVI Jednota vydává také časopis pro děti Dětský koutek, ročenku Český lidový kalendář a odborný časopis Přehled kulturních a historických, literárních a školských otázek, který je také velmi významným zdrojem pro zkoumání problematiky Čechů v Chorvatsku. V edici České školství vycházejí učebnice v českém jazyjazyce. V edici Krajanská tvorba vycházejí díla českých krajanů (historická díla, romány a sbírky povídek, básní). Z větší části je vydavatelská činnost hrazena z chorvatského státního rozpočtu. Také Česká republika podporuje finančně a materiálně krajany v Chorvatsku.
23
Statistický přehled Čechů v Chorvatsku na stránkách Rady české menšiny města Záhřebu. http://www.cesi-zagreb.hr/stanovnici-2011-hr.asp 5. 3. 2013 24 Tuto vesnici založili sami Češi v roce 1826. Nachází se zde etnografická sbírka české menšiny. Viz HEROUT, Vjenceslav: Ivanovo Selo: prošlost posuta trnjem i suzama. Ivanovo Selo 1996. 25 Sčítání lidu, domů a bytů v Chorvatsku v roce 2011. http://www.dzs.hr/Hrv_Eng/publication/2012/SI1469.pdf. 21. 10. 2013
9
1 Historický kontext války v Chorvatsku „Rozpad socialistické Jugoslávie je výsledkem postupného a dlouhodobého procesu, jehož příčiny lze hledat již v prvních letech její poválečné existence. Součástí tohoto procesu je celá řada vnitropolitických i mezinárodních faktorů.“26 Mezi vnitřní faktory rozpadu SFRJ patřila hluboká hospodářská krize, decentralizace, nacionalismus a faktor nerovnosti jednotlivých republik. V této diplomové práci se hlouběji historickým kontextem rozpadu Jugoslávie zabývat nebudu, protože toto téma je již velmi kvalitně a detailně zpracováno. V českém prostředí se problematikou jugoslávské krize a jejich kořenů se zabývá publikace Historické souvislosti rozpadu Jugoslávie.27 Syntéza Dějiny jihoslovanských zemí shrnuje dějiny Jihoslovanů od počátků až do prakticky dnešní doby. K detailnějšímu přiblížení situace v jednotlivých republikách mohou sloužit Dějiny Chorvatska28 a Dějiny Srbska.29 Z dalších prací lze čerpat zejména z děl českých historiků Ladislava Hladkého30, Jana Pelikána31, Václava Štěpánka32, Miroslava Tejchmana. Za vhodný zdroj považuji také přehledovou studii politologa Srdjana Prtiny.33 Z chorvatských prací je nejvýznamnější dílo historika Ivo Goldsteina, především publikace Hrvatska 1918–2008.34 Pozornost si zaslouží také publikace Nikici Bariće Srpska pobuna u Hrvatskoj 1990–1995.,35 která se zabývá vznikem a vývojem srbské vzpoury v Chorvatsku na základě studií archivních pramenů.
26
ŠTĚPÁNEK, Václav: Několik pohledů na nacionalismus – jeden z faktorů rozpadu Jugoslávie. In: Balkán a nacionalismus: labyrintem nacionální ideologie. Brno 2012, s. 39. 27 TEJCHMAN, M a kol.: Historické souvislosti rozpadu Jugoslávie. Praha 1996. 28 RYCHLÍK, Jan – PERENČEVIĆ, Milan: Dějiny Chorvatska. Praha 2007. 29 PELIKÁN, J. a kol: Dějiny Srbska. Praha 2005. 30 HLADKÝ, Ladislav: Jugoslávská krize a její historické souvislosti. Jinočany 1993. HLADKÝ, L.: Bosna a Hercegovina: historie nešťastné země. Brno 1996. 31 PELIKÁN, Jan: Jihoslovanská krize: kořeny a souvislosti, Praha 1996. 32 ŠTĚPÁNEK, Václav: Jugoslávie – Srbsko – Kosovo. Kosovská otázka ve 20. století. Brno 2011. 33 PRTINA, Srdjan: Válka v Chorvatsku. In: ŠMÍD, Tomáš – VAĎURA. Etnické konflikty v postkomunistickém prostoru. Brno 2007, s. 62. 34 GOLDSTEIN, Ivo.: Hrvatska 1918–2008. Zagreb 2008. 35 BARIĆ, Nikica.: Srpska pobuna u Hrvatskoj 1990.–1995. Zagreb 2005.
10
1.1
Chorvatsko na cestě k samostatnosti Během osmdesátých let 20. století se situace v SFRJ výrazně zkomplikovala. V roce
1989 se stal svazovým premiérem chorvatský politik a ekonom Ante Marković,36 který vedení převzal ve velmi složité vnitropolitické situaci a v hluboké hospodářské krizi. Zasazoval se o zásadní reformy a byl upřímným zastáncem národnostní tolerance. I přesto, že se mu podařilo zajistit pozitivní efekt ekonomických reforem, nemohl zklidnit napjatou vnitropolitickou scénu, kterou ještě více destabilizoval vývoj mezinárodní situace. Komunistická moc se ve všech svazových republikách začala rozpadat po XIV. mimořádném sjezdu Svazu komunistické strany Jugoslávie, který se konal v Bělehradě ve dnech 20.–22. ledna roku 1990. Od začátku byl sjezd poznamenán nesmiřitelnými postoji srbské organizace a slovinské reformní skupiny. Sjezd byl předčasně ukončen poté, co ho opustila slovinská delegace následována delegací chorvatskou. Jejich odchodem prakticky přestal existovat Svaz komunistů Jugoslávie. V roce 1990 byly ve všech republikách vypsány předčasné volby do republikových parlamentů, které ukázaly, že jednotlivé republiky mají zcela protichůdné zájmy. „Slovinsko a Chorvatsko se zasazovaly o konfederální uspořádání jugoslávského společenství, Srbsko a Černá Hora chtěly pevnou federaci, zatímco Makedonie a Bosna a Hercegovina zaujaly stanovisko mezi nimi, respektive chtěly uspořádání Jugoslávie, které formálně bylo v platnosti, ale očividně čím dál tím méně fungovalo, a pod podmínkou, že ve společenství zůstane Chorvatsko i Slovinsko.“37 V Chorvatsku proběhly volby v dubnu a květnu. Těžkou porážku utrpěla komunistická strana, přejmenovaná na Svaz komunistů Chorvatska – Stranu demokratických proměn (SKH - SDP). Neúspěšná byla také Srbská demokratická strana (SDS) v čele s Jovanem Raškovićem.38 Ve volbách jednoznačně zvítězilo Chorvatské demokratické sdružení (HDZ) včele s bývalým velitelem Jugoslávské lidové armády (dále jen
36
Ante Marković (1924 Konjic – 2011 Záhřeb) byl jugoslávský (chorvatský) politik, ekonom, poslední premiér SFRJ (1989–1991). Řadu let pracoval v národním podniku Rade Končar v Záhřebu. V letech 1980– 1986 byl premiérem SR Chorvatsko, v následujících dvou letech pak zastával funkci předsedy Předsednictva Chorvatska. 37 BARIĆ, N.: Srpska pobuna, s. 35. 38 SDS (Srpska demokratka stranka) byla založena 17. února v Kninu. Strana chtěla vystupovat jako jediná reprezentantka všech Srbů v Chorvatsku. Zastávala nacionalistické postoje. Jovan Rašković (1929 Knin – 1992 Bělehrad) byl srbský psychiatr a politik, zakladatel SDS, předák krajinských Srbů.
11
JLA) Franjem Tuđmanem.39 Program strany byl krajně populistický, založený na kombinaci vypjatého antikomunismu, sociálních příslibech a agresivního nacionalismu. Svou kampaň strana založila také na antisrbské platformě. Díky většinovému volebnímu systému obsadilo HDZ všechny mocenské pozice. Franjo Tuđman se stal prezidentem SR Chorvatsko, předsedou vlády byl jmenován Tuđmanův přítel Josip Manolić a představitelem Chorvatska v předsednictvu se stal Stipe Mesić.40 „HDZ cíleně vytvářelo atmosféru povolební euforie a agresivního revanšizmu, při ohlašování samostatnosti Chorvatska, mnozí ve vládě opomínali nebo podcenili fakt, že Chorvatsko je státoprávně stále ještě v Jugoslávii a že v něm žije více než půl milionu Srbů, kteří se opírali o Jugoslávii a stále více byli manipulováni ze Srbska.“41 Po vítězných volbách vyostřilo HDZ svoji protisrbskou kampaň. Díky Tuđmanově diskriminační politice (radikální výroky představitelů strany, hromadné propouštění Srbů zaměstnaných ve státní správě, především v policejních složkách, přejmenování názvů ulic připomínající Jugoslávii42) se většina krajinských Srbů ztotožnila se srbským nacionalistickým programem. Do Chorvatska se počátkem roku 1990 vrátilo mnoho ustašovských emigrantů, kteří začali vydávat publikace, v nichž zastírali zločinecký charakter ustašovského režimu. Dne 25. července přijal parlament ústavní dodatky, kterými byl formálně zrušen komunistický režim v Chorvatsku, z názvu republiky bylo vypuštěno slovo „socialistická“. Součástí dodatků bylo ustanovení státních symbolů.43 „Uvedení tradiční chorvatské vlajky a znaku, zbavených komunistických znaků, Srbové v Chorvatsku vyložili jako návrat usta-
39
Franjo Tuđman (1922 VelikoTrgovišće – 1999 Záhřeb) byl jugoslávský generál, chorvatský politik a historik. V 60. letech byl ředitelem Ústavu dějin dělnického hnutí v Záhřebu. Během tzv. „Chorvatského jara“ se z něj stal nacionalista. Z politických důvodů byl dvakrát vězněn. Jedním ze zakladatelů Chorvatského demokratického sdružení (HDZ). Jeho výroky o Srbech a Židech byly často kontroverzní. V roce 1990 se stal prezidentem Chorvatska, kterým byl až do své smrti. Tuđmanův režim byl nedemokratický, autoritativní a zneužíval osobní moci a neomezených politických a hospodářských možností vládnoucí státostrany. 40 Stipe Mesić (1939 Orahovica), chorvatský politik, poslední předseda Předsednictva SFRJ, chorvatský prezident v letech 2000–2010. 41 GOLDSTEIN, I.: Hrvatska, s. 652. 42 Mezi nejznámější a nejkontroverznější případ patří přejmenování Náměstí obětí fašizmu na Náměstí chorvatských velikánů. 43 „Byl stanoven nový (či spíše staronový) státní znak šachovnice, skládající se z 25 červeno-bílých polí, a staro-nová státní vlajka, tři vodorovné červeno-bílo-modré pruhy s chorvatským znakem uprostřed (dodatek 66).“ RYCHLÍK, J. – PERENČEVIĆ, M.: Dějiny Chorvatska, s. 368.
12
šovského režimu.“44 Latinská abeceda byla prohlášena za úřední, ale na územích s většinovým srbským obyvatelstvem bylo zaručeno úřední používání cyrilice.45 U srbského obyvatelstva vyvolával nově nastolený kurs chorvatské politiky frustraci a přesvědčení, že je „v příštím samostatném Chorvatsku nečeká nic dobrého.“46 Na územích se srbskou většinou začaly vznikat autonomní správní instituce. Za první zárodek srbské autonomie v Chorvatsku se považuje Svazek okresů severní Dalmácie a Liky (chorv. Zajednica općina sjeverne Dalmacije i Like), který byl založen dne 1. července v dalmatském Kosovu. „Svazek byl vyhlášen za účelem rychlejšího hospodářského rozvoje zaostalých oblastí, ale také z historicko-kulturních důvodů, neboť měl zahrnovat území obývané většinovým srbským obyvatelstvem, které mělo tradici někdejší Vojenské hranice.“47 Cílem nebylo ohrozit suverenitu svazové republiky Chorvatska, ale naplnit potřeby tamního srbského obyvatelstva.48 V den přijetí ústavních dodatků byla ve městě Srb49 vytvořena Srbská národní rada (Srpsko nacionalno vijeće). Nově založená instituce přijala Deklaraci o suverenitě a autonomii Srbů v Chorvatsku (Deklaracija o suverenosti i autonomiji srpskog naroda) a vyhlásila referendum na 19. srpna–2. září, ve kterém se chorvatští Srbové měli vyjádřit, „zda chtějí získat blíže nespecifikovanou kulturní a politickou autonomii v případě, že Chorvatsko vystoupí z Jugoslávie.“50 Už v srpnu v roce 1990 vypukla vzpoura části srbského obyvatelstva proti chorvatské vládě. Rozbuškou bylo vypsání referenda, které chorvatské státní i soudní orgány prohlásily za nezákonné. Dne 17. srpna, dva dny před plánovaným srbským referendem, vyrazila chorvatská policie do Kninu s cílem odzbrojit a získat pod kontrolu policejní stanice. Srbové zablokovali přístupové cesty barikádami, a tím znemožnili chorvatským jednotkám v příjezdu. Chorvatští policisté se do Kninu pokusili přiletět helikoptérami, ale v tom jim zabránila Jugoslávská lidová armáda (dále jen JLA), která je přinutila vrátit se
44
GOLDSTEIN, I.: Hrvatska, s. 651. BARIĆ, N.: Srpska pobuna., s. 66. 46 RYCHLÍK, J – PERENČEVIĆ, M.: Dějiny Chorvatska, s. 368. 47 BARIĆ, N.: Srpska pobuna, s. 65. 48 Tamtéž. 49 Město Srb mělo symbolický význam, neboť zde v roce 1941 byla organizována jedna z prvních odbojových akcí proti ustašovskému režimu. 50 ŠESTÁK, M. a kol.: Dějiny jihoslovanských zemí, s. 573. 45
13
zpět na základnu. Tato událost, nazvaná podle barikád na silnici balvan revolucija, 51 bývá srbskou stranou označována za počátek války.52 V referendu se 99,96 % procent voličů vyslovilo pro vytvoření srbské autonomie v Chorvatsku. Dne 21. prosince byla vyhlášena Srbská autonomní oblast Krajina (dále jen SAO).53 SAO Krajina byla definována jako teritoriální autonomie v rámci Chorvatské republiky a SFRJ.54 Hlavním městem SAO Krajina se stal Knin a předsedou výkonné rady se stal Milan Babić. O pár týdnů později založili Srbové ve východní Slavonii Srbský národní výbor pro oblast Slavonie, Baranje a západního Sremu (chorv. Srpsko nacionalno vijeće za Slavoniju, Baranju i zapadni Srijem). Dne 22. prosince byla schválena nová ústava Chorvatska, která definovala Chorvatsko jako suverénní stát chorvatského národa a všech ostatních národů. Srbové tímto ztratili status druhého státotvorného národa. „Návrh a pozdější přijetí chorvatské ústavy radikalizovalo postoje chorvatských Srbů, čímž se do popředí začalo dostávat křídlo kolem Milana Babiće,55 starosty Kninu.“56
51
Do češtiny je výraz balvan revolucija překládán nesprávně jako balvanová revoluce. Chorvatské slovo balvan znamená v češtině kláda. 52 MARIJAN, Davor: Sudionici i osnovne značajke rata u Hrvatskoj 1990.-1991. Časopis za suvremenu povijest 40, 2008, č. 1, s. 54., http://hrcak.srce.hr/file/4289 14. 4. 2013 53 SAO Krajinu tvořily při založení okresy: Benkovac, Donji Lapac, Gračac, Knin, Obrovac, Titova Korenica, Vojnić, Dvor na Uni. Později se na základě referenda přidaly okresy: Glina, Kostajnica, Vrginmost, Petrinja, Pakrac, Vrginmost. 54 BARIĆ, N.: Srpska pobuna, s. 94. 55 Milan Babić (1965 Kukar – 2006 Haag) byl srbský nacionalistický politik, první prezident RSK. Spáchal sebevraždu. 56 PRTINA, S.: Válka, s. 62.
14
2
Válka v Chorvatsku V roce 1991 dostaly události spád. Předsednictvo SFRJ dne 9. ledna přijalo usnesení o
odzbrojení ozbrojených sil, které by mohly ohrozit integritu SFRJ. „Chorvatsko na to reagovalo převedením všech jednotek pod ministerstvo vnitra a jako jediné ilegální ozbrojené síly označilo formace Srbů v Krajině.“57 Na jaře se prezidenti jednotlivých republik a členové předsednictva SFRJ snažili najít společný kompromis pro transformaci Jugoslávie. Jejich schůzky byly však předem odsouzeny k neúspěchu, neboť kromě představitelů Bosny a Hercegoviny a Makedonie neměl nikdo upřímný zájem na zmírnění rozporů. V této době neměly světové velmoci zájem o rozpad Jugoslávie.58 V první polovině roku 1991 přecházely srážky srbských vzbouřenců a chorvatské policie v ozbrojený konflikt. Názory na to, kdy začala válka v Chorvatsku, se různí. Na příklad historik Ivo Goldstein tvrdí, že válka začala vypuknutím balvanové revoluce.59 Ale existují také názory, že začala tzv. pakrackým incidentem. Tento incident se odehrál 1.–2. března ve městě Pakrac, kde chorvatská speciální policie získala zpět kontrolu nad místní policejní stanicí, kterou srbští vzbouřenci odzbrojili v noci z 1. na 2. března.60 K dalšímu střetu došlo poté, co jednotky milice SAO Krajiny obsadily Plitvická jezera. Dne 31. března, na katolické Velikonoce, byly do Plitvic a Titovy Korenice vyslány jednotky chorvatské policie, aby získaly zpět kontrolu nad tímto územím. Tento konflikt si na každé straně vyžádal jednu oběť.61 Během těchto bojů intervenovala také JLA, která se v této době snažila bojující strany rozdělit. Z chorvatské strany je zásah JLA vnímán jako podpora vzbouřeným Srbům, neboť bránila chorvatské policii ve vzbouřených oblastech zasáhnout, a tak pomáhala především srbským separatistům. Obě strany postupovaly při bojích velmi krutě, vraždily civilní obyvatelstvo a dopouštěly se dalších zločinů. Od poloviny dubna začalo Chorvatsko urychleně budovat vlastní armádu. 57
PRTINA, S.: Válka, s. 61. „Rozhodující světové velmoci dávaly opakovaně najevo, že nebudou podporovat rozpad jugoslávského státu. Ještě na jaře roku 1991 nabídlo Evropské společenství jugoslávské federální vládě značnou ekonomickou pomoc. Ve stejné době se několik vysokých činitelů washingtonské administrativy veřejně vyslovilo pro zachování jednoty a územní integrity SFRJ.“ ŠESTÁK, M. a kol.: Dějiny jihoslovanských zemí, s. 573. 59 GOLDSTEIN, I.: Hrvatska, s. 666. 60 Viz RADELIĆ, Zdenko et kol.: Stvaranje hrvatske države i Domovinski rat. Zagreb 2006, s. 217. 61 Obětí střetu se stali Rajko Vukadinović a Josip Jović. Mnozí tvrdí, že to byli první oběti války. Ivo Goldstein tvrdí, že první obětí války byl policista Goran Alavanija. Viz GOLDSTEIN, I.: Hrvatska, s. 672. 58
15
Pro označení války používají obě strany jiný název. Na přání Tuđmana, chorvatská strana používá název Domovinski rat (česky vlastenecká válka), přejatý z ruské historiografie. Srbská strana konflikt chápe jako válku občanskou (građanski rat).
2.1
Vyhlášení samostatnosti Slovinska a Chorvatska Krize předsednictva SFRJ vyvrcholila v květnu, když srbský zástupce Borisav Jović
odmítl předat předsednictví SFRJ při pravidelné roční rotaci představiteli Chorvatska Stipe Mesićovi. Tímto krokem byla činnost předsednictva SFRJ paralyzována. Po vzoru Slovinska se dne 19. května roku 1991 v Chorvatsku konalo referendum o budoucí podobě státu, ve kterém se 93 procent voličů vyslovilo pro osamostatnění Chorvatska. Na základě tohoto referenda vyhlásilo Chorvatsko společně se Slovinskem dne 25. června 1991 samostatnost. Slovinská vláda chtěla ihned po vyhlášení samostatnosti převzít kontrolu nad letištěm a hraničními přechody. Federální vláda Ante Markoviće vyslala do Slovinska oddíly JLA, aby převzaly zpět kontrolu nad hraničními přechody. Během tzv. desetidenní války byla JLA poražena.62 Pod tlakem Evropského společenství se obě republiky zavázaly, že prohlášení o nezávislosti odloží o tři měsíce.63 Po vyhlášení samostatnosti začal konflikt eskalovat. Během léta se boje rozšířily do všech oblastí Chorvatska hraničících s Bosnou a Hercegovinou, Černou Horou a Vojvodinou. V této době se již JLA otevřeně angažovala na straně srbských vzbouřenců. 64 Symbolem chorvatského odporu se stalo obléhání a následné dobytí města Vukovar. Po třech měsících obléhání bylo město dne 18. listopadu dobyto jugoslávskou armádou ve spolupráci s paramilitárními jednotkami ze Srbska. Následující den odvlekly srbské jednotky z městské nemocnice 260 raněných zajatců, které popravili na farmě Ovčara. Po masakru 62
PRTINA, S.: Válka, s. 66. Dohoda, známá pod názvem Brionská deklarace (chorv. Brijunski sporazum) byla podepsána 7. července na Brionech. Delegaci ES na ostrovech tvořila ministerská trojka: Jacques Poos z Lucemburska, Hans van den Broek z Nizozemí a João de Deus Pinheiro z Portugalska. Slovinsko zastupovali předseda republikového Předsednictva Milan Kučan, premiér Lojze Peterle, ministr zahraničních věcí Dimitrij Rupela předseda Státního shromáždění France Bučar. Chorvatsko reprezentoval prezident Franjo Tuđman. Jugoslávská delegace byla ve složení: federální premiér Ante Marković, svazový ministr vnitra Petar Gračanin, svazový ministr zahraničí Budimir Lončar, náměstek svazového ministra obrany Stane Brovet a členové Předsednictva SFRJ s výjimkou delegátů autonomních oblastí (Bogić Bogićević, delegát za Bosnu a Hercegovinu, Janez Drnovšek, delegát za Slovinsko, Borisav Jović, delegát za Srbsko, Branko Kostić, delegát za Černou Horu, Stjepan Mesić, delegát za Chorvatsko, a Vasil Tupurkovski, delegát za Makedonii). 64 „K zahájení první kooperace došlo v oblasti Krajiny při společném útoku JNA a krajinských Srbů na chorvatskou vesnici Kijevo, která se nacházela uvnitř srbského území.“ Na Kijevo bylo zaútočeno dne 17. srpna 1991. PRTINA, S.: Válka, s. 67. 63
16
ve Vukovaru a nesmyslném bombardování Dubrovníku se F. Tuđmanovi podařilo získat na svou stranu mezinárodní společenství. Ve světových médiích byla válka často prezentována jednostranně, jako válka chorvatské demokracie proti srbskému komunismu. Chorvatsko bylo prezentováno jako nevinná oběť agrese.65 Na podzim roku 1991 byl dokončen proces oddělení Slovinska a Chorvatska od SFRJ. Po vypršení tříměsíčního moratoria Chorvatsko dne 8. října zpřetrhalo všechny stávající vazby s Jugoslávií a vyhlásilo úplnou samostatnost. Koncem listopadu byla pod patronátem představitelů OSN Cyruse Vancea a Evropského společenství lorda Petera Carringtona uzavřena dohoda o stažení zbylých jednotek JLA z Chorvatska a o aplikaci mírového plánu OSN.66 Obě strany měly důvod souhlasit s mírovým jednáním a příchodem pozorovatelských jednotek OSN.67 Neklid v Chorvatsku se postupně začal přesouvat do Bosny a Hercegoviny. Vláda SAO Krajiny vyhlásila dne 19. prosince Republiku Srbskou Krajinu (dále jen RSK), ve které spojila oblasti čtyři od sebe oddělené oblasti kontrolované Srby (severní Dalmácii, téměř celou Liku, Kordun, Baniji a části západní a východní Slavonie, Baranji a západního Sremu). „Tento efemérní, na Bělehradě zcela závislý stát, kontroloval asi třetinu území Chorvatska.“68 Prezidentem byl zvolen Milan Babić a hlavním městem se stal Knin. RSK nebyla až do svého zániku nikým uznána. 2.2
Mezinárodní uznání nezávislosti Chorvatska a Slovinska Chorvatsko, Slovinsko, Makedonie a Bosna a Hercegovina požádaly v prosinci roku
1991 Evropskou unii o uznání nezávislosti. Evropská unie měla své rozhodnutí sdělit dne 15. ledna roku 1992. Přezkoumáním žádostí pověřila speciální komisi vedenou francouzským právníkem Robertem Badinterem. Velký vliv na mezinárodní uznání Slovinska a Chorvatsko mělo Německo, které již 23. prosince roku 1991 oznámilo, že bez ohledu na stanovisko dalších členů Evropského společenství v nejbližší době uzná suverenitu obou republik. Většina evropských států uznala dne 15. ledna roku 1992 samostatnost Chorvat-
65
ŠESTÁK, M. a kol.: Dějiny jihoslovanských zemí, s. 58. RADELIĆ, Zdenko – MARIJAN, Davor et al.: Stvaranje hrvatske države i Domovinski rat, Zagreb 2006, s. 222. 67 „Srbové doufali, že zakonzervováním situace vznikne status quo, se kterým si mezinárodní společenství nakonec nebude vědět rady a nakonec uzná RSK jako součást nové Jugoslávie. Chorvaté se spoléhali na mezinárodní uznání a příchod mezinárodních jednotek pokládali za prostředek, jak získat čas na přípravu pro návrat území chorvatských Srbů pod svou kontrolu, případně i vojenskou cestou.“ PRTINA, S.: Válka, s. 67. 68 ŠESTÁK, M. a kol.: Dějiny jihoslovanských zemí., s. 581. 66
17
ska a Slovinska v hranicích, které měly jako svazové republiky jugoslávské federace.69 V dubnu Chorvatsko uznaly i Spojené státy americké, Rusko a Čína. V květnu bylo přijato do OSN. „Mezinárodním uznáním byla Chorvatsku v prvních dnech a měsících roku 1992 cesta do mezinárodního společenství otevřena, ale zkomplikovaly ji velké chyby v zahraniční a vnitrostátní politice, především vměšování se do situace v Bosně a Hercegovině.“70 2.3
Rok 1992–1995 Na začátku roku 1992 bylo oběma stranami podepsáno bezpodmínečné přerušení bo-
jů. F. Tuđman a S. Milošević podepsali dne 7. ledna roku 1992 v Sarajevu mírovou dohodu, tzv. Vanceův plán. Podle tohoto plánu se během jara mírové síly UNPROFOR rozmístily mezi chorvatskou armádu a jednotky krajinských Srbů. JLA se stáhla z celého území Chorvatska, ale přenechala většinu výzbroje krajinským Srbům. Ve sporných oblastech byly vytvořeny čtyři zóny pod dohledem OSN (UN Protected Areas – UNPA): Východ (východní Slavonie, Vukovar a Baranja), Západ (západní Slavonie), Sever (Kordun a Banija) a Jih (Lika a Dalmatské záhoří). V období příměří nedocházelo, až na vzájemné přestřelky, k větším bojům. Chorvatsko příměří využilo k důkladné přípravě na ozbrojený zásah proti RSK, čímž by získalo zpět ztracená území. Ani USA, ani Evropská unie, nijak nezasáhly proti porušování embarga na dovoz zbraní. V lednu roku 1993 provedla chorvatská strana velkou ofenzivu Maslenica v severní Dalmácii, při které byly znovuzískány strategické pozice – zadarské letiště Zemunik a oblast maslenického mostu. Tato ofenzíva byla zásadním porušením sarajevského příměří. Mezinárodní společenství sice útok odsoudilo, ale neučinilo nic pro jeho potrestání. Ani Srbsko přes proklamovanou ochranu v případě útoku chorvatských sil nereagovalo. „Tato akce jak pro Srby, tak pro Chorvaty znamenala zjištění, že Srbové v Krajině jsou ponecháni sami sobě.“71 V září Chorvaté zaútočili v Lice, v širším okolí města Gospić.72
69
Podle Badinterovy komise podmínky pro mezinárodní uznání splňovalo pouze Slovinsko a Makedonie. V Chorvatsku nebylo hodnocení jednoznačné, neboť nebyly zajištěny zcela uspokojivé podmínky pro srbskou menšinu. 70 GOLDSTEIN, I.: Hrvatska, s. 718. 71 PRTINA, S.: Válka, s. 71. 72 Tato operace je známá pod názvem Medacká kapsa (Medački džep). Během této operace spáchaly chorvatské jednotky zločin nad civilním srbským obyvatelstvem.
18
Na podzim roku 1994 byl na podnět amerického velvyslance v Chorvatsku Petera Galbraitha a ostatních velvyslanců v Záhřebu připraven plán Z-4. Tento mírový plán předpokládal širokou autonomii RSK v rámci Chorvatska. Zatímco Tuđman plán Z-4 formálně přijal, vedení RSK s tímto plánem i přes nátlak Miloševiće, nesouhlasilo. Tímto krokem uhasla poslední naděje na mírné ukončení konfliktu. „Odmítnutí plánu otevřelo Chorvatsku možnost vypracovat plán pro integraci vzbouřených oblastí vojenskou cestou.“73 2.4
Operace Blesk a Bouře Během roku 1995 byly podniknuty dvě vojenské operace, které zasadily smrtící ránu
RSK. První z nich byla operace známá pod názvem Blesk (chorv. Bljesak), která byla zahájena dne 1. května. Během tří dnů chorvatská armáda zcela ovládla území západní Slavonie. Vedení RSK se v odvetě rozhodlo odstřelovat Záhřeb. Další vývoj situace v Chorvatsku ovlivnily události v Bosně a Hercegovině, když v červenci vojsko Republiky Srbské obsadilo muslimské enklávy Srebrenicu a Žepu, které byly formálně pod ochranou OSN. Po dobytí Srebrenice došlo k hromadným popravám muslimských mužů.74 „Masakr ve Srebrenici byl pro mezinárodní společenství ještě jedním důkazem, že je s bosenskými Srby možné vyjednávat výhradně za použití síly. Američanům v tomto kontextu vyhovovalo spojenectví Muslimů a Chorvatů a jejich společný útok proti Srbům.“75 Jejich společná ofenzíva byla však možná pouze tehdy, pokud bude vyřešena srbská otázka v Chorvatsku. Mocnosti daly Chorvatsku tichý souhlas k likvidaci RSK. Rozhodující úder byl RSK zasazen ve dnech 4.–8. srpna. Chorvatská strana v těchto dnech podnikla masivní ofenzivu zvanou Bouře (chorv. Oluja). Přibližně 150 tisíc chorvatských vojáků napadlo 630 km širokou frontu. Vojsko RSK, čítající 40 tisíc vojáků, bylo proti dobře připravené chorvatské armádě bezmocné. Již druhý den ráno padlo hlavní město RSK Knin, „čímž symbolicky i prakticky zanikla Republika Srbská Krajina.“76 Jednotky OSN, které měly zabránit v konfliktu, zůstaly zcela pasivní. Chorvatsku se podařilo vrátit pod svou kontrolu 10 500 km2 území. Během této operace opustilo Krajinu odhadem 100 až 150 tisíc osob. Tuđman sice vyzval srbské obyvatelstvo, aby neopouštělo své domovy, ale jeho výzva byla krajně neupřímná. Podle Chorvatského helsinského výboru bylo na osvobozeném území zavražděno více než 600 osob a zničeno bylo (spáleno, zbouráno) 73
PRTINA, S.: Válka, s. 73. Více na stránkách Helsinského výboru pro lidská práva v Srbsku http://www.helsinki.org.rs/doc/Svedocanstva22.pdf 8. 8. 2013 75 GOLDSTEIN, I.: Hrvatska, s. 745. 76 Tamtéž, s. 747. 74
19
20 000 objektů, včetně škol, ambulancí, železničních zastávek atd. „To vše poukazuje na to, že se jednalo o plánované ničení s cílem znemožnit návrat civilního obyvatelstva a obnovení normálního života. Pálení a ničení objektů pokračovalo i několik let po operaci Bouře.“77 Goldstein tvrdí, že chorvatská vláda byla k těmto akcím nepřípustně tolerantní a soudní procesy obviněných osob se proměnily ve frašku.78 Zbývající území zaniklé RSK ve východní Slavonii bylo v roce 1997 zcela reintegrováno do chorvatského státu. Důsledky války jsou v Chorvatsku, především v oblasti Krajiny, viditelné dodnes.
77
Citace z oficiálních stránek Chorvatského helsinského výboru. http://hho.hr/wpcontent/uploads/2012/11/Izjava-br-8-2011.pdf 10. 4. 2013. 78 GOLDSTEIN, I.: Hrvatska, s. 750.
20
3 Rozpad Jugoslávie na stránkách týdeníku Jednota v letech 1990–1992
3.1
Rok 1990
3.1.1 Markovićovy reformy a 14. mimořádný sjezd SKJ V roce 1989 se situace v Jugoslávii zkomplikovala a politická situace se v jednotlivých republikách začala výrazně lišit. V lednu roku 1990 byly jedním z hlavních politických témat Jugoslávie Markovićovy hospodářské reformy. V týdeníku Jednota psal o aktuálních politických tématech nejčastěji novinář Karel Bláha,79 který v článku Nebezpečí vážných sociálních otřesů zastává k reformám kladný postoj a upozorňuje na nebezpečí jednotlivých nacionálních byrokracií. „Zájem nacionálních byrokracií není vždy totožný se zájmem svazové vlády, takže se budou snažit podkopat její opatření, i když zpravidla nenabízejí kvalitní alternativní program.“80 Na konci článku zdůrazňuje, že pro úspěch hospodářských reforem je důležitá celojugoslávská jednota. Také v článku Kto zachraní Juhosláviu se autor J.C. zmiňuje o tom, že: „V roce 1989 se ani jeden zväzový orgán nesprávál dostatečně juhoslovansky (…) a v orgánoch na zväzovej úrovni dominovali republikové zaujmy.“81 Zároveň uvádí frázi, která v té době přestávala platit: „Ľudia sa nikdy nezľakli toho, že sú ohrození jako jednotlivci, ale vždy ich trápilo to, že ohrozená je Juhoslávie, bratrstvo a jednota národov a národností, výdobytky národnooslobodzovacieho boja, uznesenia AVNOJ.“82 Nejdůležitější událostí ledna roku 1990 byl 14. mimořádný sjezd SKJ, který se konal v bělehradském centru Sava. Do této události autoři kladou v textech důraz na celoju-
79
Karel Bláha (1941 Dežanovac) působil jako novinář a redaktor v týdeníku Jednota. Básník, prozaik. První příslušník české menšiny v Chorvatsku, který byl přijat do Sdružení spisovatelů Chorvatska. Stál při obnově Matice chorvatské v Daruvaru v roce 1992 a byl spoluzakladatelem a redaktorem jejího časopisu Vrela. Vydal dvě sbírky básní a jednu sbírku povídek v češtině (Sluneční štít – 1972, Dosněné obrázky – 1990, Lípy na korze – 1989), dvojjazyčně sbírku básní (Zranění/Ranjeni – 1992), monografie o Dežanovci (2009) a Mezurači (2011). Více na stránkách Chorvatského sdružení spisovatelů: http://www.dhk.hr/Clanovi/ClanDetaljno.aspx?id=539 12. 8. 2013 80 BLÁHA, Karel: Nebezpečí vážných sociálních otřesů. Jednota 1990, roč. 45, č. 3, s. 3. 81 Kto zachraní Juhosláviu. Jednota 1990, roč. 45, č. 3, s. 4. 82 Tamtéž.
21
goslávské zájmy, podporují hospodářské reformy a společenské změny, které se od sjezdu očekávají. Před tímto sjezdem se v článcích Cíl je právní a sociální stát a Zneužití plurality k tmářským cílům Karel Bláha ostře ohrazuje vůči projevům antikomunistických hnutí: „Různé nacionalistické a fašistické živly se samozřejmě budou snažit, jak ukázal příklad nedávných akcí a projevů spisovatelů V. Draškoviće (v Nové Pazově) a F. Tuđmana (ve Splitu), aby znehodnotili všechno kladné, co naše národy a národnosti vybojovaly v NOB a v poválečné socialistické výstavbě.“83 Měl tím na mysli spolek Sava (Društvo Sava),84 kdy při jeho zasedání „byly jasně propagovány myšlenky o obnově velkého Srbska v duchu četnické ideologie (…)“85 a chorvatské hnutí HDZ, které „vyjádřilo nespokojenost s postavením chorvatského národa v Jugoslávii a v Chorvatsku a naznačilo nutnost tyto údajné nedostatky odstranit v zájmu lepší budoucnosti tohoto národa.“86 Vláda program HDZ odsoudila, předseda Ústředního výboru SK Chorvatska Ivica Račan označil HDZ jako „stranu nebezpečných cílů“, protože „vyvolává zlého ducha NDH.“87 Po přerušení 14. mimořádného sjezdu SKJ Karel Bláha v článku Konzervativní a reformní koncepce správně nepovažuje Slovinsko za viníka nezdaru sjezdu, ale za výsledek několikaleté hluboké krize. Zatímco v předchozích článcích nebyly zmiňovány propastné rozdíly mezi jednotlivými svazovými republikami, v tomto článku už je SKJ rozdělen na dvě strany: „jedna zamlouvá tradiční bolševický a z dnešního hlediska konzervativní koncept (SK Srbska v čele se S. Miloševićem) a druhá se snaží SK důkladně reformovat a přiblížit ho novému proudu v evropském komunistickém hnutí (SK Slovinska v čele s M. Kučanem).“88 V období mezi 14. mimořádným sjezdem SKJ a prvními volbami je v článcích vyjadřována značná naděje východiska z hluboké krize v pluralismu a demokracii. Mezi častá slova patří pluralismus, pokrok, demokracie, ale také je zdůrazňována rovnoprávnost všech národů a národností, neboť již v této době vládl mezi občany strach z konfliktu.
83
BLÁHA, Karel: Cíl je právní a sociální stát. Jednota 1990, roč. 45, č. 4, s. 5. Z antikomunistického hnutí Društvo Sava vznikla nacionalistická strana Srbská národní obnova. 85 BLÁHA, K.: Zneužití plurality k tmářským cílům. Jednota 1990, roč. 45, č. 4, s. 5. 86 Tamtéž. 87 KRMPOTIĆ, Miroslav: Kronologija rata: agresija na Hrvatsku i Bosnu i Hercegovinu (s naglaskom na stradanja Hrvata u BiH (1989.-1998.). Zagreb 1998, s. 16. 88 BLÁHA, K.: Konzervativní a reformní koncepce. Jednota 1990, roč. 45, č. 5, s. 5. 84
22
3.1.2 První svobodné volby v Chorvatsku V předvolebním období upozornil Karel Bláha v článku Snaha získat důvěru voličů na „některé nacionalistické tóny“,89 které zazněly na všeobecném sněmu HDZ a které „v pokrokové chorvatské a jugoslávské veřejnosti nebyly uvítány s potleskem“90 a také uvedl, že je Franjo Tuđman bývalý generál JLA, s jehož metodami zřejmě nesouhlasili někteří členové strany, a proto z ní odešli. V úvodníku dvacátého čísla nazvaného Rámec jednoho desetiletí se Vlatka Daňko91
vá zamýšlí nad současnou situací v Jugoslávii, vzpomíná na Tita jako na symbol moudrosti a lidskosti a pozastavuje se nad tím, jak je na jeho odkaz díváno po deseti letech od jeho úmrtí. Autorka v článku věrně přibližuje pohled občana, který je zmaten mediální manipulací: „Aby byl člověk jakž-takž objektivně informován, musí, bohužel, sledovat noviny vydávané v různých republikách, a stejně z toho často moudrý není. A co ti, kteří mají k těm novinám daleko?“92 Během dubna a května se v Chorvatsku konaly první svobodné volby, ve kterých jednoznačně vyhrálo Chorvatské demokratické sdružení (HDZ).93 V Jednotě je někdy pro stranu používán termín Chorvatská demokratická pospolitost a používána je zkratka CHDP. V multietnickém Daruvaru94 ale zvítězila strana SKH – SDP.95 Strany s chorvatským a srbským nacionálním zaměřením (HDZ, HDS, HSLS, SDS) na Daruvarsku a Pakracku do voleb nekandidovaly.96 V červenci byly zakládány nové pobočky stran HDZ a SDS na Daruvarsku a Pakracku. V Jednotě byla těmto zakládajícím shromážděním věnována velká pozornost (především vítězné straně HDZ), ale autoři zpráv o těchto sdruženích si zachovávají neutralitu. Čelní předáci HDZ se snažili přesvědčit národnosti o tom, že si strana zakládá na
89
BLÁHA, K.: Snaha získat důvěru voličů. Jednota 1990, roč. 45, č. 5, s. 5. Tamtéž. 91 Vlatka Daňková (1960 Pakrac) vystudovala politologii v Záhřebu. V týdeníku Jednota zaměstnána od roku 1987 jako grafická redaktorka. Píše také verše a drobnou prózu. Její tvorba byla uveřejněna také v Českém lidovém kalendáři a literární příloze Studnice. V roce 2011 sebrala, redigovala a výtvarně navrhla sborník prací 28 krajanských autorů pod názvem Moje české kořeny, ve které se autoři zabývají svoji identitou. 92 DAŇKOVÁ, Vlatka: Rámec jednoho desetiletí. Jednota 1990, roč. 45, č. 5, s. 5. 93 Viz s. 12. 94 Podle sčítání obyvatelstva z roku 1981 žilo v Daruvaru 8 907 Chorvatů (28,3 %), 9 528 Srbů (30,7 %), 5 708 Čechů (18,2 %), 749 Maďarů (2,3 %), 5 582 Jugoslávců (17,8 %). V roce 1991 pak 10 459 Chorvatů (34,7 %), 10 074 Srbů (33,4 %), 5 573 Čechů (18,5 %), 571 Maďarů (1,9 %) a 1 653 Jugoslávců (5,4 %). 95 Výsledky dostupné online na strankách Archivu voleb http://www.izbori.hr/arhiva/arhiva_1990.html 9.8. 2013. 96 MIŠKULIN, Ivica: Stranka ugroženog naroda – djelovanje Srpske demokratske stranke u zapadnoj Slavoniji 1990.–1991. In: Srpska pobuna u zapadnoj Slavoniji 1990. – 1995.: nositelji, institucije, posljedice. Slavonski Brod – Zagreb 2012. 90
23
mírném soužití všech občanů. Na příklad Đuro Vidmarović97 ve svých projevech „energicky dementoval povídání, že Češi a ostatní národnosti, ti, kdo nejsou Chorvaté, budou pronásledováni. (…) Podotkl, že se bez strachu mohou začlenit do HDZ.“98 Nebo: „Odsoudil všechny, kteří porovnávají CHDP s ustašovstvím a zdůraznil, že přáním Chorvatů je žít svorně s bratry Srby, Čechy, Slováky a ostatními národy a národnostmi žijícími v Chorvatsku.“99 Někteří příslušníci české menšiny se stali aktivními členy této strany a jejich projevy na shromážděních byly často v článcích zveřejněny. V některých projevech jsou patrné i vlivy fašistické ideologie, ale pravděpodobně byly vyřčeny nevědomě. Na příklad při založení pobočky v Horním Dežanovci hovořil o straně český učitel Vlado Varat, který ve svém projevu „zdůraznil, že demokracie, práce, pořádek, disciplína a morálka jsou důvody, pro které přistoupil k HDZ.“100 Při založení desáté odbočky HDZ se k této straně vyjádřil jménem členů HDZ české národnosti Jaroslav Chvála, který „hovořil o stěhování Čechů do těchto krajů, jejich životě a o tom, že chtějí spolu s vládnoucí stranou rozvíjet a zušlechťovat Chorvatsko a aktivně se zapojit do jeho přestavby. My Češi nechceme mlčet a schvalujeme program CHDP.“101 Dne 9. září se konalo zakládající shromáždění Obecního výboru HDZ v Daruvaru. Marie Selicharová102 o něm informovala v článku Mít rád svoje, ale vážit si druhého. Atmosféru shromáždění popisuje věta: „Projevy byly přerušovány bouřlivým potleskem, ale tak občasným mírným protestováním skupiny Srbů.“103 Z projevu účastníků bylo vyzdvihnuto, že: „Rada Čechů a Slováků, i ostatních národnostních skupin se připojila k HDZ, poněvadž usoudila, že tato strana svou politikou vede k lepší budoucnosti.“104 Zároveň ale bylo vytýkáno: „Není v pořádku, že se srbská a česká inteligence
97
Đuro Vidmarović (1947) je jedním ze zakladatelů HDZ, spisovatel, překladatel ze Záhřebu. PEJIĆ, Mato: Každý týden nová odbočka. Jednota 1990, roč. 45, č. 29, s. 10. 99 SELICHAROVÁ, Marie: Desátá odbočka HDZ. Jednota 1990, roč. 45, č. 33, s. 16. 100 PEJIĆ, M: Každý týden nová odbočka. Jednota 1990, roč. 45, č. 29, s. 10. 101 SELICHAROVÁ, Marie: Desátá odbočka HDZ. Jednota 1990, roč. 45, č. 33, s. 16. 102 Marie Selicharová (1945 Končenice) je odborná učitelka a novinářka. Dálkově vystudovala na pedagogické akademii v Pakraci chemii a biologii. V roce 1964 nastoupila na místo učitelky v Sokolovci (obec Dežanovec), a rok poté se zaměstnala jako novinářka v daruvarské Jednotě. V letech 1980–1981 byla zástupkyní hlavního redaktora Jednoty. Je členkou divadelní skupiny České besedy v Končenicích, členkou České besedy Daruvar, kde v letech 1987–2001 byla zapisovatelkou a spolujednatelkou. Byla aktivní společenskopolitickou pracovnicí v Daruvaru. V roce 1979 byla vyznamenána Medailí zásluh o národ, a v roce 2002 ji Chorvatské sdružení lokálních rozhlasových stanic a novin udělilo Zlaté zrcadlo za celkovou novinářkou práci. 103 SELICHAROVÁ, M.: Mít rád svoje, ale vážit si druhého. Jednota 1990, roč. 45, č. 37, s. 16. 104 Tamtéž. 98
24
v daruvarské obci distancuje a nemá pochopení pro city a přání národa. Musí si uvědomit, že se musí postavit do čela, neboť ji národ umožnil vzdělávání.“105 V tomto období se česká menšina začala zabývat otázkou založení své vlastní politické strany. V týdeníku Jednota byli také čtenáři vyzváni, aby se vyjádřili k založení politické strany Čechů a Slováků, ale ohlas byl velmi slabý. Nakonec bylo Svazem rozhodnuto, že zůstane pouze společenskou organizací s kulturně-osvětovou činností. Zároveň je zdůrazňováno, že se Svaz musí přizpůsobit nové době a oživit svou činnost. V úvaze Svaz byl, je a má být…se Lenka Janotová106 snaží probudit zájem inteligence o budoucnost české menšiny a kritizuje současný stav: „Bohatá činnost prvních poválečných let pomalu utichá, při každém soupisu obyvatel nás ubývá, všechny naše kulturní domy chátrají, zhasínají spolky, zavírají se naše školy a to vše v době, kdy se na všech stranách, ve všech institucích zdůrazňovala rovnoprávnost národů a národností.“107 3.1.2.1 První nepokoje v oblasti Kninu V srpnu, v souvislosti s vypsáním referenda o srbské autonomii, došlo k prvním vážnějším nepokojům. V 34. čísle Jednoty byl v redakčním úvodníku s názvem Asi jsme ještě nedorostli demokracii otištěn dopis Svazu Čechů a Slováků Předsednictvu Sněmu Republiky Chorvatsko ze dne 21. srpna roku 1990, ve kterém Lenka Janotová jménem Svazu apeluje na „všechny instituce systému“,108 aby se snažily uklidnit situaci v Kninské krajině a jinde. Zdůrazňuje chování krajanů v minulosti: „Naši předkové spolu s ostatními obyvateli těchto krajů usilovnou prací a i s puškou v ruce, pokud to bylo nutné, budovali a bránili tuto naši společnou vlast pro nás, své potomky.“109 Také apeluje na sdělovací prostředky SFRJ, „aby pouze argumentovaně informovaly veřejnost o všech událostech a ne na základě předpokladů a domněnek, protože to vnáší neklid a strach mezi lid.“110 Svaz Čechů a Slováků zaujal neutrální stanovisko a odstup od konfliktu: „Češi a Slováci žijí ve vícenacionálním prostředí a svou šťastnou budoucnost vidí jen v porozumění a soužití se všemi ostatními.“111 V rozhodujících otázkách se ale přiklání na chorvatskou stranu a vy105
SELICHAROVÁ, M.: Mít rád svoje, ale vážit si druhého. Jednota 1990, roč. 45, č. 37, s. 16. Lenka (Leonora) Janotová (1947 Lipovec) byla ředitelkou základní školy Jan Ámos Komenský v Daruvaru. Od roku 1988 do roku 2013 byla předsedkyní Svazu Čechů v Republice Chorvatsku. Podněcovala kulturně osvětovou činnost příslušníků české národnosti. Za svou činnost obdržela několik významných ocenění. V roce 2013 obdržela cenu Gratias Agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí. 107 JANOTOVÁ, Lenka: Svaz byl, je a má být…. Jednota 1990, roč. 45, č. 35, s. 8. 108 Asi jsme ještě nedorostli demokracii. Jednota 1990, roč. 45, č. 29, s. 10. 109 Tamtéž. 110 Tamtéž. 111 Asi jsme ještě nedorostli demokracii. Jednota 1990, roč. 45, č. 29, s. 10. 106
25
jadřuje podporu Předsednictvu Chorvatska: „Plně podporujeme Vaše úsilí o zavádění právního státu na celém území Chorvatska.“112 Také redakce týdeníku odsuzuje události v Kninské krajině, ale stejně jako v dopise se nikde explicitně nezmiňuje proč a kdo je vinen. 3.1.3 Změna ústavy Dne 20. července projednávalo předsednictvo Svazu Čechů a Slováků návrh ústavních dodatků, které byly přijaty 25. července.113 K návrhům dodatků neměl Svaz zvláštní připomínky, až na návrh dodatku č. 66, kterým se měla zrušit dosavadní dvoutřetinová většina při hlasování o otázkách národností ve sněmovně, což by mělo obzvlášť negativní dopad na národnosti, neboť by bylo umožněno přehlasovávání.114 Dne 15. listopadu roku 1990 vyšel v příloze deníku Večerní list návrh Ústavy Chorvatska. Spory vyvolal třetí paragraf,115 ve kterém jsou vyjmenované pouze některé národnosti, zatímco příslušníci české a slovenské menšiny jsou zařazeny mezi ostatní.116 Věra Bartošová117 v článku Svaz navrhuje: vyjmenovat všechny menšiny nebo žádnou informuje o krocích Svazu Čechů a Slováků, který na návrh reagoval dopisem a předložil dva návrhy: „Zastáváme názor, že by bylo třeba, pokud se menšiny jmenovitě uvádějí, vyjmenovat všechny menšiny v pořadí podle počtu příslušníků žijících v Chorvatsku, nebo organizování v určitých institucích…“ nebo „…nevyjmenovávat v této části textu ústavy jednotlivé národy a menšiny.“118 Někteří krajané reagovali na změnu třetího odstavce ústa112
Tamtéž. Viz s. 12. 114 BARTOŠOVÁ, V.: Jednalo se o ústavě naší republiky. Jednota 1990, roč. 45, č. 31–32, s. 9. 115 „Republika Chorvatsko se ustavuje jako nacionální stát chorvatského národa a stát příslušníků ostatních národů a menšin, kteří jsou jeho státními příslušníky: Srbů, Muslimů, Italů, Maďarů, Židů a ostatních, jimž se zaručuje rovnoprávnost s občany chorvatské národnosti a uplatňování národnostních práv v souladu s demokratickými normami OSN a zemí svobodného světa.“ BARTOŠOVÁ, V.: Svaz navrhuje: vyjmenovat všechny menšiny anebo žádnou. Jednota 1990, roč. 45, č. 48, s. 8. 116 „Z textu je jasné, kdo je vyjmenován, ale není jasné, kdo je zahrnut výrazem ‚ostatních‘. Češi a Slováci, Rusíni a Ukrajinci a další mohou být sice těmi ‚ostatními menšinami‘, avšak jakmile jsou někteří konkrétně uvedeni a ostatní ne, vnucují se pochybnosti, zda jsou ‚ostatní‘ rovnoprávní ve stejné míře jako ti vyjmenovaní.“ BARTOŠOVÁ, V.: Svaz navrhuje: vyjmenovat všechny menšiny anebo žádnou. Jednota 1990, roč. 45, č. 48, s. 8. 117 Věra Vystydová (dříve Bartošová) (1948 Končenice) je novinářka, lektorka a menšinová spolková pracovnice. V roce 1975 vystudovala bohemistiku a jugoslavistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Téhož roku se zaměstnala jako novinářka v Jednotě, kde vedla různé rubriky a redigovala také Český lidový kalendář, Přehled. Spolu s Ivanem Dorovským je autorkou Česko-charvátského slovníku (Praha 1996). Překládala učebnice, napsala mnoho recenzí. V roce 2013 NVI Jednota vydala její sbírku básní Čtyřletý smutek. 118 BARTOŠOVÁ, V.: Svaz navrhuje: vyjmenovat všechny menšiny anebo žádnou. Jednota 1990, roč. 45, č. 48, s. 8. 113
26
vy osobně se stejným stanoviskem jako Svaz Čechů a Slováků: „Potvrzením správnosti reakce představitelů Svazu je i dopis krajanů Bohumila Vondráčka a Jaroslava Hiby ze Záhřeba, kteří konkrétní neuvedení příslušníků české a slovenské menšiny v návrhu Ústavy Chorvatska pociťují jako nepřijatelnou minorizaci české a slovenské národnosti vůči vyjmenované italské či maďarské národnosti.“119 V dalším čísle se k novému návrhu ústavy vyjadřuje také Karel Bláha, který hájí nový návrh, neboť umožňuje „moderní a demokratický rozvoj“,120 ale zároveň také nesouhlasí s vynecháním Čechů a Slováků ve výčtu národností. Jako názorný důkaz, proč by česká a slovenská menšina neměla být vynechána, přikládá k textu tabulku s údaji sčítání obyvatelstva z let 1961, 1971 a 1981. Podle těchto údajů jsou Češi a Slováci početnější než v návrhu vyjmenovaní Italové a Židé.121 Nová ústava byla schválena a vstoupila v platnost 22. prosince roku 1990. V prvním čísle roku 1991 byla v krátkém textu K. Bláhy zveřejněna úvodní část schválené ústavy, ve které jsou již Češi a Slováci konkrétně uvedeni.122 V posledním čísle roku 1990 se v článku Vývoj je na straně pluralismu a demokracie Karel Bláha zamýšlí nad tím, co Jugoslávii a její občany čeká v roce 1991. Všímá si propastných rozdílů mezi jednotlivými republikami a hrozby občanské války. Domnívá se, že je demokracie a soužití národů jediné východisko z jugoslávské krize. „Místo akcí s tragickým koncem bude nutné, aby jak v Srbsku, tak v Chorvatsku, Slovinsku a dalších jugoslávských republikách převládl skutečně pravý rozum, vždyť politicko-etnické a náboženské rozdíly není možné zneužívat k dosažení omezených nacionálních cílů.“123 3.1.4 Shrnutí V období od začátku roku 1990 do prvních svobodných voleb jsou v týdeníku Jednota zveřejňovány texty, které odpovídají komunistické ideologii a rétorice, neboť v této době byli novináři v Jugoslávii podřízeni režimu a jeho politické špičce. V textech je kla119
Tamtéž. BLÁHA, K.: Stát chorvatského národa i všech menšin. Jednota 1990, roč. 45, č. 49, s. 4. 121 Tamtéž. 122 „Vycházeje z dějinných faktů a z všeobecně platných zásad v současném světě, z neodcizitelnosti a nedělitelnosti, ze zásady nepřenášet a s konečnou platností využít právo na státní suverenitu chorvatského národa, včetně neomezitelného práva na odtržení a sdružení jako základních předpokladů míru a stability mezinárodního zřízení se Republika Chorvatsko ustavuje jako nacionální stát příslušníků ostatních národů a menšin, které jsou státními příslušníky – Srbů, Muslimů, Slovinců, Čechů, Slováků, Italů, Maďarů, Židů a dalších, jimž se zaručuje rovnoprávnost s občany chorvatského národa a zajištění nacionálních práv v souladu s demokratickými zásadami OSN a zemí svobodného světa.“ BLÁHA, K.: Nová Ústava Republiky Chorvatska. Jednota 1990, roč. 45, č. 51–52, s. 6. 123 BLÁHA, K.: Vývoj je na straně pluralismu a demokracie. Jednota 1990, roč. 45, č. 51–52, s. 22. 120
27
den důraz na celojugoslávské zájmy a jakýkoliv projev nacionalismu je odsuzován. Po 14. mimořádném kongresu SKJ je Slovinsko a Chorvatsko považováno za pokrokové proreformní republiky, zatímco Srbsko je konzervativní zastánce centralistického konceptu. Po kongresu se z týdeníku pomalu vytrácí komunistický jazyk. V této době ještě politické komentáře směřují k cíli zachovat Jugoslávii, neboť v ní Češi viděli svoji budoucnost. Před volbami nebyla v Jednotě preferována ani jedna politická strana. Velký prostor byl věnován zakládajícím shromážděním politických stran v obcích s českým obyvatelstvem, především straně HDZ, která jako vítězná strana ve volbách zakládala nejvíce poboček. Předáci těchto stran se snaží přesvědčit nechorvatské obyvatelstvo o tom, že mají zájem žít v míru se všemi menšinami a že jim budou zajištěna všechna práva. Česká menšina v této době nebyla jednotná, někteří krajané se začali politicky angažovat v chorvatské straně HDZ, ohlas nezískalo ani založení vlastní krajanské strany. Po prvních nepokojích v oblasti Kninu se Svaz Čechů a Slováků a redakce Jednoty ke konfliktu staví s odstupem a zaujímají neutrální postoj. V několika článcích si autoři všímají mediální manipulace, která začala ovládat prostor Jugoslávie, především Chorvatska a Srbska. Pro národnostní menšiny byl rok 1990 obzvlášť důležitý, vzhledem k tomu, že nevěděly, jaký bude jejich status po volbách. V SFRJ se nepoužívaly termíny většina a menšina, neboť všechny etnické skupiny byly rovnoprávné a pokud byly „loajální socialistickému režimu, mohly si zajistit takové postavení, jakého by nemohly dosáhnout při přímých vyjednáváních s většinou v demokratickém zřízení.“124 Místo termínu menšina byl používán termín národnost. Nový systém v Chorvatsku i v dalších republikách umožnil toto rozdělení na majoritu a minoritu, a tím pádem se některé národnosti oprávněně mohly cítit ohroženě, neboť za rozmáhajícího se nacionalismu ztratily status, který měly v SFRJ. Na příklad v článku o kulatém stolu o národech a národnostech v Chorvatsku, s výstižným titulkem Osamělí běžci, cituje Zdenka Táborská125 větu předsedy Maďarské lidové strany, která vystihuje pocit menšin: „Demokracie, toť svoboda, jenže my jsme se svobodnou vůlí nestali nacionálními menšinami…“126 V Jednotě je věnována pozornost postavení menšin 124
JOVIĆ, Dejan: Bitka za etnički status u postjugoslavenskimdržavama. Političke analize 5, březen 2011, s. 36. http://www.fpzg.unizg.hr/docs/PA/PA5-Jovic-Bitka-za-etnicki-status.pdf 25. 8. 2013 125 Zdenka Táborská (1957 Daruvar), studovala obor Český jazyk a literatura na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, novinářka, píše básně a drobnou prózu. Působila jako záhřebská dopisovatelka Jednoty a také spolupracovala s chorvatským tiskem. 126 TÁBORSKÁ, Zdenka: Osamělí běžci. Jednota 1990, roč. 45, č. 46, s. 22.
28
v Chorvatsku, přenášeny jsou zprávy z různých jednání o jejich postavení. Důležitou událostí bylo XV. Setkání národností sousedních států v Osijeku, na kterém se jednalo o budoucnosti menšin v Evropě. Otázka srbského národa v Chorvatsku není v Jednotě podrobně rozebírána. Pouze Zdenka Táborská v článku Chorvatsko-srbská rezonance informovala o záhřebské politické tribuně ze dne 27. listopadu o konstituování srbské autonomie v Chorvatsku a přenesla projevy hlavních účastníků. Politické situaci doma i v zahraničí není v týdeníku věnován veliký prostor. Články týkající se politické situace jsou založeny na faktech, bez mnoho komentářů. Celkový dojem z článků z roku 1990 je neutrální a za jediné východisko z krize je považována demokracie a pluralismus, ale zároveň je zdůrazňováno soužití všech národů a národností. 3.2
Rok 1991
3.2.1 Uspořádání Jugoslávie V první polovině roku 1991 bylo stále jedním z hlavních politických témat uspořádání Jugoslávie. O jednáních jugoslávských předáků informoval v Jednotě Karel Bláha, nebo byly přebírány zprávy z deníku Vjesnik,127 tiskové agentury HINA,128 které v této době byly pod kontrolou chorvatské vlády. V článcích uveřejněných v týdeníku je zřetelná podpora konfederativního uspořádání, které zastupovalo Slovinsko a Chorvatsko. Nejistota a strach z ozbrojeného konfliktu byl čím dál větší, což se promítlo i v týdeníku. V titulcích se často vyskytují tázací věty. Na příklad „Demokratické nebo násilné rozuzlení?“, „V Sarajevu o krok dále?“, „Kde je pravda a rozum?“, „Co nás, vlastně, čeká?“ V úvodníku prvního únorového čísla s názvem Kdy bude čas válečných hrdinů minulostí? uvažuje Věra Bartošová o válce, která tehdy probíhala v Perském zálivu a jako matka se bojí o osudy dětí. „Hrůza z války nás straší, straší…tancuje- li medvěd na sousedovic mostě, je nasnadě, že zatancuje i nám.“129
127
Deník Vjesnik byl založen v ilegalitě v roce 1940, jako deník Komunistické strany Chorvatska. Po válce se stal hlavním listem komunistické strany. Od roku 1990 se pomalu dostává pod kontrolu HDZ. Náklad začal klesat a řada novinářů ho opustila. Viz THOMPSON, Mark: Kovanje rata. Mediji u Srbiji, Hrvatskoj, Bosni i Hercegovini. Zagreb 1995, s. 161–169. 128 Chorvatská zpravodajská agentura HINA (Hrvatska izvještajna novinska agencija) byla založena 28. července 1990. Z větší části je financována ze státního rozpočtu. Byla založena s cílem stát se poslušnou zbraní vlády. Viz THOMPSON, Mark: Kovanje rata., s. 133–136. 129 BARTOŠOVÁ, V.: Kdy bude čas válečných hrdinů minulostí? Jednota 1991, roč. 46, č. 6, s. 3.
29
Dne 18. ledna jednala NVI Jednota o fungování této instituce v parlamentu Chorvatska. Od zástupců byla ujištěna, že národnostem bude zajištěn prostor k sebeurčení, ale také si budou sami muset zajistit svůj rozvoj. „Hovořte svým jazykem! Proč ta zakomplexovanost? Antunovac, Međurić, Lipovlany – zde všude je vaše etnikum zpustošeno a podlehlo jugoslavizaci!“130 „Nová vláda si velmi váží politických změn v ČSFR, velmi blízkých těm v Chorvatsku, a výborných styků s prezidentem Havlem, a bude trvat na zachování české a slovenské suverenity. Od příslušníků národností se očekává uznání legitimity vládnoucí strany a orgánů, což není třeba vysvětlovat. Je tu slib, že nikdo nemá zájem na asimilaci národností.“131 3.2.2 Pakracký incident Na přelomu února a března roku 1991 se vyostřila situace v Pakraci.132 Tato událost už se české menšiny dotýkala mnohem více než nepokoje v oblasti Kninu. Pakracký incident je ukázkovým příkladem válečné propagandy. Srbský deník Večernje novosti vydal články s titulky Jedenáct mrtvých?, Jako za doby NDH133 s cílem mobilizovat obyvatelstvo. Vlatka Daňková v úvodníku desátého čísla s názvem Pakracké panoptikum popisuje strach a zmatenost občanů a přenáší informace od fotoreportéra Jednoty Tonyho Hnojčíka: „Dosvědčuje, že je situace napjatá, ale že tam v žádném případě netečou potoky krve. Atmosféra spíš připomíná vojenské cvičení: mezi vojáky a speciálci 134 nedošlo k žádným šarvátkám.“ Také si všímá mediální manipulace: „Sobotní večerní zprávy servírují potom jugoslávskému divákovi dvě pravdy o Pakraci. Kdo sleduje YUTEL,135 (...) mohl porovnat informace, které vysílala Chorvatská televize a Televize Bělehrad, a spolu s Goranem Milićem136 se ptát: Dokud bude divák tolerovat propagační válku mezi centry politické moci, 130
TÁBORSKÁ, Z.: Zajistit rozvoj národností. Jednota 1991, roč. 46, č. 4, s. 3. Tamtéž. 132 Viz s. 16. 133 Ivica Miškulin: Srpska pobuna u općini Pakrac 1990.-1991.: uzroci, nositelji i tijek. Scrinia Slavonica 11, 2011, s. 384. http://hrcak.srce.hr/index.php?show=clanak&id_clanak_jezik=116217 9. 10. 2013 134 Pro jazyk krajanů v Chorvatsku je typické obohacování slovní zásoby chorvatskými výrazy. Chorvatský výraz specijalci by se do češtiny mohl přeložit jako speciální jednotka. 135 Celojugoslávská televizní stanice YUTEL byla založena v říjnu roku 1990 a zanikla v roce 1992. Jejím cílem bylo urychlení přechodu Jugoslávie k úplné demokracii. Hlavní osobou, která stála za touto stanicí, byl svazový premiér Ante Marković. Měla nejlepší jugoslávský novinářský kádr a informovala objektivně. „Usilující o nejvyšší novinářské kvality, YUTEL chtěl rozbité a zmatené jugoslávské veřejnosti ukázat všechny aspekty pravdy.“ THOMPSON, Mark: Kovanje rata, s. 35. 136 Goran Milić (Záhřeb 1946) bývalý šéfredaktor zpráv na TV Beograd a nejznámější jugoslávský televizní moderátor. 131
30
které myslí jen na své cíle? Dokud budou občané tolerovat informační rašomon137, který dělá z lidí jen pouhé pióny138 ve hře o holý život.“139 Svaz Čechů a Slováků reagoval na tuto situaci mírovým apelem, který zaslal Předsednictvu SFRJ a dalším institucím.140 Svaz si stále snaží udržet neutrální postoj a vyzývá zejména příslušníky české a slovenské národnosti v Chorvatsku, „aby svým chováním a činností přispěli k rozvoji demokracie a tím ke klidnému vyřešení všech konfliktních situací pro společný život v klidu a míru a aby nevěnovali pozornost různým provokacím a provokatérům vyslaných z kterékoliv strany, aby zaseli sémě nesvárů.“141 V apelu opět není explicitně uvedeno, kdo je vinen, ale je odsouzen útok na demokracii: „Cožpak jen proto, že i u nás vzklíčilo sémě demokracie, musejí vznikat problémy a musí se ohrožovat život této rostliny?“142 3.2.3 Sčítání obyvatelstva Mezi 1. a 15. dubnem proběhlo v Jugoslávii sčítání obyvatelstva. Domnívám se, že pro jednotlivé národnostní menšiny v Chorvatsku bylo toto sčítání obzvlášť důležité, neboť v období vypjatého chorvatského i srbského nacionalismu nebylo postavení národnostních menšin jednoduché. Dejan Jović tvrdí, že sčítání obyvatelstva je prostředkem boje o etnický status, a to jak většiny, která chce upevnit svůj de facto suverénní status v etnické demokracii, tak menšiny, která se snaží udržet status, který ji po roce 1990 připadl na základě početnosti, a zabránit tím zániku a nedobrovolné asimilaci.143 V Jednotě se v lednu o sčítání obyvatelstva v rozhovoru zmiňuje krajan Zdeněk Jílek,144 který vidí velký úkol Svazu Čechů a Slováků v působení na uvědomění příslušníků menšin. „O sobě víme, že nepatříme k nacionalistům, což potvrzuje mnoho smíšených manželství, proto se nemáme za co stydět ani se čeho bát. (…) Češi mají v jednání a životě 137
V chorvatštině se výraz rašomon (podle filmu Rašomon jap. režiséra A. Kurosawy) používá pro komplikovaný případ, o kterém existuje několik protichůdných, ale stejně přesvědčivých verzí. 138 Chorv. výraz pijun se do češtiny překládá jako pěšák. 139 DAŇKOVÁ, Vlatka: Pakracké panoptikum. Jednota 1991, roč. 46, č. 10, s. 3. 140 Apel byl zaslán také Svazové výkonné radě, Předsednictvu Republiky Chorvatska, výkonným radám shromáždění obcí v Chorvatsku, v nichž žijí příslušníci české a slovenské národnosti, NVI Jednotě, Radio Daruvaru, HINA a ministerstvu informování Republiky Chorvatska. 141 Mírový apel. Jednota 1991, roč. 46, č. 11. 142 Tamtéž. 143 JOVIĆ, Dejan: Bitka za etnički status u postjugoslavenskim državama. Političke analize 5, březen 2011, s. 37. http://www.fpzg.unizg.hr/docs/PA/PA5-Jovic-Bitka-za-etnicki-status.pdf 25. 9. 2013 144 Zdeněk Jílek (1943 Horní Daruvar) je ekonom, byl ředitelem podniku Servis v Daruvaru. „Byl odborníkem v hospodářství a úspěšný spolkový pracovník v různých sdruženích. V domovinské válce byl velitelem krizového štábu a organizátorem sestrojení prvního obrněného válečného vozu v Daruvaru.“ DAŇKOVÁ, Vlatka: Moje české kořeny: sborník prací 28 krajanských autorů. Daruvar 2011, s. 56.
31
úroveň, kulturně se domlouvají se spoluobčany a vládnoucí straně byli vždy nápomocni.“145 Tajemník Svazu Čechů a Slováků Václav Tomek v úvodníku posledního březnového čísla uvažuje, co určuje národnostní příslušnost, a i když je v článku zdůrazněno, že každý jedinec má právo na sebeurčení a národností uvědomění, je zde přeci jen snaha působit na občany a ujistit je, že se nemusejí bát deklarovat se jako příslušníci české národnosti: „Klademe každému krajanovi na svědomí, aby bez obav, váhání a velkého rozmýšlení prohlásil, že patří sem, že je občanem této země, ale aby si zároveň uvědomil, že být příslušníkem národnosti je stejnou ctí, ba dokonce i určitým bohatstvím, které není tak malé, abychom se ho lehce a jen tak zřekli.“146 K výsledkům sčítání obyvatelstva se v posledním srpnovém čísle vyjadřuje Věra Bartošová a upozorňuje na údajné zlomyslné manipulace s počtem českých obyvatel v Daruvaru. V textu ale není uvedeno, kdo s čísly manipuluje. „Ze záplavy čísel ještě jednou opakujeme údaj, že v daruvarské obci žije podle letošního sčítání obyvatelstva 18,4 procenta Čechů. Je to sice o zanedbatelných 0,2 procenta více než uvádělo sčítání z roku 1981 (…), ale pro nás jsou to důležitá 0,2 procenta i vzhledem k zlomyslným výrokům, že Češi jsou národnostně neuvědomělí, že se zřekli své národnosti.“147
3.2.4 Referendum Dne 19. května se v Chorvatsku uskutečnilo referendum, ve kterém se občané vyjádřili o budoucí podobě státu. V redakčním úvodníku s názvem Manipulace nebudou možné je považována jako jediná správná volba osamostatnění Chorvatska a odsuzují se občané, kteří budou hlasovat pro zachování Chorvatska jako federální jednotky Jugoslávie: „Všichni ti, kteří budou hlasovat pro toto řešení, patří mezi spoluobčany, kterým bylo doposud asi velmi dobře až báječně, kteří se těšili z různých privilegií a věřili, že je tento svět vytvořen jen pro jejich štěstí a spokojenost.“148 V této fázi se česká menšina zcela ztotožnila s chorvatskou státní identitou. V úvodníku dalšího čísla je otištěno prohlášení prezidenta F. Tuđmana, ve kterém ujišťuje všechny občany o rovnoprávnosti a zajištění všech práv. „Obracím se ke všem občanům Republiky Chorvatska, zvláště bych chtěl při této příleži145
TÁBORSKÁ, Z.: Budoucnost nemusí být zastřena. Jednota 1991, roč. 46, č. 4, s. 3. TOMEK, Václav: Kolik bude nás? Jednota 1991, roč. 46, č. 13, s. 3. 147 BARTOŠOVÁ, V.: Kolik nás je? Jednota 1991, roč. 46, č. 35, s. 7. 148 Manipulace nebudou možné. Jednota 1991, roč. 46, č. 19, s. 3. 146
32
tosti vyzvat Srby v Chorvatsku, stejně jako příslušníky všech ostatních národností: Muslimány, Italy, Maďary, Čechy, Slováky, Židy, Albánce a jiné, aby se na referendu vyjádřili pro suverénní Republiku Chorvatsko a aby si byli jisti, že jim republika zaručí všestranný kulturní rozvoj, všechna občanská práva a plnou jistotu a hospodářský blahobyt v pospolitosti s chorvatským národem a všemi občany Republiky Chorvatska.“149 V Jednotě byly zveřejněny výsledky z volebních obcí, ve kterých žijí krajané. V obci Daruvaru bylo zapsáno 23 248 voličů, z nich hlasovalo 13 410 voličů. Pro suverénní a samostatné Chorvatsko se vyjádřilo 11 943 (51,37 %) voličů, proti hlasovalo 1 032 (4,4 %) voličů, neplatných lístků bylo 450. Pro zachování Chorvatska v rámci federativní Jugoslávie hlasovalo 1 349 (5,8 %) voličů, proti bylo 11 305 (48,62 %) a neplatných lístku bylo 750.150 „Představené výsledky referenda o nezávislosti přibližně odpovídají etnickému klíči při volební účasti 58 %. To dokazuje, že Češi se v referendu ztotožnili s chorvatským obyvatelstvem.“151 Jasné přiklonění na chorvatskou stranu se také vidí v příspěvku Lenky Janotové na schůzi Komise pro ochranu a rozvoj rovnoprávnosti národů a národností a Výboru pro lidská práva: „Češi a Slováci v Republice Chorvatsko jsou dosti dobře organizováni a s uspokojením mohu konstatovat, že podporují všechny snahy Sněmu a chorvatské vlády, aby se právní stát uplatnil na celém území republiky a zajistila se suverenita. Jsme pro soužití všech loajálních občanů Chorvatska a doufáme, že k němu svou prací a každodenním úsilím přispíváme.“152 3.2.5 Dožínky – akce 200 let pospolu V roce 1991 se měla konat významná manifestace české a slovenské národnosti – oslavy jejich příchodu do Chorvatska pod názvem 200 let pospolu. V rámci tohoto projektu se měly v Bjelovaru uskutečnit dožínkové slavnosti a měsíc české a slovenské kultury. Záštitu nad touto manifestací potvrdil dne 5. června i prezident F. Tuđman. „Dr. Tuđman vyjádřil potěšení z této koncepce, protože potvrzuje, že Češi a Slováci v Chorvatsku mají zájem a chtějí i nadále žít společně v míru s ostatními národy a národnostmi v Republice Chorvatsku a snažit se o její prospěch a rozvoj. Poděkoval příslušní-
149
Referendum pro Chorvatsko. Jednota 1991, roč. 46, č. 20–21, s. 3. Pro suverénní Chorvatsko. Jednota 1991, roč. 46, č. 22, s. 17. 151 TŮMA, Jiří: České etnikum na území Chorvatska, v oblasti města Daruvar v kontextu srbo – chorvatského vojenského konfliktu v roce 1991. Bakalářská diplomová práce 2006. Vedoucí práce: Mgr. David Festa. Katedra sociálních věd. Fakulta humanitních studií. Univerzita Pardubice. 152 STAŇOVÁ, Jiřina: Rovnoprávnost všech občanů. Jednota 1991, roč. 46, č. 22, s. 7. 150
33
kům české a slovenské národnosti za jejich přínos k vítězství demokracie a za snahu o její rozvoj a upevňování v Republice Chorvatsku. Zajímal se i o tom, kolik příslušníků české a slovenské národnosti v Chorvatsku žije.“153 F. Tuđman se také zavázal k zprostředkování pozvání Václava Havla. Přijetí, pomoc a uznání od prezidenta F. Tuđmana měla pro Svaz Čechů a Slováků velký význam. „Zdá se, prohlásila Lenka Janotová, že se představitelé Svazu Čechů a Slováků v RCH konečně setkávají s takovým uznáním, které naší menšině právem náleží“154 Za velký pokrok Svaz Čechů a Slováků považoval také Chartu o právech Srbů a příslušníků ostatních národností v Chorvatské republice,155 neboť touto chartou byl uznán jako reprezentant národnosti na domácí i mezinárodní úrovni. Vzhledem k válečné situaci se dožínkové slavnosti nekonaly. V listopadu byla v Bjelovaru uspořádána výtvarná, etnografická a dokumentární výstava pod názvem Dvě stě let pospolu, který získal ve válečných dnech ještě větší symboliku. Česká menšina tím ukázala, že je neoddělitelnou součástí chorvatské vlasti. „Jsme rozhořčeni, ale cítíme, že musíme vzdorovat této válce, a proto i výstava. Bojujeme i touto svou přítomností v kulturním životě chorvatské vlasti.“156
3.2.6 Vyhlášení samostatnosti Chorvatska Během léta roku 1991 začal konflikt eskalovat. Dne 25. června, ve stejný den, kdy Chorvatsko vyhlásilo samostatnost, se při mimořádném zasedání daruvarských obecních zastupitelů jednalo o aktuální politické situaci v Daruvaru, Chorvatsku a Jugoslávii. Vzhledem k tomu, že v Daruvaru nebyla v čele obce HDZ, a také díky svému multinacionálnímu složení obyvatelstva se obecní zastupitelé zasazovali o mírové řešení krize a o zachování integrity Jugoslávie. Považuji za významné, že se zastupitelé této obce z různých politických stran shodli a vydali společné prohlášení proti jednostrannému vyhlášení samostatnosti Chorvatska: „Doporučujeme sněmu RCH, aby vzhledem k celkové situaci v těchto těžkých dobách pro všechny občany RCH odstoupil od schválení jednostranného aktu (odštěpení, rozdružení apod.) a pokračoval v hledání možností společného soužití všech národností, národů i republik v rámci Jugoslávie.“157 Daruvar se snažil udržet status klidného území. Zdůrazňovalo se, že na Daruvarsku „víc než století žije 22 náro153
SELICHAROVÁ, M.: Patron oslav „200 let pospolu“. Jednota 1991, roč. 46, č. 24, s. 5. Obžínky z finanční stránky. Jednota 1991, roč. 46, č. 27, s. 6. 155 Chorv. Povelja o pravima Srba i drugih nacionalnosti u Republici Hrvatskoj , vstoupila v platnost 25. července roku 1991. http://zakon.poslovna.hr/public/povelja-o-pravima-srba-i-drugih-nacionalnosti-urepublici-hrvatskoj/2021/zakoni.aspx 9. 10. 2013 156 Dvě stě let pospolu s ještě větší symbolikou. Jednota 1991, roč. 46, č. 46, s. 12–13. 157 SELICHAROVÁ, M.: Soužití všech národů a národností. Jednota 1991, roč. 46, č. 27, s. 17. 154
34
dů a národností a ani v nejtěžších válečných dnech zde nedošlo k zaostření mezinacionálních vztahů.“158 „Straničtí vedoucí mají za úkol uklidňovat a působit na své členstvo, aby se na situaci dívalo ne očima nacionalistickýma a stranickýma, ale kulturníma a civilizovanýma.“159 Novináři Jednoty nevěnovali vyhlášení samostatnosti velkou pozornost. V dalších číslech jsou články nejčastěji věnované postojům mezinárodních velmocí ke krizi v Jugoslávii. Přebírány jsou nejčastěji agenturní zprávy a novináři Jednoty politickou situaci komentovali minimálně. Ze zpráv se může vypozorovat postupná změna přístupu jednotlivých států ke krizi v Jugoslávii, ale všechny články jsou již poměrně jednostranné. Na příklad: „Pokud agrese JA ve Slovinsku měla za následek jen tři mrtvé na straně slovinské domobrany, v nevyhlášené válce v Chorvatsku už zahynuly desítky a zanedlouho možná i stovky mladých obránců nezávislosti a demokracie v Chorvatsku. Nemalé oběti jsou i na straně Srbů. Aby se válka změnila v mír i dialog, je nutná dobrá vůle na obou stranách.“160 Dne 7. srpna jednal Svaz Čechů a Slováků o postavení české a slovenské národnosti ve válce a o činnosti Svazu ve válečných podmínkách. Předsednictvo prohlásilo, že jsou všichni občané, tedy i příslušníci české i slovenské národnosti, ohroženi válkou a touží po tom, aby se všechny problémy vyřešily mírovou cestou. „Jsme národností, která vždy usilovala, a i nyní usiluje o mírové soužití. Ohrožena je v takové míře, v jaké míře jsou ohroženi všichni, žijící ve válce. Naším úkolem je působit na uklidnění škodlivých vášní.“161 Nelehké postavení obyvatel se může vypozorovat i z úvah novinářů. Na příklad Lydie Lacinová162 si všímá kromě mediální manipulace i nedůvěřivosti, která panovala mezi lidmi a porovnává současnou situaci s minulým režimem: „Je tomu pár let, jak moji dobrou přítelkyni Srbku, která byla sekretářkou Strany v podniku, kde doposud pracuje – na schůzkách Strany vážně upozorňovali, že by se neměla přátelit s věřící osobou (to jsem já). To bylo TENKRÁT. Ale TEĎ se mi stávají podobné věci. Tuhle mě zaskočila otázka – proč si prý tak důvěřivě povídám s jednou ‚hadezeovkou‘. (Byla to Chorvatka, seděly jsme v kavárně, nevím, zda je ‚to‘). (…) Věřím, že se vám stávají obdobné věci. Tak co mám dělat – já, Češka, narozená v Srbsku, žijící v Chorvatsku?“163
158
Tamtéž. SELICHAROVÁ, M.: Chceme zůstat klidným územím. Jednota 1991, roč. 46, č. 28–29, s. 17. 160 Pozorovatelé a mírové síly do Chorvatska a SFRJ. Jednota 1991, roč. 46, č. 31, s. 5. 161 BARTOŠOVÁ, V.: Všichni jsme ohroženi válkou. Jednota 1991, roč. 46, č. 33, s. 9. 162 Lydie Lacinová (1942 Zemun) novinářka a básnířka. V roce 1988 vydala Jednota L. Lacinové sbírku básní Čas rozmýšlení. 163 LACINOVÁ, Lydie: Nedostatek rozumu anebo jak najít správné slovo. Jednota 1991, roč. 46, č. 32, s. 3. 159
35
3.2.7 Válka na Daruvarsku Červenec – srpen 1991 Jako první oběť války na Daruvarsku a Pakracku se uvádí příslušník chorvatské policie – Čech Vládo Laučan, který byl zastřelen 9. června na stráži v Omanovci. K prvním konfliktům na Daruvarsku došlo v druhé polovině července. Dne 19. července došlo k incidentu v Sirači, při kterém přišli o život při výkonu služby dva policisté doprovázející lesní dělníky. V noci z 20. na 21. července byli přímo v Daruvaru zastřeleni tři policisté. V dalším čísle Jednoty byly zveřejněny fotografie z pohřbu jednoho z policistů, mladého krajana Miroslava Poláka s komentářem: „Ještě nedávno klidné město mnohonacionální Daruvar, které se tím honosilo, zahalily události minulých dnů v čerň. Lidská srdce se sevřela v bolesti a křeči. (…) Co se to s námi děje? Kde jsou velká slova o vzájemném soužití, o lásce, o přátelství. Což je opravdu možné všechny tyto krásné květy bezcitně zašlapat do bláta nenávisti, sežehnout výstřelem?“164 Na další straně bylo otištěno prohlášení obecních zastupitelů, ve kterém se snaží uklidnit občany: „Dále vás vyzýváme, abyste se zdrželi jakýchkoliv samoiniciativních kroků, které by mohly vyvolat nežádoucí následky na další klidné soužití všech občanů našeho vícenacionálního prostředí.“165 V noci z 18. na 19. srpna se v daruvarské policejní stanici vzbouřila skupina policistů srbské národnosti a jako rukojmí zajala pět policistů, z toho čtyři policisté byli české a jeden policista chorvatské národnosti. Svaz Čechů a Slováků se zasazoval o jejich propuštění, čímž sehrál významnou úlohu v tom, že se zasazoval o ochranu všech svých příslušníků bez ohledu na stranickou příslušnost. „Při té příležitosti představitelé Svazu zdůraznili, že není důležité, ke které straně patří, protože Svaz se o ně stará jako o lidi a příslušníky české národnostní menšiny.“166 Dne 21. srpna byl Daruvar v časných ranních hodinách zasažen minometnou palbou. Ve 34. čísle Jednoty, které vyšlo 24. srpna, je na obálce fotografie zasaženého Daruvaru. Fotografie fotoreportéra Tonyho Hnojčíka,167 které dokumentují následky války 164
SELICHAROVÁ, M.: Soužití všech národů a národností. Jednota 1991, roč. 46, č. 27, s. 17. Prohlášení. Jednota 1991, roč. 46, č. 30, s. 3. 166 SELICHAROVÁ, M.: Kronika minulého týdne. Jednota 1991, roč. 46, č. 35, s. 15. 167 Tony Hnojčík (1951 Dolní Daruvar) je profesionální fotograf od roku 1971, dva roky studoval na pražské FAMU, od roku 1983 pracoval jako fotoreportér Jednoty. Vydal dvoujazyčnou monografii válečných fotografií To sam radio u ratu sine (zapadna Slavonija 1990. – 1995.) I was there, son: (western Slavonia 1990 – 1995), Zagreb 2010, ve které jsou chronologicky řazeny fotografie od osmdesátých let v SFRJ do operace Blesk v roce 1995 na území západní Slavonie (především Daruvaru, Pakracu, Prekopakry, Lipiku). Jeho fotografie mají výraznou dokumentární, ale i uměleckou hodnotu a byly zveřejněny v chorvatském i zahra165
36
v západní Slavonii, byly od tohoto čísla uveřejněny na každé obálce Jednoty až do posledního čísla roku 1991.168 V této době jsou již v Jednotě zveřejňovány zprávy a komentáře týkající se převážně válečné situace v obcích s českým obyvatelstvem, neboť v druhé polovině srpna už území západní Slavonie bylo zasaženo těžkými boji. Krajané do poloviny srpna sledovali konflikt v médiích, ale nyní se stali jeho přímými účastníky, ucítili jeho tragické dopady a mnozí z nich se začali dobrovolně přihlašovat k jednotkám chorvatského vojska. Velmi dobře popsal nastalou situaci Jiří Tůma: „Z nepřítele v televizi se stal nepřítel – soused. Osobní zklamání takovýchto vztahů – jednoho etnika vůči druhému – přináší hluboké rány, které se hojí jen velmi pomalu. Krize multietnického prostředí, kdy přestalo existovat neutrální ‚jugoslávství‘, vedla k utužení státní a v některých případech národní identity místních obyvatel české menšiny k ‚chorvatství‘.“169 Tento fakt potvrzuje v reportáži o Ivanovu Selu170 výpověď anonymního krajana: „Pokud to bylo v Kninu, tak jsme o celé té situaci četli jen v novinách, dívali se na televizi a mysleli jsme si, ono se to nějak urovná, u nás to nebude…Bohužel, teď to přišlo až sem. Jsou to všechno velká zklamání.“171 Od posledního srpnového čísla začala na stránkách týdeníku pravidelně vycházet Kronika minulého týdne, ve které byly zaznamenávány informace z oblastí zasažených válkou den po dni, především z Daruvaru, Bjelovaru, Hrubečného Pole, Pakracu a Garešnice. Kroniku z větší části připravovala Marie Selicharová. Dnes by kronika mohla být jedním z vhodných zdrojů pro zpracování chronologie válečných událostí na Daruvarsku, Hrubečnopolsku a Pakracku. Jednota také začala psát o základních životních potřebách, na příklad jak si zajistit a ošetřit vodu ze studní, jak poskytnout první pomoc, jak získat informace o válečných srážkách a jak se při nich zachovat, jak reagovat na poplach apod. Dne 25. srpna zaslal Svaz Čechů a Slováků Českým besedám a Slovenským kulturně osvětovým spolkům dopis s prosbou, aby přispěly k uklidnění situace: „V těchto pro
ničním tisku (Československo, Francie, Itálie, Rakousko, Švýcarsko, USA, Kanada), vyhledávaly je také světové zpravodajské agentury. V roce 1992 vydal společně s chorvatským novinářem Sašou Lekovićem brožuru o válce v západní Slavonii Ratni dani: bitka za slobodu zapadne Slavonije jako přílohu daruvarských novin „Buuum“. Za své dílo obdržel několik ocenění. 168 Kromě obálky čísla 35, kde byl zveřejněn obraz květin autorky Danušky Doležalové – Baltové a obálky čísla 46 na které je fotografie z výstavy Dvě stě let pospolu. 169 TŮMA, J.: České etnikum, s. 37. 170 Viz dále. 171 BARTOŠOVÁ, V.: Při práci zapomínají na situaci. Jednota 1991, roč. 46, č. 30, s. 1.
37
vlast, ve které žijeme, těžkých chvílích se obracíme na Vás s prosbou, abyste se svým působením na příslušníky našich národností snažili o zachování duchapřítomnosti a klidu. Je důležité vysvětlovat našim krajanům, že česká a slovenská národnost je v této době ve stejné situaci jako ostatní národnosti, ve stejném nebezpečí jako všechen mírumilovný a demokraticky smýšlející lid těchto krajů.“172 V dopise je náznak, že někteří krajané opouštějí rodná místa. Pro českou menšinu bylo důležité, aby ochránila své domovy, protože by při hromadné emigraci hrozilo jejímu zániku. „Je nutné zabránit panice, která už snad zachvátila některé naše krajany, kteří opouštějí svá bydliště a zanechávají tu vše, co svou pilnou prací dosáhli. Jen klid a rozvážnost, odhodlanost bránit sebe, svou rodinu a rodinný krb nás tu můžou udržet i dalších 200 i více let.“173 Již od počátku kofliktu na Daruvarsku byli krajané pevně odhodláni bránit své domovy. V situaci, kdy se ocitli mezi dvěma znesvářenými stranami, bylo nejdůležitější uchránit svůj domov. Z Daruvaru se srbští vzbouřenci stáhli do okolních hornatých lesů,174 odkud začali útočit na město. Většina srbského a chorvatského obyvatelstva odešla do bezpečnějších oblastí a tak Češi v počátku konfliktu tvořili až tři čtvrtiny dobrovolníků v obraně města. V posledním srpnovém čísle byla otištěna mapa západní Slavonie, na které je vyznačen procentuální poměr Chorvatů a Srbů v jednotlivých obcích podle posledního sčítání obyvatelstva. „Slavonie, úrodný kraj mezi řekami Sávou a Drávou a mezi Dunajem a Ilovou, dobývali Turci, pak hitlerovské vojsko a v nejnovější době se stala předmětem velkosrbského zájmu. V jaké míře může být Slavonie ‚srbskou zemí‘ svědčí následující mapa a základní údaje o počtu Chorvatů a Srbů v tomto kraji. (…) K tomu je ještě třeba dodat, že právě v slavonských obcích žije i několik desítek tisíc příslušníků maďarské, české, slovenské, německé, italské a dalších více než patnáct jugoslávských národů a národností.“175 Podle této mapy mělo srbské obyvatelstvo procentuální převahu pouze v obci Pakrac (46,4 %). Tato mapa je však zjednodušující a zavádějící, protože nevyznačuje procentuálně obyvatelstvo, které se při sčítání deklarovalo jako Jugoslávci. Tuto mapu převzal čtrnáctideník Českého svazu bojovníků za národní osvobození v článku ze dne 24. září pod titulkem V Jugoslávii ohroženy životy krajanů!176 172
Vážení krajané! Jednota 1991, roč. 46, č. 35, s. 3. Tamtéž. 174 Daruvar se nachází v jihozápadní části Panonské nížiny, na svazích pohoří Papuk. Město je obepínáno zalesněnými kopci a vinicemi. 175 Slavonie - cíl dobyvatelů. Jednota 1991, roč. 46, č. 35, s. 4. 176 Z českého tisku. Jednota 1991, roč. 46, č. 41, s. 6. 173
38
Září 1991 V září byla pro českou menšinu zásadní událostí návštěva delegace z ČSFR a následná evakuace dětí do ČSFR, o těchto událostech se pro jejich vážnost zmiňuji v samostatných kapitolách. V prvním zářijovém čísle byl otištěn dojemný dopis anonymní třináctileté dívky, která prosí o propuštění svého bratra ze služby JLA. „Není důležité, jak se jmenuji a odkud jsem. Je důležité, že jsem dítě narozené v této zemi. (…) Narodila jsem se otci Srbovi a matce Češce. Můj bratr je Čech, já sebe považuji za Češku pravoslavné víry. Donedávna to nebylo důležité. Nyní je to kvůli nějakým věcem důležité.“ 177 Novináři Jednoty se v této době vyhýbali politickým komentářům, čímž si pravděpodobně snažili zachovat objektivitu. Kromě již uvedené Kroniky minulých dnů, vypovídají o válečné situaci fotografie T. Hnojčíka, který často fotil přímo na bojišti. Na příklad v prvním zářijovém čísle jsou na dvoustraně Místo pušky fotoaparát zveřejněny jím okomentované fotografie bojů v Dolanech ze dne 1. září.178 Vesnice Dolany (chorv. Doljani), ve které je dodnes významné zastoupení českého obyvatelstva, byla významným strategickým místem, ve kterém se nacházela kasárna a velký sklad zbraní a munice JLA Polom, o které se vedly těžké boje. Dne 17. září byla dobyta chorvatskými jednotkami, čímž chorvatská strana získala významný počet zbraní, munice, vozidel a dalšího vojenského materiálu, které zvýšily její bojeschopnost. Z dnešního pohledu jsou velmi hodnotné a cenné úvahy novinářů, ve kterých jsou zaznamenané jejich autentické pocity v té době. Na příklad v úvaze Vlatky Daňkové Šeřík stojí na stejném místě…aneb co zmůže průměrný pisálek proti válce autorka velmi věrně popisuje každodenní život ve válce, strach, ale také odvahu se s nastalou situací vypořádat. „Teď znám otupělou rutinu, s jakou člověk dokáže ocenit vzdálenost výstřelu a klidně dál připravovat dítě k spánku. Ležet v posteli a počítat miny a teprve potom rozmýšlet o odchodu do sklepa. (…) Až jednou tahle válka skončí (a musí, MUSÍ!, skončit) budou úřady sčítat mrtvé a zraněné, vyčíslovávat škody, já budu dělat revizi v adresáři. Zaznamenávat ztráty v druhé neválečné linii.“179 V druhém zářijovém čísle byl otištěn velký rozhovor s předsedkyní Svazu Čechů a Slováků Lenkou Janotovou na téma činnosti Svazu ve válce, neboť někteří krajané pochy177
Vraťte mi bratra! Jednota 1991, roč. 46, č. 36, s. 3. HNOJČÍK, T.: Místo pušky fotoaparát. Jednota 1991, roč. 46, č. 36, s. 18–19. 179 DAŇKOVÁ, V.: Šeřík stojí na stejném místě… Jednota 1991, roč. 46, č. 39, s. 3. 178
39
bovali o činnosti Svazu. Na otázku, co si myslí o informování Jednoty, odpověděla: „Jednota je týdeník, proto nemůže přinášet denní zprávy, myslím si ale, že by novináři měli více navštěvovat osady a krajany a zajímat se o problémy, se kterými se naši lidé jak na vesnicích, tak i ve městech nyní setkávají (sklizeň úrody, organizování odporu MP atd). Mám pocit, že novináři mají určitý strach z reakce na jejich příspěvky. Apeluji na ně, aby byli vždy objektivní. Je lepší nepsat vůbec, než z cizího neštěstí dělat senzaci nebo některé tragické události politizovat. Jednota může v dnešní situaci udělat hodně, abychom stmelili naše krajanské řady v úsilí zůstat člověkem, ochráncem i obráncem našeho domova a vlasti v plném slova smyslu.“180 Nejstarší česká osada Ivanovo Selo byla také zasažena minometnými palbami. První minometný útok se stal 20. srpna, při kterém zahynula krajanka Štefanie Kolárová. V září byla v Jednotě otištěna reportáž Vlatky Daňkové a Tonyho Hnojčíka o Ivanově Selu, která je velmi přínosná, protože v ní zachytili názory krajanů (v reportáži nejsou uváděna jejich jména) na nastalou situaci. Na příklad muž na stráži řekl: „Já jsem pořád doufal, že u nás k tomu nedojde. My jsme Češi, byli jsme i při staré vládě a chápeme i tuto novou. Myslím, že by u nás a v jiných českých vesnicích k takovým věcem nemělo docházet…Moje jméno není důležité, lepší nejmenovat…“181 Starý muž, který zažil druhou světovou válku, tvrdil: „Tahle válka je horší než tamta. Nevíme, kdo je přítel a kdo nepřítel. Včera jsem s ním vypravoval a dneska už mě nechce pozdravit, no tak co byste tomu řekli? Chuť mají na Pémii,182 protože je to jedna z bohatších vesnic a česká. Nevím, co si myslej. My Češi děláme, ať dělají všichni, pak budou mít. My máme doma tři traktory a všechny jsme vytahali na dvůr. Jestli bude hořet ať neshořej. Musím ale jít, čeká mě práce…“183 Jedna krajanka popsala svůj strach: „Furt máme strach, jsme tady první v řadě, odzdůla nemáme nikoho. Někteří chodí večír spát tam vejš do vesnice My staří vostáváme. Co s námi bude, nevíme…“184 Vesnice Ivanovo Selo zažila největší tragédii dne 21. září, kdy při útoku přišlo o život sedm civilních osob, především české národnosti a osm jich bylo zraněno. Kvůli strachu z ostřelovačů byli zesnulí pohřbeni ve středu vesnice. Detailní průběh útoku popisuje 180
STAŇOVÁ, Jiřina: Svaz Čechů a Slováků v těchto pohnutých dnech. Jednota 1991, roč. 46, č. 37, s. 6. Při práci zapomínají na situaci. Jednota 1991, roč. 46, č. 37, s. 18. 182 Vesnici Ivanovo Selo dodnes mnozí nazývají Pémie. Tento výraz vnikl při stěhování krajanů do Chorvatska, kdy domácí obyvatelstvo nenazývalo přistěhovalce Čechy, ale Pémci. Výraz Pemac, pemski byl ustálený za vše, co přicházelo z Čech, nebo s nimi mělo spojení. 183 Při práci zapomínají na situaci. Jednota 1991, roč. 46, č. 37, s. 18. 184 .Tamtéž. 181
40
V. Herout v časopise Přehled185 a v knize Ivanovo Selo: prošlost posuta trnjem i suzama.186 Tragické výpovědi krajanů o útoku zaznamenala V. Bartošová v článku Strádají nevinní. Proč?187 Dnes je ve středu vesnice, podél hlavní silniční komunikace, symbolický památník se jmény zesnulých, chorvatským státním znakem a katolickým křížem, kterým je vyjádřena sounáležitost české národnosti s chorvatským národem a společný boj proti nepříteli. Zatímco před vypuknutím bojů na Daruvarsku měli občané kontakt s uprchlíky z jiných zasažených oblastí a poskytovali jim útočiště, v této době se někteří krajané uprchlíky stali. Útočiště jim poskytli někteří krajané v Záhřebu a Česká beseda v Záhřebu uvolnila své spolkové místnosti k nouzovému ubytování.188 „Ochota Besedy nabídnout své spolkové místnosti uprchlíkům připomíná rok 1968, kdy byly k dispozici Čechům, které vojenská intervence zastihla v Jugoslávii.“189 Česká beseda v Záhřebu také organizovala sběr oblečení, obuvi, materiálních prostředků a dárcovství krve. Česká beseda vyjádřila při mimořádném zasedání plnou podporu Svazu Čechů a Slováků a chorvatské vládě: „Správní výbor vyslovil plnou důvěru a podporu demokratickému a svobodně zvolenému vedení a státnímu zřízení RCH, ochotu hájit a obhájit její nezávislost, svrchovanost a celistvost, což je zárukou dalšího života nás i našich dětí v míru a plně rovnoprávných vztazích,…“190
Návštěva delegace z ČSFR Dne 3. září navštívila Svaz Čechů a Slováků delegace vlády České republiky, v čele s místopředsedkyní Vládního výboru pro mezinárodní vztahy Viktorií Hradskou. 191 Návštěva této delegace měla zásadní vliv na další vývoj spolupráce a poskytnutí humanitární pomoci ze strany ČSFR. Pro potřeby krajanů byla zajištěna okamžitá materiální pomoc, především zdravotnický materiál (obvazový materiál, léky), polní nemocnice, stany, přikrývky apod. Svaz Čechů a Slováků požádal o evakuaci dětí, která byla zajištěna a kterou podrobněji popisuji v následující kapitole. Krajanům byla nabídnuta také imigrace, která 185
HEROUT, V.: Válečné události na Hrubečnopolsku v letech 1991-1992. Přehled kulturních, literárních a školních otázek XIV., Daruvar 1993, s. 43–64. 186 HEROUT, V.: Ivanovo Selo, s. 139–181. 187 BARTOŠOVÁ, V.: Strádají nevinní. Proč? Jednota 1991, roč. 46, č. 44, s. 8–9. 188 LIPOVEC, Marijan – VONDRAČEK, Franjo: Česi Zagrebu – Zagreb Česima. Zagreb 2009, s. 230. 189 TÁBORSKÁ, Z.: Pomoc uprchlíkům. Jednota 1991, roč. 46, č. 48, s. 3. 190 Tamtéž. 191 Dalšími členy delegace byli: zástupce předsedkyně Vládního výboru pro mezinárodní vztahy Jaromír Novotný, poslanci Petr Pospíšil a Václav Šplíchal, generální konzul v Záhřebu Igor Furdík.
41
byla rezolutně odmítnuta. Celkem bylo od září 1991 do srpna 1992 vynaloženo pro humanitární účely 31, 2 milióny Kčs.192 O návštěvě české delegace napsala do Jednoty zprávu Věra Bartošová.193 Vedle článku o návštěvě delegace byly otištěny dopisy podpory, které Svaz Čechů a Slováků obdržel z ČSFR. Jednalo se o dopisy od předsedy vlády Petra Pitharta, zahraničního výboru České národní rady, primátora hlavního města Prahy a přednosty okresního úřadu ve Znojmě. Dne 10. září na schůzi České národní rady podala Viktorie Hradská zprávu o návštěvě Daruvaru. Pod velmi silným emocionálním dojmem vysvětlila situaci v Chorvatsku jednostranně, bez ověření informací, což se velmi často stávalo také zahraničním novinářům.194 Chorvatská vláda se úspěšně prezentovala jako demokratická, ale ve své podstatě byla nacionalistická. „Jestliže jsme hovořili se svými krajany, jsme nyní mocni vydat prvé svědectví, svědectví viděné prizmatem Čechů žijících v Chorvatsku. Nejde o válku etnickou, je namířena proti každému, kdo je v příhraničí a kdo řekl ano chorvatské vládě.“195 Také poslanec V. Šplíchal velmi zjednodušuje komplikovanou situaci: „V Chorvatsku a ve Slovinsku vládnou demokraticky zvolené vlády, v Srbsku komunisté, přejmenováni na socialisty. V podstatě jde o střet demokratických a totalitních sil.“196 Přebírání jednostranných informací pak vytvářelo falešný obraz o válce v Chorvatsku. Zajímavý je výrok V. Hradské, který potvrzuje tezi, že česká menšina ještě v roce 1990 viděla svou budoucnost v Jugoslávii a že se ze začátku také obávala vzrůstajícího chorvatského nacionalismu: „Naši krajané nám říkali a vyprávěli o váhání na samém počátku. I oni jsou ovlivňováni svou historickou zkušeností, i oni se báli, že samostatné Chorvatsko znamená nacionální impuls. I jim se v reminiscenci objevovaly představy Ustašovců, všichni konec konců máme své rodiče a všichni trochu bojujeme minulé války. Teprve potom, co se přesvědčili, že vláda Chorvatska, je vládou demokratickou, že tak s nimi jako s menšinou zachází, začali ji bránit jako vládu svoji. Jejich přirozené tíhnutí k demokracii je o to přirozenější, že takoví tam přicházeli. Je tam řada těch, kteří jsou po-
192
Odpověď na interpelaci poslankyně ČNR Gerty Mazalové na vládu České republiky ve věci pomoc chorvatským sirotkům http://www.psp.cz/eknih/1992cnr/tisky/t0025a00.htm 21. 11. 2013 193 BARTOŠOVÁ, Věra: Vidět, seznámit se, burcovat, pomoci. Jednota 1991, roč. 46, č. 36, s. 4–5. 194 Na jednostrannost upozorňuje v zápisech také Jiří Dienstbier. Viz http://www.psp.cz/eknih/1990fs/slsn/stenprot/017schuz/s017115.htm 20. 11. 2013 195 Zápis ze schůze České národní rady 10. září 1991. http://www.psp.cz/eknih/1990cnr/stenprot/022schuz/s022002.htm 22. 11. 2013 196 Tamtéž.
42
tomky těch, kteří přicházeli za masarykovského Československa197. Demokracii si chtěli ponechat ve štítu a toto nyní ohrožuje jejich životy. Jestliže jsme jim v okamžicích, které jsme prožívali přirozeně velmi emocionálně, nabídli imigraci, chci vám říci, že dalším imponujícím prvkem bylo, že byla odmítnuta.“198
Evakuace dětí do ČSFR Dne 13. září odjela první skupina dětí autobusem zajištěným československým Červeným křížem do ČSFR.199 Další transporty proběhly ve dnech 20. 9., 3. 10., 10. 10. a 3. 11. Pomoc byla poskytnuta dětem ve věku od šesti do osmnácti let bez ohledu na nacionální příslušnost. Celkem bylo do ČSFR evakuováno 1 500 dětí. Děti byly ubytovány v rekreačních střediscích po celé České republice.200 Pro děti bylo zajištěno dovybavení, výuka, sportovní a kulturní program. Výuka byla organizována učiteli z Chorvatska za pomoci českých učitelů. Z ubytovacích středisek se pravidelně ozývali matky nebo učitelé a jejich zprávy byly zveřejňovány v týdeníku. Většinou byly podávány informace o průběhu pobytu dětí, o problémech s jakými se všichni potýkali apod. Během pobytu posílaly děti dopisy rodičům, z nichž některé byly v Jednotě zveřejněny. Na příklad dopis Davora Ivanoviće: „V M. Lázních je hodně léčivých pramenů. Přijíždějí sem turisté, poněvadž je to krásné turistické město, ale milejší je mě můj dům v Daruvaru než toto celé město. Tady žijeme, ale není to jako doma. Často si myslím, že až se jednou vrátím domů, nebudu chtít už nikdy cestovat. Stýská se mi tady a chci jít domů. Krásně nás tady přivítali, dobře nás ubytovali, dostáváme chutná jídla, mazlejí nás a hlídají. Mám tady hodně kamarádů, ale přece často myslím na Daruvar a netrpělivě čekám na návrat domů.“201 Odjezdy dětí byly velmi emotivní, Jednotě se podařilo zachytit emoce v rozhovorech s dětmi a rodiči před odjezdem. Na příklad jedenáctiletý Danko Polák popsal svůj zážitek: „Byla válka! Slyšel jsem, jak se střílí a tatínek vykouk za rohem. Jeden 197
Tento výrok je nepravdivý a zavádějící, protože za doby masarykovského Československa se do Chorvatska přesídlilo maximálně pár jedinců. 198 Zápis ze schůze České národní rady 10. září 1991. http://www.psp.cz/eknih/1990cnr/stenprot/022schuz/s022002.htm 22. 11. 2013 199 Česká televize v rámci pořadu Babylon natočila reportáž o evakuaci dětí do ČSFR. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1131721572-babylon/411236100152037/ 3. 11. 2013 200 Děti byly ubytovány v těchto lokalitách: Seč, Chlum u Třeboně, Mariánské Lázně, Jánské Koupele, Zderaz, Vranov nad Dyjí, Stáž pod Ralskem, Medlov u Nového Města na Moravě, Kletečná u Humpolce, Maxičky u Děčína, Znojmo, Proseč u Skutče, Špindlerův Mlýn. 201 Dopis byl zveřejněn společně s ostatními dopisy dětí a zprávou o pobytu v Mariánských Lázních učitelky Ivanky Farkašové. Chybí nám jen domov. Jednota 1991, roč. 46, č. 49–50, s. 12.
43
‚metek‘202 udělal fííí, jen tak zapískal, jak proletěl. Pak jsme utíkali do sklepa a tam jsme leželi. Bojím se. V noci se bojím. Budu brečet. Za tátou i za mámou, za bratrem, i za sekou.203“204 V několika číslech Jednota zveřejnila seznam evakuovaných dětí, čímž chtěla upozornit na to, že do ČSFR odjely děti všech národností. „V první skupině, která je v Seči, jelo sice nejvíce dětí, které chodí do české základní školy v Komenského (…), dále děti ze Končenic, Brestova, Ivanova Sela. Zejména mezi středoškoláky bylo hodně příslušníků jiných národností. O druhé skupině máme přesnější údaje. Z 294 dětí, které jsou v Jánských Koupelích u Opavy je 192 české, 76 chorvatské, 19 srbské a 7 maďarské národnosti.“205 Svaz Čechů a Slováku zpočátku předpokládal, že děti stráví v ČSFR maximálně pár týdnů. Celkem děti strávily v ČSFR čtyři a půl měsíce. Poslední skupina dětí se vrátila 31. ledna roku 1992. Po návratu dětí do Chorvatska vydala NVI Jednota knihu Listy svědectví a díků,206 ve které byly zveřejněny z větší části články novinářů Jednoty, které byly v týdeníku otištěny během roku 1991, dopisy evakuovaných dětí z ČSFR, protiválečné básně, doplněné fotografiemi Tonyho Hnojčíka. Některé texty a básně mají také výraznou literární hodnotu. Kniha je věnována všem, kteří se zasloužili o evakuaci dětí. Říjen – listopad 1991 Během října a listopadu bylo Daruvarsko stále cílem útoků. Dne 7. října roku 1991 vypršelo tříměsíční moratorium na proces osamostatnění Slovinska a Chorvatska. Den poté Chorvatsko vyhlásilo úplnou samostatnost a přetrhalo všechny vazby s Jugoslávií. O vyhlášení samostatnosti napsal krátkou zprávu Karel Bláha, pro kterou převzal chorvatský propagandistický titulek Naplnění dlouholetého snu o svobodě. Za viníka konfliktu označuje jednoznačně velkosrbskou politiku. „Agresívní velkosrbské živly v Jugoslávii rozdmýchaly válku na 60 % území, které patří Chorvatsku. Několik set lidí bylo v Chorvatsku zabito a několik tisíc jich bylo zraněno, což je následek ničivých akcí JA a srbských teroristů.“207 V tomto čísle byla také otištěna výzva F. Tuđmana k mobilizaci: „Nenávist vůči Chorvatsku a velkosrbské choutky zmařily všechny mírumilovné pokusy Chorvatska o mí202
Chorv. metak – česky kulka, náboj, střela. Chorv. seka – česky sestra 204 Výlet to není. Jednota 1991, roč. 46, č. 38, s. 17. 205 STRÁNÍKOVÁ, Libuše: Jen ať se nám strašně vrátí. Jednota 1991, roč. 46, č. 39, s. 11. 206 JANOTOVÁ, L. a kol.: Listy svědectví a díků. Daruvar 1992. 207 BLÁHA, K.: Naplnění dlouholetého snu o svobodě. Jednota 1991, roč. 46, č. 40, s. 4. 203
44
rová jednání. Nezbývá tedy než zmobilizovat všechny své síly na obranu domoviny. Všichni, kteří budou povoláni do chorvatského obranného vojska nechť splní svou čestnou povinnost bránit domov i demokratické Chorvatsko!“208 Zdenka Táborská líčí svědectví výrazné osobnosti české menšiny, Siniši Njegovana 209
Stárka
o bojích ve vesnici Prekopakra, při kterých přišel o život jeho otec, a jeho matka
byla těžce zraněna. „Zabili mu otce a on stíral krev z jeho pantoflí. Maminka utrpěla 27 ran následkem explozí. Viděl šílené ničení svého domu, svého všeho…“ 210 Popisuje nelidské podmínky, kdy bylo v jednom sklepě ukryto 30 lidí. Konflikt vnímá jako obrannou válku Chorvatska. „Bezcitné bestie se vyžívají celý den a noc, zatímco Prekopakra hrdinně brání svobodu a demokracii, Chorvatsko – jako část civilizovaného světa, své domy a majetky.“211 V říjnu a listopadu byly v Jednotě otištěny zajímavé úvahy Lydie Lacinové. V úvaze Válečná rozmýšlení se zamýšlí nad různými aspekty války, na příklad popisuje svůj pohled na chorvatské a srbské vzbouřence: „V mé uličce zůstalo z padesáti lidí sotva patnáct Máme tam však nové ‚dočasné‘ sousedy. Jsou to gardisti – bojovníci o samostatné nezávislé Chorvatsko. Mají pozice za našimi domy na louce. Ale to ještě nejsme všichni. V našich pahorkatých zahradách, ovocných sadech a vinohradech (kde je ještě všechno zelené), jsou i strážcové minulých časů. Říkají jim ‚snajperisti‘, protože to nejsou obyčejní hlídači minulosti. Svými speciálními puškami se snaží zachránit i dále (nyní už jen svou vlastní) minulost.“212 V úvaze V provincii se zamýšlí nad Daruvarem jako malým provinčním městem, porovnává bývalý komunistický režim, kdy bylo jasné, kdo je kdo, s tím současným, ve kterém se nemohli zcela orientovat. „To, co kdysi v rodině znamenala stranická legitimace, možná teď znamená uniforma gardisty…V obci máme nové lidi. Dáváme jim šanci.
208
Výzva dr. Tuđmana k obraně Chorvatska. Jednota 1991, roč. 46, č. 40, s. 4. Siniša Njegovan Stárek (1946 Sunj) je malíř, spisovatel, básník. V roce 1992 a 1995 byl zvolen poslancem pro českou a slovenskou národnostní menšinu v parlamentu Chorvatska. Byl předsedou České besedy v Prekopakře a předsedou klubu krajanských výtvarníků při Svazu Čechů a Slováku v Chorvatsku. V roce 2008 vydal v chorvatštině knihu o přistěhování Čechů na území Pakrace, Prekopakry a Lipiku (Česi u Prekopakri, Pakracu i Lipiku). V roce 2012 vydal knihu o českých přistěhovalcích na Pakracku v letech 1840– 1960 (Graditelji, glumci, sokoli). Do Jednoty přispíval svými originálními kresbami a karikaturami o krajanském životě. 210 TÁBORSKÁ, Z.: Prekopakra duní. Jednota 1991, roč. 46, č. 41, s. 9. 211 Tamtéž. 212 LACINOVÁ, L.: Válečná romýšlení. Jednota 1991, roč. 46, č. 40, s. 10. 209
45
Ostatně, jako i těm před nimi. Snad nás tato nová vláda vytáhne z provincie. Nepochybuji. Spíš se bojím.“213 V úvaze Duchovní mobilizace vyjadřuje zklamání z počínání JLA. „Pěticípá hvězda se změnila v chobotnici krvelačnou, skluzkou. Všechno jako v horrorech. Hvězda je sice ještě živá, ale tak zohyzďěná, že asi končí na smetišti dějin. Kdyby se včas stáhla, mohla ještě celá a zachovalá najít své místo v historickém muzeu. Budoucí generace ji mohli vidět takovou, jakou kdysi, na začátku svého panování byla: čistá a neposkvrněná.“214 Také Libuše Stráníková215 napsala několik zajímavých úvah a úvodníků. V úvodníku U nás i psi pláčou popisuje svůj strach, ale také úlevu, že jsou děti evakuovány v Seči. „Slyšela jsem už sirény, strašlivý zvuk letadla a výbuch bomby. Strach mám hrozný. Ale už ne tak bezhlavý jako před tím, kdy ve mně při každém výstřelu hrklo: propána, kde mám děti?“216 Obdivuje chorvatské vojáky: „Ale pokud praští miny, pokud z nedalekého bojiště duní střelba z těžkých děl, až se otřásá půda pod nohama, obdivuju tyhle chlapce, kteří nás zdraví ‚véčkem‘ (tak jsme v šedesátém osmém zdravily Čechoslováky). Obdivuju je za jejich odvahu, za optimismus, odhodlání…“217 Během konfliktu podepisovaly znesvářené strany několik příměří, která byla často ihned po podepsání porušena. „Den ze dne slyšíme z rozhlasu zprávy o podepsání bůhvíkolikátého příměří. I ti, kteří by mírovým dohodám věřili, jsou však krutou skutečností ihned přesvědčeni, že pravda je jiná. V Daruvaru jsou hlasatelova slova o příměří doprovázena houkáním sirén, které oznamují buď letecké nebezpečí. Není snad dne, abychom od svých bývalých spoluobčanů nedostali několik dárků z Velkého Srbska.“218 Bývalý důstojník JLA Zdeněk Cerha ze Záhřebu chtěl již v polovině srpna roku 1991 v rámci chorvatského vojska založit zvláštní českou jednotku, jako za druhé světové války, kdy Češi založili v rámci partyzánského odboje Československou brigádu Jana Žiž-
213
LACINOVÁ, L.: V provincii. Jednota 1991, roč. 46, č. 40, s. 11. LACINOVÁ, L.: Duchovní mobilizace. Jednota 1991, roč. 46, č. 43, s. 16. 215 Libuše Stráníková (1950 Brestov) je od roku 2006 hlavní a zodpovědná redaktorka a ředitelka NVI Jednota. V Jednotě působila také jako redaktorka Dětského koutku, korektorka a jazyková redaktorka. Od roku 2013 je také předsedkyní Svazu Čechů v Chorvatsku. Vystudovala češtinu a jugoslavistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. 216 STRÁNÍKOVÁ, L.: U nás i psi pláčou. Jednota 1991, roč. 46, č. 29, s. 3. 217 STRÁNÍKOVÁ, L: Odvahy a odhodlání máme dost, nenechte ale za nás mluvit zbraně. Jednota 1991, roč. 46, č. 42, s. 12. 218 HNOJČÍK, T.: Příměří bez klidu. Jednota 1991, roč. 46, č. 40, s. 28. 214
46
ky z Trocnova.219 V Jednotě byl v listopadu otištěn dopis, který Z. Cerha zaslal Svazu Čechů a Slováků. „Zveme všechny chlapce a děvčata, kteří nejsou zrekrutováni, aby se dobrovolně přihlásili do Českého praporu chorvatského vojska bez ohledu na nacionální a jinou příslušnost. Následujte příkladu svých otců a dědů, kteří v řadách České brigády Jana Žižky z Trocnova jako antifašisté bojovali za naši svobodu a naši vlast - Chorvatsko.“220 Svaz Čechů a Slováků této iniciativě nebránil, ale vzhledem k tomu, že je kulturně-osvětovou organizací, vyžadoval, aby se celá akce zakládala výhradně na dobrovolnosti a aby byla součástí Chorvatského vojska pod vedením jeho hlavního štábu. Ustrojení proběhlo v prosinci, krátce poté byl však prapor rozpuštěn. Okolnosti rozpuštění praporu nejsou zcela známé. Siniša Njegovan Stárek rozpuštění praporu vysvětluje tím, že se většina Čechů se k chorvatským jednotkám přihlásilo dobrovolně, nechtěli měnit prostředí a oddělovat se od ostatních. Také si byli vědomi toho, že by tím jednotky, jejichž příslušníky byly, ztratily svoji bojeschopnost.221 Během podzimních měsíců vzrostl v České republice zájem o českou menšinu v Daruvaru, především byly v Jednotě zveřejňovány články z českého tisku, o čemž se se zmiňuji v samostatné kapitole. V posledním říjnovém čísle byly otištěny dopisy podpory čtenářů jednoty z ČSFR222 a v listopadu dopisy dětí z Pardubic pro děti z Daruvarska.223 V posledním listopadovém čísle byl otištěn rozhovor se zdravotníky, lékařem Vítem Švancarem a ošetřovatelkou Hanou Mikešovou, kteří přijeli do Daruvaru pomáhat.224 V prosincovém čísle byl otištěn rozhovor s ředitelkou úřadu Českého výboru Červeného kříže o české humanitární pomoci v Chorvatsku.225 Jednota tímto sehrála zásadní roli v informování krajanů o české pomoci Chorvatsku.
219
První československý partyzánský prapor Jana Žižky z Trocnova vznik1 v květnu roku 1943. V brigádu se přetvořil v říjnu téhož roku. „Do konce války soustředila ve svých řadách celkem 3500 bojovníků, většinou Čechů, ale také Chorvatů, Srbů, Slováků a italských vojenských dezertérů. Velení brigády probíhalo v češtině a výcvik se řídil polním řádem československé armády. V bojích proti nacismu zemřelo 298 českých krajanů. Podle některých údajů ale byly celkové ztráty brigády vyšší – 700 partyzánů a 800 jich bylo raněno.“ VÍŠEK, Zdeněk: Česká menšina v chorvatské Slavonii. Navýchod č. 1/2013, s. 15. 220 Formování české jednotky Chorvatského vojska. Jednota 1991, roč. 46, č. 46, s. 7. 221 STÁREK, Siniša Njegovan: Ratna zbivanja na daruvarskom i pakračkom području 1991. i 1992. godine. Přehled kulturních, literárních a školních otázek XIV., Daruvar 1993, s. 34–35. Toto tvrzení potvrzují také váleční veteráni z Daruvaru. Viz krátká reportáž chorvatské televize HRT o Češích ve válce. http://www.youtube.com/watch?v=KICMqoOTuz0 18. 11. 2013 222 Málo je někdy hodně. Jednota 1991, roč. 46, č. 42, s. 16. 223 U nás se ti bude taky líbit. Jednota 1991, roč. 46, č. 46, s. 17. 224 SELICHAROVÁ, M.: Na pomoc lidu, který strádá. Jednota 1991, roč. 46, č. 46, s. 17. 225 BARTOŠOVÁ, V.: O české humanitární pomoci v Chorvatsku. Jednota 1991, roč. 46, č. 49–50, s. 18–19.
47
Po vypuknutí konfliktu se na stránkách Jednoty stále častěji objevovaly básně krajanů, kteří se na tento způsob vyrovnávali s válečnou situací. Hlavním motivem bylo válečné strádání. Otištěny byly básně Karla Bláhy, Lydie Lacinové, Jiřiny Staňové,226 Rudy Turka,227 Miloslavy Krolové,228 Žofie Kraskové.229 Zajímavým a odlehčeným pohledem na válečnou situaci v podobě povídek na pokračování Válka švejkovskýma očima, které napsal Vladimír Daňek.230 Prosinec 1991 Koncem listopadu byla pod patronátem představitelů OSN a Evropského společenství podepsána mírová dohoda o stažení jednotek JLA z Chorvatska.231 V prvním prosincovém čísle byla uveřejněná krátká zpráva o odsunu jednotek JLA s výstižným titulkem Konečné sbohem! Během prosince chorvatské vojsko získalo kontrolu nad značnou částí území západní Slavonie. Bojová linie se vzdálila od Daruvaru. Dne 14. prosince byl v Daruvaru po 54 dnech zprovozněn vodovod.232 Během války docházelo k válečným zločinům, páchaných paravojenskými jednotkami i jugoslávskou armádou na civilním obyvatelstvu. V Jednotě byla popsána některá svědectví. Na příklad Věra Bartošová zachytila svědectví Anny Koprivy z vesnice Vukovije, které srbští ozbrojenci vypálili celé hospodářství. „Vždy jsme byli se všemi zadobře. Proto jsme neutíkali. Museli jsme každý den krmit. Můj manžel každému pomohl. Nevěděla
226
Jiřina Staňová (1947 Karlovy Vary – 2007 Bjelovar) po přistěhování do Daruvaru v roce 1972 se aktivně podílela na kulturním životě krajanů, učila lidové tance a písně, hrála a režírovala divadlo, působila v NVI Jednota, v letech 1992–2005 byla její ředitelkou a hlavní a odpovědnou redaktorkou. Psala verše a drobnou prózu. 227 Rudolf (Ruda) Turek (1918 Ljudevit Selo – 2011) byl právník, psal básně a povídky. Nakladatelství Jednota vydalo pět jeho knih. První byla Žízeň na cestách (Záhřeb 1945), následovala sbírka básní Slunce a sny (1963), v roce 1999 souhrnný soubor jeho veršů a prózy nazvaný Světla Daruvaru a v roce 2008 sbírku povídek Jaké je loučení. Jeho kniha Domov má jméno Daruvar (Praha 1995) je encyklopedickou příručkou o české krajanské literatuře. 228 Miloslava Krolová (1923 Souš u Mostu – 2011 Záhřeb) ekonomka, po odstěhování do Záhřebu se aktivně zapojila do krajanského života. V letech 1994–1999 byla předsedkyní České besedy v Záhřebu. Psala verše a prózu, mezi její nejznámější básně patří báseň o strádání Vukovaru pod názvem Vukovaru, uveřejněna v Jednotě 1991, č. 46., s. 20. 229 Žofie Krasková (1911 Kutná Hora) byla učitelka, redaktorka a novinářka. Psala básně, prózu, eseje a fejetony, byla redaktorkou Našeho koutku a rubriky o rodině a domácnosti v Jednotě, dopisovala do Jednoty a Kalendáře, připravovala učebnice pro české školy a překládala. Napsala román Přehrady (Daruvar 2001), dvě sbírky básní Stíny a záře (Daruvar 1976) a Tři krůpěje (Daruvar 1989). 230 Vladimír (Vlado) Daňek (1923 Dežanovec) zastával různé veřejné funkce a podílel se na rozvoji kulturního života v Daruvaru. Od roku 1952 do roku 1975 pracoval jako novinář a fotoreportér v Jednotě. Přispíval také do chorvatských novin. V roce 2003 mu NVI Jednota vydala knížku povídek V lese a u vody. V jeho próze převládá humorné ladění. 231 Viz s. 19. 232 HEROUT, V.: Pet godina poslije. Daruvar 1996, s. 72.
48
jsem, co nás čeká. (…) Nechci se tam vrátit. Ani mrtvá. Třebas dělala služku. Když jsem se dostala z ohně a slyšela řev hořících živých zvířat…Nikdy tam nechci. Pláč. Pláč nad ztrátou všeho, co bylo během let vlastníma rukama nahospodařeno, nad ztrátou sousedů, nad ztrátou domova.“233 V posledním čísle roku 1991 byly zveřejněny fotografie z válečné linie v okolí Daruvaru, s příznačnou otázkou Bude mít Daruvar klidné Vánoce? „Úspěchy chorvatských bojovníků na západoslavonské frontě se řadí jeden za druhým. Osvobození silných nepřátelských základen, jakými byly například Bijela či Borky dává naději obyvatelům Daruvaru, a jeho okolí že by mohli vánoční svátky prožít v poměrném klidu. Právě z těchto nepřátelských míst byl Daruvar nejčastěji a nejsurověji ostřelován.“234
3.2.8 Mírové apely V roce 1991 bylo zveřejněno několik apelů a dopisů, které zasílal Svaz Čechů a Slováků během válečných dnů především české vládě a Václavu Havlovi. V dopisech a apelech je velmi patrný prochorvatský postoj, neboť Svaz Čechů a Slováků byl v této době již jasně nakloněn chorvatské straně a hájil její zájmy, protože česká menšina byla zklamána Jugoslávií, která prakticky přestala existovat a ve které ještě v roce 1990 viděla svou budoucnost. Obzvláště poté, co se JLA začala otevřeně angažovat na straně srbských vzbouřenců,235 viděla česká menšina svou existenci pouze v samostatném Chorvatsku. Dne 8. srpna zaslal Svaz Čechů a Slováků dopis nejvyšším představitelům ČSFR,236 ve kterém Svaz správně předpokládá, že v této době již mezi znesvářenými stranami nebyla možná dohoda a že vyřešení krize a zastavení ozbrojeného konfliktu je možné pouze za pomoci mezinárodní společnosti. „Jsme pro společné soužití všech národů žijících na tomto území a vyjadřujeme svůj nesouhlas s vražděním lidu – i příslušníků naší menšiny – jen proto, že chce být na své půdě svým pánem.“237 Na stejné straně je otištěno prohlášení vedení Československého ústavu zahraničního z 9. srpna, ve kterém je uvedeno,
233
BARTOŠOVÁ, V.: Když do vesnice ‚vtrhnou‘ sousedé. Jednota 1991, roč. 46, č. 48, s. 16. Bude mít Daruvar klidné Vánoce? Jednota 1991, roč. 46, č. 49–50, s. 16. 235 Viz s. 16. 236 Dopis byl zaslán prezidentu Václavu Havlovi, předsedovi Federálního shromáždění ČSFR Alexandru Dubčekovi, sekretariátu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, která v té době zasedala v Praze a Československému zahraničnímu ústavu 237 Vážení pánové! Jednota 1991, roč. 46, č. 33, s. 3. 234
49
že vyvíjí maximální úsilí o vyřešení současných problémů jednáním v souladu a přáním našich krajanů.238 Dne 14. srpna zaslali představitelé národnostních menšin v Chorvatsku apel vládám mateřským zemím, mezinárodním organizacím239 na to, „aby se zastavila krvavá agrese na Republiku Chorvatsko.“240 Je zde uvedena typická chorvatská propagandistická věta: „Provádí se čištění částí Republiky Chorvatska od nesrbského a demokraticky zaměřeného obyvatelstva, které společně provádí komunistická vláda Srbska a Jugoslávská armáda.“241 V apelu se brání chorvatská ústava, která údajně spolu s mezinárodně přijatými akty zaručuje všem stejná práva. V prosincovém čísle byl otištěn dopis adresovaný prezidentu V. Havlovi,242 ve kterém se ho Svaz Čechů a Slováků snaží přesvědčit, aby uznal samostatnost Chorvatska: „Těžce na nás, příslušníky české a slovenské menšiny, dolehla zpráva, že ČSFR uzná jenom samostatnost Slovinska a ne i Chorvatska jenom proto, že v chorvatských zákonech nejsou regulována práva Srbů. Nejnovější ústavní zákon o zajištění a dodržování lidských práv a práv příslušníků národnostních menšin a další deklarace Sněmu Chorvatska jasně potvrzují, že Srbové v Chorvatsku mají všechna práva jako chorvatský národ.“243 Také zástupci České besedy v Záhřebu zaslali dopis s podpisy občanů V. Havlovi, ve kterém ho prosí o uznání samostatnosti Chorvatska. „Víme, že nám pomáháte a jsme vděčni za veškerou pomoc, kterou jste nám poskytli. Víme, že i vy procházíte kritickým obdobím, že i vaše možnosti jsou omezeny, ale přesto pane prezidente, naše utrpení nemůže zmírnit jen humanitární pomoc, rány se vyléčí, ale všechny jejich příčiny nemohou být odstraněny. A proto Vás prosíme, abyste se svou autoritou zasadil o uznání samostatnosti naší druhé vlasti – Republiky Chorvatska“244 Ve stejném čísle byl otištěn dopis čtenářů Jednoty adresovaný V. Havlovi, aby uznal Chorvatsko. I oni zaujímají čistě chorvatský postoj: „Tu se brání demokracie a svoboda proti zbytkům komunistického teroru.“245 „Pomozte svou diplomatickou činností zachránit nás, Čechy a Slováky i ostatní národy žijící
238
O tomto dopise se ve své knize zmiňuje Jiří Dienstbier. Viz DIENSTBIER, Jiří: Od snění k realitě. Vzpomínky z let 1989-1999. Praha 1999, s. 220. 239 Tento apel podepsalo 12 různých národnostních spolků a sdružení a byl zaslán vládám 22 zemí a 15 mezinárodním organizacím. 240 Apel. Jednota 1991, roč. 46, č. 48, s. 16. 241 Tamtéž. 242 Viz příloha č. 7. 243 Vážený pane prezidente! Jednota 1991, roč. 46, č. 48, s. 3. 244 Pane prezidente, pomozte Republice Chorvatsku! Jednota 1991, roč. 46, č. 49–50, s. 5. 245 Vážený pane prezidente. Jednota 1991, roč. 46, č. 49–50, s. 14.
50
v Chorvatsku, tak jak to činí Ukrajina a Maďarsko. Prosíme, uznejte Chorvatské republice právo na samostatnost tak, jak to uznávají druzí.“246 Zatímco Češi v Chorvatsku apelovali na V. Havla, aby uznal samostatnost Chorvatska, početná slovenská menšina ve Vojvodině se ocitla v odlišné situaci. Představitelé Matice slovenské v Srbsku požádali prostřednictvím zastupitelského úřadu československou stranu, aby neuznala samostatnost Chorvatska, kvůli obavám o zhoršení jejich situace v Srbsku.247
3.2.9 Články převzaté z českého tisku Během roku 1991, obzvláště po vypuknutí konfliktu na Daruvarsku, zveřejnila Jednota několik článků z českého tisku, který se začal zajímat o situaci, články většinou pouze přejala, aniž by je nějak hodnotila nebo komentovala. Především přebírala články týkající se přímo české menšiny. V podzimních měsících informování českého tisku začal hodnotit Božidar Grubišić248 nebo Věra Bartošová. Články byly nejčastěji přebírány z deníku Rovnost, Lidových novin, Rudého práva a deníku Práce. Jednota nejčastěji zveřejňovala články reportéra Jiřího Roupce z deníku Rovnost,249 který se ve svých reportážích zajímal o českou menšinu. První z nich je reportáž Po setmění může začít boj, která byla otištěna 13. července v moravském deníku Rovnost. Autor navštívil místa s českým obyvatelstvem, informuje o Daruvaru, Pakraci, Prekopakře. Situace v této době byla napjatá, ale klidná. „Jediné, co snad méně zasvěcený pozorovatel může postřehnout sám, je jakási veřejná ‚válka vlajek‘. Podle toho, která je vyvěšena, dá se snadno poznat, na které straně kdo stojí.“250 V prvním zářijovém čísle převzala Jednota jeho dvoustránkovou reportáž 200 let od domoviny251 ze začátku srpna, ve které se zabývá příchodem krajanů do Chorvatska, jejich historií ale také současným životem. Všímá si
246
Tamtéž. O tomto problému se zmiňuje Jiří Dientsbier na schůzi ČNR ze dne 9. října. Viz http://www.psp.cz/eknih/1990fs/slsn/stenprot/017schuz/s017116.htm 20. 11. 2013 248 Božidar Grubišić (1925 Záhřeb – 2000 Šibenik) byl novinářem, psal prózu. Zasloužil se o rozvoj krajanského tisku. Byl šéfredaktorem Jednoty v roce 1949 a dále pak v letech 1952–1965. Byl jedním ze zakladatelů Chorvatsko-české společnosti. Chorvatsko-česká společnost uděluje od roku 2012 cenu Božidar Grubišić, která se uděluje za zásluhy v oblasti médií a publicistiky, za přínos k popularizaci chorvatsko-českých vztahů. První laureátkou této ceny je NVI Jednota. Viz stránky Chorvatsko české společnosti. http://www.hcdzg.hr/podaci/podaci02-4.htm 2. 12. 2013 249 Brněnský deník (v letech 1885–1991 Rovnost, místy s různými přívlastky, poté do roku 2006 Moravský demokratický deník RT, Moravské noviny Rovnost a Brněnský deník Rovnost) je brněnský, původně levicový regionální deník, založený v roce 1885 Pankrácem Krkoškou. V současnosti je součástí značky Deník vydavatele Vltava-Labe-Press. 250 ROUPEC, Jiří: Po setmění může začít boj. Jednota 1991, roč. 46, č. 31, s. 8. 251 Tato reportáž byla otištěna v příloze deníku Rovnost dne16. srpna 1991. 247
51
také aktuální situace v Chorvatsku a postavením krajanů v konfliktu. „Jak nám bylo vysvětleno, Češi alespoň tam, kde je jejich počet větší, jsou neutralizační silou národnostních sporů. Proto byl na Daruvarsku většinou klid. Nejenže na ně nikdo neútočí, ale nikdo si to s nimi nechce ani rozházet. Všichni jsou si vědomi, že kdyby se Češi přidali na něčí stranu, ta by rázem získala rozhodující převahu. Češi jsou pro demokratické změny, a proto sympatizují s Chorvaty.“252 Autorovi se podařilo zaznamenat názor krajanů v době, kdy je konflikt ještě bezprostředně nezasáhl. „Nesdílejí však v žádném případě názory extrémně nacionalistických sil, ale netají se ani tím, že jsou pro zachování Jugoslávie v současných hranicích, i když na rovnoprávnějším principu, například na základě konfederace či podobného státního útvaru.“253 V listopadu Jednota otiskla reportáž J. Roupce o návštěvě evakuovaných dětí ve Vranově nad Dyjí pod názvem Výlet s jízdenkou válka.254 V reportáži se J. Roupec vyhnul hodnocení a komentování konfliktu, zaměřil se pouze na pocity dětí, matek a učitelů. Velký ohlas v českých médiích měla návštěva Daruvaru delegací v čele s V. Hradskou a evakuace dětí do ČSFR. Jednota převzala některé články z českého tisku o české humanitární pomoci krajanům.255 Podle ní věnoval české menšině největší pozornost z českých deníků Moravský demokratický deník Rovnost, který přímo telefonoval do Daruvaru a otiskoval válečné fotografie T. Hnojčíka. Také chorvatský Večerní list uveřejnil 22. listopadu rozhovor s V. Hradskou, ve kterém se domnívá, že Chorvatsko zvolilo cestu demokracie. „Dlouho jste žili v totalitárním režimu, a to znamená, že Chorvatsko v každém případě symbolizuje cestu od totality k demokracii. Věříme, že tato cesta čeká i ostatní jihoslovanské národy.“256 Tento rozhovor Věra Bartošová přeložila do češtiny a zveřejnila v 47. čísle Jednoty. V posledním zářijovém čísle se poprvé vyjadřuje o českých sdělovacích prostředcích Božidar Grubišić, který si všiml, že se český tisk o situaci v Chorvatsku začal mnohem více zajímat. „K dřívějším skromným, málo hovořícím notickám, obyčejně přebíraným od tiskových agentur, převážně Tanjugu, přidávají se v poslední době téměř denně i hlášení zvláštních zpravodajů a také vážnější komentáře.“257 Za nejlepšího informátora o válce v Chorvatsku považuje regionální Karlovarský deník: „Nejvýstižnější reportáže o bojích, 252
ROUPEC, J.: Dvě stě let od domoviny. Jednota 1991, roč. 46, č. 36, s. 8–9. Tamtéž. 254 ROUPEC, J.: Výlet s jízdenkou válka. Jednota 1991, roč. 46, č. 45, s. 12–13. 255 STAŇOVÁ, J.: O pomoci české menšině v Chorvatsku. Jednota 1991, roč. 46, č. 39, s. 7. 256 BARTOŠOVÁ, V.: Od totality k demokracii. Jednota 1991, roč. 47, č. 47, s. 10. 257 GRUBIŠIĆ, Božidar: Růst publicity a uvědomění. Jednota 1991, roč. 46, č. 39, s. 6. 253
52
poměrech a vůbec o válce v Chorvatsku uveřejňuje téměř každodenně Karlovarský deník.“258 Zároveň z něho cituje značně jednostrannou větu: „Tohle je zuřivý, nenávistný boj komunistického většinového srbského režimu proti teritoriu, jež se rozhodlo s komunismem skoncovat a jít si svou cestou.“259 V říjnu opět B. Grubišić komentuje český denní tisk, který podle něj o situaci a bojích v Chorvatsku informuje „poněkud skromněji, suchými a stručnými informacemi tiskových agentur, jenom občas nějakým vážnějším komentářem, převážně objektivním a ve prospěch republiky, která je vystavena bezohledné a nemilosrdné agresi Bělehradu a odtamtud řízenou armádou.“260 Odsuzuje prohlášení jugoslávského velvyslance v Praze Stanislava Stojanoviće, který upozornil na jednostrannost čs. médií.261 Podle Grubišiće se od něho „nemohlo nic jiného očekávat, než aby tlumočil ‚pravdu‘ služebního Bělehradu a Srbska.“262 Všechny zprávy, které mají odlišný pohled na situaci v Chorvatsku než chorvatská válečná propaganda Grubišić odsuzuje. „Do toho arzenálu vyvracení faktů, řízeného pravděpodobně z bělehradské továrny lží, patří i jistě útoky na svědectví poslankyně Viktorie Hradské, kterou se pokusily obvinit, že fandí jenom jedné straně.“263 V listopadu B. Grubišić kritizuje postoj čs. politiky vůči Jugoslávii, především Jiřího Dienstbiera, který zastával názor, že je nutný jednotný tlak celé Evropy na všechny znesvářené strany.264 Kritizuje také komentáře novináře Luboše Palaty, který si ve svých reportážích snažil zachovat neutrální postoj. „Kolega Luboš Palata, jako každý, kdo je jenom povrchně a neúplně obeznámen s poměry a stavem v zemi, o které píše a o které má jen letmé poznatky, odvažuje se k takovým a podobným krasobruslařským kličkám.“265 Historik J. Pelikán v práci Obraz jugoslávské krize v roce 1991 na stránkách Mladé fronty Dnes a Občanského (Českého) deníku upozorňuje na některé historické neznalosti L. Palaty, ale zároveň považuje jeho dvoustránkovou reportáž otištěnou v Občanském deníku
258
GRUBIŠIĆ, Božidar: Růst publicity a uvědomění. Jednota 1991, roč. 46, č. 39, s. 6. Tamtéž. 260 GRUBIŠIĆ, B.: Pravda proniká pomalu, ale jistě. Jednota 1991, roč. 46, č. 42, s. 6. 261 Stanislav Stojanović na jednostrannost českých médií upozornil v rozhovoru pro Rudé Právo dne 25. září 1991. Jednota tento rozhovor převzala a uveřejnila v čísle 40. 262 Tamtéž. 263 Tamtéž. 264 Jiří Dienstbier působil v letech 1989–1992 jako československý ministr zahraničí a místopředseda federální vlády. Své osobní vzpomínky na rozpad Jugoslávie a politické zákulisí mezinárodního jednání Evropského společenství, OSN a USA s představiteli jednotlivých republik při vzniku samostatného Slovinska a Chorvatska popsal v publikaci Od snění k realitě: vzpomínky z let 1989-1999. 265 GRUBIŠIĆ, B.: Evropský tlak – ale na koho? Jednota 1991, roč. 46, č. 45, s. 6. 259
53
v listopadu za jednu z nejlepších analýz jugoslávského konfliktu, která byla ve sledovaných denících otištěna během roku 1991.266 Také Věra Bartošová hodnotí v listopadovém čísle český tisk. Zaměřuje se na „texty se jménem a příjmením autora.“267 Na rozdíl od Božidara Grubišiće přiznává, že nemůže být objektivní: „Vítám je [pozn. texty se jménem a příjmením autora], protože ve válce, v níž jsem se octla, v níž jsme se octli, aniž jsme ji chtěli, nemám novinářský nadhled. Straním. Musím, musíme stranit, protože víme, kdo začal první vrhat granáty na Daruvar, víme, kdo odvedl naše chlapce do nenávratna, víme, že v našem městečku a jeho okolí zůstali ti, kteří válku nechtějí, ale bojovat musejí.“268 Během podzimu natočil na Daruvarsku režisér Vladislav Kvasnička spolu s dramaturgyní Ivanou Gerovou a kameramanem Antonínem Kutíkem film Naši ve válce,269 který ve své magisterské práci velmi dobře hodnotí J. Tůma.270 V Jednotě napsala článek o jejich návštěvě Věra Bartošová pod názvem Jak se rodí přátelství. V listopadu byl v Jednotě zveřejněn přepis v rozhovoru s dramaturgyní Ivanou Gerovou o natáčení filmu, který byl vysílán v říjnu v rádiu Svobodná Evropa. I. Gerová popisuje osobní zážitky a svůj pohled na konflikt: „Na místě jsem si uvědomila, že skutečně nejde jenom o tento konflikt etnický. Pochopitelně z historického hlediska je naprosto skvěle využíván. Nazývat všechny Chorvaty ustaši ze strany Srbů a všechny Srby zase četníky, je metoda, kterou vlastně používá jugoslávská armáda, která bojuje pod praporem s rudou pěticípou hvězdou vlastně proti všem lidem, kteří si dali na vlajku šachovnici, erb.“271 Všimla si také toho, že zásadním problémem konfliktu byla nevyřešená srbská otázka v Chorvatsku. „A navíc prezident Tuđman, když vyhlásil nezávislost Chorvatska, vlastně menšinu jako by neuznával.
266
PELIKÁN, J.: Obraz jugoslávské krize v roce 1991 na stránkách Mladé fronty Dnes a Občanského (Českého) deníku. In: Lidé města, Praha 1996, s. 147. 267 BARTOŠOVÁ, V.: Nad českým tiskem těchto chorvatských válečných dnů. Jednota 1991, roč. 46, č. 44, s. 5. 268 Tamtéž. 269 Film byl natočen v koprodukci čtyř tehdejších subjektů: Filmového studia Barrandov, České televize, NTV a.s. a Krátkého filmu Praha a. s. Podporu získal také od Grantové komise a Komentáře k filmu četl Ondřej Vetchý. 270 „Film jako takový je obsahově velmi tendenčně zaměřený, což ale vychází z podstaty místa, kde se autor pohyboval a co sám zažil. Některé komentáře zní velmi zkresleně a mohou vytvářet matoucí dojmy u diváků filmu. Věci zde jsou černobílé, bez hlubších analýz a komentářů, což výpovědní hodnotu snímku snižuje.“ TŮMA, J.: Chorvatští Češi, s 37–38. 271 Protože jsou pro pokrok. Jednota 1991, roč. 46, č. 47, s. 8–9.
54
To je problém, od kterého se to všechno odvíjí. To znamená, že neuznával nejen srbskou, ale také českou menšinu.“272 3.2.10 Shrnutí Na začátku roku byly v Jednotě uveřejňovány články, ve kterých bylo podporováno konfederativní uspořádání Jugoslávie. Od začátku roku 1991 do vyhlášení referenda o samostatnosti Chorvatska Jednota uveřejňovala spíše neutrální články a snažila se od konfliktu distancovat. Na příklad o incidentu v Pakraci na přelomu února a března informuje objektivně a všímá si mediální manipulace. V této době si také Svaz Čechů a Slováků zachovával od konfliktu odstup a zasazoval se o mírové vyřešení konfliktu a soužití všech obyvatel. V rozhodujících okamžicích se ale přiklání k chorvatské straně, kterou považuje za demokratickou. V Jednotě byly uveřejňovány texty, ve kterých chorvatská vláda ujišťovala menšiny, že jim zajistí veškerá práva. Chorvatská vláda se prezentovala jako vláda demokratická, ale ve své podstatě pouze zaměnila komunistický režim režimem nacionalistickým. Vzhledem k tomu, že je týdeník Jednota podporován ze státního rozpočtu, nemohl si dovolit nesouhlasit s vládnoucí stranou a uveřejňovat protivládní texty. Od vyhlášení samostatnosti Chorvatska a vypuknutí války na Daruvarsku, tedy poté, co se konflikt začal bezprostředně dotýkat české menšiny, se názory mění a krajané vidí svou budoucnost pouze v samostatném Chorvatsku. Krajané se mezi prvními začali dobrovolně přihlašovat do jednotek chorvatského vojska, aby ochránili své domovy. Na začátku konfliktu bylo až 75 procent obránců města Daruvar české příslušnosti.273 V této době se novináři Jednoty vyhýbali politickým komentářům, často byly přebírány agenturní zprávy z chorvatských agentur (HINA, Vjesnik). Jednota neinformovala ani o válečných událostech z jiných krajů Chorvatska. Po vypuknutí konfliktu Jednota nepřestala i přes technické potíže vycházet, ale značně se změnila její struktura. „Protože nebylo možné dojíždět pro barevné ofsetové filmy, chybí od č. 36 barevná titulní stránka a obsah se podřizuje válečným událostem, takže se ztrácejí dosavadní rubriky, a od č. 38 se zmenšuje obsah stránek.“274 Hlavním tématem se staly válečné události na Daruvarsku, Hrubečnopolsku a Pakracku. Důležitá je rubrika Kronika minulých dnů Marie Selicharové, a uveřejňované fotografie Tonyho Hnojčíka, které jsou velmi významným dokumentem té 272
Tamtéž. HNOJČÍK, T.: To sam sine, s. 256. 274 SELICHAROVÁ, M.: Vývoj a proměny Jednoty. Přehled kulturních, literárních a školních otázek, č. 26, 2006, s. 8. 273
55
doby. Díky těmto fotografiím odebíralo Jednotu i obyvatelstvo, které česky neumělo. Novináři Jednoty se museli vyrovnat s válečnou situací a uveřejnili několik zajímavých úvah. Jednota také uveřejňovala básně krajanů s válečnou tématikou. Velmi přínosné jsou reportáže z vesnice Ivanovo Selo, které zachycují autentické názory krajanů a zaznamenávají jejich tragické osudy. Pro českou menšinu měla velký význam návštěva delegace v čele s V. Hradskou a evakuace dětí do ČSFR. Jednota věnovala evakuaci dětí velký prostor a sehrála tím důležitou roli v informování rodičů a příbuzných o pobytu dětí v ČSFR. Jednota uveřejňovala také dopisy a apely, které Svaz Čechů a Slováků zasílal především čs. vládě. V těchto apelech je značný prochorvatský postoj a obhajoba „demokratického“ Chorvatska. Během podzimních měsíců se o situaci v Chorvatsku stále více začal zajímat i český tisk. Jednota přebírala a zveřejnovala některé články z českých médií. Český tisk hodnotil nejčastěji Božidar Grubišić, který chválil především texty, které jsou dnes historiky považovány za jednostranné. Za viníka konfliktu je považována jednoznačně srbská strana a JLA. Jednota se v tomto ohledu ztotožnila s chorvatským pohledem, informovala, ostatně i z důvodů, že česká menšina byla na Daruvarsku přímo konfrontována s působením srbských milicí, jednostranně, ale nikdy ne extrémisticky. Stejně jako v chorvatských médiích byly v Jednotě v některých textech srbské vojenské skupiny a JLA titulovány „četníky“, „srbskými teroristy“, „srbočetníky“, „velkosrbskými extrémisty“, „jugoslávskou armádou“, „yugosoldateskou“. 3.3
Rok 1992
3.3.1 Od sarajevského příměří do mezinárodního uznání Chorvatska 15. 1. 1992 Dne 7. ledna roku 1992 v Sarajevu podepsali F. Tuđman a S. Milošević mírovou dohodu o definitivním zastavení bojů.275 Tento krok byl považován na mezinárodní úrovni za pozitivní, a tak dne 15. ledna uznalo 15 členských zemí Evropského společenství samostatnost Chorvatska. ČSFR tak učinila den poté. Během ledna se válečná situace v západní Slavonii uklidnila a příměří bylo až na menší incidenty dodržováno. Díky příměří došlo mezi znesvářenými stranami k výměně 275
Viz s. 18.
56
válečných zajatců a padlých. V Pakraci k nim došlo 9. a 16. ledna, tyto události fotograficky zdokumentoval T. Hnojčík. Jednota otiskla jeho fotoreportáž o výměně padlých v druhém lednovém čísle. „Příměří nám nepřináší jenom radostné okamžiky. Oběma válečným stranám dochází, že na sebe nemusejí koukat jen přes mušky zbraní, ale že se mohou domlouvat a přistoupit i k určitým kompromisům.“276 V následujícím čísle pak byla jeho fotoreportáž o výměně zajatců.277 Dne 7. ledna navštívila Daruvar československá delegace, kterou vedl poradce prezidenta Václava Havla Alexandr Vondra.278 Hlavním cílem návštěvy bylo získání co nejvíce informací v souvislosti k uznání samostatnosti Chorvatska. Při této návštěvě byla dohodnuta okamžitá materiální pomoc (dodání stavebního materiálu) a dlouhodobější pomoc, která by „měla obsahovat obnovení hospodářské spolupráce s daruvarskými podniky, která byla válkou přerušena, pomoc při obnovení dobytčího fondu, daruvarských vinic, vinařství, pivovarnictví (…).“279 Mezinárodní uznání nezávislosti Chorvatska v hranicích, jaké mělo jako federální jednotka SFRJ, považovala česká menšina stejně jako většina Chorvatů za historický úspěch a naději pro budoucnost. Po mezinárodním uznání bylo v úvodníku Jednoty otištěno blahopřání Svazu Čechů a Slováků prezidentu F. Tuđmanovi k uznání samostatnosti Chorvatska. „Zasíláme Vám srdečné blahopřání k uznání suverénnosti a nezávislosti Republiky Chorvatska mezinárodní pospolitostí a přejeme Vám i sobě, aby v naší krásné vlasti konečně zavládl skutečný mír, ve kterém budeme moci začít s jeho obnovou a svobodně budovat lepší budoucnost.“280 Na stejné straně je zveřejněno také poděkování V. Havlovi za to, že ČSFR uznala samostatnost Chorvatska. „Jsme rádi a hrdi na to, že naše stará vlast je mezi prvními, kteří uznávají naši svobodu.“281 Po uznání Chorvatska se o konfliktu vyjadřuje Karel Bláha v článku Svoboda, demokracie a stejná práva pro všechny. Zatímco na začátku roku 1990 zastává K. Bláha v článcích celojugoslávské zájmy a ostře se vyhrazuje proti nacionalistickým hnutím, za
276
HNOJČÍK, T.: Pakrac 9. ledna 1992. Jednota 1992, roč. 47, č. 2., s. 2. HNOJČÍK, T.: Hra osudu. Jednota 1992, roč. 47., č. 3., s. 2. 278 V delegaci byl František Lipka – velvyslanec ČSFR v Bělehradu, Igor Furdík – generální konzul ČSFR v Záhřebu a Pavel Máša – ředitel 1. odboru federálního ministerstva zahraničních věcí ČSFR. Delegace se setkala s představiteli Svazu Čechů a Slováků, ale také s chorvatskými obecními a státními zastupiteli. 279 BARTOŠOVÁ, V.: Okamžitá pomoc a dlouhotrvající spolupráce. Jednota 1992, roč. 47, č. 1., s. 3. 280 Dopisy byly uveřejněny na úvodní stránce časopisu. Jednota 1992, roč. 47, s. 3. 281 Tamtéž. 277
57
které považuje i stranu HDZ F. Tuđmana,282 v roce 1992 se jeho názor zcela změnil. Především je patrné zklamání z počínání JLA, která se v červenci již otevřeně připojila na stranu srbských vzbouřenců. „V okamžiku, kdy jugoslávské válečné letectvo potřetí bombardovalo samý střed našeho malého Daruvaru, mnozí lidé pochopili hloubku nelidskosti zastánců různých teorií o jugoslavství a jednotě, které vyústily v agresívní válku proti skutečnému soužití národa.“283 Dále ale v tomto článku uznává také vinu chorvatské strany a postavení krajanů v konfliktu. „Česi a Slováci velmi těžce doplatili v této špinavé válce v Chorvatsku na nedostatek vůle a rozhodnosti Srbů a Chorvatů – konečně se dohodnout, jak nově upravit své dlouhodobé stavy. Naši krajané (…) byli šílenými teroristy mučeni a vražděni, i když skutečně nikomu nic neučinili. Naopak, od začátku většina z nich poctivě a upřímně napomínala jednu i druhou stranu, aby upustila od hraní si s ohněm, s lidskými osudy i s životem a smrtí vůbec.“284 Během roku 1992 zůstala válka stále jedním z hlavních témat Jednoty. Také během roku 1992 byly na obálkách týdeníku nejčastěji zveřejněny fotografie válečného strádání T. Hnojčíka. V lednu Jednota stále informovala o pobytu dětí v ČSFR až do jejich návratu. Aktuální rubrikou zůstala také Kronika minulých dnů. Krajané se i nadále s válečným konfliktem a jeho následky vyrovnávali na stránkách Jednoty v podobě básní, úvah a povídek. Po podepsání mírové dohody v Sarajevu se během jara mezi znesvářené strany rozmístily mírové síly OSN.285 UNPA zóna Západ286 zahrnovala území západní Slavonie, pod kterou spadaly obce Daruvar, Hrubečné Pole, Pakrac, západní část obce Novska a Nová Hradiška. V této zóně působily jednotky z Argentiny, Kanady, Nepálu a Jordánu. Rozmístění a pobyt jednotek na Daruvarsku byl také v Jednotě reflektován. Jednota dokonce zveřejnila rozhovory s představiteli mírových sil. V prosinci roku 1992 zaměnila dosavadní šéfredaktorku Jednoty Miru Kulićovou287 Jiřina Staňová. Od prosince roku 1992 není v Jednotě státní politice věnován prostor, jak ostatně zajímavě konstatuje M. Selicharová: „Od nastoupení Jiřiny Staňové (…) se státní politice, o kterou u čtenářů nebyl ani zájem, nevěnuje pozornost (mimo jiné také proto, že to byl požadavek Úřadu pro menšiny), a hlavní důraz se klade na krajanské události. 282
Viz s. 23. BLÁHA, K.: Svoboda, demokracie a stejná práva pro všechny. Jednota 1992, roč. 47, č. 2., s. 3. 284 Tamtéž. 285 Viz s. 20. 286 Pod dohledem OSN byly 4 zóny. Viz s. 20. 287 Mira Kulićová byla byla ředitelkou NVI Jednota a šéfredaktorkou Jednoty v letech 1982–1992. 283
58
Vzhledem k tomu, že v krajanském životě došlo k obrodě a že byla založena řada nových krajanských spolků, bylo to nutné a logické.“288
288
SELICHAROVÁ, M.: Vývoj, s. 8.
59
Závěr Rozpad mnohonárodnostní Jugoslávie, ve které byla všechna etnika rovnoprávná, znamenal pro českou komunitu v Chorvatsku, ale nejen pro ni, velké zklamání. V roce 1990, poté, co byly ve všech republikách vyhlášeny předčasné volby do republikových parlamentů, se menšiny mohly oprávněně cítit ohroženy, neboť nevěděly, jaký bude jejich status po volbách. V SFRJ nebyly používány termíny většina nebo menšina. Nový systém v Chorvatsku a i v jiných republikách toto rozdělení na majoritu a minoritu umožnil. Postavení národnostních menšin v Chorvatsku v období vypjatého chorvatského a srbského nacionalismu nebylo jednoduché. Vláda HDZ v čele s F. Tuđmanem se sice v obecné rovině vyslovovala za demokratickou přestavbu Chorvatska, která ale ve své podstatě demokratická nebyla. Svůj program založila na antikomunismu a vypjatém nacionalismu, který měl často protisrbský charakter. „Tuđman svým nekompromisním postojem a uskutečňovanou politikou přiblížil srbské obyvatelstvo v Chorvatsku pod vliv Miloševićova Srbska a srbské válečné propagandy.“289 Výsledkem byl ozbrojený konflikt, který zasáhl především civilní obyvatelstvo a řadu národnostních menšin. V úvodu práce jsem si stanovila tři základní výzkumné otázky, na které jsem se v práci pokusila odpovědět. Jako odpověď na první otázku, tedy jak Jednota nahlížela na rozpad Jugoslávie v letech 1990 až 1992, lze říci, že jsem při analyzování článků z roku 1990 dospěla k závěru, že krajanský týdeník Jednota ze začátku roku uveřejňoval články, ve kterých je podporováno zachování Jugoslávie, neboť v Jugoslávii spatřovala česká menšina svoji budoucnost. V politických komentářích je upozorňováno na „nacionalistické živly“, za které je považována také chorvatská strana HDZ. Na začátku roku je jazyk a styl článků silně ovlivněn socialistickou rétorikou, která se postupem roku pomalu vytrácí. Celkový dojem z článků z roku 1990 je neutrální a za jediné východisko z krize je považována demokracie a pluralismus, ale zároveň je zdůrazňováno soužití všech národů a národností. Na začátku roku 1991 jsou v Jednotě uveřejňovány články, ve kterých je podporováno konfederativní uspořádání Jugoslávie. V analyzovaných textech už je patrný strach z ozbrojeného konfliktu. Po vyhlášení nezávislosti Chorvatska a po vypuknutí konfliktu na Daruvarsku v srpnu se informování Jednoty podřizuje válečným událostem. V období od 289
PRTINA, S.: Válka, s. 58.
60
vyhlášení samostatnosti Chorvatska v roce 1990 do mezinárodního uznání Chorvatska v roce 1992 jsou politické komentáře nejčastěji věnovány postojům mezinárodních velmocí ke krizi v Jugoslávii. Přebírány jsou nejčastěji agenturní zprávy a novináři Jednoty politickou situaci komentovali minimálně. Ze zpráv se může vypozorovat postupná změna přístupu jednotlivých států ke krizi v Jugoslávii, ale všechny články jsou již poměrně jednostranné. V odpovědi na otázku, jak se vyvíjel názor české menšiny na rozpad Jugoslávie a jak byl v Jednotě reflektován, pak můžeme konstatovat, že v článcích uveřejňovaných v týdeníku Jednota je patrná postupná změna názorů české menšiny na rozpad Jugoslávie. V roce 1990 spatřovala česká menšina svou budoucnost v Jugoslávii a východisko z krize viděla v pluralismu, demokracii a mírném soužití všech národů a národností. Z analýzy ale také vyplývá, že česká menšina nebyla jednotná, neboť někteří příslušníci se začali angažovat v chorvatské straně HDZ, velký ohlas nemělo založení vlastní krajanské strany. Po vypuknutí prvních nepokojů v oblasti Kninu se Svaz Čechů a Slováku v Chorvatsku od konfliktu distancoval. V rozhodujících okamžicích se ale přikláněl k chorvatské straně, kterou považoval za demokratickou. Zásadním mezníkem je referendum o budoucím uspořádání státu, ve kterém se česká menšina zcela ztotožnila s chorvatskou státní identitou. Po vypuknutí konfliktu na Daruvarsku nemohli krajané zůstat neutrální, protože museli bránit své domovy a přiklonili se k chorvatské straně. Na stránkách Jednoty se krajané vyrovnávali s válečnou situací. Uveřejňovány byly úvahy a protiválečné básně. Česká menšina také hledala pomoc u bývalé vlasti, v Jednotě bylo uveřejněno několik apelů, které Svaz Čechů a Slováků v Chorvatsku zaslal čs. vládě, především V. Havlovi, aby uznal samostatnost Chorvatska. Velký prostor byl na stránkách Jednoty věnován české humanitární pomoci, především evakuaci dětí do ČSFR. Zamýšlíme-li se nad třetí námi vytýčenou otázkou, tedy zda týdeník Jednota sympatizoval s některou ze zúčastněných stran konfliktu, musíme nejprve zdůraznit, že týdeník sehrál nezanedbatelnou úlohu v informování krajanů během válečných dnů. I přes technické potíže vycházel pravidelně. Během války informoval jednostranně a v některých textech byl značný vliv chorvatské válečné propagandy. Vzhledem k tomu, že je časopis podporován z chorvatského státního rozpočtu, i vzhledem k tomu, že Češi byli v mnoha případech oběťmi útoků srbských milicí, a sám Daruvar byl ostřelován ze srbských pozic, byl ale takový způsob informování nasnadě. 61
Z dnešního hlediska jsou velmi cenné úvahy novinářů a reportáže o krajanech, díky kterým se můžeme dnes seznámit s autentickými názory krajanů ve válečné situaci. Týdeník Jednota sehrál také významnou lokální úlohu, zejména kvůli reportážním fotografiím Tonyho Hnojčíka ho odebírali i obyvatelé, kteří česky neuměli. Domnívám se, že úloha a postavení národnostních menšin v rozpadu SFRJ je velmi zajímavým tématem, které ještě nebylo komplexně zpracováno. Dalším tématem, které by mohlo být předmětem bádání, je postavení slovenské menšiny v Chorvatsku v době rozpadu Jugoslávie a postavení české a slovenské menšiny ve Vojvodině ve stejném čase.
62
Seznam zkratek AVNOJ – Antifašistická rada národního osvobození Jugoslávie (Antifašističko vijeće narodnog oslobođenja Jugoslavije) CEEPUS – Central European Exchange Program for University Studies ČSFR – Česká a Slovenská Federativní Republika HDS – Chorvatská demokratická strana (Hrvatska demokratska stranka) HDZ – Chorvatské demokratické společenství (Hrvatska demokratska zajednica) HINA – Chorvatská zpravodajská agentura (Hrvatska izvještajna novinska agencija) HSLS – Chorvatsko sociálně liberální svaz (Hrvatski socijalno liberalni savez) CHDP – Chorvatská demokratická pospolitost, česká zkratka HDZ JLA – Jugoslávská lidová armáda NDH – Nezávislý stát Chorvatsko (Nezavisna Država Hrvatska) NVI Jednota – Novinově vydavatelská instituce Jednota RCH – Republika Chorvatsko RSK – Republika Srbská Krajina (Republika Srpska Krajina) SAO – Srbská autonomní oblast (Srpska autonomna oblast) SFRJ – Socialistická federativní republika Jugoslávie (Socijalistička Federativna Republika Jugoslavija) SDS – Srbská demokratická strana (Srpska demokratka stranka) SKH - SDP – Svaz komunistů Chorvatska – Strana demokratických proměn (Savez komunista Hrvatske – Stranka demokratskih promjena) SK – Svaz komunistů (Savez komunista) SKJ – Svaz komunistů Jugoslávie (Savez komunista Jugoslavije) UNPA – United Nations Protected Areas
63
Sažetak O raspadu Socijalističke Federativne Republike Jugoslavije (SFRJ) objavljeno je mnogo radova u kojima autori različitih znastvenih disciplina sagledavaju problematiku iz raznih aspekata. Međutim, s aspekta brojnih nacionalnih manjina problematika raspada još uvijek nije dovoljno istražena odnosno na temelju dosadašnjih rezultata ne može se sa sigurnošću utvrditi njihova uloga i odnos prema raspadu SFRJ. Složenost političke situacije 1991. godine na prostoru bivše SFRJ, čija je posljedica oružani sukob, negativno se odrazila i na položaj češke nacionalne manjine u Hrvatskoj koja je postala izravnim sudionikom konflikta prvenstveno radi obrane vlastitih domova. Cilj ovog rada je istražiti pogled na političku situaciju u procesu raspada SFRJ od 1990. do 1992. godine u časopisu Jednota, glasilu češke nacionalne manjine u Hrvatskoj. Vremensko razdoblje istraživanja određeno je na temelju ključnih događaja koji su utvrdili način i tijek procesa raspadanja SFRJ. U radu se analizira razvoj mišljenja češke nacionalne manjine u odabranom razdoblju, ali također i njihova uloga u ratu. Predmet analize su komentari, osvrti, kolumne i reportaže koje su pisali pripadnici češke nacionalne manjine. Vijesti izvještajnih agencija koje su se objavljivale u časopisu, u radu nisu analizirane. Detaljno su analizirani svi brojevi Jednote iz 1990. i 1991. godine te prva tri broja iz 1992. godine. Tijekom 1990. godine uglavnom su se objavljivali članci i politički osvrti s ciljem očuvanja jugoslavenskog jedinstva, s pretpotstavkom kako je češka nacionalna manjina u takvim prilikama vidjela i svoju budućnost. Međutim, ne može se tvrditi kako je to bio jedinstven stav Čeha u Hrvatskoj jer su se neki pripadnici manjine već tada opredjelili, prvenstveno političkim angažmanom u Hrvatskoj demokratskoj zajednici. Istovremeno, osnivanje češke političke stranke u Hrvatskoj nije naišlo na uspjeh uglavnom zbog nedostatka podrške. Početkom 1991. godine u Jednoti su objavljivani članci u kojima je zastupljen stav konfederativnog uređenja SFRJ, a prekretnički trenutak je referendum o hrvatskoj samostalnosti u kojemu se češka nacionalna manjina sasvim identificirala s hrvatskim identitetom. Početkom oružanih sukoba na širem daruvarskom području, Česi više nisu mogli zadržati neutralnost te su se odazvali mobilizaciji kako bi stali u obranu svojih domova. 64
U Jednoti su redovito objavljivani apeli Saveza Čeha i Slovaka u Hrvatskoj, kojima se pozivala čehoslovačka vlada, a naročito predsjednik Vaclav Havel, za priznanje Republike Hrvatske. Časopis je također redovito objavljivao informacije o humanitarnoj pomoći koja je pokrenuta u Čehoslovačkoj, a najviše tekstova je posvećeno djeci u izbjeglištvu. Na temelju rezultata provedene analize, može se zaključiti kako je u časopisu 1990. godine izražena neutralnost češke nacionalne manjine, a jedini način rješavanja nastale političke krize sagledavan je u okviru suživota svih naroda i nacionalnosti. Već početkom 1991. godine bitna karakteristika objavljenog sadržaja u časopisu je strah od oružanog sukoba, a s njim i radikalan zaokret u doživljaju političke situacije na prostoru bivše SFRJ. Časopis Jednota imao je važnu ulogu u informiranju pripadnika češke nacionalnosti tijekom rata, ali i izuzetan fotoreporterski doprinos ponajviše zahvaljujući ratnim fotografijama Tonyja Hnojčika, zbog kojih je Jednotu uzimalo i stanovništvo koje nije znalo češki jezik. Usprkos tehničkim problemima u ratu, časopis je redovito izlazio.
65
Literatura Tištěné zdroje a literatura AGIČIĆ, Damir: Hrvatsko-češki odnosi na prijelazu iz XIX. u XX. stoljeće. Zagreb 2000. BARIĆ, Nikica.: Srpska pobuna u Hrvatskoj 1990–1995. Zagreb 2005. BEDNÁŘ, Stanislav: Život české a slovenské menšiny v Jugoslávii v období od Mnichova po vznik NDH(1938-1941). Magisterská diplomová práce 2009. Vedoucí práce: doc. PhDr. Vladimír Goněc, DrSc. Historický ústav FF MU Brno. DAŇKOVÁ, Vlatka: Moje české kořeny: sborník prací 28 krajanských autorů. Daruvar 2011, s. 56. DIENSTBIER, Jiří: Od snění k realitě. Vzpomínky z let 1989-1999. Praha 1999. DUGAČKI, Vlatka: Svoj svome. Češka i slovačka manjina u međuratnoj Jugoslaviji (1918.-1941.). Zagreb 2013. DUGAČKI, Vlatka.: Historiografija o Česima u Hrvatskoj. Historijski zbornik, roč. 62, č. 1/2011, s. 233–250. GOLDSTEIN, Ivo.: Hrvatska 1918–2008. Zagreb 2008. HEROUT, Vjenceslav: Ivanovo Selo: prošlost posuta trnjem i suzama. Ivanovo Selo 1996. HEROUT, Vjenceslav: Válečné události na Hrubečnopolsku v letech 1991-1992. Přehled kulturních, literárních a školních otázek XIV., Daruvar 1993, s. 43–64. HEROUT, Vjenceslav: Pet godina poslije. Daruvar 1996. HLADKÝ, Ladislav.: Bosna a Hercegovina: historie nešťastné země. Brno 1996. HLADKÝ, Ladislav.: Jugoslávská krize a její historické souvislosti. Jinočany 1993. HLADKÝ, Ladislav a kolektiv: Vztahy Čechů s národy a zeměmi jihovýchodní Evropy. Praha 2010. HNOJČIK, Toni: To sam radio u ratu sine (zapadna Slavonija 1990. – 1995.). I was there, son: (western Slavonia 1990 – 1995), Zagreb 2010. HRABCOVÁ, Jana: Československo – chorvatské vztahy v období 1918-1938. Bakalářská diplomová práce 2006. Vedoucí práce: doc. PhDr. Ladislav Hladký. Historický ústav FF MU Brno. JANOTOVÁ, Lenka a kol.: Listy svědectví a díků. Daruvar 1992. KOKAISL, Petr a kol.: Krajané: Po stopách Čechů ve východní Evropě. Praha 2009. KRMPOTIĆ, Miroslav: Kronologija rata:agresija na Hrvatsku i Bosnu i Hercegovinu (s naglaskom na stradanja Hrvata u BiH (1989.-1998.). Zagreb 1998. 66
LIPOVEC, Marijan – VONDRAČEK, Franjo: Česi Zagrebu – Zagreb Česima. Zagreb 2009. MATUŠEK, Josef: Češi v Chorvatsku. Daruvar 1994. MIŠKULIN, Ivica: Stranka ugroženog naroda – djelovanje Srpske demokratske stranke u zapadnoj Slavoniji 1990. –1991. In: Srpska pobuna u zapadnoj Slavoniji 1990. – 1995.: nositelji, institucije, posljedice. Slavonski Brod – Zagreb 2012. PELIKÁN, Jan a kol: Dějiny Srbska. Praha 2005. PELIKÁN, Jan.: Jihoslovanská krize: kořeny a souvislosti, Praha 1996. PELIKÁN, Jan.: Obraz jugoslávské krize v roce 1991 na stránkách Mladé fronty Dnes a Občanského (Českého) deníku. In: Lidé města, Praha 1996. PRTINA, Srdjan: Válka v Chorvatsku. In: ŠMÍD, Tomáš – VAĎURA. Etnické konflikty v postkomunistickém prostoru. Brno 2007, s. 62. RADELIĆ, Zdenko et kol.: Stvaranje hrvatske države i Domovinski rat, Zagreb 2006. RYCHLÍK, Jan – PERENČEVIĆ, Milan: Dějiny Chorvatska. Praha 2007. SELICHAROVÁ, Marie: Vývoj a proměny Jednoty. Přehled kulturních, literárních a školních otázek, č. 26, 2006, s. 5–15. STÁREK, Siniša Njegovan: Ratna zbivanja na daruvarskom i pakračkom području 1991. i 1992. godine. Přehled kulturních, literárních a školních otázek XIV., Daruvar 1993, s. 34– 35. STRÁNÍKOVÁ, Libuše: Výzkumy v české menšině v Chorvatsku. Přehled kulturních a historických, literárních a školských otázek, č. 28, 2010, s. 5–15. ŠESTÁK, Miroslav a kol.: Dějiny jihoslovanských zemí, Praha 1998. ŠTĚPÁNEK, Václav: Jugoslávie – Srbsko – Kosovo. Kosovská otázka ve 20. století. Brno 2011. ŠTĚPÁNEK, Václav: Několik pohledů na nacionalismus – jeden z faktorů rozpadu Jugoslávie. In: Balkán a nacionalismus: labyrintem nacionální ideologie. Brno 2012, s. 39. TEJCHMAN, Miroslav a kol.: Historické souvislosti rozpadu Jugoslávie. Praha 1996. THOMPSON, Mark: Kovanje rata. Mediji u Srbiji, Hrvatskoj, Bosni i Hercegovini. Zagreb 1995 TŮMA, Jiří: České etnikum na území Chorvatska, v oblasti města Daruvar, v kontextu srbo – chorvatského vojenského konfliktu v roce 1991. Bakalářská diplomová práce 2006. Vedoucí práce: Mgr. David Festa. Katedra sociálních věd Filozofická fakulta Univerzita Pardubice. 67
TŮMA, Jiří.: Chorvatští Češi na Daruvarsku pohledem cizince. Magisterská diplomová práce 2009. Vedoucí práce: prof. PhDr. Leoš Šatava, CSc. Katedra sociálních věd Filozofická fakulta Univerzita Pardubice. TUREK, Ruda: Domov má jméno Daruvar. Praha 1995. VALCOVÁ, Martina: Identita českého etnika v Daruvaru v kontextu politiky. Magisterská diplomová práce 2008. Vedoucí práce: prof. PhDr. Leoš Šatava, CSc. Katedra sociálních věd Filozofická fakulta Univerzita Pardubice. VÍŠEK, Zdeněk: Česká menšina v chorvatské Slavonii. Navýchod č. 1/2013, s. 15.
Elektronické zdroje JANOTOVÁ, Leonora: Česká menšina v Chorvatsku a kultura. http://www.zahranicnicesi.com/docs/prispevek_janotova.pdf 4. 3. 2013 JOVIĆ, Dejan: Bitka za etnički status u postjugoslavenskim državama. Političke analize 5, březen 2011, s. 36–45. http://www.fpzg.unizg.hr/docs/PA/PA5-Jovic-Bitka-za-etnickistatus.pdf 25. 9.2013 KRESOVÁ, Hanka: Česká menšina v Chorvatsku. http://www.dzs.cz/index.php?a=viewprojectfolder&project_folder_id=16&view_type_code=document&general_file_id=1063& 6. 9. 2013 MARIJAN, Davor: Sudionici i osnovne značajke rata u Hrvatskoj 1990.–1991. Časopis za suvremenu povijest 40, 2008, č. 1, s. 47–63. http://hrcak.srce.hr/file/4289 14. 4. 2013 MIŠKULIN, I.: Srpska pobuna u općini Pakrac 1990.-1991.: uzroci, nositelji i tijek. Scrinia Slavonica 11, 2011, s. 355–492. http://hrcak.srce.hr/index.php?show=clanak&id_clanak_jezik=1162 17. 10. 2013. Deklarace práv Srbů a dalších národností v republice Chorvatsko. Povelja o pravima Srba i drugih nacionalnosti u Republici Hrvatskoj, vstoupila v platnost 25. července roku 1991. http://zakon.poslovna.hr/public/povelja-o-pravima-srba-i-drugih-nacionalnosti-u-republicihrvatskoj/2021/zakoni.aspx 9. 10. 2013. Krátká reportáž chorvatské televize HRT o Češích ve válce. http://www.youtube.com/watch?v=KICMqoOTuz0 18. 11. 2013. Odpověď na interpelaci poslankyně ČNR Gerty Mazalové na vládu České republiky ve věci pomoc chorvatským sirotkům. http://www.psp.cz/eknih/1992cnr/tisky/t0025a00.htm 21. 11. 2013.
68
Reportáž o evakuaci dětí do ČSFR v rámci pořadu Babylon České televize. http://www.ceskatelevize.cz/porady/1131721572-babylon/411236100152037/ 3. 11. 2013. Stránky Chorvatsko české společnosti. http://www.hcdzg.hr/podaci/podaci02-4.htm 2. 12. 2013. Zápis ze schůze České národní rady 10. září 1991. http://www.psp.cz/eknih/1990cnr/stenprot/022schuz/s022002.htm 22. 11. 2013. Zápis ze schůze Federálního shromáždění 9. října 1991. http://www.psp.cz/eknih/1990fs/slsn/stenprot/017schuz/s017115.htm 20. 11. 2013.
Prameny Jednota 1990, ročník č. 45. Jednota 1991, ročník č. 46. Jednota 1992, ročník č. 47.
Analyzované články Jednota, rok 1990, roč. 45 BARTOŠOVÁ, Věra: Jednalo se o ústavě naší republiky. Jednota 1990, roč. 45, č. 31–32, s. 9. BARTOŠOVÁ, Věra: Svaz navrhuje: vyjmenovat všechny menšiny anebo žádnou. Jednota 1990, roč. 45, č. 48, s. 8. BLÁHA, Karel: Cíl je právní a sociální stát. Jednota 1990, roč. 45, č. 4, s. 5. BLÁHA, Karel: Konzervativní a reformní koncepce. Jednota 1990, roč. 45, č. 5, s. 5. BLÁHA, Karel: Nebezpečí vážných sociálních otřesů. Jednota 1990, roč. 45, č. 3, s. 3. BLÁHA, Karel: Nová Ústava Republiky Chorvatska. Jednota 1990, roč. 45, č. 51–52, s. 6. BLÁHA, Karel: Snaha získat důvěru voličů. Jednota 1990, roč. 45, č. 5, s. 5. BLÁHA, Karel: Stát chorvatského národa i všech menšin. Jednota 1990, roč. 45, č. 49, s. 4. BLÁHA, Karel: Vývoj je na straně pluralismu a demokracie. Jednota 1990, roč. 45, č. 51– 52, s. 22. BLÁHA, Karel: Zneužití plurality k tmářským cílům. Jednota 1990, roč. 45, č. 4, s. 5. DAŇKOVÁ, Vlatka: Rámec jednoho desetiletí. Jednota 1990, roč. 45, č. 5, s. 5. JANOTOVÁ, Lenka: Svaz byl, je a má být…. Jednota 1990, roč. 45, č. 35, s. 8. 69
PEJIĆ, Mato: Každý týden nová odbočka. Jednota 1990, roč. 45, č. 29, s. 10. SELICHAROVÁ, Marie: Desátá odbočka HDZ. Jednota 1990, roč. 45, č. 33, s. 16. SELICHAROVÁ, Marie: Mít rád svoje, ale vážit si druhého. Jednota 1990, roč. 45, č. 37, s. 16. TÁBORSKÁ, Zdenka: Osamělí běžci. Jednota 1990, roč. 45, č. 46, s. 22. Asi jsme ještě nedorostli demokracii. Jednota 1990, roč. 45, č. 29, s. 10. Kto zachraní Juhosláviu. Jednota 1990, roč. 45, č. 3, s. 4. Jednota, rok 1991, roč. 46 BARTOŠOVÁ, Věra: Kdy bude čas válečných hrdinů minulostí? Jednota 1991, roč. 46, č. 6, s. 3. BARTOŠOVÁ, Věra: Když do vesnice ‚vtrhnou‘ sousedé. Jednota 1991, roč. 46, č. 48, s. 16. BARTOŠOVÁ, Věra: Kolik nás je? Jednota 1991, roč. 46, č. 35, s. 7. BARTOŠOVÁ, Věra: O české humanitární pomoci v Chorvatsku. Jednota 1991, roč. 46, č. 49–50, s. 18–19. BARTOŠOVÁ, Věra: Od totality k demokracii. Jednota 1991, roč. 47, č. 47, s. 10. BARTOŠOVÁ, Věra: Při práci zapomínají na situaci. Jednota 1991, roč. 46, č. 30, s. 1. BARTOŠOVÁ, Věra: Strádají nevinní. Proč? Jednota 1991, roč. 46, č. 44, s. 8–9. BARTOŠOVÁ, Věra: Vidět, seznámit se, burcovat, pomoci. Jednota 1991, roč. 46, č. 36, s. 4–5. BARTOŠOVÁ, Věra: Všichni jsme ohroženi válkou. Jednota 1991, roč. 46, č. 33, s. 9. BLÁHA, Karel: Naplnění dlouholetého snu o svobodě. Jednota 1991, roč. 46, č. 40, s. 4. DAŇKOVÁ, Vlatka: Pakracké panoptikum. Jednota 1991, roč. 46, č. 10, s. 3. DAŇKOVÁ, Vlatka: Šeřík stojí na stejném místě…Jednota 1991, roč. 46, č. 39, s. 3. GRUBIŠIĆ, Božidar: Evropský tlak – ale na koho? Jednota 1991, roč. 46, č. 45, s. 6. GRUBIŠIĆ, Božidar: Pravda proniká pomalu, ale jistě. Jednota 1991, roč. 46, č. 42, s. 6. GRUBIŠIĆ, Božidar: Růst publicity a uvědomění. Jednota 1991, roč. 46, č. 39, s. 6. LACINOVÁ, Lydie: Duchovní mobilizace. Jednota 1991, roč. 46, č. 43, s. 16. LACINOVÁ, Lydie: Nedostatek rozumu anebo jak najít správné slovo. Jednota 1991, roč. 46, č. 32, s. 3. LACINOVÁ, Lydie: Válečná rozmýšlení. Jednota 1991, roč. 46, č. 40, s. 10. LACINOVÁ, Lydie: V provincii. Jednota 1991, roč. 46, č. 40, s. 11. 70
HNOJČÍK, Tony: Příměří bez klidu. Jednota 1991, roč. 46, č. 40, s. 28. HNOJČÍK, Tony: Místo pušky fotoaparát. Jednota 1991, roč. 46, č. 36, s. 18–19. ROUPEC, Jiří: Dvě stě let od domoviny. Jednota 1991, roč. 46, č. 36, s. 8–9. ROUPEC, Jiří: Po setmění může začít boj. Jednota 1991, roč. 46, č. 31, s. 8. ROUPEC, Jiří: Výlet s jízdenkou válka. Jednota 1991, roč. 46, č. 45, s. 12–13. SELICHAROVÁ, Marie: Chceme zůstat klidným územím. Jednota 1991, roč. 46, č. 28–29, s. 17. SELICHAROVÁ, Marie: Kronika minulého týdne. Jednota 1991, roč. 46, č. 35, s. 15. SELICHAROVÁ, Marie: Na pomoc lidu, který strádá. Jednota 1991, roč. 46, č. 46, s. 17. SELICHAROVÁ, Marie: Patron oslav „200 let pospolu“. Jednota 1991, roč. 46, č. 24, s. 5. SELICHAROVÁ, Marie: Soužití všech národů a národností. Jednota 1991, roč. 46, č. 27, s. 17. STAŇOVÁ, Jiřina: O pomoci české menšině v Chorvatsku. Jednota 1991, roč. 46, č. 39, s. 7. STAŇOVÁ, Jiřina: Rovnoprávnost všech občanů. Jednota 1991, roč. 46, č. 22, s. 7. STAŇOVÁ, Jiřina: Svaz Čechů a Slováků v těchto pohnutých dnech. Jednota 1991, roč. 46, č. 37, s. 6. STRÁNÍKOVÁ, Libuše: Jen ať se nám strašně vrátí. Jednota 1991, roč. 46, č. 39, s. 11. STRÁNÍKOVÁ, Libuše Odvahy a odhodlání máme dost, nenechte ale za nás mluvit zbraně. Jednota 1991, roč. 46, č. 42, s. 12. STRÁNÍKOVÁ, Libuše: U nás i psi pláčou. Jednota 1991, roč. 46, č. 29, s. 3. TÁBORSKÁ, Zdenka: Budoucnost nemusí být zastřena. Jednota 1991, roč. 46, č. 4, s. 3. TÁBORSKÁ, Zdenka: Pomoc uprchlíkům. Jednota 1991, roč. 46, č. 48, s. 3. TÁBORSKÁ, Zdenka: Prekopakra duní. Jednota 1991, roč. 46, č. 41, s. 9. TÁBORSKÁ, Zdenka: Zajistit rozvoj národností. Jednota 1991, roč. 46, č. 4, s. 3. TOMEK, Václav: Kolik bude nás? Jednota 1991, roč. 46, č. 13, s. 3. Bude mít Daruvar klidné Vánoce? Jednota 1991, roč. 46, č. 49–50, s. 16. Dvě stě let pospolu s ještě větší symbolikou. Jednota 1991, roč. 46, č. 46, s. 12–13. Málo je někdy hodně. Jednota 1991, roč. 46, č. 42, s. 16. Manipulace nebudou možné. Jednota 1991, roč. 46, č. 19, s. 3. Mírový apel. Jednota 1991, roč. 46, č. 11. 71
Obžínky z finanční stránky. Jednota 1991, roč. 46, č. 27, s. 6. Pane prezidente, pomozte Republice Chorvatsku! Jednota 1991, roč. 46, č. 49–50, s. 5. Pozorovatelé a mírové síly do Chorvatska a SFRJ. Jednota 1991, roč. 46, č. 31, s. 5. Prohlášení. Jednota 1991, roč. 46, č. 30, s. 3. Pro suverénní Chorvatsko. Jednota 1991, roč. 46, č. 22, s. 17. Při práci zapomínají na situaci. Jednota 1991, roč. 46, č. 37, s. 18. Referendum pro Chorvatsko. Jednota 1991, roč. 46, č. 20–21, s. 3. Slavonie-cíl dobyvatelů. Jednota 1991, roč. 46, č. 35, s. 4. U nás se ti bude taky líbit. Jednota 1991, roč. 46, č. 46, s. 17. Vážení krajané! Jednota 1991, roč. 46, č. 35, s. 3. Vážení pánové! Jednota 1991, roč. 46, č. 33, s. 3. Vážený pane prezidente! Jednota 1991, roč. 46, č. 48, s. 3. Vraťte mi bratra! Jednota 1991, roč. 46, č. 36, s. 3. Výzva dr. Tuđmana k obraně Chorvatska. Jednota 1991, roč. 46, č. 40, s. 4. Z českého tisku. Jednota 1991, roč. 46, č. 41, s. 6. Jednota, rok 1992, roč. 47 BARTOŠOVÁ, V.: Okamžitá pomoc a dlouhotrvající spolupráce. Jednota 1992, roč. 47, č. 1., s. 3. BLÁHA, K.: Svoboda, demokracie a stejná práva pro všechny. Jednota 1992, roč. 47, č. 2., s. 3. HNOJČÍK, Tony: Hra osudu. Jednota 1992, roč. 47, č. 3., s. 2. HNOJČÍK, Tony: Pakrac 9. ledna 1992. Jednota 1992, roč. 47, č. 2., s. 2.
72
Přílohy Příloha č. 1 – mapa západní Slavonie
(autor Ing. Marko Rapan)
73
Příloha č. 2 – Ilustrační foto – Daruvar
(autor Kristýna Rygolová)
Příloha č. 3 – Ilustrační foto – Ivanovo Selo
(autor Kristýna Rygolová)
74
Příloha č. 4. – Ivanovo Selo – společný hrob uprostřed vesnice
(autor Kristýna Rygolová)
Příloha č. 5. – Sídlo Svazu Čechů v Chorvatsku a redakce NVI Jednota
(autor Kristýna Rygolová)
75
Příloha č. 6 – Ukázky obálek časopisu Jednota v roce 1991
76
Příloha č. 7 – Návštěva české vládní delegace v čele s Viktorií Hradskou
(Zdroj: Jednota 1991, roč. 46, č. 36 s. 2)
77
Příloha č. 7 – Dopis Svazu Čechů a Slováku adresovaný Václavu Havlovi
(Zdroj: Jednota 1991, roč. 46, č. 48, s. 3.)
78
Příloha č. 8 – Fotoreportáž Tonyho Hnojčíka v časopise Jednota
(Zdroj: Jednota 1991, roč. 46, č. 36, s. 18–19)
Příloha č. 9. – Obálka monografie válečných fotografií Tonyho Hnojčíka
79
Příloha č. 10. – První minometný útok na Daruvar, srpen 1992
(Autor Tony Hnojčík, To sam radio u ratu, sine, s. 36.)
Příloha č. 11. – Evakuace dětí do ČSFR
(Autor Tony Hnojčík, To sam radio u ratu, sine, s. 44.)
80
(Autor Tony Hnojčík, To sam radio u ratu, sine, s. 44.)
(Autor Tony Hnojčík, To sam radio u ratu, sine, s. 43.)
81
Příloha č. 12 – Ivanovo Selo „Muži z Ivanova Sela, převážně Češi, ozbrojeni sportovními a loveckými zbraněmi, poté co srbští extremisté ze sousední vesnice zaútočili na vesnici a zabili jejich spoluobčany.“ Září 1992
(Autor T. Hnojčík, To sam radio u ratu, sine, s. 60.)
Příloha č. 13 – společný hrob Ivanovo Selo Vesnice Ivanovo Selo zažila největší tragédii dne 21. září, kdy při útoku přišlo o život sedm civilních osob, především české národnosti a osm jich bylo zraněno. Kvůli strachu z ostřelovačů byli zesnulí pohřbeni ve středu vesnice.
(Autor Tony Hnojčík, To sam sine radio u ratu, s. 61.)
82
Příloha č. 14 – Velvyslanec ČSFR Igor Furdík na návštěvě v Lipiku, 1992
(Autor Tony Hnojčík, To sam sine radio u ratu, s. 248.)
Příloha č. 15 – Mírové síly OSN v Daruvaru
(Autor Tony Hnojčík)
83
Příloha č. 16 – Pakracké nádraží, zima 1992
(Autor Tony Hnojčík) Příloha č. 17 – Působení mírových sil UN v Daruvaru
(Autor Tony Hnojčík) 84
