Masaryk, Torna s Garrigue

'00

Masaryk, Torna s Garrigue O etice a alkoholizmu

co

í^'>--'-tíM3r'Siil

Kt 5t K

^ffS/TY Oí

^^'

T. G.

MASARYK:

O ETHICE A ALKOHOLISMU. jl

jsoni nediiviiu ve \'ídni píležitost vyslechnout miniSni o alkoholismu zviú)ného profesora internisty. Pednášel se stanoviska praktického lékae 'a mne

mínní zajímalo, ponvadž jsem vdl, že on Sáru abstinentem není. Ale zkušenosti, kterých

jeho

pi své praksi lékaské nabývá ve svém oboru, donucují ho doporuovati stídmost, pi nejmenším mírnost, a doznává, že by ovšem úplná abstinence, úplné zdržování, se pití, bylo po stránce hygienické nejlepší. Mne práv zajímalo to,

není

muto

že

abstinent, a že p r a k s e ho donucuje poznání; \idí, že tak mnoho nemocí

pímo nebo nepímo

k

a

tojiž

zpsobeno pitím, a to pitím nejen nemírným, ale i mírnjším a docela mírným. Jak íkal, sám není abstinent a projest

hodil mezi jiným, že prý ho zaráží fakt, že se vždy a všude pije a pilo, a to že ho nutí k doznání, že tedy v tom pití nco musí být. Jist nutí každého, kdo pozoruje lidi, ku pemýšlení,

pro lidé pili a pijí, a že skuten v'tom nco musí být; ovšem, ale tako\'ých faktfl, ve kterých nco musí být, protože jsou prastaré, jest velmi mnohu.

Po ;ra na píkkd

jest jist tak sturá jako lidrozšíena a pece všecka nae vda «lí pove. Kdo se podívá až na grunt, vidí, pro védecky myslíme a také chceme vdecky myslit. V pove jest jist také nco, ale pece nechceme být povrivými.

stvo, jest ohi'omnS

A Dechci udlat vtip: hloupost jest také vehni stará a velmi rozšíená, a musíme proti ní bojovat. ,^'bec všechno, íkáme nové, je«t pekonav írúm starého. I dobré musíme pekonávat lepším když se na léi)e podíváme, skuteným argumentem ten argument není.

emu

—

vc

Ostatn nebyl alkoholismus vždycky. Alko-

nco nového. Pilo se víno a jiné alkoholické nápoje, ale nebylo alkoholismu, rozumij toho stálého, trvalého, všeobecn rozšíeného. Antika neznala alkoholismu. Hospody, v naše-n smyslu, jak je vidíme na p. v Praze, tch v antice nebylo. Hospoda i ve stedovku Pro jest je'>t nco docela jiného než naše. hosta, jak ješt název znaí. Ale teprve od 17., 18. století a zvlášt te se upevuje alkoholismus. Tím faktem totiž, že vývojem prmyslu technického se dovede ^'yi'obit alkohol rozmanit, stmívá se laciným a hlavn také to, že tím nalézáine komunikací technici :ým výv^ojem krmu \' každé vesnice, kde díve byl snad jen kostel. I v nejzapadlejší vísce jest dnes nejmén jedna hospoda. To jest alkoholismus. Ta možnost, že za malý poiuz v malém kvantu, kdykoli holism-is jest

—

kdo

ch<e,

iMjii 2

T.C

mže

si

—

koupiti alkuhol, a tudíž zvyku.

lidé stávají se pijáky ze

J^.»' I

o

pruvidehlé pití, že dávky iilkohulii požívají se tak 5a8to, že dávka díve požitá ješt není strávena, to být i t. zv. mírné to jest alkoholismus. pití. Nemáme jednotného mítka, co jest mírné a co jest nemírné. Lidé zrvkají poád na víc a více, lovk se již neopíjí, ale tává se typickým alkoholikem. Proto i zem koalkové proti zemím pivním

Mže

mohou být zemmi pomrn mírnými. Na píklad Rusko proti Nmecku. Rusko není tak alkoholickou zemí jako Nmecko; Nemoc, Dán vypijí daleko více než Rus. Alkoholismus moderní jest v tom, že už te i dti se vychovávají v ])ití. Vejen dti chudiny, ale všeobecn. A mládež, -tudující mládež, už na stední .škole propadá ilk,

'-olismu.

Mhivíme-li o alkoholismu, nebží o objekt, vino, pivo nebo koalku, nýbrž o pijící subjekt, o duchovní a duševní stav pijáka, jak se následpití vyšijí, a to mdividueln a ddin; bží o celé psychické bytí pijáka, o celý jeho charakter a životní názor, a ne o objekt, alkohol. Vlkoholik tím, že se rozhodne pro pití, staví se úpln jinak k nejdležitjším životním otázkám, než abstinent. Pití a nepití znamená dnes volbu a rozhodnutí mezi dvma úpln rznými životními názory. Mám-li tedy uvažovati o alkolrolismu se stanoviska ethického, musím a smím pedpokládati asiv)i hlavní znalost alkoholické hygieny; jori ii"i»chu vzdlaný student, léka, uitel, duchovní, -oudce atd. nemá dnes již práva íci, že noví,

kem

3

Te

jak to

« tím stojí. v každých slušnýcli denních listech máte ob2as zjirávii o dnešní otázce aJkoholní. Dnes zejména už nikdo nesmí tví-dit, že jest alkohol potravou. Trochu pivo, ale jen trochu. Relativn za stejné peníze, které se vydají za pivo, dá se koupiti mnohem více lepší potravy. Alkohol není také medikamentem. Snad jen pro jeden, dva pípady, možná, že by se ještc dnes pedepsal alkohol. Ale to už medikové vdí. že všude tam, kde se užívalo alkoholu, dnes se ho již užívati nemusí, naopak, že škodí. Na jednotlivých oddleních v nemocnici vídeské se už

nepepisuje

vína jako jindy. Jindy za 50 už sotva za 25 tisíc, ale máme už všude také nemocnice, ústavy psychiatrické, kde se lidé léí naprosto bez alkoholu.' Není tedy ani potravou, ani lékem. Budu se zabývati alkoholismem jakožto chionickým zjevem hromadným, jako hromadným ethickým názorem a hromadnou náladou, ovšem i pijákem jednotlivcem; když však mluvím krátce o pití a pijácích, opravuje mne k tomuto zkracování skutenost, že pití v pítomnosti znamená pití nemírné, nebo zcela ojedinlých, skuten mírných piják, kteí posuzují a požívají alkohol jen jakožto lék, jest podle zkušenosti tak málo, že nepicházejí v úvahu. Pro ethické posouzení pití musíme naped zodpovdti otázku, zdali alkoholismus, jak se asto tvrdívá. tisíc kor.

jest

tolik

ron, te

následek hospodáských

pomi-. nebo

je-H

Jejich

nebo

sociálnícli

píznakem,

nebo

i n o u zla, které iiiii vfidcovó abstinent í hnutí kladou za vkiu. Dejme tomu^ že by byl jen píznakem. Lékai mají ve znané míe jen píznakovou medicínu, a -li

p

iiiho

pes

to nikdo nebude chtíti medicínu zcela zavrhovati; práv tak by nesml žádný soudný lovk zavrhovati protialkoholní hnutí, jestliže by alkoholismus byl jen píznakem, epifenomenem jiných sociálních. Ale alkoholismus jest více než pouhým píznakem, také více než pouliým následkem, stávajícím se zase ihned pí-

pomr

inou.

Alkoholismus jest

píinou tch abstinentní

zel,

pímo psobící vdecké hnutí

jež

mu piítá.

Jest pravda, že

duševním a spoleenském život lidí nexistuje pouze jediná píina; alkoho-inus rovnž má své píiny a spolupíiny, ale ])es to jest sám nejsilnjší spolupíinou vší té bídy, za níž jest inn odpovdným. K tomuto konci dospíváme pi pelivém porovnání a uvážení jednotlivcích skuteností; tak na p. Bunge má data o zdravotním stavu 445 rodin, statisticky správn a kiiticky srovnaná a na základ tchto dat dovozuje, že alkoholismus, tedyxhroická otrava alkoholem alkohol v každé lorm jest práv jed a psobí na každý organismus, zvlášt na lovka jakožto jed jest )>íinou degenerace. A práv tak dá se \' ostatních pípadech dovoditi, že alkoholismus >-.st psobící a rozhodující píinou ochuzení a /.bdov'^i--n'-.'>t -ív<'r'kéhn a psychického onnmoc\-

—

—

ll'll!.

To

znajiiená:

iiiijz«mio,

luusinw

a.lkolioli!*mii.s

a odouditl Jednak jaJvo [)iltíobící a rozhodující píinu iimohóho zla, ale pak posuzujeme a odsuzujeme motivy pití; kdo se dnes rozlioduje pro pití, rozhoduje se pro píinu nesíslných bd a pro píinu v každém pímo pathologického pochybeného, ohledu celkového spoleenského staví.. Pouují-li nás djiny alkohol" ;mu, že alkoholismus, t. j. všeobecné pití ze zv>ku se teprve a«i od ticetileté války vyvinul a pímo patholo^cky 1'rimo ethicky i)o.soiidLti

zako'

onil, jest

tím

již

eeno,

že

máme

tu histo-

ne neodvratitelný pírodní zjev, že tedy motivy alkoholismu mžeme a musíme posuzovati stejn jako skutenost samu. Zásluhou Kraepelinovou a jiných badatel jest pokusný doká' áno, že pitím celá duševní innost lovka i st otupována, že nejen innost rozumová, ale i cit a vle, že vbec duševní schopnost jest zmenšována a zhoršována. Patagonci jmenují Jcoíalku „prostedkem, jímž se ztrácí rozum''; ].jjen rozTun, akutním a clu*onickým alkoholismem ztrácí se též síla rickj-,

schopnost resistence. Pochápavost, seslabuje zmenšuje alkoholu žití pozornost; má-li se správn a jasn myslit, nesmí se píti; precisní, pesná vdecká práce jest požíváním alkoholu znemožnna. Veškerá chvála citu, ztrácí "se energie,

poznání a vcl\^ jost odsuzováním pití. Také síla \unÍeckého tvoení není alkoholem podporová aa. Z práce Leixnerovy vidíme, naže Bkoro všichr.' básníci jsou sice alkoholu

alo žádný u
klonní,

nadšení.

Z citové

stránky

posuzováno, pití otunen^o^ním,

puje šlechetnéjgí city; piják stává se

okolí brzo di-sným, v dalším prbhu vývoje hrubým, konen bmtálním a lUírutnvm. Piják uza\árá se pi zdánlivé S]!ole-

podráždným, k svému

censkosti

v

sebe, ztrácí a to velmi

dvm,

jest víc

sobetjším, píbuzných, pátel a zvlášt svých

vle

a více

asto na újmu s\ých nejbliži

ícli.

seslabena, piják sk.bne sebou, jest nesclu.pen nad moc a ztrácí o sob rozhodovati a o sebe peovati, otuouje síhi ku vlastní odpovdnosti a cit pro své po-

Síla

jest

konen

vinnosti. Piják ztrácí

svou vnitní svobodu, s/ou

tvrí a

resist^nní. Zkušenost tedy dokazuje, že alkoholisaius pedsta\iije chronický, degenerativní pn ces celého duševního žití, jest docela patrn lub-

sílu

ethický, neethický a protiethický celkový jedince a spolenosti.

tav

otázce alkoholismu teba uvažovati zvlíšt moderní ethiky. O tom, co vlaítn moderní ethika jest, mohou panovati velice i ozliné a protichdné názory; ale myslím, že nechybím, postavím-li zde jako základ ethicki'ho

O

se stanoviska

snažení nynjší doby vypracování harmoni
gicku:

poznali jsme veliké úkoly, kt^ié navy spoleenský život každému uvdomlému indiMduu uklada, a vyžadujeme proto každý oá sebe sama i od každého druhélio, aby byl osobnosti vyvinutou, innou a k éinuosti scliopnou. To asi rozumíme slovem individualismus, když vždy a ve všech oborech se chválí nidividuaJismus, jakožto uritá a urující vlastnost charakteru nové doby. konkrétnji myšleno nového lovka. Tento individualismus znamená ethické snažení nové doby o právo iniciativy nejinak mžeme smysl a význam indi\iualisinu ethicky formulovati. Sociální a politická hesla:

—

—

volnost, autonomie, selfg-ovenimeut, demokracie mají svil] ethický koen v právu energie, v právu osobní iniciativy sebeurení, sebeovládání, to jest veliký ethický problém pítomnosti, mluví-li se o pehodnocení hodnoty, pirozeném právu, ethickém anarchismu nebo aristokratismu atd.

—

Dnes žádáme na lidech energii, chceme býti lidmi silné víúe a tlakovým je chceme i míti. Díve se to nevyžadovalo; ve starších dobách

te

a ješt jest sice \^'žadována píle a vvtrvalost, ale vedle toho zvlášt poslušnost, a víra, t. j. víra v jiné, a krátce víra" ve vedoucí vyvolence a jednotlivce;

vra

deeno my

však jsme pochopili, že nepotebujeme slepé nýbrž uvdomlé pesvdení, my nea nechceme pouze následovati a poslouchati, nýbrž my musíme a cliceme se konoín sebeurovati a sebeovládati, pochopili víry,

mžeme

moderní lovk musí své i svého osudy v zapleteném spoleenském život na jejich úelném s úplnou jasností stežiti a vybudování cílevdom spolupracovati. Odvaha k iniciativ, to jest ono praktické od heslo reformaní pítomnosti; vyžadujeme moderního lovka, aby tvoil djiny, a každý že

jsme, okolí

z

nás

pln

je

tvoit, má se duchov a duševn nemá si nechati pedpisovati, nýbrž sám voln postupovati. Sebeurení

má

vyžíti,

má umt

a sebeovládání, to jest veliké snažení moderní ethiky a tato ethika musí alkoholismus odsouditi, nebo on seslabuje a zhoršuje chápavost, oslabuje schopnost myslit, kazí innost fantasie bizarní tím, že místo ní posiluje nejasnou a fantastinost. Piják ztrácí sebeovládání, seslabuje svou vli, odvahu, své vnitní svobodné sebeurení, svou odpovdnost a schopnost pro jiné

a jednat. Moderní ethika žádá od každého lovka, aby k otázce pokroku v každém smru zaujal

myslit, cítit

stanovisko a rozhodl se pro pokrok, t. j. nejen tomu však pro vývo], nýbrž pro zdokonalení. Pokrokový mysli. isté potebuje jasné hlavy a a pokroku píznivý lovk pítomnosti musí se rozhodnouti z pesvdení pro sociální ideály, musí si sestrojiti s živou fantasií, ale bez fantastinosti plán budoucnosti, jehož chce dosíci, nebo aspo jej pipravovati; pokrokový moderní lovk musí si vdti rady v prostedcích, jež si

K

uskutenní svých plán vyvoliti; musí poítati, odmovati a pKpravovati se, ponvadž

mže k

veškerá praktická

moc

záleží

vymování pedem.

na pedvídám

a

Ethika pokroku píznivá vyžaduje od moder-

ního lovka vyšší duševní stav, alkoholismus oslabuje a snižuje celého lovka, který jest pak

zpátenický, pokroku nepátelský, reakcionáPiják jest nepátelský pokroku, ponvadž

ský.

jest ethicky indifferentním.

Piják jest nejhorší

a reakcioná. Nejvýše chopí se fantastický piják utx>pismu, ale utopismus jest vlastn také jen reakcionáský. Piják jest hazardní hrá, kteiý vsází do hiy celou svoji budoucnost, svj život; piják uzavírá se ped pohledem v zákonnost svého i cizího života, nebo nechce a ani filistr

nemže jasn

myslit. Piják stává se fantastou a proto fatalistou, neobmeženým fatalistou a utopistou; piják stává se povrivým, ponvadž }iepostehuje pirozené spojení budoucnosti s pítomností, protože jeho rozervaná fantasie pedvádí mu utopistické obrazy budoucnosti, zatím co seslabená vle a energie nií jeho pracovitost. Pokrok bez práce jest práv utopismus. Piják jest proto velmi asto hráem, hazardním

hráem.

svt

Žije

práv v neskuteném,

alkoholové utopie,

ví a touží

falešném

po zázraku

takovou mrou, jakou práv jsou jeho síly seslabeny a znieny. Piják obelhává se práv ze zvyklosti, tvoí si docela hmotným zpsobem falešný svt, falešnou budoucnost. Pití a práce jsou nejpíkejší protivy. Alkoholismus jest nepokrokový, ponvadž zeslabuje individualismus. Pokrok, jak uí moderní 10

íilosoíie

déjm a

lociální politika, jest organickým

polu-aováníni v novodobých snahách reformaerefor« nich; pokrok není možným bez neustálé mace, bez sebereformace a proto neustále sebevýchovy. Reformace znamená pro moderního

lovka jen nepetržitou a stále obnovovanou reformaci, to jsme si ujasnili pozorováním a vdeckým posuzováním djinného vývoje. Pokrok

jest osobní

a spoleenský; pokrok

jest

bez plného osobního života nemožným, a jest nemožným bez plného sociálního života, nebo každý z nás sám jest djinami a spoleností;

d

jmy a spolenost nejsou žádnými mythickými bytostmi nad osobním životem individua, nýbrž spoleností a djinami. já, ty, on, my všichni jsme prot^ 1 á s k u k b 1 i žbude ethik moderní Také u í m u považovati za základ všech ethických povinností. Láska k bližnímu znamená však práci

pro bližního. Nežádáme od moderního lovka sentimentální filantropii, nýbrž vdomí povinodstranosti, aby ustavin myslil na ulevení a nni fysické i duševní bídy; proti této bíd mu.sí bojovati a k jejímu odstranní musí úeln pcacovati. Alkoholismus oslabuje cit pro spolulovka, oslabuje chu k práci, oslabuje víru a inorodé lásce k bližnímu, dvru v lidskost. k práci pro bližního patí istá, mysl a bystrá

K

hlava.

,

Láska k bližnímu, a práce pro nj vyžaduje v tomto pípad dávati píklad abstinence. Piklad proti píkladu. Píkladem pití heší se nejvíce, nejvíce piják bylo svedeno píkladem. 11

žádný

lovk nemá pirozenou

potebu

alkoholového jedu. Píklad abstinence musí dávati zvlášt intelligenti, nebo ti musí dnes pln znáti význam alkoholismu. Ale tu nemžeme si dáti vždy nejlej^í vysvdení. Poohlédnte se ve vzdlaných vrstvách, mezi lékai, advokáty, soudci, uiteli, duchovními atd., jak se to u nich má s abstinenci. Když pi dnešním stavu alkoholové vdy léka, uitel nebo vychovatel pití trpí, nebo dokonce radí, lže a dopouští se zloinu. A pozok rujte jen v život, jak alkoholismus zdržuje lovka v konání povinností. Léka. Jak je to hrozné, když ho musíte pivést z hospody k nemocnému, jak nepozorn vyšetuje. A stejn soudce a profesor a uitel. Takový uitel mže dtem vykládat, co chce, duchovní mže dtem evangelium teba rozkrájet a když ho pak dti vidí pijícího a snad opilého? Zkušenost uí, že

nmu

všechna výchova dosáhne se ne eí, ale živoucím píkladem, a jest tedy povinností vzdlaných a vdích kruh, theoreticky pouováním a prakticky abstinencí niiti alkoholovou povru. Jak jest možno, aby takový lovk, který vysedá denn pár hodin v hospod bez vzduchu, beze svtla, bez istoty, aby dovedl myslit, cítit? Nemožno. Osobnost, charakter, to se nemže jevit v pesnosti práce, pije-li se, protože práv smysly se tím seslabují a tudíž tím nemožnjší jest každé vdecké myšlení. Alkoholismus, jak nám praví kriminální statistika, jest stálou píinou mnoha zloin, zvlášt 32

osobám. Alkoholismus podkopává lásku k bližnímu a podporuje vzájemný boj. Alkoholismus iní naše požadavky, nepirozenými, popouzí nás v nervosní shon a lakotnou konkurenci, rozproti

iluje jednotlivce proti jednotlivci, tídu proti státy a národy navzájem proti sob. Pistoupíme-li k intimnjším svazkm lovka 3 lovkem, pijdeme nejdíve k pátelství. Bez

tíd,

pátelství nikdo

nemže

žíti,

to bylo

asto a krásn dovezeno. Ale

již

velice

jest nesprávné,

velebiti alkoholové pátelství jako skutené pátelství. Alkoholové pátelství jest špatné pátel-

Pátelstvím jmenujeme pece pomr duše k duši bez závoje a stny alkoholických mlh. Ale lidé nemají odvahy hledt si oteven do oí, dáti mluviti duši s duší, nemají si vlastn co íci,

ství.

a proto utšují se surrogátem pátelství alkoholového. A spolenost, zvlášt rakouští Nmci íkají, že je to „gemtitlich". My nemáme pro to tak specielního názvu. Pohlédneme-li na rodinný život, musíme si piznati, že alkoholismem rodina trpí. Ja,k jest možný rodinnj'' život a zejména naší inteligence, už je to uitele, úedníka nebo koho jiného. Od rána je v úad, pak pijde dom, a místo aby zstal v kruhu rodinném, musí si jít oddychdo hospody. nout, odpoinout Pití a alkoholismus škodí pomru muže k žen. Pomr ten jest snížen a zhruben, animálnost nastupuje místo lovkosti. Láska jest láska istá, láska s alkoholem a alkoholem není láskou. Stojí sice psáno, muž a žena

—

a

—

13

budou jedno tlo, ale oni jii chtií též býti jednou duSí. Manželství jest také svazkem duli a lo v alkoholismu jest nemožné. Pravá, a silnA láska jest istá a cudná. Nemluvím pro askesi, nebo neuznávám alkoholický materialismus a materialismus vbec. Askese jest materialismem a hnibým materialismem, následkem dvojí morálky; od ženy vyžaduje se fysická neporušenost, zatím co muži jest ponechána nejhorší zvle. Fysické panenství není vždy istotou, istota a silná cudnost mže a musí se práv v manželství osvditi, má-li materialismus askese býti pekonán. tu o žádné ženské otázce, nebo jí však veliká mravní otázka, zdali muž a žena mají k istot stejné postavení, zdali chránna ped surovostí žena má býti o istotu muže. To mužovou. Jedná se jen na Vzpomínám pítomnosti. snahou jest Richarda Wa^nera (Parsifal „istý blázen"), na

Nemluvím

není, existuje

konen konen

Nietzscheho, Bjdrnsona, Tolstého, Dostojevského a „istý blázen"). Snahy tchto (Idiot samozejm i ušlechtilých žen ukazují všecky na veliký mravní požadavek nové doby. Po tomto mravním obrození stane se též pomr mezi rodii a dtmi novým a vyšším. Matka byla až dosud vždy útoištm rodiny; zajisté jest

muž

=

jméno matino posvátným, ale nemén svatým Pokroková snaha nové jest i jméno otcovo. ethiky smuje k tomu, dáti dtfim konen „Necht malikých pijíti ke mn!" Jak i otce.

—

se to ale 14

má v mnohých

rodinách? Matky jsou

otrokynmi muž, otcové jsou pi nynjších mravech a pomrech velice asto a to mžeme znova a znova pozorovat zrovna u t^ch vzdla-

—

—

rozdleni hospodou od žen a dtí. A pi ných tchto tak všeobecných pomrech dovolí si pak

muž ješt deklamovati o

posvátnosti manželství

a rodiny!

íkáme velice málo, ekneme-li jen, že alkoholismus škodí rodinnému životu nejcitelnji teuiniti rodinný život tím, prve abstinence býti má. Po pemožení alkoholismu bude pomr mezi mužem a ženou, rodii a dtmi jiný,

—

mže

ím

a duševnjší. Starý drsný rakouský liazatel ekl: Kde Bacchus zatápí, sedí za kamny Venuše; nová zkoumání alkoholismu pouují docela nesporn, že pití kazí pohlavní život pítomnosti. Alkoholismus, oteven eeno, jest spolu s prostitucí hlavní píinou degenerace národ. Snahy nejelnjších mjrslitel o obrození lidského pokolení od Rousseaua poínaje až k Wagnerovi, Nietzscheovi. Dostojevskému jsou konen protialkoholím hnutím uvedeny na velmi praktickou dráhu. Protialkoholní hnutí pineslo nám již znamenitou literaturu o degeneraních zjevech, na které musíme s ethického stanoviska co nejdkladnji upozorniti. Piják škodí sob i svým potomkm fysicky i psychicky, alkoholismus jest píinou fysické i psychické degenerace jednotlivc, rodin a pokolení, a proto též celých národ. Slyšíme nyní, že pití rodi Škodí dtem, a že saíno obyejné mírn^ pití mstí se na dtech; lepší, ist^ší

dodictví hrubého alkoholismu jest pirozen tím nebes^penj&L „Cti otce svého i matku svou" zajisté, ale

a

hle

si

dnes musíme dodati:

Chra

duše svého dítte!

Láska k bližnímu

jest takto

vskutku láskQU

k našim nejbližším, ale její úinky budou v platnosti ješt v daleké budoucnosti. Odtud vyvrají se snahy t. zv. rasové hygieny (Ploetz a j.), lidové nebo nárgdní hygieny. Dostal jsem malou brožuru od Roseggra: „Das deutsch© Laster." Co oznauje Rosegger jako neest nmeckou, jest práv stejn neestí anglickou, francouzskou, slovanskou; alkoholismus nco všeobecn lidského, totiž

jest mezinárodní,

nelidského. Jest povinností každého myslícího lovka, pomáhal na regeneraci svého národa; aby každý uiní nejlépe, psobí-li nejprve energicky na sebe, na svou rodinu, na své dti. Jest ná-

inn

rodní povinností každého jednotlivce potlaovati degeneraci lidstvo ohrožující, to vyžaduje dnešní pravý patriotismus nutn. Nejen vnjší, ale sebevýchova, sebehlavn vnitní politika reformace, sebeobrození zni národní heslo, a proto jest nutná usilovnjší spolupráce na odstranní všech škod, které alkoholismus vyvojal. To jsou ješt netušené kolonie v našem vlastním stedu, jež mžeme získati, ba celého svta

—

mžeme

ješt dobýti. Alkoholismus seslabuje celou osobnost jednoujatlivce a tím podporuje též sociábi-politickou podrobené známo, že jest Lykurgovi menast. O

16

.

kiiieuy iX)V2buzoval

mohl tím spíso a \'

'

k uemirnéinu

jistji opanovati.

pití,

aby

je

Docela tak

naéí spolenosti hromadné pití podmiuje soa politickou iijamenost, otroctví na je
iálni

-iran,

panstvíelitiv

vykoisování na stran

xilkoholismiis jest nepítelem sociální a politické roAHiosti a volnosti, alkoholismus jest tlruhé.

protivníkem demokratismu, podporovatelem ab-^olutismu, jemuž tvoí zrovna tak tyrany jako otroky. Celá i^olitika byla dosud extensivní; vnikání v biologický pokroR: a úpadek spolenosti napomíná víecky národy a státy, aby nahradily extensivní práci politickou (v celku politika násilí uvnit a na venek) intensivní politi-

kou

kultlUTlí.

Ethika a náboženství, které alkoholismus trpí nebo docela, podporuje, jest ethikou a nábožen.-tvím smrti. Alkoholismus- jest nejen píinou mnoha nemocí, jest práv pímou i nepímou píinou úpadku. Obti alkoholismu na lidských životech pesahují daleko obti války; ale obti alkoholismu pouze neumírají, nýbrž plouží se bídn svým chorobným životem a v.štpují svj tipadek píštím pokolením. Alkoholismus jest velikou píinou nervosy a duševních nemocí, jest velikou píinou sebevražd, které svým hrozmhn potem (nejmén 60.000 v Evrop) a stálým pírstkem jsou nejhlasitjší obžalobou našeho vzdlání a civilisace. Obhájci pití hájí své názory jakožto radost ze života a \'ýhost askesi. V pravd hájí takoví obliájci touhu po smrti, pes kterou se práv svou

ron

17

iioiiioctiou

penát*ji.

fant a Štikou

patm

Alkolit)lJsmus

yebeklamu a poblouzení. Jest ovšem záhadou, co dohání lidi k takovým poblouzením, akoliv to není poblouzení jediné, kterému se lidé oddali; klam, liché názory a povra byly dosud neblahým údlem k svtlu so deroucího lovenstva. Jest sku\iiniká docela

z Dlusí,

ten

skoro nepochopitelno, jak lidé pro alkohol celý svj život nutí j;ia kivou a špatnou dráhu. Statistika v Nmecku jest zvlášt pouná. Když dlník v^'dá 15 procent své mzdy za alkohol a

intelligenti

ješt více, to

jest zajisté

velmi mnoho.

A

že se vydá mnohem více za pití, nežli za stravu na píklad, není nejmenší pochybnosti.

V Rakousku

na p. vydáme

ron

práv

tolik

za alkohol, kolik dlá náš celý rozpoet. Stžujeme si na výdaje militarismu, ale dáme dvakiát i tikrát tolik za alkohol, který nám jen škodí. ti miliardy za alkoV Nmecku vydají se hol, tedy více než na rozpoet, mnohem více; za všechnu potravu vydá Nmecko 1320 million marek, a z toho ale odpadne skoro tetina na nepotebný a škodlivý alkohol. To padá pi Kolik prtmrná intelligenci hodn na váhu. rodina smí vydat, jak se škrtí na líxejcar pro ženu, dti. Otec, hlava rodiny, kolik ten spotebuje ve svém „pátelském" kruhu „na osvže-

ron

nou"? To každý

vidí.

A

kde se

hodn

pije,

tam

je zase poteba více nemocnic, kriminál, poliz t;éto oajt. To jsou za^e \^'daje národní. hospodíisko-sociální stránky nlkoholismus jest

A

riopínio.

Naproti tomu jest ethika protialkolioiismu etliikou života a životní radosti. Jest již všeobecn známo, že abstinenti jsou zdravjší a silnjší; abstinence prodlužuje život a iní smysly a schopnosti lovka vnímavjšími a celé jeho žití ob-

sažnjším. Abstinence iní nás též schopnjšími ku práci a v rozliných nástrahách života obezetnjšími, v mnohých životních nebezpeích odvážnjšími. ve skuteAlkoholpiý zvyšuje chu ku práci nosti psobí práv opan, ponvadž jen zdán'iv povzbuzuje a sílí tím, že jen na okamžik nervy napíná a pak ochabuje. Alkohol jest nepítelem každé práce, fysické stejn jako duševní. Pokrok lidstva vede k rostoucí pracovitosti a té bude dosaženo jen jasným rozhledem ke kýženému cíli a správnou volbou prostedk. Pracovitost neodporuje ekonomii pracovních sil, naopak, tato ekonomie jest možná jen jasností a poítáním. Piják nemá ekonomie sWch sil, jest to práv hrá, hazardní hrá, žádný pracovník. Pracovati znamená mysliti a chtíti, piják otupuje svoji sílu myšlení i vle, a propadává proto utopisrau práce se štítícímu. lovk musí pracovati, ale liledí a to docela právem svou práci zkrátiti, lovk hledá pedevším volný as a svobodnou práci, kterou si sám \^volil. Práce sama není žádným ideálem. I zlodj pracuje a ani ert pece nikdy nespí. Jsou lidé, kteí pracují, aby nemuseli myslit. I práce

—

19

mž<^

l>ýt prostieukein oíuikíiu. Práce daná nouzi a okolnostmi snái se proto snázo, než volný as po práci nebo docela bez práce. Práv

v iipotebování volného asu musí se prokázati vnitní volnost, sebeopanování a sebeui-ování;

v nezamstnanosti má lovk pracovati, t. j. na sob a sám sebou pracovati. Protialkoholní literatura pouuje nás o pravém významu nedlí a svátk to jsou práv dny a svátky alkoholu; žádný den Pán, nýbrž den otroka. Alkoholismus prýští z touhy po positivní slasti, ale též z nespokojenosti se sebou samým a svým okolím, s celým obsahem individuelního a spoleenského života. Ne neprávem bývá jmenováno též

—

pijáctví morální sebevraždou, alkoholismus jest i praxí sebeobelháváním a sebeohlu-

prostedkem

šováním. Alkoholismus jest hrubý materialismus. Snaha, dosíci mechanickým zpsobem klidu a upokojení, což býti podle mého pesvdení dosaženo jen na základ duchovn náboženském a etliickém. Proto boj proti alkoholismu znamená boj proti materialismu. Jest to boj o lepší život, boj o oduševnní. Rozhodnutí pro pokrok nebo proti nmu, pro nebo proti vyššímu duševnímu názoru a zpsobu života. Haní-li se abstinence jakožto nedostatek nadšení, jest to práv materialismus, starý materiaano, ale práv nadšení, lismus. Nadšení oduševnní, ne zpitost,'ne extase a mystika, jak jsou od nejnovjších zá^stupc zvlášt dekadence hlásány. Já alespo jsem výslovným protivníkem

mže

—

2<J

budou opuavdu jen tenkrát pokrajovati, budou-li míti odvahu chtít jasné vidt a myslit. Nevnm. že lovk by poteboval

vší zatemulosti; lidé

umlých konec k

lovk ale

my

ilusí,

ilusí.

aby mohl

až

žíti,

nebo dojdeme na

nám teba dosud skuten iluse ml.

náhledu',

že je

také opia. i

je hledal,

se osvoboditi ode všech jednou jakožto iluse rozpoznali.

chceme a musíme

jež

jsme

Alkoholismus, a o tom není možno dnes už pochvbovat. jest takovou prohlédnutou ilusí. Veliký uitel lidstva Shakespeare v^^cítil již a prohlédl pravý stav vcí. V postav podlidského Kalibana vc rozešil, když mu totiž šprvma Trinkulo podává koalku, \Thuchne ve mým bohem! Alkoholismus zvolání:

Bu

vdné

jest pro

nás

povrou a blouznním;

ví

v

je-li

lovk

co pije. tím, co jí, pak Pro filosofii djin jest velmi zajímavo, že vdecký boj proti alkoholismu sou\isí s všeobecnou

snahou o hlubší

pedvdeckých

to,

uvdomní

ilusí

a odstranní všech

— povšechn

eeno

o od-

stranní mythického svtového názoru. Ale nco chci zdíirazniti. nemyslím, že my jednoduše samotnou abstinencí dosáhneme v\-šNe, nkdo muže býti abstinent, 'íího stupn. mže pi tom býti docela nepokrokový a reakcionáský. Abstinence sama to nedlá, ta mže být zrovna tak mechanická a materialistická jako neabstinence. Záleží na tom, že v\^šší svtový názor, abstinenci ^'^'žadujo a schvá(» kterv zápasíme, Nov v a \'^'5íí svrtovÝ a životní názor jest lit io.

;

v poslední iustauci tvoeiiíin charakteru, abstinence jest jedním z prostedk. Byla-li kdy doba, která vážn a poctiv pemýšlela o nejdležitjších životních otázkách, jest to doba nynjší, a mezi

mnoha otázkami

dávají spáti, jest z nejdležitjších.

abstinentní

jež

otázka

nám

ne-

jednou

Bylo mi pi píležitosti namítnuto jedním velmi ueným medikem, že otázka pití jest píliš malicherná, a že na otázku životní jest umle vyzdvihována. jest jednoduchá: píti a jísti, co a kolik, jest skuten jednou z nejdležitjších otázek vdeckých a také životních. jest práv proto a tím vdou, že se obírá tím, eho si lidé posud nevšímali; tak dlouho, dokud chemie chtla dlati zlato, dotud byla mystickou alchymií; od té doby, co pozornost její pipoutána jest ohnm, vodou, vzduchem, zemí, hnojem, jest vdeckou chemií. práv jako v politice Lidé starali se ve o ojedinlé, výjimené a nápadné, teprve po mnohých mythických poblouzeních obrátili se

Odpov

Vda

vd

k hromadnému, obyejnému, nenápadnému. To

práv podstata demoki-atismu ve vd. Studujeme nyní v biologii nejen úinky drahých a vzácných medikament, nýbrž pozorujeme a studujeme pedevším vydatnost, výživnost jest

rzných

látek atd.,

pemýšlíme

konen vdecky

o každodenním jídle a pití. Tak stává se nám st^ará mytliická meílicina. stále víco vdeckou hygienoii .n profylaxí, medicína tíhne po dloiilióin bloudní k eihicc, se klerou jí pvodn ]\i Hipp^i-

lo^its Kspojoviil. Hyjíiemcky zpuiub živuta stává se ethickým zpsobem života.

Otázka jídla a pití má i v jiném smru svou ethickou a sociáln-politickou dležitost. Vdecké poznání pravého výbru potravy, nutné kvantity a kvality vede ku pemýšlení o nerovnosti lidí, o Idadovní mnohých a nezdi-avém pesycení ne-

mnohých.

V

tomto smyslu

jest

otázka žaludková

biologicky, sociáln i ethicky jednou z nejdležitjších životních otázek pítomnosti.

V

tomto smyslu musí býti poznatky biologie

hygieny, zvlášt biologie a hygieny alkoBez holické, ethicky ocenny a provádny. tohoto rozhodnutí etliického nedají se jednotliv a samy o sob nejdležitjší otázky hygienické ešit. Když na p. alkoholová biologie nám íká, že pití krátí život, pak mže ten a onen piják na tom neodpovdti: Pro mne a za mne, záleží, zda žiji déle nebo kiatšeji, jen když mám -co máme takovému životsvj požitek nímu filosofovi odpovdti? Fakty alkoholové biologie a hygieny jsou mu známy, jako nyní již skoro všem vzdlancm a vbec tenám; o to tedy nejde, nýbrž stojíme ped rozhodnutím, jak máme ty fakty ocenit, pro který svtový názor se rozhodnout. Boj proti alkoholismu jest bojem proti ethickému a proto i sociálnímu indifferentismu, jenž z nho pochází a jej rozšiuje a posiluje. a

mn

V \

této souvislosti nul ;i)>stieMtní hnutí veliký

v/Tiam

íi

oprávnnosti a

jest

jednou

z

otázek

—

sub specie aeternitatiíj j rozhodn pro toho, kdo chce sub specie aeternitatis myslit, a jednat. Proto nejedná se jen o mechanickou abstinenci, nýbrž o pokrok lidstva k vySšímu rozvoji. Cliceme utvoiti nový, vyšší Život, nové životní =

ideály.

—

Povznesený, obnovený lovk to jest náš úkol a k jeho ešení jest nutná vedle ostatních snah opravdu pokrokové cthiky také abstinence od alkoholu. V tomto smyslu platí slova:

budoucnost patí tm, kdož svtový •")

Pod zorným úhlem

II.

1

1.

stízlivým,

rozhodli pro vyšší, názor a zpiisob života.

se

vydání.

—

totiž

mravnjší

vi^nosti.

Náklad 50.000 výtisk.

vydáni vyšlo v knihovn „Stedy", nákladem A Klinika v Praze 1912\ Zdravoínicli

i

jiných

píruek .

2.

1ÍI20. N:"ik.l,'i.l.-m

SUiitciitskf kliniky v

Rni. -

lisk PMlyaralii-,

I',riio.

13

LET „STUDENTSKÉ KLINIKY**

•potku pro bsxplotné léSonl vefikor
V roee

DO NOT REMOVE CARDS OR SLIPS FROM THIS POCKE7 PLEASE

UNIVERSITY OF

RC

M3 1920

BioMed

TORONTO

LIBRARY

Masaryk, Torna s Garrigue O etice a alkoholizmu